Základní škola Morkovice – školní časopis
3. číslo, prosinec 2005, školní rok 2005–2006 Internet: zsmorkovice.wz.cz/casopis
e-mail:
[email protected]
Obsah vánočního čísla: • • • • • • • • • • •
Advent – 2 Co nám přináší Advent – 3 Mikuláš, Santa Claus nebo Děda Mráz – 3 Historie Vánoc – 4 Vánoční stromek – 4 Přehled Vánočních zvyků – 5 Silvestr – 6 Nový rok – 6 Básničky – 7 Paní Zima – 7 Rozhovor s paní učitelkou Jitkou Kyasovou – 8
BlueTime, 3. číslo, 2005-2006, Vánoční speciál
2
Advent Milují ho děti i dospělí – čas předvánoční, tedy adventní. Advent začíná již čtyři víkendy před Vánocemi. Vnese do našich domů a bytů atmosféru nadcházejících svátečních dnů. Hospodyňky začínají vyzdobovat a dekorovat všechny části bytů, chodí s celými rodinami do lesa a vracejí se s taškami plnými pěkného voňavého chvojí a s alespoň malou větvičkou jmelí pro štěstí. S adventem přichází milý zvyk. Každou neděli se má zapálit právě jedna ze čtyř svíček na adventním věnci. Snad abychom si připomněli, jak blizoučko už ten Štědrý den je. Adventní věnec, tak jak ho známe dnes, se o Vánocích nerozsvěcí ještě tak dlouho. Teprve roku 1860 ho prý prvně zavěsil teolog Johann Hinrich Wichern v domově pro zanedbanou mládež. Původně to byl zdobený zelený jedlový korunový svícen, v němž bylo mnohem více svíček než v dnešním adventním věnci. Tenkrát se do věnce nedávala a nerozsvěcela pouze jedna svíčka jednou týdně, ale každý den právě tak, jako dnes děti ve svém adventním kalendáři každý den otvírají jedna dvířka. V každém případě však začíná čas vánoční. Na stole pomalu rozkvétá Barborka a hospodyňky začínají péct různé vánoční pamlsky a cukrovinky. Do oken aranžujeme šňůry barevných světel a na sklo nalepujeme andělíčky, zvonečky a spoustu dalších sněhových obrázků. Naše čisté, uklizené domácnosti provoní vůně cukroví, skořice a vanilky linoucí se z aromalamp. Všechny tyto vánoční dekorace a vůně v nás probouzejí sváteční náladu plnou krásného očekávání. Věc má ale i svou nemilou stránku. Zapálené svíčky a šňůry elektrických světýlek představují zvýšené riziko požáru. Světélka však k Vánocům neodmyslitelně patří a když budeme dodržovat pár jednoduchých pravidel, můžeme si Vánoce užít v klidu a v pohodě. Takže, Šťastné a Veselé Vánoce!
Advent - pochází z katolické církve. Je to období radostného očekávání a těšení – věřící se těší na příchod Spasitele, ostatní na nejpříjemnější svátky v roce. Adventní věnec - patří k nejznámějším symbolům předvánočního času.
Adventní svátky - 30. 11. – den sv. Ondřeje, 4. 12. – Barborka čeká na ženicha, 6. 12. – Mikuláš, 13. prosince uklízí Lucie Adventní písně.
BlueTime, 3. číslo, 2005-2006, Vánoční speciál
Co nám přináší Advent
3
seznámit s
významem adventních písní, které Obsah adventní doby výstižně vyjadřují staré české adventní písně - roráty, sestavené podle biblických textů, převážně prorockých. (Roráty - název pochází z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. stol z Francie: „Rorate coeli de super...“ – „Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele“...). Připomínají očekávání spásy, vyvedení ze zajetí a uvedení do Boží blízkosti. Přinášejí ujištění o Boží věrnosti v příslibu spásy. Tyto staré písně nás spojují s vírou našich předků. Byla to víra hluboká, poučená Božím slovem. Nápěvy i slova písní překlenují celé generace. Dávají nám zakusit společenství církve, které je rozprostřeno přes celá století.
Mikuláš, Santa Claus nebo Děda Mráz? Moderní doba ovlivňuje náš život natolik, že už se svými blízkými bohužel netrávíme tolik společných chvil, jako tomu bylo dříve. Některé zvyky ale přesto zůstávají zachovány a předávají se z generace na generaci. Mezi tradice, které zůstávají dlouhá léta beze změny, patří i svátek svatého Mikuláše. Dárky naděluje Mikuláš, Santa, Ukko i Jultomentem Ne všechny děti znají svatého Mikuláše pod jeho skutečným jménem. Mikuláš (nebo také Mikoláš) pochází z řeckého Níkoláos - niké (vítězství) a laós (lid). Toto jméno můžeme tedy volně překládat jako "vítěz lidu". Kromě toho má ale Mikuláš i mnoho dalších jmen a podob. Slovo Mikuláš bylo totiž časem přetvořeno na Colas, Klass nebo Claus. V Anglii a v Americe nazývají Mikuláše dobře známým a u nás ne zrovna oblíbeným výrazem Santa Claus a v Holandsku ho zase znají jako Sinter Klaase. Ve Finsku dětem rozdává dárky velký Ukko, ve Francii Pere Noël a ve Švédsku Jultomtenem. A v Rusku to samozřejmě není nikdo jiný, než starý dobrý Děda Mráz. Jednou do roka přichází nadělovat dárky Pro většinu Evropanů začíná doba Vánoc právě šestého prosince – na svátek svatého Mikuláše. Přestože adventní svátky už jsou v plném proudu, teprve Mikuláš přináší tu pravou vánoční atmosféru, ke které patří svátečně vyzdobené ulice, svíčkami provoněné krámky, stánky napěchované svázanými větvičkami jmelí a alespoň trocha sněhu pro dokreslení té správné zimní nálady. Podle lidové víry sestupuje Mikuláš pátého prosince z nebe na zem, obchází domy a rozdává hodným dětem dárky.
BlueTime, 3. číslo, 2005-2006, Vánoční speciál
4
Historie Vánoc První stromek se objevil už v 16. století České slovo Vánoce pochází z doby, kdy existovaly nosovky, a projevuje zřejmou souvislost s německým předkřesťanským Weihnachten, které je odvozeno z germánského „in den wihen nahten“, tedy „ve svatých nocích“. Výraz „vánacě“ měl i v češtině lidovou povahu a jeho prapůvodní význam je vcelku nejasný. Pravděpodobně souvisel s pohanským svátkem zimního slunovratu a ukazuje na větší počet zimních posvátných nocí v předkřesťanské době. Toto pojmenování neproniklo do oficiálního liturgického jazyka, kterým byla ještě staroslověnština.
Vánoční stromek Chvojí a různé zelené větvičky plnily původně nikoliv ozdobnou, ale ochrannou funkci. Pastýři je zastrkávali za vrata chléva jako záštitu dobytka před vším zlým. Hospodáři zase za trámy v chalupě, aby chránili svou rodinu. S vánoční zelení se mylně spojuje dnes tak oblíbený vánoční stromek. Jeho původ je prokazatelně německý a je spjat s měšťanským prostředím. Za první doloženou zprávu o osvětleném stromku uvnitř budovy se považuje zmínka v brémské kronice z roku 1570. Jednalo se o jedli ozdobenou sladkostmi, datlemi a papírovými květinami v cechovní budově místních řemeslníků. Pravděpodobně nejstarší svědectví o vánočním stromku v soukromém domě pochází z roku 1642 za Štrasburku. V 17. a 18. století se zvyk zdobit stromek šířil po Německu zejména mezi vyššími vrstvami. Roku 1816 je zaznamenán první vánoční stromek na rakouském císařském dvoře. V době německofrancouzské války (1870-1871) se razila idea stromku jako pravého německého symbolu Vánoc. V českých zemích se vlastenci myšlence zdobit o Vánocích stromek bránili a poukazovali na to, že to není zvyk slovanský a jeho stáří u nás ani v městech nesahá za hranice 19. století. Nicméně v německé literatuře se objevuje zmínka o prvním zdobeném stromku v Čechách roku 1827 na nejmenovaném panství. V roce 1843 píší Pražské noviny o kupování stromků v Praze jako o běžné věci. Na venkově se však vánoční stromek ujímal až od šedesátých let 19. století. Vesnice v blízkosti měst a zámků přejímaly tuto novotu dříve než ty odlehlejší. Zámožnější venkovské rodiny zavedly zvyk před rodinami chudými. Stromky se zavěšovaly u stropu nebo stály na stolku. Zpočátku se zdobily jen skromně. Dávaly se na ně perníčky, domácí pečivo, sušené ovoce, podomácku vyrobené ozdoby z papíru a svíčky. Zhruba po roce 1900 vytlačily stromky definitivně do té doby velmi oblíbené staročeské jesličky.
BlueTime, 3. číslo, 2005-2006, Vánoční speciál
5
Přehled Vánočních zvyků V dobách pohanské Evropy připadal na dnešní křesťanské Vánoce zimní slunovrat (21. prosince). Bylo to období oslavy znovuzrození Slunce a čas vhodný k magickým úkonům. Některé z pradávných předkřesťanských kouzel přetrvaly a staly se z nich zvyky. Vánoční dny byly vždy považovány za ideální dobu zvláště k věštbě do budoucnosti, do které jsme mohli nejen nahlédnout, ale také ji aktivně ovlivnit. Proto byly Vánoční svátky vždy spojeny se spletitým systémem předepsaného chování a neměnných zvyků.
Lodičky ze skořápek Na skořápky vlašských ořechů přilepte svíčky a pošlete je po vodě v umyvadle či lavoru. Komu popluje loďka daleko, odejde do ciziny. Majitel skořápky, která se bude držet při kraji nádoby, zůstane blízko domovu. Komu loďka nabere vodu a potopí se, ten zemře. Rozkrojená jablka Kdo najde v jablku rozkrojeném při Štědrovečerní večeři z jader křížek, by měl do roka zemřít. Komu zůstanou jádra neporušená nebo budou mít tvar hvězdy, bude celý rok zdráv. Lití olova Roztavené olovo nebo vosk se vlije do studené vody. Podle tvaru sraženiny odhadneme, co nás v budoucnu čeká. Srdce znamená lásku, kniha studium, kříž smrt. Pro naše předky zemědělce, bylo pochopitelně životně důležité jejich hospodářství, proto se snažili zjistit, jak se mu v novém roce bude dařit. Úroda podle vody Pod štědrovečerní stůl postavíte sklenku vody. Jestliže po večeři vody ubude, bude v novém roce sucho, přibude-li vody, bude rok mokrý. Jadérka ve vodě Hospodyně rozkrojí jablko, vezme dvanáct jader a hodí je do vody. Kolik jadérek bude plavat na hladině, tolik bude suchých měsíců v roce.
BlueTime, 3. číslo, 2005-2006, Vánoční speciál
6
Silvestr 31. prosince, poslední den roku, je sv. Silvestra. Kněz, který přežil pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána, se stal r. 311 papežem. Podle legendy pokřtil císaře Diokleciána a jeho ženu sv. Helenu. Zemřel roku 335. Je jedním z prvních uctívaných světců, jehož kult se rozšířil do celé Evropy. Kdysi se jeho svátek nespojoval se žádnými oslavami ani zvyky. Silvestrovská noc získala na významu, až když se v průběhu 16. století ve většině křesťanských zemí ustálil kalendář gregoriánský a počátek nového roku na 1. lednu. Lidé navštěvovali kostel, děkovali za dobré prožití uplynulého roku a modlili se za dobrý průběh nového. Veselí a zvyky z pohanských dob však církev nepodporovala. Teprve rozvoj ekonomiky a vědy v 19. století, který předznamenal příchod „nového zlatého věku“, dodal silvestrovské noci větší význam. Společnost bohatla a v očekávání ještě lepšího roku slavila Silvestra stále veseleji a okázaleji, s množstvím pokrmů a nápojů.
Nový rok Kdysi v římských dobách začínal nový rok prvním březnem, dnem, kdy přebírali úřad konzulové. Počátek roku souvisí se zavedeným kalendářem. Od r. 46 př. n. l. až do r. 1582 platil juliánský kalendář, upravený císařem G. J. Caesarem. Juliánský kalendář se od Gregoriánského lišil tím, že za přestupný rok počítal všechny roky, které byly dělitelné čtyřmi. Aby se zabránilo odchylce, která vznikala, počítá gregoriánský kalendář za přestupné jen ty roky na počátku století, které jsou dělitelné 400. Již podle juliánského kalendáře byl prvním dnem roku 1. leden. V církevní liturgii se ale zpočátku 1. leden nesvětil, počátkem liturgického roku byl advent. Teprve od 17. st. se prosazovalo sjednocování církevního a občanského počátku roku na 1. leden. V Čechách ten den dostávali kůroví zpěváci odměnu, hospodář obdarovával čeledíny a děvečky, rodiče děti. Farníci dávali výslužku svému faráři a přáli mu zdraví a Boží požehnání. Učitelé posílali vrchnosti a městským zástupcům tzv. minucí malovaná a veršovaná přáníčka, na které bylo zvykem odpovídat finančním dárkem. V obcích chodila ulicemi koledující mládež. Nedělaly se nepříjemné práce - věřilo se, že co se bude dělat na Nový rok, to bude po celý rok, nesmělo se sušit prádlo, nesmělo se nic vynášet ani vymetat z místnosti. Chodili pekařští koledníci a peroutkami ometali za drobné pohoštění nebo odměnu prach, někde chodily na koledu i ženy v šátku s husím křídlem a s hrnečkem kolomazi, kterou umazaly nepozorného hospodáře. Jako výslužku dostávaly pálenku a nějakou pochoutku. Většina těchto zvyků byla zapomenuta.
BlueTime, 3. číslo, 2005-2006, Vánoční speciál
7
Základem oslavy Nového roku dnes je setkání celé rodiny u bohatého oběda, kde by neměla chybět čočka nebo polévka s drobnou krupicí zv. milionová (aby se člověka držely peníze), většinou se podává vepřové. Nepřípustný je zajíc či drůbež, aby štěstí neuteklo nebo neulétlo. Po obědě se rodina jde projít, navštěvují se výstavy, kulturní představení či přátelé. Před Novým rokem si jednotlivci, rodiny i firmy posílají blahopřejné novoročenky, s hezkým či vtipným obrázkem a s přáním zdraví a štěstí v nadcházejícím roce. Často se přání krásného prožití vánoc a novoročního blahopřání spojuje. Na novoročenkách někdy bývá francouzská zkratka P.F. (pour féliciter - pro štěstí). První novoročenku, vlastně omluvenku s obrázkem, poslal v r. 1827 hrabě Chotek, který pro své významné funkce nestačil odpovídat na stále se zvyšující množství blahopřání.
Paní zima Potoky už přestaly zpívat, teď už jen tichounce pláčí a sténají, pokryl je tvrdý a studený led. Kytičky se už neotáčejí a nehledají sluníčko, protože je spálil mráz. Kdo nám teď bude zpívat a probouzet nás tou krásnou, líbeznou písničku, když ptáčci už odletěli do teplých krajin, aby potěšili někoho jiného? A ti, co tady zůstali, budou hledat zrníčka v krmítkách. Co se to jen děje, co to má znamenat? To už Paní Zima přijela. Velká dáma v bílém kabátě, ve sněhobílém kočáře a šesti sněhovými bělouši. Za ní v zástupu pochoduje a rozlétá se armáda vloček. Bělouši si prozpěvují poselství Paní Zimy a do rytmu si cinkají rolničkami. Zima vyhodila do vzduchu bílou sněhovou peřinu, která dopadla na zem a všecičko zakryla. Stromy a keře obdarovala tlustými kabáty z nejemnějšího a nejčistšího sněhu. Komíny si pořád něco mumlají pod nos a přemýšlejí, až se jim z hlaviček kouří. Mrazíček nám pomaloval okna jako ten největší a nejslavnější malíř, aby nám tu zimu trochu rozveselil. Před domy postávají největší drbny zimy - sněhuláci. Ti slyší, co mají i nemají, a potom si o tom všem od rána do noci povídají, až se jim klobouky s hrnců natřásají. Na náměstích se stromy hádají, kdo z nich má nejhezčí žárovičky a ozdoby. Kapříci v kádích se přou o to kdo z nich je vypasenější a přijde na řadu. Vánoční smrčky s jedličkami se vypínají a rozvětvují, jen aby byly co nejkrásnější. Hračky v obchodech jsou celé natěšené a přemýšlejí, kdo si je koupí, ke komu se dostanou, a jak s nimi bude zacházeno a hlavně jestli z nich budou mít děti radost. Zlatý zvoneček se už samou nedočkavostí třepe. Těší se, až bude moci zacinkat a tím ohlásit příchod Ježíška. Potom se už jen stačí rozběhnout ke stromečku a pozorovat ten třpyt v očích všech členů rodiny. Veronika Mařáková, 8.B
BlueTime, 3. číslo, 2005-2006, Vánoční speciál
8
Rozhovor s paní učitelkou Jitkou Kyasovou 1.
Jaká je vaše Štědrovečerní večeře a kdo je u vás připravuje? Štědrovečerní večeře je u nás asi ta opravdu nejslavnostnější a nejlepší večeře v roce. Svítí svíčky, voní cukroví,zpívají koledy, všichni jsou svátečně oblečení, svátečně naladění. A rybu s bramborovým salátem doma zbožňujeme! Na přípravě večeře se podílíme všichni společně.
2.
Držíte celý den půst? Půst se snažíme doma tradičně držet všichni, ale nikdy se nám nepodaří. Pro jsme si stanovily že na Štědrý den do večeře nebudeme jíst maso a to už vydržet jde.
3.
Kdy obvykle nakupujete vánoční dárky? Každý rok běhám po obchodech na poslední chvíli, všude jsou davy lidí zboží žádné, stresy, nevrlý prodavači. Každý rok si slibuji, že na rok to nedopustím. A vím že mě to letos čeká znova.
4.
Jaký nejoriginálnější dárek jste dostala, nebo darovala? Vzpomínám si že jsem jednou dostala peněženku a měsíc po vánocích jsem v ní objevila 500,- Kč. A taky jsem jednou dostala nový záchod! Nevěřila jsem svým očím, ale hodil se.
5.
Pečete vánoční cukroví? Jaké? Já mám báječnou kamarádku cukrářku a ta mi vždycky napeče skvělé vánoční cukroví Rep. Markéta Juřenová