ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV Za Nádražím 222, 381 01 Český Krumlov
ABSOLVENTSKÁ PRÁCE TROPICKÉ LESY
Autor práce:
Tomáš Thon, IX.A
Vedoucí práce:
Mgr. Radim Novotný
Školní rok:
2009–2010
©2010 Základní škola Za Nádražím, Český Krumlov
[email protected]
Obsah: ÚVOD
3
ROZŠÍŘENÍ
3
TIPY TROPICKÝCH LESŮ
3
NÍŽINNÝ STÁLEZELENÝ LES ZÁPLAVOVÝ LES MLŽNÝ LES
3 3 4
SUCHÝ LES
4
MONZUNOVÝ LES
4
USPOŘÁDÁNÍ LESA
4
PŘÍZEMNÍ PATRO DOLNÍ STROMOVÉ PATRO KORUNOVÉ PATRO EMERGENTY
4 4 5 5
FAUNA A FLÓRA
5
FAUNA Savci Ptáci Plazi Obojživelníci Ryby Bezobratlí FLÓRA
5 5 6 6 6 7 7 7
DEVASTACE, EKOLOGICKÝ VÝZNAM A OCHRANA DEVASTACE EKOLOGICKÝ VÝZNAM A OCHRANA
7 7 8
PŮVODNÍ OBYVATELÉ
8
LITERATURA
9
PŘÍLOHY
10
2
Úvod Tropické lesy jsou ekosystémem s největší biodiverzitou neboli rozmanitostí druhů na planetě. Počet druhů v tropických lesích je vyšší, než počet ve kdekoli jinde. Jsou zdrojem mnoha léků i materiálů a zdaleka nejsou zmapované. Každý rok je v nich objeveno mnoho nových druhů, především hmyzu, ale i obratlovců. Bohužel jsou tropické lesy vystaveny vlivu člověka, který je ničí hlavně odlesňováním.
1. Rozšíření Největší porosty deštného lesa jsou v povodí řeky Amazonky a Konga. Další oblasti rostou ve Střední Americe, na východním pobřeží Mexika a v Karibiku. Ve Starém světě je to povodí Konga, část Z Afriky a SV pobřeží Madagaskaru. V Asii jsou od V Indie přes Thajsko, Laos, Kambodžu, Vietnam a Malajsii, kde jsou to pobřežní oblasti, až po Indonésii a Filipíny. Také se nachází na SV pobřeží Gueenslandu v Austrálii.
2. Tipy tropických lesů 2.1.
Nížinný stálezelený les
Nížinný stálezelený les je nejrozšířenějším tipem tropického lesa. Roste v oblastech, kde jsou srážky během roku rovnoměrně rozložené. Stromy v něm dosahují výšky 40–50 m a emergenty až 60 metrů. Korunové patro je pokryto množstvím lián a epifitů.
2.2.
Záplavový les
Záplavový les roste v okolí řek, které se každoročně rozvodňují a zaplavují rozsáhlé oblasti. Stromy, které v něm rostou, mají často rozsáhlý kořenový nadzemní systém podobně jako v mangrovech. Často jsou také závislé na vodních tvorech, kteří rozšiřují jejich semena. Tyto části lesa jsou zúrodňovány každoročními nánosy bahna. S tím, jak se dostávají z dosahu povodní, postupně přecházejí v jiné tipy lesa.
3
2.3.
Mlžný les
Tyto lesy se rozprostírají na úpatích hor a jsou zahaleny v chladné mlze. Větve a kmeny stromů jsou pokryty vrstvou lišejníků a mechů. Díky ohromné vlhkosti v nich roste ještě více epifytů a z listů neustále odkapává zkondenzovaná voda.
2.4. Suchý les V tomto lese jsou roční srážky výrazně nižší než v ostatních tipech. Stromy v suchých lesích dosahují menšího vzrůstu. Díky malému množství vody nahradily vlhkomilné epifyty liány, kterým se daří i v těchto podmínkách.
2.5.
Monzunový les
Monzunové lesy se vyznačují dlouhým obdobím sucha a krátkým obdobím monzunů, kdy naprší až stejné množství vody jako v nížinných stálezelených lesích za celý rok. V důsledku těchto podmínek dosahují stromy menších výšek a stromové patro není tak husté. Po skončení období monzunů mnohé stromy shazují listí.
3. Uspořádání lesa Tropické lesy se dělí do pater podle hustoty a výšky stromového porostu.
3.1.
Přízemní patro
Do přízemního patra dopadá jen velmi málo světla. Zemi pokrývá listovou hrabankou a mrtvé částmi organismů. Ty jsou rychle rozkládány mikroorganismy a houbami. Rostou zde semenáčky stromů čekající, až se uvolní místo. Pohybují se v něm velké zvířata.
3.2.
Dolní stromové patro
Rostou v něm především stínomilné keře a stromy. V tomto patře je hodně prostoru.
4
3.3.
Korunové patro
Je to asi 20 m vysoké patro hustě propletených korun stromů. V tomto patře žije a získává potravu většina druhů. Na mnoha stromech rostou epifity, aby byli blíže slunci.
3.4.
Emergenty
Emergenty jsou výrazně vyšší stromy, které vyčnívají z korunového patra. Slouží jako hnízdiště dravců a v době, kdy mají plody, jako místo setkávaní plodožravých zvířat.
4. Fauna a flóra Velké množství všech druhů je díky ohromné rozmanitosti prostředí i potravy tropických lesů specialisty. Jsou tedy zaměřeny jen na jeden tip stanoviště nebo potravy a jakákoliv změna prostředí pro ně může být velice problematická, ne-li přímo destruktivní. V menších lokalitách, jako na ostrovech, je rovněž velké množství endemitů.
4.1.
Fauna
4.1.1.
Savci
Hlavními predátory v tropických lesích jsou kočkovité šelmy. Např. tygr bengálský a jaguár americký. Z čeledi psovitých je to drobný pes pralesní. Býložravci jsou zastoupeni především druhy z řádů lichokopytníků a sudokopytníků. Např. antilopa bongo, tapír čabrakový , slon indický či hrošík liberijský. Za zmínku stojí i africká pralesní žirafa okapi. Nižší i vyšší primáti obývají všechny deštné lesy mimo Austrálii a některé ostrovy. V přízemním patře žijí dlouhodobě jen gorily a méně také šimpanzi. Ostatní druhy primátů žijí ve stromovém patře, kde se živí hlavně plody, ale i bezobratlými a listím stromů jako kahau nosatý. Jen pro příklad Nový svět neboli Ameriku obývají lvíček zlatý, chápan středoamerický a vřešťan rezavý. Všichni tito zástupci patří do oddělení ploskonosých. Starý svět je domovem oddělení úzkonosých jako hulman posvátný, gibon lar, gorila nížinná a šimpanz učenlivý. Starý svět je domovem všech nižších primátů, např. madagaskarských lemurů vari, indri a sifaka. Vačnatci se vyskytují jen v Austrálii a Americe. Patří k nim např. ďábel medvědovitý, ksukol skvrnitý a klokan stromový.
5
K americkým druhům patří vačice trpasličí. Dalšími řády jsou chudozubí s lenochodem dvouprstým a mravenečníkem hřivnatým, letuchy s letuchou malajskou, luskouni s luskounem tlustoocasým, nebo letouni s kaloněm malajským. Zajímavé jsou i druhy sladkovodních kytovců, kteří žijí v povodí velkých řek obklopených tropickými pralesy jako delfínovec amazonský.
4.1.2.
Ptáci
Tropické lesy obývá velké množství ptáků, kteří se živí plody, semeny hmyzem i dravě. Často mají pestré zbarvení. Nejznámějším řádem tropických lesů jsou papoušci a američtí kolibříci, avšak našli bychom i mnoho dalších druhů z rozdílných řádů. V Americe je to např. kotinga kápová, tukan modrý, kolibřík vidloocasý, ara hyacintový, nebo kvesal chocholatý. Ne Starém světe jsou zástupci např. zoborožec žlutozobý,medoslavka modrolící, lori mnohobarvý a vousák senegalský. Nemohu se ne nezmínit o guinejských rajkách, mezi které patří např. rajka královská a rajka velká. Známým dravcem je jihoamerická harpyje pralesní, která často loví opice.
4.1.3.
Plazi
Ve všech tropických lesích žije mnoho druhů plazů. Obývají všechna patra, kromě emergentů. Mezi velké druhy patří aligátor americký, gaviál indický a některé druhy hadů jako krajta mřížkovaná a anakonda velká. Dalšími druhy jsou bazilišek zelený, dráček žlutý, chameleon levhartí, gekon létavý, varan Dumerilův, želva homeova.
4.1.4.
Obojživelníci
Vzhledem k tomu, že některé typy tropických lesů mají vlhké klima, jsou ideální pro život obojživelníků. Velice známé jsou jihoamerické šípové žáby, tedy pralesničkovití. Zástupcem je pralesnička drobná. Dalšími druhy jsou mločík mexický, pipa americká, létavka černobíla a rohatka brazilská.
6
4.1.5.
Ryby
Toky tropických lesů obývají ryby, z nichž jsou mnohé oblíbené u akvaristů. Pro představu poslouží mřenka nádherná, živorodka duhová a halančík Amietův.
4.1.6.
Bezobratlí
Bezobratlí jsou nejzastoupenější skupinou v tropických lesích, stejně jako na celé planetě. Některými ze známých řádů jsou motýli a pavouci. Z čeledí jsou to potom kobylkovití, kudlanky, světluškovití a mravencovití.
4.2.
Flóra
V tropických lesích neroste v přízemním patře, příliš mnoho bylin , až na stínomilné druhy. Je to způsobeno nedostatkem světla. Většina stromů má kvůli malé vrstvě humusu kořeny rostoucí do šířky a stabilitu si udržuje až několik metrů vysokými podpěrnými kořeny. Pokud některý strom padne, je rychle nahrazen semenáčky z přízemního patra. Ty začnou růst v závislosti na světle. Na větvích stromů korunového patra a emergentů roste mnoho epifytů a lián. Epifyty jsou rostliny, které rostou na jiných, často vyšších, rostlinách, ale neparazitují na nich, pouze je využívají jako stanoviště. Jsou to např. mnohé druhy orchidejí, bromélií, tilancií nebo mechů a kapradin. Liány jsou rostliny, které koření v zemi, některé začnou růst v koruně stromu a kořeny spouští na zem. Jiné rychle vyrostou ve světlinách. Některé druhy mohou zastínit svou oporu a tak ji zahubit.
5. Devastace, ekologický význam a ochrana 5.1.
Devastace
Tropické lesy nejsou tak zdecimované jako ostatní lesní porosty, avšak díky velké rozmanitosti druhů jsou následky jeho ztráty mnohem větší. Mnoho druhů je specialisty a každá změna může způsobit jejich vymření. Velké plochy tropických lesů jsou vypalovány při žďáření kvůli zemědělské půdě. Protože půda tropických lesů není příliš úrodná, musí se přibližně po 1 až 3 letech pole opustit a je vypálen další místo. Dalším faktorem odlesňování je těžba stavebního dřeva i vzácných dřevin např. mahagonu či
7
týku. S kácením je spojen i fakt, že malé ostrůvky tropického lesa nejsou životaschopné a pro udržení všech druhů je třeba rozsáhlých ploch. Menším ničitelem tropických lesů je i důlní činnost spojená např. s těžbou zlata. Neničí rozsáhlé plochy, ale vytváří silnice, které otvírají cestu farmářům a lovcům. Nebezpečím pro tyto křehké ekosystémy také změna klima. U mlžného lesa se už při malých změnách mění hranice mlhy a celý ekosystém je tak ohrožen.
5.2.
Ekologický význam a ochrana
Jelikož jsou tropické lesy domovem největšího společenství organismů na zemi, jsou domovem mnoha již využívaných či ponetcionálních druhů s významem pro světovou medicínu a farmacii. Některé druhy dokonce změnily svět jako např. kaučukovník, jako předchůdce syntetického kaučuku. Mnohé státy, např. Kostarika, již učinily rozsáhlé plochy tropických lesů národními parky, avšak velká část je zatím v držení soukromých majitelů nebo státu bez ochrany.
6. Původní obyvatelé Na území tropických lesů žijí i v současnosti mnohé indiánské kmeny a v minulosti se v nich dokonce rozkládaly celé civilizace. Současní domorodci mají problém především s vlastnictvím půdy, neboť jejich území byla zabrána státy. Jsou tak nuceni vystěhovat se a „přežívat“ buď v táborech nebo v chudinských čtvrtích měst.
8
Literatura Kolektiv autorů, Země, 1. vydání, Praha, Knižní klub 2004, ISBN 80-242-1225-0 Kolektiv autorů, Zvíře, 1. vydání, Praha Knižní klub 2002, ISBN 80-242-0862-8 Kolektiv autorů, Ptáci, 1. vydání, Praha, Knižní klub 2008, ISBN 978-80-242-2235-6 Kolektiv autorů, Rostlina, 1. vydání, Praha, Knižní klub 2006, ISBN 80-242-1579-9
9
Přílohy Příloha 1 – mapa rozšíření hlavních tipů tropického lesa.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Tropicke_lesy_sveta.png Příloha 2 – lesní patra
http://www.solcomhouse.com/images/LAYER500copy.jpg
10
