Základní biblické texty vztahující se k eucharistii
Zde předkládáme základní texty z Nového zákona o eucharistii. Jejich výčet není úplný, je nutné je doplnit podle typu vlastní katecheze. Ustanovení eucharistie:
Mt 26, 26-29; Mk 14, 22-25; Lk 22, 19-20; 1 Kor 11, 23-25
Eucharistická řeč:
Jan 6, 27-58
Emauzští učedníci:
Lk 24,13-33
Zázračné nasycení:
Lk 9, 12-17; Mt 10, 1-14; Mk 6,7-16; Jan 6, 5-13
Prvotní církev setrvávala v „lámání chleba“:
Sk 2,41-47
Doporučujeme porovnat následující text (ekumenický překlad) s katolickým liturgickým překladem. Na základně předloženého textu si můžeme uvědomit jak je eucharistie a její slavení pro náš osobní život a život ve společenství církve významný. Kéž nám Duch Svatý při rozjímání textů pomůže odkrýt kousek z velkého tajemství Eucharistie, která je zdrojem a vrcholem života církve.
Texty o ustanovení eucharistie
Obrazy k textu ke stáhnutí ZDE
26
Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ 27Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. 28Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. 29Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ Mt 26, 26-29
22
Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. 24A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. 25Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království.“ Mk 14,22-25
23
Lk 22, 19-20 19Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které
se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ 20A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ 21“Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. 22Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“ 23
Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ 25Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ 26Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. 1 Kor 11, 23-25
U Jana podání o ustanovení eucharistie chybí. Je zde však pasáž o umývání nohou (Jan 13, 1-15). Pod podobu symbolického úkonu se vyjadřuje totéž, co pod podobou chleba a vína: Ježíšova vydanost učedníkům až do krajnosti. Mytí nohou a večeře Páně předjímají a znázorňují to, co se stalo na kříži: sloužící lásku, která se vydává až na smrt. Obrazy k textu ke stáhnutí ZDE Jan 13, 1-35 1Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto
světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. 2 Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, 3Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, 4odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; 5pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. 6Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ 7Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ 8Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ 9Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ 10Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“ 11Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti. 12Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? 13Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. 14Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. 15Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Eucharistická řeč V evangeliu podle Jana, (Jan 6, 27-58) nacházíme Ježíšovu eucharistickou řeč. Ježíš zde hovoří o chlebě, který utiší víc než tělesný hlad. On je tím chlebem, který dává jeho Otec, takový chléb, dává život světu. Ti, kdo v něho věří, nebudou nikdy hladovět.
27
Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ 28 Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ 29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ 30 Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš? 31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“ 32 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. 33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ 34 Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“ 35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. 36 Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte. 37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, 38 neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; 39 a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. 40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“ 41 Židé proti němu reptali, že řekl: ‚Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.‘ 42 A říkali: „Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘!“ 43 Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou! 44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. 45 Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně. 46 Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je od Boha, viděl Otce. 47 Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. 48 Já jsem chléb života. 49 Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. 51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ 52 Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“ 53 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. 55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. 56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. 58 To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“ Jan 6, 27-58
Emauzští učedníci
Lk 24,13-33 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emauz, která je od Jeruzaléma
vzdálena asi tři hodiny cesty, 14a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. 15A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. 16Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. 17Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku.18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ 19On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, 20naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. 21A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. 22Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu 23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. 24 Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ 25A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ 27Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. 29Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. 30Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. 31Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. 32Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
Zázračné nasycení Vyprávění označované jako „rozmnožení chlebů“ mluví ve skutečnosti o dělení se. Jde o obraz, který nám odhaluje, že Ježíš dokáže i z mála nasytit mnohé. „Vzhlédl k nebi, požehnal, lámal chleby a dával.“ Tato slova jsou součástí eucharistické modlitby před proměňováním.
12
Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě.“ 13On jim řekl: „Dejte jim jíst vy!“ Řekli mu: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“ 14Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Usaďte je ve skupinách asi po padesáti.“ 15 Učinili to a rozsadili je všechny. 16Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. 17A jedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů. Lk 9, 12-17
Srovnání: Mt 10, 1-14; Mk 6,7-16; Jan 6, 5-13
Prvotní církev setrvávala v „lámání chleba“ Lámáním chleba se rozumí slavení eucharistie, které v době prvotní církve následovalo po společné večeři. Původně se totiž eucharistie konala v rámci společné hostiny jako při poslední večeři, takže označení „lámání chleba“ zahrnovalo obojí. Na verších (Sk 2,41-47) si můžeme všimnout, že společné slavení eucharistie patřilo k základním
charakteristikám prvotní církve, společně s apoštolským učením, bratským společenstvím, společných modlitbách a vzájemné materiální pomoci. Sk 2,41-47 „Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí. Setrvávali v apoštolském učení, v (bratrském) společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení. Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse a církvi.
Zdroj: Fausti Silvano. Nad evangeliem podle Marka. Porozumět Božímu slovu. Paulinky: 2007 Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k nové vulgátě. Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří: 2003. MISÁL na každý den liturgického roku. Karmelitánské nakladatelství Kostelní vydří: 2003 Eucharistie - mysterium fidei. Trinitatis: 2002. http://www.biblenet.cz/ cit. 15.10.2012
