Základní bankovní služby a asymetrie informací z hlediska spotřebitele

GRADA Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected] www.grada.cz

I. Soukal J. Draessler

Základní bankovní služby a asymetrie informací z hlediska spotřebitele

Publikace se jako jediná na našem trhu podrobnì vìnuje chování spotøebitelù základních bankovních služeb a problému asymetrie informací, jehož negativními dopady (ekonomickou ztrátou) jsou spotøebitelé stiženi. Autoøi zkoumají pøíèiny tohoto jevu a provádìjí jeho analýzu na trhu Evropské unie. Na základì výsledkù navrhují vlastní øešení, které by pøispìlo k tomu, aby si spotøebitel mohl zvolit základní bankovní služby za optimální cenu vzhledem ke svým potøebám. V závìru je provedeno modelování cen tìchto služeb v aktuálním prostøedí asymetrické informace v komparaci se situací po realizaci navrženého øešení pro zpøehlednìní trhu. Autoøi vycházejí z rešerše a vlastních empirických šetøení spotøebitelského chování v ÈR za úèasti více než 20 000, ve druhém šetøení více než 8 000 spotøebitelù. Šetøení a i další výsledky jsou založeny na dlouhodobé spolupráci autorù s tematickým webem bankovnipoplatky.com.


Ivan Soukal Jan Draessler


Ivan Soukal Jan Draessler

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Ing. Ivan Soukal, Ph.D., Mgr. Jan Draessler, Ph.D.

Základní bankovní služby a asymetrie informací z hlediska spotřebitele TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE Kniha je monografie Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5730. publikaci Odborní recenzenti: Prof. RNDr. Bohuslav Sekerka, CSc. Prof. PhDr. Stanislav Polouček, CSc. Vydání knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Odpovědný redaktor Štěpán Böhm Grafická úprava a sazba Milan Vokál Počet stran 160 První vydání, Praha 2014 Vytiskl Powerprint s.r.o. © Grada Publishing, a.s., 2014 Cover Photo © fotobanka allphoto ISBN 978-80-247-5465-9 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9612-3 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9613-0 (ve formátu EPUB)

Obsah O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Cíl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Metodika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1 Maloobchodní základní bankovní služby v Evropské unii . . . . . . . . . . 21 1.1 Charakteristika na základě služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 1.2 Povinný základní bankovní účet. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 1.3 Typické profily užívání RCBS v České republice a vývoj v posledních letech. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 1.4 Ekonomická charakteristika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 2 Asymetrie informací na trhu maloobchodních základních bankovních služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.1 Problém informace o ceně a adverzní výběr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 2.2 Morální hazard . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 2.3 Šetření EU v oblasti asymetrie informací RCBS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 2.4 Vlastní šetření asymetrie informací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 3 Dosavadní snahy o řešení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 3.1 Tržní mechanismy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 3.2 Legislativní zásahy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

4 Navrhované řešení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 4.1 Návrh na legislativní řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 4.2 Návrh na tržní řešení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 4.3 Komparace deterministického a stochastického přístupu . . . . . . . . 132 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Seznam použitých obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Seznam použitých tabulek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

O autorech 7

O autorech Ing. Ivan Soukal, Ph.D. (*1983) Vystudoval na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové, titul Ph.D. získal v roce 2012 na Fakultě informatiky a managementu UHK v oblasti informační a znalostní management. V současnosti působí na katedře ekonomie Fakulty informatiky a managementu UHK a na katedře filozofie a společenských věd Filozofické fakulty UHK. Ve své vědecké publikační činnosti se zaměřuje především na základní bankovní služby, asymetrii informací a další otázky v bankovnictví. Dále se angažuje v projektech zlepšujících postavení spotřebitelů a finanční gramotnost, a to jako navrhovatel a manažer projektu ESF OPVK, jako externí analytik bankovnipoplatky.com a také jako tvůrce a lektor kurzů v projektu klientské edukace Era, a.s., pro oblast východních Čech. Mgr. Jan Draessler, Ph.D. (*1971) Vystudoval učitelství matematiky a fyziky na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové (dříve VŠP), titul Ph.D. získal v roce 2005 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v oblasti matematické analýzy. V současnosti působí na katedře Informatiky a kvantitativních metod na Fakultě informatiky a managementu UHK. Publikační činnost autora za několik posledních let se týkala zejména analýzy spotřebitelských modelů a vytváření matematických a statistických modelů v oblasti základních bankovních služeb. Dále se externě podílel na analýzách zpracovávaných pro server bankovnipoplatky.com, participoval na několika projektech financovaných z ESF zaměřených zejména na další vzdělávání dospělých v pozicích projektového manažera i v odborných pozicích.

Předmluva 9

Předmluva Tato odborná monografie je určena odborné veřejnosti z akademických, bankovních a legislativních kruhů se zájmem o problematiku retailových základních bankovních služeb. Ohledně vzniku monografie je třeba vyjádřit dík nejen našim kolegům, ale hlavně našim rodinám a blízkým za celkovou podporu, která nám umožnila věnovat se této publikaci. Uznání náleží též Ing. Patriku Nacherovi za několikaletou oboustranně přínosnou spolupráci s jeho portálem bankovnipoplatky.com a za jeho dlouhodobý zájem o oblast ochrany spotřebitele. Poděkování náleží také oběma recenzentům publikace, kterými jsou prof. RNDr. Bohuslav Sekerka, CSc., a prof. PhDr. Stanislav Polouček, CSc. Oba svými názory a oponenturou přispěli již dříve k disertační práci autora, na kterou tato publikace volně navazuje. Z řad spolupracovníků chceme poděkovat kolegyni Ing. Martině Hedvičákové, Ph.D., a studentovi Martinu Kašparovi za dlouhodobou spolupráci na pomocných výpočtech a úpravách surových dat v rámci kooperace s bankovnipoplatky.com. V neposlední řadě chceme ocenit i spolupráci s nakladatelstvím Grada, především s Ing. Kateřinou Drongovou, šéfredaktorkou redakce Ekonomie a podnikání, dále odborné redaktorce Zuzaně Böhmové a grafikovi Milanu Vokálovi. Děkujeme za vstřícný, konstruktivní přístup a za přínosné náměty k formální i věcné stránce publikace. Vydání publikace bylo podpořeno z účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky alokované Univerzitě Hradec Králové, Fakultě informatiky a managementu, projektové číslo 2111, v roce 2014. Autoři se na tvorbě podíleli ve druhé a čtvrté kapitole. První a třetí zpracoval Ing. Ivan Soukal, PhD. Autoři

V Hradci Králové

Cíl 11

Cíl Cíl této publikace vychází z několikaletého výzkumu a působení v oblasti základních bankovních služeb. Tato monografie je úzce zacílena na asymetrii informací v prostředí trhu základních bankovních služeb se zaměřením na stranu poptávky. Cílem je vymezení problému asymetrické informace, jeho prokázání v prostředí cílového trhu na základě rešerše i vlastních empirických šetření a návrh řešení problému platného pro vnitřní trh Evropské Unie. Problém asymetrické informace je vědeckou veřejností zkoumán v různých částech finančního systému, ale námi zkoumaný trh je doposud opomíjen, což prokazuje i nižší počet záznamů ve vědeckých databázích Web of Knowledge a Scopus zaměřených na tuto oblast. Proto je publikace svým zaměřením ojedinělá a originální. Problematika základních bankovních služeb je velmi široká. Publikace sleduje pouze jasně vymezený problém z hlediska spotřebitele, nikoliv banky, jejího řízení či tvorby produktového portfolia.

Metodika 13

Metodika Metodika, jakožto souhrn metod použitých v textu, se odvíjí od základních cílů celé publikace, tj. analyzovat aktuální problematiku asymetrie informací v oblasti využívání RBCS účtů. Těžiště této práce se nachází v oborech ekonomie, statistika a teorie pravděpodobnosti. Dále využívá i ostatních ve vědě užívaných obecných metod, především párových logických metod (analýza – syntéza, abstrakce – konkretizace, indukce – dedukce), komparaci a deskripci. Analýza je uplatněna především v kapitolách s vlastním empirickým šetřením na více než 20 000 individuálních záznamech a stala se základem pro následná zobecnění. Podstatou analýzy je identifikace a deskripce chování respondentů jakožto spotřebitelů. Syntéza se uplatní především v závěrečné kapitole, kde je na základě předchozích zjištění koncipováno řešení zkoumaného problému. Abstrakce má velký význam především v částech řešících model segmentace populace podle vypočtených vzorců užívání RCBS a také v částech řešících modelování ceny. Významnou roli v práci zastává také indukce, především v souvislosti s užitím a interpretací výsledků empirických metod. Z dalších metod je užita též analogie, především v předposlední podkapitole zaměřené na tržní řešení problému, kde je základní myšlenka řešení odvozena od úspěšné redukce asymetrie informací na úvěrovém trhu. Významnou je též komparace, která je užívána průběžně v rámci celé publikace, především v závěrečné podkapitole. V rámci publikace je užito několik technik. Použité techniky byly implementovány v softwaru IBM PASW 18 (dříve SPSS) a MS Excel 2010. V rámci této analýzy jsou, kromě validace a verifikace surových dat, použity následující techniky: ■■ transformace – logaritmická transformace proměnných; ■■ metoda hlavních komponent – ošetření multikolinearity vícerozměrných dat; ■■ dvoukroková shluková analýza – modifikovaná hierarchická metoda pro segmentaci velkého objemu vícerozměrných dat;

14 Základní bankovní služby a asymetrie informací z hlediska spotřebitele

■■ testování statistických hypotéz a intervaly spolehlivosti – MANOVA, ANOVA, test chi-kvadrát nezávislosti v kontingenční tabulce, interval spolehlivosti za předpokladu normálního rozdělení. Po obsahové i formální stránce monografická publikace respektuje zásady obvyklé pro vědecké práce. Stať se skládá ze čtyř kapitol zarámovaných do úvodních a závěrečných součástí. Pro převzaté myšlenky a zjištění je citován jejich původ. Zdroje jsou v abecedním řazení uvedeny v seznamu literatury dle normy ČSN ISO 690 a 690–2. V textu publikace lze nalézt odkazy na seznam použité literatury a poznámkový aparát. Na závěr je uveden souhrn v českém a anglickém jazyce. Součástí publikace je seznam literatury, obrázků, tabulek a zkratek. Publikace je zakončena rejstříkem pojmů.

Seznam použitých zkratek 15

Seznam použitých zkratek AT ATM BE BG CADS CEPS CPI CY ČNB ČOI ČSOB DE DK EBA EBIC EC DG C

EC DG HCP

EC DG IMS

ECB EE

Rakousko bankomat (automated teller machine) Belgie Bulharsko syndrom nedostatku spotřebitelského zájmu (consumer attention deficit syndrome) Centre for European Policy Studies index spotřebitelských cen (consumer price index) Kypr Česká národní banka Česká obchodní inspekce Československá obchodní banka, a.s. Německo Dánsko Evropský orgán pro bankovnictví (European Banking Authority) Výbor evropského bankovního průmyslu (European Banking Industry Committee) Komise Evropských společenství – Generální ředitelství pro konkurenci (European Commission Directorate-General for Competition) Komise Evropských společenství – Generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele (European Commission Directorate-General for Health and Consumers Protection) Komise Evropských společenství – Generální ředitelství pro vnitřní trh a služby (European Commission Directorate-General for Internal Market and Services) Evropská centrální banka (European Central Bank) Estonsko


EHP Era ES EU FI FR GEMB GR HHI HU HW ICT IE IPB IT JPÚ KB KES LBBW LT LU LV MT NL PL POS PT RCBS RFB RO RPSN

Evropský hospodářský prostor Era, a.s. (původně Poštovní spořitelna, a.s.) Španělsko Evropská Unie Finsko Francie General Electric Money Bank, a.s. Řecko Herfindahl-Hirschmanův index Maďarsko hardware informační a komunikační technologie (information and communication technologies) Irsko Investiční a poštovní banka Itálie jednorázový příkaz k úhradě Komerční banka, a.s. Komise evropského společenství Landesbank Baden-Württenberg, a.s. Lotyšsko Lucembursko Litva Malta Nizozemí Polsko platba u obchodníka (point of sale) Portugalsko retailové základní bankovní služby (retail core baking services) Raiffeisenbank, a.s. Rumunsko roční procentní sazba nákladů

Seznam použitých zkratek 17

SE SEPA SI SIM SIPO SK SMS SW TPÚ UCB UK VB VÚB

Švédsko jednotná oblast pro platby v eurech (single euro payments area) Slovinsko SIM karta (subscriber identity module) soustředěné inkaso plateb obyvatelstva Slovensko služba krátkých textových zpráv (short message service) software trvalý příkaz k úhradě UniCredit Bank, a.s. Velká Británie Volksbank, a.s. Všeobecná úverová banka, a.s.

*

Úvod 19

Úvod Základní maloobchodní bankovní služby jsou nepostradatelnou součástí dnešního ekonomického života prakticky celé dospělé populace Evropské unie. Přesto je na tomto důležitém trhu přítomna jedna ze základních tržních nedokonalostí, a to ve větší míře, než by měla být – asymetrie informací. Tento termín popisuje stav, kdy jedna strana trhu má více informací než strana druhá, která pak nese negativní ekonomické důsledky této nerovnováhy. Tato odborná publikace si klade za cíl identifikaci, prokázání a návrh řešení právě tohoto problému jak na území České republiky, tak i EU. Monografie vychází z více než sedmiletého vlastního soustavného zájmu o danou problematiku a též z tvorby analýz v rámci spolupráce s portálem bankovnipoplatky.com. Tato iniciativa původně vznikla pro vyjádření nesouhlasu s poplatkovou politikou bank na platebních účtech, které jsou produktem zahrnujícím v sobě každodenní základní bankovní služby pro fyzické osoby (RCBS). Publikace je sice zaměřena především na spotřebitele, přesto i z hlediska banky jsou platební účty klíčové jakožto vstupní produkt pro kontakt se spotřebitelem a také jako jeden ze základních zdrojů téměř bezrizikového zisku. Třetí stranu, či tržní rámec, tvoří legislativa, která významným způsobem zasahuje do tohoto trhu. Publikace vychází spolu se Směrnicí o transparentnosti a porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky. Ta bude do dvou let implementována na národní úrovni Evropské unie, kam přinese několik zásadních změn, které průběžně v textu analyzujeme a komentujeme. První kapitola se věnuje základní charakteristice problematiky RCBS. Nejaktuálnější částí je rozbor povinně nabízeného platebního účtu se základními prvky, který bude nově zařazen do portfolií vybraných poskytovatelů RCBS v EU. Těžištěm kapitoly je výsledek několikaletého empirického marketingového šetření zaměřeného na chování spotřebitele obsahující více než 20 000 reálných individuálních uživatelských profilů. Na základě shlukové analýzy vytváříme modelové spotřebitelské profily jakožto základ budoucího zkoumání a zároveň sledujeme vývoj spotřebitelského chování v České republice pro elektronicky ovládané účty.


Druhá kapitola se věnuje nejprve problému asymetrické informace o ceně z pohledu ekonomické teorie. Řešeny jsou oba základní negativní jevy vyvstávající z asymetrické informace – adverzní výběr a morální hazard. Adverznímu výběru se následně věnujeme i ve vlastním šetření na více než 9000 spotřebitelích. Následně je řešena otázka konstrukce ceny RCBS, což je později jádrem navrženého řešení. Dále kapitola pokračuje v identifikaci a analýze asymetrické informace na základě studií Evropské unie. Třetí kapitola provádí deskripci a hodnocení dosavadních snah o řešení problému asymetrické informace na národní i evropské úrovni. Čtvrtá kapitola je těžištěm textu a zároveň naplněním poslední části cíle. Tam, na základě empirických poznatků, teoretických východisek a dosavadních úspěchů i selhání, navrhujeme vlastní postup pro výrazné zmírnění asymetrické informace cílového trhu. Představujeme dva směry řešení, resp. nástroje, každý vhodný pro jiný typ spotřebitele a jiné podmínky.

Maloobchodní základní bankovní služby v Evropské unii 21

1 Maloobchodní základní bankovní služby v Evropské unii Před samotnou analýzou a řešením prostřednictvím šetření v oblasti RCBS provedeme její vymezení. Jak již předeslal úvod, tak RCBS jsou každodenní služby spojené primárně s platebními službami dostupnými skrze produkt platební účet. Platební účet se nijak neliší od zažitého termínu běžný účet. Jak věcný, tak i právní rozdíl mezi běžným a vkladovým účtem se v praxi smazal, a tak jak nový občanský zákoník, tak i zákon o platebním styku řeší pouze platební účet a účty ostatní. Konkrétně se tedy platebním účtem rozumí účet, který slouží k provádění platebních transakcí – primárně vložení, výběr a převod peněžních prostředků1. Tento účet spotřebiteli nabízí poskytovatelé platebních služeb, kteří jsou k tomu oprávněni zákonem o platebním styku. Pro potřeby publikace se jimi rozumí banky a družstevní záložny (spořitelní družstva) s příslušnou licencí.

1.1 Charakteristika na základě služeb Pro taxativní vymezení základních bankovních služeb není jen problémem, co lze považovat za základní a co již nikoliv, ale nachází se zde také problém geografických tržních odlišností. Mezitím co ve Francii, na Kypru a na Maltě jsou šeky velmi oblíbeným a i dnes často užívaným nástrojem, tak Německo či střední Evropa berou šeky spíše jako raritu pro velmi specifické užití, třeba ve formě cestovního šeku. Podobně je v České republice unikátním produktem SIPO. Je pravda, že inkasní platby jsou v EU běžné a např. v Německu či Španělsku rozšířené i výrazně více, než je tomu v České republice. Jenže tamní

1

Kromě specifických služeb jako směnárenská činnost, šeky apod., viz § 3 odst. 3 v [Česko, 2009].


poštovní instituce neposkytují podobně spolehlivý a masově užívaný mechanismus poolingu, jakým je SIPO. Dalším problémem je otázka eurozóny a zbytku EHP. Díky SEPA projektu je totiž v eurozóně přeshraniční platba pro spotřebitele něčím jiným než pro spotřebitele vně eurozóny. Ve vymezení tyto lokální zvláštnosti nebudou brány v úvahu a budou řešeny pouze instrumenty a produkty, které lze v rámci EHP považovat za základní. Na závěr je ještě nutné zdůraznit, že řešené platební účty (dále pouze jako účet) jsou retailovou službou a spotřebitelem je tedy fyzická osoba používající účet na nepodnikatelské účely. Otázkou zůstává, co lze považovat za základní službu. K dispozici je několik vodítek včetně zákonných norem a studií. Taxativní vymezení, které bude v publikaci použito, vychází z průniku studií [Capgemini, 2009; Van Dijk, 2009] a především norem [Slovensko, 2010; Evropský parlament, 2014]2. Otázka, proč je nutné zákonné normy doplňovat i studiemi, je zodpověditelná relativně snadno – zmíněné normy nejsou dostatečně detailní jako šetření [Van Dijk, 2009]. Přesto je možné, že při pozdější implementaci normy [Evropský parlament, 2014] na národních úrovních dojde ke zpřesnění. Tab. 1 Tematicky uspořádaný výčet základních služeb na platebním účtu, vlastní zpracování.3 Účet Otevření, vedení, zrušení účtu

Zřízení, správa a zrušení platebního účtu poskytovatelem. Těmito pojmy jsou míněny úkony vyplývající především z občanského zákoníku3.

Výpisy z účtu

Informování majitele účtu o stavu a transakcích na účtu minimálně jednou měsíčně, dohodnutým způsobem a tak, aby příjemce mohl tyto informace ukládat a kopírovat v nezměněném stavu.

▶ 2

3

Tato monografie je psána v době, kdy je příslušná směrnice sice schválena EP, ale nikoliv oficiálně publikována. Pro tento i další odkazy na Směrnici o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky je nutné vzít v potaz, že přímé citace se nemusí přesně shodovat s vydanou směrnicí. Ta ještě musí projít formální, především lingvistickou úpravou. Díl 11, oddíl 1, pododdíl 1.

Maloobchodní základní bankovní služby v Evropské unii 23 Výběr a vklad na Transakce přijetí nebo vydání měny, na kterou zní účet, prostředúčet na pobočce nictvím přepážky nebo pomocí terminálu4. Přístup k přímému bankovnictví

Umožnění registrace, poskytnutí přihlašovacích údajů a možnost užívání systému elektronického bankovnictví k provádění platebních transakcí, zjištění zůstatku a jiné podmíněné ovládání platebního účtu za užití prostředků dálkové komunikace5.

Karta Vydání první karty a vedení

Předání debetní karty k užívání ve spojení s platebním účtem, možnost aktivace, pravidelné obměny z důvodu exspirace.

Zablokování karty

Zrušení možnosti provádět vydanou debetní kartou platby na žádost majitele účtu.

Výběr a vklad kartou

Transakce výběru nebo vkladu hotovosti ve prospěch platebního účtu majitele karty prostřednictvím terminálu4.

Platba kartou

Platební transakce prostřednictvím platebního terminálu obchodníka nebo online platba.

Bankovní převod Příchozí platba

Převod peněžních prostředků v rámci jednorázové transakce ve prospěch platebního účtu.

Zřízení, provedení služby jednorázová platební úhrada

Přijetí zadání platební služby připisující částku na platební účet příjemce prostřednictvím platební transakce z platebního účtu plátce na základě pokynů plátce. Dále převod peněžních prostředků na základě pokynů plátce poskytovatelem platebních služeb, u něhož má plátce veden platební účet.

Zřízení, provedení, změna a zrušení služby trvalá platební úhrada

Přijetí zadání platební služby, která v pravidelných intervalech připisuje částky na platební účet příjemce prostřednictvím řady platebních transakcí z platebního účtu plátce. Dále převod peněžních prostředků provedený na základě pokynů plátce poskytovatelem platebních služeb, u něhož má plátce veden platební účet, úprava obligatorních nebo fakultativních údajů pro provedení převodu peněžních prostředků a ukončení provádění převodu.

Zřízení, provedení, změna a zrušení služby inkaso

Přijetí zadání platební služby odepisující určitou částku z platebního účtu plátce, při níž podnět k platební transakci dává příjemce na základě předchozího souhlasu plátce. Dále převod peněžních prostředků na základě pokynů plátce poskytovatelem platebních služeb, u něhož má plátce veden platební účet, úprava obligatorních nebo fakultativních údajů pro provedení převodu peněžních prostředků a ukončení provádění převodu.

4

4 5

5

Bankomat, vkladomat a jiná zařízení. Internetbanking, smartbanking, SIM toolkit mobilní bankovnictví a telebanking.


Z výčtu výše je evidentní, že základní bankovní služby zahrnují pouze služby platebního účtu. Tedy mimo jiné účtu bez produktů úvěrové služby (povolené přečerpání, revolvingový úvěr ke kreditní kartě), pojišťovnictví (cestovní pojištění, pojištění karet) a dalších produktů, které se především v rámci balíčku k platebnímu účtu váží. Dále jsou k diskusi výběr a vklad na účet na pobočce. To je problematickou otázkou především pro nízkonákladové internetově orientované banky, kterých je nejen na trhu v České republice více. Tyto banky hotovostní pobočky obvykle nemají a jedná se spíše o kamenné pobočky finančního poradenství, případně konstantní místa ve velmi nízkonákladové formě často umístěné v obchodních centrech (např. Zuno zóny, ING kiosky, mKiosky, Equa kiosky). Vzhledem k tomu je tento úkon realizován alternativně. Vklad na účet může být realizován pomocí poštovní služby6, kde příjemcem platby je daná banka, resp. účet odesilatele poukázky. Výběr hotovosti na pobočce potom bývá realizován službou cash-advance u smluvních partnerů, stačí mít pro tuto službu debetní nebo kreditní kartu. Tyto metody jsou sice funkčně plnohodnotné, ale rozhodně ne ekvivalentní cenou, kdy jejich zpoplatnění je podstatně vyšší než konvenční postup. Závěrečná otázka ke zpřesnění se týká velmi problematické otázky přeshraničního pohybu. Ta bude komentována v následující podkapitole spolu s novinkou na unijním RCBS trhu.

1.2 Povinný základní bankovní účet Platební účty v EU čeká zajímavá novinka – povinnost poskytovat základní bankovní účet. Tento účet se také často v dokumentech EU označuje jako platební účet se základními prvky. Koncept vychází z nejnovější legislativy EU [Evropský parlament, 2014] a je nekonvenčním a do určité míry kontroverzním zásahem do produktového portfolia nejen bank. Mezi poskytovatele tohoto účtu totiž potenciálně mohou patřit i další subjekty, které spadají pod tzv. úvěrové instituce. To je podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na

6

V České republice konkrétně poukázka typu A.


vlastní účet. Přesto existuje pouze jedna málo pravděpodobná varianta7, kdy by musela nabízet tento produkt vedle bank např. i spořitelní družstva. Na reálnou podobu a první reálné výsledky bude nutné počkat minimálně dva roky, které jsou lhůtou pro implementaci do národních norem. Nyní bude shrnuto, jak se myšlenka základního účtu vyvíjela, a následně jsou představeny jednotlivé charakteristiky – rozsah služeb, cena za produkt, povinnost poskytování a další. V roce 2006 byla na základě Bílé knihy8 ustanovena expertní skupina, která se měla primárně zaměřit na problém transparentnosti cen a možnosti změnit bankovní účet. Mezi závěry zmíněné skupiny o rok později byla i zmínka řešící otázku, že v moderní době je nemožné participovat na ekonomicko-sociální dění bez přístupu k bankovnímu účtu. Tehdy členové expertní skupiny z řad orgánů ochrany spotřebitele a akademické sféry zmiňují právo mít základní bankovní účet mimo jiné jako nástroj prevence socio-ekonomické exkluze [Expertní skupina, 2007, s. 37–39]. Tato myšlenka zůstala nosnou až do samotného finálního návrhu normy [Evropský parlament, 2014]. Dalším významným milníkem byla studie přinášející přesnější charakteristiky zamýšleného produktu (platební účet bez možnosti povoleného přečerpání či jiné úvěrové služby, viz [CSES, 2010, s. 5]) a cost-benefit analýzu [CSES 2010, s. 37–55]. Hlavním motivem byla potenciální průměrná roční úspora 315 eur na cílového spotřebitele. Těch zpráva v EU identifikuje 11,5–18 milionů ve faktoru potenciální sociální exkluze a k tomu dalších 12 milionů v zemích EU s nízkou tzv. zabankovaností. Prostým pronásobením se přínos pohybuje kolem 9,5 miliard eur ročně. Na straně bank je počítáno s čistým ziskem pro bankovní sektor mezi 115–180 miliony eur, kdy poplatkovou ztrátu z hotovostních operací má nahradit výnos z vyšší penetrace trhu. Budoucí směřování dále určilo 5 scénářů možných řešení, kdy nejvyšší účinnosti dosahuje scénář podepřený směrnicí závaznou pro EHP. Přesto bylo nejprve zvoleno doporučení [Evropská komise, 2011] jako testovací balónek. Jeho text je později použit jako základ již zmiňované čerstvě platné směrnice. Toto doporučení se ale lišilo od finální úpravy v jedné podstatné věci – neřeší

7

8

Plošné nařízení poskytování základního bankovního účtu. Tuto variantu směrnice explicitně zmiňuje jako jedno z možných řešení. Přesto je z našeho úhlu pohledu velmi nepravděpodobné, že by došlo k této variantě implementace. Bílá kniha: politika finančních služeb 2005–2010.


domácí a přeshraniční transakce, jakožto pravděpodobně nejspornější část celého projektu základního bankovního účtu. Na základě stížností, kdy se při zřizování platebního účtu spotřebitel setkal s obtížemi kvůli tomu, že v členském státě, v němž se nachází poskytovatel služeb, neměl stálou adresu, byl problém zahrnut i mezi doporučení v Aktu o jednotném trhu II. Tím byla oficiálně oznámena snaha o použití silnějšího legislativního nástroje – směrnice. Následný návrh již obsahuje přesnější vymezení včetně povinností jednotlivých stran [Evropský parlament, 2013, s. 32–34], včetně kontroverzního přeshraničního platebního styku a možnosti nařídit zařazení tohoto produktu do retailového portfolia vybrané banky. Návrh doznal pouze několika změn, a tak je finální úprava [Evropský parlament, 2014] obsahově velmi podobná. Ohledně služeb základní bankovní účet či platební účet se základními prvky musí být spotřebiteli poskytnuto: ■■ otevření, vedení a zrušení účtu; ■■ služby umožňující ukládání peněžních prostředků na platební účet; ■■ služby umožňující v Unii: ⚬⚬ výběry hotovosti z platebního účtu u bankovní přepážky nebo pomocí bankomatu (zkratkou ATM); ⚬⚬ inkaso; ⚬⚬ platební transakce uskutečňované platební kartou, včetně online plateb; ⚬⚬ úhrady, včetně trvalých příkazů, zadané na terminálech, u přepážek a v systému internetového bankovnictví poskytovatele platebních služeb. Co se týče platebních služeb jakožto typů instrumentů, tak je poskytováno vše, co je nutné pro běžné socio-ekonomické funkce v dnešní společnosti. Ve výčtu chybí doplňkové či balíčkové služby a později je i explicitně zakázáno účet podmiňovat jinou službou – ta by mohla přirozeně nahrazovat poplatkovou ztrátu za základní služby. To podstatné je ale v části vymezující geograficky oblast použitelnosti plateb a ATM. Právě přidání části „…služby umožňující v Unii“ [Evropský parlament, 2014, č. 17 b.1d] dělá z tohoto nového produktu zajímavý experiment. Prakticky ve všech ekonomicky zaměřených normách EU


je zdůrazňována myšlenka a termín společného či vnitřního trhu. I přes velké pokroky se v některých oblastech tento trh jeví jako roztříštěný a RCBS do této skupiny patří také a v úvodu to i tato směrnice zdůrazňuje. Je proto přirozenou snahou EU konstruovat své normy k podpoře vnitřního trhu směrem ke smazávání hranic mezi národními trhy. Je ale otázka, zda by měl pohled na trh vycházet z toho, co je cílem, či z toho, jaká je skutečnost. V ní je dominantní zmíněná roztříštěnost, která je zřejmá nejen v podílu vnitrostátních a přeshraničních plateb, ale ještě markantnější je v přeshraničním otevírání platebních účtů. Jak uvádí šetření [TNS Opinion, 2011a, s. 31], tak je průměr EU v přeshraničním otevření platebního účtu lehce pod 3 %. Česká republika dosáhla výsledku 2 %, podobně jako ostatní země mimo eurozónu. Při podrobnějším zkoumání výsledků se navíc ukáže, že nejvyšší četnost má tento jev u mladých stále studujících respondentů – jinými slovy nejvýznamnější podíl na této hodnotě mají studenti v rámci různých mezinárodních projektů studijní výměny (např. Erasmus). Propojenost, resp. funkčnost vnitřního trhu, se může zobrazit i pomocí počtu přeshraničních plateb, ale vzhledem k projektu SEPA je situace uvnitř a vně eurozóny značně rozdílná. V rámci eurozóny není v SEPA režimu rozdíl mezi domácí a přeshraniční platbou. Pro země mimo je rozdíl přinejmenším ve spotřebitelském pohledu, tedy v nákladech9. Podobně při platbě z eurozóny do země EU nepoužívající euro. I z tohoto důvodu je většina přeshraničních nákupů prostřednictvím internetu spotřebiteli řešena přes poskytovatele karetních služeb nebo virtuální platební společnosti jako PayPal, Skrill apod. I po v bankovních kruzích často zmiňovaném termínu 31. 10. 2016 bude situace bez znatelné změny. Toto datum je totiž pouze termínem pro platby v eurech do EHP, od kterého budou muset plnit všechny podmínky pro platební styk režimu SEPA. Vzhledem k dostatečnému rozsahu nabídky SEPA plateb ze strany bank se tedy nezmění nic zásadního. Principiálně je tudíž v rámci EU správné považovat za součást RCBS provádění platebních transakcí uvnitř celé EU, nikoliv pouze vnitrostátně. Přesto má tento princip reálný význam pouze maximálně v rámci plateb v eurozóně a ostatní platby jsou věcně stále zamrzlé na národních úrovních. Zařazení a zdůraznění plateb po EU, jakožto základní charakteristika tohoto účtu, tak 9

Zde odchozí SEPA platbu nabízí zdarma a bez paušálního poplatku nyní pouze mKonto.


pravděpodobně způsobí výrazně vyšší náklady na takový účet. Při velmi výhodných podmínkách by totiž hrozilo přirozené využití spotřebiteli, kteří mají k riziku sociální exkluze či diskriminace hodně daleko – běžný spotřebitel, který platí do EU a cestuje po ní. Přesto je nutné zmínit, že zde existuje pojistka. Poskytovatel může před otevřením platebního účtu se základními prvky ověřit, zda má spotřebitel platební účet u jiného domácího poskytovatele. Turistika za levným europlatebním účtem tedy závisí na efektivnosti tohoto ověření, protože ve směrnici zmíněné čestné prohlášení10 nemá konkrétně v České republice příliš velký význam. Otázku, zda poskytovatel může poskytnout jiné bance sice limitovanou, ale přesto informaci o finančním produktu spotřebitele, by mohlo řešit zplnomocnění ze strany spotřebitele, které by nově muselo být zařazeno do smluv při otevírání účtu či dodatkem u účtů stávajících11. Jinak by mohlo být porušeno bankovní tajemství. Tuto část neřeší směrnice [Evropský parlament, 2014] vůbec a jedná se tedy pouze o odhad budoucího vývoje. Poskytování základního účtu je další velice zajímavou charakteristikou. Zde byla stanovena povinnost členské země zajistit dostatečný počet poskytovatelů, dokonce je zde i možnost plošného nařízení poskytování. Explicitně je přitom zmíněno, aby tento účet nebyl nabízen pouze bankami poskytujícími obsluhu účtů výhradně elektronicky. V průvodním textu směrnice je zmíněna i povinnost vzít v úvahu pobočkovou síť. Z toho vyplývá, že minimálně pro tři nejvýznamnější banky (ČS, KB, ČSOB) bude nařízeno, aby tento účet začaly nabízet. Případně mohou být po drobných úpravách užity stávající produkty, jako nedávno představený iÚčet od ČS. Přesto tento ani ostatní účty této skupiny neplní základní myšlenku tohoto produktu, tj. nabídnout nízkonákladový/nízkoprahový účet, který by efektivně bránil socio-ekonomické exkluzi. Bohužel se nedá předpokládat, že by tyto banky měly podobnou ambici. Takto ohrožená klientela, především na straně ČSOB, není cílovým segmentem. Pro ČSOB lze uvažovat o využití značky a sítě Era. Bylo by mimořádně zajímavé, kdyby stát začal nejvýznamnějším bankám nařizovat poskytnutí nízkoprahového účtu. Doposud totiž zmíněné tři banky poskytovaly účty charakteristické mnoha aspekty, ovšem žádným z nich není nízkonákladovost. To je podloženo nejen 10

11

Prohlášení spotřebitele, že nevlastní účet, který by povoloval plný rozsah služeb vymezených pro tento základní účet. Náklady této právně korektní varianty by ovšem byly neúměrně vysoké.


všeobecným povědomím, ale i vlastními pravidelnými výpočty12. Možná tedy bude ČSOB poprvé litovat, že díky tehdejšímu ministrovi financí P. Mertlíkovi nestandardně získala téměř kompletní retail (včetně pobočkové sítě) IPB, čímž se z ní stal plnohodnotný člen zmíněné skupiny. Ohledně nákladů na účet je nařízeno, aby poskytovatelé nabízeli služby bezplatně, nebo za přiměřený poplatek. Tomu má být základem průměrná výše poplatků účtovaných poskytovateli v daném členském státě. Takové vymezení je ovšem velmi vágní a může být chápáno více způsoby. Má se jednat o vážený průměr dle počtu spotřebitelů jednotlivých bank či účtů? Alternativně jde pouze o prostý průměr na základě sazebníků a vyčíslení nákladů určitého typického spotřebitele, či ještě jednodušeji pouhé převzetí hodnoty na základě statistiky placených poplatků13? Jak potom ale zohlednit balíčkové14 účty, kde je problém ceny komplikován nejen reálným užíváním, ale především volbou nastavení balíčku. Pokud nedojde v implementaci na úrovni členských států ke zpřesnění vágního vymezení nákladů, je možné, že banky schválně využijí možnosti účtovat vyšší poplatky, než odpovídá myšlence nízkoprahového účtu. Tím by legálně projekt sabotovaly. Tato strategie již totiž byla nedávno velmi úspěšně použita na Slovensku15. Na straně druhé je zde implicitní doporučení samotné směrnice. Ta totiž vyzývá ke zvážení, aby tento druh účtu byl beznákladový. S cílem podpořit zranitelné spotřebitele bez bankovního účtu tedy mohou členské státy stanovit, aby byly těmto spotřebitelům účty nabízeny bezplatně v obvyklém rozsahu služeb dle lokálních tržních zvyklostí16. Další charakteristikou tohoto platebního účtu je zákaz diskriminace. Jeho otevření nesmí být spotřebiteli legálně pobývajícímu v EU zamítnuto z důvodu diskriminace, jmenovitě státní příslušnosti nebo místa bydliště. Tato definice je mnohem širší, než by se mohlo zdát. Zahrnuje totiž nejen např. studenty na studijních pobytech v zahraničí, ale též uprchlíky žádající o azyl v členské zemi.

12 13 14

15 16

Viz pravidelný výpočet na http://www.bankovnipoplatky.com/bankovni-index.html. Např. http://www.bankovnipoplatky.com/klientsky-index.html. Podrobněji viz modely zpoplatnění účtů v podkapitole „Problém informace o ceně a adverzní výběr“. Více viz podkapitola „Legislativní zásahy“. Identifikace lokálních zvyklostí by pak mohla v České republice proběhnout např. pouhým dotazem na bankovnipoplatky.com či přečtením následující podkapitoly této monografie.


Celkově tento projekt působí rozporuplně a jsou k němu výhrady. Předně je nutné zmínit, že užitá metodika cost-benefit výpočtu [CSES, 2010, s. 81], dle našeho názoru, nacenila náklady na neelektronické operace příliš vysoko. Příkladem je započítaný náklad spotřebitele na šekové a hotovostní operace ve výši 120 eur ročně, což je vzhledem k lokálnosti užívání šeků zkreslující údaj. O něco méně problematicky působí částka slev či úspor spotřebitelů z možnosti placení nákupů elektronicky, přesto je též, dle našeho názoru, příliš vysoká. Její výpočet je navíc nejasný. Jak moc byly tyto hodnoty pro EP rozhodující, lze zpětně jen těžko zjistit. Přesto minimálně na straně přínosů nebyla cost-benefit analýza s vysokou pravděpodobností adekvátně střízlivá, jak by bylo vhodné. V určité kritice je možno pokračovat, kdy Česká republika byla ve zprávě [TNS Opinion & Social, 2011a, s. 81] mimo jiné zmíněna i faktem, že ČNB dovoluje bankám volit klienty na základě svého business plánu – tedy dodatečná, tentokrát pseudohrozba, sociálním vyloučením, která nevychází z dostatečné znalosti trhu. Co se týká samotného řešení, je otázkou, zda je takový zásah do trhu nejsilnějším plošným legislativním nástrojem v EHP adekvátní. Hlavní adresovaný problém je totiž spíše lokální povahy. Jak vypovídá šetření [TNS Opinion & Social, 2011a, s. 14], tak závažný problém s nezabankovaností populace je pouze v Rumunsku a Bulharsku. Ostatní země vykazují vysoká procenta vybavenosti občanů běžným účtem, především ve starých zemích EU. Jediná obhajoba by byla, že se jedná o opravdu jasně adresovaný nástroj mířící na socio-ekonomickou exkluzi. Ta je ovšem kvantifikovatelná a institucionálně registrovatelná. Kupříkladu osoby pobírající specifické sociální dávky jsou typicky ohroženy zmíněným vyloučením – jsou tudíž jasně identifikovatelné. Proč tedy není základní účet podmíněný doložením čerpání podobné dávky, aby bylo vyloučeno jeho zneužití? Je možné, že v národní implementaci v souvislosti s určitým návodem ze směrnice na zranitelné spotřebitele a beznákladovost účtu dojde k tomuto způsobu ošetření situace. Jiná cílová skupina, tedy žadatelé o účet s trvalým bydlištěm v jiném členském státu, by toto prokazovat nemuseli. Z šetření [TNS Opinion & Social, 2011a, s. 31] je vidět, že přeshraniční turistika za levným pan-evropským účtem nehrozí a účet je v jiné členské zemi otevírán pouze, když je potřeba, a obvykle krátkodobě. Hlavní skupinu tvoří studenti na výměnném pobytu, kteří po jeho skončení účet v drtivé většině přirozeně přestávají užívat. Závěrem lze říci, že


v České republice po netransparentnosti, krachu a špatné pověsti tzv. S-karty a po kauze základného bankového produktu na Slovensku17 bude obtížné implementovat a smysluplně na trhu etablovat tuto novinku.

1.3 Typické profily užívání RCBS v České republice a vývoj v posledních letech Po vymezení RCBS, resp. nabídky, je potřeba vymezit, kdo je spotřebitelem – poptávkou. Jak již bylo zmíněno dříve, tak RCBS jsou prakticky nutnou součástí ekonomického života. Vzhledem k tomu je populace spotřebitelů opravdu široká, ale publikace se zaměřuje pouze na spotřebitele s plnou způsobilostí k právním úkonům. Obecné charakteristiky lze čerpat např. z [Česká národní banka, 2014, s. 56], kdy platebních účtů pro sektor domácností je celkem 11,7 milionů a bez elektronické obsluhy je pouze 9 %, přičemž toto procento každoročně klesá. Pro konkrétnější charakteristiky byla provedena analýza na datech uložených ve webové komparační službě Kalkulátor bankovních poplatků18 (dále jen jako Kalkulátor). Kalkulátor nabízí spotřebitelům individualizovaný propočet celkových poplatků, které by měsíčně platili při využívání jednotlivých platebních účtů. Spotřebitel pouze vyplní formulář se širokou paletou služeb na platebních účtech19. Šetření se omezuje na spotřebitele s přístupem k internetu a na určité úrovni informační gramotnosti. I z těchto důvodů byli do analýzy zahrnuti pouze spotřebitelé, kteří uvedli, že využívají elektronické bankovnictví. Přestože nelze v tomto ohledu považovat vzorek za reprezentativní v rámci celé populace spotřebitelů bankovních institucí, mají data svoji vypovídací hodnotu, a vzhledem k charakteru i rozsahu pořízených údajů jde o unikátní soubor dat, který prakticky nelze získat jiným způsobem. Navíc je právě populace s elektronickým přístupem k účtu majoritní. Dále je nutné zmínit, že vzhledem k přidané hodnotě v podobě propočtu poplatků lze očekávat, že zájemce o kalkulaci zadá do kalkulátoru pravdivé hodnoty. V opačném případě by totiž spotřebitel získal zkreslené údaje. Přesto 17 18 19

Viz podkapitola „Legislativní zásahy“. http://www.bankovnipoplatky.com/kalkulator.html Více informací viz [Draessler, Soukal, Hedvičáková, 2011].


existuje varianta, kdy spotřebitelé nezadávají svůj aktuální vzorec spotřeby. To se projevilo např. ve druhém kvartálu 2014, kdy se u některých záznamů objevovaly neobvykle vysoké frekvence výběrů z ATM v zahraničí. Vysvětlení bylo prozaické – spotřebitelé tehdy zadávali zamýšlené, nikoliv své běžné vzorce chování. Blížící se dovolené v zahraničí a snahy poskytovatelů v Čechách o sezónní inovace ve formě slev u zahraničních výběrů hotovosti donutily některé spotřebitele k aktualizaci svého přehledu o trhu. Cílem analýzy je identifikovat typické spotřebitelské vzorce využití RCBS a následně testovat, zda v nich dochází ke změně v období 2010–2012. Metodika20 tohoto šetření pro splnění prvního cíle spočívá v: 1. Přípravě dat: vydefinování proměnných, rozdělení dat na dva soubory, ošetření chybějících hodnot, vyřazení zřídka užívaných služeb (proměnných), logaritmická transformace četnostních proměnných, eliminace multikolinearity metodou hlavních komponent. 2. Shlukování: vzhledem k objemu a povaze dat byla zvolena dvoukroková shluková analýza bez přednastavení počtu výsledných shluků21. Metodika pro druhý cíl spočívá v: 1. Testování hypotézy vnitro-shlukové změny: vektory středních hodnot sledovaných proměnných jsou v rámci shluku shodné v jednotlivých letech. Zvolenou metodou je vícenásobná analýza rozptylu (MANOVA). Následně je doplněná jednotlivými analýzami rozptylu (ANOVA). 2. Testování hypotézy mezi-shlukové změny: mezi proměnnou počet prvků ve shluku a rok je nezávislost. Zvolenou metodou je test chi-kvadrát nezávislosti v kontingenční tabulce. Všechny statistické výpočty byly provedeny v IBM PASW 18. Celkový počet analyzovaných spotřebitelských profilů po přípravě dat činil 10 35922. Výstupem analýzy bylo identifikování tří hlavních shluků. 20

21 22

Použité metody a způsob užití vycházely především z [Hebák a kol., 2004; Hebák a kol., 2005; Meloun a kol., 2005; Řezanková a kol., 2009; Skalská, 2013]. Ten byl identifikován na základě hodnoty vypočtené siluety a interpretační hodnoty. Ze souboru o 20 725 záznamech byly zkoumány pouze ty se sudým identifikátorem přidělovaným Kalkulátorem.


Tab. 2 Typické spotřebitelské profily užití RCBS, vlastní výpočet. Shluk

1

2

3

Počet prvků

7 114

3 120

575

Podíl na celku v procentech

65,8

28,9

5,3

Minimální obrat na účtu v Kč

22 203

17 892

18 242

Průměrný zůstatek na účtu v Kč

24 072

10 206

21 763

2,9

2,9

3,2

Výběr z ATM, cizí banka

0

1,5

0,6

Výběr z ATM, cizí banka, vybíraná částka

0

1 062

835

Výběr z bankomatu, vlastní banka v Kč

Příchozí platby

2,9

4,3

3

JPÚ zadané na pobočce

0

0

0,8

JPÚ zadané přes internet

5,4

7,2

4

TPÚ zadané na pobočce

0

0

1,5

TPÚ zadané přes internet

3,4

3,7

1,6

Inkaso zadané na pobočce

0

0

1

Inkaso zadané přes internet

1,1

1,3

0,5

Hotovostní vklad na pobočce

0,1

0,3

0,8

Hotovostní výběr na pobočce

0,1

0,2

0,3

Pozn.: • Četnosti užití jsou měsíční. • Částka výběru z ATM se vztahuje k jednomu výběru. • U TPÚ a inkasa jsou uvedeny četnosti uskutečnění platby, nikoliv zřízení či změny. • Inkasa v režimu SIPO jsou započítána jako jedna transakce.

Vypočtené profily užití mohou být interpretovány jako: ■■ Průměrný e-banking profil: mezi spotřebiteli převažující profil, který by mohl být označen jako mainstream. Je charakteristický prakticky výhradní volbou elektronické komunikace s bankou. Podobně výhradní je volba bankomatu vlastní banky či vlastní sítě23. Zůstatek velmi blízko výši obratu 23

Např. ČSOB pro klienty ERA.


napovídá, že je na běžném účtu držena v pohotovosti jen měsíční výplata. Zbytek rezervy, pokud existuje, se pak zřejmě nachází na účtu např. spořicím. Celková aktivita jsou tři měsíční výběry z ATM, tři příchozí platby, něco přes pět JPÚ a téměř pět pravidelných plateb (TPÚ a inkaso). Výběr či vklad na pobočce jsou relativně vzácné – méně než jednou za půl roku. ■■ Aktivnější e-banking profil: druhý, o polovinu menší shluk vzhledem k mainstreamovému, má stejnou výhradní preferenci pro elektronický komunikační kanál. Od prvního profilu se liší o něco vyššími četnostmi užití o 10–35 %. Hlavním rozdílem zůstává častější výběr z ATM 4–5krát měsíčně, přičemž minimálně jednou z ATM cizí banky. Profil také přibližně jednou za půl roku až jednou za čtvrt roku navštíví pobočku kvůli vkladu či výběru. Celkově pak přijímá čtyři platby, odesílá přibližně sedm JPÚ a pět pravidelných plateb. ■■ Průměrný profil se smíšenou preferencí: hlavní odlišností posledního shluku je smíšená preference komunikačních kanálů, kde se i přes užívání elektronického bankovnictví stále využívá také osobní zadání na pobočce. To se týká především pravidelných plateb, kde inkaso je obvykle zřizováno na pobočce. Zřetelně vyšší je i operování s hotovostí, které je přibližně každý druhý měsíc. Celková aktivita je potom v součtu blízko průměru prvního profilu. U JPÚ už ovšem převažuje využití elektronického bankovnictví. Než bude s daty dále pracováno, je nutné zmínit určitá interpretační zpřesnění. Problémem analýzy je, že nelze usuzovat na jednotlivé spotřebitele, ale spíše na typické využívání účtu – spotřebitelský profil. Z některých hodnot lze usuzovat, že především v aktivním profilu se jedná i o sdílené, konkrétně partnerské a rodinné účty. Přesto z pohledu užívání účtu není podstatné, zda danou četnost užití vytváří jeden či více spotřebitelů, protože se stále jedná o jeden účet a mimo jiné i o jeden souhrn poplatků. Dále je potřeba zmínit, že z hlediska poplatků i lepšího poznání spotřebitelského chování je nutné rozlišit platby vnitrobankovní a mezibankovní. Data toto rozlišení povolují, ale je nutné vzít v úvahu, že se jedná o primární subjektivní data, která nejsou podpořena sekundárními daty, např. ze samotných statistik jednotlivých bank. Jinými slovy považujeme za nerealistický předpoklad, že spotřebitel je schopen sám přesně určit, kolik plateb posílá do své vlastní banky a kolik do jiné. Předpokládáme tedy, že se zde spotřebitelé


dopouští takového zaokrouhlování a hrubých odhadů, že by nebylo korektní tato data separovaně analyzovat a interpretovat. Poměr vnitrobankovních a mezibankovních plateb je ve zkoumaném vzorku přibližně 1 : 3. Ohledně intepretace by mohl být odkázán [Dvořák, Hanousek, 2009, s. 4] s názorem, že v regionu centrální Evropy (ČR, PL, HU, SK) jsou značné podobnosti ve spotřebních zvycích a potřebách, v pohledu na význam peněz a konečném chování bankovních klientů k bance. Je tedy možné, že identifikované profily mohou být s určitou mírou abstrakce platné i v okolních zemích. Přesto by pro potvrzení této domněnky bylo nutné provést další šetření. Na závěr diskusně-interpretační části je třeba dodat, že výsledky shlukování byly validovány shodným separovaným výpočtem na druhé polovině dat obsahující téměř stejný počet prvků. Výsledné centroidy byly porovnány s prvně vypočtenými. Rozdíly byly zanedbatelné a v četnostech plateb, výběrů z ATM a inkas se pohybovaly v setinách měsíčního užití. Ohledně druhého cíle analýzy byla hypotéza zamítnuta, kdy vypočtená p-hodnota testu byla 0,03. MANOVA byla tedy post-hoc následována jednotlivými ANOVA. Pouze u 4 z testovaných 39 proměnných byly hypotézy o shodě v jednotlivých letech zamítnuty. Konkrétně se jednalo o inkaso u průměrného profilu, výběry z ATM cizí banky u aktivnějšího profilu, výběr z ATM vlastní banky a TPÚ u profilu se smíšenou preferencí. Vedle nízkého počtu proměnných s prokázanou změnou byly navíc rozdíly četností v jednotlivých letech velmi malé – nejvyšší rozdíl v četnosti měsíčního užití byl necelých 0,3. Z našeho pohledu jsou nalezené změny dostatečně malé, aby se daly shluky označit za výsledkově stabilní, resp. vnitroshluková změna sice byla prokázána, ale v zanedbatelné míře. Hypotéza o nezávislosti proměnných zaměřená na mezishlukovou změnu byla zamítnuta při p-hodnotě testu 4e-10. Existuje tedy závislost mezi počtem prvků, resp. relativní četností shluků, a rokem. Jak je patrné z grafu na obr. 1, ve sledovaném období se znatelně zvýšil podíl aktivního profilu na úkor průměrného i profilu se smíšenou preferencí.


80 % 70 %

67,7 %

65,3% 62,3 %

Podíl

60 % 50 % 34,0 %

40 % 30 %

26,2 %

29,5 %

6,1 %

5,2 %

20 % 10 % 0% 2010

2011 Průměrný e-banking profil

3,7 % 2012

Aktivnější e-banking profil Průměrný profil se smíšenou preferencí

Obr. 1 Podíly shluků v jednotlivých letech, vlastní výpočet. Zaznamenaný trend je takový, že při jeho pokračování se přibližně za sedm let z aktivnějšího stane mainstreamový profil. Jaké jsou příčiny zvýšení podílu tohoto shluku, je otázkou. Svůj vliv má určitě každý rok se zvyšující dostupnost různého zboží a služeb na internetu. To bude dále pokračovat i s rozšířením v západní Evropě jinak běžných služeb jako nákup potravin přes internet apod. Podobně působí i nové platební služby, resp. platební brány, jako GoPay a PayU, které za spotřebitele předvyplní JPÚ v jeho elektronickém bankovnictví. Tím se usnadní a zrychlí tento typ platby téměř na úroveň plateb kartou, ale při vyšší bezpečnosti. Existují i řešení cílená jen pro jednu banku, např. mPeníze. Určitý vliv může mít i doznívající přesun spotřebitelů z poboček na elektronický kanál, kdy již několik let banky silně motivují spotřebitele, aby pobočky užívali spíše pro finanční poradenství než pro RCBS. Další otázkou je možnost určitého zkreslení z důvodu motivace. Který spotřebitel se nejvíce zajímá o ceny platebních účtů? Ten, jemuž hrozí vyšší cena z důvodu intenzivnějšího využití. Je tedy možné, že identifikovaný trend je posílen tímto vlivem a ve skutečnosti bude mírnější.


1.4 Ekonomická charakteristika Pro další část publikace je nutné RCBS představit i pohledem ekonomické stránky spotřebitele. Obecně se lze i bez větší analýzy domnívat, že se jedná o normální statek s velmi nízkou důchodovou i cenovou elasticitou. Vzhledem k nezbytnosti RCBS prakticky nemají plnohodnotné substituty u jiných statků. Přesto by vzájemně měly být významně substituční. Na rozdíl od jiných statků, jakými jsou bydlení, automobily apod., platební účty, navíc obsluhované elektronicky, jsou svým obsahem u každé banky prakticky tím samým produktem. Přesto lze pozorovat jisté rozdíly.

Diferenciace v rozsahu služeb Některé banky nemají hotovostní pobočky, a tím buď hotovostní operace na pobočkách neposkytují, nebo musejí být poskytovány alternativní cestou. Do RCBS nepatří doprovodné nabídky v rámci spojování produktů, kdy je k běžnému účtu možné získat širokou škálu dalších služeb, ať už s vazbou přímou, nebo jsou nabízeny v rámci cross-sellingu.

Diferenciace v kvalitě služeb Vědecky vedený průzkum či marketingový výzkum kvality služeb jednotlivých bankovních domů v oblasti vnitrostátního platebního styku bohužel není k dispozici. Existují sice různé lokální soutěže a ankety řešící jak kladné (např. Česká koruna), tak záporné (např. Nejabsurdnější poplatek) služby, či plošné průzkumy jako Ernst&Young global banking survey, ale pro tento účel se nehodí. Výsledky lokálních anket nemusí být zárukou kvality a globální šetření postrádá potřebný detail. Kvalita služeb je navíc obtížně měřitelná u podobných služeb jako RCBS – služby nemají dobu trvanlivosti, jsou jednorázové, nehmotné apod. Srovnávání kvality je také ovlivněno legislativními zásahy. Kupříkladu jedním z měřítek kvality u bankovních převodů by mohla být rychlost provedení platby. Jenže v rámci harmonizace se směrnicí 2007/64/ES bylo taxativně stanoveno, jak


dlouho smí operace trvat od okamžiku přijetí platebního příkazu do okamžiku, kdy jsou prostředky připsány na účet poskytovatele příjemce částky, konkrétně viz [Soukal, 2010, s. 106–107]. Dále v ohledu kvality může být řešen problém bankrotu poskytovatele a ztráta peněz na účtu. To, vzhledem k povinné účasti na Fondu pojištění vkladů, ale také není reálným faktorem pro rozhodování24. Dalším kritériem by mohl být počet omylů, resp. kvalita systému pro mezibankovní styk. Jenže jediný systém pro mezibankovní styk je provozován ČNB. Statistiky o chybovosti u plateb způsobených jednotlivými bankami k dispozici nejsou. Je možné se zabývat kvalitou personálu bank, ať už na přepážce či na call centrech. Ovšem vzhledem k velmi propracovanému systému školení a velkému zájmu o pracovní místa v této oblasti lze přijmout předpoklad, že kvalita personálu je minimálně adekvátní napříč poskytovateli. Jediné výrazné rozlišení se nachází v ukazateli široce známém jako tzv. cost-benefit poměr. Jinými slovy, pokud je poskytována shodná služba (např. přes internet zadané JPÚ) s kvalitou garantovanou dohledem ČNB u dvou poskytovatelů za rozdílnou cenu, jak potom užít tvrzení z učebnic mikroekonomie a především managementu, že cenu spotřebitel vnímá jako jeden z ukazatelů kvality? Nelze samozřejmě jednu službu vytrhnout z kontextu nebo pominout, že banky své náklady rozpočítávají mezi všechny služby, které poskytují. Přesto nelze přehlížet fakt, že služba, např. zmiňované JPÚ zadané přes internet, u levnější banky není kvalitativně horší, což je z hlediska ekonomické teorie situace s vyústěním – získání spotřebitelů na úkor dražších firem nebo úprava cen dražších firem dle konkurence. Otázkou je, zda nebo spíše proč se tomu neděje. Toto se již ovšem týká jiné části knihy. Na závěr stručné úvahy je nutné podotknout, že ne celá populace striktně poptává pouze internetem ovládané služby. Potom určitá diferenciace v rozsahu služeb, resp. náklady péče o spotřebitele, mohou přirozeně vysvětlit minimálně část ceny.

24

Podrobněji v podkapitole „Morální hazard“.


Diferenciace geografická Umístění bank, rozsah pobočkové sítě a rozsah ATM sítě je jedinou geografickou diferenciací, která je ovšem pro nemalou část spotřebitelů nepodstatná. Díky přímému bankovnictví je význam výše zmíněné geografické diferenciace s každým rokem nižší pohledem RCBS. K nim totiž prakticky není potřeba konzultací, finančního poradenství, které pobočky nabízí. Navíc pravidelně vzrůstá absolutní i relativní číslo s účty ovládanými elektronicky, viz [Česká národní banka, 2014, s. 56].

Public relations a reklama Snaha o působení na spotřebitele nástroji marketingové komunikace sice v reálném světě má svůj efekt, ovšem vzhledem k předpokladu racionality spotřebitele nelze tuto diferenciaci považovat za významnou, tedy je třeba brát zřetel na čistě informativní charakter. Jak je z výčtu diferenciace zřejmé, nebyly nalezeny z mikroekonomického hlediska významné diference pro RCBS produkty. Vzhledem k tomu lze označit RCBS u jednotlivých poskytovatelů jako vzájemně silně substituční statky s vysokou křížovou elasticitou. Již několikrát byly zmíněny poplatky, ceny apod. V rámci sledování průměrného zpoplatnění v populaci spotřebitelů s aktivním e-bankingem byla za poslední tři roky zjištěna oscilace měsíčních průměrných nákladů na intervalu 161–182 Kč, viz [Bankovnipoplatky.com, 2014]. Vzhledem k hrubé mediánové mzdě 22 608 Kč [ČSÚ, 2014a] jsou měsíční poplatky za RCBS v populaci zaměstnaných přibližně 0,7 %. Jinými slovy je cena za RCBS velmi nízká v porovnání s mediánovou mzdou a při užití mzdy průměrné se tento podíl dále snižuje pod 0,7 %. Proti námitce, že málokterý spotřebitel utrácí celý důchod, je možné užít průměrný měsíční výdaj na člena domácnosti [ČSÚ, 2014b] o výši 11 106 Kč. Zde je podíl kolem 1,5 %, za předpokladu, že má každý separátní účet. Údaj o výdajích samozřejmě zahrnuje i výdaje na děti a další ekonomicky neaktivní členy rodiny.


Podobné údaje dává i výsledek zařazení části nákladů RCBS do klasifikace individuální spotřeby dle účelu25 užívané jak pro spotřebitelský index, tak pro statistiku rodinných účtů. Konkrétně se nachází v položce 12.621.01 subindexu finančních služeb. Ten obsahuje poplatky pěti nejvýznamnějších bank za vybrané služby spojené s vedením běžného účtu a transakcemi, které na něm probíhají. Vzhledem k tomu nelze brát údaj za plně reprezentativní pro celý RCBS trh, přesto podíl pěti nejvýznamnějších bank představuje většinu trhu. Samotné náklady na RCBS jsou pak pouze součástí agregovaného subindexu, kde je jejich podíl na celkové výši subindexu přibližně 85 %26. Při propočtu váhy subindexu ze statistiky rodinných účtů dostáváme podobný výsledek. Ještě by mohl být proveden výpočet váhy v rámci CPI, ale pro nastínění je toto dostatečné na prokázání, že podíl RCBS na výdajích spotřebitele je velmi nízký.

25 26

COICOP metodika. Zbytek tvoří poplatek za poštovní poukázku typu A, poplatek za hotovostní platbu SIPO placený na přepážce České pošty a poplatek za dobírku.

Základní bankovní služby a asymetrie informací z hlediska spotřebitele

Recommend Documents