září 2009 časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009 časopis občanského sdružení K-Klub

Obsah Slovo na úvod...........................................................................................3 Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá,  informuje...................................................................................................4 Perličky Květinky Marty..................................................................4 Ze světa........................................................................................4 Čak na Bajkonuru................................................................4 Z domova....................................................................................4 Letní kurz.............................................................................4 Pobyt Majkla odhalen.........................................................4 Maxovy existenční starosti.................................................4 Seriály...................................................................................5 Odhalení...............................................................................5 Znechucení Českou republikou........................................5 Pomoc nešťastníkům..........................................................5 Miloušmaš..........................................................................................6 Z domova....................................................................................6 Pilotovi s láskou..................................................................6 K­Klubačky plačte, Čak je již zadán!................................6 Zob opět do teplých krajin.................................................6

Kusoň do chladných krajin................................................6 Dovolená na základně........................................................6 Moravu jeti, všeliké dobrodružství zažíti........................6 Vítání občánků v Úvalech..................................................6 Pikniky..................................................................................7 Draci na pastvině................................................................7 Jednou větou z východu....................................................7 K­Klub na serveru Facebook...................................................................8 Skladiště.....................................................................................................8 Materiály vzniklé při přípravě prázdninovky DováDění..................9 Zpátky do pravěku.................................................................................10 Sociální psychologie...............................................................................16 Brainstorming v souvislostech: výkonnost v designérské  společnosti I......................................................................................16 Výzkum.....................................................................................20 Metoda.......................................................................................21 Popis mozkosmrštního sezení v IDEO..................................23 Výkonnost mozkosmršti v IDEO...........................................25 Kalendárium...........................................................................................28

Fotografie   na  titulní   stránce:   Fotografie   byla   pořízena   na   českobudějovickém   Pikniku   u   Velkého   jezu   dne   20.  června   2009   v  18:27.  Autorem fotografie je Zobák.

Salát, časopis občanského sdružení K­Klub, vychází jednou za dva měsíce (leden, březen, květen, červenec, září, listopad). Posláním  Salátu je vás bavit, přinášet vám zajímavé podněty ze všech oborů lidské činnosti a informovat vás o akcích pořádaných K­Klubem.  V neposlední řadě vám také Salát nabízí prostor k publikování vašich vlastních příspěvků (například popis zážitků z nejrůznějších akcí  – nejen – K­Klubu a podobně). Máte­li jakékoliv připomínky, poznámky či návrhy týkající se obsahu či vzhledu Salátu, pak neváhejte a dejte nám prosím  vědět na emailovou adresu  [email protected]  – chceme totiž Salát neustále zlepšovat a vaše připomínky jsou pro nás proto mimořádně  cenné. Věřte, že za každou připomínku vám budeme nesmírně vděční. Další informace o Salátu najdete na internetových stránkách  časopisu na adrese www.kklub.cz/salat.htm. Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout.  Buďte prosím shovívaví (především k Miloušovi). Salát je sázen v textovém editoru OpenOffice, grafika je připravována v programech GIMP a Inkscape,v časopisu jsou použita  písma Palatino Linotype, Impact a Tahoma. © 2009, autoři

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 2/28

Slovo na úvod Rozmilí čtenáři! Jsem opravdu šťastná, že Vás opět mohu po roce přivítat na stránkách našeho drahého časopisu Salát. Moc  jsem se na Vás na všechny těšila! Stejně jako loni jsem ale také trochu smutná – zase se nám nekonala prázdninovka. Opět tak bude  v tomto Salátu chyběti rozhovor s účastníky, krásné fotky z her i spokojení instruktoři. Jen se sama sebe  ptám, může za to krize, o které stále slyšíme mluviti a která je všude kol nás, nebo se změnilo ještě něco  jiného? Nemáme už čas potkat se s kamarády nebo nás už lákají jen adrenalinovější akce nebo nám jen prostě  chybí čas či peníze? Ráda bych se dozvěděla „v čem je zakopaný pes,  a to ještě hned dnes“, jak říká tetička, když se  Milouš vrátí domů  v lehce   vrávoravém   stavu.   Nebo   za   vše   mohou   věci   tajemstvími   a  neznámem   opředené   a   za   nezájem   účastníků   může   šaman   Namor  Noumah,   kterému   instruktoři   před   vypuknutím   prázdninovky  nesložili příslušné obětiny (viz. Perličky)? Co   vím,   je,   že   tetička   sama   se   nemohla   prázdninovky  zúčastniti neb stále jest propadlá cestování, poznávání nových krajů a  nových   zážitků.   Milouš,   ten   svou   účast   na   prázdninovce   dopředu  vzdal kvůli přítomnosti mužného Manyho s vařečkou (jak informoval  v minulém čísle) a já sama jsem se nemohla zúčastniti, protože mě  tetička pro mou lásku k tanci přihlásila na tolik tanečních vystoupení,  že stále nevím, jak to všechno stihnouti. Z tohoto důvodu, ač je mi  stydno, musím též oznámiti, že nevznikl rozhovor pro naši rubriku.  Leč  doufám,  že  mi  odpustíte, příště  se  polepším a čas si  vynajdu.  Slibuji! Na Vás moji milý čtenáři si však vždy čas najdu. Už se moc  těším,   až   se   zase   potkáme   v   Říčkách   na   lanech   a   hrách   pro   tři  generace a jestli se nesejdeme ani tam, tak je s námi Ámen, tak praví  tetička. Radost mi také stále dělá počítačová část naší redakce Jarka a Kryštůfek, kteří pracují stále pilně a  přitom jsou stále tak milí. Někdy si dokonce říkám, jestli mezi nimi nepřeskočila pomyslná jiskřička, že je  mohu stále častěji spolu viděti v šeru a tichu počítačového zákoutí naší redakce. Určitě si přečtěte zprávu  o internetovém dění v K­Klubu, o pokrocích Skladiště (zachránili jsme ho!) a o novém růstu K­Klubácké  slávy – o jeho vstupu na Facebook! Musím také pochváliti všechny členy přírodovědné části redakce. Jejich články jsou stále zajímavé a  plné překvapivých odhalení. To mistra Frkaře musím jen kárati. Jak říká Tetička: „To bylo silných slov o tom,  kolik rubrik a co všechno bude do Salátu psáti. Ale jak dlouho mu to nadšení, panáčkovi, vydrželo, co?!“  Někdy mám dokonce pocit, že snad má Tetička radost z toho, že již tento šaramantní muž do našeho Salátu  nepřispívá. A my jsme při tom vždy hrdí na to, že jsme otevření dalším novým přispěvovatelům. Jsem proto  vždy moc ráda, když se najde „odvážlivec“, který podá zprávu z akce (paní Kateřina, Sob, Fík a další) a moc  bych jim chtěla za zprávy z akcí poděkovat.  Rovněž mám radost, i když tomu úplně nerozumím, z překladů Kryštofa a pana Beránka. Tentokrát  si můžete přečíst o technice mozkosmršti, která je mezi anglofily též známá jako brainstorming. Těším se vždy také z výletů do historie páně Tlegyho a přemýšlím o tom, jaké to asi mohlo být, když  nebyly   mobily,   kopírky,   DVD,   PC   a   další   vymoženosti,   které   nám   rádoby   ulehčují   život,   a   tak   ohýnek  sledujeme na plazmové obrazovce pomocí Wi­Fi připojení k internetu. Fuj. Vždy mám raději přímé setkání s Vámi, našimi čtenáři za zvuků Šimiho kytary, Honzíkových tanců  či deskových her, Aikiho prasátka či šplouchání ryb v Maxově rybníčku. A tak na závěr volám: „pojďte se  potkati a snažme se všichni častěji viděti, vždyť je nám spolu tak dobře.“  Květinka Marta Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 3/28

Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje Perličky Květinky Marty Ze světa Čak na Bajkonuru Kam   zmizel   Čak?   Ptaly   se   nás   desítky   čtenářek   a  čtenářů.   A   my   Vám   konečně   můžeme   odpověděti.  Čak   si   začal   splňovati   svůj   veliký   sen   –   létání   ve  vesmíru.   Jako   jedinému   periodiku   se   nám   podařilo  sehnati   fotky   z přísně   střeženého   Bajkonuru   a  přinášíme   Vám   Čaka   při   náročných   testech  v přetlakové kabině. Zde kosmonauti údajně dosahují  přetížení   až  9 G.  Jak  sami   vidíte,  Čak  i  toto  zvládá  naprosto bez problémů.

Pobyt Majkla odhalen Po několika letech zavítal do české  republiky   Majkl,   bratr   to  populárního   Maxe.   Tento   mladík  již   několik   let   reprezentuje   naší  republiku   v   Anglii   na   soutěžích  kriketu.   Na   fotce   jej   vidíme   na  exhibici   v Karlových   Varech,   kde  se   snažil   propagovati   tento   jinde  velmi populární sport.

Maxovy existenční starosti Zatímco Majkl jako populární „krikeťák“ je v Anglii,  jak se říká, za vodou, Max stále těžce bojuje s krizí.  Poslední stánek, který údajně vyprojektoval, byl prý  ve tvaru chobotnice a bohužel firma Mc Hamburg si  jej   pro   své   prodejny   nevybrala.   Proto   se   již   dnes  rozhodl spojiti se svým starým přítelem Náčelníkem  a   společně   již   dnes   nacvičují   scénky   na   Tři   krále.  S tímto   programem   se   pak   chystají   objížděti  domácnosti   východních   Čech   a   tímto   rádoby  chvályhodným programem vydělati balík peněz.

Z domova Letní kurz Náročným dvouměsíčním kurzem „Jak sbalit Ing.“ si  letos   v   létě   prošla   Kazi.   V   Olomouci   a   okolí  procházela   náročným   soustředěním   pod   vedením  paní profesorky Hanky. Cílem kurzu bylo naučit se,  jak   získat   do   chomoutu   inžinýra   či   jiného   muže   si  titulem, a to nejen v prostorách kina, divadla, bazénu,  ale   i   na   polní   cestě,   veřejných   záchodcích   či  mezinárodním   letišti.   S   jakou   známkou   kurz  absolvovala, se nám do uzávěrky vydání nepodařilo  zjistiti. 

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 4/28

Čeští   odrodilci,   kteří   strávili   několik   let   v   Americe,  této zemi absolutní svobody, se jen těžko po návratu  Seriály srovnávají   s   naším   Topolánko­Paroubkovským  Po primáři Muhulovi budeme mít v nováckém seriálu  Kocourkovem.   Nejhorší   pak   je,   když   jejich   vliv  Ordinace   v   Užovce   další   zástupkyni.   Údajně   na  přechází   na   mladou,   dosud   nepoznamenanou  přímluvu   páně   Hurvínka   se  generaci a ta je jimi obluzena a přesvědčena o tom,  podařilo získati paní Máje roli  aby   co   nejdříve   opustila   rodiče   a   vyrazila   ven   za  veganské   sestřičky   Gertrudy,  velkou louži (viz. slečna Aňa na druhém foto). která   má   údajně   všechny  doktory   přesvědčovat   o  přestupu na tuto životní cestu.  Foto Vám přinášíme přímo ze  čtené zkoušky 364. dílu seriálu  s názvem:   „Tak   už   to   maso  nežer“.

Odhalení Nepoprosíš   Namora   –  neuspěješ!   S   touto   pravdivou  skutečností   se   setkali  instruktoři   prázdninovky  DováDění.   Odmítli   poprositi  známého   šamana   Namora  Noumaha o přízeň a dostatek  chovanců   na   prázdninovku   a  dopadli jak sedláci u Chlumce.  Namor   se   rozzlobil,   naštval   a  znechutil   a   nadále   nehodlá  jakkoli   pomáhat   našemu  sdružení.   Kdo   udobří   tohoto   fenomenálního  kouzelníka,   šamana,   čaroděje,   aby   se   opět   štěstí  přiklonilo na stranu K­Klubu? Ptáme se Vás naši milí  přátelé a čtenáři.

Pomoc nešťastníkům Opět   obrovský   úspěch   slaví   náš   časopis   na   poli  pomoci nešťastným členům našeho sdružení. Již pár  týdnů jsme pátrali po tom, co tak rmoutí páně Pajaxe.  Proč je neustále tak nešťastný, rozladěný a smutný.  A naštěstí   se   nám   to  podařilo   zjistiti.   Pan   Pajax  by   si   strašně   přál   míti  pejska.   Jak   sami   na   fotce  vidíte,   při   setkání  s pejskem   se   jeho   tvář  rozněžní,   ba   přímo  rozkvete.   A   tak   prosíme  slečnu   Míšu,   zakupte   mu  pejska   a   zajistěte   mu  nadále jeho štěstí.

Znechucení Českou republikou O   znechucení   Českou   republikou   navrátilci  z Ameriky   se   můžeme   přesvědčiti   na   další   fotce.  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 5/28

Zob opět do teplých krajin

Miloušmaš

Poté,   co   Zobák   strávil   měsíc   se   svou   novopečenou  rodinkou,   kterou   si   s   Káťou   vytvořili   zplozením  malého   Mikuláše,   byl   nucen   vrátit   se   koncem  Z domova července   opět   za   svým   indickým   guru   do   Texasu.  Kromě   práce   s čísly,   která   je   obyčejnému   oku  Pilotovi s láskou neviditelná,   se   bude   dále   věnovat   zařizování   bytu.  Dne 1. srpna se na horské chatě Juráška v Orlických  Nejvíce   se   prý   těší,   až   bude   vylepovat   tapety   se  horách konala další jubilejní oslava narození jednoho  Spidermanem v Mikulášově pokoji.  z nás. Pana Pilota. Osobně pogratulovat přijeli: Majkl,  Max a Jana, Aiki a Alena, Šimi a Marjánka, Radek a  Kusoň do chladných krajin Iva, Štěpánka a fenka Nela, Vocas, Libuška, Lukášek a  Štěpánek.   Hned   po   obědě   si   vypečený   jubilant  Již  za  několik  dní  odletí   na  západ  taktéž  Kusoň  se  vymyslel na své kamarády konstrukční hru zvanou:  svou   Jitkou.   Kusoňovi   práce   administrátora   na  Kdo   vyrobí   funkční   kroketovou   pálku,   je   machr.   Při  ministerstvu   nesvědčí,   chřadne,   vadne   a   upadá   na  kontrole palic Pilotem se ozývaly výkřiky: „Na jakou  duchu.   A   proto   se   rozhodl   pro   dobrodružnější  teplotu   máš   tu   šupleru   kalibrovanou?!"(Majkl)   Při  povolání   a   aktivní   život.   Jede   do   Kanady   střílet  následném kroketu se podařilo všem nepřijít o palce,  medvědy, po vzoru svých velkých hrdinů z románů  malíčky ani jiné součásti těla, ale dvojice Šimi a Mája  Zana   Greye.   O   aktuálních   zářezech   nás   bude  vůbec   nebyla   schopna   trefit   startovací   kolík,   a   tím  informovat   na   svém   speciálním   webu  zahájit hru. (Jak by řekla Teta Kateřina – Neštěstí ve  http://javorovy.blog.cz. hře, štěstí v lásce.) Taktéž   personál   chaty   (Pilotovi   kamarádi)  nezůstal pozadu a rozhodl se Pilotovi dopřát. Nalili  mu přesně tolik panáků, kolik mu je let. Čili čtyřicet.  Hodní   kamarádi   z K­Klubu   mu   s tím   samozřejmě  pomohli.   Libuška   říká:   „Bohužel   to   dopadlo   úplně  jinak, než si organizátoři představovali. Mysleli si, že  jsme   banda   hajzlů   a   necháme   oslavence   utonout  v alkoholu, ale všichni byli tak hodní, že Pilotovi od  těch   panáků   pomáhali   –   pravda,   v   některých   bylo  třeba   mlíko,   kyška,   jogurt   a   tak,   tak   s   těmi   jsme  pomáhali   já   a   Max,   milovník   mléka   –   no   prostě  nakonec   toho   na   chudáka   oslavence   moc   nezbylo.“  Oslava to tedy byla vydařená. A perlička na závěr –  ráno byli někteří hladovci, kteří si nezjistili, že bude  snídaně, nalezeni paní majitelovou v jídelně, kterak  dojídají   zbytky   po   ubytovaných   hostech   :­)   Celá  redakce přeje Pilotovi vše nej!

Dovolená na základně V   Říčkách   se   letos   konala   tryzna   za   prázdninovku  (namísto   prázdninovky   samotné).   Přijeli   instruktoři  neuskutečněného   Dovádění,   aby   své   vypiplané  nenarozené   mimino   řádně   oplakali.   Jak   u   toho  dováděli,   dokládají   fotografie   ve   Skladišti.   (Hurá,  Skladiště nám dál žije!)

Moravu jeti, všeliké dobrodružství zažíti

Taktéž je ve Skladišti možno spatřiti, co dělala další  banda   K­Klubáků   v tutéž   dobu.   Mladá   sestava  vodáků   (Šimi­Mája,   Kusoň­Jitka,   Kazi­Štěpánka)   si  letos   vybrala   řeku   Moravu,   jež   burácela,   řvala   a  stavěla se na odpor svými nejbujnějšími peřejemi. Též  vodáky   zákeřně   zkoušela   z dovedností   s pádly  padlými   stromy   v meandrech.   A   proto   můžete   na  K-Klubačky plačte, Čak je již fotkách   spatřiti   pouze   chvíle   odpočinku.   Voda   byla  soulodění   tak  nepřístupná   a  poklidnému   pádlování  zadán! tak   vzdálena,   že   nebyl   ani   čas   vytáhnout   foťák.  Svou Lenku poznal Čak symbolicky na romantickém  O veselí a zábavu se kromě kytarových večerů starala  koncertě   J. Nohavici   na   polské   ambasádě   v Praze.  fenka Nela, když si pletla lodě při nastupování nebo  Lenka   je   Češka,   je   z Prahy   a   je   teď   Čakova.   Jak  se drala na příď a občas u toho dostala pádlem.  k setkání   došlo?   Nohavica   prý   zrovna   zpíval   píseň  Pro malou   Lenku,  a vtom  ji  Čak   uzřel.  Čak:  „Spatřil  jsem kometu, možná, že se mýlím, ale vypadá to na  Vítání občánků v Úvalech heřmánkové štěstí.“ Redakce  našemu bardovi přeje,  V   pistáciovém   domečku   v Úvalech   se   konala   další  aby mu to štěstí vydrželo minimálně do doby, než to  párty,   tentokráte   na   počest   před   pěti   měsíci  s ním sekne. narozeného Vítka. Párty byla velmi spořádaná, všeho  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 6/28

bylo dost, v noci svítily lampiony a hlavní hrdina celé  akce   se   spokojeně   válel   ve   své   samohoupačce,  kterážto se stala terčem obdivu všech přítomných.

Pikniky Letos se nám pražských pikniků na Vyšehradě moc  neurodilo,   pouze   jeden,   a   to   ještě   na   rozloučenou  s Kusoněm   a   Jitkou.   Komorní   sestava   připravila  takové lahůdky jako kanadské palačinky s javorovým  sirupem. Druhý   piknik   se   konal   historicky   poprvé,  protože v Českých Budějovicích! Pod vedením čerstvé  maminky   Káti   se   všichni   zúčastnění   (Hanouskovi,  Plyšáci, Zobákovi, Čáryfuk, Jitka Š., Pižďucha a děti)  na piknik skvěle připravili, řádně se oblékli do svých  svátečních   šatů   a   krojů,   což   je   nezbytný   prvek  pikniků Káťou založených, a své kulinářské skvosty  prezentovaly   vskutku   s   grácií.   Nechyběl   ani  karlovarský   porcelán.  Gratulujeme,   nechť   se   tradice  šíří.

Draci na pastvině Majkl,   Max,   Maruš   a   Jana   se   zúčastnili   závodu  Dračích   lodí   na   Pastvinské   přehradě.   Majkl  s posádkou   policistů   nepostoupil   z   rozjížděk   do  dalších   kol   (údajně   proto,   že   si   policisté   na   lodi  nasazovali   želízka),   ostatní   ale   postoupili   do  finálových kol, kde obhájili sedmé místo z rozplaveb.  K úspěchu gratulujeme.

Jednou větou z východu Maruš   byl   v   Chorvatsku   na   kurzu   freedrivingu   a  udělal si svůj osobní rekord časem 4 min a 47 s při  statickém   potápění,   Aiki   si   při   domácích   pracech  užívá   ukončení   pracovního   procesu   v Orlíku,   Ash  vyrábí  úžasný  medovník, v Bartošovicích se  jakožto  správce   a   servír   blýská   prázdninovkový   kuchař  Qakoň   a   Tlegy   dotáhnul   svou   rodinu   na   jakousi  rakouskou horu, kde mu ve výšce 2760 metrů téměř  vypustili duši.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 7/28

K-Klub na serveru Facebook Milí přátelé, jak   jste   patrně   zaznamenali,   K­Klub   má   od   konce   července   zřízenou   stránku   na   komunitním   serveru  Facebook. Máte­li na jmenovaném serveru uživatelský účet1, můžete se stát našimi fanoušky. Na   Facebook   stránky   K­Klubu   je   přenášen   obsah   informačního   kanálu  K­Klub   novinky,   tedy  upozornění na změny na hlavní internetové stránce K­Klubu, a dále se budeme snažit o to, abyste v sekci  Události vždy nalezli aktuální seznam akcí pořádaných K­Klubem. Kromě toho občas přidáme do Facebook  profilu nějakou exkluzivní informaci ze zákulisí, třeba z přípravy časopisu Salát a podobně. Děkujeme všem současným a budoucím fanouškům za jejich přízeň. Kryštof

Skladiště Milí přátelé, v srpnu jsme provedli, zatím na zkoušku, malé vylepšení Skladiště – systému pro sdílení fotografií (nejen)  z akcí K­Klubu. Na stránce https://kalbum.cz/web/index.html najdete ukázku toho, jak by mohlo Skladiště  zanedlouho vypadat. Ze všech vylepšení je zatím funkční pouze seznam uživatelů, na zprovoznění dalších  nástrojů pracujeme. Připomínky jsou vítány. Skladiště   15.   září   oslaví   dva   roky   své   existence   –   oprašte   své   archivy   a   poblahopřejte   Skladišti  přísunem fotografií z akcí již dávno zapomenutých či čerstvě skončených. Kryštof

1

Jste­li   ve   větším   než   malém   množství   paranoidní   ohledně   ochrany   soukromí,   rozhodně   vám   nedoporučujeme   se   do   zmíněné  komunitní   sítě   přihlásit.   Už   jste   si   důkladně   přečetli   podmínky   ochrany   osobních   údajů   na   serveru   Facebook  (http://www.facebook.com/policy.php)? Některé pasáže pro vás jistě budou velmi zajímavé. Snad víte, co děláte.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 8/28

Materiály vzniklé při přípravě prázdninovky DováDění Milí instruktoři, materiály, které během přípravy prázdninovky vytvořil instruktorský tým DováDění, jsou ku všeobecnému  prospěchu k dispozici na ftp­instruktor. Zejména by vám neměla uniknout poslední stránka zápisu z porad  instruktorského týmu, a to proto, že jsou zde nastíněny některé plány do příštího roku. Nevíte jak, se s ftp­instruktor zachází? Přečtěte si návod nebo se ptejte na [email protected].  Pokud nemáte přístup k  ftp­instruktor  a toužíte po něm, pište prosím taktéž na výše uvedenou emailovou  adresu. Kryštof

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 9/28

Zpátky do pravěku Nikdy bych nevěřil, že psát o historii bude tak těžké… Když jsem si připravoval článek o roku 1992, přemýšlel jsem o tom, zda to je již počátkem K­Klubu.  Tedy zda okamžik, kdy jsme se s Jéňou rozhodli dělat prázdninovku Hellada lze nazvat tím prvník krůčkem  ke K­Klubu. Přemýšlel jsem o tom, kam se ztratilo tolik kamarádů z let minulých. Teprve až se mi v průběhu  dvou měsíců podařilo dohledat všechny doklady o akcích a činnostech co se v roce 1992 udály, lze na toto  odpovědět.  Nikdy  bych  tedy   nevěřil, že   paměť  člověka  je  tak  krátká a  jak  ji  lze   dobře   osvěžit  několika  fotkami, pozvánkami a hledáním historie na netu. Rok  1992 byl nabitý   akcemi  a určitě  byl v  několika věcech  přelomový. Vše  začalo   30. dubna  až  3. května  zájezdem   do  Mrtvých   hor   v  Rakousku.  Tady  se   poprvé  na  akci  objevuje   Tami  a  s   ní   báječné,  nádherné Frisbee hry s létajícím talířem. Ty nás pak provázejí několik dalších let a znají je i naši současní  členové, že Honzíku, Hamoune, … Frisbee hry jsou pro nás na další období příležitostí k setkání s kamarády  z celé republiky a příležitostí si nejen zahrát, ale i překonat některý z rekordů. Tami nápad byl naprosto  skvělý a famózní, lidičky se potkávají na jednotlivých hrách po republice, aby pak na konci roku změřili síly  ti   nejlepší   z   nejlepších   v   celorepublikovém   finále.   Jsem   strašně   šťastný,   že   jsem   také   tak   trochu   stál   na  počátku té myšlenky a mohl se s Tami setkávat, hrát i vyhrávat. Mohl číst báječnou Tami kroniku Frisbee her,  smát se nad jejími kreslenými obrázky a dostávat nádherné malované obrázky za účast či vítězství. Díky  Tami. Další   důležitá událost   tohoto roku (stále   ještě  před prázdninovou)  bylo  Španělsko  s  kamarádem  Tatranem. Španělsko ze severu na jih aneb také zimní táboření u Madridu. (O tom Vám více napíši příště, ať  pořád neodbíhám od prázdninovky).  Prázdninovka Sedm komnat hradu Frymburka, která se konala před Helladou v červenci 1992 nám pak  dodala instruktorky a poté co Jéňa vytipoval a s Džinem dohodl, které holky z účastnic by se  měli stát  instruktorkami, náš tým rozšířily Brďa a Háček. Naši další instruktoři pak jsou Nalim, Strejda, Křeček, Tom  Zlatokop, Tonička, Anděl a chvíli Jožin a kameraman Ríša, který celý tábor natáčel na kameru! Chovance pak  rekrutujeme z řad známých: Doktor (nyní zvaný jako Tashi v Instruktorech Brno) a Míra z Týniště, Aliana  má známá z Vítkova, Laďka, Sněhurka a Šmudla od Liberce, Santi a Petr z Brandýsa od Malého Bůvola a  další již známí starým strukturám K­Klubu: Šlajsna, Lanč, Jíťa a Cinda a Šampus… a další chovanečkové,  kteří se objevili kdovíodkud.  Jaká byla prázdninovka? Drsná a drsnější. Fakt jsme si všichni mákli a prověřili platnost přísloví:  „člověk vydrží třikrát víc než si myslí a sedmkrát víc než si myslí jeho maminka“. Ale výborná nasazením  účastníků, bezva atmosférou tvořenou humorem Cindy a Šampuse, pohodou Lanče, ale takto bych mohl  jmenovat všechny. Hry Velké Sahájo, Hefaistovy povozy, Grandkoňárna, Studna. Co název, to klasika, silný  příběh a silná hra, do které jsme dokázali chovance vyhecovat. Prohlédněte fotky, nasajte atmosféru, přečtěte  názory chovanců, nechte si vyprávět: jak si Šlajsna sedřela masážní ručičky do krve, jak jsme tahali obrovské  pytle s vodou při Studni, jak Nalim s Brďou spali na bráně, jak se koupalo ve splavu a jezdilo na lanovce, jak  Jožin bojoval na Olympijských hrách, jak  probíhala hra Invaze do sousedního tábora, jak  lidi kulhali na  nástup a přesto se nechali vyhecovat k další šílenosti. Díky Vám všem byli jste fantastičtí…. Prázdninovka tedy omladila tým a navázala nové vazby. Staré vazby na Jablonné nebyly a ještě chvíli  nebudou přetrhány, ale rozšířila okruh kamarádů o další lidičky, z kterých povstal později K­Klub. Ale to je  přece jen ještě daleko. Zatím se jen akce stěhují mimo Jablonné, na Moravu, do Dobrušky. V Dobrušce také  za chvíli vzniknou Kamarádi Orlických ozvěn. A před námi stál další velký ba obrovský úkol na další rok. Prázdninovka Brána, sci­fi příběh z pera  Frederika Pohla, silné a zvláštní téma. Ale o tom a mnohém dalším příště. Poznámky a fota jsou nalezeny, jen  to řádně sepsat. Tlegy

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 10/28

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 11/28

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 12/28

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 13/28

↕ Mrtvé hory (Totes Gebirge), Rakousko. Tlegy a Štrougi.

↕ Prázdninovka Hellada, hra Studna.

září 2009, 14/28

časopis občanského sdružení K-Klub

Salát

↑ Prázdninovka Hellada, hra Hefaistovy vozy.

↑ Prázdninovka Hellada, hra Velké Sahájo. ↓ Prázdninovka Hellada,Nalim, Anděl, Jéňa a Strejda. ↓ Prázdninovka Hellada, bahenní příkop na Grandkoňárně.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 15/28

Sociální psychologie Milí přátelé, tento měsíc jsme pro vás v rámci seriálu mapujícího významné práce v oboru sociální psychologie připravili  překlad   článku  Brainstorming   v   souvislostech:   výkonnost   v   designérské   společnosti  (Brainstorming   Groups   in   Context: Effectiveness in a Product Design Firm), který se do hloubky zabývá technikou brainstorming, tedy  mozkosmršti, což je technika, která by měla dané skupině pomoci vytvořit co nejvíce návrhů (nápadů) na  řešení zvoleného problému. Ve své podstatě je mozkosmršť sezením, během kterého účastníci volně chrlí  nápady, přičemž jsou dodržována čtyři základní pravidla1: 1.

Nekritizuj. Kritické posouzení vytvořených nápadů je odloženo na později.

2.

Bláznivé nápady jsou vítány.  Čím divočejší nápad, tím lépe. Je snadnější zkrotit divoké nápady, než  stavět na mdlých nápadech.

3.

Počet nápadů je důležitý.  Čím více nápadů bude vytvořeno, tím větší je pravděpodobnost, že mezi  nimi bude i ten vítězný.

4.

Využívání a zlepšování nápadů ostatních je vítané. Kromě vlastních nápadů se účastníci sezení zaměřují i  na to, jak zlepšit nápady ostatních, nebo jak na základě již předložených nápadů vystavět ještě něco  úplně nového.

V době, kdy se technika mozkosmršti začala používat (poprvé v roce 1939, reklamní agentura Batten, Barton,  Durstine & Osborn; technika samotná je důkladně popsána v Osborn knize Applied Imagination), se mělo za  to, že mozkosmršť vede k výraznému navýšení počtu nápadů oproti stavu, kdy by každý jednotlivec ve  skupině pracoval sám. Záhy se ale ukázalo, že to není pravda, necháme­li pracovat členy skupiny samostatně  a   pak   shrneme   jejich   výsledky,   bude   počet   vytvořených   nápadů   vyšší,   než   kdyby   skupina   pracovala  společně.   Toto   pozorování   pochopitelně   zpochybnilo   postavení   mozkosmršti   jakožto   vhodného   nástroje  k vytváření   nových   nápadů.   Přes   jasné   závěry   mnoha   experimentů   je   ale   mozkosmršť   stále   používána  v mnoha firmách, a je na ní nahlíženo jako na výkonnou techniku. Proč? Právě na tuto otázku by vám měl  odpovědět následující článek*. Článek jsme, s ohledem na jeho velikost, rozdělili na dvě části, překlad druhé  části najdete v dalším čísle Salátu. Přejeme podnětné čtení Kryštof Polník, Jaroslav Beránek Robert I. Sutton and Andrew Hargadon: Brainstorming Groups in Context: Effectiveness in a Product Design Firm,  Administrative Science Quarterly, Vol. 41, No. 4 (Dec., 1996), pp. 685­718

Brainstorming v souvislostech: výkonnost v designérské společnosti I Experimentální výzkum ukazuje, že lidé účastnící se skupinové mozkosmršti jsou méně výkonní ve vytváření nových   nápadů   než   kdyby   pracovali   samostatně.   Pozorovaná   ztráta   výkonnosti   v skupinových   mozkosmrštích   vedla   řadu   výzkumníků   k   závěru,   že   existují   dostatečně   silné   experimentální   podklady   k tomu,   aby   bylo   možné   prohlásit,   že   skupinové mozkosmršti nejsou příliš produktivní pracovní technikou. Tento závěr bychom chtěli v námi předložené   práci zpochybnit, a to proto, že je založen na předpokladu, že výkonnost ve vytváření nových nápadů je nejdůležitějším   přínosem mozkosmrští, a že tedy nebere v potaz jak a proč je vlastně technika mozkosmršti používána v reálných   podmínkách. Naše práce je kvalitativní studií užívání mozkosmršti v designérské společnosti. Ukazuje se, že skupinové   mozkosmršti mají pro designérskou společnost, její zaměstnance a klienty šest zásadních přínosů, které jsou v literatuře   věnované   technice   mozkosmršti   opomíjeny   nebo   –   pokud   se   o   nich   literatura   zmiňuje   –   nejsou   za   přínosy   vůbec   označovány. Těmito přínosy jsou: (1) rozvoj povědomí o různorodých designérských řešeních, (2) rozvoj různorodých   schopností   designérů,   (3)   rozvoj   povědomí   o   vlastních   znalostech   a   omezeních,   (4)   soutěž   o   prestiž   založená   na   1 *

Zpracováno podle Osborn, A. F.: Applied Imagination, New York, 1957. Vyznavače   „tvrdých“   vědeckých   metod   a   vědeckého   přístupu   upozorňujeme,   že   článek   nejspíše   bude   mít   –   na   jejich   vkus   –  poněkud „vyprávěcí“ povahu, ale taková je zkrátka povaha (některých) sociálně­psychologických prací.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 16/28

technických dovednostech a znalostech, (5) kladný dojem na zákazníky, (6) zisk pro firmu. Práce poukazuje na to, že   pokud je na mozkosmršť pohlíženo v souvislosti se jejím využitím ve skutečných podmínkách, a že pokud se řádně   tážeme   „čím“   a   „pro   koho“   je   mozkosmršť   přínosná,   ztrácí   doposud   uvažované   zásadní   kritérium   –   výkonnost   s ohledem na vytváření nových nápadů – svoji důležitost. Domníváme se proto, že je nutný širší pohled na hodnocení   dopadů užívání techniky mozkosmršti v reálných podmínkách. Osborn (1957) kniha  Applied Imagination  podnítila používání skupinové mozkosmršti jakožto techniky pro  zvýšení tvořivosti. Osborn navrhl čtyři pravidla pro mozkosmrštní sezení: nekritizovat, cílem je kvantita,  vylepšujte a využívejte již předložené nápady, říkejte vše, co vám přijde na mysl, byť jsou to sebedivočejší  nápady.   Produktivita   techniky   mozkosmršti   byla   od   té   doby   předmětem   mnoha   výzkumů.   Databáze  Psychological Abstracts uvádí, že mozkosmršť byla v letech 1967 až 1994 předmětem 208 vědeckých prací. Data  pořízená   v   početných   experimentech   však   vedla   výzkumníky   k   tomu,   aby   usoudili,   že   skupinová  mozkosmršť   je   neproduktivní   technika.   Domníváme   se,   že   tento   závěr   je   pochybný,   neboť   se   zakládá  výsadně na hodnocení úspěšnosti vytváření nových nápadů a zcela odhlíží od toho proč a jak je mozkosmršť  uživána  v   praxi.  Na  základě  pozorování   provedených   v  firmě,  kde   je  mozkosmršť  běžně   používána,  se  přikláníme k tomu, že mozkosmršť a její přínosy je třeba hodnotit v širším rámci.  Většina prací zabývajících se  mozkosmrští, obzvláště prací experimentálních, se zaměřuje  na dvě  všeobecně přijímaná tvrzení. Mozkosmršť je na jednu stranu líčena jako oblíbený nástroj pro zvládání úkolů  vyžadujících   tvořivost   jako   je   kupříkladu   vývoj   nových   výrobků,   reorganizace   obchodních   plánů,  zdokonalování   výrobních   postupů   a   podobně.   Zároveň   ale   experimenty   ukazují,   že   skupina   pracující  technikou mozkosmršti je, co se týče počtu nadhozených jedinečných nápadů, méně efektivní než „formální  skupina“ samostatně pracujících jedinců, jejichž výsledky jsou následně uměle představeny jako výsledky  práce   skupiny.   Práce,   které   na   tento   jev   poukazují,   pochopitelně   shledávají   nevýkonnost   techniky  mozkosmršti  v  překvapujícím   rozporu   s  všeobecně  přijímaným  tvrzením   Osborn  (1957),  které  uvádí,  že  osoba pracují v mozkosmršťové skupině přijde průměrně s dvakrát větším množstvím nápadů, než kdyby  pracovala samostatně. Nedávné  přehledné  práce  ukazují,  že  „ztráta produktivity“ je  takřka bez výjimky  pozorovatelná  v mozkosmršťových skupinách o více než dvou členech (kupříkladu práce Mullen, Johnson a Salas, 1991;  Stroebe a Diehl, 1994; Paulus, Brown a Ortega, 1996). Mullen, Johnson a Salas (1991) navíc tvrdí, že „formální  skupiny“ přicházejí s kvalitnějšími nápady než skutečné skupiny. Diehl and Stroebe (1987) ovšem ukázali, že  provedené   studie   mozkosmršťových   skupin   nijak   významně   nenaznačují,   že   by   se   formální   a   skutečné  skupiny   nějak   odlišovaly   s   ohledem   na   kvalitu   předložených   nápadů.   Jen   malé   množství   prací   je   ve  skutečnosti zaměřeno  na kvalitu  výstupu a i ty práce, které  hodnotí  kvalitu  výstupu, obvykle  používají  měřítka kvality, která jsou úzce spjatá s počtem předložených nápadů, a my jsme nebyli schopni nalézt ani  jednu práci, která by uváděla, že je nějaký významný rozdíl mezi průměrnou kvalitou nápadů v obou typech  skupin.  Diehl  a Stroebe  dospěli  k závěru,   že  skutečné  skupiny  vytvářejí  méně  nápadů a méně  dobrých  nápadů než formální  skupiny  (výsledky platí s korelačním koeficientem 0,9), ale kromě  doložené   ztráty  produktivity, je, zdá se, kvalita výstupů obou typů skupin srovnatelná. Většina výzkumu se  zaměřila spíše  na otázku proč produktivita ve skutečných skupinách klesá.  Diehl a Stroebe (1987) mají za to, že příčiny poklesu produktivity jsou trojí: 1.

obava z hodnocení (členové skupiny nepředkládají všechny své nápady, protože se obávají toho, co  by si o nich mohli myslet ostatní),

2.

zahálka a lenost (v porovnání se samostatnou prací se jedinci necítí natolik odpovědní za vytváření  nových nápadů, a tak mu nevěnují tolik úsilí),

3.

zablokování   tvorby   (v   porovnání   se   samostatnou   prací   je   jedinci   znemožněno   nadhazovat   nové  nápady v době, kdy mluví ostatní, naslouchání ostatním navíc ruší vlastní myšlení).

Vliv   obavy   z   hodnocení   je   částečně   experimentálně   potvrzen.   Ztráta   produktivity   je   větší,   pokud   je  mozkosmršti přítomna osoba s nadřazeným postavením vůči ostatním (Mullen, Johnson a Salas, 1991), anebo  pokud mají členové skupiny obavy z sociální interakce s ostatními (Camacho a Paulus 1995). Naopak vliv  lenosti je  spíše   neprokázaný. Nejpádnější  argumenty  jsou pak  k  dispozici ve prospěch třetí příčiny, a to  obzvláště   v Diehl   a   Strohe   experimentech   (pro   souhrn   výsledků   doporučujeme   Stroebe   a   Diehl,   1994   a 

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 17/28

Paulus, Brown a Ortega, 1996). Paulus and Dzindolet (1993) ukázali, že ztráta produktivity může být také  částečně   vysvětlena   srovnáváním   mezi   jednotlivými   členy   skupiny.   Členové   skutečných   skupin   často  porovnávali svou výkonnost s těmi členy skupiny, kteří předkládali nejméně nápadů, a následně se jejich  výkonnosti přizpůsobovali, což pochopitelně vyústilo v menší množství nápadů předložených skupinou. O poznatek, že lidé jsou výkonnější, když pracují samostatně, se opřel paralelně probíhající výzkum  zaměřený   na   návrh   (pravděpodobně)   lepších   technik   pro   získávání   nových   nápadů.   Technika   Delphi  (Dalkey, 1968) a technika formálních skupin (Van de Ven a Delbeq, 1974) jsou založeny na úvodní samostatné  práci,   která   je   následována   několika   koly   vzájemné   interakce,   která   slouží   k   vytříbení   a   vyhodnocení  předložených   nápadů.   Současný   výzkum   se   pak   soustředí   na   elektronické   formy   mozkosmršti,   v   nichž  členové skupiny zapisují své nápady do počítače, který jim zároveň – v jiném okně – zobrazuje nápady, se  kterými přišli ostatní členové skupiny. Obhájci této metody tvrdí, že takto je lidem umožněno, aby využívali  nápadů ostatních a zároveň přitom nebyli blokováni tak, jako při přímé interakci. Skupiny, které používají  elektronickou   mozkosmršť   vytvářejí   více   nápadů   na   osobu   a   zdá   se,   že   v   porovnání   se   skutečnými  skupinami netrpí ztrátou produktivity (kupříkladu Gallupe et al., 1992; Valacich, Dennis a Connolly, 1994). Experimenty, ve kterých byly porovnávány formální a skutečné skupiny, uvádějí, kromě pozorované  ztráty   produktivity,   ještě   další   výsledky   (Stroebe   a   Diehl,   1994;   Paulus,   Brown   a   Ortega,   1996).   Mnoho  experimentátorů   poukazuje   na   to,   že   subjekty   ve   skutečných   skupinách   vykazovaly   mnohem   vstřícnější  reakce   na   celý   průběh   vytváření   nových   nápadů   –   kupříkladu   s   ohledem   na   spokojenost   s   celým  mozkosmršťovým sezením či s vlastní výkonností. Subjekty dále měly dojem, že čas při mozkosmršťových  sezeních ubíhal rychleji a věřily, že sezení vedlo k vytvoření více nápadů a k vytvoření více kvalitnějších  nápadů. Současná literatura (kupříkladu Mullen, Johnson a Salas, 1991; Stroebe a Diehl, 1994; Paulus, Brown  a   Ortega,   1996)   zabývající   se   mozkosmrští   poukazuje   na   zmíněné   jevy   jako   na   další   dopady   techniky  mozkosmršti odlišné od jednostranného zaměření na výkonnost. Kladná hodnocení mozkosmrštních sezení  jsou však převážně představována jako příznaky přehnaného sebevědomí, nevědomé snahy přikrášlit svůj  obraz,   touhy   po   souladu,   nebo   jednoduše   chybného   hodnocení   situace,   které   vede   k   představě   o   vyšší  výkonnosti mozkosmršťových skupin, a nejsou vůbec nahlížena jako žádoucí výstupy samy o sobě. Zmíněná   literatura   se   zřídkakdy   zabývá   otázkou,   zda   je   (nebo   by   mělo   být)   vytváření   nových  nápadů hlavním klíčem k hodnocení výkonnosti skutečných mozkosmršťových skupin. Objektivní měřítka  vztažená k vytvořeným novým nápadům jsou považována za jediná použitelná k hodnocení výkonnosti,  v mnohých případech se za takové objektivní měřítko prostě považuje počet nových nápadů připadajících na  jednu   osobu   ve   skupině.   Individuální   výkonnost   při   vytváření   nových   nápadů   je   tak   v   literatuře  ztotožňována   s   výkonností   mozkosmršťových   skupin   jako   takových,   individuální   výkonnost   je   pak  v podstatě ztotožňována s pojmy jako „výkonnost“, „účinnost“ a „výkon“. Diehl a Stroebe (1991: 392) použili  data   o   počtu   nápadů   na   jednu   osobu   k   tomu,   aby   doložili,   že   existuje   „přesvědčivý   důkaz“   o   tom,   že  mozkosmrštní skupiny jsou „nevýkonné“ a pojmenovali svou nedávnou přehlednou práci  Why groups are   less effective than their members: On productivity loss in idea generating groups tedy Proč jsou skupiny méně výkonné   než lidé v nich sdružení: O ztrátě výkonnosti v mozkosmršťových skupinách  (Stroebe a Diehl, 1994: 271). Paulus,  Brown   a   Ortega   (1996)   chápou   počet   nápadů   na   jednu   osobu   a   výkon   mozkosmršťové   skupiny   jako  synonyma. Mullen, Johnson a Salas (1991: 18) na základě sledování počtu nápadů na jednu osobu uvádějí:  „Zdá se, že lze jen velmi obtížně najít jakákoliv měřítka výkonnosti, která by mohla ospravedlnit používání  techniky   mozkosmršti,   a   dlouho   přetrvávající   oblíbenost   mozkosmršti   je   zcela   jednoznačně   a  neoddiskutovatelně založena na zavádějících tvrzeních.“ Ztráta výkonnosti je doložena v celé řadě experimentů a je velmi významným jevem, v této práci ale  chceme   zpochybnit   tvrzení,   že   mozkosmrštní   skupiny   představují   „neúčinnou“   techniku,   a   že   jsou  „nevýkonné“. Činíme tak proto, že teorie a data získaná v experimentech se nijak nevztahují k tomu, jakým  způsobem je technika mozkosmršti používána ve skutečných podmínkách. Nebyli jsme schopni dohledat  jedinou práci, která by se zabývala studiem techniky mozkosmršti tak, jak je prováděna v organizacích, které  ji   pravidelně   využívají.   Paulus,   Larey   a   Ortega   (1995)   doložili   ztrátu   výkonnosti   v   mozkosmrštních  skupinách, jejímiž členy byli zaměstnanci téže společnosti. Subjekty se měly společně dobrat nápadů, kterak  „zlepšit chod firmy“ a autoři subjekty popisují jako „týmově pracující“ a uvádějí, že subjekty za sebou měly  „celé   tři   dny   tréninku   skupinové   dynamiky“   (p.   253).   Subjekty   nicméně,   zdá   se,   nebyly   vycvičeny  v mozkosmrštních   technikách   a   ani   mozkosmršť   před   experimentem   nepoužívaly,   domníváme   se   proto 

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 18/28

jmenovaná   práce   nijak   nevypovídá   o   tom,   jak   a   proč   je   mozkosmršť   běžně   využívána   ve   skutečných  organizacích2. V podstatě veškerý výzkum zaměřený na mozkosmrštní techniky byl proveden s osobami,  které: 1.

spolu   před   experimentem   nijak   nespolupracovaly,   a   ani   se   to   od   nich   neočekávalo   po   skončení  experimentu,

2.

neměly mezi sebou vytvořené sociální vazby, a ani se nepředpokládalo, že si v budoucnu takovéto  vazby vytvoří,

3.

nepoužívaly vytvořené nápady,

4.

neměly potřebné odborné vzdělání,

5.

nevládly dovednostmi, které doplňovaly dovednosti ostatních členů skupiny,

6.

neměly hlubší zkušenost s mozkosmrští,

7.

neměly hlubší zkušenost s vedením mozkosmrštních sezení3.

Domníváme   se,   že   mnoho   výše   uvedených   bodů   neodpovídá   skutečnému   nasazení   techniky  mozkosmršti   ve   firmách,   právě   naopak,   některé   z   bodů   v   podstatě   jsou   charakteristikami   nasazení  mozkosmršti ve firmách – a to má zásadní význam. Nevsazení techniky mozkosmršti do souvislostí je v  podstatě   charakteristické   pro   většinu   experimentů.   Hackman   (1985:   131)   uvádí,   že   v   mnohých   pracích  zaměřených   na   zkoumání   skupinové   výkonnosti   je   zcela   zřejmý   sklon   „nezabývat   se   souvislostmi,   ve  kterých   skupina   pracuje“,   Hackman   dále   tvrdí,   že   odhlížení   od   důležitých   souvislostí   nutně  experimentátorům   znemožňuje,   „aby   dokázali   něco   říci   o jejich   vlivu“.   Je­li   systematicky   odhlíženo   od  dodatečných vlivů jako je vzájemná provázanost jednotlivých úkolů, sociální vazby (přátelství), hierarchická  struktura či motivace, pak jsou pravděpodobně poznatky získané o skupinovém chování buď neúplné nebo  přespříliš   zjednodušené   (Mowday   a   Sutton,   1993).   Výše   jmenované   vazby   a   vnější   omezení   pak   mohou  vysvětlit různorodost získaných výsledků a změnit pohled na to, jaké výstupy by měly být považovány za  důležité, a mohou osvětlit, pro koho jsou získané výstupy skutečně přínosem, a pro koho jsou ztrátou. Značný důraz na počet vytvořených nápadů jakožto měřítka výkonnosti a odhlížení od rámce, ve  kterém   skupina   pracuje,   napovídá,   že   odsouzení   mozkosmršťi   jako   nevýkonné   techniky   je   poněkud  předčasné. V literatuře je mozkosmršť nahlížena především jako jednorázová technika pro vytváření nápadů  a literatura se již nezabývá dalšími možnými přínosy či popřípadě stinnými stránkami mozkosmršti. Tento  úzký pohled na mozkosmršť vzdáleně připomíná první „strojové“ teorie o chodu firem, jako je kupříkladu  teorie Taylor a Guick, kterou Katz a Kahn (1978: 260) charakterizovali jako teorii, která „tvrdí, že stejně jako  vyrábíme  stroje  s  charakteristikami vhodnými  k vykonávání  nějaké  činnosti, tak  podle  nějakého  návrhu  sestavujeme organizační strukturu tak, aby byla vhodná k dosažení daného cíle“. Strojové teorie chápou  společnost  (firmu)  jako  uzavřený  systém a odhlížejí  od toho, kterak  jsou  zdroje  společnosti ovlivňovány  interakcí s okolním světem, a nakolik jsou výstupy  přijatelné  těmi, pro které  jsou určeny. Strojové  teorie  2

3

Paulus, Larey a Ortega (1995) uvádějí jen velmi povrchní popis tréninku skupinové dynamiky, kterým subjekty prošly. Není ani  uvedeno, zda byl zmíněný trénink také zaměřen na techniku mozkosmršti. Autoři dále tvrdí, že subjekty ve zkoumané skupině  vykazovaly „pracovní a sociální soudržnost“ (p. 253), ale hloubka této soudržnosti je nejasná. Je uvedeno, že „zaměstnanci se do  experimentu přihlásili společně s kolegy z pracoviště“ (p. 253), což naznačuje, že některé experimentální skupiny byly složeny ze  zaměstnanců z různých pracovišť. Paulus a spolupracovníci nicméně uznávají, že jejich poznatky postrádají všeobecnou platnost:  „Naše výsledky by neměly být chápány jako zamítnutí mozkosmršti jako účinné techniky. Nepoužívali jsme žádné nástroje běžně  využívané   při   mozkosmrštních   sezeních   zkušenými   vedoucími,   jako   je   flip­chart,   pobídky   k   neodbíhání   od   tématu,   důsledné  vyžadování pravidel mozkosmršti,  nasměrování skupiny k jinému přítupu k problému v okamžiku,  kdy proud nápadů začíná  ochabovat, řazení krátkých přestávek nebo času na přemýšlení a podobně.“ (p. 259) Existují samozřejmě výjimky. Osborn (1963) uvádí několik útržkovitých příkladů společností, které bežně používají mozkosmršť, ale  tyto příklady jsou pouze mlhavými příklady „úspěšných praktik“. Existují i podklady pro tvrzení, že ztráta výkonnosti je menší,  pokud  jsou subjekty předem  školeny  v  technice mozkosmršti  (Parnes  and  Meadow,  1959).  Stroebe  a  Diehl (1994)  také  popisují  nepublikovanou práci Diehl z roku 1992, která ukazuje, že pokud členové skupiny disponují rozdílnými znalostmi, pak je ztráta  výkonnosti mozkosmrštní skupiny nepozorovatelná. Diehl pozorování ukazuje, že pokud jsou skupiny složeny z osob s vzájemně se  doplňujícími   znalostmi,   pak   jsou   takovéto   skupiny   výkonnější   (vytvářejí   více   nápadů)   než   skupiny   složené   z   lidí   se   stejnými  znalostmi nebo náhodně vybrané skupiny. Konečně skupiny vedené zkušenými prostředníky­vedoucími vytvářejí významně více  nápadů,   než  skupiny  bez   prostředníků.   Skupiny   bez   prostředníků   vytvářejí   méně   nápadů  než   formální   skupiny,   ale   pokud   je  mozkosmrštní   skupina   vedena   zkušeným   prostředníkem,   není   s   ohledem   na   počet   nápadů   mezi   formální   a   skutečnou  mozkosmrštní skupinou zásadní rozdíl (Offner, Kramer a Winter, 1996).

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 19/28

taktéž plnohodnotně nezachycují, že činnost společnosti, bez ohledu na to jaký je její hlavní záměr, vede  k celé řadě vedlejších (a přesto významných) výstupů, které nebyly zpočátku vůbec vůbec zamýšleny a nebo  si je nikdo ani nedokázal představit (Merton, 1968), stejně tak strojové teorie nepostihují skutečnost, že mezi  hlavní úkoly společnosti patří také snaha přilákat, udržet a motivovat zaměstnance (March and Simon, 1958). Zmíněný pohled na sociální systémy pochopitelně vede k celé řadě závažných důsledků s ohledem  na teorii skupinové výkonnosti ve společnostech (Hackman, 1985, 1987; Ancona, 1993), účinnosti organizační  struktury (Goodman et al., 1977) a výkonnosti společností (Meyer and Gupta, 1994). Autoři citovaných prací  dovozují, že pokud vůbec můžeme definovat a měřit cosi jako výkonnost, pak musíme výkonnost hodnotit  podle více různých kritérií, a to proto, že sociální systémy vytvářejí celou řadu výstupů, a v jsou v nich  začleněni jedinci s rozdílnými zájmy. Aby bylo možné hodnotit výkonnost, je potřeba se ptát v čem a pro koho.  Ve výzkumu zaměřeném na mozkosmršť je obvykle otázka v čem zúžena na „výkonnost ve vytváření nových  nápadů“, a otázka pro koho je zřídkakdy vůbec položena. Tyto úvahy o omezeních dosavadního výzkumu nás  vedly k záměru sledovat techniku mozkosmršti ve skutečné firmě. Existující literatura nás totiž vedla k údivu  nad tím, proč vůbec firma plýtvá zdroji na přípravu a vedení mozkosmršťových sezení, a proč nepojme  vytváření nových nápadů jako úkol pro jednotlivce a ne pro skupinu. Namísto toho, abychom se zaměřili  pouze na množství nápadů, jaké je vytvořeno během mozkosmršťových sezení, sledovali jsme také jaké další  přínosy, které má technika mozkosmršti pro zkoumanou firmu, její zaměstnance a obchodní partnery. Naše  pozorování jsme doplnili o poznatky získané v podobně zaměřených pracích a vyvodili jsme, že existuje ještě  šest dalších výstupů mozkosmršťových sezení, které je  vhodné  označit jako přínosné. Na základě těchto  poznatků jsme pak podrobně rozpracovali výklad pojmu výkonnosti techniky mozkosmršti.

Výzkum Výzkum  byl  proveden  ve společnosti  IDEO, která je  největší  designérskou firmou  ve Spojených  státech.  Společnost IDEO byla založena v roce 1978 a jejím současným ředitelem je David Kelly. IDEO zaměstnává  více jak 150 designérů, kteří navrhují výrobky pro obchodní partnery. Ředitelství společnosti je v Palo Alto,  California, a společnost má menší pobočky v Boston, Chicago, Grand Rapids, London, San Francisco, New  York  a  Tokyo.  Většina  zakázek  se   týká  strojního  inženýrství  a  průmyslového   designu.   Inženýři  navrhují  výrobky  s   ohledem   na  jejich  základní   funkčnost   a  snadnost   výroby,  průmyslový  designéři  pak   výrobky  upravují z pohledu „uměleckého“ zpracování a snadnosti používání. (Přitom berou ohled na inženýrská  omezení.)   Výzkum   byl   zaměřen   na   45   inženýrů   pracujících   v   Palo   Alto,   kteří   se   zabývají   strojírenským  zpracováním výrobků (a v menší míře i elektronikou a software) a na 35 manažerů a ostatních pracovníků,  kteří mají co do činění s touto inženýrskou skupinou. Budeme se řídit názvoslovím, které je ve firmě běžné, a  budeme o IDEO zaměstnancích mluvit jako o „produktových designérech“, „designérech“ a někdy (stejně  jako oni) prostě jako o „inženýrech“. Projekty společnosti IDEO trvají od několika týdnů až po tři roky, přičemž průměrná délka trvání  projektu   je   jeden   rok.   Výstupem   projektů   může   být   jen   hrubý   náčrt   výrobku,   fungující   prototyp   nebo  kompletní nový výrobek. Zákazníky jsou jak velké společnosti řazené v žebříčku  Fortune 50  tak začínající  malé firmy. IDEO se podílela na vývoji více než tří tisíc výrobků v přinejmenším čtyřiceti průmyslových  odvětvích.  Mezi výrobky   na nichž  IDEO   pracovala patří   Macintosh  DuoDock, balení   zubní   pasty   Crest,  kartáčky na zuby, testery cholesterolu, původní počítačová myš Apple, elektrické kytary, cyklistické helmy,  telefony, plážové lehátko kombinované s ledničkou, zařízení pro angioplastiku, nabíječka pro elektromobily  General Motors, rybářské potřeby, notebooky, lampy, sluneční brýle Nike, lyžařské brýle Smith, bicyklové  kolo z uhlíkových vláken a skútr. IDEO je v obchodně zaměřeném zpravodajství uznávanou společností a  v letech 1993, 1994 a 1995 a za poslední desetiletí získala více  Business Week Design Excellence Awards  než  jakákoliv jiná společnost zabývající se průmyslovým designem. Společnost   IDEO   nijak   finančně   nepodpořila   náš   výzkum,   svolení   k   výzkumu   jsme   dostali   na  základě našich předešlých kontaktů s zaměstnanci IDEO, a také proto, že společnost IDEO měla za to, že by  mohla výsledky našeho výzkumu využít. David Kelly vyučuje na stejné univerzitě jako první z autorů, ale  oba se nikdy před začátkem výzkumu nepotkali. Druhý z autorů vystudoval průmyslový design v Silicon  Valley a později se mu zde, než se stal výzkumníkem v oblasti struktury společností, taktéž osm let věnoval a  přednášel   o   něm.   Během   studia   průmyslového   designu   byl   druhý   z   autorů   spolužákem   několika  zaměstnanců IDEO a absolvoval přednášky a později připravoval přednášky a přednášel s lidmi (a pro lidi)  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 20/28

zaměstnané v IDEO. Dále byl také zaměstnancem IDEO a to po dobu patnácti měsíců, a zákazníkem IDEO  během   svého   působení   v   Apple   Computer.   Manažeři   a   designéři   IDEO   měli   zájem   o   výsledky   našeho  výzkumu, protože zákazníci IDEO jako Samsung a Steelcase, se rozhodli pro spolupráci s IDEO (částečně)  také proto, aby se naučili jak vybudovat firemní kulturu tak, aby byla stejně novátorská jako v IDEO. IDEO  doufala,   že   naše   pozorování   způsobu,   struktury   a   pravidel   vývoje   průmyslového   designu   tak,   jak   je  uplatňován v IDEO napomohou zmíněným zákazníkům převzít důležité prvky firemní kultury, o kterou  mají zájem. S David Kelly jsme se dohodli, že zatímco jména zaměstnanců nebudou ve výsledcích výzkumu  odhalena bez jejich svolení, identita David Kelly a společnosti IDEO bude  odpočátku ve výzkumu jasně  zmíněna.   K   tomuto   opatření   nás   vedlo   přesvědčení,   že   by   bylo   nemožné   zatajit   výzkum   před   lidmi  z prostředí průmyslového designu vůbec, z naší domovské univerzity a před zákazníky IDEO, se kterými  jsme během výzkumu mluvili buď my nebo zaměstnanci IDEO4.

Metoda Každý   z   nás   strávil   v   období   od   března   1994   do   května   1995   šest   až   osm   hodin   týdně   v   komunitě  zaměstnanců   IDEO.   Terénní   výzkum   dále   pokračoval   se   ztenčenou   intenzitou   až   do   konce   února   1996,  přičemž v tomto období navštěvoval IDEO týdně alespoň jeden z nás. Jakákoliv návštěva IDEO sebou nesla  neplánované rozhovory s zaměstnanci IDEO, a to proto, že mnoho zaměstnanců nás znalo ještě z doby před  zahájením výzkumu, a byli pochopitelně zvědaví na jeho průběh, nepsaná pravidla společnosti IDEO jsou  navíc nastavena tak, aby podněcovala přátelské rozhovory o chodu společnosti a vývoji výrobků. Budova, ve  které pracovala většina inženýrů je navržena jako otevřený kancelářský prostor, což samozřejmě navádělo  k neplánovaným   neformálním   setkáním.   Další   IDEO   budovy   v   Palo   Alto   (průmyslový   design,  administrativa, dvě  strojírenské  dílny,  joint venture  s Samsung)  jsou  několik  bloků  od sebe  (Kelly  hovoří  o „malém městě“), a tak se řada neplánovaných, ale poučných setkání odehrála přímo na ulici. Náš etnografický výzkum jsme zahájili s mlhavým výzkumným záměrem, s otázkou: „Jak se v IDEO  všedně rodí neobvyklé nápady?“ Sledujíce pravidla pro induktivní výzkum, snažili jsme se do doby než se  vynoří   závažná   výzkumná   témata   pouze   popisovat   skutečnost.   Jakmile   se   vynořila  nadějná   témata   jako  mozkosmršť, zaměřili jsme shromažďování dat na tuto oblast, započali jsme se studiem dostupné literatury,  a provedli jsme  předběžný rozbor problematiky, abychom zjistili, na co  se  máme  dále soustředit. Zájem  o techniku mozkosmršťi se prodral do popředí v listopadu 1994, kdy nám jeden z kolegů řekl, že technika  mozkosmršti   „je   prokazatelně   neefektivní“,   což   nás   postavilo   před   otázku,   zda   IDEO   skutečně   při  mozkosmršťových sezeních plýtvá penězi a časem. Materiál o nějž opíráme závěry o technice mozkosmršti  lze zhruba rozdělit do osmi skupin:

4

1.

Pozorovaná  mozkosmrštní  sezení. Celkem jsme  analyzovali 24 mozkosmrštních sezení, šesti jsme  se  zúčastnili osobně, osmnáct jsme viděli na videu. Mozkosmrštní sezení trvala od 45 minut do dvou  hodin. Video, které jsme dostali, bylo natočeno IDEO inženýry, kteří ho využívali při navrhování  výrobků. Témata mozkosmrštních sezení byla rozmanitá: tři sezení se týkala osobních spotřebičů, tři  nábytku,   tři   videokamer,   dvě   chirurgických   nástrojů,   dvě   zdravotnických   pomůcek   pro  rekonvalescenci,   dvě   zařízení   na   odběr   krve,   dvě   přenosných   osobních   počítačů,   dvě   osobních  komunikačních   pomůcek,   jedno   sezení   se   zabývalo   dálkovým   ovladačem,   lyžařskými   brýlemi,  vysavačem,   vodovodním   kohoutkem   a   přenosným   systémem   pro   kontrolu   dopravy.   O   každém  sezení jsme si vedli vlastní záznamy a také jsme, pro 11 z 24 mozkosmrštních sezení, dostali „zprávy  o mozkosmršti“, které byly běžně připravovány pro zákazníky, a to proto, aby shrnuly vytvořené  nápady a podrobně rozebraly ty z nich, které se jevily jako slibné.

2.

Rozhovory   s   ředitelem,   manažery   a   designéry.  Celkem   jsme   vedli   šedesát   polostrukturovaných  pohovorů, třicet sedm rozhovorů bylo nahráno a přepsáno, během ostatních rozhovorů jsme si vedli  vlastní poznámky. S některými lidmi jsme vedli více rozhovorů, celkem bylo vyzpovídáno kolem  třiceti   pěti   lidí.   Úvodní   rozhovory   se   týkaly   obecných   záležitostí,   manažeři   a   designéři   byli  dotazování na historii IDEO, její zákazníky, konkurenty, strukturu, zvyklosti v oblasti řízení lidských  zdrojů   a   pracovní   zvyklosti.   Další   rozhovory   pak   byly   zaměřeny   na   témata,   která   jsme   chtěli 

Identita většiny zákazníků IDEO a výrobků, které IDEO vyvíjela, je v našem výzkumu odhalena, vesměs se totiž jednalo o veřejně  dostupné informace. Zhruba deset procent informací o zákaznících a výrobcích IDEO jsme vyhodnotili jako citlivé informace a ve  zprávě o výzkumu je zatajujeme.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 21/28

podrobně rozebrat. Mozkosmršť byla hlavním tématem dvanácti rozhovorů, a ve velké míře se jí  nějak týkaly takřka všechny rozhovory. 3.

Neformální   rozhovory.  Absolvovali   jsme   stovky   neformálních   rozhovorů   s   manažery,   designéry   a  ostatními zaměstnanci. Délka hovorů se pohybovala od několika vět (kupříkladu vývojář nás míjel  na   chodbě,   v   rukou  prototyp   výrobku   a  prohodil   „tohle   bude   skvěle   fungovat   pokud   se   v   tom  zákazník nezačne hrabat“) po důkladné výměny názorů během oběda. Hovory se často točily okolo  mozkosmršti,  protože   se   všichni   pravidelně   účastnili   mozkosmršťových   sezení,  a   věděli   tedy,  že  mozkosmršť je předmětem našeho výzkumu. Mluvili jsme v podstatě se všemi zaměstnanci z Palo  Alto, mnohokrát jsme hovořili s ředitelem a výše postavenými manažery a designéry. O IDEO jsme  také hovořili s deseti zákazníky společnosti.

4.

Sledování designérských týmů. Každý z autorů sledoval jeden designérský tým zabývající se vývojem  daného výrobku, jeden designérský tým jsme sledovali po dobu šesti měsíců, druhý po dobu čtyř  měsíců.   S   členy   týmu   jsme   se   setkávali   zhruba   jednou   za   dva   týdny,   účastnili   jsme   se   sezení  týkajících   se   návrhu   daného   výrobku   (včetně   mozkosmrštních   sezení)   a   dostávali   jsme   náčrtky,  zprávy, video nahrávky a podobně, které byly, v některých případech, buď přímo vytvořeny během  mozkosmrštních sezení nebo jimi byly inspirovány. První z týmů se zabýval osobními spotřebiči a  sledovali jsme ho až do doby, kdy tým připravil prototyp a konečné plány výrobku. Druhý z týmů  téměř   dokončil  návrh  domácího  spotřebiče,  ale   nový  ředitel  zákaznické  firmy  pozastavil  projekt  s tím,   že   musí   vyhodnotit   obchodní   strategii   firmy.   Několik   měsíců   poté,   co   jsme   tým   přestali  sledovat, se zákazník rozhodl, že IDEO by měla dokončit pozastavený projekt.

5.

Rozhovory s designérskými týmy. S členy čtyř dalších designérských týmů jsme vedli rozhovory o jejich  minulé   práci,   ze   všech   rozhovorů   byl   pořízen   zvukový   záznam,   který   byl   následně   přepsán.  K rozhovorům o dvou projektech jsme přinesli prototyp a konečný výrobek, který byl výstupem  projektu. Každou skupinu jsme požádali, aby popsala, jak se projekt vyvíjel a jakou roli při jeho  přípravě   hráli   jednotliví   členové   týmu.   Poté   jsme   se   věnovali   mezilidským   vztahům   v   týmu,  plánování   a   technickým   aspektům   projektu.   Každý   z   projektů   vyžadoval   zapojení   několika  inženýrských specializací a v průběhu všech projektů byla pořádána mozkosmrštní sezení.

6.

Další setkání. Byli jsme přítomni jednání, které se zabývalo otázkou jak komunikovat s významným  zákazníkem   společnosti,   a   jednání   s   tímto   zákazníkem   o   způsobu,   jakým   v   IDEO   vznikají  designérské návrhy. Kromě toho jsme se ještě zúčastnili sezení se dvěma inženýry, kteří se pokoušeli  popsat způsob práce v IDEO a sestavit jeho psaná pravidla, byli jsme také přítomni na asi dvanácti  „Pondělních ranních setkáních“. Téměř každé pondělí se ředitel Kelly setkává se všemi zaměstnanci  v Palo Alto, kteří mají co do činění s „inženýrským designem“. Všichni obvykle sedí v kruhu na  podlaze, a setkání začínají tak, že Kelly mluví o naléhavých, zajímavých či zábavných událostech.  Pak se manažeři a designéři věnují popisu nových nebo zvažovaných projektů, a seznamují ostatní  s průběhem   projektů,   na   kterých   se   právě   pracuje.   Dalším   bodem   setkání   je   sezení   „ukaž   a  představ“,   během   kterého   designéři   představují   a   popisují   nové   výrobky,  prototypy,  materiály   a  výrobní   metody.   Účastnili   jsme   se   také   třech   mozkosmrštních   sezení   zabývajících   se   způsobem  vývoje v IDEO. První z těchto setkání bylo věnováno otázce, jakým způsobem by mohl být vývojový  proces používaný v IDEO přenesen do jiné firmy, aby podpořil vlastní inovační potenciál této firmy.  Druhé setkání bylo věnováno otázce, jak vnést systém do nesourodých popisů vývojového procesu  v IDEO, a třetí setkání otázce jakým způsobem inženýři při vývoji nových výrobků využívají své  rozdílné technické znalosti.

7.

Podklady   týkající   se   IDEO.  Nashromáždili   jsme   několik   desítek   článků   z   veřejných   zdrojů   jako  Fortune,   Bussiness   Week,   Wired,   Fast   Company,   ID   a   popularizačních   knih.   Shlédli   jsme   kolem  deseti   televizních   programů   věnovaných   IDEO,   které   kdy   běžely   na   významných   televizních  kanálech   jako   ABC,   CNN,   BBC   a   Discovery   Channel.   Prohlédli   jsme   si   také   oficiální   CD  s „průvodcem“ po IDEO. Dále jsme shromáždili materiály, které připravila přímo IDEO, nebo se jí  úzce dotýkají, mezi zmíněnými materiály byla kupříkladu příručka  Metodologie vývoje pro inženýry,  která obsahovala devět stran textu věnovaného technice mozkosmršti, prohlédli jsme si další čtyři  zprávy o mozkosmrštních sezeních, náčrtky prototypů, Harvard případovou studii o vývoji držáku  na   klávesnici,   který   částečně   vznikl   v   IDEO   (Leonard­Barton,   1995),   a   novinový   článek 

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 22/28

o mozkosmrštním sezení, během kterého byl vymyšlen cyklistický držák na hrneček, ze kterého se  nikdy nevylije přepravovaná káva, což si nakonec reportér mohl vyzkoušet na vlastní kůži (O'Brien,  1995). 8.

Dotazník o technice mozkosmršti. Inženýrům pracujícím v Palo Alto jsme dali vyplnit krátký dotazník  o tom, jak se podílet na mozkosmršti a jak vést mozkosmršť. Podle metodiky Eisenhardt a Bourgeois  (1988), jsme  získaná data použili  ne  k ověření  našich domněnek, ale  jako  vodítko  pro  vytvoření  nových   domněnek   a   lepší   zacílení   stávajících   domněnek.   Dotazník   jsme   rozdali   v   březnu   1995,  zhruba šest měsíců poté, co jsme náš výzkum začali zaměřovat na techniku mozkosmršti. Dotazník  se skládal ze čtyřiceti otázek zaměřených na kvantitativní údaje, třicet sedm otázek bylo položeno  tak,   aby   byl   odpovědí   údaj   na   pětibodové   stupnici   Likert   typu,   tři   otázky   zjišťovaly,   kolika  mozkosmršťových sezení se daný inženýr zúčastnil a kolik jich případně vedl. Celkem jsme rozdali  čtyřicet  pět  dotazníků a vrátilo  se nám jich třicet sedm, dvacet sedm dotazníků pak obsahovalo  písemnou odpověď na žádost o „další komentář ohledně mozkosmrštních sezení v IDEO“.

Popis mozkosmrštního sezení v IDEO Výše   jmenovaná   data   jsme   použili   k   sestavení   popisu   mozkosmrštních   sezení   v   IDEO,   a   následně  k vyhodnocení   výkonnosti   techniky   mozkosrmšti.   „Mozkosmršť“   nebo   „smršť“   je   v   podání   IDEO  plánovaným osobním setkáním, které je svoláváno proto, aby napomohlo vzniku nových nápadů, obvykle  s ohledem na návrh nových výrobků. Designérské týmy svolávají a vedou mozkosmrštní sezení za účelem  vyzískání   nových   nápadů   od   ostatních   inženýrů   IDEO,   kteří   nejsou   členy   týmu,   a   –   méně   často   –   od  průmyslových   designérů   nebo   dokonce   neinženýrských   profesí   v   IDEO.   Čas   věnovaný   mozkosmrštním  sezením je obvykle účtován zákazníkům IDEO. Průzkum ukázal, že inženýři se v posledním roce zúčastnili  od   čtyř   do   osmdesáti   mozkosmrštních   sezení   (průměrně   dvacet   čtyři),   třicet   jedna   z   třiceti   sedmi  dotazovaných pak v uplynulém roce vedlo vlastní mozkosmrštní sezení, a to v počtu od dvou do dvaceti  (průměrně  šest).  Manažeři   IDEO  tvrdí,  že  inženýři  stráví   přípravou,  účastí  a  rozborem   mozkosmrštních  sezení   kolem   pěti   procent   pracovní   doby,   zřídkakdy   však   více   jak   deset   procent   pracovní   doby.  Demografické zastoupení vedoucích a účastníků mozkosmrštních sezení odpovídá demografickému složení  IDEO,   většině   účastníků   je   mezi   dvacet   pěti   až   čtyřiceti   lety,   jsou   to   muži   (osmdesát   procent),   běloši  (osmdesát procent) a obvykle jsou držiteli bakalářského nebo inženýrského titulu. Zákazníci IDEO se účastní  zhruba   dvaceti   procent   mozkosmrštních   sezení,   povětšinou   během   prvního   týdne   běhu   projektu,   kdy  potřebují představit svoje dosavadní výrobky a oblast působení, tedy v době než začne detailní práce na  návrhu nového výrobku. Zákazníci si také občas platí IDEO za několik mozkosmrštních sezení, které jim  mají   umožnit   rozhodnout   se,   zda   danému   týmu   svěří   vývoj   nového   výrobku,   či   jen   prostě   proto,   aby  načerpali nové podněty mimo okruh jejich vlastní firmy a trhu.  Designéři   se   domnívají,   že   mozkosmrštní   sezení   vyžadují   zvláštní   dovednosti,   které   se   je   nutné  naučit, schopnost kvalitně se podílet na mozkosmršti je pak chápána jako jiná schopnost než kvalitně vést  mozkosmršť,   a   míra   ovládnutí   těchto   schopností   se   liší   i   u   zkušených   mozkosmrštníků.   Inženýři   se  s mozkosmrští setkali během vysokoškolského studia designu, a během práce v IDEO ji pak zakusili v plném  nasazení a získali tak zkušenosti a „pověst“ dobrých či špatných mozkosmrštníků. Jeden z inženýrů řekl:  „Schopnost využít mozkosmršti se vyvíjí s časem. A schopnost úspěšně vést mozkosmrštní sezení si člověk  osvojuje mnohem déle – platí to alespoň o mně. Sám sebe považuji za dobrého mozkosmrštníka, ale jen za  průměrného vedoucího mozkosmršti. Před rokem jsem na sebe nahlížel jako na dobrého mozkosmrštníka a  špatného vedoucího.“ Vedoucí   mozkosmršti   připravuje   sezení   tak,   že   nejdříve   sestaví   seznam   účastníků   vládnoucích  potřebnými dovednosti a to s ohledem na to, aby se dovednosti jednotlivých účastníků doplňovaly. Účastníci  jsou   sezvání   emailem,   osobně   nebo   telefonicky.   V   záznamech   o   mozkosmrštním   sezení   týkajícího   se  lyžařských brýlí čteme: Eve   řekla,   že   její   designérský   tým   pozval   lidi,   kteří   vládli   potřebnými   technickými   znalostmi:   jeden   měl   zkušenost s pěnou, druhý s čirými plasty a další pak s výrobou. Také tvrdí, že při přípravě sezení postupovala jako   obvykle, nejprve rozeslala předběžnou žádost s prosbou o pomoc, podle odpovědí pak vyhodnotila, kdo by mohl vládnout   užitečnými vědomostmi, a toho pak pozvala na vlastní sezení. Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 23/28

Témata mozkosmrštních sezení se pohybují od velmi širokých („K čemu se dá použít počítač, když je  vypnutý?“) po jasně pojmenované designérské problémy. („Tenhle nástroj je příliš hlučný.“) Mozkosmrštní  sezení trvají od čtyřiceti pěti minut po sto dvacet minut a účastní se jich od tří do deseti osob, mozkosmršti  s obecnými tématy  trvají  déle  a mají  více  účastníků.  V průběhu  typického  projektu jsou  během  prvních  týdnů svolána dvě až čtyři mozkosmrštní sezení, která mají nastínit možné způsoby řešení projektu. Poté  jsou již mozkosmrštní sezení používána jenom zřídka, obvykle v případech, kdy tým ustrne na místě nebo  když   potřebuje   vyřešit   konkrétní   inženýrský   problém.   V   této   fázi   projektu   jsou   mozkosmrštní   sezení  svolávána jednou za měsíc nebo jednou za dva měsíce. Mozkosmrštní   sezení   probíhají   v   zasedacích   místonostech.   Na   zdech   jsou   na   různých   místech  vyvěšena  pravidla  mozkosmršti  tak,  aby  na  ně  každý   viděl.  V podání  IDEO   jsou  pravidla  mozkosmršti  následující5: 1.

Odlož hodnocení.

2.

Využívej nápadů ostatních.

3.

Mluví jen jeden.

4.

Drž se tématu.

5.

Podporuj divoké nápady.

Toto jsou jediná pravidla, která jsou v IDEO vyvěšena. Pravidla jsou velmi blízká původním Osborn  pravidlům,   jedinou   zaznamenání   hodnou   odlišností   je   skutečnost,   že   chybí   požadavek   na   „co   nejvíc  nápadů“, a „odlož hodnocení“ nahrazuje přikázání „nekritizuj“. Každá konferenční místnost je vybavena  velkým   stolem,   pohodlnými   židlemi   a   velkými   tabulemi.   IDEO  Metodologická   příručka  doporučuje,   aby  vedoucí mozkosmršti napsal téma sezení na jednu z tabulí, objednal občerstvení, ke každému místu k sezení  připravil papír na poznámky a tužku, a aby přinesl výrobky stejného typu, jakým je věnován projekt, a dále  výrobky poněkud vzdálené zadání projektu, a to proto, aby podpořil tvořivost zúčastněných. Vedoucí sezení* nebo zákazník obvykle věnuje prvních pět až třicet minut uvedení tématu. Pokud je  téma   mozkosmršti   úzce   technicky   zaměřené,   jsou   předem   rozeslány   podklady,   nebo   je   dokonce  zorganizováno   neformální   přípravné   setkání.   Jakmile   je   jasné,   že   všichni   chápou   jaký   problém   bude  mozkosmrštní sezení řešit, začne samotné vytváření nápadů, které je občas přerušováno v okamžicích, kdy  si účastníci vyžádají přísun nových informací o výrobku. Vedoucí s nadhledem a jistou dávkou humoru  hlídají dodržování pravidel mozkosmršti a zapisují nebo načrtávají nové nápady na tabuli. Účastníci sezení  obvykle sami trvají na dodržování pravidel mozkosmršti (a to i ze strany zákazníků), a v případě jejich  porušení   se   odkazují   na   vyvěšené   písemné   znění   pravidel.   Pozorovali   jsme,   že   jedině   pravidlo   „odlož  hodnocení“ bývá v tichosti systematicky porušováno. Byť to účastníci vysloveně nezmiňují, ve skutečnosti  používají původní Osborn pravidlo „nekritizuj“. Vedoucí a účastníci sice odmítají hodnotit nápady, a to i  třeba záporným výrazem obličeje, ale často se v reakci na nový nápad usmívají, pokyvují hlavou a vítají ho  slovy jako „wow“ nebo „cool“. Osborn pravidlo „co nejvíc nápadů“ chybí. Vedoucí sezení sice povzbuzují  účastníky   ve   vytvoření   co   nejvíce   nápadů,   ale   vesměs   mají   za   to,   že   důležitější   je   stavět   na   nápadech  ostatních, jednostranná orientace na počet nápadů může snížit jejich kvalitu. Po skončení sezení vedoucí  vyfotografuje tabuli se zapsanými nápady a vyžádá si od účastníků papíry s poznámkami a náčrtky, tyto  materiály pak využije k sestavení zprávy o sezení a jako podklady pro další činnost týmu. Mozkosmršti   v   IDEO   se   tedy   vesměs   řídí   Osborn   pravidly,  ale   od   laboratorních   experimentů   je  odlišuje to, že sezení se účastní lidé, kteří:

5 *

1.

spolu   v   minulosti   pracovali   na   společném   projektu   a   nejspíše   budou   na   dalším   projektu  spolupracovat i v budoucnosti,

2.

mají mezi sebou vytvořené sociální vazby,

IDEO je decentralizovaná společnost s velmi malým množstvím formálních pravidel a postupů. Kelly o tom žertuje slovy: „Naším  pravidlem je nemít žádná pravidla.“ Vedoucí sezení je nepříliš dobrý překlad termínu facilitator. Tedy označení pro někoho, kdo pomáhá, umožňuje, ulehčuje a podobně  nějaké jednání či proces. Byli jsme v pokušení zavést pro termín facilitator novotvar mažňák, ale vzhledem k tomu, že už používáme  novotvar mozkosmršť, usoudili jsme, že nebudeme dále napínat vaši trpělivost s krkolomnými novotvary a dáme přednost nepříliš  dokonalému opisu vedoucí sezení. (pozn. překlad)

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 24/28

3.

využijí vytvořené nápady,

4.

vládnou technickými znalostmi vztahujícími se k tématu sezení,

5.

jejich schopnosti se vzájemně doplňují,

6.

z vlastní zkušenosti vědí jak používat techniku mozkosmršti,

7.

z vlastní zkušenosti vědí jak vést mozkosmrštní sezení.

Výkonnost mozkosmršti v IDEO Abychom dospěli k nějakým závěrům o výkonnosti techniky mozkosmršti v IDEO, použili jsme iterativní  metodu popsanou v Glaser a Strauss (1967) a Miles a Huberman (1995). Prvním krokem v této metodě je  obvykle   zachycení   letmých   náznaků   možných   souvislostí   a   závěrů   získaných   ze   studia   dat   popřípadě  literatury (kupříkladu představa inženýrů, že mozkosmrštní sezení dělají dobrý dojem na zákazníka), které  jsou posléze ověřovány s ohledem na jejich pravdivost. K posouzení pravdivosti naznačených závěrů jsme  použili   osm   výše   jmenovaných   informačních   zdrojů   (to   jest   hledali   jsme   doklady   pro   tvrzení,   že  mozkosmrštní sezení dělají dobrý dojem na zákazníka) a následně jsme, podle toho jestli data podporovala  dané tvrzení či nikoliv, tvrzení zamítli jako nepravdivé, patřičně ho upravili nebo přijali v původní podobě  (našli jsme kupříkladu doklady pro tvrzení, že mozkosmrštní sezení dělají dobrý dojem na zákazníka, a  tvrzení   jsme   přijali   jako   pravdivé).   Tvrzení,   která   jsme   vyhodnotili   jako   pravdivá,   jsou,   včetně   dokladů  z jednotlivých informačních zdrojů, které dokládají jejich pravdivost (například všechny informační zdroje  ukazují,   že   zákazníci   skutečně   považují   mozkosmrštní   sezení   za   přínosná),   shrnuta   v   Tabulce 1.   Každé  tvrzení jsme doplnili krátkým vysvětlujícím odstavcem, který shrnuje argumenty pro dané tvrzení, podává  přehled o dalších dokladech pro toto tvrzení a odkazuje na související literaturu. Kromě uvedených tvrzení,  která se prokázala být pravdivá, jsme ještě zvažovali platnost několika dalších tvrzení, která se ukázala být  nepravdivá6. Zjistili   jsme,   že   mozkosmrštní   sezení   slouží   v   IDEO   nejen   jako   nástroje   pro   vytváření   nápadů.  I kdyby designéři IDEO byli během mozkosmrštních sezení, které zabírají kolem pěti procent jejich pracovní  doby, skutečné méně výkonní tak, jak naznačuje v experimentech zaměřených na mozkosmršť pozorovaná  „ztráta výkonnosti“, je zde ještě celá řada vesměs pozitivních dopadů mozkosmrštních sezení, které mohou  onu „ztrátu výkonnosti“ vyrovnat. Tabulka 1  shrnuje šest dopadů techniky mozkosmršti, které společnost  IDEO,   její   zaměstnanci   a   zákazníci   označují   za   významné,   a   které   mohou   být   označeny   jako   prospěšné  výstupy techniky mozkosmršti. Jsou to: 1.

rozvoj povědomí o různorodých designérských řešeních,

2.

rozvoj různorodých schopností designérů,

3.

rozvoj povědomí o vlastních znalostech a omezeních,

4.

soutěž o prestiž založená na technických dovednostech a znalostech,

5.

kladný dojem na zákazníky,

6.

zisk.

Jednotlivé body podrobněji rozebereme níže. (pokračování příště)

6

Několik našich kolegů kupříkladu navrhlo, že mozkosmrštní sezení mohou napomáhat k tomu, aby se jejich účastníci ztotožnili  s projektem, který je tématem sezení. V získaných datech jsme sice našli drobné doklady podporující pravdivost tohoto tvrzení, ale  celkem se toto tvrzení ukázalo jako neudržitelné.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 25/28

Efekt

Pozorovaná  mozkosmrštní  sezení

Rozvoj   povědomí  Přesvědčivě  o různorodých  doloženo designérských  řešeních Na stole je osm  v současnosti  vyráběných  notebooků,  přičemž dva byly  navrženy  v IDEO.

Rozvoj  různorodých  schopností  designérů

Sledování  designérských  týmů

Rozhovory  s designérskými  týmy

Další setkání

Podklady týkající  se IDEO

Dotazník  o technice  mozkosmršti#

Přesvědčivě  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Částečně  doloženo

Částečně  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Doloženo

„Na stole jsme  měli cokoliv,  o čem jsme si jen  dokázali  představit, že by  se tím dal stříhat  živý plot.“

Designéři tvrdí,  že mozkosmrštní  sezení jsou  místem, kde se  mohou seznámit  s návrhy  používanými  v daném  průmyslovém  odvětví.

Při vývoji nůžek  na živý plot  inženýři mluví  o technologiích  používaných  v kombajnech.

„Začali jsme tím,  že jsme se  důkladně  podívali na  podobné  výrobky.“ „Většina z nás  o té věci  [výrobku] před  mozkosmrští  vůbec  nepřemýšlela.“

„Někdo si  vždycky  vzpomene na  nějaké technické  vybavení, nástroj,  model nebo  materiál a hned  pro něj běží. Na  konci  mozkosmršti je  tak stůl pokrytý  spoustou věcí  nějak  souvisejících  s tématem  mozkosmršti.

Mozkosmršti mně  pomáhají získat   přehled o tom, čím   se zabývají ostatní   týmy. (4,43)

Jeden designér  mluví  k druhému:  „Nevěděl jsem,  že toho tolik víš  o technice  výroby.“

Ředitel IDEO  navrhuje, aby se  nové „cool“  materiály  zmiňovaly tak  často, aby se staly  novými Velcro  nebo Nitinol¶.

Stejný nápad bývá   použit na mnoha   sezeních. (3,86)

„Mozkosmršť  nám pomáhá  zjistit, co  o výrobku vědí  designéři  a zákazník  a skloubit to  dohromady.“

Přesvědčivě  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Doloženo

Částečně  doloženo

Částečně  doloženo

Doloženo

Doloženo

Všichni se smějí,  když je přinesena  obří sešívačka na  kartónové  krabice. Pak  následuje ticho,  ve kterém se  všichni  načrtávají, jak by  mohla vypadat  sešívačka  (svorkovačka) na  pokožku.

„Dostane vás to  od drobné práce  k tomu  nejlepšímu  na desgnu.“

„Naskočíte do té  nejzábavnější  a nejtěžší části  designérské  práce – chrlení  nápadů týkajících  se věci, o které  jste, než jste přišli  na mozkosmršť,  skoro vůbec  nepřemýšleli.“

„Minulý týden  jsem byl na  mozkosmršti.  Potřeboval jsem  na chvíli přestat  přemýšlet nad  svým projektem.  Potřeboval jsem  si oddechnout.“

Inženáři tvrdí, že  úvodní  mozkosmršti  bývají zábavnější  než obvykle,  protože zákazník  je také často  zkušený inženýr  a přichází  s nápady na  pokročilá řešení.

„Byl jsem dost  zaneprázdněný  a na mozkosmršť  se mně nechtělo.  Ale byla to  mozkosmršť  o návrhu hraček.  Vždycky se rád  něco přiučím  o designu hraček  a rád ho dělám.  Tak jsem šel.“

„Lidé se na  mozkosmršti  přestávají chovat  mechanicky jako  kdyby pracovali  u běžícího pásu.  Mozkosmršť je  pro ně  přestávka.“

Mozkosmršť mně  poskytuje vítané   rozptýlení od mé   vlastní práce.  (4,81)

Přesvědčivě  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Doloženo

Částečně  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Doloženo

„V IDEO nejsou  geniální  designéři,  kteří  sami vyřeší  každý problém.“

„Mozkosmršť je  nejlepší způsob  jak vám ostatní  mohou pomoci  rozjet váš projekt  nebo jak se ujistit,  že jste hned na  začátku na něco  nezapomněli.“

„Rozpustili jsme  celý tým a  sehnali jsme osm  jiných lidí, kteří  by mohli přijít  novými nápady.  Tady neříkáme:  to je můj projekt,  nikdo mi ho  nevezme, nikdo  se mi do něj  nebude navážet.“

Designér říká:  „Tady si myslíme,  že čím víc lidí se  nad něčím  zamyslí, tím lepší  bude výsledek.  Jinde [v jiných  firmách] to tak  není. Tam se bojí  ukázat nehotové  věci, tam se  ukazuje až  výsledek.“

Ředitel říká:  „Myslíme si, že  dobrý design  vzniká tak, že  projde hlavami  spousty  inženýrů,  přičemž každý  z nich o něm  přemýšlí po  svém, přesně tak  jak to děláme na  mozkosmrštních  sezeních.“

„{Mozkosmršť} je  dobrý nápad jak  na začátku  projektu utratit  peníze, donutí  každého o vašem  projektu  přemýšlet. A  pokud o jedné  věci přemýšlí  více lidí, zvyšuje  se šance, že  někdo přijde  s dobrým  nápadem.“

Mozkosmršti   poskytují výkonný   nástroj jak získat   nápady od   ostatních  designérů. (4,77)

Dva inženýři  vyrábějí hrubý  prototyp z lepící  pásky a papíru.

¶

Neformální  rozhovory

Je představen  vysavač, který  v současnosti  zákazník vyrábí.

Rozvoj   povědomí  Přesvědčivě  o vlastních  doloženo znalostech  a omezeních Vedoucí říká:  „Tohle by nás  nikdy nenapadlo  samotné. Jeden se  vyzná  v materiálech,  další ve výrobě,  někdo v tomhle  průmyslovém  odvětví, a další  pro nás načrtne  skvělý nákres.“

#

Rozhovory  s ředitelem,  manažery  a designéry

„Hodně spolu  mluvíme. Klidně  si dovolíme  zpochybnit nebo  úplně rozmetat  něčí  předpoklady.“

Inženýři se při  vývoji výrobků  vrací ke starým  mozkosmrštním  zprávám.

„Prostě  přicházíme  s nápady. Hodně  se jich hned  nevyužije. Ale  občas se nápady  znovu objeví na  jiné mozkosmršti  a někdy je z toho  nový výrobek.“

Inženýr  a specialista na  lidský činitel  připravují řadu  nákresů  založených  na nápadech od  ostatních.

Mozkosmršť patří   k nejzábavnějším   věcem, které   v IDEO dělám.  (4,3)

„Mozkosmršť  funguje jen tehdy,  když se  organizátor  odhodlá být  zranitelný  ostatními.  Vytahování  nikam nevede.“

Dotazovaní hodnotili tvrzení s použitím pětibodové Likert stupnice (1 – velmi nepřesné, 5 – velmi přesné). Průměrná hodnota je  uvedena v závorkách. Nitinol   je   nikl­titanová   slitina,   která   dočasně   a   předvidatelně   mění   tvar   se   změnou   teploty.   IDEO   designéři   obvykle   během  mozkosmrštních   sezení   pro  zábavu   zmiňují   Nitinol,   kdykoliv   je  potřeba   přijít  s   nějakým   neotřelým  řešením.   Po   mnoha letech  vtipkování  jeden   ze  zkušených   designérů   navrhl,   aby  se  Nitinol   použil  v  mechanismu  k  vysouvání   PCMCI   karet   z počítače –  v současnosti je tento nápad používán v počítačích Apple Computer.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 26/28

Soutěž   o   prestiž  založená  na technických  dovednostech  a znalostech

Přesvědčivě  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Částečně  doloženo

Částečně  doloženo

Částečně  doloženo

Doloženo

Doloženo

Na konci sezení  se vedoucí ptá:  „Které nápady  bychom měli  rozpracovat?“  Panuje shoda  v tom, že Claire a  Tyler.

„Je to zábava,  vytržení z toho,  co děláte.  Na mozkosmršti  jste zváni podle  toho, jak se vám  vedlo minule.  Takže máte zájem  na tom, abyste se  ukázali v dobrém  světle. Pak si vás  pozvou znovu.“

„Je to místo, kde  se můžete  předvést.“

Vedoucí sezení  žertuje: „Skvělý  nápad, zasloužíš  si svoji sušenku.“

Designér hovoří  o mozkosmršti:  „Fred nápady  byly velmi dobré,  vždycky nakreslí  úžasné náčrtky.“

Ředitel jmenuje  designéra a  gratuluje mu  k mozkosmrštní mu nápadu,  který vedl  k novému  výrobku.

„Mozkosmršť je  přátelská soutěž.  Chcete být tím,  kdo přijde  s nejlepším  nápadem. Pokud  jste dobře  naladěný a máte  lehkou hlavu,  mozkosmršť vás  chytne  a nepustí.“

Mozkosmršť je pro   mě příležitost, jak   ukázat ostatním   jak jsem tvořivý.   (4,0)

Přesvědčivě  doloženo

Doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Doloženo

Částečně  doloženo

Doloženo

Doloženo

„Zákazníci k nám  chodí na  mozkosmršť.  Vidí jak jsme  tvořiví. Je to cesta  jak si je naklonit.  Není to žádná  přetvářka, prostě  takoví jsme.“

Designér  o možném  zákazníkovi říká,  že „si moc užil  dvě  mozkosmrštní  sezení a slyšel  skvělé nápady“.

Vedoucí projektu  říká, že na  možného  zákazníka dost  zapůsobila  navštívená  mozkosmrštní  sezení a z nich  vypracované  zprávy, a že  zákazník posléze  uzavřel  dlouhodobou  smlouvu.

„Uspořádali jsme  zvláštní  mozkosmrštní  sezení zaměřené  na otázku, jak  celou věc vylepšit  bez zvýšení ceny.  To nebylo něco,  o co by nás  žádali, udělali  jsme to proto,  abychom ukázali,  že všechno  důkladně  zvažujeme.

Designér říká:  „Mozkosmršť se  jim líbila, teď  čekáme na to,  jestli se jim bude  chtít některé  nápady  rozpracovat.“

„Mozkosmršť je  vábením  zákazníka, jsou  to vlastně  námluvy.“

Mozkosmršť je  dobrý způsob jak   zákazníkům ukázat   jak tvořiví lidé   v IDEO pracují.   (4,57)

Kladný   dojem  Doloženo na zákazníky Zákazník říká:  „To je skvělý  nápad, to jsem  nevěděl.“

Zisk

IDEO  zaměstnanci  chápou  mozkosmrštní  sezení jako místo,  kde je potřeba  dát průchod  tvořivosti. Pokud  nejste tvořiví  během  mozkosmršti, je  s vámi něco  v něpořádku.

„Designéři se  snaží udělat  dojem na ostatní  svou tvořivostí,  schopnostmi a  inteligencí.“

Mozkosmršť se   zákazníkům   většinou líbí.   (3,89) Zákazníci obvykle   považují nápady   z mozkosmršti za   cenné. (3,97)

Částečně  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Přesvědčivě  doloženo

Doloženo

Částečně  doloženo

Částečně  doloženo

Částečně  doloženo

Designéři žertují  o tom, že  mozkosmršti jsou  přínosem pro  zákazníky, a že je  to dobrý způsob,  jak si účtovat  odpracované  hodiny.

Designér tvrdí, že  mozkosmršť  „zasypává  penězi“.

Designér se chce  ujisti, že zákazník  proplatí  mozkosmršť,  kterou si on  [designér] osobně  velmi užil.

Designér tvrdí, že  si společnost  mozkosmrští  „přijde na slušné  peníze“.

Devatenáct  designérů se  zúčastnilo dvou  mozkosmrštních  sezení a náklady  jsou vyúčtovány  zákazníkovi.

Manažer se  o sezeních  vyjadřuje takto:  „Zákazníci za ně  dobře platí, ale  mají hodnotu  dvojnásobku.“

„Kolik toho  uděláte závisí na  vašem rozpočtu a  času.“

Nedoloženo

Tabulka 1: Doklady přínosu mozkosmrštních sezení*.

*

Přesvědčivě doloženo – zásadní téma v daném informačním zdroji, soustavně soustavně uváděno jako pravdivé (není popíráno).  Doloženo – časté, ale nikoliv zásadní téma, je soustavně uváděno jako pravdivé. Částečně doloženo – téma se objevuje zřídka, ale  pokud se objeví, je uváděno jako pravdivé. Nedoloženo – žádné nebo velmi chabé podklady, na jejichž základě by bylo možné  tvrzení zamítnout  nebo potvrdit.  Vyjádření zaměstnanců  dostupná v interních  dokumentech  jsou  uvedena  v  uvozovkách, data  z dotazníků jsou vyznačena kurzívou, komentáře bez uvozovek jsou naše vlastní poznámky ze zápisků získaných během výzkumu.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 27/28

Kalendárium Název akce: Stručný popis: Termín: [kalendář]

Hry tří generací + lana. 2. až 4. října 2009 (začátek her v sobotu v 9:00 ráno) Příjezd je možný od pátku od 19:00 hod.

Místo:

Říčky v Orlických horách

Cena:

20 Kč na drobné odměny + 50 Kč amort. lan + asi 40 Kč/osoba/den ubytování

Spaní:

Ve vlastním spacáku na matracích v chatě.

Jídlo:

Ňamku si přivez. V chatě je k dispozici kuchyně.

Budete potřebovat:

Raději 2x sportbotky + oblečky číslo 3­5 model Říjen.

Kontakt:

Honzík [email protected]  tel: 737 514 461

Poznámky:

Těší se Brebta, Honzík a Maruš

Různé:

Salát

Víkend Netradičních her 2009

Prosíme, přihlaste se do 28.9.2009. Bližší informace o akci doplníme, nebo si je získejte na kontaktním telefonu.

časopis občanského sdružení K-Klub

září 2009, 28/28