září - ŘÍJEN 1992 CENA 10 KČS v, v,,,,, MESICNIK PRO MILOVNIKYPRIRODY A VOLNOSTI z Tarantule, OiNzniku šerifských hvězd

zÁŘÍ - ŘÍJEN 1992 • CENA 10 KČS v

,

v

,

, , ,

,

*

MESICNIK PRO MILOVNIKYPRIRODY A VOLNOSTI

z

Tarantule , OiNzniku šerifských hvězd

(proto' rVI' že Podle se jednalo o 7. v se Za mu dodnes SEPTEMBER a toto římského kalendáře měsíc

po řadl)

říká

pojmenování si podržela většina evropských národů.

Ceské jméno ZÁŘÍ pochází nejspíše od výrazu za říjen, Je to jakási analogie června a .čer­ vence. S. V.

Ahoj, kamarádil

Nejhůř se bojuje s představami, protože nepřítele

Motto:

vlastními nedohlédF. Chwalibóg

neš. A máme po prázdninách, máme i po prezidentovi (federálním), který byl také skautem. Rozpadá se nám stát a dvě nejsilnější

"" .

~.

~

'"~J~:l:r:~.~a

strany komunisté si jako I kdysi přisvojili právo rozhodovat o zničení státu se 74letou tradicí. Ještě aby tak začala střečkovat Morava. Jsem obyčejný tramp, který od vás dostává tisíce dopisů a který si'rád přečte vaše názory. No, žádný jste nepsali, že by jste si přáli roz)!ad státu, žádný z vás nenadával na Slováky či Cechy. Nevím, komu jde o stát, ale vím, že tu jde o pěkně plné žlaby a nám, trampům, je hůře než kdysi. K čemu máme otevřené hranice, když nemáme peníze ani na cestu k nim. A naše životní úroveň - myslím, že jsme až za Haiti a tam mají nejnižší na světě. Mzdy jsou stále menší, ale ceny vyrovnáváme se Západem, vysoká nezaměstnanost, vysoké úroky na půjčky, ... Quo vadis, demokracie? A teď k otázce žití našeho Trampa. V tomto ' čísle je pfedplatitelský lístek. Vyplňte a zašlete na adresu: ing. Kubínová, PNS, Jindfišská 14, 125 05 Praha 1.. Už to vypadá, že podle toho lístku a vašeho předplatného se rozhodne, zda Tramp bude či nebude vycházet. Není to sice referendum, ale je tržní ekonomika a PNS nám snižuje náklad po tisících. Píšete, že Tramp u vás není k dostání. My již tři roky tiskneme objednací lísteK - přesto má Tramp jen 1229 předplatitelů. Vydali jsme "Poezii s vůní táboráku" - krásná knížka z edice "KTO" - stojí 20 + 2 koruny, zasíláme po obdržení peněz složenkou. Naše "fan" odznaky Trampa se již doprodávají - sada stojí 60 Kčs, kus 15 korun - rovněž k tomu je nutné připočíst poštovné dvě koruny. " K mání jsou ještě "Trampský zpěvník" a knížka "Jezero ďáblů." Za dvacet korun může­ te obdržet sadu 12 pohlednic "Indiánských mě­ síců" - ušetříte na zvadJech i PF, přivezli jsme z tisku ještě 200 sad. . Přeji vám příjemné prožití posledních ~nů léta. Váš Dáblík

Z vašich dopisů ... Jsem strašně rád, Že takový časopis jako Tramp vychází. Když už je mi ze všeho nanic a do soboty daleko, otevřu ho a je mi jedno, jestli je na té stránce nějaká povídka, nebo trampský humor či rubrika "Z lesních tišin". Prostě dtím, že se svým trápením nejsem sám .. Ale to je asi to, proč netrpělivě čekám na každé další číslo ... Adam - Poruba ... Díky za 6. číslo Trampa, hlavně pro mladší kamará dy je velmi dobré kvůli Jestřábovi. Pře­ ce jen už ti mladí k němu necítí to, co my. Pro mne je ale dost podstatný článek o Affim - trochu mi ujasnil minulost... Kempen - Jablunkov ... Dost:>l jsem do rukou šesté číslo Trampa, na nějž jseM se těšil jako malý kluk. Zvlášť mě zajímaly 85. narozeniny pana J . Foglara, jemuž bych rád popřál osobně, ačkoliv ho neznám. Tento spisovatel udělal pro rozvoj mládeže tolik

a ovlivnil jejich myšlenf a morální vlastnosti svým výjimečným dilem; více než kolikrát rodinné klany ... Šedý Vlk - Velké Karlovice .. . V Praze, 3. června . Zatím jsem z Prahy vykutálenej, zdá se, že mě každý rád vidí. Červán­ ci mi přišli na 80. zahrát a věnovali mi desku s mým "Mariňákem" . Na místě mého domu stojí' hotel "Brno" . Můj kluk si šel zaplavat a vykradli mu schránku, kde měl peněženku, řidičák a doklady. Ne pas - bohudík, jinak jsme v Česku zamrzli. Bydlíme u Jiřinky - vdově po bývalém westmanovi Gustovi. Je to anděl a jsme jako v peřince. Vlivem nějakého bacilu jsem ztratil schopnost mluveni, a tak jen šeptám. Byl jsem parníkem na Ztracence a také pěšourem z Pikovic na Utah jsem se protáh s Fixínem, Je to tu nádhera - Praha je přeplněná turisty, zloději i zlodějíčky, To bude práce. to vyči~tit. Moc nám chutná pivo a uzené. Ada Vodrážka

Píšete nám ze světa

Ráda bych se vrátila k Lišákově článku "Bývaly kdysi dobré zvyky" v Trampu č. 6. Napsal to, co už mám (a věřím, že nejen já) dlouho na srdci. Nejsem sice žádný pamětník, vždyť je mi teprve 19, ale díky starým trampům jsem nauče­ ná ke kamarádství a všemu, co k tomu patří. Je fakt, že spousta "kamarádů" neodpoví na pozdrav, natož aby pozdravili první. Party trampů jsou většinou "uzavřená společnost" a samotářů je pořád míň. No a pak dost kamarádů jezdí po akcích, mnohdy nevalné úrovně ... A tak se i já začínám přizpůsobovat. Na nádražích už se nehlásím ke kdekomu, v lesích se lidem raději vyhejbám, po akcích už nejezdím ... Ale přesto se ještě občas vracím nedělním courákem s pocitem radosti a štěstí, že to pravé kamarádství žije - nebo přežívá?! J.

,

•

Jtedlička-hDesná

e pro nas I roe u legendou

Přiznám se, že jsem měl už i pomalu na redakci Trampa "zlost". Nu, trošičku, ale už je to O. K. Vždy, když jsem četl rubriku "Představujeme naše spolupracovníky" (já ji trochu rozšiř'il v názvu, pardon), mrzelo mě, že se zapomíná na Affiho. Ale od čísla 6/92 je moje dušička zase klidná. Od konce šedesátých let jsem poznal dost kamarádil, co s Affim trampovali. Všichni jsme byli a jsme dále vyznavači battledressové éry, ale hlavně opravdového ,k amarádství. Když jsem se v roce 1970 vrátil z vojny domil, jednak kamarádi už byli v emigraci, nebo ženatí, usazení. Tak jsem vegetoval v Hostýnkách s partou Holešov, Pře­ rov, Zlín, ale měli jsme i kontakty na Ostravu. A zase to byla chasa "armaďácká ", ať T. O. Black Hills, ó T. O. Cannawakke, kteří stejně jako já Affiho' brali jako přirozenou autoritu, člověka tvořivého a se smyslem pro srandu, pořádek , kamarádstvÍ. .Mimochodem, také znám lidi, co dodnes ph návštěvě "Češska " rádi na Affiho vzpomenou. Sám jsem se s Affim viděl už v · době, kdy on jezdil jako samotář s dcerou na Ivančenu. Dodnes mě mrzí, že jsem ho nepozval na společný Ahoj, Ďáblíku &, srdečný pozdrav z Divokého vandr po Hostýnkách. Nějak jsem se nechtěl východu, z velkého vandru po velkém Rusku. Je vnucovat, nebo co, prostě jsem od kamarádů tady krásně, moře a špičková zmrzlina a také starších vždy o něm slyšel to nejlepší o vandrech utečenci z Moldávie, žebrající děti a místo peněz s ním, jeho výtvarném kumštu a vždy jsem velmi kupóny. Všude plno vojáků, včem se tady jeden cenil jeho práci pro trampy na stránkách Tramzbláznil nebo. co a začal pistolí vysklívat okna na pu .. Časopisu, který jsme v sedmdesátých a osmnádmží. Máme toho plný kecky a zdrháme domi't. desátých letech uchraňovali a ukazovali svým Předevčírem jsme v Karpatech potkali vlka. Fuj! dětem jako relikvii. A z něhož jsme s nimi čerpali Zdraví Zlatovláska - T.O. Jestřáb další naši inspiraci na společné toulky v těch 17. 7.1992 - Oděsa "prdlejch letech, kdy tento stát byl pro civilizované země znám jako stát Absurdistán" . Vždycky jsem si vážil a vážím kamarádek a též kamarádů, kteří pro jiné se dokázali ob ětovat a uměli své řemeslo, kumšt. Hlavně jím dělal radost a dávat naději jiným. A to se na mě nikdo' nezlobte, to Affi uměl a umí. Pří ští rok , tedy 6. června 1993, bude mít Affi padesát let. Anžto se znám, že bych v sobě z úcty k němu neni\šel odvahu a zazvonil u něho a jako "cizí chlápek" mu blahopřál, učiním už dnes tak a za všechny ty, kteří na něho v Hostýnkách rádi vzpomenou. Díky, Affi, za všechno, co jsi pro nás udělal , za inspiraci i pomalu jistou tvou armaďáckou legenSrdečné ahoj ze "Skandinavia Trails 92", cestou du. Já mám dnes dojem, takový, že např. invaze za polární kruh a Finskem s nezapomenutelnými do Evropy nemohla být nikdy jindy než 6. června vzpomínkami na divočinu a romantiku zasílá čte­ 1944, aby se "usměvaví hoši" jednou nemuseli , stydět za to, že se netrefili do Afnho narozenin! nářům Trampa dálkový chodec Marschall Lupen Lappi-Lappland, 6. 8. 1992 Ahoj!

STRANA 2 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

S

luníčko se líně vykulilo z oblačných duchen a začalo

zvolna roztápět stříbrné korálky rosy. Nepříjemné ranní · šero se dalo - ač nerado - na útěk a nenávratně zmizelo za horským hřbetem. Tak za č al další z nádherných jarních dní, vonící lesem a rozkvetlými loukami, které slibovaly všem tulá kům pěkný víkend. Ptáci naladili své pisklavé. hlásky do vyšších tónin a snažili se překřičet vystoupení cvrčků z lesní paseky. Šípkové růžičky, rostoucí u téměř zdusané cesty, . schovaly zákeřné trny, aby neublížily svým obdivovatelům a dokonce i ten věčně llbrblaný potů­ ček ze stráně si dnes pobublával vesele. Na všechnu tu krásu zíralo shora slunce a šimralo zlatým paprskem na hlavičkách poslední ospalé květinky, aby se jaksepatří protáhly. Celý svět byl najednou krásný a veselý. Jenže tohle všechno Lenka nevnímala. Smutnýma očima hleděla do dálky na dvě smutný koleje, po nichž kráčela a bezmyšlenkovi tě z nich bosýma nohama stírala rosu. Snad ani necítila, že ji pohorky, zavěšené přes rameno bolestivě dloubají do žeber a batoh že jí pomalu sklouzává z ramene. Nepřítomně se dívala před sebe a po opálených pihovatých tvářích jí stékaly horké slzy. Byly velké, moc velké,;. jako bolest která svírala Lencmo sedmnáctileté srdíčko. Vždyť to není tak dávno, co tu chodívali ještě dva, a pak najednou hrozná rána . osudu a ... konec. Jenom prázdno, samota a oči pro pláč. Záse jenom dvě orosené koleje, které tu byly i tenkrát... Byl také slunný jarní den. Sluníčko odráželo své paprsky od kolejí, po kterých ťapaly dvě bosé nohy. Pohory a somradlo přes rameno, úsměv na opálené pihovaté tváři copaté dívenky. Lenka byla docela opilá jarem. V ruce žmoulala kopretinu a velkýma modrýma očima mžourala do slunka. Kolem zněl Lenčin zvonivý smích, i když jí z polozasleperiých kukadel tekly slzy. Ale to nebyl pláč, jenom stříbrné korálky rosy - i když slané. Lenka svým obvyklým způso­ bem projevovala radost z toho, že vůbec existuje něco tak krásného, jako je jaro. Jenže skrze slzy už téměř neviděla a zakopl~. Jak J'e to divné," pomyslela Sl. n " Vždyť mě to vůbec nebolí. " A koukala vyjeveně na rozbité koleno. Sedla si na kolejnici a prstem omočeným v krvi začala si kreslit po noze. Najednou spatři­ la v dálce, tam, kde se koleje sbíhají, siluetu. Kvapem se blížila. Lenka pojednou začala rozeznávat širák zelenou košili, kanady a kytaru 'přehozenou přes rameno . Tramp přišel až docela k ní a s veselým jarním úměvem na tváři povídá: "Ty pláčeš, Amazonko?" Lenka se usmála, neboť takto ji ještě nikdo neoslovil a zavrtěla hlavou. Trampův zrak sklouzl na dívčino poraněné koleno a bez jediného slůvka vytáhl kapesník a zručně ránu ovázal.

~

Ty:~tJ~Amazonko, ~~ ~'

.

HANA WOYTKOVÁ .

Jsi moc hodný, děkuju," zarděla něco zlého tušil. "Jenom mě láme n . n A se ona . "Jmenuji se Lenka . lenora. Nebuď smutná, Amazonvstala konečně z koleje, aby no- ko. Brzy zase vyjedeme!" volal vému kamarádovi stiskla ruku. pokaždé, když za ním přišla do"Mně říkají Majk, Amazonko!" mů a ona tomu ráda věřila . VyRuce se setkaly, pevný stisk na balila z tašky pomeranče a čoko­ důkaz přátelst~í. Lenka se na něj ládu a pak spolu plánovali, kam tázavě zahleděla a v duchu jej všude vyrazí. To ještě nemohla prosila, ať neodchází. tušit, že všechny ty velikánské Také Majkovi se zdálo, že by balvany jejich plánů budou brzy mohli mít spole<\nou cestu, a tak rozemlety na drobný písek. se v dálce, tam, kde se sbíhají dvě Sotva si měsíc s měsícem ruku kol~e, ztrácely dvě siluety. podill, převezli Majka do nemoc"Zuch!" Lenka sebou trhla a nice. Jeho stav byl více než vážchvatně se rozhlédla kolem sebe. ný. Lenka se o kamaráda začala Ponuré vzpomínky přerušil ba':' bát, ptala se doktorů, ale ti ji nic toh, který jí sklouzl z ramene a neřekli . Jako by se báli diagnózu rozplácl se na koleji jako obludná určit. Ani od Majkových rodičů želva. Na tetéž koleji, po které se nic nedozvěděla, pokaždé, chodíval Majk, po které chodívali když tam. přišla, jeho otec byl zaspolu, a po které jde teď sama, mlklý a maminka ustavičně plaShýbla se pro batoh a do hlavy ~e kala. To Lenku nesmírně vyděsi­ jí nahrnula krev. "Proč . Pro- lo, neboť takové je neznala a tuši66č?!" vykřikla Lenka zoufale, la, že s Majkem to bude moc zlé. sedla si na kolej a znovu se dala Plakala, prosila je, aby jí povědě­ do pláče. Seděla s hlavou v dla- li pravdu, ale kdyby bývala vědě­ ních a bála se podívat kolem se- la, co se dovi, určitě by tak nebe. Všude ho viděla, veselého, u- prosila. "Víš, Leničko," něžně se směvavého a hezkého kluka Majna ni podívala Majkova maminka. Promítla si v duchu každý ka: "Teď musíš být moc a moc silvandr, každé jeho slovo, každý ú- ná, protože Martínek tě bude směv, pohled, pohlazeni... V hrozně potřebovat. Má před seuších jí stále zní: "Amazonko. . bou sotva tři měsíce života. Je to Mám tě rád - Rááád!" upřímná rakovina krve - leukémie." A její vyznání, která teď boií. Strašně poslední slova zanikla v srdcebolí. Lenka sáhla do kapsy pro ryvném pláči. Lenka na okamžik kapesník, ale nahmatala jen cosi ztuhla a vytřeštila oči. Nevěřila tvrdého. Byla . to jízdenka na vlak, na jejíž druhé straně stálo: tomu. "Ne, ne. To není možné! To ne!" zašeptala a hlas se jí zlomil. Ani v těžkých chvílích se nesmíš S očima plnýma zoufalých slz se poddávat zármutku, ale snášet rány osudu s pevnou tváří. vrhla Majkově mamince do náruMajk." Stiskla ji horečně v roz- če. Hlasitě · se rozvzlykala. . Dva měsíce pak Lenka - kažtřesených dlaních a nepřítomně dou středu a neděli - chodila za hleděla před sebe. To byl jejich poslední vandr. Majkem do nemocnice, vždy obNádherný. S celtama, ešusy, se- těžkána taškou s vitamíny a sladkerou, no prostě se vším všudy. kostmi a hlavně vyzbrojena dobCelé dny prošlapali mezi skalami rými nervy a s úsměvem na tváři. a lesy, večery pak trávili na pra- Sedávala u něj na posteli a držela mici nad jezem; Majk byl milý a jeho ruku ve svých, jako drahoohleduplný - jako vždycky. Ale kam, který nesmí upustit. VypráLenka přece jen-vycítila, že s riím věla mu, co se děje ve škole, doma není něco v pořádku. Začal se a hlavně venku v přírodě. Hlídala uzavírat do sebe, a to ji trápilo. si úsměv na rtech, přestože měla "Majku, prosím tě, co je s tebou? pocit, že se jí svět hroutí pod noCo se děje?" ptala se znovu a zno- hama. Majk byl vděčt;tým posluchavu s obavami v hlase. Snažil se čem a smutné oči upíral na Lendělat si legraci,být zase veselý, ale prozrazovaly ho oči. Hrozně ku tak intenzívně, jakoby si její smutné oči, které zoufale volaly o podobu, každý rys; vrýval do papomoc. Majk stále častěji navště­ měti. A když se loučili, vždycky voval doktora, ač byl vždycky zašeptal: "Mám tě rád, Amazonzdravý jako řípa, a na vandr ne- ko! Moc!" Lenka pak jen z poměl vůbec ani pomyšlení. Jeho sledních sil zadržovala pláč, ale vyděšené oči se bály pohlédnout sotva kleply dveře pokoje, napětí do Lenčiných, zdálo se, jako by povolilo a slzičky byly venku. Ce-

MĚsíčNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI • • • • • • • • • • • • • •

lou cestu domů pak plakala nad svou bezmocností, nad tou bolestnou přetvářkou a vyčítala osudu, proč je tak zlý. Myslela na Majka a na tříměsíční lhůtu, která vyprchá, jak nejrychleji může . Začátkem třetího měsíce byla Lenka úplně zoufalá a jen stěží se přemáhala, aby na sobě před Majkem nedara nic znát. Zakrývala svou lítost při pohledu na vyhublého a bledého kamaráda, zakrývala svůj odpor k té sladké lži kterou před ním švitořila . Zdálo se jí, že už nemůže dál, je v konci svých sil. Ani plakat už nemohla, neměla slzy a od pláče jí bolelo celé tělo. Chodila jako tělo bez duše, objevily se záchvaty panického strachu. Lenka byl~ na pokraji nervového zhroucem. A přesto ani jedinou návštěvu ne: .vynechala. Při posledním loučem si Majk zesláblou rukou přitáhl její hlavu ke své a jeho dech rozvlnil Lenčiny jemné kadeře kolem ucha: "Amazonko, prosím tě, vezmi příště s sebou mou kytaru. Rád bych si na ni ještě zabrnka1." A když už byla Lenka ve dveřích, jen tak pro sebe dodal: "Naposledy." Lenka s kytarou pod paží zamířila k Majkovu pokoji. Ještě před dveřmi se ujistila: "Jsem klidná. Klidná a veselá," a pak stiskla kliku. Vešla do pokoje a přímo do očí jí bila Majkova prázdná postel. Zapotácela se, chytla kliky u dveří. Před očima má tmu, nic nevidí. Kdosi ji zezadu uchopil za rameno. Slyší primářův zastřený hlas: "Včera večer se to stalo. Exitus. Upřímnou soustrast." Lenka cítí srdce v krku, nemůže se nadechnout, do očí se jí derou slzy. "Neé!!!" vykři~­ ne zděšeně, přitiskne k sobě Ma]kovu kytaru a rozběhne se. - Ve zmatku běží opačným směrem, než je východ z nemocnice, s hrů­ zou v očích křičí: "Ne! To není pravda! Není!" Někdo ji sevřel pevně v náručí a políbil do vlasů : Maminko, já nechci žít," vzlyká Lenka a tiskne se k Majkově mat- . ce. "Maminko, mami. .. " "Hú!!!" v dálce se objevil motoráček. Lenka, ještě téměř bez smyslů, popadla batoh a seběhla z náspu. Velkýma smutnýma oči­ ma se dívala za posledním vagónem, který ji nechal opět samotnou jen jejím staros.tem. Byl slunný jarní den. Sluníčko odráželo · paprsky od kolejí, po kterých ťapaly dvě bosé nohy. Pohory, somradlo přes rameno, Lenka hleděla do dálky na dvě smutné koleje a po tvářích jí stékaly horké slzy. Najednou spatři­ la v dálce - tam, kde se koleje sbíhají - siluetu. Kvapem se blížila. Lenka pojednou začala rozeznávat trampský šátek, batoh, pohory a kytaru přes rameno. Tramp přišel až docela k ní a zvědavě se ptá: "Ty pláčeš, Amazonko?" Lenka vytřeštila na přísnozího uplakané oči, vzápětí se otočila a dala se na útěk . S hrůzou v očích utíkala pryč, aby se tam už nikdy, nikdy nevrátila. Hana,Baška Kresba: Affi

·e • • • • • • STRANA 3

.Jaroslav Fencl

"Polez ven!" Ben.

poručil

Dlouhán

Člověk matně ozářený světlem

měsíce

Ke 110.

výročí

narození Z. M.

V teplé červnové noci, prosvět­ lené svitem hvězd a kotoučem dorůstajícího měsíce, stály stranou nástupiště malé železniční stanice čtyři postavy. Ti chlapci byli momentálně v pořádném svrabu. Do této chvíle se protloukali Pensylvánií a lIlinoisem, chápali se příležitostné práce na stavbách, ve fabrikách, najedli se, napili ... Ale ke spokojenosti měli jaksi dost daleko. I když se jim leckde nevedlo špatně, nevydrželi na místě déle než mě­ síc, dva. Inu, trampové! Toulavá krev člověku sedět dlouho na jednom fleku nedovolí ..• Zdeněk, jehož jméno si anglicky mluvicí kamarádi přizpí'tsobili na "Sidney" se dokonce uchytil v redakci českých krajanských novin. Psal dobře, šéf si ho chválil, ale Sidney měl daleko ke spokojenému klidu. A když ho pak neče­ kaně navštívil v redakci kamarád, s nímž Zdeněk sloužil kdysi jako kovboj na ranči v Severní Dakotě a který rovněž propadl trampskému opiu, nemusel Zdeňka dlouho přemlouvat, aby se s ním vydal "kousek dál od civilizace". Brzo se dali dohromady s dalšími dvěma trampy ... A tak tedy došlo k této chvíli, kdy v letní noci a v docela dobré náladě ocitli se ti čtyři kousíček před nádržím malého minnesotského městečka, aby tu počkali na vlak, který je dopráví o pár set kilometrů dál na západ. V té době byl Zdeněk Kuděj, po anglicku Sidney nebo jen Sid Goodday, už zkušeným americkým tulákem, který okradl americké železnice o pěknou hromádku dolarí't. Ale on proto rozhodně výčitkami netrpět •• Vlak, který si ti čtyři vyhledali v jízdním řádu, byl osobák s několi­ ka nákladními vozy. Nádražím měl projíždět krátce po desáté hodině. Ten čas se přiblížil. Od východu se ozvalo klinkání zvonce na lokomotivě přijíždějícího vla-ku. Na téhle ztracené stanici nestavěl, ale před nádražím musel zmírnit. A to byla nejvhodnější chvilka k nástupú trampí't. Stáli už připraveni, z každé strany kolejí jedna dvojice. Těsně před stanicí vlak ještě ubral na rychlosti. "Chyť!" zazněl povel trampa naskakujícího na jedoucí vlak. Sid a jeho kamarád vyrazili - jeden k druhému, druhý ke třetímu nákladnímu vozu za lokomotivou. Sid vyhodil balíček s jídlem nahoru do nekrytého vagónu a vzápětí hmátl s jistotou po kovovém zábradlí u schí'tdků. Několik skoků po zemi, aby zachytil tempo vlaku, docela malý okamžik prsty svírající i~leznou tyč jako by povolovaly, al~ pak už se pevně sevřely kolém tyče, zpevněly. Muž se vyšvihl nahoru a přistál na prv-

Kuděje

ním schí'tdku. Jeho druh stejně bezpečně chytil stupátko následujícího vozu. Dostat se pak švihem přes postranici vozu bylo dílem okamžiku. Brzo se ze zadního vozu přištra­ chali druzí dva. Za sví'tj osobní salón zvolili nekrytý nákladní vagón ze tří čtvrtin naložený uhlím, na nějž naskočili Sid se společníkem. Seděli vedle sebe na haldě uhlí, spokojeně klábosili, řídkou tmou blýskly občas'bílé zuby. "Jo, pane," řekl dlouhý Fergusson, "v létě se to.cestuje! Hotová básnička! A což teprve na uhlí.! Kterýpak milionář by věřil, že se na něm leží jako na nejměkčí podušce! Ale když fičí do uší mrazivý vítr a do očí tluče sněhová krupice, jo, pane, to je jiná!" . "Teď je léto, tak nestraš sněho­ vou krupicí!" "Ba," přisvědčil Sid. "Chlapi, pozor, až budeme stavět nebo jen projíždět stanicemi! natáhnout se,

nežvanit! Leckde se svítí jako na výstavě."

se ani nepohnut "Neslyšels?" Dlouhána Ben natáhl paži, sáhl po chlapovi v jámě a pak ho za cíp oděvu táhl ven. Muž se nevzpouzel, ale ani pohybu nepomáhal. Dlouhán Ben ho vytáhl až nahoru. Teď teprve chlapci vyvalili oči. Ten černý pasažér byl Indián. Docela nepochybně. Žádný extra fešák: kostnaté tělo, Široká svraštělá tvář, malý zploštělý nos, ostrá brada, dlouhé oškubané vlasy. Jenom oči jako by do té nehezké tváře nepatřily. Byly velké, bystré, živé, li i ve sporém světle měsíce prudce záři­ ly. "Co tu děláš?" zeptal se Sid. Trvalo dlouho, než Indián odpověděl: "Dělám, co bílé tváře. Jedu - jedu - jedu... " "Co ty máš co jezdit vlakem! Máš sedět v rezervaci." "Ne,", řekl muž drsně. "Kuguár nechce rezervaci. Kuguár utekl z rezervace. Už se tam nevráti." "Cože? Tys utekl z rezervace? Víš, co tě čeká, až tě chytnou?" "Oni nechyti Kuguára." "A kam uteče Kuguár1" Indián beze slova mávl paži k lokomotivě, z jejíhož komína vyskakovaly roje rudých jisker.

"Ty máš odvahu, hochu. Ale plejtváš s ní zbytečně. Chytnou tě a povedou tě v poutech zpátky," prohlásil Dlouhán Ben. Indián mlčel, jen jeho oči se

"No však," vypískl vysoký hlas skoro uraženě. "Kápli jsem dobře," mínil Dlouhán Ben. "Škoda jen, že ne- třpytily. mí'tžeme navštívit jídelní vůz. Dát "Pověz nám, jak to všechno bysi takhle bifteček, zalít piveč­ lo," požádal najednou Ben. "Řek­ kem ... " ni nám, proč jsi utekl z rezervace. "Kuš!" okřikl ho Sid. ,,00 jídel- Kde máš squaw, kde máš děti! ního vozu si zajdeme po přestupu. -Kde jsi nechal rodinu, Indiáne? "Pak si vzpomněl: "Hrome, vždyť . Pověz nám sví'tj příběh. Máme my tu v tom uhlí máme pytlík s dost času, noc je dlouhá. Vypramenáží. Musí být někde vzadu. vuj!" "Zvedl se na loktech, pak vstal. Indián sklopil hlavu. Mlčel. "Hned se podívám!" "Nic nám nepoví," řekl Sid Lezl po kolenou do zadního kouta vagónu. Ostatní se nedali .Goodday. "Nevypáčíte z něho už ani slovo. Ale jestli se vám chce rušit v besedování. poslouchat,povím vám jeho pří­ Po chvilce přilétl zezadu výkřik. běh sám!" "Co je? Co se děje?" volali hoši. Chlapec zvaný "Talířek," -ten s "Tady někdo leží!" hlásil Sid. A vysokým pisklavým hlasem, se vyhned na to: "Hrome, co tohle ... jevil: "Copak ty ho znáš?" Hoši, máme tu už pasažéra!" "Vidím ho prvně v životě. Ale Všichni se rychle hrabali za Si- jsem.si jistý, že příběh, který vám dem. Ten klečel na uhlí a zíral povím, se aspoň v hlavních rysech upřeně do kouta vagónu, kde se v bude shodovat s.e zážitkem tohohjámě vyhrabané v uhlí zřetelně rýle Indiána, kjerý si říká Kuguár, sovala ležící postava. Horský lev."

Sid dovedl vyprávět, "dovedl si vymýšlet", jak tikal Dlouhán Ben, dobře se to poslouchalo. Těšili si na jeho "pohádku" i teď. Jen Indián pololežel na uhlí s bradou opřenou o prsa, jako by spal... "Kuguár byl tichý Indián, narozený už v rezervaci," :l:ačal Sid. "Ale přece jen si mlhavě vzpomínal na své útlé dětství, kdy se ve volné prérii bojovníci jeho kmene bránili bílým tvářím, které je zatlačovaly do mrtvých pouští, do kraje kamení a písku a sucha ... V takové pustině byl nyní Kuguárův domov. Měl tu stavení, chudé, ubohé. Ale nebyl tak chu~ dý, jak by se zdálo, neboť byl chovatelem skotu. Bylo to prapodivné stádečko, ten jeho dobytek. Dal je dohromady tak, že kupoval za pár centů od farmáří't kolem rezervace poraněné kusy. On totiž dovedl vyléčit každou zlomeninu i ránu. Ze svého dobytka měl užitek i potěšení. A celkem byl se svým údě­ lem spokojený ... Pak se to stalo. Muži v jednom čeledníku vnutili Kuguárovi sklenku whisky. "Dej si do nosu, Indiáne!" Kuguár nikdy předtím neměl potřebu, nebo spíš příležitost napít se alkoholu. Když se teď napil, projel jeho útrobami žhavý oheň. Naprosto neznámý pocit. Útroby mu zaplavilo příjemné teplo. Požádal () další skleničku, a dostal ji. A ještě jednu. Muži se chechtali, bavili se. Ale v Indiánovi se začaly rodit podivné myšlenky. Jako zázrakem spatřil svým duševním zrakem nekonečnou zvlněnou prérii, lesy, potoky, celou tu požehnanou krajinu svého dětství. Viděl bojovníky, jak jedou v houfu na mustanzích bojovat s bílými tvářemi. Neobyčejně ostře, intenzívně vyvstal před jeho očima širý domov jeho kmene; a současně s tím skvělým obrazem v něm vyrostlo nezvratné rozhodnutí: on pí'tjde, vráti se domí't, za mládím svého kmene; opustí ubohou rezervaci, zaprášenou, tesknou a smutnou. Kuguár vyrazil výkřik vítěz­ ného bojovníka a muži se smáli ... Vyhodili opilého Indiána z če­ ledníku a on přespal pod blízkou kí'tlnou ... Ráno se šli podívat, co je s ním, ale už ho nenašli. Šli po práci a zapomněli na Indiána. Toho večera zalezl Kuguár do vagónu na nádraží a zahrabal se do uhlí. Pak vyjel na západ, za sluncem, hledat sví'tj starý domov. A teď tady leží před námi." Sid dokončil svoji povídku. Chlapci mlčeli. Indián zvedl hlavu. Bí'th ví, jestli rozuměl aspoň něco z toho, co bílý muž vypravoval. Ale jeho oči zářily... . Daleko na západě, někde v Idahu, zemi lesí't a řek, vysko~il za svítání Indián zvaný Kugár z vlaku a pustil se k lesnatému obzoru. Černí pasažéři za ním hleděli až do okamžiku, kdy jeho postavu pohltila zeleň krajiny. "Co s ním bude?" řekl Dlouhán Ben. "Co bude's námi? obměnil otázku tramp Sid Goodday.

Kresba: Josef Zálabský

STRANA 4 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • .• • MĚSíČNíK PRO MILOVNíkY PŘíRODY A VOLNOSTI

11tH

hudebníkem. Začal studovat teorii skladby akordů a učit se orientovat v notách. Ačko­ liv skupina užívala bluegrassové nástroje s výjimkou banja, její zvuk byl více orientován k jazzu, což umožnilo Tonymu dostat se do média jazzových hudebníků, které obdivoval a poslouchal po mnoho let. "Můj oblíbený kytarista je beze zbytku George Benson," tvrdí Tony. "Zvláště se mi líbí sestava, kterou měl, když spolupracoval s C. Taylorem na značce CTI, čili když byl znám jako jazzman. Dále beru své oblíbence klavíristu O.Petersena, kytaristy.K. Burrella a J. Passe. V roce 1973 jsem slyšel houslistu jménem Jean-Luc Ponty na albu "Sunday Walk", dalo by se to nazval "free form jazz". Tam jsem si uvědomil , že v místě sóla mohu hrát co chci, bez ohledu, zda to je s mírou jazzu či bluegrassu. V tomto albu ~ i':;;~;Jif!;~!!1 hraje také basista Neils-Henning Orsted Pex,~"l- . dersen, který je mým oblíbencem po celá léta. Tento Dán zahraje na svůj nástroj to, co Tony Rice a jeho cesta spousta lidí nezahraje na kytaru!" Basista Joe Carroll byl brzy nahrazen Bilk dokonalosti lem Amatneekem. Jazzová basa měla velký Na jednom posezení v nahrávaCím studiu se seznámil s Davidem Grismanem. Byl to vliv na celou koncepci kapely už od počát­ ku. Basa se stala jedním z dominantních člověk, který si udělal své jméno během šedesátých let v sestavě s Redem Allenem a faktorů a tím plně umožnila kytaře vyplňo­ "Kentuckians" a už dříve se pokoušel kom- vat malé dírky v mezerách mezi jednotlivýbinovat instrumentální prvky z klasiky, ja- mi party. Kapela si brzy získala množství fanoušků, zzu a bluegrassu. Grismanovi se líbila Riceova vyjímečná kytarová zručnost a dal mu zvláště s progresivním cítěním. Její zvuk byl nenucený, každý z hudebníků svým projeskvělou nabídku založit plně instrumentální kapelu. Tony byl novým konceptem fas- vem vyjímečným a přitom skupina působila cinován a v září 1975 dává u J. D. Crowa vý- nádherně celistvě. Pto posluchače bylo jepověď a odchází zpět do Kalifornie. Na otázku, jaké okolnosti vedly k zformování "David Grisman Quintetu", Rice odpovídá: "Znali jsme se dříve ze společné práce na albu Billa Keitha "Something Bluegrass" a někdy jsem slyšel předtím "Great American Music Band", založený Grismanem a Richardem Greenem. Znal jsem tedy jejich zvuk. Jednou při svém pobytu v Kalifornii jsem strávil týden s Davidem. David tehdy uspořádal "jam". Byl jsem tam já, mandolinista Todd Phillips, houslista Darol Anger a Joe Carrol, hráč na basu. Po pěti nebo deseti minutách existoval základ, ze kterého jsme byli chvíli "na větvi". David předtím neměl koncept pro kvintet, nikdy se neprobudil a neřekl: "Dvě mandolíny!" To všechno přišlo společně. Joe Carroll nikdy nic o bluegrassu neslyšel. Neznal ani Flatta se Scruggsem, ani Monroa, nikoho. Byl jazzman. Darol byl zase odkojen klasikou." Další čtyři léta byla pro Rice léta učednic­ ká. Byl již známým umělcem a jeho kytara budila pozornost v širokém okolí muzikantského světa. Sestava "Quintetu" byla však nádherným komplexem pro toho, kdo byl předtím "tříakordovým" bluegrassovým

jich vystoupení vždy překvapením. Nevystupují po celých Státech, ale zaměřili se hlavně na Kalifornii. Ke svému kreditu si p~ipsali i úspěšné turné po Japonsku. Jejich hra neměla vadu, Tony se cítil vždy ve výborné formě, což bylo předpokladem pro jeho vynalézavou práci s kytarou. Svazek s "Quintetem" upevnll jeho pověst super flatpickera. Svými melodickými výrazovými prostředky a kytarovou zručností posunul hudební hranice daleko za tehdejdší standart. Jeho spolupráce s "D. G. Quintetem" byla zachycena na albech "The David Grisman Quintet" a "Hot Dawg". Svou

neopakovatelnou kytarou rovněž přispěl k Angerovu LP "Fiddlistics". Ryze instrumentální orientací Grismanovy skupiny však zůstal nepovšimnut Riceův ,krás!J.Ý hlas, a tak se rozhodl v roce 1979 uskutečnit jeden ze svých snů. Na dotaz proč opustit Grismanův band Tony vysvět­ luje: "Dawg Music už něco ze sebe ztratila (pozn. »Dawg Music« nese svůj název podle Grismanovy přezdívky. Ve své podstatě se jedná o ?ánr blízký svými kořeny bluegrassu a vývojově směřující k jazzovému combu z období 40. let). Lístky na vystoupení se moc neprodávaly a s deskami to nevypadalo líp. Nejhorší bylo, že na tyto nahrávky jsem vynaložil nejvíce ze své energie. David měl příležitost hrát s jazzovým houslistou Stephanem Grappellim a jeho hra se lišila od hry Davida, takže jestli to pro mne nebyla Dawg Music a její kvalita, neměl jsem zájem ji hrát. Také jsem nebyl skutečným fandou pro zvuk dvou mandolín, jeden dobrý hráč pokryje celý terén. Navíc mám více co říci, když sóluji a s Davidem jsem se musel soustředit hlavně na rytmiku." /

(Pokračováni příště)

MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • STRANA 5

PŘEDSTAVUJEME

SPOLUPRACOVNíKY

Sudičky, které před šedesáti lety stály u kolíbky opavského Kodýtka, občanským jménem Zdeněk Svoboda, se určitě musely prohýbat pod tíhou svých darů. Ona taková nabalená ueska, kytara, mandolína, stoh not, řezbářská dlátka a nože už něco váží a to ještě zdaleka není konec výčtu. Díky těmhle skutečnostem už Kodýtkovo dětství bylo poznamenáno foglarovslmu pečetí touhy po dobrodružství a romantice. Neopakovatelné zážitky kluků z brněnských ulic, jejich čtenářské foglarovské kluby, výpravy za tajemnem, dramatické fotbalové matche, stolní kOP!'lné, her a soutěží by vydaly na samostatnou knížku. Ale ježatí kluci pomalu odrůstají klukovským kalhotám a začínají trochu přehodnocovat své vztahy a postoje. A tehdy se upsali zelenou krví trampingu - na velikonoce 1949 zakládá Kodýtek s kamarády Špečíkem, Gónem, Vaclem a dalšími z ostatních tří čtenářských klubů v romantickém údolí Jihlávky pod hradní zříceninou Temlštýna osadu Jižní kříž. Tehdy vzhlíželi k brněn-

ským Vavasatch, Mariňákům a dalším, kteří už prošlapávali cestičku trampování, ale formo~ vali svou osadu po svém. V patách za tímto rozhodnutím se připlížila i trampská muzika a té podlehl Kodýtek doživotně. Ostatně dalo by se říci, že se stala jeho osudem.

údolí pozvolna vyšlo slunce a posvítilo si na kapky rosy usazené na listech a větvích stromů. Dívka s dlouhými světlými vlasy se usadila na paloučku na kopci a zamyslela se. Co ji vlastně táhne sem, do tohoto malého údolí plného tajemných vůní a

hohle údolí nejkrásnější místo na zemi. Snad se ani nedá říct místo, ale klidně ráj. Pokud někde ráj existuje, pak je to právě tady: Dívka si uvědomi­ la, že už nikdy nenajde krásnější místo. A ani nechce najít. Našla to, co hledala. Teď už ví, kam patří. I kdyby jí nabízeli

V

motýlů, neklidně přelétajících

z kytku na kytku. Údolí - už jen to. slovo v ní vyvolává zvláštní chvění, cítí mnohem víc než ostatní lidé. Cítí, jak svěží jarní vzduch naplňuje její srdce a usazuje se hluboko v něm. Hluboko a nezapomenutelně. V tom údolí jakoby se zastavil čas. Jakoby v minulém stoletní někdo zastavil kouzelné .hodinky. Kolem dokola .~umí tichounce zelené lesy - němí vládci tohoto zakletého údolí. I ptáci plují vzduchem bez křiku, snad aby neprobudili uspaný čas. A pak v dálce pod kopcem zaznělo zv;mění kopyt. Ano, to je ono! To je to, co dělá z to-

odPovolávací rozkazy transportovaly jednotlivé osadníky do různých končin republiky, ale Kodýtek se ani v zeleném suknu nehodlá vzdát svého muzikantského cejchu. Za branami kasáren zakládá vojenský soubor Plamínek, který nedává svým názvem tušit, že je trampský. To bohužel zjistili lampasáci až při prvním koncertu, když se z pódia namísto čas­ tušek začaly linout tóny Quadal canalu apod. A tohle překvápko také vyrobilo parte nadějnému vojenskému souboru. Po

vojně

Kodýtek

společně

se

Špečíkem znovu formují osadu paralelně s nf i sbor Jižního kříže - v jejich řadách se obje-

a

vují Harry, Kikin, Hilf, Plivník ... A tohle společenství přeží-

vá ještě dalších 13 let, i když Kodýtek přesídlí coby novomanžel do Opavy - nezbývá než za spoluosadníky dojíždět. V té době už ale začínají klíčit Kodýtkovy autorské sn~hy a společně s kamarádem Sampusem, s nímž vytvořil známé trampské

rozdávají na svých strunách pohodu i našim méně šťastným spoluobčani'tm - v ústavu pro tělesně postižené v Hrabyni, kde již roky funguje i jejich fanklub. Utěšeně tloustne i Kodýtkův sešit vlastní tvorby, jeho písničky se pravidelně objevují v tisku,

duo, vypouštějí ze své dílny první vlastní trampské písničky. Tehdy ještě Kodýtek inklinoval spíše k textování, zatímco dneska si zvolil raději onu druhou stranu mince - melodii. V posledních letech navázal také řa­ du nových textařských kontaktů - např. s Řešetlákem z Prahy, Strunkou z Plzně a Hankou Hosnedlovou z Budějovic.

na pódiích i u táboráků. A tak není divu, že vedle hezké řádky ri'tzných ocenění a uznání přibyla v loňském roce i cena nejcennější -. za věrnost trampské písničce. A kdo víc by si j i zasloužil? Kodýtek ale nenechává spát ani můzu dřeva a svými dlátky a noži jí vdechuje život v podobě rů~ných dřevěných nádherností, jimiž dělá radost svým přátelům a blízkým.

Když se rozhodl Jižní kříž předat mladším, kteří ji postupně přeformovali do dnešního Antaresu, okam~itě hledá protiváhu v Opavě a zakládá osadu Tarantuli a následně i kapelu stejného názvu. A tu, myslím, není třeba ani příliš představo­ vat. Objevuje se v pri'tběhu let na všech možných akcích, festivalech, přehlídkách a potlaších na Moravě i v Čechách. Odvádí spolehlivý výkon v každém prostředí a získává nové a nové příznivce. Bohatě přes tři stovky koncertů má již na triku, kazety s jejími písničkami se dnes hrají i za oceánem - v Austrálii, Kanadě, Americe. Vedle takových akcí jako Trampové trampi'tm, Horní Jelení, Porta však

ní? Copak netušíte, že byste se připravili o minulost? Nedá se přece pořád jen někam spě­ chat. Zastavte se někdy na chvíli a postůjte u ohrad s koň­

mi. Dýchne na vás pohoda dávno minulých časů, a když se pozorně podíváte do těch velkých moudrých koňských

ZapomeV\/;\té ~dolí údolí celé ze zlata, neměnila by. A jakmile došla ke stájím, zahlédla na louce u lesa ty nádherné, majestátné koně. Tak tohle tedy je to, co ji tu drží. Tohoto místa a těhle krásných koní jakoby se civilizace nedotkla. Jsou pořád stejní, jako před rokem, jako před sto lety. jako už po mnoho mnoho let. Opakovala si stále v duchu: "Lidi, jak chcete žít bez ko-

očí, pochopíte spoustu věcí. Třeba zrovna to, že je tady na

zemi místo pro všechny. Pro lidi i pro koně ... " Dívka vešla do stáje, osedlala si koně a klusem se rozjela údolím. V tu chvíli zapomněla na všechny starosti, co kdy měla. Dřina, námaha a pot, to v.~echno stojí za tu jízdu. Šplhat se do kopců a potom sjíždět zase dolů do údolí, mít louky a lesy jako na dlani. Měla pocit, jakoby létala. Vítr jí lehounce čechral vlasy

Ačkoliv okolnosti před časem přisoudily

mu již nutnost invalidn.ího důchodu, Kodýtek neztratil kontakt s trampským světem a jeho srdce ho táhne znovu na všechny ty trampské cesty a cestičky, za trampskou muzikou, za kamarádským stiskem ruky, za večery s hvěz­ dami nad hlavou a teplem táboráku. Sleduje i všechno, co se děje nejen v řadách trampů, ale i trampském muzicírování, ochotný kdykoliv poradit či pomoci. A tak byl mezi prvními, kteří nabídli nově zrozenému Trampu pomocnou ruku a spolupráci. A věříme, že to tak bude i do budoucna. - h -

a do zad příjemně hřálo zlatavé slunce. Ještě nikde snad nežil šťastnější člověk než je ona právě v tuto chvíli. Nepřeje si nic víc, než aby koně nikdy nezmizeli z jejího života, aby mohla stále pozorovat, jak cválají k lesu a hřívy jim ve větru vlají, jak si hřťbata bezstarostně hrají, jak nejistě s malou dávkou odvahy vykračují do života ... A pak dívku v jejích úvahách přerušil chladivý soumrak. Na cestu údolím se vydaly zástupy šedých stínů. Odvedla tedy koně do stáje a pak vyběhla na kopec nad stájemi. Ještě jednou se ohlédla. Před ní se rozprostíralo zapomenuté údolí. Údolí, na které čas zapomněl. Nechal je tu s úprkem a hnal dál. A jen ona ví, že tu zůstane navždy. Ona a tohle údolí. MARTINA - PŘÍBRAM

STRANA 6 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • MĚsfčNíK PRO MILOVNIKY PŘíRODY A VOLNOSTI

Znám ti jednoho parťáka, co má už léta takovýho malýho koníčka, jednou říkal, že ten koník pochází z nějakýho vostrova až u Anglie. No a tenhle člo­ věk mě před dvěma roky takhle začát­ kem léta nabídl, jestli chci s ním a tím zvířetem a ještě s pár parťákama do světa. Jestli si to prej rozmyslím, mám přijít do jedný hospody, kde se domluvíme. Já tedy pro takovýhle masový akce moc nadšenej nejsem, ale nakonec jsem na tu slezinu šel a řeknu ti, že se mi to začalo zamlouvat. Měli to vymyšlený tak, že ten koník potáhne jeho majitele a všechny naše věci a vostatní že pojedou na kolech. N amíříno měli do jedné vsi za Liberec, nějací dobří kamarádi tam měli chalupu, tam že by jsme pár dní pobyli, trochu že prolezem Jizerky, no a pak se uvidí. Pak sem ti splašil takovou starou pleč­ ~u a jednou v sobotu ráno jsme vyjeli. Reknu ti, že z nás byli lidi vyvalený, vpředu koník se zaplachtovaným vozem a za ním dvanáct lidí na kolech co byly nový, když byl Mácha ještě malej kluk. Hned na začátku to byla paráda, počasí dobrý, ty parťáci i ty jejich ženský fajn lidi, nikam žádný štvaní, ten koník sice běžel čiperně, ale z kopce jsme mu ujeli, kdy nás napadlo. Když jsme toho markytána dlouho neviděli, svalili jsme se někde na mez, nebo počkali u hospody, než dojel. Díky tomu koňovi na nás byli lidi hodný, a mezi tou partou vládnul takovej dobrech duch, nikdo nikomu neporoučel, nikdo se nehádal, jedlo se dohromady, co zrovna bylo, peníze se dali jedný z těch, holek, a ta nakupovala na co mě­ la zrovna chuť, vařilo se a jedlo z takovýho dvacetilitrovýho hrnce a nakonec to vylízal ten kůň. Cíl jsme teď měli, ale cesta k němu byla podivná, ten kdo zrovna jel vpředu za tím se jelo i když to bývala pěkná voklika. Jenže vono je to celkem jedno, nevě­ řil bys co se při takový pomalý jízdě dá všecko zažít a vidět i když jsme jeli vobyčejnýma vesnicema toho našeho začouzeného kraje. I ono takhle je jen na úvod, abys věděl jak to začalo. Vyjeli jsme v sobotu ráno a v neděli do čtyř vodpoledne jsme museli být na tý chalupě za Libercem, jmenovalo se to tam Ferdinandov, aby jsme vod těch kluků dostali klíče. Vono je to vod nás takových vosmdesát kiláků a po všech voklikách jsme v neděli ráno viděli, že to asi nestihnem, bylo to pořád do kopce a tomu koníkovi to moc rychle nešlo. Z naší party byli jen dva co ty kluky znali z Ferďáku, kdysi s námi jezdili ven a ten pronájem tý boudy

vlastně zařídili, tak tedy šlápli do pedálů a jeli napřed. Vostatní pomalu za

nima, támhle jsme se stavili na pivo, pokecali se strejdama, sem tam jsme vodrbali nějaký ovoce, no a k večeru jsme k tý boudě dorazili. Parťáci na nás čekali, takový trochu skleslí a vyprávěli, jak pořídili. Ta chalupa patřila vosadě LlBERTA, z majitelů mluvili jen s jedním, nějakým Cibulkinem ten jim dal klíče, ale řek, že tam můžem být jen do stře­ dy večera, dozvěděli se vod něj, co a jak a klíče, že máme dát vedle do hospody. Když jsme se dozvěděli to, co a jak, chalupu jsme zamkli a jeli pryč, chvíli teď, bylo po náladě, ale přišlo to brzo. Co nás tak nadzvedlo, to ti povím nakonec. Celkem sme byli venku čtrnáct dní, projeli jsme Jizerák větší spoušť jsem ještě nikdy neviděl, ty hory, se snad už nikdy zelenat nebudou, kousek sme byli v Krkonoších, pak v Ráji a pomalu domů. Já ti chci povědět vo dobrých lidech, co jsme potkali. Třetí nebo čtvrtý den se jednomu z parťáku rozsypalo kolo, praskla mu vosička ve šlapacím středu. V první vesnici jsme ti narazili na maníka, co měl taky takovýho malýho koně, ten nám dal jinou kostru, votevřel stodolu, že tam můžem spát, to naše zvíře nakrmil šrotem, přines kus masa a cibuli do guláše a my mu za to hráli a zpívali pomalu do rána, nic jinýho nechtěl. Někdy za pět dní, jsme vymysleli, že ten náš koníček by si měl vodpočinout, měl toho požehnaně, je metr vysokej a

,

'"

~

-.-'.

-•.a-<....

',"

•

my denně ujeli takových 40-50 kiláků. Jenže kde se utábořit s takovou hordou lidí, někde v lese nebo na louce. Vobjevili jsme ti hájovnu, uprostřed lesa, hned vedle silnice, hajný s hajnou nás tam nechali dva dny, na zahradě, to naše zvíře se páslo a nasbíralo síly, my chodili po lese sbírali houby, až jsme ten velkej hrnec měli plnej smaženice, hajná nám dala vejce a měla hrozný starosti, co s náma až začnem umírat, protože prý jsme nasbírali samý prašivky. V Kařenově v Krkonoších jsme v jedný hospodě potkali cápka co nevěděl, co jsou to trampi, a my mu to museli dlouze vysvětlovat a on nás pak pozval k sobě domů, utábořili jsme se mu na zahradě, naved naše ženský, ať si zatopěj pod bojlerem a' vykoupou se a že tam můžou i spát, pak nám dal klíče a že prej musí na noční. V Českým Ráji spad večer jeden z parťáků ze skály. Von a byla jen asi tři metry vysoká. Ale měl pěkně votevřenou hlavu, samá krev a blábolil nesmysly. Dva sme ho vedli do takový osady, z prvního baráku jsme vo půlnoci vytáhli ženskou z postele, naložila nás do úplně nový uvnitř bílý škodovky a to víš, že jsme po deseti dnech venku nebyli zrovna čistí a vodvezla nás do nemocnice v Turnově. Druhý den nás tam vezla znova, aby sme věděli co a jak, parťáka si tam nechali čtrnáct dní, my jí to chtěli zaplatit, ále jestli si myslíš, že nechtěla nic, tak tedy myslíš dobře. Tyhle všechny lidí co ti vonich mluvím neměli s trampama vůbec nic, ně­ který ani nevěděli, co to je a teď se dostávám k tomu, abych řek proč sme ze začátku ujeli z toho Ferdinandova. Von ten Cibulkin, tramp a kamarád, chtěl za káždou noc a za každýho z nás 10 korun. SILVESTR Správce Kresba: Josef Zálabský

.' ••

~.~ ..'\

\

,~ ....

;"'• . • '.'

~,

MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • STRANA 7

kdY je Paf'iž nejkrásnější? Když se stmívá. rozsvítí se . milióny světel, Eiffelovka. . Invalidovna, po Seině jezdí osvětle­ né výletní lodě, vylézají všelijaké pochybné existence a mezi nimi se poněkud motají bezradní turisté z východní Evropy s pár franky v kapse, které stále přepočítávají v kursu 5,62 =1 Fr. Překrásná jsou blikavá světla reklam noční Pigalle, překrásná je štíhlá, nohatá Eiffelovka i zadumaný Notre Dame. Krásná jsou prkna Moulin Rouge či Folies Bergé, kde přijímají do souboru děvčata od 14 let s perfektní postavou do 175 cm. Krásné je centrum Pompidou s odpočinkovou zónou u super moderní čtvrti La Defance. Celou Paříž obepíná jako pás cudnosti dálniční síť s bezpočtem přívěsů všech možných prostitutek světa, které v nich kempují a mají pracovny. I to je Paříž ... a též jiným způso­ bemkrásná ... Paříž je i městem památek a jakých! Narazíte na ně všude. Projdete bulvárem Clichy, vzpomenete si na Henryho Millera, přijdete na náměstí Triwiate - očumujete sousoší, přes náměstí Rue de Armstrong, přes náměstí St. Lazare a jste u opery - nádhera! Byla postavena v letech 1862-65. Schody plné turistů a holubů, kolem ze všech stran plný ruch - tramvaje, auta, autobusy a nejdražší obchod, nejdražší starožitnictví, nejdražší šperky: Už jste víděli náhrdelník z briliantů za 12000000 frantíků? Já ano! Byl za

A "

. Vítězný oblouk

výlohou S dalším zbožím - při těch sumách se mi to v přepočtu na dolary jevilo jako čtvrt letadlové lodě. A ten pohled pro bohy: sedí Číňan vedle černého, Švédka vedle Araba, Ind vedle Němce, Japonec objímá bělošku kolem ramen - kde je rasismus?' Hned vedle je plakát nad kinem - hrají Rambo II, vstupné 120 Fr... Sedíme na náměstí St. Lazare v restauraci L' Alize. Před námi je sloup a na něm plno hodin s časem z celého světa, Kolik je v Praze? Nic jednoduššího - 12.30! Naproti, vedle reklamy NSCL, nás velký poutač láká na "Country festival." Po Rue de Opera procházíme na Plais Roal. kde má sídlo Comedie France. Čl~věku se tají dech. Kolem L' Univers a hotelu deu Luvres, se dostanete k paláci kardinála Richelieua. Vedle je Rue de Rivoli a z té se dostanete do Louvru. Mimo jiné v zahradě kousek od Pyramidy je

obrovské staveniště, projděte zahradami, ale jakmile uvidíte foto-

ale roku 1430 odešel Karel V. do Louvre a palác ponechal jako věze­ ní. Od 18. století slouží jako Justiční palác. Palais de Justice. Uvnitř jsou dvě skvostné palácové kaple. Dále pak zlatá kaplička, palácová pro královskou rodinu 17x20x40 metrit a též i sál .. Ztracených krbů." Zde se zrodilo heslo králit: Lea se Noa Stát jsem já. Projdete-li Plac de Neuf, dojdete k radnici. Povšimněte si 136 nádherných soch! Ty ji totiž zdobí. Odtamtud za chvíli jste na Saint Georg Pompidou, kde je Muzeum moderního umění, s komplegrafa, hlaste se, že jste Češi - sní- xem podzemních chodeb a ulic. mek stojí 50 Fr. Louvre bylo sídlem Fantastická skleněná budova francouzských králů a Vatikán je obrovských rozměrů. Něco bombapoloviční! Je co obdivovat. Skleně­ stického! Kousek dál je náměstí Baná pyramida je dílem Korejce. Vedstily, stojí tam obrovský obelisk a le jezírka vodotrysky, v pozadí paopera - místo vězení je tam sloup. lác, v noci je pyramida celá prosvět­ Přejdete přes most a jste zase v Lalená. No a je v ní vchod do galerie k tinské čtvrti, projdete se kolem Sorpověstné Moně Lise. Mimo jiné vás bony, kolem Lucemburského paláce to stojí 30 Fr. Kdybyste se tam ne- . a' po jeho zahradách. Fajn si tam mohli dostat, jede tam metro a na č. odpočinete, můžete posedět v res89 vystoupíte, je to naproti orientáltauraci Voltaire (pokud na to budení kavárny Ming-Pei. te mít - oběd za 1200 franků). ProKousek dál je náměstí Svornosti- jdete se dál na Mont Parnass, kde je velký _mrakodrap. Taky dominanta La Pia ce de la Concorde obelisk (zatím se zas staví), který je 3200 let Paříže, ale mně v hlavě víc ulpěla starý a nápisy praví, že je z Luxoru rohová kavárna Old Navy. I když pohled na něj byl velkolepý. Nějak a oslavuje činy faraóna Ramsese II. jsem vám opomněl sdělit, že naproti No a mimo jiné na tomto náměstí Lucemburských zahrad stojí Pantbyl popraven 21. ledna Ludvík XIII. heonum. Kostel pro všechny církve a Marie Antoanetta. Kousek dál na Rue de Rlvoli je světa - též ale nejslavnější stavba Paříže. Na konci zahrad najdete Muzeum D'art. Minuli jsme Justiční Muzeum D'Orsay, moderního umě­ palác a dostali jsme se na ostrov, na ní, před ním obrovské sochy slona, kterém stojí katedrála Notre Dame. koně, nosorožce. Člověku přechází Kolem plno kioskit se suvenýry. výzrak. tahem mitžete vyjet za 30 frankit do věže, koupit si odznáček za padesát Po třídě Anatola France, kolem franků a tak podobně ... Proslavený Assemblec' National došlapete k La Sainte Chappele, mačkám vojenskému muzeu a hotelu d'Ivspoušť zvenku i vevnitř chrámu, nalid; to je požer pro milovníky všude lidí jak much, nádherná mo- zbraní. Každá zbraň je rozebraná zaiková okna, překrásná církevní do detailů, uniformy, metály, děla, obrovská plátna, místo korunovace výzbroj, vše obklopeno vodním královny. Odstrkal jsem Tchajwanpříkopem. V Invalidovně jsou ce, ať mě Kris vyfotí vedle zlatého opravdu invalidé a v kryptě, která orla, který sedí .na zeměkouli. Doma se opravovala, se zlatou střechou, v jsem pak zjistil, že nejen měla šikmo sedmi rakvích spočívá tělo Napolefoťák, ale vypadalo to, že mě orel za ona 1. Vstupné stojí 24 franků a hlavu unáší. No alespoň se t0!llu příjezd je metrem z Rue Fabért a můžu za čas i zasmát. Tato katedráde la Motepicqvet. To si nenechte la, proslavená zvoníkem od Matky ujít, je to zážitek! Napoleon měl boží, je opravdu nádherná jak zvenpřání: .. Přeji si, aby mé tělo bylo ku, tak i uvnitř, je skvostem archipochováno na břehu Seiny uprotektonického umění, k tomu krásná střed francouzského národa." Názahrada, kolem jezdí po Seině parrod mu sice pozdě, ale vyhověl. Ve níky. Paráda! stejném prostoru je i Vysoká vojenNotre Dame se začalo budovat ská škola s nádhernými kanóny 1163 a stavělo se až do konce revo- před ní. Obrovská zelená plocha luce. V něm byl korunován na císaře před Invalidovnou je Martovo pole. Napoleon J. Kousek dál je Justiční A to už jste před štíhlou krasavicí palác - původně královský palác,

STRANA 8 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • M~SrČNrK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

nad břehem Seíny,Eiffelovo", v.ěŽí . . všech bítev-Í 'všech vítězných ' tažení - má 'výšku 300inetrůsJelevizilLvě- . 'francouzské armády. Na tomto mísží 321 metrů. Za 8 franku ji infÍžete tě ' hýlv roce 1855 Vystaven v rákvi . Vyšlapat do 1. poschodí, ale tákyza . · Viktod'lugo. V roce 1919 se zde ko~ 30-30 a 60 si můžete vyjet výtahem nala přehlídka vítězných vojsk. V roce 1941 zde konal Hitler pf'ehlíd~ až nahoru. No, a to je pak požitek. V prvním podlaží jevýstavá asku německých vojsk. V roce-l944, tronautiky, restaurace, bufet; muzepp osvobození Paříže, pořádal t.u um , pošta. Koupil jsem si za frank zas vítěznou přehlídku Charles de známku, vlepil do cancáku ak údiGaulle. SamávítězstvL vu pěkné paní pošťa'čky jsem si ji do Kousek odsud projdete po superněj nechal orazítkov.at, Byla z toho moderní čtvrti la Tifans, která je cetrochu vyšinutá. Proč ne. Je tomúj lá postavena na obrovské betonové cancák. . desce. Cesty vedou pod zemí. Thcet Eiffelovku stavělo ;300.iidí a ·na tisíc lidí žije ve dvaceti mrakodranátěr spotřebovali 350 tun: barvy, pech. Jsou tu monumentální plastiVšude jsou dalekohledy a ia 5'fránky, jejichž smysl mi nějak ušeL ků se můžete dívat na kterou stmnu Fantastická umělecká díla - též chcete. Všude oddychové lavi!íky, mě to nic neříkalo. Zato mě zajíma7 balzám pro zmučené nohy. Dole ly domy s neprůhlednými okny. :: jsou u vchodu do Eiffelovky desítky V tomto "městě budoucnosti ", tuláků a trampů z celého světa - Bakde sídlí nadnárodní společnosti, bylón jazyků, obrovské motory tafirma Fiat a .... 70 % zeje pro vysoký hají výtahy nahoru, celá věŽ je kvůli nájem prázdnotou - myslím si, že to sebevrahům zadrátovaná a pravá městským radním radost nedělá . V noha se natírá. Tady mají natěrači přímé přímce Vítězného oblouku zajištěnu stálou práci. Vedle vchodu jsou Elysejská pole, nejdražší fl ek je prodejna se suvenýry: Eiffelovka Paříže . Tam si Francouz nekoupí ve všech vydáních, svítící, na videoani noviny. Zato je tam nádherný kazetách, přívěscích , pohledech, kongresový palác a vedle něj prima šperCÍch, nikdo neodolá, každý chce Pizza Pino, kde levně pojíte. Projdepamátku. Já jsem zde vyfotil tři fi1te le Defence centrum a dostanete se my ... Kris je nadšená. Mezi nohama na Plac de Madelaine. Najdete tam této krasavice, přes most po Rui de chrám svaté Magdaleny, který je postavený Napoleonem 1. z korintla Universit se dostanete na Trocadero. Je to místo, dějiště světové výských mramorových sloupů. Pl'otože se opravuje, tak celý vstup je nastavy, místo, kde Napoleon vyhlásil císařství. Dnes je zde muzeum moře, malovaný na obrovské plátno před muzeum člověka a umění. Na mralešením. Takže zdáli neposttehnete morových terasách prodávají černotuto kamufláž. Tím bych uzavřel vlastně svou reši a Asiaté své zboží, mladí umělci

dy, protože to v ľevoluci lůza rozkradla a zničila. V těchto místech zde pobývaly madame Pompadour, Marie Antonietta, Napoleon I. Byl zde korunován Wilhelm I. Byl odsud odvlečen král s královnou na popravu. Byl zde také podepsán versaills]!:ý mír - ukončení 1. světové války. Sla tudy historie, která ze všech stran na člověka dýchá. Nabažíte-li se krásy, vstoupíte do překrásného parku s množstvím vodotrysků a k synchronizované Neptunově kašně. V intervalech se zapnou všechny vodotrysky a člověk neví, kde se má dívat a co sledovat. Podél cest jsou vysázeny platany a spousta různých stromů dovezených z celého světa , obrazce z květin, cesty lemované obrovskými antickými mramorovými vázami a sochami v poměru 2:2, dvě vázy dvě sochy. Je zde překrásný Amorův altánek, pod te~'asami u rybníč­ ku pak oranžérie. Dostanete-li se za poslední vodotrysk, tak po pravé straně je la Maison de la Reine. Mů­ žeme pojíst, posvačit, posedět na břehu kanálu, krmit labutě a kače­ ny, ale též se projít k dalším dvěma zámkům, nebo se na lodičkách projíždět po 1500 m dlouhém kanálu lemovaném topoly. Dali jsme si kávu, ulomil jsem si větvičku do cancáku a vložil list platanu taktéž do něj. Dívali jsme se na tu krásu kolem, člověk se vžíval do dějů Angeliky a nechal se unášet

bezchybnými službami je to světová nejen pro děti, ale i Nenechte si to ujít! Poslední den v Paříži jsme se jen tak courali městem , prolézali jsme vetešnictví a starožitroictvi, když jsem zahlédl kousek za Invalidovnou vedle ministerstva práce legionářský obchod. Tedy starý, vysloužilý, asi 70letý legionář tam prodával militarie, uniformy a orientální koření. Nějak mě obchod vcucnul a já jsem se s ním dal do řeči a vytřeš­ til oči. Za ním, za stolem, na zdech visela stará Vakizaši - je to trofej na II. světovou válku. Požádal jsem jej o prohlídku meče. Má předtucha se naplnila. Poprvé v životě jsem držel v ruce meč , věnovaný japonským císařem "Za statečnost" a nápisem na čepeli. Psal jsem již v Trampu o japonskýchmečích, věděl jsem, že tyto exempláI'e existují, ale nikde na světě jsem je neviděL Muselo to být na mně vidět, jak jsem tím rozrušen. Slovo dalo slovo. Vysvětlil jsem Georgovi mé vzplanutí, moú vášeň ke zbraním. Měl jsem šťastný den. Balík dolarů překonal moc rozloučení s trofejí a pochopení pro znalost a lásku ku zbraním se naklonila na vážkách v můj prospěch. Odcházel jsem jak ve snu. Dnes mě vedle Tanto a Katany připomíná Georga a Paříž, Tímto dárkem se se mnou Paříž rozloučila. Jsem u konce povídání o Paříži a Francii. Přijala mne dobře a s láskou, dala nám okusit

jednička. A to pro dospěláky.

I

~V;y~~~~j1ct ~~~ZVi~:, ~~?:::,ás~v~~ f::~á!ě~t:~~;~~ ~~a~;~ě:i~:p~~~~=

nýry. Koupili jsme si od Samiho, mladého malíře, akvarel Eiffelovky za 50 franků. Jemu jsme pomohli a sobě jsme opatmi suvenýr, který dnes zdobí mou pracovnu... Ze .všech stran je věž krásná! Je lahodná oku a vítr, který jí prochází, jakoby hrál hudbu Claude pebussyho, jenž ji zde skládaL Clověk ji opouští, aby se k ní vracel po letech

zas a zas... Je to věčná milenka, ta nestárnoucí krasavice, noční pohled na ni celou osvětlenou je tak nádherný, že jsem neodolal ani v posledním okamžiku odjezdu, abych nestiskl spoušť a nezaznamenal jsem poslední pohled na tuto krasavici. Nesmím opomenout ani flotilu výletních lodí, které vozí turisty po Seině. Dospělý zacvaká 30 franků , děti patnáct. Projížďka s obědem a aperitivem (1 hod.) 300 franků . Večeře s tancem a pitím 2 a čtvrt hodiny - 500 franků. Zato osvětlenou 10dí atd. Prostě paráda! A ovšem i ty prachy, ale můžete být klidní, Čech tam nebývá žádný. Ale kdybyste si chtěli rezervovat místo, tak telefon je: Paf'íž 42 25 96 10! Z Trocadera se dostanete po Avenue Cleber na Plac Charles de Gaulle. Na toto náměstí vyúsťuje dvanáct ulic a v jeho středu je Vítězný oblouk. Je to jedna z podivuhodností Paříže, dostanete se tam podchodem. Je zbytečné zkoušet to pI·es cestu. Prostě v tom frmolu to nejde. Uprostřed je zasazena mramorová deska padlého Neznámého vojína. Na stěnách jsou jména všech francouzských generálů. Mezi nimi Dombrowski, Sulkowski, Gricni, Murat .. tedy i slovanská jména. Lidé ve 'stínu oblouku na mramorových lavičkách odpočívají , na vše dohlíží vysloužilý legionář s plnou hrudí metálů . Jsou tam i jména

ra. No nebyla by to však pravda, kousek od Pariže, dostanete se tam metrem a autobusem, je královský palác Versailles, ale krom něj jsou tam ještě dva menší zámky - Velký a Malý Trianon. Nu a to byly další cíle v jiné dny našich toulek. Člok k d d II vě, terý přijíž í o Versai es, je vlastně již před zámkem šokován. Spousta domů kolem zámku, z nichž na dálku dýchá kouzlo monarchie a realismu. Dnes je z nich spousta obchůdků, hotýlků a hospod, vše ale útulné a stylové. Prostranství před zámkem je doménou Afričanů černé pleti, kteří zde prodávají suvenýry a leporela. Nekupujte pohlednice! Stojí 3,50 franku a leporelo o 14 obrázcích - pohlednicích- deset frantíků! Ušetl'íte! Známka vás ale stojí 4 franky, takže pohled vás vyjde asi na 40 korun. Ovšem uděláte radost známým a blízkým. Obrovskou bránu zdobí veliký znak Bourbonů. Plot i znak jsou zlacené, všude je vše zdobené, kočičáky je vše vydlážděno, děly se zde přehlídky a sídlila zde vojenská posádka o síle 20 tisíc mužú. Uprostf'ed nádvoří je obrovská socha Louise XIV. na podstavci. Člověk se vžívá do doby, kdy dějově zde zapadá Angelika. Nádvořím procházejí tisíce turistú. Dnes je v zámku knihovna a muzeum. Můžeme si prohlédnout pokoj Ludvíka XV., knihovnu Ludvíka XVI., obrazárnu, salón Ludvíka XVI. s nádllern)'m krbem a obrovským benátským zrcadlem. Nad nimi kabinet Marie Antonietty nebo zrcadlovou síň - nic krásnějšího jsem v životě neviděl! Navštívil jsem i královskou kapli, kde sice mohou návštěvníci nahlédnout, ale ne vstoupit - já jsem si ji vyfotil celou a detailně. Je nutno vzít v úvahu, že vše se těžce dávalo dohroma-

Hrob Neznámého vojína ve

Vítězném

představami. Kolem chodily výpravy skautů a lidiček z celého světa. Vládl klid a mír. "Prostě pohoda,

která stála za to. Cestou jsem se zastavil ve stánku se suvenýry a koupil jsem si stf'íbrný plátovaný lousidor Ludvíka XV. za 45 franků, jako vzpomínku na nádherný den v zámku, kde se psala historie. Jak se tam dostanete z Paříže? Metrem, linkou č. 12, výstup Station Porte de Versaille, nebo autobusem č. 49 a 39. Vystoupíte tamtéž. Je to i nejrychlejší. Neošiďte se o tento požitek, navštivte toto sídlo králÍ!. Stojí to za to! Chcete-li vídět malou Paříž - tedv v malém stojí v řepných polích ~ Elancourtu. Je to 150 maket asi na 4hektarovém pozemku. Člověk se moc a moc diví a žasne - paráda!. 32 kilometrů od Pařf že, v Marnela-Vallee, je Eurodisneyl(ind. Bude se stavět ještě víc jak dvacet let, ale už dnes se světovými atrakcemi a

oblouku vše a ukázala, co jen ukázat šlo. Počasí bylo nádherné, neviděl jsem žádné násilí, jen slušnost, střízlivost a lásku. Trošku mě zamrzela jen zpráva v časopisu Le Nouvel Observateur: "Loni vstoupilo na trh práce 750 tisíc mladých lidí, z toho 130 tisíc bez kvalifikace, ti, kteří téměř nedovedou číst a psát, 300 tisíc lidí bez maturity, i když vyučení, budo.u víc jak rok shánět práci a zůstanou pro práci ti nejúspěšnější. 130 tisíc s maturitou, 90 tisíc s maturitou a vyšší kvalifikací spolu se 100 tisíci vysokoškoláky." Ale i ti blbí bez zaměstnání 3500 s podporou na úrovní platů dnešních milionářů v naší republice. Trošku paradoxní, ale realistické. 8500 franků podpory - to by šlo, ne? Aurevoir Pari, aurevoir France., . Rád se vrátím." F. G. Montano, 31. 3. 1992

MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI. • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

STRANA 9

trochu víc novým poj etím života mladých lidí, na které p adala těž­ kost okupačních dnů a povinnost rvát se se vším a pro všechno. Zůstal snílkem začátků trampského života, miloval přírodu, pozoroval ji a snad zůstal i po celou těžkou dobu pro náš národ čle­ nem různých přírodovědeckých ústavů jako byl d říve, a tím se vlastně vyžíval. Pro historii trampingu má svoje první místo tím, že postavil první trampskou chatu Hobo na Ondřejníku v Beskydech. Meda

1J~po...i"k, '" ~o~pob" ti ~,Ie"bů hostinský na (kterému již 18 let bylo): "Vám dám desítku" - a /{,4Kf,4ft.Ábi! na mne: " Vy dostanete Píďu

sedmičku!"

V osmém čísle Trampa/91 jsem si po přečtení článku "Dějiny trampingu" od Jirky Tunkla (který se často v šedesátých letech objevoval na potlaších severočes­ kých osad), připomněl jeden zážitek z uvedené hospody U Kalendů. Naše osada se v létě 1962 seznámila s pražským trampem Mílou Mládkem. Mi'la byl o 10-15 let starší než my a byl častým návštěvníkem slezin v hospodě U Kalendů.

První chata v8eskydech - HOBO Hoban a Dandy. Hoban nebyl osadníkem žádné osady na pražském povodí řek. Byl toulavým trampem, dobrým kamarádem; měl rád přírodu a přilnul k trampingu celým srdcem. Spíše však samotářem , měl rád kolektiv jen někdy a spíše inklinoval k individuálnímu životu v chatě. To snad vysvětluje, · že i když chatu stavěl s Dandym, později v roce 1930 vzal na chatu Slávka a Štruzaka, pak Frantu Humplíka a Nobodyho - později dále Batula, Edu Stašicu, Nagyho s Elou a Oty Gajdicu - brzy zůstalna chatě sám a ostatní buď vystavěli si chaty s jinou partou, nebo do jiné vstoupili. Tak také jednoho dne zjara v roce 1937 odešel nahoru po Hadině a vystavěl si - na tu dobu velmi honosný a drahý srub, který nazval Samotou. Ze staré chaty Hobo, kterou prodal, vzal jen totem, který mu v roce 1931 vysekal z kmene smrku Bob Hurikán. Od té doby ještě více o samotě, neměl již s námi mnoho styků, tím více, že se oženil a pravděpodobně zůstaly mu těžší starosti o další život ve dvou. Vždyť také to v zápětí přicházel rok 1938-39, a to podmitlovalo změnu mnohého a mnohým. Věříme však, že malá chata v katlonu Hobo zůstala mu v duši drahým krokem mezi kamarády Ostravska, které měl svým způsobem rád a tehdy hodně s nimi kamarádsky žil. · Když se ustavil Trampský osadní klub - byl to klub všech chat v okolí Frýdlantu, nestal se kamarád Hoban jeho členem z nepochopitelných důvodů. Chceme věřit, že to bylo proto, že Hoban byl povahou apolitickým a měl odpor proti všemu, co zavánělo jen třeba

T. O. HOBO

(Snímek: archív autora)

Jednou nás na slezinu pozval s tím, že nás seznámí s Bobem Hurikánem. Bob byl pro nás pojmem těšili jsme se a setkání se mělo uskutečnit v sobotu 16. listopadu 1962 (mám narozeniny 17. listopadu, proto si datum dak dobře pamatuji). Z Teplic jsme do Prahy přijeli s kamarádem Píďou . a po několike­ rém optání jsme hospodu našli. Zasedli jsme a hostinský (snad to byl pan Kalenda) : " co si přejete?" "Míla Mládek nás pozval na slezinu!" "Ten zde není, pracuje někde v pohraničí. " "Co si dáte?" "Pivo." " Občanské průkazy! " To nám málem vyrazilo dech a

K dovršení mých 18 let chybělo cca 5 hodin a já dostal - světe drž

se - pouze sedmistupňové pivo! Zaplatili jsme (já se piva, ani nedotkl) a upalovali na nádraží. Jistě si dovedete představit, co hostinský dostal jmen. Nočním vlakem jsme dorazili do Ústí a odtud pěšky na nqši osadní boudu (Popelnici) nad Velkým Březnem, kam jsme dorazili k ránu. Po příštím setkání s Mílou se vše vysvětlilo . .z důvodu nemoci se do Prahy nedostal. Když jsme mu sdělili průběh naší návštěvy v hospodě, vše nám vysvětlil: StB měla značný zájem o sleziny trampů v hospodě U Kalendů . . Hostinský nás pravděpo­ dobně považoval za jejich spolupracovníky, a proto důsledně dodržoval zákaz podávání alkoholických nápojů mladistvým! Vzhledem k tomu, že jsme v onu dobu znali praktiky VB a StB, celé příhodě jsme se zasmáli a hostinskému ()dpustili . . Nikdy jsmé ale tehdejší bezpeč­ nosti neodpustili to, že díky represím proti trampingu nám znemož. nili setkání s Bobem Hurikánem a dalšími trampy, kt e ří se scházeli v hospodě U Kalendů. Pacl-·TOS Neznámá

Boli to až takí vagabundi? Keď som si v 1. tohoročnom čísle TRAMPA prečítal slová zakladatera prvej bratislavskej osady Waikiki, ostroodsudzujúce jeho dvoch českých návštěvníkov (poznámku) objavil kamarát Lexo . v časopise Tramp z roku 1930), spomenul som si, že smenom jedného z kritizovaných som sa už strefol. Áno, starý tramp Tundra bol jedným z tých pamatníkov, ktOtí sa začiatkom 70. rokov ozvali na v novinách publikovanú výzvu prispieť spomienkami a poznatkami do pripravovaných dejín slovenského trampingu. A tak som od Boba z Vtahu "zdedil" s úlohou zostaviť dejiny aj mnohé písomnosti a v nich aj spomínaný Tundrov list. A ako si on spomína na stretnutia s šerifom Hasanom? V liste o tom píše: "Tuším, že v roce 1930 jsme se s BužÍrem potulovali nějaký čas mezi Brnem, Břeclavou a Bratislavou. V Bratislavě jsme užívali pohostinství nadporučíka Šourka, nemýlím-li se tehdy šerifa osady Waikiki a tam jsem také letmo poznal Manihikiho. S ~sadou Wa ikiki udržoval . přátelské styky šerif osady ·Silver star Eso - Eman Sochor z Břeclavi, jeho žena Minda a sestra Merina ... Jinak už v roce 1929 jsme čundrali po Slovensku jako osada Děti neklidu (s několika Olomoučáky, které jsem pak potkal na cestě v Žilině). V Ružomberku jsem kamarádil s děvčaty Holdošovými i Laccm ... " . Nuž, kamaráti, ktod "užívali pohostinstvo", nevidcli v tom až taký hriech, ako ten, kto ho - dlhšie ako by bol chcel- musel P.oskytovať. No neviem, či to bol jediný dovod vzájomnej nechuti. Bylo to v časoch ostrých sporov o nepolitičnosť trampingu: A Tundra, ako. vyplýva z niektorých jeho poznámok v citovanom liste, bol komunista, navyše taký, že preň príslušnosť k straně a trampingu akosi neprimerane splývala. A tak šerif Hasan, "v civile" d6stojnik, určíte nezmýšral. Nuž, ale kto to už dnes posúdi. Od roku 1973, keď Tundra napísal svoj list bratislavským trampom, sme o ňom už nepočuli. Vtedy žil zrejme v Prahe a na osadu chodil do Krhanic pti Týnci nad Sázavou. Brčko

STRANA 10 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • MĚsfčNfK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

Ručně

malované nodiny na df'evě k 50. výročí osady a 70. šerifa s emblémy Třeště, osady (znak, vlajka).1l osad, ze kterých vznikla. Dále je tam chata osady a obrázek s motivem velkých potlachů.

chem. Osadníci se scházejí pravidelně každý den po práci a koncem týdne vandrují po blízkém i dalekém okolí, seznamují se s osadami Jihlav'ska, Třebíčska a Brněnska. Jejich nejobliběnějšími tábořišti 1s0u Zadní pouště a údolí Brtnič){y s hradem Rokštejnem. Často se scházejí i v trampské krčmě "U Tarzana" nebo v "Nebíč­ ku", kde jsou vítanými hosty. hlavně kytaristé a zpěváci. Ti založili pod vedením Mirka Novotného-Stycha a Vaška MusilaMundyho kytarový soubor, který hrál a zpíval nejen pro vlastní potěchu osady, ale pořádal trampské večírky pro mládež i dospělé v Třešti i jejím okolí. Dík tomu se osada těší značné oblibě u široké veřejnosti, početně se rozrůstá, zejména o děvčata Andělu, Věru , Bejbinu, Elu a Marii, a do jejich řad vstupují i chlapci z osad Smečka vlků z Kozlova a Bílých vlků z Jihlavy. A když v roce 1942 odchází většina kamarádů na nucené práce do Německa, osada žije dál. V květnové revoluci 1945, ve které padlo v Třešti 58 vlastenců se chopili zbraní i někteří kamarádi z osady a jeden z nich - Vítěz­ slav Bukovský-Postava položil za vlast svůj život. Kamarádi nasazení v Německu se šťastně vracejí a činnost osady ožívá v plném rytmu. Přijímá další členy a zapojuje se do všeobecného kvasu poválečného společenského života. Pomáhá vznika]lClmU mládežnickému hnutí, někteří kamarádi vedou skautské oddíly, jsou opět pořádány trampské večírky pro širokou veřejnost a kytarový soubor osady dosahuje celostátního ocenění. Nastává i období dalekých, velikých vand-

V létě 1946 je to účast na potlachu Spojených brněnských osad v .Údolí vlků na Chvojnici, kde se sešlo na 600 trampů, a na t!0tlachu Spójených osad Kolínna Zelivce. Nezapomenutelným byl pro osadu potlach 1947 na Hadi řece, kde se setka.1a s Bobem Hurikánem, s kterým pak o rok pozdě­ ji pobýval na Slovensku v chatě Lenivá Barbora člen osady Milll Jedlička-Smrk. Dodnes osada uchovává ve své kronice osobní zdravici, kterou napsal a nakreslil tento legendární tramp Smrkovi na památku. Byl by to velice dloubý seznam osad a kamarádí" S kterymi se naše osada na svých velkých vandrech setkala. Koncem čtyřicátých let přechá­ zí osada od kočovného života a staví SVllj srub na Fuspaně, kde pokračuje trampský ruch obohacený o rekreační sport, ale i o první osadní batolata. V padesátých letech většina osadníků zakládá rodiny, mnozí se stěhují do jiných koutů republiky, mladší odcházeji na vojnu, na studia. Po starých stezkách se toulá jen několik vlků samotářů, velký táborový oheň na čas uhasl. Znovu a mocně se rozhořel až v roce 1969, kdy se u Duhcovského rybníka sešli nejstarší členové osady a zahájili novou éru velkých potlachů, na kterých se každoročně, na rozhraní července a srpna, schází početný trampský lid, desítky vlkíl a vlčat "samotářl," tří generací i jejich kamarádíl z jiných osad. Zde znějí staré i nové trampské písně, veselá i vážná vyprávění, čtou se kroniky osady a pomítají filmy z jejího života, účastníci měří své síly v rozmanitých sportovních a zálesáckých hrách, veselí se v maškarním reji.

A všichni prožívají ony krásné chvíle, které dává člověku trampská pospolitost. K tomu patří vzpomínka na kamarády, kteří již došli na konec své životní a trampské stezky. Jejich patnáct jmen je vytesáno v žulových kvádrech na starém tábořišti u rybníka Okrouhlice na Pouštích. Kamarádi z osady žijící v Třešti nebo blízkém okolí, se scházejí i v průběhu roku, vzdálenější udržuji kontakt písemně. V posledních letech organizuje osada také menší potlachy k vítání jara a k rozloučení s létem . . Dosud největším potlachem byl loňský - XXIII. Na 120 kamarádů, včetně s populární třešťskou Country skupinou přišlo i přes velice nepříznivé počasÍ (řečeno Šerifem "když nepršelo, tak lilo") oslavit padesátiny osady. Příznač­ ná byla opět velká účast mladých a nejmladších, což je jistě dobrým příslibem pro budoucnost osady. S padesátiletou historií OVS je významně spojena osobnost Karla Brázdy - Šerifa a kronikáře osady od jejího založení, dobrého člově­ ka a kamaráda, velkého romantika, milovníka přírody, umění, historie, lidového písmáka a talentovaného pedagoga, který většinu svého života zasvětil práci pro jiné, především výchově mladé generace. S padesátkou rodné osady oslavil své sédmdesátiny a tak oběma přejeme do dalších let mnoho krásných vandrl' po suchých stezkách a pod modrou oblohou.

Uzemí osady KIOTO

Letos bude osada KlOTO slavit již 58 let a její zakladatelé by se divili, jak se rozrůstá a rozkvétá. Chat najdeš nespočítaně a dobrých kamarádú ještě víc. Osada nepol'ádala žádné sportovní turnaje ani soutěže . Až současný šerif Venca Fiala zvaný Rozruch přišel s nápadem pořádat pramiciádu. Pramiciáda - zvláštnost osady, která nemá prostory na hříště (je na skalách nad řekou), ale má ře­ ku Vltavu, na které je ostrov zvaný Kilián. Na konci léta pořádá závody rybářských pramic okolo Kiliána, trať je asi 1500 m dlouhá, pramice dřevěné a mozoly velké. Soutěží

se na čas a ceny jsou i putovní poháry pro muže i ženy. Stává se také (čímž bych se neměl chlubit), že časoměřiči nezvládnou správně měření času, což je kvitováno trampským pokřikem "okradli stařenku". ale vše končí tombolou a velkým ohněm na ostrově Kilián. Letos proběhl třeti ročník závodu, na upomínku dostane každý účast­ ník místo placky malé veslo na památku. Venca Rozruch Styk na osadu: Václav Fiala Biskupcova 21 130 00 Praha 3

Loni v létě oslavila své padesátiny jedna z nejstarších trampských osad Jihlavska - T. O. VLCI Samotáři z Třeště, městečka ležícího v malebném koutu Českomo­ ravské vysocmy, ozdobeného prstencem modrých zrcátek hladin rybníků a obklopeného rozsáhlými 1esf' jimž vévodí na východě vrch Spičák (732) a na jihozápadě hora Javořice (837). Osada má své kořeny v dávnověku třešťského trampského hnutí, jehož počátky sahají až do doby první světové války, kdy kamarádi Erkner, Venc, Topinka a Pospíchal se vydávají na svůj první tramp již v roce 1915. V roce 1935 přijímá jejich, v té době velice početná osada název Habeš, s kterou společně trampuje i osada Rudý šíp, založená 1930. V letech 1936-1937 vstupují na třešťské trampské stezky osady Luňáci, Cochcárna a Vlci samotáři, sdružující převážně již mladé trampy nové generace, které neodradila ani německá okupace, ani brzy následující válka. Naopak, v této těžké době u nich ještě více sílí láska k přírodě a potřeba pospolitosti v kmhu dobrých kamarádů, což vede až k jejich sjednoceni. A tak 13. 7. 1941 na Zadních pouštích blízko Duchcovského rybníka zasedli ke společnému táboráku kamarádi ze všech tří osad a spojili se v jednu s názvem VLCI SAMOTÁŘI. Zaklád!ljícími členy byli Šerif, Mundy, Stach, Smrk, Tlama, Mrně, Škuta, Tóbl, Postava, Lesňák, Berta, Pepaj, Drn, Žanek, Pistola, Tonda Mirek. Osada začala žít bohatým rtI-

,

soutok

Najdete na soutoku .s-Žluté řeky a .ID Velké řeky, ~ tj. Sázavy a Vltavy. V blízkosti malebné Davle.

a

Její vznik spadá do počát­ ku :30. let a u jejího vzniku stáli průkopníci české­

ho

trampingu:

Vláďa Židlický, Jenda Štech, Jen-

da Brodniček, Eda Kasper, Václav Zatřepálek, Pepík Záhora a Míla Šebek . Tito kamarádi začali nejprve na Kiotském pobřeží tábořit, ale už v roce 1938 zde s.tála první chatf-!o Nezústala ale osamocená. Chat přibývalo , osada se rozrústala, až přišla válka a Němci zabrali Kiotské území jako vojenské cvičiš­ tě.

Po roce 1945 se všichni kamarádi do osady už nevrátili, ale život šel dál.

rů.

V. S . ŠEDÝ BOBR Spojení na osadu: Karel Brázda Váňovská

979 589 01 Třešť

MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • STRANA 11

ZKALIFORNIE PŘES HEnKO DO NOVÉHO MEXIKA loučíme.

Je dobrých 30 st. C, dá se říct i "hyc", ale od Pacifiku fouká studený vítr. Jsem v San Diegu, respektive na pláži vLa JoHa, nevím, ale ně­ čím mi to připomíná Jadran. Snad modrou oblohou a nebem, nebo skalisky či vodou, plnou nejrůznějších živočichů. Lidé zde odpočí­ vají, sluní se - prostě pohoda . Všude spousta stánků s občerstvením, .spousta ovocných šťáv s ledovou tříští. Slogan praví: "Dej si denně sklenku džusu", ale jak to s tím je? Výzkumníci ve zdravotnictví USA dali vypít před léčbou 'ozařováním rentgenovými paprsky pacientům sklenku džusu, vitamín C, obsažený v~ šťá vě citrusovníkového plodu ochraňuje totiž člověka před vedlejšími účinky paprsků X - výsledky byly

"Hay" ... musím zpátky do USA. Po 89. mne již veze Nissan "Hardbody" , dodávka s náhonem na všechna čtyři kola až do Tusconu. Je to tady Divoký západ! Encines je šofér z povolání a vrací se z Hetmosilla - doma na něho čeká žena a pět capartů . Kam že mám namířeno? Až do Los Alamos v Novém Mexiku. Jen se pokřižoval: "Proč si nekoupíš auto na tvoje cestování? Automobilky Ford a General Motors snížily ceny modelů 1991 přibližně o 2000 dolaru, aby povzbudily motoristy ke koupi bouráků. " Co ti na to říct? Že 1000 dolaru nevyděláme v naší zemi ani za rok? To, že ty máš za hodinu jízdy 25 dolaru, se našinci může jen zdát a že jsem se poprvé až po padesátce dostal .do Ameriky, to je zase sen pro mne. Ovšem naplněný! Proto musím stopem, autobusem, abych nasál chuť Ameriky se vším všudy ... Loučíme se ... Pět minut na to již sedím vedle řidiče kamiónu DAF, který veze pivo do El PasaoV I.as Crusces se loučíme. Okoupu se v řece Rio Grande a dám si ze dva dny oraz.

překvapivé.

Nemám hlad a přemýšlím, kam dál a jak strávit den. Je zde přece fajn, pěkné holky, pohoda, ale nepřijel jsem tady jenom se tak válet. Zelená ještěrka mi leze po usárně a na košili mi sedí nějaký motýl podobný otakárku fenyklovému, ale velký jako dlaň. Už to vím. Pojedu do San Diega podívat se na Námořní akademii USA, na válečné lodě a do zoo. Rozhodnuto, uděláno, nacpal jsem se do autobusu a hurá - San Diego NavalTtaining Center mě přijalo se slávou. Byla přísaha - no jo; vždyť je 7. července a to je Den nezávislosti. Námořníci v bílých čepičkách, modrých košilích s krátkými rukávy drželi vlajky lodí a zástavy, vše slavnostní. Lidé baští nadívané krocanya kachny na pomerančích, pompézní prů­ vody, majoretky. Amerika je velkolepá. Krom obchodníků nikdo nedělá, všichni ctí svůj svátek. Lidé se vyfešákovali, procházejí se a baví. Namířil jsem si to do zoo. Paráda! Zvířata se tu mají snad líp než v přírodě . Je to paráda vidět chřestýše zblízka, podívat se na bizona, wapiti, pumu, rysa ... Ty dva dolary nejsou za vstupné zbytečně vyhozené. Najedl jsem se v bistru "Krystal" - a jak jináč než svátečně: krocana s nádivkou, misku salátu a puding s oříšky, zalil jsem to pivem a jsem spokojený. Moje nálada byla výborná, zážitky, vymáchané nohy v Pacifiku, odplivl jsem si přes levé rameno (pro štěstí) a přemýšlel, kam dál. Je tu krásná katedrála sv. Panny Marie, musím se tam podívat a pak vypadnu do Nového Mexika. Nevím proč, ale uvnitř jsem se cítil stejně, jako v kostele svaté Dolores v San Francisku. Po osmsetpětce si to šněruji na hranice Mexika do Tijuany a pak až do Nogale v subaru, 1200 ccm s automatickou převodovkou a zapojitelným pohonem na všechna čtyři kola, vnitřek v kůži, klimatizace, anatomické "zice" dotvářely pohodlí. Řidič - Japonec - mne přibral, aniž jsem mávnul. Jeho obchodní cesta je po mé trati ... Cestou jsme zastavili v Národním parku GraD. Desierto DeI Pinacate, kde jsme přespali v bungalovu Camino Real. Kolem všecko čer­ vené, kaktusy, palmy - paráda. Jo, málem jsem zapomněl, taky jsme přejeli v Yumě most přes řeku Colorado. Dále pak byla' poušť a písek a

San Diego

horko. Podél cesty jsou sice motoresty s nádhernými bazény, ale jsou jen pro jejich hosty. Někdy jsou to muka Tantalova - voda - "hyc" a nemoci se okoupat. Mne však přitahují rezervace Navajů a staré aztécké památky. Večeři v malinké restauraci Azulejos nám .přinesla asi šestnáctiletá Mexičanka Alijandra Marie. Bylo to "enghladu" s omáčkou Jitomate. Pálilo to jako čert a smrdělo po česneku . A byly tam i mandle, spolu s rýží a těstovinami to bylo jedlé. Večer plný pohody, zněly cikády (to by bylo něco pro pana Oldřicha Nového) a začína­ li ožívat Mexičané ... Na mne však šla únava. Brzy ráno po snídani z mícnaných vajec a placiček z kukuřičné mouky a prima silné kávě s mlékem jsme vyrazili. Podél cest zase svícno-

vé kaktusy, které dosahují výšky několika metrů . Trnité křoviny a agave. Při projížďce městečky prázdné platerie a jen indiánští prodavači ve velkých stetsonech prodávali vlastní malby na papíru amat1 podle starých vzorů, nádobky a figurky z hlíny a pletené textilní věci v naději, že to nějaký amigo koupí. Podél cest se člověk mohl pokochat i bizarními palicemi Beaudaney Gracilus a spoustou suchomilné vegetace. Vzpomněl jsem si na Rudyho z Bílého Blizardu. Je kaktusář, zatížený na Mexiko, asi by se tady zbláznil! V městečku Nogales se

Po prohlídce městečka se stahuji k řece na oddychový flek. Koupil jsem si "Timesy" a louskám drby: jednadvacetiletá Top-modelka Naomi Campbellová pekla donedávna s čer­ ným boxerem Mike Tysonem - kterému teď hrozí asi 60 let vězení za sexuální obtěžování a znásilnění. 'Naomi svědčí proti Mikemu a ihned si našla náhradu - super hvězdu , osmačtyřicetiletého Roberta De Nira. "Potřebuji lásku jako auto benzín.. ." a Robert je tím benzínem pro její srdce. Ten zas pro změnu chlastá a má problémy s jinou přítelkyni ... Ministerstvo vnitra ve státě Missouri se obrátilo na obyvatelstvo s naléhavou žádostí, aby ode- , vzdali na komisařství svého bydliště svou střelnou zbraň. Kdo tak učiní, dostane 25 dolaru jako odměnu, bez ptaní přímo na komisařství... Dobrý, co? A ještě jedna perlička : Angel Wallenová cvičí v závratné výšce jako cirkusová artistka - měla rakovinu kosti a tak jí v roce 1987 amputovali nohu a část pánve - chce zůstat u své rodiny, a tak chodí po laně s protézOU. chce tak dlouho vydržet, dokud si pro ni nepřijde Bůh ... Řeka hučí, šumí borovicový les a mně se klíží oči... Nemám hlad, ani žízeň, jen chci spát. Snad se mi bude zdát o Beskydech. Čím dýl jsem z domu, tím větší je má touha po domově. Že by to bylo vlastenectví?! F. G. Montano Kresby: Josef Zálabský

Naval Training center

STRANA 12 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

_.

text &hudba: ':J I M

l. MLYNII 'l~ II

t

~

e

H.i

}

G

t j ] j J 111 ~ II J J )1 J 1~) I j 'v

A. VE-llťA

.

'POToK W-~IE-1Vo.

I-JAS,"O LE-sA

~11i

•

I

Jj J I v

~ "!!E'«. e

Sí\O\NE

I

,ll

e

OO-SI

~ •

%A-IJů.- ~.

U J JI J 81 ,

I

-J~-KA ~o-HA-'f~,

tf j ~11_i J

~. .

- Th

I

•

V

~

ZPř:VNIK

· v

KEIl VE-CEt ~ETKO

=w ~fJ)1 j J Jll)'1 tll cr tf IJl [J .

TRAMPSKY

}"

I

Mof~OJ( ~ 1o-Tvo-'AA NE-

•

. 1

C

r r Ef IJ J J JIL r J J I 1

co

,

"

MA tl-SI

,

.

'

ť.Hl-'VA-1E

A NO- HY

op !I.A-

11_ J :J i II r

I

.fo-'fvo-'M 1{o-HA- TA. 2. A na malej lúčke kde je velký dub pri ohníčku s milou počujem dupy~dup. 3. Spotený od strachom krokom pomalým dal som sa na cestq, odkiar stúpa dým. 4. Stojím pred tým di'vom uši to nemá miesto velkých rohov velké vráta má. Refr: To vrzgá si tam koleso starého mlyna a vandráci tam búchajú na sud od piva došla im hladina.

8

noty Č.PRY111US llJo11an

H,ustrace

A'fi • JA-UDA •

,;

ACEK

text&hudba: 1!>AlCA P..

text&hudba: J.R.oHAN-MAX

13*60

."A

JELEN 1...

~

,......dlkIU Aft

AIII

•

-!eJJJJJ:t1 • ! r r rJ IAA I))))) o..t ICGIfI!It a dá11c.ll lili;

,

""'

ti

je_ "i III

Ani

rI

1cme6:llci1 . .j',

"'lakCl

stopafi,

.....

I (.O

CI

Ani

'rq; Ipff"IIJJJrIFjtIZCrUJ J PPI

jedou. trlD co dl~tf,

C

jednin animl spflrnaj\tf\Jbaaeta kraj-Jele-

A..

(16

D'

A.

~llr Ul.'!' Ittttlf'!PIIgttl oí,

Jt~ -

~ q.

nf

kOut.k) .... rl). ta" doslnouocll

.det'f,

-'& ~ p·1 r' I

"" "'" C41~~' I. c - '

r r r ,p ! r r hr r I r § , ylknnl ... ruce~.

1. Dusot kopyt z dálky zní, jezdci už se řítí. Hoboes na nápravách vlaku konečně dl maj. Tuláci a taky stopaři, co jedou tím, co chytí, jedním směrem spěchají třeba světa kraj.

2

.,

~ c;.'f

Rf. Jelení, Jelení, koutek jako ráj, tam do strun rádi udeří všichni co ruce maj!

C

:Je'.-~.

2. Dál od řevu ulic města, od prachu a tramvají, od Jelení vede cesta, trampové se vítají. Kytary a banja zazvoní i basa přitaká, koho tahle píseň přiláká ať s námi huláká.

I

I

'I

I

'f'A-I.HO !:.LlJf/eE CEl1VNO-

Emi

C.

-'(~,

M~-NCl

~

~J J r r I

lJ

~ ,

F

-i.Sf-}E-LI JSME ~"lIt4r NA ((A-hlE-itl.

I

C

Tulád a 1&ky

Ellli

J J J JI J J J JIJ JI 1- UJ j J IJ J. r FI F

91-I~jJJIJJJJUJI-ltJJJ

H -'tf, "OOoeu. nipavédl

_ PPrl rrr J I. J.. I ppp pr rIf PPi" u

C

e

S /

~

TA"LI

I

•

U-LE-'\'E-I'/I

:Po-M~

1i'EFR. F~

bl

:Z:(NKO MFi-J)O -w

'

r

~

-""-fl,

s.w

Emi

1-1 r I MLh BI j ti. J J I I

.

JA

I

I

~IM 1 -

M~ lIEJT TI'.NK~T MA-MO-

"'i , 'ol UJll-IJJJJUJ1R' ,

I

I

MOML\ ,$ME !oE 'PNB!IA

E_

"

TfE-~

.' e

1-

1

~T.

,

~

)fffr1rrJJ1 Jil-IJJ.'; v

I

XI-VoT JE fa, ~K JSME: SE MI) AMAL1, ~ 1>mi c::,'i L I .. L _ I 1- II l'D :J- r -r-H-T---II :1·

v

v "

v

VZPVr .JSME MEL!

o "', 'I I TfltlACT SE-JE -.sAi. ~-an+-..

2. Vytáhli jsme z kapes všechny drobný a kašlali jsme na nějakej byt, vedli jsme řeči, růžový a snadný, co jsme mohli od života chtít? 3. Zas vidím tvý vlasy rozcuchaný a černou sazi na víčku, i ty svý oči přilepený na svůdný řadě bilejch knoflíčků. Ref:: Život jde dál, ty máš teď pána s bytem, já o víkendech dál si lajdačím. Věděl

bych rád, kdo z nás dvou projde sítem až jednou bude zájezd za štěstím.

7

žabí národ místy docela. Každá tůňka, stálá louže v lomu, slepé rameno řeky či rybníček jSQU prostorem, kam žáby kladou vajíčka. Líhnou se z nich pulci, kteří zde prodělávají proměnu. Mnoho žab se vrací k místu svého zrodu po další léta, a to i tehdy, když je vodní plocha vysušena a zavezena odpadky. Při poslechu žabích koncertů je možno dobře sledovat, které žáby mají při skřehotání měchýřek po stranách hlavy a které mají resonanční měchýřek na hrdle. . Stejně jako žáby je ohrožen mlok skvrnitý, pověstný "salamandr", dříve opředený tolika bájemi. Tento pomalý, neškodný, žlutočervený tvoreček je velice citlivým ukazatelem zdravého prostředí. Tam, kde se objevuje, tam si příroda ještě udržuje svůj přirozený, zdravý stav.. Mlok slezl z mé dlaně a pomalu, rozšafně odkráčel za mechem porostlý pařez. Slezl jsem po balvanech k vodě. Vytvořilo se tu malé jezírko s dnem pokrytým hrubým pískem. Usedl jsem a zadíval se na vodu. Crčela mezi kořeny, syčela z úzké škvíry mezi balvany, tiše stékala po jejich vyhlazených plochách. V čůrku spadala od horního převisu do kouta mezi kameny a odtud bublala až k jezírku a vytvářela pěnu. Po zlatistém písku dna však pluly a plazily se podivné černé skvrny. Lezly po dně, šplhaly po kolmé stěně balvanu, překlouzly po jeho hladkém, zaobleném temeni, sjely ke dnu a běžely dál, až se ztratily.ve víru mezi dolními balvany. Dlouho jsem pozoroval tuto podivnou hru. Pak jsem se podíval nahoru a bylo mi to jasné. Husté chuchvalce pěny plovoucí po hladině vrhaly stín na dno. Dále jsem naslouchal zvukům, jež zde pfi svém pohybu vydávala voda. Pomalé, rychlé, tiché, jemné, ostré. Ano, voda není jen k mytí aut, vyhazování popela, koupání a chytání ryb. Voda je hudební nástroj s mohutným tónovým rozpětím. Voda je tvárná hmota jako žádná jiná. Teče v koulích, valounech, pruzích, copáncích, prškách kapek, prutech tvrdě bičujících, plyne s vesmírným klidem hebce hladíc vše kolem sebe. Voda, to je živé kouzlo, čarodějka. Všimli jste si, jak z hřebínku vlnek a slunečního světla dokáže utkat zlatou síť na svém dně? Jak loví světlo slunce i měsíce, zrcadlí kraj, hraje si na oblohu, prohání mraky? Kouzlí mlhy, rosné kapky, vyčarovává praménky? Vydejte se třeba podél potoků a potůčků. Pěkně proti proudu, houštím, přes kamení, vodou a objevujte rusalčí tůňky, vodniční zálivy se starými vrbami, pstruží promenády a tichounkou vodu. Voda bude crčet, bublat, broukat, šumět, syčet, hučet, burácet, vřit, řvát. Bude něžná, hebká, tichá, plíživá, strhující a vášnivá. Zamilujete si chvilky posezení u vody tiché i u té upovídané, broukající mezi kamínky a burácející mezi balvany. Uchvátí vás svou nezkrotností, silou, životem. Poležte na břehu a dívejte se korytem potoka po i proti proudu, zpod kořenů na hladinu .. t.Jsedněte na břeh rybníka zvečera nebo ráno, raníčko, než vzejde nový den. Poslouchejte, dívejte se a vnímejte! Co všechno vám voda nabídne ve svých tůních s úbělí leknínů, II břehů řek s majáky upolínů, na bře­ zích rybníků, lemovaných vztyčenými kopími rákosů. Kdo se, jednou začte do veršů psaných vodou, bude se k nim vracet stále a stále.

--------

• ••• • •• • •• • •• • •

~N

.... G)

CI)

ca

Z tl

ca

....'ca

~

CI)

~

~

O

~ J.

.48

:E

o

příčinách ohrožení a vyhyriutí organismů by se dalo mnoho diskutovat. V zásadě jsou příčinou pokračující industrializace, urbanizace, velkoplošné zemědělství s mechanizací a chemizací, které dnes vnikají i do. lesnictví. S tím se pojí negativní působení exhalace ve formě smogů, popílků. Utajování ekologických havárií a jejich záměrné bagatelizování a zamlčo.vání. Vše.to působí neblaze na ekologický sy~tém přírody, ve kterém jsou těsně propojeny životní prostředí i potřeby ostatních organismů z říše živočišné i rostlinné. Nepřímo jimi trpí i člověk, který si však většinou neuvědomuje dÍlsledky, vzniklé z takovýchto situací. Stále schází dobrá a co nejširší znalost propojení: člověk přírodní zákony, že zákonitost ekologie světa je nadřazena všemu ostatnímu. Schází morální přístup k

přírodě. Člověk se kryje technickým světem, který jeho intelekt vytvořil. Často i za překroucenými vý~ roky "odborníků", kteří pro svou vysoce specializovanou profesi nejsou schopni a často nechtějí vidět problémy druhých. Zamlčují, překrucují, klamou okolí a podvádějí vlastně sami sebe. Je zajímavé sledovat, jak veřejnost - je-li pravdivě informována o situaci, dovede správně odhadnout ekologické poruchy, které by nastaly, a dovede velmi energicky vystoupit v zájmu zdravého lidského rozumu. Usvědčí takzvané odborníky z podvodu, neznalosti i osobního prospěchářství. Proto je nutno veřejnost pravdivě co nejpodrobněji informovat z hlediska ekologického, čili životního prostředí člověka. Šel jsem pomalu orosenou trávou. Palouk zabťhal úzkým pruhem dále do lesa a byl porostlý kopretinami a zvonky. Kopretiny však měly převahu. Na jednom květu jsem našel malého pavoučka podobného krabovi. Barvou byl přizpůsoben žlutému terči kopretiny. V jiné kopretině seděl modrásek se složenými křídly, na třetť malý zelený kom'k, na další rezavý tesah'k. Pomalu zvedal tykadla, snad se probouzel. V dalším květu byla včela. Když jsem se jí dotkl, jen pomalu pohnula nožkou. Po chladné noci byla ještě celá zkřehlá. V každé květinové postýlce. jsem našel spáče. Promrzlé a čekající na teplé sluneční paprsky. Vnímavému člověku neujde, že často i nepatrný zásah do přírody může být příčinou složitých změn v rostlinném společenstvu. Jde zejména o nerozumn~ a zbytečné kácení stromů, čímž se změní mikroklima udržované pod stromovými korunami. Nastane rychlejší a zvýšené vypařování vody z pÍldy a řada stínomilných rostlin ztratí svůj životní prostor, příznivý pro jejich růst. Začnou se rozšiřovat rostliny milující slunce. Netýká se to však jen rostlin, ale i hub, hmyzu a obojživelníků. Rovněž savci ;l ptáci na podobné zásahy reagují. Máte-li svá místa, kam pravídelně chodíte, nakreslete si jejich mapku a vyznačte si, co tu roste, případně žije. Zachyťte každou změnu, třeba vykácení stromů, přesně si vyznačte, které rostliny zbavené stínu se šíří. Pečlivě sledujte všechny změny, jež tu nastanou. Bude to Jráce pro příští rok a další léta. Změny se totiž neobjevují ihned, ale často to trvá delší dobu. Váš plánek a záznamy vám pomohou rozřešit, proč se někde nečekaně objevila určitá rostlina, houba či živočich.

Mezi takové dnes kriticky ohrožené druhy patří i dříve tak hojný sysel obecný. Nebyla mez u pole, kde by se tato mrštná zvířátka neobjevovala. Panáčkovala a byla sly~et krátkým hvizdem. V Bernské konvenci je sysel zařazen do seznamu přísně chráněných živočichů. V Červené knize Rakouska a Polska je veden jako kriticky ohrožený. Obdobně je veden i v Červené knize ČSFR. Vedle jeho jména je uváděno písmeno E a terčík v modré barvě, což značí živočich v situaci vyhubení. Každý projev života je neopakovatelný a úžasný. Ať se jedná o květ pampeliš~y, motýla, mloka, pavouka či orla říčního. Každý tento projev života vytváří a pohybuje se v určité svérázné sféře jeho života. Ostatním, zejména lidem často těžko, nebo vůbec nepochopitelný. Jen občas vysune jedna nebo druhá sféra jakési chapadlo do sféry dalšího, i člověka a pak se stává, že na okamžik člověk prohlédne hlouběji do tajemství života toho druhého a dokonce mu na chvilku porozumí. Jsou to však neobyčejně vzácné okamžiky, kterých si musíme vážit a snažit je vystihnout, abychom nepropásli možnost komunikace s jiným živým světem. Příroda je obrovitý systém životů vzájemně neobyčejně moudře a účelně skloubených. Jen člověk svou technizovanou kulturou se odcizil a ničí vše kolem sebe, přičemž zapomíná, že nebýt přírody, nebyl by ani on, ani jeho moderní modla - technika a technokultura. Stezka vedla do stráně porostlé bodláky. Nikdy jsem nenašel takové množství a tolik druhú bodlákú jako zde. Píchaly a škrábaly, když jsem se jich nepatrně dotkl, ale celý tento svět bodláčí měl své zvláštní.kouzlo. Na konci stráně, kde opět začínala tuhá tráva, rostl bodlák nící. Kolikrát jsem u něho proseděl, kreslil jsem jej a fotografoval. Nemohl jsem se nasytit pohledu na krásu jeho květu. Připomí­ nal mi řádovou hvězdu, vlastně spíš celou řadu hvězd jednoho řádu a několika stupňů. Pro mne to byl "Řád tuláků", i když bodlák dal podle historiků jméno nejstaršímu fádu v dějinách. Bodlákový fád byl podle legendy založen dvěma náčelm'ky skotských klanů a dochoval se až do dnešního dne. Udělu­ je se však jen velmi vzácně. Řádovou hvězdu bodláku nídho, kterého jsem držel na dlani, vša" pokládám za mnohem krásnější a dovedněji provedenou, než je tento historický fád. V duchu jsem si bodláčí fád připnul na svá prsa. Opatrně, má pNliš ostré bodliny, ale přesto je velmi krásný a dnes již také dost vzácný, a proto potře­ buje plnou ochranu. Bodlák je pichlavý brach, ale omamně voní a má rozmanité květy. Ostropestřec mariánský si svoje zelené zkrabatělé listy ozdobil bílými skvrnami. Ostropes trubil si přidělal po celé"délce lodyhy zmač-

41

hořel posledním rudým žárem zapadajícího slunce, zšedl. Seděl jsem, dokud nebylo šero vystřídáno tmou, pak jsem se vrátil do bivaku. Zůstalo nas několik přátel- ticho, které křičí, volnost, která svírá, lidské jáa mohutné skalní stěny s vrcholky kolem. Tmu kouzlila noc. Skály jinak oslnivě bílé, potmavěly, obloha byla jako těžká tmavá opona posetá hvězda­ mi, kterých bylo stále víc a více a jejich světlo průzračnější, svítivější. Seděl jsem, vsoukán do pokrýv-

ky a stanového dílce. Díval se na krásu kolem mne. Nevím, kdy jsem usnul. Chlad mne však probudíl. Studený vítr mi sfoukl stanový dílec a fičel mezi skalami. Jinak byla tma, ve které se počalo něco rýso-

7'

kaný krepový papír a vyztužil ho žlutými ostny. Krasavcem je pcháč bělohlavý. Vždy si říkám, že jeho květ omotal nějaký pavouk bělostnou pavučinou. Bodláků je velmi mnoho a jsou zajímavé nejen svými tvary, ale i tím, že dovedou prozradit vlhkost a kvalitu zeminy, např. půdy bohaté na dusík. Tam, kde je jíl, rostou zase jiné druhy a další se najdou na prosluněných a suchých stráních. Stoupal jsem osluněnou strání, spíše lesostepní plochou. Šel jsem poslouchat koncert r:,vrčků. Abych je nevyplašil, zabočil jsem do lesa a k místu, kde měli svá "koncertní pódia" vykousaná v trávě, před děrami, ve kterých bydleli. Opatrně jsem klad/nohu vedle nohy v suché trávě, kterou občas přelétlo i saranče s křídly modrými. Na listu bodláku nídho lezla pomalu ploštice síťnanka bodláková, zářila jako živý šperk. Příroda má takových živých, pohyblivých šperků nepřeberné množství. Například mám rád ploštice. Někdo pohrdlivě mávne rukou - há, štěnice, co je na nich krásného! Ale přesto existuje řada ploštic, které si zaslouží naší pozornosti. Jsou to zejména síťnank.Y a pak některé kněžic~. Vezměte si lupu a dobře si prohlédněte její tělo, krovky, štít, hlavu i tykadla. Ano, jso.u tu různí motýlové, lyšaji, můry, brouci a pak a pak bylo by toho mnoho. Kdo se umí dívat, uloví vždy něco nového, bude po celý život objevovat a obdivovat. Stačí jít po okraji silnicí a dobře se dívat. V každém květu najdeme něco a ně­ kdy to něco je podivuhodné, i když je to pouze obyčejná ploštice a žádný přepestrý motýl či brouk. Pozor, nesbírejte však do krabice sbírek, ale pouze do své paměti. Odtud se vám vždy vrátí neporušení á krásní. V krabici časem ztratí barvu, lesk a hlavně jsou mrtví, kdežto v paměti vám lezou, mávají kříd­ ly, letí, ano i bzučí. V záhumenkové zahrádce se objevily prvoklíčky semínek, která jsem tam nasel. Zelené lístečky růz­ ných tvarů vesele mávaly do nového života. Nevím, co který klíček schovává za rostlinku. Nasel jsem chrpu, vlčí mák, stračku, rozekvítek, drchničku, země dým. Soubor plevele, kterého bývalo dříve na okraji polí plno. Věděl jsem také, že tam mám macešku polní, kozlíček a koukol. Letos musím sehnat černuchu a lnici, nebude to snadný úkol, zejména s černuchou, ta je již nezvěstná, ale. dá se přece ještě někde najít. Loni jsem čirou náhodou na oraništi našel blín. Stojí za to hledat a občas také najít. Vždyť těch pestrých rostlinek tak zoufale ubývá. Na mapě mám dokonce zakresleny dvě naleziště kostivalu čemského a husince. Dříve jich bývalo plno, dnes jsou vzácností jako tropické orchideje. Než začala vědecká zemědělská velkovýroba, bývalo plevele plno, ale plevel se začal trvale hubit, aby se nesnižovala kvalita zrna. Často jsem se ptal odborníků, kteří hovořili proti plevelům jako neproduktivním rostlinám, zda vědí, proč plevel rostl mezi obilím. Dívali se na mne jako na blázna, rejpala a vtipálka. Domnívám se totiž, že každá složka přírody, ať je jakákoli, není tu, jak se říká lidově pro "parádu", ale má své pevné místo v složitém ekologickém řetězci tvořícím živou přírodu. Každý má svou přesnou funkci, například i plevele nerostly pouze pro zlost zemědělců, ale patřily do obilovin. Nikdo z dotázaných mi neodpověděl, jakou funkci má ta či ona plevelná rostlina. Až letos, kdy pí-

vat. Tmavé obrysy hor kolem Špiku. Počalo svítat. Počkal jsem, až bylo vidět trochu lépe, hlavně na místa, kudy vedla stezka, opatrně a pomalu jsem šel na vrcholek. Vlastně lezl po čtyřech, abych nevybočil ze sotva znatelné stezky. Na vrcholku jsem usedl a čekal. Na východě se objevovalo stále více světlo na obloze. Pojednou to zablesklo, zazdálo se mi, že zazněly vítězné fanfáry. První paprsky slunce vyšlehly nad obzor. Hřebeny hor vyčnívaly nad moře mraků kryjících údolí~ Vstal jsem a sejmul něnou čepici. Slunce se zcela vynořilo, jeho světlo hltalo celé okolí. Nejbližší hřebeny hor zrůžověly, jejich okraje jako by se rozsvítily. Všechen horský svět přede mnou hořel růžovozlatým světlem. Slunce, hořící, blýskající koule pomalu stoupalo výš na oblohu. Otočil jsem hlavu za sebe. Až daleko na obzoru, přes namodralé moře oblaků se zvedaly bělostné hřebeny alpských pásem. Poslední blyštělo jako zledovatělé. Nad nimi zářil měsíc a nespočet hvězd. Stál jsem tu a tehdy mne to popadlo. Není možno to vyjádřit slovy, onen pocit zalykavé něhy, srdce sevřené pocitem hrůzy, která však není plná strachu, pokory i radosti, že mohu být zde v objetí paprsků, hlazení vánku v dotyku s mohutností hor, mohutného obzoru, dálek i výšin. Cítil jsem, že sem patřím, že jsem byl jakoby zasvěcen k tomu, co jsem měl vždy rád, horám, květinám, zvířatům, oblakům, dálkám. Vše to stálo nyní se mnou a přijímalo mezi sebe. Usedl jsem na skálu vrcholku Špiku a ještě dlouho se díval do kraje. Na jeho měnící se tvář, mizejícíčásti a zjevující se nových,.zejména údolí, odkud vystoupila mlha a vítr odvál i mraky. Bylo to nezapomenutelné divadlo. Když jsem obcházel skalní útes a rukou se dotkl skály, bylo mi, jako bych se dotkl ramen kamaráda, jaké jsem znal z naší horské party. . Šípatkové listy vyrůstaly z vody na dlouhých řapících. Vedle se chlubil šmel kyticí svých půvabných květů. Na mělčině se šířil porost žabníků a lemoval rybničný záliv. Mezi listy rdesna jsem spatřil něko­ lik žab. Takovou vzácnost jsem již dlouho neviděl ani neslyšel, jako dříve, kdy byl každý večer prosycen žabím kuňkáním. Usedl jsem na břeh a trpělivě čekal, zda uslyším žabáka. Nedaleko ode mne se objevila žabí hlavička. O kousek dál druhá. Na obou ~lavách naskočily po stranách malé měchýřky. Na druhé ukňourané "kvák" se žabák rozskřehotal naplno. Po stranách hlavy se mu napnuly velké bubínky a hlas se nesl do ticha nad rybníkem. Trochu dál se ozval další, ale v krátké, přerušované melodii. Bylo to takové žabí stáccato. Náhle žabák ztichl a zmizel pod vodou. Žáby jsou ohrožení tvorové. Chemizace polí a jiné zásahy v jejich přirozených prostředích vyhubily

42

47

vl-

tmavší tůňky a světlejší písčiny s vodou plnou maličkých vlnek, jak tekla přes malé oblázky. Místy sahaly jako chůdy do vody kořeny smrků a tvořily kolonádu břehu porostlého kapradím a mechem. Sli jsme s hajným pomalým krokem podle potoka, když se pojednou mihl přes písčinu do tůňky pod koře­ ny tmavý stín . Vzápětí další.

"Hele, olšovky," řekl hajný a zastavil se. "No, nekoukej tak divně, olšovka je místní název pro střev­ li, jak říkáte vy!" Doma jsem si zalistoval v Českém slovníku věcném a synomickém, kde pod heslem 1119 Střevle potoční (Phoxinus phoxinus) jsem našel další názvy pro tuto rybku: střebla , svatojánka, struska, olšovka, olšovička, blejskně, horáček, střevlička"střevlátko. Inu, čeština je jazyk velmi bohatý, vtipný, výstižný a krásný. Je s podivem, jak naši předkové důvěrně znali přírodu a dávali jejím obyvatelům výstižná jména. Podívejme se opět na střevli. Svatojánka, rybka má blýskavý proužek podél boků a při jejich pohybech tento pruh dovede oslnivě zazářit asi jako světýlko svatojánské mušky za noci. Blejskně to má pravděpodobně stejný původ jako svatojánek. Horáček, že žije nejraději v čistýc h vodách horských potoků společně se pstruhem. Olšovička že se ukrývá mezi olšové kořeny. Tedy každé pojmenování má své opodstatnění. Zda dnes běžný člověk zná přírodu a dovedlby něco pojmenovat tak,

._......_--ši tyto řádky, jsem slyšel z našeha krajského jihočeského rozhlasového vysílání, že jihoslovanští příro­ dovědci vyrobili z plevelných rostlin stimulátor, který rozstříknut v malém množství po polích, zvyšuje kvalitu i kvantitu zrní v obilovinách. To mne potěšilo , že stále platí pro zvídavé lidi "na tura magistra vitae!" Sotva znatelnou pěšinkou j'sem stoupal na vrcholek Oblíku. Pěšinka půlí tento vrch na dvě botanické zahrádky. Svahy otočené k jihu mají suchomilnou, svahy orientované na sever vlhkomilnou květe­ nu. Těsně kolem pěšinky najdeme směs rostlinek, které si libují v obou prostředích. Kam se člověk podíval, všude se zvedaly k obloze vrchy, kopce či kopečky. Země se tu rozvlnila. Je tu i kousek podivného území vytvořeného a neobyčejně širokého toho, co se dřív e znalo pod pojmem mez. Zde čiřikají koroptve a dokonce jsem slyšel ono milé, pomalu zapomenuté pět peněz - pět peněz, zpěv křepelek.

---------------------------------------~

jak je tomu třeba u střevle. Když jsme vyšli z lesa a šli cestou přes luka, rostly tu již první ocúny. "Jak tu říkáte ocúnu?" "Dycinky naháček. " Ano, ocún, tato nápadná podzimní rostlina, má také řadu výstižných pojmenování jako: ocoun, vocoun, naháč , naháček, nasenka, nahálek, nahá ženská, holopan-. na, jesenka, sirotka, mrazová sestřenice , bacoun, hadula, bogdanec, koník, prasátko, smraďák. Celorůžová rostlinka, bez jakékoli zeleně, lístků, inu naháček, po rozmačkání páchne, proto smraďák; jesenka, mrazivá sestřenice dokazuje čas, kdy roste. Jak vznikly názvy bacoun, hadule, bogdanec je trochu záhadou. Snad to jsou nějaké zkomoleniny z dob, kdy se ocún používal v travičství a staré alchymii. . Spacák jsem umístil mezi pružné kmínky kosodřeviny a jeho rohy přivázal. Timka se usadil kousek pode mnou. Poseděli jsme ještě chvíli na vrcholku Choče a dívali se, jak se jeho mohutný stín podobný nekonečné pyramidě sunul přes kraj pod jeho svahy. Modrající mapa kraje se skvrnami tmavých lesů, světlejších luk a polí, oblak dýmu nad cementárnami, ticho a klid letního večera tu vysokov horách. Když se úplně setmělo, zalezli jsme do spacáků.

Tento kouzelný kousek je obklíčen rozložitými celinami. Pouze nepatrný chodníček podle malého potůčku vede do křepelčina hájku ze. svíd, trnek, šípků a hlohů. V českých zemích se najde j eště dost malých, zapomenutých koutků, kam příroda ukryla svoje chráněnce z říše rostlin i živočichů. Kolik takových tajemných rokliček, lůmků, svážků znám jen na Mos-

Tento večer mi připomněl obdobný večer, který jsem prožil před mnoha lety v Jugoslávii na vrcholku Špiku (2472 ml. Spik se výrazně zvedá jako bílá pyramida ve skupině Martuljku v Julijských Alpách. Měl jsem prolezlé všechny vršky v jeho okolí a údolí pod ním. Dokonce jsme měli na hranici kosodřeviny a lesa loveckou chatu, kde jsme přespávali . Níže v údolí se nasház~l vysoký, štíhlý vodopád a bystřina odtékala úzkou soutěskou , kterou b~l úchvatný pohled na Spik, tvořící závěr výhledu z rokle . Jednou mne napadlo, že bych se mohl na Spiku i vyspat. Znal jsem pod vrcholem malou jeskyňku . Vzal jsem si potřebné do batohu a jednou ráno vyšel, Nepospíchal jsem a stoupal horskou stezkou po úbočí až k poslednímu prameni vody. Nabral si do čutory a pokračoval dál až k jeskyňce, spíše skalnímu převisu. Zde jsem si udělal mezi kameny bivak. Došel jsem na vrcholek, usedl a čekal na západ slup.ce. Byl jsem tu sám s horou, sám s dalekým obzorem, sám s oblohou; sám s mořem horských vrcholků kolem mne. V údolích se počalo šeřit, modravá tma se pomalu plazila výš a výš. Západ již ne-

tecku, v takzvané měsíční krajině. Skutečně je Česká země zemí obdivuhodnou, plnou kouzelných krás, které nám nabízí její příroda . Bájný praotec Čech nebyl jen dobrý organizátor dálkového pochodu lidu svého kmene sem do vysněné země , oplývající strdím a mlékem, jak stojí psáno ve starých kronikách, ale též zkušený ekolog. Dovedl přesně odhadnout hodnoty země, kam zavedl lid svého kmene. ~ěkolikrát mi zahraniční návštěvníci položili otázku, proč nemáme na hranicích tabuli "Národní park Ceskoslovensko" pro bohatství přírodních a kulturních krás naší země. Téměř každý náš průměrný občan sní o dovolené na Baltu, Jadranu, u Černého moře, zejména tam, kde již byli jeho sousedé, ale co je doma pěkného, to ho nezajímá, to ani neví. Jeden mi rovnou odpověděl - to je přece české domácí, tak co tu může být senzačního. Pro supermoderního, mnohdy snobského cestovatele neposkytují naše

46

43

rekreační místa jistě nákupní možnosti, jaké příroda si to nezaslouží.Ten, kdo začne po ní

si on představuje, že jsou za našimi hranicemi. Ale naše putovat tak, aby víděl, bude putovat pak po celý zbytek života a stále bude nacházet nové a nové krásy, na které bude rád vzpomínat a kam se bude i vracet, aby je poznal ještě blíže a hlouběji. V ranní mlze se před námi objevila skupina buližníkových skal. Domorodci jim řfkají Pan učitel a Ikolní děti. Mne zajímalo to, že tu rostl hojně koniklec vzpřfmený, mochna bflá, ale i plicník tenkolistý. Na plošině za stezkou pak se dbjevoval koniklec černající. Chodím sem již několik let, vždy v přibližně stejném čase, kdy kvetou koniklece. Do mapy pak zanálím změny v jejich nalezišti, jejich počet a zejména pak počet kvetoucích. Pti tom jsem sledoval i chováni těch, kteří těmito místy procházeli. Většina našich turistů tu procházela stylem .. tanková brigáda". Kam se šlápne, tam se šlápne, hlavně, že se urazí hodně kilometrů. Byli i tací, kteří šli pouze po pěšině. Konečně se našli i tací, kteří šli pěkně pomalu, zastavovali se a prohlíželi rostliny, často fotografovali. Jednou jsem si všiml dvojice, která se pohybovala pomalu, fotografovala, často se snažila dostat vhodné postavení pro snímek v krkolomných poskocích, jen aby neopustila stezku. Vyzval jsem je, aby udělali krok mimo pěšinu a trs konikleců si vyfotografovali. Slovo dalo slovo. Byli z Drážďan. Ukázali mi pak cyklostylovaný zpravodaj vydávaný jejich turistickým oddílem, kde byly zprávy o tom, co kde v tom čase roste zajímavého, jak se tam dostat z nejbližšího nádraží a spoje vlaků. Tyto

...,

Ve starých zahradách kolem zámečků, v parcích nebo na hřbitovech lze objevít to, čemu se tiká exota. Strom nebo keř byl přivezen a u nás zasazen před lety, aby zkrášloval určité místo. Mnoho takových jedinců zahynulo, ale řada se jich přizpůsobila a dnes rodí zdravá semena. Jsou schopni rozmnožovat se, stali se součástí naší přírody. Rozhlédněte se trochu kolem sebe, třeba se vám podaří něco najít. Naše kánoe lehce klouzaly po nehybné hladině velkého rybn{ka. Měsíc si prohlížel tvář svého dvojníka ve vodě. Kolem byla hustá tma a ticho. Do této pohádkové atmosféry barbarsky vpadl hlas kva.koše. Otřásl tichem, vyplašil vítr ukrytý v rákosí, že vyběhl a roztočil závoj mlhy, jenž se začínal vznášet nad vodou. Na břehu rybníka a v jeho okolí máte možnost zaslechnout mnoho různých nočních zvukl'l. Zpočát­ ku vám to třeba nebude příjemné, zamrazí vás, až tma promluví hlasem kvakoše. Nikdy však nesviťte baterkou v ta místa, kde se ozval. Seďte tiše a poslouchejte. Stále častěji se bude hlásit bukáč, žába. srnec, rákosník, kachny a potápky. Každá "naslouchaná" je řadou napínavých chvílí. I les má své hlasy - denní i noční. Žertem se řjká, že někdo má tak tenké uši, že slyší trávu růst. Existuje celá stupnice zvuků, které nám les poskytuje, od jemného bzukotu mouchy po hlas srnce či jelena v říji. N asloucha..ná nás UČ.Í rozeznat cupot myšice a šplhání brhlíka po kmeni. Rozeznáte hlas mladých roháčů od starých. Byl to takový malý rybníček, skoro by se vešel do dlaně. Čeká na vodu, která do něho naprší, a proto mu v jižních Čechách ř{kají "nebesáček". Kolem louka plná pestrobarevného kvítí, nad ní modrá obloha a rozjásané slunce. Hladinu zpola pokryly lesklé listy leknínů,' v jejichž středu zářil bílý květ. Na listu seděla žába, pod ním odpočíval kapr. Jen jemné chvění ploutví prozrazovalo, že je živý. Položil jsem se vedle a díval se, jak se baculaté slunéčko souká po stéblu a zabočuje na .list, kde rozevřelo své červené krovky a ulétlo do nebíčka. Náhle žába dlouhým skokem zmizela do vody, kapr mrsknutím ploutví zajel do šera pod listy. Co jsem měl dělat, když mě opustil? Zvedl jsem se, hodil batoh na záda a putoval dál. Slunéčka mají krovky'červené, černé, jsou dvojtečná, sedmitečná a čtyftečná, ale i pětitečná a čtyfi­ advacetitečná. Na tom však ani tolik nezáleží. Důležité je, že to jsou vesměs užitečni brouci. Užitečné jsou i jejich larvy, jež mají spadeno na různé mšice. V cizině se konají úspěšné pokusy s umělým chovem slunéček a jejich použitím tam, kde není záhodno používat insekticidů v boji proti škodlivému hmy~u.

Svět

hmyzu je světem velmi pestrým a

neobyčejně

zajímavým. Slovo moucha vyvolá představu pro-

tivného;dotěrného a zdraví nebezpečného hmyzu. Jsou však mouchy, jež se živí potravou jen rostlinnou, a některé z nich lze dokonce zařadit mezi pomocníky člověka v boji proti škůdcům. Stačí se porozhlédnout po květenství křížatých rostlin, abyste se seznámili s více druhy much. Některé vám možná připomenou vosičky. Tyto mouchy - pestřenky - jsou neobyčejní letci. Na jejich těle je řada patentů přírody. Odstartují na stranu, kolmo vzhůru, dopředu i dozadu. Let je prudký, zastavení na místě náhlé. Stojí ve vzduchu, připomínají světlé body, které každým okamžikem vystřelí do stran.

zprávy se netýkaly jen okolí Drážďan, ale i pohraničí z obou stran hranic. Po jejich odchodu jsem pře­ mýšlel o tomto druhu výchovy k přírodě. Skrývá to určité nebezpečí prozrazování lokalit chráněných rostlin, po kterých pasou skalničkáři, ale má to také své opodstatnění upozorňovat, co je krásného v přírodě k vidění a vychovávat, všímat si toho, ale chovat se k tomu šetrně. Chránit to. V tom byl účel informací. Koberec je z bělavého písku. Sloupovím jsou urostlé kmeny stromů, klenbou zeleň jejich korun. Náprstníky rozvěsily červené lampióny svých květů a vejmutovky provoněly vzduch pryskyřicí. Přede mnou poletovala babočka osiková a občas usedla na kmen. Vzorek na hnědých křídlech vytvářela kobaltová modř a krémová žluť. Sotva jsem se přibližil, motýl se zvedl a kroužil přede mnou, jako by mne doprovázel a ukazoval mi cestu. Les, to jsou denně vycházející noviny. Stačí procházet se toutéž stezkou ráno, po poledni a večer. Vždy uvídíme něco nového. Ráno to bude hrst peříček, v poledne šiška zaražená do štěrbiny pařezu, k večeru klobouček houby, jenž se právě vyklubal ze země. Přes cestu nám přeleze housenka, rozevře se květ, lťavel sklopí své listy. Večerní vydání má i přílohy pro noční zprávy. Prstem se můžete dotknout hv~zd odrážejících se v hladině louže. Stane se vám, že pocítíte hebký závan vzduchu zvířeného sovími ktídly. Zapiští myšice, zaštěkne srnec ... Lidé říkají, že viděli květiny, trávu, mech a prašivky. Botanik vám sdělí, že našel vrbinu penízkovou, náholník plamatý. V kraji se říká, že je tu drnák, klenka, babka, břem, verpán, šenestr a chlumáč. Ce.tina je jazyk velmi bohatý. Od drnáku až po chlumáč jde o krajová jména stromů. Víte, o které se jedná. Nebo co je to opilka, bahenka, kostrounek, blivanka, cheb dí a sněhulák? To jlou o~t keře a keříky. Některé názvyjako blivanka, opilka a sněhulák velmi pozoruhodně vystihují vlaltnosti těchto rostlin. Možná, že znáte ještě jiná pojmenování, jichž užívala vaše babička či někdo ze stari'ch lidí.

44

Kuklíce vyhledávají různé housenky molů a motýll'l, aby do jejich těl nakladly vajíčka. Larvy vyžírají hostitele až do jeho uhynutí a pak se zakuklí. Osluněná paseka je místem, kde lze nejlépe pozorovat tyto zajímavé druhy much. Lesní potok byl neobyčejně čirý. Voda se protahovala cůrky a praménky mezi valouny, tvořila

45

UMŘEL NÁM

Hrko

KAMARÁD

text&hudba: 1: H O ~ (N,f; K íEM90 II TAI/GO

~

~ AI' z:Iol>iA C

I:.

C

\lilii

uz"

G

Jl

J J J JI J r r Ě IJ11 JI J-I J J J J I t

I

A. lE-Ti ř'rRKO

Wiil

ij1A~Oll, rA~~

I·

1Xl-LE.-TI,

~'

~f

V

BLl

~~

~i"

~])

FJ J rIr r FIJ J j -I - I I

vl

v

..lAK MU MAME. "RltT, ZE CP.C.EM

I

c

+e

II

min J~IJj fil OZ.tls. fo~TA,~~. NEJpE li

SMIJnIE

A

.l

"_'JI

A KI1lZ se. TTII:>, Tu

A'

r

nT s t-ltM.

't

J

I

A tl-J)O-lIM AZ

~I.

,

ol'

,

"REFf?

f

IlM~EL !lAM

r Ia r I Al-

J J Ye r

I·

t(A-MA-lIA),- tlz: TI-CllOO NO-tl "JJ&

~I ~ FF r

tJ

I

}

'-"

11)

l'fJ J J I

K~1J~ ·"-ftA - VI·

*':G tLD n I fJ.

II'

-~

J rllli DIJi DI j

1)0 Hl~VV

~

lVI

,,,,"~,

A KDO N4Í.\

2. Kde se štěstí rozdává, kdekdo by chtěl znát, tam kde teče Sázava, nebo jinde snad. Kde se štěstí rozdává a také radost s ním, těžko dá se říct.

I'

q DI Jlijll Q

§* )n

\.E.i1 1'lRkD NAD HlA~,

~

])

,

10Z-lE-JE Si. ~~ , -

I:.

NA i
A"f

'j)

TA-llO-lIAK MAM V& fl-XA-1t1 TiA1C-

Ij,

§*Ihi ~ e Jl J r j .,J JI Jej 1 J10~I -I, rr rr Ir Jn 1 \ NA- I-i\NoŮ CI

ÁT..

fít tUlil: r; fl I q fl I J IJ 'l J'jíffl fl I

~

NE-ZA-ZWI

,JE-IlO "lM

~ n =r I~& r 11 J J JI ij JJ

!ů-1lE

NA KI/-TA-111

"«Ar.

f(lol O-,S® HAM 110 VZAL,-

~~t' D;~ I)175 J lYr r rI Cl • 'f" I~ Frr

3. Vítr plachty napíná, soumrak přichází, chlap co maják rozžíná, lodě provází. Vítr plachty napíná, kdo rožne maják náni, kudy máme jít.

r"*

-!..../.

-

co

Ji

/

:ZLEIIO

~

u~'DE-tAL,

~

IE IWSEl

A

) ,,1k.sl ar y)1 :11II•.ci fff ~

'v , • - TIT ~ tlAmy IIA-MA-1.AJ).- 9.. UE

4. Letí pírko nad hlavou, kampak doletí, jestli někam na Hanou či na konec století. Letí pírko nad hlavou, jak mu máme říct, že chcem letět s ním...

I

O-)E-JIl"

o- 'PUs-

I

I

I

1IA-1o'A-1A}.-

2. Vše co máš rád si vezme krutý čas a každý z nás pak vzpomíná si zas, na osadu tam v dáli, co jsme rádi mívali a písničku, kterou tam zpívali.

3

6 .J

text&hudba: FOUS

.....

TIRAK

t~~~~~:a: CItSrA ~~E~O~C

Fe

oS

"'!-

lí 11:~4J JJI J JI J J) J &V~TA'L

§*Cnn J &1 n n

U

",

UŽ~'},TA~Á, :zA'vOJ- iEKA w/..,IWSOll- :;'Toll{

I~BE!ESUNj ~ i ::.~ J; rt9 ; Jlip~ , :1~&.J~ j ~ I~~,vOJ J II J Jl , 'j)EtJ

~

F

'~MA

U-l"lA-I
'MllLl

!tRAT.

"~

fA...

oS

(;<

hl II:

\~ F

6ff J JI

II U II

~

IfT"Ifí.

liL C

~

tJ I j IJ hl IJ

C

(;l

~

"--"

A ..lEt-( C

,

t;

I

~~C ~

větu

.

~

, - - - neví, jak se lekám DAM. - jejích slov, co znám.

JEJIcJ.!-SLOVI CO :z:tlAM. -

Fl

~ Odcházím

)11: J JI J 11 j J JI JIj J JI! J ~ a spěchám", , kde Zit mam F

•

F

C

•

- .iUoll JE-)lJ ~~I~. C

C

•

~Z"URO l(A !l;~E'V.

h;. :11 UA ~ í

I

II

SlÍM,

I

••

MA"RN'lO.\!,tfů

11.l1<1l

"

"

M~M.-

II

Cl

J JI; I 1 :111 ~l~~!m,COříctmám

,

WE~I,- ~K SE I..EKAM -

C

J J I J 11 J J '-".1,

ar J JI Fdl IJ aj) .

Svítá, den už vstává, závoj řeka má, rosou studí tráva uplakaná. A já musím stáda dlouhé míle hnát,

~

1/

C-

J tll

'

.

II.O-!l.i -1.1 "nÁCll, 1"00 KÁ -řb-10Ll

~

EII'I\

I

j)

"

\

\

1

'Z.~.-

t~m,

sam, slova a vzpomínky tu

~ ~:::~ohem dám.

co má ráda, bude hrát.

Tmou jedu vzhuru na sever sám, marných snu fúru znám.

Teď žár slunce

Nanočnímuru

brání v cestě poslední, nemám ani zdání.

whisku si dám, zas hlavu vzhfuu mám,

píseň,

~G ,~EI ~

C

s.i'AA~

vl

\v

_

KI-I.J)-Me:r1l~ 1'O-C.I-íl>8.

f

~~ co přešlo dnL Ženu stáda koní dolu na jih kní, chci zná,t od ní poslednl.

ltlEl>AM to 'RIt! Il.AM A O- fí~ ť,l I~.~ Cl I~ Stojím a jen čekám,

,-

Il)t

I

PiJ J J ml J-IJ. :11 ffi'II:@:11

~

I

.I, ~zA-:.l>() NA-l"l'1. ífR ,

I

I

~ F'

'Jl

Emi

Mo-'IDR nl-~~: ' 'WO...j!; O-CI, u-t!~-~E.-\N l
Jl qlnJaI ;g5

~

'R~CI\Ii.

nn 3 n$1 J-In n J J J JIB n * . V J fl n n n WEb) jO-trl

JJIJ tj i 2I A

FC

J)

l

J>~

fl

Co

v

,,1

\

(!,

in J-In BFlJIJ-ln JR-Ke 1.EN

~JI: ,

n ~

- f.(\

':bm

lit>. -m'-\{I-KU HOl\(A

I

\.\~_~f>.1

C

?I~ íL) \

I

j

J

m-)Jllnn RJIJ-II I

I

\II

OJ1KE.fll{ ])Zl"'~, 1'AA a-tl

o

-'

\J

1'AA K'Rcll.Li:zA M81TéM

v

VoL llo"RKE..l Le!'-

I

":D

.

I

('.

I

'-./ t

CiJtt>. \(]lCl.lI ZA!:>Th-~I.-

Vzadu nápis TIR na košili prach pod kapotou motor zpívá, tvoje oči unavený neví co je strach kilometry počítáš. Odřený džíny, pár očí jako len, na patníku holka mává byl horkej letní denpár kroku za městem čeká ~do jí zastavL

Čelo horkem zpocený, natřískanej vlek, spojka, brzda, plyn je tvuj svět, někdy by si vším nejraději sek po silnici letí tvuj vUz dál.

Šňury bílejch p'atníku míhají se tmou, někde by sis černou kávu dal, silnice se kroutí, myšlenky hlavou jdou po silnici letí trailer dál. R:l- Odřený džíny ............ . R:2 - Odřený ·džíny pár očí jako len to se někdy holkám stává byl horkej letní den pár kroku za městem čeká až jí zastavíš.

La Jolla California

Zpívající brzdař

V době, kdy se začínal probouzet zájem gramofonových firem o hudbu ve stylu hmbilly, nalezl vyhledávač talentů gramofonové firmyVictor Ralp Peer v jižních státech -Buchého mladíka, který si později vysloužil přezdívku "Otec country h udby". Tento mladý muž se jmenoval Jimmie Rodgers, narodil se v Mississippi, ve čty­ řech letech ztratil matku a od svých čtrnácti let pracoval stejně jako jeho otec jako brzdař u železnice. Měl však tuberkulózu, a tak musel v roce 1924 práce u dráhy zanechat. Naučil se mnoho písní, nejednu z nich od svých bývalých černých spolupracovníků, a tak se nyní pokoušel vydělávat na živobytí jako potulný zpěvák v minstrelských představeních. Při­ vydělával si i jako městský detektiv. Brzy se stal jedním z nejpopulárnějších zpěvák~ Jihu. V jeho repertoáru se vyskytovaly jak písně populární, tak i staré lidovky. Nalézala se mezi nimi i černošská blues - pro

jistotu je však n:;ltolik obměnil, aby proti sobě příliš nepopudil bílé . rasisty. S oblibou zpestřoval své písničky jódlováním na konci slok. Nosíval kovbojský oděv, který dobře ladil s texty písní, které zpíval. Vznikal tak žánr, pro který se později ustálil název "Country and Western" a Jimmie Rodgers byl jednou z jeho prvních hvězd. Ralp Peer, který byl nejen hudební znalec, ale i obchodník každým coulem, nahrál s Rodgersem pro firmu Victor 113 písní. Na růstu Rodgersovy popularity měl nemalou zásluhu i rozhlas. Postupující nemoc měla vliv i na jeho tvorbu. Pozvolna se v jeho repertoáru začínaly objevovat subjektivně a sentimentálně laděné písně. Doslova do své poslední hodiny tvořil nové a nove. Připomeňme si alespoň jednu z jeho nejslavnějších "T for Texas BIue Yodel No. 1", která nezapře vliv černošských blues .. Zpívá v něm o děvčeti, které z něj udělalo trosku a pak následují mimo jiné i známé a osvědčené sloky jako napří­ klad: "Piju raději kalnou vodu a spím v dutém pni (2x) než bych byl v Atlantě, kde je se mnou nakládáno jako se špinavým psem", nebo: "Jdu tam, kde voda chutná jako třešňák (2x), protože voda v Georgii chutná jako terpentýn" Jeho úspěšná kariéra trvala pouhých šest let. Opustil svět mlád, ale jeho písničky jsou živé dodnes a s některými z nich se můžeme setkat i u nás u táborových ohňů.

Projížděl jsem předměstím nějakýho jižního City a snažil se dorazit do cíle ještě za světla . Svoje starý C. B. jsem měl zapnutý na příjem. A najednou se z reproduktoru ozval hlas malýho kluka: "Breaker 1 - 9, slyší mě někdo kolem?" Ozvěte se, trqckeři, a popovídejte si s Teddy Bearem!" A pak jsem jen poslouchal, co ten malý kluk vyprávěl... "Nechci vás moc zdržovat, kamarádi za volantem. Máma říká, že máte moc práce a nemáte čas se se mnou obtěžovat. Protože to je asi tak všechno, co můžu dělat. Jsem chromej, nemůžu chodit.. ... Popad jsem mikrofon a řek, že si s ním budu povídat, jak dlouho jen bude chtít... .. Tohle je rádio mýho táty," povídal ten malej kluk . .. Ale teď už vlastně je,n moje a mý mámy. Protože táta zemřel. Měl nehodu asi před měsícem. Snažil se dostat domů v oslepujícím sněžení... .. "Máma se teď musí zatraceně ohánět, aby nás oba uživila. A já jí nemůžu moc pomáhat se svýma chromýma nohama. Říká, ať se nebojím, že všechno bude aU right. Ale.občas pozdě v noci ji slýchám plakat.. ... .. Víte, je jedna věc, kterou bych chtěl zažít víc, než cokoli jinýho. No, já vím, že máte moc práce, než byste mi věnovali čas . Ale ... víte, táta mě brával s sebou na jízdu, když nejel daleko od domova. Ale, už je asi všechno ztracený, když už je táta pryč ... " Nikdo jinej se neohlásil na tom kanále celou dobu, co Tedy Bear mluvil. A já se nemoh ubránit vzpomínce na svýho kluka, kterej čeká v Gringo Town ... "Vzpomínám, jak táta říkal: Jednou tenhle starej truck bude tvůj, Teddy Beare. Ale já vím, že se už v osmnáctikoláku nikdy nesvezu. Ale tohle starý rádio mě udržuje v kontaktu se všema šoférama ... " .. Teddy Bear se teď loučí, protože se blíží čas, kdy se máma vrací domů. Ale ozvěte se, až zase pojedete kolem a já si zas moc rád popovídám ..... Já jsem přepnul a povídám: .. Než zmizíš, jak se k tobě dá dostat, Teddy Beare?" Dal mi adresu a já nezváhal ani na 'okamžik. Řek jsem si, že ten těžko sehnanej náklad je ště chvilku počká. Otočil jsem ten krám na patníku a zamířil k Jacksonově ulici č. 2 - 29. A když jsem objel roh, čekal mě pěknej šok! Osmnáctikoláky tam stály v řadě, která obepínala celej měst­ skej blokl Sjeli se sem všichni truckeři z okolí, kteří zachytili Teddy Bearovo volání. A ten malej chromej kluk byl v sedmým nebi. Protože truckeři si ho brali do kabiny, kousek se s ním projeli a pak ho předali dalšímu. A nakonec jsem přišel na řadu já a pak ho posadil do jeho křesla . A i kdybych v ten moment zemřel, stálo by mi to za to bezmezný štěstí, který jsem viděl v jeho očích .. . . Ale to už se s ním všichni loučili, protože jeho máma měla každou chvíli přijít domů. Každej řek "Good bye\' a pak už byli všichni pryč. Potřáš mi rukou s dlouhým vřelým úsměvem a řek: "Tak nashle, trucker friend, zas si tě někdy vyčíhám ..." Vrátil jsem se po vnitrostátní se slzami v očích. Pak jsem zapnul C. B. a čekalo mě další překvapení... "Breaker 1 - 9," ozval se hlas v rádiu. "Ještě jeden dík od mámy Teddy Beare. Oba vám přejeme šťast­ nou cestu. Protože jste právě splnili velkej sen mýho kluka. A ... synku, vypni to, nebo začnu brečet. Ať vás na vašich cestách provází Bůh . 10 - 4 ... a ... Good bye, Good Goood truckin, So long my trucker friends!!! ... .. Kresba : Affi

MĚSíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • STRANA 21

V sedmapadesátém roce bylo pekelné sucho, požáry i zásobování pivem bylo špatné, a tak se mi Austrálie zprotivila. Zatoužil jsem po nějakém vlhčím ovzduší. Takovém, jaké je v povodí Amazonky. Sbalil jsem pingl, vzal šekovou knížku a vydal se na moře. S Queen Mary, největším parníkem na světě. Kotvil právě v Sydney a vracel se přes Panamu do Evropy. Byla to sice stále dustojná, ale přece už trochu ošuntělá stará dáma, která se chystala na jednu ze svých posledních cest, a tak ceny na ni zlevnily. Zaplatil jsem i pohodlnou kabinu druhé třídy do Panamy. Vůbec mi nevadilo, že se budeme plavit menší oklikou přes Nový Zéland a Tahiti. Byla tu krátká zastávka, ale dost dlouhá, aby mi ten ostrov uča­ roval, abych si vzpomínku na něj nesl ve svém neklidném srdci. Panama byla jen výchozím bodem v cestě na jih. Nevěděl jsem, zda tu najdu nějaký džob, ale měl jsem nějaké dolary, a tak jsem se nemusel do práce hrnout, ale če­ kat, až si ona najde mne. Velkou výhodou mi bylo, že jsem dobře ovládal angličtinu, a tak jsem získal práci u americké firmy Meening Co. Ltd, New Yersey. Potřebovali buldozeristy pro Venezuelu. S tou železnou obludou jsem zatím nikdy nejezdil, ale byl jsem přesvědčen, že tu práci zvládnu a nemýlil jsem se. Moje pracoviště bylo opět ztracené v divočině. To hnízdo se jmenovalo Porto Ordes. Byla to vlastně jen větší vesnice v pralese, která měla to štěstí, že americká společ­ nost našla v blízkosti velké ložisko železné rudy. Pracovalo nás tu, spolu s mnoha, podle mého mínění zbytečnými úředníky, na dvě stě bílých a další tři sta barevných dělníku z řad domorodcu. Mulati, mesticové, Indiáni. Pro ty dvě stovky se jednomu Mexikánovi vyplatilo zřídit bar. Práce s buldozerem byla jednoduchá, během několika hodin jsem ji ovládal. Shrnoval jsem jím železnou rudu na dlouhý transportní pás, který ústil do přístavu na řece Orinoko, kde se ruda nakládala na nákladní lodě. Společnost platila 6 dolaru na hodinu, pracovalo se pět dní, každý pátek byla výplata. Vydělali jsme si dost peněz , nikoliv však tolik . aby to většina chlapíku nestačila přes sobotu a neděli v Caracasu utratit. Firma nás tam na svuj účet dopravovala letadlem , ale to všechno měla už započítané v režii. Její podnikový psycholog zjistil, že když chlapci se trochu rozšoupnou ve městě, v týdnu pak mnohem klidněji pracují a podávají vyšší výkon, než kdyby dřepěli celý ten čas v divočině . To by pak . na ně pa dala nej en únava a lenost, která v tropech postihuje i lidi jinak velmi aktivní, ale i špatná ná-

lada, která dříve vyúsťovala ve škaredé rvačky, takže podniková nemocnice byla stále přeplněná a musel tu být lékař specialista chirurg. <:elých sedmnáct týdnu jsem tu pracoval, ušetřil jsem si mal()u hromádku dolarů a mohl bych si jich našetřit ještě více, kdybych vydržel u své práce. Jejl jednotvárnost mne však začala unavovat a já jsem přece přijel do Jižní Ameriky 'za poznáním a nikoliv, abych tu mamoni!. Byla příležitost dostat se firemním letadlem do Limy za režijní cenu, a tak jsem té p1'íležitosti využil. Ubytoval jsem se v lacinějším, ale solidním hotelu, protože ceny v prvotřídních hotelích byly dost vysoké. V hotelu jsem se seznámil se zajímavým člověkem - lékařem dr. Gerblem. Vyprávěl mi o životě v povodí Amazonky, kde už dvacet let vedllékar'skou stanici - vlastně malou nemocnici a žil s hloučkem faktorů a misionářů a Indiánu uprostřed divočiny v městečku , vlastně jenom větší vesnici Iquoitos. "Hrozně rád bych se tam k vám dolů podíval," říká lTl doktor~vi. Lékař však o tom nechtěl ani slyšet: "To jenom, když o té krajině vyprávím, tak se zdá zeleným rájem. Ve skutečnosti je však zeleným peklem. Nebezpečí na vás če­ ká všude: anakondy, černí jaguáři, malárie. Dokonce jsou i tak prudce jedovaté rostliny, že když se jich dotknete, tak zemřete. Napřed však zešílíte bolestí. Jeden takový chlapík mne chtěl ze šílenství zastřelit. " "Ale to jsou přece spíše výjimeč­ né případy , vy tam pi'ece žijete skoro třicet let a ještě se vám nic nestalo." "Ach, stalo se mi toho dost," prohodil lékař zamyšleně. "Ale nezešílel jste. "

" Ne, to ne. Proč však tolik toužíte po té divočině. Buďte rád, že jste v civilizaci. Jste mlád, máte před sebou celý život a když člověk chce pracovat; když něco umí , tak se uplatní všude." "Když myslíte, že se mohu uplatnit všude, tak mohu být už iteč ný i tam dole na Maraňonu . J estli mne nevezmete vy, zkusím to sám. " "To by bylo šílenství. Nevíte, co to je amazonský prales." "Nevím, ale dovedu si ho živě představit. Doktore, vždyť já se už také potloukal pustinami a dokonce sám. Skoro pul roku jsem v severní Austrálii lovil krokodýly, b yl jsem v horách na Nové Guineji." Vzpomínka na toto dobrodružství, které jsem jenom díky šťastné náhodě nezaplatil životem , mi však sevřela ústa. Pravda, prošel jsem už kousek světa, ale neměl jsem duvod se vychloubat. Doktor na mne přemítavě hleděl: "Byl jsem asi ve vašich letech, když jsem přijel do Amazonky. Doma mi zemřela matka, na otce jsem se jen nejasně rozpomínal, byly mi čtyři roky, když zemřel. Pak tu bylo také děvče , které jsem měl velmi rád, ale které mne zklamalo a vzalo si lékaře s výnosnou klientelou. Byly tuještě jiné věci, byl jsem také velky idealista, myslel jsem si, že lékař muže mnohem více prospět lidem zde, kde tak nutně lékaf'e potřebují, než v Německu , kde bylo lékařů tolik, že si až překáželi a kde nebylo ani snadné získat místo asistenta v nemocnici. Tak jsem před osmadvaceti lety p řeplul Velkou louži a ztratil se v pralesích . Mohu vám říci, že toho ani trochu nelituji.. . " "Pane doktore, říkáte, že jste byl tak starý jako já, když jste sem phvandroval. Já si myslím , že jsme pluli stejnou lodí, jenomže já vystoupil o dvacet osm let později a mám tu smůlu, že nejsem lékař."

Dr. Gerbl se usmál a já využil pohnutí jeho mysli, abych zopakoval svoji otázku: "Doktore, nevezmete mne ssebou?" Doktor si vzdychl: "Vy byste dovedl uprosit i ďábla. Dovedete příhodného

střílet?"

"Dovedu." "Uvědomujete

si riziko takové

cesty?" Přikývl

jsem. "A jaké jste národnosti?" "Čech," odpověděl jsem !itručně a zároveň si uvědomoval, že mnoho a mnoho Němců a Čechu se má rádo jako kočka a myši a na vteřinu či na dvě jsem pocítil strach, že by lékař právě z tohoto důvodu mohl odmítnout. Ale hned jsem se zastyděl za takové myšlenky. Člověk, který celý život koná nezištně dobro, musí být povznesen nad národnostní předsudky. Nemýlil jsem se. "Tak vy jste Čech, " opakoval klidně. "Znám Prahu. Je to velmi pěkné město. Byl jsem tam ještě jako student s maminkou. " Lékař se odmlčel, zřejmě se ve svých vzpomínkách zatoulal do to110 nezapomenutelného města nad Vltavou a moje vzpomínky tam zalétly též. "Nějaké peníze máte, že?" "Ano," odpověděl jsem rozpači­ tě. "Nevím, jestli hodně nebo málo, ale předtím jsem dělal ve Venezuele a dost jsem si tam vydělal." "Ptám se vás proto, že já sám jich mnoho nemám , ale já je ani nepotřebuju. Vše, co je nutné k životu a cestování pralesem mám, ale vám bych při nejlepší vúli nemohl půj­ čit, abyste se mohl vybavit na takovou cestu." "Doufám, že mi peníze na nákup cestovních potřeb vystačL" Druhý den mi dal seznam věcí, které budu potřebovat. Nezapomněl ani na takové máličkosti, jako jehlu, nitě, udice, u zbraní mi vyznačil i ráže. "Máte na to tři dny času. Já tu mám na fakultní nemocnici ještě něco vyřizovat, a tak dříve než za pět dní nevyrazíme." Ještě ten den večer jsem měl všechno nakoupeno. Zůstalo mi jen pár dolaru a liber, ale to mne vubec nemrzelo. Nemohl jsem se dočkat cesty; šel jsem se ještě jednou podívat do muzea, také jsem si koupil knihu o historii Inků. Slunce bylo jejich bohem, zlato se mu tolik podobalo, a proto i je uctívali, nikoliv proto, že bylo znakem bohatství. .Jaký to byl vznešený národ a jak málo se mu podobají jeho potomci, malomyslně bloudící v roztrhaných šatech městem . Tam dole se však setkám s docela jinými Indiány, které ještě civilizace nezkřivi­ la a nezbídačila . Pokračování příště

STRANA 22 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

Muž Když na tvé nahé hrudi spočinu a kouzlo mužství má mě plně v moci, je mi jak když se toulám letní nocí i ty máš vůni lip a jasmínu. Na mechu se tak sladce nelíhá! Smím laskat zlaté rouno - zlato ryzí, vyčarované proudem mladé mízy, a slunce mi je v prstech rozžíhá. Jsi zachránce anebo skrytý jed? Jsi přístav tulačky čiyekel brána? Vím jen, žes krásný. Septám překonána stařičký refrén: věčně žehnán buď a věčně klet!

Soumrak Nad řekou s.e skláni proutí vrb, v dálce zazpíval skřivánek . Z polí svítí oči modrých chrp, na nebi se objevil první červánek.

někde

Pucce

Šlo to s námi nahoru i dolů, mnohým možná zni to dojemně, přes to všechno budem stále spolu, potřebujeme se vzájemně.

Na louce, za klidného vánku končí svil; tanec motýli. Tráva se začíná ukládat k

vždyť večer

spánku, nastane za chvz7i.

Konec týdne a vypadnout z domu, je jedno vandr nebo na chatu. V neděli večer vychutnat si zuovu ke svojí ženě krásu návratu.

Mám ráda chvz1e, kdy si den obléká sviLj tmavomodrý šat. Tehdy mám tisíc chutí vyjít ven a jít se na tu krásu podívat.

Slim

Vidím, jak usínají kytky červen é, zbm'Vené jako plody jahod. Náhle se objevíš vedle mě... Mám ráda kouzlo nečekaných náhod.

Píseň

Orlí péro

,

Čárv -marv Ešte jedllým polienkom, patróllovi ohňa vzdám úctu. Zahorí .iasným planůenkom, nočnémn kráfovstvu vykúzli pomstu.

I Eště ťa prikryjem,

I, I

obkrllžim bielou kriedou. Krížik a cesnak ukryjem, ochránia pred polnočnou hodinou.

(Kresba ROLF)

o lásce Přátelství

!

Kresba: Miloš Novák

IKdyžh ke 'spánku

Tulák Zelený je šat lúk, zelené sú kopce, zelený je tulák čo rád sa po nich moce. Túla sa tým svetom zeleným a čo je doma už nepozná. Spoločnosť ho vyštvala ako pochabého blázna. Domov je mu teraz les, postelou koruny stroma. Prikrývkou zase mech s vOĎou krásných snov. T. S . Šaman

I·se c

SvětÝlka 'Světýlko štěstí

se většinou jen tak zablýskne a brzy je nešetrný závan větru uhasí. Někdy se stane, že štěstí září silně

jako hořící oltář na Václavském náměstí , a přesto ho neuvidíme a tápeme ve tmě .. .

On kdykoliv ti poradí, smutek, bolest zahla dí, tak sáhni po něm Má tě rád! je tvůj kamarád. Robo -

obloze kvést. Pár tichých slůvek ok nebi vzlétá, kráčíme tmou, já nechám se vést... '

Orlí péro

Sučany

Je krásná a němá, je nahá. Hřeje, pálí a umí objímat. Znám ji. Hladí, laská a směje se, ale i bolí. Umí být i hořká i sladká, jemná i drsná a taky někdy pmtivná. Často je uplakaná. Zabíjí. Taková je láska.

-

ystam

1

Když ke spánku se chystám, pak pod širákem ulehnu, alov žádných nenalézám, když se dívám na oblohu.

I

Na to velké množství hv ězd, které mi svítínad hlavou, jsou vzdáleny na mnoho let, zdají se být .ien kousek nade mnou.

Ii

lesa razí z něj tak neváhej a přivoněj, vane dálkou, prérií, kde zlí lidé nežijí.

hvězdy začínají na

Láska

Sancho

I

je mezi dvěmi I jako slunce zemi. I Avšak komu v srdci vzplála, chtěl by víc než kamaráda. Ten kdo v lásku ale věří, tomu získat se ji zdaří. Indy I

Příchuť

věrný

I

věčné

Každej to ví: Tramp je náš!

Tma už pohltila všechny barvy světa,

Vždyť Tramp

Ráno budem veštiť. Z kávovej sedliny, v plechovom hrnku, tvoje sny pod dekou. (uvidím plachú srnku)

I II

pro Trampa

Až vyrazíš n ěkde ven tím jarním kouzlem omá men, tak nezapomeň heslo znáš!

Tma

Když přijdou jasné noci a hv ězdy vidět jsou, mě není žádné pomoci, já nemiLžu usnout. Mé oči vzhůru hledí, na tu. velkou krásu, každý ji nevidí, každý nemá v s1'dci lásku. '. Cibi z Mohelnice Kresba: autor

Ilustrační foto

Františka 'Dostála

MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • STRANA 23 '

Odznak US-Marsha1, ca. 1885

/ z

čistého stříbra/

městskou radou. Sám si zvolil své zástupce (deputives) a řadové policisty. SHERIFF byl policejním náčel­ níkem celého okresu (county). Byl zvolen obyvatelstvem okresu na dva nebo čtyři roky a jeho kompetence končila na hranicích okresu. Neměl ani právo zasahovat do činnosti městských maršáli'1 v obvodu jejich měst. Také on si sám volil své zástupce a strážníky (constables). Kromě svých policejních povinnosti zastával i funkci výběrčího daní v okrese, z nichž si směl ponechat 5 procent jako úhradu svého platu. Byl podřízen okresním soudci, rovněž zvolenému obyvateli okresu. US-MARSHAL byl úředníkem justičního orgánu vlády a stíhal výlučně zločiny proti státu, dohlížel na bezpečnost pošty US, na transporty vládních peněz, na státní věznice atd. Byl úředním

pěkných

Po první světové válce se začala u tehdejší naší mladé generace podstatně více uplatňovat touha po romantice Divokého západu, než se to do té doby dařilo indiánským románům J. F. Coopera, Fr. GersUickera nebo Karla Maye. Docházelo k tomu v důsledku čet­ by tehdy modernějších cowboyských románů spisovateli'., jako byli Zane Grey, lUax Brand, E. Haycox aj., ale především vlivem prvních filmových "kovbojek". Častou rekvizitou při hrách tehdejší mládeže na "kovboje" bylakromě špuntovek i šerifská hvěz­ da. Ta se pak stala nejen symbolem pořádku v četných trampských osadách, ale je v několika

trampských písních opě­ vována dodnes. Není bez zajímavosti, že tento odznak strážců pořádku a zákona na americkém Západě má svůj původ v heraldických a mystických symbolech středověku a že pěticípá hvězda byla dokonce již ve starověku u keltských druidů zaříkávacím prostředkem proti zlým duchům. Faktem je, že severoamerický policejní systém má své kořeny ve středověké Anglii a že slovo "sheriff" pochází z označení rychtáře anglického hrabství "shirereeve", který střežil dodržování zákonů v jeho okrese podle příka­ zů krále. Rovněž rozdělení kompetencí mezi jednotlivými útvary policie v USA pochází ze staré Anglie a do dob amerických pionýrů zůstalo většinou bez podstatných změn. Z toho pak vyplývá následující označení strážci't zákona v USA a k tomu příslušející oblasti jejich pitsobnosti. TOWN nebo CITY MARSHAL byl městkým úředníkem, jehož oprávnění k zásahi'tm sahalo jen k obvodu města. Byl ustanoven buď volhou ohčani't města nebo hyl .'ětšinou jmenován do funkce

vykonavatelem příslušného vládního soudu. Na územích, která sice spadala pod správu vlády Spojených státit, která však dosud nebyla jako stát k USA připojena, jako třeba svého času Oklahoma, vykonávali US-maršálové všeobecnou policejní pravomoc a zastupovali tak městské maršály a okresní šerify. V každém takovém státě byl tedy jen jeden US-maršál, který si se souhlasem přísluš­ ného vládního soudu volil další své zástupce a spolupracovníky. Služební odznaky uvedených policejních úředníkit nebyly jednotné. Naopak byly ri'tzné jak co do

Odznak detektivO Sdružení texas~c~ dobytkář~ z r.1880. Někdy ~e;J .Vllilstnili i obávabí pistolníci rtajmutí velkorančery k ochr~ně jejiCh stád.

formy a velikosti, tak o jejich materiál. Kromě připojených

I

pOkud jde foto-sním-

ki't to nejlépe dosvědčuje článek

bývalého deputy-šerifa ve Ford County, Kansas, George E. Virgenese v "Old West Year'-Book 1970": "Hvězdy jako policejní odznaky se vyskytovaly pěti-, šesti-, sedmi-, ale i osmicípé. Jejich špice někdy mohly být ukončeny kulovitě. Některé byly obepnuty kruhem nebo věncem, jiné byly vyraženy na ~títku nebo měly formu paprskovitého věnce. Vyhotoveny byly z oceli, mědi, mosaze, kůže, ale i ze stříbra nebo ze zlata. Ty nejlacinější byly však jen z plechu. Zvlášť zajímavé pro sběratele jsou dodnes šerifské odznaky zhotovené z mincí." První odznaky policejních orgánů amerického západu pořizovaly místní orgány soukromě, respektive zadávaly jejich výrobu místním řemeslníkům. Ale již v 60. letech minulého století vznikly v USA první továrny na výrobu policejních odznaků. Kromě oficiálních zástupců zákona byla řada soukromých policejních a detektivních organizací, které rovněž používaly regulérních policejních odznaků. Tak to byla například Asociace texaských dobytkáHI, dále Jízdní policie Nového Mexika, proslulí Texas Rangers, Železnič­ ní policie, Milicionářské sbory různých státit v US podléhající přímo guvernérům příslušných států, dále pak Indiánská policie v

rezervacích, Pinkertonova detektivní agentura založená roku 1850 v Chicagu, detektivové firmy Wells-Fargo atd. V pionýrských dobách si policejní úředníci amerického Západu kupovali své služební odznaky sami. Dnes je to již zaká;r.áno. K vydání jakéhokoliv policejního odznaku je oprávněno pouze justiční ministerstvo USA. R. Svoboda

~r Zle'\Ta: Deputy-Constab1e San Diego County Kalifornie 1880 Deputy-Constable Brozario County Texas 1. ca. 1890 Deputy-Sheriff z r. 18':10

US Deputy-Marsha1

1890

STRANA 24 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

-- -----

Něžnou revolucí se nám otevřely nové světy, ale také nádherné kouty naší země na hranicích se západními sousedy. Patří mezi ně i úzkostlivě střežené údolí řeky Dyje mezi Vranovem a

Znojmem. Paradoxem je, že· neprostupná soustava vojenských technických zátarasů v pohraničním pásmu pomohla uchránit tento kus země před civilizač­ ním tlakem, Zejména před stavbou chatovišť, jak je známe z povodí českých řek v Posázaví a v Povltaví. Dochovalo se tak do dnešních dnů jedno z nejzachovalejších území v ČR. S ohledem na mimořádné přírodovědné hodnoty dyjského údolí byl v roce 1990 vyhlášen v oblasti nejvyšší stupeň. ochrany - f{árodní park Podyjí. Reka Dyje odedávna tvořila přirozenou hranici a tím i strategickou cestu. Údolí Dyje bylo proto odpradávna osídlováno lidmi, o čemž svědčí četné archeologické nálezy a stavby. Např. Mašůvecká Venuše patří k nej-

, POZOR •

té a bohatě, meandrující údolí ře­ ky Dyje. Udolní zářezy vznikly erozní činností řeky a jejích přítoků, místy jsou hluboké 150 - 200 m. V souvislém pásmu lesních porostů se objevují holé srázovité skalní stěny a rozsáhlá kamenná moře, Skalní plošky jsou příležitostí pro vyhlídku, je to např. Králův stolec nebo Masarykova vyhlídka nad Hardeggskými skálami, kde se nabízejí nádherné pohledy na meandrující řeku s dominantou gotického hradu. Atrakt.ivitu lokality zvyšuje i hraničnfpfechod pro pěší a cyklisty. Břehy Dyje místy lemují louky s bohatou teplomilnou i stínomilnou květenou. Jižní svahy jsou bohaté na vzácný kosatec dvoubarvý, v lesním porostu se objevuje brambořík nachový a střevíčník pantoflíček. V SV čás­ ti NP mezi Kraví Horou a Hnanicemi se nachází unikátní krajinný celek, který nemá v ČR obdoby. Jsou to rozsáhlé plochy

-

starším nálezům z dob 4000 let n. I. a další pravěká hradiště v Jevišovicích nebo na Hradišti. Nad řekou se pak tyčí řada hradů, jako jsou Bítov, Cornštejn, Kaja (Chýje), Vranov nebo kouzelný Hardegg. Samotné králov-

př.

Údolí řeky Dyje ské město Znojmo se pak pyšní hradem a památkovým skvostem - hradební rotundou sv. Kateřiny s románskými nástěnný­ mi malbami s přemyslovskou tematikou. Každého trampa však musí chytit za srdce hluboce zaříznu-

keříčkovitých

kvalitě

zachovalosti životního v Podyjí svědčí i výskyty vzácných živočichů, jako jsou vydra říční, tchoř světlý, užovka stromová. Rovněž třída hmyzu je zastoupena mnoha významnými druhy motýlů (otakárek ovocný a fenyklový a jasoňo­ vé). Národní park Podyjí je atraktivní po celý rok a rovněž na podzim, protože přirozené smíšené lesy se obarví širokou škálou barev od žluté po červenou a tak se naladí oko i duše obdivovatele na tu správnou tóninu. prostředí

Zdeňka

Kresba: autorka

společenstev

znojemská vřesoviska s vřesem a kručinkou chlupatou. Vznikla intenzívním klučením lesa a pastvou. Nejhodnotnějšími část­ mi vřesoviště jsou CHPV Kraví Hora, Popické kopečky, Havranické vřesoviště a Skalky. O

Týká se všech čtenáIi't. kteří dosud nemají objednaný časopis TRAMP. Zde vyplň a odevzdej na své poště nebo zašli ihned do redakce Trampa! Žádejte Tramp i v nově zřízených stáncích soukromníklÍ - ať si Tramp pro vás objednají na naší adrese! Požadujte jej i na vašich PNS!

""-

Objednávka předplacení tisku - výpis*) O:znárnení o z~šení předplatitelského vztahu - výpis*) Čisio - datum zahájení dodá,·kv

Počel

Název deníku -

ČaSnj:>l!'U

objedn. \')'tiskú

ukončení

Vyplňuje

Vyplňuje

I

I

I II

r

Označ;.~ni

P.řijmeni

úplný náZ<.'va

Pláke

Dor. tisku

administrace PNS

I J

Katalogové

číslo

Pord

111

Nežádám - žádám") o zkrác"d čt\~tlelního pte<1;;!:llHe:ského období na měsÍC Uen občané). Předplacené \'}';-tisky dodá\/cjte na adresu:

pošla

. okrse k Dorue.

!

I

j

i

předplatného

!

('yplnljen organl7.aceJ

při předpláceni deníků

IČO

a jméno (název

organizace)

I

AdresJ.

Ulice, číslo

domu

i : I I

pošta Objednávku vyfizuje:

Obec

~-------+-------------------------------~ Dodávaci pošta

I

I I I I II

Spoj. čís. předplatitele­ - plátce soustřed. inkasa

I

I

I

I

I

í

I

I

I

I

I

čitelnč přijmení. tel~ron

Název a sídlo peněžního ústavu

I

Číslo účtu

·l Nehodící se škrtněte f Datum:

Podpis předplatitele (u organi7.ace i otisk razítka)

MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • STRANA 25

pů, kteří položili své životy za osvobození naší vlasti v roce 1945 v Půlčin­ ských skalách T. O. HAWAI li T. O. TOULAVÉ MLÁDÍ a spousta kamarádů z celé vlasti. ~f:

kých Budějovicích "Kotlík romantiky", zelený blok povídání, vyprávění a písniček pro trampy, tuláky, dobrodruhy a přlznivce přírody. Připravuje jej Hanka Hosnedlová ze Zlaté Kotvy a vysílá společně s Tondou Pelíškem každý týden v pátek od 18 hodin. Trampská půlhodinka má příznivý ohlas nejen mezi trampskou obcí, ale i laickou veřejností. Šmudla

• 27. 6. uspořádal S. T. S. "KAMTAM" 4. rodičovský vandr 'v Bystřici pod Hostýnem. Krtek-Valmez

*

.18. 7. v údolí Jelenice za Jasenicí vzplál táborový oheň střediska Junáka ze Slavkova u Brna při příležitosti letního junáckého tábora. Bališ

*

• 19. 7. na Ivančeně ve 12 .00 hod. kamarádi nedožitých narozenin kamaráda Vaška Šmíry - Brita, který tolik miloval přírodu, hory, život a vodu. Brit byl zakladatelem "Frýdlantské stovky" a tragicky zemřel při plnění disciplíny na "Železného muže". Vzpomeňte na něj u svých ohňů. Britovi kamarádi

~r:

vzpomněli

• Ve dnech 30. 4.-3. 5. proĎěhla v bojovém prostoru Lidečko - Vizovice Slopné velká bitva, které se zúčastnilo asi 350 kamarádů zéech, Moravy i Slovenska. Bojovalo se urputně , šišky lítaly jednotlivě i dávkami, loupily se vlajky, odevzdávaly životy ... Po skončení bojové vřavy se účastníci sešli na krásné pasece, kdo chtěl, dostal bezva • 17. 10. vzplane 12. výroční ' oheň guláš a čaj a večer byl slavnostní oheň, Osady mrtvých srn na jejich campu na kde panovala pravá kamarádská atmoBrdech . Pepa sf~ra . V neděli ráno bylo vyhlášeno poi'adl a vítězná commanda obdržela vy• 5. 6. se na ranči "H" v Prosíčku u znamenání. Všichni účastníci dostali Seče sešlo po dvou letech druhé shrojako upomínku pěkně provedenou namáždění Westerns lnternational Čes­ žehlovacl placku s emblémem: Comkoslovensko. Toto westernové sdružení mandos 92. založili před dvěma lety jezdci Pony Dík patří hlavně kamarádům Sergeji Expressu. a Darnulovi za perfektní organizaci a Corral Trappers WI CS - Pepa I obětavý přístup k této bezva akci. Nei, obešla se sice ,bez problému, některé • 17. 10. pořádá ČTU - Chřibskoprameny dokonce uvádějí záporné mlkarpatská oblast trampskou přehlídku i nění (Nové Valašsko Č. 19 ze dne 13. 5 . .,Brána 92" v kině Hvězda v Uherském 1992), ale vše je věc názoru a j.eden náHradišti od 14.00 hodin. Vedle dět­ i zor je ten, že organizátoři UMI! ských kapel, sólistů a různých duet v ! T.S.Mikin kategorifch do 15 a do 18 let, budou l;; soutěžit 'a hrát i oceněné kapely Chřib­ • Dne 13. 6. nedaleko Opavy sko-karpatské trampské Porty . Vítězo­ I vé postoupí do Prahy. Jako host vy~ t proběhla 5. Emanova stezka jako vzpo~ stou pí skupina "Kamelot" z Brna, kte~ I mínka na kamaráda ElT\ana, bývalého člena T. O. TARANTULE z Opavy: Porá i celou "Bránu 92" ozvučí. Zájemci o chod vzorně připravila dcera Drahu~ka účast, pište na adresu: Vlasťa Stužka, Jirka a zakončení pochodu bylo v hisul. U cihelny 262, 686 Ol Uherské Hratorické osadě T. O. 2 Bílé břízy u Admidiště-Jarošov. Jde o okresy: Zlín, Uherrála. Fred - Holice ské Hradiště, Kroměříž a Hodonín. li, Kris • Dne 28. 8. se uskutečnily v areálu • V Chebu vyšla vynikající učebnice chovatelů v Horním Jelení druhé .. Jepro začátečníky hry na kytaru . .Jejím lenské O:/:VěnyH. K. F. T. P. autorem je ing. Petr Jánský a jmenuje se: .. Trampská kytara". Má formát A4 - 48 stran, množství diagramů a foto• Country bál v Nové Pace, který grafii. Je brožovaná. poi'ádaly skupiny Švindlíři a Montana se konalo prvním květnovém víkendu. A co autor? Dlouholetý učitel hry na Tento druh zábavy je ve východočes­ kytaru. kém regionu natolik oblíben, že se ho Knížka za 29 Kčs je vhodná pro zaletos zúčastnila i televize a natáčela čátečníky od 12 let jak samouky, tak i záběry pro hradecké vysílání. Samojako učebnice pro kursy. Můžete si ji zřejmě jako vždy bylo již dávno před objednat na adrese: Nakladatelství za hájením vyprodáno a ti, kteří měli "Music Cheb", Na vyhlídce 25, 350 02 štěstí sehnat vstupenky, si program náCheb. Vřele doporučujeme. Redakce ležitě pochvalovali. J. Severák

*

*

*

l i i

*

• Starý tramp - 46 let mladý , žijící v cizině, hledá sportovní, odvážné d E'vče do 26 let na společný třítýdenní vandr za polárním kruhem. Krásná dovolená, záruka jistoty, přlštf vandr Himálaj. Neváhej a investuj 1 Kčs . POLAR CIRKLE, Box 18, 065, 20032 MALMO 18, Švédsko.

.;;: • Z Velkého vandru v cizině po 24 letech se vrací starý tramp , koupí UStornu a veškeré doplňky. Jenom originální věci! Howgli - Zdeněk Hajný, Na kopečku 2/1349, 370 01 České Budějovice,

• Druhý potlach karvinské dívčí osady "Sůvy" se uskutečnil 15.- 16: srpna ve Svatoňovicích na Ďáblově skále. ŠerifkR Ještěrka • 22.-23. 8. bylo v Českých Budějo­ vicích mistrovství ČSFR ve stfdbě z Střelec historických zbraní. -:i:'

• 16. května uspořádala Tulačka z Vancouveru potlach k "Třicátému výročí trampské samotářky Tul ač ky ". Pupál

• Vlajka vzhůru letl ... Slova trampské hymny, kterou kamarádi a kamarádky zpívali na potlachu k 25. výročí trvání trampské osady Blesk. Sešli se v campu osady u Skřít­ ka, nedaleko Žďáru nad Sázavou, Podmaňující lesní ticho, velebná píseň, přehrávaná na klaviatuře smrků a borovic. Odlesky ohně na tvářích kamarádů, kteří sem přišli ze Slovenska, Moravy i Čech. Všichni ve vzájemném porozumění, vzájemné úctě i opravdovém přátelství. Každý je u tohoto ohně vítán, kdo s dobrým úmyslem přichází. Trampové milují především lesy tajemné a šumící, lesy voníci pryskyřicí a lesy mlčícípodpřílqovem sněhU, lesy. ve kterých lze zabloudit i docela malé lesíky na návrších , které slouží za úkryt zvěři. Lesy, které věnčí obzor, takže jen vítr je může přeletět, A takové jsou lesy Vysočiny. Vysoko plá táborový oheň, v trojitém kruhu stoji téměf' tn sta kamarádu v naprostém tichu, v duchu jdou stezkami, kterými šli před nimi ti , kteří jim zanechali svoji stopu a odešli na svůj poslední vandr. Oheň hoří také na jejich počet, zůstali s námi, citíme jejich odkaz, jejich přítomnost v tradicích trampského hnutí a to nás zavazuje. Tramping není organizace, kde ně­ kdo má právo mluvit jménem ostatních. Každý může řici svůj názor, ale musí počítat s tím, že jeho názorem se nemusí ostatní, pokud je o tom nepře(Pokračování na

str. 27)

4.v ročník Podolského trampa

pátek 26. června recitálem skupiny LOG Určice u Prostějova zača­ country a trampské písně v Podolí u Mohelnice. Tuto zdahudebními skupinami vysoké úrovně každoročně pořádá skupina "Náhoda" se svým šerifem Láďou Dědkem Urbánkem. Ve 21 hodin byl zapálen pro kamarády potlachový oheň, u kterého se hrálo a zpívalo až do rána. V sobotu, za účasti skoro pětistovky kamarádů, byl ve 14.00 "Vlajkou" zahájen 4. PODOLSKÝ TRAMP. Vystoupily skupiny: E . T. BAND - Brno, SPUNT - Přerov, NÁHODA - Mohelnice, TEMPLÁŘI - Moravský Krumlov, MADALEN - Zábřeh na Moravě, LOG - Prostějov, KARAMELA - Háj ve Slezsku a DOBRO - Prostě­ jov. Celou pf'ehlídku vtipně a nenásilně uváděl Radek Šíp} a o všechny se obětavě staral šerif a poi'adatel této akce Láďa Dědek Urbánek. Těžko říci, která skupina byla lepší - výborné by.ly všechny a po zhlédnutí Porty v Olomouci dokonce musím říci, že byly vynikajíc!! Nová zpěvač­ ka E. T. Bandu- Zuzana předvedla vynikajíc! výkon, zrovna jako skupina "Náhoda" se svou fantastickou skladbou"písní a vokály ... Vždyť taky kamarádi stále v kuse volali bouřlivě UMll! Po ukončení přehlíd­ ky byli všichni účinkující obdarováni cenami, které připravila keramič­ ka paní Vašíčková a vyrobily děti z "lidovky" ve věku 6 - 10 let - i ty UMÍ! Následný trampský bál trval opět do ranních hodin. Bylo krásné, když jsem nad ránem v neděli odjížděl a nikde neležel papírek, nikde žádný nepořádek, jen od ohníčku tiše zněla kytara a všude byl opar ranní mlhy, který dával tušitkrásný den. Pátý ročník "Podolského trampa" bude 25.-26. června 1993. stojí za to! přehlídka řilou' akci s

la

• 27.-29. 7. uspořádal ·T. S. ŠIML potlach v Chlumu u Volar.

• T. O. VYŽRANÝ KOTEL. V letošním roce oslavíme kulaté výročí. 40 let od založení T: O; Vyžraný kotel Brno. • POřádání 23 . .výročního potlachu v · Austrálii připadlo letos na Melbourne, 'Kama rádi Šamane, Gecále:, Badecu a Hacno, pozvedněte číše v Českosloven­ a' tak oheň vzplál v krásném údolí posku , Kurine, připij Sl s námi v Nanaimo toka Buenba na rozsáhlé louce. Nálada v Kanadě, ť::igáne, ty se zastav na skok, byla výborná, zábava rovněž. dáme si do nosu. Samozřejm~ ne pěst!. Frank Čop Čop Ahoj . '. ~* Váš šerif Pupál z Colorada v USA • Jarda Bonaventura si udělal čundr hodný náročného trampa. Ve výši .27. 6. zahořel na Kačáku 10. vý3500 m si prošláp Himálaj. Z vrcholku roční oheň osady "Návrat". si prohlédl zasněžené štíty velikánů RudaValim pod ním i nad ním. Kam všude ne~f; vstoupí noha českého trampa ... F.G.M. • 16. 5. v UhřIněvsi proběhlo obvodni kolo závodu vlčat a světlušek Praha ~ř: 10. Logan • Už od května tohoto roku se každý pátek houpá na rozhlasových vlnách -:* regionálního vysílání Radia 21 v Čes• 30. 5, uctili u pamětní desky tram~*

STRANA 26 • • • • • • ' • • •

po Padesátejch Wajtecu.

e.. .• • • • • • • • • • •

Č.

2 aneb Betelný potlach na Snímek: Havrda

MĚsíČNÍK PRO MILOVNÍKY PŘÍRODY A VOLNOSTI

Venda Maršík - hudba, Lucka Kaletová - text z Minehavy za "Souboje". Příští Porta bude v Brně. F. G. Montano ~t;.

• Konečně vyšla knížka Český tramping 1918-194:\ od autorl1 Marka Waice a Jiřího Kossla , o níž už jsme psali. Má 122 stran, četné dobové kresby a vyobrazení - cena 31 Kčs. Zaobírá se dějinami trampingu od vzniku, sportem na osadách , odbojem a ž po osobnosti. Doplněna je množstvím materiálu z muzea v Jílovém u Prahy. Objednat si ji mÍlŽetc na adrese: Martin Vopěnka, Vratislavská 387, 181 00 Praha 8. Šmudla ~f;'

29. srpna uspoi'ádal Pedro Vodrážka 8. potlach v Patoku v Udine v Itálii. Na své chalupě, kde se sjeli opět kamarádi z Česka a celé Evropy. F.G,M. •

svědčí, řídit.

Kolem ohně spolu s trampy stojí skauti, junáci, zálesáci, stojí vždy na straně těch, kterým je křivdě­ no. Chceme ve své krásné vlasti žít. Chceme vyjíždět do svých lesÍl, ke svým řekám , ke svým ohňÍlm. Naše stopy vítr nezavěje. Miloslav Straka - Kid • Tichá Orlice je vlastně divoká ..• ...A ve věku , kdy jiní dědkové již kouří fajfku, dal jsem se přemluvit, abych sjel na kánoi Tichou Orlici. To bylo v srpnu a ještě dnes vyplivuji ze svých útrob říční vodu, Tichá Orlice .totiž vÍlbec není tichá, divoká mi při­ padala také kánoe, a mÍlj zadák, vodní tramp Mário, občanským póvoláním redaktor dvou časopisÍl, z toho jednoho humoristického, podle nezaručených zpráv prý u táboráku prohlásil, že tak neschopného "háčka" ještě nikdy na palubě neměl. ' Cítím se povinen podě­ kovat manželÍlm Jelínkovým, šerifovi Karlovi a šerifce Evě, že mne neposlali domÍl již z prvního tábořiště, ale teprve až z Týniště nad Orlicí. Puchýře na dlaních už popraskaly a cítím dnes už nikoliv jen mokrou vodu a mokrý stan a bagáž, ale spiše hřejivý pocit, že ještě nepatřím do domova dÍlchodcÍl. Stůjž zde mÍlj podpis: Šaman z Havířova, 61 let. • Srdečný pozdrav všem čtenářům Trampa z 22. celostátní výstavy trampů - řezbářÍl, konané na mlýně Spálenec II Vysokého Mýtazasí"lají šedivka, Windy Bill, O. Hejkal, Sendy, Jitka, Serkán, Jarda a další... • Rovněž ze sezení OLD PARDŮ zaslali pozdrav kamarádi: Frank Pazour, ,Tožka Slavík, Rosťa, Helena, Jim Krása, Pepa Braun, Pet Dajn, Červánci... ~~

.6.6. uspořádala T. O. BLACK ARROW na "Bačus campu " v Hoješíně SVÍlj 30. výroční potlach. Vodník ;1, • Kam se šlo za muzikou o prázdninách? 24,7. začal "Holanský kapr" v Holanech u České Lípy. 29. 7. Za ča ly folkové prázdniny v zámecké jízd á rně v Náměšti nad Osl avou. Od 31. 7. byly v TImačích-Kozárovcích zahájeny "Ozvieny ciest", 1. srpna začalo v letním kině v Hrušovanech "Hrušova ns~é setkání", na zámečku v Telči od 7.-23. srpna byly ".Prázdniny v Tel č i". 8. srpna se uskutečnila ve Rty ni v Podkrkonoší "Nota 92", "Kutnohors ká kocábka" v parku pod Vlašským dvorem začala 14. 8. a v~ ste.iný den na fotbalovém hříšti v UsU nad Labem začalo "Janouškovo Ústí" . "Chvaletický širák'" se konal v pHrodnfm divadle v Chva leticích od 21. do 22. 8. , kdy se také v amfiteátru ve Stupavě začal "Stupavský širák" . Městské sady v Mohelnici už tradičně hostily "Mohelnický dostavník", a to ve dnech 28.-30. srpna, což je doba , kdy se na hradě Helf-

štýně u Lipníku nad Bečvou konala akce "Helfštýn 92", 29. srpna rovněž na hradě v Chebu bylo "Babí léto". "Svojšický letorost" se konal 5. září v amfiteátru ve Svojšicích u Přelouče a 11.-13 . září se uskutečnil ve Skaličce 1. ročník festivalu trampských písní. 16. září je v KD Barikádníků Praha "Tramp session ·č. 6". Šmudla

~f:

• 14.-16. srpna v lomu Silverado v Jílešovidch zahořel 18. výroční oheň T. O. ČERNÝ MUSTANG. Čiko

*' • 15. srpna zahořel 2, výmční oheň

T. O, SŮVY - Kalviná ve' Svatoňovi­ cích. Ještěrka ;\,

.17.-20. záři se koná v Domě kultury v Handlové "Country trh". Luky • 16. 5. se v libereckých Lidových sadech komll 12. ročník "Goodyho memoriálu .. .. ~*

• Vyda\'atef" Weekendu" a "Divokých západů" začal vydávat další no-o vou ediCi. Tentokrát se jmenuje "Dostaník" sV, I, s krásnou obálkou od Bimby Konečného napsal Will Mac Khibonet. Je to vynikající kovbojka, stojí 17 Kčs a mÍlžete ji obdržet na adrese: R. Suchánek, P. O. Box 73, 625 00 Brno. Svazek 2 ponese název "PsancÍlv odkaz". F. G. M. • S Johnom Hawkinsom (K. Procházkou) se setkali bratislavští trampové po více než 40 letech ll. 6. Tento nestol' slovenského trampingu žije v Caracasu ve Venezuele již čtyři desítky let, • 5.-7. 6. zahořel na Sierra Madre při Kocúranoch pátý vzpomínkový oheň za kamaráda Lišáka, který uspořádala T. O. MESCALARE - Prievidza. Zúčastnili se ho kamarádi ze 20 osad z Prievidze, Handlové, Martina i Bratislavy. F. G . M. • Finále PORTY \I Olomouci Jak se mi líbila letošní Porta? Roztahaná - človčk lítal z jednoho konce na dnI hý. Spousta elektroniky. No a pak jsou i názory roztahané. Faktem je, že do Olomouce přijelo 140 kapel a jednotlivců, mezi nimi i hosté z Litvy, Itálie a Švýcarska a muzikantské nadnárodní seskupení ze západní Evropy. Na deseti pódiích už bylo co vidět i slyšet. Pi'cst" místo trampské muziky se pros~dil folk. Letošní POIta měla široké žánrové spektrum - bl1h vf, kam to až dojde. Pamatuji si tu první v' Ústí nad Labem. Ovšem kšeft je to dobrý, co nll tom . že f.rampové se svou pÍlvodní ideou ostrouhali mrkvičku I Kvalitou olomoucké Porty se budou zabývat jiní a nebudou si brát servítky, pro nás je podstatné znát výsledky. Držitelem Zlaté Porty se stal ' KLÍČ - Prahli. Autorskou Portu získala písnička "Doma v pokoji" od Karla Liptáka ze skupiny COI'PUS Delicti. V diváckém hlasování získal 1. místo Honza Švec za píseň "Čcl'llý ma očima" .. 2. místo Pavel Lipták .. pís('ň "Doma v pokoji", 3. místo

• V zámku - muzeu v Běl é pod Bezdězem se konala od 25. srpna do 13. září výstava ak. malíře Vl. Pechara-Pluta nazvaná: Česká historie v portrétu, kde Pluto vystavoval své obrazy - reliéfy a grafiku z české historie. Výstava se tě­ šila velké návštěvnosti, zvlášť v této době rozdělováni státu. F. G. M.

;r.

• Přestaňte. kamarádi - přestaňte jásat a lkát... Nenadále zemřel legendární ;;Král Jihlavy" Láďa Hanák-Petec. 23. 7. byl pochován. Vzpomeňte na něj u svých ohň Ů . Joe Jégr

*-

• V Brně byla natočena deska a kazeta "Vandr do padesátejch II", jinak zvaná "Betelný potlach na Wajtecu", na které se podílely T. E. BAND, ROWERS a KARABINA. Kmotrem desky je Tony Linhart a Wabi Ryvola. Kris •* 17.-19. 7. se konala "Domažlická stopa". Povedla se! Osada "Toulavé srdce" zabodovala, díky Dědečkovi, K1adkovi a šerifovi Kosťovi. Les bodoval bohatou nabídkou hub. Pouze Larva nestačil je čistit - škoda, měl by víc trénovat. Rysák ~F

• 15. 8. \I Teplicích nad Bečvou vzplailUl 4. výroční potlach STS Kamtam. Krtek ~i~

• 5.-6. září byla v Pi'íbrami první česko-slovenská prodejní výstava nožÍl a chladných zbraní, kterou uspořádal P. Formánek z Příbrami. Pepa

;r. • 18.-19. 8. pořádali .. Kamarádi Modré Oblohy" kanibalské hody v Brezovej pod Bradlom, kam se sjeli kamarádi z celého Slovenska i z Moravy. Švédka ~;;

Nedělní vystoupení Wabiho Daň­ ka a Hon zy Nedvěda zakončilo čtyř­ denní sérii koncertÍl oblíbených písnič­ kářů a skupin, které se konaly ve dnech 29.7 . až 2. 8 . v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Za všechny účinkující jmenujme alespoň Nezmary, Folk Team , Jarmark, K. Plíhala či skupinu Kamelot, K programu patřilo i promítání filmu Balada pro banditu, vystoupení divadla "Misteria buffa" a velký sobotní country bál, na kterém až do rána hráli Poutníci a skupina Les Mouches. O předtančení se postarala taneční skupina "Cinderella f, z Moravských Budějovic a výuku tancÍl řídila ing. Simona Stejskalová ;.. Vlaštovka. Atmosféra byla výborná a Městskému kulturnímu středisku v Náměšti patři veliký dík. E. S.

•

;j,

• Srdečně Ahoj! poslali redakci Trampa a všem čtenářům z toulek po zámcích na Loiře ve Francii Bidlo, AIina a 'Suzane ze Švýcarska. ~;:

• Nejen v Brně, ale ·i ve Znojmě byl otevřen .. Oold Country Club", o jehož vznik a realizaci se nejvíc zasloužil kapelník C & W - Květinka - Michal . Malč. Club se má k světu a je v něm moc fajn. Míša. T. O. Tigel'

*-

. • 15. 8. uspořádali Dubiňáci - Tře­ bíč v údolíčku svÍlj slavnostní potlach. Acek

*

• VTS - Děčín zve všechny příznivce a kamarády na 3. velký oheň, který se bUde pořádat v Kamenu u Děčína (směr Janov) 10. října večer. Příjezdy jsou očekávány v pátek. V sobotu odpoledne proběhnou soutěže, Baron ~f:.

• 12. záfí oslavila své 25. výročí Na Rybárně u Písku T. O. Dalton. Šmudla ;\,

• 5. 9. zahořel na tradičním potlašišti v lomu na Goduli 18. výroční oheň T, O. ModI'é nebe - Havířov. ~t:

.20. júna vzplanul 20. výročný oheň T. O. PONNY RIDERS v Údolí dažďov pri Handlovej. ~;;

.T. O. ROWERS z Prievidze ll. 7. usporiadala 15, výročný potlach.

'*~ • T. O. ONTARIO z Handlové zamířila do Českého ráje uctít památku svého šerifa, který tam zahynul před pěti lety. Brčko ~*

MĚSrČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTi • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • STRANA 27

• ll. 1. se dožil 70 lel náš spolupracovník a kamarád dr. Jaroslav Tom Fencl z Jihlavy, dlouholetý pedagogický pracovník a spisovatel. Redakce mu tlmto blahopřeje k jubileu a přeje pevné zdraví a stálé slunce nad hlavou! ~~.

• Sdružení přátel saňových psů při zoo Ostrava poi·ádá ve dnech 17. a 18. října OSTRAVA CUP PULLING v kategorii: A - Aljašský malamut, B - sibiřský husky, C - samojed, grónský pes. Startovné za prvního psa je 30 korun , za dnlhého a dalšího 20 Kčs. Při­ hlášky do 5. 10. přijímá Pavla Plátková, zoo Ostrava-Stromovka, 710 00 Ostrava . Při vstupu do zoo je nutný oč­ kovací průkaz a pí·edložení potvrzení o zaplacení startovného. F . G. M. • II. výroční potlach T. O. Sůvy se uskutečnil 15. srpna ve Svatoňovicích na Ď áb lově skále. Nebyl to slet čaro­ dějnic, i když se jich tam při soutěži o "Lesní žínku" sešlo víc než deset, ale i soutěže ryze chlapské jako svádění "Anče", v čemž opět exceloval Pepa Mlok Grym ... známý šoumen a šerif T. O. WOODCRAFTER - Karviná, hod sekerou atd ... Šerifka Ještěrka opět připravila prima zábavu pro více než 70 kamarádů a počasí jim k tomu ještě navíc přálo. Potlach při úplňk,:! se Sů­ vám opravdu vydařil. Smudla ~i:

• V době dělení federace bylo slyše~ na 18. výročním potlachu T. O. ČERNY

MUSTANG babylón nářečí: polština, v nejrůznějš!ch odstínech, ostravština, záhoráčtina, haváčtina i východňárština, měkká slovenština, brněnský hantes a maďarština ... To kamarádi přijeli z celé vlasti na camp Silverado, aby se společně pobavili při úplňku kolem ohně přátelství. Šerif Čiko měl plné ruce práce, aby se postarali o tento prohibiční potlach a více než 150 kamarádů. Všichni prožili tři krásné, nezapomenutelné dny s přáteli na starém trampském fleku . Šmudla

češtin a,

~ř:

• Brňáci , pozor! Hledáme žijící čle­ ny brn ěnské staré osady "Český lev". Kudrnáč, žijicl v Havířově , hledá při přUežitosti 50 let založení osady všechny žijící členy nebo zprávy o nich. Pište do redakce Trampa. ,ji

• Oznamujeme všem kamarádům smutnou zprávu, že ve věku 14 let tragicky zemřel 30. 7. Tomáš Hála - JežÍšek. Stále na něho bude vzpomínat družina Bobrů z Vizovic.

~i~

4. septembra v 17.30 sa uskutočnil v Bra tislave-Ra či III. festival trampskej piesne, ktorý usporiadal CLUB BRABrčko TISLA VA • 50 rokov ALCAN Aljašská diaYnica (Alaska Higway) vedúca z Dawson Creeku v Kanade do Fairbanksu na Aljaške oslávi 24. 9: paťdesiat rokov od svojho ukončenia. Je dlhá 2450 km a postavili ju za 8 mesiacova 12 dní. Americké prospekty ju označujú za "najvačší inžiniersky počin tohto storočia". Strategickým významom a rozvojom civilizácie v odfahlých oblastiach bola prínosom spoločnosti, ale svojim spósobom zasiahla do života Indiánov, ich kul túry a tradícií. Tohtoročné jubileum diaYnice sa nesie v znamení osláv, akcií a rózných podujatí, ktoré sa konajú od feb.ruára až do decembra. Starec (Bratislava) ~ř;

• A opět zavonělo lipové dřevo ... O druhém víkendu "Měsíce rů ží" se sešli členové "Clubu trampských řez­ báhi" na svém výročním, letos už 22., setkání. V krásném areálu spáleneckého mlýna u Vysokého Mýta zaplanul už v pátek za soumraku velký oheň, jako předzvěst svátku trampů "Červoto­ čů", jak jsou řezbáři ostatními trampy nazýváni. .Ale nejen proto. Hlavním dúvodem tohoto předčasného táboráku byla i oslava 50, nai·.9zenin jednoho z význačných člen II CTR a organizátora letošního Setkání - Honzy Kmínka Freďáka z litomyšlské T. O. Falbren camp. . Pri repríze velkého ohně druhý den vyhrávaly kapely: R.9sa, Vorvani, Medvědi, zpívali Béďa Sedivka . a výborné duo "Mimo zákon" Sandy a JUka. Posledně jmenovaní předvedli i několi k indiánských tanců' a písní v originálních krojích. Během noci se přihlásili o slovo i další kytaristé a zpěváci, aby přis pěli k výborné náladě četných návštěv níků. V sobotu ve 13 hodin zahájil šerif Clubu trampů řezbářů G:rizzli z Utahu tradiční ,,22. celostátní výstavu dřevořezeb". Na ní se více než 30 trampských výtvarníků pochlubilo svými výtvory. Grizzliho putovní cenu "Zlatého červotoče" za nejzajímavější práci si tentokrát odnesl kamarád Frigo, za superminiaturu '"Finito" vkomponovanou do malé krabičky od zápalek. V neděli po ukončení výstavy byli zúčastnění výtvarníci odměněni sazeničkami "bonsajů" a diplomy za účast. V.F.

Chrpa Chrudim Seznámila jsem se s nimi na "Přerovské placce", kde mne upoutali svým temperamentem, stylem i sehraností. Sál bouřil, chtěl přidat, ale CHRPA nemohla, protože ihned odjížděli na "Náměšťskou placku", kde již byli očekáváni na přehlídce vítězÍ!. Na rozhovor isme měli málo času. Alespoň pár otázek mi museli zodpovědět, aby jste je poznali i vy. Jaká je historie vaší skupiny? Skupina byla založena 3. října 1974. Je to už sedmnáct let před sjednocením Německa . PÍ!sobíme a vystupujeme stále v původní sestavě a to: Vašek Tvaroh, kapelník, housle, zpěv; Josef Kratochvíl - kontrabas, zpěv; Jirka Svoboda - kytara, zpěv; Roman Dostál - konferenciér. Jaký žánr hrajete? . Trampskou písničku a mÍ!žeme to tvrdit, protože jsem ještě nebyli vypískáni. Jináč se snažíme udržet vokál a punc dobré trampské kapely. 'K do pro vás píše písničky? Aleš Kvapil, Honza Slabý a Pepa Kratochvíl.

Jakých jste dosáhli úspěchů? Jezdili jsme na Portu. Byli jsem také v národním kole - ale bohužel bez úspěchu. Dostali jsme "Náměšťskou placku " a to v roce 1986 a ·1990. Jezdíme všude. Například na "Mohelnický dostavník", do Horního Jelení na FTP. Byli jsem i na nultém "Svojšickém slunovratu". Hrozně rádi jez~ díme na Moravu. Cítíme se tu fajn a dá se říci, že na Moravě hrajeme více než v Čechách. Pochopitelně hrajeme i na country bálech, potlaších a různých trampských akcích. Prostě trampská muzika je náš svět!

Za rozhovor poděkovala Šmudla

Kdysi jsem se domníval, že horší nože, než od firmy Mikov neexistují. Dovážené "Rambo-nože" s kompasem na konci mě vyvedly z omylu. výrobce ví, proč na pochvě je pouzdro s brouskem, potřebují přebrousit každých deset minut. I ostatní příslušenství v držadle je mizerné kvality, takže je to spíš hračka pro děti . Do divočiny se hodí bowiak méně okázalý, ale takový, který krájí. Tvar a velikost je věcí individuální záliby. Přijatelný nůž se dá vyrobit ze zakoupeného loveckého Mikovu s černou litou střen­ kou, pokud střenku hrubým násilím odstraníte, z kusu mosazého nebo duralového plechu vyrobíte zarážku a nové držadlo, nejlépe z jasanového dřeva, vytvarované"tak, aby dobře sedlo do ruky, Přijde to na 50 Kčs a ně­ kolik hodin pilné práce. Samozřejmě si mÍ!žete pořídit za více peněz něco kvalitnějšího, dneska je. tu řada nožů z dovozu či od sukromých výrobcÍ!, ale to už je otázka peněženky, Sekeru už dneska vozím jedině v zimě, kdy se suché dřevo dá získat jedině rozštípáním silnějšího polena. Jinak na běžné toulky mi stačí mačeta s rovnou čepelí délky cca 30 cm, která je lehká, skladná a dá se s ní v pohodě porazit a naporcovat souška o průměru 15 cm. Na osekávání větvi je mnohem lepší než sekera, rovný konec čepele využívám jako polní lopatku a dřevěnou rukojetí zatloukám kolíky. Od té doby, co zdražily hliníkové feldflašky skoro na 90 Kčs se domnívám, že takový aušus je za tyh1e peníze zbyt~čným luxusem. Stejně dobře poslouží plastiková láhev vhodného tvaru, zašitá do pouzdra .z celtoviny nebo tenkého filcu. Vzhledem k tomu, že už několik let je v létě extrémní sucho a potoky a prameny vysychají, jeví se jako nutnost při výpravách do neznámých krajů nést s sebou větší zásobu vody, která umožní zakempovat, i když nenaleznete pramen. Ideální je 1,5 litrová plastová láhev od coly, na kterou vyrobíte pouzdro z celtoviny ve tvaru přiléhavého pytlíku se zdrhováním na šňůrku kolem hrdla. Na pouzdru udělejte očka na dva ře­ mínky, kterými láhev přiděláte k báglu. Důležitou součástí výstroje je baterka. Při současných cenách baterií se těžko rozhoduje, kterou si pořídit. Pro běžný provoz stačí baterka na ploché baterie - má výhodu, že se'vejde do kapsy. Ovšem chcete-Ii v noci vidět na větší dálku, není nad "tříbuřtovku" s velkým reflektorem a vcelokovo-

vém provedení, protože ta má štelovatelné ohnisko, a světlo se dá soustře­ dit do úzkého kužele. Navíc obě tyto baterky jsou na 4,5 voltu, a tak se k nim dá vozit kromě náhradní baterie ještě jedna žárovička 2,5 voltu, kterou nasadíme, když už baterky skomírají. Dokud byly levné ba terie, používal jsem halogenovou žárovku. Je to pohádka, tříbuřtovka svítila na 1,5 kilometru! Jenže halogen má třikrát vyšší spotřebu, než normá lní žárovka, takže baterie "odešly" nejpozději za hodinu a vým.ěna žárovky tady nepadá v úvahu, na halogen se nesmí sahat holou rukou. . Oblečení na vandr je obvykle kompromisem mezi tím, co je praktické, tím, co je k sehnání a osobním vkusem každého jedince. Hodně kamarádů v současné době nakupuje drahóu US výstroj - jenže pak si někteří, vědo­ mi si toho, že mají oblečení za několik tisíc, nechtějí imi sednout na zem, aby se nezamazali. Některé americké výstrojní součástky isou praktiCké, jiné méně - uvědomte si, že je to všecno vyvinuto pro trochu jiné podmínky. Já osobně koukám především na to, aby všechno bylo z přírodního materiálu, abych se v .tom cítil pohodově, a bunda aby byla z dostatečně hustého materiálu, aby šla na impregnovat. Bunda i svetr by měly hýt dostatečně dlouhé, aby sahaly přes zadek, ušetří si tím člověk v pozdějším věku různé hexnšusy a podobná svinstva, Navíc dostatečně dlouhý svetr jde na noc zastrčit do kalhot a nahradí ledviňák. . Nejožehavější kapitolou oblečení jsou boty, protože v krámech není v současné době skoro nic slušného k dostání. Na léto stačí botasky (pokud možno celokožené) - obloukem se vyhněte čínským, nebo dopadnete jako kamarád z party, který dva dny pochodoval po Jeseníkách s podrážkami přivázanými k noze parašňůrou - nebo tenisky. Od zdražení tzv. invaz-kecek na 200 Kčs vypadly z mého seznamu oblíbenců. Jsou IJlavně hezké, ale za ty peníze zdaleka nestojí. To samé mohu říct o tzv, farmářkách (šněro­ vací boty ze žluté či hnědé kůže na bílé gumové podrážce), ve kterých S!.l sice nechodilo špatně, ale provlhaly po natření čímkoliv. Takže do nepohody není nad klasické kanady. dobře namaštěné. Ovšem taky pozor. Dneska se pracovní kanady objevují 1 s podrážkou litou z plastu, což má několik .ne­ pěkných vlastností: při delší štrece po silnici vzhledem k tvrdému došlapu hrozně bolí nohy. Dále plastiková podrážka bez ohledu na terénní vzorek špatně přilne, například ke skále, takže jde v terénu někdy "o ústa", A konečně má žertovnou vlastnost, že se sice neochodí, ale dřív či později zničehonic praskne napříč, a obvykle v nejnevhodnějším čase . Opravit už nejde. Takže guma je guma. Ostatně to oceníte i ve sněhu nebo na náledf. Takže kamarádi - dobrou stezku a hodně slunce. AHOJ! Lišák

STRANA 28 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

K příchodu podzimu neodmyslitelně patří i křik divokých husí táhnoucích pod oblaky, nápadná hejna čápů, kachen či jeřábů. Pře­ let havranů pak mnohdy zakryje slunce, jehož paprsky ztrácejí svoji hřejivou silu. Do srdcí se nám vkládá trocha nostalgie zároveň s touhou letět spolu s nimi do nedozírných dálek a být stále blíž slunci. A tak se tulákova duše alespoň uklidňuje nadějí na příslib nového jara. Podzimní putování začíná vlastně již v létě. Rorýsi nás opouštějí už koncem července nebo v srpnu a

ná prostranství a urazí tak řadu kilometrů. Na místa s dostatkem potravy (například na strniště nebo v listnatých lesích s dostatkem semen lesních 'stromů) se pak snesou hromadně stovky i tisíce těchto ptáčků naráz. Podobným způso­ bem táhnou i konipasové a skřiva­ ni. Volná seskupení v hejnech při svém letu ve výšce pouhých 50-100 metrů nad zemí můžeme vidět například u lindušek, drozdovitých ptáků, ale i u vlaštovek. Často pak za hejnem létávají i dravci, tušící snadnou kořist.

Loitik ;eleft.i

~otf4i

Houba má klobouk šedohnědé barvy, přibližně 10-20 cm v prů­ měru, s hrubými odstávajícími šupinkami na povrchu, které vytvářejí soustředné kruhy. Ze spodní části klobouku jsou šedobílé ostny, hustě posázené, sahající až ke třeni. Houba je tužší, třeň se k základu zužuje, je jedlá, ale nahořklá. Roste od srpna do října ve skupinách V borových lesích. Hodí se k sušení a nakládání do octa.

kMe~4"i

HOUBOVÝ GULÁŠ 50 dkg houby, 4 dkg tuku, 1 dkg sádla, 5 dkg cibule, sladká paprika, 2 stroužky česneku, 2 dkg hladké mouky, pepř, kmín, koriandr, sůl, jako příloha rýže, brambory A) NA TUKU OSMAŽÍME CIBULKU DOZLATOVA, PŘÍDÁME ČÁST PAPRIKY A POTÉ POKRÁJENÉ HOUBY S OSTATNÍM KOŘENÍM

Bt DUSÍME AŽ DÁVKA ZMEKNE ŠŤÁVU ZAPRAŽÍME MOUKOU, PŘIDÁME HOUBOVÝ výVAR NEBO VODU C) PŘED PODÁVÁNÍM DODÁME ZBYTEK PAPRIKY A sMÍCHÁME SE SÁDLEM. JAKO PŘÍLOHU PODÁVÁME BRAMBORY

obloha náhle ztrácí jejich akrobatické vzdušné výšivky nad naší hlavou. Pouhé 3 měsíce se zdrží v našich krajích i žluvy; jenom o ně­ co později mizí z hladin rybníků i rybáci obecní. Příčinou jejich odletu nebývá nedostatek potravy, ale zvyky z doby dávno minulé. V dávných geologických dobách byly totiž. trvalým domovem tažných ptáků pouze tropické a subtropické oblasti. Časem však došlo k přemnožení ptačích společenství a v době hnízdění by tyto oblasti již tak velký počet ptáků neuživily. Proto ptáci museli zalétat v této době do méně osídlených míst na severu. Možná právě toto vysvětle­ ní je i podstatou vzniku vlastního tažného instinktu u ptáků. Za mizejícím sluníčkem se však nestěhují pouze nápadná hejna velikých ptáků. Celá řada drobných opeřenců se vydává na dalekou, nebezpečnou pouť - aby znovu mohla potěšit svým zpěvem naši probouzející se jarní přírodu. Pě­ nice, rákosníci, ťuhýci, červenky, budníčci a další hmyzožraví ptáci však neletí k jihu cestou pod oblaky, ale přelétávajínízko nad zemí mezi křovinami, brmbořišti nebo při okrajích lesa. Během tohoto mnohem delšího a náročnějšího putování sbírají zároveň i potravu, které spotřebují při svém dlouhém a vyčerpávajícím letu mnohem více. Oproti tomu tah pěnkavovitých ptáků, jako jsou např. pěnkava obecná nebo jíkavci, už nelze pře­ hlédnout. Za pěkného počasí, zvláště v dopoledních hodinách, přelétávají ve velkých hejnech vol-

Plodnice žlutookrové, pnpomínající mycí houbu, nejčastěji v rozměrech 30x30x30 cm. Dužnina voní, je trochu tužší, houba je jedlá. Výborná už je proto, že nehnije. Vhodná je pro všechny způsoby konzervace, včetně sušení. Vyskytuje se při kořenech borovic od července do září. DRŠŤKOVÁ POLÉVKA

40 dkg houby, 3 dkg mouky, 2 dkg sádla, majoránka, paprika, pepř, česnek, sůl

A HOUBU DOBŘE OČISTÍME, PROPEREME A ROZKRÁJÍME NA VĚTší KOUSKY B DUSÍME 20 minut. PAK ZCEDÍME VODU A HOUBU NAKRÁJÍME NA VĚTší NUDLIČKY C ZE SÁDLA A MOUKY UDĚ­ LÁME JÍŠKU, KTEROU ZŘEDÍ­ ME VÝVAREM Z HOUBY, PŘIDÁ­ ME UTŘENÝ ČESNEK SE SOLÍ A MAJORÁNKU OPEPŘÍME A PŘIDÁME P APRIKU D VAŘÍME A POTOM PŘIDÁ­ ME NUDLIČKY HUB

Ptačí tah probíhá v široké frontě. Přesto ptáci neradi přelétávají pohoří a využívají ve svém směru se t.áhnoucí horské průsmyky nebo údolí řek; později táhnou v úzkém pruhu podél pobřeží a při přeletu

velkých mořských zátok mnohdy ve velkých počtech usedají na ostrovech či úžinách. Únava, hlad, vyčerpání, ale i sítě necitelných lovcft zpftsobuji, že řada poutíčků na jaře už svůj domov neuvidí. Až je tedy spatříme při jejich podzimním putování, zamávejme jim s přáním šťastného návratu. Vždyť právě jejich písnička přináší do naší přírody jaro. Vlaštovka

S podzimem se stěhu­ jeme pomalu zpět z volných campu ao chat. V takové chatě se už ledacos dá uvařit, tak vám tentokrát nabízím dva recepty: Ďáblíkův kotlík Potřebujeme: 500 g vepřové kýty nebo plecka, 200 g párků, 300 g paprik a rajčat na lože-

!.v.

ných, zmražených, případně rajský protlak, atp., 2-3 stroužky česneku, velkou cibuli, 4 lžíce kečupu, chilli koření, sůl, 100 g sádla, petrželku, pepř. Maso nakrájíme na nudlíčky. promneme se solí, smíchárp.e s nakrájenými párky a osmažíme na sádle. Potom maso vyjmeme z tuku a opečeme nakrájená rajčata a papriky, trochu podusíme. Na troše sádla necháme zesklovatět drobně nakrájenou cibuli a rozestřený česnek, vložíme maso, promícháme, podle chuti přikápneme kečup, okoře­ níme a prohřejeme. Na talířích ozdobíme petrželkou a podáváme s chlebem nebo brambory. Koupili jste si bůček a stopili ho na škvarkové sádlo s cibulí? Zbyly vám tedy žebírka a nevíte, co s nimi? Poradím vám, udě­ lejte si:

Vepřová žebírka pečená s cibulí Připravíme si 750 g vepřové­ ho žebírka (to je část masa z boku, nikoli kotlety), 1 lžičku soli, 2 menší cibule a jednu lžičku hladké mouky. Žebírka důkladně omyjeme, osolíme, vložíme do pekáče, podlijeme naběračkou horké vody, přidáme k nim rozpůlené cibule a pečeme do měkka (asi 1 hodinu). Pak šťávu zahustíme moukou, rozmíchanou v troše vody. Pří pečky seškrabeme do šťávy, aby měla pěknou hnědou barvu a chvíli povaříme. Maso nakrájíme na porce a na každou z nich dáme kousek pečené cibule. Jako přílohu podáváme vaře­ nou rýži, brambory, salát. Kris

MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . STRANA 29

• Zašlu návod na výrobu koženého - cena 15 Kčs. Petr Teslík, Svazácká 8, 704 00 Ostrava-Zábřeh. biče

x • Sháním kvalitní indiánský luk a šípy. Michal Špinar, Fibichova 14, 251 Ol Říčany u Prahy.

x • Nabízíme vám kvalitní spacáky Tramp a Scout astylové indiánské stany (týpí). Informace: M. Půček, Ště­ pánská 1888,75501 Vsetín. x • 16letý milovník krásných veče.rů u ohně s nádherně svítícím měsícem by chtěl tyto překrásné chvíle trávit s dívkou, která by ráda se mnou brodila ranní rosou. Pište na adresu: Tenora R-ichard, Ondrouškova 13,63500 Brno, x .• Koupím vojenskou košili (nemusí být nová) s dlouhým rukávem. Zuzana Rychlá, Bezručova 60, 466 Ol Jablonec nad Nisou. x • 23/157 a 2/94 hledají kamaráda pro toulky přírodou. Klidná povaha, láska k přírodě a ne kuřáctví vítáno. Martina a Roman Stecherovi, Dlouhá 50,741-01 Nový Jičín. x • Užitečná pomůcka pro trampy! Peřina do kapsy - speciální teplo odrazová fólie chrání před mrazem, před chladem při nocování v drsné přírodě. Odráží zpět 90 % vyzářeného tělesného tepla. 220xl50 cm - váha 60 g. Cena 199 Kčs. Dodá: D. Šindel, Lumírova 10, 704 00 Ostrava 3.

x • Nablzím Trampa Č. 1, 2 a 5/90 mám je dvojmo. Pište: Jana Skrbková, Pod lipami 64, 13000 Praha 3-Žižkov. x • Prodám tornu "tele", Nepoužitá. Cena dohodou. Hana Stromšíková, Na drahách 502, 756 43 Kelč. x • Hledám pro svou kamarádku Katku - 17 let, kamaráda pro společné vandrování přírodou. Pište na adresu: Katka Štanglerová, Klegova 62, 705 00 Ostrava 3.

x • Potkám na moravských stezkách pravdu hledajícího skauta - trampa? 22/170 Hanka Stromšíková, Na drahách 502, 756 43 Kelč. x • Mám tři roky a hledám kamarádku, která má jenom mámu s toulavýma botama a vařečkou v ruce. Zůstala jsem sama s tátou, kterému je 30 let a ještě pořád by nejradši coural po zemi s tiskou na zádech, kterou teď ale kvůli mně nesmí sbalit. Jmenuje se Vlasťa Hirš a bydlí ve Staré Vsi nad Ondřejni­ cí č. 416, směrovák je 739 23. Vaše fotka by mu pomohla. Ahoj! x

• Redakce Trampa koupí pro svůj archív tato čísla Folk&country měsíč­ níku č. 11/91 a 1 + 5/92. Cenu respektujeme. Dík. Ďáblík. x • Která parta kluků a holek vezme mezi sebe 16 tulačku, která ráda jezdí do přírody, na vandry a hudební akce? Už nechci jezdit sama a hlavně aby byli z Prostějova a okolí. Pište: Iveta Bučová, Klenovice 205, okr. Prostějov, 79823.

Nabídka~ 1tr:A.U;e

nakladatelství

Tak jako v sedmdesátých a osmdesátých letech se Tramp úmorně sháněl, tak tomu bude i v letech budoucích! Proto už si teď prohlédně­ te, které číslo vám chybí! Na skladě máme č. 2-8/90 ročník 91 - všechna kromě jedničky a sedmičky a letošní zatím všechna. Zašleme po obdržení peněz složenkou + poštovné. V edici Knihy táborových ohňů jsme již vydali: J. Fencl a Z. Vašíček - Jezero ďáblů. - 35 + 5 Kčs poštovné. Trampský zpěvník 11- 20 + 2 koruny, Poezie s vů.ní táboráku - rovněž 20 + 2 koruny. V nejbližší době vyjde: Konečně Karel Effa: Ve znamení náhody - 35 + 5 korun; Zálesácká kuchyně - stejný obnos - ilustrace Sam Hyvnar. 135 receptů k ohňům, do chat, k přípravě na roštu či jen tak na vyzkoušení v kotlíku - pro vás připravil z nejrůznějších potravin podle vlastních zkušeností šéfredaktor Trampa - Ďáblík. Ten je také autorem knihy: Humor od táboráku - 35 + 5 korun, kde je rovněž autorem ilustrací Sam Hyvnar. 560 vtipů, spousta kreslených fórů a 100 aforismů pro milov-

~1ff11~Y

níky trampského humoru. Každý se v ní najde! Povídky od táborových ohňů. - je název další knihy povídek od dvaceti trampů. L. Sekera do knižnice přispěl titulem Příběh Osamělého Vlka, což je román o nestoru čs. trampingu, který se se Z. M. Kudě­ jem potloukal Amerikou a o jeho dobrodružstvích v divočině. Připomínáme, že jsou k mání odznaky Trampa. Pro Muzeum Zd. Buriana tiskneme 4 druhy pohlednic - s portrétem a faksimilí podpisu - k dostání v muzeu ve Štramberku. Pospěšte do stánků, podívejte, zda tam uvedené knihy neleží. Nemusíte psát do redakce! A když - zasíláme jen po obdržení peněz složenkou. Redakce

• Vydavatelství SERIE Oldřichova 10, 128 00 Praha 2Nusle, tel. (02) 29 26 18 3 vám nabízí Knižnici RANČ 92. Jednotlivé svazky obsahují dobrodružné příběhy, zabírající širokou námětovou škálu od westernu po historii. Cena jednoho svazku je 11 Kčs. Knižnicí prochází dobrodružný seriál na pokračování APACHERlE. Možnost předplat­ ného v PNS nebo přímo u vydavatele. Vydavatelství dále připravilo na květen, červen a září vydání tří SPECIÁLŮ. Formát A4, westernové náměty, comics. Vše v barvách a za cenu od 18 do 22,50 koruny. Ozvěte se! Těšíme se na vás!

KR.UHOVKA PO OBVODU: 1. Otázka 6. pádu - 2. Tajenka. - 4. Hudební značka. ~

+--t.-....-+-t

6. Planeta. - 8. Znamení. - 11. Jeskyně. - 13. Osada na Opavsku. -15. Zvířecí chodba. - 18. Praobyvatel Japonska. - 20. Řezací nástroj. - 22. Sportovní výkon. - 25. Přístav v Adenském moři. - 27. Zánik. - 29. Vězeň (slangově). - 30. Dívčí jméno. - 31. Palivo. - 32. Podnik v Pečkách. - 33. Sídlo v Brazílii. - 34. Napadení. - 35. Německy "červená". - 36. Dravec. - 37. Asijská lihovina. - 38. Zanzibarské platidlo. - 39. Středoasijský lidový rapsód. - 40. Setba. DO STŘEDU: 1. Německy "babička". - 2. Titul vdané ženy. 3. Druh zavazadla (slov.). - 4. Předložka. - 5. Šupina žhavého kovu. - 6. Zhoubná llemoc. - 7. Nezkušení živočichové. - 8. Špatné skutky. - 9. Temný oblak. - 10. Zápisník. - 11. Zkratka Státní pojišťovny. - 12. Sarmat. - 13. Včelí příbytky. - 14. Morous. -15. Seveřan. --: 16. Ruské mužské jméno. -17. Patřící Otovi. - 18. Iniciály herečky Aiméeové. - 19. Vojenská jednotka. 20. Velehorský štít. - 21. Horstvo v Itálii. - 22. Desetina tisíce. 23. Menší plavidlo. - 24. Východoasijský poloostrov. - 25. Tře­ bas. - 26. Ten. - .27. Tady. - 28. Slavnostní dýmka severoamerických Indiánů. Pomůcka: Atuá, Úblo, pysa, akyn.

STRANA 30 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

Miloslav Tomeš · Česká Třebová

******* ..

3x

Vrací se Andy nečekaně o týden dřív z Velkého vandru a v ložnici své ženy spatří cizího muže: - Kdo jsi a co tu chceš! - oboří se na něj Andy. Muž mlčí a žena za něj rychle odpoví: - Já nevím, kdo to je, přišel sem před týdnem a Ukal, že tě dobře zná a že počká!

Joe s modřinou pod okem, s rozbitým nosem, natrženým uchem a celý doškrábaný potká kamaráda, který se diví: - Joe, .kdo tě tak zrychtoval? A kam vlečeš ty

Přijde havíř nad ránem domů a stará ho vítá hned ve dveřích: - Kdes byl, ty ochlasto! - No, kde by, na výrobní poradě... - Nelži a mluv pravdu! - No dobře, tak jsem byl v bordelu. - No sláva, Antku, už jsem si myslela, že na to nemáme!

loďáky?

- No, kdo by, moje stará! - No, kdyby to udělala mně, ťak bych ji mztrhnul na dva kusy! - A co myslíš, že vleču v těch loďácích?! Přijde říká:

malý Jirka v Lysicích za

- Vsaď se, země!

Dědkem

ro,ŽE TIIDI' OÁVÁTE.OOBROU IJo(Ešff NEZI.JAMENÁ.

ZE Slz;; MÉ BUOETE OfLAT,f)OMEJ PEN"!

a

že jednou ranou zarazím žížalu do

- Ale to nejde, Jirko, ona se ti ohne! - Tak se vsaď o pětku! - Dobrá, platí! Jirka vyškemral od Áje lak na vlasy, postUkal s ním čerstvě vykopanou žížalu, počká chvilku. až ztuhne a pak ji jedinou ranou zarazil do půdy. - No, to je věc, Jirko, tu máš tu pětku, - povídá Dědek. Ráno se potkají na dvorku a Dědek m1J dává další pětku. - Ale vždyť jsi mi ji dal už včera ... - No fo, ale tu ti posílá naše sousedka!

""'"', , O

.

'"0

'-.,

..

.'

'

Povídá prostitutka v bordelu: - Holky, příští sobotu mám privatizaci! - Jo, Mery a co to bude za pnvatizaci? - No, přece se budu vdávat!

Na tomto čísle spolupracovali: Jaroslav Fencl, Václav Fliegel, Jimmy W. Cash, F. G. Montano, Sam Hyvnar, Joe Jégr, Britt, Zenik Czech, Hanka Hosnedlová, Hana Woytková, Venca Rozruch, ing. Simona Stejskalová, ing. Zdenka Prymusová, R. Svoboda, Zdeněk Stodola, Šedý Vlk a další. Ilustrace: Luděk Klička, Pavel Hamerský, Josef Zálabský, Ladislav Rusek, Miloš Novák, Petr Khail.

MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • STRANA 31