ZADANI DIPLOMOVE PRACE

Zahradnicka fakulta

Ustav zahradni a krajinarske architektury Akademicky rok: 2012/2013

ZADANI DIPLOMOVE PRACE Zpracovatel :

Be. et Be. David Kucera

Studijni program:

Zahradni a krajinarska architektura

Obor:

Zahradni a krajinarska architektura

Nazev tematu:

Studie obnovy historicke zahrady

Zasady pro vypracovanf: 1. Vyhledejte, shromazdete a prostudujte literarni prameny k danemu tematu obecne a zpracujte literarni resersl. 2. Po dohode s vedoucim DP vyberte konkretnf modelovy objekt a soustfed'te k nemu veskere dostupne podklady. 3. Zpracujte pruzkumy a rozbory reseneho uzemi, soustfed'te se pfedevsim na vztahy urbanisticke, architektonicke, historicke, biologicke, provozni a programove. 4. Za pouzitf obecnych zasad z oblasti pece o pamatky zahradnfho umenf a konkretni'ch poznatku o modelovem objektu zpracujte zamer obnovy daneho objektu na urovni studie.

Mendelova unlverzita I vBrne

Rozsah prace:

Sirsi vztahy, pruzkumy a rozbory, situace navrhu, perspektivy, axonometrie, detaily

Seznam odborne literatury: 1. Dokoupil, Z.: Zahrada a park v historickem vyvoji, SNTL, Praha 1957 2. Dokoupil,Z., Neumann, P, Riedel, D., Vesely, I.: Historicke zahrady v Cechach a na Morave, Praha 1957 3. Gothein, M.L.: Geschichte der Gartenkunst, Eugen Dietrich, Jena 1926 4. Henebo, D.: Gartendenkmalpflege, Eugen Ulmer Verlag, Stuttgart 1985 5. ICOMOS: Charta o historickych zahradach, tzv. Florentska charta. In: Pamatky a pnroda XXXVIII, 5/1978 6. Storm, B.: Pece o zamecke zahrady, In: Zpravy pamatkove pece, r.XIII./1953, 257-263 s. 7. Vinter, V: Strucny slovnik pamatkove pece, KSPPOP Usti nad Labem 1983 8. Wirth, Z.: Vyvoj ochrany pamatek 1846-1945, In: Architektura CSR 9/1950, 236-246 s. 9. Zakon c.114/1991 Sb. o ochrane pfirody a krajiny 10. Zakon c.20/1987 Sb. o statni pamatkove peci

Datum zadanf diplomove prace:

bfezen 2012

Termin odevzdani diplomove prace:

kveten 2013

Vedouci ustavu

\

Dekan ZF MENDELU

      MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ    ZAHRADNICKÁ FAKULTA             

  STUDIE OBNOVY HISTORICKÉ ZAHRADY  MODELOVÝ OBJEKT ZÁMECKÝ PARK V KŘINCI   

Diplomová práce 

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Doc. Dr. Ing. Dana Wilhelmová

Bc. et Bc. David Kučera

Lednice 2013

1

Prohlášení   Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Studie obnovy historické zahrady vypracoval samostatně pod vedením doc. Dr. Ing. Dany Wilhelmové, a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 7.5.2013

Podpis studenta

……………………………………………………..

2

                                          Poděkování  Na tomto místě bych rád poděkoval doc. Dr. Ing. Daně Wilhelmové za rady a cenné připomínky při vedení práce. Nejupřímnější poděkování patří mé manželce, bez jejíž tiché podpory by tato práce nevznikla.

3

OBSAH  1. ÚVOD 

7

2. CÍL PRÁCE 

9

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 

10

3.1 LEGISLATIVA URČUJÍCÍ PRÁCI NA PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍHO UMĚNÍ 

10

3.1.1 3.1.2 3.1.3

11 14 15

Zákon č. 20/1987 Sb., a další zákony Mezinárodní smlouvy Florentská charta

4. MATERIÁL A METODY 

17

4.1 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE OBJEKTU  4.2 KRITICKÉ ZHODNOCENÍ VÝZNAMU MODELOVÉHO OBJEKTU 

17 17

4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.2.3 4.2.4 4.2.5 4.2.6 4.2.7

17 18 18 19 19 20 20 20

Zvolený pracovní postup Zaměření objektu Analýza širších vztahů Analýza přírodních podmínek Historický vývoj objektu Architektonický vývoj objektu Inventarizace a dendrologický průzkum objektu Problémová analýza

4.3 PRVKY NAVRŽENÉ K OBNOVĚ 

21

5. VÝSLEDKY 

21

5.1 KRITICKÉ ZHODNOCENÍ VÝZNAMU MODELOVÉHO OBJEKTU 

21

5.1.1 5.1.2 5.1.3 5.1.4 5.1.5 5.1.6

21 24 24 27 35 36

Lokalizace a širší vztahy Přírodní podmínky Historie zámku a zahrad Architektonický vývoj Problémová analýza Inventarizace a dendrologický průzkum

5.2 PRVKY NAVRŽENÉ K OBNOVĚ 

40

5.2.1 5.2.2

40 41

Asanační práce Architektonické a technické řešení návrhu

6. DISKUSE 

47

4

7. ZÁVĚR 

49

8. SOUHRN 

50

9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 

51

10. SEZNAM SAMOSTATNÝCH PŘÍLOH 

53

SEZNAM OBRÁZKŮ A ILUSTRACÍ   OBRÁZEK 1:  Dominanta vrchu Chotuce v Polabí, foto Kučera, 2012.  OBRÁZEK 2: Majetkové vztahy parku a jeho okolí. Mapový podklad ČÚZK, 2013.  OBRÁZEK 3a: Akvarel Kaple Nejsvětější Trojice, autor A. Stifter, cca 1880. Původní zdroj: Nejl, L. Křinecké památky, s.30. 3b: Současný stav, foto Kučera, 2012. OBRÁZEK 4: Pohled na parter zámku, dobová pohlednice, cca 1910. Dostupné na: OBRÁZEK 5: Zaniklý lovecký zámeček Kuncberk, autor A. Stifter, akvarel 1880. Původní zdroj: Nejl, L. Křinecké památky, s.40. OBRÁZEK 6: Veduta zámku a loveckého zámečku na Kuncberku, detail, anonym, olej na plátně 2.pol. 18.století. Původní zdroj: Nejl, L. Křinecké památky, s.41. OBRÁZEK 7: Veduta Neu Kunstberk, olej na plátně, anonym 2.pol. 18.století. Původní zdroj: Nejl, L. Křinecké památky, s.46. OBRÁZEK 8: Výřez mapy stabilního katastru, 1843, 1:2000. Mapový podklad ČÚZK, 2013. OBRÁZEK 9: Výřez mapy 2.vojenského mapování, 1836-1852, 1:6000. Mapový podklad www.mapy.cz, 2013. OBRÁZEK 10: Výřez indikační skici stabilního katastru, 1842, 1:4000. Mapový podklad ČÚZK, 2013. OBRÁZEK 11: Výřez ortosnímku, vojenské snímkování 1953, 1:6000. Mapový podklad www.kontaminace.cenia.cz, 2013. OBRÁZEK 12: Výřez ortosnímku, družicová fotografie 2010, 1:6000. Mapový podklad www.maps.google.cz, 2013. OBRÁZEK 13: Schéma zahrad na konci 18.st, překresleno na základě vedut, autor Kučera, 2013  OBRÁZEK 14: Schéma zahrad v pol. 19.st, překresleno podle indikační skici, autor Kučera, 2013        OBRÁZEK 15: Schéma zahrad na poč. 21.st, současný stav, autor Kučera, 2013 

5

OBRÁZEK 16: Pohled Tyršovou ulicí ke kostelu. Vidět je náhon, rybník, jižní brána a domek vrátného, A. Stifter, 90.léta 19.století. Původní zdroj: Nejl, L. Křinecké památky, s.70. OBRÁZEK 17a: Pohled Tyršovou ulicí ke kostelu, nedochovaný plot, autor:A. Stifter, cca 1920, Původní zdroj: www.aukro.cz OBRÁZEK 17b: Zazděný průhled ohradní zdí, foto Kučera, 2013    

SEZNAM TABULEK   TABULKA I - Soupis a počet zjištěných taxonů stromů TABULKA II - Soupis a rozloha zjištěných taxonů keřů TABULKA III - Věkové stadium zjištěných taxonů stromů TABULKA IV - Sadovnická hodnota zjištěných stromů TABULKA V - Sadovnická hodnota zjištěných keřů TABULKA VI - Taxony chybějící oproti předešlému průzkumu (VANKOVÁ 1994) TABULKA VII - Rozdíl výskytu některých dendrologicky významných taxonů TABULKA VIII - Navržená skladba mlatové komunikace TABULKA IX - Navržený sortiment stromů a solitérních keřů TABULKA X - Navržený sortiment keřů TABULKA XI - Výčet navrženého parkového mobiliáře

6

1. 

ÚVOD  Tématem předložené práce je popis velice úzkého kulturního fenoménu,

kterým je péče o památky zahradního umění z pohledu památkové péče. Porovnáme-li Českou republiku s okolními státy, najdeme velice málo rozdílů, kterými by naše země vyčnívala nad ostatní. V sousedství se nacházejí státy s větší i menší rozlohou, krajiny více i méně hornaté, města a historická sídla mladšího i mnohem staršího založení. Podobnosti nalezneme také při porovnání historie naší země se zeměmi okolními, ani v tomto směru se vývoj osídlení na našem území neubíral příliš odlišnými cestami. Kulturní provázanost České republiky s

přilehlými státy a s celou Evropou je

nepopíratelná. Podobně jako v sousedství, také u nás máme veliké množství zahrad a parků, ale s jedním podstatným rozdílem. Oproti sousedním státům1 se v našich zemích v pozdním středověku konstituovala panská vrstva na jiném základě. Jakožto nositelka panevropských idejí a změn utvářela kulturu a vývoj odlišným způsobem než tomu bylo v sousedních zemích. V Čechách a částečně i na Moravě vznikla během 16.století svébytná panská vrstva, která si získala na úkor královské moci nadmíru velikou autonomii ve věcech nakládání s majetkem. Vyšší šlechtické i nižší zemanské vrchnosti mohly vcelku svobodně nakládat se svým jměním, proto zde vznikalo veliké množství nevelkých panství, tvořených často pouze několika vesnicemi. Rozsáhlejší panství tvořila menšinu2. Toto prvotní rozdělení je dodnes patrné na husté síti hradů, zámků a hospodářských dvorů, a to i navzdory jiné formě majetkové správy od počátku 17.století. Na rozdíl od okolních států, kde byly nejčastější formou držav plošně rozlehlá panství s centralizovanou správou, se na našem území do dnešních

1 2

Srovnej např. Polsko, Německo, Maďarsko, ale také částečně Rakousko, Francie Např. cisterciácké opatství v Plzeňském kraji, později državy Schwarzenbergů a Černínů

7

časů zachovalo držení majetku v malých, často i rozdrobených správních jednotkách

opisujících

původní

zemanské

državy.

Tato

mnohost

a

rozdrobenost dnes přináší vedle nesporné pestrosti panských sídel také určitá negativa. Velká panská sídla a hlavní sídla bohatých šlechtických rodů dosáhla v minulosti podobného architektonického, urbanistického i společenského významu srovnatelného s protějšky v okolních zemích. Naproti tomu menší panská

sídla

a

centra

správních

celků,

která

kopírovala

podobný

architektonický i společenský vývoj, se do dnešních dnů často dochovala v redukovanější podobě, než v jaké byla budována. Na tomto základě je dnes možné vyhodnotit dochované památky jako významné, méně významné a nevýznamné. Podle platného zákona o státní památkové péči3 však rozlišujeme památky pouze na movité a nemovité, dále rozeznáváme kulturní památky a národní kulturní památky. U námi diskutovaného tématu by proto bylo vhodné dále členit památky do určitých posloupných kategorií, jež by odrážely jejich kulturně-společenský dopad při současném využití. Proto bude problém diskutován také v souvislostech, které naše legislativa doposud neumí vyhodnotit, tedy jako památky 1., 2. a 3. kategorie. Vzhledem k velikému množství těchto památek je pak zřejmé, že nejčetnější na našem území je poslední, nejméně významná 3. kategorie. Souběžně se založením či přestavbou panského sídla byly na přilehlých pozemcích zakládány také zahrady, později parky, které dotvářely estetiku místa. Jen velice málo sídel bylo založeno bez okolních zahradních úprav. Se vzrůstající společenskou prestiží a rostoucími možnostmi majitelů často rostla i nákladnost samotného založení. Přihlédneme-li však k velikosti dochovaných památek, je zřejmé, že většina zahradních úprav souvisela s charakterem místa. Proto se ve většině případů dochovaly zahrady a parky malého rozsahu. U parků je pak vhodnější hovořit o parčících, neboť často vznikaly adaptací

3

Zákon č. 20/1987 Sb.

8

starších nevelkých formálních zahrad v krajinářském slohu. Jejich současný význam pak odpovídá formě jejich založení. Předložená práce se věnuje problematice obnovy malých historických zahrad a parků, kterých nalezneme na našem území veliké množství, a které i přes svůj malý kulturní a historický význam spoluutvářejí specifičnost osídlení v České republice. Toto práce je snahou nalézt význam těchto památek jakožto součástí širšího celku.

2. 

CÍL PRÁCE  Předložená diplomová práce je zaměřena na posouzení vlivu a možností

současné legislativy v oboru památkové péče směrem k obnově památek zahradního umění. Na příkladě modelového objektu zámeckého parku v Křinci, který svojí rozlohou i významem odpovídá námi zvolené kategorii menší a méně významné památky, se pokusíme analyzovat základní hodnoty těchto památek pro současné využití a odvodit jejich význam zachováním pro příští generace. Naším cílem je nalézt odpovědi na otázku, je-li vhodné méně významné objekty tohoto typu pouze konzervovat v intencích památkové legislativy anebo jim zajistit druhý život formou adaptace, tak jako se tomu dělo v minulosti. Zahrady a později parky odrážely společenské potřeby současníků, je tedy možné, aby také dnes historické památky s nejednoznačným společenským zařazením plnili tuto funkci?

9

3. 

LITERÁRNÍ PŘEHLED 

3.1 

Legislativa určující práci na památkách zahradního umění  Základním legislativním dokumentem určujícím práci s památkami

zahradního umění na našem území je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, do současnosti mnohokrát pozměňovaný a připomínkovaný4. Tento zákon stanovuje základní hodnotu památky ve

společenských a kulturních

souvislostech. Vzhledem k obecnému zaměření zákona však není upřesněna terminologie týkající se tématu zahradních památek, které jsou zde pouze obecně nastíněny. Podobně je tomu u navazujících prováděcích vyhlášek a nařízení, které upřesňují znění výše zmíněného zákona. Pro účely přesnější definice památek zahradního umění je nutný odkaz na jiné platné dokumenty, kterými jsou mezinárodní smlouvy vzniklé pod patronací UNESCO nebo Rady Evropy, a dále charty neboli oborové dokumenty vznikající na úrovni ICOMOS – Mezinárodní rady památek a sídel, která je hlavním poradcem UNESCO ve věcech ochrany kulturního dědictví. Mezi důležité mezinárodní smlouvy z dokumentů UNESCO patří Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného  konfliktu, známou též jako Haagská  úmluva a Úmluva  o  ochraně  světového  kulturního  a  přírodního  dědictví. Z dokumentů Rady Evropy jsou to v nedávné době schválené Úmluva  o  ochraně  architektonického  dědictví  Evropy, Úmluva  o  ochraně  archeologického  dědictví  Evropy a v neposlední řadě Evropská  úmluva  o  krajině. Přímý vztah k památkám zahradního umění má především Mezinárodní  4

VIZ: Úplný text zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších změn obsažených v zákonech č. 242/1992 Sb., č. 361/1999 Sb. a č. 61/2001 Sb., č. 122/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 146/2001 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 18/2004 Sb., č. 186/2004 Sb., č. 1/2005 Sb., č. 3/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu ČR č. 240/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 158/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 307/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 124/2011 Sb. a zákona č. 142/2012 Sb. podle právního stavu s účinností ke dni 1. července 2012 a doplněný výběrem z judikatury. Dostupné na WWW: .

10

charta  o  historických  zahradách z roku 1982 – tzv. Florentská  charta, přijatá organizací ICOMOS, jejímž členem je také Česká republika prostřednictvím Národního památkového ústavu. Vzhledem k provázanosti státních složek při péči o památky zahradního umění se jedná o cenný oborový dokument, ze kterého je vždy vhodné vycházet. Je třeba poznamenat, že Florentská charta není normou jako součást legislativy, ale pouze důležitým dokumentem, kterým se řídí především orgány státní památkové péče. Mezinárodní smlouvy tohoto typu však nejsou plnohodnotnými normativními ustanoveními na úrovni zákonů, ale stávají se po svém schválení nedílnou součástí legislativy. Oproti zákonům a prováděcím vyhláškám jsou to dokumenty, kterými se legislativní orgány zavazují řídit při přijímání změn či nových zákonů. V těchto vcelku stručných dokumentech je pak terminologicky přesně postižena problematika ochrany segmentů kulturních hodnot. 3.1.1  Zákon č. 20/1987 Sb., a další zákony  Zákon přijatý ještě pod patronací komunistického režimu prošel do současnosti mnohými novelizacemi. Jeho základní teze se však od původních nezměnily. Předně zákon chrání „kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu“5. Dále definuje péči státu o kulturní památky jako státní památkovou péči, jejíž orgány v „souladu se společenskými potřebami

zabezpečují

zachování,

ochranu,

zpřístupňování

a

vhodné

společenské uplatnění kulturních památek“6. Podle tohoto zákona může „nemovité a movité věci, popř. jejich soubory“7 prohlásit kulturní památkou pouze Ministerstvo kultury, a to za podmínek stanovených zákonem. V dikci zákona mohou být vyhlášeny pouze kulturní památky, národní kulturní památky jakožto nejvýznamnější součást kulturního dědictví, dále památkové 5

zákon č. 20/1987 Sb., §1, odst.1. zákon č. 20/1987 Sb., §1, odst.2. 7 zákon č. 20/1987 Sb., §2. 6

11

rezervace a památkové zóny. Jejich bližší specifikace je pak předmětem odborného posouzení ze strany příslušného ministerstva, krajského úřadu a úřadu s rozšířenou působností. Důležitou součástí zákona je stanovení péče o památky, která na jedné straně

vybavuje

státní

orgány

určitými

dozorčími

i

rozhodovacími

pravomocemi při jejich obnově, na druhé straně zavazuje také majitele dotčené památky pečovat o její „zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením“8. Obnovu kulturní památky, tak jak ji definuje zákon, je možné provést pouze po předběžném vyžádání závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností a jde-li o národní kulturní památku pak závazného stanoviska krajského úřadu. Toto opatření je velice důležité pro zajištění péče z pozice státu a zároveň vlastníkovi památky vznikají určité legislativní mantinely, ve kterých se svým majetkem může či nemůže nakládat. Dále zákon stanovuje podmínky pro evidenci kulturních památek, archeologické průzkumy, upřesňuje statut orgánů státní památkové péče, přestupky a další doprovodná nařízení. Jeho součástí jsou také formuláře pro úřední styk, podmínky udělení oprávnění k restaurování věcí a další doporučení. Jelikož jde o zákon, posouzení hodnoty kulturní památky je velice obecné a ve vztahu k památkám zahradního umění zde proto nenajdeme přesnější kritéria. Novelizace příslušného zákona byly většinou nutné pro sladění s novější občanskoprávní legislativou jako byla např. úprava možnosti vyvlastnění majetku. Další důležitou normou, jež ovlivňuje možnosti obnovy památky zahradního umění, je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Tento zákon byl také novelizován9, ale ve vztahu 8

zákon č. 20/1987 Sb., §9, odst.1. Poslední změnou je zákon č. 350/2012 Sb., ze dne 19. září 2012, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony (zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013).

9

12

k obnově zahradních památek se nastavení podmínek nemění. Zákon stanovuje podle druhu stavby a objektu podmínky, za jakých je možné stavbu provést. Je doplněn mnoha prováděcími vyhláškami, které ho upřesňují a stanovují postup a formu jeho provádění. Jejich soupis a vlastní znění jsou dnes jednoduše dohledatelné na všech portálech veřejné správy. Památka zahradního umění přísluší v liteře zákona do kategorie stavby a platí pro ni stejné podmínky jako pro jiné stavební objekty. Před započetím prací na kulturní památce je vždy nutné předem získat vyjádření anebo závazné stanovisko příslušného orgánu památkové péče, které v zásadě předpokládá také stanovisko orgánu státní památkové péče. Žádná další omezení nad rámec zákona č. 20/1987 Sb., zákon nestanovuje. Poslední normou, která se tématu obnovy památky dotýká, je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Také tento zákon byl v některých částech novelizován, ale podobně jako u ostatních předpisů jde o změny vynucené koordinací s později přijatými normami10. Předmětem zákona je ochrana přírodních hodnot, proto je jeho vztah k našemu tématu velice úzký. Předně definuje krajinu jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem“,

tvořenou

„souborem

funkčně

propojených

ekosystémů

a

civilizačními prvky“11, a dále na stejném místě definuje další důležité pojmy jako jsou územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES), významný krajinný prvek (VKP), nebo např. dřevinu rostoucí mimo les. Pro naše téma je důležitý popis VKP, kterým rozumíme také „cenné plochy porostů sídelních

10

Novelizovaný ve znění zákona č. 347/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 161/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 100/2004 Sb., zákona č. 168/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 387/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 167/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 349/2009 Sb. zákona č. 381/2009 Sb. a zákona č. 350/2012 Sb. 11 Zákon č. 114/1992 Sb., §3, odst. 1.

13

útvarů včetně historických zahrad a parků“12. Podle znění zákona mohou některé památky zahradního umění, především pak historické parky, spadat také pod působnost zcela jinak zaměřeného zákona. Tato dualita předpisů ztěžuje a velikou měrou znepřehledňuje podmínky, za jakých mohou být památky udržovány a obnovovány. Příkladem je zámecký park v Lednici, Květná zahrada v Kroměříži a mnohé další, u kterých je často upřednostňován jeden výklad zákona před druhým. Dvojkolejnost ochrany není zcela odstranitelná, omezit ji můžeme pouze hledáním konsensu. 3.1.2  Mezinárodní smlouvy  Souběžně s hlavními legislativními normami, které formálně určují rámec péče o kulturní památky, jsou další platnou součástí legislativy také mezinárodní smlouvy. Jde o dokumenty přijímané na exekutivní úrovni v součinnosti s odbornými institucemi a veřejností. K Úmluvám může Česká republika jednostranně přistoupit vyslovením souhlasu Parlamentu ČR a následnou ratifikací prezidentem republiky. Oborově důležité Úmluvy, které mají anebo mohou mít přímý vztah k památkám zahradního umění, vzešly z iniciativy Rady Evropy: Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy, která byla přijata v Granadě dne 3. října 198513, definuje mimo jiné pod pojmem architektonické  dědictví také místa jako „kombinovaná díla člověka a přírody, jimiž jsou oblasti částečně zastavěné a dostatečně charakteristické a homogenní, aby byly topograficky vymezitelnými jednotkami“, která jsou „pozoruhodná svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem“14. Pro památky zahradního umění je toto upřesnění důležité z důvodu provázání zahradního díla typu parku, průseku pro průhled, osového napojení zahradního díla do urbánní struktury apod. 12

Zákon č. 114/1992 Sb., §3, odst. 1. Pro Českou republiku s platností od 1. srpna 2000. 14 Článek 1, bod 3. 13

14

Úmluva  o  ochraně  archeologického  dědictví  Evropy  (revidovaná), přijatá ve Vallettě dne 16. ledna 199215, svým zněním kopíruje již platnou legislativu, především pak zákon č. 20/1987 Sb., řešící práva a povinnosti při archeologických pracích. V jejím znění je pro památky zahradního umění důležité pojetí archeologie jako jednoho z nástrojů zajišťujícího podklady k obnově. Za archeologické dědictví se považují „veškeré pozůstatky a objekty a jakékoli jiné stopy po lidstvu z minulých období“16, tedy v zásadě veškeré minulé zásahy do objektu sledovatelné pomocí vykopávek. Evropská  úmluva  o  krajině, přijatá ve Florencii dne 20. října 200017, definuje evropskou krajinu, její ochranu, správu a další skutečnosti v její kvalitě a rozmanitosti jako společný zdroj, u kterého je „důležité spolupracovat v zájmu jejich ochrany, správy a plánování“18. Signatáře zavazuje „právně uznat krajinu jako základní složku prostředí, v němž obyvatelé žijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního dědictví a základ jejich identity“19 a dále k provádění politik územního a urbánního plánování. Tato Úmluva je důležitá především z pohledu práce s krajinou jako celkem, jehož je zahradní dílo součástí. Krajina je rámec, ve kterém památka vznikla, a při obnově památky je nutné tyto vazby hledat a zahrnout do celkového díla. Úmluva se zněním částečně překrývá s literou zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ale jeho definici ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny rozšiřuje nad uznaný rámec. 3.1.3  Florentská charta   Vedle běžných legislativních nástrojů, které jsou součástí právního řádu České republiky, jsme také signatáři mnoha dalších dokumentů významné povahy. Mezi nejdůležitější patří v našem případě Mezinárodní  charta  o  15

Pro Českou republiku s platností od 23. září 2000. Článek 1, bod 2. 17 Pro Českou republiku s platností od 1. října 2004. 18 Preambule. 19 Článek 5, bod a). 16

15

historických zahradách, tzv. Florentská charta, přijatá ve Florencii 15. prosince 1982. Chartu vypracoval Mezinárodní výbor pro historické zahrady ICOMOS-IFLA a následně ji ICOMOS registroval. Charta v tomto podání představuje veřejnou listinu zásadního významu a obsahu, která deklaruje a zaručuje souhrn základních lidských, politických, občanských svobod, zásad či práv. Tato charta měla doplnit starší Mezinárodní  chartu  o  zachování  a  restaurování  památek  a  sídel (tzv. Benátskou  chartu)20 z 31. května 1964, jejímž signatářem bylo tehdejší Československo. Chartou se řídí její signatáři, Česká republika tak činí prostřednictvím státní památkové péče. Florentská  charta rozšiřuje znění předcházející charty o téma děl zahradního umění, jmenovitě pak o historickou zahradu jako památku, kterou je třeba považovat za svébytnou „architektonickou a vegetační kompozici“21. Historickou zahradou pak rozumíme jak malé, tak rozlehlé zahrady a parky. Znění charty je rozděleno do jednotlivých kapitol a článků, které tvoří ucelený soubor doporučení a pravidel pro nakládání se zahradou jako s památkou. Její samostatné body, vytržené z kontextu pravidel, nemohou přinést dostatečné porozumění a protože není možné na tomto místě citovat celý dokument, uvedeme pouze nejdůležitější body vztahující se k tématu předložené práce. Mezi jinými je třeba jmenovat organickou a proměnlivou povahu zahrady, její údržbu a konzervaci na základě identifikace a inventarizace prvků a nutnost vypracování důkladné studie předcházející obnově. Zahrada by měla být při svém využití shlédnutelná, důležité je také zajištění její ochrany a celistvosti. Je třeba přihlédnout k jejímu slohu, době vzniku a architektonickým prvkům. Důležitou součástí údržby a obnovy je použití odpovídajících dřevin, rostlin a anorganických materiálů apod. Výčet jednotlivých doporučení tvoří de facto chartu samotnou. Důkazem, že jde o důležitý oborový nástroj, je její 20

Benátská charta definovala principy, kterými se mají řídit konzervace a restaurování památek, byly obecně objasněny a formulovány na mezinárodní úrovni. Zaměřena byla především na stavební památky. 21 Čl. 1.

16

zařazení mezi základní metodické dokumenty Národního památkového ústavu22.

4. 

MATERIÁL A METODY 

4.1 

Identifikační údaje objektu  Název objektu:

MO zámecký park v Křinci

Místo:

k.ú. Křinec, 676292 pozemková parcela č. 1, 1032/5 stavební parcela č. 7

Okres:

Nymburk

Kraj:

Středočeský

Majitel pozemků:

Městys Křinec Náměstí 25, 289 33 Křinec, okr. Nymburk

Projektový stupeň: Studie Charakter objektu: Obecní veřejný park

4.2 

Stupeň ochrany:

Kulturní památka

Rozloha objektu:

2 ha

GPS souřadnice:

50°16'4.261"N, 15°8'22.041"E

Kritické zhodnocení významu modelového objektu 

4.2.1  Zvolený pracovní postup  Po schválení tématu diplomové práce byl zvolen následující postup: a) Shromáždění literatury a ikonografie, získání ucelenějšího obrazu o mapované lokalitě

22

Srovnej: POLÁKOVÁ, J. et al. Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Praha 2007

17

b) Shromáždění dostupných mapových podkladů (historické mapy, předchozí projekty apod.) c) Pořízení fotodokumentace (v průběhu celého roku) d) Polohopisné a výškopisné zaměření objektu (AutoCad) e) Jednání s majitelem objektu (městys Křinec) o zpracování studie obnovy f) Vypracování inventarizace vegetačních prvků a dendrologického průzkumu g) Vypracování analýz (širší vztahy, historie, architektonický vývoj, provozní vztahy) a mapy problémů h) Vytvoření návrhu studie (definice obnovovaných prvků) i) Zpracování grafické části studie (půdorysy, řezy, perspektivy, detaily) j) Zpracování textové části studie k) Kompletace výsledků diplomové práce, příprava k tisku 4.2.2  Zaměření objektu  Pro polohopisné zaměření modelového objektu parku byla zvolena metoda odvození z půdorysu aktuální katastrální mapy s ortofoto podkladem, a to překreslením snímku v měřítku 1:1000 pomocí prostředí AutoCadu. Pro doplnění chybějících údajů byla zvolena metoda vlastního měření v terénu. Pro výškopisné zaměření byla zvolena metoda vlastního měření pomocí osobního nivelačního přístroje NL20. Využito bylo oficiálních nivelačních bodů a jejich popisu na serveru Českého ústavu zeměměřičského a katastrálního Cuzk.cz. Měření proběhlo v termínu 5. 1. 2013 před napadnutím sněhu. 4.2.3  Analýza širších vztahů  Pro zpracování širších vztahů byla zvolena metoda analýzy mapových podkladů Mapy.cz a Google.maps.cz a dále pod heslem Křinec na internetové

18

encyklopedii Wikipedie23. Důležitým pramenem bylo terénní šetření, které proběhlo v termínu 20. - 21. 10. 2012. To mělo za účel výběr, obhlídku lokality a následné seznámení se s modelovým objektem před schválením jako tématu diplomové práce. Při této příležitosti bylo lokalizováno také širší okolí objektu. Pro snadnější orientaci byly použity informace z oficiálních webových stránek městysu

Křinec.

Společně

s touto

akcí

byla

pořízena

první

část

fotodokumentace. 4.2.3  Analýza přírodních podmínek  Dále byly provedeny analýzy přírodních, pedologických, geologických a klimatologických charakteristik území a modelového objektu s použitím monografických publikací (CULEK 1996; NEUHÄUSLOVÁ ET AL. 1997; QUITT 1971). 4.2.4  Historický vývoj objektu  Pro zpracování historické části práce byla zvolena forma literární rešerše dostupných pramenů, z nichž část tvoří současné odborné monografie, archivní historické prameny a operáty Národního památkového ústavu. K tématu existuje velice úzký okruh literatury a pramenů, neboť se téměř nic nedochovalo. Důležitou literaturou poskytující dobrý přehled a doprovodné informace k hledaným objektům jsou proto encyklopedické publikace zaměřené na památky zahradního umění (HIEKE 1984; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ 1999) a publikace popisující historické objekty zámků a parků, které sice nebývají vyčerpávající, ale důležité informace často zmiňují. K použitým patří sedmisvazkové Hrady,  zámky  a  tvrze  v  Čechách,  na  Moravě  a  ve  Slezku a dále Umělecké památky Čech. Nejucelenější publikací o historii objektu je dílo Křinecké  památky,  které bylo současně důležitým zdrojem ikonografie. Další informace byly použity z oficiálních webových stránek městysu Křinec.

23

Srovnej: KŘINEC. Encyklopedické heslo

19

4.2.5  Architektonický vývoj objektu  Pro architektonický vývoj objektu byla zvolena metoda analýzy historických mapových podkladů se současnými mapami a dále analýza dochované ikonografie. K dostupným historickým mapovým podkladům, které mají pro modelový objekt význam, patří mapy 1., 2. a 3. vojenského mapování a dále indikační skica k mapě stabilního katastru s vlastní mapou z roku 1842. Důležitým srovnávacím materiálem k historickým mapám jsou současné ortofotomapy a ortosnímky z roku 1953 na serveru kontaminace.cenia.cz. Ačkoliv je zámecký park v Křinci starý několik století, dochovalo se velice málo grafických listů, fotografií nebo jiných zobrazení zachycujících jeho vývoj. Nejdůležitějšími prameny pro provedení analýzy vývoje objektu jsou vedle monografií (NEJL 2006; HIEKE 1984; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ 1999) dobové pohlednice, které vycházely nákladem místních obchodníků i jednotlivých občanů. Proto mohou být cenným studijním podkladem. Zdrojem dobových pohlednic byly internetové servery Aukro.cz a servery sběratelů a prodejců. V neposlední řadě bylo pro vyhodnocení analýzy vývoje objektu použito vlastní terénní šetření, které mělo ověřit nashromážděné informace. 4.2.6  Inventarizace a dendrologický průzkum objektu  Pro provedení inventarizace bylo využito vlastního polohopisného zaměření a tyto výsledky byly ověřeny s pomocí předchozího dendrologického průzkumu (VANKOVÁ 1994). Vlastní inventarizace byla provedena metodou sběru dat, metodika byla upravena potřebám objektu za použití nomenklatury (KOBLÍŽEK 2006) a hodnocení dřevin (ŠIMEK 2001).

Inventarizace proběhla

v termínu 2. – 3. 2. 2013, následovalo zpracováním získaných dat do tabulových přehledů a výkresů se zaměřenými vegetačními prvky. 4.2.7  Problémová analýza  Pro provedení provozní a hodnotové analýzy byla zvolena metoda místního šetření doplněného o sběr informací od zastupitelů městyse a dalších

20

občanů. Tito byli osloveni při průchodu parkem. Současně byla pořízena druhá část fotodokumentace. Šetření proběhlo v termínu 16. 1. 2013.

4.3 

Prvky navržené k obnově  Na základě provedených analýz bylo pro další postup zvoleno toto

členění práce: 1) Asanační práce a) Kácení dřevin, odstranění pařezů a buřeně b) Bourací práce 2) Architektonické a technické řešení návrhu a) Komunikace a zpevněné plochy b) Vegetační prvky c) Obnova oplocení d) Mobiliář

5. 

VÝSLEDKY 

5.1 

Kritické zhodnocení významu modelového objektu 

5.1.1  Lokalizace a širší vztahy  Křinecký zámecký park se nachází v katastru městysu Křinec, který leží přibližně 15 km severovýchodním směrem od Nymburka ve výšce 195m nad mořem v okrese Nymburk. Park se nalézá v severní části obce jako součást bývalého zámeckého areálu a poplužního dvora (Samostatná příloha 1/15). Rozloha mapovaného parku je 2ha. Orientace parku k budově zámku je jižní a jihozápadní. Výraznou dominantou blízkého okolí je vrch Chotuc (253m n.m.)

21

ležící západním směrem (Obrázek 1). Městysem protéká řeka Mrlina severojižním směrem.

Obrázek 1: Dominanta vrchu Chotuce v Polabí, 2012  Řešené území je na pozemkových parcelách č. 1 a č. 1032/5 využito jako veřejně přístupný park. Pozemek st. parcela č. 7 je evidovaný jako nezastavěná plocha mezi pozemky č. 1 a 1032/5 a je součástí parku jako zeleň. Modelový objekt se nachází na několika parcelách jednoho vlastníka. Severní a západní hranici parku tvoří původní ohradní zeď s barokní branou a původními průhledy bez hrazení. Budova zámku se nachází v severovýchodním okraji parku na st. parcelách č. 1/1 a č. 1/3. Hlavní budova zámku je soukromým majetkem (Obrázek 2), přilehlé hospodářské křídlo je majetkem místní zemědělské akciové společnosti hospodařící v sousedním statku a okolních zemědělských pozemcích. Na severu sousedí s parkem obecní parcela č. 3, využívaná jako zahrádky (jiná plocha), a parcela č. 3/2 soukromého vlastníka. Na východě sousedí s parkem obecní místní panelová komunikace na parcele č. 1044. Sousední obecní pozemek č. 404 na západní straně je travnatá plocha mezi ohradní zdí parku a komunikací II/275, na níž je stará tvarovaná lipová alej. Přístup do parku je na jižní straně z p.p. č. 1032/5, anebo z účelové komunikace na p.p. č. 1044.

22

Obrázek 2: Majetkové vztahy parku a jeho okolí, ČÚZK 2013  Městys Křinec je spádovou obcí pro širší okolí. Srovnatelně velikou obcí jsou Rožďalovice (7 km severně), většími městy jsou vedle Nymburku města Poděbrady (16km jižně) a Městec Králové (15km jihovýchodně). Do správní působnosti městysu Křinec patří vedle vlastního katastru další obce s katastrálními územími Bošín, Mečíř, Sovenice, Zábrdovice a Nové Zámky. Na správním území trvale žije 1342 obyvatel, z toho na Křinec připadá 965 obyvatel.

Městys

je

obsazen

především

stálými

obyvateli,

v menších

přidružených obcích naopak převažují rekreační objekty. V městysu se nacházejí tyto služby: obecní úřad, ZŠ a MŠ Křinec, Hasiči Křinec, praktický lékař a chirurgie, lékárna, služebna Policie ČR a dále TJ Křinec a mnohé další spolky. Městysem prochází silnice II/275 Brodce - Luštěnice - Křinec Dymokury, v městysu končí silnice II/329 Poděbrady - Netřebice - Křinec. Dále

23

městys protíná železniční trať 061 Nymburk - Křinec - Kopidlno - Jičín. Z té odbočuje železniční trať 062 Křinec - Městec Králové - Chlumec nad Cidlinou. Městys má autobusové spojení Nymburk – Rožďalovice. 5.1.2  Přírodní podmínky  Okolní krajina má charakter paroviny. Území se nachází uprostřed Loučenské tabule (Česká tabule) na Mcelském hřbetu (Mcely, Chotuc, Oškobrh). Územím protéká řeka Mrlina směrem S-J. Geologicky je sledovaná oblast tvořena sedimenty svrchního turonu, převážně kvartérními mechanickými zvětralinami různého zrnitostního složení, vzniklými za mírného a glaciálního klimatu. Mocnost vrstev je v rozmezí 1020m. Na tomto podloží se vyvinuly převážně půdy jílovitohlinité, z hlediska typů půd jsou zde černozemě a slínovatky. Křinec a jeho okolí leží na území termofytika, fytogeografickým zařazením

spadá

do

okresu

Rožďalovická

pahorkatina,

a

dále

do

fytogeografického podokresu Rožďalovická tabule (CULEK 1996). Pro zařazení území v podmínkách potenciální přirozené vegetace je nejbližší formace luhy a olšiny (NEUHÄUSLOVÁ ET AL 1997). Křinec leží v teplé oblasti T2. Pro tuto oblast je charakteristické dlouhé, suché a teplé léto, naproti tomu přechodná období jsou krátká. Zima je mírně teplá, suchá až velmi suchá (QUITT 1971). 5.1.3  Historie zámku a zahrad   Křinec se nachází ve staré sídelní oblasti českého Polabí, ve které se nalézají

sídelní

útvary

a

stopy

osídlení

od

pravěku.

Archeologové

předpokládají, že na katastrálním území obce existovalo keltské správní sídlo, později je datováno také germánské a slovanské osídlení24. Poprvé je Křinec zmíněn roku 1352 jako farní ves. Na nedalekém vrchu Chotuci (Obrázek 1), homolovité dominantě širšího okolí, byla při archeologickém průzkumu v okolí 24

KŘINEC. Oficiální webové stránky městysu.

24

hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice nalezena gotická keramika (NEJL 2006) a vzhledem k nejasnostem okolo umístění prvního křineckého kostela je považován za nejstarší kamennou stavbu v katastru (Obrázek 3). Pro naše šetření

je

určující

až

osídlení

z pozdního

středověku.

Obrázek 3a: Akvarel Kaple Nejsvětější Trojice, cca 1880;  3b: Současný stav, 2012  Páni z Ronova jsou připomínáni jako držitelé Křince a kamenného hradu Kuncberku ležícího na návrší severně od obce. Za Valdštejnů je Křinec roku 1568 označován jako městečko (městys). Významný posun ve vývoji lokality nastal

pod

správou

rodu

Morzinů

po

skončení

Obrázek 4: Pohled na parter zámku, dobová pohlednice, cca 1910 

25

třicetileté

války stavbou zámku (Obrázek 4), kostela (Obrázek 16) a loveckého zámečku Kuncberku (Obrázek 5). Do této doby spadá také založení zámecké zahrady (HIEKE 1984) a sítě cest navazujících na kompozici zámku. Následní majitelé, rodina Sommerů (od 1796), prodali celé panství bankéřské rodině Bethmannů, kteří majetek drželi jako správci až do znárodnění v roce 1945 (HRADY, ZÁMKY A TVRZE V

ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZKU). Po druhé světové válce byl objekt

zámku využíván jako depozitář Národního muzea. V současné době jsou zámek, vedlejší statek a fara u kostela v soukromém vlastnictví, kostel je v majetku Římskokatolické církve a bývalá štěpnice (fotbalové hřiště) mezi kostelem a statkem v majetku TJ Křinec. Park je naproti tomu v majetku městysu Křinec. Jedná se o velice roztříštěné vlastnictví, které znesnadňuje vhodné využití komplexu jako kompozičního celku.

Obrázek 5: Zaniklý lovecký zámeček Kuncberk, akvarel 1880  Zajímavostí je etymologie místních neobvyklých názvů, kterou se v minulosti zabývali mnozí badatelé a literáti (NEJL 2006). Jméno Křinec je podle Nejla odvozené od krýně – koryto. Ve starších zápisech se objevují také varianty jako Krzyn, Krzynovec nebo Skřinec. Původ jména vrchu Chotuce je nejasný, pravděpodobně je odvozeno od osobního jména Chotár. Druhý výklad pracuje

26

se staroslovanským výrazem chot (pán, paní), tedy Panský vrch. V současné době se používá výraz ten Chotuc i ta Chotuc. Poslední místopisným názvem je jméno řeky Mrliny, které je odvozováno od moru, mříti, mrtvé (líné) vody. V minulosti byly užívány tvary jména jako Mrilina, Morlina, Merlina. 5.1.4  Architektonický vývoj  Křinecký zámek vystavěl Pavel hrabě z Morzina mezi lety 1650-1659 (Obrázek 4). Následovala stavba loveckého zámečku na Kuncberku (kolem 1670) na místě zpustlého hradu (Obrázek 5). V okolí byla pravděpodobně zřízena zahrada, později zmíněna jako líbezný park (NEJL 2006). Poslední významnou stavbou byl kostel sv. Jiljí (Obrázek 16) mezi návsí a zámkem postavený po roce 1680. Současně s kostelem vznikla také fara (UMĚLECKÉ PAMÁTKY

ČECH). Tyto stavby definují kompozici zámeckého areálu dodnes.

Dochované dokumenty nám nic neříkají o době vzniku poplužního dvora, který navazuje severním směrem na budovu zámku. Přesto se můžeme domnívat, že první hospodářské stavby vznikaly společně se stavbou reprezentativních budov. V minulosti, podobně jako dnes, tvořily uzavřený areál přístupný od jihu a severu. K podobě prvních zahradních úprav v okolí zámku se nedochovaly žádné plány ani zobrazení. Nejstaršími doklady o vývoji zahrad jsou dvě veduty zhotovené pro hraběte Morzina v druhé polovině 18.století. Dnes jsou uloženy v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí. Ačkoliv zobrazují stav téměř sto let po založení zahrad, jsou cenným dokladem o jejich pravidelné dispozici, patrné dodnes v dochovaných prvcích příčné aleje, parteru před zámkem, barokní branou na západní straně a zazděným průhledem v ohradní zdi. Na první vedutě (Obrázek 6) je zobrazen zámek a zahrady ve směru od jihu, od kostela. Zámek je oproti současnosti osazen věžičkou. Před průčelím zámku je vidět formální parter tvořený cestami a travnatými plochami, lemovanými tvarovanými dřevinami. Základem kompozice je prodloužená osa

27

zámku a příčná zahradní osa (dnes jírovcová alej), umocněná ozdobnou branou na západě. Po celém parteru jsou pravidelně rozmístěné plastiky. Zámecký parter šířkou odpovídá průčelí zámku, od zbytku zahrady jej odděluje palisáda stříhaného živého plotu. Vstup do druhé části zahrady je zmíněnou ozdobnou

Obrázek  6:  Veduta  zámku  a  loveckého  zámečku  na  Kuncberku,  detail,  olej  na  plátně   2.pol. 18.století  branou. Kompozice druhé části je také přísně symetrická. Hlavní příčná osa dělí zahradu na jižní a severní část. V pomyslném středu je kolem křížení blíže neurčená stavba. Na úrovni zámku v severní části zahrady je zřetelná tzv. saltatrina (NEJL 2006), ozdobná zahradní stavba určená k tanci. Na východ od budovy zámku se mezi kostelem a statkem nalézá štěpnice s pravidelně vysázenými stromy. Druhá veduta využívá stejného pohledu na areál zámku, ale s větším přiblížením. Vidíme zde navíc kostel sv. Jiljí. Uspořádání zahrady je obdobné, oproti předešlé vedutě je však zřetelnější umístění plastik na parteru. V zadní

Obrázek 7: Veduta Neu Kunstberk, olej na plátně 2.pol. 18.století 

28

části zahrady má stavba u křížení zahradních os odlišnou podobu, na saltatrinu navazuje další stavba západním směrem, pravděpodobně skleník. Výraznou změnou je rozdělení zahrady na tři části pomocí cest a špalírů ze stříhaných živých plotů. Toto rozdělení je velice dobře patrné také z pozdějšího vyobrazení parku na skice stabilního katastru. Nejstarší mapy zachycují stav zahrady v první polovině 19.století. Pro analýzu vývoje zahrady je využitelné 2.vojenské mapování z let 1836-1852 (Obrázek 9). Souběžně s tímto vznikají roku 1842 indikační skici stabilního katastru (Obrázek 10), které jsou následně podkladem vlastního operátu katastru (Obrázek 8). Zámek a park byly v tuto dobu majetkem rodiny Bethmannů. Na mapách je patrná přeměna formální zahrady na krajinářskou kompozici využívající mnohé původní prvky jako jsou zpevněná plocha před zahradním průčelím, parter a hlavní osa, příčná osa vedoucí k západní bráně, jižní přístupová cesta, na indikační skice také pozůstatek přímé cesty v jižní části.

Obrázek 8: Výřez mapy stabilního katastru, 1843, 1:2000 

29

Obrázek 9: Výřez mapy 2.vojenského mapování, 1836‐1852, 1:6000  Legenda: 1 – park 2 – Chotuc 3 – bažantnice 4 – Kuncberk

Obrázek 10: Výřez indikační skici stabilního katastru, 1842, 1:4000 

Obrázek 11: Výřez ortosnímku, vojenské snímkování 1953, 1:6000 

Obrázek 12: Výřez ortosnímku, družicová fotografie 2010, 1:6000  30

Zřetelné

je

umístění

budov

na

západ

od

zámku,

které

s největší

pravděpodobností představují starší saltatrinu a skleníky. Obě budovy byly zděné. Důležitými prvky, které nebyly zřetelné na starších vyobrazeních, jsou vodní příkopy a otevřená vodní plocha po obvodu parteru. Vedle estetického významu sloužily jako předěl mezi obcí a zámeckým areálem. Podoba a funkce těchto vodních děl je ještě patrná na dobových fotografiích Antonína Stiftera, křineckého lékárníka, který na konci 19.století zachytil mnohé mizející prvky zahrad a blízkého okolí (Obrázky 5, 16). Na mapě stabilního katastru je pak zachycen stav zahrady (parku), který známe i ze současných katastrálních map. Zajímavým srovnáním je ortosnímek z roku 1953 (Obrázek 11) pocházející z vojenského snímkování. Na něm je zachycen stav krátce po zestátnění majetku. Poslední soukromí majitelé ještě do poloviny 20.století udržovali původní kompozici parku, tedy proporcionalitu volných prostranství s trávníky a skupinami stromů tvořící základní hmotu. Z tohoto snímku je patrné, že původní vodní prvky, tedy náhony a rybník, zanikly ještě před 2.světovou válkou, pravděpodobně s rozšířením okresní silnice (II/275). Porovnáním posledního ortosnímku se současným stavem (Obrázek 12) je zřejmé, že po roce 1945 došlo k výraznému úbytku volných travnatých ploch, respektive park byl ponechán zarůstání náletovými dřevinami. Ty jsou dobře sledovatelné při pochůzce parkem jakož i z druhové skladby vzešlé z inventarizace. Na grafických schématech historického vývoje parku je názorněji vidět postupná proměna kompozice a rozmístění vegetace v parku (Obrázky 13, 14, 15). Pro nalezení vhodného postupu obnovy parku je důležité vystopovat genezi dochovaných prvků a dle míry jejich zachování zvolit postup obnovy anebo nového převrstvení. Nejdůležitější proměnou prošel park na přelomu 18. a 19.století z formální zahrady na krajinářský park. Tento vizuální posun byl proveden rozvolněním cestní sítě a nepravidelným rozmístěním vegetačních prvků. Do 21.století se z původní krajinářské koncepce zachovaly pouze některé cesty, naopak vegetace v parku výrazně přibylo. 31

    Obrázek 13: Schéma zahrad na konci 18.st,       Obrázek 14: Schéma zahrad v pol. 19.st,  překresleno na základě vedut     překresleno podle indikační skici   

Obrázek 15: Schéma zahrad na poč. 21.st,      současný stav 

32

Vodní díla, která vytvářela do počátku 20. století jižní a východní hranici, byla nedocenitelným prvkem kompozice (Obrázek 16). Voda v současných úpravách chybí a její obnovení je v následku změněných a roztříštěných vlastnických poměrů možné pouze za předpokladu neúměrně vysokých investic. Zánikem vodních kanálů po obvodu parku došlo k prostorovému otevření kulturní památky směrem k náměstí. V nedávné době se majitelé (stát, městys Křinec) snažili tento neduh omezit pásovými výsadbami keřů, ale účinnost zvoleného opatření je diskutabilní. Na jižní hranici parku navíc chybí část oplocení (Obrázek 17a). Sloupky i podezdívka plotu byly zděné z cihel, navrch omítané a bílené. Plotová pole byla dřevěná ze zašpičatělých planěk. Součástí kompozice původní barokní zahrady byly průhledy ohradní zdí (Obrázek 17b) směrem na západ, situované na vedlejší osy. Dodnes se zachoval pouze jediný, později zazděný průhled. Umístění osově identického průhledu je vystopovatelné pouze v zachovalé patce postranního sloupku.

Obrázek  16:  Pohled  Tyršovou  ulicí  ke  kostelu.  Vidět  je  náhon,  rybník,  jižní  brána  a  domek vrátného, 90.léta 19.století  33

Současná kompozice parku je odrazem všech předešlých stylů. V parku se dochovaly jak prvky barokních úprav, tak pozdější krajinářské úpravy. Vlivem nedůsledné péče se ale dochovaly jen některé. Tento stav bychom mohli považovat za redukci původních záměrů. Zejména drobné architektonické prvky (plastiky, mostky, sloupoví a jiné) byly v minulosti opuštěny a zanikly anebo byly přesunuty na jiná místa. Tento šťastnější osud potkal čtyři původní plastiky z barokního parteru, které byly přemístěné na jiné místo v obci. Dnes se nacházejí na nedalekém mostě přes Mrlinu. Další dvě byly přemístěny do zámeckého parku na Loučeni. Osudy saltatriny, skleníku a domku vrátného u jižní brány se uzavřely s největší pravděpodobností ve stejnou dobu jako v případě loveckého zámečku na Kuncberku. Antonín Stifter, přímý účastník posledních let 19.století, stačil některé z nich zdokumentovat pro budoucí generace.

  Obrázek 17a: Pohled Tyršovou ulicí ke kostelu, nedochovaný plot, cca 1920  Obrázek 17b: Zazděný průhled ohradní zdí, 2013 

Nepřehlédnutelným prvkem okolí Křince jsou ovocná stromořadí tvořící spolu s nedalekými dominantami komponovanou část krajiny (Obrázky 9, 11, 12). Její původ je pravděpodobně spjatý se založením zámeckého areálu za správy hrabat z Morzinu. Napřímená ovocná stromořadí jsou významnými orientačními prvky, které propojují do jednoho celku velké hmoty vegetace 34

vrchu Chotuc, bažantnice, parku a Kuncberku. Doposud byly popsány (NEJL 2006) pouze v regionální literatuře. Komponovaná část krajiny kolem Křince není veliká rozlohou, ale její propojení s parkem, zámkem a historií místa představuje do budoucna zajímavé téma k odbornému zpracování. Většinu výsadeb kolem cest tvoří starší nebo přestárlé ovocné stromy, najdeme zde hrušně, jabloně, slivoně a ořešáky. Zajímavé jsou především hrušňové výsadby pro svoji dlouhověkost. Příkladem může být hrušeň odrůdy Špinka, která se nachází nedaleko zámku, a která by mohla být pro svoji mohutnost vybrána za památný strom. Výstupem provedené analýzy prvků krajinářské kompozice je výkres (Samostatná příloha 2/15). 5.1.5  Problémová analýza  Současná podoba parku se velice vzdálila potřebám obce, která jej nadále bude využívat jako veřejnou zeleň. Z tohoto požadavku vyplývají následující protiklady a problémy (Samostatná příloha 3/15), jejichž částečným řešením je předložený návrh. Oplocení: v minulosti úplné - dnes chybí plaňkový plot, S zeď je pobořená a částečně vybouraná. Zahradní prvky: dříve plastiky, záhony, keřové skupiny, pěstěný trávník - dnes zanedbaný parčík. Dominanty: dříve fasády zámku, pavilón, drobné stavby, skleník, trávníky se solitérními stromy - dnes zastíněné fasády, zapojené koruny stromů, chybí odstup. Vodní prvky: dříve vodní kanály, poté rybníček a náhony - dnes v parku není voda přítomná. Průhledy: dříve osová kompozice celého parku - dnes zbytek jedné aleje Vlastnictví: dříve jednotné – dnes odlišný vlastník parku, zámku a okolních pozemků.

35

5.1.6  Inventarizace a dendrologický průzkum  Terénní šetření započalo polohopisným zaměřením stromů a keřů, a vytvořením mapy pro převod do digitálního formátu DWG. Měření probíhala v období bez olistění. Následující den byly mapové údaje doplněny a byly zaevidovány všechny taxony pomocí předem zvolené metodiky. Výsledkem je inventarizační soupiska stromů a keřů ve formátu XLS (Příloha 1). Celkem bylo popsáno 352 taxonů stromů (Tabulka I) a 65 taxonů nebo skupin keřů (Tabulka II). Grafickým výstupem je výkres současného stavu objektu se zakreslením všech vegetačních prvků a označenými jedinci k odstranění (Samostatná příloha 4/15). Tabulka I ‐  Soupis a počet zjištěných taxonů stromů  číslo  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26

latinský název stromu  Abies alba  Abies concolor  Abies nordmanniana  Acer campestre  Acer negundo 'Argenteo-notatum'  Acer platanoides  Acer platanoides 'Schwedleri'  Acer pseudoplatanus  Acer tataricum  Aesculus hippocastaneum  Carpinus betulus  Crataegus monogyna  Crataegus pedicellata  Fagus sylvatica  Fagus sylvatica 'Asplenifolia'  Fagus sylvatica 'Atropunicea'  Fagus sylvatica 'Roseomarginata'  Fraxinus excelsior  Fraxinus excelsior 'Pendula'  Chamaecyparis lawsoniana  Chamaecyparis nootkatensis  Malus silvestris  Malus sylvestris 'Niedzwetzkyana'  Picea abies  Picea abies 'Barryi'  Picea omorica 

celkem (ks)  2 2 6 4 1 85 1 3 1 11 17 3 1 0 2 3 1 42 2 2 1 1 1 2 1 7

36

27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48

Picea pungens 'Argentea'  Picea pungens 'Glauca'  Pinus cembra  Pinus nigra  Pinus ponderosa  Pinus strobus  Pinus sylvestris  Populus alba  Prunus avium  Prunus padus  Pseudotsuga menziesii  Quercus robur  Robinia pseudoacacia  Salix x sepulcralis  Taxus baccata  Thuja occidentalis  Thuja plicata  Tilia cordata  Tilia platyphyllos  Tilia x vulgaris  Tsuga canadensis  Ulmus glabra  Celkový součet (ks) 

10 19 1 5 2 1 2 9 4 5 11 1 23 1 1 2 2 42 2 1 4 1 352

Tabulka II ‐  Soupis a rozloha zjištěných taxonů keřů číslo  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

latinský název keřů  Corylus avellana  Corylus maxima  Cotinus coggygria  Deutzia scabra  Euonymus europeus  Forsythia x intermedia  Hammamelis virginiana  Juniperus sabina  Juniperus x media 'Hetzii'  Philadelphus coronarius  Pinus mugo  Rhododendron catawbiense  Swida alba 'Argenteomarginata'  Symphoricarpos albus  Syringa vulgaris  Taxus baccata  Taxus baccata 'Aurea' 

celkem (m2) 38 7 1 10 7 61 14 2 38 102 20 21 56 317 15 367 48

37

18 19

Taxus baccata 'Fastigiata'  Taxus cuspidata  Celkový součet (m2) 

111 2 1237

Zámecký park v Křinci je přes svoji malou rozlohu dendrologicky dosti bohatý, roste zde 27 druhů jehličnatých a 40 druhů listnatých dřevin. Avšak tato v literatuře často zmiňovaná informace (HIEKE 1984; PACÁKOVÁHOŠŤÁLKOVÁ 1999) přestává v současnosti platit a hodnota parku každým rokem klesá. Téměř 2/3 všech jedinců jsou ve 4. věkovém stadiu (Tabulka III), buď jde o strom nehodnotný a nemocný anebo špatně pěstěný a tím i nevzhledný. Světlejší výjimkou jsou urostlé a vcelku zdravé exempláře, ale právě ty jsou nejvíce ohroženy z důvodu příliš zatížených větví. Tabulka III ‐  Věkové stadium zjištěných taxonů stromů  Věkové stadium stromů  1. nová výsadba 2. odrostlá výsadba 3. stabilizovaný, dospívající jedinec 4. dospělý jedinec 5. veterán Celkový počet jedinců 

počet jedinců (ks)  0 23 74 217 38 352

%  0,0 6,6 21,3 61,5 10,6 100 

Dendrologický průzkum stanovil sadovnickou hodnotu stromů a keřů na základě jejich věkového stadia a zdravotního stavu (Tabulka IV; Tabulka V). K tomuto údaji bude následně přihlédnuto při tvorbě návrhu obnovy vegetačních prvků. Tabulka IV ‐  Sadovnická hodnota zjištěných stromů  Sadovnická hodnota stromů  1. velmi hodnotný strom 2. nadprůměrně hodnotný strom 3. průměrně hodnotný strom 4. podprůměrně hodnotný strom 5. velmi málo hodnotný strom Celkový součet (ks) 

Celkem (ks) 2 23 97 162 68 352

38

Tabulka V ‐  Sadovnická hodnota zjištěných keřů  Sadovnická hodnota keřů  1. velmi hodnotný keř 2. nadprůměrně hodnotný keř 3. průměrně hodnotný keř 4. podprůměrně hodnotný keř 5. velmi málo hodnotný keř Celkový součet (ks) 

Celkem (ks) 22 10 10 13 10 65

Při porovnání současného stavu vegetace s minulými průzkumy (VANKOVÁ 1994) je zřejmé, že v parku ubylo několik dendrologicky zajímavých druhů, neboť byly zastoupeny pouze jedním jedincem (Tabulka VI). Jejich vymizení je výraznou kompoziční změnou, protože byly z důvodu své výjimečnosti vysazeny na dobře viditelná místa, na okraje trávníků, anebo do průhledů, kde nejlépe vynikla jejich odlišná textura a olistění. Dalším citelným úbytkem je snižující se počet dalších zajímavých taxonů až k jedinému exempláři, což může mít za následek brzký zánik dalšího zástupce druhu (Tabulka VII). Místo uvolněné úhynem dendrologicky významného jedince je rychle zaplněno sukcesně úspěšnějšími domácími druhy, tj. javory a jasany. Tabulka VI ‐  Taxony chybějící oproti předešlému průzkumu (Vanková 1994)  Latinský název taxonu   Acer platanoides 'Leopoldii'  Betula pendula  Corylus colurna  Crataegus curvisepala  Crataegus monogyna 'Lutescens‘  Cydonia oblonga  Fagus sylvatica  Forsythia suspensa  Gleditsia triacathos 'Inermis'  Juniperus virginiana 'Tripartita'  Larix decidua  Liriodendron tulipifera  Philadelphus microphyllus  Celkem (ks) 

Počet (ks) podle (Vanková 1994))  1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 14 

  39

Tabulka VII ‐  Rozdíl výskytu některých dendrologicky významných taxonů  Latinský název taxonu  Abies concolor  Acer negundo 'Argenteo-notatum'  Crataegus pedicellata  Fraxinus excelsior 'Pendula'  Chamaecyparis lawsoniana  Salix x sepulcralis 

5.2 

Počet (Kučera 2013) 2 1 1 2 2 1

Úbytek oproti  (Vanková 1994)  -3 -1 +1 -1 -1 -2

Prvky navržené k obnově 

5.2.1  Asanační práce  5.2.1.1 Kácení dřevin, odstranění pařezů a buřeně  V řešeném území budou předně odstraněny dřeviny (Samostatná příloha 4/15) nevyhovující svým špatným zdravotním stavem. Ty se nacházejí na celém území parku, především na jeho obvodových částech. Následně byly vybrány taxony, které odstraněním napomohou obnově vzdušnější kompozice parku a většímu

kontrastu

střídání

prosluněných

a

zastíněných

ploch.

Jejich

odstraněním vzniknou ve středu hlavních ploch, ohraničených parkovými komunikacemi, větší travnaté plochy. Větší proslunění napomůže lepšímu růstu a snadnější péči o trávníky. Vybraní jedinci mají sadovnickou hodnotu 3 a nižší. Z pohledu památkové péče jde o přijatelný zásah do hodnotové skladby stromů v parku. V místech zapojení porostu bude nutné využít metod postupného kácení. Po pokácení vybraných stromů budou odstraněny také jejich kořenové systémy odfrézováním, tak aby bylo možné provést následnou rekultivaci centrálních travnatých ploch. Pro odstranění buřeně je nejlepší vytržení, popř. vyrytí.

40

5.2.1.2 Bourací práce  Další asanační práce budou představovat

odbourání rozpadlých

obvodových zdí na severu a odbourání pozůstatků oplocení na jižní hranici parku v místech, kde bude obnoven plot. 5.2.2  Architektonické a technické řešení návrhu   Řešené modelové území leží v katastrálním území Křinec. Jedná se o rovinaté území s mírně klesající nivelitou směrem k jihovýchodu. Cílem obnovy je revitalizovat pozemky bývalého zámeckého parku do podoby odpovídající jeho historickému využití, tedy převážně k rekreaci a reprezentaci. Obnova má pozemkům vrátit podobu intenzivně udržované zahrady šlechtického sídla. Cílem návrhu (Samostatná příloha 5/15) je napravit nejpalčivější problémy parku a následně park doplnit prvky, které jej učiní atraktivnějším v očích veřejnosti. Modelový objekt parku je majetkem městysu Křinec a bude nadále využíván jako městský park. Návrh odstraňuje nejen dřeviny určené podle dendrologického průzkumu ke kácení, ale také dřeviny, které pomohou k obnově posledního dispozičního řešení objektu, tedy stavu na přelomu 19. a 20.století. V této době byly zachovány jak prvky pravidelných úprav z 18. století, tak novější nánosy v podobě krajinářské úpravy zahrady. Náš návrh přihlíží

k velikosti

obce

a

jejím

finančním

možnostem.

Úspornost

předkládaného řešení souvisí také s nejpravděpodobnějším způsobem obnovy parku, který bude využívat státních či strukturálních dotací. 5.2.2.2 Komunikace a zpevněné plochy  Základní koncepcí je obnova páteřní a okružní sítě cest a jejich vhodné křížení (Samostatná příloha 6/15), které umožní volný pohyb celým parkem. Cesty zároveň propojí méně využívaná místa parku. V návrhu rozeznáváme jako nejdůležitější kompoziční prvky hlavní zámecký parter (Samostatná příloha 7/15), navazující na hlavní průčelí zámku, a obnovenou příčnou osu parku lemovanou jírovcovou alejí (Samostatná příloha 8/15). Pro ukotvení

41

budovy zámku ke kompozici parku je navrženo rozšíření zpevněných ploch na šíři 8m podél celého objektu (Samostatná příloha 9/15). Na řešeném území se počítá s jemnými terénními úpravami v souvislosti se založením nových zpevněných ploch v blízkosti zámeckých budov a v okolí obnovovaných parkových cest. Úprava terénu bude provedena postupným vrstvením ornice, maximálně do výšky 0,4m nad stávající terén (Samostatná příloha 14/15), mimo kořenovou zónu okolních stromů. Parkové cesty i zpevněné plochy jsou navrženy jak pro pěší, tak pro občasný pojezd vozidel do 3,5t (Tabulka VIII). Všechny komunikace jsou navržené s minimální šíří 3m, s okrajem z ocelového pásku kotveného trny do betonového základu (Samostatná příloha 15/15). Pro občasný pojezd vozidel nad 3,5t jsou určeny pouze zpevněné plochy v okolí zámeckých budov, na jejich J a Z straně. Ty mají vyšší konstrukční profil. Povrchy všech zpevněných ploch jsou tvořeny v místě používaným pískovým mlatem, který je podmínkou památkové obnovy. Tabulka VIII ‐  Navržená skladba mlatové komunikace  Skladby povrchů  S 1  Komunikace s mlatovým povrchem  1 pískový mlat s jílovou příměsí fr. 0/5 mm 2 štěrkodrť fr. 0/32 mm 3 zhutnělá pláň    Celkem 

25 mm 150 mm 175 mm 

5.2.2.3 Vegetační prvky  Základní koncepcí obnovy vegetačních prvků v parku je rozvolnění stromových porostů a zachování celistvosti parku v nerušeném podhledu. Podstatným přínosem návrhu je uvolnění významných solitérních stromů na okrajích travnatých ploch, prosvětlení jižní strany jírovcové aleje (pro následnou dosadbu) a uvolnění stromů před zámkem a v JZ cípu, kde se nacházejí mohutné taxony topolu, jasanu a javoru. Dalším krokem obnovy je

42

uvolnění původních travnatých ploch ze sevření stromů. Tímto vzniknou prostornější a lépe osvětlené travnaté plochy v západní části parku. Vhodným prvkem obnovy vegetace je dosadba obvodových kulis parku novými stromy, proto návrh předpokládá výsadbu stromů pouze formou dosadeb stávajících porostů, nikoliv náhradou jedinců na uvolněném prostoru (Tabulka IX). Výjimku tvoří dosadba jírovcové aleje stejným taxonem při zachování podobného rozestupu jako u původních jedinců (Samostatná příloha 8/15). Dále je v návrhu řešena nová výsadbu keřů (Tabulka X) na jižní straně parteru, která má doplnit a orámovat její nekrytou část směrem k silnici a náměstí. Tím bude také zvýrazněna osa hlavního parteru směrem k jižní bráně. Keřové kulisy budou vysázeny ze stálezelených a opadavých keřů vhodných pro normální půdy, vlhké až středně vlhké, snášející částečné až větší zastínění korunami okolních stromů. Výsadby ostatních keřů jsou navrženy pouze po obvodu parku, aby nenarušovaly celkovou přehlednost. Součástí řešení je také regenerace trávníku hlavního zámeckého parteru, a dále regenerace centrálních částí rozšířených travnatých ploch. Při obnově zbývajících trávníků, především pod korunami stromů a při krajích travnatých ploch, je přihlédnuto k jejich výraznému jarnímu efektu, proto je zde navrženo pouze mělké vyrovnání prohlubní a větších nerovností. Novotvarem je ornamentální trávník před hlavním zámeckým průčelím (Samostatná příloha 10/15) tvořený travnatou plochou lemovanou sítí mlatových cest širokých 5m. V celém parku návrh předpokládá pravidelně udržované travnaté porosty. Četnost sečení je nutné stanovit na základě nově vzniklých světelných podmínek, ale předpokladem je intenzivnější péče o trávníky v předpolí zámku a na hlavním parteru, pravidelná péče pak o ty zbývající. Nepravidelným sečením nemůže být dosaženo cílů předkládané studie obnovy parku. Plocha v jižním předpolí parku, která je dnes jeho součástí, je návrhem opět oddělena ve prospěch křineckého náměstí. Na úrovni kostela je vyčleněna plocha pro dětské hřiště. Jeho podoba není předmětem této studie. Okolí hřiště, 43

a tím také předpolí kostela a severní závěr hlavního náměstí, je pojednáno jako rast tvořený stávajícími a dosazenými lípami s travnatým podrostem. Tabulka IX ‐  Navržený sortiment stromů a solitérních keřů  Navržený sortiment stromů / solitérních keřů  číslo  značka latinský název  1 AbC Abies concolor  2 AbG Abies grandis  3 AbN Abies nordmanniana  4 AeH Aesculus hippocastanum  5 CoA Corylus avellana  6 FEP Fraxinus excelsior 'Pendula'  7 FS Fagus sylvatica  8 PnN Pinus nigra  9 PnSt Pinus strobus  10 PsM Pseudotsuga menziesii  11 TC Tilia cordata  12 TsC Tsuga canadensis        Celkem 

typ   bal bal bal bal bal bal bal bal bal bal bal bal   

ok/výška   150-180 150-180 150-180 10/12 180-200 10/12 10/12 150-180 150-180 150-180 10/12 130-150   

celkem (ks)  3 3 3 13 3 1 2 6 3 7 5 7 56 

Tabulka X ‐  Navržený sortiment keřů  Navržený sortiment keřů  výška  šířka  (m)  (m) 

číslo  značka latinský název 

plocha  celkem  (m2)  (ks) 

K-1

TxBA

Taxus baccata 'Aurea' 

3

46

K-2

TxBA

Taxus baccata 'Aurea' 

3

46

Rd1

1,2

1,2

1,44

8

Rd6

Rhododendron ´Jelínek´   Rhododendron ´Cunninghams´s White´  

2

1,5

2,25

10

K-3

FoI

Forsythia x intermedia 

2,5

2

4

3

K-4

HaM

Hamamelis mollis 

2

2

4

1

HaV

4

3

9

1

2,5

2,5

6,25

1

HaIF

Hamamelis virginiana  Hamamelis x intermedia  ´Barmstedt Gold´  Hamamelis x intermedia  ´Feuerzauber´ 

2,5

2,5

6,25

1

HyC

Hypericum calycinum 

0,3

0,8

0,64

90

Az1

Azalea mollis 

1,5

1,2

1,44

7

Rd2

Rhododendron ´Moravanka´  

2

1,2

1,44

19

Rd3

Rhododendron ´Antonín Dvořák´  

2

1,2

1,44

12

VbF

Viburnum farreri 

3

1,5

2,25

7

HaIB

44

FoI

Forsythia x intermedia 

3

2

4

4

TxBA

Taxus baccata 'Aurea' 

3

2

4

6

Rd4

Rhododendron ´Bohumil Kavka´  

2

1,2

1,44

8

Rd5

Rhododendron ´Vilém Heckel´ 

2

1,2

1,44

9

KoA

Kolkwitzia amabilis 

2

1,2

1,44

4

VbP

Viburnum plicatum f. tomentosum 

1,5

1

1

5

K-5

LaA

Laburnum x watereri ´Vossii´ 

4

1,5

2,25

1

K-6

TxB

Taxus baccata ‐ semenáč 

5

2

4

8

K-7

TxB

Taxus baccata ‐ semenáč 

5

2

4

11

K-8

TxB

Taxus baccata ‐ semenáč 

5

2

4

19

SwS

Swida sanguinea 

3

1,5

2,25

13

K-9

KeJ

Kerria japonica ´Pleniflora´ 

1,5

0,5

0,25

125

K-10

TxB

5

2

4

9

K-11

Rd6

Taxus baccata ‐ semenáč  Rhododendron ´Cunninghams´s White´  

2,5

2

4

6

  

  

  

479 

  

  

Celkem 

  5.2.2.4 Obnova oplocení  Důležitou součástí návrhu je obnova ohradních zdí na severní a západní hranici parku a obnova nechovaného sloupkového oplocení v jižní části parku (Obrázek 17a). S přihlédnutím k požadavkům majitele je dále navržena dostavba zbývající části oplocení na jižní a východní straně. Západní a severní ohradní zdi jsou zděné z cihel. Návrh předpokládá použití stejného materiálu při jejich obnově. Koruna zdí je navržena, obdobně jako stávající nejstarší část ohrazení, šikmá s dvojitě kladenou bobrovkou. Na jižní straně parku je navržena obnova oplocení podle dochovaného snímku z počátku 20.století. Tento plot budou tvořit sloupky zděné z cihel, zakončené jehlancovou hlavicí s dvojitě kladenou bobrovkou (Samostatná příloha 11/15). Výška sloupku je 2500mm, šířka u základu 650mm. Mezipolí bude vyzděné z cihel do výšky 600mm. Plotová pole budou tvořena latěmi zakončenými špičkou. Obdobný plot je navržen na doplnění jihovýchodní a východní hranice parku. U zámku návrh předpokládá zakončení plotu branou a brankou

45

tvořenou stejným typem sloupků (Samostatná příloha 12/15). Oproti plotovým budou tyto sloupky vysoké 3500mm a široké v základu 850mm. Dochovaná barokní brána v západní ohradní zdi bude restaurována. Ostatní chybějící brány na jihu a na severu se nedochovaly na žádném plánu ani zobrazení. Proto, stejně jako dostavovaná brána na východě oplocení u zámku, jsou i tyto nově navrženy z ocelové pásoviny. Součástí návrhu je také obnova původního průhledu ohradní zdí (Obrázek 17b) směrem na západ. Zděná výplň bude odbourána až po původní podezdívku ve výšce 0,9m a nahrazena plaňkovým plotem, identickým s plotovými poli (Samostatná příloha 13/15).

5.2.2.5 Mobiliář  Nedílnou součástí návrhu je doplnění parku o mobiliář laviček a odpadkových košů. Mobiliář bude tvořen především sedacími prvky – venkovními ocelovými lavičkami s dřevěným laťovým sedákem, které se budou nacházet u uzlových bodů a křížení cest, a dále pak podél příčné jírovcové aleje. V blízkosti laviček budou umístěny také designově identické odpadkové koše. Návrh nepočítá s osvětlením. Tabulka XI ‐  Výčet navrženého parkového mobiliáře  Výčet parkového mobiliáře  číslo  prvek  1 parková lavička 2 odpadkový koš

délka (mm)  1800

46

materiál  ocel / dřevo ocel / dřevo

počet (ks)  13  6 

6. 

DISKUSE  Ze shromážděných materiálů k literární rešerši vyplývá, že obnova

historických památek je vcelku často a odborně diskutovaným tématem. V České republice je obnova každé památky legislativně podchycena příslušnými zákony a normami. Rozšíříme-li téma také na památky zahradního umění, shledáme, že stejné právní normy, platné pro nemovitosti, dostatečně nepodchycují problematiku proměnlivých hodnot, jakými jsou zahrady a parky. V obecnější rovině mají všechny památky srovnatelnou hodnotu. Zákon je klasifikuje pouze do dvou kategorií. Ty nejdůležitější jako národní kulturní památky, a těch je pouze několik a dále jako kulturní památky, kterých je zbylé nepřeberné množství. V tomto druhém souboru všeho cenného jsou mezi památkami veliké rozdíly. Vedle jednoduché stavby typu křížku nebo kapličky jsou pod stejnou ochranou i cenné soubory hodnot jako kostel s farou nebo zámecký park. Existenci rozdílných hodnot kulturních památek neumí naše právní normy postihnout. Naproti tomu v odborné i památkářské praxi je často užíváno charakteristik jako památka první, druhé a třetí kategorie, což je pomůcka pro stanovení jejich významu v porovnání s jinými. První kategorie značí významnou kulturní hodnotu, naopak třetí kategorie představuje obyčejné, často se vyskytující hodnoty. S ohledem na určitou rigiditu zákona o památkové péči by bylo žádoucí doplnit principy ochrany kulturních památek také o nějakou podobnou klasifikaci, i kdyby byla používána pouze v interních hodnoceních státní památkové péče. Hodnota zámeckého parku v Křinci by v této klasifikaci oscilovala mezi druhou a třetí kategorií. Na jeho příkladu je možné ukázat, že ochrana nevelké plochy s neudržovanou vegetací, s pouze několika dochovanými původními prvky typu brány a ohradní zdi, má smysl pouze ve spojitosti s jeho okolím. Tím jsou budova zámku, kostel a relikty komponované krajiny. Tedy až historická spojitost jednotlivých památek s určitým místem a jejich koncentrace či naopak rozvolněnost nám poskytují

47

argumenty proč a jakou měrou konkrétní hodnoty chránit. Při absenci těchto „významnějších“ památek v bezprostředním okolí křineckého parku by byla jeho ochrana diskutabilní a nejspíše by snadno spadl do nejnižší třetí kategorie. Ačkoliv je vlastní hodnota zámeckého parku malá, a při srovnání s ostatními památkami v místě dokonce zanedbatelná, zasluhuje si určitou ochranu. Ta by podle zjištěných skutečností neměla spočívat pouze v ochraně dochovaných prvků a vegetace (ty si zasluhují citlivý přístup z podstaty existence), ale zejména v ochraně kompozice jako principu, který utváří atmosféru a spoluurčuje celkový dojem z prostoru. Pro park v Křinci je cennější struktura a forma vegetačních prvků než jejich hodnota jako jedinců. Větším přínosem při obnově parku je náprava jeho prostorového uspořádání než autentické (dobové) druhy dřevin. S přihlédnutím k roztříštěným vlastnickým vztahům v areálu křineckého zámku a k záměrům městysu jako majitele parku je možné použít tento park za modelový příklad pro hypotézu, že chránit památku zahradního umění je možné, pokud představuje alespoň „nějakou“ hodnotu. Její ochrana musí spočívat v zachování původní funkce jako oázy klidu, zcela v intencích Florentské  charty. Současně je třeba poskytnout památce (parku) prostor k proměně, především v případě, kdy se zcela proměnilo okolí a budovy původně spjaté s památkou slouží odlišným účelům.

Je vhodné

předcházet situaci, kdy jednotlivě obnovené (rekonstruované) kulturní památky, původně tvořící areál, se následně nestanou částí většího celku, ale zůstanou vydělenými mikrosvěty. Modelový objekt zámeckého parku v Křinci je tímto typem památky. Nakládání s ním jako s majetkem je pak nesnadné. Spojitým problémem se stanovením hodnoty kulturní památky, v případě této práce s obnovou památky zahradního umění, je hledání jejich vhodného způsobu využití. Městys Křinec plánuje zachovat zámeckému parku stejnou funkci jako doposud a bude sloužit jako veřejná zeleň. Při zpracování studie obnovy bylo k této skutečnosti přihlíženo a výsledkem je vcelku jednoduchá adaptace parku pro rekreaci občanů. Návrh prostor parku uzavírá 48

oplocením, oprošťuje jej od nedávných nánosů (nevhodné výsadby a nálety), dává vyniknout otevřenému prostoru pod korunami stromů. Tento posun v podobě parku je žádoucí a současně odpovídá požadavkům, a tím i možnostem správce. Naproti tomu se v návrhu nepodařilo vytvořit park atraktivní i pro přespolní návštěvníky, kteří obcí pouze projíždějí anebo žijí ve vzdálenějším okolí. Těmto lidem nepřináší jednoduchost návrhu žádnou významnější hodnotu, pro kterou je dobré se v místě zastavit. V návrhu je jednoduchost předřazena hýřivé barevnosti květin a exotických dřevin.

7. 

ZÁVĚR  V první literární části diplomové práce jsou popsány právní normy, které

rámcově ovlivňují práci při obnově památek zahradního umění. Hlavní legislativní normu představuje zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči a dále jsou to mezinárodní smlouvy, jmenovitě Úmluva o ochraně architektonického  dědictví  Evropy, které mají platnost normy. Pro téma zahradních památek nejucelenějším a pro práci s památkami také nepraktičtějším návodem není zákon, ale tzv. Florentská  charta, která je oborovým dokumentem přijatým na úrovni ICOMOS – Mezinárodní rady památek a sídel coby hlavního poradce UNESCO ve věcech ochrany kulturního dědictví, a která svým zněním přímo postihuje tento segment památkové péče. Jde o dokument bez normativního dopadu (pouze doporučuje, nabádá), ale protože Národní památkový ústav je v ICOMOS zastoupen a tento dokument schválil a řídí se jím, jsou principy obsažené ve Florentské chartě následně aplikovány při výkonu státní památkové péče. Ale dosah a význam těchto principů může být místně odlišný podle jejich výkladu. Druhá experimentální část diplomové práce je studií obnovy historické zahrady. Její členění a vypracování odpovídá metodice používané v oboru 49

navrhování. Zpracovanou studii konkrétního zámeckého parku vyžadujícího obnovu je možné v budoucnosti použít jako podklad k následné projekční činnosti. Téma obnovy parku v Křinci nebylo doposud odborně zpracováno ani použito pro vypracování školních prací. Jedinou výjimkou je dendrologický průzkum z roku 1994, obhájený jako diplomová práce na PřF UK v Praze. Zajímavým přínosem předložené diplomové práce je konfrontace malých památek zahradního umění (příkladem je zvolený modelový objekt) s právními normami při jejich obnově, jak je popsáno v literární části a v části Diskuse. Zejména pro malé a méně významné památky, u kterých není jasně a jednoduše stanovitelný předmět ochrany a jsou udržovány namnoze z principu, mohou být postupy ochrany nadbytečné a plnit spíše funkci hrubého síta. Práce se letmo zabývá tématem, které by si zasloužilo důkladnější analýzu a ověření postupů ochrany na mnohem větším počtu i druhu památkových objektů. Ačkoliv je otázka komponované krajiny v okolí Křince řešena jenom okrajově, je současně tématem, které přidává k nevýznamnosti parku zcela nový rozměr. Práce je přínosná tím, že začlenila park do širší struktury v krajině a přinesla argumenty, proč a jak má být udržován.

8. 

SOUHRN  Práce se zabývá formou obnovy kulturní památky na modelovém

objektu zámeckého parku v Křinci. Práce je rozdělena na část literární a část experimentální. Literární rešerše se zabývá legislativním rámcem, který definuje

a

ovlivňuje

práci

při

obnově

památky

zahradního

umění.

Experimentální část se věnuje vytvoření konkrétní studie obnovy historické zahrady. Popisuje jednotlivé fáze nutné k získání podkladů pro práci, jejich

50

analýzu a vytvoření konečného návrhu obnovy zahrady. Součástí je také ověření výsledků experimentu.

  KLÍČOVÁ SLOVA  Historická zahrada, zámecký park, kulturní památka, obnova kulturních památek

RESUME  This thesis deals with applying the form of restoration of the cultural monument to the model object of park in Křinec. The thesis is divided into literary and experimental part. Literature review deals with the legislative framework that defines and influences the work in restoring monuments of garden art. Experimental section is devoted to a specific study restoration of historical gardens. Describes the various stages required to obtain data for job analysis and a final draft recovery gardens. A verification of the results is included as well.

KEY WORDS  Historic garden, park, cultural monument, restoration of cultural monuments.

9. 

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 

BLAŽÍČEK, O.J. Slovník památkové péče : Terminologie, morfologie, organizace. 1 vyd. Praha : Sportovní a turistické nakladatelství, 1962. 237 s. CULEK, M. Biogeografické členění České republiky, Praha : Enigma, 1996. ČESKO. Evropská úmluva o krajině. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 13/2005 Sb.m.s. [cit. 2013-05-01]. Dostupné na WWW:

51

. ČESKO. Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná). Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 99/2000 Sb.m.s. [cit. 2013-0501]. Dostupné na WWW: . ČESKO. Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy (Rada Evropy). Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 73/2000 Sb.m.s. [cit. 2013-0501]. Dostupné na WWW: . ČESKO. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. [cit. 2013-04-30]. Dostupné na WWW: < http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=2200>. ČESKO. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. [cit. 2013-04-30]. Dostupné na WWW: < http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=2551>. ČESKO. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). [cit. 2013-04-30]. Dostupné na WWW: . GOOGLE.MAPS. Mapový server. [cit. 2013-05-02]. Dostupné na WWW: . HIEKE, K. České zámecké parky a jejich dřeviny. 1 vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 459 s. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezku. (III) Severní Čechy. 1 vyd. Praha : Svoboda, 1984. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků, Klíč. Tišnov : Sursum, 2006. 178 s. ISBN 80-7323-117-4. KONTAMINOVANÁ MÍSTA. Mapový server. [cit. 2013-05-02]. Dostupné na WWW: . KŘINEC. Encyklopedické heslo. [cit. 2013-05-02]. Dostupné na WWW: . KŘINEC. Oficiální webové stránky městysu. [cit. 2013-05-02]. Dostupné na WWW: . MAPY.CZ. Mapový server. [cit. 2013-05-02]. Dostupné na WWW: . NEJL, L. Křinecké památky. 1 vyd. Nymburk : Vega-L, 2006. 146 s. ISBN 978-8086757-69-8. Také dostupné na WWW: < http://www.krinecobec.cz/knizka-krinecke-pamatky/d-10189/p1=2349>.

52

NEUHÄUSLOVÁ, Z. et al. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky  1:500 000. Průhonice : Botanický ústav AV ČR, 1997. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B. et al. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve  Slezku. 1 vyd. Praha : Libri, 1999. 521 s. ISBN 80-85983-55-9. POLÁKOVÁ, J. et al. Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Praha : Národní památkový ústav, 2007. 521 s. ISBN 978-80-87104-14-9. Dostupné na WWW: . QUITT, E.: Klimatické oblasti Československa, Brno : Academia, 1971. SOUDSKÁ, D.; BÍLKOVÁ, J. Pravidla pro bibliografické citace [online]. Praha : Pedagogická fakulta UK v Praze, aktualizováno říjen 2008 [cit. 201103-19]. Dostupné na WWW: . ŠIMEK, P. Metodika dle konceptu osnovy textu Praktik I., Skripta MZLU : Brno, 2001 Umělecké památky Čech K/O, svazek druhý. 1 vyd. Praha : Academia, 1978. 580 s. VANKOVÁ, J. Dřeviny zámeckého parku v Křinci a v jeho blízkém okolí. Diplomová práce. Praha : PřF UK, 1994. VLČEK, P. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. 2 vyd. Praha : Libri, 2001. 623 s. ISBN 80-7277-028-4.

 

10. 

SEZNAM SAMOSTATNÝCH PŘÍLOH 

1/15  - Výkres: Lokalizace objektu, 1:3000 2/15  - Výkres: Komponované prvky krajiny křinecka, 1:5000 3/15  - Výkres: Současný stav, problémový výkres, 1:500 4/15  - Výkres: Koordinační situace, asanace, 1:500 5/15  - Výkres: Situace návrhu, 1:500 6/15  - Perspektiva: Křížení parteru a příčné aleje 7/15  - Perspektiva: Hlavní osa parteru 8/15  - Perspektiva: Obnovená příčná osa – jírovcová alej 9/15  - Perspektiva: Zpevněná plocha před zámkem 10/15  - Perspektiva: Travnatý ornament 11/15  - Perspektiva: Obnovený plot 12/15  - Perspektiva: Brána zámku 13/15  - Perspektiva: Obnovený průzor ohradní zdí 14/15  - Výkres: Modelový řez terénem parteru, 1:120 15/15  - Výkres: Modelový řez parkovou cestou, 1:120

53