Zajištění závazků v obchodním právu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Zajištění závazků v obchodním právu Bakalářská práce

Autor:

Jitka Raclová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Radek Spurný

duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

…..................... V Litoměřicích dne: 30. 4. 2014

Jitka Raclová

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucímu bakalářské práce, panu JUDr. Radkovi Spurnému za odborné vedení a podnětné rady, které mi pomohly při zpracování této práce. Mé velké díky patří i rodině, která mě po celou dobu tohoto studia maximálně podporovala.

Anotace: Bakalářská práce se zaměřuje na definici, charakteristiku a analýzu jednotlivých zajišťovacích institutů v českém právním řádu. V úvodu práce je stručné seznámení s předpisy, které ovlivňují zajištění závazků a dále přehled základních pojmů této problematiky. V další části bakalářské práce se zaměřuji na definování a charakteristiku jednotlivých zajišťovacích institutů, utvrzovacích institutů a dalších druhů zajištění závazků v porovnání s původní právní úpravou a současnou právní úpravou. Práce je určena subjektům, které se chtějí seznámit s problematikou zajišťování v obchodních závazkových vztazích.

Klíčová slova: Zajištění závazků, zástavní právo, ručení, finanční záruka, smluvní pokuta a uznání dluhu

Annotation Bachelor Thesis focusesn on the definition, characteristics and analysis of individual collateral institutes in the Czech legal order. In the introduction is a brief introduction of regulations that affect the security of interests and further overview of the basic concepts of this issue. Another part of this thesis focuses on the definition and characteristics of individual hedge Institutes and other types of collateral payables in compared of the original legislation with the current legislation. The work is intended for operators who want to introduce with problem of bussiness obligations. Keywords: Securing of liabilities, lien, liability, financial guarantee, contractual fine and acknowledgment of debt

Obsah: Úvod ........................................................................................................................................... 7 1

Základní právní předpisy ovlivňující zajištění závazků ..................................................... 9 1.1

Normy vyšší právní síly ............................................................................................... 9

1.1.1 1.2

Normy nižší právní síly................................................................................................ 9

1.2.1 2

Ústava a Listina základních práv a svobod .......................................................... 9 Nový občanský zákoník ....................................................................................... 9

Závazek a zajištění závazků ............................................................................................. 10 2.1

Definice a vznik závazku ........................................................................................... 10

2.2

Důvody vzniku závazku............................................................................................. 11

2.2.1

Vznik závazku z právních jednání ...................................................................... 11

2.2.2

Vznik závazku z deliktů ..................................................................................... 12

2.2.3

Vznik závazku z jiných právních důvodů........................................................... 12

2.3

Subjekty závazků ....................................................................................................... 13

2.4

Obsah a zásady vzniku závazku................................................................................. 13

2.5

Jistota ......................................................................................................................... 15

3

Druhy zajištění závazků.................................................................................................... 16

4

Zajišťovací instituty .......................................................................................................... 17 4.1

Zástavní právo ............................................................................................................ 17

4.1.1

Základní pojmy ................................................................................................... 18

4.1.2

Vznik zástavního práva ...................................................................................... 19

4.1.3

Zakázaná ujednání .............................................................................................. 21

4.1.4

Zastavení podílu v korporaci .............................................................................. 21

4.1.5

Zastavení cenného papíru nebo zaknihovaného cenného papíru........................ 22

4.1.6

Zastavení pohledávky ......................................................................................... 23

4.1.7

Budoucí zástavní právo ...................................................................................... 24

4.1.8

Zastavení cizí věci a Vespolné zástavní právo.................................................... 24

4.1.9

Rozsah zástavního práva .................................................................................... 25

4.1.10

Práva a povinnosti ze zástavního práva .............................................................. 25

4.1.11

Zánik zástavního práva ....................................................................................... 26

4.2

Podzástavní právo ...................................................................................................... 26

4.3

Zadržovací právo ....................................................................................................... 27

4.4

Ručení ........................................................................................................................ 28

4.4.1

Definice .............................................................................................................. 28

4.4.2

Vznik ručení ....................................................................................................... 29

4.4.3

Předmět ručení .................................................................................................... 30

4.4.4

Subjekty ručení ................................................................................................... 30 5

4.4.5

Práva a povinnosti účastníků .............................................................................. 31

4.4.6

Zánik ručení ........................................................................................................ 32

4.5

5

4.5.1

Definice a vznik finanční záruky ........................................................................ 32

4.5.2

Práva a povinnosti účastníků .............................................................................. 34

4.5.3

Druhy finanční záruky ........................................................................................ 34

4.5.4

Zánik finanční záruky ......................................................................................... 36

4.6

Zajišťovací převod práva ........................................................................................... 36

4.7

Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů ....................................................... 37

Utvrzovací instituty .......................................................................................................... 38 5.1

Závdavek .................................................................................................................... 38

5.2

Smluvní pokuta .......................................................................................................... 39

5.2.1

Vznik smluvní pokuty ........................................................................................ 39

5.2.2

Forma a obsah ujednání o smluvní pokutě ......................................................... 39

5.2.3

Výše smluvní pokuty .......................................................................................... 40

5.2.4

Splatnost smluvní pokuty ................................................................................... 40

5.2.5

Moderační právo soudu ...................................................................................... 40

5.2.6

Vymáhání a prominutí smluvní pokuty .............................................................. 41

5.3

6

7

Finanční záruka .......................................................................................................... 32

Uznání dluhu .............................................................................................................. 41

5.3.1

Vznik uznání dluhu............................................................................................. 42

5.3.2

Forma a obsah uznání dluhu ............................................................................... 42

5.3.3

Uznání dluhu konkludentním jednáním ............................................................. 42

5.3.4

Účinky uznání dluhu ........................................................................................... 42

5.3.5

Uznání dluhu a promlčecí lhůta .......................................................................... 43

Další druhy zajištění závazků ........................................................................................... 44 6.1

Směnka....................................................................................................................... 44

6.2

Dokumentární inkaso ................................................................................................. 46

6.3

Dokumentární akreditiv ............................................................................................. 48

6.4

Patronátní prohlášení ................................................................................................. 50

Závěr ................................................................................................................................. 51

Použitá literatura ....................................................................................................................... 52 Seznam použitých zkratek, příloh ............................................................................................ 55

6

Úvod Problematika zajištění závazků v obchodním právu se vyvíjela už v době římského práva, kdy byl závazek tzv. právním poutem (vinculum iuris) dlužníka k jeho věřiteli. V současnosti je závazek vztah mezi věřitelem a dlužníkem, kdy věřitel má právo od druhého něco požadovat a dlužník je povinen věřiteli to, co je oprávněn požadovat, poskytnout. Jednotlivými zajišťovacími instituty věřitel získává určitou jistotu, že mu bude dluh řádně a včas splněn a uhrazen. Zajištění závazků nachází stále více v jednotlivých zajišťovacích institutech své široké uplatnění. Tato oblast je od 1. 1. 2014 upravena novým občanským zákoníkem č. 89/2014 Sb. (dále jen NOZ), který sjednotil původní dvojkolejnost zajištění závazků upravenou v obchodním a občanském zákoníku a změnil terminologii, v níž se nově rozlišuje mezi zajištěním a utvrzením dluhu. Je nápomocen při rozhodování této problematiky, ať už v praxi soudů, každodenní činnosti v oblasti bankovnictví, advokátní praxi nebo podnikatelské sféře. Nový občanský zákoník velkou část usnesení převzal z původní úpravy občanského a obchodního zákoníku, jejichž platnost zanikla účinností NOZ. Nicméně v (novém) občanském zákoníku nalezneme také drobnější či větší změny, které se od 1. ledna 2014 týkají všech způsobů zajištění a utvrzení dluhů. Nový občanský zákoník instituty zpřesnil, rozšířil, zjednodušil a především sjednotil původní dualitu této problematiky do jednoho zákoníku. V současné době je zajištění závazků nedílnou součástí obchodního života společnosti. Cílem této bakalářské práce je seznámit širokou veřejnost s jednotlivými možnostmi zajištění závazků. Práce je rozdělena do šesti samostatných kapitol. Jednotlivé kapitoly jsou pak děleny na podkapitoly a jejich další části. První kapitola informuje o základních předpisech českého práva, které ovlivňují zajištění závazků. Druhá kapitola je obsahem základních pojmů používaných v praxi včetně definice, vzniku, důvodů vzniku, jednotlivých subjektů, obsahu a zásad závazků, doplněné o pojem jistota, který je nově v zákoně č. 89/2012 Sb. obsažen v obecných ustanoveních, aby ji nebylo možné považovat za jeden ze speciálních zajišťovacích prostředků. Třetí kapitola informuje o rozdělení zajištění závazků a seznámení s druhy zajištění. Čtvrtá a pátá kapitola se pak podrobně věnuje jednotlivých druhům zajištění. Jsou do ní zahrnuty, definice, příklady, obsah, práva a povinnosti nebo uplatnění v praxi. Šestá kapitola popisuje i další možné instituty, kterými lze zajistit závazek. Informace a poznatky uvedené v této bakalářské práci jsem čerpala z odborné literatury, 7

vlastních zkušeností a elektronických zdrojů.

8

1 Základní právní předpisy ovlivňující zajištění závazků 1.1 Normy vyšší právní síly 1.1.1 Ústava a Listina základních práv a svobod Tyto předpisy jsou základní předpisy, které zásadně ovlivňují právní předpisy nižší právní síly, jakož i nový občanský zákoník – občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Jak Ústava, tak Listina základních práv a svobod zajišťuje neotřesitelně práva a povinnosti občanů tohoto státu a jsou to právě ony, které jsou základem demokratického státu a zajišťují rovnost základních práv a svobod. Především obsah čl. 1 a čl. 2, odst. 3 v Listině základních práv a svobod upravují tyto důležité smluvní zásady pro vznik závazku.

„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ čl. 1 (Listina základních práva a svobod) „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ čl. 2 odst. 3 (Listina základních práva a svobod)

1.2 Normy nižší právní síly 1.2.1 Nový občanský zákoník Zajištění závazků (dluhů) upravuje především základní soukromoprávní předpis, nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen NOZ). Okamžikem účinnosti nového občanského zákoníku dne 1. 1. 2014 dochází mimo jiné i k odstranění obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.), občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), dále také k odstranění zákona o cenných papírech (zákon č. 591/1992 Sb.) a těžiště smluvních vztahů bude upraveno výhradně v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., a dále také v zákoně o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.) Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. je tak souhrnný kodex celého smluvního práva upravující shodně smluvní vztahy mezi podnikateli i nepodnikateli s tím, že pro podnikatelské smluvní vztahy obsahuje nový občanský zákoník určité odchylky od smluvních vztahů mezi nepodnikateli.

9

2 Závazek a zajištění závazků 2.1 Definice a vznik závazku Nový občanský zákoník ruší a nahrazuje, dosavadní pojmy závazkový právní vztah a obchodní závazkový vztah novým pojmem závazek. Původní dvojkolejnost, kdy byly duplicitně upraveny tytéž smluvní typy a tytéž zajišťovací instituty ve dvou různých kodexech byla účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. odstraněna. „Dle ustanovení § 1721 nového občanského zákoníku platí, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle ustanovení § 1723 odst. 1 nového občanského zákoníku dále platí, že závazek vzniká též ze smlouvy. Z této definice tak vyplývá, že nový občanský zákoník definuje závazek jako souhrn veškerých práv a povinností, které dlužníku a věřiteli ze smlouvy vznikají.1 Pokud dlužník svoji povinnost nesplní, následuje většinou nějaká sankce. Základní pojmy, se kterými pracuje nový občanský zákoník: Věřitel – je subjekt oprávněný, má pohledávku a má právo ji požadovat Dlužník – je subjekt povinný plnit dluh Pohledávka – je v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. pojímána jako právo věřitele vůči dlužníku na splnění Dluh - je pojímán jako povinnost dlužníka splnit toto právo věřitele Tyto pojmy jsou novým občanským zákoníkem podrobněji vysvětleny a pracuje se zde s nimi důsledněji. Příkladem je ustanovení § 1312 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb., kde je stanoveno, že smluvní strany sjednají, pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno. Dle tohoto ustanovení vyplývá, že je nově zajištěn dlužníkův dluh, nikoliv pohledávka věřitele.

1

ŠENKÝŘ PÁNÍK – advokátní kancelář. Zajištění závazků v novém občanském zákoníku, vid: 18. 10. 2013 [online] Dostupné z http://www.senkyr-panik.cz/

10

2.2 Důvody vzniku závazku Důvodem vzniku závazku může být právní jednání, protiprávní jednání nebo jiné právní skutečnosti, které jsou k tomu podle právního řádu způsobilé. Pro lepší přehlednost rozdělím důvody vzniku závazku do třech základních skupin i s příklady:

2.2.1 Vznik závazku z právních jednání 1.

Především ze smluv (ex contracto) – např. převedení věci do vlastnictví jiného

(darování, koupě, směna, nájem, výpůjčka, úvěr, přenechání věci jinému – tj. výprosa, nájem, pacht, licence, úvěr aj.) 2.

Závazky z právního jednání jedné osoby – např. veřejný příslib

ad 1. Nejčastějším důvodem vzniku závazku je smlouva. Tato skutečnost je viditelná také v obsahu nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., kde jsou smlouvy popsány v § 1724 – § 2883. Nejen tyto paragrafy obsahují veškeré informace týkající se právního jednání vzniku závazku. Např. v části o věcných právech nalezneme důležitá pravidla o nabývání vlastnického práva. V § 3028 odst. 3 NOZ je upravena zásada, která odkazuje na to, že smlouvy, které byly uzavřené přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., se řídí podle původních právních předpisů. Stávající smlouvy tedy ve většině případů nebude nutné nahrazovat novými dle současné právní úpravy, ale budou platit nadále i dle původní právní úpravy. Tato zásada se týká i následků při porušení smluv, i když k porušení došlo po 1. lednu 2014. Výjimka platí pouze pro některé typy smluv např. smlouva o nájmu (jestliže nejde o nájem movité věci nebo o pacht), která se od 1. 1. 2014 musí nutně řídit ustanoveními nového občanského zákoníku. ad 2. Veřejný příslib lze dle § 2884 NOZ definovat jako příslib odměny za nějaký výkon učiněný vůči osobě blíže neurčené zavazuje přislibujícího tehdy, byl-li příslib veřejně vyhlášen. Z tohoto ustanovení vyplývá, pokud někdo (fyzická či právnická osoba) konkrétně a průkazně veřejně přislíbí odměnu, jedná se o jednostranný právní úkon, kterým vznikne závazek a musí být splněn.

11

2.2.2 Vznik závazku z deliktů Vznik závazku z deliktů (ex delicto) může nastat, pokud vznikne poškozenému majetková či nemajetková újma. Nemajetková újma např. na zdraví (vážný úraz, který je zaviněný škůdcem nebo ztížení společenského postavení). Nemajetkovou újmu můžeme definovat jako újmu, která u poškozeného neznamená přímo ztrátu na majetku. V novém občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. se soustřeďuje úprava majetkové a nemajetkové újmy v zákoně na jedno místo. Nemajetková újma byla do 31. 12. 2013 upravena v části týkající se osobnostních práv v zákoně č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. Oproti tomu majetková újma jako újma na jmění (původně se používal název škoda oproti újma), představuje spolu s úbytkem aktiv, dále dle nového občanského zákoníku i přebytek pasiv. Rozdíl mezi původní a současnou úpravou je především ten, že do konce roku 2013, pokud byla způsobena škoda, tak musel poškozený nejdříve vynaložit své náklady, aby je mohl následně uplatnit u škůdce. Oproti tomu současná úprava se v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu vydává opačným směrem tak, že tomu komu vznikla škoda, umožní, aby u škůdce uplatnil škodu již v podobě vzniklého dluhu. Vznik závazku z deliktů – př. náhrada majetkové a nemajetkové újmy, zneužití a omezení soutěže.

2.2.3 Vznik závazku z jiných právních důvodů Závazky z jiných právních důvodů mohou vzniknout v takové situaci, kdy se někdo bez spravedlivého důvodu obohatí na úkor druhého. Ten, kdo se obohatí, musí ochuzenému vydat to, oč ho ochudil. Slovní spojení „spravedlivý důvod“ může být v některých situacích a soudních sporech více diskutován a bude zajisté záležet na daném soudci a konkrétním případu, zda bude vznik závazku v konkrétní kauze naplněn. Například zvláštní a zajisté také častá situace nastává v restauraci, kdy si vezme číšník spropitné. Ačkoliv číšník nemá na toto plnění nárok, není tedy dán spravedlivý důvod, ale na druhou stranu, není důvod proč se od hosta neobohatit a spropitné si nevzít i bez tohoto důvodu a bez povinnosti spropitné vrátit. Vznik závazku z jiných právních důvodů – př. bezdůvodné obohacení, nepřikázané jednatelství a opotřebení cizí věci k prospěchu jiného.

12

2.3 Subjekty závazků Subjekty závazků mohou být osoby, které jsou způsobilé být subjektem občanskoprávního vztahu. Jsou to fyzické osoby, právnické osoby, stát, samosprávná územní jednotka či cizinci. Závazkové vztahy vznikají a probíhají mezi konkrétními účastníky (inter partes). Na obou stranách, tedy na straně věřitelské nebo dlužnické, může vystupovat buď jen jeden subjekt, pak mluvíme o závazku jednoduchém, nebo i více subjektů a pak mluvíme o závazku společném. Znakem je: pluralita subjektů, společný právní důvod zakládající povinnost všech spoludlužníků, respektive oprávnění spoluvěřitelů anebo určující předmět plnění pro všechny.

2.4 Obsah a zásady vzniku závazku Obsah závazků je upraven § 1789 - § 1809 zákona č. 89/2012 Sb. Primárním obsahem závazků je chování jeho subjektů, přičemž právní teorie vymezila několik různých způsobů vzájemného chování již v římském právu: povinnost někomu něco dát dát (dare) př. darovací či kupní smlouva, povinnost něco konat (facere) př. smlouva o dílo, povinnost něco strpět (pati) př. nájemní smlouva, srážky ze mzdy, povinnost něco nekonat (non facere) př. nepoužívat cizí věc. Z výše uvedeného vyplývá, že dlužník je povinen něco dát, něco konat, něco strpět a něco nekonat a věřitel je oprávněn to od něho požadovat. Závazek lze změnit pouze společným ujednáním věřitele a dlužníka, ledaže zákon stanoví jinak.

Zákon č. 89/2012 Sb. přináší nově oproti původní právní úpravě možnost ochrany slabší strany (spotřebitele), která je upravena § 1793 NOZ, kde je stanoveno, zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a jedna ze stran plní v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, je možnost zrušit smlouvu a požadovat navrácení všeho do původního stavu, ledaže by druhá silnější strana spotřebiteli doplnila, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. Pokud se prokáže, že se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela, tato zásada neplatí. Zrušení smlouvy je oprávněn za splněných zákonných podmínek pouze spotřebitel, tato možnost není dána podnikateli, který jedná v rámci své podnikatelské činnosti.

13

Základní zásady: 1) zásada smluvní svobody stran jakožto projev autonomie jejich vůle – tato zásada je postavena v § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. na první místo: smluvní svobodou stran rozumíme, že smlouvu můžeme dle vlastního uvážení uzavřít či neuzavřít, máme možnost si vybrat smluvní stranu, smluvní typ, určit obsah smlouvy, formu smlouvy a smlouvu kdykoliv za dohodnutých podmínek i zrušit. smluvní svoboda může být omezena zákonem – vyskytuje se tam, kde je kladen důraz na dobré mravy, ochranu osobnosti, veřejný zájem nebo státem chráněný zájem jednotlivců. pacta sunt servanda – neboli smlouvy se mají dodržovat 2) zásada rovnosti stran – např. ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany (čl. 2 LZPS) Zásady rovnosti rozlišujeme: formální – která se zajišťuje při tvorbě právního řádu (např. implementací práva EU do vnitrostátní úpravy, zákon o ochraně spotřebitele č. 452/2001 Sb., zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru) faktická – je zajištění aplikací pozitivního práva (např. při rozhodování soudu, na úřadech apod.) 3) dobré mravy – každý by se měl chovat poctivě, tak aby jeho chování nebylo v rozporu s dobrými mravy. Je nepřípustné, aby chování bylo kruté či bezohledné. „Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 konstatoval, že za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti (usnesení sp. zn. II. ÚS 249/97). Je pravidlem, že soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy - v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku z prodlení - musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy.“2 4) dobrá víra – v novém občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. se vyskytuje v hojném počtu, např. v § 7, § 2005 nebo v § 3004. 5) nemo turpitudinem suam allegare potest – neboli nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti. Toto je nová zásada, která v obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen ObchZ) a v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb.(dále jen ObčZ) chyběla.

2

eLAW.cz – právní portál. Ústavní soud k otázce dobrých mravů a úroků z prodlení, 29. 7. 2009 [online] Dostupné z http://www.elaw.cz/judikatura/ustavni-soud-k-otazce-dobrych-mrav-a-urok-z-prodleni

14

2.5 Jistota Jistota je nově obsažena v obecných ustanoveních zajištění § 2012 - § 2017 zákona č. 89/2012 Sb. dále jen občanský zákoník, aby ji nebylo možné považovat za jeden ze speciálních zajišťovacích prostředků, jako tomu bylo do 31. 12. 2013. Svou povahou je předzajišťovacím institutem. Jistotu lze poskytnout zřízením zástavního práva, ale pokud to z nějakého důvodu nelze, může poskytnout jistotu způsobilým ručitelem. Zákon stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že ručitelem je osoba, která může být žalována v tuzemsku, a která má vhodný majetek. Obecně můžeme říci, že nikdo není povinen přijmout věc jako jistotu do částky větší hodnoty, než kolik činí dvě třetiny obvyklé ceny, a to i s ohledem na pozdější výtěžnost při zpeněžení jistoty (§ 2013 zákona č. 89/2012 Sb.) a stavební pozemek či nemovitá věc sloužící k podnikatelským účelům jsou dostatečnou jistotou do poloviny obvyklé ceny, cenný papír s bezpečným výnosem do dvou třetin obvyklé ceny a vklady v bankách do výše pojištění. „Co je a co není dostatečné, je určeno čtyřmi domněnkami. První tři jsou stanoveny jako vyvratitelné (§ 2014 odst. 1 a odst. 2), poslední týkající se vkladů v bankách nebo spořitelních a úvěrních družstvech je stanovena jako domněnka nevyvratitelná.“3 Novinkou je, že lze dát jistotu nejen věřiteli, ale i třetí osobě, která bude jistotu spravovat ve věřitelův prospěch. Tímto ustanovením se snaží zákonodárce zajistit efektivnější správu jistoty při syndikátních úvěrech (tj. úvěr, který představuje velmi specifický druh půjčky, kdy jedna osoba na základě pověření formuje skupinu věřitelů, kteří financují dlužníka) nebo v situacích, kdy jistota svědčí více věřitelům. Dle NOZ nově odpovídá poskytovatel jistoty pouze za zákonné úroky, pokud nebyl seznámen s výší úroků před poskytnutím jistoty, kterou si věřitel s dlužníkem ujednali. § 2016 zákona č. 89/2012 Sb. řeší konkurenci různých zajišťovacích práv několika věřitelů „Zakládá-li se jistota různých věřitelů na různých právech k téže věci, uspokojí se v rozsahu těchto práv a v pořadí podle vzniku zajištění postupně v první skupině věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav a ve druhé skupině věřitelé zajištění věcným právem nezapsaným ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav. Poté se ve třetí skupině uspokojí věřitelé zajištění závazkovým právem.“ § 2016 zákon č.89/2012 Sb.

3

BEZOUŠKA, Petr a LUCIE PIECHOWICZOVÁ, Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny, Praha: nakladatelství ANAG, 2013, ISBN 978-80-7263-819-2.

15

3 Druhy zajištění závazků Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. nově rozlišuje mezi zajištěním dluhu a utvrzením dluhu. 1) Podstata zajištění spočívá v možnosti věřitele, který se nedočkal plnění od dlužníka, uspokojit svou pohledávku jiným způsobem. Zajištění dluhu vede k hospodářskému zajištění dluhu. Mezi zajišťovací instituty zákoník řadí: Zástavní právo (§ 1309 - § 1389 NOZ) Podzástavní právo (§ 1390 - § 1394 NOZ) Zadržovací právo (§ 1395 - § 1399 NOZ) Ručení (§ 2018 - § 2028 NOZ) Finanční záruka (§ 2029 - § 2039 NOZ) Zajišťovací převod práva (§ 2040 - § 2044 NOZ) Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů (§ 2045 - § 2047 NOZ) 2) K utvrzení dluhu slouží prostředky, které nejsou schopny hospodářsky nahradit splnění dluhu, ale které posílí postavení věřitele jiným způsobem, jedná se tedy spíše o prostředky motivační. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 89/2012 Sb. smluvní pokuta utvrzuje dluh, a to tak, že dlužník hrozbou další povinnosti k sankčnímu plnění je více motivován ke splnění prvotní povinnosti a uznáním dluhu je dluh utvrzen v takovém smyslu, že uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu. Mezi utvrzovací instituty zákoník řadí: smluvní pokutu a uznání dluhu. Dovoluji si zařadit také mezi utvrzovací instituty i závdavek, který dle jeho přednostních funkcí (důkazní, penální) dle mého názoru do této skupiny také patří: Závdavek (§ 1808 - § 1809 NOZ) Smluvní pokuta (§ 2048 - § 2052 NOZ) Uznání dluhu (§ 2053 - § 2054 NOZ) „Existují však i jiné prostředky utvrzení dluhu – např. přistoupení k dluhu, nebo zákaz zcizení či zatížení podle § 1761 NOZ.“4

4

BEZOUŠKA, Petr a LUCIE PIECHOWICZOVÁ, Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny, Praha: nakladatelství ANAG, 2013, ISBN 978-80-7263-819-2.

16

4 Zajišťovací instituty 4.1 Zástavní právo Zástavní právo je v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. zařazeno do části třetí mezi absolutní majetková práva. Má věcnou povahu (iura in rem) a patří mezi práva k cizím věcem (ius in re aliena). Nový občanský zákoník sjednotil terminologii významů používaných v ObčZ a ObchZ, kdy se nejčastěji hovořilo o zajištění pohledávky, dále o zajištění splnění povinnosti či závazku. NOZ hovoří zásadně o zajištění dluhu. Zástavní právo plní dvě základní funkce, kterými jsou funkce zajišťovací a funkce uhrazovací. „Legální definici zástavního práva najdeme v ustanovení § 1309. Podle citovaného zákonného ustanovení vznikne věřiteli při zajištění dluhu zástavním právem oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Zástavce poskytne věřiteli garanci, že dlužník splní svůj dluh. Nedává mu tedy garanci za uspokojení věřitelovy pohledávky, neboť tato může zaniknout s uspokojením věřitele i jiným způsobem.“5 Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý. Není nutné, aby se rozsah zajištění nepeněžitého dluhu nutně řídil výší obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva, záleží na ujednání stran, jak rozsah vymezí. Výše zajištěného dluhu ale musí být nějakým způsobem určitelná. Obecně lze dle NOZ zastavit každou věc, s níž lze obchodovat. Zastavit lze dokonce i věc, ke které vlastnické právo dlužníku vznikne až v budoucnu. V takovém případě zástavní právo vznikne až v momentě, kdy se dlužník stane vlastníkem věci, do veřejného seznamu jej však lze zapsat i dříve. Výslovně zákon č. 89/2012 Sb. upravuje zastavení pohledávky, podíl v korporaci, cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír. „Novinkou NOZ je úprava zastavení cizí věci v zastavárenském závodu. Protože často dochází k tomu, že jsou zastavovány věci ztracené či ukradené, upravuje § 1344 NOZ tyto případy zvlášť. Důvodem je zvýšená ochrana skutečného vlastníka věci, který může požadovat po zastavárenském závodu její vydání. Musí ale prokázat, že dotčenou věc sám

5

HURDÍK, Jan a kolektiv, Občanské právo hmotné, Praha, 2013:Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN 978-80-7380-377-3

17

nesvěřil jiné osobě, a že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.“6 Zástavní právo plní dvě základní funkce, kterými jsou funkce zajišťovací a funkce uhrazovací. Oproti původní úpravě se účel a charakteristika zástavního práva změnila jen v podrobnější úpravě a v menších novinkách, např. že je možné zakázat zřízení zástavního práva, které bude mít účinky i vůči třetím osobám, za podmínky zápisu tohoto zásahu do rejstříku zástav či do veřejného seznamu. Další jednou z nejvýznamnějších změn je možnost tzv. propadné zástavy, tzn., že bude možnost ujednat, ponechání věci věřiteli, a to buď za libovolnou či určenou cenu (§ 1315 zákona č. 89/2012 Sb.)

4.1.1 Základní pojmy Základními pojmy zástavního práva jsou: a) zástavní věřitel, b) dlužník (osobní dlužník), c) zástavní dlužní (zástavce), d) zástava. a) Zástavní věřitel – je osoba, která byla při vzniku zástavního práva, přijala zástavu od zástavního dlužníka (zástavce), a to za účelem zajištění dluhu. Zákon připouští změnu v osobě zástavního práva, přechodem nebo převodem zajištěného práva na jinou osobu. Nejtypičtěji se jedná o postoupení pohledávky či přechod práva děděním, fúzí, sloučením, rozdělením korporací. b) Dlužník (osobní dlužník) – je osoba, která je zavázána z dluhu zajištěného zástavním právem. Osobní i zástavní dlužník může být totožná osoba. Osobní dlužník dá do zástavy např. nemovitost nebo jinou věc v osobním vlastnictví. Osobní dlužník je povinen splnit dluh v celé své výši, bez ohledu na to, jak je zajištěn. c) Zástavní dlužník (zástavce) – je osoba, která je majitelem zastavené věci tzv. zástavy. Zástavce na základě smlouvy či jiného právního titulu dává zástavu zástavnímu věřiteli k zajištění pohledávky. Právní předpisy používají oba dva termíny: zástavní dlužník i zástavce. Definovat rozdíl mezi těmito termíny lze tak, že zástavce je první zástavní

6

Nový občanský zákoník – právní portál. Novinky v zástavním a zadržovacím právu, [online] Dostupné z obcanskyzakonik.justice.cz/vecna-prava/konkretni-zmeny/novinky-v-zastavnim-a-zadrzovacim-pravu/

18

dlužník, tedy osoba, která zřídila jako první zástavní právo. Může ale nastat situace, kdy se zástavce může v průběhu trvání zástavního práva změnit, např. na základě smluvního převodu předmětu zástavy a nabyvatel se tak dostane do pozice zástavce, avšak zástavní smlouvu s věřitelem sám neuzavíral. Tomuto termínu odpovídá více i skutečnost, že zástavce je dle poslední judikatury zavázán vůči zástavnímu věřiteli k plnění ve výši hodnoty předmětu zástavy. d) Zástava – neboli předmět zástavního práva, může být každá věc, s níž lze obchodovat. Např. věc movitá, nemovitá, hromadná, podíl v korporaci, cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír., účet zaknihovaného cenného papíru a pohledávka. Dále je možné zastavit a ujednat k zastavení věci, ke kterým vznikne dlužníku vlastnické právo teprve v budoucnu. Tato věc nemusí zatím existovat, nebo jí má ve vlastnictví někdo jiný, příkladem je např. dům, který má být postaven, obraz, který má být namalován, obilí, které má být sklizeno aj. „Novinkou NOZ je úprava zastavení cizí věci v zastavárenském závodu. Protože často dochází k tomu, že jsou zastavovány věci ztracené či ukradené, upravuje § 1344 NOZ tyto případy zvlášť. Důvodem je zvýšená ochrana skutečného vlastníka věci, který může požadovat po zastavárenském závodu její vydání. Musí ale prokázat, že dotčenou věc sám nesvěřil jiné osobě, a že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.“7

4.1.2 Vznik zástavního práva Právní skutečnosti požadované zákonem ke vzniku zástavního práva: a) zástavní smlouva - viz : Příloha č. 1, b) rozhodnutí soudu o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti, c) rozhodnutí orgánu veřejné moci, d) zákon. V případě zástavní smlouvy či dohody o rozdělení pozůstalosti lze mluvit jako o zástavním právu, které vzniklo dobrovolně. U těchto dvou právních skutečností lze uplatnit doktrínu o titulu (důvodu) a modu (způsobu).

7

Nový občanský zákoník – právní portál. Novinky v zástavním a zadržovacím právu, [online] Dostupné z obcanskyzakonik.justice.cz/vecna-prava/konkretni-zmeny/novinky-v-zastavnim-a-zadrzovacim-pravu/

/

19

a) Vznik zástavního práva zástavní smlouvou se děje nejčastěji. Obecně není nutná písemná forma smlouvy, protože v určitých případech postačí forma ústní, např. pokud je movitá věc předána zástavnímu věřiteli nebo osobě, která ji pro zástavního věřitele opatruje a v jiných případech se naopak explicitně vyžaduje forma veřejné listiny, např. při zástavě závodu či nemovitých věcí nezapsaných v katastru nemovitostí nebo věcí hromadných. Náležitosti zástavní smlouvy, kromě označení smluvních stran, jsou zástava a dluh. Zástava musí být určena jednotlivě, nebo takovým způsobem, aby jí bylo možné kdykoliv v době trvání zástavního práva určit. Pokud se zajišťuje dluh ještě nedospělý či více dluhů, postačí v zástavní smlouvě ujednat, do jaké maximální výše jistiny se zajištění poskytuje. b) Právní skutečnost vzniku zástavního práva rozhodnutím soudu o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti nastane například, když zůstavitel nepořídil pro případ smrti, anebo pořídil a současně připustil rozdělení pozůstalosti i jinak. Způsoby vzniku zástavního práva bodu c) a d) můžeme označit za nucené. c) „Vzniká-li zástavního právo rozhodnutím orgánu veřejné moci, vzniká vykonatelností rozhodnutí, a to bez ohledu na to, zda je jinak ke vzniku zástavního práva potřebný zápis do rejstříku zástav či do zvláštního veřejného seznamu. Zákon pouze stanoví, že do rejstříku zástav, anebo zvláštního veřejného seznamu se zástavní právo pouze následně zapíše. Důvodem je ochrana třetích osob. Vykonatelností rozhodnutí zástavní právo nevznikne výlučně za předpokladu, že rozhodnutí stanoví pozdější dobu jeho vzniku.“8 Soudcovské zástavní právo a exekutorské zástavní právo nabývá účinků právní mocí příslušného rozhodnutí. d) Pokud vznikne zástavní právo přímo ze zákona, znamená to, že je založeno přímo příslušným ustanovením zákona. Např. u smlouvy o přepravě věci v ustanovení § 2555 NOZ zde vzniká zástavní právo k zásilce, kterou má dopravce k zajištění svých nároků vyplývajících ze smlouvy, dokud s ní může nakládat.

8

HURDÍK, Jan a kolektiv, Občanské právo hmotné, Praha 2013:vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN 978-80-7380-377-3

20

4.1.3 Zakázaná ujednání Nový občanský zákoník poskytuje věřiteli lepší postavení, než tomu bylo v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., kdy byla práva věřitele omezována v různých ujednáních, a snažila se chránit spíše dlužníka. Strany nesměly ujednat nejen různé zákazy ve vztahu k nakládání se zástavou, ale ani ujednat to, že se zástavní věřitel uspokojí jiným způsobem, než stanoví zákon, nebo že si zástavní věřitel může zástavu při prodlení dlužníka ponechat. Zákazy se v novém občanském zákoníku omezily a ty, které se zde zachovaly, se vztahují pouze k době, než se dluh stane splatným. Takže jednoduše řečeno, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, může si s ním věřitel ujednat např. i to, že věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky, nebo že může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat. „Poskytl-li však zástavu spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem, není toto naposled uvedené ujednání možné ani před dospělostí zajištěného dluhu; tyto osoby jsou chráněny více než ostatní. Pokud by přesto k takovému ujednání došlo, vůbec by se k němu nepřihlíželo, všichni by se k němu chovali tak, jako by vůbec nikdy neexistovalo.“9

4.1.4 Zastavení podílu v korporaci Předmětem zástavy může být také obchodní podíl v korporaci. Základní definici nalezneme v ustanovení § 31 zákona č. 90/2012 Sb. zákon o obchodních korporacích (dále jen ZOK), který stanoví že „Podíl představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí.“ Dosud bylo možné zastavit obchodní podíl pouze v s.r.o., NOZ ale nově umožňuje zastavit podíl v korporaci, pokud lze tento podíl v korporaci volně převést a není-li zakázán převod ve společenské smlouvě nebo ze zákona. Zástavní právo tak vzniká zápisem do veřejného rejstříku, ve kterém je korporace zapsána. „Korporace nesmí přijmout do zástavy vlastní podíl, k takové smlouvě se nepřihlíží (§ 1321 NOZ). Podíl může být zatížen více zástavními právy. Zákon o obchodních korporacích stanoví (§ 32 ZOK), že podíl společníka v obchodní korporaci lze zastavit jen za podmínek, za nichž ho lze převést, zastavení podílu v bytovém družstvu lze stanovami podmínit nebo

9

PRK partners – advokátní kancelář, Zakázaná ujednání v zástavní smlouvě, [online] Dostupné http://www.prkpartners.com/rekodifikace/legislativni-novinky/221-zakazana-ujednani-v-zastavni-smlouve

21

vyloučit.“10 „ZOK nově zavádí možnost vtělit podíl ve společnosti s ručením omezeným do cenného papíru. Musí tak určit společenská smlouva a lze jej vydat pouze k podílu, jehož převoditelnost není omezena nebo podmíněna. Kmenový list lze vydat pouze jako cenný papír na řad, nelze jej vydat jako zaknihovaný cenný papír, nemůže být veřejně nabízen ani přijat k obchodování na evropském regulovaném trhu ani na jiném veřejném trhu.“11

4.1.5 Zastavení cenného papíru nebo zaknihovaného cenného papíru Problematiku zástavního práva k cenným papírům nebo zaknihovaným cenným papírům upravuje speciálními ustanoveními nový občanský zákoník. Zvláštní úprava byla původně obsažena ve značné míře v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. NOZ nově pojmenoval cenný papír, který je chápán jako věc, dosud byl cenný papír považován za tzv. jinou majetkovou hodnotu, což působilo občas problémy při právním výkladu, neboť vlastnické právo se vztahuje pouze k věcem. Zaknihovaný cenný papír je věcí nehmotnou, rozdílně od cenného papíru (tj. listiny), která je věcí hmotnou. Přeměna cenného papíru na zaknihovaný cenný papír bude tak přeměnou věci hmotné na věc nehmotnou a naopak. Zástavní právo k cenným papírům je tedy charakterizováno tak, že se jedná o právo sloužící k zajištění pohledávky a jejího příslušenství pro případ neplnění závazků. Zajištění v tomto případě spočívá v oprávnění zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zastaveného cenného papíru v případě, že ze strany zástavního dlužníka nebude plněno řádně a včas. Současně má zástavní věřitel ze strany poddlužníka právo na plnění pohledávky spojené se zastaveným cenným papírem v případě, že bylo zastavení pohledávky poddlužníkovi stanoveným způsobem oznámeno12. Zástavní právo k listinnému cennému papíru vzniká na základě písemně uzavřené zástavní smlouvy a odevzdáním cenného papíru zástavnímu věřiteli nebo zástavce či zástavní věřitel předá cenný papír a stejnopis zástavní smlouvy do úschovy třetí osobě, aby pro ně zástavu opatrovala.

10

BEZOUŠKA, Petr a LUCIE PIECHOWICZOVÁ, Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny, Praha: nakladatelství ANAG, 2013, ISBN 978-80-7263-819-2 11 Fučík & Partneři – auditoři-daňoví poradci, Cenné papíry a smlouvy o cenných papírech z pohledu rekodifikace – 2.část 29. 11. 2013[online] Dostupné z:http://www.fucik.cz/cs/odborne-clanky/cenne-papirya-smlouvy-o-cennych-papirech-z-pohledu-rekodifikace-2-cast 12 DĚDIČ, Jan; MARČANOVÁ, Jana; VILD, Jan. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. 1. Vydání. Praha: PROSPEKTRUM spol. s r.o., 1999. 546 s. ISBN 80-7175-084-0., str. 434

22

V případě cennému papíru na řad je potřebný i zástavní rubopis obsahující doložku „k zastavení“ nebo jiná slova stejného významu a označení zástavního věřitele. U cenného papíru na doručitele si strany mohou sjednat, že zástavní právo vznikne zápisem do rejstříku zástav, poté se vyžaduje odevzdání zástavy osobě, která zástavní právo do rejstříku zástav zapíše, na dobu trvání zástavního práva. Zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru vzniká podle zákona č. 89/2012 Sb. zápisem na účtu vlastníka v příslušné evidenci.

4.1.6 Zastavení pohledávky Nový občanský zákoník přehledně a komplexně upravuje zastavení pohledávky v ustanovení § 1335 - § 1340. Oproti předešlé právní úpravě, kdy zástavní právo k pohledávce bylo roztříštěno do několika ustanovení. Obecně je stanoveno, že lze zastavit pohledávku, kterou lze postoupit jinému. Jeli zástavou pohledávka zástavního dlužníka za zástavním věřitelem, pohledávka a dluh nezanikají splynutím osoby věřitele a dlužníka. Zástavní právo k pohledávce vzniká účinností zástavní smlouvy. Toto neplatí, pokud si strany dojednaly zápis zástavního práva do Rejstříku zástav. „Vznik zástavního práva k pohledávce lze nově ujednat ke dni zápisu do Rejstříku zástav (§ 1319 odst. 1 NOZ). Vyplývá to z toho, že pohledávka je nehmotnou movitou věcí a v takovém případě je třeba zástavní smlouva ve formě veřejné listiny. V této souvislosti je důležité upozornit na účinky zastavení pohledávky vůči poddlužníkovi, především význam poslední věty § 1335 odst. 2 NOZ. Rejstřík zástav není nadán formální publicitou, tzn. nelze na každého dlužníka klást povinnosti před plněním dluhu nahlížet do Rejstříku zástav, proto rozumný výklad tohoto pravidla je následující: poslední věta pouze stanoví, že zástavní právo k pohledávce nevznikne účinností zástavní smlouvy, ale až zápisem do Rejstříku zástav, nevylučuje však to, že účinky vůči poddlužníkovi nastávají až oznámením (prokázáním).13

13

BEZOUŠKA, Petr a LUCIE PIECHOWICZOVÁ, Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny, Praha: nakladatelství ANAG, 2013, ISBN 978-80-7263-819-2

23

4.1.7 Budoucí zástavní právo „Budoucí zástavní právo vzniká okamžikem, kdy zástavce k dané věci nabude právo vlastnické, avšak již před tímto okamžikem je možné budoucí zástavní právo zapsat do rejstříku zástav nebo veřejného seznamu. Rejstřík zástav bude nadále vedený Notářskou komorou ČR a zůstane prakticky v podobě, ve které jej známe dnes. Do rejstříku zástav bude možné zapsat zástavní právo týkající se věcí movitých, zejména těch, které nebudou při zřízení zástavního práva předány zástavnímu věřiteli. Veřejný seznam je nový pojem, který zavádí NOZ, aniž by jej explicitně definoval. S jistotou bude za veřejný seznam pokládán katastr nemovitostí a pravděpodobně i patentový rejstřík nebo rejstřík průmyslových vzorů. Do budoucna je uvažováno také o zahrnutí evidence smluv o manželském majetkovém režimu. Můžeme tedy předpokládat, že nejběžněji zřizovaná zástavní práva - k věcem movitým a nemovitým, a to i v režimu zástavního práva budoucího, budeme moci od nového roku zapisovat do katastru nemovitostí a rejstříku zástav obdobným způsobem, jakým jsme činili dosud.“14

4.1.8 Zastavení cizí věci a Vespolné zástavní právo Zastavení cizí věci zůstává v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. téměř beze změny. Důležité je pravidlo, že zástavce může dát jako zástavu cizí věc jen se souhlasem vlastníka (§ 1343 odst. 1 NOZ). Pokud by zastavárník při přijetí do zástavy zjistil, že je mu do zástavy dávána věc, která je např. kradená, nemůže jí přijmout. Je-li však v dobré víře, že zástavce má oprávnění věc zastavit, zástavní právo k věci vznikne, i kdyby mu ji předal zástavce, který k tomu nebyl oprávněn (§ 1343 odst. 2 NOZ). Tím je zastavárník částečně chráněn. „Kodex však poskytuje ochranu i vlastníkovi, jehož věc byla takto zastavena. Vlastník má právo na vydání věci vůči provozovateli zastavárny, pokud prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Provozovatel zastavárny nemá právo požadovat po vlastníku, aby mu před vydáním věci zaplatit částku, kterou vyplatil zástavci (§ 1344 NOZ). V okamžiku, kdy zástavu vydá jejímu vlastníku, zaniká i zástavní právo, které na ní vázne [§ 1377 odst. 1 písm. c) NOZ]. Důkazní břemeno tak spočívá na vlastníkovi věci; pokud jde o čin povahy úmyslného trestného činu, je tato formulace v zákoně zvolena úmyslně, neboť ukradne-li vlastníkovi věc osoba, která není trestně odpovědná, nejde

14

Epravo.cz – Budoucí zástavní právo a vybrané možnosti jeho využití Mgr. Filip Čabant – advokát,[online] Dostupné z:http://www.epravo.cz/top/clanky/budouci-zastavni-pravo-a-vybrane-moznosti-jeho-vyuziti93167.html

24

o trestný čin, ale i tak se může vlastník své věci domáhat, neboť jde jistě o čin povahy úmyslného trestného činu.“15

4.1.9 Rozsah zástavního práva Rozsah zástavního práva vymezuje, nač se zástavní právo vztahuje. Zástavní právo zasahuje věc, a to každou věc, se kterou lze obchodovat, včetně jejích přírůstků a příslušenství, nevylučuje se však možnost rozsah zástavního práva úmluvou stran zúžit. Naproti tomu, pokud se jedná o plody a užitky, stanovuje se kogentně, že k nim zástavní právo trvá, pokud nejsou od zástavy odděleny. Oddělením se totiž stávají samostatnými věcmi a od zastavené věci se pojmově odlišují.

4.1.10 Práva a povinnosti ze zástavního práva Práva a povinnosti zástavního věřitele: Přehled práv a povinností zástavního věřitele upravuje § 1356 NOZ. Primární práva a povinnosti zástavního věřitele vznikají v případě, když zástavu zástavní dlužník odevzdal. Mluvíme o funkci zajišťovací. Věřitel je povinen s ní nakládat jako řádný hospodář a má právo na případné náklady spojené s držbou této věci. Užívat zástavu může zástavní věřitel pouze se souhlasem zástavního dlužníka. V momentě, kdy je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel dle dohodnutých podmínek ze zástavy uspokojit. Buď si zástavní věřitel zastavenou věc ponechá, nebo se zpeněží zástava ve veřejné dražbě (u cenných papírů, jde o evropský regulovaný trh). Povinností zástavního věřitele je písemně oznámit zástavnímu dlužníku, že započal výkon zástavního uhrazovacího práva. Jedná se o výkon svépomoci, každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám (§ 14 odst. 1 NOZ) Práva a povinnosti zástavního dlužníka: Nejpodstatnější povinností zástavního dlužníka, v průběhu trvání zástavního práva, je zdržet se všeho, čím by zástavu na úkor zástavního věřitele zhoršil. Tato povinnost je určena pro ty předměty zástavního práva, které se neodevzdávají zástavnímu věřiteli a zůstávají v držení u zástavního dlužníka i v době vzniku zástavního práva. Pokud zástavní dlužník tuto povinnost plní, zajišťuje tím řádné plnění své povinnosti. Naopak zástavní dlužník může také provést zhodnocení zástavy, tím nastane situace, kdy vystoupí v popředí tzv. funkce uhrazovací. 15

PRK partners – advokátní kancelář, Zastavárenský závod a cizí věci, Dostupné z http://www.prkpartners.com/rekodifikace/legislativni-novinky/222-zastavarensky-zavod-a-cizi-veci/

25

4.1.11 Zánik zástavního práva Nový občanský zákoník upravuje v § 1376 zánik zástavního práva v případě, zanikne-li zajištěný dluh. (např. zaplacením dluhu či započtením, prominutím aj.) Další možnosti zániku zástavního práva upravuje § 1377 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., kdy zástavní právo zanikne, ale pohledávka trvá i nadále. Případy zániku zástavního práva dle § 1377 NOZ: a)

zanikne-li zástava, př. Pokud je konkrétní věc, ke které vzniklo zástavní právo, zničena například v důsledku živelné pohromy či špatného technického stavu. Existence zástavy zanikla, ale pohledávka nadále trvá.

b)

vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva,

c)

vrátí-li zástavní věřitel zástavu zástavci nebo zástavnímu dlužníkovi,

d)

složí-li zástavce nebo zástavní dlužník zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci,

e)

uplyne-li doba, na niž bylo zástavní právo zřízeno.

4.2 Podzástavní právo Podzástavní právo bylo dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku č. 89/2012 Sb. přeneseno v plném původním rozsahu. V občanském zákoníku je toto právo upraveno § 1390. Vznik podzástavního práva nastává tehdy, pokud je předmětem zástavním právem zajištěná pohledávka. Není nutný souhlas zástavního dlužníka k zastavení pohledávky. Podzástavní právo nabývá účinků vůči zástavnímu dlužníku až v okamžiku, kdy mu bylo doručeno oznámení o jeho vzniku nebo je-li zástavou věc, k níž vzniká zástavní právo zápisem do rejstříku zástav nebo zvláštního veřejného seznamu. Jakmile je dluh zajištěný podzástavním právem splatný, může se podzástavní věřitel uspokojit z podzástavy místo podzástavce.

26

4.3 Zadržovací právo Zadržovací právo obecně upravuje § 1395 NOZ, patří do stejné skupiny jako zástavní právo, tzn., že má věcnou zajišťovací povahu a patří mezi práva k cizím věcem. Prostřednictvím zadržovacího práva může věřitel zadržet pouze cizí movitou věc, nikoliv věc nemovitou. Zadržením movité věci, si věřitel zajišťuje svojí pohledávku vůči osobě, která je vlastníkem této věci a zároveň je tato osoba dlužníkem věřitele, který věc zadržel a má povinnost věc vlastníkovi vydat. Věc musí mít věřitel u sebe oprávněně např. z důvodu, kdy si jí vlastník věci dal k věřiteli do opravy, úschovy, nájmu aj. Věřitel má právo ze své vůle k zadržení této věci k zajištění splatného dluhu, a to i pokud s tím vlastník věci nebude souhlasit. Jedná se o jednostranný právní úkon, který má motivovat dlužníka k úhradě svého závazku. Povinnost věřitele je oznámit bez zbytečného odkladu dlužníkovi, že mu byla zadržena věc a seznámit ho s důvody, proč se tak stalo. Forma může být jak písemná tak ústní, závisí to na tom, má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě či nikoliv. Věřitel má dále povinnost pečovat o zadrženou věc jako řádný hospodář a má právo vyžadovat po dlužníkovi náhradu nákladů, které mu vzniknou řádným držením věci. Užívat zadrženou věc věřitel může, ale jen se souhlasem dlužníka a způsobem, který dlužníka nepoškodí. Zákon č. 89/2012 Sb. rozšiřuje oproti původní právní úpravě možnosti zajištění nesplatného dluhu. „Jedná se o ustanovení § 1395 odst. 2 NOZ, které nově upravuje možnost zajistit zadržovacím právem také dosud nesplatný dluh v případech, kdy: a) dlužník nezajistí svůj dluh (jeho plnění) jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona takto zajistit měl, b) dlužník sám prohlásí, že dluh nesplní, c) stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něj nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu.“16

16

Epravo.cz: - Zajištění pohledávek věřitele zadržovacím právem podle nového občanského zákoníku, zpracoval Mgr. Jiří Klega 17. 9. 2013 [online] Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zajisteni-pohledavekveritele-zadrzovacim-pravem-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku-92211.html

27

Zákon upravuje podmínky, kdy věc věřitel nesmí zadržet. Dle této právní úpravy zadržet movitou věc nesmí: 1.

„Zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jí

násilně nebo lstí. 2.

Zadržet cizí věc nesmí ani ten, komu bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem

neslučitelným s výkonem zadržovacího práva; to neplatí, měl-li věc u sebe v době zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.“17 Zadržovací právo má silnější účinky než právo zástavní. Pokud je zadržena věc, na které vázne zástavní právo, přednost na uspokojení při jejím zpeněžení má věřitel, který věc zadržel před jiným věřitelem, a to dokonce i před věřitelem zástavním. Zadržovací právo zanikne: 1.

Zánikem zajištěného dluhu nebo zadržené věci.

2.

Jestliže se věřitel vzdá zadržovacího práva, a to buď jednostranně či ujednáním

(dohodou) s vlastníkem zadržené věci. 3.

Dále pokud dá dlužník věřiteli dostatečnou jinou jistotu, že dluh splní. Tuto jistotu

nemusí poskytovat pouze dlužník, může jí poskytnout i jiná osoba. 4.

Dostane-li se věc trvale z moci věřitele. Například věc je vrácena vlastníkovi či jiné

oprávněné osobě.

4.4 Ručení Ručení je v zásadě převzato z úpravy obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., který byl 1. 1. 2014 nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ).

4.4.1 Definice Obecně lze tento zajišťovací institut definovat tak, že všechny strany právního vztahu mají práva a povinnosti. Věřitel má právo na uspokojení své pohledávky. Dlužník má povinnost splnit a splatit svůj dluh řádně a včas, pokud tak neučiní, tato povinnost přechází na ručitele, který má oprávnění požadovat plnění po dlužníkovi, a to v plné výši, kterou zaplatil za dlužníka věřiteli na jeho účet. Výjimka by nastala, pokud by dlužníkovi bylo schváleno

17

§1396 zákona č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník v platném znění

28

oddlužení. „Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka. V tomto případě je dlužník dle insolvenčního zákona osvobozen od neuhrazených částí svých závazků a tedy i od placení pohledávek svým ručitelům a jiným osobám.“18 Subsidiarita ručení Princip subsidiarity spočívá v prvotní písemné výzvě věřitele, který oznámí dlužníkovi lhůtu k plnění. Pokud dlužník na výzvu a plnění nereaguje, je teprve vyzván ručitel. Může nastat situace, kdy nelze výzvu dlužníkovi doručit např. věřitel nezná přesnou adresu pobytu dlužníka nebo je předem zřejmé, že dlužník svůj dluh nesplní. V této situaci má věřitel právo požadovat plnění po ručiteli, aniž by bylo třeba výzvy. Jedná se i o případ, kdy dlužník je v insolvenci. Akcesorita ručení Princip akcesority znamená nemožnost ručitele zavázat se ke splnění dluhu, který neexistuje. Je tedy nutnost existence hlavního závazku, i v případě jedná-li se o možnost ručitele zavázat se k platnému dluhu budoucímu či podmíněnému (musí být splněna podmínka určitosti). Ručitel se nemůže zaručit za naturální závazky či k většímu plnění než má splatit dlužník. Zrušením hlavního závazku se ručení ruší. Naopak ručení nezanikne pro nemožnost plnění dlužníkem, když ručitel plnit může, nebo když zanikne právnická osoba, která je dlužníkem věřitele.

4.4.2 Vznik ručení Ručení vznikne zejména ujednáním mezi ručitelem a věřitelem, a to tzv. ručitelským prohlášením, kde se ručitel písemně, viz Příloha č. 2, závazně zaváže, že bezpodmínečně uhradí (splní) každý peněžitý závazek dlužníka vyplývající se smlouvy v případě, že ten svůj dluh sám nesplní. Může se jednat i o více dluhů nebo naopak jen o část dluhu. Ručitel zde působí jako další osoba, třetí strana právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem. Pokud by věřitel nepřijmul ujednání s ručitelem, nemůže následně po tomto ručiteli nic žádat. Vznik ručení je závislé na existenci dluhu dlužníka proti věřiteli, nelze převzít ručení za dluh, který neexistuje. 18

Insolvence.cz: - Postavení ručitele a náhrada jeho plnění v oddlužení, zpracovala Mgr. Jana Kubešová dne 6. 3. 2014 [online] Dostupné z: http://insolvence.cz/oddluzeni-rucitel-dluznik-veritel-plneni/

29

Další možností vzniku ručení je vznik ze zákona. Příklady uvedu např. ze zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, který upravuje především problematiku obchodních společností. Ustanovení, které se týká zákonného ručení společníků v s.r.o. upravuje § 132 odst. 1 zákona č. 90/2012 ve znění: „Společnost s ručením omezeným je společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění.“ Dalším konkrétním případem může být ustanovení z téhož zákona § 95 odst. 1: „Veřejná obchodní společnost je společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání nebo správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně a nerozdílně.“

4.4.3 Předmět ručení Předmětem ručení je platný dluh dlužníka. Může jím být i dluh, který má charakter dluhu budoucího či podmíněného, jakož i soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.

4.4.4 Subjekty ručení Ručení se účastní tři subjekty: a) věřitel, b) dlužník, c) ručitel Ad a) Věřitel je osoba, která vystupuje ve dvou právních vztazích. Nejdříve ujedná hlavní závazkový vztah s dlužníkem a následuje druhý právní vztah, dohoda mezi věřitelem a ručitelem. Věřitel si dohodou s dlužníkem a ručitelem zajišťuje splacení své pohledávky. Ad b) Dlužník je osoba, která se ujednáním s věřitelem zavázala splatit dluh, který vznikl na základě hlavního závazku. Má povinnost uspokojit řádně a včas dluh vůči věřiteli. Ad c) Ručitel je osoba, která se zaručila písemným prohlášením splatit dluh věřiteli, pokud tak neučiní hlavní dlužník. Na jeden dluh se může zaručit i více ručitelů, každý z těchto ručitelů bude ručit za dluh celý.

30

4.4.5 Práva a povinnosti účastníků 1) Práva a povinnosti věřitele: Věřitel má právo: na plnění a uhrazení dluhu od dlužníka, v případě, že ten svůj závazek nesplní, má věřitel shodné právo požadovat jeho splnění i po ručiteli. Věřitel má povinnost: sdělit na vyžádání dlužníka či ručitele výši dlužné částky. 2) Práva a povinnosti dlužníka: Dlužník má povinnost: splnit a splatit svůj dluh věřiteli, uhradit ručiteli náklady, které mu vznikly uspokojením plnění za dlužníka, Dlužník má právo: uplatnit vůči ručiteli všechny námitky, které by shodně mohl uplatnit proti věřiteli, kdyby na něm věřitel vymáhal splnění. 3) Práva a povinnosti ručitele: Ručitel má právo: kontaktovat dlužníka a zjistit si důvod jeho prodlení, zjistit si u věřitele výši dluhu, uplatnit proti věřiteli námitky, a to ve stejném rozsahu, které má proti věřiteli dlužník, př. může podat tzv. námitku započtení, kdy ručitel může započíst svoje pohledávky vůči věřiteli, může odepřít plnění, pokud věřitel zavinil, že nemůže být pohledávka uspokojena, splní-li ručitel plnění, má právo požadovat po dlužníkovi celou částku, kterou zaplatil tzv. ručitelský regres (se speciální úpravou v insolvenčním zákoně). Ručitel má povinnost: splatit dluh věřiteli, ale až v okamžiku, kdy se dlužník dostane do prodlení a sám dluh nesplácí. 31

4.4.6 Zánik ručení Obecně lze říci, že ručení zanikne zánikem zajišťovaného dluhu, neboli zánikem hlavního závazkového vztahu, na základě kterého vzniklo ručení jako vedlejší závazkový vztah. Výjimku tvoří zánik hlavního závazkového vztahu, pokud z jakéhokoliv důvodu nemůže splatit dluh dlužník, ale ručitel splatit dluh může. Další výjimka je zánik dlužníka, který je právnickou osobou, i zde platí, že zánik ručení zanikne až po splnění závazku z ručení.

4.5 Finanční záruka Finanční záruka je upravena v § 2029 – § 2039 NOZ. Oproti původní úpravě se změnil název, kdy se používalo pojmu pouze bankovní záruka. Bankovní záruka umožňovala záruky pouze u bank, oproti tomu dnešní úprava finanční záruky se zaměřuje mimo záruky bank i na jiné subjekty. Respektive pojem „bankovní záruka“ se používá i v NOZ, jakožto zvláštní označení finanční záruky, jejímž výstavcem je banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo.

4.5.1 Definice a vznik finanční záruky „Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Záruční listina vyžaduje písemnou formu. Pokud je výstavcem banka, jedná se o bankovní záruku.“19 V předešlé i aktuální právní úpravě je vyžadována při vzniku finanční záruky písemná forma, a to jak pro výzvu k plnění ze záruky, tak pro záruční listinu. Finanční záruka je jednostranné písemné prohlášení výstavce vůči beneficientovi záruky (věřiteli). Bez souhlasu beneficienta tuto záruku nelze měnit ani rušit. Pokud požadujeme dostatečnou jistotu finanční záruky, měla by být definována v textu jako neodvolatelná. Je-li výstavcem finanční záruky zahraniční banka, banka, spořitelní či úvěrní družstvo, jde o bankovní záruku. V předešlé právní úpravě se používal u zajišťovacího institutu bankovní záruky pojem závazek, nový občanský zákoník přináší v tomto pojmu změnu a používá pojem dluh. „Podle dosavadní úpravy v obchodním zákoníku je možné postoupit práva z bankovní záruky 19

Právní rádce: Robert Němec - advokát, partner advokátní kanceláře PRK Partners, Praha http://pravniradce.ihned.cz/c1-52130100-zajisteni-zavazku-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku

32

pouze spolu s postoupením zajišťované pohledávky. Úprava v NOZ je oproti této koncepci více abstraktní, neboť současné postoupení zárukou zajištěné pohledávky nevyžaduje. Navíc je možné postoupit i právo uplatnit finanční záruku, a to za předpokladu, že je tato možnost připuštěna v záruční listině. Při takovém postoupení však dojde přímo ze zákona i k postoupení práva na plnění ze záruky. Právo uplatnit finanční záruku tak bude i nadále náležet jen tomu, kdo je oprávněn k plnění z dané záruky.“20

V NOZ je novinkou úprava finanční záruky ve prospěch třetího. V obchodním zákoníku tato možnost upravena nebyla, nicméně ani předešlý ObčZ ji nevylučoval.

Schéma bankovní záruky:

Jednotlivé vztahy: příkazce ↔ příjemce = vznik obchodní smlouvy příkazce → ručící banka = vznik smlouvy o poskytnutí záruky Ručící banka → příjemce = vystavení záruční listiny, případně plnění od banky Ručící banka ↔ potvrzující banka = informace o vystavení záruky Potvrzující banka → příjemce = informace o vystavení záruky ve prospěch příjemce, případně plnění

20

Epravo.cz: Lukáš Vrána – advokát http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinese-novy-obcansky-zakonik-voblasti-poskytovani-zaruk-86372.html

33

4.5.2 Práva a povinnosti účastníků 1) Práva a povinnosti věřitele: (beneficienta) •

věřitel má právo na plnění a uhrazení dluhu od dlužníka,

• může uplatnit nároky vůči všem subjektům či bankám, které potvrdí finanční (bankovní) záruku, • může postoupit práva z finanční (bankovní) záruky s postoupením zajišťované pohledávky, když dlužník nesplní svůj dluh z finanční záruky. Tato výzva může být záruční listinou vázána na předložení určitých dokumentů, • musí písemně vyzvat institut, aby splnil dluh z finanční záruky. Tato výzva může být záruční listinou vázána na předložení určitých dokumentů, • musí vrátit dlužníkovi plnění, které přijmul a neměl na něj nárok, a zároveň musí dlužníkovi uhradit vzniklou škodu. 2) Práva a povinnosti dlužníka: •

dlužníkovi vznikla povinnost splnit a uhradit dluh, a to ve stejné výši, jakou zástavní

subjekt či banka poskytla v rámci plnění •

z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco

trpět. 3) Práva a povinnosti banky či jiného subjektu: •

má nárok na plnění vůči bance či subjektu, která o potvrzení finanční záruky žádala,

•

odpovídá za škodu způsobenou nesprávností při oznámení, že jiná banka či jiný

subjekt potvrdil záruku, •

ručí za splnění dluhu do výše a za podmínek v záruční listině,

•

může uplatnit vůči věřiteli pouze ty námitky, které jí dovolí uplatnit záruční listina.

4.5.3 Druhy finanční záruky a) Nejčastější typy bankovních záruk platební záruky: •

za zaplacení daňového dokladu (faktury),

•

za splacení finančního úvěru,

•

za zaplacení leasingových splátek,

•

za úhradu mýtného,

•

za zaplacení nájemného,

•

za zaplacení spotřební daně. 34

neplatební záruky: •

za dobré provedení smlouvy či kontraktu (performance bond),

•

za vrácení akontace (advance payment guarantee, down payment guarantee),

•

za dobré provedení smlouvy či kontraktu (performance bond),

•

za vrácení zádržného (retention bond),

•

za záruční dobu (warranty bond).

celní záruky: •

tranzitní operace.

protizáruky: •

jsou využívány ve specifických zemích, jako jsou např. arabské státy, kdy bankovní

záruku vystavuje pro konečného věřitele místní banka na základě protizáruky banky dlužníka. b) Další druhy a podrobný výklad finančních záruk 1.

Záruka za vádium – tato záruka se vyskytuje při soutěžích vypisovaných ministerstvy

nebo veřejnými korporacemi v různých státech na dodávky zařízení či provedení různých prací. V podmínkách soutěže bývá požadováno, aby nabízející složil vádium – tedy jistotu neboli zálohu složenou jako záruku na splnění určitého nároku. 2.

Akontační záruka – zde se subjekt (banka) zavazuje, že vrátí poskytnutý plat předem

nebo jeho část v případě, že prodávající nedodal příslušné zboží nebo je dodal pouze částečně, neprovedl dohodnuté práce, resp. akontaci sám nevrátil. Zde je zárukou především kvantita – množství dodávky. Kupující, který má zaplatit prodávajícímu sjednanou výši kupní ceny před dodávkou po podpisu smlouvy, by měl požadovat k zajištění dodávky záruku subjektu (banky) prodávajícího za vrácení akontace pro případ nedodání zboží. Záruka by měla znít na první výzvu a bez námitek. 3.

Kauční záruka – slouží k zajištění kvality dodávky. Tato záruka je zpravidla sepsána na

pět až deset procent kupní ceny. Ručení může být po celou dobu záruční doby na příslušné zařízení nebo pouze do předání smluveného zařízení. 4.

Záruka na ztracené dokumenty – nejčastěji na konosamenty, tedy cenné papíry

potvrzující převzetí nebo naložení zásilky na loď. Tato záruka zní na slib odškodnění, kdy se např. banka zavazuje ve prospěch kapitána (resp. majitele lodi), že ho odškodní v případě, pokud by utrpěl škodu v důsledku vystavení náhradní sady konosamentů. 5.

Záruka celní – slouží jako jistota pro celnici v případě, že určitá věc nebude zpět

vyvezena z dané země a nebyla by proclena. 35

6.

Stand-by Letter of Credit – s touto zárukou se často setkáváme v praxi, jsou

vystavovány ve firmách stand-by akreditivů. Jde o akreditiv, který plní funkci finanční záruky. Snad-by akreditiv je čerpán proti prohlášení, že se něco neuskutečnilo. Beneficient požádá o výplatu z tohoto akreditivu pouze v případě, nebyl-li zajištění dluh splněn. V akreditivu jsou přesně předepsány dokumenty, které musí být předloženy při uplatnění. Zpravidla se jedná o písemné prohlášení beneficienta. 7.

Indemnita (slib odškodnění) – Nový občanský zákoník definuje indemnitu takto:

„Slibem odškodnění se slibující zavazuje nahradit příjemci slibu škodu, vznikne-li mu z jeho určitého jednání, o něž ho slibující žádá a k němuž příjemce slibu není povinen.“21 V praxi bývá slib odškodnění nejčastěji vystavován subjekty (bankami) ve formě bankovní záruky. Může se jednat o záruku za ztracené konosamenty či o případ, kdy dojde ke ztrátě směnky. Zákon pro platnost slibu odškodnění vyžaduje písemnou formu. „V praxi se může jednat např. o situaci, kdy mateřská společnost vyžaduje provedení určitého

úkonu po dceřiné společnosti, přičemž na provedení takového úkonu nemá mateřská společnost žádný právní nárok. V případě, že z provedení tohoto úkonu vznikne dceřiné společnosti škoda, mateřská společnost se ve slibu odškodnění zaváže škodu uhradit.“22

4.5.4 Zánik finanční záruky Finanční záruka zanikne uplynutím času, který je uveden v záruční listině. Platnost uvedená v záruční listině může být časově omezena, tedy sjednána na dobu určitou. Pokud nastane situace, že věřitel během doby platnosti záruční listiny neoznámí bance či jinému institutu své nároky, po uplynutí platnosti finanční záruka zanikne.

4.6 Zajišťovací převod práva Zajišťovací převod práva byl v předešlé úpravě formulován nedostačujícím způsobem. Napovídá tomu i fakt, že tento zajišťovací institut byl upraven pouze jedním paragrafem (§ 553 ObčZ). S novým občanským zákoníkem tak přichází významná změna a komplexní úprava zajišťovacího převodu práva. Nový občanský zákoník upravuje zajišťovací převod práva v celkem pěti ustanovení § 2040 - § 2044. Důležitá změna je již obsažena v prvním paragrafu ustanovení § 2040 odst. 2, kdy tato úprava zakládá vyvratitelnou právní domněnku, 21 22

§2890 zákona č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník v platném znění Legalpro.cz: Mgr. Tereza Hašová, advokátní kancelář – Slib odškodnění Dostupné z http://www.legalpro.cz/online-pravnik-info-ostatni/slib-odskodneni

36

že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. „Od vyvratitelné právní domněnky se totiž lze dohodou odchýlit, a proto bude možné zajišťovací převod práva sjednat i jinak než jako převod s rozvazovací podmínkou (čemuž dosud bránil zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 31 Odo 495/2006 ze dne 15. října 2008, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 45/2009). Tím se ovšem otevírají dveře možnosti ujednat si zajišťovací převod jako tzv. fiduciární převod práva. Ten spočívá v tom, že řádným a včasným splněním zajišťovaného dluhu se vlastnické právo poskytovatele jistoty k věci neobnoví automaticky, ale vznikne mu pouze (obligační) právo žádat na věřiteli zpětný převod jistoty.“23 Podstatou zajištění převodu práva je podmíněné převedení práva dlužníka či jiné osoby na věřitele, příkladem může být převod vlastnického práva nebo postoupení pohledávky. Na základě tohoto převodu se věřitel stává dočasným vlastníkem věci, a to až do doby splnění zajištěného dluhu. Ovšem, pokud zajištěný dluh nebude řádně a včas splněn, stává se věřitel trvalým vlastníkem. Nový občanský zákoník upravuje převedení práva zpět na dlužníka automaticky, pokud dojde ke splnění dluhu řádně a včas. Je ale možné, aby se strany dohodly, že po splnění dluhu bude právo převedeno zpět na dlužníka až úkonem věřitele, tzn. zpětným převodem. Zajišťovací převod práva je třeba odlišit od propadné zástavy, která byla a stále je neplatným právním ujednáním.

4.7 Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů Dohodu o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů upravuje § 2045 - § 2047 NOZ. Původní úprava obsažena v občanském zákoníku uváděla možnost využít pouze srážky ze mzdy jen k uspokojení pohledávek výživného nebo jiných pohledávek, o nichž tak výslovně stanovil zákon. Speciální úpravu dohody o srážkách ze mzdy zajišťující dluh zaměstnance vůči zaměstnavateli nalezneme v zákoníku práce. Nový občanský zákoník od 1. 1. 2014 umožňuje využít dohodu o srážkách ze mzdy k zajištění jakéhokoliv dluhu. Podmínkou k tomuto zajištění je soulad zaměstnavatele dlužníka (v případě, že zaměstnavatel není současně věřitelem). Srážky ze mzdy nesmí přesáhnout polovinu dotčené mzdy či platu.

23

Epravo.cz, Oživení zajišťovacího převodu práva, Mgr. Michal Červinka http://www.epravo.cz/top/clanky/oziveni-institutu-zajistovaciho-prevodu-prava-93132.html

37

5 Utvrzovací instituty 5.1 Závdavek Závdavek je zcela nový pojem, který je převzatý jak z historie, tak ze zahraničních právních řádů, upraven je § 1808 a § 1809 zákona č. 89/2012 Sb. a zařazen mezi relativní majetková práva. Dle mého názoru plní závdavek především funkci zajišťovací a penální, proto tento institut, i když je dle NOZ zařazen mezi relativní majetková práva, uvádím jako příklad možného utvrzovacího institutu. Závdavek (latinsky arrha) znamená plnění poskytnuté před nebo při plnění smlouvy, kterým strana poskytuje jistotu, že svůj dluh splní. Pokud je závdavek ujednán, doba pro odevzdání závdavku, je nejpozději v okamžik uzavření smlouvy. Dle důvodové zprávy nového občanského zákoníku má závdavek tři hlavní funkce: a) funkce zajišťovací – tato funkce garantuje složenou jistotou, že dluh bude splněn b) funkce penální – pokud nebude dluh splněn od toho, kdo vydal závdavek, závdavek propadá a stává se odstupným. Pokud nebude plněno od toho, kdo závdavek přijal, musí vydat dvojnásobek, anebo nahradit škodu vzniklou v důsledku porušení povinnosti c) funkce důkazní – dle současné právní úpravy není povinnost při uzavírání všech smluv nutně použít písemnou formu. Závdavek se proto pro smlouvy uzavřené ústní dohodou stane velmi praktickým důkazním nástrojem v případném sporu o tom, jestli byla či nebyla smlouva uzavřena. Tento institut je dispozitivní právní normou, tzn., že je zcela na uvážení smluvních stran, zda jej použijí, či nikoliv. Danou podobu závdavku a ani výši závdavku v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. nenajdeme. Lze tedy usoudit, že může mít jak podobu peněžitou, tak podobu nepeněžitou. Výše závdavku stejně jako výše smluvní pokuty není v zákoně uvedena, ale oproti smluvní pokutě, NOZ nereguluje ani nepřiměřenou výši závdavku, což osobně hodnotím negativně z pohledu možného zneužití. Obecně lze závdavek považovat také za poskytnutou zálohu, neboť je předán nejpozději před uzavřením smlouvy, ale podstatný rozdíl spočívá v tom, že záloha je použita na hlavní plnění, oproti tomu závdavek se použije jako jakási „jistota“, že závazek bude splněn.

38

5.2 Smluvní pokuta Smluvní pokuta je upravena v § 2048 - § 2052 NOZ. Podstatná část je dle důvodové zprávy převzata z předešlé právní úpravy ustanovení § 544 - § 545 ObčZ a ustanovení § 300 a násl. ObchZ. Nová úprava prošla pouze několika málo upřesňujícími změnami. Asi nejdůležitější změnou je, že je smluvní pokuta nově zařazena pod utvrzovací instituty oproti původní úpravě, kdy byla zařazena mezi zajištění závazku. Smluvní pokuta je jeden z nejúčinnějších a často používaných nástrojů k utvrzení dluhu. Často bývá součástí smluv (typicky kupní smlouva, smlouva o dílo atd.)

5.2.1 Vznik smluvní pokuty Ujednáním o smluvní pokutě se jeden z jejích účastníků zavazuje vůči druhému z účastníků smlouvy k plnění pro případ porušení smluvních povinností. Účelem vzniku smluvní pokuty je pokrytí případné škody, která by mohla věřiteli vzniknout z důvodu neuhrazení závazku. Smluvní pokuta vznikne shodným projevem vůle věřitele a dlužníka a má za úkol především posílit postavení věřitele jiným způsobem – tedy utvrzuje dluh. V praxi můžeme uvést příklad z prohlášení v kupní smlouvě: „Strany se shodly na smluvní pokutě ve výši Kč 1000,- Kč, která je, dle prohlášení Stran vzhledem k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přiměřeně vysoká.“

5.2.2 Forma a obsah ujednání o smluvní pokutě Dle úpravy nového občanského zákoníku nemusí být smluvní pokuta sjednána pouze písemně, jak tuto povinnost upravoval původní zákon. Dle současné platné a účinné právní úpravy může být dodržení písemné formy problematické např. v případě elektronického obchodu, a to z důvodu, že při elektronickém obchodu zpravidla chybí jeden ze znaků písemné formy, kterou je podpis jednající osoby. Nově NOZ výslovně umožňuje sjednat smluvní pokutu i ve formě jiného než peněžitého plnění (viz § 2048 NOZ), čímž bude tato sporná otázka postavena na jisto. Můžeme tak např. sjednat zaplacení smluvní pokuty „v naturáliích“, kdy jedna ze stran poskytne např. zboží, které vyrábí z titulu smluvní pokuty. Úprava smluvní pokuty se v NOZ přiklonila k variantě, podle níž právo na smluvní pokutu nezávisí na tom, zda se jedná o zaviněné, či nezaviněné porušení povinnosti. To však nebrání tomu, aby si smluvní strany ujednaly vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty výlučně na zaviněné porušení, neboť NOZ takové ujednání nevylučuje a nechává tak možnosti sjednání smluvní pokuty velmi otevřené. 39

5.2.3 Výše smluvní pokuty Výše smluvní pokuty musí být vždy přesně a jasně stanovena v ujednání. Nemusí být vyčíslena konkrétní částkou, ale může být určena procentem např. z kupní ceny. Přesnou výši smluvní pokuty a určení její maximální výše v novém občanském zákoníku nenajdeme. Tato výše se nedá konkrétně vysledovat ze zákona a jen velmi omezeně ze soudní judikatury. Jsou ale určité mantinely a kritéria, z nichž lze vycházet. Lze vycházet především z dodržení dobrých mravů, které jsou v českém právu považovány za jednu ze stěžejních zásad soukromého práva. Lze je zařadit mezi základní hodnoty lidské společnosti a slouží k nalézání spravedlivého řešení tam, kde by jinak striktní aplikace právních norem vedla k nespravedlivým výsledkům.

5.2.4 Splatnost smluvní pokuty Nárok na splatnost smluvní pokuty vznikne obvykle okamžikem porušení takto zajištěné povinnosti. Záleží i na smluvním ujednání. Máme-li ve smlouvě, že smluvní pokuta je sjednána jednorázovou peněžitou částkou, např. je sjednáno, že při porušení povinnosti dodat zboží do 30. 11. 2014 zaplatí prodávající pokutu ve výši 50.000,- Kč, vzniká dne 1. 12. 2014 nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty, byla-li uvedená povinnost porušena. Nárok na zaplacení tudíž vzniká již prvního dne prodlení a není rozhodující délka prodlení, ale to, kdy prodávající splní svojí povinnost. Obdobně jako smluvní pokuta sjednaná jednorázovou částkou je smluvní pokuta sjednána procentní sazbou z určité částky, např. 5 % z kupní ceny, neboť rozdíl je pouze ve způsobu určení výše smluvní pokuty. Další variantou může být sjednání smluvní pokuty tak, že je jí sankciováno nejen porušení zajištěné povinnosti, ale i doba, po kterou není povinnost splněna (délka prodlení). Např. Je sjednána určitou peněžní částkou za 1. den prodlení a poté za každý započatý týden prodlení se splněním povinnosti atd.

5.2.5 Moderační právo soudu V původní judikatuře platné do 31. 12. 2013 jsme mohli učinit pouze závěr ohledně smluvní pokuty, zda je platná či neplatná. V úpravě nového občanského zákoníku je k moderačnímu právu výslovně zakotveno, že soudní moderaci výše smluvní pokuty musí dlužník v řízení navrhnout. Není tak již možné, aby soudy iniciativně posuzovaly, zda ve věci existují předpoklady pro soudní moderaci, či nikoliv. Tzn., že pouze na návrh dlužníka budou soudy oprávněny zkoumat přiměřenost výše smluvní pokuty. Sankce neplatnosti ujednání o smluvní pokutě přijdou na řadu podpůrně až ve chvíli, když by ani s užitím soudního moderačního 40

práva nebylo možné učinit ujednanou smluvní pokutu přiměřenou.

5.2.6 Vymáhání a prominutí smluvní pokuty Smluvní pokutu je dlužník povinen zaplatit po porušení, sjednané a stanovené ve lhůtě, která je dohodnuta v dohodě o smluvní pokutě. Pokud zde sjednána přesná lhůta (doba) splatnosti není, je věřitel oprávněn požadovat její zaplacení ihned po vzniku práva na smluvní pokutu a dlužník je povinen ji zaplatit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem o zaplacení vyzván, popř. Co byl povinen smluvní pokutu zaplatit ve lhůtě stanovené věřitelem ve výzvě k jejímu zaplacení. Nastane-li situace, že dlužník smluvní pokutu ve lhůtě splatnosti nezaplatí, je věřitel oprávněn domáhat se jejího zaplacení v soudním řízení. Věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu pouze v takovém případě, není-li kryta úroky z prodlení. Původní úprava § 574 zákona č. občanského zákoníku byla zjednodušující

a bezvýhradným požadavkem písemné formy dohody o prominutí dluhu příliš rigorózní. Z tohoto důvodu dle důvodové zprávy NOZ navrhla vstřícnější úprava praktické potřebě po vzoru některých úprav zahraničních. Osnova se inspiruje zejména zákoníkem Québecu (čl. 1687 an.). Nelze vymáhat smluvní pokutu, která je většinou uvedena v obchodních podmínkách, a kterou provozovatelé požadují po zákazníkovi, když například odmítne převzít objednané zboží. Nově je nutné ji sjednat samostatně písemně nebo telefonicky. Ustanovení § 2239 NOZ vylučuje povinnost nájemce zaplatit smluvní pokutu pronajímateli. Obecně platí, že zaplacením smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzen, není-li dohodnuto něco jiného.

5.3 Uznání dluhu Úpravu uznání dluhu nalezneme v § 2053 - § 2054 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Převážně tato úprava vychází z ustanovení obchodního zákoníku a občanského zákoníku, kdy tento utvrzovací instrument občanský zákoník č. 89/2012 Sb. sjednotil do jedné úpravy. Důležitým aspektem je především domněnka, že platí-li dlužník úroky, má se za to, že uznal dluh (jistinu), z něhož úroky platí. Toto pravidlo ale nelze použít v případě placení již promlčeného dluhu (§ 2054). Z původní zajišťovací funkce přechází uznání dluhu nově pod zařazení mezi instituty utvrzení dluhu, které jsou zaměřeny na potvrzení existence závazku v době jeho uznání.

41

5.3.1 Vznik uznání dluhu Uznání dluhu je jednostranné právní jednání, kterým dlužník uznává vůči věřiteli svoji povinnost zaplatit dluh co do důvodu a výše. Vzor uznání dluhu viz: Příloha č. 3

5.3.2 Forma a obsah uznání dluhu V obchodněprávních vztazích lze dluh uznat pouze v písemné formě, tuto povinnost spolu s náležitostmi prohlášení o uznání dluhu upravuje § 2053 NOZ. Musí být vyjádřena kauza (důvod uznání). Dlužník musí podrobně dluh specifikovat, nestačí pouhá formulace – uznávám dluh vůči tobě. Připomeňme si např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1126/2003 ze dne 24. 3. 2004, který uvádí, že „požadavku obchodního zákoníku na určitost uznávaného závazku odpovídá, aby nebyl zaměnitelný s jiným. Závazek, jehož se uznání týká, lze konkretizovat např. uvedením jeho důvodu, s odkazem na listinu, ve které je specifikován, a podobně i jeho určitost nelze ztotožňovat s určitostí výše závazku.“24 Díky úpravě v § 2053

NOZ lze dovodit, že toto soudní rozhodnutí bude i nadále u soudů při rozhodování použitelné. Dlužník může uznat jak dluhy peněžité, tak dluhy nepeněžité, nesplatné dluhy stejně jako již promlčený dluh. Nově je v NOZ upraveno, že není podstatné, zda dlužník o promlčení věděl. Dlužník může také uznat dluh, který byl v minulosti již uznán např. rozsudkem. K uznání dluhu ze sázky či hry se však nepřihlíží.

5.3.3 Uznání dluhu konkludentním jednáním Do občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. byla převzata z obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. právní úprava konkludentního uznání dluhu placením úroků nebo částečným plněním, které jsou považovány za uznání dluhu, a to buď do částky, z níž dlužník úroky platí, nebo do zbytku vyplývá-li to z různých okolností jednání dlužníka. Uvedeným konkludentním jednáním lze dle nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. uznat jen ty pohledávky, které ještě nebyly promlčené.

5.3.4 Účinky uznání dluhu Pro splnění podmínky, aby právní úkon uznání dluhu měl stanovené účinky, je to, že musí být uznán dluh určitý, tzn., že dluh musí být neomylně a jednoznačně identifikovatelný. Tato podmínka je splněna v případě, že určitost nelze zaměnit s jiným uznáním dluhu: např. identifikace určité listiny s odkazem na číslo faktury, upomínky, smlouvy.

24

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 3. 2013].

42

5.3.5 Uznání dluhu a promlčecí lhůta Ode dne uznání dluhu ze strany dlužníka počíná běžet promlčecí lhůta, která je deset let. Na rozdíl od původní úpravy, kdy v obchodních vztazích tato doba byla pouze čtyři roky. Je možné, že dlužník v uznání dluhu urči i dobu, do které dluh splní, pak běží promlčecí doba až od daného dne, tj. posledního dne určené doby. Určení doby nemá vliv na splatnost závazku dlužníka. „Př. Dlužník má povinnost zaplatit kupní cenu do 21. 4. 2014. Dne 12. 4. 2014 uzná dluh vůči svému věřiteli a zaváže se ho splnit do 24. 6. 2015. Věřitel však nemusí čekat až do 24. 6. 2015 zda dlužník svůj dluh skutečně uhradí a hned po splatnosti závazku tj. 22. 4. 2014 se může domáhat svého práva u soudu.“25 Od okamžiku uznání dluhu vznikne vyvratitelná právní domněnka, že daný dluh trval v uznaném rozsahu a na uznaný dluh se pohlíží tak, jako by v době uznání trval. Uznání dluhu má za důsledek přenesení důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Výhodnější postavení před soudem má věřitel oproti dlužníkovi, který musí prokázat právní důvod (např. smlouvu), ale věřitel tuto povinnost nemá. Dlužník musí donést důkazy, dle kterých může prokázat, že jeho dluh již neexistuje nebo vůbec nikdy neexistoval. Pokud bylo právo již promlčeno a došlo k uznání dluhu, nárok se obnoví a začne běžet nová promlčecí lhůta.

25

MUDr. Zbyněk Mlčoch: Dostupné z http://www.zbynekmlcoch.cz Dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři: Mgr. Veronika Křížová – právník ze dne 7.2.2014

43

6 Další druhy zajištění závazků 6.1 Směnka Směnku a její úpravu nalezneme v zákoně směnečném a šekovém č. 191/1950 Sb. Směnka je vhodný zajišťovací nástroj, ať již v občanskoprávních vztazích nebo ve vztazích mezi podnikateli. Velmi důležité je dodržet přesné náležitosti směnky (cenného papíru), které jsou uvedeny v zákoně, jinak při jejich nedodržení, může být směnka neplatná. Povinné náležitosti směnky vlastní jsou: a)

označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku,

ve kterém je tato listina sepsána, b)

bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu,

c)

údaj splatnosti a údaj místa, kde má být placeno,

d)

jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno,

e)

datum a místo vystavení směnky,

f)

podpis výstavce.

Forma směnky musí být písemná a podepsána vlastnoručním podpisem výstavce. Směnka je cenný papír, kterým se výstavce této směnky zavazuje, že zaplatí osobě uvedené ve směnce, směnečnou sumu a zaplatí jí ve stanovené lhůtě. Tato směnka se nazývá tzv. směnka vlastní. Pokud výstavce ve směnce přikazuje cizí (třetí) osobě, aby uhradila za něj osobě, která je uvedena ve směnce tzv. remitentovi směnečnou sumu, jedná se o tzv. směnku cizí. Povinné náležitosti směnky cizí jsou v bodě a), c), d), e) a f) naprosto stejné jako u směnky vlastní. Odlišnost je pouze ve znění bodu b) bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu. Za splnění sjednaného směnečného závazku se mimo výstavce (směnečného dlužníka) může zaručit i další osoba tzv. aval neboli ručitel, který ručí za uhrazení závazku v případě, pokud tak neučiní směneční dlužník. I tento ručitel (avalista) má povinnost být označen a podepsán na vypsané směnce. Tato směnka se nazývá směnkou avalovanou, u níž je uvedena doložka (per aval = jako rukojmí).

44

Dalším druhem směnky je tzv. blankosměnka, tato směnka je do určité doby neúplná, chybí jí některá část z povinných náležitostí např. směnečná suma, která je vynechána úmyslně. Tato náležitost má být zapsána či doplněna teprve v budoucnosti a do té doby je tato směnka neplatná. Do obsahu mé bakalářské práce, která se zabývá zajištěním závazků, zařadím a vysvětlím především směnku vlastní, viz Příloha č. 3, která zavazuje výstavce (dlužníka) k plnění vůči věřiteli v daném termínu a sjednané výši, a tím zajišťuje věřiteli splacení sjednané sumy. Dle § 75 zákona č. 191/1950 Sb. je nutné dodržet veškeré náležitosti vlastní směnky. Pokud mi ze směnky sjednaný dluh nebude řádně a včas splacen a já se budu chtít domáhat práva, lze to jen za předpokladu, že směnka je platná. V případě vyplnění směnky s chybami, se stává tato „směnka“ bezcenným papírem a může mi být v mém sporu nápomocna pouze jako jakýsi podpůrný prostředek k dokázání, že mám u dané osoby nesplacený dluh. Proto je dobré použít známé české přísloví, že méně je někdy více a při sepisování směnky psát raději jednotlivé body v maximální stručnosti dle zákonných náležitostí, aby při případném obsáhlém vyplňování nedošlo k tomu, že dle směnečného práva si tyto údaje budou odporovat, a proto se stane směnka neplatnou. Pro představu a přehlednost uvedu pár předepsaných náležitostí, jak by měli být ve směnce skutečně zapsány: Místo a datum uvedené ve směnce je místem, kde bude dlužník směnku podepisovat a datum podpisu by měl být také uveden slovy. Nežádoucí je vyplňovat jakékoliv časové údaje. Při použití úředního ověření podpisu je nutné, aby datum ověření a datum podpisu směnky byly shodné. Datum splatnosti se dle náležitostí zapíše jako holé datum, bez jakýchkoliv upřesňujících údajů. Jestliže je smluveno, že dluh bude splacen ve více splátkách, je potřeba vypsat na každou splátku samostatnou směnku, nebo vyplnit jako datum splatnosti datum poslední splátky a vedle směnky uzavřít ještě dohodu o splátkách, ve které budou jednotlivé splátky definovány. Není přípustné do směnky vypisovat více různých dat, i tímto pochybením by došlo k zneplatnění směnky. Další důležitou náležitostí je podpis dlužníka, věřitelův podpis se za žádných okolností na směnce nesmí objevit. Pokud dlužník nesplní včas, v den splatnosti nebo ve dvou následujících pracovních dnech svůj závazek, věřitel se může domáhat soudně pomocí tzv. návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu.

45

6.2 Dokumentární inkaso Dokumentární inkaso viz: Příloha č. 5, je využíváno v případě, že obchodní strany nejsou ochotny obchodovat bez jakéhokoli zajištění. „Dokumentární inkaso je formou platebního styku s cizinou, při níž je vydávání dokumentů, a tudíž i zboží podmíněno zaplacením nebo akceptací směnky event. provedením jiného inkasního úkonu. Smlouvou o bankovním dokumentárním inkasu se zavazuje banka vydat třetí osobě dokumenty opravňující nakládat se zbožím nebo jiné doklady, bude-li při jejich vydání

zaplacena

určitá

peněžitá

částka

nebo

proveden

jiný

inkasní

úkon.“26

„Inkasem“ dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku č. 89/2012 Sb. rozumíme bankovní obchod, při kterém se obstaravatel inkasa zavazuje obstarat pro příkazce přijetí peněžitého plnění, popřípadě jiného inkasního úkonu, jakým může být např. přijetí cenných papírů nebo předložení směnky k akceptaci. Občanský zákoník upravuje dokumentární inkaso § 2699 a § 2700 zákona č. 89/2012 Sb. Vycházel z právní úpravy v § 691 až 699 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., avšak dle obsahu v důvodové zprávě k NOZ přihlíží k revidované úpravě jednotných pravidel pro inkasa (Uniform Rulles for Collections z r. 1995 vydaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži). Účastníky dokumentárního inkasa jsou: •

příkazce (dodavatel),

•

vysílající banka (banka příkazce),

•

předkládající banka (banka odběratele),

•

trasát (odběratel).

Dalšími účastníky může být banka inkasní, popř. příkazce může zaslat doklady přímo na banku předkládající. Ve většině případů dodavatel předloží své bance potřebné doklady k uskutečnění kontraktu společně s inkasním příkazem, který specifikuje podmínky pro jejich uvolnění trasátovi a další potřebné údaje pro identifikaci a úhradu inkasního případu např. datum, jméno kupujícího a prodávajícího, reference odesílající banky, výčet dokumentů, inkasní částka v příslušné měně aj. Doklady můžeme rozdělit na: doklady dispozitivní (př. konosamenty), legitimační (př. nákladní list, osvědčení o původu), finanční (př. směnka, šek) a doklady 26

TOSKOVÁ Ivana Ing., Platební styk v zahraničním obchodě – Dokumentární inkaso, nakladatelství SEKURKON Praha, studijní texty, svazek 33, upravené vydání – březen 1994

46

ostatní (př. faktura, osvědčení) Nejběžnějšími inkasními podmínkami jsou: (1)

vydání dokumentů proti zaplacení – zde je podmíněno vydání dokumentů provedením

úhrady ihned při prvním předložení dokladů, nebo ke smluvenému pozdějšímu datu, např. 20 dnů po vidění, od data faktury, tedy k pevně stanovenému datu. (2)

vydání dokumentů proti akceptaci - podmínkou pro vydání dokumentů je např.

akceptace přiložené směnky dlužníkem. Směnka u dokumentárního inkasa může být splatná „na viděnou“, na určitý smluvený čas po viděné, k určitému datu po vystavení směnky. Postup uskutečnění dokumentárního inkasa: (1)

Prodávající a kupující sjednají kontrakt s přesně stanovenou podmínkou na

dokumentární inkaso. (2)

Prodávající předá zboží k přepravě a připraví veškerou dokumentaci, kterou předá

bance společně s příkazem k inkasu. (3)

Banka zkontroluje dokumenty a předá je inkasní bance (tedy bance kupujícího).

(4)

Banka kupujícího vybídne kupujícího k uhrazení částky a informuje ho o obdržení

dokumentů. (5)

Kupující zaplatí částku či provedené jiné dohodnuté plnění.

(6)

Banka kupujícího částku převede bance dodavatele a ta jí dále převede na účet svého

klienta. Vždy jde o platební závazek odběratele, banka zde působí pouze jako zprostředkovatel při vydávání dokumentů a transferu peněžních prostředků. Výhody a rizika použití dokumentárního inkasa Výhody použití dokumentárního inkasa jsou výhodnější z pohledu trasáta (odběratele), neboť platí až v době, kdy dostane informaci, že zboží bylo odesláno. Oproti tomu dodavatel se vystavuje nebezpečí, že odběratel částku nezaplatí, proto by si každý dodavatel měl odběratele volit dle zjištěných informací, dobrého odhadu a zkušenostech o jeho platební morálce. Odběratel se zase vystavuje riziku, že zboží nemusí odpovídat požadované sjednané kvalitě, i když jsou předloženy ke kontraktu odpovídající předkládané dokumenty. Obecně lze říci, že je tento obchodní vztah doporučován jako levnější platební instrument.

47

6.3 Dokumentární akreditiv

Dokumentární akreditiv viz: Příloha č. 6, je upraven § 2690 až § 2691 v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. Dle důvodové zprávy k NOZ ustanovení vycházejí z právní úpravy, které byly obsaženy v § 682 až § 691 obchodního zákoníku. Dokumentární akreditiv je nejvíce využívaným akreditivem, návrh vyšel i z jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy. (Uniform Customs and Practice for Documentary Credits), které byly vydány Mezinárodní obchodní komorou (ICC) v Paříži. Od roku 2007 platila revidovaná úprava, ze které vycházel i návrh k občanskému zákoníku č. 89/2012 Sb. Dokumentární akreditiv lze definovat jako bezhotovostní platební a zajišťovací nástroj, vystavený zpravidla bankou, pro financování obchodní činnosti v tuzemském i zahraničním platebním styku, jehož používání se řídí pevně stanovenými a mezinárodně uznávanými pravidly UCP Publ. 500. Příkazce se ve smlouvě o otevření akreditivu zavázal vyplatit osobě (oprávněnému či beneficientovi), v jejíž prospěch má být akreditiv otevřen, obnos až do ujednané výše. Akreditiv plní především funkci zajišťovací u kupních smluv. Účastníky dokumentárního akreditivu jsou: •

příkazce (kupující),

•

banka příkazce (banka vystavující akreditiv),

•

příjemce akreditivu (beneficient),

•

banka příjemce (banka prodávajícího, která otevření akreditivu příjemci oznamuje).

Účastníkům vznikají mezi sebou vzájemná práva a povinnosti. Na základě smlouvy o otevření akreditivu vznikají práva a povinnosti mezi příkazcem a výstavcem. Další vzájemná práva a povinnosti vznikají mezi výstavcem akreditivu a oprávněným. Z uvedeného vyplývá, že akreditivní vztah je vztahem trojstranným. Právě do platebních vztahů účastníků akreditivu vnáší jakousi jistotu úhrady, která je podmíněna splněním akreditivem stanovených podmínek. Výhody a rizika použití dokumentárního akreditivu – riziko je v podstatě pouze spojené s neznalostí teritoria a bonitou banky, která akreditiv vystavila či potvrdila. Výhodou pro klienta je, že banka dává klientovi k dispozici své know-how a technické zázemí.

48

Postup uskutečnění dokumentárního akreditivu: (1)

sjednání podmínek akreditivu (ty se sjednají před podepsáním smlouvy o otevření

akreditivu mezi prodávajícím a kupujícím), (2)

otevření akreditivu (kupující vyzve banku k otevření akreditivu ve prospěch

prodávajícího), (3)

informování banky prodávajícího (banka po otevření akreditivu informuje o této

skutečnosti kupujícího banku prodávajícího, a ta potvrdí prodávajícímu akreditiv), (4)

použití akreditivu (prodávající odešle zboží kupujícímu a sjednané patřičné

dokumenty bance, která předá dokumenty bance příkazce, a ta po jejich ověření převede peníze). Akreditivy lze dělit na různé druhy. Zmíním zde některé z nich. Zákon rozlišuje mezi akreditivy odvolatelnými a neodvolatelnými. V praxi jsou odlišeny různými podmínkami, co se týká otevření či použití dokumentárního akreditivu. Odvolatelný akreditiv – může být kdykoliv otevírající bankou změněn, případně zcela odvolán. Neodvolatelný akreditiv – v praxi více používaný. Představuje neodvolatelný závazek otevírající banky, která slibuje poskytnout stanovené plnění, v případě pokud beneficent splní ve stanovené lhůtě sjednané podmínky, tzn., předá dokumenty. I zde je možnost akreditiv změnit či zrušit, ale podmínka je souhlas všech zúčastněných stran. Další dělení, a to z hlediska právní závaznosti je tzv. Potvrzený akreditiv – vystavující banka podá žádost bance beneficienta, aby akreditiv potvrdila, čímž pro ni vzniká obdobný závazek jako pro banku vystavující. Pro příjemce se tím zvýší jistota k zaplacení. Další je tzv. Avizovaný akreditiv (nepotvrzený) – avizující banka pouze beneficientovi otevření akreditivu oznamuje, a to bez jejího vstupu do závazku z akreditivu. Dokumentární akreditiv je velmi oblíbený, zejména mezi exportéry (vývozci). I zde je potřeba obezřetnosti a zvážit v každém jednotlivém případě, která konkrétní banka by měla akreditiv vystavit, která je dostatečně bonitní, těmito jednoduchými kroky se dá předejít možným budoucím komplikacím. Obecně lze říci, že otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu je dostatečně spolehlivé pro vývozce.

49

6.4 Patronátní prohlášení Patronátním prohlášením se rozumí písemné prohlášení mateřské společnosti vůči věřiteli své dceřiné společnosti, že budou uhrazeny její závazky, pokud nebude schopna plnit dceřiná společnost sama. Je využívána při zajištění úvěru. Patronátní prohlášení může být právně vymahatelné, ale také bez právní závaznosti. Patronátní prohlášení v právním řádu České republiky nenalezneme, je obvykle vystavováno dle zahraničního práva, proto je důležité posoudit jeho právní účinky a závaznost vždy jednotlivě. Patronátní prohlášení patří mezi podpůrná zajištění. Zpravidla se používá k zajištění banky vůči právnické osobě se zahraniční majetkovou či státní účastí apod.

50

7 Závěr Ve své bakalářské práci jsem se pokusila zaměřit především na aktuální úpravu nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. spolu s komparací původní úpravy občanského a obchodního zákoníku. Nejdůležitější změna nastala při odstranění duality právní úpravy zajištění závazků, změna terminologie od 1. 1. 2014 rozlišuje zajištění a utvrzení dluhu. Tato změna bude zajistné velkým přínosem v rozhodování soudů a použití jednotlivých institutů v praxi. V této práci jsem se snažila porovnat změny zajišťovacích institutů, tj. zástavního a zadržovacího práva, ručení, finanční záruky, zajišťovacího převodu práva a dohodě o srážkách ze mzdy nebo jiným příjmů a dále utvrzení dluhů, tj. závdavku, smluvní pokuty a uznání dluhu, které nastaly účinností NOZ, a se kterými se je možné setkat v obchodní praxi. Při jejich popisu a rozboru jsem došla k závěru, že při zajišťovaní smluvních vztahů plní velmi důležitou roli, pokud jsou tedy dobře pochopeny a aplikovány správně. V mnoha případech jsou pouze úpravy původního platného občanského a obchodníku zákoníku převzaty ve stejném či podobném znění s minimálními změnami a použity do občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., další jsou upraveny tak, aby současná právní úprava byla srozumitelnější, jasnější, lépe použitelná v praxi. V úvodu mé bakalářské práce jsem se rozhodla seznámit čtenáře s předpisy, které ovlivňují zajištění závazků. Především obsah čl. 1 a čl. 2 odst. 3 v Listině základních práv a svobod by měl být pro společnost prvotním vzorem pro práva a povinnosti a chování při uzavírání jednotlivých smluv, zajišťovaní závazků či uznání dluhu. Věřím, že občanský zákoník přinese a bude mít pro české právo velký přínos, už jenom z toho důvodu, že nová právní úprava zareagovala a změnila původní nedostatky, které musely být řešeny judikaturou.

51

Použitá literatura Knižní zdroje: 1. BEZOUŠKA, P., PIECHOWICZOVÁ, L. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. Praha: ANAG. 2013. ISBN 978-80-7263-819-2 2. BOGUSZAK, J., ČAPEK, J. A., GERLOCH, A. Teorie práva. Praha: ASPI, s.r.o. 2. Vydání. 2004. ISBN 80-7357-030-0 3. ČERMÁKOVÁ, I., Bankovní záruka jako právní forma zajištění závazku. 3. vyd. Praha: Sekurkon, 1994. 34 s 4. FALDYKA, F., HUŠEK, J. a POHL, T. Zajištění a zánik obchodník závazků, 2. rozšířené vydání, ASPI, a.s., Praha: 2007, ISBN 978-80-7357-154-2 5. HURDÍK, J., a kol., Občanské právo hmotné, Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, ISBN 97880-7380-377-3 6. KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek II. Díl třetí: Závazkové práv, třetí aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI a.s., 2002, ISBN: 80-85963-51-5 7. KOVAŘÍK, Z., Obchodní smlouvy a právní vztahy finanční povahy, SEKURKON, Praha, 1994, čtvrté vydání 8. ŠTENGLOVÁ, I., Přehled judikatury ve věcech zajištění závazků, ASPI, a.s., Praha: 2007, ISBN 978-80-7357-245-7 9. TOSKOVÁ, I., Dokumentární inkaso, SEKURKON, Praha, 1994, 10. VÍCH, J., Slovník rozhodujících pojmů obchodních závazkových vztahů, Komora komerčních právníků v ČR, BONUS s.r.o., Praha: 1993 11. VYMAZAL, L., Zástavní právo, Linde Praha, a. s., 2012, ISBN 978-80-7201-8949

Použitá soudní rozhodnutí: Usnesení Ústavního soudu ČR spisová značka I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 Usnesení Ústavního soudu ČR spisová značka II. ÚS 249/97 ze dne 26. 2. 1998 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2005, sp. zn. 33 Odo 236/2005 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4900/2010 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010

52

Použité právní předpisy: ÚZ 856 Ústava ČR a Listina základních práv a svobod zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (dále jen ZOK) zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů Použité internetové zdroje PRK Partners – advokátní kancelář, zpracoval: JUDr. Petr Bezouška, Ph.D. Zakázaná ujednání v zástavní smlouvě, [online] Dostupné z http://www.prkpartners.com/rekodifikace/legislativni-novinky/221-zakazanaujednani-v-zastavni-smlouve/ ŠENKÝŘ PÁNÍK – advokátní kancelář. Zajištění závazků v novém občanském zákoníku, 6. 8. 2013 [online] Dostupné z http://www.senkyr-panik.cz/ eLAW.cz – právní portál. Ústavní soud k otázce dobrých mravů a úroků z prodlení, 29. 7. 2009[online] Dostupné z http://www.elaw.cz/judikatura/ustavni-soud-k-otazcedobrych-mrav-a-urok-z-prodleni Nový občanský zákoník – právní portál. Novinky v zástavním a zadržovacím právu, [online] Dostupné z http://obcanskyzakonik.justice.cz/infocentrum/caste-dotazy/ Fučík & Partneři – auditoři-daňoví poradci, Cenné papíry a smlouvy o cenných papírech z pohledu rekodifikace – 2. část, 29. 11. 2013[online] Dostupné z http://www.fucik.cz/cs/odborne-clanky/cenne-papiry-a-smlouvy-o-cennych-papirechz-pohledu-rekodifikace-2-cast Epravo.cz – Budoucí zástavní právo a vybrané možnosti jeho využití Mgr. Filip Čabant – advokát,[online] Dostupné z:http://www.epravo.cz/top/clanky/budoucizastavni-pravo-a-vybrane-moznosti-jeho-vyuziti-93167.html PRK partners – advokátní kancelář, Zastavárenský závod a cizí věci, [online] Dostupné z http://www.prkpartners.com/rekodifikace/legislativni-novinky/222zastavarensky-zavod-a-cizi-veci/ Epravo.cz: - Zajištění pohledávek věřitele zadržovacím právem podle nového občanského zákoníku, zpracoval Mgr. Jiří Klega 17. 9. 2013 [online] Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zajisteni-pohledavek-veritele-zadrzovacim-pravempodle-noveho-obcanskeho-zakoniku-92211.html Insolvence.cz: - Postavení ručitele a náhrada jeho plnění v oddlužení, zpracovala Mgr. Jana Kubešová dne 6. 3. 2014 [online] Dostupné z: http://insolvence.cz/oddluzenirucitel-dluznik-veritel-plneni/

53

Právní rádce-ihned.cz: Zajištění závazků podle nového občanského zákoníku: zpracoval Robert Němec – advokát, 23. 6. 2011 [online] Dostupné z http://pravniradce.ihned.cz/c1-52130100-zajisteni-zavazku-podle-noveho-obcanskehozakoniku Epravo.cz: Co přinese nový občanský zákoník v oblasti poskytování záruk, zpracoval Lukáš Vrána – advokát [online] Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/coprinese-novy-obcansky-zakonik-v-oblasti-poskytovani-zaruk-86372.html Legalpro.cz: Slib odškodnění, zpracovala Mgr. Tereza Hašová, advokátní kancelář [online] Dostupné z http://www.legalpro.cz/online-pravnik-info-ostatni/slibodskodneni Epravo.cz, Oživení zajišťovacího převodu práva, zpracoval Mgr. Michal Červinka[online] Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/oziveni-institutuzajistovaciho-prevodu-prava-93132.html

54

Seznam použitých zkratek, příloh NOZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění

ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění

ObčZ

Zákon č. 40/19964 Sb., občanský zákoník, v platném znění

LZPS

Listina základních práva a svobod, předpis č. 2/1993 Sb.

ZOK

Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích

s.r.o.

Společnost s ručením omezeným

Příloha č. 1: název

Zástavní smlouva k nemovitosti

str. 18

Příloha č. 2: název

Ručitelské prohlášení

str. 26

Příloha č. 3: název

Dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři

str. 41

Příloha č. 4: název

Směnka

str. 44

Příloha č. 5: název

Dokumentární inkaso

str. 45

Příloha č. 6: název

Dokumentární akreditiv

str. 47

55

Přílohy Příloha č. 1

1

Příloha č. 1

2

Příloha č. 1

3

Příloha č. 1

4

Příloha č. 2

1

Příloha č. 3

DOHODA O UZNÁNÍ DLUHU A SPLÁTKOVÉM KALENDÁŘI uzavřená ve smyslu ust. § 2053 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, mezi níže uvedenými smluvními stranami

1. ..................................................... (jméno, příjmení) ..................................................... (datum narození) ..................................................... (bytem) (dále jen „věřitel“) 2. ..................................................... (jméno, příjmení) ..................................................... (datum narození) ..................................................... (bytem)

(dále jen „dlužník“)

Článek I. Uznání dluhu Dlužník prohlašuje, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne ........., která je přílohou této smlouvy, si půjčil na koupi automobilu od věřitele částku ........... (slovy: .......................). Dlužník uznává svůj dluh ve výši ........... (slovy: ...............) ze dne ............, a prohlašuje, že věřiteli uhradí částku ..........., kterou z důvodu uvedené zápůjčky dluží nejpozději do ..................... Článek II. Splátkový kalendář Dlužník se zavazuje, že svůj dluh ve výši ..............věřiteli splní v 8 splátkách, dle níže vymezeného splátkového kalendáře: 1.splátka – datum splatnosti ......................, výše splátky ............. (slovy: ....................), 2.splátka – datum splatnosti ......................, výše splátky ............. (slovy: ....................), 3.splátka – datum splatnosti ......................, výše splátky ............. (slovy: ....................), 4.splátka – datum splatnosti ......................, výše splátky ............. (slovy: ....................), 5.splátka – datum splatnosti ......................, výše splátky ............. (slovy: ....................), 6.splátka – datum splatnosti ......................, výše splátky ............. (slovy: ....................), 7.splátka – datum splatnosti ......................, výše splátky ............. (slovy: ....................), 8.splátka – datum splatnosti ......................, výše splátky ............. (slovy: ....................).

Splátky dluhu budou poukazovány na účet věřitele vedený u .............................., ................................./................ nebo dlužníkem osobně proti podpisu věřitele v hotovosti.

č.

ú.

Splátka je uhrazena řádně a včas, jestliže bude nejpozději v den splatnosti připsána na účet věřitele nebo předána věřiteli proti podpisu v hotovosti osobně. Dojde-li ze strany věřitele ke změně banky nebo čísla účtu je věřitel povinen dlužníka písemně vyrozumět. Po obdržení písemného vyrozumění týkajícího se změny účtu, je dlužní povinen platit další splátky na nově uvedený účet. Článek III. Ztráta výhody splátek

1

Smluvní strany sjednávají pro případ, že dlužník nesplní některou ze splátek řádně a včas, v souladu s ust. § 1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo věřitele na vyrovnání celé pohledávky (ztráta výhody splátek). Věřitel musí toto právo uplatnit u dlužníka písemně nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Článek IV. Smluvní pokuta Dostane-li se dlužník do prodlení s některou ze splátek, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši .................- Kč za každý i započatý den prodlení s plněním této povinnosti. Smluvní pokuta je splatná následujícího dne po dni, ve kterém dlužníkovi vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu.

Dostane-li se dlužník do prodlení s některou ze splátek, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení s plněním této povinnosti. Smluvní pokuta je splatná následujícího dne po dni, ve kterém dlužníkovi vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu. (2. varianta)

Právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniká, v případě, že dlužník porušení smluvní povinnosti nezavinil. Zaplacením smluvní pokuty není omezena výše nároku na náhradu škody. Článek IV. Závěrečná ustanovení Smluvní strany prohlašují, že jsou plně svéprávné k právnímu jednání, že si smlouvu před podpisem přečetly, s jejím obsahem souhlasí a na důkaz toho připojují své podpisy.

Splátkový kalendář je nedílnou součástí této dohody.

Tato dohoda nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami

Změny nebo dodatky této dohody lze provádět pouze formou písemných dodatků.

Skutečnosti ve smlouvě blíže nespecifikované se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. V ……… dne ………….

V ……… dne …………..

...…………………………………... věřitel

………........……………………. dlužník

Příloha: Smlouva o zápůjčce ze dne ..................

2

Příloha č. 4

SMĚNKA

___________________ místo a datum vystavení směnky

částka

ZA TUTO SMĚNKU ZAPLATÍM BEZ PROTESTU

______________________ měna

__________________ údaj splatnosti

na řad (komu) ___________________________________ částka slovy _____________________________________________ korun českých Splatno v____________ místo, kde má být placeno

__________________________ jméno (název), adresa a podpis výstavce

1

Příloha č. 5

1

Příloha č. 6

1