Zajištění závazků se zaměřením na zástavní právo 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE

Zajištění závazků se zaměřením na zástavní právo

_______________________________________________________________________

1. ÚVOD A CÍL PRÁCE Problematika zajištění závazků nabývá v současné době na významu a to zejména z hlediska mezinárodních obchodních transakcí, ale v neposlední řadě i v oblasti bankovních obchodů a dalších spekter obchodně i občanskoprávního prostředí. Zajištění závazků se stává středem zájmu a souvisí s rychlým rozvojem obchodu a se současným trendem, při kterém se účastníci směny přestávají čím dál více obávat zadlužování se. Je tedy nasnadě, že je nutno se zabývat v této souvislosti i otázkou bezpečnosti těchto obchodních vztahů. Zajištění závazků bezesporu souvisí se snížením rizika věřitele, že se mu plnění, na něž má smluvní či jiný nárok, reálně dostane. S tímto jevem je také spojen vývoj práv, které jsou s tímto nerozlučně spojena. Posilování právních jistot se velmi významně projevuje především v oblasti majetkových práv, zvláště pak práv k nemovitostem. Touto problematikou se zabývá především právní úprava občanského a obchodního zákoníku a řeší ji podle tzv. zajišťovacích institutů

Cílem této diplomové práce je podat základní přehled jednotlivých zajišťovacích institutů, které jsou používány v České republice a jejichž právní úpravu český právní řád obsahuje. Zajišťovací instituty budou jednotlivě představeny jak z hlediska příslušné právní úpravy, tak z hlediska jejich obsahu a využití. Bude též osvětlen vznik, případná možnost úpravy a zánik jednotlivých zajišťovacích institutů a jaké kroky lze podniknout v případě nesplnění závazků dlužníka. Součástí práce bude též srovnání všech představených institutů dle zvolených kritérií pro jejich přehledný souhrn.

V dnešní době lidé často řeší nedostatek finančních prostředků na uspokojování svých potřeb různými půjčkami, úvěry, hypotékami a leasingy. Dostávají se do rolí dlužníků a za svůj dluh se musí něčím zaručit pro případ, že by dluh věřiteli nedokázali splatit. Z teoretických informací uvedených v první části této práce se oblast zájmu dále podrobněji zaměří na zajišťovací institut zástavního práva. Tento institut bude následně aplikován při řešení fiktivního příkladu na vznik zástavního práva a jeho následného zápisu do katastru nemovitostí. V této části budou uvedeny kroky vedoucí k sepsání

6


_______________________________________________________________________ zástavní smlouvy a náležitosti potřebné k zápisu zástavního práva k nemovitosti a průběh celého správního řízení i s případnými možnými doplňky a komplikacemi. Význam této práce tedy nespočívá ani tak v podání vyčerpávajících informací o jednotlivých zajišťovacích smluvních typech, jako v přehledném a srozumitelném představení této problematiky v souvislostech, které je dobré v praxi vzít na zřetel a přiblížit je čtenářům, kteří jsou ať už z osobních nebo pracovních důvodů se touto tématikou nuceni zabývat. Za úspěch se dá v případě tohoto díla pokládat, stane – li se praktickým nástrojem při sestavování prostých smluv jak v občanské, tak i v obchodní sféře.

2. METODIKA Při řešení tohoto díla budou uplatněny zejména znalosti načerpané studiem uvedené literatury a závazných právních instrukcí pro tuto problematiku. Prvotním úsilím je nezbytnost shromáždit si dostatek podkladů a najít potřebné informace. Při fázi shromažďování podkladů ke zpracování zadané problematiky je v dnešní době mimo literárních zdrojů vhodné využít zejména podklady dostupné prostřednictvím webové služby. Jelikož je zadaná problematika velice často používaným prostředkem zajištění, je pro poznatky, které se jen těžko dají vyčíst z teoretických podkladů, oslovit odborníka, který má s danou problematikou bohaté zkušenosti a může poskytnout cenné rady. Po ukončení fáze zabývající se sběrem podkladů potřebných ke zpracování tématu, je třeba tyto materiály pečlivě prostudovat

a zvolit ty úseky,

které jsou vhodné do diplomové práce zakomponovat. Vlastní vypracování je následujícím krokem a vede k uspořádání a zapracování zvolených oblastí do práce, ve stanovení hodnotících kritérií, kterými se jednotlivé zajišťovací instituty porovnávají dle subjektivních názorů a v neposlední řadě též nastínění použitelnosti vybraného mechanismu na smyšlené příkladě. Po vypracování vlastní práce se všemi náležitostmi, proběhne diskuse na výše uvedené výsledky práce a na přínos práce pro případného čtenáře. Budou uvedeny přednosti i nedostatky zpracovávané problematiky a návrhy na případné zlepšení. V závěrečné části práce budou shrnuty výsledky práce a zhodnocení dosažení cílů, které byly na začátku práce vytyčeny. Jako poslední krok budou uvedeny návrhy na případnou úpravu a zlepšení dané oblasti.

7


_______________________________________________________________________

3. ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ

Věřitel je vždy v určité nejistotě ohledně toho, zda dlužník splní svůj dluh vůči němu. Tato nejistota přitom může odrazovat od realizace řady oboustranně přínosných transakcí. Právní řád proto obsahuje možnosti, jak zvýšit jistotu věřitele, že jeho pohledávka bude splněna. Souhrnně se hovoří o zajištění závazků, případně o zajišťovacích institutech Zajištění závazků se uskutečňuje prostřednictvím vedlejšího, tj. zajišťujícího právního vztahu, který je svým vznikem, obsahem a případně i trváním závislý na existenci hlavního, tj. zajišťovaného vztahu. Z vedlejšího vztahu vyplývají věřiteli další práva, která v hlavním vztahu s dlužníkem neměl. Vedlejší povaha zajištění je dána tím, že zajišťovací závazek nemůže vzniknout bez existence hlavního závazku a nemůže bez něj existovat. Platnost vedlejšího závazku je závislá na platnosti závazku hlavního a až na výjimky platí, že při zániku hlavního závazku zaniká i závazek vedlejší, byť by nebyl splněn. Naproti tomu zánik vedlejšího závazku nemá za následek zánik závazku hlavního. V případech, kdy zajištění poskytne osoba odlišná od dlužníka, mají zajišťovací prostředky subsidiární povahu, to znamená, že kdo zajištění poskytl, je povinen plnit v případě, že neplnil dlužník. Základní funkcí zajišťovacích právních institutů je zvýšení jistoty věřitele, že jeho pohledávka bude splněna. Některé ze zajišťovacích institutů plní též funkci uhrazovací, spočívající v tom, že věřiteli je dána možnost uspokojit svou pohledávku z majetku dlužníka či třetí osoby, která závazek zajistila – např. ručitele. Existuje celá řada forem zajištění, upravených v různých předpisech – především však v občanském a obchodním zákoníku. K zajištění pohledávky lze použít i více zajišťovacích prostředků zároveň.

8


_______________________________________________________________________ Základní dělení zajištění je na: •

věcněprávní zajišťovací instrumenty – sem řadíme např. právo zástavní, zadržovací (upraveny v občanském zákoníku), výhradu vlastnictví (v občanském i obchodním zákoníku);

•

závazkověprávní – sem řadíme smluvní pokutu, ručení (tyto instituty jsou upraveny jak v občanském, tak v obchodním zákoníku), dohodu o srážkách ze mzdy, zajištění závazku převodem práva, zajištění postoupením pohledávky, převzetí dluhu, uznání závazku či dluhu (v občanském zákoníku, téměř totožný právní institut je upraven v obchodním zákoníku pod názvem uznání závazku) a bankovní záruku či akreditiv (v zákoníku obchodním). Zajišťovací závazek může vzniknout zároveň se závazkem zajišťovaným,

ale může vzniknout i za účelem zajištění závazku, který má teprve v budoucnu vzniknout, nebo je jeho vznik závislý na splnění nějaké podmínky.

Zajišťovací závazky mohou vzniknout na základě následujících právních skutečností: 1) na základě právního úkonu •

dvoustranného – smlouvou či dohodou (ujednáním)

•

jednostranného, ze strany – věřitele (retence) - dlužníka (uznání závazku) - osoby třetí (bankovní záruka)

2) na základě výroku orgánu veřejné moci (soudcovské zástavní právo) 3) vzniklé ze zákona •

vznik zákonného zástavního práva (skladovatele na skladované věci, dopravce k zásilce, zasilatele k zásilce, banky k věcem uloženým, atd.)

•

vznik zákonného ručení (v případě družstev a obchodních společností, při prodeji a nájmu podniku, tichý společník ručí za závazky podnikatele v případě uvedení jeho jména ve firmě podnikatele, atd.).

9


_______________________________________________________________________

4. ZAJIŠŤOVACÍ INSTITUTY 4.1 Smluvní pokuta Základem právní úpravy smluvní pokuty jsou ustanovení podle § 544 až § 545 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ) s tím, že pro obchodní závazkové vztahy jsou některé záležitosti upraveny odchylně podle § 300 až § 302, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ). Smluvní pokutu si sjednávají strany pro případ porušení smluvní povinnosti a platí, že ji lze sjednat i vedle úroků z prodlení. Podle § 544 ObčZ, plní smluvní pokuta funkci paušalizované náhrady škody, z čehož vyplývá, že poruší-li účastník svou povinnost, je zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokuta se sjednává jen písemně a v ujednání musí být určena její výše nebo stanoven způsob jejího určení. Tato ustanovení se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem – tedy na penále. Smluvní pokutou lze částečně předcházet sporům o náhradu škody, které by jinak mohly vzniknout. Pokutu lze dohodnout jak pro případ, že splněny nebudou všechny smluvní povinnosti, tak pro případ nesplnění jednotlivé smluvní povinnosti. Věřiteli usnadňuje situaci v tom, že nemusí prokazovat vznik škody a ani její výši. V soudním řízení musí věřitel prokazovat okolnosti podmiňující povinnost dlužníka zaplatit smluvní pokutu, nikoliv to, zda mu vznikla škoda. V praxi nehraje roli, jak si strany označí svou dohodu, popř. zda použijí přímo termín „smluvní pokuta“, nýbrž rozhodující je obsah jejich ujednání. Může jít o zajištění povinností vyplývajících z jakékoli smlouvy – tedy i ze smlouvy inominátní – v zákoně nepojmenované, pokud to její charakter připouští. Na rozdíl od úroků a poplatku z prodlení, není smluvní pokuta příslušenstvím pohledávky, ale je samostatným majetkovým nárokem. Shora bylo uvedeno, že smluvní pokutu lze sjednat i vedle úroků z prodlení. V praxi se ve smlouvách často objevuje ustanovení, dle kterého je smluvní strana v případě prodlení se zaplacením peněžní částky zavázána zaplatit smluvní pokutu ve výši např. 0,05 % za každý den prodlení.

10


_______________________________________________________________________ Taková smlouva se vůbec nezmiňuje o úroku z prodlení a v případě, že k prodlení dojde, má oprávněná strana právo žádat nejen smluvní pokutu v dohodnuté výši, ale též úrok z prodlení v zákonné výši. Tímto „neviditelným“ způsobem se běžně zvyšují sankce za prodlení cca o 50 %. Smluvní pokutou není závazek zaplatit určitou částku

v případě odstoupení od smlouvy, protože odstoupení od smlouvy není

porušením povinnosti, nýbrž výkonem práva, vyplývajícího buď ze zákona, nebo založeného smluvně. Takové částce se podle obchodní i občanské úpravy říká odstupné. Důsledky smluvní pokuty:1 •

dlužník je povinen plnit povinnost, jejíž plnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po té, co ji již zaplatil, pokud si účastníci ve smlouvě o smluvní pokutě neujednají něco jiného;

•

věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, pokud však z ujednání účastníků nevyplývá něco jiného (to je důsledkem toho, že smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody);

•

věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu, jen když je to mezi účastníky dohodnuto;

•

dlužník není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil, pokud však z dohody mezi stranami nevyplývá něco jiného. Úprava v obchodním zákoníku se o smluvní pokutě zmiňuje jen v několika

ustanoveních. Důležité je zde zmínit moderační právo soudu, kdy podle § 301 ObchZ, může soud nepřiměřeně vysokou pokutu snížit s přihlédnutím k významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Moderační právo občanský zákoník soudu nepřiznává. Podle § 301 ObchZ se odstoupení od smlouvy nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty.

1

GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 1999. 456 s. ISBN: 80-85881-24-1. s. 56

11


_______________________________________________________________________

4.2 Ručení Právní úprava ručení se nachází v občanském i obchodním zákoníku. Pro výklad obou zákonů je tato část rozdělena na právní úpravu ručení jek v občanském, tak v obchodním zákoníku. Úprava ručení v občanském zákoníku Provádí se podle § 546 až § 550, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ručení lze ujednat dohodou. Dle § 546, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů vzniká ručení písemným prohlášením, v němž ručitel bere na sebe povinnost vůči věřiteli, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Je třeba, aby s prohlášením věřitel projevil souhlas, který lze projevit jakoukoli formou, stačí proto i konkludentně. Souhlasu dlužníka není třeba, takže ručení může vzniknout i bez jeho souhlasu. Ručením lze zajistit každou pohledávku s peněžitým plněním. Z nepeněžitých pohledávek pouze ty, jejichž předmětem je zastupitelné plnění. Pokud by šlo o nezastupitelné plnění vázané jen na osobu dlužníka, ručitel by tento závazek nemohl převzít – v takovém případě by mohlo být zajištěno jen náhradní peněžité plnění nebo plnění z titulu náhrady škody vzniklé nesplněním závazku. Ručitel se může platně zavázat k ručení i bez souhlasu svého manžela. Neznamená to však, že vznikl společný ručitelský závazek obou manželů. Ručitelský závazek se může vztahovat na plnění ve stejném rozsahu, v jakém je vázán dlužník, je však možný i rozsah menší. Ručitel ale nemůže převzít ručení ve větším rozsahu. Pokud existuje více pohledávek, může ručitel převzít ručení jen za jednu z nich, za všechny, nebo i jen za některé. Ručení je zásadně časově neomezené. Ručitel jej ale může omezit na určitou dobu, pokud to uvede ve svém ručitelském prohlášení, eventuelně pokud dodatečně o tom uzavře písemnou dohodu s věřitelem. Za jednu pohledávku může převzít ručení i několik osob, a to každá buď za celý dluh, nebo jen za jeho část. Je důležité si uvědomit, že pokud ručitel neomezí své ručení v písemném prohlášení jen na část závazku dlužníka, pak ručí za celý závazek. Je-li závazek zajištěn ručením více osob, může věřitel požadovat splnění na kterémkoliv z ručitelů, nebo jen na některých z nich, nebo na všech současně.

12


_______________________________________________________________________ Ručitelský závazek zaniká nejpozději se zánikem pohledávky, která je zajištěna. Před zánikem závazku zanikne závazek ručitele2: •

splněním nebo pokud bylo po právu odepřeno plnění;

•

uplynutím doby, na kterou bylo ručení omezeno;

•

na základě dohody věřitele s ručitelem (věřitel se práva vzdá nebo plnění promine);

•

splynutím pohledávky z hlavního závazku s povinností v jedné osobě. Ručitelský závazek se neváže k osobě dlužníka, ale k pohledávce věřitele,

a proto nezaniká smrtí dlužníka. Pokud ručitel požádá věřitele, aby mu sdělil výši své pohledávky, je ten povinen tak učinit kdykoli a bez zbytečného odkladu. Jde o tzv. informační povinnost, v níž však forma žádosti ani informace není předepsána. Nesplnění této povinnosti věřitelem nemá na další existenci ručení vliv. Nesplnění, nebo sdělení nepravdivé výše zůstatku pohledávky může však založit odpovědnost věřitele za škodu. Podle § 548, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů platí, že při domáhání se plnění věřitel musí nejprve písemně vyzvat k plnění dlužníka a po této marné výzvě, kdy dlužník povinnost nesplnil, je ručitel povinen dluh splnit. Stačí písemné vyzvání či upomínka, která byla dlužníkovi doručena. Není třeba, aby věřitel svou pohledávku vůči dlužníku nejdříve uplatnil u soudu. Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník. Jde např. o námitku promlčení (byl-li dluh promlčen) či o námitku započtení (pokud dlužník mohl proti pohledávce věřitele započíst svou vlastní pohledávku, ale neučinil tak). Ručitel však může proti pohledávce věřitele započíst i svou vlastní pohledávku, kterou má proti věřiteli. Pokud dlužník uzná dluh, je toto uznání účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví souhlas. § 549, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů uvádí, že ručitel má možnost plnění odepřít jen v případě, že věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. Pokud splní dluh ručitel, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli – tzv. regresní nárok.

2

BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007. 268 s. ISBN: 80-7357-096-3. s. 86

13


_______________________________________________________________________ Úprava ručení v obchodním zákoníku Ručení je plně upraveno také podle § 303 až § 312 ObchZ, proto se občanský zákoník pro ručení v obchodních závazcích neužije. Podle § 303 ObchZ se dlužníkovým ručitelem stává ten, kdo písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník nesplní vůči němu určitý závazek – vznik ručení je zde vázán na jednostranné písemné prohlášení ručitele, takže se nevyžaduje ani souhlas věřitele, ani dlužníka (rozdíl od občanského práva). § 304 ObchZ uvádí, že ručením lze zajistit jen platný závazek dlužníka nebo jeho část, ale i závazek, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky. Vzniku ručení však nebrání, pokud je závazek dlužníka neplatný jen pro nedostatek způsobilosti dlužníka brát na sebe závazky, o němž ručitel v době svého prohlášení o ručení věděl. I zde musí být při uplatnění plnění dlužník nejdřív písemně vyzván věřitelem. Tohoto vyzvání ovšem není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit, nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní – na rozdíl od úpravy v občanském zákoníku, je zde umožněno věřiteli od vymáhání své pohledávky vůči dlužníkovi v některých případech upustit a domáhat se plnění přímo na ručiteli. Vše, co již bylo řečeno o dlužníkových námitkách, platí i zde. Ručitel tedy může proti věřiteli uplatnit veškeré námitky, které má k dispozici dlužník a rovněž své vlastní námitky. Je nepochybně v dlužníkově zájmu, aby ručiteli sdělil všechny potřebné podrobnosti o zajištěném závazku, a tedy i o případných možných námitkách. Podle § 306 ObchZ platí, že pokud ručitel uplatní vůči věřiteli neúspěšné námitky, které mu sdělil dlužník, vzniká dlužníkovi povinnost nahradit ručiteli náklady, které mu tím vznikly. Je možné, aby se za tentýž závazek zaručilo více osob, pak zde ručí všichni za celý závazek. To neplatí, pokud v ručitelském prohlášení jeden ze spoluručitelů omezil své ručení jen na část závazku. Ručitel, který splatil celý dluh, nebo větší část než odpovídá jeho podílu, je oprávněn požadovat na ostatních ručitelích náhradu podle výše jejich podílu. Přitom, pokud není dohodnuto něco jiného, platí, že podíly ručitelů na zajištění pohledávky jsou pro účely jejich vzájemného vypořádání stejné. Jestliže ručitel splní závazek, za který ručí, vstupuje dle § 308 ObchZ do pozice věřitele a má právo požadovat všechny doklady a pomůcky, které má věřitel, a které jsou potřebné k uplatňování jeho nároku. Uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí

14


_______________________________________________________________________ dlužníka, vzniká pak dlužníkovi právo vůči ručiteli uplatnit všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby na něm věřitel splnění vymáhal. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit námitky, na které dlužník ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu po doručení zprávy, že věřitel uplatnil nároky z ručení. ,,Ručení zaniká zánikem závazku, který ručení zajišťuje. Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. Ručení však nezaniká, jestliže závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a závazek je splnitelný ručitelem, nebo pro zánik právnické osoby, jež je dlužníkem.“3

4.3 Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů je jeden z institutů, který je zcela upraven jen v občanském zákoníku a sice podle § 551 ObčZ s tím, že úprava se vztahuje i na obchodní vztahy. § 551 ObčZ uvádí, že uspokojení pohledávky výživného podle zákona o rodině, a jiné pohledávky, o níž tak stanoví zákon, lze zajistit písemnou dohodou mezi věřitele a dlužníkem o srážkách ze mzdy. Plátce mzdy ovšem není účastníkem dohody. Při provádění srážek se postupuje např. podle zákoníku práce a občanského soudního řádu. Tento institut sice slouží především k zajištění závazku, ale také k postupnému uspokojení pohledávky. Protože zákon hovoří jen o dohodě mezi věřitelem a dlužníkem, nemůže nikdo jiný kromě dlužníka toto zajištění poskytnout, přičemž dlužníkem může být jen fyzická osoba. Dohodou může být zajištěna pouze peněžitá pohledávka, a to buď splatná, anebo pohledávka na opětující se plnění splatné teprve v budoucnu (např. výživné). Zajištění nepeněžité pohledávky nepřichází v úvahu.

3

BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007. 268 s. ISBN: 80-7357-096-3. s. 48

15


_______________________________________________________________________ Přípustná výše srážek se stanoví z čisté mzdy, tzn. po odpočtu:4 •

zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků;

•

pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti;

•

pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. Od takto zjištěné čisté mzdy se pak ještě odečte základní nepostižitelná částka

a zhruba jedna třetina zbytku odpovídá maximálně přípustné výši srážek. Přesný způsob výpočtu přípustné výše srážek ze mzdy je stanoven v nařízení vlády č. 595/2006 Sb. Zároveň mohou být prováděny srážky na základě nařízeného výkonu rozhodnutí a srážky podle dohody. Podle § 551, odst. 2 ObčZ platí, že v okamžiku, kdy věřitel předloží plátci tuto dohodu, nabývá právo na výplatu srážek. To platí i pro jiné příjmy, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou, např. pracovní odměny členů družstev, důchody ze sociálního zabezpečení, náhrada za ztrátu na výdělku, náhrada nákladů na výživu pozůstalých, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, atd. Plátce je povinen od té doby vykonávat srážky podle dohody a vyplácet je věřiteli až do úplného uspokojení pohledávky. Musí přitom dbát, aby srážky nečinily víc, než stanoví zákon a při případném poklesu mzdy dlužníka je v odpovídajícím rozsahu snížit. Při změně zaměstnavatele vzniká novému plátci mzdy povinnost ze zákona provádět srážky, jakmile se o dohodě o srážkách ze mzdy dozví od svého zaměstnance, popř. od jeho předchozího plátce mzdy. I věřitel je oprávněn novému plátci předložit dohodu, dokud nebude pohledávka uspokojena. Jednostranný příkaz dlužníka svému zaměstnavateli, aby za něj zprostředkoval platbu věřiteli, nenahrazuje tuto dohodu o srážkách ze mzdy. Dohoda o srážkách ze mzdy zaniká, jakmile je pohledávka věřitele splněna nebo když dlužník přestal pobírat mzdu. Před uspokojením pohledávky se účastníci mohou dohodnout, že zruší dohody o srážkách, aniž by to mělo vliv na existenci pohledávky samé.

4

FALDYNA, F., HUŠEK, J. Zajištění a zánik obchodních závazků. 1. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2007. 236 s. ISBN: 978-80-7357154-2. s. 115.

16


_______________________________________________________________________

4.4 Zajištění závazku převodem práva Úprava zajišťovacího převodu práva podle § 553 ObčZ platí v celém rozsahu i na obchodní závazkové vztahy, protože v obchodním zákoníku není tento zajišťovací prostředek upraven. Dle § 553, odst. 1 ObčZ může být splnění závazku zajištěno také převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele. Dlužník postupuje věřiteli své právo, které má proti jinému. Předmětem může tedy být jen (na rozdíl od práva zástavního) právo dlužníka, nikoliv osoby třetí, a to právo v době převodu existující. Není blíže vymezeno, jaké právo může být převedeno, samozřejmě to musí být právo převoditelné. Zpravidla jde o postoupení pohledávky, kterou má dlužník proti třetí osobě, ale může jít o právo věcné, včetně vlastnického. ,,Důležité je, že převáděné právo může mít pouze občanskoprávní a jen majetkový charakter (nemůže jít o výsady, koncese, atd.), vyloučeny jsou nepřevoditelné pohledávky, nelze takto ani zajistit závazek, který má teprve v budoucnu vzniknout.“

5

Ze smlouvy nebo ze zákona může

vyplývat zákaz převodu. Tuto smlouvu uzavírá s věřitelem dlužník, nemůže ji uzavírat osoba třetí. Z vedlejší povahy zajištění vyplývá, že zde musí existovat platný závazek hlavní, z něhož je povinen dlužník plnit. Převodem práva dochází podmíněně ke změně subjektu práva, tedy ke změně věřitele. Pohledávka, popř. právo, je postoupena s rozvazovací podmínkou (jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou), že zajištěný závazek bude splněn. Při uspokojení zajištěné pohledávky se pak uplatní rozvazovací podmínka - právní úkony, jimiž bylo právo převedeno, ztrácejí účinnost a právo v rozsahu, v jakém bylo převedeno, přechází zpět na dlužníka. Ze zákona pak převod práva zaniká. Namísto rozvazovací podmínky si však účastníci mohou další smlouvou dohodnout zpětný převod práva po splnění závazku dlužníkem. Občanský zákoník neupravuje vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Rozhodující úlohu zde tedy hraje jimi uzavřený obsah smlouvy. V ní musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí, a jeho předmět,

5

GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 1999. 456 s. ISBN: 80-85881-24-1. s 254.

17


_______________________________________________________________________ popř. způsob uspokojení pohledávky věřitele z převedeného dlužníkova práva. Jakákoliv omezení převodu práva sjednaná mezi věřitelem a dlužníkem, mají význam jen ve vztahu mezi nimi, vůči třetím osobám, jsou bez právních účinků. Z obsahu smlouvy musí být zřejmé, že se nejedná o převod trvalý. Podle § 553, odst. 2 ObčZ musí být smlouva uzavřena písemně, jinak je smlouva neplatná.

4.5 Uznání dluhu Uznání dluhu je upraveno podle § 558 ObčZ. Obchodní zákoník tentýž institut upravuje pod názvem „uznání závazku“, o kterém bude pojednáno dále. Ustanovení o uznání dluhu proto nelze použít na obchodně právní vztahy. ,,Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval, čímž zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání, čímž se projevuje jeho zajišťovací funkce.“

6

Jiné je to však

u promlčeného dluhu, tady má uznání tento právní následek (právní domněnku existenci dluhu v době uznání) jen, věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení, jak uvádí § 558 ObčZ. Jedná se o jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. K uznání dochází většinou poté, co nastala splatnost dluhu. Lze uznat i dluh, který v době uznání nebyl ještě splatný. Zákon nevyžaduje, aby se dlužník v uznávacím projevu zavázal k plnění, stačí, když z uznávacího projevu je zřejmé, že si je své povinnosti k plnění vědom. Výše uznaného dluhu musí být vyjádřena tak, aby byla objektivně určitelná. Nestačí, ví-li dlužník i věřitel, o jaký dluh a v jaké výši se jedná, nýbrž vzhledem k obligatorní formě úkonu – musí být tyto údaje obsaženy v písemném projevu, nebo alespoň z něj musí bez pochybností vyplývat. Předmětem uznání mohou být dluhy peněžité i nepeněžité. Doba, kdy bude dluh splněn, nemusí být v písemném projevu vůbec uvedena. Není povinností dlužníka uznat svůj dluh vůči věřiteli. Uznáním nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový, pouze se usnadňuje procesní situace věřitele v případě sporu, protože věřitel nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Naopak dlužník, pokud by namítal, že dluh nevznikl, že byl splněn

6

GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 1999. 456 s. ISBN: 80-85881-24-1. s. 364.

18


_______________________________________________________________________ nebo jinak zanikl, musel by to prokázat – uznáním tedy přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka. Co se týče promlčení, zakládá uznání dluhu běh nové promlčecí doby v důsledku jejího přerušení, takže namísto doposud uběhlé promlčecí doby počíná běžet nová promlčecí doba ode dne, kdy k uznání došlo. Rozdílná situace ovšem nastává, pokud dlužník uzná právo věřitele co do důvodu, avšak jen do určité výše, pak nastanou účinky uznání jen ohledně uznané výše a původní promlčecí doba pokračuje dál ohledně zbytku dluhu. Pokud je platně uznán promlčený dluh, nemůže se již dlužník bránit námitkou promlčení. Pro vznik domněnky trvání dluhu se však vyžaduje, aby ten, kdo uznal promlčený dluh, o promlčení věděl. Pohledávku lze uznat opětovně i několikrát za sebou. Dokonce i právo přiznané soudním rozhodnutím může být uznáno dlužníkem co do důvodu a výše (zde by nová promlčecí doba běžela ode dne, kdy k uznání došlo). U společně zavázaných dlužníků, bez ohledu na to, zda jde o závazek dělený mezi dlužníky, nebo o závazek společný a nerozdílný – solidární, se účinky uznání dluhu jen některým z nich, vztahují pouze na tohoto dlužníka. Solidárně zavázaný dlužník může uznat celý dluh co do důvodu a výše.Uznání dluhu jen jedním z manželů může zavazovat oba manžele, jde-li o jejich společný dluh, a lze-li zejména s ohledem na výši dluhu, takový úkon považovat za běžnou záležitost. Jestliže ručitel vysloví souhlas s uznáním dluhu dlužníkem, pak je účinné i vůči němu – narozdíl od obchodního zákoníku, kde souhlas ručitele není vůbec třeba. Pro praxi velmi vhodné je uznání dluhu formou notářského zápisu (nebo exekutorského zápisu) s doložkou přímé vykonatelnosti. Tato listina totiž má účinky vykonatelného exekučního titulu a na jejím základě lze přímo podat návrh na exekuci. Věřitel v takovém případě nemusí absolvovat často zdlouhavé soudní řízení.

4.6 Uznání závazku Uznání závazku je obchodně právní institut, který obsahově do značné míry odpovídá uznání dluhu dle občanského zákoníku. Přesto jsou zde některé odlišnosti, na které bude dále upozorněno podle § 323 ObchZ.

19


_______________________________________________________________________ Podle § 323, odst. 1 ObchZ platí, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. ,,Podmínkou je, že musí jít o závazek určitý, tj. že závazek musí být jednoznačně identifikován, přičemž způsob této identifikace zákon neurčuje, lze ji tedy provést jakýmkoli jednoznačným způsobem.“ 7 Obchodní zákoník narozdíl od zákoníku občanského výslovně nevyžaduje, aby byl závazek určen svým důvodem a výší. Někdy se ale dovozuje, že by měl být uznán co do výše. Avšak není-li rozsah nijak omezen, lze dovodit, že byl uznán v celém rozsahu i bez toho, že by byla uvedena jeho výše. Jedná se o jednostranný právní úkon, pro který se vyžaduje písemná forma. Uznat lze závazek peněžitý i nepeněžitý. Písemným uznáním závazku běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. I placení úroků se považuje za uznání závazku ohledně částky, z níž se úroky platí. I v případě, kdy dlužník plní svůj závazek částečně, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. § 323, odst. 3 ObchZ uvádí, že uznání závazku má účinky i vůči ručiteli.

4.7 Zajištění postoupením pohledávky Tato úprava platí pro zajištění obchodních závazků podle §524 až 530 ObčZ z důvodu absence této úpravy v obchodním zákoníku.

Podle § 524 ObčZ může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Jedná se o postoupení pohledávky, nikoliv však za účelem trvalé změny věřitele, nýbrž za účelem zajištění pohledávky jiné. Musí jít o pohledávku převoditelnou; postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele,

7

anebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. V písemné smlouvě je

GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 1999. 456 s. ISBN: 80-85881-24-1. s.370.

20


_______________________________________________________________________ třeba sjednat závazek věřitele ke zpětnému postoupení pohledávky, jestliže zajištěný závazek bude splněn. Jde o obdobný institut jako je zajišťovací převod práva. Pohledávka se převádí smlouvou se závazkem věřitele převést ji zpět. I zde si strany můžou namísto zpětného převodu práva sjednat rozvazovací podmínku vázanou na uspokojení věřitelovy pohledávky. Zde ale může být použita nejen pohledávka dlužníka, ale i pohledávka třetí osoby, která je ochotna závazek dlužníka zajistit – to je hlavní rozdíl oproti zajišťovacímu převodu práva zmíněnému výše. Pokud dlužník nesplní závazek, který je zajištěn postoupením pohledávky, může pak věřitel vymoci tuto převedenou dlužníkovu pohledávku proti třetí osobě. Na druhou stranu, jestliže věřitel nesplní smluvní závazek převést pohledávku zpět na dlužníka po splnění zajištěného závazku, může se na něm převodce tohoto domáhat, případně vyžadovat vydání plnění, které v mezidobí z převedené pohledávky přijal, jak uvádí § 530 ObčZ. Pohledávku už ale nelze převést zpět, zanikla-li v mezidobí splněním.

4.8 Některé další případy změn v osobě dlužníka V průběhu existence závazku může dojít k různým změnám na obou stranách závazkového právního vztahu. Některé změny na straně dlužníka mohou současně vést ke zvýšení jistoty věřitele, že dluh bude splněn řádně a včas, případně, že dlužné plnění bude možno vymoci. Takové změny potom plní též zajišťovací funkci. 4.8.1 Nahrazení původního dlužníka dlužníkem jiným Tento vztah je upraven podle § 531 a § 532 ObčZ. Podle této úpravy platí, že pokud se nový dlužník dohodne s původním dlužníkem, že převezme jeho dlužnický závazek vůči věřiteli a věřitel s tím projeví souhlas, nastoupí nový dlužník na místo původního dlužníka. Původní dlužník v takovém případě vystupuje ze závazkového vztahu a nadále již dlužníkem není. Souhlas věřitele lze dát jak původnímu dlužníku, tak i dlužníku novému. Pro věřitele může mít nahrazení původního dlužníka dlužníkem novým význam tehdy, když nový dlužník je zřejmě solventnější než dlužník původní. Souhlas věřitele se vyžaduje právě z toho důvodu, že v případě, že by nový dlužník byl nesolventní, došlo by k ohrožení splnění dlužnického závazku.

21


_______________________________________________________________________ 4.8.2 Přistoupení nového dlužníka k dlužníku původnímu Právní úprava tohoto institutu je vymezena v § 533 ObčZ. Pokud někdo bez dohody s původním dlužníkem uzavře s věřitelem písemnou smlouvu, že přebírá dluh původního dlužníka, stane se dlužníkem věřitele vedle původního dlužníka. Původní dlužník tedy nemůže být zbaven svého závazku splnit dluh proti své vůli. Jde vždy o závazek k peněžitému plnění. Třetí osoba se může i bez souhlasu původního dlužníka písemně dohodnout s věřitelem, že tento peněžitý závazek splní. V takovém případě jsou oba dlužníci zavázáni splnit závazek společně a nerozdílně – věřitel se může domáhat zaplacení celé dlužné částky od kteréhokoliv z dlužníků. Splněním jednoho dlužníky zaniká závazek dlužníka druhého. 4.8.3 Dohoda s dlužníkem Rovněž může nastat situace, kdy se nový dlužník dohodne s původním dlužníkem, že splní jeho závazek vůči věřiteli, avšak věřitel o této dohodě neví, nebo s ní neprojevil souhlas. V takovém případě je nový dlužník zavázán splnit dluh původního dlužníka vůči věřiteli; věřitel je však oprávněn vymáhat splnění dluhu pouze od svého původního dlužníka, protože k novému dlužníku nemá žádný právní vztah. Nový dlužník má právní vztah pouze s původním dlužníkem.

4.9 Bankovní záruka Bankovní záruka je samostatným zajišťovacím institutem vycházejícím z úpravy podle § 313 až § 322 ObchZ. ,,Bankovní záruka je rozdílná od ručení, i když je zpravidla považována za zvláštní druh ručení. Základní rozdíl je v tom, že u bankovní záruky musí být ručitelem vždy jen banka, která je navíc povinna po výzvě věřitele plnit, aniž by ten nejdřív vyzval k plnění dlužníka, pokud není opak stanoven v záruční listině.“8 Bankovní záruka je zásadně úplatná. Před vydáním záruční listiny uzavírá banka s dlužníkem smlouvu o převzetí záruky, která je smlouvou obstaravatelského typu.

8

BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007. 268 s. ISBN: 80-7357-096-3. s.139.

22


_______________________________________________________________________ Podle § 313 ObchZ, vzniká bankovní záruka vždy písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba, tedy dlužník, nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Využívá se zejména v zahraničním obchodě, jako záruka jak za peněžité, tak za nepeněžité plnění. Zajišťovaným nepeněžitým plněním může být třeba dodání zboží, řádné poskytování garančních oprav, atd. Banka však v žádném případě nebude povinna provést nepeněžité plnění, bude povinna pouze zaplatit částku, na kterou by měl věřitel nárok vůči dlužníkovi v případě, že by dlužník porušil svůj závazek zajištěný bankovní zárukou. Dle § 315 ObchZ může být bankovní záruka potvrzena jinou bankou. Věřitel pak uplatní nároky z bankovní záruky vůči kterékoliv z těchto bank. Ty se stávají solidárními ručiteli. V praxi se často stává, že jedním z ručících subjektů bývá zpravidla česká banka a druhým subjektem banka působící ve státě druhé smluvní strany. Banka ručí za splnění zajištěného závazku jen do výše částky a za podmínek stanovených v záruční listině. Banka může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští. Podle § 319 ObchZ musí být k plnění banka písemně vyzvána věřitelem. Plnění banky z bankovní záruky může být podmíněno předložením určitých dokumentů, pak musí být tyto dokumenty předloženy při této výzvě. Je-li doba platnosti v záruční listině omezena, pak dle § 321 ObchZ bankovní záruka zanikne, pokud se věřitel v této době, tzn. během její platnosti, nepřihlásí a neoznámí bance písemně své nároky. Plnila-li banka své povinnosti ze záruční listiny, má vůči dlužníkovi regresní nárok na zaplacení příslušné částky. Podle § 322 ObchZ se ustanovení o ručení na bankovní záruku užijí přiměřeně.

4.10 Akreditiv Akreditiv, upraven podle § 682 až § 691 ObchZ představuje jeden z nejstarších bankovních nástrojů používaný zejména v mezinárodním obchodě. Představuje závazek banky, že na základě žádosti klienta (příkazce) na jeho účet poskytne oprávněné osobě - beneficientovi určité plnění. Akreditiv vzniká uzavřením smlouvy o otevření akreditivu, která je upravena v současném obchodním zákoníku. Stranami smlouvy jsou příkazce a banka. Podle § 682 ObchZ se banka ve smlouvě

23


_______________________________________________________________________ zavazuje,

že

poskytne

osobě

příkazcem

ve

smlouvě

určené,

oprávněnému

(beneficientovi) na účet příkazce určité plnění za příkazcem stanovených podmínek. Příkazce se zavazuje k úplatě ve prospěch banky. Podstatnými náležitostmi jsou dle § 683 téhož zákona především určení plnění, určení beneficienta, podmínek a doby; vyjádření vůle zaplatit úplatu a písemná forma. ,,Akreditiv může být odvolatelný, či neodvolatelný. Má-li být akreditiv odvolatelný, musí to akreditivní listina výslovně uvést, jinak se jedná o akreditiv neodvolatelný, který může banka změnit nebo zrušit jen se souhlasem příkazce i oprávněného. Rozhodnou-li se tedy strany pro akreditiv, potom by měly volit akreditiv neodvolatelný, neboť jen ten zajišťuje nároky obou smluvních stran.“ 9 Závazek vůči oprávněnému vzniká doručením akreditivní listiny, která obsahuje všechny náležitosti určení plnění a jde o písemné sdělení vůči oprávněnému, že se v jeho prospěch otvírá akreditiv.

4.11 Směnka Při splnění určitých podmínek se dá pohledávka zajistit i pomocí směnky. Tento institut je upraven podle zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů a obvykle se používá tehdy, kdy dlužník nemůže pohledávku uspokojit okamžitě a vystavením směnky oddaluje termín pro zaplacení pohledávky. Smluvní strany tedy přijmou ujednání, že směnka bude ve vztahu k jiné povinnosti plnit mezi nimi funkci zajišťovací. Zajišťovací funkce směnky je tedy jevem obecně závazkovým, smluvním. Směnka není žádným zvláštním cenným papírem, jde o klasickou směnku, buďto vlastní (výstavce sám se zaváže k jejímu uhrazení, výjimečně), nebo cizí. Zajišťovací vztah pak není vlastností směnky. Směnka cizí je založena na principu poukázky. Věřitel přikáže dlužníkovi, aby platil třetí osobě. V době splatnosti směnky tak vzniká dlužníkovi povinnost plnit třetí osobě (remitentovi) sumu ve směnce uvedenou. Směnečník směnku proplácí v okamžiku přijetí. „K přijetí (akceptaci) směnky musí dojít písemně a to na líci originálu směnky; jméno pak musí být uvedeno 9

BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007. 268 s. ISBN: 80-7357-096-3. s.164.

24


_______________________________________________________________________ napříč nad levým dolním okrajem. Výslovná vyjádření, např. ,přijímám´ nejsou požadována. Přijetím směnky se směnečník stane hlavním dlužníkem směnečného závazku.“ 10 Směnka se převádí na základě indosamentu a to tak, že majitel směnky – indosant, jako převádějící, převede práva plynoucí ze směnky na indosatáře a připojí podpis. Všichni indosanti ručí každému majiteli směnky společně a nerozdílně. K zajištění závazku spolužít zejména tzv. depozitní směnky. Banka je přijímá od klienta, na jejich základě mu poskytne úvěr a vyplatí mu peníze. V případě nesplnění povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru uplatní banka svůj nárok ze směnky.

4.12 Výhrada vlastnictví Výhrada vlastnictví je jedním z tzv. vedlejších ujednání, která mohou být sjednána při uzavření kupní smlouvy. Úpravu výhrady vlastnictví obsahuje jak obchodní zákoník pod § 445 ObchZ, tak i zákoník občanský pod § 601 ObčZ. Výhrada vlastnictví umožňuje smluvit okamžik nabytí vlastnického práva ke koupené movité věci (u nemovitosti tedy výhradu vlastnictví sjednat nelze) odchylně. ,,Jde o dohodu mezi kupujícím a prodávajícím, podle které přechází vlastnické právo k movité věci bez ohledu na dobu odevzdání věci až po zaplacení celé kupní ceny. Tímto je kupující výrazně motivován k tomu, aby zaplatil celou kupní cenu řádně a včas (zejména bylo-li plnění dohodnuto ve splátkách).“

11

V tomto smyslu plní

výhrada vlastnictví též zajišťovací funkci. Podle § 601 ObčZ dále platí, že nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího odevzdáním věci.Dohodu lze sjednat před odevzdáním koupené věci kupujícímu. S ohledem na význam výhrady vlastnictví a k zamezení pochybností o její existenci, je stanovena pro její platnost písemná forma. Kupující, i když má věc v držení, není oprávněn s ní volně nakládat, zejména prodat ji jinému, protože prodávající je až do zaplacení ceny stále vlastníkem věci. Pokud by tak učinil, šlo by 10 11

GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 1999. 456 s. ISBN: 80-85881-24-1.s. 278 FALDYNA, F., HUŠEK, J. Zajištění a zánik obchodních závazků. 1. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2007. 236 s. ISBN: 978-80-7357154-2. s. 203.

25


_______________________________________________________________________ o neplatný právní úkon, protože nelze nabýt vlastnictví od nevlastníka. Zde je namístě upozornit, že obchodní zákoník obsahuje odlišnou úpravu. V obchodních vztazích si strany také mohou smluvit, že kupující nabude vlastnické právo ke zboží později než jeho předáním a nevyplývá-li z obsahu této výhrady nic jiného, že kupující má nabýt vlastnické právo teprve úplným zaplacením ceny. Rozdíl od občanského zákoníku spočívá ale v tom, že podle § 446 ObchZ kupující nabude vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem zboží, pokud ovšem kupující byl v dobré víře o tom, že prodávající je vlastníkem zboží nebo je oprávněn jej prodat. Sjednání výhrady vlastnictví lze dosáhnout při prodeji nemovitosti do určité míry tím, že se ve smlouvě sjedná, aby kupující podal návrh na zápis vkladu svého vlastnického práva do katastru nemovitosti teprve po zaplacení kupní ceny.

4.13 Smluvní záloha Žádný právní předpis nestanoví povinnost poskytnout smluvní zálohu. Jedná se vlastně o dohodnutou částečnou platbu předem, která vznikla na základě ujednání mezi účastníky. Není ovšem vyloučeno, aby došlo k platbě i celé částky předem. Kupující je povinen zaplatit zálohu ještě před splněním závazku, jedná se o platební podmínku konkrétní smlouvy. Je zřejmé, že zaplacení zálohy ještě před plněním z vlastní smlouvy posiluje postavení smluvní strany, která zálohu obdržela. Na druhou stranu zaplacení zálohy bývá často nutnou podmínkou pro uzavření smlouvy v těch případech, kdy jedna smluvní strana ještě před splněním své povinnosti musí např. nakoupit materiál, což může být značně finančně náročné. Zaplacení určité části ceny (např. za dílo) je proto zejména u menších podnikatelů zcela běžným jevem.

4.14 Zadržovací právo Zadržovací právo je upraveno jen podle §175 až §180 ObčZ. ,,Podstatou tohoto zajišťovacího institutu je skutečnost, že kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat.“ 12

12

Věc může být zadržena i k zajištění dosud

JANKŮ, M. a kol.: Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 1. vydání, Praha, C.H. Beck 2004. 502 s.ISBN 80-7179883-5. Kapitola III, Základy občanskoprávních vztahů, s. 80.

26


_______________________________________________________________________ nesplatné pohledávky za podmínky, že proti dlužníku bylo zahájeno insolvenční řízení. Zadržovací právo nemůže vzniknout podle § 176 ObčZ osobě, která má věc u sebe jen díky tomu, že se jí zmocnila svémocně nebo lstí. Zadržovací právo nemá ani ten, jemuž bylo při předání věci uloženo, aby s ní naložil způsobem, který je zadržovacího práva neslučitelný. Půjde například o věc předanou

s výkonem do úschovy s

tím, že po splnění určité podmínky má být tato věc vydána třetí osobě; výjimkou je opět situace, kdyby proti dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení. Podle § 177 ObčZ vzniká zadržovací právo jednostranným úkonem oprávněné osoby, kterým vyjadřuje svou vůli zadržet věc; tato osoba je povinna bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka o zadržení věci a důvodech zadržení. Pokud smlouva, na jejímž základě má věc u sebe, byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění písemné. Zadržovací právo podle § 180 ObčZ zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zadržené věci, anebo vydáním zadržené věci dlužníkovi. Zadržovací právo zaniká i tehdy, jestliže dlužník poskytne oprávněné osobě s jejím souhlasem jinou jistotu.

4.15 Zástavní právo Zástavní

právo,

upravené

podle

§152

až

§172

ObčZ

tvoří

jeden

z nejspolehlivějších nástrojů zajištění závazků. Majetek např. ručitele může v průběhu ručení doznat výrazných změn a zajištění závazku tak může být oslabeno. Naproti tomu cena nemovitých věcí, které bývají často předmětem zástavy, obvykle výrazných změn nedoznává. ,,Podstata zástavní právo – upraveného jen v občanském zákoníku – spočívá v tom, že v případě nesplnění povinnosti dlužníka je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení ze zastavěné věci.“13 V tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

13


27


_______________________________________________________________________ Důležité znaky zástavního práva lze abstrahovat do několika zásad: •

zásada akcesority znamená, že zástavní právo existuje pouze tehdy, je-li dána existence či předpoklad existence hlavního závazku;

•

zásada subsidiarity vyjadřuje skutečnost, že zástavní právo může být realizováno až poté, kdy dluh nebyl řádně a včas plněn;

•

zásada individualizace zástavy zahrnuje fakt, že zástavní právo může vzniknout jen k individuálně určeným věcem;

•

zásada práva k věci cizí – zástavní právo může vzniknout a existovat jen k věci náležející osobě odlišné od zástavního věřitele;

•

zásada nedělitelnosti – celá zástava zajišťuje celou pohledávku. Zástavní právo může zřídit sám dlužník k věci, jejímž je vlastníkem,

ale zástavcem může být i třetí osoba, která zatížením své věci posiluje postavení věřitele vůči dlužníkovi. Podle § 153 ObčZ může být zástavou věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Má-li být předmětem zástavy věc movitá, musí jít o jednotlivou samostatnou věc, která je volně zcizitelná a má hospodářskou hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Zástavou tedy nemůže být věc, která je součástí věci hlavní a sdílí tak její režim. Pokud jde o nemovitosti, je třeba si uvědomit, že budova a pozemek, na němž budova stojí, jsou odlišné věci, které mohou mít zcela různé právní režimy. Zástavou může být i budova rozestavěná, tj. budova alespoň v takovém stupni rozestavěnosti, že již je patrné stavebně-technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží. Podle § 155 ObčZ může být zástavním právem zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. Dominantní postavení mezi zajišťovanými pohledávkami mají bezpochyby pohledávky na peněžitá plnění. Pohledávka musí být převoditelná a způsobilá být předmětem postoupení. V případě cenných papírů jako zástav jde v podstatě rovněž o pohledávky. Jejich výlučnost spočívá v tom, že jsou vtěleny do listiny, která je nositelem oprávnění z ní vyplývajícího.

28


_______________________________________________________________________ Ustanovení občanského zákoníku se použijí pro zástavní právo k obchodnímu podílu, pro zástavní právo k cenným papírům, popřípadě pro zástavní právo opírající se o cenné papíry (například hypoteční zástavní list), nebo pro zástavní právo k předmětům průmyslového vlastnictví, pokud zvláštní zákony, které tato zástavní práva upravují, nestanoví něco jiného. Tyto zákony jsou tudíž zvláštními zákony, ale pokud nepostihují uplatnění zástavních práv v potřebné šíři, použijí se ustanovení o zástavním právu v občanském zákoníku. Co se týče např. zástavního práva k obchodnímu podílu, dochází zde plně k aplikaci obchodního zákoníku – i zde je požadavek písemnosti, navíc je ale vyžadováno, aby pravost podpisů účastníků zástavní smlouvy byla úředně ověřená. Zástavním právem může být zajištěna:14 •

peněžitá i nepeněžitá pohledávka. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky, tzn. úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva;

•

pohledávka, která má v budoucnu vzniknout;

•

pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky;

•

pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době;

•

zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka, nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného. Podle § 153 ObčZ může být pohledávka zajištěna zástavním právem na

několika samostatných zástavách (tzv. vespolné zástavní právo). Nemusí přitom jít ani o zástavy téhož druhu. Věřitel tak může dosáhnout uspokojení celé své pohledávky z jedné ze zástav a tím zbavit ostatní zastavené objekty jejich zatížení, anebo vyvolat zpeněžení jen některých nebo všech zástav.

14


29


_______________________________________________________________________ 4.15.1 Vznik zástavního práva Zástavní právo vzniká na základě:15 •

písemné smlouvy;

•

soudem schválenou dohodou o vypořádání dědictví;

•

na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu;

•

ze zákona.

Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy. Ta musí dle § 156 ObčZ obsahovat přesné označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje. Z požadavku na určitost vyplývá také potřeba údaje o výši zajišťované pohledávky, která odpovídá skutečnému rozsahu dlužníkovy povinnosti. Obsahem smlouvy je závazek zástavce dát zástavnímu věřiteli určitou věc nebo jiný způsobilý předmět zástavního práva do zástavy. Teprve skutečným dáním věci do zástavy vznikne zástavní právo. U věci movité je dále pro vznik zástavního práva nezbytné: •

odevzdání věci;

•

dohoda o předání movité věci do úschovy u třetí osoby;

•

vyznačení v listině, která osvědčuje vlastnictví věci a bez níž nelze s věcí nakládat nebo ji užívat;

•

viditelné označení movité věci trvající po dobu zástavního práva z něhož je zřejmé, že věc je zastavená a kdo je zástavní věřitel.

U nemovitostí je dále pro vznik zástavního práva nezbytné: •

zapsat zástavní právo vkladem do katastru nemovitostí;

•

pokud nemovitost není předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká zástavní právo okamžikem účinnosti zástavní smlouvy. ,,Zástavní právo k movitým věcem obvykle vzniká okamžikem předání movité

věci, jež tvoří zástavu, zástavnímu věřiteli. Zákon však dovoluje též zřídit zástavní právo k movité věci, aniž by tato věc musela být předána zástavnímu věřiteli. V takém 15


30


_______________________________________________________________________ případě musí být zástavní smlouva sjednána ve formě notářského zápisu. Notář poté provede zápis zástavního práva do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky. Totéž platí, zřizuje-li se zástavní právo k nemovitostem, jež se nezapisují do katastru nemovitostí, k věcem hromadným, či k souboru věcí.“16 Pro zástavní právo vzniklé na základě dohody o vypořádání dědictví je nutností existence pohledávky jednoho dědice vůči druhému dědici. Zástavní právo se týká věci ponechané jinému dědici. V případě, že je dotčenou věcí nemovitost, musí být dohoda mezi dědici zapsána do katastru nemovitostí.

Zástavní právo může též vzniknout přímo ze zákona. Obecná úprava zástavního práva se nachází v občanském zákoníku. Může se však vyskytnout i v dalších zákonech, podle kterých se řídí ve zvláštních specifických případech pro danou oblast úpravy: •

k zajištění nároku nájemného pro pronajímatele nemovitost a to k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci (dle občanského zákoníku) ;

•

k zajištění nároků ze smlouvy o skladování pro skladovatele a to ke skladovaným věcem (dle občanského zákoníku) ;

•

k zajištění nároků vůči příkazci ze smlouvy zasilatelské má zasilatel zástavní právo k zásilce (dle obchodního zákoníku);

•

dopravce má k zajištění svých nároků ze smlouvy o přepravě věci zástavní právo k zásilce (dle obchodního zákoníku);

•

k zajištění nároků ze smlouvy o bankovním uložení věci má banka zástavní právo k předmětu uložení (dle obchodního zákoníku);

•

k zajištění nároků z úschovy cenných papírů vzniká zástavní právo k listinám cenných papírů (dle zákona o cenných papírech);

•

k zajištění pohledávek státu na úhradu cla vzniká zástavní právo k proclívanému zboží (dle celního zákona);

•

16

rozhodnutím správního úřadu (dle zákona o správních daních a poplatcích).


31


_______________________________________________________________________ Vznik zástavního může být podmíněn též rozhodnutím soudu nebo správního úřadu. Ten tak učiní po obdržení patřičného návrhu. Zástavní právo pak vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Je-li předmětem zástavního práva nemovitost, označuje se právní vztah založený zástavní smlouvou jako hypotéka. Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům vzniká podle § 157 ObčZ vkladem do katastru nemovitostí. Vlastník celé nemovitosti může zástavním právem zatížit jen celou nemovitost, nikoli jen její pomyslnou část, která by však mohla být dostačující. Je-li nemovitost v podílovém spoluvlastnictví, lze zatížit i spoluvlastnický podíl na ní – nevyžaduje se k tomu souhlas spoluvlastníků, protože nejde o hospodaření se společnou věcí. Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného. Vůči poddlužníku – dlužníku zastavené pohledávky – je zástavní právo účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva. Poddlužník je pochopitelně povinen plnit až v době, kdy se pohledávka stane splatnou. Za trvání zástavního práva může plnit svému věřiteli (zástavci) jen se souhlasem zástavního věřitele. 4.15.2 Práva a povinnosti zástavního věřitele a zástavního dlužníka Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je podle § 162 ObčZ oprávněn ji držet po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním této povinnosti účelně vynaložené náklady, má proti zástavnímu dlužníkovi právo na jejich náhradu. Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky může zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce. Dojde-li během doby, v níž zástavní věřitel má u sebe zástavu, ke ztrátě, zničení nebo poškození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za vzniklou škodu. Pokud je zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato osoba převzatou věc odevzdat další osobě ani ji použít nebo umožnit její použití jinému, není-li domluveno jinak.

32


_______________________________________________________________________ Podle § 163 ObčZ je zástavní dlužník povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele. Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečným, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část pohledávky,

která

není

zajištěna,

splatnou.

Zástavce

není

oprávněn

zřídit

bez předchozího písemného souhlasu zástavního věřitele právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch třetí osoby. Podle § 164 ObčZ působí zástavní právo vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon jinak. Totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky. 4.15.3 Uspokojení ze zástavy Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má podle § 165 ObčZ zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky. Existuje několik způsobů, jak zástavu zpeněžit. Jedním z nich je podle § 165a ObčZ veřejná dražba, kde základním předpokladem je návrh zástavního věřitele, ale také písemné upozornění vlastníka věci o chystané dražbě, s jehož doručením je spojen zákaz jakékoli dispozice s touto věcí. Druhým je soudní prodej zástavy, jejímž předpokladem je žaloba, kterou může podat jen zástavní věřitel, kde se v petitu navrhovatel uchází o výrok soudu, že se nařizuje prodej zástavy. Po zpeněžení zástavy některým z uvedených způsobů si zástavní věřitel ponechá částku odpovídající zajištěné pohledávce včetně příslušenství. Případný zbytek z této částky patří zástavci a musí mu být vydán.

33


_______________________________________________________________________ 4.15.4 Zánik zástavní práva Zástavní právo je právní vztah, jehož existence je závislá na existenci hlavního právního vztahu. Zánik zástavního práva je podmíněn především následujícími skutečnostmi:17 •

zánikem zajištěné pohledávky;

•

zánikem zástavy;

•

vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem;

•

uplynutím doby, na niž bylo zřízeno;

•

složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy;

•

písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem;

•

v případech stanovených zvláštními právními předpisy. Podle § 170 ObčZ promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

Zástavní právo nezaniká, vztahuje-li se i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka. § 171 ObčZ říká, že zanikne-li zástavní právo k nemovitým věcem, k nimž vzniklo vkladem do katastru nemovitostí, provede se k témuž dni jeho výmaz na základě předložení potvrzení o splnění pohledávky a tím zániku zástavního práva, které vydá zástavní věřitel zástavci na jeho výzvu. Zanikne-li zástavní právo zapsané nebo zaznamenané v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou ČR, provede kterýkoliv notář jeho výmaz, požádá-li o něj zástavní věřitel nebo bude-li mu zánik zástavního práva prokázán.

17


34


_______________________________________________________________________ 4.15.5 Podzástavní právo Právo podzástavní úzce souvisí se zástavním právem. Právní úpravu obsahuje §173 až §174 ObčZ. Podstata podzástavního práva spočívá v tom, že je dána do zástavy pohledávka zajištěná zástavním právem. Předmětem zástavního práva může být opět věc movitá i nemovitost. Je-li pohledávka sloužící jako zástava zajištěna zástavním právem na nemovitosti, byty či nebytové prostory, je ke vzniku podzástavního práva opět nutný vklad do katastru nemovitostí. Podzástavou pak rozumí občanský zákoník to, čím je zajištěna zastavená pohledávka. Podle § 173 ObčZ je ke vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka zastavené věci, vůči vlastníkovi je však účinné, byl-li mu jeho vznik písemně oznámen. „Podzástavním věřitelem se rozumí ten, jehož pohledávka je zajištěna podzástavním právem. Podzástavní věřitel se může domáhat uspokojení své zajištěné pohledávky z podzástavy v rámci oprávnění zástavního věřitele“

18

, tj. uspokojí se ze

zástavy namísto zástavního věřitele. Na podzástavní právo se přiměřeně použijí ustanovení o zástavním právu.

18


35


_______________________________________________________________________

5. POROVNÁNÍ ZAJIŠŤOVACÍCH INSTITUTŮ Před uzavřením vlastního závazkového vztahu a včlenění vybraných zajišťovacích institutů je třeba vytyčit důležité skutečnosti, které by se měly zohlednit při výběru konkrétního typu zajištění daného závazku. Právní prostředky zajištění se dají odlišit například na základě následujících kritérií:

a) dle funkce; b) dle doby vzniku zajištění; c) dle osoby poskytující zajištění; d) dle způsobu vzniku zajištění; e) dle finančních nákladů na zajištění; f) dle solventnosti dlužníka.

Ad a) dle funkce Jednotlivé zajišťovací instituty mají zejména dvojí funkci, a to motivační a uhrazovací. Každý institut je zaměřen na odlišné případy k zajištění a proto plní i odlišné funkce. S převažující funkcí motivační se můžeme setkat zejména u smluvní pokuty, která garantuje věřiteli možnost jistým způsobem sankcionovat dlužníka pro případ jeho neplnění. Naopak funkce uhrazovací při zajištění závazku smluvní pokutou pozbývá na významu v případě nesolventnosti dlužníka. Není-li tento totiž schopen plnit svůj hlavní, zejména peněžitý, závazek vůči věřiteli, jen těžko lze předpokládat, že bude schopen uhradit smluvní pokutu. Efekt uhrazovací má tento typ zajištění až v případě vymáhání pohledávky u soudu, jelikož nárok na zaplacení je v tomto případě příslušenstvím pohledávky. U solventního dlužníka je smluvní pokuta vhodným zajištěním. Podobně jako u smluvní pokuty je tomu v případě zajištění směnkou. Věřitel by měl mít s budoucím dlužníkem již jisté zkušenosti, neboť v případě, že není informován o platební morálce dlužníka, vystavuje se nebezpečí, že směnka nebude proplacena. Výhodou směnek je však jejich snadná a rychlá procesní vymahatelnost. Uznání závazku (dluhu) pravděpodobně nemá takový efekt oproti jiným typům zajištění. Dochází jím k vylepšení postavení věřitele, zejména z hlediska vylepšení jeho důkazní pozice a rovněž proto, že v jeho důsledku počíná běžet nová promlčecí lhůta. V praxi je tento institut využíván velmi často. Často se v praxi vyskytuje též tzv.

36


_______________________________________________________________________ postupné splácení dluhu (splátkový kalendář), což je svým způsobem zároveň uznání závazku. Obě funkce a to jak motivační, tak uhrazovací se zřetelně nachází v případě zástavního práva. Motivační funkce je zřejmá – dlužník pravděpodobně nemá zájem na tom, aby zástava byla zpeněžena a z jejího výnosu byl následně věřitelův nárok uspokojen, což je právě význam uhrazovací. Z pozice věřitele je tento způsob zajištění velmi výhodný. Obdobně je tomu rovněž v případě zajišťovacího převodu práva.

Ad b) dle doby vzniku zajištění Zajišťovací závazkové vztahy se rovněž liší dle doby jejich vzniku a to buď před splatností zajišťovaného závazku, případně až po jeho splatnosti. Hlavní rozdíl spočívá v tom, zda má věřitel zájem zajistit závazek (a to ať již reálně existující či takový, která má v budoucnu teprve vzniknout) předem a preventivě, či až v případě, že nastane nějaký problém, zejména kdy lze předpokládat, že plnění nebude řádné nebo včasné. Typickými druhy zajištění, které vzniká před splatností, jsou: smluvní pokuta, ručení, bankovní záruka, akreditiv, zástavní právo, právo podzástavní, směnka, zajišťovací převod práva. Naopak po splatnosti vzniká nejčastěji zajištění prostřednictvím zadržovacího práva, uznání závazku a uznání dluhu.

Ad c) dle osoby poskytující zajištění V české právní úpravě prostředků zajištění obchodních závazků se setkáváme s případy,

kdy zajištění poskytuje dlužník a nebo zajištění poskytuje třetí osoba

odlišná od dlužníka. Pro případ zástavního práva jsou s ohledem na výše zmiňované možnosti přípustné obě dvě formy. Třetí osoba je poskytovatelem zajištění v případě, kdy předmětem zástavního práva je právě věc, ke které má tato třetí osoba vlastnické právo, nicméně obligačním dlužníkem není. „V takovém případě nemá zástavce na rozdíl od osobního (obligačního) dlužníka povinnost uhradit zajišťovanou pohledávku, ale jeho povinností je strpět, aby se zástavní věřitel uspokojil ze zástavy,

37


_______________________________________________________________________ když osobní (obligační) dlužník nesplní zajišťovanou pohledávku řádně a včas.“

19

U práva podzástavního dochází v případě, kdy zástavní dlužník nesplní v době splatnosti svou pohledávku věřiteli řádně a včas, k plnění podzástavního dlužníka přímo věřiteli a nikoliv zástavnímu dlužníkovi. Smluvní pokuta je naopak vždy poskytována dlužníkem jako sankce za nesplnění či porušení určité povinnosti nebo jako následek určité skutečnosti. Třetí osoba poskytuje zajištění typicky v postavení ručitele, též bankovní záruku či akreditiv poskytuje banka, tedy osoba od dlužníka odlišná. Právo zadržovací může být použito pouze u věci, ke které má vlastnické či jiné věcné právo pouze a jedině dlužník, neboť pouze z jeho majetku může být věřitelův nárok uspokojen. Pokud by předmětem zadržení byla věc ve vlastnictví někoho jiného, jednalo by se o protiprávní čin. Ad d) dle způsobu vzniku Zajišťovací institut může vzniknout na základě písemné smlouvy, soudem schválenou dohodou o vypořádání dědictví, na základě výroku orgánu veřejné moci a nebo ze zákona. Právní úkony, na jejichž základě zajišťovací institut vzniká, mohou být jednostranné, a to buď ze strany věřitele, dlužníka, případně třetí osoby. Právní úkony dvoustranné mohou být smlouva, případně dohoda. Ručení – ručitelské prohlášení, se vznikem ručení musí však souhlasit nebo jej alespoň akceptovat věřitel, Bankovní záruka – záruční listina vystavená bankou, Uznání závazku – výslovný či konkludentní jednostranný úkon dlužníka, Smluvní pokuta – dvoustranný úkon, dohoda, Zástavní právo – dvoustranný úkon, smlouva o zřízení zástavního práva k předmětu zástavy, Zadržovací právo – zadržením věci, tj. faktickým jednáním věřitele, Zajišťovací převod práva – zajišťovací smlouva o převodu práva, Zajišťovací postoupení pohledávky – smlouva o postoupení pohledávky, Dohoda o srážkách ze mzdy či jiných příjmů – dohoda mezi věřitelem a dlužníkem, Směnka – dohoda o tom, že směnka bude ve vztahu k závazku plnit zajišťovací funkci.

19


38


_______________________________________________________________________ V některých případech je dále zákonem předepsaná obligatorně písemná forma. Jedná se zejména o ručitelské prohlášení, rovněž záruční a akreditivní listina vystavené bankou musí být vystaveny písemně, výslovné uznání závazku musí mít rovněž písemnou formu, stejně jako dohoda o smluvní pokutě, smlouva o zřízení zástavního práva, smlouva o zajišťovacím převodu práva.

Ad e) dle finančních nákladů na zajištění Obecně platí, že čím vyšší stupeň zajištění ten který institut poskytuje, tím nákladnější může být jeho zřízení ve smyslu finančních nákladů. Jako nejnákladnější se jeví bankovní záruka a akreditiv, které však mají vysoký stupeň jistoty, která je věřiteli poskytována. Celková částka nutná ke vzniku se u různých bankovních institucí příliš mnoho neliší, je individuální podle konkrétního případu žadatele a beneficianta. Ručitel poskytuje dlužníkovi zajištění bezúplatně. V praxi jsou však časté případy, kdy ručitel požaduje za sepsání ručitelského prohlášení a ním spjaté riziko úplatu, a to ať už ve smyslu jednorázové finanční hotovosti, nebo pravidelných plateb po dobu trvání zajišťovacího závazku. V tomto případě se však nejedná o ručení tak, jak je upraveno v obchodním zákoníku, ale o smlouvu nepojmenovanou. V případě zástavního práva je rozdíl, zda je nutný zápis do Rejstříku zástav pro movité věci neodevzdané zástavnímu věřiteli a nemovitostí nepodléhajících zápisu do katastru nemovitostí. V tomto případě je nutno smlouvu sepsat notářským zápisem, který je zpoplatněn. Pokud je zástavou věc nemovitá podléhající evidenci v katastru nemovitostí, je zde účtován minimálně poplatek za vklad do katastru nemovitostí, lépe však je, když je taková smlouva navíc sepsána advokátem nebo notářem. To platí i u některých dalších smluv, kdy je lepší i pro faktickou správnost těchto úkonů využít služby odborníka, což sebou nese další finanční náklady. Naopak bezúplatné je většinou zajištění smluvní pokutou, uznání závazku, dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů, zpravidla i zadržovací právo či zajišťovací převod práva (nejedná-li se např. o zajišťovací převod vlastnického práva k nemovitosti).

39


_______________________________________________________________________ Ad f) dle solventnosti dlužníka Bankovní záruka a akreditiv jsou zajišťovací instituty značně finančně nákladné. Její využití přichází v úvahu především v mezinárodním obchodním styku, pro právnické osoby, fyzické osoby jako podnikatele, případně obce či kraje. Z tohoto důvodu banky zřejmě nesolventnímu nebo nedůvěryhodnému klientovi záruku neposkytnou. Zástavní

právo

má

vysokou

zajišťovací

funkci,

v případě

platební

neschopnosti dlužníka poskytuje věřiteli možnost celkem snadno uspokojit svou pohledávku zpeněžením zástavy, takže je vhodné i pro nepříliš solventní dlužníky. Podobně je tomu u zajišťovacího převodu práva. Zadržovací právo může být pro případ nesolventnosti dlužníka též efektivní, i když neskýtají možnost okamžitého uspokojení svých pohledávek. Smluvní pokuta se jeví jako zbytečná, v případě nejisté platební schopnosti dlužníka. Ten totiž pravděpodobně nebude schopen platit smluvní pokutu či zákonný úrok z prodlení, když není schopen řádně a včas plnit povinnosti vyplývající z hlavního zajišťovaného závazku. Výhodou však je, že časem se mu zřejmě plnění přece jen dostane

a

může

tak

být,

byť

opožděně,

částečně

kterou mu dlužníkova platební neschopnost způsobila.

40

odškodněn

za

újmu,


_______________________________________________________________________

Tabulka č.1: Porovnání zajišťovacích institutů převažující funkce

doba vzniku zajištění

osoba poskytující zajištění

způsob vzniku ručení

finanční náklady

solventnost dlužníka

smluvní pokuta

motivační

před splatností

dlužník

dohoda

bezplatné

dobrá

ručení

uhrazovací

před splatností

třetí osoba

prohlášení ručitele

bezplatné

nerozhoduje

srážky ze mzdy

uhrazovací

před/po splatnosti

dlužník

dohoda

bezplatné

dobrá

převod práva

motivační

před splatností

dlužník

smlouva

správní poplatky

nerozhoduje

postoupení pohledávky

uhrazovací

před splatností

dlužník/třetí osoba

smlouva

bezplatné

nerozhoduje

uznání dluhu

motivační

po splatnosti

dlužník

prohlášení dlužníka

bezplatné

nerozhoduje

uznání závazku

motivační

po splatnosti

dlužník

prohlášení dlužníka

bezplatné

nerozhoduje

změna v osobě dlužníka

uhrazovací

před splatností

dlužník

dohoda

bezplatné

nerozhoduje

bankovní záruka

uhrazovací

před splatností

třetí osoba

záruční listina

nákladné

vysoká

akreditiv

uhrazovací

před splatností

třetí osoba

areditivní listina

nákladné

vysoká

směnka

motivační

před splatností

dlužník/ třetí osoba

dohoda

bezplatné

dobrá

výhrada vlastnictví

motivační

před splatností

dlužník

dohoda

bezplatné

dobrá

smluvní záloha

uhrazovací

před splatností

dlužník

dohoda

bezplatné

nerozhoduje

zadržovací právo

motivační/uhrazovací

po splatnosti

dlužník

jednostranný úkon

bezplatné

nerozhoduje

zástavní právo

motivační/uhrazovací

před splatností

dlužník/ třetí osoba

smlouva

správní poplatky

nerozhoduje

Zdroj: vlastní práce

41


_______________________________________________________________________

6. KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR Zajišťovací institut zástavního práva vznikajícího k nemovitosti je podmíněn zápisem této skutečnosti do katastru nemovitostí. Pro uvedení základních informací o tomto soupisu a evidenci nemovitostí a stejně tak o způsobu zápisu těchto skutečností poslouží následující stručný nástin o katastru nemovitostí. Katastr nemovitostí se zřizuje podle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů a představuje soubor údajů o nemovitostech v České republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Jeho součástí je evidence vlastnických a jiných věcných práv a dalších, zákonem stanovených práv k těmto nemovitostem. Je veden jako informační systém o území České republiky převážně počítačovými prostředky, kde základní územní jednotkou je katastrální území.

Předmět evidence katastru nemovitostí V katastru nemovitostí se podle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů evidují: •

budovy spojené se zemí pevným základem, a to: -

budovy, kterým se přiděluje popisné nebo evidenční číslo;

-

budovy, kterým se popisné nebo evidenční číslo nepřiděluje a které nejsou příslušenstvím jiné stavby evidované na téže parcele;

-

byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky podle zvláštního zákona v budovách;

•

rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci požádá-li o to vlastník nemovitosti nebo jiná osoba oprávněná z práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí;

•

rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, pokud k nim vzniká, mění se či zaniká zástavní či jiné věcné právo.

42


_______________________________________________________________________ Obsah katastru nemovitostí Katastr nemovitostí podle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů obsahuje: •

geometrické určení a polohové určení nemovitostí a katastrálních území;

•

druhy pozemků, čísla a výměry parcel, popisná a evidenční čísla budov, vybrané údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, čísla bytů a nebytových prostorů a pojmenování nebytových prostorů, dále údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy, které mají vztah k obsahu katastru;

•

údaje o právních vztazích včetně údajů o vlastnících a o jiných oprávněných a údaje o dalších právech k nemovitostem podle tohoto zákona;

•

údaje o podrobných polohových bodových polích;

•

místní a pomístní názvosloví.

Obsah katastru je uspořádán v katastrálních operátech podle katastrálních území. Katastrální operát Katastrální operát je tvořen několika částmi: •

soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu a ve stanovených katastrálních územích i její číselné vyjádření;

•

soubor popisných informací, který zahrnuje údaje o katastrálním území, o parcelách; o stavbách, o bytech a nebytových prostorech, o vlastnících a jiných oprávněných; o právních vztazích a právech a skutečnostech;

•

souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí;

•

dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací, včetně seznamu místního a pomístního názvosloví;

•

sbírka listin, která obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny; na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru.

43


_______________________________________________________________________ Zápisy do katastru nemovitostí 20 Při vedení katastru patří k nejvýznamnějším činnostem úkony spojené se zápisy vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. U všech nemovitostí, které ze zákona podléhají evidenci v katastru nemovitostí, je totiž jedině zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí spolehlivým dokladem o existenci vlastnictví určité osoby. Zápisy provádí katastrální úřad na základě návrhu, doloženého příslušnými listinami. Podle subjektu, podávajícího návrh, druhu listiny, která je právním titulem k provedení zápisu, jakož i charakteru skutečnosti, jež je zapisována, potom zákon rozeznává tři druhy zápisů, resp. jejich výmazu: a) vklad; b) záznam; c) poznámka. Ad a) vklad Představuje

zapsání,

resp.

vymazání

vlastnického

či

jiného

práva

k nemovitostem a je základním způsobem provádění zápisů. Ze zákona platí, že teprve provedením vkladu – ve formě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu – nastává právní účinek skutečnosti, která vedla k podání návrhu (kupní smlouva, smlouva o zřízení zástavního práva, atd.). Přitom ovšem povolením vkladu dochází k jeho zápisu zpětně ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu. Předmětem vkladu jsou práva zapisovaná na základě: •

smluv o převodu vlastnictví k nemovitosti či bytu a nebytového prostoru, o zástavním či podzástavním právu k nemovitostem, o zřízení věcného břemene, o předkupním právu k nemovitosti, o výstavbě domu o rozšíření či zúžení společného jmění manželů dotýkajícího se nemovitostí;

•

dohod o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o vypořádání společného jmění manželů, o vydání věci dle restitučních a jiných právních předpisů;

20

JANKŮ, M.: Nemovitosti, byty – koupě a prodej. 2. vydání, Brno: Computer Press, 2004. 260 s. ISBN 80-7226-899-6. s. 165.

44


_______________________________________________________________________ •

prohlášení vlastníků budovy o vymezení jednotek v domě, vlastníků všech jednotek v domě o zrušení vymezení těchto jednotek, společníka o vložení nemovitosti do základního jmění obchodní společnosti.

Ad b) záznam Osvědčuje právní skutečnost, na jejímž základě již dříve toto právo vzniklo, změnilo se či zaniklo. Procedura provádění záznamu nemá povahu správního řízení a katastrální úřad proto o záznamu nevydává správní rozhodnutí. Předmětem vkladu jsou práva zapisovaná na základě: •

rozhodnutí státního orgánu (soudu, stavebního úřadu apod.) ;

•

nabytí, změny či zániku práv k nemovitostem za zákona;

•

nabytí vlastnictví příklepem licitátora v dražbě;

•

vydržení vlastnictví, popř. věcného břemene;

•

vzdání se věcného práva k nemovitosti (např. zástavního práva). Základem zápisu jsou i v tomto případě listiny, potvrzující či osvědčující dané

právní vztahy. Ad c) poznámka Katastrální úřad ji zapisuje na základě oznámení soudu nebo jiného státního orgánu. Předmětem jsou: •

zahájení řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti;

•

vyhlášení konkurzu na majetek vlastníka nemovitosti;

•

zahájení vyvlastňovacího řízení. Ani

procedura

provádění

poznámky

nemá

povahu

správního

řízení.

Po provedeném soudním, resp. správním řízení, jež je předmětem poznámky, katastrální úřad na základě pravomocného rozhodnutí příslušného státního orgánu poznámku stejným způsobem, jak poznámku do katastru nemovitostí zapsal, tak ji zruší.

45


_______________________________________________________________________

7. ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKU ZÁSTAVNÍM PRÁVEM Po představení vybraných zajišťovacích institutů se bude tato práce dále podrobněji zabývat často používaným způsobem zajištění smluv a sice zástavním právem. Pro praktickou ukázku je vybrán vznik, průběh trvání a zánik zástavního práva k nemovitostem a všechny jeho možné náležitosti. S tímto druhem zástavního práva je spojena i jeho evidence v katastru nemovitostí na listu vlastnictví a proto zde bude nastíněn i vklad zástavního práva do katastru nemovitostí na základě zástavní smlouvy. Údaje o smluvních stranách i předmětech zástavy jsou smyšlené a jakákoliv podobnost je čistě náhodná.

7.1 Identifikační údaje o vzniklé situaci a smluvních stranách Společnost Pilatex, s.r.o. se po zhodnocení svých výsledků hospodaření a situace v tržním prostředí rozhodla, že je příznivá doba na zmodernizování a zefektivnění své výroby. K tomuto kroku je zapotřebí podle vedení společnosti vybudovat nový areál na výrobu svých produktů. Pořizovací cena nového areálu je 4.000.000,- Kč. K financování výstavby použije společnost Pilatex, s.r.o. jednu polovinu z vlastních zdrojů a zbývající 2.000.000,- Kč si po dohodě půjčí od společnosti Expandia, a.s. Společnost Expandia, a.s. však při uzavření smlouvy o úvěru požaduje zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví společnosti Pilatek, s.r.o. a jeho následný zápis do katastru nemovitostí. V diplomové práci bude v následujících částech znázorněn postup při řešení této situace.

Věřitel: Expandia, a.s.,se sídlem Novákova 387/98, 602 00 Brno, IČO 87362068, zastoupená JUDr. Antonínem Starým, bankovní spojení Českomoravská spořitelna, účet číslo 106058188/0300

Dlužník: Pilatex, s.r.o., se sídlem Mazánkova 46/68, 602 00 Brno, IČO 86397488, zastoupená Ing. Jiřím Veselým, bankovní spojení Komerční banka, účet číslo 124984663/0100

46


_______________________________________________________________________ Předmět zástavy: Nemovitost p. č. 2324, zastavěná plocha o výměře 1520 m² v k.ú. Brno – Komín, zapsaných na listu vlastnictví číslo 483 pro katastrální území Komín, města Brna, okresu Brno – město, u katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brno – město.

7.2 Smlouva o úvěru Jako první krok pro dosažení vytyčeného cíle společnosti Pilatex, s.r.o. je zajištění zbytku finančních prostředků potřebných ke koupi stroje a to

sepsáním

smlouvy o úvěru se společností, která tyto finanční prostředky poskytne. Smlouva o úvěru je upravena podle § 497 až § 507 ObchZ. Základní obsahem smlouvy o úvěru je závazek věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.

Smlouva o úvěru má konsenzuální charakter (je uzavřena již dohodou stran). Mezi podstatné části smlouvy o úvěru patří především určení a přesná identifikace věřitele a dlužníka, se provádí v záhlaví dané smlouvy, dále předmět smlouvy a stanovení částky a měny, která je předmětem smlouvy a to i v jiné než české měně, pokud to není v rozporu s devizovými předpisy, což je uvedeno v článku I dotyčné smlouvy. Pokud se strany nedohodnou jinak, je dlužník povinen vrátit peněžní prostředky v měně, v níž mu byly poskytnuty, a v téže měně platit úroky. Poslední podstatnou částí smlouvy je závazek dlužníka k vrácení půjčené částky a k zaplacení úroků.

Od doby poskytnutí úvěru nastává pro dlužníka povinnost platit úrok ve sjednané výši, které představují ve své podstatě cenu za poskytnutý úvěr. Tato úmluva se uvádí v článku III smlouvy o úvěru (viz níže). Pro tento vzorový příklad je pro dlužníka vhodné zvolit si splácení po 2,75 % z jistiny měsíčně z důvodu rovnoměrného rozložení splátek. Úroková míra 15 % je z hlediska věřitele optimální z pohledu podstupovaného rizika, že dlužník nebude schopen plnit závazek. Podle § 504 ObchZ je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode

47


_______________________________________________________________________ dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Dlužník je oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

Pro zlepšení postavení věřitele vůči dlužníkovi je vhodné ke smlouvě o úvěru sjednat změny smluvních podmínek např. pomocí dodatku pro případ, že by dlužník přestal plnit podmínky smlouvy. Tyto změny se můžou týkat např. zvýšení úrokové sazby, požadování předčasné splátky úvěru z prostředků na účtu klienta, omezení nebo zastavení dalšího čerpání úvěru, požadování dalšího zajištění úvěru, atd. Mezi nejvhodnější a nejčastěji používané zajišťovací instituty v případě smlouvy o úvěru patří především ručení, zástavní právo, postoupení pohledávky a smluvní pokuta. Pro smlouvu uvedenou níže bude zvolen zajišťovací institut zástavního práva, který bude začleněn do článku IV společně se smluvní pokutou ve zvolené výši 0,5 % z dlužné částky denně, což je pro věřitele postačující v případě prodlení s plněním.

V článku V smlouvy o úvěru uvedené níže je vhodné zakomponovat případné možnosti změny smlouvy, popřípadě i možnosti odstoupení od smlouvy podle příslušných paragrafů. § 506 ObchZ upravuje možnost odstoupení od smlouvy ze strany věřitele, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce a je oprávněn požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Podle § 507 ObchZ je věřitel oprávněn odstoupit od smlouvy o úvěru v případě, když mají být poskytnuté peněžní prostředky podle smlouvy použity dlužníkem pouze k určitému účelu a dlužník je použije k jinému účelu nebo jestliže jejich použití k smluvenému účelu je nemožné. Věřitel je dále oprávněn požadovat, aby dlužník vrátil bez zbytečného odkladu použité a nevrácené prostředky s úroky. K dalšímu obsahu závěrečného článku je vhodné zakomponovat např. v kolika vyhotoveních je smlouva vypracována, možnosti zániku smlouvy, vůli smluvních stran o uzavření atd.

48


_______________________________________________________________________ SMLOUVA O ÚVĚRU uzavřená ve smyslu ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi účastníky dle svého prohlášení k právním úkonům plně způsobilými, jimiž jsou:

Expandia, a.s. se sídlem: Novákova 387/98, 602 00 Brno IČO: 87362068 zastoupená: JUDr. Antonínem Starým bankovní spojení: Českomoravská spořitelna, účet číslo 106058188/0300 jako věřitel na straně jedné (dále jen „věřitel“) a Pilatex, s.r.o. se sídlem: Mazánkova 46/68, 602 00 Brno IČO: 86397488 zastoupená: Ing. Jiřím Veselým bankovní spojení: Komerční banka, účet číslo 124984663/0100 jako dlužník na straně druhé (dále jen „dlužník“).

Článek I Předmět smlouvy Věřitel se zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 2.000.000,- Kč (slov: dva milióny korun českých). Dlužník je oprávněn o poskytnutí těchto peněžních prostředků požádat věřitele do 30 dnů ode dne oboustranného podpisu této smlouvy; žádost musí být písemná a musí být doručena věřiteli. Článek II Povinnosti věřitele

Věřitel se zavazuje na žádost dlužníka podle předchozího článku peněžní prostředky dlužníkovi poskytnout nejpozději do 7 kalendářních dnů od doručení žádosti, a to převodem na bankovní účet dlužníka uvedený v záhlaví této smlouvy.

49


_______________________________________________________________________ Článek III Povinnosti dlužníka

Dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky věřiteli vrátit, a to nejpozději do 10.4.2008 v měsíčních splátkách vždy k 10 dni nového měsíce po 2,75 % jistiny. Dlužník se dále zavazuje zaplatit věřiteli úroky z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 % ročně. Úroky z každé splátky jsou splatné vždy společně s touto splátkou. V případě částečného plnění se každé plnění započítává nejprve na splatné příslušenství.

Článek IV Intabulační doložka

V případě prodlení dlužníka s vrácením poskytnutých peněžních prostředků podle této smlouvy je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Pro zajištění věřitele se na jeho žádost zavazuje dlužník zřízením zástavního práva na nemovitosti v jeho vlastnictví, které se zřídí bez zbytečných odkladů zástavní smlouvou ve prospěch věřitele. Článek V Závěrečná ustanovení 1. Tuto smlouvu lze změnit pouze číslovanými dodatky podepsaným oprávněnými zástupci obou smluvních stran. 2. Tato smlouva je vyhotovena ve čtyřech vyhotoveních, z nichž každá smluvní strana obdrží po dvou exemplářích. 3. Veškerá předchozí ujednání mezi stranami této smlouvy týkající se jejího předmětu pozbývají podpisem této smlouvy platnosti. 4.

Nevynutitelnost nebo neplatnost kteréhokoli článku, odstavce, pododstavce nebo ustanovení této smlouvy neovlivní vynutitelnost nebo platnost ostatních ustanovení této smlouvy. V případě, že jakýkoli takovýto článek, odstavec, pododstavec nebo ustanovení by mělo z jakéhokoli důvodu pozbýt platnosti

(zejména z důvodu

rozporu s aplikovatelnými zákony a ostatními právními normami), provedou smluvní strany konzultace a dohodnou se na právně přijatelném způsobu provedení záměrů obsažených v takové části smlouvy jež pozbyla platnosti.

50


_______________________________________________________________________ 5. V případě vyšší moci je každá strana zproštěna svých závazků z této smlouvy a jakékoli nedodržení (celkové nebo částečné) nebo prodlení v plnění jakéhokoli ze závazků uloženého touto smlouvou kterékoli ze smluvních stran, bude tolerováno a tato strana nebude odpovědná za škody nebo jinak, pokud takovéto nedodržení nebo prodlení bude přímým nebo nepřímým důsledkem některé z příčin uvedených níže. Za vyšší moc se považují zejména živelné události, svévolné jednání třetích osob, povstání,

pouliční bouře, stávky, pracovní výluky, bojkotování práce, obsazení

majetku důležitého pro plnění povinností

vyplývajících z této smlouvy, rušení

pracovního pořádku, války (vyhlášené i nevyhlášené), změna politické situace, která vylučuje nebo nepřiměřeně ztěžuje výkon práv a povinností z této smlouvy nebo jakákoli jiná podobná příčina. 6. Pokud nebylo v této smlouvě ujednáno jinak, řídí se právní vztahy z ní vyplývající a vznikající platným právním řádem CR. 7. Tato smlouva nabývá účinnosti podpisem obou smluvních stran. 8. Oprávnění zástupci smluvních stran prohlašují, že si smlouvu přečetli a její text odpovídá pravé a svobodné vůli smluvních stran. Na důkaz toho připojují své podpisy.

V Brně dne 10. 4. 2005

Za věřitele:

……………………………… JUDr. Antonín Starý

Za dlužníka:

……………………………… Ing. Jiří Veselý

51


_______________________________________________________________________

7.3 Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti Dalším krokem, který si vyžádal věřitel v předešlé smlouvě o úvěru je zajištění pomocí zástavního práva k nemovitosti, která je ve vlastnictví dlužníka. Tento zajišťovací institut posiluje postavení věřitele proti dlužníkovy pro případ, že by dlužník neplnil povinnosti se smlouvou o úvěru související.

V případě uvedeného příkladu vzniká zástavní právo na základě písemné smlouvy. Zástavní smlouvou se zabývá § 552 ObčZ. Podle § 156 ObčZ musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu, jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě. Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká podle § 157 ObčZ vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.

§ 169 ObčZ uvádí neplatná ujednání v obsahu zástavních smluv, kterými jsou tyto: •

zástavní dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit,

•

zástavní dlužník nebo zástavce nesmí nemovitou věc nebo byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona zastavit jinému, dalšímu věřiteli,

•

zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, než je stanoveno zákonem,

•

zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy,

•

při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

52


_______________________________________________________________________ Mezi podstatné náležitosti zástavní smlouvy patří přesná identifikace smluvních stran uvedená v záhlaví smlouvy (viz. níže). V článku I se uvádí přesná identifikace zajišťovaného závazku, způsob a doba jeho vzniku. Předmětem smlouvy uvedeném ve článku II je ve vzorovém příkladě nemovitost, která musí být též jednoznačně identifikována, aby se předešlo případným nedorozuměním potažmo prodlužování v či zamítnutí vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí. Důležitou částí smlouvy je též vlastní zřízení zástavního práva dlužníkem k dotčené nemovitosti na účet věřitele, které bude uvedeno ve článku III.

Mezi dalšími náležitostmi může být uveden způsob realizace zástavního práva pro případ, že bude nutné uspokojení pohledávky věřitele ze zástavního práva. Ve článku V bude z tohoto důvodu sjednána realizace zástavního práva prostřednictvím veřejné dražby, jako jednoho z nejčastěji používaného instrumentu pro tuto potřebu. V dalším vedlejším ujednání článku VI týkající se např. toho, od kdy vzniká zástavní právo a návrh na zápis zástavního práva na list vlastnictví do katastru nemovitostí, kdo ponese náklady za notáře, kdo bude vkládat zástavní právo do katastru nemovitostí atd.

Obsahem smlouvy mohou být také závěrečná ustanovení v článku VII obsahující např. odkaz na zákon, podle kterého je smlouva sepisována, počet vyhotovení smluv, projev svobodné vůle smluvních stran, atd. Na konci smlouvy musí být uvedeno datum

a podpisy smluvních stran.

53


_______________________________________________________________________ SMLOUVA O ZŘÍZENÍ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K NEMOVITOSTEM

uzavřená podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, mezi účastníky dle svého prohlášení k právním úkonům způsobilým, jimiž jsou:

1.

Expandia, a.s. se sídlem: Novákova 387/98, 602 00 Brno IČO: 87362068 zastoupená: JUDr. Antonínem Starým bankovní spojení: Českomoravská spořitelna, účet číslo 106058188/0300 jako věřitel na straně jedné (dále jen „zástavní věřitel“) a

2.

Pilatex, s.r.o. se sídlem: Mazánkova 46/68, 602 00 Brno IČO: 86397488 zastoupená: Ing. Jiřím Veselým bankovní spojení: Komerční banka, účet číslo 124984663/0100 jako dlužník na straně druhé (dále jen „zástavní dlužník“).

Článek I Zajišťovaný závazek

Dne 10. 4. 2005 byla mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které půjčil zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi částku 2.000.000,- Kč s příslušenstvím, tj. úroky, které se zástavní dlužník zavázal vrátit zástavnímu věřiteli do 10.4.2008.

Článek II Předmět smlouvy

Zástavní dlužník je výlučným vlastníkem nemovitosti, a to p. č. 2324, zastavěná plocha o výměře 1520 m² v k.ú. Brno – Komín, zapsaných na listu vlastnictví číslo 483 pro katastrální území Komín, města Brna, okresu Brno – město, u katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brno – město. 54


_______________________________________________________________________ Článek III Zřízení zástavního práva

Zástavní dlužník k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 2.000.000,-Kč zřizuje dle této smlouvy zástavnímu věřiteli k nemovitosti uvedené v článku druhém této smlouvy zástavní právo a zástavní věřitel toto zástavní právo k této nemovitosti přijímá.

Článek IV Povinnosti zástavního dlužníka

Zástavní dlužník se zavazuje zástavnímu věřiteli, že své nemovitosti zatížené zástavním právem bez souhlasu zástavního věřitele nepřevede na jinou osobu a nezatíží je věcným břemenem a dalším zástavním právem. Pro případ, že by tento závazek porušil, je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 100.000,-Kč, která je soudně vymahatelná.

Článek V Realizace zástavního práva

Smluvní strany se dohodly, že zástavní věřitel je oprávněn za podmínek upravených zákonem o veřejných dražbách č. 26 / 200 Sb. Ve smyslu ust. 151 f) odst. 3 občanského zákoníku při výkonu svého zástavního práva ve veřejné dražbě zpeněžit zastavenou nemovitost, jestliže na tento zamyšlený výkon zástavního práva písemně upozornil zástavního dlužníka. Od doručení tohoto písemného upozornění nesmí zástavní dlužník s předmětem zástavy nakládat.

Článek VI Intabulační doložka

1.

Zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele dle ujednání v článku třetím vzniká vkladem tohoto práva do katastru nemovitostí.

2.

Obě smluvní strany shodně navrhují, aby Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brno – město vklad zástavního práva do katastru nemovitostí dle této 55


_______________________________________________________________________ smlouvy povolil a na list vlastnictví č. 483 pro katastrální území Komín, města Brna, okresu Brno – město, u katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brno – město zapsal: V oddílu A - beze změny V oddílu B - beze změny V oddílu C – zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele ze smlouvy ze dne 10. 4. 2005 na zajištění pohledávky ve výši 2.000.000,-Kč. V oddílu D – bez zápisu V oddílu E – tato smlouva. 3.

Strany smlouvy prohlašují, že se až do provedení vkladu dle tohoto článku zdržují jakýchkoliv činností, které by vedly ke zmaření či ztížení tohoto úkonu.

Článek VII Závěrečná ustanovení

1.

O všech sporech vyplývajících z této smlouvy nebo sporech týkajících se jejího porušování, zrušení či neplatnosti, rozhodne věcně a místně příslušný soud.

2.

Smlouva je vyhotovena v šesti stejnopisech. Každá smluvní strana obdrží po jednom stejnopise a čtyři stejnopisy budou zaslány příslušnému katastrálnímu úřadu.

3.

Smluvní strany shodně prohlašují, že si smlouvu před jejím podepsáním přečetly, že s jejím obsahem souhlasí, že byla sepsána podle jejich pravé, svobodné a vážné vůle, a že nebyla uzavřena v tísni nebo jednostranně nevýhodných podmínek. Na důkaz toho připojují své vlastnoruční podpisy.

V Brně dne 20. 4. 2005

Za zástavního věřitele:


Za zástavního dlužníka:

……………………………… Ing. Jiří Veselý 56


_______________________________________________________________________

7.4 Zápis zástavního práva do katastru nemovitostí Po sepsání zástavní smlouvy je podle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, nutno zapsat k nemovitostem evidovaným v katastru tuto vzniklou skutečnost. Ke vzniku zástavního práva došlo prostřednictvím dohody smluvních stran a poté sepsání zástavní smlouvy, proto se v tomto případě uskuteční zápis této skutečnosti do katastru nemovitostí formou vkladu. V případě, kdy by zástavní právo vzniklo na základě rozhodnutí soudu, soudem schválenou dohodou a vypořádání dědictví či ze zákona, byla by tato skutečnost zapsána do katastru nemovitostí prostřednictvím záznamu. Pro vložení zástavního práva do katastru nemovitostí musí být podán návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, který musí být podán k věcně i místně příslušnému katastrálnímu úřadu, v jehož obvodě se dotčené nemovitosti nachází. Návrh na vklad společně podávají buď všichni účastníci vkladového řízení, nebo kterýkoliv z nich. Ten, kdo návrh na povolení vkladu podal, může s tímto návrhem plně disponovat, a to nejen tak, že vezme návrh zpět, ale i tak, že tento návrh v průběhu vkladového řízení zúží nebo jinak změní. Při podání návrhu na vklad se na příslušném katastrálním úřadě zakládá spisová složka zabývající se řízením o vkladu. V této složce jsou evidovány veškeré písemnosti s dotyčným vkladem související a pro dotyčný vklad potřebné. Jedná se například o návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, zástavní smlouvu k nemovitostem, smlouvu o úvěru, pokud ji katastrální úřad požaduje, list vlastnictví k dotčeným pozemkům zástavním právem, katastrální mapu pozemků, atd.

Pro zabránění dvojímu vkladu stejné právní skutečnosti do katastru nemovitostí je na podávaném návrhu vyznačeno datum a doba podání s přesností na minuty. Toto se děje z toho důvodu, že je preferován ten návrh na vklad, který podán dříve. Od tohoto datumu zároveň začíná běžet zákonná rozhodovací lhůta, která je přidělena katastru nemovitostí, aby rozhodl o případném povolení či zamítnutí vkladu do katastru nemovitosti.

57


_______________________________________________________________________ Z důvodu informovanosti osob, které by se mohli o dotčenou nemovitost zajímat, se na tyto nemovitosti označí v katastru nemovitostí tzv. plombou, která má informativní charakter a sděluje, že tato nemovitost je součástí probíhajícího správního řízení. Tímto se tak dá zabránit např. situaci, že by zástavní dlužník zastavoval dotčenou nemovitost vícekrát, aniž by o této skutečnosti byl následující zástavní věřitel informován. Pro jednoznačnou identifikaci je každému návrhu na vklad přiděleno číslo o řízení vkladu, které je s ním spojeno po celou dobu řízení o povolení vkladu. Tímto číslem je označena a orientuje se podle něj všechna případná komunikace mezi katastrálním úřadem a účastníky řízení.

Jelikož je vklad vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí správním řízením, je třeba uhradit správní poplatek a přiložit kolkovou známku v hodnotě 500 Kč.

Po splnění všech náležitostí potřebných k podání návrhu na vklad a doložení všech potřebných listin se vkladem souvisejících, začíná katastrální úřad s prověřováním těchto dokumentů, co se týče jejich obsahové správnosti, popisu nemovitosti, správnosti z právního hlediska, atd.

Nalezne-li katastrální úřad v průběhu prověřování nedostatky, zastaví řízení o vkladu a vyzve účastníky k doplnění či opravě těchto nedostatků. Toto doplnění nebo opravu chyb může provést v případě zjištění i účastník řízení z vlastní iniciativy.

Nedojde-li v průběhu řízení o povolení vkladu ke komplikacím a nenajde-li katastrální úřad nedostatky v předložených listinách k opravě či doplnění, je vklad zástavního práva do katastru nemovitostí povolen. Katastrální úřad o tomto rozhodnutí písemně informuje účastníky řízení zasláním rozhodnutí. Tímto je řízení zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí ukončeno.

58


_______________________________________________________________________ NÁVRH NA VKLAD DO KATASTRU NEMOVITOSTÍ - ZÁSTAVNÍ SMLOUVA Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj Katastrální pracoviště pro Brno - město Moravské nám. 1 601 51 Brno Expandia, a.s. se sídlem Novákova 387/98, 602 00 Brno IČO: 87362068 společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Brně, oddíl B, vložka 34698, zastoupená JUDr. Antonínem Starým (dále jen „zástavní věřitel“) a Pilatex, s.r.o. se sídlem Mazánkova 46/68, 602 00 Brno IČO: 86397488 společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Brně, oddíl B, vložka 46832, zastoupená Ing. Jiřím Veselým (dále jen „zástavní dlužník“) tímto podávají návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. I.

Zástavní věřitel a zástavní dlužník na základě zástavní smlouvy ze dne 20. 4. 2005 podávají k nadepsanému katastrálnímu úřadu návrh na vklad zástavního práva zástavního věřitele k zajištění pohledávky ve výši 2.000.000,- Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 10. 4. 2005, k nemovitosti p. č. 2324, zastavěná plocha o výměře 1520 m² v k.ú. Brno – Komín, zapsaných na listu vlastnictví číslo 483 pro katastrální území Komín, města Brna, okresu Brno – město, u katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brno – město do katastru nemovitostí. V Brně dne 30. 4. 2005

za zástavního věřitele

za zástavního dlužníka

.……………………….

……………………….. Ing. Jiří Veselý

JUDr. Antonín Starý 59


_______________________________________________________________________

7.5 Zánik zástavního práva a jeho odstranění z katastru nemovitostí Pokud zanikne zástavní právo k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí např. uhrazením zajištěné pohledávky, ocitá se vlastník zástavy v situaci, kdy zástavní právo váznoucí na jeho nemovitostech sice materiálně zaniklo, formálně je však stále zapsané v katastru nemovitostí. Z tohoto důvodu je potřebné podniknout kroky směřující k odstranění této skutečnosti.

Podle § 170 odst. 1 písm. a) ObčZ zaniká zástavní právo zánikem zajištěním pohledávky. V § 171 odst. 1 ObčZ se dále uvádí, že zanikne-li

zástavní právo

k nemovitým věcem, k nimž vzniklo vkladem do katastru nemovitostí, provede se k témuž dni jeho výmaz.

Pokud tedy dlužník uhradí svůj dluh vůči věřiteli a zajištěná pohledávka zanikne splněním, měl by si za účelem výmazu zaniklého zástavního práva v katastru nemovitostí opatřit listinu, kterou by tento zánik osvědčil. Takovou listinou je potvrzení o uhrazení dluhu a nazývá se kvitance. Kvitanci vystavuje na žádost zástavního dlužníka zástavní věřitel.

Na základě vystavené kvitance se následně provádí vymazání zástavního práva z katastru nemovitostí. Návrh na výmaz může podat jak vlastník nemovitosti (ovšem jen s kvitancí od zástavního věřitele), tak i sám zástavní věřitel.

60


_______________________________________________________________________ Příklad sepsání kvitance zástavním věřitelem:21 KVITANCE

Expandia, a.s. se sídlem Novákova 387/98, 602 00 Brno IČO: 87362068 společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Brně, oddíl B, vložka 34698, zastoupená JUDr. Antonínem Starým (dále jen „věřitel“)

jako věřitel potvrzuje (kvituje), že

Pilatex, s.r.o. se sídlem Mazánkova 46/68, 602 00 Brno IČO: 86397488 společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Brně, oddíl B, vložka 46832, zastoupená Ing. Jiřím Veselým (dále jen ,,dlužník“) uhradil svůj dluh, čímž pohledávka ve výši 2.000.000,- Kč za dlužníkem zaniká a tímto zaniklo také zástavní právo dle § 151 g) zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zřízené zástavní smlouvou ze dne 20. 4. 2005 s právními účinky vkladu pod č. j. V – 11258/ 2006 – 702 váznoucí na nemovitosti, a to p. č. 2324, zastavěná plocha o výměře 1520 m² v k. ú. Brno – Komín, zapsaných na listu vlastnictví číslo 483 pro katastrální území Komín, města Brna, okresu Brno – město, u katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brno – město.

V Brně dne 15. 4. 2008

Za zástavního věřitele:


21


61


_______________________________________________________________________ Příklad podání žádosti o výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí:22

Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj Katastrální pracoviště pro Brno - město Moravské nám. 1 601 51 Brno

Žádost o výmaz zástavního práva Níže uvedená společnost, Pilatex, s.r.o. se sídlem Mazánkova 46/68, 602 00 Brno IČO: 86397488 společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Brně, oddíl B, vložka 46832, zastoupená Ing. Jiřím Veselým (dále jen „zástavní dlužník“) žádá jako zástavce podle § 7 odst. 1 zákona číslo 256 / 92 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem o výmaz zástavního práva záznamem, neboť zajištěná pohledávka zanikla uspokojením zástavního věřitele ve smyslu ust. § 151 g) občanského zákoníku.

Pro účely vyřízení žádosti se přikládá: 1 x kvitace (potvrzení věřitele o uhrazení dlužné částky)

V Brně dne 20 .4. 2008

Za zástavního dlužníka:

22

……………………………… Ing. Jiří Veselý


62


_______________________________________________________________________

8. DISKUSE Význam zajišťovacích institutů v soukromém právu spočívá především v posílení postavení věřitelů jako subjektů oprávněných ze závazkového vztahu, jistoty, že povinnosti dlužníků jako subjektů povinných budou splněny řádně a včas, případně že alespoň splněny budou. Tímto institut zajištění závazků přispívá k celkové rovnováze v obchodních závazkových vztazích. Na zajištění konkrétních závazků je třeba klást velký důraz. A to nejen ve vztahu k dlužníkovi, ale i k samotné smluvní úpravě zajišťovaného a zajišťovacího závazku. Při uzavírání obchodního vztahu je na místě mít dotčenou právní úpravu pečlivě prostudovanou, aby byl příslušný smluvní typ správně ošetřil a minimalizovalo se tak riziko ztrát plynoucích z chybné aplikace práva. Dalším vhodným prvkem je shromáždění informací před jednáním se smluvním partnerem a ověření jeho platební morálky a také to, zda byl vždy schopen plnit řádně a včas i jiným obchodním partnerům. I tyto přípravné úkony však jsou někdy nedostačující. Proto je v českém právním řádu zakotven institut zajištění obchodních závazků a to hned v několika různých podobách. Může se jednat o zajišťovací typy, které poskytují věřiteli v případně neplnění okamžitou možnost uspokojení svých pohledávek, resp. nikoliv okamžitou, ale rychlejší, než je soudní cesta, která je v české právní atmosféře stále ještě velice zdlouhavá, nezřídka též nákladná a postavení věřitele tedy nikterak zvlášť neusnadňuje. Rychlejší řešení může být jednání ve smyslu zákona o rozhodčím řízení. Dále je pro podnikatele efektivní využít zákona o veřejných dražbách a zákona o soudních exekutorech. Zákon o exekutorech přináší možnost, jak se domoci svých pohledávek jinak než právní cestou, pomocí subjektu z větší části nezávislém na státu. Tyto vedlejší a pro podnikatele – věřitele výhodné cesty jsou však v současné době ještě stále nepříliš často využívány. Mezi přednosti zajišťovacích institutů obecně patří skutečnost, že v případě začlenění vhodného institutu do smluvního vztahu je věřitel lépe chráněn vůči případnému prodlení ze strany dlužníka při plnění jeho závazku. Toto lepší postavení využívá například při domáhání se plnění prostřednictvím soudního sporu. Nedostatky zajišťovacích institutů lze spatřovat především ve dvojí právní úpravě některých z nich a tím pádem v obtížnější a zdlouhavější orientaci mezi nimi pro osoby málo do této problematiky zasvěcené.

63


_______________________________________________________________________

9. ZÁVĚR Cílem této diplomové práce byl stručný a prakticky zaměřený přehled jednotlivých zajišťovacích institutů, se kterými se je možné v obchodně-právní praxi setkat. Po představení jednotlivých vybraných zajišťovacích institutů byla srovnána podstatná kritéria, jimiž se od sebe jednotlivé zajišťovací instituty liší a byl vypracován jednoduchý přehled porovnávající jednotlivé zajišťovací instituty dle zvolených kritérií. Podstatná část práce byla věnována zajišťovacímu institutu zástavního práva, jako jednomu z nejběžnějších a velice často používaných prostředků zabezpečení zlepšení postavení věřitele pro případ prodlení dlužníka s plněním. Před prakticky zaměřenou části diplomové práce bylo předmětem zájmu základní představení katastru nemovitostí, neboť v další části byl představován zajišťovací institut zástavního práva k nemovitostem, který zde byl popsán od je vzniku, přes jeho vložení do katastru nemovitostí, až po jeho zánik a následné odstranění z katastru nemovitostí. Hlavní myšlenkou byla skutečnost, aby se tato práce stala praktickým prostředkem při sestavování prostých smluv jak v občanské, tak i v obchodní sféře a aby byla čtenářům představena

pochopitelnou formou se záměrem omezit

u smluvních stran vstupujících do právem ošetřených vztahů možnosti nedopatření a nepřesností při činnostech s tímto souvisících , což se dle mého úsudku podařilo vyjádřit. Praxe ukazuje, že neznalostí úpravy právního předpisu stále ještě dochází k nezanedbatelným škodám. I přes poměrně dobře řešenou právní úpravu související se zajišťovacími instituty by se daly nalézt náměty na úpravu. Právní úprava obchodních závazků a jejich zajištění by měla být do budoucna především zjednodušena a to jak z hlediska předpokládaného častějšího využívání, tak z hlediska sblížení s představou jednotného evropského soukromého práva. Co se týče zástavního práva, kterému byla věnována znatelná část této diplomové práce, mohla by být upravena především ta jeho část, která se dotýká kvitance dluhu zástavním věřitelem, neboť projevuje-li věřitel při vystavení kvitance liknavost, či ji dokonce odmítá vydat, vlastníkovi zatížené nemovitosti nezbývá než postupovat soudní cestou Při uzavírání smluvního vztahu je proto dobré mít na paměti, že vždy, když je nutno volit zajišťovací institut, který bude do smluvního vztahu zakomponován, je třeba si uvědomit, co má být jeho cílem, resp. jakou má plnit zejména funkci, zda motivační či uhrazovací, případně i kombinaci obou. V neposlední řadě je vhodné si uvědomit, zda jsou náklady vynaložené na zajištění závazku vynaložené efektivně, zda skutečně splní primární účel, který splnit mají, tj. zda vylepší postavení věřitele.

64


_______________________________________________________________________

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Literatura:

[1] BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007. 268 s. ISBN: 80-7357-096-3. [2] FALDYNA, F., HUŠEK, J. Zajištění a zánik obchodních závazků. 1. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2007. 236 s. ISBN: 978-80-7357-154-2. [3] GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 1999. 456 s. ISBN: 80-85881-24-1. [4] JANKŮ, M.: Nemovitosti, byty – koupě a prodej. 2. vydání, Brno: Computer Press, 2004. 260 s. ISBN 80-7226-899-6. [5] JANKŮ, M. a kol.: Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 1. vydání, Praha, C.H. Beck 2004. 502 s.ISBN 80-7179-883-5. Kapitola III, Základy občanskoprávních vztahů, s. 76 – 81. Internet: [6] PLANETKA, V.: Vzory smluv a podání: [online].[cit.2009-03-25]. Dostupné z WWW: Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem

65


_______________________________________________________________________

11. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Seznam použitých zkratek

66


_______________________________________________________________________ Příloha č. 1 Seznam použitých zkratek

ObčZ

Občanský zákoník

ObchZ Obchodní zákoník

67

Zajištění závazků se zaměřením na zástavní právo 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE

Recommend Documents