Záhada jizerského Yetiho scénář divadelní hry
Petr Rálek, 2011
Osoby: HH Hans Holzmann von Aschuss und Kraftwerk zvaný Eisskopf WH William Hillman zvaný Rucksack HAJ Josef Podmola, hajný LR Starej Lešner, pytlák LA Stará Lešnerová JJ Alfons Schneeman von Isergebirge LVA Lesní víla Ágnes zvaná Šámalka SM Lesní čarodějnice Šmátralka, její sestra ZR Zuřivá reportérka P Primátor KH Kája Hubáček DR Psychiatr UJ Univerzální jelen HO Houba
ÚVODNÍ ZNĚLKA Znělka z krkonošských pohádek – přichází Yetti, překračuje kulisy J. Hor, zasměje se a zase odchází. Opona.
PROLOG – KOSMONOSY ZR, DR, LR Před oponou stojí ZR, píše si do zápisníku a nahlas čte.
24. ledna 1930, psychiatrická léčebna Kosmonosy. Rozhovor první, s... Kde sakra jsou? Už tu čekám hodinu. Co koukáte? No, nemám moc času, jsem v jednom kole, já jsem totiž nejlepší, víte? Novinářská hvězda! Za tuhle reportáž dostanu Pullitzera, to budete čubrnět. Reportérská hvězda Reportáže, reportáže jsou mou denní stravou sondáže i špionáže píšu levou, pravou Záhady a mystéria žaludeční vředy když vypukne hystéria já jsem vždycky ready! Já jsem všech reportérů vymodlená dcera mě nikdo nenachytá strachy se neposeru ani z Pullitzera – Když je v nejlepším, přichází doktor.
DR: Vy jste ta nová pacientka? Jak to, že vás tu nechali bez dozoru? Pánové! ZR: Ne, ne, to bude omyl, já jsem tu služebně! DR: Ano? ZR: Volala jsem vám – Hermína Pukavá, Stará fronta včera. DR: Jo jdete za tím – ZR: Ano, za – DR: Karle? Dědek už je po klystýru? Ze zákulisí: Jo! DR: Dobře, máte jednu hodinu. ZR: Děkuji. Odcházejí. Tma, pomalu se rozsvěcí v levé půlce. Klepání. Podruhé. Zprava vejde ZR.
ZR: Dobrý den, vy jste dědek? Pardon, pan Lešner? Jsem Hermína Pukavá ze Staré fronty včera. LR: Co tu chcete? Vy jste tam od nich? ZR: Ne, já jsem od novin. Opona. Oba zůstanou před oponou.
Já jsem všech reportérů vymodlená dcera mě nikdo nenachytá jen perly vycházejí denně z mého pera jak moje ruka kmitá Poslechněte, slečno, paní vypadáte zdravě nemáte však ani zdání co mám tady v hlavě! Pche! Vždyť jsem všech reportérů vymodlená dcera mě nikdo nepřekvapí mou fantazii tu má žená málokterá tak honem, vyprávějte, čas nám kvapí! LR: Vy se mi líbíte! ZR: Chci o vás napsat článek. Já vám věřím, pane Lešnere. LR: Ano? Víte, on, on skutečně existuje! Já ho viděl! ZR: Já vám věřím. Povídejte mi, jak to bylo! LR: Já ho viděl na vlastní oči! V roce 1910, jako dnes to vidím. A tenkrát mi každej věřil, každej! Až na moji starou... dejž ji Pán lehké spočinutí.
SCÉNA 1 – U LEŠNERŮ LA, LR Bouda, přichází promrzlý a zasěžený Lešner.
LA: To seš ňák brzo zpátky, Franto?! Co budeme jíst, když nic neneseš? LR: Mařeno, řekni, cos mi nalila do čutory? Já jsem měl totiž asi halucinace. LA: Co by, jako vždycky. Venku mínus 15, sněží, tak to ti přece s sebou vždycky vařím svařák – 5 deci rumu a 2 lysohlávky. Jako vždycky, Franto. Nepřijdu ti dneska nějáká mladší, hezčí? LR: Ukaž se. Ble! Hm, takže vidím dobře, to se mi asi nic nezdálo. Sedím, mrznu, myslím na to, jak si tady zatím užíváš v teple, posílám tě ke všem čertům... prostě taková normální čekaná, Máňo. A jde jelen! Říkám si, Franto, máš štěstí, střelíš ho a půjdeš domů. Ale divná věc – neměl parohy. LA: Tak to asi nebyl jelen. LR: Jak to víš? Hele, takhle nebudeš mít žádné překvapení. LA: No jo, táto, už mlčím. LR: Jak říkám, neměl parohy. A představ si, Máňo – nebyl to jelen! Říkám si, to bude medvěd, ale... LA: Kde by tu vzal medvěd, prosímtě? Posledního medvěda na frýdlantském panství upytlačil tvůj prapradědek v 18. století. LR: Zase! Nemůžeš být chvíli zticha? Zkazíš mi celou pointu. LA: Mlčím, táto, vypravuj. LR: Nebyl to medvěd! To mi spad kámen ze srdce, protože, říkám si, kde by se u nás vzal medvěd? Posledního medvěda přece upytlačil – ale to už jsi říkala. Teď to kvůli tobě tak hezky nevyznělo! LA: Už se nezlob. Chceš kafe? LR: Jo. Totiž – koukám, že ten medvěd, co teda není medvěd, si vykračuje po dvou. Safraporte, říkám si, aby to tak byl hajnej Podmola, to by mi tak scházelo. Ale co by dělal... LA: Podmola? V zimě v lese? To už můžeš rovnou říct, žes potkal Krakonoše! LR: A už toho mám dost! Nic ti neřeknu! Co bude k obědu?
LA: Co by – brambory na loupačku. Kdybys občas něco střelil, mohlo být maso. Donese na stůl. Jedí.
LR: Hele, mámo, myslíš si, že je Krakonoš turista? LA: Tebe chytá fantas, táto! Zítra dostaneš do čaje jen rum, žádnou lysohlávku. Chceš mi namluvit, že si Krakonoš vyšel na odpolední vycházku? K nám do Jizerek? LR: No to ne, jasně, že to nebyl Krakonoš. Ale jestli třeba nejezdí někam na léto, víš? LA: Cože? LR: Do Afriky třeba. Za opicema. LA: Zejtra žádnou lysohlávku! LR: Jakože on na léto tam, za dětma. A děcka zase na zimní prázdniny sem. LA: Proboha, Franto, je ti dobře? Běž si lehnout. Krakonoš má děti s opicema? LR: No to nevím, ale kdyby jo, a jezdily na zimu za tátou k nám, lyžovat třeba, tak by mě to krapánek uklidnilo. LA: Mě ne. LR: Protože to, co jsem dnes potkal, a nebyl to ani jelen, ani medvěd, ani hajný, ani Krakonoš, vypadalo jako Krakonoš zkřížený s gorilou! Yeti Když jde mlha po jizerských slatích divný pocit svírá srdce mé tiše tluče, spadlé dole v gatích z dálky slyším kroky podivné Kdesi vpředu černé hly se stíny smysly mé jsou náhle ve střehu znáš mě Máňo, já jsem prase líný přesto dal jsem se hned do běhu! Hu! Cosi za mnou lesem běží strachem se mi chlupy ježí co to za fintu je kdo to za mnou sprintuje? Yeti, honí mě Yeti dupe jak stádo koní když po lese mě honí veliký Yeti, Jizerský Yeti on žije někde v lese ve svém doupěti LA: Franto, co je ti? Yeti, honí mě Yeti nikdo mi neuvěří že čtyři metry měří veliký Yeti, Jizerský Yeti on určitě se v lese páří se zvěří! Tma. Zvuk přijíždějícího vlaku.
SCÉNA 2 – WILLIAM PŘIJÍŽDÍ DO LIBERCE WH, B Zvuky nádraží, nápis Gablonz. Z vlaku vystupuje W. Zasněně se rozhlíží.
W: Pláně pusté, pláně drsné. Otočí se kolem osy.
W: Je to prostě dosti drsné. Něco jak u nás ve Skotsku. Samý kopec a nikde ani živáčka. Bůhví, co za peklo mě čeká tam v horách, když již předhůří vypadá jak brána do předeklí? Kolem projde babka s chroštím.
W: Paní, prosím, je tohle strašlivé místo město Liberec? B: Nein, Gablonz. W: Beg your pardon? B: Jablonec! W: Oh so, tak to jsem asi musel zaspat. Babka odejde. Hlášení staničního rozhlasu.
Rozhlas: Haló, haló, věnujte pozornost tomuto hlášení. Vlak byl uvězněn v závěji cestou do Smržovky. Zpátky pojede, až sníh roztaje. Do té doby je provoz na trati přerušen. Běžte domů. Vypadněte! Konec hlášení. W: Nu, nezbývá mi než jíti pěšky. Nazuje sněžnice a odejde.
INTERMEZZO 1 Video promítané na plátno.
Výzkumníci z celého světa se sjíždějí do Liberce! Seznam je to vskutku úchvatný: Drážďany, Glasgow, Liptákov, Horní Počernice, Rochlice. Kdo z nich vyřeší záhadu jizerského Yettiho? Zde vidíme, jak pan starosta vítá slavného německého polárníka Hanze Holzmanna, který dorazil jako první. HH se právě dozvídá, že přijel jako jediný. Jára Cimrman se zbaběle vymuvil na zasněženou silnici z Liptákova, tramvaj z Rochlice má zpoždění a skotský dobrodruh William Hilmann zvaný Ruksack zbaběle zapomněl v Liberci vystoupit a marně po něm pátrají četnické oddíly v celém kraji. Bude to pro našeho Hanze těžký úkol (HH se raduje a jásá). Ale on jej zvládne, jak ujišťuje pana starostu. A ihned se pouští do jeho plnění! (vchází do Plzeňky)
SCÉNA 3 – HANZ HOLZMANN V LIBERCI A OKOLÍ P, HH Sedí v hospodě.
P: Tak jak si to představujete, Hansi? Myslím ten váš mediální vobraz, že jo. Tady v Reichenbergu se člověk máločím lidem zavděčí. HH: No, dám si dvě piva, vylezu na Ještěd, kouknu se po krajině – všechno samozřejmě pěkně nafotíme a natočíme – no a pak se teda podívám do hor a čapnu ho. Hostinský: Pivečko, pánové. Tma. Po dvou hodinách. Hurónský smích.
HH: Ha ha, to bude taky dobrý, natočíme, jak se brodím sněhem a zachraňuju krásnou pannu ze spárů JJ. P: Hehe. HH: Máte tu někde sníh, Franzi? P: Naštěstí ne, zimy jsou teď mírné. HH: No jo, ale jak to natočíme? P: Víš, co Hansi? To nevadí! Že nemáme sníh? Nahoře jsou ho mraky. Dovezeme. Každý občan vezme kolečko, kýbl, pytel a sníh dovezeme! HH: Ha ha. P: Ha ha. Tma. Po dalších dvou hodinách.
HH: Myslím, že už je čas na cestu. Kdo mi ponese bagáž? P: Cože? HH: Přece se s tím nepotáhnu sám. Nějakýho silnýho chlapa, co se vyzná v horách. Já totiž zabloudím i u nás v Mnichově na dvorku. P: Hehe. HH: Ale nikomu to neříkej. P: Pssst! HH: Hehe. P: Neboj, Hansi, dáme ti k ruce toho nejschopnějšího hajnýho. Telefon! Vrchní přinese telefon, P volá.
P: Ja, hier ist Hugo. Sežeňte do deseti minut nejlepšího hajnýho v polesí. Schnell! Cože. Ja, slyším, Podmola. Přijde sem, wundebar. Čest. HH: Hugo, ty jseš fakt šikovnej. P: Proto jsem tam, kde jsem. Hehe. HH: Hehe. Přiletí čmelák.
P: Bacha, čmelák! HH: Špionáž! Rozmázne ho.
P:Čmelák dobzučel, hehe. HH: Hoho.
Přichází hajný.
HAJ: Josef Podmola, hajný. HH: Wunderschön. P: Podmola, jdou sem. Schnell! Tady o Hanse se budete starat jak o oko v hlavě, rozuměl? HAJ: Ano, pane! Můžeme vyrazit. HH: Na cestu. Stát, hajnej! Vyleze mu na záda.
HH: Na cestu! Odejdou. Tma. Opona.
INTERMEZZO 2 ZR na forbíně, vedle sedí LR ve svěrací kazajce s roubíkem.
ZR: Ano, byla jsem ještě dítě, ale i já to vidím jako dnes. Ta zpráva přece obletěla celý svět. Vzpomínáš také, vážený čtenáři? Zvukový záznam: Záhada století! Kdo je jizerský Yetii? Atd... Sledujte zpravodajství Staré fronty včera!
ZR: Ale to, co mi tu vypraví František Lešner, z toho se mi svírá srdce. Jak se teprve musí cítit on. Před hodinou mu přinesli svěrací kazajku, brr. Možná mi tu vypráví úplný kraviny, ale člověk by mu chtěl věřit! No, tohle ještě upravím. Kapitola dvě – konečně mi někdo uvěřil, že JJ existuje, říká Lešner a vypraví o svém setkání s člověkem ryzího charakteru, Williamem Hilmannem. Ale to prý až potom. No tak sakra musíte mluvit plynule. Je tu někde doktor? Nešlo by mu dát nějaké povzbuzovadlo paměti? Ach jo, je tak náročné být dokonalá... Tma. Opona otevřít.
SCÉNA 4 – WILLIAM V JIZERKÁCH WH, LVA, SM, UJ, LR WH se brodí sněhem, umrzá.
WH: To je sněhu, to jsem v životě neviděl. Já tu snad zkejsnu nadobro. Hele, houba. Nejseš jedovatá. HO: To si piš. WH: I po uvaření? HO: Nevím, to jsem ještě nezkoušela. WH: Tak sleduj. Utrhne houbu a odnese do zákulisí, vrátí se pro pilu a porcuje. Přijde na jeviště s kloboukem.
WH: Noha byla červivá. Vytáhne sekyru, porazí houbu, rozdělá oheň, nahřívá si sukni, povaří houbu, sní houbu.
WH: No, žampion to není, ale co by taky člověk chtěl v březnu, že jo. No, přiložím na oheň
a pak si trochu... Zkolabuje. Tma. Zvuky lesa. Přichází UJ.
UJ: Dobrý den, jsem jelen a budu váš vypravěč. Přichází JJ, něco drmolí.
UJ: Vypadni, dneska mluvím já. Běž. JJ odejde.
UJ: To jsem z toho jelen. Dneska by každej chtěl hned moderovat. Bůhví, co to bylo za zvíře. Tak! Do básně zvukové a světelné efekty, postupně se plní les stromy a živočichy.
Večer černý v černém lese každý strachem jen se třese Vidí děsy, běsy, bludy ptá se: kterým směrem, kudy? Odpovědi se nedostává a cosi kdesi tiše vstáváááá.... Světlo. Přitančí LVA, zpívá. Do toho sbor zvířátek a duchů.
Jedno přání mám Jednu starost mám a ta, řeknu vám je zlá, moc zlá v noci špatně spím z větve vyhlížím smutná, jsem já toužím chlapa mít kterej nahlas bude klít bude ranař co to umí osolit někdy nechápu proč svět bez chlapů je zlý, prázdný Světlo. LVA si všimne ležícího WH.
LVA: Šmátralko, jsi tu někde? Sestričko, haló! Není! Koukne mu pod sukni.
LVA: Jseš jen můj! Trochu zmrzlej, ale to půjde! Resuscitace pomocí pytlíku z autolékárničky. Zahřívá WH termofólií a pak ho znásilní. WH se probere, LVA mu dá zase vývar z hub, WH usne a furt dokola. Tma. UJ na forbíně.
UJ:
Večer černý v černém lese množme se a milujme se!
Odejde, tma, světlo WH se zase probere, tentokrát je v náručí Šmátralky.
WH: Ach, to byl ale divný sen. Zdálo se mi, že trávím celé dny a noci v náručí té nejkrásnější víly... Fuj! SM: Hehe. Ahoj, mládenče. WH: Ty houby ale musely být silné, že i tys mi přišla krásná. SM: Už mě ty narážky na krásu mojí ségry štvou. Teď jseš můj! Znásilní ho. William se probudí po sexu, čarodějnice se obléká.
WH: Kdo jsi, krásná – ehm, zajímavá ženo? Vypadáš jako čarodějnice. SM: Uhodl. Jsem lesní čarodějnice Šmátralka. WH: Nemáš náhodou adresu na tu pěknou slečnu, která mě zachránila před smrtí mrazem svými... schopnostmi? SM: To je moje ségra, lesní víla Šámalka. Ale na tu zapomeň, teď jsi můj. Maximálně se o tebe budeme střídat. Přitančí LVA.
LVA: No to si děláš prdel, ségra, člověk si na chvíli odtančí a už mám kukačku ve svém hnízdečku lásky. SM: Je můj, můj! Začnou se prát.
WH: Dámy, no tak, já stejně nemám čas, musím najít JJ! Obě: Mlč! Vyčerpáním padnou.
SM: Hele, lichý, jo? LVA: Dobře, já sudý. A neděle? SM: No v neděli ho budeme mít dohromady! LVA: Ne – dě – le! Vrhnou se na něj a znásilní ho. Tma. Nějaka jelenova básnička. Ráno.
WH: Prosím, Šámalko, já musím jít hledat JJ! LVA: To počká. Teď musím do práce. WH: Ty pracuješ i přes den? SM: To víš, musíme se ohánět, je krize. Nasadí kloubouk od houby a jde.
WH: Moment, hele, a tohle byla? SM a LVA: Neboj, to byla fakt houba. Mluvící. Hahaha! Odejdou.
WH: jak jen odsud prchnu, jsem tak sláb a omámen. Objeví se UJ. Ozve se výstřela zaklení. Přijde jelen.
UJ: Napadá mě jediné: chemie, chemie, chemie, v těle mi koluje – zle mi je. Odejde. Přichází LR.
LR: Jednou toho prevíta střelím! A sakra, ten jelen mě nalákal přímo do Šmátralčina doupěte! Rychle pryč! WH: Pomoc! LR: Sežral jsi houbu, co? WH: Jo. Pomoz mi prosím. LR: Co za to? WH: Co, co za to? Já jsem Skot, já ti nemůžu nic dát, jsem lakomej! Apeluju pouze na tvou lidskost a civilizovanost! LR: Hm, já zase apeluju na tvůj pud sebezáchovy! WH: Hrozný národ, ti Slované! Dobře – hele, jdu po stopách, prostě po něčích stopách, a až ho najdu, budu bohatý a slavný. Dám ti 5 procent ze zisku. LR: 20. WH: 4. LR:15. WH: 3. LR: 10. WH: 2. LR: Platí! WH: Platí! LR: To mě Máňa zase pochválí! Rychle pryč. Naloží WH na záda a odejde. Poté, co odejdou, přijde JJ a dojí vývar z hub. Zkolabuje. Přijdou ségry a koukají, co se to s WH stalo.
SM: Nebyl předtím nějaký hezčí? LVA: Cos mu dala sežrat, ségra??? SM: Nic, furt tady standardní oblbovací vývar. LVA: Tak jsme to asi krapet přehnali... ale hele, kromě toho, že je teď hnusnej, to ale mělo i kladné vedlejší účinky. Hm, konečně chlap, jak má být. Pojď jsem, brouku. SM: Ségra! Pon-dě-lí! LVA: Grrr. SM ho znásilní. Tma. Opona.
SCÉNA 5 – DOHODA LR, WH Před oponou. LR přitáhne WH a složí ho. Dá mu napít z lahve.
LR: Tak to bylo jen o fous. Málem z vás vyšous- šous- souška bude nejlepší na oheň, pane. WH: William. William Hilmann, zvaný Rucksack, ale říkej mi Bille. LR: Tak jo Bille, já jsem Franta. Říkej mi Franto. WH: Tak jo, Franto, jak jsi to před tím říkal? LR: No žes měl štěstí, že jsem šel kolem. Ještě pár dní a vysáli by z tebe duši zaživa. WH: No mě to nejdřív tak hrozný nepřišlo. LR: Měsíc. WH: Cože? LR: Měsíc. Jsem tam byl zavřenej před deseti lety. To už pak, věř mi, člověka ani netěší. WH: A jak ses odtamtud dostal? LR: Naštěstí byl děsně suchej červenec a nerostly houby. Došel jim vývar a já se jednoho dne tiše vytratil. Od těch dob se tomuhle místu vyhýbám velkým obloukem. Jen dneska mě ten jelen blbej zavedl až sem. WH: Naštěstí pro mě. LR: Ale až já ho střelím. WH: Franto, ty jseš hajnej? LR: Něco takovýho, jo. WH: Že nemáš uniformu. A psa. ALR: Hele, tady je chudej kraj, žijeme skromně a pracovní podmínky nic moc. WH: Že ty jseš pytlák? LR: A co jako? Tady je chudej kraj, žijemeWH: To už jsi říkal prve. Mně to nevadí, vlastně jsem rád, že nestojíš o nějakou přehnanou publicitu. To se s tebou asi ani nebudu muset dělit, co? LR: Tak si tu zmrzni. WH: Dělal jsem si srandu. A třeba tě ani neprásknu hajnému. LR: Hele, nedělej si srandu, o hajným ani slovo! Podmola je slepej jak patrona. Jelena on netrefí na 5 metrů, ale střílí po všem, co se hne, prostě klasickej hajnej. Po mně on střílí, ani nepozdraví. No a protože jseš teď se mnou, tak bych se, bejt tebou radši kryl, no a beze mě se ztratíš, tak mi to tady pěkně podepiš... Mezitím něco sepíše a podává mu podepsat papír.
WH: 20 procent? Ty sketo. LR: 20 procent, ty Skote. Hehe. Dík. Rozděláme oheň, najíme se, a jdeme. WH: Najít JJ! LR: Cože? Tys ho taky viděl? WH: Ne, já ho právě hledám. Ty o něm něco víš? Yeti II Když jde mlha po jizerských pláních trudné pocity mám za šera že tam v nepřístupných strmých pláních žije ona hrozná příšera
Tákovýhle veliký má tlapy chlupatej je jako vopice sílu má jak čtyři velký chlapy uváže i uzel na klice Franto, věc je jasně daná Yetimu už zvoní hrana jsem mu už na stopě viset bude na stropě Yeti, chytneme Yeti ač velmi rychle běží tak uteče nám ztěží veliký Yeti, Jizerský Yeti náš manažer pak tenhle objev zpeněží Yeti, chytneme Yeti ve stoje, v leže, v sedě pak předáme ho vědě veliký Yeti, Jizerský Yeti to bude namouduši objev století! WH: Tak tohohle JJ hledám! LR: Kdyby to tak slyšela Máňa! Furt mi nevěřila. Nemohl bys mi to dát písemně, že jako JJ existuje? Mně by to děsně pomohlo v manželském soužití. WH: Mohl, za 5 procent ze zisku dolů. LR: Ty sketo. WH: Skote. LR: Ty sketo Skote! Dobrá. Tak jdeme. A bacha na hajnýho, jak někoho uvidíš, jdi k zemi! WH: Oukej. Nějaká píseň. Odejdou. Opona otevřít.
SCÉNA 6 – HANZ HOLZMANN POD LAVINOU HAJ, HH HAJ nese HH na židli na zádech.
HAJ: Já znám Jizerské hory jako své boty, pane. Ten prevít se určitě bude schovávat někde nahoře na té, no na nějaké hoře. HH: To by mě fakt nenapadlo, ty trotle. HAJ: A mě právě jo, proto jdu s vámi. Hehe. Opona otevřít. HH kouká do mapy. Celou dobu jdou na pohyblivém pásu, za nimi probíhají panorámata.
HH: Chci se jít podívat sem! Zaveď mě tam. HAJ: Divokým Štolpichem na Frýdlanstké cimbuří? V tomhle počasí? Je obleva, budou padat laviny. HH: Od toho mám přece tebe, ty trotle. HAJ: Pravda, ba ba. Na laviny já jsem expert. Hlavní je zůstat v klidu, nedělat rámus a neuvážené pohyby, a když už se teda spustí, jít jí z cesty. Naštěstí jizerské laviny jsou měkké jako maminčino pohlazení... HH: Na ja, to bys musel vidět lavinu na Glossglockneru, du trotl, to je jina kafa! A víš co,
zazpívej něco, ať se nám, líp šlape. HAJ: Okolo Hradce, v malé zahrádce, rostou tam tři růže, carára. Okolo Hradce, v maléHH: Co to je, tohleto? To je nějaká píseň pochodová či co. Takhle musíš! HAJ jde směrem od diváků, HH se dívá do hlediště. Začne zpívat marš, ten přejde plynule v nahrávku, bubny, posléze dunění. HAJ vidí padající lavinu.
HAJ: A je to tady! Spustil jste lavinu, rychle pryč! HH: Neříkal jsi zůstat v klidu? HAJ: Zdrhejte!!! Otočí se a běží, HH vidí lavinu a panikaří.
HH: Lavina. Lavina! Schneller! Prchají, za nimi na plátně záznam nějaké obrovské laviny z Alp. Předběhne je jelen.
UJ: No, tímhle tempem to asi nedaj. Uteče.
HAJ: Končím, každej sám za sebe. Složí HH na zem, běí každý sám. Zasype je sníh (veliké bílé prostěradlo). Čouhají jen hůlky. Přicházejí WH a LR.
LR: To bylo o fous. Takováhle lavina tu jakživo nepadla! WH: Ten vichr mi málem sebral sukni. A přišel jsem o hůlku. LR: Hele, není to ona? Ale nejde nějak ven. WH: No, není, ale vypadá líp, než ta moje. Tu si vezmu. Marně se ji snaží vytáhnout.
LR: Vezmu si na to lopatu, něco tam tu hůl snad drží. WH: Já si s dovolením odskočím, asi jsem krapet nastydl. Jde kus vedle, počůrá trčící ruku, ta se začne hýbat.
WH: Franto, ten stromeček se pohnul. LR: To není možné. Sakra, nejde to ven. WH: A má na ruce prsten. To není stromeček, to je lidská ruka. Honem, musíme ho zachránit. Začne hrabat.
LR: No jo. Hned. Sakra, tady je taky ruka. Začne hrabat.
WH: Sakra, to vypadá jak Němec. Ble. LR: Kur..., hajnej! HAJ: Eeee...
LR se rozhlédne kolem sebe, pak ho bací lopatou a zase ho začne zahrabávat.
WH: Tak pojď mi pomoct. LR: Už jdu. Vezme hůlku, pomáha kopat. Vykopou HH. Zatopí, ten postupně rozmrzá. Čuchá si k ruce, WH dělá, jako že nic.
HH: Was ist loss? WH: Jakej los, tady jsou losi? LR: Mluví německy. Lavina, pane. Frrrrrnk. WH: Kde je hajnej. LR: Haj, haj, hajá asi někde doma. WH: Támhle je. Schnell, dělat. Vykopou HAJ. WH se podězřívavě dívá na LR.
LR: No jo, no. Asi hajnej nebo co. HAJ rozmrzá.
HAJ: To byl děsnej sen, zdálo se mi, že se mně starej Lešner snažil ubít lopatou. Jau, boule. Lešnere, ty hovado! LR se snaží schovat.
HH: Ha, Hillmann. Hajný, zatknout, okamžitě! WH: No tak bacha, bacha, taky jsme vás mohli v tý lavině nechat. HH: Tady pátrám já, okamžitě mi povíte, kde se nachází ten jizerský Yeti. Schnell!! WH: Co za to? HH: Mám hajného, ten má zbraň a nebojí se jí použít. LR: A trefí velký kulový. HAJ: Třeba tvojí hlavu. WH: Máte pravdu, vaše převaha je nezpochybnitelná. LR: Co blbneš, Bille? WH si ho bere stranou.
WH: Hele, Franto, trefíš ještě zpátky do doupěte? LR: Tam nejdu! WH: Mysli! My až do doupěte nepůjdeme. My ne. LR: Hehe, to zní dobře. HH: Co si to tam šuškáte? WH: Přemýšlíme, kudy to bude nejblíž k místu, kde jsme určitě zahlédli Yetiho stopu. LR: Tudy. HAJ: Hele, Lešnere, ty máš něco za lubem. Dobře vím, že tam nahoře maj ty megery svoje doupě. HH: Ha! Doupě! Jdeme, schnell. HAJ: AleHH: Mlčet, naložit, jít. Abfahrt! Odejdou. Opona. Před oponou jelenova básnička.
SCÉNA 7 – ZPĚT V DOUPĚTI Před oponou HH, HAJ, WH, LR.
WH: Tak tady někde to bude. Vidíte, všude jsou tu čerstvé stopy. HH: Dál jdu sám. Vy budete stát tady. Opona otevřít. WH a LR se zkraje ukryti dívají.
HH: Ha! JJ! WH: Franto, to je on, jizerský Yeti! Já tam jdu, je můj. Hudba, zpomalený záznam závodu na 10m...
HH: Je můj! WH: Můj! JJ se nehýbe. Oba se s ním fotí jako s loveckou trofejí.
JJ se probere, píseň na hotel Ritz, pak je JJ oba klepne a odtáhne do lesa. Vše v hrůze pozoruje LR. HAJ nic nevidí, neb má brýle.
LR: Máňo, Máňo, já chci domů! HAJ: Lešnere, co se stalo, kde jsou všichni? LR: Podmolo, vidíš mě dobře? HAJ: Skoro tě nevidím. LR: To je dobře. Schová se. HAJ prohledává místo činu a najde foťák.
HAJ: Taky bych chtěl umět fotografovat. Vyfotím se! Chystá se, LR zatím krade věci zbylé po výpravě. Vyfotí se, omylem zabere ale jiné místo a vyfotí Lešnera, jak se plíží pryč. HAJ vesele odchází. Opona. Přijde UJ a přednáší.
UJ: V temných jizerských porostech leží tam lebka na kostech Vedle v křoví hustém, temném lesknou se chlupy bílé, jemné Copak se to tam míhá, cuká? Říkáte králíček, milé děti? Že prý tam šuká? Kdepak! To jen úřaduje Yeti a jeho hbitá ruka! Odděluje kýty, plece opláchne je v chladné řece A už je žere... do prdele!
V temných jizerských porostech leží tam lebka na kostech Opona otevřít. LR přijde domů za Máňou, tam už čekají HAJ a P a zatknou ho.
SCÉNA 8 – U LEŠNERŮ II LR se vrací domů. Máňa
LA: To seš ňák brzo zpátky, Franto, po měsíci?! Co budeme jíst, když nic neneseš? LR: Máňo, hele... LA: Ty prevíte jeden, nevěrníku nevěrnej! LR: Já ti to vysvětlím. LA: Zloději! Vrahu! LR: Cože? Máňo, že ty sis dala lysohlávku? LA: Kdepak. Tady pánové my všechno vysvětlili, kde ses toulal a co jsi tam všechno dělal. Z úkrytu vyjdou P a HAJ.
LR: Podmolo, ty prevíte! P: Hajný, okamžitě ho zatkněte! LR: Cože? Já jsem nic neprovedl. Ty věci já všechny vrátím! HAJ: Zabil jsi HH a WH a okradl jsi je. A mě jsi chěl oklamat. Ale smůla. Byl jsem na operaci zraku, vidím jako ostříž! Sundá si brýle a mžourá po okolí. Zase si je nasadí.
P: Jste nebezpečný blázen, Lešnere. LA: Franto, oni se tam o tebe dobře postarají. LR: Máňo zešílelas? Vždyť je to všechno výmysl. P: Ano! Výmysl, vše jste si vymyslel, Lešnere! Yetim počínaje, Yetim konče. LR: Je tu někdo normální? Já to tu mám písemně od WH, že JJ existuje. P: Ó ano! Donutil jste za slevu 5 procent z výkupného podepsat nebohého WH toto doznání! HAJ: Půjdeš se mnou, Lešnere! P: Nebrečte, osobo! Důkazy proti vašemu muži jsou nezvratné! Odcházejí, tma, promítání.
INTERMEZZO 3 Filmový týdeník. Vše byla mystifikace blázna LR. Nahrávka rekonstrukce vraždy. LR je blázen a patří do ústavu.
SCÉNA 9 – KOSMONOSY II Rozhlasová nahrávka ZR z blázince. Později přijdou s LR před oponu. LR cítí, že se něco stane, celý se třese.
ZR: 3. února 1930, 19:00. Zpovídaný je dnes velmi neklidný. Na každou otázku mi
odpovídá, že poletí, poletí, že to cítí. Doktor měl pravdu, možná tu ztrácím čas. LR: On existuje! Poletí, poletí! Dívejte se, dívejte! Dívají se z okna blázince k Ještědu. Opona otevřít.
EPILOG – ODLET YETTIHO Přiletí UFO na vrchol Ještědu, JJ nastoupí a odletí. Vše pozoruje malé dítě.
KH: Letí, letí! Odběhne. Tma, světlo. Les. Přichází HAJ. Zpívá Zelené údolí. Přichází brečící KH se skicákem pod paží.
KH: Buééé! HAJ: Copak se ti stalo, chlapče? KH: Ztratil jsem se. HAJ: A jakpak se jmenuješ? KH: Kája Hubáček. HAJ: Neboj, Karlíku, najdeme ti maminku. Přijede strom s telefonem.
HAJ: Tady Podmola. Slyším. Nalezen chlapec mužského pohlaví. Hubáček, Karel. Vezu ho do města. Tma. Liberec. Maminka čeká.
HAJ: Tak, paní Hubáčková, vedu vám malého Karlíka. M: Děkuji vám, pane hajný. HAJ: Za málo, za málo, to je přece má povinnost! M: Karle, kde jsi se zase coural, co? A co to máš? Ukaž! Co to je? To neumíš namalovat normální domeček? Zase dostaneš ve škole pětku. Alou domů! Zmačká a hodí na zem papír, odežene KH pryč. HAJ sám, zvedne papír.
HAJ: Ta dnešní mládež... Kdybyste radi měli rádi přírodu! Opona. Ende. Opona. HAJ rapuje, postupně přicházejí další postavy ze hry a závěrečné mecheche.
