Zákaz činnosti z pohledu trestního práva a správního práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra trestního práva

Diplomová práce

Zákaz činnosti z pohledu trestního práva a správního práva

Drahoslava Miléřová 2013

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zákaz činnosti z pohledu trestního práva a správního práva zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

Drahoslava Miléřová

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce paní doc. JUDr. Věře Kalvodové, Dr., za její konzultace, odborné rady a připomínky, které mi při psaní práce poskytovala. Také děkuji mému manželovi a oběma dcerám za velkou podporu a pomoc po dobu mého celého studia.

3

Abstrakt Diplomová práce se zabývá zákazem činnosti z pohledu trestního práva a správního práva. Jejím cílem je analýza trestu zákazu činnosti, ukládaného podle trestního zákoníku a sankce zákazu činnosti, ukládané podle přestupkového zákona a také jejich vzájemné srovnání. Východiskem pro zpracování tématu je seznámení se základními zásadami trestání a sankčním systémem v České republice. Další kapitoly se věnují vlastní analýze trestu zákazu činnosti podle trestního práva a sankci zákazu činnosti podle správního práva, a to zejména historii zákazu činnosti v právních předpisech, dále podmínkám ukládání trestu a sankce zákazu činnosti, jejich výměrám, druhům, rozsahu a okruhům zakázaných činností a také výkonu trestu a sankce zákazu činnosti. Závěrem je provedeno jejich vzájemné srovnání, zhodnocena platná právní úprava a nastíněny náměty de lege ferenda.

Klíčová slova zákaz činnosti, trest, sankce, výměra trestu, správní orgán, soud, přestupkový zákon, trestní zákoník, sankční systém

Abstract This thesis focuses on the prohibition to undertake activities from the point of view of criminal and administrative law. Its main goal is to analyze sentences and sanctions concerning the prohibition to undertake activities which are imposed according to the criminal code and also to the misdemeanours act and their reciprocal comparison. The foundation of the thesis is familiarization with the fundamental principles of sentencing and imposing sanctions in the Czech Republic. The thesis is also focused on analysis of sentences according to the criminal code, and sanctions according to the administrative law. The emphasis is put particularly on the history of prohibition to undertake activities as outlined in legal enactments. Other chapters then address conditions for imposing sentences and sanctions, the range, scope, and types of prohibited activities, and also sentence execution and sanctions. All these aspects are compared at the end of the thesis together with an evaluation of current enactments and expression de lege ferenda.

Key words prohibition to undertake activities, sentence, sanction, scope of a sentence, administrative body, court, misdemeanour law, criminal code, system of sanctions

4

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 7 1.

2.

Základní zásady trestání ............................................................................................ 9 1.1

Vztah trestného činu a přestupku ............................................................................ 9

1.2

Základní zásady trestání v trestním právu .............................................................. 11

1.3

Obecné zásady trestání v trestním právu .............................................................. 13

1.4

Základní zásady správního trestání ........................................................................ 15

1.5

Obecné zásady správního trestání.......................................................................... 18

Sankční systém v České republice ............................................................................ 21 2.1

2.1.1

Dualismus trestních sankcí ............................................................................. 21

2.1.2

Trest a jeho účel, systém trestů a ochranných opatření ................................ 22

2.1.3

Druhy trestů ................................................................................................. 23

2.2

3.

4.

Trestní sankce ......................................................................................................... 21

Správní sankce ........................................................................................................ 26

2.2.1

Dualismus správních sankcí............................................................................ 26

2.2.2

Správní sankce a její účel, systém sankcí a ochranných opatření .................. 26

2.2.3

Druhy správních sankcí .................................................................................. 27

Zákaz činnosti z pohledu trestního práva ................................................................. 29 3.1

Historie zákazu činnosti v právních předpisech...................................................... 29

3.2

Obecně o trestu zákazu činnosti............................................................................. 33

3.3

Podmínky ukládání trestu zákazu činnosti a jeho výměra...................................... 35

3.3.1

Výměra trestu zákazu činnosti ....................................................................... 35

3.3.2

Podmínka souvislosti trestného činu se zakazovanou činností ..................... 37

3.3.3

Druh, rozsah a okruhy zakázaných činností ................................................... 40

3.4

Výkon trestu zákazu činnosti .................................................................................. 46

3.5

Přiměřené omezení – povinnost zdržet se řízení motorových vozidel ................... 51

Zákaz činnosti z pohledu správního práva ................................................................ 54 4.1

Historie zákazu činnosti v právních předpisech...................................................... 54

4.2

Obecně o sankci zákazu činnosti ............................................................................ 56

4.3

Podmínky ukládání sankce zákazu činnosti a její výměra....................................... 58

4.3.1

Výměra sankce zákazu činnosti ...................................................................... 58

4.3.2

Podmínky ukládání sankce zákazu činnosti.................................................... 60

4.4

Výkon sankce zákazu činnosti ................................................................................. 66 5

5.

Srovnání sankce zákazu činnosti v trestním právu a ve správním právu ................... 70 5.1

Srovnání obou sankcí zákazu činnosti se zhodnocením platné právní úpravy a náměty de lege ferenda ......................................................................................... 70

5.2

Statistika trestu zákazu činnosti a sankce zákazu činnosti ..................................... 76

Závěr .............................................................................................................................. 79 Použitá literatura ............................................................................................................ 82

6

Úvod V každé společnosti se její občané dopouštějí, ať již úmyslně nebo ne, porušování zákonů a jiných právních předpisů. Většina občanů také ví, že pokud jsou tato porušení zjištěna, následuje trest, který může uložit buď správní orgán, nebo při závažnějším porušení případně soud. Je velmi důležité, aby byla společnost chráněna před porušováním zákonů ze strany fyzických i právnických osob. Uložený trest za jakékoliv protiprávní jednání by měl proto působit jak preventivně, tak by měl plnit i funkci represivní a měl by tyto osoby od protiprávního jednání odrazovat. Jedním z takových trestů je i zákaz činnosti, kterým se budu ve své práci zabývat. Trestání je vlastně možné charakterizovat jako rozhodování o vině a trestu za porušení práva, přičemž rozlišujeme trestání soudní a trestání správní. Trestná jednání pak dělíme na soudní delikty – trestné činy a správní delikty. Najít určitá objektivní kritéria pro stanovení hranice mezi soudními a správními delikty je velmi obtížné. Jedním z kritérií může být objekt deliktu a v případě správních deliktů za něj bývá považován řádný výkon veřejné správy. U soudních deliktů je objektem ochrana osobnosti člověka, jeho práv a svobod. Další kritérium můžeme spatřovat v závažnosti deliktů, kdy lehčí spadají do pravomoci správní a ty těžší do pravomoci soudní. Měřítkem hodnocení závažnosti je hlavně druh a výše sankce, morální závadnost protiprávního jednání, charakter a rozsah způsobených následků. U obou druhů deliktů existuje také rozdílný typový stupeň společenské škodlivosti.1 Co se týká správního trestání, v němž rozhodují správní orgány o vině a trestu za protiprávní jednání, je u nás oproti jiným evropským státům uplatněno velmi široce. Značný rozsah trestní pravomoci veřejné správy je zřejmý i z toho, že náš právní řád obsahuje zhruba 200 zákonů, jež v sobě zahrnují skutkové podstaty správních deliktů.2 Úprava správního trestání je tak značně roztříštěná, tím pádem i nepřehledná. Jediný ucelený předpis tak představuje mnohokrát novelizovaný Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů3, který lze považovat za základní pramen přestupkového práva a částečnou kodifikaci přestupků. Z tohoto důvodu se budu ve své práci zabývat pouze sankcí

1

HENDRYCH, D. a kolektiv, Správní právo, Obecná část, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2006. 861 s. ISBN 80-7179-442-2, s. 409-410. 2 tamtéž s. 411 3 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen přestupkový zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

7

zákazu činnosti, ukládanou podle přestupkového zákona dospělým fyzickým osobám a mladistvým osobám. Téma diplomové práce „Zákaz činnosti z pohledu trestního práva a správního práva“ je pro mě zajímavé, a to hlavně z toho důvodu, že pracuji na státním zastupitelství a s institutem trestu zákazu činnosti v oblasti trestního práva se každodenně setkávám při evidování rozsudků a trestních příkazů do počítačového informačního systému. S institutem sankce zákazu činnosti v oblasti správního práva se setkávám daleko méně, avšak ne zcela ojediněle. V rámci svých pracovních úkolů např. vyžaduji od správních orgánů výpisy z evidenční karty řidiče, které se zařazují do trestního spisu a slouží mj. jako důkaz o uložení zákazu řízení motorových vozidel. Při vybírání tématu diplomové práce hrálo úlohu také to, že jsem dříve studovala bakalářský obor Teorie a praxe přípravného řízení trestního a chtěla jsem se proto zabývat problematikou, která se alespoň zčásti dotýká trestního práva. Cílem mé práce je tedy analýza trestu zákazu činnosti, ukládaného podle trestního zákoníku a sankce zákazu činnosti, ukládané podle přestupkového zákona a také jejich vzájemné srovnání. Východiskem pro zpracování mé práce bude seznámení se základními zásadami trestání, neméně důležité bude také se zabývat sankčním systémem v České republice, z něhož trest a sankce zákazu činnosti vycházejí. Budu tak postupovat metodou od obecného ke zvláštnímu. Těžiště mé práce bude spočívat ve vlastní analýze sankce zákazu činnosti, a to nejdříve z pohledu trestního práva a poté z pohledu správního práva, v rámci níž se zaměřím jak na ukládání těchto sankcí dospělým fyzickým osobám a mladistvým osobám, ale také na ukládání trestů právnickým osobám. Závěrem bude provedeno srovnání obou typů sankcí zákazu činnosti, budou uvedeny i statistické údaje o uložených sankcích zákazů činnosti a neopomenu taktéž zhodnotit současnou platnou právní úpravu a nastínit případné náměty de lege ferenda.

8

1.

Základní zásady trestání

1.1

Vztah trestného činu a přestupku

Jednou z nejdůležitějších otázek trestní odpovědnosti je vymezení trestného činu jako činu soudně trestného a jeho odlišení od protispolečenských jednání, která patří do působnosti orgánů odlišných od orgánů činných v trestním řízení, zejména odlišení od správních deliktů, kam spadají i přestupky. Činy soudně trestné a správní delikty musí mezi sebou tvořit jednotu a vzájemně na sebe navazovat.4 K tomu, abych mohla popsat vztah trestného činu a přestupku, je potřeba tyto pojmy definovat. Trestným činem podle § 13 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů5, se rozumí protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně, přičemž k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, pokud trestní zákon nestanoví výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Trestní zákoník tak vychází z formálního pojetí trestného činu při současném zakotvení tzv. hmotněprávního korektivu, podle kterého jsou trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovány v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (§ 12 odst. 2 trestního zákoníku).6 Přestupkem podle § 2 přestupkového zákona7 je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Přestupek je ve vztahu k trestnému činu v poměru subsidiarity. Logicky trestný čin nemůže být současně i přestupkem a naopak. Společným znakem trestného činu a přestupku je, že jde o protispolečenské jednání, dále požadavek zaviněného jednání příčetného pachatele po splnění předepsaného věku, který je 15 let. K zavinění přestupku podle zákona postačuje i nedbalost, pokud zákon výslovně nevyžaduje zavinění úmyslné. Přestupkem může být způsobena nepatrná škoda pod hranicí 5 000,- Kč, u trestných činů

4

CHMELÍK J.-STOČESOVÁ S.-OUTLÁ K. et al. Trestní právo hmotné, Obecná část. Praha: Linde, 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0, s. 68. 5 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále trestní zákoník). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 6 MATES, P. Základy správního práva trestního. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010. 248 s. ISBN 978-807400-357-8. s. 25. 7 zákon č. 200/1990 Sb.

9

(především majetkových) bývá trestním zákoníkem vyžadováno způsobení alespoň škody nikoliv nepatrné, jako je tomu např. u trestného činu krádeže. Zatímco trestní právo postihuje společensky závažná, protiprávní jednání fyzických osob, a nyní nově od 1. 1. 2012 také právnických osob, správní právo postihuje méně závažné delikty, a to přestupky, jiné správní delikty fyzických nebo právnických osob, disciplinární delikty a další. Přestupkový zákon na rozdíl od trestněprávní úpravy nerozlišuje žádná vývojová stadia přestupku nebo účastenství, a tím pádem je ani nesankcionuje.8 Pokud se týká dopadů trestů, tak tresty ukládané za trestné činy jsou obvykle těžší a s možným dopadem do sféry základních práv a svobod (např. odnětí svobody, zákaz pobytu, propadnutí majetku), přičemž soudy disponují širší škálou sankcí, než jsou ty, které je možno uložit za správní delikty. Mimo to určité druhy trestů, které jsou ukládány za správní delikty (typicky peněžité pokuty, zákaz činnosti nebo propadnutí věci), mohou pro pachatele znamenat mnohem těžší újmu než podmíněný trest odnětí svobody, trest obecně prospěšných prací či trest domácího vězení pro pachatele trestného činu. Zatímco trestní stíhání před soudy lze v České republice zásadně zahájit jen na základě obžaloby podané státním zástupcem, řízení o správních deliktech zahajuje, s výjimkou tzv. návrhových přestupků, příslušný správní orgán z moci úřední.9 Podstatný rozdíl mezi trestným činem a přestupkem lze spatřovat rovněž v jejich dopadech po uložení sankce. Zatímco pravomocné odsouzení za trestný čin nebo podmíněné zastavení trestního stíhání má za následek záznam do rejstříku trestů, sankce za přestupky se do rejstříku trestů nezapisují. Trestné činy a přestupky se od sebe liší také tím, že o vině a trestu za spáchané trestné činy rozhodují soudy a přestupky projednávají správní orgány. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že toto rozhodnutí správních orgánů je však soudem přezkoumatelné.10 Všeobecně přijatelnou a obecně platnou hranici, díky níž by bylo možno určit, které delikty jsou soudní a které správní, se zatím nepodařilo nalézt. Tato hranice je totiž dosti pohyblivá a věcné rozdíly mezi trestnými činy a správními delikty bývají často velmi mlhavé. Co je v jednom státě a v určité době deliktem soudním, může být v jiné zemi a v jiné době deliktem správním. Podle V. Sládečka mohou na zařazení deliktů mezi soudní nebo správní delikty působit nejen vlivy jako je tradice, ale i státní režim, momentální politická situace,

8

CHMELÍK J.-STOČESOVÁ S.-OUTLÁ K. et al. op. cit., s. 68. MATES op. cit., s. 26-27. 10 CHMELÍK J.-STOČESOVÁ S.-OUTLÁ K. et al. op. cit., s. 69. 9

10

nebo i úplná nahodilost. Velmi výmluvným svědectvím o „kriminalizaci“ nebo naopak „dekriminalizaci“ určitých jednání je ostatně vývoj na našem území.11

1.2

Základní zásady trestání v trestním právu

Trestání samo o sobě se nemůže dít nahodile a bez jakýchkoliv pravidel, musí se řídit podle určitých zásad, které se jednak vztahují na celé trestní právo, jednak prostupují celým trestním zákoníkem a také se jimi řídí ukládání trestů. Tyto zásady je nutné dodržovat za všech okolností, i když je trestní zákoník úplně přesně nevymezuje. Jedná se hlavně o zásady, které jsou uvedeny v § 36 až 38 trestního zákoníku, a to zásada zákonnosti, přiměřenosti, individualizace použitých sankcí, personality, neslučitelnosti určitých druhů sankcí a humanity sankcí.12 Zásada zákonnosti (§ 37 odst. 1 trestního zákoníku) je součástí širší obecné zásady trestního práva nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege a vychází z čl. 39 Listiny základních práv a svobod13, kde se uvádí, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání uložit. Z toho dovozujeme, že není možné ukládat jiné druhy sankcí, než ty, které jsou uvedeny v trestním zákoníku, v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže a v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Systém trestních sankcí v těchto zákonech je uzavřený a nepřipouští použití analogie v neprospěch pachatele při jejich ukládání (analogie ve prospěch pachatele je přípustná). Se zásadou zákonnosti je spojen zákaz retroaktivity přísnějšího trestního zákona, který platí pouze pro ukládání trestů. Trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, ale pokud je to pro pachatele příznivější, postupuje se podle pozdějšího zákona. Aby byl dodržen požadavek zákonnosti, je nutné, aby druhy trestních sankcí a podmínky pro jejich ukládání byly stanoveny určitě, srozumitelně a přesně. Právní úprava však musí soudci poskytovat dostatečný prostor k uložení trestní sankce, která by co nejvíce odpovídala zvláštnostem jednotlivého případu. Zásadu zákonnosti nevztahujeme jen na ukládání trestních sankcí, ale i na jejich výkon, protože teprve v rámci jejich výkonu dochází k realizaci jejich obsahu a k zásahu do práv a svobod občanů.14 Z mého pohledu jde o vůbec

11

MATES op. cit., s. 27. CHMELÍK J.-STOČESOVÁ S.-OUTLÁ K. et al. op. cit., s. 202. 13 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále jen LZPS). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 14 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 497-499 12

11

nejdůležitější zásadu, která poskytuje právní jistotu, dává záruky, že nebude docházet k soudní svévoli a že budou dodržována základní lidská práva a svobody. Obecně uznávaným právním principem je zásada přiměřenosti (adekvátnosti), označovaná také jako zákaz nadměrnosti zásahů do práv a svobod. V trestním zákoníku je vyjádřena v § 38 a je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti trestních sankcí. Ohraničuje přípustnou intenzitu trestů a ochranných opatření a představuje určující vodítko při ukládání trestních sankcí, ale i při jejich výkonu. Přiměřenost znamená proporcionalitu mezi zájmem na ochraně společnosti před pachatelem trestného činu a zásahem do základních práv pachatele. Jen přiměřená sankce může plnit svůj účel a má být společností a pachatelem pociťována jako spravedlivá.15 Zásada individualizace trestu znamená, že soud musí přistoupit k uložení takového trestu, který bude odpovídat zvláštnostem případu, tzn. povaze a konkrétní závažnosti spáchaného trestného činu. Při ukládání trestu soud přihlíží také k osobním, rodinným, majetkovým a dalším poměrům pachatele, k jeho dosavadnímu způsobu života, ale také k možnosti jeho nápravy. Trestní zákoník výslovně vyžaduje individualizaci trestu, a to v ustanoveních dle § 38, § 39, § 41 a § 42. Pokud budou respektovány výše uvedené zásady, dojde k uložení takového trestu, který bude nejlépe způsobilý naplnit požadavky, které se týkají účelu trestu, především z hlediska zájmu na účinné ochraně společnosti.16 Zásada personality sankce znamená, že sankce by měla zásadně postihovat jen pachatele trestného činu s tím, že vliv na jeho okolí by měl být minimalizován.17 Okolím je samozřejmě myšlena rodina pachatele nebo jeho spolupracovníci. Uložení sankce pachateli, zvláště uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, bude rodina pociťovat velmi citelně, zásadně se jí ale může dotknout také např. uložení peněžitého trestu nebo trestu zákazu činnosti. Účelem této zásady je proto také to, aby tyto dopady na rodinné zázemí pachatele byly co nejmenší. Zásadu personality vyjadřuje také skutečnost, že za pachatele trestného činu si trest nemůže odpykat jiná osoba. Zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí je vyjádřena zákazem ukládat sankce shodné povahy témuž pachateli. § 53 odst. 1 trestního zákoníku stanoví, že lze uložit více

15

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 503-505. 16 JELÍNEK J. a kol: Trestní právo hmotné, Obecná část, Zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010. 912 s. ISBN 978-80-87212-49-3. s. 397-398. 17 CHMELÍK J.-STOČESOVÁ S.-OUTLÁ K. et al. op. cit., s. 202.

12

trestů vedle sebe, avšak nelze uložit domácí vězení vedle odnětí svobody a obecně prospěšných prací, dále nelze uložit obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněžitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění. Z uvedeného logicky vyplývá, že pokud např. pachatel vykonává trest odnětí svobody, pak nemůže být současně doma ve výkonu trestu domácího vězení nebo nemůže vykonávat obecně prospěšné práce. Tyto tresty zkrátka nelze vykonávat současně. Jako poslední ze zásad uvádím zásadu humanity sankcí, která je zakotvena v 37 odst. 2 trestního zákoníku a z níž vyplývá zákaz uložení kruté a nepřiměřené sankce ve vztahu ke konkrétnímu pachateli a která také zakazuje ponížení lidské důstojnosti výkonem trestní sankce. V rámci této zásady je rovněž patrný požadavek, aby tam, kde postačí k dosažení společensky prospěšného účelu sankce méně intenzivní, nebyla ukládána intenzivnější sankce, která mimo pachatele často postihuje i osoby jiné.18 Smyslem zásady humanity je ochrana lidské důstojnosti, fyzické a psychické integrity jedince a s osobou, která je trestněprávně sankcionována, nesmí být zacházeno, jako by nebyla lidskou bytostí.19

1.3

Obecné zásady trestání v trestním právu

Při ukládání trestů je třeba dodržovat jak základní zásady trestání, které jsou blíže rozvedeny v předchozí podkapitole, tak je nutno přihlížet k obecným zásadám pro ukládání trestů, které jsou vyjádřeny hlavně v § 39 trestního zákoníku a v následujících §§ 40 – 45 a které představují zásady pro uložení konkrétního trestu konkrétnímu pachateli, tudíž jsou vodítkem pro soudce při ukládání individualizovaného trestu. Základní zásada přiměřenosti je velmi úzce spojena s procesem individualizace trestu a zahrnuje individualizaci zákonnou, soudní a navazující penologickou, resp. penitenciární individualizaci. Zákonná individualizace vychází z typové společenské škodlivosti trestného činu a podle ní soud „oceňuje“ nezákonné jednání rozpětím zákonné trestní sazby odnětí svobody, příp. také dalšími druhy trestů, které lze za ten který delikt uložit. Zákonodárce vyjadřuje v sankcích skutkových podstat rozpětí společenské škodlivosti a vytváří tak rámec pro soudní individualizaci trestu. Soudní individualizace trestu pak spočívá v uložení nebo stanovení druhu a výměry trestu, příp. jejich kombinace, aby tak co nejvíce odpovídaly všem zvláštnostem konkrétního případu. Soudce tak zde využije již 18

CHMELÍK J.-STOČESOVÁ S.-OUTLÁ K. et al. op. cit., s. 202-203. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 499. 19

13

zmíněný § 39 trestního zákoníku, který obsahuje základní kritéria pro zohlednění trestu. K těmto kritériím řadíme především povahu a závažnost spáchaného trestného činu, osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, dosavadní způsob života pachatele a také možnost jeho nápravy, dále chování pachatele po činu, zda měl snahu nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a také účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele. V případě tzv. spolupracujícího obviněného se přihlíží k tomu, jak významný byl způsob jeho přispění k objasnění zvlášť závažného zločinu spáchaného členy organizované skupiny anebo jak významná byla jeho pomoc zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu.20 Při ukládání trestů musí soud dále přihlédnout k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem, uvedeným v § 41 a 42 trestního zákoníku, které mohou mít význam při výměře trestu pro jakýkoli trestný čin a nejsou obsaženy v zákonných znacích skutkové podstaty trestných činů. Trestní zákoník obsahuje pouze demonstrativní výčet těchto okolností. U polehčujících okolností se přihlédne zejména ke spáchání trestného činu: poprvé, v silném rozrušení, ze soucitu, z nedostatku životních zkušeností, pod tlakem závislosti nebo podřízenosti, pod vlivem hrozby nebo nátlaku, pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si pachatel sám nezpůsobil, ve věku blízkém věku mladistvých, v právním omylu, atd. V této souvislosti je nutné poukázat na obecnou zásadu „ne bis in idem“, tedy zásadu zákazu dvojího přičítání. K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo naopak přitěžující. Jako okolnost obecně polehčující nebo přitěžující nemůže být hodnocena skutečnost, která je již zákonným znakem skutkové podstaty konkrétního trestného činu. K přitěžujícím okolnostem patří např. spáchání trestného činu s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti, surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí, využívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti, zneužitím svého zaměstnání, postavení nebo funkce, způsobení vyšší škody nebo většího škodlivého následku, získáním vyššího prospěchu, spácháním více trestných činů atd.21 Dalším kritériem pro ukládání trestů, uvedeným v § 39 odst. 3 trestního zákoníku, je doba, která uplynula od spáchání trestného činu, případná změna situace a také délka 20

KRATOCHVÍL V.-FENYK J.-KALVODOVÁ V. et al. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009. 834 s. ISBN 978-80-7400-042-3. s. 477-478 21 CHMELÍK J.-STOČESOVÁ S.-OUTLÁ K. et al. op. cit., s. 207-210.

14

trestního řízení, pokud dosáhne nepřiměřeně dlouhé doby. Trest, který má být efektivní, musí následovat co nejdříve po spáchání trestného činu, jinak je jeho účinek zeslaben. 22 Trestní řízení by mělo probíhat v rámci možností pokud možno rychle, s ohledem na složitost případu a neměly by se ve věci objevovat průtahy v podobě nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, ale také ze strany pachatele. Pokud se týká výše zmiňované penitenciární individualizace, ta vychází ze soudem uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a navazuje na tu část rozsudku, ve kterém je stanoven způsob výkonu uloženého trestu. Realizuje se v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici určitého typu.23 Na závěr je třeba ještě uvést, že při ukládání trestů mladistvým pachatelům a právnickým osobám jsou kritéria pro jejich ukládání malinko odlišná. U mladistvého pachatele se uplatní zvláštní hlediska podle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže24, jež se týkají druhu a výměry ukládaného trestního opatření, a to vedle těch, která obsahuje trestní zákoník. Trestní opatření uložená podle ZSVM v návaznosti na trestní zákoník musí napomáhat k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého. U právnických osob zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim25, zdůrazňuje ve srovnání s obecnou úpravou v trestním zákoníku, která je uplatňována vůči fyzickým osobám, specifické okolnosti, jež charakterizují právnickou osobu jako pachatele trestného činu a jako objekt, na který bude působit uložený trest. Při ukládání trestních sankcí právnické osobě soud přihlédne i k důsledkům, které může mít jejich uložení na třetí osoby. Přihlédne se zejména k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem a věřitelů této právnické osoby.26

1.4

Základní zásady správního trestání

Také správní trestání se musí řídit určitými pravidly, protože dochází k zásahům do práv a svobod jednotlivců. Ústava České republiky27 ani LZPS o požadavcích ohledně trestání 22

KRATOCHVÍL V.-FENYK J.-KALVODOVÁ V. et al. op. cit., s. 480 tamtéž s. 481. 24 Zákon číslo 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSVM). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 25 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen TOPO). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 26 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 521. 27 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Ústava). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 23

15

správních deliktů přímo nehovoří. Články 39 a 40 LZPS, v nichž jsou zakotveny základní, ústavní principy trestání, se výslovně vztahují pouze na trestné činy. I přesto určité základní principy, jež se vztahují také na správní trestání, můžeme dovodit z obecných ústavních požadavků na uplatňování veřejné moci, dále z obecných principů demokratického a právního státu, a také z požadavků uplatněných v mezinárodních smlouvách, zejména v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Velký význam nelze upřít ani doporučujícím evropským dokumentům, jako např. Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy o správních sankcích. Z těchto aktů, z navazující judikatury Evropského soudu pro lidská práva, z judikatury našeho Ústavního soudu a zvláště judikatury správních soudů v podstatě vyplývá, že základní principy, které se vztahují na soudní trestání, je nutno respektovat i v trestání správním.28 Veškerá činnost veřejné správy, jakož i správní trestání, je vázána principem zákonnosti (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 LZPS). Pro naplnění tohoto principu má zásadní význam zásada „nullum crimen, nulla poena sine lege“, ze které vyplývají požadavky, které byly rozvedeny zejména v trestním právu. Jeden z požadavků, jehož naplnění je vcelku obtížné, je charakterizován dostatečnou určitostí, jasností a přesností skutkových podstat správních deliktů. Skutkové podstaty správních deliktů jsou obsaženy ve velkém počtu zákonů, přičemž jednotlivé věcné oblasti a úseky veřejné správy podléhají rychlejším změnám právní úpravy, což je příčinou spíše obecnějšího způsobu úpravy skutkových podstat správních deliktů. Velký význam má však určitost skutkových podstat správních deliktů ve vztahu k trestným činům. Formální znaky správních deliktů a trestných činů by měly být tedy stanoveny tak, aby se nepřekrývaly a aby jediným odlišujícím znakem nebyl pouze stupeň společenské škodlivosti jako znak materiální. Požadavek určitosti se vztahuje také na právní úpravu trestů (sankcí) a ochranných opatření, které mají být v zákoně uvedeny taxativním výčtem společně s relativním určením jejich sazby.29 Další důležitou zásadou je zákaz zpětné působnosti zákonů upravujících správní delikty – zákaz retroaktivity. Opírá se o požadavek právní jistoty a možnost předvídat právní důsledky jednání jednotlivce v budoucnu. Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Výjimku z tohoto zákazu umožňuje výslovné

28 29

HENDRYCH, D. a kolektiv op. cit., s. 411. tamtéž. s. 411-414.

16

ustanovení přestupkového zákona (§ 7 odst. 1), na základě kterého se odpovědnost za přestupek posuzuje podle pozdějšího zákona, pokud je to pro pachatele příznivější.30 Neméně důležitou zásadu ve správním trestání představuje také zákaz analogie v neprospěch pachatele (in malam partem), který se týká zejména rozšiřování podmínek odpovědnosti za správní delikty a otázky, jaké sankce, ochranná opatření a jiné újmy lze za správní delikt uložit a za jakých podmínek. Použití analogie však nelze vyloučit v případech, kdy není v neprospěch pachatele deliktu. Další důležitou zásadou je zásada subsidiarity trestního postihu, která vyjadřuje požadavek omezit trestání na případy, jež jsou odůvodněny závažností a společenskou škodlivostí protiprávních jednání, u nichž je nezbytný zásah příslušných orgánů a nepostačují jiné prostředky a nástroje. Trest by měl tedy nastoupit subsidiárně tam, kde jiné prostředky nevedou k cíli nebo jsou nedostatečné. Podle dané zásady presumpce neviny se každý považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla vyslovena pravomocným rozhodnutím. Významné jsou také zásada rovnosti před zákonem a princip řádného zákonného procesu (stíhání jen ze zákonných důvodů).31 Poslední ze zásad, které se v této kapitole budu věnovat, je zásada ne bis in idem, která představuje zákaz, aby se dvakrát jednalo o téže věci. Zásada je obecně dovozovaná jednak z materiální právní moci rozhodnutí, která v sobě zahrnuje nezměnitelnost rozhodnutí a týká se pouze sankcí a nikoli opatření k nápravě (překážka rei iudicate), a jednak z probíhajícího řízení v téže věci u jiného správního orgánu (překážka litispendence), která brání zahájit další řízení. Zásada ne bis in idem je ústavní zásadou a správní orgány k ní musí přihlížet z moci úřední. Tato zásada však neplatí tam, kde to příslušný zákon výslovně vylučuje, a také se jí nelze dovolávat u trvajících deliktů. Tato zásada se neuplatní také v případě, kdy pachatel svými skutky, které na sebe bezprostředně navazují, spáchal jak správní delikt, tak i trestný čin.32 K tomuto závěru dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 4 Tz 183/2005 ze dne 22. 3. 200633, když v daném případě se pachatel odmítl podrobit dechové zkoušce a hned nato najížděl autem na policistu a auto řídil v době, kdy mu to bylo zakázáno správním orgánem.

30

HENDRYCH, D. a kolektiv op. cit., s. 413-414. tamtéž s. 415-417. 32 MATES op. cit., s. 37-39 33 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 4 Tz 183/2005. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 31

17

1.5

Obecné zásady správního trestání

Mimo základních zásad správního trestání jsou důležité také obecné zásady ukládání sankcí za přestupky, které jsou vyjádřeny v § 12 přestupkového zákona a správní orgán se jimi řídí při rozhodování o druhu sankce a o její výměře. Především jde o dodržování dvou základních principů, a to principu zákonnosti a principu individualizace. V každém konkrétním případě musí být druh a intenzita sankce stanovena tak, aby odpovídala všem zvláštnostem projednávaného přestupku.34 Pokud správní orgán od uložení sankce neupustí, musí určit druh sankce a její výměru. Výměrou se rozumí jednak určení doby trvání sankce, jednak výše sankce (pokuty) a u zákazu činnosti také určení druhu a rozsahu zakázané činnosti.35 Při ukládání sankce je třeba přihlédnout k závažnosti přestupku, která představuje stupeň společenské škodlivosti (materiální znak přestupku), ke způsobu spáchání přestupku, u něhož se posuzuje, zda pachatel spáchal přestupek konáním nebo opomenutím, jaké použil prostředky, zda to bylo na místě veřejnosti přístupném, apod. Dále je nutno přihlédnout k následkům přestupku, tedy k tomu, zda objekt přestupku byl ohrožen nebo porušen a jakým způsobem a jaká je výše způsobené škody. Důležité jsou okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, které mohou být objektivní (místo a čas spáchání přestupku, doba jeho trvání apod.) nebo subjektivní (např. majetkové a osoby poměry pachatele) a zvyšují nebo naopak snižují stupeň společenské škodlivosti přestupku. Při rozhodování o přestupku přihlížíme i k míře zavinění, když ke spáchání přestupku postačí zavinění z nedbalosti, pokud se výslovně nepožaduje zavinění úmyslné, a posuzujeme jednotlivé druhy a formy zavinění. Pohnutka vyjadřuje motiv ke spáchání přestupku (např. spáchání přestupku z nepřátelství k určité osobě, ze závisti) a může být okolností přitěžující, ale i polehčující. Při ukládání sankce je nutné přihlédnout k osobě pachatele, k jeho osobním vlastnostem a jeho věku a určit tak, jestli se nejedná o osobu mladistvou, které lze uložit jen určitou výši sankce. Přihlížíme k majetkovým poměrům pachatele nebo k tomu, zda se osoba dopustila přestupku poprvé či opakovaně, jaká je možnost nápravy apod. Také se zkoumá, zda a jakým způsobem byl pachatel přestupku postižen za disciplinární delikt, v tomto případě se pak neuplatní zásada „ne bis in idem“. Za týž skutek může být pachatel přestupku postižen nejprve v disciplinárním řízení a poté i příslušným správním orgánem za 34

HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2011. 480 s. ISBN 978-80-87212-94-3. s. 66. 35 ČERVENÝ, Z.-ŠLAUF, V. Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů. 13. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2006. 481 s. ISBN 80-7201-596-6. s. 30.

18

přestupek. Pokud správní orgán využije výše uvedená kritéria, pak by měl uložit takovou sankci, která bude splňovat daný účel a s ohledem na konkrétní případ bude přiměřená a v samotném rozhodnutí o uložení sankce bude její uložení řádně zdůvodněno.36 Pachatel se svým jednáním může dopustit jak jednoho přestupku, tak přestupků více a jedním skutkem tak může naplnit více skutkových podstat (jednočinný souběh) nebo více činy může naplnit více skutkových podstat přestupků (vícečinný souběh). Ve společném řízení je pak projednáno více přestupků jednoho pachatele, pokud je k projednání příslušný tentýž správní orgán a ten uloží úhrnnou sankci podle toho ustanovení, které se vztahuje na přestupek nejpřísněji postižitelný. Jedná se o tzv. „absorpční zásadu“, kdy za sbíhající se přestupky je uložena sankce, která je stanovena pro nejpřísnější z nich. Pokud k projednání všech přestupků není příslušný stejný správní orgán, společné řízení provést nelze a o každém přestupku vede správní orgán správní řízení samostatně a uloží za každý přestupek sankci zvlášť.37 V přestupkovém zákoně podrobná úprava, která by se týkala sbíhajících se přestupků, chybí, a podle soudní judikatury, např. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 6 As 57/200438, je přípustné analogické použití absorpční zásady, pokud nestanoví příslušný právní předpis jinak. Pokud výslovná úprava vztahující se ke správnímu trestání chybí, lze analogicky přiměřeně použít ustanovení přestupkového zákona nebo trestního řádu. Přestupkový zákon také obsahuje zvláštní ustanovení o postihu mladistvých pachatelů. Jde o osoby ve věku 15 až 18 let, jejichž postih je proti obecnému režimu limitován. Pokud jde o ukládání sankce pokuty, u mladistvých pachatelů se snižuje na polovinu, nikdy však nemůže být vyšší než 2 000,-- Kč, v blokovém řízení mu může být uložena pokuta do výše 500,-- Kč, výjimečně, kdy přestupkový zákon předpokládá uložení blokové pokuty nad 1 000,-- Kč, může být mladistvému uložena tato pokuta až do výše 1 000,-- Kč. Pokud se týká sankce zákazu činnosti, lze ji mladistvému uložit nejdéle na dobu

36

HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit., s. 66-68. tamtéž s. 68-69. 38 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 6 As 57/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 37

19

jednoho roku, její uložení je však vyloučeno vždy, pokud by výkon této sankce bránil přípravě mladistvého na povolání.39

39

PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2007. 418 s. ISBN 978-80-7239-207-0. s. 396.

20

2.

Sankční systém v České republice

2.1

Trestní sankce

2.1.1 Dualismus trestních sankcí Otázka, zda systém trestních sankcí má být dualistický nebo monistický, není záležitostí jen historickou, ale diskutuje se o ní neustále. Řeší se, který systém je pro naše trestní právo vhodnější. Monismus sankcí znamená, že není rozlišováno mezi tresty a ochrannými opatřeními, protože i ochranné opatření nakonec ve svých důsledcích může způsobit pachateli větší újmu než trest. Monismus sankcí nenavazuje na princip viny, hlavním principem při ukládání trestů se stává princip přiměřenosti a je zde stírán rozdíl mezi trestem a ochranným opatřením.40 Naopak u dualismu sankcí se rozlišují tresty a ochranná opatření. Tresty jsou chápány jako reakce na spáchání zaviněného trestného činu a způsobení citelné újmy jeho pachateli, spojené s jeho veřejným sociálně etickým odsudkem. Ochranná opatření mají ryze preventivní povahu, jsou méně závislá na trestném činu a nemají být odpovědí na trestný čin, ale jsou ukládána se zřetelem k nebezpečnosti osoby pachatele. Systém trestních sankcí obsažených v současném v trestním zákoníku je nakonec koncipován shodně s předchozím trestním zákonem jako dualistický. K ochraně sociálního pořádku slouží tedy jak tresty, tak ochranná opatření, které mohou být ukládány fyzickým ale i právnickým osobám. Pro sankcionování mladistvých pachatelů platí zvláštní úprava obsažená v ZSVM, která je vyjádřením monistické koncepce, na základě níž jim lze ukládat za spáchání provinění pouze opatření, a to buď výchovná, ochranná nebo trestní.41 Já souhlasím spíše s koncepcí dualistickou, protože lépe reaguje na potřeby společnosti, v níž se vyskytují různí pachatelé včetně pachatelů nepříčetných, zmenšeně příčetných, alkoholiků, toxikomanů. Domnívám se, že při ukládání trestů těmto osobám je třeba vybrat takovou kombinaci trestu a ochranného opatření, aby jednak pachatel pocítil určitou újmu, ale na druhé straně, aby společnost byla chráněna před nebezpečností tohoto pachatele.

40

KRATOCHVÍL V.-FENYK J.-KALVODOVÁ V. et al. op. cit., s. 465-466. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 486-487. 41

21

2.1.2 Trest a jeho účel, systém trestů a ochranných opatření Trest je definován jako prostředek státního donucení. Je jím realizována základní ochranná funkce trestního práva. Podle nynější právní úpravy lze za prostředky ochrany základních společenských zájmů, vztahů a hodnot považovat pohrůžku tresty, jejich ukládání a výkon a také ochranná opatření, i když trestní zákoník toto výslovně neuvádí. Trest vymezujeme jako právní následek činu, který může být uložen výlučně za trestný čin, pouze na základě zákona a oprávněným subjektem, kterým je trestní soud. Pachateli trestného činu působí trest určitou újmu tím, že představuje citelný zásah do sféry jeho práv a svobod a obsahuje negativní právní a etické hodnocení osoby pachatele a jeho deliktu. Charakteristické pro trest je, že jeho výkon lze zajistit státním donucením i proti vůli pachatele.42 Ochranná opatření jsou také opatření státního donucení, která mají preventivní povahu, a nemusí vždy záviset na rozhodnutí o vině, např. u nepříčetného pachatele. Od trestu se liší tím, že v sobě neobsahuje negativní, morálně politický odsudek činu.43 Mezi ochranná opatření řadíme ochranné léčení, zabezpečovací detenci, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochrannou výchovu, přičemž ukládání ochranné výchovy upravuje ZSVM.44 Účel trestních sankcí není v novém trestním zákoníku výslovně vyjádřen a jeho vymezení je nahrazeno formulací obecných zásad trestání přímo aplikovatelných na konkrétní případ. Účel trestání se pak dovozuje nejen z těchto zásad, ale i z jednotlivých ustanovení upravujících ukládání trestních sankcí a také z celkového pojetí trestního zákoníku. Hlavní účel trestu tkví v ochraně společnosti před trestnými činy a jejich pachateli.45 Tato ochrana se uskutečňuje prostřednictvím individuální represe, individuální prevence a generální prevence. Úkolem individuální represe je zabránit odsouzenému v páchání další trestné činnosti fyzickým znemožněním nebo kladením výrazných překážek (např. omezení osobní svobody trestem odnětí svobody, znemožnění výkonu povolání, zákazem činnosti apod.). Individuální represí je zkrátka vše, co pachatel musí. Individuální prevence pracuje především s pozitivními metodami, tj. výchovnými, které motivují pachatele kladně a zahrnují vše, co pachatel může. Ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním potencionálním pachatelům má zajistit generální prevence, která dává ostatním 42

KRATOCHVÍL V.-FENYK J.-KALVODOVÁ V. et al. op. cit., s. 470-471. FENYK, J.-HÁJEK, R.-STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád. Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1.díl Trestní zákoník. Praha: Linde, 2010. 1317 s. S. 414-415. 44 zákon č. 40/2009 Sb. 45 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 489-490. 43

22

členům společnosti najevo, jaké jednání je nežádoucí a jaké důsledky jsou spjaty s pácháním trestných činů. Pokud má trest splnit svůj účel, má být zákonný, přiměřený, individualizovaný a humánní, s minimálním negativním vlivem zejména na rodinné zázemí. Měl by rovněž poskytovat přiměřenou satisfakci osobám, které byly poškozeny trestným činem.46 Po vymezení pojmu trestu, ochranného opatření a účelu trestních sankcí se dostáváme k systému trestů. Je tvořen jejich konkrétními druhy, které jsou vybrány a uspořádány podle určitých hledisek. Systémem trestních sankcí je realizována základní, tj. ochranná funkce trestního práva a jeho smysl lze spatřovat v poskytnutí takových nástrojů, které budou sloužit jako účinný prostředek kontroly kriminality. Při vytváření systému sankcí se musí přihlížet k základním funkcím a základním zásadám trestního práva a trestní politiky. Právní následky trestných činů je pak nutno zformovat do určitého systému tak, aby byly vyloučeny náhodné, nekoncepční a nesystémové zásahy do struktury těchto právních následků. Sankční systém trestního práva není neměnný, je nutné, aby reagoval na nové kriminální jevy, jako je organizovaný zločin, nízká účinnost nepodmíněného trestu odnětí svobody, krize vězeňských systémů apod.47

2.1.3

Druhy trestů

V souladu se zásadou nulla poena sine lege obsahuje trestní zákoník taxativní výčet trestů, které lze za trestné činy uložit. Tyto jednotlivé druhy trestů vytvářejí systém, jímž není pouhý výčet druhů trestů, ale i jejich hierarchie a vzájemné vztahy mezi nimi. Systém trestů tvoří dva subsystémy, a to tresty pravidelné, uvedené v § 52 trestního zákoníku, a tresty výjimečné, uvedené v § 54. Tresty můžeme třídit i podle dalších kritérií. Podle toho, zda můžeme tresty ukládat samostatně nebo jen ve spojení s jinými tresty, rozlišujeme tresty hlavní (např. odnětí svobody) a tresty vedlejší (např. ztráta čestných titulů a vyznamenání). Tresty lze dělit také na výchovné (např. podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody) a ostatní, resp. represivní (např. nepodmíněný trest odnětí svobody). Podle povahy trestem postiženého zájmu třídíme tresty na majetkové (peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, propadnutí majetku) a tresty nemajetkové, tzn. všechny ostatní. Můžeme odlišovat také tresty spojené s odnětím svobody a tresty alternativní, tedy všechny ostatní s odnětím svobody nespojené. S přihlédnutím k osobě odsouzeného dělíme tresty dospělých, trestní opatření mladistvých, tresty se zúženým okruhem odsouzených, tresty ukládané ostatním, tj. obecným odsouzeným a tresty právnických osob. Podle 46 47

KRATOCHVÍL V.-FENYK J.-KALVODOVÁ V. et al. op. cit., s. 472-473. tamtéž s. 466-467.

23

určitosti a neurčitosti trestní sankce dělíme tresty na absolutně určité (např. odnětí svobody na doživotí) a tresty relativně určité (např. zákaz činnosti od 1 roku do 10 let).48 V ustanovení § 52 trestního zákoníku49 jsou uvedeny následující druhy trestů, které lze uložit za spáchané trestné činy: „a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněžitý trest, f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu, i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, j) ztráta čestných titulů a vyznamenání, k) ztráta vojenské hodnosti, l) vyhoštění.“ Tento systém trestů vychází z možnosti kumulace jednotlivých trestů stanovených za spáchaný trestný čin a současně s uplatněním principu, který stanoví, že tam, kde postačí sankce méně intenzivní, nesmí být uložena sankce intenzivnější. Důsledkem tohoto principu je i stanovení neslučitelnosti některých druhů trestů.50 Nelze tak uložit domácí vězení vedle odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněžitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění.51 Taxativní výčet trestních opatření, která může soud pro mládež uložit za spáchané provinění mladistvému, je uveden v § 24 odst. 1 ZSVM. Jsou jimi:52 „a) obecně prospěšné práce, b) peněžité opatření, c) peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, d) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, e) zákaz činnosti, f) vyhoštění, g) domácí vězení, h) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, i) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), 48

KRATOCHVÍL V.-FENYK J.-KALVODOVÁ V. et al. op. cit., s. 473-475. zákon č. 40/2009 Sb. 50 ŠÁMAL, P. K úpravě trestních sankcí ve vládním návrhu rekodifikace trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2005, roč.4, č. 5, s. 117. ISSN 1213-5313 51 zákon č. 40/2009 Sb. 52 zákon č. 218/2003 Sb. 49

24

j) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, k) odnětí svobody nepodmíněné.“ Mladistvému nelze uložit trestní opatření, které by odpovídalo trestům propadnutí majetku, zákazu pobytu, ztráty čestných titulů nebo vyznamenání a ztráty vojenské hodnosti. Mladistvému však lze uložit peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, což trestní zákoník nezná.53 Pokud se podíváme na výčet trestů, které lze ukládat trestně odpovědným právnickým osobám za spáchání trestného činu, je omezen ustanovením § 15 odst. 1 TOPO, a to v souladu s povahou právnické osoby jako subjektu odlišného od fyzické osoby. Právnickým osobám lze ukládat pouze tyto druhy trestů:54 „a) zrušení právnické osoby, b) propadnutí majetku, c) peněžitý trest, d) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, e) zákaz činnosti, f) zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, g) zákaz přijímání dotací a subvencí, h) uveřejnění rozsudku.“ Tresty uvedené pod písmeny a), f) až h) jsou specifickými druhy trestů, které je možné ukládat jen právnickým osobám. Právnické osobě naopak není možné uložit trest odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti a vyhoštění. Nejpřísnější trest zrušení právnické osoby nelze uložit, vylučuje-li to povaha právnické osoby a v některých případech pak lze určitý druh trestu uložit až po vyjádření příslušné instituce nebo státního orgánu k možnostem a důsledkům uložení takového druhu trestu.55 Jak je vidět ze shora uvedených výčtů trestů, existují mezi nimi určité odlišnosti, kterými je reagováno na typ osoby, které je konkrétní trest ukládán. Některé tresty ukládané dospělým fyzickým osobám nelze uložit mladistvým, jiné zase nelze uložit právnickým osobám a naopak. Porovnáním jednotlivých skupin trestů jsem zjistila, že pouze 53

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 722-723. 54 zákon č. 418/2011 Sb. 55 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 723-724.

25

peněžitý trest (resp. peněžité opatření), propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty a zákaz činnosti jsou zastoupeny ve všech třech skupinách trestů a lze je ukládat všem druhům osob, tzn. jak dospělým fyzickým osobám, tak mladistvým osobám, ale i právnickým osobám.

2.2

Správní sankce

2.2.1 Dualismus správních sankcí Stejně jako systém trestních sankcí, tak i systém sankcí správních je dualistický. To znamená, že vedle správních sankcí mohou být za přestupky ukládána i ochranná opatření. Sankce jsou stejně jako tresty reakcí na spáchaný přestupek a měly by způsobit citelnou újmu jeho pachateli. Uplatnění sankcí však předchází, a to v každém konkrétním případě spáchaného přestupku, možnost zjednat nápravu pouze samotným projednáním přestupku. Postih tedy není jediným a prvořadým způsobem jejich vyřízení. Správní orgán sám posoudí, jestli bude možné považovat za dostačující samotné projednání přestupku, aby bylo dosaženo nápravy pachatele. V samotném rozhodnutí o přestupku buď upustí od uložení sankce, nebo určitou sankci uloží.56 Myslím si, že správní orgán by měl využívat institutu upuštění od uložení sankce hlavně tehdy, když se přestupku dopustí osoba poprvé a pokud ho spáchá z nedbalosti. Tyto osoby, které jinak žijí spořádaným životem, velmi stresuje už jen samotná účast na projednávání jejich přestupku. Určitě se příště vyvarují takového jednání, jen aby nemusely podstoupit přestupkové řízení před správním orgánem. Pokud máme charakterizovat ochranná opatření, pak jejich funkcí a smyslem je odstranění nebo alespoň omezení, snížení nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných přestupkovým zákonem. Na rozdíl od sankcí nemají ochranná opatření způsobit pachateli újmu, chrání však společnost před možnými následky protiprávních jednání a také zabraňují, aby k nim vůbec docházelo.57

2.2.2 Správní sankce a její účel, systém sankcí a ochranných opatření Správní sankci můžeme definovat jako právní následek přestupku. Za přestupek lze uložit pouze sankce, které stanoví přestupkový zákon, a to v § 11, nebo jiný speciální zákon. V tom případě platí, že pokud speciální předpis obsahuje jiné sankce, má tato speciální úprava 56 57

PRŮCHA op. cit., s. 394. MATES op. cit., s. 87-88.

26

přednost a sankce stanovené přestupkovým zákonem není možno uložit. Účel správní sankce není v přestupkovém zákoně výslovně vyjádřen, ale podobně jako u trestů vychází z obecných zásad pro ukládání sankcí (§ 12 přestupkového zákona), které se přímo aplikují na konkrétní případ. Hlavní účel správní sankce spatřuji stejně jako u trestů v ochraně společnosti před přestupky a jejich pachateli. Sankce by měla být v každém případě zákonná a individualizovaná, aby působila profylakticky a současně měla i odstrašující a represivní účinek.58 Ochranná opatření, o kterých jsem se zmínila i v minulé podkapitole, nejsou sankcemi. Liší se od nich tím, že újma, kterou pachatelům přestupků způsobují, je jejich vedlejším účinkem a podstatou je hlavně prevence. Jejich cílem je odstranit nebo alespoň omezit nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů, které přestupkový zákon chrání. Ochranná opatření jsou vyjmenována v § 16 přestupkového zákona a jsou jimi omezující opatření (např. zákaz navštěvovat určená veřejně přístupná místa a místnosti, v nichž se podávají alkoholické nápoje) a zabrání věci.59 Pokud se týká systému správních sankcí a ochranných opatření, tak tento je tvořen jejich jednotlivými druhy, které jsou v přestupkovém zákoně taxativně vyjmenovány. Systém správních sankcí je vytvořen podle určitých hledisek, plní ochrannou funkci a vychází ze základních zásad správního práva.

2.2.3 Druhy správních sankcí I v případě ukládání sankcí za přestupek platí ústavní zásada „nulla poena sine lege“. Přestupkový zákon tak stanoví taxativně jednotlivé druhy sankcí, které tvoří systém sankcí, a nerozlišuje hlavní a vedlejší sankce. Zásady a podmínky ukládání sankcí vyplývají jednak z obecné části přestupkového zákona a u jednotlivých druhů přestupků z jeho zvláštní části. Každou sankci lze uložit samostatně, kdy za konkrétní přestupek lze uložit pouze jednu ze sankcí, nebo je lze kumulovat společně s jinou sankcí a za týž přestupek se uloží více sankcí současně. Jednotlivé sankce ukládají za protiprávní jednání příslušné správní orgány, které vycházejí ze zásady legality a oficiality, a jsou tak povinny stíhat všechny přestupky, o kterých se dozví, projednávají je ve veřejném zájmu a z úřední povinnosti. Výjimku tvoří návrhové přestupky, kde platí zásada dispoziční a zásada oportunity, takže o nich lze rozhodovat jen na základě návrhu oprávněné osoby.60

58

MATES op. cit., s. 77. ČERVENÝ, Z.-ŠLAUF, V. op. cit., s. 38. 60 HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit., s. 62-63. 59

27

Přestupkový zákon61 rozlišuje čtyři druhy sankcí, kterými jsou: „a) napomenutí, b) pokuta, c) zákaz činnosti, d) propadnutí věci.“ Nejmírnější sankci představuje napomenutí, které je prostředkem morálního odsouzení pachatele přestupku a plní především výchovnou funkci. Nelze ji kumulovat s pokutou. Správní orgán může za každý přestupek uložit sankci napomenutí nebo pokuty, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Pokutu lze uložit za jakýkoliv přestupek. Zákaz činnosti lze ukládat pouze za přestupky, u kterých je tato sankce výslovně uvedena v přestupkovém zákoně nebo v jiném zvláštním zákoně. Propadnutí věci lze uložit teoreticky za jakýkoliv přestupek.62 Všechny shora uvedené sankce se ukládají i mladistvým pachatelům, avšak přihlíží se ke zvláštní péči, kterou společnost věnuje mládeži. U mladistvých však dochází k limitování výměry některých druhů sankcí a u zákazu činnosti jsou přísnější podmínky pro jeho ukládání.63

61

zákon č. 200/1990 Sb. HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit., s. 63. 63 MATES op. cit., s. 78. 62

28

3.

Zákaz činnosti z pohledu trestního práva

V předchozích kapitolách jsem vysvětlila základní pojmy, které se váží k trestání. Známe již základní a obecné zásady trestání a také systém trestů ukládaných našimi soudy za spáchané trestné činy. V této kapitole se tak dostávám k podrobné analýze jednoho z trestů, a to k trestu zákazu činnosti, který je alternativním trestem vůči nepodmíněnému trestu odnětí svobody a v trestním zákoníku je uveden pod § 73 a pod § 74 je obsažena úprava výkonu trestu zákazu činnosti. V § 90 trestního zákoníku je řešeno podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce a § 91 ve společném ustanovení řeší osvědčení. V první podkapitole bych však nejdříve chtěla osvětlit historii trestu zákazu činnosti v právních předpisech.

3.1

Historie zákazu činnosti v právních předpisech

Zákaz činnosti je trestem, který se objevil v právních předpisech již v roce 1852, a to konkrétně v zákoně č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.64 Jeho název sice nebyl „Zákaz činnosti“, avšak z obsahu ustanovení § 30 zcela jasně vyplývá, že se jednalo o obdobu tohoto institutu. Ustanovení § 30 znělo: „Ustanovení o ztrátě živnosti, patentu lodního a práva držeti loď ku plavbě pobřežní Ztráta živnosti není žádným následkem spojeným již po zákonu se zločinem, a nemůže tudíž trestním rozsudkem býti vyřknuta. Má však soud trestní, když pro zločin odsouzený má živnost, po vyhlášeném rozsudku postoupiti spisy tomu úřadu, jemuž propůjčování živnosti takové přísluší. Kdyby se úřadu tomuto zdálo na pováženou povoliti zločinci, aby po vystálém trestu živnost tu provozoval, má mu živnost odejmout, šetře při tom předpisů o tom vydaných. Stejné řízení nastane i tenkráte, když měl odsouzenec patent lodní nebo právo držeti loď ku plavbě pobřežní. V tomto případě přísluší rozhodovati o ztrátě práva takového ústřednímu úřadu námořskému.“ Z tohoto ustanovení je zřejmé, že se nejednalo o trest, který by ukládal soud. Soud měl pouze možnost dát na zvážení příslušnému úřadu, zda povolení k určité činnosti odsouzenci ponechá. Toto ustanovení bylo účinné v nezměněném znění od 1. 9. 1852 do 31. 7. 1950.

64

Zákon č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

29

Zakotvení sankce podobné zákazu činnosti obsahoval také uvozovací zákon č. 19/1855 ř.z., k vojenskému trestnímu zákonu o zločinech a přečinech.65Ustanovení o tomto trestu bylo účinné od 1. 7. 1855 do 31. 7. 1950 a znělo takto: „§ 70 Ztráta práv a oprávnění Ztráta práv a oprávnění ukládá se osobám k hodnostem akademickým povýšeným nebo jiným osobám, které nějaký úřad nebo zaměstnání pod věrou veřejnou vykonávají, pak těm, kdož provozují nějaké řemeslo nebo živnost buď jakožto měšťanské nebo s povolením, kteréž obdrželi od vrchnosti. Trest tento ukládá se buď na určitý čas nebo na vždy.“ Oba shora uvedené zákony, které byly účinné téměř sto let, byly zrušeny zákonem č. 86/1950 Sb., trestní zákon.66 Tento zákon nabyl účinnosti 1. 8. 1950 a již obsahoval trest zákazu činnosti, který zněl: „Zákaz činnosti § 51 1) Dopustil-li se pachatel při výkonu činnosti nebo povolání trestného činu, jímž poškodil nebo ohrozil hospodářské zájmy republiky, vysloví soud, že se pachateli zakazuje dočasně nebo navždy vykonávat takovou činnost nebo takové povolání. 2) Soud může vyslovit, že se pachateli zakazuje dočasně nebo navždy vykonávat činnost nebo povolání, jestliže a) pachatel se dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností nebo s tímto povoláním, b) pachatel by jich mohl zneužít k spáchání trestného činu, nebo c) jejich výkon pachatelem by odporoval obecnému zájmu. 3) Dočasný zákaz uvedený v odstavci 1 nebo 2 stanoví soud na tři až deset let; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.“ Od 1. 1. 1957 bylo ustanovení o zákazu činnosti změněno, a to zákonem č. 63/1956 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb.67 tak, že došlo k odstranění časového vymezení trestu („dočasně nebo navždy“) a k odstranění písm. c) v odstavci 2 (výkon činnosti nebo povolání odporoval obecnému zájmu). Výraznou změnou pak byla nová výměra trestu v odstavci 3) na jeden rok až deset let místo původních tří až deseti let.

65

Uvozovací zákon č. 19/1855 ř.z., k vojenskému trestnímu zákonu o zločinech a přečinech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 66 Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 67 Zákon č. 63/1956 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

30

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon68zrušil s účinností od 1. 1. 1962 zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon a trest zákazu činnosti zařadil pod § 49 a § 50. Hlavní změny se projevily ve výměře trestu, a to ve výši na jeden rok až pět let a horní výměra se tím snížila na polovinu, pachatel trestného činu se ho dopustil v souvislosti se zakázanou činností a tímto trestem se zakazoval výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení. Ustanovení znělo takto: „Zákaz činnosti § 49 1) Soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až pět let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. 2) Trest zákazu činnosti jako trest samostatný může soud uložit pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. 3) Je-li trest zákazu činnosti uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, doba výkonu trestu odnětí svobody se do doby výkonu zákazu činnosti nezapočítává. § 50 1) Trest zákazu činnosti záleží v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení. 2) Byl-li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.“ Další změna ustanovení o zákazu činnosti byla provedena až zákonem č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon,69 s účinností od 1. 7. 1990, jímž se v § 49 vrátila výměra zákazu činnosti na jeden rok až deset let. Dále byl změněn odstavec 3), v němž se uvádí, že do doby výkonu trestu zákazu činnosti se započítává doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem podle zvláštních předpisů odňato nebo na základě opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat.

68

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 69 Zákon č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

31

Jen malou změnu v ustanovení § 50 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, učinil od 1. 1. 1994 zákon č. 290/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon a zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích.70 V ustanovení § 50 bylo doplněno, že se odsouzenému zakazuje mimo jiné výkon takové činnosti, jejíž výkon upravuje zvláštní předpis. Poslední změna v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, byla provedena, a to s účinností od 1. 7. 2008, zákonem č. 122/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.71 V § 49 byl změněn odstavec 1), do kterého bylo doplněno, že trest zákazu činnosti „soud uloží vždy, dopustil-li se pachatel trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 3, § 128b písm. c) nebo § 128c písm. c), přijímání úplatku podle § 160, podplácení podle § 161, nepřímého úplatkářství podle § 162 anebo pletich v insolvenčním řízení podle § 256b v souvislosti se svým postavením, funkcí nebo činností způsobilou ovlivnit řádný průběh nebo výsledek zadávacího, insolvenčního nebo koncesního řízení, veřejné soutěže nebo veřejné dražby, pokud povaha postavení, funkce nebo vykonávané činnosti umožňuje uložení takového trestu.“ Dnem 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,72 jímž byl zrušen starý, již zcela nevyhovující zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. V tomto novém trestním zákoníku byl trest zákazu činnosti zařazen pod § 73, ve kterém je stanovena výměra trestu, podmínky, za kterých může být trest zákazu činnosti uložen jako samostatný a v zákazu jakých činností tento trest spočívá. Ustanovení § 73 o zákazu činnosti zní takto: „Zákaz činnosti 1) Soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. 2) Trest zákazu činnosti jako trest samostatný může soud uložit pouze v případě, že trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje a jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.

70

Zákon č. 290/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon a zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 71 Zákon č. 122/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 72 zákon č. 40/2009 Sb.

32

3) Trest zákazu činnosti spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis.“ Od účinnosti nového trestního zákoníku nebylo ustanovení o zákazu činnosti zatím měněno a již třetím rokem zůstává v původním znění.

3.2

Obecně o trestu zákazu činnosti

Trest zákazu činnosti je jedním z alternativních trestů vůči nepodmíněnému trestu odnětí svobody a je zakotven v ustanovení § 73 trestního zákoníku. Patří k těm druhům trestu, které mají přímo zabránit pachateli v dalším páchání trestných činů a jeho smyslem je dočasné vyřazení pachatele ze zastávání a vykonávání určitého zaměstnání, povolání a funkce nebo vykonávání činností, ke kterým je potřeba zvláštního povolení nebo oprávnění (typicky řízení motorového vozidla) nebo jejichž výkon upravují zvláštní předpisy (např. živnostenský zákon). Zamezuje se tedy tomu, aby pachatel mohl vykonávat tyto aktivity, k nimž je vyžadována určitá morální a odborná způsobilost, a jež využil nebo zneužil ke spáchání trestného činu nebo trestným činem vyvolal vážné pochybnosti o své způsobilosti vykonávat tyto činnosti. Trest zákazu činnosti může mí i velký účinek generálně preventivní, zejména pokud jsou postiženi pachatelé zastávající veřejné funkce nebo vykonávají profese, jejichž výkon je založen na důvěře veřejnosti (např. lékaři, úřední osoby, zaměstnanci bank apod.). Tak jak se rozvíjí svobodná povolání a soukromé podnikání, nabyla na významu možnost ukládání trestu zákazu činnosti a stoupla tak citelnost tohoto postihu. Jeho uložení může znamenat ukončení profesionální kariéry, podnikatelských aktivit, nutnost změny zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Citelnost tohoto trestu může být u konkrétních pachatelů velmi různá, kdy např. je rozdíl zakázat řízení motorových vozidel řidiči z povolání nebo osobě, která vůbec nevlastní řidičské oprávnění. Trest zákazu činnosti je typickou trestněprávní sankcí za trestné činy páchané v dopravě, kde dochází k nejzávažnějším porušením pravidel silničního provozu.73 Trest zákazu činnosti se neukládá nikdy obligatorně, což je zcela zásadní změna oproti dřívější právní úpravě před účinností nového trestního zákoníku. Nová úprava nepřipouští obligatorní ukládání tohoto trestu v případě některých trestných činů „korupční“ povahy s dopady do soutěžního práva.74 Zákaz činnosti nemusí být uložen ani 73

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 930-931. 74 FENYK, J.-HÁJEK, R.-STŘÍŽ, I. et al. op. cit., s. 352.

33

v takových případech, kdy se za určité trestné činy zpravidla ukládá. Např. důvodem, kdy se neuloží trest zákaz činnosti u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 je skutečnost, že pachatel jednal za okolností, které se blížily podmínkám krajní nouze ve smyslu § 28. Také nemá smysl ukládat trest zákazu takové činnosti, která je pachateli znemožněna např. již v důsledku uložení trestu ztráty vojenské hodnosti.75 Trest zákazu činnosti je slučitelný se všemi ostatními druhy trestů uvedenými v trestním zákoníku. Pochybnost však může vyvolávat jen jeho uložení vedle trestu vyhoštění, který je stanoven na delší dobu nebo na dobu neurčitou. Kontrola dodržování trestu zákazu činnosti je určitým problémem, což vyplývá ze širokého rozsahu činností, které je možné zakázat, z širokého okruhu osob, na které se může vztahovat, a také z nikoli dobře fungujících kontrolních mechanismů a institucí. Pokud dochází k nedodržování zákazu činnosti, který spočívá ve výkonu zakázané činnosti, lze toto jednání postihnout jako trestný či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Takové jednání může ovlivnit i rozhodnutí o podmíněném upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu podle § 90 odst. 1, které tak nebude přicházet v úvahu.76 Trest zákazu činnosti lze uložit i trestně odpovědné právnické osobě za trestný čin, byl-li spáchán v souvislosti s touto činností. Další podmínky pro uložení tohoto trestu nejsou stanoveny a dále se uplatní obecná úprava v § 73 trestního zákoníku. Určitou odchylku obsahuje ustanovení § 20 odst. 2 TOPO, které odkazuje na obdobné užití § 17 odst. 4 TOPO, kde platí, že je-li právnickou osobou banka nebo zahraniční banka, jejíž pobočka vykonává činnost na území ČR na základě licence udělené Českou národní bankou nebo na základě principu jednotné licence podle jiného právního předpisu, může soud uložit trest zákazu činnosti až po vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům jeho uložení. Totéž omezení se vztahuje obdobně např. i na pojišťovny, zajišťovny, penzijní fondy, investiční společnosti, obchodníky s cennými papíry, centrální depozitář, platební instituce apod. V těchto případech je nezbytné zohlednit dopad trestu také na klienty, zákazníky a jiné smluvní partnery těchto právnických osob, kteří mohou být takovým trestem výrazně dotčeni.77 Právnické osobě lze uložit trest zákazu činnosti za jakýkoli spáchaný trestný čin,

75

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 931. 76 tamtéž s. 931. 77 tamtéž s. 932.

34

lze ho uložit i jako samostatný trest, aniž by byl soud limitován ustanovením § 73 odst. 2 trestního zákoníku.78 Pokud se týká uložení trestního opatření zákazu činnosti mladistvému, pak k tomu dochází za obecných podmínek podle § 73 a 74 trestního zákoníku, avšak s modifikacemi, které jsou uvedeny v § 26 odst. 2 ZSVM. Mladistvému lze uložit trestní opatření zákazu činnosti, není-li jeho uložení na překážku přípravě na jeho povolání. Horní hranice sazby zákazu činnosti nesmí převyšovat 5 let, přičemž dolní hranice v trvání 1 roku platí i pro mladistvého. Soud pro mládež může vedle tohoto zákazu činnosti uložit mladistvému i vhodná výchovná opatření (§ 15 až 20 ZSVM).79

3.3

Podmínky ukládání trestu zákazu činnosti a jeho výměra

3.3.1 Výměra trestu zákazu činnosti Trest zákazu činnosti může být uložen ve výměře jednoho roku až deseti let a toto rozpětí je poměrně široké. Pokud trestní zákoník uložení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje a pokud vzhledem k povaze závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba, může být uložen i jako trest samostatný. Pokud se uloží pachateli týmž rozsudkem trest zákazu činnosti, popř. jiným rozsudkem, tzn. dřívějším či pozdějším, trest odnětí svobody, doba jeho výkonu do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává. Oproti tomu doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, které se zákaz týká, v souvislosti s trestným činem odňato podle jiných právních předpisů nebo také na základě opatření správního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat, je nutné tuto dobu do výkonu trestu zákazu započíst. Většinou se to týká zákazu řízení motorových vozidel v případě, že mu předcházelo odnětí řidičského průkazu podle správních předpisů.80 Nejnižší ani nejvyšší hranici trestu zákazu činnosti nelze překročit, přičemž pro dolní hranici neplatí § 58 o mimořádném snížení trestu odnětí svobody ani analogicky. Zmírnění výměry tohoto trestu je možné dosáhnout jen na základě podmíněného upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu.81 Jedinou výjimkou, kdy může dojít k překročení horní hranice trestu

78

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 820 s. ISBN 978-80-7400-116-1. s. 401. 79 ŠÁMAL, P. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. 988 s. ISBN 978-80-7400-350-9. s. 252, 283. 80 KRATOCHVÍL V.-FENYK J.-KALVODOVÁ V. et al. op. cit., s. 497. 81 SOTOLÁŘ, A.-PÚRY, F.-ŠÁMAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi.Praha: C .H. Beck, 2000. 468 s. ISBN 80-7179-350-7. s. 354.

35

zákazu činnosti, je součet dříve uloženého a nově ukládaného trestu zákazu činnosti, pokud dosud nebyl vykonán trest zákazu stejné činnosti, který byl uložen dřívějším rozsudkem (zde již neplatí dřívější omezení podle § 36 z. č. 140/1961 Sb., trestního zákona)82 U trestně odpovědné právnické osoby platí dolní hranice jeden rok a horní hranice činí dvacet let, u mladistvého činí dolní hranice jeden rok jako u dospělých pachatelů a horní hranice trestního opatření zákazu činnosti pět let. Pro doplnění je nutno ještě uvést, že u mladistvého se uplatní ještě další omezení, které brání uložit zákaz činnosti, pokud by to bylo na překážku přípravě mladistvého na jeho povolání.83 Konkrétní výměra trestu zákazu činnosti se jinak řídí obecnými hledisky, která jsou stanovena v § 39 trestního zákoníku. Zejména se uplatní požadavek přiměřenosti trestu spáchanému trestnému činu. Dalekosáhlé důsledky pro celý další život pachatele, ale i osob na něm závislých, totiž může mít ztráta, byť jen dočasná, zejména vysoce kvalifikovaného a specializovaného povolání nebo zaměstnání, ale i ztráta možnosti podnikatelské činnosti. Soud proto musí zvažovat i tyto důsledky a dbát na to, aby trest zákazu činnosti a jeho výměra, ale také rozsah zakázané činnosti, byly v každém jednotlivém případě úměrné povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, osobním poměrům pachatele a možnostem jeho nápravy.84 Pokud mám zhodnotit možnosti výměry trestu zákazu činnosti u jednotlivých druhů pachatelů, tak si myslím, že jsou nastaveny správně. Soud má možnost určit adekvátní výměru konkrétnímu pachateli, protože rozpětí jednotlivých výměr je hodně široké. U právnických osob je určena horní hranice výměry trestu až na dvacet let, což je také v pořádku vzhledem k tomu, že páchání trestné činnosti právnickými osobami můžeme považovat za velmi škodlivé pro společnost, daleko škodlivější než selhání jednotlivých fyzických osob. U mladistvých osob vzhledem k jejich věku a jejich rozumové vyspělosti je pak v pořádku to, že horní výměra trestu odnětí svobody je poloviční oproti dospělým osobám. I co se týká dolní hranice trestu zákazu činnosti ve výši jednoho roku u všech druhů pachatelů, považuji za správné, neboť pokud soud tento trest uloží, újma, kterou pachatel pocítí, by ho měla od stejného protiprávního jednání odradit.

82

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 932. 83 tamtéž s. 932-933. 84 SOTOLÁŘ, A.-PÚRY, F.-ŠÁMAL, P. op. cit., s. 354-355.

36

3.3.2 Podmínka souvislosti trestného činu se zakazovanou činností Velmi důležitou podmínkou uložení trestu zákazu činnosti je to, že trestný čin byl spáchán v souvislosti s touto činností. Tato souvislost s činností, která má být zakázána, rovněž vymezuje obsah tohoto zákazu, tzn. druh činnosti, který je předmětem trestu zákazu činnosti. Totéž platí i pro uložení trestu zákazu činnosti odpovědné právnické osobě. Souvislost spáchaného trestného činu s činností, jež může být zakázána, musí být užší, přímá a bezprostřední. Činnost, kterou lze zakázat, však nemusí být znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Souvislost v tomto smyslu bude dána především v případě, kdy byl trestný čin spáchán přímo při výkonu určité činnosti.85 Ohledně této důležité podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti existuje bohatá judikatura. Např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 2 Tz 2/72 vyplývá, že „nelze tedy zakázat pachateli výkon jakékoli činnosti v určitém odvětví, nýbrž jen té činnosti, jejíž nezávadný výkon by jednáním, jehož se pachatel dopustil, mohl být ohrožen“. Při ukládání trestu zákazu činnosti pracovníkům ČSD za trestný čin opilství podle § 201 tr. zák. podle § 49 odst. 1 tr. zák. je na místě uložení zákazu té činnosti, při jejímž výkonu byl trestný čin opilství podle § 201 tr. zák. spáchán, tedy signalisty, strojvedoucího, průvodčího, výpravčího, vlakvedoucího, posunovače apod.86 Z dalšího rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 1 Tz 11/79 vyplývá, že „Trest zákazu činnosti nelze vyslovit jen ohledně takové činnosti, v souvislosti s kterou se pachatel dopustil trestného činu. Tato souvislost musí být přímá, bezprostřední. Nestačí, že pachatel projeví trestným činem morální nezpůsobilost k výkonu činnosti.“ Jednalo se o případ, kdy středoškolský učitel vykonal pohlavní styk s osobou téhož pohlaví mladší 18 let a mimo jiné mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu učitelského povolání na všech školách na dobu tří roků. Nejvyšší soud ČR poukázal na to, že se obviněný nedopustil trestného činu v souvislosti s touto činností, mladistvý nebyl žákem školy, ve které obviněný vyučoval, a seznámení obviněného s poškozeným bylo čistě náhodné. Nebylo proto možné obviněnému uložit trest zákazu učitelského povolání.87

85

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 933. 86 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 2. 1972, sp. zn. 2 Tz 2/72. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 87 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 6. 4. 1979, sp. zn. 1 Tz 11/79. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

37

Další rozhodnutí, a to usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tdo 1305/2011 ze dne 26. 10. 2011 shrnuje, že „Za trestnou činnost pachatele, které se dopustil jako soukromý zubní lékař a která souvisela toliko s ekonomickou stránkou vykonávaného povolání, mu lze sice uložit trest zákazu činnosti, ale tento trest nesmí spočívat v zákazu výkonu povolání zubního lékaře“. Obviněný přitom nespáchal trestnou činnost (podvodné jednání) v souvislosti se svým povoláním zubního lékaře při poskytování stomatologické péče pacientům nebo k jejich škodě, ale v souvislosti s ekonomickou složkou výkonu privátní stomatologické praxe.88 S tímto závěrem se ztotožňuji, protože bylo možné zakázat pouze poskytování soukromé stomatologické praxe a lékař tak mohl dál provozovat povolání zubního lékaře, avšak jako zaměstnanec v některém zdravotnickém zařízení. V dalším judikátu, který mě zaujal, vyslovil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 6 Tz 8/65 stanovisko, že „Zákaz činnosti podle § 49 tr. zák. lze uložit jen tehdy, jestliže je pachatel odsouzen pro trestnou činnost, které se dopustil v souvislosti s činností, ohledně níž byl vysloven zákaz. Zákaz činnosti nemůže spočívat v zákazu jízdy na jízdním kole.“ Obviněný se dopustil trestného činu v průběhu jízdy na kole, proto činnost řidiče motorového vozidla nemá žádnou souvislost s posuzovanou trestnou činností. Je nepochybné, že k jízdě na kole není třeba žádného zvláštního povolení, zákaz takové činnosti znamená zásah do osobních práv, který nemá zákonnou oporu a neměl být soudem ukládán.89 Stejný závěr vyznívá i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 4 Tz 106/2009 ze dne 27. 1. 2010 a dále se v něm uvádí, že „S ohledem na ustanovení § 49 odst. 1 tr. zák. však takovému pachateli nelze uložit ani trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, protože se nedopustil trestného činu v souvislosti s řízením motorového vozidla.“90 Zajímavý je také případ, kdy okresní soud uložil trest zákazu činnosti, a to zákaz řízení motorových vozidel, obviněnému, který poskytl jedno desetistupňové pivo podnapilému řidiči. Nejvyšší soud ČSR ve svém rozhodnutí sp. zn. 5 Tz 53/65 uvedl, že „Pachateli, který pomáhal druhému k spáchání trestného činu opilství (§ 10 odst. 1 písm. c), § 201 tr. zák.) v dopravě, nelze uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.“ V daném případě totiž nebyla splněna základní podmínka, kdy je

88

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1305/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 89 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19. 2. 1965, sp. zn. 6 Tz 8/65. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 90 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 4 Tz 106/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

38

možné tento trest uložit, a to podmínka přímé souvislosti mezi jednáním pachatele, kterým se dopustil trestného činu a činností, která měla být zakázána.91 Pokud se týká souvislosti spáchaného trestného činu s činností, která může být zakázána, postačí ovšem, pokud tato činnost poskytla pachateli příležitost ke spáchání trestného činu nebo pokud alespoň spáchání trestného činu usnadnila. Pokud pachatel např. zneužívá svého řidičského oprávnění k páchání trestné činnosti proti cizímu majetku, kterou si tímto způsobem usnadňuje, je nutné zvýšit účinnost trestu zpravidla také uložením trestu zákazu činnosti ve formě zákazu řízení motorových vozidel. Stejný závěr platí, pokud si pachatel spáchání bytové krádeže výrazně usnadní použitím motorového vozidla, které sám řídí. Na přímou souvislost spáchaného trestného činu s činností, jež má být zakázána, lze usuzovat z toho, že této činnosti nechybí věcný, místní a časový vztah ke spáchanému trestnému činu.92 K této problematice lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 8 Tdo 1110/2010 ze dne 23. 9. 2010, ve kterém se uvádí, že „Pro uložení trestu zákazu činnosti má význam poloha místa činu i denní doba, v níž docházelo k páchání trestné činnosti, ke které pachatel používal osobní motorové vozidlo. Pokud totiž pachatel spáchal trestný čin v místě obtížně dosažitelném prostředky veřejné hromadné dopravy a v čase, který nebyl z hlediska veřejné dopravy frekventovaný (např. v noci), takže dosažitelnost místa činu bez použití osobního motorového vozidla by se jinak stala nereálnou, je zde naplněna i podmínka, že pachatel se trestného činu dopustil v souvislosti s činností, která je předmětem zákazu činnosti.“93 Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 523/2006 ze dne 10. 5. 2006 k zákazu činnosti zase uvádí: „III. Podmínkou uložení trestu zákazu činnosti ve smyslu § 49 odst. 1 tr. zák. není spáchání trestného činu přímo při výkonu určité činnosti, která má být zakázána, ale postačí, jestliže taková činnost poskytla pachateli příležitost ke spáchání trestného činu nebo mu alespoň usnadnila jeho spáchání. Pokud se pachatel dopustil trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. tím, že majetek použitelný k uspokojení pohledávky jeho věřitele, která vzešla z podnikání pachatele jako fyzické osoby, převedl na společnost s ručením omezeným, za kterou pachatel vystupoval v postavení jednatele, lze mu uložit trest zákazu činnosti

91

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 12. 1965, sp. zn. 5 Tz 53/65. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 92 SOTOLÁŘ, A.-PÚRY, F.-ŠÁMAL, P. op. cit., s. 355. 93 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1110/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

39

spočívající jak v zákazu podnikání jako fyzické osoby v určitém oboru, tak v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností.“94 Považuji ještě za důležité uvést, že zákaz činnosti lze uložit pachateli, který spáchal trestný čin v souvislosti s činností, jejíž výkon vyžaduje zvláštní povolení, avšak pachatel není jeho držitelem. V tomto případě zákaz činnosti pachateli znemožní potřebné povolení získat. Není však vyloučeno, aby např. odsouzený k zákazu řízení motorových vozidel navštěvoval autoškolu. Řidičský průkaz však obdrží až po vypršení doby trestu zákazu činnosti.95Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku sp. zn. 3 To 152/69 ze dne 11. 12. 1969 konstatoval, že „Uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel nebrání skutečnost, že v době uložení tohoto trestu obviněný není držitelem řidičského průkazu. Účinky tohoto trestu se v takovém případě projevují v tom, že po dobu trestu nemůže obviněný oprávnění k řízení motorových vozidel získat.“96

3.3.3 Druh, rozsah a okruhy zakázaných činností Obecné vymezení činnosti, jejíž výkon je možné zakázat, obsahuje ustanovení § 73 odst. 3 trestního zákoníku, v němž se zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, k níž je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis. Z hlediska souvislosti se spáchaným trestným činem je nutno přesně vymezit druh a rozsah zakázané činnosti. Tato činnost, která je soudem zakázána, musí být v rozsudku (nebo trestním příkazu) určena přesně a jednoznačně, aby nevznikaly pochybnosti v souvislosti s výkonem trestu a aby tento výkon byl kontrolovatelný. Konkretizovat zakazovanou činnost je však velmi obtížné, protože činností v podnikatelské sféře, v ekonomice i ve státní správě je velmi mnoho a je nutné zvažovat, zda by účel trestu nemohl být dosažen zákazem i jen určité modality daného druhu činnosti. Na druhé straně se tyto modality různě prolínají a proto i jiná činnost může vytvářet pro pachatele stejnou příležitost a stejné možnosti pro opakování trestného činu jako činnost, v souvislosti s níž se pachatel trestného činu dopustil.97 V některých případech bude nutné vyslovit i obecnější zákaz některých činností, pachateli však nelze zakázat výkon jakéhokoli povolání a určit mu povolání jediné a rovněž tak nelze přikázat určité pracoviště, nařídit změnu zaměstnání nebo výkon všech druhů 94

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 523/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 95 KRATOCHVÍL V.-FENYK J.-KALVODOVÁ V. et al. op. cit., s. 497. 96 Rozsudek Krajského soudu Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 1969, sp. zn. 3 To 152/69. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 97 SOTOLÁŘ, A.-PÚRY, F.-ŠÁMAL, P. op. cit., s. 355.

40

podnikání, a to jak u fyzické osoby, tak i právnické osoby.98 Např. v rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 222/93 ze dne 26. 4. 1994 se uvádí, že „II. Zákaz činnosti podle § 49 a § 50 tr. zák. nelze uložit obecně jako zákaz provozování činnosti soukromého podnikatele.“ Uložení trestu zákazu činnosti v takovém širokém rozsahu je zbytečné, neboť ne každé soukromé podnikání skýtá pachateli podobnou možnost k páchání trestné činnosti, ale je i v rozporu s občanskými právy pachatele, kterému by tak bylo znemožněno zajišťovat si obživu vlastním podnikáním.99 Pokud se týká rozsahu zákazu činnosti, je nutné vycházet především z účelu trestu a ze souvislosti činnosti se spáchaným trestným činem. Dostatečnou ochranu společnosti před opakováním trestného činu ze strany pachatele bude zaručovat příliš úzké vymezení, za které můžeme považovat např. zákaz výkonu funkce hmotně odpovědného vedoucího při jeho ponechání na témže pracovišti, kde manipuluje s penězi. Příliš široké určení pak může bezdůvodně omezovat pracovní, společenské a jiné uplatnění pachatele a jeho resocializaci a může jít např. o zákaz jakéhokoliv povolání, v němž by pachatel přišel do styku se svěřenými penězi nebo jinými majetkovými hodnotami, zákaz činnosti veřejného činitele, zákaz výkonu jakékoli velitelské funkce v ozbrojených silách, zákaz soukromého podnikání, zákaz výkonu všech svobodných povolání apod.100 K této problematice Nejvyšší soud ČSR ve svém rozsudku sp. zn. Tzv 10/66 ze dne 14. 4. 1966 uvedl, že „Zákaz činnosti podle § 49 odst. 1 tr. zák. nelze vyslovit obecně jako zákaz velitelské funkce v ozbrojených silách.“ Z vojenské hodnosti vyplývají velmi široká oprávnění a uložením trestu zákazu výkonu velitelské funkce by zároveň byla nositeli vojenské hodnosti upírána práva, která z jeho hodnosti vyplývají, a kterých, pokud mu nebyla odebrána vojenská hodnost, jej nelze zbavit. Zmíněným trestem totiž soud jiným způsobem vyslovuje trest ztráty vojenské hodnosti.101 Pachateli lze zakázat při ukládání trestu zákazu činnosti výkon více různých činností, v souvislosti s nimiž se dopustil trestné činnosti, za kterou byl odsouzen. V tomto případě se doby zákazu jednotlivých činností nesčítají a každou činnost je možné zakázat na dobu

98

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 934. 99 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 1994, sp. zn. 11 To 222/93. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 100 SOTOLÁŘ, A.-PÚRY, F.-ŠÁMAL, P. op. cit., s. 356. 101 Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 14. 4. 1966, sp. zn. Tzv 10/66. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

41

uvedenou v § 73 odst. 1 trestního zákoníku. Výkon trestu všech zakázaných činností pak probíhá souběžně.102 Podstatu trestu zákazu činnosti obecným způsobem vymezuje ustanovení § 73 odst. 3 trestního zákoníku tím, že stanoví rozsah a okruh činností, jež mohou být předmětem trestu zákazu činnosti. Činnost jiné povahy tak nelze zakázat, a to např. nadměrné požívání alkoholických nápojů, návštěvu restauračních zařízení, nakupování v samoobslužných prodejnách atd. Shora uvedené ustanovení se přiměřeně uplatní i ve vztahu k trestně odpovědné právnické osobě. Trestem zákazu činnosti se postihuje výkon 5 kategorií určitých činností, a to: a) výkon zaměstnání, b) výkon povolání, c) výkon funkce, d) výkon činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, e) výkon činnosti upravené zvláštním předpisem.103 Činnost, k níž je třeba zvláštního povolení, může být někdy obsahem povolání nebo zaměstnání nebo může být vykonávána i ve volném čase, např. řízení motorového vozidla. Zvláštní povolení, které potřebujeme k výkonu činnosti, má převážně podobu průkazu, osvědčení nebo jinak označeného oprávnění (typicky řidičské oprávnění, jehož získání osvědčuje řidičský průkaz). Činností, jejíž výkon je upraven zvláštními předpisy, bude především živnost podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Dalšími činnostmi upravenými zvláštními předpisy jsou např. činnosti soukromých lékařů, advokátů, notářů, znalců a tlumočníků, daňových poradců atd. a v některých z těchto případů se bude taková činnost překrývat s pojmem povolání. Pokud jde o uložení trestu zákazu činnosti právnické osobě, budou v úvahu přicházet jen 2 kategorie, a to zákaz výkonu činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení a zákaz výkonu činnosti, upravené zvláštním předpisem. Obsah ukládaného trestu zákazu činnosti právnické osobě se bude odvíjet především od toho, jaký je předmět její činnosti, podle kterého právního předpisu právnická osoba vznikla a působí a v souvislosti s jakou konkrétní činností se dopustila trestného činu.104 Soud při ukládání trestu zákazu činnosti by pak měl přihlédnout rovněž k činnosti, kterou právnická osoba vykonává ve veřejném zájmu, pokud jde o činnost, která má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost a měl by si

102

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 935. 103 tamtéž s. 937-938. 104 tamtéž s. 939-940.

42

vyžádat jako podklad pro své úvahy o možnosti uložení zákazu činnosti a jeho přiměřenosti také stanovisko příslušného orgánu veřejné správy, byť to zákon výslovně nepožaduje. 105 Zákaz činnosti nelze uložit právnické osobě, která vykonává činnost vyplývající z uplatňování některých ústavně zaručených práv a k jejímuž výkonu nepotřebuje žádné formální oprávnění a postačí, že je právnická osoba konstituována určitým, právem předvídaným způsobem. Tak nelze např. zakázat výkon politické činnosti politickým stranám nebo politickým hnutím, také jim nelze zakázat účast ve volbách, podobně církvím a náboženským společnostem nelze zakázat výkon bohoslužeb, náboženských úkonů a obřadů, odborovým organizacím nelze zakázat výkon činnosti, jež spočívá v ochraně práv zaměstnanců. Těmto právnickým osobám však lze trestem podle § 20 odst. 1 TOPO zakázat výkon jiné (dílčí) činnosti a jen pokud jim to neznemožní realizaci ústavně zaručených práv. Trest zákazu činnosti nelze uložit také právnickým osobám zřízeným zákonem, pokud by jim měla být zakázána činnost, k jejímuž výkonu byly tyto právnické osoby zřízeny.106 Pokud jde o zákaz výkonu funkce, musíme rozlišovat, o jakou funkci jde. Pojem funkce většinou zahrnuje placený výkon činnosti v pracovním poměru, který vzniká převážně volbou, jmenováním nebo ustanovením (např. statutární orgán, představitel státního orgánu). Může však jít i o činnost mimo pracovní poměr (např. poslanec, senátor). Za činnost uvedenou v § 73 odst. 3 trestního zákoníku však nelze pokládat výkon funkce člena zastupitelstva jakéhokoli územního samosprávného celku. Pachateli, který se dopustil trestného činu v souvislosti s výkonem této funkce, není možné uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku. Podmínky pro výkon této funkce a podmínky zániku výkonu této funkce jsou výslovně stanoveny ve zvláštním zákonu č. 491/1991 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.107Podobně by nemělo být možné uložení zákazu výkonu funkce poslance nebo senátora, kdy podmínky volitelnosti a zániku mandátu jsou uvedeny přímo v Ústavě a rozhodně jimi není pravomocné odsouzení k trestu zákazu činnosti, a to zákazu výkonu funkce poslance nebo senátora. Problematika ukládání trestu zákazu činnosti za trestný čin, který pachatel spáchal v souvislosti s výkonem funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku, je velmi zajímavá. Tento problém řeší judikatura ve svých rozhodnutích, např. v rozsudku 105

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 820 s. ISBN 978-80-7400-116-1. s. 401. 106 tamtéž s. 406-407. 107 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 939.

43

Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 4 Tz 167/2006 ze dne 23. 1. 2007108, ale také v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tdo 154/2009 ze dne 18. 3. 2009109, ve kterém Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že „jestliže zákon o volbách do zastupitelstev obcí v žádném svém ustanovení nestanoví jako důvod zániku mandátu člena zastupitelstva uložení zákazu činnosti, nelze pod pojem „funkce“ ve smyslu § 49 odst. 1 tr. zák. zahrnovat funkci člena zastupitelstva obce. Uložení trestu zákazu činnosti týkajícího se takové funkce jako trestu dle trestního zákona je proto vyloučeno.“ V dalším usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 848/2010 ze dne 19. 1. 2011110se uvádí, že „Trest zákazu činnosti za trestný čin, který pachatel

spáchal

v souvislosti

s výkonem

funkce

člena

zastupitelstva

územního

samosprávného celku, nelze obecně formulovat tak, že se tomuto pachateli bez dalšího zakáže výkon funkce v orgánech územní samosprávy. Zmíněná formulace totiž může vést k závěru o zákazu výkonu funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku, který je jinak podle trestního zákona vyloučen. Trest zákazu činnosti proto musí být vymezen tak, aby se takový zákaz nevztahoval na výkon funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku.“ Odborníci z oblasti práva k této problematice vyslovují různé názory, např. podle Zdeňka Koudelky mají rozhodnutí o zákazu činnosti člena zastupitelstva obce nejen trestní, ale i ústavní rozměr. Výrok soudu o zákazu výkonu volené funkce má oporu jen v trestním zákoně, což je obyčejný zákon, ale dotýká se pasivního volebního práva, které je upraveno ústavními normami nejvyšší právní síly a teprve dále rozvedeno v obyčejných zákonech. Zánik mandátu člena Parlamentu je v ústavě vyjmenován taxativně, nelze jej rozšiřovat. Proto trest zákazu činnosti člena Parlamentu na základě pouze trestního zákona je neústavní. Trestní rozsudek může znemožnit výkon mandátu jen odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to jako faktické znemožnění účastnit se práce Parlamentu, tedy faktické znemožnění výkonu mandátu, v žádném případě nejde o jeho ztrátu. Podmínky pasivního volebního práva do zastupitelstev územních samospráv jsou stanoveny v obyčejných zákonech o volbách. Na rozdíl od mandátu člena Parlamentu je výslovně stanoveno, že pasivní volební právo nepřísluší tomu, kdo vykonává trest odnětí svobody. Volební zákon nijak neomezuje pasivní volební právo pro jiné případy trestních sankcí a neumožňuje zbavit volební právo trestním rozsudkem kromě nepodmíněného 108

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 Tz 167/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 109 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 Tdo 154/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 110 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 5 Tdo 848/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

44

trestu odnětí svobody. Zákaz činnosti je možné použít jen vůči těm veřejným funkcím, které nejsou upraveny ústavně, a to např. zákaz činnosti hejtmana nebo starosty.111 Velký rozruch, medializaci a diskuse vyvolalo vynesení rozsudku nad poslancem Parlamentu Škárkou dne 13. 4. 2012. Soudce mimo uložení tříletého nepodmíněného trestu odnětí svobody uložil poslanci i zákaz výkonu funkce poslance na deset let. Jan Malíř z Ústavu státu a práva Akademie věd se k tomu vyjádřil, že takové rozhodnutí je neobvyklé a překvapivě tvůrčí. V našich poměrech jde o precedentní rozhodnutí a nikdy za existence České republiky nebylo takovým způsobem zasaženo do mandátu poslance nebo senátora a věc se dřív nebo později dostane před Ústavní soud. Malíř dále poukázal na to, že v právních systémech většiny evropských států je takováto situace ošetřená a je jasně dané, že pokud je poslanec pravomocně odsouzen na dobu přesahující určitou hranici, ztrácí automaticky mandát. My v Ústavě ani v právních předpisech nic podobného nemáme, proto podle Malíře si soud počínal velmi kreativně a snažil se svým způsobem zaplnit mezeru v právním systému a bude dále záležet, jak se k takovému rozhodnutí postaví soudy vyšší instance. S Malířem souhlasí i Filip Rigel z Nejvyššího správního soudu, který uvedl, že si je téměř jist, že takový trest je v rozporu s Ústavou. Funkce poslance se nabývá ve svobodných všelidových volbách a soud její výkon nemůže tímto způsobem zakázat.112 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 8/2012 ze dne 13.4.2012 nakonec právní moci nenabyl, protože byl v odvolacím řízení usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 301/2012 ze dne 14.11.2012 v celém rozsahu zrušen s tím, že mimo jiné nebylo prokázáno, že se stal skutek kladený za vinu obžalovanému Škárkovi žalobním návrhem. Věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání.113 Dne 23.1.2013 Obvodní soud pro Prahu 5 v souladu s právním názorem odvolacího soudu obžalovaného Škárku zcela obžaloby zprostil.114 Já osobně s výše uvedenými názory Malíře a Rigla souhlasím. Pokud jsou v Ústavě taxativně vyjmenovány důvody zániku mandátu a podmínky volitelnosti poslance nebo 111

KOUDELKA, Z. Zákaz činnosti a pasivní volební právo. Státní zastupitelství. 2007. roč. 5, č. 3, s. 2023. ISSN 1214-3758 112 Právníci: Zákaz činnosti pro Škárku je na hranici ústavnosti. Týden.cz [online]. 2012 [cit. 11. 8. 2012+. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/pravnici-zakaz-cinnosti-pro-skarku-je-nahranici-ustavnosti_231205.html 113 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 61 To 301/2012. [online] 2012 [cit. 27. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/117377916/61-To-301-2012 114 Bártu i Škárku soud zprostil viny. Zastavila nás politika, řekl Šott. idnes.cz [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/nove-jednani-soudu-v-praze-5-o-bartovi-a-skarkovi-ftr/domaci.aspx?c=A130123_080644_domaci_kop

45

senátora, nelze uložit trest zákazu výkonu poslance nebo senátora soudním rozhodnutím. Obdobně by se tak neměl ukládat zákaz výkonu funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku. Lidé si ve všeobecných a přímých volbách tyto své zástupce zvolili a soud by jim neměl tímto způsobem znemožňovat výkon mandátu, který jim z těchto voleb vzešel. Tito zvolení zástupci pak mohou být za své protiprávní jednání potrestáni tím, že je lidé v příštích volbách nezvolí, protože nebudou chtít, aby je zastupovali soudně trestané osoby, kterým morálka a etika nic neříká. Samozřejmě, že není správné, aby soudně trestané osoby působili jak v Parlamentu, tak v územních samosprávách a možným řešením by tak byla změna Ústavy a volebního zákona. Měly by se rozšířit důvody zániku mandátu a podmínek volitelnosti právě o důvod pravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody na dobu, která by přesahovala určitou hranici nebo také z důvodu uložení trestu zákazu výkonu funkce. Myslím si totiž, že je ostudou, když tito lidmi zvolení zástupci, pokud se dopustí protiprávního jednání, se sami svého mandátu nevzdají a dál v těchto svých funkcích působí. Proto by stát v tomto směru neměl spoléhat na soudnost a solidnost těchto zástupců a takovéto situace by měl ošetřit sám tak, jako je tomu v mnoha evropských státech.

3.4

Výkon trestu zákazu činnosti

Výkon trestu zákazu činnosti je obsažen v ustanovení § 74 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Právní mocí rozsudku, jímž byl uložen trest zákazu činnosti, začíná jeho výkon a končí uplynutím doby, na kterou byl stanoven, pokud nedošlo k podmíněnému upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu dle § 90 odst. 1 a § 91 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Dnem právní moci rozsudku nezačíná doba výkonu trestu zákazu činnosti v případě, pokud je v tento den pachatel ve výkonu trestu odnětí svobody a proto výkon tohoto trestu začne až po propuštění (nebo po podmíněném propuštění) pachatele z výkonu trestu odnětí svobody. Jestliže byl pachateli uložen dřívějším rozsudkem trest zákazu téže činnosti, jež ještě nebyl úplně vykonán, začíná výkon nově uloženého trestu až po výkonu trestu předchozího.115 Do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba, po kterou pachatel vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, vedle kterého byl trest zákazu činnosti uložen. Pokud byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, nebo byl odsouzený z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn a později byl nařízen výkon zbytku trestu, 115

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 947-948.

46

doba, po kterou byl odsouzený na svobodě, se pak do výkonu trestu zákazu činnosti započítá. Doba výkonu tohoto trestu se neprodlužuje o dobu, po kterou odsouzený nerespektoval uložený trest zákazu činnosti.116Pokud pachatel porušuje zákaz činnosti vykonáváním zakázané činnosti, může se dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a může tak ovlivnit i rozhodnutí o podmíněném upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu, které pak nebude přicházet v úvahu.117 K vykonávání zakázané činnosti se vyjadřují i judikáty Nejvyššího soudu ČR, a to např. v usnesení sp. zn. 7 Tdo 1434/2011 ze dne 23. 11. 2011118, je uvedeno, že „Nedokonavý vid „vykonává“ použitý u přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zahrnuje také případy spočívající byť jen v jednom aktu výkonu zakázané činnosti. Proto v případě zákazu řízení motorových vozidel platí, že citovaného přečinu se lze dopustit i při jediné jízdě, při které pachatel „vykonává“ činnost, která mu byla zakázána.“ Podobně vyznívá i usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 8 Tdo 950/2011 ze dne 31. 8. 2011.119V dalším usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 956/2011 ze dne 10. 8. 2011120 je uvedeno, že „Skutečnost, že pachatel, kterému byla předchozím rozhodnutím uložena sankce spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, ujel v době výkonu této sankce se svým vozidlem pouze několik metrů za účelem přeparkování, nevylučuje jeho trestní odpovědnost za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) TZ (ve znění účinném od 1. 1. 2010). Popsané jednání přitom není možné posoudit jako krajní nouzi podle § 28 TZ (ve znění účinném od 1. 1. 2010).“ Do doby výkonu trestu zákazu činnosti se pak započítává doba, po kterou před pravomocným odsouzením k trestu zákazu činnosti pachatel nemohl vykonávat tutéž činnost z toho důvodu, že už mu bylo v souvislosti s trestným činem podle jiného právního předpisu odňato oprávnění k výkonu činnosti (např. řidičské oprávnění), která je předmětem trestu zákazu činnosti, nebo z toho důvodu, že na základě opatření správního

116

SOTOLÁŘ, A.-PÚRY, F.-ŠÁMAL, P. op. cit., s. 357. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 948. 118 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1434/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 119 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 Tdo 950/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 120 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 3 Tdo 956/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 117

47

orgánu už nesměl vykonávat takovou činnost (např. zrušení živnostenského oprávnění nebo rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností o odnětí řidičského oprávnění z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení porušení povinností stanovených zákonem). Účelem započítání podle § 74 odst. 1 části věty za středníkem trestního zákoníku je, aby se neprodlužovala doba výkonu trestu zákazu činnosti, když pachatel nemohl fakticky vykonávat zakázanou činnost třeba již delší dobu před nabytím právní moci rozsudku. Toto ustanovení se užije i v případě trestně odpovědné právnické osoby, jíž byl uložen trest zákazu činnosti, a pokud jí bylo před právní moci rozsudku v souvislosti s trestným činem odňato oprávnění k činnosti, která je předmětem trestu (např. když před uložením trestu příslušný živnostenský úřad zrušil právnické osobě živnostenské oprávnění).121 O započítání doby výkonu trestu zákazu činnosti rozhoduje soud podle § 350 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.122 Rozhodnutí má formu usnesení, proti kterému je přípustná stížnost, jež nemá odkladný účinek. Vlastní výkon trestu zákazu činnosti blíže upravuje § 77 Vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy.123 Podle tohoto ustanovení po nabytí právní moci rozsudku, kterým je uložen trest zákazu činnosti, vyrozumí o tomto předseda senátu i s uvedením pravděpodobného dne, kdy zákaz pomine, orgány a osoby, kterým přísluší spolupůsobit při výkonu tohoto trestu (např. při zákazu určitého zaměstnání nebo povolání zaměstnavatele, při výkonu samostatného povolání obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu se povolání vykonává, u zákazu řízení motorových vozidel obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má odsouzený trvalý pobyt, u zákazu činnosti soukromého podnikání, orgán, který je příslušný k registraci podnikatelské činnosti). Pokud byl uložen trest zákazu činnosti (mimo zákazu činnosti řízení motorových vozidel) na dobu delší jednoho roku, výkon tohoto trestu sleduje soud prvního stupně a jednou ročně požádá příslušného zaměstnavatele, jež byl o zákazu činnosti vyrozuměn, o zprávu, zda odsouzený nevykonává činnost, jež mu byla zakázána.124

121

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 949-950. 122 Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 123 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org. ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 124 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 1518 s. ISBN 97880-7400-043-0. s. 2525-2526.

48

Zmírnění trestu zákazu činnosti i některých dalších druhů trestů (trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce) umožňuje ustanovení § 90 trestního zákoníku. Po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti může soud podmíněně upustit od výkonu jeho zbytku, jestliže odsouzený v době výkonu trestu prokázal způsobem svého života, že dalšího výkonu tohoto trestu není třeba, nebo jestliže soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného. Zároveň soud stanoví zkušební dobu až na 5 let, doba však nesmí být kratší než zbytek trestu a počíná právní mocí rozhodnutí o tomto upuštění. Odsouzenému se tak dává možnost prokázat, že i vykonaný trest v kratší výměře, je schopen dostatečně působit na odsouzeného, aby se napravil a vedl řádný život. Motivace odsouzeného spočívá v tom, že pokud vyhoví podmínkám, které jsou spojeny s podmíněným upuštěním od výkonu zbytku trestu, promine se mu dosud nevykonaná část trestu. Ustanovení § 90 trestního zákoníku se uplatní i u odsouzeného mladistvého a je možné také u trestně odpovědné právnické osoby, přičemž se zde uplatní úprava obsažená v trestním zákoníku, protože zákon o TOPO se o možnosti podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti výslovně nezmiňuje. Neuplatní se zde však možnost přijmout záruku za dovršení nápravy odsouzeného a podmíněné upuštění bude třeba vázat ne na způsob života odsouzeného, ale na způsob činnosti a chování odsouzené právnické osoby.125 Výměra zkušební doby u právnické osoby oproti fyzickým osobám však může činit více než 5 let (v podstatě až 10 let), a to s ohledem na maximální výměru horní hranice trestu zákazu činnosti ukládaného právnické osobě až na dobu 20 let. V těchto případech proto nemůže platit omezení horní hranice zkušební doby na 5 let, ale délka zkušební doby se stanoví v délce zbytku nevykonaného trestu zákazu činnosti (tj. i nad 5 let). Zkušební dobu nelze dodatečně zkrátit ani prodloužit.126 Po nabytí právní moci usnesení o podmíněném upuštění výkonu zbytku trestu zákazu činnosti pak může odsouzený opět oprávněně vykonávat činnost, která mu byla rozsudkem zakázána. Pokud však bylo odsouzenému v důsledku uloženého trestu zákazu činnosti odňato příslušné oprávnění, které je nutné k výkonu činnosti, pak je výkon této činnosti závislý buď na novém oprávnění, vydaném příslušným orgánem, nebo na jeho vrácení (např. řidičské oprávnění).127

125

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 1101-1103. 126 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 820 s. ISBN 978-80-7400-116-1. s. 411. 127 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 1105.

49

Způsoby ukončení podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti (jakož i jiných trestů, např. zákazu pobytu) upravuje ustanovení § 91 trestního zákoníku. Podle tohoto ustanovení může soud rozhodnout, a je to možné i během zkušební doby, že se zbytek trestu zákazu činnosti vykoná z toho důvodu, že odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život. Pokud odvolal záruku za dovršení nápravy ten, kdo ji poskytl odsouzenému, u něhož se podmíněné upustilo od výkonu zbytku zákazu činnosti, soud může rozhodnout, že odsouzený vykoná zbytek trestu zákazu činnosti nebo že podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti ponechává v platnosti. Soud po uplynutí zkušební doby může také vyslovit, že se odsouzený, u něhož se podmíněné upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, osvědčil, protože ve zkušební době vedl řádný život, přičemž se má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. V případě, že soud neučiní do 1 roku po uplynutí zkušební doby rozhodnutí o tom, že se vykoná zbytek trestu nebo že se odsouzený osvědčil (a odsouzený na tom nemá vinu), má se za to, že u tohoto odsouzeného byl trest vykonán dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Ustanovení § 91 trestního zákoníku se uplatní také u mladistvého a u odsouzené právnické osoby.128 Fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, vzniká na základě skutečnosti, že uložený trest zákazu činnosti byl vykonán. Podmínka vykonání trestu zákazu činnosti bude splněna, jestliže trest zákazu činnosti byl vykonán skutečně v celé uložené výměře, nebo jestliže tento trest byl vykonán započítáním trestu podle § 74 odst. 1 části věty za středníkem, § 92 odst. 2 a § 93 odst. 1 trestního zákoníku, resp. kombinací částečného výkonu a částečného započítání, anebo také soud podle § 91 odst. 1 trestního zákoníku vyslovil, že odsouzený, u kterého se podle § 90 podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, se osvědčil a má se za to, že tento trest byl vykonán (§ 91 odst. 2 trestního zákoníku) nebo se má za to, že tento trest byl vykonán v důsledku skutečností uvedených v 91 odst. 3 trestního zákoníku. Pokud bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, nastávají účinky fikce neodsouzení dnem právní moci usnesení o podmíněném upuštění, pokud po uplynutí zkušební doby soud rozhodl o osvědčení odsouzeného, nebo pokud se má za to, že se odsouzený osvědčil. Vzniku fikce neodsouzení nebrání ani skutečnost, že pachatel porušil trest zákazu činnosti a byl případně stíhán pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1

128

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 1109-1110.

50

písm. a) trestního zákoníku. Pokud byl pachateli uložen vedle trestu zákazu činnosti také trest obecně prospěšných prací nebo peněžitý trest za přečin spáchaný z nedbalosti, nebo byl-li trest zákazu činnosti uložen vedle podmíněného trestu odnětí svobody (příp. i s dohledem), účinky fikce neodsouzení nastávají až poté, když jsou splněny podmínky pro vznik této fikce i u ostatních těchto trestů. Pokud však byl vedle trestu zákazu činnosti uložen jiný přípustný druh trestu, účinky fikce neodsouzení nenastávají ze zákona, ale pouze na základě rozhodnutí soudu o zahlazení odsouzení, protože lze zahladit jen celé odsouzení ve vztahu ke všem uloženým trestům.129 V případě, že dosud nebylo vykonáno nebo jiným způsobem ukončeno ochranné opatření, jež bylo uloženo rozsudkem vedle trestu zákazu činnosti, toto odsouzení nelze zahladit ani po splnění ostatních podmínek a fikce neodsouzení nemůže nastat ani ze zákona. Fikce neodsouzení se uplatní podle trestního zákoníku i u mladistvého, protože ZSVM v tomto směru neobsahuje žádnou odchylku. Fikce neodsouzení podle trestního zákoníku se však neuplatní u odsouzené právnické osoby, protože tato fikce může u ní vzniknout poté, co od právní moci rozsudku uplynula doba uvedená v § 24 TOPO, jejíž délka je od 5 do 30 let podle druhu a výše trestu, jež jí byl uložen. V případě uložení pouze trestu zákazu činnosti by fikce neodsouzení u právnické osoby vznikla po uplynutí 10 let od právní moci odsuzujícího rozsudku.130

3.5

Přiměřené omezení – povinnost zdržet se řízení motorových vozidel

Do českého právního řádu byl s účinností od 8. 12. 2012 zaveden zcela nový, v něm dosud nevídaný institut, jímž je „přiměřené omezení, spočívající v povinnosti zdržet se řízení motorových vozidel“, které je možno uložit za trestný čin zanedbání povinné výživy dle § 196a trestního zákoníku. I když se nejedná o druh trestu zákazu činnosti, považuji za vhodné se o něm zmínit, protože se trestu zákazu činnosti svou podstatou velmi podobá. Zákonem č. 390/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony131, byla provedena změna mimo jiné také 129

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 950 130 tamtéž s. 950-951 131 Zákon č. 390/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 1. 2013].

51

trestního zákoníku, a to zavedením zcela nového ustanovení § 196a – Zvláštní ustanovení o trestání s následujícím zněním: „Pachateli trestného činu zanedbání povinné výživy (§ 196) může soud uložit jako přiměřené omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 i přiměřené omezení, aby se zdržel řízení motorových vozidel. Toto přiměřené omezení soud uloží zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována“. V návaznosti na toto nové ustanovení jsou provedeny příslušné změny také v trestním řádu a také v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.132 Pokud soud uloží pachateli trestného činu zanedbání povinné výživy toto přiměřené omezení, bude to mít prakticky stejné důsledky jako uložení trestu zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Je tu však jeden zcela podstatný rozdíl. Zatímco trest zákazu činnosti může soud uložit jen tehdy, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností, pak v případě přiměřeného omezení taková podmínka neplatí a toto omezení může být uloženo, třebaže s řízením motorového vozidla žádným způsobem nesouvisí.133 Pokud bude pachateli – neplatiči výživného toto přiměřené omezení, spočívající ve zdržení se řízení motorových vozidel, uloženo, znamená to, že dle § 94a zákona o silničním provozu automaticky pozbývá řidičské oprávnění. O jeho vrácení může zažádat až poté, co přiměřené omezení pomine, tedy až dlužné výživné zaplatí. Bude přitom postupováno stejně, jako v případě vracení řidičského oprávnění po vykonání trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Obdobně jako nerespektování trestu zákazu činnosti, tak i nerespektování tohoto přiměřeného omezení bude trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za což pachateli hrozí až tříleté vězení.134 Pokusila jsem se zjistit, co zákonodárce vedlo k zařazení tohoto nového institutu do trestního zákoníku. Důvodová zpráva se však o tomto institutu vůbec nezmiňuje, protože původní poslanecký návrh 3 poslanců obsahoval pouze úpravu předčasného propouštění vězňů z výkonu trestu odnětí svobody. Shora popsaný institut byl jako ukázkový „přílepek“

132

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 1. 2013]. 133 Za neplacení alimentů bez řidičáku?! V tichosti připravená změna je téměř na spadnutí. ar-zzs.cz *online+ 2012. *cit. 27. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.ar-zzs.cz/provoz-na-pozemnichkomunikacich/za-neplaceni-alimentu-bez-ridicaku-v-tichosti-pripravena-zmena-je-temer-naspadnuti/ 134 Špička, V. Odebírání řidičských průkazů za neplacení alimentů je už v zákoně. Dopravně informační portál *online+ 2012. *cit. 27. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.doipo.cz/aktuality/odebiraniridicskych-prukazu-za-neplaceni-alimentu-je-uz-v-zakone/

52

díky komplexnímu pozměňovacímu návrhu ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny zařazen do návrhu zákona v průběhu jeho projednávání v Poslanecké sněmovně. Velmi kriticky se k návrhu tohoto zákona postavil prezident republiky, který tento zákon dne 17. září 2012 vetoval, avšak jeho veto bylo následně Poslaneckou sněmovnou přehlasováno. Prezident republiky ve svém stanovisku uvedl, že nerozumí tomu, jakou souvislost má řízení motorových vozidel s neplacením alimentů a naopak se domnívá, že znemožnění používání motorových vozidel může ztížit výdělečné možnosti a tedy i schopnost platit výživné. Prezident republiky považuje toto ustanovení za nesmyslné, kontraproduktivní a diktované pouze podprahovými emocemi.135 Domnívám se, že zavedení tohoto institutu do trestního zákoníku nebylo vhodné a správné. Velmi negativně vnímám skutečnost, že tu chybí souvislost mezi spáchaným trestným činem a tímto „přiměřeným omezením“. Mám dojem, že cílem této právní úpravy je především vystrašení neplatičů výživného a donucení je k tomu, aby si raději jakýmkoliv způsobem sehnali potřebnou finanční částku a dlužné výživné uhradili, aby o řidičský průkaz nepřišli. Je také otázkou, zda je toto omezení opravdu přiměřené. Pro mnoho pachatelů je řidičský průkaz nutný pro výkon jejich povolání a jeho odebrání může znamenat ztrátu zaměstnání a tedy i příjmu, ze kterého by mělo být výživné hrazeno. Další problém spatřuji v tom, že toto omezení nemůže být použito vůči všem pachatelům stejně, protože někteří z nich řidičské oprávnění nevlastní, neboť ho nikdy nezískali, nebo některým bylo již dříve odňato z jiného důvodu a tito pachatelé tak jsou vůči ostatním jistým způsobem zvýhodněni. Pokud začnou soudy tento institut využívat, pak si dovedu představit, že by takové omezení bylo uloženo např. pachateli, který je veden u Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, má velmi omezený nebo vůbec žádný příjem a částky, za které nakupuje benzin do automobilu, by mohly být raději použity na úhradu výživného. Přesto si myslím, že předcházející právní úprava byla dostačující a hodně pachatelů využívalo a využívá zvláštního ustanovení o účinné lítosti dle § 197 trestního zákoníku. Mám za to, že placení výživného lze vymoci i jinými způsoby, než hrozbou ztráty řidičského oprávnění. Existuje přece možnost exekuce, která může postihnout jak úspory, plat, movitý i nemovitý majetek pachatele. Jen čas nám ukáže, jestli tento nový institut „přiměřeného omezení“ vůči neplatičům výživného budou soudy využívat, v jaké míře a jaký to bude mít efekt. 135

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 584/8, Stanovisko prezidenta k tisku 584/0 [online] 2012. [cit. 29. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=584&ct1=8

53

4.

Zákaz činnosti z pohledu správního práva

Po provedení podrobné analýzy trestu zákazu činnosti z pohledu trestního práva se nyní budu věnovat analýze sankce zákazu činnosti z pohledu správního práva ukládané za přestupky. Sankce zákazu činnosti je sankcí omezující povahy a přestupkový zákon136 ji vymezuje v § 11. Za jakých podmínek lze zákaz činnosti uložit, dále ustanovení o započítání doby a o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti nalezneme pak v § 14. Tak jako u trestu zákazu činnosti ukládaného soudem, tak i u sankce zákazu činnosti ukládané správními orgány se nejdříve v první podkapitole zmíním o její historii v právních předpisech.

4.1

Historie zákazu činnosti v právních předpisech

Sankce zákazu činnosti se objevila v právních předpisech v zákoně č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů137pod § 242 a názvem Ztráta práv a daných povolení; komu se ukládá. Z tohoto názvu a obsahu ustanovení vyplývá, že jde o obdobu institutu zákazu činnosti. Ustanovení § 242 znělo: „Ztráta práv a daných povolení; komu se ukládá Ztráta práv a daných povolení ukládá se osobám k hodnostem a akademickým povýšením, nebo osobám jiným, které nějaký úřad nebo zaměstnání pod věrou veřejnou vykonávají, pak těm, jež provozují nějaké řemeslo, nebo živnost buď jakožto měšťané nebo z povolení, které obdržely od vrchnosti. Trest tento ukládá se buď na určitý čas nebo na vždy.“ Ke dni 31. 7. 1950 byl shora uvedený zákon zrušen zákonem č. 86/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů.138Od 1. 8. 1950 nabyl účinnosti nový zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, ve znění pozdějších předpisů139, ve kterém se objevilo ustanovení § 22 již pod názvem zákaz činnosti a znělo takto: „Zákaz činnosti“ Zneužívá-li pachatel činnosti nebo povolání k páchání přestupků, vysloví národní výbor, že se mu zakazuje dočasně nebo navždy vykonávat takovou činnost nebo takové povolání. Takový zákaz může národní výbor vyslovit, jestliže je z povahy přestupku zřejmo, že pachatel výkonem své činnosti nebo svého povolání může ohrožovat zájmy pracujícího lidu.“ 136

zákon č. 200/1990 Sb. zákon č. 117/1852 ř.z. 138 zákon č. 86/1950 Sb. 139 Zákon č. 88/1950 Sb.., trestní zákon správní, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 137

54

Ustanovení o zákazu činnosti v tomto znění bylo účinné do 31. 3. 1957 a bylo změněno zákonem č. 14/1957 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon správní140, a pod § 22 znělo od 1. 4. 1957 takto: „Zákaz činnosti 1) Dopustil-li se pachatel přestupku zneužívaje výkonu činnosti nebo povolání, lze vyslovit zákaz takové činnosti nebo takového povolání. 2) Zákaz uvedený v odstavci 1 se stanoví až na tři léta; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.“ Zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, ve znění pozdějších předpisů byl celý ke dni 30. 6. 1961 zrušen zákonem č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů141. Institut zákazu činnosti zde úplně chyběl, mezi opatřeními bylo pouze napomenutí, veřejná důtka a pokuta do 600,-- Kčs. Dne 1. 7. 1990 nabyl účinnosti zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů142, kam byl zákaz činnosti zařazen pod § 14 a zněl takto:

„1) Zákaz činnosti lze uložit jen za přestupky uvedené ve zvláštní části tohoto zákona nebo v jiném zákoně a na dobu tam stanovenou, nejdéle na dva roky, a jde-li o činnost, kterou pachatel vykonává v pracovním nebo jiném obdobném poměru, nebo k níž je třeba povolení nebo souhlasu státního orgánu, a spáchal-li pachatel přestupek touto činností nebo v souvislosti s ní. 2) Do doby zákazu činnosti se započítává doba, po kterou pachatel na základě opatření orgánu státní správy učiněného v souvislosti s projednávaným přestupkem nesměl již tuto činnost vykonávat. 3) Od výkonu zbytku zákazu činnosti lze po uplynutí poloviny doby výkonu této sankce upustit, jestliže pachatel přestupku způsobem svého života prokázal, že její další výkon není potřebný.“ Ke dni 1. 3. 1993 byla provedena v ustanovení § 14 o zákazu činnosti drobná změna zákonem č. 67/1993 Sb., kterým se mění a doplňují zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, a zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní

140

Zákon č. 14/1957 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon správní. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 141 Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 142 zákon č. 200/1990 Sb.

55

policii143, kdy v odstavci 2 se „opatření orgánu státní správy“ nahradilo slovy „opatření správního orgánu“. Tato změna byla zatím změnou poslední a již téměř dvacet let zůstává ustanovení o zákazu činnosti ve stejném znění.

4.2

Obecně o sankci zákazu činnosti

Sankce zákazu činnosti je sankcí omezující povahy, která je ukládána za spáchání přestupku podle přestupkového zákona, v němž je zakotvena v § 14. Sankce zákazu činnosti plní především preventivní a výchovnou funkci a má zabránit pachateli přestupku v dalším páchání protiprávní činnosti. Tomuto pachateli většinou svými důsledky způsobuje také majetkovou újmu, z toho důvodu zákon pro její ukládání stanoví mimo obecných podmínek i podmínky zvláštní. Pachatel přestupku po uložení této sankce nemůže dočasně vykonávat některé zaměstnání, povolání nebo nemůže vykonávat činnosti, ke kterým potřebuje určité povolení nebo které jsou upraveny zvláštními právními předpisy.144 Činnosti, které jsou předmětem zákazu, jsou v § 14 odst. 1 přestupkového zákona vymezeny taxativně a jinou činnost než tu, která je zde uvedena, nelze formou sankce zakázat. Zákaz některých činností, které nespadají pod toto ustanovení, může být uložen jako omezující opatření podle § 17 přestupkového zákona (např. zákaz navštěvovat určená veřejně přístupná místa a místnosti, v nichž se podávají alkoholické nápoje, nebo se konají veřejné sportovní, kulturní nebo tělovýchovné podniky). Pokud někdo úmyslně vykonává činnost, která byla rozhodnutím správního orgánu zakázána, může se dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí nyní podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.145 Sankci zákazu činnosti lze uložit samostatně, většinou se však ukládá kumulativně s pokutou. Uložením této sankce dochází k vážnému zásahu do práv fyzických osob, protože se jejím uložením odnímá těmto osobám možnost vykonávat určitou činnost, resp. povolání. Proto se pro její ukládání stanoví přísnější podmínky. V § 11 a § 12 přestupkového zákona jsou uvedeny obecné podmínky pro ukládání sankcí a v § 14 tohoto zákona jsou zákonem formulovány i podmínky zvláštní. Jednou z těchto zvláštních podmínek je to, že zákaz činnosti lze uložit pouze za přestupky, kde to přestupkový zákon ve své zvláštní části 143

Zákon č. 67/1993 Sb., kterým se mění a doplňují zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, a zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 144 HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit., s. 76. 145

ČERVENÝ, Z.-ŠLAUF, V. op. cit., s. 34-35.

56

nebo jiný zvláštní zákon výslovně dovoluje.146 O obecných i zvláštních podmínkách ukládání zákazu činnosti se zmíním blíže v další kapitole. Pokud se týká ukládání sankce zákazu činnosti mladistvým pachatelům, i v těchto případech jsou stanoveny zvláštní podmínky. Dále v § 19 přestupkového zákona je zakotveno zvláštní ustanovení o mladistvých, kterými jsou osoby, které v době spáchání přestupku dovršily patnáct let svého věku a nepřesáhly osmnáct let svého věku. Je důležité přihlížet při ukládání sankcí mladistvým pachatelům k jejich specifickým vlastnostem. Jde totiž o to, aby společnost přispívala k tomu, aby nedocházelo k dalšímu narušování chování mladistvých a k ohrožování společenských vztahů. V přestupkovém řízení je nutné přihlížet k věku, zdravotnímu stavu a rozumové a mravní vyspělosti mladistvého. Je kladen důraz na to, aby byl co nejméně ohrožen jeho další vývoj.147 Sankci zákazu činnosti za přestupek však nelze uložit právnické osobě, protože v přestupkovém právu se vychází z principu individuální odpovědnosti konkrétní fyzické osoby. Postih právnické osoby za porušování právních povinností je založen na odpovědnosti právnické osoby za správní delikt. Je jím protiprávní jednání právnické osoby, jehož znaky jsou uvedeny v různých zákonech a za které ukládá správní orgán trestní sankci stanovenou těmito zákony (lze tak uložit nejčastěji pokutu, dále propadnutí věci, ale také zákaz činnosti). Subjektem odpovědnosti je právnická osoba jako celek a za správní delikt odpovídá ve většině případů bez ohledu na zavinění. Je-li však zákonem stanovena povinnost právnické osobě a její porušení nebo nesplnění naplní znaky skutkové podstaty přestupku, odpovídá za přestupek fyzická osoba, která za právnickou osobu jednala nebo měla jednat, nebo dala k jednání příkaz, což upravuje ustanovení § 6 přestupkového zákona.148 Po obecném vymezení sankce zákazu činnosti se budu blíže věnovat její výměře, obecným a zvláštním podmínkám pro její ukládání a také výkonu této sankce.

146

HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit., s. 76. tamtéž s. 91-92. 148 MATES op. cit., s. 155. 147

57

4.3

Podmínky ukládání sankce zákazu činnosti a její výměra

4.3.1 Výměra sankce zákazu činnosti Sankci zákazu činnosti lze uložit podle § 14 odst. 1 přestupkového zákona pouze za přestupky uvedené v jeho zvláštní části nebo v jiném zvláštním zákoně (např. podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 449/2002 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů atd.) a na dobu, která je tam stanovena. Horní hranice uložení této sankce je obecně stanovena na dva roky, a pokud u konkrétního přestupku horní hranice lhůty není uvedena, může být tedy uložena sankce zákazu činnosti maximálně na dva roky. Dolní hranice sankce zákazu činnosti v přestupkovém zákoně obecně uvedena není. Většinou jsou horní hranice zákazu činnosti uvedeny u konkrétních přestupků a jen u některých je uvedena i dolní hranice. Ke zmírnění uložené sankce může dojít buď výslovným uvedením možnosti snížení výměry sankce u konkrétního přestupku, nebo upuštěním od výkonu zbytku zákazu činnosti po uplynutí poloviny výkonu této sankce za zákonem daných podmínek.149 Přestupkový zákon obsahuje následující přestupky, za něž lze uložit sankci zákazu činnosti:150 -

„ostatní přestupky na úseku dopravy a přestupky na úseku silničního hospodářství podle§ 23 odst. 1 písm. b), d) a f) – sankci lze uložit na dobu od šesti měsíců do jednoho roku,

-

přestupky na úseku podnikání podle § 24 odst. 1 písm. a) a c) – sankci lze uložit na dobu do jednoho roku,

-

přestupky na úseku zdravotnictví podle § 29 odst. 1 písm. k) a l) – sankci lze uložit na dobu do jednoho roku,

-

přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. e) a f) – sankci lze uložit na dobu do jednoho roku, podle § 30 odst. 1 písm. g) až i) – sankci lze uložit na dobu od jednoho roku do dvou let; sankci za přestupek uvedený v odst. 1 písm. g) až i) lze snížit pod stanovenou hranici jen tehdy, že byl prokázán dechovou zkouškou nebo lékařským vyšetřením obsah alkoholu v krvi v množství pod 0,5 promile a současně nebylo užito žádné jiné návykové látky,

149 150

HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit., s. 76, 79. zákon č. 200/1990 Sb.

58

-

přestupky na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství podle § 35 odst. 1 písm. f) – sankci lze uložit na dobu do jednoho roku.“

Současná právní úprava umožňuje uložit mladistvému sankci zákazu činnosti nejvýše na dobu jednoho roku, i kdyby zvláštní část přestupkového zákona nebo zvláštní zákon stanovil možnost uložit vyšší sankci zákazu činnosti. Zároveň při ukládání sankce zákazu činnosti mladistvému musí být dodržena podmínka, že výkon této sankce nesmí bránit přípravě mladistvého na budoucí povolání. Musí se jednat o přípravu na povolání ve formě, kterou uznává právní předpis, tato příprava se právě uskutečňuje nebo do ní byl mladistvý přijat a činnost, jež má být zakázána, je součástí této přípravy.151

Podle mého názoru jsou výměry sankce zákazu činnosti za přestupky nastaveny správně. Odpovídají tomu, že pachatel se dopustil protiprávního jednání s nižším stupněm škodlivosti, než je tomu u trestných činů. Myslím si však, že u každého přestupku, za který přestupkový zákon umožňuje uložit sankci zákazu činnosti, by měla být uvedena i dolní hranice výměry. Záleží jen na správním uvážení správního orgánu, který o uložení sankce rozhoduje, na jakou dobu zákaz činnosti stanoví. Může tak docházet v některých případech ke zneužívání toho, že dolní hranice není nastavena a zákaz činnosti je uložen na nepřiměřeně krátkou dobu. Podle mě by mělo být zaručeno, aby pachatel uložený zákaz činnosti pocítil tak, aby jej to odradilo v budoucnosti od opakování protiprávního jednání.

Možnou „nulovou“ hodnotou výměry sankce se ve svém rozhodnutí zabýval Ústavní soud, kterým ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/09 ze dne 25. 10. 2011152konstatoval, že: „Ústavní předpisy nevyžadují, aby zákonodárce při zákonném stanovení sankční sazby vždy upustil od spodního ohraničení výměry sankce. Typová závažnost (škodlivost) deliktního jednání daného druhu může být obecně tak vysoká, že nepřipouští ani v individuálním případě stanovit „nulovou“ hodnotu výměry sankce. Posouzení spodní hranice sankční sazby je zásadně věcí zákonodárce.“ Dále z nálezu vyplynulo, že: „Současný stav nekázně řidičů v silničním provozu opravňuje zákonodárce k tomu, aby stanovil přísnější požadavky na všechny řidiče bez výjimky a aby vyloučil „nulovou“ výměru trestu. Tím lze dosáhnout i sekundárních pozitivních výsledků – totiž omezení interpretační libovůle policejních a

151

HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit., s. 93. Nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 14/09. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 152

59

správních orgánů při praktické aplikaci předpisů a omezení korupčního jednání při vyměřování sankcí.“

4.3.2 Podmínky ukládání sankce zákazu činnosti Při posuzování konkrétního případu má správní orgán vzhledem k povaze spáchaného přestupku možnost, a to s ohledem na osobu pachatele a okolnosti případu, od potrestání pachatele upustit, což předpokládá ustanovení § 11 odst. 3 přestupkového zákona. Správní orgán v rozhodnutí sice vysloví vinu pachatele, ale sankci neuloží, a to při uplatnění institutu správního uvážení, který může využít. Je tak postupováno správním orgánem v případě, že podle jeho správního uvážení postačí k nápravě pachatele přestupku jeho samotné projednání. I takové rozhodnutí však musí být řádně odůvodněno.153 Pokud však správní orgán od uložení sankce neupustí, musí určit, který druh sankce a v jaké výměře je třeba uložit. Postupuje tak podle ustanovení § 12 přestupkového zákona, jež stanoví kritéria pro jejich ukládání. Je nutné, aby přihlížel hlavně k závažnosti přestupku. O závažnosti přestupku vypovídá způsob spáchání přestupku, to znamená, zda byl spáchán konáním nebo opomenutím, jestli byl spáchán na místě veřejnosti přístupném a zda při něm pachatel použil technické prostředky apod. O závažnosti vypovídají také následky přestupku, které spočívají v tom, jestli objekt přestupku byl ohrožen nebo došlo k jeho porušení, jaká je výše škody nebo jiná újma. Posuzovány jsou také subjektivní i objektivní okolnosti, za nichž byl přestupek spáchán, jež mohou působit na to, že se závažnost přestupku zvyšuje nebo snižuje. Důležitá je skutečnost, zda jde o trvající přestupek nebo pokračování v něm. Přihlíží se také k tomu, že se pachatel dopustil jednání pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nepřivodil. Co se týká míry zavinění, tak úmyslné je zásadně závažnější než nedbalostní. Míru zavinění ovlivňuje také rozrušení pachatele, promyšlenost přestupku, jeho příprava na spáchání přestupku. Správní orgán také zkoumá, z jakých pohnutek se pachatel přestupku dopustil, vesměs bývá motiv okolností přitěžující (např. spáchání přestupku z nepřátelství k určité osobě, ze ziskuchtivosti, ze závisti), někdy nelze vyloučit také okolnosti polehčující.154 Při stanovení druhu sankce a její výměry je nutné přihlédnout také k osobě pachatele a k jeho postoji k přestupku, který spáchal. Přihlíží se také k jeho osobním vlastnostem a v neposlední řadě také k jeho věku. Již v minulé podkapitole jsem se zmiňovala, že při posuzování přestupku mladistvé osoby se přihlíží ke zvláštní péči, jež 153 154

HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit., s. 64. MATES op. cit., s. 77-78.

60

společnost věnuje mládeži a při ukládání sankce zákazu činnosti platí přísnější podmínky pro její ukládání. Důležité jsou i majetkové poměry osoby pachatele a vliv na ukládání sankce zákazu činnosti bude mít také to, zda jde o osobu zatím za přestupek nepostiženou, nebo naopak osobu trestajícímu správnímu orgánu známou pro časté opakování protiprávního jednání, tedy tzv. „recidivistu“.155 K prolomení zákazu „ne bis in idem“ dochází v případě, když byl pachatel přestupku za týž skutek postižen nejprve disciplinárně a poté je potrestán správním orgánem uložením sankce za přestupek. K této skutečnosti se ovšem přihlíží jako k polehčující okolnosti. Pokud však správní orgán považuje za dostačující, že o skutku bylo rozhodnuto v disciplinárním řízení, věc odloží, příp. pokud bylo již řízení o přestupku zahájeno, řízení o přestupku podle přestupkového zákona zastaví.156 Jiná je však situace, kdy je pachatel postižen za týž skutek nejdříve správním orgánem za přestupek a poté soudem za trestný čin. K tomuto problému se ve svém usnesení Nejvyšší soud ČR pod sp. zn. 7 Tdo 388/2011 ze dne 15. 9. 2011157vyjádřil takto:“ Trestní řád nestanoví překážku „ne bis in idem“ ve vztahu přestupek – trestný čin. Proto je nutné přímo použít čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pravomocné rozhodnutí správního orgánu o přestupku se ve smyslu citovaného článku považuje za překážku „rei iudicatae“ (věci rozhodnuté). Následným trestním stíháním pro týž skutek a odsouzením obviněného by tedy došlo k porušení čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, protože překážka „rei iudicatae“ souvisí se zásadou „ne bis in idem“, tj. zákazem dvojího souzení a potrestání za tentýž čin.“ Podobný právní názor je vyjádřen i v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tdo 1053/2010 ze dne 10. 11. 2010158: „Jestliže o deliktu obviněného nejprve rozhodl správní orgán ve smyslu shora citovaného ustanovení (§ 22 odst. 1, 2 přestupkového zákona), a následně i soud v trestním řízení, došlo takovým postupem k porušení čl. 4 ost. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Zmíněný delikt měl totiž „trestní“ charakter, takže zde byl vyloučen dvojí trestní postih ve smyslu zásady „ne bis in idem“.“ Zde si dovolím vyslovit souhlas s oběma výše zmíněnými rozhodnutími, protože si myslím, že není možné, aby za totožný skutek byl pachatel postižen dvakrát, a to správním orgánem, který by mu uložil např. sankci zákazu činnosti, a také soudem, který by ho potrestal dalším zákazem činnosti. Pokud se tak stane, 155

MATES op. cit., s. 78-79. tamtéž s. 79. 157 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 7 Tdo 388/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 158 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1053/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 156

61

podle § 94 přestupkového zákona159správní orgán své pravomocné rozhodnutí o přestupku zruší, pokud zjistí, že osoba, jež byla uznána vinnou z přestupku, byla za týž skutek soudem pravomocně odsouzena nebo obžaloby zproštěna. Správní orgány při svém rozhodování o druhu sankce a její výměře přihlížejí i k dalším kritériím. Jak bylo k jednotlivým kritériím přihlédnuto, musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno precizně a jednoznačně, protože rozhodnutí musí být jasné a přezkoumatelné správním orgánem II. stupně nebo soudem. Při rozhodování skutkově shodných nebo obdobných případů musí správní orgány dbát na to, aby nevznikaly neodůvodněné rozdíly. Neznamená to ovšem, že musí být vždy ukládán za stejný delikt různým pachatelům stejný trest.160Správní orgány při svém rozhodování o druhu a výměře sankce využívají hlavně správního uvážení, kdy je těmto orgánům ponechána zákonem možnost a zároveň i povinnost zvolit jedno z více řešení. Správní orgán je vždy však vázán některými principy a zásadami, jež jsou uvedeny v základních zásadách činnosti správních orgánů ve správním řádu. Ze strany těchto orgánů tak nesmí docházet ke zneužití správního uvážení, nesmí překročit meze stanovené zákonem a jejich překročení je důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu pro nezákonnost. Správní uvážení tak nelze zaměňovat s absolutní libovůlí.161Této problematiky se dotýká usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 25/2002 ze dne 23. 3. 2005162, z něhož cituji: „Správní uvážení je v prvé řadě vždy limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky; z nich lze vyvodit, že i tam, kde vydání rozhodnutí závisí toliko na uvážení správního orgánu, je tento orgán omezen zákazem libovůle, příkazem rozhodovat v obdobných věcech obdobně a ve stejných věcech stejně (různost rozhodování ve stejných či obdobných věcech může být právě projevem ústavně reprobované libovůle), tj. principem rovnosti, zákazem diskriminace, příkazem zachovávat lidskou důstojnost, jakož i povinností výslovně uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použil, jaké důkazní prostředky si opatřil, jaké důkazy provedl a jak je hodnotil a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl….“ Při určení druhu a výměry sankce řeší přestupkový zákon také otázku souběhu přestupků. Dopustil-li se pachatel dvou nebo více přestupků, obecně platí, že správní orgán rozhodne o vině u každého přestupku samostatně a za každý z nich uloží sankci. Toto platí

159

zákon č. 200/1990 Sb. MATES op. cit., s. 79. 161 SKULOVÁ, S. et al. Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 428 s. ISBN 978-80-7380-1106. s. 62-63. 162 Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 6 A 25/2002. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 160

62

tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro společné řízení podle § 12 odst. 2 přestupkového zákona. Společně se projednávají všechny přestupky téhož pachatele, o nichž ještě nebylo rozhodnuto. Sankce se pak ukládají podle ustanovení, které se vztahuje na přestupek nejpřísněji postižitelný podle absorpční zásady, kdy přísnější sankce pohlcuje sankci mírnější. Společné řízení se má konat i v případě souběhu více nesouvisejících přestupků páchaných postupně, když o žádném z nich ještě nebylo rozhodnuto.163 Přestupkový zákon nezná institut zahlazení odsouzení, proto by měl správní orgán při rozhodování o výši sankce použít analogicky tento institut trestního práva tak, jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 8 As 82/2010 ze dne 28. 2. 2011164: „Správní orgán je při rozhodování o výši sankce (ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) za přestupek (zde za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích) povinen hodnotit, zda není při přihlédnutí k pachateli dříve uloženým trestům možné využít analogicky institut trestního práva zahlazení odsouzení.“ Připadá mi logické, aby se nepřihlíželo při určení druhu a výše sankce k přestupkům, které pachatel současného přestupku spáchal třeba před dvaceti lety a v průběhu těchto dvaceti let vedl řádný život a ničeho se nedopustil. Například záznamy o zákazech činnosti v registru řidičů jsou vedeny nepřetržitě a k jejich zahlazení, ani výmazu z tohoto registru nedochází. U trestu zákazu činnosti ukládaného soudem za trestný čin, který je mnohem společensky škodlivější, k zahlazení odsouzení dochází a poté i k výmazu z rejstříku trestů. Jeví se mi jako nespravedlivé, aby se u přestupků k těmto záznamům staršího data přihlíželo při ukládání druhu a výše trestu a u trestných činů ne. Při rozhodování o druhu a výši sankce musí správní orgán přihlížet také ke zvláštním podmínkám, jež jsou vyjmenovány v ustanovení § 14 odst. 1 přestupkového zákona. Jak jsem již uvedla dříve, zvláštní podmínkou je to, že zákaz činnosti lze uložit pouze za přestupky, kde to přestupkový zákon ve své zvláštní části nebo jiný zvláštní zákon výslovně dovoluje, a na dobu tam stanovenou, nejdéle však na dva roky. Další zvláštní podmínkou pro uložení zákazu činnosti je to, co může být předmětem zákazu činnosti. Může jím tak být pouze činnost, kterou pachatel v době spáchání přestupku vykonává v pracovním nebo v jiném obdobném poměru (např. v pracovním vztahu člena družstva). Nebude však přicházet v úvahu zákaz činnosti vykonávané ve služebním poměru, protože osoby v takovém poměru jsou z působnosti zákona vyňaty (§ 10 písm. a) přestupkového zákona). 163

MATES op. cit., s. 79-80. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 8 As82/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 164

63

Také lze zakázat činnost, ke které je třeba povolení nebo souhlasu státního orgánu, a to např. řízení motorových vozidel, chytání ryb a jiných vodních živočichů, nošení kulové zbraně a lovecké brokové zbraně apod. a tato podmínka pro výkon těchto činností musí být stanovena právním předpisem. Bez souhlasu nebo povolení takovou činnost nelze vůbec vykonávat. Zakázat je tak možné i činnost, kterou pachatel vykonává bez povolení nebo souhlasu požadovaného právním předpisem. Po dobu takového zákazu činnosti nemůže být pachateli povolení nebo souhlas vydán. Souhlas nebo povolení je formou rozhodnutí státního orgánu a toto zakládá oprávnění konkrétní osoby vykonávat konkrétně určenou činnost. Jestliže oprávnění k určité činnosti vzniká ne rozhodnutím, ale přímo z právního předpisu, případně registrací u příslušného orgánu (např. vydávání periodického tisku), není možné sankci zákazu činnosti uložit. Pokud příslušný orgán na základě uložení zákazu činnosti za přestupek souhlas nebo povolení zrušil, po vykonání této sankce se oprávnění k činnosti neobnovuje a je tak třeba vydat nový souhlas nebo povolení.165 Výše popsané činnosti lze zakázat pouze za podmínky, že je pachatel vykonával sám, přestupek spáchal právě těmito činnostmi nebo v souvislosti s nimi. Mezi přestupkem a činností, jež má být zakázána, musí existovat přímá souvislost. Touto podmínkou je dáno zároveň specifické hledisko pro určení obsahu a rozsahu zakazované činnosti tak, aby výkon sankce mohl splnit svůj účel. Správní orgán musí ve výroku rozhodnutí zakazovanou činnost vymezit přesně a jednoznačně, aby nevznikly pochybnosti, co je zakázáno, a aby bylo možno sankci fakticky vykonat a také dodržování zákazu kontrolovat. I přesto, že zákaz činnosti není omezen jen na území ČR, tak v cizině jej není možno vynutit. Činnosti, jež je možné podle § 14 odst. 1 přestupkového zákona zakázat, jsou vymezeny taxativně a jinou činnost, než zde uvedenou, nelze formou sankce zakázat.166 Tyto zvláštní podmínky pro ukládání sankce zákazu činnosti podle přestupkového zákona jsou obdobné jako při ukládání trestu zákazu činnosti podle trestního zákoníku. Na závěr této podkapitoly bych chtěla ještě poukázat na problém, který se týká tzv. bodového systému. Odebrání bodů, resp. odnětí řidičského oprávnění za porušení povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích má nejasnou povahu. Ústavní soud hovořil v této souvislosti o dvou vedle sebe stojících sankcích, avšak nepopřel možnost je uložit současně. Krajským soudem v Hradci Králové bylo konstatováno, že „je sankcí za opakované páchání přestupků sui generis za speciální recidivu“, vzápětí však k tomu dodal, že se nejedná o trest za předchozí protiprávní jednání a nedochází k narušení 165

ČERVENÝ, Z.-ŠLAUF, V. op. cit., s. 34.

166

tamtéž s. 34-35.

64

zásady ne bis in idem. Evropský soud pro lidská práva pak považuje tento akt za profylaktické opatření, jež má také kárný a odstrašující charakter a fakticky se rovná povaze vedlejšímu trestu.167 K tomuto problému se vyjádřil Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 2 As 19/2009 ze dne 10. 12. 2009168, ve kterém řešil otázku, co to tedy je bodový systém? Uvedl, že soudy o něm hovoří jako o pouhém administrativním opatření, specifické sankci či vedlejším trestu, jedním dechem však uvádějí, že body s příslušnými důsledky mohou být ukládány, aniž by tím byla porušena zásada ne bis in idem. Jsou si tak dobře vědomy důsledků, jež by to mohlo přinést, celý bodový systém by prakticky nemohl fungovat. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že důsledky bodového systému nelze chápat jako nepřípustné ukládání dvojího trestu, jde o specifické opatření, které motivuje řidiče k dodržování předpisů o provozu na pozemních komunikacích a eliminuje ty z nich, kteří se dlouhodobě a opakovaně dopouštějí porušování těchto předpisů. Bodovým hodnocením dochází k průběžnému sledování kázně řidičů, přičemž za porušení předpisů o provozu na pozemních komunikacích, za něž jsou jim ukládány sankce, může být ztráta řidičského oprávnění po dosažení dvanácti bodů. Bodový systém vyvolává nejrůznější reakce a je předmětem jak odborných debat, tak i politických licitací a politici tak předkládají řešení několikrát ročně. Zákonodárce měl chvályhodný záměr, když usiloval po vzoru řady evropských zemí ukáznit řidiče a dočasně „vybodovat“ notorické porušovatele silničního provozu, zvláště ty s nelichotivým označením pirátů silnic, z řízení motorových vozidel a umožnit jim návrat až po splnění stanovených podmínek. Já osobně s bodovým systémem plně souhlasím. Je nutné výchovně působit na řidiče, kteří na sebe vzali velkou odpovědnost získáním řidičského oprávnění, protože každodenně v silničním provozu svým chováním, a tím i dodržováním nebo nedodržováním pravidel silničního provozu, prakticky rozhodují o životě a zdraví dalších účastníků silničního provozu. Může se stát, že řidič se někdy dopustí dopravního přestupku, jako lidé nejsme úplně dokonalí, ale nemůže být společností tolerováno to, že někteří řidiči neustále porušují pravidla silničního provozu, jsou agresivní a svým chováním na silnici velmi ohrožují druhé. Hrozba dosažení dvanácti bodů a tím pozbytí řidičského oprávnění je určitě motivuje k ohleduplnějšímu chování na silnici a k dodržování předpisů.

167

MATES op. cit., s. 39. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 As 19/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 168

65

4.4

Výkon sankce zákazu činnosti

Výkon sankce zákazu činností začíná nabytím právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena a končí uplynutím doby, na kterou byla stanovena.169Aby mohl výkon sankce zákazu činnosti začít, musí být přestupek projednán v jednoroční lhůtě, která se počítá od jeho spáchání. V ustanovení § 20 přestupkového zákona170 je zakotven zánik odpovědnosti za přestupek a je zde v odstavci 1 a 2 uvedeno, že: „Přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie. Do běhu lhůty podle odstavce 1 se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního předpisu.“ Takže okolnosti, jež jsou důvodem zániku odpovědnosti, nastávají až po spáchání přestupku, avšak dříve, než o něm bylo pravomocně rozhodnuto a jsou jimi uplynutí času a udělení amnestie, a dále také smrt pachatele (i když to § 20 neuvádí). V jednoroční lhůtě musí být přestupek projednán a rozhodnutí musí nabýt právní moci. Lhůta stanovená k projednání přestupku je prekluzivní a nepřichází v úvahu její přerušení nebo stavení a správní orgán je povinen k prekluzi přihlížet z úřední povinnosti. Není proto třeba, aby ji pachatel namítal. Správní orgán nemůže řízení o přestupku zahájit a v již zahájeném řízení pokračovat, a to bez ohledu na to, zda okolnost, která je důvodem zániku odpovědnosti, nastala v řízení prvostupňovém nebo v řízení odvolacím, věc proto odloží, příp. řízení zastaví a v řízení odvolacím rozhodnutí zruší.171 K tomuto se vyslovuje rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 57/2004 ze dne 15. 12. 2005172takto: „Jestliže správní orgán nezastavil řízení o přestupku přesto, že odpovědnost za přestupek zanikla (§ 76 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích), jedná se o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.), k němuž soud přihlédne z úřední povinnosti.“ Myslím si, že doba, po kterou je možno přestupek projednat, je v přestupkovém řízení velkým problémem. Jednoroční lhůta k projednání přestupku je z mého pohledu velmi krátká. Správní orgány projednávají velké množství přestupků a i přesto by měly rozhodovat v přiměřeně dlouhé době. Mnohdy se to však nedaří i z toho důvodu, že pachatelé přestupků se neustále omlouvají z jednání, nepřebírají zásilky, podávají neopodstatněné návrhy na doplnění dokazování, zkrátka činí obstrukce. Mnohé přestupky 169

ČERVENÝ, Z.-ŠLAUF, V. op. cit., s. 35.

170

zákon č. 200/1990 Sb.

171

ČERVENÝ, Z.-ŠLAUF, V. op. cit., s. 43-44.

172

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 3 As 57/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

66

pak není možné v této krátké lhůtě projednat a pachatelé tak zůstávají nepotrestáni a mají pocit, že jsou nepostižitelní. V tomto směru proto velmi souhlasím s tím, že počátkem roku 2012 byl vládě předložen návrh novely přestupkového zákona, a to skupinou poslanců Sociální demokracie, na základě které má dojít k prodloužení lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek na dva roky. Poslanci jsou přesvědčeni, že tato novela by zlepšila vymahatelnost práva, a zvýšila by šance na potrestání pachatelů.173Uvidíme tedy, jestli poslanci, kteří návrh podávali, budou úspěšní a novela přestupkového zákona bude Parlamentem schválena. Nyní se však vrátím k problematice výkonu sankce zákazu činnosti. Ještě v souvislosti s projednáváním přestupku může správní orgán učinit opatření (§ 14 odst. 2 přestupkového zákona) před právní mocí rozhodnutí (pokud je k tomu zmocněn právním předpisem), na základě něhož pachatel přestupku již nemohl vykonávat činnost, která se tímto rozhodnutím zakazuje. Doba od účinnosti tohoto opatření až do právní moci rozhodnutí se započítává do doby zákazu činnosti z úřední povinnosti. Tento zápočet doby zákazu činnosti je nutné uvést do výroku správního rozhodnutí. Mezi opatřením správního orgánu a projednávaným přestupkem musí být přímá souvislost, pokud by však opatření bylo učiněno z jiného důvodu a nesouviselo by s přestupkem, zápočet doby není možný. V praxi se tak může jednat o vydání předběžného opatření ve formě správního rozhodnutí ve smyslu § 61 správního řádu, jímž bude zakázána určitá činnost. Specifickým případem je zadržení řidičského průkazu podle § 118b zákona o silničním provozu. Řízení motorového vozidla v době, kdy byl řidiči pouze zadržen řidičský průkaz, bez ohledu na to, zda již bylo správním orgánem vydáno rozhodnutí podle ust. § 118c zákona o silničním provozu, je přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 2 zákona o silničním provozu. Držitel řidičského oprávnění totiž po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí řídit motorové vozidlo. Pokud je doba, která se započítává do doby zákazu činnosti, stejná nebo delší než doba zákazu stanovená ve správním rozhodnutí, správní orgán tuto sankci neuloží. Ale i v tomto případě je vydáno správní rozhodnutí, ve kterém správní orgán tento svůj postup řádně zdůvodní.174 Přestupkový zákon pak ve svém ustanovení § 14 odst. 3 upravuje institut upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti, podle něhož správní orgán, který zákaz činnosti uložil,

173

Odpovědnost za přestupek? Zřejmě se prodlouží na dva roky. Eurozprávy [online]. 2012 [cit. 20. 8. 2012]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/politika/43621-odpovednost-za-prestupek-zrejmese-prodlouzi-na-dva-roky/ 174 HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit., s. 78-79.

67

může od výkonu zbytku této sankce upustit. Rozhoduje tak na základě žádosti pachatele přestupku, kterou může podat až po uplynutí poloviny doby, na kterou byl zákaz činnosti vysloven. O žádosti rozhoduje správní orgán, který projednal přestupek v prvním stupni (§ 92 odst. 1 přestupkového zákona), a to za použití správního uvážení a jedinou podmínkou je to, že pachatel přestupků prokázal způsobem svého života, že další výkon této sankce nebude potřeba. Tato skutečnost se prokazuje v každém konkrétním případě a závisí na okolnostech daného případu. Splnění podmínky, že pachatel přestupku způsobem svého života prokázal, že další výkon zákazu činnosti není potřeba, zjišťuje správní orgán např. na místním obecním úřadě dožádáním, nebo na místním oddělení Policie ČR, v místě bydliště pachatele přestupku apod. Pokud správní orgán uloží pachateli přestupku zákaz řízení motorových vozidel a pachatel podá žádost na upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti, zjišťuje správní orgán z výpisu evidenční karty řidiče, zda žadatel v době trvání sankce zákazu činnosti tento zákaz neporušil, protože takové zjištění by odůvodňovalo zamítnutí jeho žádosti. O všech zjištěných skutečnostech se provádí záznam v přestupkovém spise. Vydání rozhodnutí o vyhovění návrhu na upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti není možné vázat na splnění jiné podmínky než uvedené v zákoně (na zaplacení pokuty, nákladů řízení apod.).175 Pokud se týká rozhodnutí o návrhu upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti, zákon připouští výjimku z pravidla, že proti každému rozhodnutí správního orgánu I. stupně je přípustný řádný opravný prostředek – avšak proti rozhodnutí o tomto návrhu se odvolat nelze. Zákonem je současně výslovně stanoveno, že návrh není možné podat opětovně. Pokud byl předmětný návrh podán předčasně před uplynutím poloviny doby výkonu této sankce, v tomto případě správní orgán nevydá rozhodnutí o návrhu, ale žadatele vyrozumí o předčasnosti podání a poučí ho o možnosti podat nový návrh po splnění zákonných podmínek. Tento nový návrh se za opětovný návrh nepovažuje. Pokud správní orgán návrhu nevyhoví a od zbytku výkonu sankce neupustí, je povinen v rozhodnutí uvést konkrétní důvod, na jehož základě dospěl k závěru, že pachatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku.176 O podané žádosti správní orgán tedy rozhodne tak, že ji buď zamítne, nebo jí vyhoví v celém rozsahu. Pokud žádosti o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti vyhoví, musí upustit od celého zbytku zákazu činnosti, nelze totiž žádosti vyhovět jen částečně a upustit od zákazu činnosti jen zčásti. U mladistvého pachatele platí stejné podmínky pro upuštění 175 176

HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit., s. 79, 449-450. tamtéž s. 450.

68

od výkonu zbytku zákazu činnosti pouze s tím rozdílem, že žádost o upuštění může za mladistvého podat také jeho zákonný zástupce nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí.177 Na závěr podkapitoly o výkonu sankce zákazu činnosti je nutno ještě uvést, že úmyslným porušováním zákazu činnosti může být naplněna skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku,178 stejně jako u porušování trestu zákazu činnosti uloženého soudem.

177 178

HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. op. cit. s. 79, 449-450. tamtéž s. 79

69

5.

Srovnání sankce zákazu činnosti v trestním právu a ve správním právu

5.1

Srovnání obou sankcí zákazu činnosti se zhodnocením platné právní úpravy a náměty de lege ferenda

V předchozích dvou kapitolách jsem se věnovala podrobné analýze trestu zákazu činnosti z pohledu trestního práva a sankce zákazu činnosti z pohledu správního práva. Nyní tedy mohu přistoupit k jejich vzájemnému srovnání – komparaci. Obě tyto sankce, jak trest zákazu činnosti, tak i správní sankce zákazu činnosti, mají společné hlavně to, že patří k těm druhům sankcí, které přímo zabraňují pachateli v dalším páchání protiprávního jednání, a jejich smyslem je dočasné vyřazení pachatelů z vykonávání určitých činností, které jsou vymezeny příslušnými zákony, a v souvislosti s nimiž nebo přímo při jejich výkonu se protiprávního jednání dopustili. Zakázat lze pouze činnosti, jejichž výčet je uveden v § 73 odst. 3 trestního zákoníku (výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo taková činnost, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis) a v § 14 odst. 1 přestupkového zákona, kde jsou uvedeny obdobné činnosti (vykonávané v pracovním nebo jiném obdobném poměru, nebo k nimž je třeba povolení nebo souhlasu státního orgánu). Trest zákazu činnosti i sankci zákazu činnosti lze ukládat jak samostatně, tak vedle jiného trestu či sankce (u sankce nejčasněji spolu s pokutou). Trest zákazu činnosti upravují normy trestního práva, z nichž nejdůležitější je trestní zákoník, některá speciální ustanovení obsahuje ohledně mladistvých ZSVM a ohledně právnických osob TOPO. Oproti tomu právní úpravu správní sankce zákazu činnosti ukládanou za přestupky obsahují normy správního práva a to v několika desítkách zákonů, z nichž nedůležitější je přestupkový zákon, který je částečnou kodifikací přestupků. Odpovědnost mládeže za protiprávní činy je upravena v ZSVM a jak při projednávání trestných činů, tak i přestupků mladistvých se má přihlížet k této zvláštní péči, kterou společnost mládeži věnuje. Důležitým rozdílem mezi oběma instituty je skutečnost, že trest zákazu činnosti ukládá pachatelům za trestné činy soud v trestním řízení. Sankci zákazu činnosti za přestupky pak ukládají v přestupkovém řízení obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí a jiné orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Uložený trest zákazu činnosti podle trestního zákoníku se pak objeví jako záznam v evidenci Rejstříku trestů, naproti tomu sankce zákazu 70

činnosti uložená podle přestupkového zákona se v žádném centrálním registru neeviduje, protože žádný takový neexistuje. Projednané přestupky a uložené sankce správními orgány si tyto sami vedou ve své vlastní evidenci. V tomto směru je právní úprava nedostatečná a mělo by dojít k nápravě. Mám za to, že centrální evidence by měla být zavedena i u uložených sankcí za přestupky. Tento centrální registr by pak poskytoval orgánům činným v trestním řízení nebo správním orgánům, projednávajícím přestupky, informaci k osobě pachatele, tzn. zda pachatel protiprávního jednání byl v minulosti potrestán za přestupek a jaká sankce mu byla uložena. I nyní se tyto orgány mohou dotazovat na předchozí správní potrestání, kdy praxe je taková, že se vyžaduje tzv. zpráva o pověsti v místě bydliště pachatele. Podle § 55 přestupkového zákona je k projednání přestupku místně příslušný správní orgán, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán. Z toho lze logicky dovodit, že konkrétní osoba může být postižena za přestupky nejen v místě bydliště, ale kdekoliv v České republice. Získat tak přehled o všech správních sankcích uložených konkrétní osobě není v současné době stoprocentně možné. Existují výjimky, jako např. u přestupků spáchaných v dopravě, kdy tyto jsou evidovány v centrálním registru řidičů. Do evidenční karty řidiče jsou zaznamenávány i zákazy řízení motorových vozidel uložené soudy. To, že centrální registr přestupků je nutný, si uvědomují i vládní politici. Ministerstvo spravedlnosti chce zřídit centrální registr přestupků, který by měl přispět k efektivnějšímu boji proti drobné kriminalitě a navrhuje, aby člověk, který opakovaně spáchá přestupek, dostal přísnější trest. V některých případech, například u majetkových deliktů, by mohlo jít o trestný čin. Registr by mohl fungovat od poloviny roku 2013.179Nejdříve budou evidovány pouze ty přestupky, u nichž je stanoveno, že jejich opakované spáchání v kratším časovém úseku bude kriminalizováno (vybrané přestupky proti občanskému soužití, proti veřejnému pořádku a proti majetku dle zákona o přestupcích). Evidence přestupků bude spadat pod Rejstřík trestů a údaje budou vkládat orgány, které o přestupku rozhodovaly v prvním stupni. Cílem vzniku registru je zpřísnění odpovědnosti za přestupkovou recidivu, včetně možné trestní odpovědnosti u recidivy vybraných druhů přestupků.180

179

Pospíšil chce zřídit centrální registr přestupků. České noviny.cz [online]. 2011 [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pospisil-chce-zridit-centralni-registrprestupku/733735 180 Ministerstvo spravedlnosti: Zákon, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další předpisy (zavedení centrální evidence vybraných přestupků) cz [online]. [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=4980&d=323000

71

Subjekty, kterým lze ukládat trest zákazu činnosti, jsou dospělé fyzické osoby, mladistvé osoby a od 1. 1. 2012 také právnické osoby. Sankci zákazu činnosti lze ukládat rovněž dospělým fyzickým osobám a mladistvým osobám podle přestupkového zákona. Právnickým osobám lze zákaz činnosti uložit také, ale jako sankci za správní delikty, jejichž znaky jsou uvedeny v různých zákonech. Jak jsem se již jednou ve své práci zmínila, pokud podle přestupkového zákona poruší právnická osoba povinnost, která jí byla uložena, odpovídá za toto porušení ten, kdo za tuto právnickou osobu jednal nebo měl jednat, a nebo dal k takovému jednání příkaz, tedy fyzická osoba. Právní úprava správních deliktů právnických osob a postihů za ně se mi jeví jako velmi roztříštěná a aby byla přehlednější a lépe se v ní orientovalo, mělo by dojít k její kodifikaci podobně jako je tomu u přestupků. Proto velmi souhlasím s vyjádřením vlády, že připravuje návrh nového přestupkového zákona, který by měl soustředit dosavadní nejednotnou úpravu správního trestání do jednoho zákona, a to jak pokud jde o stávající přestupky, tak pokud jde o stávající správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob, které by všechny měly být podřazeny pod společnou obecnou hmotněprávní i procesní úpravu.181 Výměra trestu zákazu činnosti a sankce zákazu činnosti je rozdílná. Trest zákazu činnosti se ukládá ve výměře jednoho roku až deseti let, a to dospělým fyzickým osobám. U mladistvých osob je dolní hranice jeden rok a horní hranice této výměry se snižuje na polovinu a činí pět let. U právnických osob je rozpětí výměry velmi široké a dolní hranice je stanovena na jeden rok, avšak ta horní činí dvacet let. Naproti tomu u sankce zákazu činnosti je přestupkovým zákonem obecně stanovena pouze horní hranice její výměry, a to na dva roky s tím, že konkrétní výměra sankce je vymezena přímo u konkrétního přestupku ve zvláštní části přestupkového zákona, a pokud zde horní hranice chybí, sankce může být uložena maximálně na výše uvedené dva roky. Dolní hranice jsou uvedeny jen u některých přestupků a je zde tak dán prostor pro diskreční pravomoc správních orgánů. Jiná výměra u sankce zákazu činnosti platí pro mladistvé pachatele a je stanovena nejvýše na dobu jednoho roku. Při ukládání jak trestu, tak sankce zákazu činnosti mladistvým, musí být navíc dodržena podmínka, že výkon tohoto trestu nebo sankce nesmí bránit přípravě mladistvého na budoucí povolání. Tak, jak jsem již uvedla výše v příslušných kapitolách, hodnotím výměry trestu a sankce zákazu činnosti pozitivně. Na právní úpravě v tomto směru bych nic neměnila. Rozpětí těchto výměr jsou dostatečná pro to, aby buď soud, nebo příslušný správní orgán vyměřil za konkrétní protiprávní jednání pachateli přiměřeně dlouhou dobu

181

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Sněmovní tisk 585/1. Stanovisko vlády k tisku 585/0 [online]. 2012 [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.psp.cz/ff/ce/ae/6a/08.htm

72

zákazu činnosti. U mladistvých pachatelů je tato výměra u trestu zákazu činnosti i sankce zákazu činnosti snížena o polovinu, když se zde přihlíží k tomu, že se jedná o osoby velmi mladé, s menší rozumovou vyspělostí, které si ještě zcela nedostatečně uvědomují závažnost svého protiprávního jednání. Za přestupky jsou výměry sankce samozřejmě o hodně nižší, což odpovídá tomu, že jejich spáchání je pro společnost méně společensky škodlivé, než spáchání trestného činu. I výměra trestu zákazu činnosti u právnických osob až dvacet let je určitě v pořádku vzhledem k tomu, že protiprávní jednání páchané právnickými osobami je pro společnost velmi nebezpečným jevem a je třeba odrazovat tyto osoby od porušování zákona. Jelikož trestní odpovědnost právnických osob byla zavedena teprve od 1. 1. 2012, až praxe nám časem ukáže, jestli tento trest a jeho výměra pro právnické osoby je efektivní a zda plní svůj účel. Ke zmírnění uložené výměry trestu zákazu činnosti může dojít pouze na základě podmíněného upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu podle § 90 trestního zákoníku po vykonání jeho poloviny a zkušební doba může být stanovena až na pět let (nesmí být však kratší než zbytek trestu). U sankce zákazu činnosti může k jejímu zmírnění dojít dvěma způsoby, a to výslovným uvedením možnosti snížení výměry sankce u konkrétního přestupku, nebo podobně jako u trestu zákazu činnosti upuštěním od výkonu zbytku zákazu činnosti po uplynutí poloviny výkonu této sankce a za zákonem daných podmínek podle § 14 odst. 3 přestupkového zákona. Pokud jde o překročení horní hranice trestu zákazu činnosti, lze tuto hranici překročit pouze výjimečně. Touto výjimkou je součet dříve uloženého a nově ukládaného trestu zákazu činnosti, pokud dosud nebyl vykonán trest zákazu stejné činnosti, který byl uložen dřívějším rozsudkem. Překročit tímto způsobem hranici sankce zákazu činnosti ukládanou podle přestupkového zákona nelze, protože zde k součtu dříve uloženého zákazu činnosti a nově uloženého zákazu stejné činnosti nedochází. Tyto zákazy začnou běžet po právní moci rozhodnutí o uložení této sankce a po určitou dobu se tedy překrývají. Totéž platí i v případě, kdy je uložen trest zákazu činnosti soudem a také sankce zákazu stejné činnosti správním orgánem (bude se hlavně jednat o zákaz řízení motorových vozidel). Tyto dvě sankce se taktéž nebudou sčítat, ta později uložená začne běžet bez ohledu na to, že první zákaz činnosti ještě nebyl vykonán. Jak potom plní tyto po sobě uložené sankce zákazu činnosti účel? Pachatele to pak neodradí od spáchání stejného přestupku, když např. zákazy řízení motorových vozidel mu běží téměř současně. Orgánům činným v trestním řízení i správním orgánům pak činí potíže počítat a zjišťovat, dokdy ten který zákaz činnosti platí. Myslím si, že tento rozdílný výkon sankcí zákazu činnosti podle trestního práva a podle správního práva není správný a v pořádku. 73

Ohledně tohoto problému bych tedy navrhovala, aby v tomto směru platil pro sčítání sankcí zákazu stejné činnosti podle přestupkového zákona totožný princip jako u trestu zákazu činnosti. Sankce zákazu stejné činnosti uložené správním orgánem témuž pachateli by se tak měly sčítat a taktéž by se měly sčítat trest zákazu činnosti uložený soudem a sankce zákazu stejné činnosti uložená správním orgánem. Výkon trestu zákazu činnosti i sankce zákazu činnosti je obdobný. V obou případech začíná právní mocí rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, jímž byl zákaz činnosti uložen a končí uplynutím doby, na kterou byl stanoven. Do doby výkonu trestu zákazu činnosti se pak započítává doba, po kterou pachatel nemohl fakticky vykonávat zakázanou činnost před pravomocným odsouzením, protože mu bylo v souvislosti s trestným činem odňato oprávnění k výkonu činnosti (např. řidičské oprávnění), jež je předmětem zákazu činnosti, nebo že na základě opatření správního orgánu už nesměl takovou činnost vykonávat. Tento zápočet doby zákazu činnosti platí obdobně i u sankce zákazu činnosti. Právní úprava, která se týká výkonu trestu zákazu činnosti a sankce zákazu činnosti, se mi zdá dostatečná a zde bych nic neměnila. Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku se pak dopustí ten pachatel, který vykonává činnost, která mu byla zakázána, a to jak rozhodnutím soudu o uložení trestu zákazu činnosti podle § 73 trestního zákoníku, tak rozhodnutím státního orgánu ve správním řízení, např. sankcí zákazu činnosti v přestupkovém řízení dle § 11 a § 14 přestupkového zákona. Tohoto trestného činu se dopustí také ten, kdo vykonává činnost po odnětí příslušného oprávnění k jejímu vykonávání (např. odnětí řidičského oprávnění) a také po pozbytí příslušného oprávnění k jejímu vykonávání (např. odnětí řidičského průkazu z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti nebo odborné způsobilosti, nebo také odnětí řidičského oprávnění na základě dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení porušení povinností stanovených zákonem).182Z uvedeného vyplývá, že shora jmenovaného trestného činu se lze dopustit porušením zákazu činnosti, ať je uložen soudem nebo správním orgánem. Důležitým institutem v trestním právu je zahlazení odsouzení. Pravomocné odsouzení znamená ztrátu bezúhonnosti a může mít nepříznivé důsledky v občanském životě pachatele. Tyto nepříznivé důsledky lze při splnění zákonem stanovených podmínek 182

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 – 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 2150 s. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 3189.

74

odstranit právě uplatněním institutu zahlazení odsouzení, kdy se poté na pachatele hledí jako by nebyl odsouzen. Tato zákonná fikce neodsouzení nastává po právní moci rozhodnutí, kterým bylo odsouzení zahlazeno, nebo přímo ze zákona a rozlišujeme tři způsoby zahlazení: rozhodnutím soudu, ze zákona a milostí prezidenta republiky. Fikce neodsouzení přímo ze zákona, tj. zahlazení ex lege nastupuje i u trestu zákazu činnosti a je zahlazen jeho vykonáním (§ 74 odst. 2 trestního zákoníku). Účinek zahlazení odsouzení pak spočívá v tom, že zahlazené odsouzení není uvedeno ve výpisu z evidence Rejstříku trestů a nezakládá recidivu.183Trest je vykonán také tím, když soud podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku vysloví, že odsouzený, u kterého se dle § 90 trestního zákoníku podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, se osvědčil. Přestupkový zákon však na rozdíl od trestního zákoníku institut zahlazení odsouzení nezná. Stává se, že při hodnocení osoby pachatele při stanovení druhu a výměry sankce správní orgán v rámci správního uvážení přihlédne k dříve uloženým sankcím, které byly uloženy před mnoha lety, což vnímám velmi negativně. Pokud by se v tu dobu pachatel dopustil trestného činu a ne přestupku, bylo by jeho odsouzení již dávno zahlazeno. Nejvyšší správní soud opakovaně v oblasti správního trestání při posuzování viny a trestu, pokud příslušné normy správního práva určitou otázku vůbec neřeší, připustil v takovém případě použít analogicky institut z trestního práva, zde tedy zahlazení odsouzení, jak vyplývá z již jednou zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 82/2010 ze dne 28. 2. 2011.184Myslím si proto, že v přestupkovém zákoně obdobný institut „zahlazení“ chybí a právní úprava by měla být v tomto směru změněna. Mohlo by docházet za zákonem daných podmínek např. k zahlazení uložené sankce „ze zákona“. Nemyslím si, že by vhodným řešením bylo zahlazení uložené sankce rozhodnutím správního orgánu, protože by správní orgány hodně zatěžovalo řízení o zahlazení včetně zjišťování, zda pachatel vedl po určitou dobu řádný život. V každém případě je podle mě nedostatečné neustále poukazovat na příslušnou judikaturu a v právních předpisech to vůbec neřešit. Tímto jsem provedla srovnání těch nejdůležitějších skutečností ohledně obou sankcí zákazu činnosti. Platnou právní úpravu jsem částečně zhodnotila jak v této podkapitole, tak průběžně v jednotlivých kapitolách a stejným způsobem jsem nastínila i náměty de lege

183

KRATOCHVÍL, V.-FENYK, J.-KALVODOVÁ, V. et al. op. cit., s. 558-560. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 8 As82/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 184

75

ferenda. V následující podkapitole bych pak ještě chtěla uvést v tabulkách statistické údaje o těchto uložených sankcích.

5.2

Statistika trestu zákazu činnosti a sankce zákazu činnosti

Pro dokreslení celé problematiky ukládání trestu zákazu činnosti a sankce zákazu činnosti považuji za vhodné uvést několik statistických údajů o počtu uložených zákazů činnosti od roku 2005 do roku 2011 za celou Českou republiku. Bude se jednat o tresty zákazu činnosti ukládané soudy a o sankce zákazu činnosti ukládané orgány krajů a obcí. Statistické údaje o uložených trestech zákazu činnosti jsem získala z webového portálu Ministerstva spravedlnosti ČR www.justice.cz. Statistické údaje o uložených sankcích zákazu činnosti orgány krajů a obcí veřejně přístupné nejsou a požádala jsem tak Ministerstvo vnitra, správní oddělení odboru všeobecné správy o poskytnutí těchto informací z jejich ročních výkazů o přestupcích projednaných orgány obcí a krajů, které je Ministerstvo vnitra povinno každoročně sestavovat. Ministerstvo vnitra mi pak písemně tyto statistické údaje poskytlo. První tabulka znázorňuje mimo trestu zákazu činnosti také další vybrané tresty, nejčastěji ukládané soudy v České republice. Tabulka č. 1185 Přehled o vybraných uložených trestech v ČR Rok

Zákaz činnosti

2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

9 448 11 705 24 448 28 426 27 895 21 592 20 139

Nepodmín. Podmíněný trest trest 14 197 14 383 14 417 15 052 14 881 15 660 15 807

37 308 40 370 44 090 43 825 41 793 43 532 44 373

Obecně prosp. práce 12 855 12 746 12 820 12 050 12 085 7 410 6 555

Propadnutí věci

Peněžitý trest

2 638 2 766 2 633 2 866 2 805 2 877 3 127

3 591 3 661 6 185 7 361 7 410 5 267 4 630

Pozn.: vlastní zpracování 185

Ministerstvo spravedlnosti ČR: Statistika, hodnotící zprávy. Základní výstupní sestavy. Trestní agenda T – Přehled o trestech. *online]. [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=399&d=35355, Ministerstvo spravedlnosti ČR: Infodata. Přehledy statistických listů [online]. [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html

76

Z výše uvedené tabulky můžeme vidět, že od roku 2005 do roku 2011 zaznamenal trest zákazu činnosti více jak dvojnásobný nárůst, když největší počet zákazů činnosti byl uložen v roce 2008. Od roku 2009 se počet ukládaných zákazů činnosti začal pomalu snižovat. Pokud uložený trest zákazu činnosti srovnáme s dalšími ukládanými tresty znázorněnými v tabulce, můžeme konstatovat, že trest zákazu činnosti je druhým soudy nejčastěji ukládaným trestem hned po podmíněném odsouzení. Druhá tabulka nám ukazuje skladbu jednotlivých druhů zákazu činnosti ukládaných soudy v České republice. Ministerstvo spravedlnosti ČR rozlišuje ve svých statistikách jen ty uložené zákazy činnosti, jež jsou zmíněny v této tabulce. Tabulka č. 2186 Skladba trestu zákazu činnosti v ČR

Rok

Zákaz činnosti v ostatních odvět.

Zákaz řízení motor. vozidel

Zákaz činnosti v želez. dopr.

2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

679 648 645 713 409 392 341

8 737 11 034 23 774 27 684 27 231 20 922 19 512

5 7 8 7 4 9 3

Zákaz Zákaz Zákaz Zákaz činnosti Zákaz činnosti činnosti činnosti výkonu činnosti v v soukrovychova- lékaře a ve funkce v pohostinmém tele zdravotnicorg. ství podnikáa učitele tví veřej. ní moci

7 3 7 6 5 11 7

9 8 7 11 6 4 9

11 5 7 5 2 3 3

200 195 208

38 56 56

Pozn.: vlastní zpracování

Z této tabulky můžeme vypozorovat, že nejčastěji ukládaným trestem zákazu činnosti je zákaz řízení motorových vozidel a tento zákaz je vzhledem k ostatním zákazům činnosti co do počtu bezkonkurenční. Z těchto údajů lze dovodit, že držitelé řidičských

186

Ministerstvo spravedlnosti ČR: Statistika, hodnotící zprávy. Základní výstupní sestavy. Trestní agenda T – Přehled o trestech. *online]. [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=399&d=35355, Ministerstvo spravedlnosti ČR: Infodata. Přehledy statistických listů [online]. [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html

77

oprávnění jsou opravdu velmi neukáznění a velmi často se dopouštějí trestné činnosti v oblasti dopravy. Třetí tabulka uvádí údaje o uložených sankcích zákazu činnosti a také o ostatních sankcích, ukládaných za přestupky orgány krajů a obcí v České republice. Tabulka č. 3187 Sankce za přestupky ukládané orgány krajů a obcí v ČR Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Zákaz činnosti 25 402 21 963 28 683 21 123 22 383 23 761 27 389

Napomenutí 13 269 7 687 6 807 7 007 4 177 3 616 3 392

Pokuta 85 237 79 913 73 815 66 650 57 929 52 805 62 131

Propadnutí věci 120 180 239 249 329 407 874

Pozn.: vlastní zpracování

Z výše uvedené tabulky můžeme zjistit, že tak jako trest zákazu činnosti ukládaný soudy, tak sankce zákazu činnosti je druhou nejčastěji ukládanou sankcí správními orgány za přestupky. Oproti podmíněnému odsouzení (nejčastěji soudy ukládaném trestu) nejvíce ukládanou sankcí za přestupky je pokuta. Počty zákazů činnosti v jednotlivých letech se drží s určitými výkyvy zhruba na stejné úrovni, kdy nejvyšší počet zákazů činnosti byl zaznamenán v roce 2007. V roce 2008 došlo k významnějšímu poklesu a od této doby počet ukládaných zákazů činnosti opět každým rokem roste. U trestu zákazu činnosti bylo možné rozlišit i jednotlivé druhy zákazů činnosti, což u sankce zákazu činnosti není možné, protože Ministerstvo vnitra ve svých výkazech uvádí pouze celkový údaj o uložených sankcích zákazu činnosti a jednotlivé druhy zákazů činnosti žádným způsobem nerozlišuje. Můžeme se jenom domnívat, že nejčastěji ukládanou sankcí zákazu činnosti je obdobně jako u trestu zákazu činnosti zákaz řízení motorových vozidel. Z číselných údajů všech těchto tří tabulek lze jednoznačně konstatovat, že jak trest zákazu činnosti, tak sankce zákazu činnosti, jsou velmi významnými sankcemi, které jsou jak soudy, tak správními orgány ukládány v hojné míře.

187

Ministerstvo vnitra ČR: Sdělení ve věci žádosti autorky o poskytnutí statistických údajů pro diplomovou práci č.j. MV-90593-2/VS-2012 ze dne 22.8.2012

78

Závěr Ve své diplomové práci jsem se věnovala sankci zákazu činnosti, a to z pohledu trestního práva a správního práva. Cílem práce bylo provedení analýzy trestu zákazu činnosti, ukládaného podle trestního zákoníku, a sankce zákazu činnosti, která je ukládána podle přestupkového zákona, a jejich vzájemné srovnání. Nejdříve jsem se zabývala základními a obecnými zásadami trestání v trestním právu i ve správním trestání, dále sankčním systémem v České republice včetně druhů trestů a správních sankcí. U zákazu činnosti z pohledu trestního práva jsem nastínila historii tohoto institutu v právních předpisech, poté obecné údaje o trestu zákazu činnosti, podmínky ukládání tohoto trestu a jeho výměry a závěrem výkon trestu zákazu činnosti. Stejně jsem postupovala i u zákazu činnosti z pohledu správního práva. Zmínila jsem také zavedení zcela nového institutu do trestního zákoníku, který se podobá trestu zákazu činnosti, a to přiměřeného omezení, spočívajícího v povinnosti zdržet se řízení motorových vozidel, které je možné uložit pachateli trestného činu zanedbání povinné výživy dle § 196 trestního zákoníku. V závěru práce jsem provedla srovnání obou sankcí zákazu činnosti a zároveň zhodnocení platné právní úpravy s náměty de lege ferenda, přičemž pro lepší srovnání byly použity i statistické údaje. Z předcházejících kapitol vyplynulo, že obě sankce zákazu činnosti, jak ta trestní, tak i správní zaujímají významné místo v sankčním systému a patří k druhým nejčastěji ukládaným sankcím. Mají společné hlavně to, že přímo zabraňují pachateli v dalším páchání protiprávního jednání, a jejich smyslem je dočasné vyřazení pachatelů z vykonávání určitých činností, jež jsou vymezeny příslušnými zákony, a v souvislosti s nimiž nebo přímo při jejich výkonu se protiprávního jednání dopustili. Společný znak obou sankcí lze spatřovat rovněž v tom, že nerespektováním trestu zákazu činnosti uloženého soudem i sankce zákazu činnosti uložené správním orgánem, se pachatel dopustí trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Trest zákazu činnosti je upraven normami trestního práva, především trestním zákoníkem, ZSVM a TOPO. Trestem zákazu činnosti se postihuje výkon zaměstnání, povolání a funkce a také výkon činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení a výkon činnosti upravené zvláštním zákonem. Tento trest může uložit pachatelům za trestné činy pouze soud a takto uložený zákaz činnosti se pak projeví jako záznam v evidenci Rejstříku trestů. Lze ho ukládat dospělým fyzickým osobám ve výměře jednoho roku až deseti let, mladistvým osobám ve výměře jednoho roku až pěti let a také právnickým osobám ve

79

výměře jednoho roku až dvaceti let. Nejčastěji ukládaným druhem trestu zákazu činnosti je zákaz řízení motorových vozidel. Oproti tomu sankce zákazu činnosti je upravena normami správního práva, z nichž nejdůležitější je přestupkový zákon. Zákaz činnosti lze uložit pouze za přestupky vyjmenované ve zvláštní části přestupkového zákona nebo v jiném zákoně a zakázat lze pouze činnost, kterou pachatel vykonává v pracovním nebo obdobném poměru, nebo ke které je třeba povolení nebo souhlasu státního orgánu. Tuto sankci mohou uložit pachatelům za přestupky obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí a jiné orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Uložené sankce nejsou evidovány v žádném centrálním registru. Tuto sankci lze ukládat dospělým fyzickým osobám ve výměře nejvýše dva roky a mladistvým osobám ve výměře nejvýše jeden rok. Nejčastěji ukládaným druhem sankce zákazu činnosti je pravděpodobně, stejně jako u trestu zákazu činnosti, zákaz řízení motorových vozidel. Právní úpravu trestu zákazu činnosti z pohledu trestního práva hodnotím pozitivně, nevykazuje žádné větší nedostatky a dle mého názoru není třeba právní úpravu v této oblasti nijak zásadně měnit. Jediný problém spatřuji v ukládání zákazu výkonu funkce poslance, senátora nebo zastupitele územního samosprávného celku. Jak jsem již uvedla dříve, tento zákaz činnosti by neměl být soudy v rozhodnutích ukládán, protože má oporu jen v trestním zákoně, avšak podmínky volitelnosti a zániku mandátu jsou taxativně uvedeny přímo v Ústavě a pravomocné odsouzení k trestu zákazu činnosti v nich obsaženo není. Možným řešením by byla změna Ústavy a volebního zákona tak, aby poslanci, senátoři a členové zastupitelstev byli zbaveni mandátu a podmínek volitelnosti z důvodu pravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody na dobu, která by přesahovala určitou hranici, podle mého názoru hranici nejméně jednoho roku, nebo také z důvodu uložení trestu zákazu výkonu funkce. Právní úpravu správní sankce zákazu činnosti však nepovažuji za tak kvalitní jako úpravu trestu zákazu činnosti v trestním právu a spatřuji v ní několik nedostatků, o kterých jsem se zmínila již v předchozích kapitolách a které zde pouze stručně shrnu. Pokud jde o výměry sankce zákazu činnosti, tyto jsou podle mě nastaveny správně v přiměřené výši, ale ne u všech přestupků je uvedena dolní hranice výměry. Domnívám se, že by i tato dolní hranice výměry měla být u každého přestupku stanovena s cílem zabránit možnému ukládání sankce zákazu činnosti na nepřiměřeně krátkou dobu a omezit korupční jednání při vyměřování sankcí. Dalším nedostatkem je úprava výkonu sankce zákazu činnosti, kdy nedochází k součtu dříve uloženého zákazu činnosti a nově uloženého zákazu stejné 80

činnosti tak, jako je tomu u trestu zákazu činnosti podle trestního práva. Později uložená sankce (jedná se hlavně o zákaz řízení motorových vozidel) začne běžet bez ohledu na to, že první zákaz činnosti ještě nebyl vykonán, a oba zákazy činnosti tak mohou běžet prakticky současně. Část dříve uložené sankce je tak de facto odpuštěna. V tomto směru bych navrhovala právní úpravu sjednotit s tou trestní tak, aby se při sčítání sankcí zákazu stejné činnosti podle přestupkového zákona uplatnil tentýž princip jako u trestu zákazu činnosti v trestním právu. Důležitým institutem, který v přestupkovém zákoně absentuje, je zahlazení odsouzení. Při ukládání sankce správním orgánem se v praxi stává, že tento přihlíží při hodnocení osoby pachatele i k sankcím, které byly uloženy již před mnoha lety, a to určitě není v pořádku. V případě spáchání trestného činu by bylo takové odsouzení již dávno zahlazeno. Bylo by tedy vhodné tento institut zavést i do přestupkového zákona, aby mohlo za zákonem daných podmínek dojít např. k zahlazení uložené sankce „ze zákona“. Při hodnocení osoby pachatele by měl mít správní orgán, ale i orgán činný v trestním řízení, také informace o jeho dřívějším potrestání za přestupek. Proto se domnívám, že by měl být zaveden centrální registr všech přestupků, aby bylo možné lépe zhodnotit „pověst“ pachatele a uložit přiměřený trest i vzhledem k této pověsti. Velkým problémem, se kterým se potýkají správní orgány, je jednoroční lhůta pro projednávání velkého množství přestupků. Mnohé přestupky nelze z různých důvodů, často z důvodů na straně pachatele, v této krátké lhůtě projednat a jejich pachatelé tak zůstávají nepotrestáni. Řešením, se kterým souhlasím, je již předložený návrh novely přestupkového zákona Poslanecké sněmovně na prodloužení lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek na dva roky, což by byla podle mého názoru již přiměřená lhůta k projednání většiny přestupků. Tato právní úprava by měla být jenom dočasná, protože je připravován vládou návrh nového přestupkového zákona, který by měl soustředit dosud nejednotnou úpravu správního trestání do jednoho zákona, a bude se týkat jak stávajících přestupků, tak správních deliktů právnických osob a podnikajících fyzických osob, čímž by mělo dojít k jejich podřazení pod společnou obecnou hmotněprávní i procesní úpravu. Tento krok vlády vítám a můžeme tak doufat, že značně roztříštěná úprava správního trestání se konečně sjednotí a zpřehlední.

81

Použitá literatura Knižní díla: 1) ČERVENÝ, Z.-ŠLAUF, V. Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů. 13. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2006. 481 s. ISBN 80-7201596-6 2) FENYK, J.-HÁJEK, R.-STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád. Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1.díl Trestní zákoník. Praha: Linde, 2010. 1317 s. 3) HENDRYCH, D. a kolektiv, Správní právo, Obecná část, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2006. 861 s., ISBN 80-7179-442-2 4) HORZINKOVÁ, E.-KUČEROVÁ, H. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2011. 480 s. ISBN 978-80-87212-94-3 5) CHMELÍK, J.-STOČESOVÁ, S.-OUTLÁ, K. et al. Trestní právo hmotné, Obecná část. Praha: Linde, 2009. 292 s., ISBN 978-80-7201-785-0 6) JELÍNEK, J. a kol: Trestní právo hmotné, Obecná část, Zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010. 912 s., ISBN 978-80-87212-49-3 7) KRATOCHVÍL, V.-FENYK, J.-KALVODOVÁ, V. et al. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009. 834 s., ISBN 978-80-7400-042-3 8) MATES, P. Základy správního práva trestního. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010. 248 s., ISBN 978-80-7400-357-8 9) PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2007. 418 s., ISBN 978-80-7239-207-0 10) SKULOVÁ, S. et al. Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 428 s. ISBN 978-807380-110-6 11) SOTOLÁŘ, A.-PÚRY, F.-ŠÁMAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi.Praha: C.H.Beck, 2000. 468 s., ISBN 80-7179-350-7 12) ŠÁMAL, P. a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 820 s. ISBN 978-80-7400-116-1 13) ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 1464 s., ISBN 978-80-7400-428-5 14) ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 – 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012. 2150 s. , ISBN 978-80-7400-428-5 15) ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 1518 s., ISBN 978-80-7400-043-0 16) ŠÁMAL, P. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. 988 s., ISBN 978-80-7400-350-9

82

Právní předpisy: 1) Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org. ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 2) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 3) Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 4) Uvozovací zákon č. 19/1855 ř.z., k vojenskému trestnímu zákonu o zločinech a přečinech. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 5) Zákon č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 6) Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 7) Zákon č. 88/1950 Sb.., trestní zákon správní, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 8) Zákon č. 63/1956 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 9) Zákon č. 14/1957 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon správní. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 10) Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 11) Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 12) Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 13) Zákon č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 14) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 15) Zákon č. 67/1993 Sb., kterým se mění a doplňují zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, a zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 16) Zákon č. 290/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon a zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 17) Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 1. 2013]. 83

18) Zákon číslo 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 19) Zákon č. 122/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 20) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 21) Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 22) Zákon č. 390/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 1. 2013].

Judikatura: 1) Nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 14/09. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 2) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19. 2. 1965, sp. zn. 6 Tz 8/65. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 3) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 12. 1965, sp. zn. 5 Tz 53/65.3. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 4) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 2. 1972, sp. zn. 2 Tz 2/72. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 5) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 6. 4. 1979, sp. zn. 1 Tz 11/79. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 6) Rozsudek Krajského soudu Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 1969, sp. zn. 3 To 152/69. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 7) Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 14. 4. 1966, sp. zn. Tzv 10/66. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 8) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 4 Tz 183/2005. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 9) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 Tz 167/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 10) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 4 Tz 106/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 11) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 6 As 57/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 12) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 3 As 57/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 84

13) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 As 19/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 14) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 8 As82/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 15) Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 1994, sp. zn. 11 To 222/93. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 16) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 523/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 17) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 Tdo 154/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 18) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1110/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 19) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1053/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 20) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 5 Tdo 848/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 21) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 7 Tdo 388/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 22) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1305/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 23) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 3 Tdo 956/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 24) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 Tdo 950/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 25) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1434/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012]. 26) Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 6 A 25/2002. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

Články v časopisech: 1) KOUDELKA, Z. Zákaz činnosti a pasivní volební právo. Státní zastupitelství. 2007. roč. 5, č. 3, s. 20-23. ISSN 1214-3758 2) ŠÁMAL, P. K úpravě trestních sankcí ve vládním návrhu rekodifikace trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2005. roč.4, č. 5, s. 113-123. ISSN 1213-5313

Internetové zdroje: 1) Bártu i Škárku soud zprostil viny. Zastavila nás politika, řekl Šott. idnes.cz [online]. 2013 *cit. 27. 1. 2013+. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/nove-jednani-soudu-v-praze-5-obartovi-a-skarkovi-ftr-/domaci.aspx?c=A130123_080644_domaci_kop 85

2) Ministerstvo spravedlnosti ČR: Statistika, hodnotící zprávy. Základní výstupní sestavy. Trestní agenda T – Přehled o trestech. [online]. [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=399&d=35355 3) Ministerstvo spravedlnosti ČR: Infodata. Přehledy statistických listů [online]. [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html 4) Ministerstvo spravedlnosti: Zákon, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další předpisy (zavedení centrální evidence vybraných přestupků) cz [online]. [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=4980&d=323000 5) Odpovědnost za přestupek? Zřejmě se prodlouží na dva roky. Eurozprávy [online]. 2012 [cit. 20. 8. 2012]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/politika/43621-odpovednostza-prestupek-zrejme-se-prodlouzi-na-dva-roky/ 6) Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 584/8, Stanovisko prezidenta k tisku 584/0 [online] 2012. [cit. 29. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=584&ct1=8 7) Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Sněmovní tisk 585/1. Stanovisko vlády k tisku 585/0 [online]. 2012 [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.psp.cz/ff/ce/ae/6a/08.htm 8) Pospíšil chce zřídit centrální registr přestupků. České noviny.cz [online]. 2011 [cit. 25. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pospisil-chce-zridit-centralniregistr-prestupku/733735 9) Právníci: Zákaz činnosti pro Škárku je na hranici ústavnosti. Týden.cz [online]. 2012 [cit. 11. 8. 2012+. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/pravnici-zakaz-cinnostipro-skarku-je-na-hranici-ustavnosti_231205.html 10) Špička, V. Odebírání řidičských průkazů za neplacení alimentů je už v zákoně. Dopravně informační portál *online+ 2012. *cit. 27. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.doipo.cz/aktuality/odebirani-ridicskych-prukazu-za-neplaceni-alimentu-jeuz-v-zakone/ 11) Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 61 To 301/2012. [online] 2012 *cit. 27. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/117377916/61-To301-2012 12) Za neplacení alimentů bez řidičáku?! V tichosti připravená změna je téměř na spadnutí. ar-zzs.cz *online+ 2012. *cit. 27. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.ar-zzs.cz/provoz-napozemnich-komunikacich/za-neplaceni-alimentu-bez-ridicaku-v-tichosti-pripravenazmena-je-temer-na-spadnuti/

Jiné zdroje 1) Ministerstvo vnitra ČR: Sdělení ve věci žádosti autorky o poskytnutí statistických údajů pro diplomovou práci č.j. MV-90593-2/VS-2012 ze dne 22.8.2012

86