Zajištění ochrany – obecné zásady Evropské unie týkající se ochránců lidských práv I.
PŘEDMĚT
1.
Podpora ochránců lidských práv je již dlouho nedílnou součástí vnější politiky Evropské unie v oblasti lidských práv. Cílem těchto obecných zásad je předložit praktické návrhy, jež umožní zlepšit činnost EU v této oblasti. Obecné zásady lze použít na všech úrovních kontaktů s třetími zeměmi a rovněž na mnohostranných fórech zabývajících se lidskými právy s cílem rozvíjet a posilovat současné úsilí Unie o prosazení a podporu dodržování práva na obranu lidských práv. Obecné zásady stanoví rovněž možnost zásahu Unie v případě ohrožení ochránců lidských práv a navrhují praktické prostředky na poskytnutí podpory a pomoci ochráncům lidských práv. Důležitou součástí obecných zásad je podpora zvláštních postupů Rady OSN pro lidská práva, zejména zvláštního zástupce OSN pro otázky ochránců lidských práv a příslušných regionálních mechanismů na ochranu obhájců lidských práv. Obecné zásady budou mimo jiné pomůckou misí EU (velvyslanectví a konzulátů členských států EU a delegací Evropské komise) pro jejich přístup k ochráncům lidských práv. Obecné zásady se v první řadě zabývají specifickými otázkami týkajícími se ochránců lidských práv, přispívají však rovněž k posílení politiky EU v oblasti lidských práv obecně.
1
II.
DEFINICE
2.
Definice ochránců lidských práv pro účely těchto obecných zásad vychází z článku 1 Deklarace OSN o právu a povinnosti jednotlivců, skupin a společenských orgánů prosazovat a chránit všeobecně uznávaná lidská práva a základní svobody (viz příloha I), který stanoví, že „každý má právo sám nebo ve spolupráci s druhými prosazovat ochranu a dodržování lidských práv na národní i mezinárodní úrovni“.
3.
Ochránci lidských práv jsou jednotlivci, skupiny a společenské orgány, jež podporují a chrání všeobecně uznávaná lidská práva a základní svobody. Ochránci lidských práv usilují rovněž o prosazování a ochranu občanských a politických práv, jakož i o prosazování, ochranu a uplatňování hospodářských, sociálních a kulturních práv. Ochránci lidských práv prosazují a chrání také práva příslušníků skupin, například domorodého obyvatelstva. Definice nezahrnuje jednotlivce nebo skupiny, které se dopouštějí násilí nebo jej šíří.
III. ÚVOD 4.
Evropská unie podporuje zásady obsažené v Deklaraci OSN o právu a povinnosti jednotlivců, skupin a společenských orgánů prosazovat a chránit všeobecně uznávaná lidská práva a základní svobody. Ačkoli prvořadou odpovědnost za prosazování a ochranu lidských práv nesou jednotlivé státy, Evropská unie konstatuje, že jednotlivci, skupiny a společenské orgány přispívají významným způsobem k podpoře otázky lidských práv. Činnost ochránců lidských práv zahrnuje zejména:
2
−
dokumentování případů násilí;
−
podporu obětí takového násilí poskytováním právní, psychologické, lékařské nebo jiné pomoci; a
−
boj proti kultuře beztrestnosti, která pomáhá zastírat systematické a opakované porušování lidských práv a základních svobod;
−
šíření kultury lidských práv a informací o ochráncích lidských práv na místní, regionální a mezinárodní úrovni.
5.
Činnost ochránců lidských práv je často spojena s kritikou politiky a opatření vlády. Vlády by ji však neměly posuzovat negativně. Zásada poskytování prostoru nezávislému myšlení a svobodné diskusi o politikách a opatřeních vlády má totiž podstatný význam a představuje osvědčený způsob, jak zlepšit úroveň ochrany lidských práv. Ochránci lidských práv mohou pomáhat vládám při prosazování a ochraně lidských práv. Svojí účastí na konzultačním procesu mohou hrát klíčovou roli při navrhování příslušných právních předpisů a vypracování národních strategií a programů týkajících se lidských práv. Tato role by měla být také uznána a podporována.
6.
Evropská unie konstatuje, že činnost ochránců lidských práv získala v průběhu let větší uznání. Dokázali zajistit lepší ochranu obětem násilí. Tohoto úspěchu však bylo dosaženo za vysokou cenu: ochránci sami se ve vzrůstající míře stávají terčem útoků a jejich práva jsou v mnoha zemích porušována. Evropská unie se domnívá, že je důležité zajistit bezpečnost ochránců lidských práv a chránit jejich práva. V této souvislosti je třeba posuzovat otázku ochránců lidských práv také z hlediska rovnosti žen a mužů.
3
IV.
ZÁSADY PRAKTICKÉHO POSTUPU
7.
Praktická část těchto obecných zásad má stanovit prostředky k dosažení účinné podpory a ochrany ochránců lidských práv v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
Sledování, podávání zpráv a hodnocení 8.
Vedoucí misí EU jsou již nyní vyzýváni k předkládání pravidelných zpráv o situaci v oblasti lidských práv v zemi jejich působnosti. Pracovní skupina Rady pro lidská práva (COHOM) schválila soubor základních informací, který má tento úkol usnadnit. V souladu s ním by se mise měly ve svých zprávách zabývat situací ochránců lidských práv a všímat si zejména případných hrozeb nebo útoků proti nim. V této souvislosti by si vedoucí misí měli být vědomi toho, že institucionální rámec může velkou měrou ovlivnit bezpečnost ochránců lidských práv při výkonu jejich činnosti. Velký význam mají proto zákonodárná, soudní, správní či jiná vhodná opatření přijatá státy na ochranu osob před násilím, hrozbami, odplatami, diskriminací de facto nebo de iure, nátlakem nebo jinou svévolnou činností, jež jsou důsledkem skutečnosti, že tyto osoby oprávněně uplatňují práva uvedená v deklaraci OSN o ochráncích lidských práv.
4
9.
Vedoucí misí EU se vyzývají, aby se zabývali situací ochránců lidských práv na zasedáních místních pracovních skupin pro lidská práva. Vedoucí misí by v případě potřeby měli Pracovní skupině pro lidská práva doporučit možná opatření EU, včetně odsouzení hrozeb a útoků proti ochráncům lidských práv, jakož i demarše a veřejná prohlášení v situacích, kdy ochráncům lidských práv hrozí bezprostřední nebo vážné nebezpečí. Vedoucí misí mohou v daném místě rozhodnout o provedení naléhavého opatření na podporu ochránců lidských práv, jimž hrozí okamžité nebo vážné riziko, přičemž o tomto opatření podají Pracovní skupině pro lidská práva i dalším odpovědným pracovním skupinám zprávu, ve které uvedou doporučení ohledně možnosti následných opatření na evropské úrovni. Vedoucí misí by se měli ve svých zprávách rovněž vyjádřit k účinnosti opatření přijatých Evropskou unií. Mise by dále měly věnovat mimořádnou pozornost zvláštním rizikům, která hrozí ženám působícím v oblasti ochrany lidských práv.
10.
Zprávy vedoucích misí a jiné důležité informace, například zprávy a doporučení zvláštního zástupce OSN pro otázky ochránců lidských zpráv, zvláštních zpravodajů OSN, subjektů smluv, komisaře Rady Evropy pro lidská práva a nevládních organizací umožní Pracovní skupině pro lidská práva a ostatním příslušným pracovním skupinám určit situace vyžadující zákrok EU a rozhodnout o opatřeních, která mají být přijata, případně doporučit tato opatření Politickému a bezpečnostnímu výboru/Radě.
5
Úloha misí Evropské unie při podpoře a ochraně ochránců lidských práv 11.
V mnoha třetích zemích působí mise EU (velvyslanectví členských států EU a delegace Evropské komise) jako místo bezprostředního kontaktu mezi Unií a jejími členskými státy a místními ochránci lidských práv. Mise EU tak musí hrát významnou roli při praktickém uplatňování politiky EU vůči ochráncům lidských práv a měly by proto ve vztahu k nim usilovat o přijetí vstřícné politiky. Zároveň by si měly být vědomy toho, že v určitých případech mohou opatření EU vést k hrozbám nebo útokům proti ochráncům lidských práv. Mise EU by tudíž měly s ochránci lidských práv případně konzultovat plánovaná opatření. Mají-li být tato opatření provedena jménem EU, mise EU by zajistit, aby byl dotčený ochránce lidských práv nebo jeho rodina o nich informován. −
vypracování místních strategií pro provádění těchto obecných zásad se zaměřením zejména na ženy působící v oblasti ochrany lidských práv. Mise EU mají na zřeteli, že tyto obecné zásady se týkají ochránců lidských práv, kteří prosazují a chrání lidská práva, ať už se jedná o občanská, kulturní, ekonomická, politická nebo sociální práva. Mise EU budou muset usilovat o aktivní zapojení ochránců lidských práv a jejich organizací do vypracování místních strategií a dohledu nad jejich prováděním;
−
uspořádání alespoň jednoho ročního setkání ochránců lidských práv a diplomatů, aby jednali mimo jiné o místní situaci v oblasti lidských práv, o politice EU v této oblasti a o uplatňování místní strategie pro provádění obecných zásad EU týkajících se ochránců lidských práv;
−
úzká spolupráce a výměna informací o ochráncích lidských práv, včetně těch, kteří jsou v nebezpečí;
6
−
udržování vhodných kontaktů s ochránci lidských práv, včetně jejich přijímání v prostorách misí a návštěv v místech jejich působení; za tímto účelem by bylo možno zvážit jmenování zvláštních styčných důstojníků a případně rozdělit úkoly;
−
viditelné uznání ochránců lidských práv a jejich činnosti, poskytované podle potřeby prostřednictvím vhodného využívání sdělovacích prostředků včetně internetu a nových informačních a komunikačních technologií, publicity, návštěv či pozvání, zejména za účelem předání ocenění, která jim byla udělena;
−
případné návštěvy ochránců lidských práv ve vyšetřovací vazbě nebo v domácím vězení a účast na soudních řízeních s ochránci lidských práv v roli pozorovatelů.
Respektování zastánců lidských práv ve vztazích s třetími zeměmi a na mnohostranných fórech 12.
Cílem EU je ovlivnit třetí země, aby plnily své závazky týkající se dodržování práv ochránců lidských práv a jejich ochrany před útoky a hrozbami nestátních subjektů. Při svých kontaktech s třetími zeměmi Evropská unie uvede, bude-li to považovat za nezbytné, že je třeba, aby všechny země dodržovaly a plnily příslušné mezinárodní normy v této oblasti, zejména výše uvedenou deklaraci OSN. Hlavním cílem by mělo být vytvoření prostředí, v němž by ochránci lidských práv mohli svobodně působit. Evropská unie uvede své cíle ve známost jako nedílnou součást své politiky v oblasti lidských práv a zdůrazní význam, který přikládá ochraně ochránců lidských práv. Na podporu těchto cílů učiní Evropská unie mimo jiné tyto kroky:
7
−
v rámci svých návštěv ve třetích zemích se předsednictví, vysoký představil pro SZBP, osobní zástupce generálního tajemníka, vysokého představitele pro lidská práva, zástupci nebo zvláštní vyslanci Evropské unie, představitelé členských států a Evropské komise budou případně účastnit schůzek s ochránci lidských práv, na kterých budou projednány jednotlivé případy a otázky, které vyvstanou v rámci činnosti ochránců lidských práv;
−
otázka lidských práv v politickém dialogu mezi Evropskou unií a třetími zeměmi a regionálními organizacemi bude v případě potřeby zahrnovat i situaci ochránců lidských práv. Evropská unie bude zdůrazňovat svou podporu ochráncům lidských práv a jejich činnosti a vyjadřovat se v případě potřeby k jednotlivým případům vyvolávajícím znepokojení. EU zajistí, aby ochránci lidských práv byli co nejvhodnějším způsobem zapojeni do přípravy, udržování a vyhodnocování dialogu v souladu s obecnými zásadami EU pro dialog o lidských právech;
−
vedoucí misí EU a velvyslanectví EU budou připomínat úřadům třetích zemí jejich povinnost přijmout účinná opatření na ochranu ochránců lidských práv, kteří jsou v nebezpečí nebo kterým hrozí, že v nebezpečí budou;
−
EU bude úzce spolupracovat se stejně smýšlejícími zeměmi, zejména v Radě OSN pro lidská práva a ve Valném shromáždění OSN;
−
EU bude případně doporučovat zemím, aby během pravidelného všeobecného přezkumu prováděného Radou OSN pro lidská práva uvedly své právní předpisy i svoji právní praxi do souladu s deklarací OSN o ochráncích lidských práv;
8
−
EU bude prosazovat posílení stávajících regionálních mechanismů na ochranu ochránců lidských práv, například styčné místo pro ochránce lidských práv a národní instituce pro lidská práva Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva při OBSE, komisaře pro lidská práva Rady Evropy, zvláštního zpravodaje o situaci ochránců lidských práv Africké komise pro lidská práva a práva národů a zvláštní oddělení pro ochránce lidských práv v rámci Meziamerické komise pro lidská práva, a vytváření vhodných mechanismů v regionech, v nichž dosud neexistují.
Podpora zvláštních postupů Rady OSN pro lidská práva a zejména zvláštního zástupce OSN pro ochránce lidských práv 13.
EU konstatuje, že zvláštní postupy Rady OSN pro lidská práva (a osob či skupin, jimž jsou určeny: zvláštní zpravodajové, zvláštní zástupci, nezávislí znalci a pracovní skupiny) mají zásadní význam pro mezinárodní úsilí o ochranu ochránců lidských práv díky své nezávislosti a nestrannosti, jakož i své schopnosti konat a ohlašovat případy násilí, jehož obětí jsou ochránci lidských práv na celém světě, a uskutečňovat návštěvy v příslušných zemích. Ačkoli úloha zvláštního zástupce OSN pro otázky ochránců lidských práv je v tomto ohledu specifická, ochránců lidských práv se týkají i mandáty související s dalšími zvláštními postupy. Evropská unie podpoří tyto zvláštní postupy například prostřednictvím těchto opatření: −
bude doporučovat státům, aby zásadně přijímaly žádosti o návštěvy jejich země v rámci zvláštních postupů OSN;
9
−
prostřednictvím svých misí se EU zasadí o využívání tematických mechanismů OSN místními skupinami zabývajícími se lidskými právy a ochránci lidských práv, a podpoří tak mimo jiné navazování kontaktů a výměnu informací mezi tematickými mechanismy a ochránci lidských práv;
−
jelikož mandáty zvláštních postupů nemohou být provedeny bez přiměřených prostředků, zasadí se členské státy EU o to, aby Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva byly ze souhrnného rozpočtu poskytnuty dostatečné finanční prostředky.
Praktická podpora ochránců lidských práv, zejména v rámci rozvojové politiky 14.
Programy Evropské unie a členských států zaměřené na pomoc při rozvíjení demokratických postupů a orgánů a na podporu a ochranu lidských práv v rozvojových zemích, jako evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, jsou součástí širokého spektra praktické podpory ochránců lidských práv. Patří k nim například programy rozvojové spolupráce členských států. Praktická podpora může zahrnovat tato opatření: −
podpora ochránců lidských práv, jakož i nevládních organizací, které podporují a chrání činnosti ochránců lidských práv, například prostřednictvím činností zaměřených na posílení kapacit nebo osvětových kampaní, a usnadňování spolupráce nevládních organizací, ochránců lidských práv a vnitrostátních orgánů na ochranu lidských práv;
−
poskytování pomoci a podpory při zřizování a činnosti vnitrostátních struktur na podporu a ochranu lidských práv, vytvořených v souladu s Pařížskými zásadami, zejména vnitrostátních orgánů na ochranu lidských práv, úřadů veřejného ochránce lidských práv a komisí pro lidská práva;
10
−
účast na vytváření sítí ochránců lidských práv na mezinárodní úrovni, zejména poskytováním pomoci při organizaci setkání ochránců lidských práv jak na území EU, tak mimo něj;
−
snaha o to, aby ochránci lidských práv ve třetích zemích měli přístup ke zdrojům ze zahraničí, včetně finančních prostředků, a aby byli informováni o dostupnosti těchto zdrojů a o způsobech, jak o ně žádat;
−
zajištění toho, aby vzdělávací programy týkající se lidských práv propagovaly mimo jiné deklaraci OSN o ochráncích lidských práv;
−
příprava rychlých opatření na pomoc a ochranu ochránců lidských práv, kterým hrozí nebezpečí ve třetích zemích, jako například neodkladné vydávání víz, je-li to vhodné, a podpory při provizorním přijetí v členských státech EU.
Role pracovních skupin Rady 15.
V souladu se svým mandátem bude Pracovní skupina pro lidská práva (COHOM) v úzké koordinaci a spolupráci s ostatními příslušnými pracovními skupinami Rady sledovat provádění a následné uplatňování těchto obecných zásad týkajících se ochránců lidských práv. Pracovní skupina Rady bude zejména: –
prosazovat začlenění otázky ochránců lidských práv do příslušných politik a opatření Evropské unie;
–
přezkoumávat v přiměřených intervalech provádění těchto obecných zásad;
11
–
pokračovat případně v hledání dalších možností spolupráce s OSN a jinými mezinárodními a regionálními mechanismy na podporu ochránců lidských práv;
–
předkládat Radě prostřednictvím Politického a bezpečnostního výboru a Výboru stálých zástupců (COREPER) podle potřeby každoročně zprávy o pokroku dosaženém při provádění těchto obecných zásad.
______________________
12
PŘÍLOHA I
Declaration on the Right and Responsibility of Individuals, Groups and Organs of Society to Promote and Protect Universally Recognized Human Rights and Fundamental Freedoms
The General Assembly, Reaffirming the importance of the observance of the purposes and principles of the Charter of the United Nations for the promotion and protection of all human rights and fundamental freedoms for all persons in all countries of the world, Reaffirming also the importance of the Universal Declaration of Human Rights2 and the International Covenants on Human Rights as basic elements of international efforts to promote universal respect for and observance of human rights and fundamental freedoms and the importance of other human rights instruments adopted within the United Nations system, as well as those at the regional level, Stressing that all members of the international community shall fulfil, jointly and separately, their solemn obligation to promote and encourage respect for human rights and fundamental freedoms for all without distinction of any kind, including distinctions based on race, colour, sex, language, religion, political or other opinion, national or social origin, property, birth or other status, and reaffirming the particular importance of achieving international cooperation to fulfil this obligation according to the Charter,
13
Acknowledging the important role of international cooperation for, and the valuable work of individuals, groups and associations in contributing to, the effective elimination of all violations of human rights and fundamental freedoms of peoples and individuals, including in relation to mass, flagrant or systematic violations such as those resulting from apartheid, all forms of racial discrimination, colonialism, foreign domination or occupation, aggression or threats to national sovereignty, national unity or territorial integrity and from the refusal to recognize the right of peoples to self-determination and the right of every people to exercise full sovereignty over its wealth and natural resources, Recognizing the relationship between international peace and security and the enjoyment of human rights and fundamental freedoms, and mindful that the absence of international peace and security does not excuse non-compliance, Reiterating that all human rights and fundamental freedoms are universal, indivisible, interdependent and interrelated and should be promoted and implemented in a fair and equitable manner, without prejudice to the implementation of each of those rights and freedoms, Stressing that the prime responsibility and duty to promote and protect human rights and fundamental freedoms lie with the State, Recognizing the right and the responsibility of individuals, groups and associations to promote respect for and foster knowledge of human rights and fundamental freedoms at the national and international levels,
14
Declares:
Article 1 Everyone has the right, individually and in association with others, to promote and to strive for the protection and realization of human rights and fundamental freedoms at the national and international levels.
Article 2 1.
Each State has a prime responsibility and duty to protect, promote and implement all human rights and fundamental freedoms, inter alia, by adopting such steps as may be necessary to create all conditions necessary in the social, economic, political and other fields, as well as the legal guarantees required to ensure that all persons under its jurisdiction, individually and in association with others, are able to enjoy all those rights and freedoms in practice.
2.
Each State shall adopt such legislative, administrative and other steps as may be necessary to ensure that the rights and freedoms referred to in the present Declaration are effectively guaranteed.
Article 3 Domestic law consistent with the Charter of the United Nations and other international obligations of the State in the field of human rights and fundamental freedoms is the juridical framework within which human rights and fundamental freedoms should be implemented and enjoyed and within which all activities referred to in the present Declaration for the promotion, protection and effective realization of those rights and freedoms should be conducted.
15
Article 4 Nothing in the present Declaration shall be construed as impairing or contradicting the purposes and principles of the Charter of the United Nations or as restricting or derogating from the provisions of the Universal Declaration of Human Rights,2 the International Covenants on Human Rights and other international instruments and commitments applicable in this field.
Article 5 For the purpose of promoting and protecting human rights and fundamental freedoms, everyone has the right, individually and in association with others, at the national and international levels: (a)
To meet or assemble peacefully;
(b)
To form, join and participate in non-governmental organizations, associations or groups;
(c)
To communicate with non-governmental or intergovernmental organizations.
Article 6 Everyone has the right, individually and in association with others: (a)
To know, seek, obtain, receive and hold information about all human rights and fundamental freedoms, including having access to information as to how those rights and freedoms are given effect in domestic legislative, judicial or administrative systems;
(b)
As provided for in human rights and other applicable international instruments, freely to publish, impart or disseminate to others views, information and knowledge on all human rights and fundamental freedoms;
16
(c)
To study, discuss, form and hold opinions on the observance, both in law and in practice, of all human rights and fundamental freedoms and, through these and other appropriate means, to draw public attention to those matters.
Article 7 Everyone has the right, individually and in association with others, to develop and discuss new human rights ideas and principles and to advocate their acceptance.
Article 8 1.
Everyone has the right, individually and in association with others, to have effective access, on a non-discriminatory basis, to participation in the government of his or her country and in the conduct of public affairs.
2.
This includes, inter alia, the right, individually and in association with others, to submit to governmental bodies and agencies and organizations concerned with public affairs criticism and proposals for improving their functioning and to draw attention to any aspect of their work that may hinder or impede the promotion, protection and realization of human rights and fundamental freedoms.
Article 9 1.
In the exercise of human rights and fundamental freedoms, including the promotion and protection of human rights as referred to in the present Declaration, everyone has the right, individually and in association with others, to benefit from an effective remedy and to be protected in the event of the violation of those rights.
17
2.
To this end, everyone whose rights or freedoms are allegedly violated has the right, either in person or through legally authorized representation, to complain to and have that complaint promptly reviewed in a public hearing before an independent, impartial and competent judicial or other authority established by law and to obtain from such an authority a decision, in accordance with law, providing redress, including any compensation due, where there has been a violation of that person’s rights or freedoms, as well as enforcement of the eventual decision and award, all without undue delay.
3.
To the same end, everyone has the right, individually and in association with others, inter alia: (a)
To complain about the policies and actions of individual officials and governmental bodies with regard to violations of human rights and fundamental freedoms, by petition or other appropriate means, to competent domestic judicial, administrative or legislative authorities or any other competent authority provided for by the legal system of the State, which should render their decision on the complaint without undue delay;
(b)
To attend public hearings, proceedings and trials so as to form an opinion on their compliance with national law and applicable international obligations and commitments;
(c)
To offer and provide professionally qualified legal assistance or other relevant advice and assistance in defending human rights and fundamental freedoms.
4.
To the same end, and in accordance with applicable international instruments and procedures, everyone has the right, individually and in association with others, to unhindered access to and communication with international bodies with general or special competence to receive and consider communications on matters of human rights and fundamental freedoms.
5.
The State shall conduct a prompt and impartial investigation or ensure that an inquiry takes place whenever there is reasonable ground to believe that a violation of human rights and fundamental freedoms has occurred in any territory under its jurisdiction.
18
Article 10 No one shall participate, by act or by failure to act where required, in violating human rights and fundamental freedoms and no one shall be subjected to punishment or adverse action of any kind for refusing to do so.
Article 11 Everyone has the right, individually and in association with others, to the lawful exercise of his or her occupation or profession. Everyone who, as a result of his or her profession, can affect the human dignity, human rights and fundamental freedoms of others should respect those rights and freedoms and comply with relevant national and international standards of occupational and professional conduct or ethics.
Article 12 1.
Everyone has the right, individually and in association with others, to participate in peaceful activities against violations of human rights and fundamental freedoms.
2.
The State shall take all necessary measures to ensure the protection by the competent authorities of everyone, individually and in association with others, against any violence, threats, retaliation, de facto or de jure adverse discrimination, pressure or any other arbitrary action as a consequence of his or her legitimate exercise of the rights referred to in the present Declaration.
3.
In this connection, everyone is entitled, individually and in association with others, to be protected effectively under national law in reacting against or opposing, through peaceful means, activities and acts, including those by omission, attributable to States that result in violations of human rights and fundamental freedoms, as well as acts of violence perpetrated by groups or individuals that affect the enjoyment of human rights and fundamental freedoms.
19
Article 13 Everyone has the right, individually and in association with others, to solicit, receive and utilize resources for the express purpose of promoting and protecting human rights and fundamental freedoms through peaceful means, in accordance with article 3 of the present Declaration.
Article 14 1.
The State has the responsibility to take legislative, judicial, administrative or other appropriate measures to promote the understanding by all persons under its jurisdiction of their civil, political, economic, social and cultural rights.
2.
Such measures shall include, inter alia: (a)
The publication and widespread availability of national laws and regulations and of applicable basic international human rights instruments;
(b)
Full and equal access to international documents in the field of human rights, including the periodic reports by the State to the bodies established by the international human rights treaties to which it is a party, as well as the summary records of discussions and the official reports of these bodies.
3.
The State shall ensure and support, where appropriate, the creation and development of further independent national institutions for the promotion and protection of human rights and fundamental freedoms in all territory under its jurisdiction, whether they be ombudsmen, human rights commissions or any other form of national institution.
20
Article 15 The State has the responsibility to promote and facilitate the teaching of human rights and fundamental freedoms at all levels of education and to ensure that all those responsible for training lawyers, law enforcement officers, the personnel of the armed forces and public officials include appropriate elements of human rights teaching in their training programme.
Article 16 Individuals, non-governmental organizations and relevant institutions have an important role to play in contributing to making the public more aware of questions relating to all human rights and fundamental freedoms through activities such as education, training and research in these areas to strengthen further, inter alia, understanding, tolerance, peace and friendly relations among nations and among all racial and religious groups, bearing in mind the various backgrounds of the societies and communities in which they carry out their activities.
Article 17 In the exercise of the rights and freedoms referred to in the present Declaration, everyone, acting individually and in association with others, shall be subject only to such limitations as are in accordance with applicable international obligations and are determined by law solely for the purpose of securing due recognition and respect for the rights and freedoms of others and of meeting the just requirements of morality, public order and the general welfare in a democratic society.
Article 18 1.
Everyone has duties towards and within the community, in which alone the free and full development of his or her personality is possible.
21
2.
Individuals, groups, institutions and non-governmental organizations have an important role to play and a responsibility in safeguarding democracy, promoting human rights and fundamental freedoms and contributing to the promotion and advancement of democratic societies, institutions and processes.
3.
Individuals, groups, institutions and non-governmental organizations also have an important role and a responsibility in contributing, as appropriate, to the promotion of the right of everyone to a social and international order in which the rights and freedoms set forth in the Universal Declaration of Human Rights and other human rights instruments can be fully realized.
Article 19 Nothing in the present Declaration shall be interpreted as implying for any individual, group or organ of society or any State the right to engage in any activity or to perform any act aimed at the destruction of the rights and freedoms referred to in the present Declaration.
Article 20 Nothing in the present Declaration shall be interpreted as permitting States to support and promote activities of individuals, groups of individuals, institutions or non-governmental organizations contrary to the provisions of the Charter of the United Nations.
22
Annex to Annex I Relevant international instruments -
The Universal Declaration of Human Rights
-
The International Covenant on Civil and Political Rights
-
The International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights
-
The Convention Against Torture and other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or Punishment
-
The Convention on the Rights of the Child
-
The Convention on the Elimination of Discrimination Against Women
-
The Convention on the Elimination on all Forms of Racial Discrimination
-
The European Convention on Human Rights, its protocols and the relevant case law of the European Court of Human Rights
-
European Social Charter/Revised European Social Charter
-
African Charter for Human and Peoples’ Rights
-
American Convention on Human Rights
-
Geneva Conventions on the Protection of Victims of War and its Protocols as well as customary rules of humanitarian law applicable in armed conflict
-
The 1951 Convention regarding the Status of Refugees and its 1967 Protocol
-
The Rome Statute of the International Criminal Court
-
Declaration on the Right and Responsibility of Individuals, Groups and Organs of Society to Promote and Protect Universally Recognized Human Rights and Fundamental Freedoms.
23
