SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SDRUŽUJE FARMÁŘE Z HORSKÝCH, PODHORSKÝCH A PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČR, ZABÝVAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ ŽIVOČIŠNOU VÝROBOU. ČLENY SMO ČI JEHO ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ JE VÍCE NEŽ 950 ZEMĚDĚLSKÝCH FAREM.
Srpen 2009 / č. 28
Zablokovaný Pozemkový fond Svaz marginálních oblastí dlouhodobě sleduje nečinnost Pozemkového fondu ve věci privatizace zemědělských budov, které se z velké části nachází v pohraničí. Budovy ve státní správě chátrají a zemědělci si je koupit nesmí. Jakkoliv je Pozemkový fond efektivní při privatizaci státní půdy, tak ve věci odstátňování budov v posledních letech zcela propadnul. Neblahou roli sice v této věci pravděpodobně sehrávají i ministerstva zemědělství a financí, ale odpovědnou institucí je Pozemkový fond a rozhodující je vždy výsledek - a výsledek práce Pozemkového fondu je zde žalostný, resp. nulový. Od čerta k ďáblu Jedním z farmářů, kteří na uvedenou situaci doplácí, je i Petr Horčík, jehož farma se nachází v k.ú. Lovečkovice okres Litoměřice. Pan Horčík má podaný privatizační projekt na obhospodařované zemědělské budovy od roku 2006. Poté, co zjistil, že se situace nijak nevyvíjí, tak komunikoval nejdříve s územním pracovištěm PF Litoměřice a zde jej odkázali na centrální pracoviště PF ČR v Praze. Ale ani tam neuměli odpovědět jinak, než že celá věc je v jednání. Farmář tedy následně komunikoval i s Ministerstvem financí, ale ani zde nedostal řádnou odpověď, kdy bude možné tyto budovy koupit. „Mě to mrzí, protože čas utíká. Pořád čtu o tom, jak se vylidňuje venkov. Ze všech stran slyšíme - čerpejte peníze na obnovu
úvodem
Informační bulletin Svazu marginálních oblastí (SMO)
venkova, ale jak je mohu čerpat, když ani ty budovy nevlastním?“ uvádí k problému Petr Horčík. Fakt, že hospodář nemůže pronajaté státní chlévy koupit ani opravit způsobuje, že budovy dále chátrají a krajinu určitě nekrášlí. Rozplétání problému Výbor Svazu marginálních oblastí (SMO) na tento problém upozornil na svém zasedání v únoru 2008 přítomného ministra zemědělství Petra Gandaloviče a přítomného 1. náměstka Ivo Hlaváče, kteří přislíbili vyřešení uvedeného problému. Že řešení už existuje, naznačil následně na členském shromáždění SMO v říjnu 2008 i tehdejší předseda PF ČR Pavel Brandl. Problém byl dle něj v tom, že Ministerstvo financí začalo pokládat dříve běžnou formu prodeje za cenu sníženou na 52 % za nedovolenou podporu. Proto byl dle něj připraven návrh do vlády, na základě kterého by cena byla snižována jen na 60 %, čímž by se podpora snížila na povolených 40 %. Farmář Horčík by přitom byl ochoten připlatit uvedených 8 %, jen aby měl možnost už konečně tyto chlévy zprivatizovat a řádně rekonstruovat. Skutečnost, že je nemá na LV mu totiž brání i v čerpání
Vážení přátelé, v poslední době zamrzla (do)privatizace zemědělských budov a vypadá to, že stát je raději nechá spadnout, než aby za ně vybral pár korun od zemědělců. A je otázkou, zda nyní vůbec něco dokáže naše úředníky rozhýbat, aby problém dotáhli do konce a tyto objekty přestaly hyzdit naši krajinu. Jedná se o tisíce staveb a problém už je takového rozměru, že jsme mu věnovali hlavní článek našeho bulletinu. Někoho možná překvapí, že po vykázaném březnovém poklesu stavů skotu došlo na konci prvního pololetí k nárůstu stavů dobytka. Tento fakt je natolik významný, že mu věnujeme drobnou úvahu. Že mezi velkými a malými podniky není rozdíl, pokud jde o jejich příspěvek k biodiverzitě, se můžete dočíst v analýze docenta Vaňka, který v závěru konstatuje, že podniky právnických osob stejně jako velké podniky fyzických osob mají svoje místo v agrární struktuře a mohou se, spolu s menšími PFO, podílet na realizaci multifunkčního modelu zemědělství. A jak vypadá dobrá reklama na zemědělství v Rakousku, o tom je poslední článek našeho bulletinu. Ing. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí tel.: 737 284 225 evropských dotací, které co nevidět skončí, a v českém příhraničí tak pravděpodobně zůstanou tyto nevábné skanzeny. MZe přehazuje problém na PF ČR Od té doby však vláda uvedenou změnu neschválila a problém se zhoršuje. Požádali jsme o stanovisko i Ministerstvo zemědělství, ale to nás jen odkázalo na Pozemkový fond – jeho odpověď jsme však ani po týdnu neobdrželi. Nicméně šéf PF ČR pan Radim Zika se pro Hospodářské noviny na základě dotazu na osud 11 tisíc budov, coby majetku fondu vyjádřil následovně „Jsem zastáncem toho, prodat ho pokud možno beze zbytku. Něco i za korunu, když to jinak nepůjde.“ Tak doufejme, že tato slova budou co nejdříve naplněna. Hlaváč: řešení jsme připravili, na tahu je Šebesta Protože jsme neuspěli s žádostí o stanovisko na Ministerstvu zemědělství, požádali jsme o vyjádření i bývalého 1. náměstka ministra zemědělství Ivo Hlaváče, který uvedl, že rychlá privatizace zbytkového majetku PF je nezbytná a každý další odklad neobhajitelný. Minulé vedení ministerstva dle něj připravilo scénář dalšího postupu, který vyhovuje evropské legislativě. Právě nesoulad původního privati-
začního projektu PF s „pravidly EU pro poskytování veřejné podpory a hospodářskou soutěž“ byl v roce 2007 hlavním důvodem pozastavení celého procesu ze strany MF a MZe. Dle Hlaváče je materiál, který mění splátkový režim pro zemědělce (zkrácení z 30 na 15 let splácení, posuzování nikoli dle účetní ceny, ale znaleckého posudku atd.), již mnoho měsíců připra-
ven a je pouze na ministru Šebestovi, aby jej předložil vládě, prosadil a celý proces rozpohyboval. Hlaváč též konstatoval, že pokud se tak nestane, budou i nadále farmáři pro své hospodaření využívat pronajaté, mnohdy velice zdevastované objekty, do nichž nemohou investovat peníze z PRV, a do kterých bez perspektivy vlastnictví pochopi-
telně nemají důvod investovat prostředky vlastní. S tímto názorem nelze než souhlasit a ocenění si zaslouží i jeho stanovisko, že zdržováním se na PF navíc i nadále udržuje sekce privatizace, která by měla být již dávnou historií. Rychlá (do)privatizace zbytkového majetku PF je proto i krokem k zeštíhlení a utlumení fondu. Tolik bývalý první náměstek.
SZIF zveřejnil harmonogram výplat dotací Harmonogram byl poprvé vydán na rok 2008/2009 coby výsledek práce Antibyrokratické komise (ABK), která tlumočila SZIFu a ministerstvu požadavek zemědělců na jasné stanovení termínu výplat. Kvitujeme, že SZIF a MZe pokračují ve vydávání harmonogramu. Menší spokojenost už však je s nevyvážeností termínů a diskriminačním přístupem k LFA platbám. Po tlaku zemědělské veřejnosti se alespoň pan ministr zavázal SZIF k vyplacení většího objemu peněz do 31.12.2009 a SZIF znovu zveřejnil (15.7.2009) i harmonogram, který poprvé loni dohodnul s ABK. Doufejme, že v rámci deklarovaných období nedojde k nějakým dalším zpožděním. Svaz marginálních oblastí již deklaroval, že bude pečlivě sledovat, kolik
peněz bylo vyplaceno, a to nejenom do konce roku, ale i ke konci ledna, února, března a dubna. Faktem zůstává, že termín a výplaty podpor LFA farmářům z méně příznivých oblastí byly letos obětovány ve prospěch zmírnění složité situace v mlékařském sektoru. Nejvíce to pocítí zejména farmáři hospodařící v LFA na travních porostech či
s malým podílem orné půdy, kteří nemají možnost realizovat tržby ze žní a výplata podpor LFA pro ně často představuje první zdroj peněz na úhradu nákladů nahromaděných v právě uplynulé sezoně. Srovnání termínů výplat v minulém a letošním roce u hlavních opatření/dotací vypadá následovně:
Od
Do
Od
Do
Změna (dnů): + zpoždění - urychlení (začátek / konec výplat)
15.11.
15.1.
cca 15.10.
30.11.
- 30 / -45
8.12.
15.2.
cca 18.11.
10.2.
- 20 / -5
16.10.
15.12.
cca 8.12.
10.2.
+ 52 / + 55
9.2. dalšího roku
30.4. dalšího roku
9.2. dalšího roku
30.4. dalšího roku
0/0
Termín vydávání rozhodnutí (90 %) Opatření / dotace
rok 2008/2009
SAPS TOP-UP LFA AEO (PRV)
rok 2009/2010
Stavy skotu a krav paradoxně rostou Dle v pátek zveřejněných pololetních údajů Českého statistického úřadu v Česku za poslední rok přibylo třináct a půl tisíce krav, což znamená přírůstek 2,4 %. Zatím se tak nenaplňují nejrůznější černé předpovědi. Asi by zasloužilo hlubší analýzu, co je za těmito čísly. Jednou z možností je, že dochází k postupné restrukturalizaci chovu skotu, kdy efektivnější farmáři rozšiřují stavy a přitom se mění i vnitřní struktura stáda. Tomu by napovídalo, že právě kategorie krav se rozrostla početně více, než skot celkově. Uvedená čísla by byla pozitivní, pokud by to znamenalo, že už i v Česku se pomalu Tab.1
začíná hledět na náklady a končí dřívější honba za maximální dojivostí, která neměla vždy mnoho společného s dobrými životními podmínkami zvířat. Průměrná tuzemská dojivost ve výši 6776 litrů mléka na dojnici dokonce převyšuje průměr 15 původních zemí EU. Horší je to však u nás s náklady na produkci mléka. Snižování dojivosti krav by kromě zeefektivnění produkce umožnilo i růst stavů
krav, protože celková produkce mléka je omezená kvótou a má-li být u nás více krav, potom je nutno, aby dojily méně. Tyto změny by též umožnily, aby se produkcí mléka mohlo živit více farmářů. V neposlední řadě by to byla šance, aby se více krav dostalo z kravínů na pastviny a začaly se reálně zabývat údržbou krajiny.
Počty skotu podle krajů (Zdroj: ČSÚ)
Území, kraj Territory, region
Stavy ke konci 1. pololetí Number at end of 1st half-year ( ks / heads )
Rozdíl Difference (+,-)
Index (%)
2008
2009
1 414 021
1 424 195
10 174
100,7
Hl.m.Praha + Středočeský
152 440
152 303
-137
99,9
Jihočeský
218 723
217 627
-1 096
99,5
Plzeňský
161 348
158 839
-2 509
98,4
39 645
38 724
-921
97,7
Česká republika
Karlovarský
Stavy ke konci 1. pololetí Number at end of 1st half-year ( ks / heads )
Území, kraj Territory, region
Rozdíl Difference (+,-)
Index (%)
2008
2009
Ústecký
43 276
44 817
1 541
103,6
Liberecký
43 997
45 506
1 509
103,4
Královéhradecký
108 742
107 983
-759
99,3
Pardubický
121 034
121 399
365
100,3
Vysočina
215 089
12 292
-2 797
98,7
Jihomoravský
72 293
71 502
-791
98,9
Olomoucký
96 110
95 406
-704
99,3
Zlínský
59 454
67 823
8 369
114,1
Moravskoslezský
81 870
89 974
8 104
109,9
Rozdíl Difference (+,-)
Index (%)
Tab.2
Počty krav podle krajů (Zdroj: ČSÚ)
Území, kraj Territory, region
Stavy ke konci 1. pololetí Number at end of 1st half-year ( ks / heads ) 2008
2009
564 721
578 232
13 511
102,4
Hl.m.Praha + Středočeský
58 244
59 999
1 755
103,0
Jihočeský
87 404
87 818
414
100,5
Plzeňský
63 786
63 961
175
100,3
Karlovarský
15 962
15 857
-105
99,3
Ústecký
16 539
17 188
649
103,9
Liberecký
18 267
18 917
650
103,6
Královéhradecký
42 561
42 790
229
100,5
Pardubický
47 382
48 930
1 548
103,3
Vysočina
85 316
85 234
-82
99,9
Jihomoravský
29 188
29 011
-177
99,4
Olomoucký
39 142
39 827
685
101,8
Zlínský
25 761
29 324
3 563
113,8
Moravskoslezský
35 169
39 376
4 207
112,0
Česká republika
Multifunkčnost zemědělství a velikost podniků Doc. Ing. Dušan Vaněk, Ph. D. - Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Úvod Příspěvek se zabývá vztahem mezi multifunkčností zemědělství, která je podstatou Evropského modelu zemědělství (EMZ), a velikostí podniků v tomto odvětví. Podniková struktura českého zemědělství se vyznačuje velmi výraznou duální velikostní strukturou se značnou vahou velkých podniků charakteru právnických osob. Zvláštní pozornost je proto v daném případě věnována předpokladům těchto podniků k jejich multifunkčnímu působení. Jsou přitom porovnávány s podniky fyzických osob v našem zemědělství, jejichž velikostní parametry jsou v průměru mnohem menší, srovnatelné s rodinnými farmami – hlavními realizátory EMZ především v zemích původní EU-15. Základní empirické hodnocení vychází z aktuálních výsledků zemědělského strukturálního šetření v ČR a v dalších zemích Unie [1]. Evropský model multifunkčního zemědělství a agrární struktura v ČR V závěrečném dokumentu Evropské rady v Berlíně (24. – 25. 3. 1999), v části věnované zemědělství, bylo uvedeno, že obsah reformy společné zemědělské politiky (SZP) zajistí, že zemědělství bude
multifunkční, udržitelné a konkurenceschopné a že zahrne celou Evropu, včetně regionů, které mají specifické problémy, že bude schopno uchovat krajinu, chránit přírodu a výrazně přispívat k vitalitě života na venkově a že bude odpovídat potřebám a požadavkům spotřebitelů, pokud
jde o kvalitu a bezpečnost potravin, ochranu životního prostředí a zajištění dobrého zacházení se zvířaty [5]. Tyto cíle, formulované v souvislosti s Agendou 2000 jsou nadále platné a tvoří náplň EMZ, s výjimkou konkurenceschopnosti.
Tento ekonomický cíl SZP, podmiňující udržitelnost evropského zemědělství, se za obsahový znak EMZ nepovažuje. Snaha o posilování konkurenční schopnosti není zvláštností zemědělské politiky Unie, ale je předmětem zemědělských politik všech zemí s tržně orientovaným zemědělstvím. Konkurenceschopnost je proto posuzována mimo rámec EMZ (srovnej např. prezentaci tohoto modelu v období finského předsednictví v Radě EU ve druhé polovině roku 2006) [7;9]. Výslovně nejsou mezi složkami EMZ uváděny ani rodinné farmy, které ve většině členských zemí EU představují klíčový prvek pro zajišťování cílů EMZ a tvoří tak ve skutečnosti – vedle multifunkčnosti – druhý, vnější pilíř tohoto modelu. Jádrem EMZ je vícefunkčnost daného národohospodářského odvětví. V podstatě tedy poskytování mimoprodukčních, nekomoditních výstupů, resp. služeb typu „veřejné zboží“ a omezení negativních externalit [2]. Patří zde výstupy týkající se udržení zaměstnanosti na venkově, zachování venkovské krajiny a biodiverzity, ochrany životního prostředí i další výstupy ve prospěch venkova a celé společnosti, jako je zajišťování bezpečnosti potravin. Vzhledem ke stěžejnímu významu multifunkčnosti je možno hovořit o Evropském modelu multifunkčního zemědělství. Agrární struktura v ČR se vyznačuje značnou vahou velkých podniků právnických osob (PPO). Samotná existence PPO není ovšem zvláštností českého zemědělství, ani dalších nových členských zemí EU s někdejším socialistickým zemědělstvím. Tato právní forma je různou měrou za-
stoupena i v zemědělství původní evropské patnáctky. Nejvíce ve Francii, kde v roce 2005 dosáhl podle údajů Eurostatu podíl PPO na celkovém počtu zemědělských podniků 17,6 %. Podíl PPO byl zde podstatně vyšší než v zemědělství ostatních zemí EU-15 a vyšší než v ČR, kde činil „jen“ 10,3 %. PPO v ČR mají jednak specifickou vlastnickou strukturu (zpravidla větší počet vlastníků – společníků, akcionářů, družstevníků) a vyznačují se zejména značnou plošnou velikostí (srovnatelnou pouze s PPO ve slovenském zemědělství, případně ve východních spolkových zemích Německa). Pro velikostní strukturu zemědělských podniků v ČR je příznačné velmi odlišné zastoupení velkých a malých podniků
u právnických a fyzických osob. Podle zemědělského registru ČSÚ bylo v roce 2006 mezi více než 38 tis. všech zemědělských podniků s výměrou pod 50 ha téměř 99 % podniků fyzických osob. Na PPO připadlo naopak z celkového počtu 1 041 podniků s výměrou nad 1 tis. ha z. p. 93 %, z 350 podniků nad 2 tis. ha 98 % a ze 124 podniků nad 3 tis. ha 99 %. Mezi 46 podniky s výměrou nad 4 tis. Ha (obhospodařující téměř 1/4 mil. ha z.p.) byly zastoupeny pouze PPO.
s jejich ekonomickou životaschopností. Zůstává ovšem otázkou, není-li určitá velikost zemědělských podniků překážkou jejich žádoucího multifunkčního chování.
Z údajů zemědělské účetní datové sítě (FADN), kterou v ČR spravuje VÚZE, vyplývá, že neobvyklé rozměry PPO v našem zemědělství nejsou apriorním znakem jejich neudržitelnosti, neboť samy o sobě nevylučují v daných podmínkách možnost jejich prosperity. Ziskové podniky právnických osob se v porovnání se ztrátovými vyznačují jednoznačně větší velikostí. Platí
Vliv velikosti zemědělských podniků na jejich multifunkční chování Dále bude posouzen tento vliv se zaměřením na dvě základní oblasti, týkající se životního prostředí a zaměstnanosti na venkově. Budeme přitom vycházet z výsledků zatím posledního zemědělského strukturálního šetření z roku 2005 v ČR i v dalších zemích EU.
to přitom o všech uvedených hlediscích velikostní klasifikace. Stejně je tomu u dvou ze tří rozhodujících druhů této právní formy podniků v českém zemědělství – akciových společností a družstev. Jediná dílčí výjimka se týká společností s ručením omezeným, kde průměrná velikost vyjádřená v EVJ je u ztrátových podniků poněkud vyšší než u ziskových.
Srovnatelné údaje za jednotlivé země Unie zpracoval Eurostat na základě národních databází. Ze zpravodajských jednotek (ZJ) uvedeného šetření v členských zemích vyčlenil přitom velmi malé jednotky (v ČR to představuje téměř dvě pětiny ZJ šetřených ČSÚ). Jako základní hledisko pro rozdělení zemědělských podniků do velikostních skupin zvolil Eurostat plošnou velikost – výměru obhospodařované z. p. Odpovídá to významu půdy pro dané odvětví nejen z výrobního hlediska, ale i vzhledem k dosud praktikovanému způsobu poskytování přímých plateb zemědělským podnikům. Jednotlivé země rozdělil přitom Eurostat do dvou skupin – s menší a větší (plošnou) velikostí zemědělských podniků. Největší velikostní skupina v první případě činí 50 ha a více, ve
Tato problematika by zasluhovala hlubší analýzu, kterou se však, vzhledem k omezenému rozsahu příspěvku a jeho zaměření, není možno v daném případě zabývat. Přesto je zřejmé, že z uvedených dat (shodná data poskytuje FADN CZ i za předchozí období) nelze vyvozovat, že by velikost PPO v našem zemědělství byla překážkou jejich ziskovosti nebo v rozporu
Vzhledem ke značným rozdílům v průměrné velikosti PPO a PFO v našem zemědělství (957, resp. 27 ha z. p., 34,4, resp. 1,3 AWU, 689, resp. 23 ks skotu apod.) budou v následující analýze v některých případech PPO zastupovat „větší“ a PFO „menší“ podniky.
druhém, kam patří i ČR, 100 ha a více. Zejména vzhledem k velikosti PPO je v případě českého zemědělství i tato horní hranice nízká. Ochrana krajiny a životního prostředí Při posuzování spojitosti mezi strukturálními charakteristikami zemědělských podniků, v daném případě vycházeje z velikostního hlediska, a jejich multifunkčním chováním je důležité brát v úvahu i charakteristiky provozovatelů příslušných podniků, týkající se zejména vzdělání, věku, pracovního vytížení ve vlastním podniku a aktivity (výdělečné činnosti) mimo něj.
Za důležitý předpoklad pro realizaci multifunkčnosti zemědělství lze považovat působení v čele podniků osob, které mají odpovídající kvalifikační úroveň a jsou schopné a ochotné investovat do údržby krajiny, ochrany životního prostředí a tím i do udržitelného rozvoje svých podniků. Kvalifikační úroveň je vyjadřována především dosaženou úrovní vzdělání, což ovšem nevylučuje, že znalosti si lidé osvojují i v rámci neformálního učení [8]. Z údajů v tab. 2 je zřejmé, že ve všech sledovaných zemích se vzdělanostní úroveň osob v čele zemědělských podniků (hospodářů v případě PFO a vedoucích PPO), vyjádřené úplným zemědělským vzděláním, zvyšuje směrem k větším pod-
nikům. V ČR je např. podíl těchto osob v nejvyšší sledované velikostní skupině podniků v porovnání s průměrem za všechny podniky více než dvojnásobný. Vzdělání lze považovat za stěžejní charakteristiku provozovatelů podniků, která objasňuje zlepšený environmentální management. Vzdělanější zemědělci mohou efektivněji zajišťovat výrobu a přitom lépe řešit důsledky pro životní prostředí. S růstem velikosti podniků klesá podíl starších pracovníků v jejich čele. Údaje Eurostatu se v tomto případě netýkají všech zemědělských podniků, ale jen PFO. Rozdíly ve věkové struktuře osob v čele
PFO a PPO v našem zemědělství je možno posoudit podle údajů ČSÚ ze strukturálního šetření z roku 2005. Hlavní rozdíly spočívají v tom, že mezi hospodáři má větší zastoupení nejmladší věková skupina do 34 let – 10,1 %, na rozdíl od 7,5 % v případě vedoucích PPO, a zároveň nejstarší sledovaná věková skupina nad 65 let – analogicky 10,1 %, resp. 3,6 %. Vysoký podíl hospodářů v nejstarší věkové skupině souvisí s velkým počtem rolnických hospodářství provozovaných důchodci (podle Agrocenzu 2000 téměř 30 % PFO). K jednoznačnému soudu o přednostech nebo nevýhodách určitého věku osob v čele zemědělských podniků nejsou podklady. Je však pravděpodobné, že mladší rolníci získali odpovídající zemědělské
vzdělání, jsou více obeznámeni s novými technologiemi a mají lepší předpoklady k jejich uplatnění. Podle některých studií, zabývajících se důvody účasti zemědělců na projektech týkajících se environmentálně citlivých oblastí, neexistuje korelace mezi věkem a touto účastí. Zdá se však, že mladší zemědělci se do uvedených projektů zapojují kvůli ochraně životního prostředí a starší spíše z pragmatických důvodů jako je příjem [3]. S růstem velikosti zemědělských podniků klesá také podíl osob v jejich čele činných na částečný úvazek. Týká se to převážně PFO. S tím souvisí i skutečnost, že podstatná část osob v čele PFO vykonává hlavní výdělečnou činnost mimo vlastní podnik. Není přitom zcela zřejmé, jestli tato činnost přispívá pozitivně k nekomoditním výstupům nebo ovlivňuje úroveň negativních externalit. Může jít o případ, kdy osoby s vysokým příjmem z nezemědělské činnosti považují zemědělství za svůj životní styl a méně je už zajímá maximalizace zisku ze zemědělské výroby. Tyto osoby budou obhospodařovat svou půdu méně intenzivně a ohleduplněji vůči krajině. Pokud se však jedná o to, že příjem v nezemědělské činnosti slouží k podpoře zemědělského podniku zápasícího o existenci, jde o jinou záležitost. Zvláštní význam z hlediska multifunkčnosti má ekologické zemědělství, poskytující příslušné nekomoditní výstupy a omezující negativní externality. Podle mezinárodního hnutí na podporu ekologického zemědělství (IFOAM – International Federation of Organic Agriculture Movements) je ekologické zemědělství založeno na řadě principů, které zahrnují kompatibilitu s přírodními cykly a živými systémy, udržování a zvyšování úrodnosti a biologické aktivity půd, udržování a podporování zemědělské a přírodní biodiverzity a přispívání k ochraně vody. Tyto principy se také vztahují na výrobu dostatečně kvalitních potravin a na zajištění základního aspektu přirozeného chování hospodářských zvířat a jejich pohody [3]. Údaje v tab. 3 svědčí o tom, že s růstem velikosti se podíl zemědělských podniků s ekologickým hospodařením zvyšuje. V ČR (údaje ČSÚ) činil v roce 2005 podíl ekologicky hospodařících PFO v průměru 1,4 % a ekologicky hospodařících PPO 6,8 %. Průměr za PFO je ovlivněn nízkým podílem těchto podniků s ekologickým hospodařením v jejich nejmenších, přitom
početně nejsilnějších velikostních skupinách. Podíl ekologicky hospodařících podniků s výměrou nad 100 ha činil u PFO 10,5 % a u PPO 8,3 %. Ekologické zemědělství je tedy mnohem více rozšířeno mezi PFO s několika sty hektarů než s několika desítkami hektarů z. p. Mohlo by se zdát, že je to v rozporu s tím, že venkovská krajina složená z většího počtu menších zemědělských podniků má obvykle větší estetickou hodnotu, pokud se týká rozmanitosti a krásy přírody, než krajina, kterou tvoří jen několik velkých podniků. Krajina jako taková není ale environmentální položka. Environmentální položky se týkají čistoty vzduchu, zdrojů vody, půdy a schopnosti ekosystému podporovat zdravou úroveň biodiverzity. Šetrné k těmto položkám mohou být i větší podniky s ekologickým (nebo i s extenzívním konvenčním) zemědělstvím. Nehledě na to, že plošně velké podniky mohou operovat i na více oddělených menších územích a přispívat rovněž k přitažlivosti krajiny. V některých regionech může však existovat tak výrazná korelace mezi estetickou a funkční hodnotou krajiny a převahou malých podniků, že bez jejich uchování by tato krajina pozbyla svoji hodnotu. Zásadní rozdíly mezi PFO a PPO, týkající se multifunkčnosti zemědělství, nebyly při statistickém strukturálním šetření zjištěny ani u jejich podílu na ekologicky obhospodařované půdě, nebo na ekologickém chovu zvířat. Totéž se při srovnávání větších PFO s PPO týká i dopadů jejich hospodaření na životní prostředí v souvislosti s využíváním různých zdrojů vody, likvidace odpadních vod, zvláštních režimů hospodaření na půdě (z titulu ochrany přírody a vod) a skladování přírodních hnojiv. Vytváření pracovních příležitostí na venkově V období 1998 - 2005 klesl v ČR podíl odvětví zemědělství na celkovém počtu zaměstnaných osob v ČR ze 4,5 % na 3,2 %. Z toho v obcích do 3 tis. obyvatel z 11,2 % na 7,0 %. Ani v menších venkovských obcích není podíl zemědělství na zaměstnanosti jejich obyvatel vysoký. V obcích do tisíce obyvatel činil tento podíl v roce 2005 v průměru 8,5 %. Program rozvoje našeho venkova na období 2007-2013 počítá s dalším poklesem zaměstnanosti v zemědělské prvovýrobě. Nepředpokládá se, že by dosavadní tendenci mohl zvrátit další rozvoj ekologického zemědělství, které nahrazuje chemické vstupy jinými, zvláště prací, a potenciálně tak zvyšuje požadavky na pracovní sílu. Modernizace zemědělských hospodářství (podporovaná v rámci 1. osy EAFRD) vytvoří lepší podmínky pro produktivitu práce, která při omezeném zvyšování produkce povede k dalšímu snížení počtu pracovníků. Tento trend, týkající se PPO i PFO, je v rozporu s požadavkem na zvyšování počtu pracovních míst pro obyvatele venkova [6]. Řešení spočívá v podpoře zakládání a rozvoje nezemědělských (mikro)podniků, ale i v podpoře mimozemědělské činnosti zemědělských podniků.
Podle údajů ČSÚ provozovalo v roce 2005 v ČR mimozemědělskou činnost více než 6 tis. podniků fyzických osob (15,3 % z celkového počtu PFO) a necelý tisíc podniků právnických osob (33,1 % z celkového počtu PPO). Jednotlivé druhy těchto činností, spolu s jejich podílem na celkových mimozemědělských aktivitách PFO a PPO, jsou uvedeny v grafu 1. Mimozemědělské činnosti zahrnují všechny nezemědělské aktivity zemědělských podniků, které pro ně mají ekonomický přínos a přispívají zároveň k životaschopnosti venkova. Činnosti prováděné pouze pro potřebu vlastního hospodářství se zde nezařazují. Poměrně velmi rozšířená obchodní činnost našich zemědělských podniků zahrnuje i přímý prodej zemědělských výrobků ve vlastní prodejně, nebo odběratelům přímo z provozu. Zpracování živočišných a rostlinných produktů ve vlastních výrobnách zemědělských podniků se týká např. masných a mléčných výrobků, loupaných brambor pro velkoodběratele, bramborových lupínků, marmelády, ovocných šťáv, vína aj. Na zpracování vína z hroznů se podílejí hlavně PFO, zatímco zpracováním ostatních rostlinných produktů se zabývají převážně PPO. Ty také převažují i mezi zemědělskými podniky zpracovávajícími živočišné produkty. Podobně jako v případě výroby vína z hroznů, zabývá se významný počet PFO i těžbou dřeva. Souvisí to mj. s tím, že určitá část těchto podniků obhospodařuje rovněž vlastní lesní pozemky, zpravidla menší výměry. Zpracováním dřeva se naopak zabývá větší podíl PPO než PFO. Výrobou elektrické energie z obnovitelných zdrojů se rozumí výroba pro trh; nepatří sem energie vyráběná pro vlastní potřebu ani prodej energetických surovin (slámy, dřeva) na výrobu elektrické energie. Na celkových, ovšem relativně velmi nízkých tržbách za tuto energii (13,5 mil. Kč) se ve sledovaném období rozhodující měrou (95 %) podílely čtyři PPO. Mnohem větší byly tržby našich zemědělských podniků za zemědělské služby poskytované odběratelům (1,3 mld. Kč), na kterých se z více než 80 % podílely PPO. Blíže neur-
čená „jiná“ mimozemědělská činnost zahrnuje např. smluvní práce prováděné zemědělským podnikem při odstraňování sněhu, čištění obcí, ochraně životního prostředí apod. Také tuto činnost zajišťovaly z větší části PPO. Zvláštní očekávání bývají spojována s rozvojem agroturistiky [4]. V roce 2005 se jí podle ČSÚ zabývalo v ČR 363 zemědělských podniků, z toho 313 podniků fyzických osob (0,01 % z celkového počtu PPO) a 50 podniků právnických osob (0,02 % z celkového počtu PPO). Celkový výnos z agroturistiky není vysoký (v daném roce 160 mil. Kč tržeb), přesto ale znamená určitý finanční přínos pro její provozovatele. V příštích letech by mohl být podstatně větší. Na našem venkově bude ovšem agroturistika stěží hrát podobnou významnou roli jako v Rakousku, s jeho zvláště atraktivní krajinou. Podle údajů Eurostatu činil zde v roce 2005 podíl zemědělských podniků provozujících turistiku v průměru 8,3 % - na rozdíl od srovnatelných 1,2 % v ČR. Pro rakouské zemědělství je příznačný i poměrně vysoký podíl podniků zpracovávajících zemědělské produkty – ve sledovaném roce 11,1 %, na rozdíl od 3,8 % našich zemědělských podniků. Existuje zde zřejmě přímá spojitost mezi agroturistikou a uvedenou zpracovatelskou činností. Tato spojitost by se mohla také na našem venkově příznivě projevit i z hlediska nových pracovních příležitostí. Závěr Značná, podle určitých měřítek nadměrná velikost rozhodující části podniků v našem zemědělství, zejména převážné části PPO by se mohla jevit jako jejich handicap. Uvedená srovnání to však nepotvrzují. Z údajů zemědělské účetní datové sítě, týkající se ziskových a ztrátových podniků, bylo by možno naopak vyvodit, že existuje i určitý prostor pro efektivní navýšení dosavadní velikosti těchto podniků. Činitelem efektivnosti není ovšem velikost sama o sobě, ale takový stav, kdy velikost jednotlivých podniků a úroveň jejich řízení spolu s motivací jsou ve vyváženém poměru. Motivace se přitom nemusí týkat jen pracovní aktivity zaměstnanců, ale může se vztahovat i na zainteresovanost
zemědělských podniků všech velikostních kategorií na dodržování podmínek dobrého zemědělského a environmentálního stavu. Za těchto předpokladů mají i PPO, stejně jako velké PFO svoje místo v agrární struktuře a mohou se, spolu s menšími PFO, podílet na realizaci multifunkčního modelu zemědělství. Literatura [1] DIVILA, E.: Jak jsou na tom naši zemědělci. Zemědělec, XV (2007) č. 15, s. 5-6. [2] DOUCHA, T.: Dopady zemědělské politiky po vstupu do EU na multifunkčnost českého zemědělství. In Aktuální ekonomická problematika zemědělských podniků III. Praha: VÚZE, 2005, s. 14-21. [3] Farm Structure nad Farm Characteristics – Links to Non-Commodity Outputs
and Externalities. OECD, Comittee for Agriculture, červen 2005. [4] PAPEŽ, J., POSPÍŠIL, M. (eds).: Národní diskuse o budoucnosti venkova České republiky v krajích. CDK, Brno, 2005. [5] Presidency Conclusions Berlin European Council, 24 and 25 March 1999. Part I – Agenda 2000 (Content of the CAP reform). [6] Program rozvoje venkova České republiky na období 2007-2013. MZe ČR, Praha, prosinec 2006. [7] The European Model of Agriculture – Challenges Ahead. A Backgraund Paper for the Meeting of Ministers of Agriculture in Oulu 26.9.2006. SN 3098/06. [8] VANĚK, D., DIVILA, E.: Význam lidského faktoru v podmínkách zemědělství a venkova. In Collection of Scientific Pa-
pers, Faculty of Agriculture in České Budějovice, Series for Economics, Management and Trade. Universitatis Bohemiae Meridionalis Budovicensis. České Budějovice, Vol. 30, 2006, s. 17-24. ISSN 12125598. [9] VANĚK, D.: Evropský model zemědělství. Zemědělec, XV (2007) č. 19, s. 28-29.
Kontaktní adresa: Doc. Ing. Dušan Vaněk, Ph. D. Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Tel.: +420 583 392 134 E-mail:
[email protected]
Rakouský a český lukařský a dobytkářský svátek ve Freistadtu Ing. Alois Kohoutek, CSc., VÚRV, v.v.i., Praha 6 – Ruzyně, VS Jevíčko Ve dnech 27. a 28. června se ve Freistadtu, který se nachází ve spolkové zemi Horní Rakousko, konalo setkání zemědělské veřejnosti se zástupci vědy, výzkumu, zemědělského školství a řídící sféry pod názvem „Kvalita píce, zemědělská technika, chov hospodářských zvířat a zemědělské vzdělávání a poradenství“. Příležitostí k této mezinárodní zemědělské akci bylo 40 let od založení zemědělské odborné školy ve Freistadtu a slavnostní otevření obchodního centra a aukční haly Svazu chovatelů skotu (RZO) Horního Rakouska. Jednalo se o setkání na vysoké společenské a odborné úrovni svým významem přesahující regionální rozměr této spolkové země. filmu „Zaříkávač koní“). V neděli v aukční hale farář z města sloužil sváteční bohoslužbu za doprovodu rolnického chóru z Freistadtu a uvedené kapely.
Setkání se podle odhadu pořadatelů po oba dny zúčastnilo přes 1000 návštěvníků, z toho několik desítek z české strany. Mezi nimi byli především chovatelé skotu, hospodáři, pracovníci státní a komunální správy, zástupci obchodních organizací, učitelé a studenti zemědělských škol, pracovníci výzkumu a obyvatelé tohoto horského regionu. Pořadatelé vtiskli celé akci neformální, přátelský a nenucený tón. Účastníci si mohli vybrat a sestavit podle zájmů „svůj“ program z hlavních a doprovodných akcí. Jednalo se např. o předvádění a hodnocení hospodářských zvířat, výstavu zemědělské me-
chanizace pro rostlinnou a živočišnou výrobu, podle svého zájmu, neboť vedle nosných bodů tu bylo dostatek doprovodných aktivit a předvádění, v neposlední řadě i možností přímých kontaktů návštěvníků s činovníky, prostor na odbornou diskusi či společenské hovory atd. Ke zpestření tu byla ochutnávka místních specialit na bázi hovězího či skopového masa, bioproduktů, ale i atrakcí, jako narážení sudu „Freistädtského lučního piva“, vystoupení dechové hudby žáků a absolventů zemědělské školy nebo „našeptávání býku, který pak předváděl, že lidské řeči rozumí“ (obdobně jako v americkém
Za českou delegaci vystoupil v úvodní části Ing. F. Zobal, viceprezident AK ČR, v bloku odborných přednášek Prof. Ing. F. Hrabě z MZLU v Brně s informací o stavu českého zemědělství, travních porostů a chovu skotu a dotační politiky státu, dále Ing. K. Bednář ze ZD Pluhův Žďár se zkušenostmi s nasazením dojicích automatů u stáda červenostrakatých a holštýnských dojnic. Hlavní odborný referát přednesl Univ. Doc. K. Buchgraber z LFZ Raumberg-Gumpenstein, doplněný odpoledne polní prohlídkou porostů k aktuálním problémům pícninářství (obnova, technika přísevů, složení výsevních jetelotravních směsí, škody způsobené suchem a jejich pojistné plnění). O českých zkušenostech s přísevy informoval přítomné autor příspěvku. Přehlídku elitních chovných zvířat třech nejčastěji chovaných plemen v Rakousku (červenostrakaté, Siemental, holštýnsko fríské) v aukční hale, spojenou s profesionálním standardním hodnocením, sledoval hojný počet odborné veřejnosti a příznivců. Prezident světové asociace chovatelů simentálského skotu a ředitel svazu chovatelů českého strakatého skotu ing. Josef Kučera ocenil vysokou úroveň přehlídky slovy: „...vysoká kvalita dokládá, jaké místo RZO v rakouském chovu skotu zaujímá“. Sváteční akt otevření aukční haly zahájil zemský rada pro zemědělství Dr. Stockinger. Ve svém projevu pochválil kvalitně provedené stavební práce, dobrou infrastrukturu, s možností využití aukční haly s obchodním centrem pro posílení obchodních
kontaktů se sousední ČR a odbytu chovných zvířat, i se sousedními spolkovými zeměmi. Hala vykazuje parametry evropské úrovně. Nahradila tak starou aukční halu v centru města, postavenou v letech 1950 – 1951 za přispění prostředků Marshallova plánu. Ta bude přebudována na objekt sloužící volnému času mládeže. V době svého vzniku pracovalo v sektoru zemědělství v Rakousku 40 % práceschopného obyvatelstva, nyní pouze 4 %. Tento posun ve struktuře musí reflektovat nejen podmínky na zemědělských závodech (ulehčení namáhavé práce, rozvoj moderních technologií atd.), ale odrážet i úroveň vzdělávání a odborného školství. Zemědělské mládeži nejen v tomto referátu, ale i v celém programu byla věnována zvláštní pozornost, neboť ta je nositelkou budoucího úspěšného zemědělství. Ve večerním bloku díkůvzdání budovatelům školy, zemských chovatelských struktur i obchodního centra, zazněla řada zdravic i kratších referátů, počínaje starostou města a konče vzpomínkami nejstarších účastníků. Mezi nimi byl i 82letý Ing. Walter Vejvar, zakladatel školy v r. 1969, rodák z Mostů, okr. Jindřichův Hradec. Nynější název školy zní: Ekosociální hospodářská zemská odborná škola. Vychovává odborný dorost pro generaci hospodářů a vedle užitečných znalostí pro zemědělství (3 roky). Protože zdejší krajina skýtá příznivé podmínky pro travní porosty a dobytkářství, výuka je posílena tímto směrem (hlavní těžiště). Volitelné zaměření má těžiště v obnovitelných zdrojích energie. V posledních letech tu zavedli dvojitý model vzdělávání a sice vedle pícninářství a chovu skotu (3 roky) další 3 roky na prohlubování znalostí ze zemědělství a na volitelné zaměření na řemeslo, např. truhlář. Na škole je t.č. 130 žáků a 10 pedagogů s plným pracovním úvazkem. Využití přísevů do travních porostů v ČR Reforma čs. zemědělství v 90. letech minulého století znamenala výraznou re-
dukci stavů skotu a restrukturalizaci zemědělských podniků. Obhospodařovat travní porosty bez skotu však nelze. Péče o TTP je základem výroby kvalitní objemné píce, jak pro dojené krávy, tak pro skot bez tržní produkce mléka, který dnes představuje v ČR cca 160 tis. krav, resp. 300 tis. DJ a extenzivně využívá kolem půl mil. ha TTP.
(1,25 EUR) je ekonomicky velmi zajímavé. V tomto směru můžeme hovořit o renesanci pěstování jetelovin. Výsevky doporučujeme na úrovni 30 – 35 kg /ha jetelovinotravní směsi, protože polní vzešlost přísevů oproti obnovám je poloviční a výše výsevku je hlavní pojistkou i proti suchu.
Přísevy jsou vedle obnov TTP základními pratotechnickými postupy, jak toho lze dosáhnout. Přísevy do travních porostů jsou perspektivním způsobem zavedení kulturních druhů trav a jetelovin na luční a pastevní stanoviště. Používají se zejména po silné degradaci travního porostu v důsledku dlouhodobého nevyužívání či nerespektování zásad pratotechniky a po vyčerpání všech konzervativních pratotechnických opatření k opětovnému zkulturnění (chemická ochrana, výživa a hnojení, sečení). Kriteriem hodnocení degradace pícninářsky využívaného travního porostu je pokles kulturních trav a jetelovin pod 50 %.
Přísevy a obnovy do travních porostů dlouhodobě a ve značném rozsahu (do 20 % výměry travních porostů) využívá např. ekologický zemědělec Dr. Tomáš Fajmon z Tiché u Dolního Dvořiště, což je necelých 30 km od Freistadtu. U stáda 60 dojených krav se sezónním telením a pastvou ve vegetačním období na přisetých a obnovených TTP, má průměrnou užitkovost přes 8000 l mléka ročně při spotřebě koncentrátů na úrovni cca 900 kg na krávu ročně.
Přísevy se provádějí všemi dostupnými technologiemi, protože v současné době u nás nejsou vyráběny žádné speciální stroje a jedná se tudíž převážně o stroje z dovozu, včetně v Rakousku používaných strojů (viz foto) Slotter Vakuumat, Güttler, PS 150 M1, Köckerling (Herbamat) aj., které byly také prakticky předvedeny. Úspěšnost zakládání přísevů je však značně variabilní a silně závisí na dostatku srážek, což je v podmínkách ČR zejména v posledních letech značný problém, protože se stále častěji vyskytují dlouhá období agronomického sucha. Směsi pro přísevy doporučujeme na bázi jetelovinotravních směsí s 50% podílem jetelovin (s převahou jetele lučního), které musí zaplatit náklady na přísev zvýšenou produkcí sušiny, koncentrací NL a NEL v píci. Fixační schopnost jetelovin v našich podmínkách dosahuje u čistých porostů jetelovin 150 – 200 kg/ha N ročně, orientačně můžeme kalkulovat, že 1 % jetelovin v porostu poutá 3 kg/ha N ročně, což při současné ceně 30 – 35 Kč za kg dusíku
Jak řekl ve svém vystoupení Ing. J. Kučera, též předseda svazu chovatelů českého strakatého skotu, oblasti Horní Rakousy, jižní Čechy a Vysočina jsou si nejen geograficky blízké, ale vykazují také mnoho podobných rysů. Především patří k oblastem s nejvyššími stavy skotu a také s nejvyšším zastoupením skotu s kombinovanou užitkovostí (české strakaté, fleckvieh). To jsou oblasti, které jsou mimořádně vhodné pro udržení biodiverzity. Perspektivou je jejich využití pro důstojný příjem a kvalitu života zdejšího obyvatelstva. Právě chov skotu je odvětví, které má pro náš územní prostor do budoucnosti enormně velký význam. Poděkování: Příspěvek byl zpracován za finanční podpory projektu Kontakt MEB 060806 (2008/6) a projektu NAZV reg. č. QH81280. Foto: Univ.Doc. Karl Buchgraber z LFZ Raumberg-Gumpenstein představuje předváděné stroje pro přísevy do TTP (foto Ing. A. Kohoutek, CSc.).
Svaz marginálních oblastí Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368 předseda Ing. Milan Boleslav Internet: www.lfa.cz, email:
[email protected]
