Zahraniční ekonomické vztahy zemí ESVO

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní obchod

Zahraniční ekonomické vztahy zemí ESVO (Diplomová práce)

Vypracoval: Bc. Tomáš Novák Vedoucí práce: doc. Ing. Miroslava Zamykalová, CSc.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů.

V Praze dne 15. 6. 2011

………………….. Podpis

Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat paní doc. Ing. Miroslavě Zamykalové, CSc. za odborné vedení, rady a připomínky, jež pomohly ke zpracování této práce.

Obsah Seznam zkratek ................................................................................................. 6 Úvod ................................................................................................................... 7 1.

ESVO a členské země - charakteristika .................................................. 9 1.1.

1.1.1.

Vývoj.............................................................................................. 9

1.1.2.

Organizační struktura ................................................................... 11

1.1.3.

Zahraniční obchod ....................................................................... 12

1.2.

2.

Charakteristika členských zemí ........................................................ 13

1.2.1.

Island ............................................................................................ 13

1.2.2.

Norsko .......................................................................................... 15

1.2.3.

Švýcarsko ..................................................................................... 18

1.2.4.

Lichtenštejnsko ............................................................................ 20

Obchod a vztahy s EU ............................................................................ 23 2.1.

Legislativní rámec............................................................................. 23

2.1.1.

Cesta k EHP ................................................................................. 23

2.1.2.

Evropský hospodářský prostor ..................................................... 24

2.1.3.

Bilaterální dohody EU se Švýcarskem ........................................ 27

2.2.

3.

ESVO .................................................................................................. 9

Obchod ESVO s EU ......................................................................... 28

2.2.1.

Struktura obchodu ........................................................................ 29

2.2.2.

Obchod se službami ..................................................................... 31

2.3.

Přímé zahraniční investice ................................................................ 32

2.4.

Současnost a budoucnost vztahů s EU.............................................. 34

2.4.1.

Island ............................................................................................ 34

2.4.2.

Norsko .......................................................................................... 35

2.4.3.

Švýcarsko ..................................................................................... 35

2.4.4.

Lichtenštejnsko ............................................................................ 36

Obchod a vztahy se zeměmi mimo EU .................................................. 37 3.1.

Dohody o volném obchodu ............................................................... 37

3.1.1.

Jednotlivé dohody ........................................................................ 38

3.1.2.

Obsah dohod ................................................................................ 41

3.1.3.

Obchodní výměna ........................................................................ 46

4

4.

Hospodářské vztahy s ČR ...................................................................... 47 4.1.

Obchod se zbožím............................................................................. 47

4.1.1.

Komoditní struktura ..................................................................... 48

4.2.

Obchod se službami .......................................................................... 48

4.3.

Přímé zahraniční investice ................................................................ 49

4.4.

Finanční mechanismy EHP/Norska v ČR......................................... 49

4.5.

Ekonomické vztahy ČR - Švýcarsko ................................................ 51

4.5.1.

Obchod se zbožím ........................................................................ 52

4.5.2.


4.5.3.

Přímé zahraniční investice ........................................................... 54

4.5.4.

Program švýcarsko-české spolupráce .......................................... 56

4.6.

Ekonomické vztahy ČR - Norsko ..................................................... 56

4.6.1.

Obchod se zbožím ........................................................................ 57

4.6.2.


4.6.3.


4.7.

Ekonomické vztahy ČR - Island ....................................................... 61

4.7.1.

Obchod se zbožím ........................................................................ 61

4.7.2.


4.7.3.


4.8.

Ekonomické vztahy ČR - Lichtenštejnsko ....................................... 64

4.8.1.

Obchod se zbožím ........................................................................ 65

4.8.2.


Závěr ................................................................................................................ 67 Seznam literatury ............................................................................................ 70 Seznam tabulek a grafů .................................................................................. 75 Seznam příloh .................................................................................................. 76 Přílohy .............................................................................................................. 77

5

Seznam zkratek CHF

Švýcarský frank

CZK

Česká koruna

ČR

Česká republika

ECU

European Currency Unit Evropská měnová jednotka

EHP

Evropský hospodářský prostor

ES

Evropská společenství

ESVO

Evropské sdružení volného obchodu

EU

Evropská unie

EUR

Euro

GCC

Gulf Co-operation Council Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu

HDP

Hrubý domácí produkt

ISK

Islandská koruna

JAR

Jihoafrická republika

MERCOSUR

Mercado Común del Sur Společný trh Jihu

MMF

Mezinárodní měnový fond

NATO

North Atlantic Treaty Organization Severoatlantická aliance

OECD

Organisation for Economic Co-operation and Development Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj

OSN

Organizace spojených národů

PZI

Přímé zahraniční investice

SACU

Southern Africa Customs Union Jihoafrická celní unie

SITC

Standard International Trade Classification Standardní mezinárodní klasifikace zboží

USA

Spojené státy americké

USD

americký dolar

WTO

World Trade Organisation Světová obchodní organizace

6

Úvod Začátkem druhé poloviny 20. století se v Evropě začínaly objevovat tendence vedoucí k vytváření integračních seskupení, mezi jejichž cíle mimo jiné patřilo odbourávání překážek zahraničního obchodu a zjednodušování obchodních vztahů. Dva hlavní proudy těchto integračních tendencí představují Evropská společenství (dnes Evropská unie) a Evropské sdružení volného obchodu. V průběhu let převládl v Evropě první integrační model, tedy dnešní Evropská unie (EU). Přestože je Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) i v současnosti fungující organizací, zůstává mimo centrum pozornosti, v němž je právě Evropská unie. Pro svou diplomovou práci jsem si proto zvolil téma zabývající se pohledem na to druhé, nepochybně významné společenství. Cílem této práce je analyzovat vnější ekonomické vztahy členských zemí sdružení ESVO, a to jak vzájemné, tak zejména s Evropskou unií a jejími členy včetně České republiky i s dalšími zeměmi a seskupeními. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola se zabývá charakteristikou členských zemí i Sdružení samotného. Je zde nastíněn vznik ESVO, jeho vývoj, institucionální struktura a zahraniční obchod členských zemí. Profil členů ESVO zobrazuje nejdůležitější makroekonomické ukazatele, jako jsou hrubý domácí produkt, inflace nebo míra nezaměstnanosti. Druhá část se věnuje vztahům s Evropskou unií. Je zde popisována právní úprava vztahů mezi oběma subjekty, cesta k vytvoření Evropského hospodářského prostoru a jeho fungování. Rovněž je analyzován vývoj vzájemného obchodu se zbožím a službami a jeho komoditní a teritoriální struktura. Dále se tato kapitola zabývá pohybem přímých zahraničních investic mezi zeměmi ESVO a EU nebo otázkou bilaterálních vztahů mezi Švýcarskem a Unií. Nastíněn je i možný budoucí vývoj vzájemných vztahů členů ESVO s EU, kde je hlavním tématem eventuální přechod jednotlivých zemí do EU. V další kapitole je vylíčena politika sdružení ESVO vůči tzv. třetím zemím. Charakterizovány jsou motivy vedoucí k této politice, proces uzavírání obchodních dohod s jednotlivými zeměmi i s některými integračními seskupením po celém světě, obsahová stránka těchto dohod a krátce i obchodní výměna s těmito smluvními partnery.

7

Poslední část charakterizuje obchod a vztahy zemí ESVO s Českou republikou. Opět jsou zde obsaženy vývojové tendence a struktura obchodu jak se zbožím, tak se službami, přímé zahraniční investice mezi ČR a těmito zeměmi. Stejně tak je zmíněn i význam možnosti čerpání grantů z tzv. finančních mechanismů a Programu švýcarsko-české spolupráce pro ČR. V závěru provedu shrnutí hlavních informací a poznatků uvedených v jednotlivých kapitolách práce. Ve své práci bych chtěl využít knižní publikace a internetové zdroje zabývající se problematikou ESVO.

8

1. ESVO a členské země - charakteristika 1.1. ESVO Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) je integrační seskupení, do nějž v současné době patří čtyři státy - Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. Založeno bylo na základě tzv. Stockholmské dohody z roku 1959, platné od 3. 5. 1960. Zakládajícími členy tehdy byly: Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. 1

1.1.1.

Vývoj

Sdružení vzniklo v podstatě jako reakce na integrační procesy "konkurenčních" Evropských společenství. Základním cílem byla liberalizace obchodu se zbožím mezi členskými státy (a tím dosahování růstu a prosperity) a podpora ekonomické spolupráce členů. 2 Základní cíle ESVO byly naplněny již v 60. letech. Konkrétně v roce 1965 byly odstraněny kvantitativní restrikce na obchod mezi členskými státy, do konce roku 1966 došlo i k odstranění cel na průmyslové výrobky (ovšem s několika výjimkami) mezi členy Sdružení. 3 V 90. letech došlo k vytvoření tzv. Evropského hospodářského prostoru, zahrnujícího státy Evropské unie a tři ze čtyř současných členů ESVO (podrobněji bude popsáno v následující kapitole). Tato skutečnost se spolu se snahou o efektivnější fungování ESVO stala důvodem k revizi zakládací smlouvy ESVO - Stockholmské dohody. K této revizi došlo v roce 2002 pod názvem Vaduzská konvence. Její podstatou je posílení vztahů v rámci ESVO na stupeň společného trhu, čímž se ESVO zařazuje mezi regionální integrace spadající do "hlubokého regionalismu", kde je

1

FAJMON, Hynek, et al. Vznik EFTA : Padesát let poté. Vyd. 1. Praha : Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010. 163 s. ISBN 978-80-86547-91-6.

2

EFTA [online]. 2011 [cit. 2011-03-01]. The European Free Trade Association. Dostupné z WWW: .

3

EFTA [online]. 2000 [cit. 2011-02-28]. 40th Anniversary EFTA 1960-2000 . Dostupné z WWW: .

9

uplatňován nejen volný pohyb zboží, ale i služeb a investic, jsou upravovány otázky práv duševního vlastnictví a další. 4 Členská základna Členská základna ESVO se v průběhu své existence měnila relativně často. K první změně došlo již v roce 1961, kdy se přidruženým členem Sdružení stalo Finsko. V roce 1970 poté došlo k přijetí Islandu. Na druhé straně, o první pokus vystoupit z ESVO se postarala Velká Británie spolu s Dánskem v roce 1961, kdy oba tyto státy požádaly o vstup do Evropských společenství. O rok později se k nim přidalo i Norsko. Toto úsilí však ukončilo v roce 1963 francouzské veto Velké Británii, které ale znamenalo konec snah i pro Dánsko a Norsko. K prvnímu oslabení členské základny ESVO tak došlo v roce 1973, kdy na základě opětovných žádostí o přijetí do ES odešly z ESVO Velká Británie a Dánsko. Spolu s nimi žádalo o vstup opět i Norsko, a i když byla dohoda podepsána, tento "přestup" se neuskutečnil kvůli negativnímu výsledku norského referenda. Počet členských zemí se tak snížil na šest - původní členy Rakousko, Norsko, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko a v roce 1970 přistoupivší Island. V roce 1977 podalo žádost o přijetí do ES Portugalsko a když bylo po dlouhých jednáních v roce 1986 přijato, došlo ke druhému oslabení členské základny ESVO. To však bylo ještě v témže roce kompenzováno přijetím Finska jako plnohodnotného člena ESVO. Právě Finsko spolu s Rakouskem, Švédskem a znovu i Norskem ale požádaly během první poloviny 90. let o členství v ES/EU. Z těchto kandidátů se nakonec k 1.1.1995 staly členy Evropské unie Finsko, Rakousko a Švédsko.

5

Vstup Norska do

EU byl už potřetí odmítnut, přičemž podruhé to bylo v tamním lidovém hlasování (v prvním referendu konaném v roce 1972 bylo proti 53,5 % zúčastněných voličů, ve druhém v roce 1994 to bylo 52,2 %). 6 Stejně tak v tomto období mělo zájem o vstup

4


5

CIHELKOVÁ, Eva. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie vůči rozvinutým tržním zemím. Vyd. 1. Praha : VŠE, 1998. 140 s. ISBN 80-7079-849-1.

6

Severa, Milan. Norsko a Evropská unie [online]. E-polis.cz, 2. březen 2008. [cit. 2011-05-30]. Dostupné z WWW: . ISSN 1801-1438.

10

do EU i Švýcarsko, jehož občané s tím ovšem, podobně jako v Norsku, také vyslovili nesouhlas v referendu (uskutečněném v roce 1992). 7 Od posledního odchodu tří států v roce 1995 tedy zůstaly členy ESVO pouze čtyři státy - Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko a tento stav trvá i v současnosti. Přehled vývoje členské základny ESVO je uveden v příloze č. 1.

1.1.2.

Organizační struktura

Nejvyšším orgánem je Rada ESVO. Každý členský stát má v Radě jeden hlas a rozhodnutí jsou přijímána jako konsensus. Delegace členských států se scházejí obvykle jednou za měsíc, za účelem konzultací a jednání o politických otázkách. Dvakrát ročně se pak Rada schází na ministerské úrovni (ministři zahraničních věcí členských států). Úkolem Rady je mimo jiné také rozhodování o politice vůči třetím zemím a uzavírání dohod o volném obchodu s nimi nebo řízení vztahů mezi členskými státy ESVO. Pod Radu ESVO dále spadá několik výborů zabývajících se specifickými otázkami (Výbor pro vztahy se třetími zeměmi, Výbor pro cla a otázky původu, Výbor pro technické překážky obchodu, Rozpočtový výbor atd.). Dalšími orgány jsou Sekretariát ESVO, Soudní dvůr ESVO, Kontrolní úřad nebo Statistický úřad ESVO.

8

Rozpočet ESVO Sdružení ESVO má také svůj společný rozpočet. Jeho výše pro rok 2010 byla 25,01 mil. švýcarských franků. Z toho největší díl - cca 38 % (9,6 mil. CHF) tvořily výdaje související s Dohodou o EHP. Dalšími významnými položkami jsou výdaje na obchodní vztahy (4,5 mil. CHF), administrativu a interní aktivity nebo výdaje na kooperační programy se zeměmi EU. Příjmy rozpočtu tvoří příspěvky jednotlivých států. Největší mírou přispívá Norsko, jehož podíl tvoří více než 56 % (14 mil. CHF). Příspěvek Švýcarska tvoří 38 %, Island odvádí 4,8 % a Lichtenštejnsko necelé 1 %. 9

7

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-05-30]. Švýcarsko: Zahraničně-politická orientace. Dostupné z WWW: .

8

EFTA [online]. 2011 [cit. 2011-03-01]. Structure of the EFTA Council. Dostupné z WWW: .

9

EFTA [online]. 2010 [cit. 2011-03-01]. This is EFTA 2010. Dostupné z WWW: .

11

Zahraniční obchod

1.1.3.

Celkový obrat zahraničního obchodu čtyř členských zemí ESVO v roce 2009 přesáhl 377 mld. EUR. Z toho 57% hodnotu představoval export. Nejvýznamnějším obchodním partnerem pro země ESVO je Evropská unie. Podíl "evropské sedmadvacítky" na celkovém zahraničním obchodu zemí ESVO je 70,8 %. 10 Již od samého počátku existují určitá omezení v činnosti ESVO, k nimž patří zejména nekompaktnost území a konkurence ze strany ES/EU. To se negativně projevuje na obchodních tocích mezi členskými zeměmi

11

, když výše intra-obchodu

dosahuje dlouhodobě relativně velmi nízkých hodnot (necelé jedno procento z celkového obchodu) - viz Tab.1.

Tabulka 1: Obchod ESVO, 2005-2009 (v mld. USD, 2009 v mld. EUR) 2005 Intra-obchod Obchod celkem

2006

2007

2008

2009

2,6 (0,6 %)

3,3 (0,7 %)

4,0 (0,7 %)

5,3 (0,8 %)

2,9 (0,8 %)

424,2

484,8

561,2

646,4

377,8

Zdroj: EFTA, This is EFTA, http://www.efta.int/publications/this-is-efta.aspx; Pozn.: Údaje za rok 2009 k dispozici pouze v EUR

Z hlediska ESVO jako celku jsou hlavními dováženými komoditami výrobky strojírenského a chemického průmyslu. Nejvíce se vyváží minerální a chemické produkty. Po Spojených státech, Francii, Velké Británii a Německu jsou země ESVO jako celek největším zahraničním investorem z hlediska přímých investic. V roce 2009 stav jejich PZI v zahraničí činil 976,5 mld. USD. Významným subjektem je ESVO také z hlediska přijatých přímých zahraničních investic (stav v roce 2009 588 mld. USD). V zemích ESVO působí několik společností, jež podle tržní hodnoty zaujímají významné pozice nejen v rámci ESVO, ale i v evropském a celosvětovém měřítku. Nejvýznamnější z nich je švýcarská společnost Nestlé, působící v potravinářském

10


11


12

průmyslu. S tržní hodnotou 187,3 mld. USD zaujala v roce 2010

ve světovém

žebříčku 12. pozici. Následují společnosti Novartis a Roche Holding na 28., resp. 29. místě. Obě jsou švýcarské a obě působí ve farmaceutickém průmyslu. Hlavním norským zástupcem je StatoilHydro, společnost působící v oblasti těžby ropy a zemního plynu (74. pozice). 12

1.2. Charakteristika členských zemí Všechny čtyři státy jsou ekonomicky vyspělé, jejich HDP na obyvatele dosahuje dlouhodobě vyšších hodnot než je průměr v Evropské unii.

13

V žebříčku

konkurenceschopnosti podle organizace Institute for Management and Development za rok 2010 se Švýcarsko umístilo na 4. pozici, Norsko na 9. a Island na 30. pozici na světě. V žebříčku sestavovaném organizací World Economic Forum za rok 2010 obsadilo Švýcarsko dokonce 1. místo, Norsko bylo 14. a Island 26. 14

1.2.1.

Island

Členem ESVO je Islandská republika od roku 1970. Země je zároveň účastnickým státem Evropského hospodářského prostoru, OSN, OECD, WTO, MMF nebo NATO. Prosperita tamní ekonomiky vychází z bohatých mořských a energetických zdrojů a ze sektoru finančních služeb, jenž je v posledních letech hybnou silou islandské ekonomiky. V roce 2008 Island zasáhla rozsáhlá finanční a ekonomická krize a zemi hrozil i státní bankrot, jenž se však podařilo odvrátit omezením státních výdajů a půjčkami od Mezinárodního měnového fondu (MMF). Hrubý domácí produkt Islandu ještě v roce 2007 dosáhl 6% růstu, v roce 2008 tempo růstu pokleslo na 1 %. Za rok 2009 však už došlo ke snížení HDP o 6,5 %.

15

Hrubý domácí produkt na obyvatele v roce 2009 dosáhl 27 000 eur, což je více než 6%

12


13

Eurostat [online]. 2011 [cit. 2011-04-09]. GDP and main components. Dostupné z WWW:

. 14


15

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-02]. Island: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: .

13

pokles oproti roku 2008.

16

I přes tento fakt je HDP na obyvatele podle parity kupních

sil stále vyšší než průměr EU (118 % průměru EU).

17

Hlavními sektory podílejícími

se na tvorbě HDP jsou služby (finanční, realitní, vládní) se 40% podílem, dále průmyslová výroba (19 %), obchod (10 %, stavebnictví (7 %), doprava a komunikace (7 %), výroba elektrické energie (6 %) a rybný průmysl (6 %). Pouze okrajový význam má zemědělství. Díky vyšší poptávce po pracovní síle byla v zemi dlouhodobě dosahována nízká míra nezaměstnanosti - okolo 2 %. Islandská vláda se navíc rozhodla od května 2006 zrušit přechodná opatření bránící zaměstnávání občanů z nových států EU. Nezaměstnanost přesto i nadále byla velmi nízká, k jejímu prudkému nárůstu ale dochází v roce 2009 ve spojitosti s krizí a poklesem investic. Míra nezaměstnanosti za rok 2009 tak atakovala hranici 8 %. Více viz graf 1. Graf 1: Míra nezaměstnanosti na Islandu, 2006-2009, v %

Zdroj: Trading Economics, Iceland Unemployment Rate http://www.tradingeconomics.com/iceland/unemployment-rate-imf-data.html

Jak je vidět v grafu 2, také u dalšího významného ukazatele - míry inflace došlo ke skokovému zvýšení v souvislosti s krizí , a to až na více než 12 % v roce 2008. Podobné hodnoty přetrvávaly i roce následujícím. 18 16

Eurostat [online]. 2011 [cit. 2011-04-09]. GDP and main components. Dostupné z WWW: .

17

Eurostat [online]. 11.3.2011 [cit. 2011-03-11]. GDP per capita in PPS. Dostupné z WWW: .

18

Trading Economics [online]. 2011 [cit 2011-03-11]. Iceland. Dostupné z WWW:

14

Graf 2: Průměrná míra inflace na Islandu, 2000-2009, v %

Zdroj: Trading Economics, Iceland Inflation Average, http://www.tradingeconomics.com/iceland/inflation-average-imf-data.html

Objem islandského zahraničního obchodu se posledních letech stabilně zvětšuje, tempo růstu exportu je každoročně vyšší než u importu a pasivní saldo obchodní bilance se v roce 2009 přehouplo do kladných čísel. Nejvýznamnějším vývozním artiklem jsou ryby, mořské plody a barevné kovy. Naopak nejvíce se dováží ropa a ropné produkty a elektrické stroje. 19 Největším obchodním partnerem Islandu je Evropská unie jako celek. Z jednotlivých zemí je to Nizozemsko, Norsko, Německo, Velká Británie a USA. 20

1.2.2.

Norsko

Norské království je jedním ze zakládajících států ESVO. Ekonomicky velmi důležitá je Dohoda o Evropském hospodářském prostoru, do nějž Norsko spadá. Kromě toho je země členem OSN, NATO, OECD, WTO nebo MMF. 21 Norsko je ekonomicky velice vyspělou zemí, výše HDP 64 000 EUR na obyvatele (rok 2010) % průměru EU).

19

22

jej řadí vysoko nad průměr EU (v paritě kupních sil přes 170

23

Statistics Iceland [online]. 2000 [cit. 2011-03-02]. Trade in goods. Dostupné z WWW: .

20

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-02]. Island: Zahraniční obchod země. Dostupné z WWW: .

21

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-02]. Norsko: Zahraničně-politická orientace. Dostupné z WWW: .

15

Hrubý domácí produkt v Norsku vykazuje již od 90. let růst, v některých letech až o více než 5 %. Od roku 2001 je pak tempo růstu průměrně nižší než v 90. letech a v roce 2009, podobně jako u mnoha dalších zemí, došlo dokonce k poklesu, v tomto případě o 1,5 %. V roce následujícím norská ekonomika ale růst obnovila - o 1,1 %. 24 Na tvorbě norského HDP mají 38% podíl služby, z nich jsou to především služby obchodní a finanční (bankovnictví, pojišťovnictví). Průmyslová výroba (bez těžby ropy, zemního plynu, rud a kamene) se na norském HDP podílí 8,5 %. Největšími průmyslovými obory jsou strojírenství, kde je zaměstnán největší počet pracovníků ze všech průmyslových oborů, dále ropný průmysl, potravinářství, chemický a petrochemický průmysl. Těžební průmysl pak jako samostatné odvětví vytváří přes 21 % HDP země. V současnosti je Norsko na přechodu z pozice jednoho z hlavních producentů ropy na významného producenta zemního plynu. Tamní produkce ropy dosáhla vrcholu v roce 2000 a od té doby se neustále snižuje. Naopak je tomu u zemního plynu, země zahájila těžbu plynu v roce 1977 a od té doby jeho těžbu každoročně zvyšuje. Těžba plynu tak dnes představuje již 43 % z celkové produkce těchto dvou komodit. Norsko se vyznačuje relativně nízkou průměrnou mírou nezaměstnanosti. Důležitým úkolem hospodářské politiky v letech 2009 a 2010 bylo udržet tento stav i nadále a nezaměstnanost je tak dnes nižší než je průměr za posledních 20 let a je rovněž pod úrovní mnoha průmyslových zemí. Nízká nezaměstnanost (graf 3) byla také jedním z faktorů, díky nimž ekonomická situace Norska v krizovém období byla lepší než jiných evropských zemích, a díky nimž tak Norsko mělo k překonání krize určité výhody. 25

22


23

Eurostat [online]. 2011 [cit. 2011-03-11]. GDP per capita in PPS. Dostupné z WWW: .

24

Trading Economics [online]. 2011 [cit. 2011-03-09]. Norway percent change in GDP. Dostupné z WWW: .

25

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-03]. Norsko: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: .

16

Graf 3: Průměrná míra nezaměstnanosti v Norsku, 2006-2009, v %

Zdroj: Trading Economics, Norway Unemployment Rate, http://www.tradingeconomics.com/norway/unemployment-rate-imf-data.html

Průměrná míra inflace v Norsku je, podobně jako nezaměstnanost, relativně nízká a již od počátku 90. let se drží po čtyřmi procenty. Tato hranice nebyla překročena ani při nedávné celosvětové krizi (viz graf 4). 26 Graf 4: Průměrná míra inflace v Norsku, 2000-2009, v %

Zdroj: Trading Economics, Norway Inflation Average, http://www.tradingeconomics.com/norway/inflation-average-imf-data.html

Norsko udržuje přebytkovou obchodní bilanci, na tomto stavu se největší mírou podílí export ropy a zemního plynu. Tyto suroviny tvoří cca 60 % celkového norského

26

Statistics Norway [online]. 2010 [cit. 2011-03-03]. Statistical Yearbook 2010. Dostupné z WWW: .

17

vývozu.

27

Přes 75 % obratu norského zahraničního obchodu připadá na země EU,

následují Spojené státy s 5% podílem.

28

Z jednotlivých zemí EU jsou hlavními

obchodními partnery Velká Británie, Německo, Švédsko a Dánsko. Ostatní země ESVO se na obratu obchodu podílejí pouze jedním procentem. 29 Export zboží a služeb tvoří 48 % HDP.

30

1.2.3.

Švýcarsko

Švýcarská konfederace je, stejně jako Norsko, zakládajícím státem ESVO. Země je členem OSN, OECD, WTO či MMF, jako jediná ze současných členů ESVO se ovšem neúčastní dohod o EHP, vztahy Švýcarska s Evropskou unií jsou upravovány bilaterálními dohodami. 31 Od roku 2004 tempo růstu švýcarského HDP dosahovalo vždy kladných hodnot a pohybovalo se kolem 2 %. Až v roce 2009 došlo, podobně jako na Islandu, k poklesu HDP, a to o 1,5 %. V roce 2010 byl však růst obnoven (1,5 %). obyvatele - 45 800 EUR v roce 2009

33

32

Podle výše HDP na

je Švýcarsko bohatší než většina států

Evropské unie (144 % průměru EU, podle parity kupních sil). 34

27

Statistics Norway [online]. 2010 [cit. 2011-03-03]. Statistical Yearbook 2010. Dostupné z WWW: .

28

European Commission [online]. 17.3.2011 [cit. 2011-03-18]. Trade Norway. Dostupné z WWW: .

29

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-18]. Norsko: Zahraniční obchod země. Dostupné z WWW: .

30

Trading Economics [online]. 2010 [cit. 2011-03-12]. Exports of goods and services in Norway. Dostupné z WWW: .

31

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-10]. Švýcarsko: Zahraničně-politická orientace. Dostupné

z WWW: . 32

Trading Economics [online]. 2011 [cit. 2011-04-09]. Switzerland percent change in GDP. Dostupné z WWW: .

33


34

Eurostat [online]. 2011 [cit. 2011-03-11]. GDP per capita in PPS. Dostupné z WWW: .

18

Struktura švýcarské ekonomiky je podobná vyspělým zemím, kde dominuje sektor služeb nad průmyslovou výrobou a primárním sektorem. Terciární sektor se přitom podílí z přibližně 68 % na tvorbě národního důchodu. Mezi službami převažuje bankovnictví, pojišťovnictví, poradenství či cestovní ruch. Tamní bankovní systém je jeden z nejvyspělejších vůbec. Ke stěžejním oborům průmyslu patří strojírenství, chemie, metalurgie, farmacie, ale také průmysl potravinářský a hodinářský. Švýcarský průmysl lze charakterizovat efektivním zpracováním importovaných surovin a následným exportem výrobků s vysokou přidanou hodnotou. 35 Míra nezaměstnanosti se ve Švýcarsku dlouhodobě pohybuje pod čtyřmi procenty, na tento fakt neměla výrazný vliv ani ekonomická krize v letech 2008 2009, i když k určitému zvýšení přece jen došlo (více viz graf 5). 36 Graf 5: Míra nezaměstnanosti ve Švýcarsku, 2000-2009, v %

Zdroj: Trading Economics, Switzerland Unemployment Rate, http://www.tradingeconomics.com/switzerland/unemployment-rate-imf-data.html

Podobně se na velmi nízkých hodnotách pohybuje i míra inflace, jež nepřesahuje 3% hranici, objevuje se dokonce i krátkodobý deflační vývoj v roce 2009 viz graf 6.

35

MZV ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-10]. Švýcarsko: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: .

36

Trading Economics [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. Switzerland Unemployment Rate. Dostupné z WWW: .

19

Graf 6: Vývoj míry inflace ve Švýcarsku, 2006-20010, v %

Zdroj: Trading Economics, Switzerland Inflation Rate, http://www.tradingeconomics.com/economics/inflation-cpi.aspx?symbol=chf

Švýcarsko patří k zemím s nejvyšším podílem zahraničního obchodu na HDP. Země profituje z globalizace a růstu objemu světového obchodu, mezi lety 1990 až 2008 došlo k nárůstu švýcarského exportu o 90 %. Obchodní bilance Švýcarska je dlouhodobě přebytková, navíc má rostoucí tendenci, podobně jako objem exportu i importu. Až v roce 2009 v důsledku celosvětové ekonomické krize obrat zahraničního obchodu znatelně poklesl (oproti roku 2008), a to o necelých 14 %. 37 Největším obchodním partnerem země je jednoznačně Německo, s podílem na exportu 19 % a na importu 33 %. Dalšími velkými obchodními partnery jsou Itálie, 38

Francie a USA. Zajímavostí je, že až 78 % dovozeného zboží pochází ze zemí EU.

Největší položky z vyvezeného zboží vytváří chemický a strojírenský průmysl (více než 58 % z celkového objemu exportu). 39

1.2.4.

Lichtenštejnsko

Knížectví Lichtenštejnsko je jednou z nejmenších zemí Evropy. Členem ESVO se stalo v roce 1991. Země tvoří celní unii se Švýcarskem, používá švýcarský frank

37

MZV ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-18]. Švýcarsko: Zahraniční obchod země. Dostupné z WWW: .

38

Statistik Schweiz [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. Aussenhandel – Indikatoren. Dostupné z WWW: .

39

Eidgenössische Zollverwaltung [online]. 2010 [cit. 2011-03-12]. Analyse des Aussenhandels. Dostupné z WWW: .

20

jako národní měnu a mnoho ekonomických i jiných statistik bývá také často zahrnuto ve statistikách Švýcarska. Výše nominálního HDP na obyvatele v roce 2008 dosáhla 97 300 eur

40

, čímž

Lichtenštejnsko (díky nízkému počtu obyvatel, cca 35 000) převyšuje téměř všechny země světa. 41 Na národním hospodářství se z více než poloviny podílejí služby (zejména finanční), téměř 40 % tvoří průmyslová výroba. 42 Cenová hladina v Lichtenštejnsku je dlouhodobě poměrně stabilní. Průměrná roční míra inflace od roku 1995 dlouhodobě nepřekračovala 2 %. Tato hranice byla mírně překročena až v roce 2008. V dalším roce ovšem můžeme pozorovat deflační vývoj v zemi (graf 7). 43 Graf 7: Průměrná míra inflace v Lichtenštejnsku, 1995-2010, v %

Zdroj: Landesverwaltung Fürstentum Liechtenstein, Landesindex der Konsumentenpreise, http://www.llv.li/pdf-llv-as-landesindex_april_2011 40


41

Central Intelligence Agency [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. The World Factbook. Dostupné z WWW: .

42

Principality of Liechtenstein [online]. 2010 [cit. 2011-03-28]. Liechtenstein in Zahlen 2010. Dostupné z WWW: .

43

Landesverwaltung Fürstentum Liechtenstein [online]. 2011 [cit. 2011-06-01]. Landesindex der Konsumentenpreise. Dostupné z WWW: .

21

Velice nízkých hodnot dosahuje rovněž míra nezaměstnanosti. V roce 2006 činila 3,3 % a dále klesala i v dalších letech, až na 2,3 % v roce 2008. Průměr v roce 2010 ale opět vzrostl, a to na 2,6 %. 44 Kvůli malému domácímu trhu jsou obzvláště větší místní podniky silně exportně orientované a velkou část produkce tak vyváží do zahraničí, především do Švýcarska, Německa a USA. 45

44

Landesverwaltung Fürstentum Liechtenstein [online]. 2011 [cit. 2011-06-01]. Arbeitslosenstatistik 2010. Dostupné z WWW: .

45

Principality of Liechtenstein [online]. 2010 [cit. 2011-03-28]. Liechtenstein in Zahlen 2010. Dostupné z WWW: .

22

2. Obchod a vztahy s EU 2.1. Legislativní rámec Vzájemné vztahy ESVO a Evropských společenství (ES) se vyvíjejí již od 70. let. Tehdejší členské státy ESVO Velká Británie a Dánsko požádaly o přijetí do ES již v 60. letech, členy ES se nakonec staly 1. 1. 1973. Zbývající státy ESVO byly silně závislé na zahraničním obchodu, a protože export z těchto zemí směřoval téměř z poloviny do zemí Evropských společenství, nabízela se otázka jednání o úpravě vzájemných vztahů obou seskupení. Na tomto jednání měly zájem i státy ES, nejen z důvodů ekonomických, ale i politických a vojensko-strategických. Tato jednání následně vedla Komise ES s každou zemí samostatně. Výsledkem byly dohody o volném obchodu s průmyslovými výrobky mezi ES a jednotlivými zeměmi ESVO. Tyto dohody s Portugalskem, Rakouskem, Švédskem, Švýcarskem, Norskem a Finskem vstoupily v platnost v průběhu let 1973 a 1974 a na jejich základě došlo k odstranění kvantitativních restrikcí na většinu průmyslových výrobků k 1. lednu 1974. Pro zrušení dalších omezení byl stanoven harmonogram s nejzazším termínem konec roku 1983. Dohody o volném obchodu se netýkaly zemědělských produktů. Pro ty byly vytvořeny zvláštní podmínky týkající se především snížení cel, avšak s množstvím výjimek. 46

2.1.1.

Cesta k EHP

V roce 1984 se ministři zemí ES a ESVO na společné konferenci dohodli na tzv. Lucemburské deklaraci, jejímž záměrem bylo dokončení zóny volného obchodu s průmyslovými výrobky a další stupeň vzájemné spolupráce s cílem zformování jednotného vnitřního trhu neboli Evropského hospodářského prostoru. Důraz byl kladen na osm prioritních oblastí spolupráce, mezi něž patřil volný obchod se zemědělskými produkty, spolupráce na hraničních přechodech, spolupráce ve výzkumu a vývoji, státní zakázky, harmonizace v oblasti dopravy a životního prostředí nebo koordinace v sociálních a měnových otázkách. Do roku 1989 byly následně uzavřeny mnohostranné dohody mezi ES a ESVO o těchto tématech. 46


23

V roce 1989 vyzval prezident Komise Jacques Delors k zahájení jednání o dalším posílení vzájemných vztahů. Poté byla vytvořena tzv. řídící skupina složená ze zástupců obou společenství. Ještě v roce 1989 bylo na základě výsledků práce této skupiny navrženo uzavření rámcové dohody o vzájemných vztazích. Díky této dohodě mělo k 1. 1. 1993 dojít k vytvoření Evropského hospodářského prostoru. Soudní dvůr v Lucemburku ale v roce 1991 označil tuto dohodu za odporující smlouvám Evropských společenství. Bylo proto nutné znovu vyjednávat o nové dohodě mezi ES a ESVO. Nová dohoda byla v roce 1992 předložena Soudnímu dvoru v Lucemburku a ten ji následně schválil. Dohoda o vytvoření EHP byla podepsána v roce 1992 a v platnost vstoupila 1. 1. 1994. Ze strany ESVO k dohodě nepřistoupilo Švýcarsko, kde došlo k jejímu odmítnutí v referendu, a přes schválení dohody nepřistoupilo i Lichtenštejnsko, jež tvořilo se Švýcarskem celní unii. Lichtenštejnsko se však po vyřešení překážek souvisejících s propojením se Švýcarskem stalo členem EHP. K tomuto kroku došlo v roce 1995.

47

Jediným státem z obou seskupení, jenž se nestal

členem EHP, tak zůstalo Švýcarsko (viz kap. 2.1.3).

2.1.2.

Evropský hospodářský prostor

Tři členské státy ESVO se členy vnitřního trhu staly v letech 1994 a 1995. Tímto krokem na ně byla přenesena legislativa ES/EU, která zahrnuje čtyři svobody volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Země ESVO navíc musely přijmout cca 1500 zákonů a 2300 technických předpisů.

48

Dohoda o EHP se však nevztahuje na

oblast zemědělství a rybolovu. Státy ESVO tak nemusely přijmout společnou zemědělskou a společnou rybolovnou politiku. EHP také nevytváří celní unii a společnou obchodní politiku. Díky tomu členové ESVO nadále využívají autonomní celní tarify vůči třetím zemím. Na státy ESVO se nevztahuje ani společná zahraniční a bezpečnostní politika, podobně i spolupráce v oblastech justice a vnitra. Všechny státy ESVO (včetně Švýcarska) se naproti tomu staly součástí tzv. schengenského prostoru, usnadňujícího pohyb osob mezi zeměmi tohoto prostoru. 49

47


48

Viz 47

49


24

Institucionální struktura V rámci dohody o EHP došlo také k vytvoření institucionální struktury pro fungování EHP. Jedná se o tzv. dvoupilířovou strukturu, kdy jsou vytvářeny společné orgány tvořené příslušnými zástupci obou seskupení. K těmto orgánům patří Rada EHP, Společný výbor EHP, Společný parlamentní výbor EHP a Společný konzultativní výbor EHP. Grafické znázornění této struktury je uvedeno v příloze. Hlavním orgánem je Rada EHP, složená z ministrů zahraničních věcí na straně ESVO, na straně EU je tvořena Radou EU a zástupcem Evropské komise. Rada EHP se schází dvakrát ročně. Setkání je impulsem pro vývoj Dohody o EHP a hodnocením naplňování Dohody. Předsednictví v Radě EHP se střídá pololetně a alternuje mezi zástupci obou stran. 50 Společný výbor EHP je tvořen Stálým výborem ESVO (Sekretariát ESVO), Evropskou komisí a zástupci států EU. Schází se jednou měsíčně a je zodpovědný za každodenní řízení Dohody o EHP. Má také klíčovou roli při přijímání společných rozhodnutí týkajících se vývoje EHP. Společnému výboru EHP navíc napomáhají čtyři podvýbory (pro volný pohyb zboží, volný pohyb kapitálu a služeb, volný pohyb osob, pro horizontální politiky a související otázky). 51 Společný parlamentní výbor a Společný konzultativní výbor EHP plní převážně funkci poradních orgánů Společnému výboru EHP. Dalšími orgány tvořící institucionální strukturu EHP jsou Evropský soudní dvůr, Soudní dvůr ESVO nebo Kontrolní úřad ESVO, které však nevytvářejí společné instituce, a fungují tak zcela samostatně. 52 Finanční mechanismus EHP Důležitou součástí Dohody o EHP se stal finanční mechanismus, jenž vstoupil v platnost 1. ledna 1994. Jeho cílem bylo snižovat ekonomické a sociální rozdíly v regionech EHP. Dárcovskými zeměmi byly členové ESVO (Island, Lichtenštejnsko, Norsko) a prostředky byly určeny především Irsku, Portugalsku, Řecku a Španělsku, 50

EFTA [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. EEA Council . Dostupné z WWW: .

51

EFTA [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. EEA Joint Committee . Dostupné z WWW: .

52

EFTA [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. EEA Institutions . Dostupné z WWW: .

25

jakožto hospodářsky méně vyspělým státům EHP. Tímto mechanismem jsou financovány projekty v následujících oblastech: - životní prostředí, obnova měst, ochrana evropského kulturního dědictví - doprava a dopravní infrastruktura, - vzdělávání a výzkum.

53

V této formě finanční mechanismus fungoval v podstatě až do roku 2003. Do roku 1998 podpora dosáhla výše 500 mil. ECU, mezi lety 1999-2003 bylo do výše zmíněných oblastí alokováno 119,6 mil. EUR. 54 Od roku 2004 pak byl tento finanční mechanismus transformován v souvislosti s rozšířením EU a tím i EHP. Kromě Finančního mechanismu EHP vznikl i bilaterální Norský finanční mechanismus. Finanční podpora i nadále směřuje do ekonomicky slabších států EU, mezi něž nyní patří Portugalsko, Řecko, Španělsko a nové členské státy EU.

55

V rámci tohoto programu se do roku 2009 dostalo finanční podpory

přibližně 1250 projektům v celkové výši 1,3 mld. EUR.

56

Částka pro Českou

republiku v tomto pětiletém období dosáhla téměř 111 mil. EUR, z toho 62,3 mil. EUR bylo poskytnuto ze zvláštního Norského finančního mechanismu. 57 V roce 2010 byla podepsána nová Dohoda o Finančním mechanismu EHP a Finančním mechanismu Norska pro období do roku 2014. Celková finanční podpora z těchto mechanismů má činit 1,79 mld. EUR pro 12 nových členů EU, Řecko, Portugalsko a Španělsko. Česká republika by měla v tomto období získat téměř 132 mil. EUR (přes 3 mld. CZK), z toho více než polovinu má tvořit podpora ze samostatného Finančního mechanismu Norska (70,4 mil. EUR). Pro nové období by mělo platit, že 97 % prostředků bude poskytnuto pouze Norskem. 53

58

Mezi státy

CIHELKOVÁ, Eva. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie. Vyd. 1. Praha : C. H. BECK, 2003. 709 s. ISBN 80-7179-804-5.

54

EEA Grants - Norway grants [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Historical background. Dostupné z WWW: .

55

NAEP [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Finanční mechanismy EHP/Norska. Dostupné z WWW: .

56

EEA Grants - Norway grants [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Historical background. Dostupné z WWW: .

57

MF ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-20]. Souhrnné informace o FM EHP Norska 2004 -2009. Dostupné z WWW: .

58

MF ČR [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Finanční mechanismus EHP/Norska . Dostupné z WWW: .

26

přijímajícími granty z EHP by měla ČR získat 6. nejvyšší sumu, u norských grantů je částka určená pro ČR 4. nejvyšší (největším příjemcem v obou programech by mělo být Polsko). 59

2.1.3.

Bilaterální dohody EU se Švýcarskem

Jelikož se Švýcarsko nestalo členem Evropského hospodářského prostoru, vztahy mezi ním a Evropskou unií jsou založeny na bázi bilaterálních dohod. V současné době přitom existuje přibližně 100 dvoustranných smluv, které jsou spravovány více než 15 společnými výbory. První významná smlouva pochází z roku 1972, kdy Švýcarsko i další státy ESVO uzavřely dohody o volném obchodu s průmyslovými výrobky s Evropskými společenstvími. 60 V roce 1989 byla podepsána důležitá Dohoda o pojištění, zaručující pojišťovacím společnostem obou smluvních stran stejná práva. 61 V průběhu 80. let a počátkem 90. let se Švýcarsko účastnilo jednání o vytvoření EHP. V květnu 1992 dokonce výslednou dohodu podepsalo, v prosinci ale byla odmítnuta v referendu. Aby byly minimalizovány negativní dopady tohoto odmítnutí, začala v roce 1994 nová jednání k možným budoucím dvoustranným dohodám týkajících se stanovených sedmi oblastí - volného pohybu osob, obchodu se zemědělskými produkty, veřejných zakázek, letecké dopravy, železniční a silniční dopravy, rámcového programu pro výzkum a odstraňováni technických překážek obchodu. Dohody o těchto oblastech byly podepsány v roce 1999. Následně byly schváleny ve švýcarském referendu a platnost vešly v roce 2002 jako "bilaterální dohody I". Po tomto úspěchu následovalo další kolo vyjednávání, z nichž patrně nejvýznamnější byla ta o přístupu Švýcarska k Schengenské a Dublinské dohodě. Další jednání se vztahovala k otázkám životního prostředí, boje proti daňovým podvodům,

59

EEA Grants - Norway grants [online]. 15.12.2010 [cit. 2011-03-19]. About Grants. Dostupné z WWW: .

60

European Commission [online]. 2009 [cit. 2011-05-15]. Switzerland. Dostupné z WWW: .

61

Staatssekretariat für Wirtschaft SECO [online]. 2011 [cit. 2011-05-15]. Bilaterale Abkommen Schweiz - Europäische Union. Dostupné z WWW: .

27

zdanění úředníků EU, statistické spolupráce, medií, služeb a několika dalších témat. Balíček "bilaterálních dohod II" byl podepsán v roce 2004. 62 Schengenská dohoda zejména ulehčuje cestování, a to tím, že dochází ke zrušení osobních kontrol na společných hranicích států tzv. schengenského prostoru (tzn. na vnitřních hranicích). Současně s tím se posiluje vzájemná spolupráce v justiční a policejní oblasti, jejímž smyslem je boj proti kriminalitě. Dublinská smlouva stanovuje, která země je zodpovědná za přijetí žadatelů o azyl, čímž by se mělo zabránit tomu, aby byli tito žadatelé posíláni z jedné země do druhé. Tyto dohody byly schváleny ve švýcarském referendu v roce 2005, v platnost vešly v roce 2008. 63

2.2. Obchod ESVO s EU Vzájemný obchod se zbožím za posledních 11 let vykazuje téměř neustálý meziroční nárůst. Dosud nejvyšší hodnoty byly zaznamenány v roce 2008, kdy export z ESVO do EU činil 180 mld. EUR a import do ESVO z EU 145 mld. EUR. V souvislosti s celosvětovou krizí a poklesem mezinárodního obchodu se ovšem snížil i objem vzájemného obchodu těchto dvou seskupení a následující rok 2009 tak hodnota exportu do EU klesla o téměř 20 %, hodnota importu o 12 %. Rok 2010 pak přinesl opět obnovení růstové tendence, a to o více než 10 % u vývozu i dovozu. Obrat obchodu ESVO s EU v roce 2010 dosáhl 317 mld. EUR (150 mld. EUR import, 167 mld. EUR export), což je o třetinu více než tomu bylo v roce 2000. 64 Přehled vývoje vzájemného obchodu z pohledu EU za poslední tři roky zobrazuje následující graf.

62

European Commission [online]. 2009 [cit. 2011-05-15]. Switzerland. Dostupné z WWW: .

63

Integrationsbüro EDA/EVD [online]. 2011 [cit. 2011-05-15]. Schengen/Dublin. Dostupné z WWW: .

64

Eurostat [online]. 2011 [cit. 2011-05-30]. External Trade. Dostupné z WWW: .

28

Graf 8: Vývoj obchodu EU s ESVO, 2008-2010, v mld. EUR

Zdroj: European Comission, EFTA, http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113481.pdf

Obchodní bilance ESVO s EU byla z pohledu ESVO ve všech jedenácti sledovaných letech přebytková. Nejvýraznější rozdíl (přes 34 mld. EUR) byl dosažen v již zmiňovaném roce 2008, kdy obrat obchodu dosáhl dosavadního maxima. V roce 2010 tento přebytek dospěl k hodnotě 17 mld. EUR. 65

2.2.1.

Struktura obchodu

Ze států ESVO se na vzájemném obchodu s Evropskou unií nejvíce podílí Švýcarsko. S hodnotou vyvezeného a dovezeného zboží 251 mld. USD je to více než 61 % (včetně statistik Lichtenštejnska). Norsko jako druhé má téměř 38% podíl (154 mld. USD) a podíl Islandu představuje pouze cca 1,3 % (5,3 mld. USD). 66 Graf 9: Obchod jednotlivých států ESVO s EU, 2010, v mil. USD

Zdroj: EFTA, EFTA States´ Trade with the EU-27, http://www.efta.int/freetrade/~/media/Documents/free-trade/Test-trade-statistics/EU.pdf 65

Eurostat [online]. 2011 [cit. 2011-05-30]. External Trade. Dostupné z WWW:

. 66

EFTA [online]. 2011 [cit. 2011-05-30]. EFTA States' Trade With The EU-27. Dostupné z WWW:

.

29

Naopak ze zemí EU je hlavním obchodním partnerem Německo. To má největší podíl jak na vzájemném exportu, tak i na importu. Celkový objem obchodu s Německem dosáhl v roce 2010 téměř 90 mld. EUR, přičemž do Německa se vyvezlo zboží v hodnotě 40 mld. EUR a přivezlo se zboží za 49,8 mld. EUR. Na těchto hodnotách má více než 70% podíl zboží obchodované mezi Německem a Švýcarskem (zásadní je především vývoz z Německa do Švýcarska - 42 mld. EUR). Druhou nejvýznamnější zemí z EU pro export i import je Velká Británie s obratem 44 mld. EUR. Z toho více než dvě třetiny hodnoty představuje obchod mezi Velkou Británií a Norskem (význam má zejména export z Norska do Británie hodnota 26,4 mld. EUR). Dalšími velkými obchodními partnery jsou Francie (31,7 mld. EUR), Itálie (29,3 mld. EUR), Nizozemsko (24,4 mld. EUR), Švédsko (17,54 mld. EUR), Rakousko (11,4 mld. EUR), Španělsko (11,02 mld. EUR), Belgie (10,27 mld. EUR). Objem obchodu s ostatními státy EU je z celkového pohledu zanedbatelný. Co se týče komoditní struktury obchodu ESVO s EU, největší význam má s hodnotou 79,6 mld. EUR a čtvrtinovým podílem obchod s výrobky skupin SITC 6 a 8, kam se řadí tržní výrobky a průmyslové spotřební zboží. Za nimi následuje skupina SITC 7 stroje a dopravní prostředky (21 %), skupina SITC 5 chemikálie (18 %) a skupina SITC 3 minerální paliva (17 %). Velkou váhu v exportu do EU mají minerální paliva, tedy ropa a zemní plyn, které jsou hlavními norskými vývozními komoditami. Do EU Norsko vyváží tyto suroviny v hodnotě 45 mld. EUR. Ze zemí EU se naopak nejvíce do ESVO dovážejí stroje a dopravní prostředky, a to v hodnotě 46 mld. EUR. 67 Švýcarsko dodává do EU zejména farmaceutické produkty, stroje a mechanická zařízení, organické chemikálie, optické, lékařské a chirurgické nástroje a elektrická zařízení. Na straně dovozu do Švýcarska převažují stroje a mechanická zařízení, dopravní prostředky, farmaceutické produkty, elektrická zařízení a minerální paliva. Z celkové hodnoty švýcarského exportu putuje do EU 58 %, výrobky z EU tvoří 77 % hodnoty švýcarského importu. Jak již bylo zmíněno, Norsko do zemí EU vyváží nejvíce minerální paliva, která představují tři čtvrtiny norského exportu do EU. Z dalších výrobků je významný

67

Eurostat [online]. 2011 [cit. 2011-05-30]. External Trade. Dostupné z WWW:

.

30

i vývoz ryb a hliníku. Z EU Norsko nejvíce dováží stroje, vozidla či elektrická zařízení. Do Evropské unie směřují dvě třetiny norského exportu, 80 % norského dovezeného zboží zase pochází právě odtud. Island do Unie vyváží 78 % své produkce určené k exportu, největší zastoupení má hliník, ryby, železo a ocel. Opačným směrem putují zejména minerální paliva, elektrické přístroje, stroje a mechanická zařízení. Unijní produkce vytváří 52 % islandského dovozu, což je v porovnání s dalšími státy ESVO podstatně méně. 68

2.2.2.

Obchod se službami

Objem obchodu se službami mezi zeměmi ESVO a EU je přibližně poloviční oproti objemu vzájemného obchodu se zbožím a je nepochybně důležitou složkou vzájemných ekonomických vztahů. Vývoj obchodu se službami je obdobný obchodu se zbožím. Od roku 2004 do roku 2008 se obrat každoročně navyšoval, celkově o jednu třetinu, v roce 2009 však byl zaznamenán určitý pokles obchodu, přibližně o 6 %. Stejně jako u zboží, tak i u služeb jejich vývoz z EU do ESVO převyšuje dovoz z ESVO do EU (viz graf 10). Nejvyšší dosavadní rozdíl mezi těmito hodnotami byl vykázán v roce 2008 (25 mld. EUR), kdy dosud nejvyšších hodnot dosáhl jak export do ESVO (89 mld. EUR), tak i import z ESVO (64 mld. EUR).

Graf 10: Obchod se službami EU a ESVO, 2007-2009, v mld. EUR


68

EFTA [online]. 2011 [cit. 2011-05-30]. EFTA States' Trade With The EU-27. Dostupné z WWW:

.

31

Nejvíce se na obchodu se službami podílejí různé služby obchodní povahy, s podílem okolo 60 % jak směrem z ESVO, tak i do ESVO. Sem náleží různé finanční a pojišťovací služby, licence a poplatky, počítačové a informační služby, stavebnictví, retailingové služby či služby v oblasti komunikací. Zbylou část pak představují služby v oblasti dopravy a cestování, z nichž význam má zejména námořní, letecká a silniční doprava, stejně jako cestovní ruch. Ze států EU je největším vývozcem služeb do ESVO, podobně jako u zboží, Německo (podíl 20 %), další je Velká Británie (12 %), Švédsko, Španělsko a Itálie. Na straně dovozu rovněž dominuje Německo (20 %), dále Itálie (10 %), Francie, Británie a Nizozemí. Mezi členy ESVO nejvíce služeb do EU exportuje Švýcarsko (81 %), dále Norsko (17%), zbývající část Island a Lichtenštejnsko. Podobná je situace i u importu služeb, Švýcarsko má podíl 79 %, Norsko 20 % a zbylé necelé procento připadá na Lichtenštejnsko a Island. 69

2.3. Přímé zahraniční investice Výše přímých investic z Evropské unie v zemích ESVO každoročně narůstá. Na tuto skutečnost přitom neměla vliv ani nedávná globální ekonomická krize. Stav v roce 2009 činil 573,6 mld. EUR a ve srovnání s rokem 2004 (289 mld. EUR) se téměř zdvojnásobil. Tato suma současně reprezentuje pouhých 6 % z celkového objemu přímých zahraničních investic realizovaných zeměmi EU ve světě. Na druhé straně, výše přímých investic z ESVO v zemích EU také vykazovala rostoucí tendenci, ovšem zde se ekonomický útlum v roce 2008 projevil, když ve srovnání s rokem 2007 došlo k 8% poklesu. V roce 2009 poté došlo opět k nárůstu a k vyrovnání stavu na úroveň roku 2007 - cca 420 mld. EUR. Po Spojených státech amerických tak druhý největší objem PZI v EU pochází ze zemí ESVO (mimo PZI realizovaných v rámci samotné EU). Ve všech letech od roku 2004 do roku 2009 také platí, že výše přímých zahraničních investic z Evropské unie v zemích ESVO převyšuje výši PZI z ESVO

69

Eurostat [online]. 2011 [cit. 2011-05-30]. International trade in services (since 2004). Dostupné z WWW: .

32

v EU. K výraznému prohloubení tohoto rozdílu došlo v letech 2008 a 2009 - až na přibližně 153 mld. EUR. Stav PZI v letech 2007 - 2009 je zobrazen v grafu 11. Graf 11: Výše PZI mezi EU a ESVO, 2007-2009, v mld. EUR


Z hlediska struktury unijních PZI v ESVO mají rozhodující význam služby, do nichž proudí 75 % investic. V rámci služeb se jedná především o finanční zprostředkování. V sektoru průmyslu proudí investice nejvíce do zpracování ropy a výroby chemických, pryžových a plastových produktů. Přímé zahraniční investice druhým směrem, tedy z ESVO do EU, směřovaly také nejčastěji do služeb (80 %). V rámci služeb rovněž dominují investice do finančního zprostředkování. Necelá pětina investic mířila do průmyslových odvětví, hlavně do výroby chemických, kovových a mechanických výrobků. Největším příjemcem i poskytovatelem přímých investic na straně ESVO je Švýcarsko. Do Švýcarska směřuje 88 % PZI, do Norska 11 % a zbývající asi jedno procento na Island a do Lichtenštejnska. Druhým směrem pak proudilo 82 % PZI ze Švýcarska, 15 % z Norska, zbylá 3 % z Islandu a Lichtenštejnska. Na straně EU nejvíce přímých investic z ESVO přijímá Německo (15 %), Francie (13 %), Velká Británie (8 %), Itálie, Švédsko a Španělsko. Největšími investory do zemí ESVO jsou Francie, Nizozemsko, Velká Británie, Německo nebo Švédsko.

70

Tato teritoriální struktura je tak podobná teritoriální struktuře zahraničního

obchodu se zbožím mezi Unií a ESVO.

70

Eurostat [online]. 2011 [cit. 2011-05-30]. EU direct investment. Dostupné z WWW: .

33

2.4. Současnost a budoucnost vztahů s EU Existuje několik možných scénářů, jak by se nadále mohly vyvíjet vzájemné vztahy mezi ESVO a EU. Jedním z nich je zachování současného stavu, tedy vazby založené zejména na Dohodě o Evropském hospodářském prostoru, v případě Švýcarska založené na množství bilaterálních smluv. Další možností je, právě v případě Švýcarska, zjednodušení složitých bilaterálních vazeb a přijetí Dohody o EHP. Velmi často diskutovanou variantou budoucího vývoje je přechod zemí do EU. Některé členské státy ESVO se už v minulosti o vstup do EU snažily, z různých důvodů se to však zatím žádnému z nich nepodařilo. V současné době je však tomuto kroku poměrně blízko Island a je tak možné, že členská základna ESVO bude opět po několika letech oslabena. Postoj jednotlivých zemí ESVO k možnému vstupu do EU je nastíněn v následujících podkapitolách.

2.4.1.

Island

V roce 2008 byl Island jako jedna z prvních evropských zemí zasažen finanční a ekonomickou krizí. Mimo jiné musela vláda převzít kontrolu nad největšími bankami, rapidně vzrostla nezaměstnanost i zadlužení země. To všechno se stalo impulsem k rozhodnutí islandského parlamentu, aby země podala přihlášku do Evropské unie. V té době na Islandu podpora členství země v EU výrazně rostla, podle průzkumu veřejného mínění souhlasilo se vstupem 61 % občanů.

71

Oficiálně Island

požádal o členství v Evropské unii v červenci 2009. V únoru 2010 Evropská komise vydala stanovisko, aby byla zahájena s Islandem přístupová jednání.

72

Samotná

přístupová jednání čítající 35 vyjednávacích kapitol byla zahájena v červenci 2010, tedy rok po podání žádosti o vstup. K tomu, aby byl Island nakonec přijat, však musí splnit několik požadavků ze strany EU. Předmětem sporu se například stal islandský rybářský průmysl, protože se zemi nelíbilo, že by se měla řídit přísnými kvótami a pravidly stanovenými Unií.

71

EurActiv.cz [online]. 24.7.2009 [cit. 2011-06-01]. Island podal přihlášku do EU. Dostupné z WWW: .

72

Ministry for Foreign Affairs [online]. 2010 [cit. 2011-06-01]. The Application Process. Dostupné z WWW: .

34

Problémem rovněž bylo odmítnutí Islandu kompenzovat Nizozemsku a Británii za jejich odškodnění klientů zkrachovalých islandských bank. Podle českého eurokomisaře pro rozšíření Štefana Füleho by vstup do EU měl pro Island znamenat především ekonomickou a měnovou stabilitu či možnost podílet se na rozhodování v EU. 73

2.4.2.

Norsko

Pokud jde o možný vstup Norska do Evropské unie, v zemi proběhla již dvě referenda o této otázce (1972, 1994) a v obou se tamní občané vyjádřili proti tomuto záměru. K dalšímu posunu veřejného mínění v neprospěch vstupu napomohla neúspěšná snaha o schválení tzv. evropské ústavy v roce 2005. V roce 2010 podle průzkumů veřejného mínění počet příznivců členství Norska v EU dosahoval přibližně 35 %, zatímco počet odpůrců byl více než 53 %. Na vládní úrovni otázka vstupu země do EU rovněž není příliš aktuální. Koaliční dohoda v letech 2005-2009 totiž vládě nedovolovala podat žádost o vstup do EU. To samé ustanovení je obsaženo i v koaliční dohodě pro období 2009-2013.

74

Tomuto postoji nahrávají i nejnovější průzkumy veřejného mínění v Norsku, v květnu 2011 se 71 % dotázaných vyslovilo proti vstupu do EU a pouze 29 % pro vstup. 75 V případě Norska je tak pravděpodobné, že v nejbližší době se jeho vztahy s EU budou i nadále odvíjet na bázi Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

2.4.3.

Švýcarsko

Vstup Švýcarska do Evropské unie je předmětem mnoha politických diskuzí. Švýcaři nejdříve neschválili vstup do EU v referendu v roce 1992 a rovněž v roce 2001 byla v celostátním referendu odmítnuta možnost, aby byla zahájena vyjednávání o vstupu. Když byla v roce 2004 nově zvolena Spolková rada, okamžitě deklarovala, že po celé funkční období nebude tato otázka vůbec projednávána. V té době byl vstup

73

Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. 27.7.2010 [cit. 2011-06-01]. Island začal jednat s Unií o přístupu do EU. Čeká ho ještě trnitá cesta. Dostupné z WWW: .

74

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-06-01]. Norsko: Zahraničně-politická orientace. Dostupné z WWW: .

75

Politisk.tv2 [online]. 18.5.2011 [cit. 2011-06-01]. Sju av ti sier nei til EU. Dostupné z WWW: .

35

do EU považován za dlouhodobý strategický cíl, jenž mohl být realizován až po vyhodnocení efektivnosti bilaterálních smluv. V říjnu roku 2005 Spolková rada na svém zasedání sice odmítla stáhnout pozastavenou žádost o vstup do EU, tato možnost však už podle ní není strategickým cílem, nýbrž jednou z několika různých variant. I nadále tak zůstala upřednostňována varianta bilaterálních vztahů s EU, která je považována za úspěšnou.

76

Tento postoj byl znovu potvrzen Spolkovou radou a

švýcarskou prezidentkou Doris Leuthard v srpnu 2010.

77

Navíc, podle průzkumu

největšího švýcarského firemního sdružení "economiesuisse" se až 90 % tamních firem vyjadřuje pro další spolupráci s EU, ale i proti vstupu do EU. 78

2.4.4.

Lichtenštejnsko

Přestože je Lichtenštejnsko celní a měnovou unií úzce spojené se Švýcarskem, které vstup do EU v dohledné době neplánuje, nemusí to pro něj nic zásadního znamenat. Už jednou Lichtenštejnsko učinilo významné rozhodnutí v souvislosti s EU jinak než Švýcarsko, to když v polovině 90. let přijalo Dohodu o EHP. Podle představitelů země na diskusním fóru Lichtenštejnského institutu se za 16 let členství státu v EHP prokázalo, že šlo o dobré rozhodnutí. Také díky této zkušenosti je vstup Lichtenštejnska do EU v budoucnu sice možný, nejde však o aktuální téma.

79

Kromě

toho se doposud v Lichtenštejnsku se nekonalo žádné referendum o vstupu do EU.

76

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-06-01]. Švýcarsko: Zahraničně-politická orientace. Dostupné z WWW: .

77

Tages Anzeiger [online]. 19.8.2010 [cit. 2011-06-01]. Es wird nicht leicht für die Schweiz. Dostupné z WWW: .

78

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-06-01]. Švýcarsko: Očekávaný vývoj v teritoriu. Dostupné z WWW: .

79

Liechtenstein Institut [online]. 25.5.2011 [cit. 2011-06-01]. EU-Beitritt Liechtensteins ist eine Option – aber keine aktuelle. Dostupné z WWW: .

36

3. Obchod a vztahy se zeměmi mimo EU 3.1. Dohody o volném obchodu Vedle úzkých vztahů s Evropskou unií vytvořilo ESVO i rozsáhlou síť smluvních vztahů s dalšími zeměmi. K cílům této "politiky třetích zemí" patří zejména chránit své hospodářské zájmy, podporovat a posílit evropskou i interregionální integraci a přispívat k celosvětovým snahám o liberalizaci obchodu. Vývoj vztahů ESVO vůči třetím zemím nabral na dynamice s koncem studené války v roce 1989 poté, co Evropská společenství iniciovala tzv. Evropské dohody s tranzitivními ekonomikami střední a východní Evropy, které se mohly stát hrozbou pro konkurenceschopnost podniků ze zemí ESVO. V roce 1990 se proto v Göteborgu ministři ESVO dohodli na vybudování vlastní sítě smluvních vztahů se třetími zeměmi. Vedle ekonomických motivů chtělo ESVO rovněž přispět k obnově bývalých centrálně plánovaných ekonomik, pomoci jim při přechodu k demokracii a systému tržního hospodářství a tím podpořit prosperitu a stabilitu celého evropského kontinentu. V roce 1995 byla v Bergenu přijata deklarace rozšiřující záběr politiky třetích zemí mimo Evropu. Bergenská deklarace posiluje a stanovuje základní principy vztahů ESVO s třetími zeměmi. Tato politika by měla být flexibilní co se týče zeměpisného zaměření a rozsahu dohod. Prvním krokem k volnému obchodu jsou Společná prohlášení o spolupráci, jejichž cílem je podporovat harmonický vývoj vzájemných ekonomických vztahů, vytvořit podmínky na podporu soukromého podnikání a hospodářské soutěže či najít cesty k liberalizaci obchodních vztahů. Tyto deklarace jsou založeny na vzájemném prospěchu, nediskriminaci a reciprocitě. Dalším stupněm jsou tedy dohody volném obchodu. Na jejich základě vznikají zóny volného obchodu, vztahující se na průmyslové výrobky, ryby a jiné mořské produkty. Zvláštní ujednání platí pro zpracované zemědělské produkty, obchod se základními zemědělskými výrobky je upraven bilaterálními dohodami. Dohody se zabývají rovněž celními záležitostmi, pravidly původu, ochraně hospodářské soutěže, ochraně práv duševního vlastnictví. Některé dohody (především novější) obsahují rovněž úpravu obchodu se službami, přímých investic a veřejných zakázek. Objevují

37

se rovněž tzv. evoluční doložky znamenající otevřenost dalšímu vývoji a prohlubování vzájemných vztahů. Tyto dohody jsou pravidelně aktualizovány a upravovány, aby byly co nejefektivnější a v souladu s vývojem ve Světové obchodní organizaci a v evropské ekonomické integraci.

3.1.1.

Jednotlivé dohody

První dohodu o volném obchodu podepsaly státy ESVO s Tureckem v prosinci 1991, v platnost vstoupila 1. 4. 1992. Dohody bylo dosaženo, aby ESVO získalo stejné preferenční zacházení na tureckém trhu, jako měly výrobky pocházející ze zemí Evropských společenství. V roce 1992 došlo taktéž k podpisu dohody o volném obchodu s Izraelem, v platnost vešla 1. 1. 1993. Její uzavření bylo motivováno, podobně jako v předchozím případě, uzavřením dohody mezi Izraelem a ES. Region střední a východní Evropy Prvními zeměmi z tranzitivních ekonomik regionu střední a východní Evropy, s nimiž státy ESVO vyjednaly volný obchod, byly Maďarsko, Polsko a bývalé Československo. Ještě před tím ale byly s těmito zeměmi nejdříve podepsány deklarace o vzájemné spolupráci (v červnu 1990). Poté tedy byla dojednána dohoda o volném obchodu s Československem. Ta vešla v platnost 1. 7. 1992, ale díky následnému rozdělení státu v roce 1993 musela být nahrazena identickými smlouvami samostatně pro Českou republiku i pro Slovenskou republiku. Poté následovaly obchodní smlouvy s Maďarskem a Polskem, vstoupivší v platnost v roce 1993, resp. 1994. Další deklarace o spolupráci se zeměmi tohoto regionu byly podepsány s Bulharskem a Rumunskem (také v roce 1991). Následovaly dohody o volném obchodu s těmito státy, které vstoupily v platnost také v roce 1993. Po nich následovala dohoda se Slovinskem podepsaná v roce 1995, platná ale až od roku 1998. Proces uzavírání dohod se zeměmi tohoto regionu završily dohody s Litvou, Lotyšskem a Estonskem. S těmito státy byly v roce 1991 nejdříve podepsány deklarace o spolupráci. Některé státy ESVO pak v roce 1992 podepsaly s pobaltskými zeměmi bilaterální dohody o volném obchodu. Bylo ovšem usouzeno, že efektivnější bude dojednat multilaterální smlouvy a ty poté vstoupily v platnost v letech 1996 (Lotyšsko) a 1997 (Litva, Estonsko). 38

Poté, co výše jmenované státy vstoupily v letech 2004 a 2007 do Evropské unie, byly smlouvy o volném obchodu mezi nimi a ESVO zrušeny. Obchodní vztahy se tak dnes řídí zejména Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, v případě Švýcarska pak bilaterálními smlouvami mezi ním a EU. ESVO dále podepsalo deklarace o spolupráci s několika balkánskými zeměmi Albánií, Makedonií, Chorvatskem, Srbskem a Černou Horou. Tímto se státy ESVO zavazovaly přispívat k udržení míru a stability na Balkáně, zejména díky poskytování stipendií nebo technické pomoci v oblastech cel a pravidel původu. V roce 2000 pak byla podepsána deklarace o spolupráci také s Ukrajinou.

80

Deklarace o spolupráci

byly později s některými státy regionu díky vyjednávání přeměněny na dohody o založení zóny volného obchodu. Tyto dohody byly podepsány s Albánií (v roce 2009), Makedonií (2000), Chorvatskem (2001), Srbskem (2009) a Ukrajinou (2010). Právě dohoda s Ukrajinou je první široce obsáhlou dohodou uzavřenou s evropským partnerem. Vedle obchodu s průmyslovým zbožím a s rybami zahrnuje i obchod se službami, investice, práva duševního vlastnictví, veřejné zakázky nebo pravidla pro hospodářskou soutěž. 81 Region Středozemního moře Na základě konference v Barceloně v roce 1995 přichází myšlenka na rozšíření sítě dohod o volném obchodu mimo Evropu - do regionu Středozemního moře - a vytvořit tak podmínky pro vznik Euro-středomořské zóny volného obchodu. První známkou ochoty zemí ESVO hledat nové obchodní partnery mimo evropský kontinent byl podpis deklarací o spolupráci s Egyptem, Marokem a Tuniskem v roce 1995. Na základě deklarace pak byla v roce 1997 podepsána dohoda o založení zóny volného obchodu s Marokem platná od roku 1999. V roce 1996 podepsalo ESVO deklaraci o spolupráci s Palestinskou osvobozeneckou organizací. Následná jednání vyústila v uzavření dohody o volném obchodu s platností od 1. 7. 1999.

80

Foreign Trade Information System [online]. 2004 [cit. 2011-05-01]. EFTA’s THIRD COUNTRY RELATIONS. Dostupné z WWW: .

81

EFTA [online]. 2011 [cit. 2011-05-10]. Annual Report of the European Free Trade Association 2010. Dostupné z WWW: .

39

Další deklarace o spolupráci v tomto regionu podepsaly státy ESVO v roce 1997 s Jordánskem a Libanonem, v roce 2002 pak s Alžírskem. Deklarace uzavřené s Jordánskem a Libanonem se poté staly základem k jednání o vytvoření zóny volného obchodu. Tato jednání byla úspěšná a dohoda s Jordánskem je tak platná od roku 2002, dohoda s Libanonem od roku 2005. 82 Až v roce 2004 došlo k dohodě o volném obchodu s Tuniskem, platné od roku 2005. Jednání s Egyptem se protáhla ještě více, když obchodní dohoda s ním byla podepsána v roce 2007. Její platnost byla určena ještě na tentýž rok. 83 Dohody se zeměmi z dalších kontinentů V roce 1998 ESVO odpovědělo na kanadskou iniciativu a vstoupilo do jednání s cílem vytvořit Transatlantickou zónu volného obchodu. Od té doby se ESVO angažuje v jednáních i s dalšími mimoevropskými zeměmi. V roce 2000 došlo k podpisu dohody o volném obchodu s Mexikem, v roce 2002 se Singapurem a v roce 2003 byla podepsána dohoda s Chile. Tyto dohody jsou nejobsáhlejšími, jaké do té doby ESVO uzavřelo. Zabývají se, mimo obchodu se zbožím, již také obchodem v oblasti služeb, investicemi a veřejnými zakázkami. V roce 2001 se vyjednávání vrátila na africký kontinent, když byly zahájeny rozhovory s Jihoafrickou republikou (JAR). Později se k těmto jednáním přidaly i další země tvořící spolu s JAR Jihoafrickou celní unii (SACU) - Botswana, Lesotho, Namibie a Svazijsko. Na jaře 2004 se zástupci ESVO dohodli s Jižní Koreou na zjištění možnosti vytvořit komplexní zónu volného obchodu. Kromě jednotlivých zemí se ESVO dohodlo na kooperaci i s regionálními integračními seskupeními jako jsou Společný trh jihu (MERCOSUR) a Rada pro spolupráci arabských zemí v Perském zálivu (GCC). V květnu 2000 byla podepsána

82


83


40

deklarace o spolupráci s GCC, se sdružením MERCOSUR byla v prosinci 2000 uzavřena deklarace o obchodu a investiční spolupráci. 84 Ze zmíněných zemí a uskupení byla úspěšně dotažena do konce vyjednávání s Kanadou (dohoda podepsána v roce 2008, platná od roku 2009), s Jihoafrickou celní unií jako celkem byla smlouva podepsána v roce 2006 (s platností od 2008). Zóna volného obchodu byla v roce 2005 dohodnuta také s Jižní Koreou (platnost od roku 2006). Dohody o volném obchodu bylo v roce 2008 dosaženo s Kolumbií, v roce 2009 s Radou pro spolupráci v Perském zálivu a v roce 2010 i s Peru. V současné době má tedy ESVO uzavřeno celkem 22 dohod o volném obchodu, zahrnujících 31 zemí (seznam uveden v příloze č. 3). Z těchto dohod je 18 již v platnosti, další čtyři (Peru, Ukrajina, Kolumbie, Rada pro spolupráci arabských zemí v Perském zálivu) byly podepsány v letech 2008-2010 a jsou zatím v procesu ratifikace. Jednání o volném obchodu ovšem probíhají i nadále. Dalšími potenciálními smluvními partnery jsou Bosna a Hercegovina, Hongkong, Čína, Indie, Indonésie, Černá Hora, Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Alžírsko a Thajsko. Kromě toho ESVO zahájilo rozhovory o možných budoucích jednáních o volném obchodu s Vietnamem a několika státy střední Ameriky (Kostarika, Guatemala, Honduras, Nikaragua, Salvador). Vedle toho podepsalo ESVO deklarace o spolupráci s Malajsií, Panamou, Mauriciem či Mongolskem. 85

3.1.2.

Obsah dohod

Jak již bylo řečeno, dohody o volném obchodu se vztahují zejména na obchod s průmyslovými výrobky, zpracovanými zemědělskými produkty a rybami. Některé dohody, např. s Chile a Singapurem, jsou komplexnější a obsahují navíc ustanovení o obchodu se službami, ustanovení o investicích a veřejných zakázkách. Další obsah dohod bude detailněji popsán v následujících odstavcích.

84


85


41

Symetrie a asymetrie Veškeré dohody o volném obchodu, které ESVO uzavírá, berou v úvahu rozdílnou ekonomickou vyspělost partnerských zemí a mohou tak mít asymetrický charakter. To se projevuje tím, že státy ESVO odstraňují překážky obchodu ihned po vstupu dohody v platnost (případně v krátké době poté), zatímco jejich méně ekonomicky vyspělé partnerské země mají na odstranění bariér ponechanou delší lhůtu, maximálně však 10 let. Toto přechodné období jim dává možnost přizpůsobit jejich ekonomiky podmínkám volného obchodu. Kromě toho existují i dohody s vyspělými zeměmi, např. s Izraelem, Singapurem, založené na symetrii a reciprocitě. Pravidla původu Pravidla původu jsou základem pro fungování zóny volného obchodu, když určují, ze které země výrobky pocházejí, a mají-li tak nárok na preferenční zacházení na daném trhu nebo ne. Aby mohly být výrobky považovány za pocházející ze smluvní země, musí být v dané zemi zcela "získány" (např. zemědělské výrobky) nebo "dostatečně zpracovány či opracovány". Postupující globalizace ale výrazně ztěžuje možnosti správné identifikace země původu, jelikož existuje už jen velmi málo produktů bez zahraničních součástí. Jednou z hlavních funkcí pravidel původu je tudíž i stanovení maximálního podílu zahraničních materiálů na výrobcích tak, aby neztratily výhodu preferenčního zacházení. Na evropském kontinentu bylo zavedeno několik různých systémů pravidel původu. Změnu přinesl až rok 1997 a jednotný panevropský systém, zahrnující státy EU, ESVO, Turecko, Andoru, San Marino a další. V roce 2003 na euro-středomořské obchodní konferenci schválili příslušní ministři nový Protokol o pravidlech původu, rozšiřující dosavadní systém i na další země - středomořské účastníky barcelonského procesu, jimiž jsou Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Maroko, Palestinu, Sýrii a Tunisko. Tato harmonizace pravidel původu tak výrazně přispěla ke zjednodušení preferenčního obchodu v euro-středomořské oblasti. Zpracované zemědělské výrobky Většina dohod o volném obchodu, které ESVO uzavírá, zahrnuje i ustanovení o obchodu se zpracovanými zemědělskými produkty. Cla na tyto výrobky vyrovnávají rozdíl mezi cenou zemědělské složky výrobku na domácím a světovém trhu, zatímco

42

cla na průmyslovou složku jsou odstraněna. Mnohá z těchto ujednání byla následně revidována, aby byla v souladu s harmonizovaným systémem kódování z roku 2002. Protože státy ESVO nemají společnou zemědělskou politiku, probíhá obchod se základními zemědělskými produkty na základě dvoustranných smluv uzavřených mezi státem ESVO a partnerskou zemí. Ryby a jiné mořské produkty Rybolov je pro země ESVO ekonomicky velice významný, patří totiž k nejvýznamnější složkám hospodářství Islandu a Norska. Právě tyto dvě země se také řadí mezi největší exportéry rybích produktů na světě, když vyvážejí do více než 170 zemí. Perspektivní pro tuto oblast obchodu jsou především dohody o volném obchodu uzavřené s Mexikem a s Chile. Od doby, kdy vstoupila v platnost dohoda s Mexikem, totiž došlo k výraznému nárůstu norských a islandských exportů rybích produktů do Mexika, a to díky okamžitému zrušení velké části cel na dovoz ryb a mořských produktů na tamní trh. Podobně došlo k okamžitému zrušení cel i v Chile, což ústí ve zvýšený export těchto produktů i na chilský trh. Technické předpisy Dohody o volném obchodu, které uzavírá ESVO, obsahují několik typů ustanovení o technický předpisech. Dohody s Mexikem, Singapurem a Chile např. určují, že práva a povinnosti obou stran jsou upraveny Dohodou o technických překážkách obchodu v rámci Světové obchodní organizace (WTO), a byl pro ně ustaven konzultační mechanismus s cílem hledat řešení, jež budou v souladu s uvedenou dohodou. Veřejné zakázky Jedním z hlavních cílů dohod je i efektivní liberalizace trhu veřejných zakázek. Dohody uzavřené se státy střední a východní Evropy fungovaly asymetricky během určitého přechodného období. U novějších dohod se předpokládá liberalizace na bázi reciprocity, nediskriminace a transparentnosti. V téměř všech dohodách je již také zakotvena klauzule o povinnosti přistoupit k dohodě WTO o vládních zakázkách (Government Procurement Agreement).

43

Nejkomplexnější v tomto směru je dohoda s Chile, díky níž si státy vzájemně poskytují nediskriminační zacházení v přístupu k veřejným zakázkám na úrovni centrálních vlád i mimo ně. V dohodě s Mexikem získávají státy ESVO přístup k mexickým veřejným zakázkám za stejných podmínek jako EU, Spojené státy nebo Kanada. Přístup pro mexické subjekty je pak zajištěn v rámci dohody WTO o veřejných zakázkách. Práva duševního vlastnictví Ochrana práv duševního vlastnictví je důležitá pro hladké fungování zóny volného obchodu. Minimální úroveň ochrany práv definuje WTO v Dohodě o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights, TRIPS), stanovující základní principy nediskriminačního zacházení - národní zacházení a doložku nejvyšších výhod. Ve svých dohodách se i státy ESVO snaží o dosažení co nejvyšších standardů v oblasti ochrany těchto práv. Dohody obsahují opatření proti protiprávním jednáním, padělání a pirátství, přičemž všechna tato opatření jsou koncipována na základě principů národního zacházení a doložky nejvyšších výhod a jsou tak plně v souladu s dohodou WTO. Pravidla hospodářské soutěže Obchodní dohody ESVO obsahují ujednání o pravidlech hospodářské soutěže založená na předpokladu, že odstranění takových bariér obchodu, jako jsou cla a kvantitativní restrikce nezaručují volný přístup na zahraniční trh. Pravidla hospodářské soutěže byla zavedena, aby byla zajištěna liberalizace obchodu v rámci dohod a nebylo jí bráněno překážkami v podobě dohod či praktik mezi podniky, jejichž cílem by mohlo být omezit nebo narušit hospodářskou soutěž. To se týká jak soukromých podniků, tak i veřejných subjektů. Samostatná kapitola o hospodářské soutěži je obsažena např. v dohodách s Mexikem, Singapurem a Chile, v nichž se předpokládá spolupráce a výměna informací s cílem zajistit prosazování zákonů o hospodářské soutěži. Státní pomoc V některých dohodách první generace (např. s Bulharskem) jsou obsažena komplexní pravidla týkající se poskytování státních subvencí úřady partnerské země.

44

Cílem těchto pravidel je, aby poskytování subvencí domácím soukromým subjektům neohrozilo nebo nenarušilo hospodářskou soutěž mezi subjekty daných zemí. V novějších dohodách smluvní strany souhlasí s tím, aby se tato problematika řídila příslušnými pravidly v rámci WTO. Služby a investice Většina obchodních dohod s evropskými zeměmi a se zeměmi středomořského regionu obsahuje tzv. evoluční doložku o službách a investicích, čímž se strany zavazují ke spolupráci, jejímž výsledkem by měla být liberalizace obchodu v oblasti služeb a otevření trhů pro investice. Země ESVO se aktivně angažují v oblasti liberalizace služeb a investic zejména v rámci Evropského hospodářského prostoru, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a WTO. Protože jsou všechny státy ESVO členy WTO, vztahuje se na ně i Všeobecná dohoda o obchodu se službami (GATS) a Dohoda o investičních opatřeních souvisejících s obchodem (TRIMS). Dohody s Mexikem, Chile a Singapurem již zahrnují ustanovení o všech službách. Všechny pozdější dohody obsahují opatření týkající se investic, jejich ochrany, převodu atd. Společný výbor Na implementaci každé z dohod o volném obchodu vždy dohlíží Společný výbor, jenž je tvořen zástupci států ESVO a příslušné partnerské země. Tyto výbory se obvykle scházejí jednou až dvakrát ročně, ale mohou být svolány i v případě potřeby projednat určité nezbytné záležitosti. Výbory mohou rovněž vytvářet podvýbory, aby jim pomáhaly v jejich práci, např. v oblasti cel nebo pravidel původu. Řešení sporů Základním principem pro řešení sporů v rámci mezinárodního práva je diplomatické vyjednávání. To stejné platí i pro spory mezi zeměmi ESVO a jejich smluvními partnery. Obchodní dohody totiž předpokládají, že strany se budou snažit vyřešit případné spory prostřednictvím konzultací ve Společných výborech. Zároveň s tím se prosazuje mezinárodní trend ustavování mechanismů k řešení sporů v případě, že diplomatická jednání selžou. Důkazem toho je i mechanismus řešení sporů Světové obchodní organizace.

45

V souladu s tím státy ESVO v obchodních smlouvách uzavíraných po roce 1997 zavedly mechanismus řešení sporů pomocí arbitráží. Kromě toho byla arbitrážní doložka doplněna i do několika dříve uzavřených dohod. V některých smlouvách se ESVO rozhodlo pro obecnou, ale silnou arbitrážní doložku, zatímco v jiných (s Mexikem, Chile, Singapurem aj.) jsou v celých kapitolách vypracována detailní pravidla postupu. V případech řešení sporů arbitrážemi platí, že jsou jejich rozhodnutí konečná a pro obě strany závazná. 86

3.1.3.

Obchodní výměna

V roce 2003, kdy mělo ESVO 13 smluvních partnerů (nepočítáme-li EU), tvořil obchod se zbožím s těmito zeměmi 2,5 % z celkového obratu zahraničního obchodu ESVO.

87

Díky postupnému navyšování počtu smluvních partnerů a odbourávání

překážek obchodu dosáhl tento podíl v roce 2009 již 7,3 %, což odpovídá hodnotě přibližně 27,5 mld. EUR. Jedná se tak o srovnatelný obrat jaký má ESVO s Francií nebo Itálií, které jsou třetím a čtvrtým největším obchodním partnerem Sdružení. Export do 31 smluvních zemí představuje 8,9 % z celkového exportu ESVO a import se podílel 5,2 % na celkovém importu ESVO. Obchodní bilance s těmito smluvními partnery v roce 2009 skončila v přebytku 10,5 mld. EUR. Největšími obchodními partnery ze smluvních zemí jsou Kanada (1,6% podíl na celkovém obratu obchodu ESVO), Jižní Korea, Singapur a Turecko (všechny země podíl cca 1 %). 88

86


87


88


46

4. Hospodářské vztahy s ČR Historicky první úprava vztahů bývalého Československa se zeměmi ESVO vznikla mezivládní Dohodou o hospodářské spolupráci, jíž předcházela Deklarace o spolupráci z června roku 1990. V roce 1992 pak byla podepsána Dohoda o volném obchodu, s pozdějším Protokolem o sukcesi ČR v roce 1993. V rámci této dohody se uskutečnilo pět jednání výborů řešících problematiku ekonomické a obchodní kooperace a odstraňování bariér obchodu. Platnost uvedené dohody byla ukončena k datu vstupu ČR do EU (1. 5. 2004) rozhodnutím společného výboru z listopadu 2002. Nahrazena byla novou právní úpravou - Dohodou o účasti nových členských zemí EU v EHP. 89

4.1. Obchod se zbožím Státy ESVO se na celkovém exportu ČR za rok 2010 podílejí 2,2 %, jejich podíl na celkovém dovozu do ČR činí 2,0 %. Oproti roku 2009 došlo pouze k nárůstu podílu na vývozu - o desetinu procentního bodu, podíl na dovozu se nezměnil. 90 Ze statistik zahraničního obchodu mezi ČR a zeměmi ESVO dále vyplývá, že v posledních pěti letech docházelo ke stabilnímu nárůstu obratu vzájemného obchodu. Až v roce 2009 došlo k poklesu především díky v té době probíhající ekonomické krizi. V roce 2010 obrat ovšem zaznamenal skokový nárůst oproti roku předchozímu až o 18 mld. CZK. Podobné vývojové tendence můžeme sledovat rovněž u vývozu z ČR a dovozu do ČR. V roce 2006 vykazovala obchodní bilance ČR se zeměmi ESVO deficit 3,7 mld. CZK, v roce 2007 však hodnota českého exportu vzrostla více než hodnota importu a obchodní bilance se státy ESVO se přehoupla do přebytku 13 mld. CZK. I přes mírný pokles přebytku v letech následujících zůstává obchodní bilance i nadále aktivní. Více viz tabulka 2.

89


90

ČSÚ [online]. 2011 [cit. 2011-03-21]. Vývoj zahraničního obchodu v roce 2010. Dostupné z WWW: .

47

Tabulka 2: Vývoj zahraničního obchodu ČR s ESVO, mld. Kč 2006

2007

2008

2009

2010

Vývoz z ČR

39,7

50,3

46,8

45,6

55,7

Dovoz

43,4

37,3

42,0

38,8

46,7

Obrat

83,1

87,6

88,8

84,4

102,4

Bilance

-3,7

13,0

4,8

6,8

9,0

Zdroj: Vlastní zpracování - ČSÚ, Databáze zahraničního obchodu, http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO

4.1.1.

Komoditní struktura

Rozhodujícími komoditami ve vzájemném obchodu jsou výrobky spadající do skupin stroje a dopravní prostředky (SITC 7), minerální paliva (SITC 3), tržní výrobky (SITC 6), průmyslové spotřební zboží (SITC 8) a chemikálie (SITC 5). Těchto pět skupin výrobků se podílí na celkovém obratu vzájemného obchodu z více než 95 % a zbylé skupiny výrobků tak mají jen velmi okrajový význam. 91 Viz tabulka 3. Tabulka 3: Komoditní struktura obchodu s ESVO, vybrané skupiny, 2010 Podíl na vývozu %

Podíl na dovozu %

Obrat (mld. CZK)

Saldo (mld. CZK)

Stroje a dopr.pr

62,5

19,1

43,6

25,8

Minerální paliva

0,4

34,5

16,3

-15,9

Tržní výrobky

16,5

13,8

15,6

2,8

Spotřební zboží

11,8

9,9

11,2

1,9

Chemikálie

4,7

17,7

10,9

-5,6

Dohromady

95,9

95,0

97,6

-


4.2. Obchod se službami České subjekty získaly za rok 2010 téměř 8,8 mld. CZK jako příjmy z obchodu se službami se zeměmi ESVO. Výdaje naproti tomu činily bezmála 11,8 mld. CZK a bilance služeb pro ČR tak byla deficitní. Při porovnání s rokem 2009 zjistíme, že 91

ČSÚ [online]. 2011 [cit. 2011-03-21]. Databáze zahraničního obchodu. Dostupné z WWW: < http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO >.

48

bilance pro ČR vyznívala v roce 2009 kladně (cca 4 mld. CZK), především díky mnohem vyšším příjmům ze služeb obchodní povahy než v roce 2010. Služby obchodní povahy také v obou sledovaných letech vytváří nejvyšší příjmy pro české subjekty a zároveň i nejvyšší výdaje. Významný je rovněž cestovní ruch a silniční doprava. 92

4.3. Přímé zahraniční investice Stav přímých investic ze zemí ESVO v ČR k 31. prosinci 2009 dosáhl přibližně 120,5 mld. CZK (což je cca 5 % z celkového objemu přímých zahraničních investic v ČR). Více než 90 % z uvedené sumy tvořily investice ze Švýcarska. Nejmenší mírou ze všech čtyř zemí se na tomto stavu naopak podílely investice z Islandu (s podílem pod 1 %). Objem českých přímých investic do států ESVO ke stejnému datu činil přibližně 1,4 mld. CZK, což je 0,5 % z celkového objemu českých přímých investic do zahraničí. Podobný objem přímých investic dosud české subjekty realizovaly například v Maďarsku. 93

4.4. Finanční mechanismy EHP/Norska v ČR Na základě dohody o účasti České republiky v Evropském hospodářském prostoru z roku 2003 získala ČR možnost získávat granty na investiční a rozvojové projekty z Finančních mechanismů EHP a Norska, do nichž přispívají tři státy ESVO Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Právě Norsko poskytuje finanční pomoc i v rámci samostatného bilaterálního Norského finančního mechanismu a stalo se tak největší dárcovskou zemí těchto mechanismů. Tyto granty jsou určeny na projekty ze sedmi prioritních oblastí - uchování evropského kulturního dědictví, ochrana životního prostředí, rozvoj lidských zdrojů, zdravotnictví a péče o dítě, podpora udržitelného rozvoje, implementace Schengenského acquis. Z prostředků vyčleněných pro ČR na období 2004-2009 (celkem 111 mil. EUR, z toho 62 mil. EUR z Norského finančního 92

ČNB [online]. 2011 [cit. 2011-03-21]. Běžný účet platební bilance ČR v teritoriálním členění. Dostupné z WWW: .

93

ČNB [online]. 2011 [cit. 2011-03-21]. Přímé zahraniční investice za rok 2009. Dostupné z WWW: .

49

mechanismu

94

) byly podpořeny individuální projekty v celkové výši 82,9 mil. EUR.

Z této sumy putovalo 43,7 mil. EUR (52 %) na projekty z první prioritní oblasti, tedy "Uchování evropského kulturního dědictví". Zbylých více než 40 mil. EUR (48 %) bylo rozděleno na projekty z dalších šesti prioritních oblastí. Zároveň můžeme zjistit, že z celkového počtu podpořených projektů, jich nejvíce tvořily právě ty z první prioritní oblasti (41 %).

95

Celkový poměr schválených projektů je zobrazen

v následujícím grafu. Graf 12: Poměr množství schválených projektů za jednotlivé prioritní oblasti

Zdroj: norskefondy.cz, Finanční mechanismy EHP-Norsko, http://www.norskefondy.cz/Zpravy/Finan%C4%8Dn%C3%AD%20mechanismy%20EH P-Norsko.aspx

Kromě 138 individuálních projektů bylo schváleno i šest tzv. blokových grantů s finanční podporou 21,6 mil. EUR. Celkem tedy byly vyčerpány prostředky ve výši 104 mil. EUR. Mezi schválenými individuálními projekty můžeme nalézt např. modernizace škol ve Středočeském kraji, obnovu židovské synagogy v Turnově, rozvoj péče o děti a mládež v Psychiatrické léčebně Bohnice, zkvalitnění metod hodnocení imisní zátěže území ČR, program e-learningu pro státní zaměstnance v resortu spravedlnosti, 94

MF ČR [online]. 2009 [cit. 2011-03-21]. Souhrnné informace o FM EHP Norska 2004 -2009. Dostupné z WWW: .

95

Norské fondy.cz [online]. 27.8.2009 [cit. 2011-03-21]. Finanční mechanismy EHP/Norsko. Dostupné z WWW: .

50

informační systém ve vodním hospodářství, zlepšení boje proti zločineckým strukturám v Praze atd. 96 Po podpisu dohody pro nové období 2009-2014 byla stanovena částka pro ČR 131,8 mil. EUR, z toho 61,4 mil. EUR v rámci mechanismu EHP a 70,4 mil. EUR v rámci bilaterálního norského mechanismu. Pro toto období pak byly navrženy i další prioritní oblasti: Uchování a revitalizace kulturního dědictví (jde o aktivity zahrnující architektonické dědictví, knihovní fondy a vzácné dokumenty, muzea a sbírky, nehmotné umění) a Uchování a oživení památek krajinářské a zahradní architektury (krajinářské, parkové, zahradní objekty). 97

4.5. Ekonomické vztahy ČR - Švýcarsko Smluvní rámec se Švýcarskem vytváří celkem 27 bilaterálních dohod. Mezi dohody upravující hospodářské a obchodní vztahy patří např. Smlouva o podpoře a vzájemné ochraně investic, Smlouva o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a z majetku, Smlouva o sociálním zabezpečení, Smlouva o pravidelných leteckých linkách nebo Smlouva o ochraně značení, o původu, označení původu a jiných zeměpisných označeních. 98 S cílem podporovat hospodářské a obchodní styky mezi Švýcarskem a ČR se angažuje HST Obchodní komora Švýcarsko - Česká republika. Mezi její činnosti patří poskytování informací o českém a švýcarském trhu včetně statistických údajů, poskytování informací o firmách a jejich produktech, exportní poradenství, pomoc při hledání obchodních partnerů, pořádání informačních a kontaktních setkání, poskytování informací o právních úpravách, zprostředkování právní pomoci,

96

MF ČR [online]. 1.2.2010 [cit. 2011-03-21]. Projekty. Dostupné z WWW: .

97

Norské fondy.cz [online]. 27.8.2009 [cit. 2011-03-22]. Finanční mechanismy EHP/Norsko. Dostupné z WWW: .

98

MZV ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-22]. Švýcarsko Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Dostupné z WWW: .

51

poradenství v otázkách daní, účetnictví, informace o veletrzích a výstavách a pomoc při organizace účasti na nich atd. 99

4.5.1.

Obchod se zbožím

Ze všech zemí ESVO obchoduje ČR nejvíce právě se Švýcarskem. Podle výše obratu obchodu je Švýcarsko 16. největším obchodním partnerem ČR a v tomto pořadí je tak dokonce výše než mnohé státy Evropské unie. 100 Na celkovém dovozu ze Švýcarska do ČR se nejvíce podílejí komodity spadající pod skupinu SITC 7 - Stroje a dopravní prostředky, s podílem 33 % a pod skupinu SITC 5 - Chemikálie a příbuzné výrobky, s podílem 31 %. Absolutně nejvíce dováženými výrobky ze Švýcarska jsou léčiva a farmaceutické výrobky (ze skupiny SITC 5) s téměř 20% podílem na celkovém dovozu. Dalšími důležitými dováženými položkami jsou elektrická zařízení a přístroje (s podílem na celkovém dovozu 13 %), průmyslové stroje a zařízení, stroje a zařízení k výrobě elektrické energie, chemické výrobky, kovové výrobky nebo hliník. V českém exportu do Švýcarska jednoznačně dominují výrobky skupiny SITC 7 - Stroje a dopravní prostředky, s téměř dvoutřetinovým podílem na celkovém exportu do Švýcarska. Z jednotlivých výrobků této skupiny se nejvíce vyváží zařízení k automatickému zpracování dat, osobní automobily a elektrické přístroje. Podstatný význam má i export kovových výrobků, pneumatik či výrobků z plastických hmot. Celkový obrat vzájemného obchodu se každoročně zvyšuje, s výjimkou let 2008 a 2009, kdy došlo k mírnému propadu. Poté se však obrat v roce 2010 oproti roku 2009 o téměř 10 mld. CZK zvýšil. Saldo bilance vzájemného obchodu je kladné a zvyšuje se, ovšem až od roku 2006, do té doby se bilance vyznačovala přebytkem na švýcarské straně. V roce 2010 hodnota českého exportu převýšila hodnotu švýcarského dovozu o dosud nejvíce - 16,3 mld. CZK. 101 Viz tabulka 4.

99

HST Obchodní komora Švýcarsko - ČR [online]. 2011 [cit. 2011-03-22]. Služby. Dostupné z WWW: .

100

MPO ČR [online]. 27.7.2010 [cit. 2011-03-22]. Ročenka zahraničního obchodu ČR - 2009. Dostupné

z WWW: . 101

ČSÚ [online]. 2011 [cit. 2011-03-24]. Databáze zahraničního obchodu. Dostupné z WWW:

.

52

Tabulka 4: Vývoj obchodu ČR - Švýcarsko, v mld. CZK 2007

2008

2009

2010

Obrat

62,7

61,8

57,9

67,3

Bilance

8,2

9,3

10,6

16,3

Zdroj: Vlastní zpracování - ČSÚ, Databáze zahraničního obchodu http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO

K perspektivním položkám českého exportu můžeme zařadit výrobky chemického a farmaceutického průmyslu, přesného strojírenství, kovoobrábění, díly pro automobilový průmysl, stejně tak i výrobky biotechnologií a nanotechnologií. Švýcarský trh je jedním z nejnáročnějších v Evropě a je téměř úplně celý obsazen, proto je důležité, aby zboží dovážené z ČR bylo levnější a dodávky spolehlivé. 102

4.5.2.

Obchod se službami

Ve vzájemném obchodu se službami vytváří za rok 2010 největší příjmy pro ČR služby obchodní povahy (11,1 mld. CZK), mezi něž náleží různé obchodní, odborné a technické služby, obchodní operace se zbožím a ostatní služby související s obchodem. Tato skupina služeb generuje cca dvě třetiny celkových příjmů. Dalšími důležitými oblastmi na straně příjmů jsou služby v oblasti dopravy (14 % příjmů) a cestovního ruchu (8 %). V dopravě vyniká s příjmy přes 1,3 mld. CZK zejména doprava silniční. Z dalších oblastí služeb s vyššími příjmy lze zmínit ještě služby výpočetní techniky a informační služby, služby v oblasti spojů a stavební práce. Na straně výdajů představují se 46% podílem hlavní skupinu rovněž služby obchodní povahy. Druhé nejvyšší výdaje naproti tomu tvoří autorské odměny a licenční poplatky (16 %), následuje cestovní ruch (10 %), doprava, spoje, služby výpočetní techniky a výpočetní služby. Příjmy z obchodu se službami v letech 2009 a 2010 převyšují výdaje a saldo bilance služeb je tak kladné, ve výši 3,4 resp. 5,9 mld. CZK. Hlavní příčinou jsou především relativně vysoké příjmy ze služeb obchodní povahy. Celková výše příjmů

102

MZV ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-25]. Švýcarsko Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR.

Dostupné z WWW: .

53

ze služeb se v obou letech pohybuje mezi 16 a 17 mld. CZK, na straně výdajů došlo v roce 2010 k poklesu cca 2,5 mld. CZK oproti roku 2009. 103 Tabulka 5: Bilance služeb, 2010, v mld. CZK Příjmy

Výdaje

Saldo

Doprava

2,2

0,9

1,3

Cestovní ruch

1,3

1,0

0,3

Ostatní

12,8

8,4

4,4

Celkem

16,3

10,4

5,9

Zdroj: ČNB, Běžný účet Platební bilance v teritoriálním členění, 2010, http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/bezny_ucet_pb_tc/

4.5.3.


Stav českých přímých investic ve Švýcarsku k 31. prosinci 2009 dosáhl 514 mil. CZK, což je podobně jako stav českých investic v Indii a více než například v sousedním Rakousku. 610 mil. CZK tvořily investice do základního kapitálu, reinvestovaný zisk -105 mil. CZK a zbylých 10 mil. CZK ostatní kapitál. Stav švýcarských přímých investic v ČR ke stejnému datu s hodnotou 112,3 mld. CZK mnohonásobně hodnotu českých investic převýšil. Tuto částku můžeme rozčlenit na investice ve výši 40,6 mld. CZK do základního kapitálu, reinvestovaný zisk 51,4 mld. CZK a 20,3 mld. CZK investice do ostatní kapitálu. Švýcarsko tak představuje s podílem 4,9 % jednoho z největší investorů v ČR - po Nizozemsku (podíl 29,6 %), Německu (13,7 %), Rakousku (12,1 %), Lucembursku (6,8 %) a Francii (6,3 %) - viz následující graf 13.

103

ČNB [online]. 2011 [cit. 2011-03-25]. Běžný účet platební bilance ČR v teritoriálním členění.

Dostupné z WWW: .

54

Graf 13: Teritoriální struktura PZI v ČR, k 31.12.2009

Zdroj: ČNB, Přímé Zahraniční Investice za rok 2009, http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/ publikace_pb/pzi/PZI_2009_CZ.pdf

Z hlediska struktury švýcarských přímých investic podle ekonomických odvětví jednoznačně dominují investice do výroby kovů včetně hutního zpracování s téměř 43% podílem. Následuje výroba a rozvod energií (8 %), výroba strojů a zařízení, maloobchod, velkoobchod, výroba motorových vozidel, výroba chemických výrobků či investice do nemovitostí. Ve statistikách ČNB jsou evidovány švýcarské investice do více než 30 různých ekonomických odvětví, v 16 z nich hodnota investic přesahuje 1 mld. CZK. 104 Tabulka 6: Švýcarské PZI v ČR, vybraná odvětví, k 31.12.2009, v mld. CZK Celkem - Výroba kovů, hutní zpracování

112,3 47,9

- Výroba a rozvod elektřiny, plynu, vody

9,2

- Výroba strojů a zařízení

6,1

- Maloobchod

6,1

Zdroj: Vlastní zpracování - ČNB, Přímé Zahraniční Investice za rok 2009, http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/ publikace_pb

104


55

Přes 30 investičních projektů ze Švýcarska bylo dosud zrealizováno prostřednictvím agentury CzechInvest. Ve Švýcarsku české subjekty naopak téměř žádné větší investice nerealizují. Největší investicí posledních let může být koupě švýcarské firmy Porzellan Langenthal českou společností G. Benedikt Karlovy Vary za několik desítek mil. korun. 105 Podle údajů Švýcarské národní banky stav přímých investic v ČR představuje 0,4 % z celkového objemu švýcarských přímých investic realizovaných ve světě. Podobný objem investic jako v ČR realizovaly švýcarské subjekty například také v Norsku, Finsku, Portugalsku nebo Turecku. 106

4.5.4.

Program švýcarsko-české spolupráce

V prosinci 2007 byla v Bernu podepsána Rámcová dohoda mezi vládou ČR a Švýcarskou federální radou. Na základě této dohody byl v červnu 2008 zahájen Program švýcarsko-české spolupráce, jehož cílem je podpora snižování ekonomických a sociálních rozdílů v EU. České subjekty tak mohou přijímat finanční pomoc formou grantů cílených do čtyř prioritních oblastí - Bezpečnost, stabilita a podpora reforem, Životní prostředí a infrastruktura, Podpora soukromého sektoru, Rozvoj lidských zdrojů a sociální rozvoj. Celková výše finanční podpory by měla činit 109,78 mil. CHF. Projekty musí být předkládány ke schválení do června 2012, realizace je možná do června 2017. Podle dohody také alespoň 40 % z celkové částky má putovat do prioritních regionů, jimiž jsou Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj. 107

4.6. Ekonomické vztahy ČR - Norsko Obchodní vztahy jsou v současné době upraveny v rámci Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Vedle této dohody je v platnosti dalších 16 bilaterálních smluv

105

MZV ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-25]. Švýcarsko Investiční klima. Dostupné z WWW:

. 106

The Swiss National Bank [online]. 2010 [cit. 2011-03-25]. Swiss direct investment abroad - by country. Dostupné z WWW: .

107

Businessinfo.cz [online]. 8.6.2009 [cit. 2011-03-26]. Zahájení Programu švýcarsko-české spolupráce . Dostupné z WWW: .

56

týkajících se různých oblastí, např. Dohoda o ochraně a podpoře investic, Smlouva o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku u daní z příjmů, Memorandum o porozumění o implementaci Norského finančního mechanismu, Dohoda o vzájemné pomoci v celních otázkách, dohody o mezinárodní silniční a letecké dopravě, dohody v oblasti obrany, kultury a další. 108

4.6.1.

Obchod se zbožím

V pořadí největších obchodních partnerů ČR se Norsko dlouhodobě pohybuje okolo 25. pozice. Za rok 2009 se pak stalo 23. největším obchodním partnerem ČR (podle výše obratu vzájemného obchodu). 109 Z Norska se do ČR nejvíce dováží komodity spadající do skupiny pod označením SITC 3 - minerální paliva, maziva a příbuzné materiály, které tvoří více než 80 % norského dovozu. 99 % z této skupiny představuje zemní plyn, který je tedy nejvýznamnější dováženou komoditou z Norska. S velkým odstupem jsou dalšími významnými komoditami neželezné kovy, železo a ocel (dohromady 8 %), ryby (2 %), stroje a chemikálie. 110 Tabulka 7: Dovoz z Norska do ČR, v mil. CZK Celkem

SITC 3

SITC 3 v %

2009

13 976

11 103

79,4

2010

19 836

16 101

81,2


Nejvíce exportovaným zbožím z ČR do Norska jsou položky ze skupiny SITC 7 - stroje a dopravní prostředky, s více než polovičním podílem na celkovém českém exportu do Norska. V rámci této skupiny je nejvýznamnější export silničních vozidel

108

Businessinfo.cz [online]. 8.6.2009 [cit. 2011-03-26]. Norsko: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Dostupné z WWW: .

109

MPO ČR [online]. 27.7.2010 [cit. 2011-03-26]. Ročenka zahraničního obchodu ČR - 2009. Dostupné

z WWW: . 110


.

57

(podíl 28 % na celkovém exportu), kancelářských strojů a zařízení (14 %) a průmyslových strojů (7 %). Další významné exportní položky tvoří železo a ocel, kovové výrobky, chemikálie a různé průmyslové spotřební zboží. 111 Tabulka 8: Vývoz z ČR do Norska, v mil. CZK Celkem

SITC 7

SITC 7 v %

2009

10 981

5 492

50,0

2010

13 306

7 943

59,7


Výše obratu vzájemného obchodu se téměř každoročně zvyšuje, s výjimkou roku 2007, kdy došlo k poklesu dovozu z Norska. Hodnota dovozu dlouhodobě převyšuje hodnotu vývozu a vzájemná obchodní bilance je tak deficitní (výjimka opět v roce 2007, kdy vývoz předčil dovoz). Deficitní stav obchodní bilance je zapříčiněn především dovozem zemního plynu. Norsko je po Rusku druhým největším dodavatelem zemního plynu do ČR. Smlouva s platností na 20 let mezi českými společnostmi ČPP a Transgas a norským konsorciem firem Statoil, Norsk Hydro a Saga Petroleum byla podepsána v dubnu 1997. S dodávkami bylo započato v květnu 1997, čímž se ČR dostala ze 100% závislosti na Rusku. Důvody byly jednak strategické a jednak i zvyšující se spotřeba zemního plynu. Transport plynu ze Severního moře umožnil německý plynovod NETRA a na něj navazující systém německých plynovodů. Norské dodávky zemního plynu tvoří v současnosti zhruba 20 % spotřeby, zbytek dodávek pochází z ruských zdrojů. 112 Mezi hlavní české exportéry do Norska se řadí: Škoda Auto Mladá Boleslav, Philip Morris ČR, Sandvik Chomutov (výroba hutních polotovarů), Ferox Děčín (výroba zařízení ke skladování technických plynů), Vítkovice Gearworks Ostrava (výroba převodovek), Elfe Krnov (zpracování kovů), Vesuvius Solar Crucible Třinec

111


. 112

ČT24 [online]. 9.1. 2009 [cit. 2011-03-27]. Norský plyn má Česko od roku 1997. Dostupné z WWW: .

58

(výroba žáruvzdorné keramiky), Linde Frigera Beroun (chladící stroje a zařízení), Coca-Cola Beverages Praha, Vitana Byšice a další. K významným importérům z Norska patří RWE Transgas, Hayes Lemmerz Ostrava (výroba hliníkových a ocelových kol), Agrofert Holding Praha (chemický a zemědělsko-potravinářský sektor), Mittal Steel Ostrava (hutní kombinát), Moravia Steel Třinec (hutnické výrobky), Ronal Jičín (výroba hliníkových kol), Scandique Praha (litinová kamna a krby) a další. Norský trh je sice podle počtu obyvatel relativně malý, o jeho kupní síle by se však dal říci úplný opak. Díky tomu se nabízí možnosti spolupráce českých firem s norskými partnery. Perspektivní obory pro české subjekty jsou všechna odvětví zpracovatelského průmyslu a participace na subdodávkách projektů souvisejících především s těžbou a dopravou ropy. 113

4.6.2.

Obchod se službami

Vzájemný obchod se službami není pro obě země tak významný jako obchod se zbožím (celkový obrat dosahuje přibližně polovinu hodnoty obchodu se zbožím). Pro Českou republiku navíc v roce 2010 saldo bilance služeb vyznívá výrazně záporně, což je změna oproti roku 2009, kdy příjmy ze služeb pro ČR byly o téměř jednu miliardu CZK vyšší než výdaje. Zdaleka největší položku v oblasti obchodu se službami tvoří služby obchodní povahy (především operace se zbožím a ostatní služby související s obchodem). Ty jsou rozhodující pro celkově deficitní bilanci služeb. Významný je i cestovní ruch a silniční doprava, v nichž má ČR vyšší příjmy než výdaje. Z hlediska příjmů jsou pro ČR důležité i služby v oblasti stavebnictví, pro Norsko naopak potrubní přeprava a přenos elektřiny. 114 Přehled obchodu se službami za rok 2010 je uveden v tabulce 9.

113


114

ČNB [online]. 2011 [cit. 2011-03-28]. Běžný účet platební bilance ČR v teritoriálním členění. Dostupné z WWW: .

59

Tabulka 9: Bilance služeb ČR - Norsko, 2010, v mil. CZK Příjmy

Výdaje

Saldo

397

747

-350

1 207

282

925

Ostatní

-9 525

172

-9 697

Celkem

-7 921

1 200

-9 121

Doprava Cestovní ruch

Zdroj: ČNB, Běžný účet Platební bilance v teritoriálním členění, 2010, http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/bezny_ucet_pb_tc/

Perspektivními oblastmi služeb v Norsku jsou obzvláště stavebnictví a cestovní ruch. České firmy však musí čelit velmi silné konkurenci zejména z Polska a pobaltských států. 115

4.6.3.


Celková výše norských přímých v České republice na konci roku 2009 dosáhla téměř 2,7 mld. CZK, z toho největší část tvořily investice do základního kapitálu (1,7 mld. CZK). Zbývající část - reinvestované zisky tvořily 527 mil. CZK a ostatní kapitál 472 mil. CZK. V průběhu roku 2009 byl ovšem zaznamenán výrazný odliv investic - v celkové výši 706 mil. CZK. Nejvíce norské subjekty investovaly v ČR do oblastí výroby nápojů a potravin, výroby a zpracování kovů, nákupu a prodeje nemovitostí. 116 Tabulka 10: Stav norských PZI v ČR k 31.12.2009, v mil. CZK Celkem

2 695

- výroba potravin a nápojů

1 514

- výroba a zpracování kovů

107

- nákup a prodej nemovitostí

133

Zdroj: Vlastní zpracování - ČNB, Přímé Zahraniční Investice za rok 2009, http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/ publikace_pb 115


116


60

V ČR působí několik firem s norskou kapitálovou účastí. K těm hlavním patří: - Rieber and Son (výroba dehydrovaných potravinářských výrobků) - Vitana - Hydro Aluminium Prague (hliníkové výrobky) - Jotun Powder Coatings (práškové barvy) - Corro Coat CZ (nátěrové hmoty) Dalšími norskými společnostmi v ČR jsou Hydro (průmyslová hnojiva), Cogen (vytápěcí systémy), Isola Platon (střešní krytiny), Pragonor/Nobo (kancelářský nábytek), Scandique (kamna, krby) - Jotul, Sprint (sportovní vybavení), Det Norske Veritas (certifikace kvality), Kverneland Group (zemědělská technika), Tandberg (videokonferenční systémy), Yara Agri (průmyslová hnojiva) a další. 117 Přímé zahraniční investice ČR v Norsku nejsou ve statistikách ČNB, norských statistikách, ani ve statistikách OECD samostatně uváděny.

4.7. Ekonomické vztahy ČR - Island Základem pro česko-islandské obchodní vztahy je od roku 2004 Dohoda o EHP. Vedle této dohody jsou vzájemné vztahy upravovány i dalšími dvoustrannými smlouvami, mezi něž patří Smlouva o zamezení dvojího zdanění, Dlouhodobá obchodní dohoda, Dohoda o vzájemném zrušení vízové povinnosti, Dohoda o kulturní spolupráci a další. 118

4.7.1.

Obchod se zbožím

Podle výše obratu vzájemného obchodu za rok 2009 je Island v pořadí obchodních partnerů ČR až na 72. pozici.

119

Okolo této pozice se pohybuje

dlouhodobě a lze tak říci, že nepatří k významným obchodním partnerům ČR. Na

117


118

Velvyslanectví ČR v Oslu [online]. 2011 [cit. 2011-03-30]. Přehled základních bilaterálních smluv s ČR. Dostupné z WWW: .

119

MPO ČR [online]. 27.7.2010 [cit. 2011-03-30]. Ročenka zahraničního obchodu ČR - 2009. Dostupné z WWW: .

61

druhé straně, ani ČR nepatří k hlavním obchodním partnerům Islandu, pohybuje se kolem 33. místa. 120 Hlavní komodity dovážené z Islandu do ČR spadají do skupiny SITC 6 - Tržní výrobky. Ty vytvářejí až 84 % celkového dovozu z Islandu (1,1 mld. CZK). Z této skupiny je to především hliník (70 % celkového dovozu) a železo (14 %). Třetí významnou položku islandského dovozu do ČR představují ryby (9 %) ze skupiny SITC 0. Zmínit lze ještě dovoz léčiv, ostatní položky mají jen velmi zanedbatelný podíl. Struktura českého exportu na Island je velmi podobná struktuře exportu do Norska. Největší hodnota vývozu připadá na skupinu SITC 7 - Stroje a dopravní prostředky, s podílem 61 %. V rámci této kategorie jsou hlavními položkami silniční vozidla a kancelářské stroje a zařízení. Další významnou skupinou je SITC 6 - Tržní výrobky, s podílem 19 %. Konkrétně jde o kovové výrobky, železo a ocel a papírové výrobky. 121 Podle islandských statistik vykazuje ČR s Islandem dlouhodobě přebytkovou obchodní bilanci (viz Tabulka 11.). Naproti tomu údaje Českého statistického úřadu prezentují obchodní bilanci s Islandem jako deficitní. To může být způsobeno zejména rozdílnými metodikami zpracování dat v obou zemích. Tabulka 11: Vývoj vzájemného obchodu z pohledu Islandu, v mil. ISK 2008

2009

2010

Import

3286

1 775

2 670

Export

166

389

268

Bilance

-3 120

-1 386

-2 402

Zdroj: Vlastní zpracování - Statistics Iceland, Trade in Goods, http://www.statice.is/Statistics/External-trade/Exports-and-imports

120

Statistics Iceland [online]. 31.3.2010 [cit. 2011-03-31]. External tade of goods in 2009. Dostupné z WWW: .

121

ČSÚ [online]. 2011 [cit. 2011-03-30]. Databáze zahraničního obchodu. Dostupné z WWW: .

62

Přestože je islandský trh relativně malý, představuje perspektivu pro české exportéry, a to zejména v oblastech dopravního strojírenství, energetiky, obalové techniky či stavby lodí. 122

4.7.2.

Obchod se službami

Obchod se službami mezi oběma zeměmi dosahuje relativně nízkých hodnot a samostatné statistiky v této oblasti nejsou evidovány ani jednou z těchto zemí. Pouze statistiky OECD uvádějí, že v letech 2001-2004 nepřekročila hodnota vývozu českých služeb na Island 6 mil. USD a hodnota dovozu služeb dosáhla 1 mil. USD. Téměř všechny příjmy a výdaje za služby přitom vytváří cestovní ruch a obchodní služby, naopak není evidován vývoz a dovoz služeb oblasti dopravy nebo vládních služeb. 123 Z českých firem se v oblasti služeb na Islandu prosazuje stavební firma Metrostav. Perspektivními obory pro české podniky jsou hlavně cestovní ruch a právě stavebnictví. 124 Příkladem české firmy realizující zakázku na Islandu je právě Metrostav Praha. V roce 2006 společnost získala spolu s islandskou firmou Háfell zakázku v hodnotě 5,7 mld. ISK na stavbu 14 km dlouhého silničního projektu, jehož podstatnou součástí byly dva tunely o celkové délce přes 10 km. Investorem stavby byla státní organizace Veggerdin. Práce na stavbě byly zahájeny v září 2006 a dokončeny koncem roku 2010. Zemi však postihla ekonomická krize, která zasáhla i tento projekt, když se vyskytly neočekávané technické překážky a změněné kurzovní podmínky, vyvolané devalvací islandské koruny. Přes tyto obtíže se však povedlo projekt úspěšně dokončit. 125 122

Businessinfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-31]. Island: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Dostupné z WWW: .

123

OECD Library [online]. 9.8.2007 [cit. 2011-03-31]. Statistics on International Trade in Services 2006. Dostupné z WWW: .

124


125

Businessinfo.cz [online]. 5.10.2010 [cit. 2011-03-31]. Česká firma otevřela na Islandu dva tunely. Dostupné z WWW: .

63

4.7.3.


Stav českých přímých investic na Islandu k 31. 12. 2009 činil podle údajů České národní banky pouze 206 tis. CZK, z toho 50 tis. tvořily investice do základního kapitálu a 156 tis. reinvestovaný zisk. Mnohonásobně vyšších hodnot naopak dosáhl stav islandských přímých investic v ČR, celkem 231,15 mil. CZK. Většinu z této sumy činily reinvestované zisky (137 mil. CZK), zbývající část investice do základního kapitálu. Islandské subjekty v ČR nejvíce investovaly do odvětví leteckého průmyslu (téměř 200 mil. CZK, k 31.12.2009). Za rok 2009 není zaznamenán žádný příliv islandských přímých investic, naopak celkový odliv činil 95 tis. CZK. 126 Pod islandskými investicemi do českého leteckého průmyslu je ukryto převzetí 50 % akcií české letecké společnosti Travel Service islandskou leteckou firmou Icelandair z holdingu Icelandair Group v roce 2007. V roce 2009 pak Icelandair prodal část podílu české společnosti Canaria Travel. Další islandskou společností investující v ČR je Bakkavor, která se v roce 2008 stala majitelem české potravinářské firmy Heli Food Fresh, a to prostřednictvím své britské dceřiné firmy Bakkavor Food Limited. 127

4.8. Ekonomické vztahy ČR - Lichtenštejnsko Základem smluvního rámce mezi ČR a Lichtenštejnskem se stala Dohoda o Evropském hospodářském prostoru z roku 2004. Ta byla uzavřena i přes to, že obě strany vzájemně neuznávaly existenci té druhé. K vzájemnému uznání došlo až o několik let později. Vzhledem k úzkému propojení Lichtenštejnska se Švýcarskem se na vztahy s ČR vztahuje i několik bilaterálních smluv mezi ČR a Švýcarskem s platností i pro Lichtenštejnsko. Jedná se například o Dohodu o zrušení vzájemné vízové povinnosti, Obchodní smlouvu, Dohodu o hospodářském styku a další. 128 126


127


128

MZV ČR [online]. 2011 [cit. 2011-04-02]. Lichtenštejnsko Seznam platných mezinárodních smluv s Českou republikou. Dostupné z WWW: .

64

4.8.1.

Obchod se zbožím

Vzhledem ke své malé rozloze a nízkému počtu obyvatel nepatří Lichtenštejnsko mezi důležité obchodní partnery ČR. V roce 2009 se tak v žebříčku obchodních partnerů ČR umístilo až na 91. místě.

129

Hlavní položky dovozu

z Lichtenštejnska do ČR představují výrobky ze skupiny SITC 7 - Stroje a dopravní prostředky, tvořící téměř polovinu z celkového dovozu ve výši 273 mil. CZK. Konkrétně jde zejména o díly a příslušenství motorových vozidel a elektrické přístroje. K dalším významným dováženým produktům pak patří kotle pro ústřední vytápění, měřící přístroje, optické výrobky, kovové a textilní výrobky. Na straně českého vývozu do Lichtenštejnska dominují s podílem přes 50 % také stroje a dopravní prostředky. Mezi nimi převažuje vývoz strojů pro stavební průmysl, klimatizační zařízení, dále kancelářské stroje a elektrické přístroje. Dalšími významnými položkami českého exportu jsou tržní výrobky a chemikálie (konkrétně jde o textilní výrobky, kovové výrobky, železo a ocel, syntetická barviva a plastické hmoty). V posledních letech můžeme pozorovat každoroční snižování obratu obchodu mezi ČR a Lichtenštejnskem, když od roku 2007 do roku 2010 klesl o více než polovinu. V roce 2007 navíc ČR zatím naposled vykazuje přebytkovou obchodní bilanci s Lichtenštejnskem, v dalších letech je bilance deficitní (viz tabulka 12). 130

Tabulka 12: Vývoj obchodu s Lichtenštejnskem, v mil. CZK 2007 Obrat Bilance

2008

2009

2010

1 319

653

505

483

378

-213

-96

-64


V září 2010 se v Lichtenštejnsku uskutečnila výstava průmyslu, obchodu a řemesel, na níž se ČR prezentovala jako hlavní host s 18 českými vystavovateli.

129

MPO ČR [online]. 27.7.2010 [cit. 2011-04-02]. Ročenka zahraničního obchodu ČR - 2009. Dostupné z WWW: .

130

ČSÚ [online]. 2011 [cit. 2011-04-02]. Databáze zahraničního obchodu. Dostupné z WWW: .

65

K tomuto ČR pomohlo nedávné navázání diplomatických vztahů mezi oběma státy a rovněž podepsání Memoranda o budoucí spolupráci. Do spolupráce s tamními firmami by se tak více mohly zapojit i ty české. Příležitosti pro české firmy by měly být zvláště v oblastech strojírenství, automobilového průmyslu, farmaceutického průmyslu a potravinářství. 131

4.8.2.


Ke konci roku 2009 dosáhl stav českých přímých investic v Lichtenštejnsku 928 mil. CZK. Z toho 747 mil. CZK tvořily investice do základního kapitálu, ve zbytku šlo o reinvestovaný zisk. Naopak lichtenštejnské investice v ČR přesáhly 5,2 mld. CZK. Hlavní oblastí, do níž lichtenštejnské investice směřovaly, bylo finanční zprostředkování (4,6 mld. CZK). Daleko menší podíl zaujímá výroba nekovových minerálních výrobků nebo zdravotní péče. V roce 2009 došlo, podobně jako v případě předchozích zemí, k odlivu lichtenštejnských investic, a to ve výši 5,3 mil. CZK. 132

131

Businessinfo.cz [online]. 10.9.2010 [cit. 2011-04-04]. Informace z Lichtenštejnské výstavy průmyslu, obchodu a řemesel. Dostupné z WWW: .

132


66

Závěr Evropské sdružení volného obchodu je integrační seskupení, od jehož vzniku již uplynulo přes 50 let a má za sebou dlouhou a pestrou historii. Během této doby se poměrně často měnila jeho členská základna, než v roce 1991 "vykrystalizovala" do dnešní podoby. Ze sedmi zakládajících členů dnes v ESVO zůstalo pouze Norsko a Švýcarsko, k nimž se přidaly Island a Lichtenštejnsko. Všechny čtyři státy patří mezi nejvyspělejší evropské i světové ekonomiky s vysokým hrubým domácím produktem na obyvatele. Samotné Sdružení funguje na mezivládním principu, což znamená, že nejsou vytvářeny "přebytečné" nadnárodní instituce, které by tuto organizaci řídily a celá organizace tak funguje s poměrně malým společným rozpočtem. Otázky fungování jsou řešeny převážně na příslušné ministerské úrovni. Navíc žádným způsobem není narušována suverenita států. Tímto pojetím se tak liší od druhého integračního proudu v Evropě reprezentovaného Evropskou unií. S Evropskou unií jsou však státy ESVO propojeny už od 70. let, kdy došlo k vytvoření zóny volného obchodu mezi oběma bloky. V 90. letech bylo dohodnuto vytvoření tzv. Evropského hospodářského prostoru neboli společného trhu, k němuž náleží státy EU a tři státy ESVO, mimo Švýcarska. Dohoda o EHP se stala novým základem pro vztahy Islandu, Lichtenštejnska a Norska s EU. V rámci Evropského hospodářského prostoru jsou uplatňovány čtyři ekonomické svobody - volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Švýcarsko, které na základě referenda k Dohodě nepřistoupilo, se rozhodlo pro další rozvoj vzájemných vztahů s EU na bilaterální bázi, dnes je tak v platnosti přes 100 dvoustranných dohod. Hlavním obchodním partnerem ESVO je právě Evropská unie. Obrat vzájemného obchodu přitom každoročně narůstá. Nejvýrazněji se na vzájemném obchodě na straně EU podílí Německo, za ESVO je to Švýcarsko. To samé platí také v případě vzájemného obchodu se službami i při poskytování a přijímání přímých zahraničních investic. Tři ze současných členů ESVO se snažili nebo i nadále snaží stát se členem EU a vystoupit tak z ESVO, jak se to v minulosti povedlo Velké Británii, Dánsku, Portugalsku, Finsku, Švédsku a Rakousku. V současné době je tomuto kroku poměrně

67

blízko Island, jenž poté, co byl velice silně zasažen finanční a ekonomickou krizí, podal žádost o vstup do Unie a stal se oficiální kandidátskou zemí. ESVO se snaží vybudovat obchodní vztahy vedle EU i s mnoha dalšími zeměmi ze všech kontinentů. Tato politika vůči třetím zemím se začala rozvíjet po konferenci ministrů ESVO v roce 1990. Nejdříve byla zaměřena na region střední a východní Evropy a jednou z prvních zemí, s níž byla uzavřena dohoda o volném obchodu se stalo tehdejší Československo. Vedle této oblasti se od poloviny 90. let stal významným pro spolupráci i region Středozemního moře, kde bylo záměrem vytvoření tzv. Euro-středomořské zóny volného obchodu. Koncem 90. let se ESVO začalo zaměřovat i na geograficky vzdálenější země, postupně tak byly zformovány zóny volného obchodu např. s Mexikem, Chile, Singapurem, Jižní Koreou či Jihoafrickou republikou. Doposud se ESVO dohodlo na volném obchodu s 31 zeměmi (nepočítáme-li EU) a s dalšími jednání probíhají. Tyto dohody, které ESVO uzavírá, se sice primárně zaměřují na obchod s průmyslovými výrobky, ve většině z nich je však upravena také problematika mořských a zemědělských produktů, služeb, investic, veřejných zakázek, práva duševního vlastnictví a dalších souvisejících témat. Po vstupu ČR do EU v roce 2004 zanikla původní dohoda o volném obchodu s ESVO z počátku 90. let a novým základem vztahů se stala Dohoda o Evropském hospodářském prostoru. Vzájemný obchod mezi ČR a ESVO i díky vstupu do EU vykazuje rostoucí tendenci, s výjimkou roku 2009, kdy byla tato tendence přerušena kvůli probíhající ekonomické krizi. Od roku 2007 má ČR s ESVO přebytkovou obchodní bilanci. Nejvíce se z ČR vyváží stroje a dopravní prostředky, z ESVO se nejvíce dováží minerální paliva. V rámci obchodu se službami jsou významné především služby obchodní povahy, cestovní ruch a doprava. ESVO je pro ČR důležité i z hlediska přímých zahraničních investic. Švýcarsko totiž patří mezi největší poskytovatele přímých investic do ČR. ČR jako jeden z nových členů EU má právo čerpat finanční prostředky z Finančního mechanismu EHP a Finančního mechanismu Norska, do nichž se zavázaly přispívat tři státy ESVO účastnící se projektu EHP, aby byly snižovány ekonomické a sociální rozdíly mezi účastnícími se státy. Vedle toho může ČR přijímat také finanční podporu v rámci Programu švýcarsko-české spolupráce, jenž má podobné cíle jako zmíněné finanční mechanismy.

68

Cílem této práce bylo analyzovat vnější ekonomické vztahy zemí ESVO, zejména vůči Evropské unii, České republice ale i dalším zemím. Domnívám se, že tento cíl byl splněn a práce tak poskytuje podrobné informace o uvedené problematice. Ke zpracování práce jsem použil v převážné většině nejrůznější internetové zdroje, jako jsou například oficiální webové stránky ESVO, databáze Českého statistického úřadu, statistických úřadů Islandu, Norska, Eurostatu apod., aby získané informace byly co možná nejaktuálnější. Využity byly i některé české knižní publikace zabývající se problematikou ESVO.

69

Seznam literatury Knižní publikace 1)

CIHELKOVÁ, Eva. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie. Vyd. 1. Praha : C. H. BECK, 2003. 709 s. ISBN 80-7179-804-5.

2)


3)


Internetové zdroje - české 4)

Businessinfo.cz. 5.10.2010. Česká firma otevřela na Islandu dva tunely. Dostupné z WWW: .

5)

Businessinfo.cz. 10.9.2010. Informace z Lichtenštejnské výstavy průmyslu, obchodu a řemesel. Dostupné z WWW: .

6)

Businessinfo.cz. 2010. Island: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: .

7)

Businessinfo.cz. 2010. Island: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Dostupné z WWW: .

8)

Businessinfo.cz. 2010. Island: Zahraniční obchod země. Dostupné z WWW: .

9)

Businessinfo.cz. 2010. Norsko: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: .

10)

Businessinfo.cz. 8.6.2009. Norsko: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Dostupné z WWW: .

11)

Businessinfo.cz. 2010. Norsko: Zahraničně-politická orientace. Dostupné z WWW: .

12)

Businessinfo.cz. 2010. Norsko: Zahraniční obchod země. Dostupné z WWW: .

13)

Businessinfo.cz. 2010. Švýcarsko: Očekávaný vývoj v teritoriu. Dostupné z WWW: .

14)

Businessinfo.cz. 2010. Švýcarsko: Zahraničně-politická orientace. Dostupné z WWW: .

70

15)

Businessinfo.cz. 8.6.2009. Zahájení Programu švýcarsko-české spolupráce . Dostupné z WWW: .

16)

ČNB. 2011. Běžný účet platební bilance ČR v teritoriálním členění. Dostupné z WWW: .

17)

ČNB. 2011. Přímé zahraniční investice za rok 2009. Dostupné z WWW: .

18)

ČSÚ. 2011. Databáze zahraničního obchodu. Dostupné z WWW: .

19)

ČSÚ. 2011. Vývoj zahraničního obchodu v roce 2010. Dostupné z WWW: .

20)

ČT24. 9.1. 2009. Norský plyn má Česko od roku 1997. Dostupné z WWW: .

21)

EurActiv.cz. 24.7.2009. Island podal přihlášku do EU. Dostupné z WWW: .

22)

Hospodářské noviny iHNed.cz. 27.7.2010. Island začal jednat s Unií o přístupu do EU. Čeká ho ještě trnitá cesta. Dostupné z WWW: .

23)

HST Obchodní komora Švýcarsko - ČR. 2011. Služby. Dostupné z WWW: .

24)

MF ČR. 2011. Finanční mechanismus EHP/Norska . Dostupné z WWW: .

25)

MF ČR. 1.2.2010. Projekty. Dostupné z WWW: .

26)

MF ČR. 2010. Souhrnné informace o FM EHP Norska 2004 -2009. Dostupné z WWW: .

27)

MPO ČR. 27.7.2010. Ročenka zahraničního obchodu ČR - 2009. Dostupné z WWW: .

28)

MZV ČR. 2011. Lichtenštejnsko Seznam platných mezinárodních smluv s Českou republikou. Dostupné z WWW: .

29)

MZV ČR. 2010. Švýcarsko: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: .

30)

MZV ČR. 2010. Švýcarsko Investiční klima. Dostupné z WWW: .

71

31)

MZV ČR. 2010. Švýcarsko Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Dostupné z WWW: .

32)

MZV ČR. 2010. Švýcarsko: Zahraniční obchod země. Dostupné z WWW: .

33)

NAEP. 2011. Finanční mechanismy EHP/Norska. Dostupné z WWW: .

34)

Norské fondy.cz. 27.8.2009. Finanční mechanismy EHP/Norsko. Dostupné z WWW: .

35)

Severa, Milan. Norsko a Evropská unie. E-polis.cz, 2. březen 2008. Dostupné z WWW: . ISSN 1801-1438.

36)

Velvyslanectví ČR v Oslu. 2011. Přehled základních bilaterálních smluv s ČR. Dostupné z WWW: .

Internetové zdroje - zahraniční 37)

Central Intelligence Agency. 2011. The World Factbook. Dostupné z WWW: .

38)

EEA Grants - Norway grants. 15.12.2010. About Grants. Dostupné z WWW: .

39)

EEA Grants - Norway grants. 2011. Historical background. Dostupné z WWW: .

40)

EFTA. 2000. 40th Anniversary EFTA 1960-2000 . Dostupné z WWW: .

41)

EFTA. 2010. This is EFTA 2010. Dostupné z WWW: .

42)

EFTA. 2011. Annual Report of the European Free Trade Association 2010. Dostupné z WWW: .

43)

EFTA . 2011. EEA Council. Dostupné z WWW: .

44)

EFTA. 2011. EEA Institutions . Dostupné z WWW: .

45)

EFTA. 2011. EEA Joint Committee . Dostupné z WWW: .

46)

EFTA. 2011. EFTA States' Trade With The EU-27. Dostupné z WWW: .

72

47)

EFTA. 2011. Structure of the EFTA Council. Dostupné z WWW: .

48)

EFTA. 2011. The European Free Trade Association. Dostupné z WWW: .

49)

EFTA. 2011. This is EFTA 2011. Dostupné z WWW: .

50)

European Comission, 2011. EFTA. Dostupné z WWW: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113481.pdf

51)

European Commission. 2009. Switzerland. Dostupné z WWW: .

52)

Eurostat. 2011. External Trade. Dostupné z WWW: .

53)

Eurostat. 2011. GDP and main components. Dostupné z WWW: .

54)

Eurostat. 11.3.2011. GDP per capita in PPS. Dostupné z WWW: .

55)

Eurostat. 2011. International trade in services (since 2004). Dostupné z WWW: .

56)

Eidgenössische Zollverwaltung. 2010. Analyse des Aussenhandels. Dostupné z WWW: .

57)

Foreign Trade Information System. 2004. EFTA’s THIRD COUNTRY RELATIONS. Dostupné z WWW: .

58)

Integrationsbüro EDA/EVD. 2011. Schengen/Dublin. Dostupné z WWW: .

59)

Landesverwaltung Fürstentum Liechtenstein. 2011. Arbeitslosenstatistik 2010. Dostupné z WWW: .

60)

Landesverwaltung Fürstentum Liechtenstein. 2011. Landesindex der Konsumentenpreise. Dostupné z WWW: .

61)

Liechtenstein Institut. 25.5.2011. EU-Beitritt Liechtensteins ist eine Option – aber keine aktuelle. Dostupné z WWW: .

62)

Ministry for Foreign Affairs. 2010. The Application Process. Dostupné z WWW: .

63)

OECD Library. 9.8.2007. Statistics on International Trade in Services 2006. Dostupné z WWW: .

73

64)

Politisk.tv2. 18.5.2011. Sju av ti sier nei til EU. Dostupné z WWW: .

65)

Principality of Liechtenstein. 2010. Liechtenstein in Zahlen 2010. Dostupné z WWW: .

66)

Staatssekretariat für Wirtschaft SECO. 2011. Bilaterale Abkommen Schweiz - Europäische Union. Dostupné z WWW: .

67)

Statistics Iceland. 31.3.2010. External trade of goods in 2009. Dostupné z WWW: .

68)

Statistics Iceland. 2000. Trade in goods. Dostupné z WWW: .

69)

Statistics Norway. 2010. Statistical Yearbook 2010. Dostupné z WWW: .

70)

Statistics Norway. 2010. Statistical Yearbook 2010. Dostupné z WWW: .

71)

Statistik Schweiz. 2011. Aussenhandel – Indikatoren. Dostupné z WWW: .

72)

Tages Anzeiger. 19.8.2010. Es wird nicht leicht für die Schweiz. Dostupné z WWW: .

73)

The Swiss National Bank. 2010. Swiss direct investment abroad - by country. Dostupné z WWW: .

74)

Trading Economics. 2010. Exports of goods and services in Norway. Dostupné z WWW: .

75)

Trading Economics, 2011. Iceland Unemployment Rate. Dostupné z WWW: http://www.tradingeconomics.com/iceland/unemployment-rate-imf-data.html

76)

Trading Economics, 2011. Iceland Inflation Average, Dostupné z WWW: http://www.tradingeconomics.com/iceland/inflation-average-imf-data.html

77)

Trading Economics. 2011. Norway percent change in GDP. Dostupné z WWW: .

78)

Trading Economics. 2011. Switzerland percent change in GDP. Dostupné z WWW: .

79)

Trading Economics. 2011. Switzerland Unemployment Rate. Dostupné z WWW: .

74

Seznam tabulek a grafů Tabulka 1: Obchod ESVO, 2004-2009 (v mld. USD, 2009 v mld. EUR) ................... 12 Tabulka 2: Vývoj zahraničního obchodu ČR s ESVO, mld. Kč .................................. 48 Tabulka 3: Komoditní struktura obchodu s ESVO, vybrané skupiny, 2010 ................ 48 Tabulka 4: Vývoj obchodu ČR - Švýcarsko, v mld. CZK ........................................... 53 Tabulka 5: Bilance služeb, 2010, v mld. CZK ............................................................. 54 Tabulka 6: Švýcarské PZI v ČR, vybraná odvětví, k 31.12.2009, v mld. CZK ........... 55 Tabulka 7: Dovoz z Norska do ČR, v mil. CZK .......................................................... 57 Tabulka 8: Vývoz z ČR do Norska, v mil. CZK .......................................................... 58 Tabulka 9: Bilance služeb ČR - Norsko, 2010, v mil. CZK ........................................ 60 Tabulka 10: Stav norských PZI v ČR k 31.12.2009, v mil. CZK ................................ 60 Tabulka 11: Vývoj vzájemného obchodu z pohledu Islandu, v mil. ISK .................... 62 Tabulka 12: Vývoj obchodu s Lichtenštejnskem, v mil. CZK..................................... 65 Graf 1: Míra nezaměstnanosti na Islandu, 2006-2009, v % ...................................... 14 Graf 2: Průměrná míra inflace na Islandu, 2000-2009, v %...................................... 15 Graf 3: Průměrná míra nezaměstnanosti v Norsku, 2006-2009, v % ......................... 17 Graf 4: Průměrná míra inflace v Norsku, 2000-2009, v % ....................................... 17 Graf 5: Míra nezaměstnanosti ve Švýcarsku, 2000-2009, v % .................................. 19 Graf 6: Vývoj míry inflace ve Švýcarsku, 2006-20010, v % .................................... 20 Graf 7: Průměrná míra inflace v Lichtenštejnsku, 1995-2010, v % ........................... 21 Graf 8: Vývoj obchodu EU s ESVO, 2008-2010, v mld. EUR ................................. 29 Graf 9: Obchod jednotlivých států ESVO s EU, 2010, v USD ................................. 29 Graf 10: Obchod se službami EU a ESVO, 2007-2009, v mld. EUR ........................ 31 Graf 11: Výše PZI mezi EU a ESVO, 2007-2009, v mld. EUR ............................... 33 Graf 12: Poměr množství schválených projektů za jednotlivé prioritní oblasti .......... 50 Graf 13: Teritoriální struktura PZI v ČR, k 31.12.2009 ........................................... 55

75

Seznam příloh Příloha 1: Členové ESVO a ES/EU v roce 1960 a v roce 2011......................77 Příloha 2: Institucionální struktura EHP.........................................................78 Příloha 3: Seznam smluvních obchodních partnerů ESVO k 31. 12. 2010....78

76

Přílohy Příloha č. 1: Členové ESVO a ES/EU v roce 1960 a v roce 2011

Zdroj: EFTA, This is EFTA 2011, http://www.efta.int/~/media/Files/Publications/this-isefta/tie11.pdf

77

Příloha 2: Institucionální struktura EHP

Zdroj: EFTA, This is EFTA 2011, http://www.efta.int/~/media/Files/Publications/this-isefta/tie11.pdf

Příloha 3: Seznam smluvních obchodních partnerů ESVO k 31. 12. 2010

Zdroj: EFTA, Annual Report 2010, http://www.efta.int/~/media/Files/Publications/Annual%20Report/annual-report-2010.pdf

78

Zahraniční ekonomické vztahy zemí ESVO

Recommend Documents