ZABEZPEČENÍ V NEZAMĚSTNANOSTI A JEHO PRÁVNÍ ÚPRAVA V ČR A ZAHRANIČÍ KOMPARACE ČR A SRN

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Lenka Tomčalová

ZABEZPEČENÍ V NEZAMĚSTNANOSTI A JEHO PRÁVNÍ ÚPRAVA V ČR A ZAHRANIČÍ – KOMPARACE ČR A SRN Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Martin Štefko, Ph.D. Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): duben 2011

Prohlašuji, ţe jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny pouţité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla vyuţita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne…………….

Podpis

1

Na tomto místě bych chtěla poděkovat JUDr. Martinu Štefkovi, Ph.D., za odborné vedení mé diplomové práce, mnoho cenných rad a podnětů a taktéţ za čas a projevenou ochotu při konzultacích tématu této diplomové práce.

2

Obsah: Úvod .............................................................................................................................7 1. Pojem nezaměstnanosti a nezaměstnaného ............................................................9 1.1 Druhy nezaměstnanosti ........................................................................................9 1.1.1 Frikční nezaměstnanost ............................................................................... 10 1.1.2 Strukturální nezaměstnanost ........................................................................ 10 1.1.3 Cyklická nezaměstnanost ............................................................................ 10 1.1.4 Dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost ................................................... 11 1.1.5 Nedobrovolná nezaměstnanost .................................................................... 11 1.1.6 Dobrovolná nezaměstnanost ........................................................................ 11 1.1.7 Skrytá nezaměstnanost ................................................................................ 12 1.1.8 Plná zaměstnanost ....................................................................................... 12 1.2 Přirozená zaměstnanost ...................................................................................... 12 2. Vliv nezaměstnanosti na jedince a společnost ...................................................... 13 2.1 Ekonomické a sociální důsledky nezaměstnanosti .............................................. 13 2.1.1 Sociální deprivace ....................................................................................... 13 2.1.2 Sníţení ţivotní úrovně................................................................................. 14 2.1.3 Změna vnímání času ................................................................................... 14 2.1.4 Vliv na rodinu ............................................................................................. 14 2.1.5 Sociální izolace ........................................................................................... 15 2.2 Nezaměstnanost a fyzické zdraví ....................................................................... 15 2.3 Nezaměstnanost a psychické zdraví ................................................................... 15 2.4 Zhodnocení ekonomických, sociálních a zdravotních důsledků nezaměstnanosti 16 3. Vybrané otázky historického vývoje právní úpravy hmotného zabezpečení nezaměstnaných na našem území od roku 1918 do roku 1989 ................................ 17 3.1 Úvod.................................................................................................................. 17 3.2 Zákon č. 63/1918 Sb., o podpoře nezaměstnaných ............................................. 17 3.3 Zákon č. 322/1921 Sb., o podpoře nezaměstnaných ...........................................18 3.4 Gentský systém.................................................................................................. 18 3.5 Velká hospodářská krize a její vliv na systém zabezpečení v nezaměstnanosti ... 20 3.6 Vládní nařízení č. 101/1940 Sb., o podporách v nezaměstnanosti a vládní nařízení č. 250/1943 Sb., o podpoře při včleňování do práce ................................................. 22 3.7 Období let 1948 – 1989...................................................................................... 24 4. Politika zaměstnanosti ........................................................................................... 26 4.1 Politika zaměstnanosti a její zakotvení v právním řádu ......................................26 4.2 Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti ............................................................ 28 4.3 Právo na práci a jeho zakotvení v pramenech práva ...........................................29 4.4 Právo na zaměstnání .......................................................................................... 31 5. Zprostředkování zaměstnání................................................................................. 34 5.1 Právo na zprostředkování zaměstnání................................................................. 34 5.2 Zprostředkování zaměstnání agenturami práce a prameny právní úpravy ...........34 5.2.1 Vymezení rozsahu působnosti agentury práce ............................................. 36 5.2.2 Omezení agenturního zaměstnání ................................................................ 37 5.2.3 Povolení ke zprostředkování zaměstnání ..................................................... 38 5.2.4 Informační a evidenční povinnost agentury práce ........................................ 39 5.2.5 Dohoda agentury práce s uţivatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce a její právní povaha ......................................................................40

3

5.3 Zprostředkování zaměstnání Úřadem práce ........................................................ 41 5.3.1 Způsob zabezpečování zaměstnání prostřednictvím Úřadu práce ................. 42 5.3.2 Zájemce o zaměstnání ................................................................................. 42 5.3.3 Uchazeč o zaměstnání ................................................................................. 42 6. Zabezpečení v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci v ČR..................................... 47 6.1 Podpora v nezaměstnanosti ................................................................................ 47 6.1.1 Podmínky vzniku nároku ............................................................................ 47 6.1.2 Podpůrčí doba ............................................................................................. 49 6.1.3 Zánik nároku na podporu v nezaměstnanosti ............................................... 51 6.1.4 Výše podpory v nezaměstnanosti ................................................................ 52 6.2 Podpora při rekvalifikaci .................................................................................... 54 6.2.1 Vymezení pojmu rekvalifikace .................................................................... 54 6.2.2 Podmínky vzniku nároku ............................................................................ 55 6.2.3 Podpůrčí doba a výše podpory při rekvalifikaci ...........................................55 7. Nároky uchazeče o zaměstnání v oblasti sociálního zabezpečení ......................... 57 7.1 Zdravotní pojištění ............................................................................................. 57 7.2 Nemocenské pojištění ........................................................................................ 57 7.3 Důchodové pojištění .......................................................................................... 58 7.4 Hmotná nouze.................................................................................................... 58 7.5 Státní sociální podpora....................................................................................... 59 8. Vliv Evropské unie na právní úpravu poskytování dávek v nezaměstnanosti .... 60 8.1 Úvod.................................................................................................................. 60 8.2 Poskytování podpory v nezaměstnanosti do ciziny ............................................. 61 8.3 Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství ..........................................................................62 8.3.1 Obecná charakteristika Nařízení č. 1408/71 ................................................. 62 8.3.2 Věcný a osobní rozsah Nařízení č. 1408/71 ................................................. 63 8.3.3 Úprava dávek v nezaměstnanosti v Nařízení č. 1408/71 .............................. 63 8.3.4 Vybraná specifika exportu dávek v nezaměstnanosti ................................... 65 8.4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ............................................................................................ 65 8.4.1 Základní principy Nařízení č. 883/2004....................................................... 65 8.4.2 Věcný a osobní rozsah Nařízení č. 883/2004 ............................................... 67 8.4.3 Problematika zabezpečení v nezaměstnanosti a exportu dávek .................... 68 9. Zabezpečení v nezaměstnanosti a jeho právní úprava ve Spolkové republice Německo..................................................................................................................... 70 9.1 Úvod do problematiky ....................................................................................... 70 9.2 Prameny právní úpravy problematiky zabezpečování nezaměstnaných............... 71 9.3 Spolková agentura práce a její úloha na trhu práce ............................................. 72 9.4 Pojištění v nezaměstnanosti (Arbeitslosenversicherung)..................................... 73 9.5 Systematizace plnění poskytovaných v reţimu SGB III ..................................... 74 9.5.1 Plnění poskytovaná agenturami práce.......................................................... 74 9.5.2 Plnění poskytovaná zaměstnanci ................................................................. 75 9.5.3 Plnění poskytovaná zaměstnavateli ............................................................. 75 9.5.4 Plnění poskytovaná nositeli zaměstnanosti .................................................. 75 9.6 Aktivní a pasivní podpora zaměstnanosti ........................................................... 75 9.7 Diskreční pravomoc agentury práce ................................................................... 76

4

9.8 Aplikační zásady uplatňované v SGB III............................................................ 76 9.8.1 Zásada přednosti zprostředkování práce před finančním plněním ................ 76 9.8.2 Zásada přednosti aktivní podpory zaměstnanosti před poskytnutím finanční podpory ............................................................................................................... 76 9.9 Vztah plnění aktivní podpory zaměstnanosti k ostatním plněním ....................... 77 9.10 Vymezení osobní působnosti SGB III .............................................................. 77 9.10.1 Zaměstnanec (Arbeitnehmer) .................................................................... 77 9.10.2 Osoba připravující se na výkon povolání (Auszubildende) ......................... 77 9.10.3 FO hledající zaměstnání (Ausbildungs – und Arbeitsuchende) ................... 77 9.10.4 Nezaměstnaný (Arbeitslose) ......................................................................78 9.10.5 Zaměstnanec ohroţený nezaměstnaností (von Arbeitslosigkeit bedrohte Arbeitnehmer)......................................................................................................78 9.10.6 Dlouhodobě nezaměstnaný (Langzeitarbeitslose) ......................................78 9.10.7 Zdravotně postiţení (Behinderte Menschen) .............................................. 78 9.10.8 Osoby vracející se zpět do zaměstnání (Berufsrückkehrer) ........................ 79 9.10.9 Nositel podpory zaměstnanosti (Träger).................................................... 79 10. Hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání ve Spolkové republice Německo. 80 10.1 Podpora v nezaměstnanosti (Arbeitlosengeld) .................................................. 80 10.1.1 Podmínky vzniku nároku...........................................................................81 10.1.2 Délka a rozsah podpůrčí doby ................................................................... 82 10.1.3 Kolize a klid nároku na podporu v nezaměstnanosti .................................. 82 10.1.4 Podpora v nezaměstnanosti a protestní akce .............................................. 84 10.1.5 Zánik nároku na podporu v nezaměstnanosti ............................................. 84 10.2 Částečná podpora v nezaměstnanosti (Teilarbeitslosengeld) ............................. 84 10.3 Podpora při insolvenci zaměstnavatele (Insolvenzgeld) .................................... 85 11. Základní zabezpečení osob hledajících zaměstnání (Grundsicherung für Arbeitsuchende)......................................................................................................... 87 11.1 Úloha a poslání SGB II .................................................................................... 87 11.2 Osobní působnost SGB II................................................................................. 88 11.3 Opětovné začlenění se na pracovní trh ............................................................. 88 11.4 Dávky k zajištění ţivobytí ................................................................................ 89 11.4.1 Podpora v nezaměstnanosti II a náklady na bydlení ................................... 89 11.4.2 Příplatek po skončení podpůrčí doby podpory v nezaměstnanosti .............. 90 11.4.3 Sociální podpora ....................................................................................... 91 12. Komparace vybraných otázek právní úpravy zabezpečení v nezaměstnanosti v České republice a Spolkové republice Německo ................................................... 92 12.2 Systematika právní úpravy ............................................................................... 92 12.3 Úřad práce versus Spolková agentura práce ..................................................... 93 12.4 Právní úprava pojištění .................................................................................... 95 12.5 Hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti ........................................................... 95 12.6 Nároky uchazečů o zaměstnání v oblasti sociálního zabezpečení...................... 98 12.7 Zdravotní pojištění ......................................................................................... 100 12.8 Důchodové pojištění ...................................................................................... 100 Závěr ........................................................................................................................ 101 Seznam zkratek ....................................................................................................... 106 Seznam použité literatury a pramenů .................................................................... 107 Monografie ............................................................................................................ 107 Časopisecké články ............................................................................................... 109

5

Internetové zdroje .................................................................................................. 109 Judikatura .............................................................................................................. 111 Právní předpisy...................................................................................................... 112 Diplomová práce ................................................................................................... 113 Unemployment benefit and its legal regulations in the Czech Republic and abroad – comparison of the Czech Republic and the Federal Republic of Germany ....... 114 Resumé ..................................................................................................................... 115 Klíčová slova ( Keywords) ....................................................................................... 117

6

Úvod Tématem mé diplomové práce je „Zabezpečení v nezaměstnanosti a jeho právní úprava v ČR a zahraničí – komparace ČR a SRN.“ Téma řešící problematiku nezaměstnanosti a zabezpečení osob s nezaměstnaností se potýkající jsem si vybrala především s ohledem na jeho vysokou aktuálnost a význam pro celou dnešní společnost. Nezaměstnanost povaţuji za komplexní problém, na který nelze nahlíţet izolovaně. Stejně tak způsob, jakým jednotlivé státy zabezpečení svých nezaměstnaných občanů řeší, závisí na řadě jevů a v neposlední řadě odráţí sociální a ekonomické změny ve společnosti. Z toho důvodu by i samotné způsoby zabezpečování v nezaměstnanosti měli vţdy pruţně reagovat na aktuální dění a měly by být podle mého názoru nastaveny tak, aby na jedné straně sice tvořily jistou sociální záchytnou síť reagující na mnoţství sloţitých ţivotních událostí, jejichţ přímým následkem můţe nezaměstnanost být a chránily tak před sociálním vyloučením, 1 na druhé straně by ale měli v prvé řadě pozitivně motivovat člověka v jeho úsilí nalézt nové zaměstnání a převzít opět odpovědnost sama za sebe tak, aby se nedostal do pasti absolutní závislosti. Ve své práci se nejprve zabývám objasněním několika pojmů, které povaţuji za esenciální a následně se snaţím rozebrat, jaké důsledky a vliv nejen jedince, ale i společnost fenomén nezaměstnanosti má. Další část mé práce je koncipována jako průřez toho, jak bylo zabezpečení ve světle různých historických událostí a s tím souvisejících postojů a okolností řešeno v minulém století, přičemţ historickým hraničním milníkem mi je rok 1918 a rok 1989. Nemalou část této práce věnuji tématu politiky zaměstnanosti a jejích nástrojů. Vzhledem k tomu, ţe se snaţím přinést co moţná nejkomplexnější pohled na problematiku zabezpečení v nezaměstnanosti, nemohla jsem opominout ani rozebrání tak klíčových pojmů jako je právo na práci a právo na zaměstnání. 1

Sociální vyloučení (social exclusion) je termín označující obvykle komplexně podmíněnou nedostatečnou účast jednotlivce, skupiny nebo místního společenství na ţivotě celé společnosti, resp. Nedostatečný přístup ke společenským institucím zajišťujícím vzdělání, zdraví, ochranu a základní blahobyt. Fakticky v konečném důsledku znamená ţivot v chudobě, bez účasti na trhu práce, bez přiměřeného bydlení, dostatečného příjmu, obvykle v izolaci či malé skupině podobně deprivovaných lidí pohybujících se na okraji společnosti. MATOUŠEK Oldřich. Slovník sociální práce.1. vyd. Praha : Portál, s.r.o., 2003. s. 217.

7

Stěţejní část mé práce je zaměřena na zprostředkování zaměstnání, a to jak Úřadem práce České republiky, tak i agenturami práce. Jak jiţ jsem řekla, aktivní boj s nezaměstnaností povaţuji za klíčový v politice zaměstnanosti kaţdého státu a měl by podle mého mínění v kaţdém případě předcházet zásahům nástrojů pasivní politiky zaměstnanosti v podobě podpory v nezaměstnanosti, které se věnuji posléze. Vzhledem k tomu, ţe naše země je jiţ poměrně dlouhou dobu součástí Evropské unie, 2 nemohla jsem opomenut ani její vliv na koordinaci právní úpravy zabezpečení v nezaměstnanosti, kterou osobně pokládám za velice přínosnou především s ohledem na moţnosti, jeţ poskytuje v oblasti vyplácení dávek v nezaměstnanosti a nároku na ně globálně. Pracovní migrace je v dnešní době nezbytnou součástí a klíčovým benefitem volného pohybu osob. Reálně sice není moţné především vzhledem na obrovské odlišnosti sociálního systému jednotlivých členských států Evropské unie harmonizovat tuto oblast zcela, k důsledkům jedné ze základních svobod kaţdého občana Evropské unie se ale musíme postavit čelem. Posláním mé práce je komparace zabezpečení v nezaměstnanosti v ČR a SRN, a proto jsem z hlediska systematiky povaţovala za velice přínosné nejprve izolovaně rozebrat i to, jak se s tíţivým problémem nezaměstnanosti vyrovnává německý zákonodárce. Aţ poté následuje komparace některých sporných otázek a rozdílů v jednotlivých právních úpravách, přičemţ se snaţím vyjádřit taktéţ svůj postoj k tomuto tématu zaloţený nejen na studiu pramenů, jeţ mi byly k této práci podkladem, ale také na osobní zkušenosti pozorovatele získané díky studijnímu pobytu ve Spolkové republice Německo. Obrovská politická a společenská diskuze provázející nedávno provedenou reformu zabezpečení v nezaměstnanosti byla jedním z popudů, jeţ mě při výběru tématu mé diplomové práce inspiroval.

2

ČR vstoupila do Evropské unie 1. 5. 2004.

8

1. Pojem nezaměstnanosti a nezaměstnaného Nezaměstnanost vţdy představovala jeden z nejsledovanějších a zároveň nejkomplexnějších negativních jevů ve společnosti. Patří k největším problémům trţních ekonomik. Její problematika je středem pozornosti nejen práva, ale i mnoha jiných vědních odvětví jako například ekonomie, psychologie nebo sociologie. Nezaměstnanost definujeme jako stav, ve kterém člověk schopný práce a ochotný pracovat, nemá placené zaměstnání. Za kritérium ochoty pracovat jsou povaţovány kontakty s úřady práce, respektive s potenciálním zaměstnavatelem. Nezaměstnanost je taktéţ diferencována z hlediska teritoria a častěji postihuje pracovníky s niţší kvalifikací a vzděláním. Lze ji vyjádřit ukazatelem míry nezaměstnanosti: n=

∙ 100 (%) 3

Za nezaměstnaného povaţujeme jedince v produktivním věku, který je schopen práce - z hlediska věku, ale i svého zdravotního stavu a aktuální situace, v daném okamţiku nemá placené zaměstnání nebo příjem ze samostatné výdělečné činnosti, práci ovšem aktivně hledá a přesto je nedobrovolně bez zaměstnání. Práce schopná osoba je z moţnosti pracovat v dané chvíli vyřazena, zároveň se ale s tímto vyloučením nespokojuje a aktivně hledá nové placené zaměstnáním, přičemţ není rozhodující, zda se jedná o zaměstnání třeba i jen na částečný úvazek.

1.1 Druhy nezaměstnanosti V následující podkapitole stručně představím jednotlivé typy nezaměstnanosti, a to nejen z hlediska příčiny jejich vzniku, ale také z hlediska délky trvání nebo toho, jaký význam je jim společností přisuzován.

3

n je míra nezaměstnanosti, N počet pracujících, L celkový počet práceschopných, kteří pracují nebo se o práci ucházejí = ekonomicky aktivního obyvatelstva BUCHTOVÁ Boţena a kolektiv. Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém. 1.vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2002. 65 s.

9

1.1.1 Frikční nezaměstnanost Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku nepřetrţitého pohybu lidí mezi různými pracovními příleţitostmi, a to ať uţ je tento pohyb motivován vlastními ekonomickými potřebami jedinců nebo potřebami ekonomického vývoje – vznik nebo zánik firem, technologické nebo organizační změny, eventuelně např. likvidace pracovišť. O tomto typu nezaměstnanosti ovšem mluvíme i v případě osob, které dobrovolně opustili své pracovní místo a hledají si nové, zpravidla lepší uplatnění. Nezaměstnanost je v jejich případě zpravidla jen záleţitostí přechodnou. Do této skupiny řadíme taktéţ jedince hledajícího si své první pracovní uplatnění, nebo ty, kteří z důvodů stěhování hledají pracovní příleţitost v místě svého nového bydliště. Frikční nezaměstnanost tedy v zásadě nepředstavuje závaţnější problém, jelikoţ po určité době nezaměstnaní opět pracovní uplatnění nacházejí.

1.1.2 Strukturální nezaměstnanost Tento typ nezaměstnanosti představuje závaţnější poruchu, která je výsledkem nerovnováhy mezi pracovní silou připravenou pracovat a poptávkou zaměstnavatelů po určitém typu práce. Je vyvolána nedostatečnou poptávkou po určitém druhu statku a projevuje se nesouladem kvalifikační struktury nabídky a poptávky na pracovním trhu. Strukturální nezaměstnanost je taktéţ nejdůleţitější faktorem zapříčiňujícím regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti na trhu práce. 4 Typickou skupinu osob zasaţenou strukturální nezaměstnaností tvoří ti, jejichţ práce byla nahrazena technikou.

1.1.3 Cyklická nezaměstnanost Cyklická nezaměstnanost je způsobena cyklickým poklesem výkonu ekonomiky v recesi. Vzniká tedy v důsledku poklesu poptávky po zboţí nebo po určitém druhu práce.

4

SOUKUP J., POŠTA V., NESET P., PAVELKA T., DOBRYLOVSKÝ J. Makroekonomie. 2. aktualizované vydání. Praha : Management Press, 2010. 285 s.

10

Pokud se cyklická nezaměstnanost pravidelně střídá a je spojena s přírodními cykly, mluvíme o nezaměstnanosti sezonní.5

1.1.4 Dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost Dlouhodobá nezaměstnanost můţe být definována různě. Většinou je za dlouhodobou označována taková nezaměstnanost, jejíţ trvání přesahuje délku 1 roku. Jako střednědobá nezaměstnanost je definována nezaměstnanost do 1 roku, jako krátkodobá pak do 3 měsíců. Obecně je dlouhodobá nezaměstnanost povaţována za velice negativní a neţádoucí jev, a to hned z několika důvodů. Dlouhodobě nezaměstnaný člověk si mnohem komplikovaněji opět hledá práci, ztrácí taktéţ určité pracovní návyky, nezvyšuje svoji pracovní kvalifikaci a přichází tak rychleji o své profesionální dovednosti. Neopomenutelný je i negativní dopad na státní rozpočet a společnost. Pro společnost představuje dlouhodobá nezaměstnanost velkou ekonomickou zátěţ. Nezaměstnanému se vyplácí dávky, stát za něj platí pojištění a v neposlední řadě je nutno dodat, ţe státní rozpočet přichází o jeho daně z příjmu. Významným jevem, který provází dlouhodobou nezaměstnanost, je velký výskyt opakované nezaměstnanosti v průběhu pracovní kariéry jedince.

1.1.5 Nedobrovolná nezaměstnanost Nedobrovolná nezaměstnanost vzniká v důsledku toho, ţe při určitých mzdových sazbách, jeţ jsou v té chvíli dané, existuje více pracovníků, kteří by chtěli pracovat, neţ kolik v tuto chvíli existuje pracovních míst. Poptávka po práci je niţší neţ celková nabídka.

1.1.6 Dobrovolná nezaměstnanost Dobrovolná nezaměstnanost je stavem, kdy část pracovních sil nechce při daných mzdách pracovat. Problémem tedy není nedostatek pracovních míst, ale fakt, ţe při stávající trţní mzdové sazbě o ně není zájem. Na druhou stranu existuje i skupina lidí, kteří nechtějí pracovat vůbec a ţije v podstatě z podpor nebo příleţitostného výdělku, eventuelně z úspor. 5

MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1994. 20 s.

11

1.1.7 Skrytá nezaměstnanost Skrytá nezaměstnanost je pojmem označujícím nezaměstnanost osob, které nejsou registrovány na úřadech práce, nepracují nebo sice pracují, ale bez formální smlouvy se zaměstnavatelem.

1.1.8 Plná zaměstnanost Plná zaměstnanost je popisována jako stav, kdy ten, kdo chce pracovat a akceptovat mzdu, kterou mu zaměstnavatelé za daných podmínek mohou nabídnout, zaměstnání vţdy najde6.

1.2 Přirozená zaměstnanost Klíčové je taktéţ definovat pojem přirozená nezaměstnanost, coţ je taková úroveň nezaměstnanosti, která je přímým projevem vzniku, zániku a omezování některých výrob a činností a s tím i pracovních míst. Z ekonomického hlediska ji můţeme chápat jako míru nezaměstnanosti, která by vznikla působením trţních sil a kterou není moţno dlouhodobě ovlivňovat nástroji fiskální a měnové politiky. 7 Jistá nezaměstnanost je spojena s mobilitou pracovníků, kteří se různě stěhují, hledají si nové pracovní uplatnění, procházejí rekvalifikací atd. Tato nezaměstnanost je zcela přirozeným jevem, je v podstatě předpokladem adaptace ekonomiky a v jistém smyslu je tedy dokonce nezbytná. Definovat určité hranice toho, kdy je ještě nezaměstnanost povaţována za přirozenou a kdy uţ se stává negativním jevem, je obtíţné. Ekonomové zavádějí a definují pojem tzv. přirozené míry nezaměstnanosti, coţ je taková úroveň nezaměstnanosti, při níţ jsou jednotlivé segmenty trhu práce v průměru v rovnováze, tj. některé vykazují převahu poptávky a volných pracovních míst, jiné naopak převahu nabídky, a tudíţ nezaměstnanost 8. Její míra je v kaţdé ekonomice závislá na specifických faktorech, které tuto konkrétní ekonomiku a následně trh práce ovlivňují.

6

MAREŠ Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 1.vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1994. 24 s. 7 BUCHTOVÁ Boţena a kolektiv. Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém. 1.vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2002. 72 s. 8 KREBS Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 2., přepracované vyd. Praha : ASPI Publishing s.r.o., 2002. 231 s.

12

2. Vliv nezaměstnanosti na jedince a společnost K analýze nezaměstnanosti můţe být přistupováno z mnoha různých pohledů. V následujících odstavcích bych vzhledem k co moţná největší komplexnosti mého pohledu na problematiku nezaměstnanosti nastínila alespoň základní úhly jejího dopadu na jedince a tím i společnost. Práce a zaměstnání vţdy hrály a hrají v ţivotě člověka centrální roli. Práce je podmínkou samotné existence člověka, jelikoţ mu přináší nejen materiální prospěch, čímţ v podstatě zabezpečuje jeho existenci, ale taktéţ je prostředkem jeho seberealizace a tímto způsobem definuje jeho individualitu. Nezanedbatelný je i ekonomický pohled, v jehoţ kontextu je práce určujícím faktorem pro začátek i konec ekonomické aktivity člověka.

2.1 Ekonomické a sociální důsledky nezaměstnanosti Ekonomické důsledky nezaměstnanosti spočívají v především v tom, ţe potenciál ekonomiky je nevyuţit – ekonomika nevyrábí tolik produkce, kolik by byla schopna vyrábět a HDP se svou hodnotou dostává pod úroveň hodnoty potencionálního HDP.9 Sociologie se dopady nezaměstnanosti na jedince zabývá velice komplexně. Nelze tedy opomenout nastínit hlavní úskalí problému nezaměstnanosti právě z jejího pohledu.

2.1.1 Sociální deprivace Pokud je jedinec ze zaměstnání vyloučen, znamená to v prvé řadě sociologicky řečeno deprivaci v základních potřebách, které zaměstnání a práce přímo uspokojují nebo jejichţ uspokojování je s nimi úzce spojeno. Ocitne-li se člověk dlouhodobě bez práce, ztrácí do jisté míry spojení s realitou, začíná pochybovat o sobě a svých schopnostech a v neposlední řadě dochází k omezování sociálních kontaktů s okolím. Ztráta zaměstnání tak ztělesňuje stresující ţivotní událost, která je nejen individuem, ale i společností vnímána velice negativně. 9

KREBS Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 2., přepracované vyd. Praha : ASPI Publishing s.r.o., 2002. s. 231.

13

2.1.2 Snížení životní úrovně Jedním z nejcitelnějších důsledků nezaměstnanosti je bezpochyby sníţení ţivotní úrovně způsobené tím, ţe jedinec – v některých případech i celá rodina, je odkázán pouze na sociální podporu vymezenou na základě určitého minimálního příjmu. Často se po určité době ocitne bez podpory úplně. Finanční situace těch, jeţ jsou nuceni ţít z podpory, je téměř bez výjimky velice špatná. Příjem z podpory nedostatečně pokrývá skutečné potřeby postiţených a tak se nezřídka stává, ţe tito následně upadají do velkých dluhů. Čím déle je tedy člověk nezaměstnaný, tím vyšší je riziko chudoby. Obzvláště obtíţná je dle mého názoru především situace osob, které musejí vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo postiţení dodrţovat určitý zvláštní reţim, eventuelně brát léky atd. Sociální dávky jsou ale ve většině případů nedostatečné i pro staré osoby, těhotné ţeny nebo mentálně či fyzicky handicapované. Finanční problémy jsou bezpochyby i hlavním důvodem nutícím nezaměstnané brát nakonec jakoukoli práci, a to i tu, která je hůře placena nebo zcela neodpovídá jejich kvalifikaci. 10

2.1.3 Změna vnímání času Dalším důleţitým důsledkem nezaměstnanosti je fakt, ţe nezaměstnaný jedinec ztrácí smysl pro správné vnímání času. Dochází k rozbití časové struktury dne, která je běţně určena rytmem zaměstnání. Čas přestává být důleţitým. Zjednodušeně by se dalo říct, ţe nezaměstnaný má aţ příliš času, který ale nedokáţu účelně vyuţít. Tento úkaz se prohlubuje převáţně u lidí, kteří nikdy nepracovali, tudíţ nemají ţádnou osobní zkušenost se vzory práce. Schopnost vyuţít volný čas je navíc v dnešní době podmíněna finančními moţnostmi, čímţ se člověk dostává do určitého bludného kruhu.

2.1.4 Vliv na rodinu Nezanedbatelný je taktéţ vliv nezaměstnanosti na rodinu, a to nejen prostřednictvím finančních potíţí, do kterých se rodina vlivem nezaměstnanosti zpravidla dostává. Dochází taktéţ k její strukturální dezorganizaci, narušení tradičně 10

MAREŠ Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 1.vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1994. s. 63-64.

14

vnímaných sociálních rolí a s tím i ztrátě statusu a autority nezaměstnaného v rodinné hierarchii. Rodina se dostává do určité sociální izolace. Nezaměstnanost je tak častým důsledkem rozpadu rodin, a to ať uţ vlivem napětí, jeţ s sebou přináší stres vyvolaný finanční nejistotou a posléze nedostatkem prostředků nutných k ţivotu. Na druhou stranu rodina není nezaměstnaností jen ohroţována, ale často hraje i velice pozitivní roli a to proto, ţe poskytuje nezaměstnanému určité útočiště a podporu.

2.1.5 Sociální izolace Dalším bodem, který bych na tomto místě ráda zmínila, je problém sociální izolace. Sociální izolaci nezaměstnaného chápeme jako izolaci od zaměstnané majority, která s sebou nese i ztrátu sociálních kontaktů, jejichţ zdrojem zaměstnání bezpochyby je. V průběhu nezaměstnanosti dochází ke sníţení frekvence sociálních styků, coţ se týká nejen kontaktů s bývalými spolupracovníky, ale i kontaktů v rámci jednotlivých rodin. Motivem nezaměstnaného je přitom pocit určitého stigmatu, který s sebou ztráta zaměstnání nese, často se vyhýbá i styku s ostatními nezaměstnanými, a to proto, ţe ho samotný kontakt s nimi deprimuje. Dalším motivem pro určité stranění se je i nedostatek společných témat, která práce a zaměstnání bezpochyby ztělesňují.

2.2 Nezaměstnanost a fyzické zdraví Velice zřetelná je také souvislost mezi nezaměstnaností a zhoršením zdravotního stavu. Ve 30. letech, kdy byly pod vlivem hospodářské krize prováděny výzkumy na toto téma, došli vědci k závěru, ţe nejčastějším fenoménem, který nezaměstnanost doprovázel, byla především podvýţiva, nevyváţená strava a nemoci s ní spojené, přičemţ společným jmenovatelem všech zmíněných je chudoba. Dnes je situace poněkud

rozdílná

a

nejčastější

příčinou

zdravotních problémů

spojovaných

s nezaměstnaností je stres, který má významný vliv především na imunitní a kardiovaskulární systém člověka.

2.3 Nezaměstnanost a psychické zdraví Znepokojující

závěry

poskytují

výzkumy

snaţící

se

objasnit

vliv

nezaměstnanosti na psychické zdraví jedince. Stav nezaměstnanosti je, jak uţ jsem zdůraznila, spojen především s větší emocionální nestabilitou a úzkostí, statisticky pak

15

dochází k navýšení počtu osob, které vyhledají odbornou pomoc u psychologa nebo psychiatra, byly dokazovány i souvislosti mezi nezaměstnaností a zvýšením počtu sebevraţd ve společnosti. Nezaměstnanost se prokazatelně pojí s vyšším počtem nejen dokonaných sebevraţd, ale především s jevem sebevraţd nedokonaných (parasuicid).11 Ty představují jakési volání o pomoc, extrémní pokus o komunikaci s okolím. Obecně dochází k ohroţení hodnot jedince, který ztrácí cenu nejen ve vlastních očích, ale samozřejmě i vnímá negativní hodnocení okolí. Stává se tak neurotičtější, nespokojenější, má sníţené sebevědomí, coţ mu samozřejmě podstatně znesnadňuje opětovné začlenění se do pracující společnosti.

2.4 Zhodnocení ekonomických, sociálních a zdravotních důsledků nezaměstnanosti V ţádném případě nelze uvedené skutečnosti jakkoli absolutizovat a povaţovat za univerzální a nezvratné. Kaţdé individuum reaguje na nezaměstnanost jinak, vţdy závisí na individuálním postoji, ekonomickém a rodinném zázemí a v neposlední řadě na tom, zda je člověk schopen udrţet si přijatelnou strukturalizaci času, vytvořit si určitou strategii toho, jak se nezaměstnanosti postavit a jak jí čelit. Je všeobecně známo, ţe lépe se s nezaměstnaností vyrovnává ten, kdo byl nezaměstnaným kratší dobu, eventuelně byl s předchozím zaměstnáním nespokojen, lidé všeobecně adaptabilní a flexibilní a ti, co mají určité zázemí a v neposlední řadě utvořenou jistou finanční rezervu.12

11

MAREŠ Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 1.vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1994. 78 s. 12 KREBS Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 2., přepracované vyd. Praha : ASPI Publishing s.r.o., 2002. 232 s.

16

3. Vybrané otázky historického vývoje právní úpravy hmotného zabezpečení nezaměstnaných na našem území od roku 1918 do roku 1989 3.1 Úvod Vlivem různých historických událostí a taktéţ měnícího se náhledu na nezaměstnanost jako takovou, která byla v průběhu vývoje lidstva nejprve chápána jako projev určité neschopnosti člověka a aţ později se připouští, ţe mnohdy můţe být spíše výsledkem rozličných, ne vţdy jedincem ovlivnitelných událostí (ukázkovým příkladem je právě Světová hospodářská krize, kterou se budu v této kapitole také zabývat), dochází k dynamickému vývoji také v oblasti zabezpečení v nezaměstnanosti. V této kapitole se zaměřuji na přelomové období let 1918 – 1989. Vzhledem k rozsahu této práce a po domluvě s vedoucím diplomové práce se nebudu blíţe zabývat právní úpravou dle zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

3.2 Zákon č. 63/1918 Sb., o podpoře nezaměstnaných Velice záhy po první světové válce se v bývalé Československé republice začaly objevovat první příznaky krize a s tím i palčivý problém nezaměstnanosti, jeţ bylo nutno začít řešit. Systém podpor v nezaměstnanosti jako opatření představující materiální pomoc nezaměstnaným tak byl zaveden jiţ roku 1918, a to zákonem č. 63/1918 Sb. Tento zákon upravoval podporu v nezaměstnanosti tak, ţe nárok na ni vznikal kaţdému pojištěnému dělníku, horníku a demobilizovanému vojáku v případě, ţe se o práci marně ucházel. Nárok na podporu neměly osoby, které byly zaměstnány pracemi v zemědělství, lesnictví nebo v domácnosti a dále také osoby poţívající nemocenské pojištění. Nárok na podporu ztratil nezaměstnaný i za předpokladu, ţe nepřijal tzv. nouzovou práci, která mu byla přikázána veřejnou správou. Výše podpory činila čtyři koruny denně, o jejím přiznání rozhodovaly okresní demobilizační výbory, později – od konce roku 1919 pak okresní správy politické. 13 13

Ministr sociální péče mohl vyplácení podpor s ohledem na celkovou hospodářskou situaci (eventuelně hospodářskou situaci konkrétního odvětví) zastavit.

17

Nezaměstnaný se také pravidelně musel o práci hlásit – buď u zprostředkovatelen práce, nebo u příslušného všeobecného ústavu pro zprostředkování práce. K podpoře v nezaměstnanosti dostával nezaměstnaný jednu korunu denně za předpokladu, ţe s ním ţily v domácnosti ještě další, výţivou na něj odkázaní jedinci. Celková výše podpory i se zmíněnými příplatky nesměla přesáhnout deset korun denně.

3.3 Zákon č. 322/1921 Sb., o podpoře nezaměstnaných Tento zákon přinesl několik významných změn v systému sociálního zabezpečení v nezaměstnanosti. V prvé řadě byla výše podpory v nezaměstnanosti přímo závislá na velikosti obce.14 Pokud ţil nezaměstnaný ve společné domácnosti s osobami odkázanými na něj výţivou, měl nárok na určitý rodinný příspěvek. 15 Kaţdý člověk pobírající podporu byl povinen přijmout zaměstnání ve veřejném zájmu, eventuelně v zájmu ţup nebo státu. Mimo podpory mu odměnou za odvedenou práci byl ještě mimořádný příspěvek ve výši jedné koruny za hodinu, který byl financován zaměstnavatelem za předpokladu, ţe výše podpory nedosahovala výše průměrné denní mzdy v daném místě obvyklé. Zákon taktéţ přinesl několik ustanovení upravujících, kdo nárok na podporu nemá a za jakých podmínek nárok na podporu zaniká.16

3.4 Gentský systém Gentský systém17 byl zaveden zákonem č. 267/1921 Sb., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, jeho účinnost byla ale několikrát odloţena, a to především právě s ohledem na poměrně vysokou nezaměstnanost. K realizaci gentského systému u nás došlo aţ v roce 1925. Byl povaţován za obrovský úspěch v oblasti zabezpečení v nezaměstnanosti.18 14

V obcích do 7 000 obyvatel byla stanovena podpora 8 korun denně, v obcích nad 7 000 obyvatel pak 10 korun denně. 15 Výše tohoto příspěvku byla dvě koruny denně pro manţelku, jedna koruna denně pro dítě do 14 – ti let věku. 16 Nárok na podporu tak neměl ten, kdo stávkuje, byl vlastní vinou propuštěn nebo např. sám opustí zaměstnání bez důvodné příčiny. Taktéţ osoby mající jiný majetek, který by je mohl zabezpečit, eventuelně pobírající nemocenské dávky nebo důchod, neměli nárok na podporu. 17 Název systému je odvozen od belgického města Gentu, kde byl v roce 1921 poprvé uplatněn. 18 Gentský systém s sebou přinášel taktéţ četná negativa. Přesouval v podstatě celou polovinu nákladů na podpory nezaměstnaných na odborové organizace, pro které ale bylo velice obtíţné těmto závazkům na vyplácení podpor dostát. Na výplatu státního příspěvku vláda neposkytovala zálohy – vyplácely je odborové organizace ze svých prostředků a stát jim toto doplácel později. Gentský systém se ve své

18

Představoval systém dobrovolného pojištění pro případ nezaměstnanosti. Dával dělníkům příleţitost dobrovolně se pojistit u svých odborových organizací, na kterých tedy spočívala hlavní starost o nezaměstnané, zatímco obec poskytovala k této podpoře pouze určitý příspěvek. Nárok na podporu tak měli v podstatě jen odborově organizovaní a nemocensky pojištění občané. Dle principů gentského systému mohl podporu dostat odborově organizovaný zaměstnanec, který se oficiálně přihlásil jako nezaměstnaný, a to ve výši, kterou mu poskytne v nezaměstnanosti jeho odborová organizace. Podporu navíc mohl dostat jen ten, kdo byl členem odborů nejméně 3, později díky novele provedené vládním nařízením z roku 1933 aţ 6 měsíců před ztrátou zaměstnání, přičemţ ji mohl pobírat nejvýše 13, od roku 1930 pak 26 (ve výjimečných případech 39) týdnů v roce. Tento systém se tedy nevztahoval na všechny potřebné, coţ se později ještě prohloubilo. Odbory byly organizovány podle povolání a reprezentantem zaměstnanců vůči zaměstnavatelům byly závodní nebo revírní rady, jeţ byly později přejmenované na závodní výbory. Zásadním nedostatkem gentského systému bylo to, ţe neposkytoval principiální řešení situace. Navíc připoutával odbory ke státní politice. Postupem času se ukázalo, ţe prudce přibývá počet těch, na které se gentský systém nevztahoval. Musely tak být rozvinuty i jiné formy podpory – viz níţe. Podle zákona z 5. června 1933 byla provedena první novela gentského systému, kterou si vyţádal především neúnosný nápor na odborové pokladny. Dvojnásobně se prodlouţila doba vyplácení podpory - ze třinácti týdnů na dvacet šest, prodlouţilo se i vyplácení státního příspěvku, který byl vázán na příspěvek vyplácený odbory. Státní příspěvek byl zvýšen na dvojnásobek aţ trojnásobek. V konečném důsledku tak tvořil dvě třetiny aţ tři čtvrtiny celé vyplácené podpory. Výše podpory zůstala stejná – 12 Kč denně, změnila se tedy pouze její struktura. Za omezujících podmínek byl nezaměstnanému vyţivujícímu děti zvýšen státní příspěvek aţ na čtyřnásobek. Pokud bral ve větší rodině podporu pouze jeden nezaměstnaný, byla tato částka pro celou rodinu samozřejmě zcela nedostatečná.

podstatě hodil spíše do normálních ekonomických poměrů a nikoli do doby hospodářské krize, coţ se posléze ukázalo taktéţ v praxi. Zdroj: Interpelace poslance Tesky ke gentskému systému Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, [online]. 2011, [citováno dne 16. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: >http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t4456_00.htm<

19

Vládním nařízením z roku 1933, jeţ bylo ohlášeno jen jako přechodné opatření, došlo ke sníţení podpor a tím také ke zpřísnění podmínek pro její přidělování. Jak jiţ jsem zmínila výše, šlo především o prodlouţení doby členství v odborové organizaci na 6 měsíců, dále byla vyloučena jakákoli forma zakupování tohoto členství – např. zpětným splacením příspěvků. Byl taktéţ zpřísněn předpis o moţnosti odmítnout zaměstnání nabízené zprostředkovatelnou práce. Nejcitelnější bylo sníţení státního příspěvku, jeţ dostávala odborová organizace na podporu nezaměstnaného, a to na dvojnásobek (dvaapůlnásobek u ţenatého, trojnásobek u toho, kdo pečoval o více neţ jednu další osobu). Byla sníţena i maximální výše příspěvku. Následkem těchto reforem bylo celkové sníţení podpory v nezaměstnanosti, které bylo sice u různých kategorií pracovníků rozdílné, v průměru ale činilo 20%. Toto vládní nařízení, jeţ bylo, jak jsem zmínila výše, zprvu pojímáno jako dočasné, bylo nakonec prodluţováno aţ do roku 1938.

3.5 Velká hospodářská krize a její vliv na systém zabezpečení v nezaměstnanosti Na podzim roku 1929 vypukla světová hospodářská krize, jeţ znamenala obrovský ekonomický a hospodářský šok pro celou společnost a nadlouho zůstala hlubokým traumatem, které mělo klíčový vliv nejen na události bezprostředně následující, ale taktéţ na velkou část poválečné historie. Nezaměstnanost třicátých let uţ nepředstavovala jen břímě, určitý sociální problémem, ale byla čímsi, co přímo ohroţovalo samotnou lidskou existenci. Státy, jeţ byly touto krizí zasaţeny – nevyjímaje Československo, nebyly na řešení problému masové nezaměstnanosti připraveny a na ta řešení, která by mohla být účinná, neměly finanční prostředky. O to byla celá situace katastrofálnější. Československo bylo touto krizí zasaţeno poněkud později, kulminovala zde aţ v létě roku 1933. Problémem se ukázala být struktura československého průmyslu, jeţ byla nevýhodná a samotný československý trh tak byl předimenzován. Stali jsme se exportním státem, kterému chyběl trh bývalé monarchie. Státy totiţ všeobecně reagovali na krizi především zvyšováním cel, omezením importů a jasnou preferencí vlastní výroby. Rok 1933 tak byl nejen nejhlubším bodem krize, ale také bodem kulminace

20

nezaměstnanosti. Docházelo k poklesu mezd. Prudce poklesl vývoz – na 28,5%19 roku 1929, průmyslová výroba se dostala zhruba na 60 % úrovně roku 1929. Nezaměstnanost vzrostla velice výrazně – v březnu roku 1933 bylo úředně registrováno kolem 978 000 nezaměstnaných. Toto číslo ovšem neodráţí úplně celou smutnou realitu, jelikoţ úřední registrace zahrnovala jen ty, kteří se ucházeli o práci ve zprostředkovatelnách práce, jejichţ síť nebyla na území Československa v některých krajích dostatečná. Oficiální čísla taktéţ nezahrnují osoby, které měli například práci příleţitostnou atd. Podle některých odhadů se nejvyšší skutečné číslo nezaměstnaných blíţilo k 1 milionu a 200 tisícům a spolu s rodinnými příslušníky postihovala nezaměstnanost zprostředkovaně asi 3 miliony občanů ČSR20. Realita této nešťastné doby by se dala velice výstiţně shrnout tak, ţe v podstatě neexistovala rodina, která by nebyla hospodářskou krizí nějakým způsobem postiţena. Vláda se snaţila sníţit sociální dopady krize různými způsoby. Zvyšovala státní příspěvky v nezaměstnanosti, uchylovala se k nouzovým poukázkovým a stravovacím akcím, dávala příleţitost ke komunálním a veřejným pracím – např. oprava a zlepšení silnic a ulic, stavba vodovodů a kanalizací atd., docházelo k odkladům exekucí zadluţených podniků. I z tohoto důvodu má velký význam rozsáhlá novelizace gentského systému, k níţ v této době došlo. Dvojnásobně se prodlouţila doba vyplácení podpory - ze 13 týdnů na 26, prodlouţilo se i vyplácení státního příspěvku, který byl vázán na příspěvek vyplácený odbory. Odbory by ale tak velký nápor na své pokladny nebyly schopny zvládnout. Státní příspěvek byl proto zvýšen na dvojnásobek aţ trojnásobek. V konečném důsledku tak tvořil dvě třetiny aţ tři čtvrtiny celé vyplácené podpory. Výše podpory zůstala stejná – 12 Kč denně, změnila se tedy pouze její struktura. Pokud bral ve větší rodině podporu pouze jeden nezaměstnaný, byla tato částka pro celou rodinu samozřejmě zcela nedostatečná. Do novelizace byl taktéţ prosazen termín „mimořádná nezaměstnanost,“ který měl dělníkům ve zvlášť těţce postiţených oblastech a odvětvích prodlouţit výplatu podpory o dalších 12 měsíců (výše této prodlouţené podpory pak byla zkrácena na polovinu).

19

BUCHTOVÁ Boţena a kolektiv. Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém. 1.vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2002. 38 s. 20 BUCHTOVÁ Boţena a kolektiv. Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém. 1.vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2002. 38 s.

21

Velice podstatnou změnou v péči o nezaměstnané, kterou uţ jsem v počátku této kapitoly nastínila, bylo ustanovení o produktivní péči o ně spočívající v podpoře Ministerstva sociální péče pro schválené projekty veřejného zájmu, které byly uskutečňovány obcemi, okresy nebo soukromými podnikateli. Podnikatel měl nárok na státní příspěvek 10 Kč na jednoho dělníka za jeden den. Takto podporovaný nezaměstnaný byl ale na druhou stranu povinen přijmout zaměstnání i mimo místo svého pobytu. Pokud by odmítl, mělo to za následek ztrátu podpory v nezaměstnanosti. Péče o nezaměstnané měla ale i nadále své trhliny. Mnoho nezaměstnaných podporu nedostávalo vůbec – důvodem byla v první řadě nedostatečná a řídká síť zprostředkovatelen práce, jejichţ návštěva a dobrozdání podmiňovaly výplatu podpory, v některých oblastech. Vedle podpor v nezaměstnanosti tak byly i proto organizovány stravovací akce. Docházelo ke zřizování nocleháren pro nezaměstnané, kde za přespání a polévku kaţdý platil 3 koruny, v zimních měsících fungovaly tzv. ohřívárny. Lidé bez podpory podle gentského systému dostávali poukázky na potraviny – ţebračenky – v hodnotě 10 Kč, pokud šlo o ţenatého, tak 20 Kč. Tyto poukázky dostávali lidé aţ na výjimky jednou za týden. Za zmínku stojí taktéţ program „národní svépomoci,“ který organizovaly socialistické strany a jejich přidruţené organizace. Spočíval v tom, ţe zaměstnaní byli vyzýváni, aby se ve prospěch nezaměstnaných vzdali 1 procenta ze svého platu. Ministerstvem zásobování byla před zimou 1931/32 vyhlášena tzv.“bramborová akce.“21

3.6 Vládní nařízení č. 101/1940 Sb., o podporách v nezaměstnanosti a vládní nařízení č. 250/1943 Sb., o podpoře při včleňování do práce Vládní nařízení č. 101/1940 Sb. zrušilo gentský systém a nahradilo ho systémem státních podpor v nezaměstnanosti. Podporu v nezaměstnanosti dostávaly práce schopné osoby, jeţ byly nezaviněně nezaměstnané (byly nedobrovolně nezaměstnány a vztahovalo se na ně povinné pojištění pro případ nemoci), a to v zásadě za splnění 2 podmínek. Primárně se musely o práci aktivně hlásit (pravidelně a včas) a dále pak musela být ohroţena výţiva jejich

21

KÁRNÍK Zdeněk. České země v éře první republiky (1918 – 1938). Díl druhý, Československo a české země v době krize a ohrožení (1930 – 1935). 1. vyd. Praha : Nakladatelství Libri, 2002. s. 99-100.

22

nebo jejich rodinných příslušníků. O tom, zda byla jejich výţiva skutečně ohroţena, rozhodovaly úřady práce,22 jeţ byly zřízeny jako nástupci zprostředkovatelen práce. Podporu v nezaměstnanosti tvořila hlavní podpora a rodinné příplatky. Tyto dvě sloţky byly vyměřovány na základě mzdových tříd. 23 Rodinné příplatky nebyly vypláceny na ty rodinné příslušníky, kteří byli schopni obstarat si obţivu vlastní prací nebo z vlastních prostředků. Pro nabytí nároku na podporu byla taktéţ stanovena určitá čekací doba trvající sedmi dnů počítající se od čtvrtého dne trvání nezaměstnanosti. Kdo podporu v nezaměstnanosti skutečně obdrţel, musel se pravidelně hlásit u úřadu práce o práci – den, doba i místo hlášení byly stanovovány úřadem práce. 30. 9. 1943 bylo toto vládní nařízení nahrazeno vládním nařízením č. 250/1943 Sb., o podpoře při včleňování do práce. Ta byla poskytována, aby se usnadnilo nastoupení

do

práce,24

v době

trvání

pracovního

poměru

a

právě

v

době nezaměstnanosti. Jejím cílem bylo, aby se osoba schopná včlenění do práce plně věnovala své práci a dosahovala tak nejlepšího pracovního výsledku pro blaho své i celku. Při přechodné nezaměstnanosti si díky této podpoře mohla zachovat potřebnou sílu pro opětovné brzké začlenění do práce. V době

nezaměstnanosti

byla

potřebným

poskytována

podpora

v nezaměstnanosti, zvláštní podpora pro nezaměstnané a nemocenské pojištění. Přiznávat a vyplácet podpory příslušelo úřadu práce. Podpora v nezaměstnanosti se opět skládala ze základní částky25 a z rodinných příplatků pro rodinné příslušníky, jejichţ okruh byl taktéţ vymezen tímto nařízením. Nezaměstnaný se musel osobně hlásit na úřadu práce a teprve pokud pro něj neměl úřad práce v danou chvíli ţádné zaměstnání, obdrţel nezaměstnaný průkazní lístek a tiskopisy nutné k přiznání podpory. Tento průkazní lístek v podstatě slouţil jako výhradní průkaz o době nezaměstnanosti,

22

Dělo se tak v podstatě ve správním řízení o přiznání podpory. Podpora mohla být zcela nebo částečně odepřena, pokud úřad práce zjistil, ţe si nezaměstnaný můţe obstarat obţivu jako zemědělec nebo ţivnostník, eventuelně prací v podniku svých rodinných příslušníků. Podporu přiznal úřad práce pod podmínkou, ţe se nezaměstnaný podrobil odbornému školení nebo vykonával prospěšné práce. 23 Mzdová třída byla stanovena dle výdělku, který by nezaměstnanému náleţel v jeho posledním zaměstnání. 24 Příkladem tohoto typu podpory byla podpora pro první nastoupení mladistvých do práce, příspěvky na odborná školení, podpora pro opatření potřebné pracovní výstroje atd. 25 Základní částka byla vyměřována dle mzdových tříd, které byly určeny na základě výdělku, jeţ byl vyplácen v posledním zaměstnání.

23

dokazoval plnění ohlašovací povinnosti a pobírání podpory v nezaměstnanosti. Nezaměstnaný ho musel předkládat při kaţdé výplatě podpory. 26 Pro úplnost dodávám, ţe výše uvedené vládní nařízení bylo zrušeno vládním nařízením č. 109/1952 Sb., o úpravě zaměstnavatelské části pojistného, které bylo posléze nahrazeno zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění.

3.7 Období let 1948 – 1989 Ústava 9. května a stejně tak i socialistická ústava 1960 garantovala právo na práci, přičemţ ústava z roku 196027 výslovně prohlašovala, ţe socialistická hospodářská soustava nezaměstnanost ani nezná. Období let 1948 - 1989 bylo charakteristické především tím, ţe existovala povinnost pracovat a pomocí různých nástrojů bylo dosahováno plné zaměstnanosti. Nejdůleţitější a zároveň poslední právní normou, kterou bych na tomto místě chtěla podrobněji zmínit, byl zákon č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly. 28 Národní výbory měly povinnost zajišťovat občanům moţnost uplatnit jejich právo na práci, coţ v prvé řadě předpokládalo informovat zájemce o pracovních příleţitostech.29 Za zabezpečení zaměstnání uchazeči o zaměstnání byl odpovědný národní výbor30, v jehoţ obvodu měl uchazeč trvalé bydliště. Pokud nebylo v obvodu uchazečova bydliště ţádné volné místo, měl národní výbor povinnost projednat pracovní umístění uchazeče v podniku v jiném okrese. Jestliţe uchazeč o zaměstnání splňoval veškeré předpoklady pro nástup na pracovní místo, nemohlo být podnikem bez váţného důvodu odmítnuto sjednání pracovního poměru. Důvody k odmítnutí byly taxativně upraveny zákonem. V případě, ţe by podnik chtěl odmítnout doporučeného uchazeče, musel to nejprve sdělit

26

Podpora byla vyplácena vţdy zpětně jednou týdně. V bodu II Prohlášení ústavního zákona 100/1960, Ústava Československé socialistické republiky, se výslovně uvádí, ţe osvobozená lidská práce se stala základním činitelem v celé společnosti a je nyní nejen povinností, ale i věcí cti kaţdého občana. 28 Tento zákon byl účinný v době od 10. 11. 1958 do 31. 01. 1991 a vycházel ze zásady úzké spolupráce podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly. Byl proveden vládním nařízením č. 92/1958 Sb. 29 Národní výbory organizovaly bezplatnou poradenskou sluţbu o pracovních příleţitostech – podniky měly totiţ povinnost hlásit volná pracovní místa národnímu výboru. 30 Za zabezpečení zaměstnání uchazeči byl odpovědný výkonný orgán příslušného národního výboru. 27

24

národnímu výboru, který pokud nesouhlasil s těmito důvody, vydal ve správním řízení rozhodnutí, na jehoţ základě musel být uchazeč podnikem přijmout. Na samotný pracovní poměr se v podstatě pohlíţelo nikoli jako na soukromoprávní obligační vztah, nýbrţ jako na veřejnoprávní poměr, vztah mezi zaměstnancem a národem, který byl reprezentován podnikem – zaměstnavatelem. Zaměstnanec tak pracoval a pracovat musel pro blaho společnosti jako celku. Protoţe existoval systém registrace pracovního poměru pomocí pracovních a později občanských průkazů, bylo těţké se práci vyhnout. Být nezaměstnaným bylo zakázáno a občané, kteří nepracovali, se vystavovali nebezpečí trestněprávnímu postihu, protoţe trestní zákon obsahoval trestný čin příţivnictví. Podle oficiálních proklamací nezaměstnanost ani neexistovala. Totalitní ekonomický systém se dokonce honosil tím, ţe nezaměstnanost byla zlikvidována. Pravdou je spíše fakt, ţe byla činěna uměle neviditelnou. Nezaměstnanost byla zakomponována do výrobní organizace totalitního ekonomického systému. Uměle se vytvářela určitá přezaměstnanost. Ovšem i v rámci centrálně plánované ekonomiky docházelo k jisté mobilitě pracovníků a přechodům z jednoho zaměstnání do druhého. Zabezpečení těchto osob řešila vyhláška, kterou se upravovalo zabezpečení pracovníků v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatření. V praxi se ovšem jednalo jen o velice malé příspěvky, které tak ani nemohli zajistit přiměřenou ţivotní úroveň. Se znovuzrozením trhu práce se ke slovu opět dostává nezaměstnanost, která se začíná znovu oficiálně objevovat aţ po roce 1989. Její míra má pochopitelně spíše vzestupnou tendenci. V roce 1990 byl přijat nový zákon o zaměstnanosti 1/1991 Sb., který s konečnou platností změnil interpretaci práva na práci31 jako právo na práci uţitečnou – tj. v právo na pracovní uplatnění těch, kteří chtějí a mohou pracovat a práci skutečně hledají, na rekvalifikaci potřebnou pro pracovní uplatnění na nových pracovních místech a na hmotné zabezpečení v případě nezaměstnanosti a rekvalifikace. 32

31

Právo na práci bylo do té chvíle interpretováno jako právo na pracovní umístění v souladu s odpovídající kvalifikací. 32 ŢÁKOVÁ, Jaroslava. Historické proměny nezaměstnanosti. Olomouc, 2010. s. 44. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky s celoškolskou působností. Vedoucí práce Pavel Neumeister. Dostupný z WWW: >http://theses.cz/id/cy8hrk/84037-583167715.pdf<

25

4. Politika zaměstnanosti 4.1 Politika zaměstnanosti a její zakotvení v právním řádu Politika zaměstnanosti je souhrnem opatření směřujících k zajištění maximální moţné úrovně zaměstnanosti. 33 Základem právní úpravy, jeţ upravuje zabezpečování politiky zaměstnanosti v České republice, je zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoZ“).34 Dle ZoZ je cílem státní politiky zaměstnanosti dosaţení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti. 35 Dosaţení plné zaměstnanosti je v jistém směru stavem utopickým, a to hned z několika důvodů. Pokud vezmeme v potaz hledisko ekonomické, dojdeme nutně k závěru, ţe je-li zaměstnanost plná, nemůţe být efektivní, a je-li naopak efektivní, nemůţe být plná.36 Sama ekonomika ke svému zdravému, funkčnímu chodu jistou míru nezaměstnanosti přímo vyţaduje, a to vzhledem k potřebě určitého rozsahu volných pracovních sil za účelem rychlé adaptace na potřeby trhu práce a moţnosti okamţitého nástupu do nového zaměstnaní a bude vţdy existovat jisté procento lidí, kteří zůstávají nezaměstnanými dobrovolně.37 Nezaměstnanost tedy není povaţována za váţný ekonomický a sociální problém do doby, neţ se stane masovou. 38 Politika zaměstnanosti vychází z pojetí práva na práci jako jednoho ze základních sociálních práv a z presumpce, ţe prostřednictvím podpory plné a produktivní zaměstnanosti při svobodné volbě povolání dochází k praktickému uskutečňování práva na práci. Právu na práci a jeho zakotvení v pramenech práva se budu věnovat níţe v této kapitole. Podílí se na ní stát a taktéţ hlavní aktéři na trhu práce, kterými jsou zaměstnavatelé, firmy, zaměstnanci a odbory, v neposlední řadě je významná spolupráce se sdruţeními osob se zdravotním postiţením, významné je i 33

BĚLINA Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 4.vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. 522 s. Česko. Zákon č. 435 ze dne 13. května 2004, o zaměstnanosti a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o zaměstnanosti). In Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 143, s. 8270-8313. 35 § 1 ZoZ 36 STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 2 s. 37 STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 2 s. 38 GALVAS Milan a kolektiv. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vyd. Brno : Masarykova univerzita Praha a nakladatelství Doplněk, 2004. 181 s. 34

26

hledisko územní – zde je nutno zmínit krajské a obecní úřady a různé profesní organizace. Tento systém tripartitní účasti39 a spolupráce je institucionálně zajišťován Radou sociální a hospodářské dohody40 (na úrovni nejvyšší) a poradními sbory úřadů práce (na úrovni regionální) 41. Státní správu v oblasti politiky zaměstnanosti vykonává Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen „MPSV“) a Úřad práce České republiky (dále jen „Úřad práce).42 Regulace trhu práce ze strany státu přímo vyplývá z odpovědnosti státu při vytváření lidsky důstojného ţivota jeho občanů. Stát je k účinné politice zaměstnanosti taktéţ zavázán četnými mezinárodními dokumenty a v neposlední řadě úmluvami Mezinárodní organizace práce. Politika zaměstnanosti přispívá k harmonizaci nabídky a poptávky na trhu práce, zpruţnění mechanizmů působících mezi nimi, jakoţ i k nalezení vhodného zaměstnání všem FO, jeţ mají zájem pracovat a to včetně těch, které jsou na trhu práce hůře uplatnitelné – např. zdravotně postiţení atd. Mezi hlavní činnosti, které jsou součástí státní politiky zaměstnanosti, patří např. zabezpečování práva na zaměstnání, vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání koncepcí zaměstnanosti, hospodaření s finančními prostředky na politiku zaměstnanosti, poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, opatření na podporu osob, které mají ztíţené postavení na trhu práce a další. 43 Okruh úkolů a činností spadajících do úseku státní politiky zaměstnanosti není ani ZoZ pojímán jako konečný a neustále se vyvíjí především v závislosti na situaci na

39

Tripartita představuje společný orgán představitelů vlády, podnikatelů a odborů. Vývoj tripartitního systému je spojen s činností Mezinárodní organizace práce (MOP), jeţ na tomto principu taktéţ od počátku fungovala. 40 Rada sociální a hospodářské dohody je iniciativním a dohodovacím orgánem vlády ČR, který vede tripartitní jednání. 41 STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd.Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 5 s. 42 Úřad práce České republiky byl zřízen zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně a doplnění některých zákonů. Česko. Zákon č. 73 ze dne 9. února 2011, o Úřadu práce České republiky a o změně a doplnění některých zákonů (zákon o Úřadu práce České republiky). In Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 29, s. 778-796. 43 SPIRIT Michal a kolektiv. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. 1. vyd. Praha : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 239 s. § 2 ZoZ podává legální výčet nástrojů politiky zaměstnanosti.

27

trhu práce a taktéţ pod vlivem poţadavků a podnětů ze strany EU.44 Právní předpisy v oblasti zaměstnanosti musí být v souladu nejen s předpisy EU,45 ale prvotně taktéţ s úmluvami Mezinárodní organizace práce (Úmluva č. 88 o službách zaměstnanosti, Úmluva č. 122 o politice zaměstnanosti, Úmluva č. 150 o správě práce, Úmluva č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů, Úmluva č. 168 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti zaměstnanosti).46 Dalším dokumentem, který ukládá povinnost státu snaţit se o dosaţení co nejvyšší úrovně zaměstnanosti a rovněţ povinnost státu poskytovat bezplatné sluţby zaměstnanosti, je Evropská sociální charta.47

4.2 Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti V souvislosti s realizací státní politiky zaměstnanosti rozlišujeme aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti. Příkladem pasivní politiky zaměstnanosti je poskytování dávek. 48 ZoZ definuje aktivní politiku zaměstnanosti jako souhrn opatření směřujících k zajištění maximální moţné úrovně zaměstnanosti49 a dále pak podává taktéţ výčet jednotlivých nástrojů, jimiţ je aktivní politika zaměstnanosti zabezpečována. Jsou jimi rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, 44

Politice zaměstnanosti je Evropskou unií věnován velký prostor a taktéţ přikládán velký význam. Klíčová je při tom tzv. Evropská strategie zaměstnanosti (součástí strategie Evropa 2020), jejímţ cílem je vytvářet nová a lepší pracovní místa v celé EU. V rámci této strategie tak došlo k vytyčení tří následujících cílů: do roku 2020 by mělo být zaměstnáno 75% osob ve věku 20 – 64 let / měl by se sníţit počet ţáků a studentů, kteří nedokončí školu pod 10 % a nejméně 40 % lidí ve věku 30 aţ 34 let by mělo mít dokončené vysokoškolské vzdělání / počet lidí, kteří ţijí v chudobě a sociálním vyloučení nebo jsou na pokraji chudoby a sociální vyloučení jim hrozí, by se měl sníţit alespoň o 20 milionů. Evropská strategie zaměstnanosti v podstatě poskytuje zemím EU základ pro výměnu informací, diskuzi a koordinaci jejich politik zaměstnanosti. Klíčovým finančním nástrojem pro realizaci politiky zaměstnanosti je Evropský sociální fond. Zdroj: Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí [online], [citováno dne 15. 4. 2011]. Dostupný z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/esf> Zdroj: Internetový portál Evropské komise – zaměstnanost, sociální věci a sociální začlenění [online], 2011 [citováno dne 15. 4. 2011]. Dostupný z WWW: >http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=101&langId=cs< 45 Poţadavek rovného zacházení reflektuje čl. 2 a čl. 3 Smlouvy o zaloţení Evropských společenství, podrobněji viz STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd.Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 4 s. 46 STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd.Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 4 s. 47 Evropská sociální charta Rady Evropy byla přijata Radou Evropy v roce 1961, účinná je od 1. 2. 1965, pro Českou republiku je závazná od roku 1999, kdy byla ratifikována. 48 § 2 odst. 1 písm. j) ZoZ 49 § 104 odst. 1 ZoZ

28

příspěvek na zapracování, překlenovací příspěvek a příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. 50 Aktivní politiku zaměstnanosti a zároveň správu na úseku zaměstnanosti zabezpečuje spolu s MPSV Úřad práce.

4.3 Právo na práci a jeho zakotvení v pramenech práva Jak jiţ jsem uvedla výše, politika zaměstnanosti vychází z práva na práci jako jednoho ze základních sociálních práv. Právo na práci je kategorií historickou a jeho obsah se v průběhu vývoje společnosti značně proměňoval. Je zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv,51 jejíţ článek 23 zakotvuje právo na práci – bez jakékoli diskriminace, právo na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a ochranu proti nezaměstnanosti.52 Zakotvení práva na prácí dále nalézáme i v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech 53 v části třetí, článku 6 jako právo kaţdého na příleţitost vydělávat si na ţivobytí svou prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme. Tento pakt upravuje taktéţ příslušné kroky k realizaci a ochraně tohoto práva. Problematikou práva na práci se zabývá rovněţ řada úmluv 54 a doporučení přijatých na půdě Mezinárodní organizace práce55 - za nejzávaţnější dokument týkající se práva na práci je povaţována Úmluva č. 122 o politice zaměstnanosti z roku 1964. 50

§ 104 odst. 2 ZoZ Všeobecná deklarace lidských práv byla přijata na základě návrhů Komise pro lidská práva OSN Valným shromáţděním OSN dne 10. 12. 1948, není mezinárodní smlouvou. 52 Čl. 23 Všeobecné deklarace lidských práv dále deklaruje také nárok na stejný plat za stejnou práci, nárok na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která zajišťuje občanu i jeho rodině ţivobytí odpovídající lidské důstojnosti. Odměna má být v případě, ţe je toho třeba, doplněna i prostředky sociálního zabezpečení. Dále je v tomto článku zakotveno i právo zakládat odborové organizace a přistupovat k nim. 53 Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech byl přijat 16. 12. 1966 a ratifikován a uveřejněn ve Sbírce zákonů č. 120/1976 Sb. 54 Úmluva č. 44 o opatřeních při nezaměstnanosti, Úmluva č. 88 a Doporučení o zprostředkování práce, Doporučení o poradenství při volbě povolání, Doporučení o odborné přípravě pro povolání, Úmluva č. 111 a Doporučení o diskriminaci v zaměstnání a povolání, Úmluva č. 142 a Doporučení o poradenství pro volbu povolání a odborné výchově pro rozvoj lidských zdrojů 55 Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization, zkratka ILO) byla zaloţena 28. července 1919, zaloţení a ústava této odborové organizace jsou součástí Versailleské mírové smlouvy – část XIII. Od roku1946 funguje jako specializovaná organizace OSN, jeţ si především klade za cíl usilovat o prosazování sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných pracovních práv. 51

29

Tato úmluva ve svém článku 1 stanoví, ţe „za účelem podpory hospodářského růstu a rozvoje, zvýšení ţivotní úrovně, krytí potřeby pracovních sil a překonání nezaměstnanosti a neúplné zaměstnanosti má kaţdý členský stát vyhlásit a provádět jako jeden ze svých hlavních cílů aktivní politiku zaměřenou na podporu plné a produktivní zaměstnanosti a svobodné volby povolání.“56 Z dalších dokumentů přijatých MOP, jeţ se významněji zabývají právem na práci, je to například Doporučení o politice zaměstnanosti z roku 1984, kde se jednoznačně uvádí, ţe „plné uznání práva na práci členskými státy by mělo být spojeno s prováděním hospodářských a sociálních opatření, jejichţ účelem je podporovat plnou a produktivní zaměstnanost při svobodné volbě zaměstnání“ 57, dále pak Úmluva č. 168 a Doporučení č. 176 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti z roku 1988. Právo na práci je stěţejním tématem i Evropské sociální charty a v neposlední řadě taktéţ komunitárního práva. V rámci komunitárního práva je to v prvé řadě především Sociální charta Evropského společenství z roku 1989, dále pak Charta základních práv pracujících,58 Charta Základních práv Evropské unie,59 kde je v článku 15 jednoznačně zakotveno právo kaţdého občana Evropské unie pracovat a vykonávat svobodně zvolené nebo přijaté povolání a celá řada nařízení a směrnic – nařízení Rady 1612/68 EHS o volném pohybu pracovníků v rámci společenství a směrnice Rady 68/360 EHS o zrušení omezení pro pohyb osob a bydlení pracovníků členských států a jejich rodinných příslušníků uvnitř společenství, jeţ jsou odrazem jednoho ze základních principů, na nichţ je Evropská unie postavena, a to principu volného pohybu osob, který zahrnuje i moţnost volného pracovního uplatnění v jednotlivých členských zemích. Další významnou zásadou, jeţ se rovněţ odráţí v četných směrnicích, je zásada rovného zacházení – ráda bych na tomto místě zdůraznila směrnici Rady 76/207 EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, 56

BĚLINA Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 4.vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010.502 s. BĚLINA Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 4.vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. 502 s. 58 Charta základních práv pracujících je pro nás jako pro člena EU závazná, ovšem jedná se pouze o závaznost politickou, obsahem jsou důleţitá sociální práva, jako je volný pohyb zaměstnanců, zlepšování pracovních a ţivotních podmínek, sociální ochrana, koaliční svoboda, odměňování za práci, právo zaměstnanců na informace a mnohá další významná sociální práva. 59 Charta základních práv Evropské unie byla přijata na zasedání Evropské rady v Nice v roce 2000. 57

30

odborné přípravě a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky, směrnice Rady 2000/43/ES, která provádí zásadu rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ a směrnice Rady 2000/78/ES, kterou je stanoven obecný rámec rovného zacházení v zaměstnání a při výkonu povolání. Vnitrostátním pramenem práva, jeţ je, jak uţ jsem uvedla výše, praktickým uskutečněním práva na práci, je ZoZ, který na národní úrovni komplexně upravuje celou oblast zaměstnanosti.

4.4 Právo na zaměstnání Na počátku této kapitoly bych ráda vymezila vzájemný vztah dvou pojmů, a to práva na práci a práva na zaměstnání. Právo na práci je pojmem širším, který ale není v našem právním řádu jednoznačně definován, a to ani Ústavou60 ani Listinou základních práv a svobod.61 Listina základních práv a svobod pouze v článku 26 odstavci prvém uvádí, ţe „kaţdý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakoţ i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost“. Právo na práci tedy obsahuje zapojení do kterékoli hospodářské činnosti, ve které individuum rozvíjí své schopnosti a uplatňuje své zájmy, zpravidla s cílem obstarat si prostředky ke své existenci, zatímco právo na zaměstnání je chápáno úţeji, protoţe se jím rozumí určitá forma závislé činnosti, závislé práce.62 Za závislou práci je povaţována taková práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti zaměstnavatele a zaměstnance, přičemţ se musí jednat o osobní výkon práce, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, eventuelně na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. ZoZ definuje ve svém § 10 právo na zaměstnání jako právo fyzické osoby, která chce a můţe pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších sluţeb za podmínek stanovených v tomto zákoně. Rozumí se tím tedy jednak právo na zprostředkování pracovního 60

Česko. Ústavní zákon č. 1 ze dne 16. prosince 1992, Ústava České republiky. Česko. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 62 STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd.Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 22 s. 61

31

uplatnění ve vhodném zaměstnání, jednak právo na podporu v nezaměstnanosti i v případě, ţe zaměstnání nebylo zajištěno.63 Právo na zaměstnání je podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) ZoZ přiznáno všem FO, které mají podle ZP způsobilost být zaměstnancem, 64 a za stejných podmínek i cizincům podle zákona o pobytu cizinců na území ČR, 65 kteří splňují podmínky pro zaměstnávání stanovené zákonem. Tímto ustanovením je vyjádřena zásada rovného zacházení a zásada zákazu diskriminace při uplatňování práva na zaměstnání. 66 Zakázána je tak diskriminace přímá i nepřímá, a to z důvodů,67 které taxativně vypočítává zákon o zaměstnanosti. Vycházejí z demonstrativního výčtu uvedeného v čl. 3 Listiny základních práv a svobod. Pojem diskriminace je rozšířen tím, ţe za diskriminaci se povaţuje i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolání nátlaku, směřujícího k diskriminaci, které můţe vyvolat stejně závaţné důsledky jako diskriminace samotná. Současně je taktéţ vymezeno jednání, které se za diskriminační nepovaţuje. Ze zmíněné úpravy zákazu diskriminace vyplývá právo FO domáhat se v případě, ţe došlo k porušení práv a povinností, jeţ ze zásady rovného zacházení vyplývají, upuštění od tohoto porušování a následně přiměřeného zadostiučinění. FO má také právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (výši určí na návrh soud), a to za podmínky, ţe byla ve značné míře sníţena její důstojnost a současně nebyla náprava sjednaná dle ZoZ dostatečná.68 Ráda bych se ještě podrobněji zastavila u podmínky, jeţ ZoZ stanovuje pro realizaci práva na zaměstnání, a sice ţe FO chce a zároveň můţe pracovat. Jak uţ jsem zmínila, FO musí mít v prvé řadě pracovněprávní způsobilost – předpokladem pro ni je jednak existence faktické pracovní schopnosti, dále pak to, ţe nesmí být soudem 63

BĚLINA Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 4.vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. 505 s. Způsobilost fyzické osoby být zaměstnancem neboli pracovněprávní způsobilost upravuje ZP v § 6. Jedná se tak o osobu starší 15 let s ukončenou povinnou školní docházkou. 65 Česko. Zákon č. 326 ze dne 30. listopadu 1999 o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (zákon o pobytu cizinců). In Sbírka zákonů České republiky. 1999, částka 106, s. 74067447. 66 Zásada zákazu diskriminace je obecně zakotvena i v čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966. 67 Zákonem stanovené diskriminační důvody jsou v souladu s úmluvami Mezinárodní organizace práce – s úmluvou č. 11 o diskriminaci. 68 GALVAS Milan a kolektiv. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vyd. Brno : Masarykova univerzita Praha a nakladatelství Doplněk, 2004.177 – 178 s. 64

32

zbavena způsobilosti k právním úkonům pro duševní poruchu, která není pouze přechodná69 nebo mít omezenou způsobilost k právním úkonům tak, ţe by to bránilo vzniku pracovněprávní způsobilosti. Omezení pracovněprávní způsobilosti je moţné vyslovením trestu zákazu činnosti v důsledku spáchání určitého trestného činu – právo na práci je tak omezeno na určitou dobu, která je předem ohraničená.70 FO musí být taktéţ schopna vykonávat soustavné zaměstnání – musí mít zdravotní a fyzické předpoklady, které nebrání výkonu zaměstnání. Pokud tyto předpoklady dány nejsou, Úřad práce poskytuje FO jiné sluţby, a to zpravidla v rámci pracovní rehabilitace. Podmínka „ucházení se o práci“ se pokládá za splněnou, pokud je vůle deklarována kvalifikovaným způsobem. Za kvalifikovaný způsob deklarace vůle se povaţuje písemná ţádost sepsaná osobně na krajské pobočce Úřadu práce a fakt, ţe FO poskytuje potřebnou součinnost. Moţnost poţádat o zprostředkování zaměstnání je dána nejen prostřednictvím Úřadu práce, ale také prostřednictvím agentur práce.

69

Česko. Zákon č. 40 ze dne 5. března 1964 občanský zákoník, § 10. In Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 1964, částka 19, s. 202-248. 70 BĚLINA Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 4.vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. 506 s.

33

5. Zprostředkování zaměstnání 5.1 Právo na zprostředkování zaměstnání Právo na zprostředkování zaměstnání lze povaţovat za základní prvek práva na práci. FO si můţe svobodně zvolit a zabezpečit zaměstnání a vykonávat je na celém území České republiky, stejně tak jako v zahraničí. Pod pojmem zprostředkování zaměstnání rozumíme vyhledávání zaměstnání pro FO, která se o práci uchází a vyhledávání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příleţitostí a zaměstnávání FO za účelem výkonu jejich práce pro uţivatele, kterým se rozumí jiná PO nebo FO, která práci přiděluje a dohlíţí na její provedení. 71 Zprostředkovatelskou činnost provádí Úřad práce nebo agentury práce. Úřad práce poskytuje FO jistou pomoc i v jiných oblastech neţ je jen zprostředkování zaměstnání – úhrada zdravotního pojištění, sociální dávky, nároky v oblasti sociálního zabezpečení, agentura práce se zaměřuje čistě na sluţby a informace vztahující se čistě k orientaci na trhu práce a k zabezpečení zaměstnání. 72

5.2 Zprostředkování zaměstnání agenturami práce a prameny právní úpravy Agentury práce jsou FO nebo PO, které mají povolení73 ke zprostředkování práce. Agenturní zaměstnávání je formou zprostředkování zaměstnání, která je vyhrazena pouze agenturám práce. Vyznačuje se menší mírou stability pracovního poměru, coţ vede k tomu, ţe je zájemci často vyhledáváno jako dočasné řešení jejich pracovního uplatnění v období, kdy hledají stabilnější pracovní vztah. Pracovní poměry sjednávané agenturou práce jsou většinou pracovními poměry na dobu určitou. Důleţité je uvědomit si, ţe při agenturních zaměstnávání ani neplatí zvláštní úprava a omezení pracovního poměru na dobu určitou. Právní úprava se proto 71

§ 14 odst. 1 písmeno a), b), c) ZoZ Definice zprostředkování zaměstnání, kterou uvádí § 14 zákona o zaměstnanosti, vychází z úmluvy MOP č. 181 o soukromých agenturách práce 72 STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 23 s. 73 Podmínky pro udělení tohoto povolení vypočítává § 60 a § 60a ZoZ

34

snaţí několika mechanismy alespoň částečně chránit postavení zaměstnance agentury práce při dočasném přidělení k uţivateli. Mezi tyto mechanismy patří především stanovení zásady nediskriminace, která se odráţí v tom, ţe agentura práce i uţivatel jsou povinni zabezpečit, aby platební a pracovní podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší neţ podmínky srovnatelného zaměstnance uţivatele. 74 Dále je v § 309 odst. 6 ZP omezeno dobou maximálně 12 kalendářních měsíců trvání dočasného přidělení pro 1 zaměstnavatele. Toto omezení ovšem není absolutní a můţe být prolomeno buď v případě, ţe o to poţádá zaměstnanec agentury práce, nebo jedná-li se o výkon práce na dobu zastupování zaměstnance uţivatele čerpajícího mateřskou nebo rodičovskou dovolenou. Rozsah agenturního zaměstnávání u uţivatele lze dle § 309 odst. 8 ZP omezit kolektivní smlouvou,

přičemţ ochrana takto

konstruovaná

je spíše určena

zaměstnancům uţivatele před moţnou konkurencí dočasných zaměstnanců agentury práce.75 Povaha agenturního zaměstnávání se tedy v mnoha ohledech liší od klasického pojetí zaměstnávání. Tento fakt byl zohledněn zákonodárcem i v ustanovení § 2 odst. 5 ZP, který stanoví, ţe výkon práce v rámci agenturního zaměstnávání, který by jinak nesplňoval znaky závislé práce,76 je za závislou práci přesto povaţován. Mezinárodním pramenem práva upravujícím agenturní zaměstnávání je Úmluva MOP č. 181 o soukromých agenturách práce,77 která agenturní zaměstnání vymezuje jako sluţby spočívající v zaměstnávání pracovníků (soukromou agenturou práce) s cílem dát je k dispozici třetí straně, kterou můţe být fyzická nebo právnická osoba (uţivatelský podnik), jeţ stanoví jejich úkoly a dohlíţí nad jejich provedením. 78 Na evropské úrovni došlo 17. 11. 2008 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání a byla tak naplněna snaha o zabezpečení jednotného standartu ochrany zaměstnanců agentur práce. K transpozici této směrnice 74

Česko. Zákon č. 262 ze dne 21. dubna 2006 zákoník práce, § 309 odst. 5. In Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 84, s. 3146-3241(dále jen „ZP“). K problematice rovnosti agenturního zaměstnávání více viz ŠTEFKO, Martin. Agenturní zaměstnávání – rovní a rovnější. Práce a mzda. 2009, ročník 57, číslo 3, s. 61-62. 75 GALVAS Milan, GREGOROVÁ Zdeňka, HRABCOVÁ Hana. Základy pracovního práva. 1. vyd. Praha : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2010. 67 – 68 s. 76 Definice závislé práce je obsaţena v ustanovení § 2 odst. 4 ZP. 77 Úmluva MOP č. 181 o soukromých agenturách práce byla vyhlášena sdělením Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Úmluvy č. 181 o soukromých agenturách práce pod č. 38/2003 Sb. m. s. a vstoupila pro Českou republiku v platnost v roce 2001. 78 čl. 1 bod 1 písm. b) Úmluvy MOP č. 181

35

do právních řádů členských států byla stanovena lhůta do 5. 12. 2011. Další významnou směrnicí, jeţ můţe mít určitý vliv na právní úpravu agenturního zaměstnávání, je směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Transpozice této směrnice má být členskými státy uskutečněna do 20. 7. 2011. V českém právním řádu je základní rámec právní úpravy zprostředkování zaměstnání obsaţena v ZoZ a částečně také v ZP.79 Právní úprava ZP detailně stanoví práva a povinnosti agentury práce, zaměstnance agentury práce i uţivatele. Důleţité je zdůraznit, ţe agenturní zaměstnávání nemá povahu ţivnosti a nevztahuje se na něj tedy ţivnostenský zákon80.

5.2.1 Vymezení rozsahu působnosti agentury práce Agentury práce mohou zprostředkovávat zaměstnání nejen na území ČR, ale i z území ČR do zahraničí a ze zahraničí na území ČR. Činí tak buď bezplatně, nebo za úhradu, a to včetně té, při které je dosahováno zisku. Úhrada ale v ţádném případě nemůţe být poţadována od FO, které bylo zaměstnání zprostředkováno.81 Pod pojmem zprostředkování zaměstnání agenturou práce formou dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce pro jinou FO nebo PO rozumíme uzavření pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti mezi FO (zaměstnancem) a agenturou práce za účelem výkonu práce u uţivatele, kterým je jiná FO nebo PO, která ukládá zaměstnanci úkoly a posléze i dohlíţí na jejich plnění. Vţdy tedy musí existovat písemné ujednání v pracovní smlouvě nebo v dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zavazuje zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce u uţivatele a zaměstnanec se zavazuje tuto práci pro uţivatele skutečně vykonávat.

79

hlava V. ZP – Agenturní zaměstnávání Česko. Zákon č. 455 ze dne 2. října 1991 o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon). In Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 1991, částka 87, s. 2122-2160. 81 Agentury práce mohou provádět zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. b) pouze za podmínky, ţe mají sjednáno pojištění pro případ svého úpadku a pro případ úpadku uţivatele, a to ve výši zajišťující výplatu mzdy do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku všech dočasně přidělených zaměstnanců. § 58a ZoZ 80

36

Za agenturní zaměstnávání se rovněţ pokládá situace, kdy je cizinec vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce na území ČR na základě smlouvy s českou PO nebo FO. Obsahem takové smlouvy je v podstatě pronájem pracovní síly.

5.2.2 Omezení agenturního zaměstnání Zaměstnanec, kterému byla udělena zelená karta, nesmí být agenturou práce dočasně přidělen k výkonu práce u uţivatele. Zelená karta představuje povolení k zaměstnání a současně povolení k pobytu. Cizinec je na jejím základě oprávněn k pobytu a výkonu zaměstnání na území ČR po dobu v ní uvedenou. Je vydávána vţdy na konkrétní pracovní místo, které je vedené v centrální evidenci volných pracovních míst obsaţitelných v reţimu zelených karet. Volným pracovním místem se rozumí místo, které nebylo obsazeno do 30 dnů od jeho oznámení Úřadu práce82 a pracovní místa, která Ministerstvo průmyslu a obchodu označí v centrální evidenci volných pracovních míst jako místo vhodné pro klíčový personál. Podmínkou pro zveřejnění volných pracovních míst v centrální evidenci, kterou vede MPSV, je souhlas zaměstnavatele. Na vydání zelené karty není právní nárok, přičemţ je navíc ještě právním předpisem stanoven seznam zemí, jejichţ státní příslušníci mohou o vydání zelené karty poţádat. Cílem, který zákonodárce při zavedení koncepce zelených karet sledoval, bylo nejen odstranění nadbytečných administrativních překáţek pro cizince při vstupu na český pracovní trh, ale také ulehčení situace a administrativního postupu pro české firmy, které projeví zájem zaměstnat cizince. O zelenou kartu můţe být zaţádáno na zastupitelském úřadě ČR v zahraničí. Je vydávána ve třech různých typech83 odlišených dle kvalifikace ţadatele a na tři různě dlouhá období s eventuální moţností prodlouţení platnosti. 84 Další omezení agenturního zaměstnávání představuje zákonné zmocnění obsaţené v § 64 ZoZ. Vláda je na základě tohoto ustanovení zmocněna stanovit

82

Výjimku tvoří pracovní místa úředníků územních samosprávných celků a pracovní místa zaměstnanců, kteří ve správních úřadech vykonávají státní správu. 83 typ A se vydává vysoce kvalifikovaným pracovníkům s vysokoškolským vzděláním a také na pracovní místa pro tzv. klíčový personál / typ B je vydáván pracovníkům na pracovní pozice minimálně s poţadavkem vyučení / typ C je určen pro všechny ostatní pracovníky, tedy i pro cizince bez vyučení. PASEKOVÁ, Veronika. Zelená a modrá karta. Práce a mzda. 2011, ročník 59, číslo 1, s. 32-36. 84 JOKLOVÁ Kateřina, RYŠAVÁ Jitka a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí. 1. vyd. Praha : Nakladatelství ASPI a. s., 2009. 49 – 51, 63 – 67 s.

37

nařízením druhy prací, které agentura práce nemůţe formou dočasného přidělení zprostředkovávat, pokud to vyţaduje situace na trhu práce. K vydání takového nařízení vlády došlo v souvislosti s omezením přístupu cizinců ze třetích zemí na náš pracovní trh. Toto nařízení bylo publikováno pod č. 64/2009 Sb. a stanoví, ţe agentura práce nemůţe pro cizince zprostředkovávat zaměstnání formou dočasného přidělení k výkonu práce u uţivatele pro takové druhy prací, k jejichţ výkonu postačuje niţší stupeň vzdělání neţ střední vzdělání s maturitní zkouškou a dále pak prací, které nejsou uvedeny v příloze k nařízení vlády č. 64/2009 Sb.

5.2.3 Povolení ke zprostředkování zaměstnání PO a FO mohou v zásadě ţádat o tři různá povolení ke zprostředkování zaměstnání. Jsou jimi povolení ke zprostředkování zaměstnání na území ČR, povolení ke zprostředkování zaměstnání cizinců na území ČR a povolení ke zprostředkování zaměstnanců do zahraničí. Povolení vydává MPSV na základě ţádosti PO nebo FO ve správním řízení, a to maximálně na dobu 3 let, přičemţ můţe být vydáno i opakovaně. Proti rozhodnutí je moţno podat do 15 – ti dnů od jeho oznámení podat rozklad. 85 Podmínkami pro udělení povolení FO je věk 23 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, odborná způsobilost a bydliště na území ČR. PO musí tyto podmínky splnit prostřednictvím FO, která vykonává funkci odpovědného zástupce pro účely zprostředkování zaměstnání, přičemţ FO můţe zastávat funkci odpovědného zástupce pouze u jedné právnické osoby a současně nesmí být drţitelem povolení ke zprostředkování jako FO. Zákon rozlišuje nezbytné náleţitosti ţádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání odlišně pro fyzické a právnické osoby. 86Podmínkou pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání PO nebo FO je souhlas Ministerstva vnitra, o který musí FO nebo PO poţádat. Ustanovení § 60a ZoZ se snaţí zabránit nezákonným aktivitám, jeţ se zprostředkováním zaměstnání souvisí – a to nejen neţádoucímu přístupu cizinců prostřednictvím agentur práce na náš trh práce a potaţmo na území České republiky, ale taktéţ nevhodným aktivitám souvisejícím se zprostředkováním našich státních příslušníků do ciziny. Počínaje rokem 2009 je proto nezbytné v rámci řízení o povolení 85

Česko. Zákon č. 500 ze dne 24. června 2004 správní řád, § 152. In Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 174, s. 9782-9827. 86 § 60 a § 61 ZoZ

38

ke zprostředkování zaměstnání zohlednit názor Ministerstva vnitra, který vychází ze zhodnocení informací bezpečnostního charakteru ze zdrojů policie a zpravodajských sluţeb týkající se ţadatele o povolení ke zprostředkování zaměstnání. 87 Povolení ke zprostředkování zaměstnání zaniká na základě 4 taxativně stanovených právních skutečností. Jsou jimi: smrt FO nebo zánik PO, výmaz podniku zahraniční osoby nebo organizační sloţky podniku zahraniční osoby z obchodního rejstříku, uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno a rozhodnutím MPSV o odejmutí povolení. MPSV povolení odejme, jestliţe PO nebo FO přestane splňovat zákonem stanovené podmínky, zprostředkovává zaměstnání v rozporu s podmínkami stanovenými v zákoně, v rozporu s vydaným povolením nebo s dobrými mravy, bez sjednaného pojištění (eventuelně nedoloţí v zákonné lhůtě doklad o tomto pojištění), pokud o to agentura sama poţádá, dále pak pokud agentura opakovaně neplní oznamovací povinnost vůči MPSV nebo pokud poruší povinnost, kterou agenturám práce ukládá §§ 308 a 309 ZP. MPSV povolení odejme i v případě, ţe Ministerstvo vnitra odvolá souhlas s vydáním povolení ke zprostředkování zaměstnání.88

5.2.4 Informační a evidenční povinnost agentury práce ZoZ ukládá v § 59 agenturám práce vést evidenci počtu volných míst, na které je poţadováno zprostředkování zaměstnání, FO, kterým zprostředkovaly zaměstnání a svých zaměstnanců, které dočasně přiděluje k výkonu práce u uţivatelů. Dále pak agentury práce sdělují kaţdoročně do 31. ledna běţného roku údaje za předchozí kalendářní rok MPSV pro statistické účely počet volných pracovních míst, na které bylo poţadováno zprostředkování zaměstnání do přímého pracovněprávního vztahu, počet jimi umístěných osob a počet jejich zaměstnanců, kteří byly dočasně přiděleni k výkonu práce u uţivatele. Informační povinnost je nezbytná vzhledem k tomu, aby mohlo MPSV plnit své úkoly v oblasti politiky zaměstnanosti. ZoZ proto upravuje i základní povinnosti agentur práce v souvislosti se statistickým zjišťováním. Pokud agentury práce tyto výše zmíněné povinnosti neplní, je to důvodem pro uloţení pokuty aţ do výše 500 000 Kč, pokud pak povinnosti neplní opakovaně, zakládá to důvod pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, jak jiţ bylo popsáno výše. 87

STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 83 s. 88 § 63 ZoZ

39

5.2.5 Dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce a její právní povaha ZP upravuje v §§ 308 a 309 určitý komplex vztahů vznikajících mezi třemi subjekty agenturního zaměstnávání, kterými jsou agentura práce, zaměstnanec agentury práce a uţivatel. Tento komplex vztahů je v zásadě charakterizován dvěma dvoustrannými smlouvami – smlouvou mezi agenturou práce a uţivatelem a smlouvou mezi agenturou práce a zaměstnancem agentury práce. Povaha dohody agentury práce s uţivatelem o dočasném přidělení zaměstnance je velice specifická. Nelze ji jednoznačně klasifikovat ani jako vztah obchodněprávní, ani jako vztah pracovněprávní. Je uzavírána podle § 261 obchodního zákoníku89 s tím, ţe její obsahové náleţitosti stanovuje § 308 ZP. Tato dohoda musí být taktéţ pod sankcí relativní neplatnosti uzavřena vţdy písemně. 90 Praxe je mnohdy zcela opačná. Vzhledem k tomu, ţe se jedná v podstatě o vztah mezi dvěma podnikateli, kterými agentura práce i uţivatel bezpochyby jsou, při jejich podnikatelské činnosti, přiklání se odborná veřejnost spíše k názoru, ţe jde o vztah obchodněprávní. 91 Výčet podstatných obsahových náleţitostí této dohody stanovuje taxativně v § 308 písm. a) – h) ZP. Úprava v ZP je kogentní, v ostatních otázkách neupravených ZP se pouţije obchodní zákoník. Dle ustanovení § 309 ZP92 přiděluje agentura práce zaměstnance k uţivateli na základě písemného jednostranného pokynu agentury práce. Tento pokyn je čistě pracovněprávním úkonem a jeho náleţitosti jsou vymezeny v § 309 odst. 2 ZP. Obsahem pokynu má být dle zákonného vymezení název a sídlo uţivatele, místo výkonu práce u uţivatele, doba trvání dočasného přidělení, určení vedoucího zaměstnance uţivatele oprávněného přidělovat zaměstnanci práci a kontrolovat ji, podmínky jednostranného prohlášení o ukončení výkonu práce před uplynutím doby

89

Česko. Zákon č. 513 ze dne 5. listopadu 1991 obchodní zákoník. In Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 1991, částka 98, s. 2474-2562. 90 § 308 odst.2 ZP, § 21 odst. 1 ZP 91 BĚLINA Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 4. doplněné a přepracované vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. 511 s. BĚLINA Miroslav a kolektiv. Zákoník práce. Komentář. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. 788 - 789 s. 92 Ustanovení § 309 odst. 4 a 5 ZP je dle § 362 odst. 1 ZP ustanovením kogentním a není tak moţno se od něj odchýlit.

40

dočasného přidělení zaměstnance agentury práce a informaci o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách srovnatelného zaměstnance uţivatele.

5.3 Zprostředkování zaměstnání Úřadem práce Úřad práce93 zprostředkovává zaměstnání na území České republiky a v případech stanovených vyhlášenou a ratifikovanou mezinárodní smlouvou, jíţ je Česká republika vázána taktéţ z území České republiky do zahraničí a naopak ze zahraničí na území České republiky. 94 Zprostředkování zaměstnání v mezinárodním rozsahu se děje především prostřednictvím systému EURES,95 který představuje informační sluţbu veřejných sluţeb zaměstnanosti členských států EU, Evropského hospodářského prostoru (EHP) a Švýcarska. Tato sluţba je určena zájemcům o zaměstnání v zahraničí a taktéţ zahraničním zaměstnavatelům, kteří hledají vhodné kandidáty za hranicemi svého státu. Základním úkolem sítě EURES je poskytovat sluţby, jeţ jsou uţitečné pro pracovníky, uchazeče a zájemce o zaměstnání, ale i pro zaměstnavatele, v podstatě tedy pro všechny, kteří chtějí aktivně vyuţít svého práva volného pohybu osob.96 Zaměstnání

do

zahraničí

lze

zprostředkovat

výhradně

se

souhlasem

zaměstnance. Úřad práce poskytuje sluţbu zprostředkování zaměstnání bezplatně.97 Povinnost zprostředkovat a zabezpečit FO práci vyvstává pro tu krajskou pobočku Úřadu práce, v jejímţ obvodu má FO bydliště. Vţdy by měl být kladen důraz na to, aby bylo zprostředkováno zaměstnání vhodné. Vhodné zaměstnání98 je takové, které zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, bylo sjednáno na dobu

93

Úřad práce je správní úřad s celostátní působností, jeţ je řízen MPSV (ten je jeho nadřízeným správním úřadem). Sídlem Úřadu práce je Praha. V Úřadu práce působí generální ředitelství, krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu. Součástí krajských poboček jsou kontaktní pracoviště. Bliţší podmínky organizačního uspořádání Úřadu práce stanoví statut a organizační řád, které vydává generální ředitel s předchozím souhlasem ministerstva práce a sociálních věcí. 94 Úřad práce plní úkoly v oblastech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a státní sociální podpory. § 4 odst. 1 ZoZ 95 EURopean Employment Services 96 Poskytování těchto sluţeb je umoţněno dvěma základními cestami. Na jedné straně jsou to databáze zveřejněné na EURES, na straně druhé pak informační a poradenské sluţby nabízené EURES poradci a kontaktními pracovníky přímo na úřadech práce. 97 Na základě Úmluvy MOP č. 88 o sluţbách zaměstnanosti jsou smluvní státy povinny zabezpečit bezplatné zprostředkovatelny práce. Úmluva byla ratifikována 12. 6. 1950 a vyhlášena pod č. 17/1991 Sb. 98 § 20 ZoZ

41

neurčitou nebo na dobu určitou, která ale převyšuje 3 měsíce, délka pracovní doby tohoto zaměstnání představuje nejméně 80 % týdenní pracovní doby stanovené zákonem a zaměstnání odpovídá zdravotní způsobilosti, v tom nejlepším případě pokud moţno i kvalifikaci, schopnostem FO, dosavadní délce doby zaměstnání, moţnosti ubytování a dopravní dosaţitelnosti budoucího pracoviště. Úřad práce má moţnost uplatnit správní uváţení. Při posuzování vhodnosti zaměstnání záleţí v neposlední řadě na konkrétní situaci na trhu práce v daném regionu.

5.3.1 Způsob zabezpečování zaměstnání prostřednictvím Úřadu práce FO si můţe zajistit zaměstnání prostřednictvím Úřadu práce buď jako uchazeč o zaměstnání nebo jako zájemce o zaměstnání.

5.3.2 Zájemce o zaměstnání Zájemcem o zaměstnání by se dal v podstatě definovat ve třech bodech. Je jím jakákoli FO (přičemţ se můţe jednat o zaměstnance nebo i o podnikatele, který chce změnit obor, ve kterém je činný), o zprostředkování zaměstnání můţe poţádat kteroukoli krajskou pobočku Úřadu práce na území ČR (na základě písemné ţádosti poţádá o zařazení do evidence zájemců o zaměstnání99) a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Zájemce o zaměstnání má tedy podle platné právní úpravy právo na zprostředkování vhodného zaměstnání Úřadem práce, který mu eventuelně můţe zprostředkovat i rekvalifikaci. Ocitá se v podstatě ve stejném právním postavení jako FO v soukromých agenturách práce. Úřad práce ukončí vedení zájemce o zaměstnání ve výše zmíněné evidenci na jeho vlastní ţádost nebo také v případě, kdy neposkytuje Úřadu práce potřebnou součinnost.

5.3.3 Uchazeč o zaměstnání Uchazečem o zaměstnání je FO, která osobně poţádá o zprostředkování zaměstnání příslušnou krajskou pobočku Úřad práce, v jejímţ obvodu má bydliště,100 a

99

Údaje, které jsou pro tuto evidenci nezbytné a které by měly zároveň zajistit, ţe zájemci bude nalezeno vhodné zaměstnání, upravuje § 23 ZoZ. 100 Pokud FO nemá trvalé bydliště, nemůţe to být důvodem pro její nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Absence bydliště (trvalého pobytu) totiţ nepatří mezi zákonné důvody, pro něţ nelze ţadatele o zaměstnání zařadit do evidence uchazečů o zaměstnání (viz § 25 ZoZ). Pojem bydliště je pouhým

42

při splnění zákonem stanovených podmínek je zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. 101 Pokud uchazeč splní zákonné podmínky, můţe mu téţ vzniknout nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Uchazeč o zaměstnání je v § 25 ZoZ definován negativně, stanovením taxativního výčtu forem výdělečné činnosti a dalších skutečností, které brání FO stát se uchazečem o zaměstnání. Moţnost jistého výdělku v pracovněprávním nebo sluţebním poměru je připuštěna formou tzv. „nekolidujícího zaměstnání“. 102 Jedná se totiţ o vztahy, které mají rysy pracovněprávního vztahu nebo sluţebního poměru, ale vzhledem k jejich malému rozsahu nemohou slouţit jako hlavní zdroj příjmu FO. Pokud je tedy tato výdělečná činnost vykonávána v rozsahu kratším neţ polovina stanovené týdenní pracovní doby a měsíční výdělek je niţší neţ polovina minimální mzdy, přičemţ obdobně to platí v případě výkonu činnosti na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jestliţe je měsíční odměna nebo průměrná měsíční odměna niţší neţ polovina minimální mzdy, nebrání to FO stát se uchazečem o zaměstnání a být tak zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Podle § 39 odst. 2 písm. b) ZoZ jí to ale nově brání v tom, aby jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti. Uchazeč o zaměstnání musí výše uveden výdělečné činnosti krajské pobočce Úřadu práce nahlásit a také dokládat výši tohoto přivýdělku. Je povinen nahlásit výkon této činnosti bez ohledu na výši měsíčního přivýdělku nebo odměny a musí tak učinit při podání ţádosti o zprostředkování zaměstnání nebo nejpozději v den nástupu k výkonu této činnosti, a kritériem pro určení místní příslušnosti pobočky Úřadu práce a nemůţe tak být důvodem pro diskriminaci. Česko. Nejvyšší správní soud ČR. Rozsudek ze dne 23. 7. 2008, č. j. 4 Ads 40/2008-73. In Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu, 1708/2008. Dostupný také z WWW: < http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0040_4Ads_0800073A_prevedeno.pdf> 101 § 26 odst. 1 ZoZ stanoví, ţe FO je zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání dnem podání ţádosti – za předpokladu, ţe splní zákonné podmínky stanovené ZoZ v § 25 odst. 1. § 25 odst. 2 stanoví, kdy se FO uchazečem o zaměstnání stát nemůţe. Uchazečem o zaměstnání se tak nemůţe stát osoba, která je v dočasné pracovní neschopnosti. Nejvyšším správním soudem ČR byla řešena otázka, jak má být postupováno v situaci, podá – li FO ţádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v době trvání některé z překáţek. Vzhledem ke znění § 26 odst. 1 není legálně moţné jakkoli posunout datum zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání. Pokud je ţádost o zařazení do evidence podána v době předcházející dni ukončení pracovní neschopnosti FO, nemůţe úřad práce (krajská pobočka Úřadu práce) postupovat jinak, neţ ţádost o zařazení FO do evidence uchazečů o zaměstnání zamítnout dle § 26 odst. 3 ZoZ. Česko. Nejvyšší správní soud ČR. Rozsudek č. j. 4 Ads 42/2008 – 95 ze dne 29. 8. 2008. In Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, 1864/2009. Dostupný také z WWW: 102 STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 43 s.

43

ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce dále dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. Zároveň mu tato činnost nesmí bránit v řádné součinnosti při zprostředkování řádného zaměstnání. FO je zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání počínaje dnem podání písemné ţádosti o zprostředkování zaměstnání, přičemţ pokud je této ţádosti uchazeče o zaměstnání vyhověno, neděje se tak ve správním řízení. Naopak Úřad práce rozhodně ve správním řízení o nezařazení FO do evidence uchazečů o zaměstnání. Důvodem je ochrana právní jistoty FO. Ta má v tomto případě moţnost podat proti rozhodnutí úřadu práce opravný prostředek. Poţádá – li FO o zprostředkování zaměstnání nejpozději do 3 pracovních dnů po skončení zaměstnání nebo jiných činností, které jsou uvedeny v § 25 odst. 1 nebo činností, které jsou dle § 41 odst. 3 povaţovány za tzv. náhradní doby zaměstnání, zařadí se do evidence uchazečů o zaměstnání ode dne následujícího po skončení zaměstnání nebo výše zmíněných činností. Zákon tak zvýhodňuje ty, kteří se rozhodli okamţitě hledat nové zaměstnání. Vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání je totiţ i předpokladem pro poskytování podpory v nezaměstnanosti. Nepominutelným pozitivem je i to, ţe tím, ţe se uchazeč přihlásí na krajské pobočce Úřadu práce ihned, dojde také ke kontinuálnímu navázání pojistných dob pro účely důchodového a zdravotního pojištění. Skutečnosti rozhodné pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání musí uchazeč doloţit při podání ţádosti o zařazení do evidence. Pokud tak z nějakého důvodu učinit nemůţe, lze toto nahradit četným prohlášením. Údaje, které evidence obsahuje, musí slouţit výhradně k účelům, pro který byly získány – tím je zprostředkování zaměstnání a vztahuje se na ně rovněţ zákon o ochraně osobních údajů. Jakékoli změny rozhodné pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, je uchazeč povinen hlásit osobně nebo písemně nejpozději do 8 kalendářních dnů, coţ se vztahuje i na změnu bydliště a to z toho důvodu, ţe krajská pobočka Úřadu práce převádí uchazeče ke dni změny pod tu krajskou pobočku Úřadu práce, která je obvodem příslušná jeho novému bydlišti. 103 Pokud tato lhůta nebyla dodrţena, má to za následek sankci ve formě vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Úřad práce ukončí vedení 103

Uchazeč o zaměstnání má na základě § 28 ZoZ právo poţádat příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce o zprostředkování zaměstnání krajskou pobočkou Úřadu práce, v jejímţ správním obvodu se skutečně zdrţuje. Uchazeč pro to ale musí mít závaţné důvody. Jestliţe se krajské pobočky Úřadu práce o příslušnosti nemohou dohodnout, je jejich povinností obrátit se na MPSV, které místní příslušnost závazně určí.

44

zaměstnance v evidenci uchazečů o zaměstnání, pokud nastane některá z právních skutečností uvedených v § 29 ZoZ. Ukončení v evidenci není na rozdíl od vyřazení z evidence upraveného v § 30 ZoZ postihováno sankcí. O vyřazení z evidence je rozhodováno ve správním řízení. Uchazeč má právo se proti rozhodnutí odvolat k MPSV, a to prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce, která toto prvoinstanční rozhodnutí vydala. Toto odvolání zásadně nemá odkladný účinek. Jestliţe je tedy případné odvolání posouzeno kladně, nároky a dávky se přiznávají a doplácejí zpětně. Jako sankce působí doba, po kterou nemůţe být uchazeč znovu zařazen do evidence. Je odstupňována dle závaţnosti jednotlivých skutečností. To, ţe uchazeč není veden v evidenci, pro něj má samozřejmě řadu nepříjemných důsledků, které spočívají především v nemoţnosti dostávat podporu v nezaměstnanosti, ani případné dávky z jiných systému – má rovněţ povinnost zpětně uhradit zdravotní pojištění.

5.3.4 Zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání Zvýšená péče ze strany sluţeb zaměstnanosti se poskytuje uchazečům o zaměstnání, kteří ji potřebují z důvodu svého zdravotního stavu, věku, péče o dítě nebo z jiných závaţných důvodů. ZoZ jednotlivé skupiny osob vymezuje 104 v § 33, přičemţ jde zpravidla o osoby, jejichţ uplatnění na trhu práce je z nejrůznějších důvodů problematické. Krajská pobočka Úřadu práce můţe v případech výše zmíněných vypracovat s uchazečem tzv. individuální akční plán, který obsahuje postup a časový harmonogram plnění opatření ke zvýšení moţnosti uplatnění uchazeče na trhu práce. Při zpracovávání tohoto plánu se vychází především z dosaţené kvalifikace uchazeče, jeho zdravotního stavu, moţností a schopností. Obligatorně se individuální akční plán zpracovává pro uchazeče, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetrţitě déle neţ 5 měsíců. Uchazeč je povinen poskytovat součinnost při vypracování, aktualizaci i vyhodnocení individuálního akčního plánu. Musí plnit podmínky v něm stanovené. Jestliţe se tak bez váţného důvodu neděje a uchazeč v tomto směru nespolupracuje 104

Toto vymezení respektuje Úmluvu MOP č. 186 o podpoře zaměstnanosti a ochraně před nezaměstnaností, která nejen specifikuje, kterým osobám by měla být poskytnuta zvláštní péče, ale taktéţ dává signatářům úmluvy moţnost vybrat si minimálně 5 kategorií a ty posléze na trhu práce chránit. Výběr jednotlivých chráněných skupin by tak měl odpovídat specifické situaci a trhu práce jednotlivých států.

45

s Úřadem práce, můţe to být i důvodem pro vyřazení z evidence uchazeče o zaměstnání. Zpět do evidence pak můţe být zařazen aţ po uplynutí 6 měsíců. 105 Cílem individuálního akčního plánu je zvýšení aktivity uchazeče o zaměstnání formou individuálního přístupu ze strany Úřadu práce. Nástroj by měl motivovat uchazeče k tomu, aby si našel uplatnění na trhu práce, eventuelně aby se například i formou rekvalifikace na své budoucí uplatnění na trhu práce lépe připravil a stal se tak na trhu práce atraktivnějším. Na vyţádání Úřadu práce jsou zaměstnavatelé rovněţ povinni vybrat z hlášených volných pracovních míst ta, která jsou vhodná pro uchazeče o zaměstnání, kterým má být věnována zvýšená pozornost. V charakteristice pracovního místa jsou pak povinni uvést, ţe se jedná o pracovní místo vyhrazené nebo vhodné pro osobu se zdravotním postiţením.

105

§ 30 odst. 4 písm. b) ZoZ BIČÁKOVÁ, Olga. Osoby se zdravotním postiţením vyţadují zvýšenou ochranu na trhu práce i v období hospodářské recese. Práce a mzda. 2009, ročník 57, číslo 7, s. 33-45.

46

6. Zabezpečení v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci v ČR 6.1 Podpora v nezaměstnanosti Podpora v nezaměstnanosti je jedním z hlavních nástrojů pasivní politiky zaměstnanosti. Je upravena v hlavě III ZoZ a plní dvě elementární funkce. První z nich je funkce alimentační, která po jistou dobu pomáhá zajistit uchazeči základní ţivotní úroveň. Podpora v nezaměstnanosti by ale uchazeče o zaměstnání měla vést i k tomu, aby se svým vlastním přičiněním snaţil opět zaměstnání získat nebo se rekvalifikovat.106

6.1.1 Podmínky vzniku nároku Jestliţe Úřad práce nezprostředkoval uchazeči o zaměstnání vhodnou práci a uchazeč o zaměstnání nenastoupil rekvalifikaci, náleţí mu podpora v nezaměstnanosti. Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který kumulativně splnil následující podmínky, které taxativně vymezuje ZoZ v § 39. V rozhodném období107 získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností, která zakládá povinnost odvádět pojistné důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti dobu důchodového pojištění v délce minimálně 12 měsíců. Rozhodným obdobím jsou poslední 3 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Do předchozího zaměstnání se započítávají i tzv. náhradní doby zaměstnání.108 Jedná se o činnosti odpovídající mezinárodně uznávaným standardům náhradních dob zaměstnání a činností, které jsou zakotveny naší právní úpravou v souvislosti 106

GALVAS Milan a kolektiv. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vyd. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Galvas, 2004. 202 s. 107 § 41ZoZ 108 Za náhradní dobu zaměstnání povaţujeme dobu: pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně (dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů) / přípravy osoby se zdravotním postiţením k práci (§72 ZoZ) / osobní péče o dítě do 4 let věku / osobní péče o FO, která se dle zvláštního právního předpisu povaţuje za osobu závislou na pomoci jiné FO ve stupni II, ve stupni III nebo ve stupni IV(středně těţká, těţká nebo úplná závislost dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů), pokud s uchazečem o zaměstnání trvale ţije a společně uhrazují náklady na své potřeby, tyto podmínky se nevyţadují, pokud jde o osobu, která se pro účely důchodového pojištění povaţuje za osobu blízkou / výkonu dlouhodobé dobrovolnické sluţby na základě smlouvy dobrovolníka s vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra (dle zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické sluţbě), ve znění pozdějších předpisů, nebo výkonu veřejné sluţby na základě smlouvy o výkonu veřejné sluţby (dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů), pokud rozsah vykonané sluţby překračuje v průměru 20 hodin v kalendářním týdnu / osobní péče o FO mladší 10 let, která se dle zvláštního právního předpisu povaţuje za osobu závislou na jiné osobě ve stupni I.

47

s některými jinými instituty. Z důvodu své sociální a společenské závaţnosti jsou postaveny na roveň zaměstnání. Při součtu dob zaměstnání se nepřihlíţí ke krátkodobému zaměstnání a zaměstnání a jiné výdělečné činnosti, které byly vykonány v souběhu s vedením v evidenci uchazečů o zaměstnání. Důvodem je fakt, ţe se jedná zpravidla o aktivity tak malého rozsahu, ţe by příjem z ní nestačil uchazeči k obţivě. Uchazeč musí osobně poţádat krajskou pobočku Úřadu práce, u které je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a ke dni, k němuţ má být podpora přiznána, nebýt poţivatelem starobního důchodu. To z toho důvodu, ţe v opačném případě je jiţ finančně zabezpečen z jiného systému. O podpoře v nezaměstnanosti je rozhodováno ve správním řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podkladem je písemná ţádost uchazeče o zaměstnání. V rámci správního řízení musí uchazeč doloţit veškeré potřebné podklady109 související se započitatelnou dobou rozhodnou pro vznik nároku, jakoţ i doloţit doklady, které osvědčují jeho předchozí příjmy, protoţe ty jsou pro výpočet výše podpory v nezaměstnanosti rozhodné. Proti rozhodnutí Úřadu práce se uchazeč můţe odvolat.110 Pokud jsou výše uvedené podmínky splněny, má uchazeč právo na podporu v nezaměstnanosti ode dne podání písemné ţádosti o podporu v nezaměstnanosti. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je případ, kdy uchazeč o zaměstnání poţádal o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti do 3 pracovních dnů po skončení předchozího zaměstnání, eventuelně jiné výdělečné činnosti. Pak je mu podpora v nezaměstnanosti přiznána ode dne následujícího po skončení zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. 111 V § 39 odst. 2 ZoZ je naopak vymezeno, komu nárok na podporu v nezaměstnanosti nepřísluší. Nárok na podporu v nezaměstnanosti tak nemá uchazeč, který byl v posledních 6 měsících před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání propuštěn z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, přičemţ zákon přímo odkazuje na

109

§ 42 odst. 2 ZoZ STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 63 s. 111 § 42 odst. 2. ZoZ 110

48

ta ustanovení ZP, která stanovují důvody pro okamţité zrušení pracovního poměru a taktéţ moţnost výpovědi z těchto důvodů. Dále není moţno nárok přiznat za podmínky, ţe uchazeč o zaměstnání sám a opakovaně v posledních 6 měsících ukončil bez váţného důvodu vhodné zaměstnání, jeţ mu bylo Úřadem práce zprostředkováno. Zaměstnavatelé mají povinnost tyto 2 uvedené důvody vyznačovat v potvrzení o zaměstnání, které je uchazeč povinen předloţit k ţádosti o podporu v nezaměstnanosti, na základě které je následně posuzován jeho právní nárok na vznik podpory. 112 Nárok nemá ani ten uchazeč, kterému vznikl podle zvláštních právních předpisů, na které ZP taktéţ přímo odkazuje, 113 nárok na výsluhový příspěvek a tento příspěvek je vyšší neţ podpora v nezaměstnanosti, která by mu jinak náleţela. Pokud je podpora v nezaměstnanosti niţší neţ tento výsluhový příspěvek, poskytuje se podpora v nezaměstnanosti ve výši doplatku.114 Nárok nemá ani ten, kdo vykonává tzv. nekolidující zaměstnání115 a dále taktéţ ten, komu z posledního zaměstnání náleţí odchodné, odstupné nebo odbytné. Podpora v nezaměstnanosti v těchto případech náleţí aţ po uplynutí doby, která odpovídá výši poskytnutého odstupného, odbytného nebo odchodného.

6.1.2 Podpůrčí doba V případě, ţe uchazeč splní výše uvedená kritéria pro přiznání nároku na podporu v nezaměstnanosti, náleţí mu tato podpora po tzv. podpůrčí dobu, jeţ je upravena v § 43 ZoZ. Délka podpůrčí doby zohledňuje věk uchazeče (pro starší uchazeče je hledání si nového uplatnění na trhu práce problematičtější) a celkovou odpracovaná doba, po kterou uchazeč o zaměstnání přispíval do pojistných a daňových systémů. U uchazeče do 50 let věku činí 5 měsíců, od 50 let do 55 let 8 měsíců a nad 55 let věku 11 měsíců, přičemţ rozhodujícím je vţdy věk dosaţený ke dni podání ţádosti o podporu v nezaměstnanosti.

112

LEIBLOVÁ Zdeňka. Zákon o zaměstnanosti s komentářem včetně prováděcích předpisů. 5. aktualizované vyd. Praha : Nakladatelství Anag, 2009. 42 s. 113 vojáci z povolání a příslušníci Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské sluţby České republiky, Bezpečnostní informační sluţby a Úřadu pro zahraniční styky a informace 114 § 50 odst. 7 ZoZ 115 A to ke dni, k němuţ mu má být podpora v nezaměstnanosti přiznána.

49

Nárok na podporu v nezaměstnanosti je vyloučen po dobu, po kterou uchazeč pobírá starobní důchod, je ve vazbě nebo jsou mu poskytovány dávky nemocenského pojištění s výjimkou těch, které jsou uchazeči poskytovány z účasti na nemocenském pojištění z titulu výkonu činností dle § 25 odst. 3 ZoZ nebo zaměstnání podle § 25 odst. 5 ZoZ.116 Zákonem je taktéţ vyloučen souběh podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci (vyplácení podpory v nezaměstnanosti je na dobu vyplácení podpory při rekvalifikaci zastaveno), stejně jako souběh nemocenského pojištění a podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci (běh podpůrčí doby se po dobu vyplácení nemocenského pojištění zastaví a pokračuje aţ poté, co se přestanou vyplácet dávky v nezaměstnanosti).117 Další omezení pro poskytování podpory v nezaměstnanosti představuje § 44a ZoZ, který nově stanoví, ţe pokud uchazeči o zaměstnání přísluší z posledního zaměstnání

odchodné,

odbytné

nebo

odstupné,

poskytne

se

mu

podpora

v nezaměstnanosti aţ po uplynutí doby odpovídající výši odstupného odbytného nebo odstupného. Pokud se uchazeč o zaměstnání dostane do evidence Úřadu práce opakovaně, řeší jeho nárok na podporu v nezaměstnanosti ustanovení § 48 a § 49 ZoZ, a to diferencovaně podle toho, zda byla nebo nebyla podpůrčí doba jiţ vyčerpána. Jestliţe uchazeči v posledních 3 letech před zařazením do evidence celá podpůrčí doba neuplynula a po uplynutí její části získal opět zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce kratší neţ 3 měsíce, má uchazeč nárok na podporu v nezaměstnanosti po zbývající část podpůrčí doby. Jestliţe uchazeči o zaměstnání v posledních 3 letech jiţ uplynula celá podpůrčí doba, je nárok na podporu v nezaměstnanosti přiznán za podmínky, ţe uchazeč po uplynutí této podpůrčí doby získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 6 měsíců. Tato doba se nepoţaduje, jestliţe byl uchazeč nucen skončit zaměstnání, eventuelně jinou výdělečnou činnost ze zdravotních důvodů (musí být vţdy doloţeno písemně)118 nebo z důvodů uvedených ve zvláštním 116

§ 44 odst. 1 ZoZ § 44 odst. 2, 3 ZoZ § 46 ZoZ 118 LEIBLOVÁ Zdeňka. Zákon o zaměstnanosti s komentářem včetně prováděcích předpisů. 5. aktualizované vyd. Praha : Nakladatelství Anag, 2009. 44 s. 117

50

právním předpise119 nebo proto, ţe zaměstnavatel porušil podstatnou povinnost vyplývající z právních předpisů, kolektivní smlouvy nebo sjednaných pracovních podmínek. V obou variantách musí být splněna podmínka celkové doby předchozího zaměstnání – tj. 12 měsíců účasti na důchodovém pojištění v posledních 3 letech. Účelem ustanovení § 48 a § 49 ZoZ je především zamezit spekulativnímu uplatňování nároku na podporu v nezaměstnanosti.

6.1.3 Zánik nároku na podporu v nezaměstnanosti Podpora v nezaměstnanosti náleţí výhradně osobě, která se stala uchazečem o zaměstnání, z čehoţ vyplývá, ţe v případě ukončení120 nebo vyřazení121 z evidence uchazečů o zaměstnání přestává FO splňovat základní podmínku pro poskytování podpory v nezaměstnanosti. Nárok tak ze zákona zaniká, stejně tak jako zaniká uplynutím podpůrčí doby.

119

ZoZ odkazuje na § 52 písm. a) – c) ZP, kde jsou upraveny následující výpovědní důvody: zrušení zaměstnavatele nebo jeho části, přemístění zaměstnavatele nebo jeho části a nadbytečnost zaměstnance. 120 § 29 ZoZ 121 § 30 ZoZ Uchazeč o zaměstnání můţe být vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, jestliţe maří součinnost s úřadem práce - § 30 odst. 2 písm. e) ZoZ, přičemţ § 31 ZoZ poskytuje demonstrativní výčet toho, co je povaţováno za maření součinnosti s úřadem práce. Jedním z důvodů je i nedostavení se na úřad práce bez vážných důvodů ve stanoveném termínu. Dle judikatury NSS je za váţný důvod moţno povaţovat i účast uchazeče na pracovním pohovoru, jelikoţ snaha uchazeče o nalezení zaměstnání je z hlediska ZoZ povaţována za ţádoucí a je v podstatě jedním z cílu, který je tímto zákonem sledován. Termín pohovoru ovšem musí být stanoven ze strany budoucího zaměstnavatele. Uchazeč ale musí v zákonné lhůtě § 27 odst. 2 ZoZ doloţit úřadu práce (krajské pobočce Úřadu práce) důvody své nepřítomnosti. V opačném případě můţe dojít k jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s Úřadem práce. Česko. Nejvyšší správní soud ČR. Rozsudek č. j. 4 Ads 42/2008-95 ze dne 28. 12. 2007. In Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu, 1864/2009. Dostupný také z WWW: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0042_4Ads_0800095A_prevedeno.pdf Naopak za vážné důvody dle § 5 písm. c) nelze dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2007, spis. zn. 1 Cad 76/2006 povaţovat odmítnutí pracovního místa z hlediska špatné dopravní dostupnosti. Jiţ za působnosti předchozí právní úpravy zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti došel Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku k závěru, ţe rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání je konstitutivním právním aktem a je moţno jej vydat pouze za předpokladu, ţe zákon stanoví, který správní úřad (věcně a místně příslušný) a za jakých hmotněprávních podmínek můţe takové rozhodnutí vydat. Jen tak je naplněna ústavní garance zakotvená v čl. 2 Ústavy a čl. 2 Listiny základních práv a svobod spočívající v omezení uplatňování státní moci pouze v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon. Česko. Nejvyšší správní soud ČR. Rozsudek č. j. 6 Ans 1/2003 – 101 ze dne 26. 10. 2004. In Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu, 652/2006. Dostupný také z WWW: >http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2003/0001_6Ans_0300101A_prevedeno.pdf>

51

6.1.4 Výše podpory v nezaměstnanosti Výše podpory v nezaměstnanosti122 se stanovuje procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku,123 který byl u uchazeče zjištěn a naposledy pouţíván v jeho posledním ukončeném zaměstnání v rozhodném období podle ZP. U uchazeče, který naposledy před tím, neţ byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání, vykonával samostatnou výdělečnou činnost, se výše podpory stanovuje procentní sazbou z posledního

vyměřovacího

základu 124 v rozhodném období

přepočteného na 1 kalendářní měsíc. Jestliţe ukončil uchazeč o zaměstnání před zařazením do evidence ve stejný den více pracovních poměrů nebo pracovní poměr a samostatnou výdělečnou činnost, jeţ jsou dobou důchodového pojištění, stanoví se výše podpory v nezaměstnanosti z částky, která je součtem průměrných měsíčních čistých výdělků nebo součtu průměrného měsíčního čistého výdělku a vyměřovacího základu. Jestliţe ale uchazeč o zaměstnání ukončoval tyto činnosti různě – v různé dny, vychází se při výpočtu podpory v nezaměstnanosti z činnosti, která byla ukončena jako poslední. 125 Procentní sazba126 je diferencována dle toho, jak dlouho uchazeč o zaměstnání podporu v nezaměstnanosti jiţ pobírá. Činí tak 65 % výdělku (vyměřovacího základu) po dobu prvních 2 měsíců, 50 % výdělku po dobu dalších 2 měsíců a 45 % výdělku po zbývající podpůrčí dobu, která závisí na věku uchazeče a činí tak 1, 4 nebo 7 měsíců. Rozdílná výše sazby má především motivovat uchazeče o zaměstnání k hledání zaměstnání v počátečních měsících nezaměstnanosti. Nově ZoZ stanoví další omezení spočívající v tom, ţe v situaci, kdy uchazeč o zaměstnání ukončil své poslední zaměstnání před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání sám nebo dohodou se zaměstnavatelem, činí procentní sazba podpory v nezaměstnanosti pouze 45 %

122

§ 50 ZoZ Průměrný měsíční výdělek se stanovuje z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, vypočtených dle podmínek a sazeb, které platí pro zaměstnance v měsíci, ve kterém se průměrný měsíční výdělek zjišťuje. 124 na základě zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti 125 STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 73 s. 126 Při stanovení procentní sazby vycházel zákonodárce taktéţ z Úmluvy MOP č. 168 o podpoře zaměstnanosti a o ochraně proti nezaměstnanosti. 123

52

průměrného měsíčního výdělku nebo vyměřovacího základu. 127 V odstavci 6 § 50 ZoZ je stanoven taktéţ limit maximální výše podpory v nezaměstnanosti, a to 0,58násobkem průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. – 3. čtvrtletí kalendářního roku, který předmětnému roku předcházel. 128 Existují i případy, kdy uchazeč o zaměstnání nemůţe bez svého zavinění doloţit výši průměrného čistého měsíčního výdělku nebo vyměřovacího základu – ačkoli ovšem prokazatelně pracoval, nelze u něj průměrný měsíční výdělek nebo vyměřovací základ stanovit a zároveň ale splnil podmínku doby předchozího zaměstnání započtením náhradní doby. Tento případ řeší ZoZ v § 51 odst. 1 tak, ţe odvozuje podporu v nezaměstnanosti z částky průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. – 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícímu roku, ve kterém byla podána ţádost o podporu v nezaměstnanosti a stanovuje výši podpory v nezaměstnanosti následovně – 0,15násobek průměrné mzdy za první 2 měsíce, 0,12násobek za další 2 měsíce a 0,11násobek po zbytek podpůrčí doby. Jestliţe poslední výdělečná činnost nebyla dobou důchodového pojištění, ale uchazeč splnil podmínku pro přiznání podpory v nezaměstnanosti, kterou je doba důchodového pojištění v délce nejméně 12 měsíců v posledních 3 letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání, stanovuje se podpora v nezaměstnanosti z posledního známého průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu pocházejícího ze zaměstnání, kterým uchazeč získal potřebnou dobu důchodového pojištění. 129 Zákonodárce se takto snaţí zabezpečit uchazeče alespoň určitou minimální částkou. Pokud uchazeč dodatečně doloţí potvrzení o svých příjmech, Úřad práce podporu v nezaměstnanosti doplatí, popřípadě dodatečně sníţí. 130 Nárok na podporu nebo jednotlivou splátku podpory zaniká uplynutím 5 let ode dne, kdy měla být podpora čí její splátka poskytnuta. Pokud se dodatečně zjistí, ţe byla podpora uchazeči neprávem odepřena nebo byla vyplácena niţší podpora, neţ uchazeči po právu náleţela, eventuelně byla přiznána od pozdějšího dne, neţ od kterého náleţela, bude mu rozhodnutím Úřadu práce

127

§ 50 odst. 3 ZoZ Výše průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. - 3. čtvrtletí předcházejícího roku je vyhlašována ministerstvem práce a sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením, které je uveřejněno ve Sbírce zákonů - § 57 odst. 2 ZoZ. 129 § 52 ZoZ 130 § 55 odst. 1 ZoZ 128

53

dodatečně přiznána nebo zvýšena a následně doplacena. Tento nárok je ale moţno uplatnit opět po dobu 5 let ode dne, kdy měla být podpora vyplacena. Jestliţe je ale situace taková, ţe podpora poskytovaná uchazeči byla vyšší částce nebo se dokonce poskytuje neprávem, rozhodne Úřad práce o jejím sníţení nebo zastavení její výplaty, a to ode dne následujícího po dni, kterým uplynulo období, za které jiţ byla vyplacena. Právní úprava v tomto případě zohledňuje dobrou víru uchazeče a nepoţaduje po něm, aby přeplatek vrátil, protoţe k chybnému vyplácení nedošlo jeho vinou. Situaci, kdy uchazeč v dobré víře o tom, ţe mu podpora náleţí, nebyl a Úřadu práce neoznámil nebo zamlčel důleţitou skutečnost podmiňující poskytování podpory, dále pokud nesplnil svou oznamovací povinnost vůči úřadu práce, řeší ustanovení § 55 odst. 2. Uchazeč je povinen neprávem poskytnuté finanční prostředky úřadu práce vrátit.131 Opět zde figuruje lhůta 5 let, po jejichţ uplynutí dojde k zániku nároku Úřadu práce na vrácení poskytnutých prostředků.132

6.2 Podpora při rekvalifikaci 6.2.1 Vymezení pojmu rekvalifikace Rekvalifikace133

je

jedním

z nejdůleţitějších

nástrojů

aktivní

politiky

zaměstnanosti státu. Představuje získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udrţování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se povaţuje rovněţ získání kvalifikace pro pracovní uplatnění FO, která doposud ţádnou kvalifikaci nezískala.134 Kaţdá, i absolutně elementární změna

131

Taktéţ pokud Úřad práce dojde k závěru, ţe existovala skutečnost, jeţ by bránila zařazení nebo vedení uchazeče o zaměstnání v evidenci uchazečů o zaměstnání můţe Úřad práce rozhodnout o povinnosti vrátit poskytnutou podporu v nezaměstnanosti dle § 55 odst. 3 ZoZ pouze za předpokladu, ţe jiţ předtím kvůli té samé skutečnosti pravomocně rozhodl o vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání. Česko. Nevyšší správní soud ČR. Rozsudek č. j. 3 Ads 40/2008 – 114 ze dne 30.6.2009. In Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, 1960/2009. Dostupný z WWW: 132 Pětiletá lhůta se opět počítá od kaţdé splátky samostatně. Právo Úřadu práce na vrácení neprávem přijaté podpory v nezaměstnanosti podléhá prekluzi a nikoli promlčení. Česko. Nejvyšší soud ČR. Usnesení ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 305/2006. In Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, 2007. Dostupný také z WWW: 133 ZP na rozdíl od ZoZ nezná pojem rekvalifikace a rozlišuje mezi prohlubováním kvalifikace a zvýšením kvalifikace. 134 § 108 odst. 1 ZoZ

54

kvalifikace můţe být povaţována za rekvalifikaci, jestliţe umoţní další nebo nové pracovní uplatnění. 135 Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace je důleţité v prvé řadě posoudit uplatnitelnost dosavadní kvalifikace, zdravotní stav, schopnosti a zkušenosti fyzické osoby.

6.2.2 Podmínky vzniku nároku Nárok na podporu při rekvalifikaci má uchazeč o zaměstnání, který se účastní rekvalifikace zabezpečované úřadem práce 136 a současně není ke dni, k němuţ má být podpora při rekvalifikaci přiznána, poţivatelem starobního důchodu. 137 Poţivatel starobního důchodu je zabezpečen z jiného systému, tudíţ jiţ ţádné další finanční zabezpečení není potřeba. Na rozdíl od podpory v nezaměstnanosti, je o podpoře při rekvalifikaci rozhodováno z moci úřední.

6.2.3 Podpůrčí doba a výše podpory při rekvalifikaci Podpora při rekvalifikaci je poskytována po celou dobu rekvalifikace. Výše podpory při rekvalifikaci je stejně jako u podpory v nezaměstnanosti určována procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku, který byl u uchazeče zjištěn a naposledy pouţíván v jeho posledním ukončeném zaměstnání v rozhodném období podle zákoníku práce. Pokud uchazeč naposledy před zařazením do evidence Úřadu práce vykonával samostatnou výdělečnou činnost, stanoví se výše podpory při rekvalifikaci procentní sazbou z posledního vyměřovacího základu v rozhodném období přepočteného na 1 kalendářní měsíc. V případě, ţe uchazeč o zaměstnání ukončil ve stejný den více zaměstnání, eventuelně zaměstnání a samostatnou výdělečnou činnost, stanovuje se výše podpory na základě součtu průměrných měsíčních výdělků (vyměřovacího základu). Ustanovením § 44 ZoZ je vyloučen souběh podpory při rekvalifikaci s dávkami nemocenského pojištění, stejně jako poskytování podpory při rekvalifikaci v době, kdy by byl uchazeč 135

JOUZA, Ladislav. Rekvalifikace – cesta k novému zaměstnání. Právo pro podnikání a zaměstnání. 2010, ročník 19, s. 29-32. 136 Formy rekvalifikace, druhy nákladů rekvalifikace a nákladů s ní spojených, které jsou hrazeny úřady práce, stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí po dohodě s Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy prováděcím právním předpisem - § 109 odst. 5 ZoZ 137 § 40 odst. 1 ZoZ

55

o zaměstnání ve vazbě. Z logiky věci je samozřejmě vyloučeno i poskytování podpory při rekvalifikaci v období, kdy je uchazeč jiţ zabezpečen podporou v nezaměstnanosti. Procentní sazba podpory představuje 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. 138 V případech, kdy uchazeč o zaměstnání není schopen osvědčit výši průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu nebo toto u něj nelze stanovit, ale současně splňuje podmínku doby předchozího zaměstnání (náhradní doby), se podpora při rekvalifikaci stanovuje jako 0,14násobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Pokud poslední výdělečná činnost uchazeče před podáním ţádosti o podporu v nezaměstnanosti nebyla dobou důchodového pojištění, stanovuje se doba, ze které je následně vypočítáván vyměřovací základ pro podporu při rekvalifikaci totoţně jako v případě podpory v nezaměstnanosti. Bezdůvodné obohacení na straně Úřadu práce, stejně tak jako bezdůvodné obohacení na straně uchazeče o zaměstnání, je upraveno opět totoţně.

138

§ 50 odst. 3 ZoZ

56

7. Nároky uchazeče o zaměstnání v oblasti sociálního zabezpečení V zájmu komplexnosti této práce se v následující kapitole vymezím stručný přehled hmotných dávek, jimiţ je uchazeč o zaměstnání zajištěn v rámci sociálního zabezpečení (dávky hmotné nouze, státní sociální podpory a nemocenského pojištění) a rámcově definuji taktéţ jeho účast na důchodovém a zdravotním pojištění.

7.1 Zdravotní pojištění Zákonodárce koncipuje veřejné zdravotní pojištění v České republice tak, ţe zásadně kaţdý pojištěnec je současně plátcem pojistného, pokud tuto povinnost nemá stát. Dle § 7 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů,139 je právě uchazeč o zaměstnání od placení pojistného zproštěn a pojistné za něj hradí stát prostřednictvím státního rozpočtu.140 Pojistné je hrazeno prostřednictvím Ministerstva financí na zvláštní účet vedený u Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR.141 Uchazeč o zaměstnání je povinen nahlásit zdravotní pojišťovně, u které je pojištěn, své zařazení a následně pak i vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.

7.2 Nemocenské pojištění Nemocenské pojištění je sociální systém, jehoţ účelem je zabezpečit pojištěné osoby peněţitými dávkami v případě sociálních událostí, jeţ jsou krátkodobé povahy. Uchazeč o zaměstnání není účasten nemocenského pojištění. Jedinou výjimkou je situace, kdy ke vzniku pracovní neschopnosti dojde v ochranné lhůtě ze zaměstnání, jejíţ délka představuje zpravidla 7 dnů od skončení zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti. V tomto případě má uchazeč nárok na dávky nemocenského pojištění. Obdobně to platí pro nárok na peněţitou pomoc v mateřství. Zákon navíc poskytuje speciální ochranu taktéţ těhotným ţenám, jejichţ zaměstnání skončilo právě 139

Česko. Zákon č. 48 ze dne 7. března 1997, o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o veřejném zdravotním pojištění). In Sbírka zákonů České republiky. 1997, částka 16, s. 1186-1264. 140 Vyměřovacím základem je u uchazeče o zaměstnání minimální mzda. 141 TRÖSTER Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 140 – 143.

57

v době těhotenství. Ochranná lhůta v jejich případě činí 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. 142 Nárok na dávky vzniklý v ochranné lhůtě uplatňuje uchazeč u svého posledního zaměstnavatele, v případě, ţe byl samostatně výdělečně činný, u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Pojištěnec je povinen oznámit příslušné zdravotní pojišťovně nejpozději do 8 dnů skutečnosti rozhodné pro vznik nebo zánik práva státu platit za něj pojistné. 143

7.3 Důchodové pojištění Ze zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů144 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), jasně vyplývá, ţe uchazeč o zaměstnání je účasten důchodového pojištění po dobu, po kterou je mu vyplácena podpora v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci a dále pak nejvíce v rozsahu 3 let po dobu, kdy mu hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci nenáleţí. Tato doba se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod. 145 Dále platí, ţe doba, po kterou hmotné zabezpečení uchazeči nenáleţelo před dosaţením věku 55 let, se do účasti na důchodovém pojištění započítává maximálně v rozsahu 1 roku.146 Zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 je stanoveno, ţe se doba, po kterou byl uchazeč o zaměstnání veden v evidenci uchazečů o zaměstnání před 1. 1. 1996, započítává jako náhradní doba pro účel důchodového pojištění v plném rozsahu.

7.4 Hmotná nouze Jako hmotná nouze se definuje situace, kdy osoba nebo rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumoţňují uspokojovat základní ţivotní potřeby na úrovni akceptovatelné společností. Současně si tato osoba nemůţe potřebné příjmy opatřit a není tak schopna řešit tíţivou situaci vlastním přičiněním.

142

Česko. Zákon č. 187 ze dne 14. března 2006, o nemocenském pojištění. In Sbírka zákonů České republiky, § 15 odst. 1, 2. 2006, částka 64, s. 2330-2392. 143 DANĚK, Antonín. Zdravotní pojištění při ztrátě zaměstnání. Práce a mzda. 2010, ročník 58, číslo 9, 28 s. 144 Česko. Zákon č. 155 ze dne 30. června 1995, o důchodovém pojištění. In Sbírka zákonů České republiky. 1995, částka 41, s. 1986-2011. 145 § 5 odst. 1, písm. n zákona o důchodovém pojištění 146 Od 1. 1. 2009

58

Systém pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 147 a je jedním z nástrojů, jimiţ se stát snaţí bojovat proti neţádoucímu sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, ţe kaţdá osoba, která pracuje, má právo mít se lépe neţ ta, která nepracuje nebo se dokonce práci vyhýbá. 148 Mezi dávky, kterými je pomoc v hmotné nouzi řešena, řadíme příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamţitou pomoc. Splňuje-li uchazeč o zaměstnání podmínky stanovené zákonem o pomoci v hmotné nouzi, má nárok na poskytnutí předmětných dávek. O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a následně je i vyplácejí pověřené obecní úřady. 149

7.5 Státní sociální podpora Jako státní sociální podpora jsou označovány dávky poskytované osobám ve společensky uznaných sociálních situacích, kdy stát prostřednictvím jejich vyplácení částečně přebírá zodpovědnost za vzniklou sociální situaci. Systém státní sociální podpory zahrnuje přídavek na dítě, rodičovský příplatek, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné a dávky pěstounské péče a je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 150 Dávky státní sociální podpory nejsou nijak vázány na vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Výplatu dávek státní sociální podpory zajišťují kontaktní pracoviště úřadů práce příslušná dle místa trvalého pobytu ţadatele. Uchazeč o zaměstnání je povinen doloţit v předmětném období.

výši poskytované podpory v nezaměstnanosti

147

Česko. Zákon č. 111 ze dne 14. března 2006, o pomoci v hmotné nouzi. In Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1305-1328. 148 Zdroj: Informační portál Ministerstva práce a sociálních věcí. [online], 2011 [citováno dne 10. 4. 2011] WWW: >http://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/obecne< 149 V současné době je moţno o poskytnutí dávek v hmotné nouzi poţádat prostřednictvím elektronického formuláře o pomoci v hmotné nouzi. 150 Česko. Zákon č. 117 ze dne 26. května 1995, o státní sociální podpoře. In Sbírka zákonů České republiky. 1995, částka 31, s. 1634-1653.

59

8. Vliv Evropské unie na právní úpravu poskytování dávek v nezaměstnanosti 8.1 Úvod Přestoţe v sociálních systémech Evropské unie můţeme vysledovat jisté podobnosti a taktéţ vlády jednotlivých členských států usilují o určité přiblíţení svých sociálních systémů, vzhledem k odlišnostem historického a ekonomického vývoje kaţdého z těchto států a v neposlední řadě taktéţ vzhledem k odlišnosti jejich potřeb a moţností, se od sebe sociální systémy v jistém ohledu více, v jistém pak méně, odlišují. Tato skutečnost můţe jejich občanům způsobovat nemalé komplikace. Pokud by neexistovala jistá koordinace v systému sociálního zabezpečení, znamenalo by to v konečném důsledku závaţné ohroţení jedné ze základních svobod, jeţ se občanům Evropské unie dostává, a to ohroţení svobody volného pohybu promítající se do práva svobodně si vybrat členský stát, ve kterém chce jedinec pracovat. Smyslem koordinačních nařízení, která budou rozebrána posléze, je zajistit, aby migrující osoba, jeţ bude zaměstnána ve více členských státech, neztratila nárok na různé sociální dávky právě vzhledem ke své migraci. Právní úprava obsaţená v koordinačních nařízeních, je pro členské státy sice přímo závazná, ale nařízení současně nevedou ke komplexní harmonizaci sociálního zabezpečení ve všech státech EU. Ta je v současné době prakticky neproveditelná. 151 Nařízení směřují jen ke koordinaci různých systémů sociálního zabezpečení. ES tak plně respektuje svobodu členských států na volbu vlastního obsahu systému sociálního zabezpečení. Právo členských států na konstituování vlastních systémů sociálního zabezpečení bylo potvrzeno i Soudním dvorem ES v rozsudcích C – 238/82 Duphar a spol., C – 70/95 Sodemare a spol., C – 349/87 Paraschi, C-4-5/95 Stöber, Pereira.152

151

Vezmeme – li v úvahu nejen odlišnost jednotlivých systému sociálního zabezpečení, ale taktéţ odlišné mechanismy jejich financování. 152 BARANCOVÁ Helena et al. Pracovné právo v eúropskej perspektive. 1. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk s.r.o., 2009. 321 s.

60

8.2 Poskytování podpory v nezaměstnanosti do ciziny Ustanovení § 57 ZoZ nepřipouští poskytování podpory v nezaměstnanosti do zahraničí, pokud tak není stanoveno vyhlášenou mezinárodní smlouvou, k jejíţ ratifikaci dal souhlas Parlament a jíţ je Česká republika vázána. Důvodem je skutečnost, ţe pokud je uchazeč o zaměstnání v zahraničí, nemůţe fakticky poskytovat úřadu práce potřebnou součinnost spočívající mimo jiné i ve snaze najít si co nejrychleji nové pracovní uplatnění. V úvahu musíme brát i komplikovanost zasílání dávek podpory v nezaměstnanosti do ciziny a celkovou administrativní náročnost celého procesu. Rovněţ podpora při rekvalifikaci není poskytována do zahraničí. Při podpoře v rekvalifikaci se totiţ předpokládá osobní účast uchazeče na rekvalifikačním kurzu, coţ pobyt v cizině vylučuje. Zvláštní smluvní úprava obsahuje zákon v případech, kdy se FO stala nezaměstnanou na území ČR a je vhodné ji v souladu s mezinárodními úmluvami poskytnout jisté finanční zabezpečení po dobu, kdy se na území ČR zdrţuje. V rámci Evropské unie byla tato problematika řešena v rámci Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství153 a dále pak prováděcím Nařízením Rady (ES) č. 574/72. K 1. 5. 2010 vstoupilo v platnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 z 30. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, které nahradí stávající Nařízení Rady (EHS) 1408/71 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004 , které nahradí Nařízení Rady (EHS) č. 574/72. Přestoţe pro Českou republiku jiţ není Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a prováděcí nařízení k němu vydané, dále aktuální, rozeberu v několika málo řádcích alespoň základní otázky jeho aplikace, a to jednak z toho důvodu, ţe úprava provedená Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení z něj v mnohém vychází a jednak z toho důvodu, ţe ve vztahu k Islandu, Lichtenštejnsku, Švýcarsku a Norsku jsou obě starší nařízení stále uplatňována. 153

Nařízení bylo vydáno 14. 6. 1971.

61

8.3 Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství154 8.3.1 Obecná charakteristika Nařízení č. 1408/71 Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, odvozuje svůj původ z primárního práva, přesněji z článku č. 42 SES,155 který ukládá Radě EU, aby přijala taková opatření, která jsou nevyhnutelná pro zajištění volného pohybu pracovníků a zavazuje Radu EU k vytvoření odpovídajícího systému, který zajistí migrujícím pracovníkům a jejich oprávněným rodinným příslušníkům započtení všech dob získaných dle právních předpisů členských států pro účely vzniku a zachování nároku na dávky a stejně tak i zajistí i následné vyplácení dávek oprávněným osobám s bydlištěm na území členských států. Proklamovaným cílem Nařízení Rady ES č. 1408/71 a Nařízení Rady ES č. 574/72 vydaného k jeho provedení, je především přispět ke zlepšení ţivotní úrovně a podmínek zaměstnanců, v případě samostatně výdělečně činných osob pak přispět k jejich lepšímu etablování se v členském státě. Nařízení č. 1408/71 se snaţí zabránit potencionálnímu znevýhodnění migrujících pracovníků v sociální oblasti. Občané EU a jejich rodinní příslušníci by byli v podstatě omezeni ve výkonu práva na volný pohyb. Nařízení č. 1408/71 je postaveno na 4 základních principech, a to principu aplikace jednoho právního řádu, rovného zacházení, sčítání dob pojištění156 a zachování nabytých práv (tzv. export dávek)157 a v konečném důsledku směřuje v podstatě k integraci migrujících zaměstnanců do systému sociálního zabezpečení státu, ve kterém vykonávají závislou nebo samostatnou výdělečnou činnost.

154

dále jen „Nařízení č. 1408/71“ Smlouva o zaloţení Evropských společenství. 156 Reflektuje skutečnost, ţe samotný vznik nároku na dávky je ve většině členských států EU spojen s nutností určité minimální doby pojištění. Nařízení v důsledku tohoto aplikovaného principu zabraňuje situaci, kdy sice pracovník minimální dobu pojištění splněnou má, ale v různých státech EU. 157 Zajišťuje, aby osoba, které vznikl v určitém státě nárok na dávku sociálního zabezpečení, o tento nárok později z důvodu své migrace nepřišla. STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 279 s. 155

62

8.3.2 Věcný a osobní rozsah Nařízení č. 1408/71 Nařízení se vztahuje na následující oblasti sociálního zabezpečení: dávky v nemoci a mateřství, dávky v invaliditě, dávky ve stáří, dávky pozůstalým, dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, pohřebné, dávky v nezaměstnanosti a rodinné dávky. 158 Osobní rozsah nařízení je velice rozsáhle vymezen v čl. 2 Nařízení č. 1408/71 a to se dle něj vztahuje na osoby zaměstnané nebo osoby samostatně výdělečně činné a studenty, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států a kteří jsou státními příslušníky jednoho z členských států nebo kteří jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky s bydlištěm na území jednoho z členských států, jakoţ i na jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich a pozůstalé po zaměstnaných osobách nebo osobách samostatně výdělečně činných a studentech, kteří podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, bez ohledu na státní příslušnost těchto osob, pokud jsou pozůstalí po nich státními příslušníky jednoho z členských států nebo uprchlíky s bydlištěm na území jednoho z členských států.

8.3.3 Úprava dávek v nezaměstnanosti v Nařízení č. 1408/71 Státem příslušným pro nezaměstnanou osobu je ten, ve kterém má občan EU v dané chvíli své bydliště, coţ vychází z presumpce, ţe osoba, která migruje, se zpravidla usadí ve státě, ve kterém má zaměstnání. 159 V souladu s článkem 67 a 68 Nařízení č. 1408/71 uplatňuje nezaměstnaná osoba nárok na dávky v nezaměstnanosti v tom státě, v jehoţ právní oblasti sociálního zabezpečení byla naposledy pojištěná. 160 Výjimkou jsou situace, kdy byla nezaměstnaná osoba zaměstnána v jednom členském a po dobu tohoto zaměstnání měla bydliště v jiném členském státě, upravuje čl. 71 Nařízení č. 1408/71, jeţ diferencuje příslušnost státu k výplatě dávek dle toho,

158

Čl. 4 odst. 1 Nařízení č. 1408/71 Čl. 4 odst. 1 obsahuje i negativní vymezení oblastí dávek – např. dávky poskytované obětem války nebo jejich důsledků, dávky sociální a zdravotní pomoci atd. 159 Čl. 13 odst. 2 písm. f) Nařízení č. 1408/71 160 BARANCOVÁ Helena et al. Pracovné právo v eúropskej perspektive. 1. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk s.r.o., 2009. 341 s.

63

zda dotčená osoba byla či nebyla příhraničním pracovníkem161 a dále také dle toho, zda je dotčená osoba nezaměstnaná zcela nebo jen částečně. 162 Státem příslušným k výplatě dávek tak můţe být stát bydliště, nebo stát posledního zaměstnání dotčené osoby. V případě příhraničního pracovníka je stát posledního zaměstnání příslušný k výplatě dávek v případě, ţe je dotčená osoba částečně nebo přerušovaně nezaměstnaná. Pokud je nezaměstnaná úplně, je příslušný stát jejího bydliště – v této části úpravy se odráţí především snaha ulehčit situaci zcela nezaměstnanému jedinci, jelikoţ nalezení nového pracovního uplatnění v místě jeho bydliště se jeví jako méně komplikované.163 Příslušná instituce posuzuje a započítává doby pojištění, které dotčená osoba získala jako zaměstnaná dle právního řádu jiného členského státu, stejně jako by šlo o doby pojištění získané dle jí uplatňovaného právního řádu, a to za podmínky, ţe by se doby zaměstnání počítaly jako doby pojištění, kdyby byly získány dle uvedených právních předpisů. Pokud jde o doby zaměstnání získané v jiném členském státě, musí při jejich uznávání příslušná instituce zkoumat, zda konkrétní národní úprava povaţuje tyto doby za ekvivalent dobám pojištění zakotvených v jejich národní úpravě poskytování dávek v nezaměstnanosti. V případě států, které pouţívají kritérium doby zaměstnání, je situace jednodušší v tom smyslu, ţe není nutné posuzovat, zda by u nich zaměstnání bylo dobou pojištění a při posuzování splnění nároku na vznik dávky v nezaměstnanosti je tedy zohledněna jak doba pojištění, tak doba zaměstnání. Při výpočtu výše dávky vychází stát rozhodující o dávce zásadně z výdělku v posledním zaměstnání za předpokladu, ţe bylo vykonáváno na jeho území a trvalo déle neţ čtyři týdny. 164 Pokud ale toto zaměstnání trvalo méně neţ 4 týdny, vychází se z výdělku, kterého by nezaměstnaný dosáhl na území státu, který o dávce rozhoduje v obdobném zaměstnání.

161

Definice viz čl. 1 písm. b) Nařízení č, 1408/71 - pracovník, který je zaměstnán na území jednoho členského státu, bydliště má ale na území druhého členského státu a do tohoto státu se zpravidla vrací kaţdý den nebo alespoň jednou za týden. 162 Neexistuje jednoznačný výklad rozlišení částečné a úplné nezaměstnanosti a ani přístup členských států k výkladu těchto pojmů není jednoznačný. 163 STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. 283 s. 164 Princip zohlednění posledního dosáhnutého příjmu v příslušném státu BARANCOVÁ Helena et al. Pracovné právo v eúropskej perspektive. 1. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk s.r.o., 2009. 342 s.

64

8.3.4 Vybraná specifika exportu dávek v nezaměstnanosti Export dávek v nezaměstnanosti rozebírané nařízení sice umoţňuje, ale zároveň také explicitně stanoví podmínky, při jejichţ splnění je export umoţněn. FO si zachová nárok na dávky v nezaměstnanosti za podmínky, ţe bude před svým odjezdem vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a byla minimálně 4 týdny poté, co se stala nezaměstnanou, k dispozici sluţbám zaměstnanosti příslušného státu – příslušná instituce jí sice můţe povolit dřívější vycestování, ale právní nárok na to uplatnit nelze. Dále se musí nechat zapsat do evidence uchazečů o zaměstnání v kaţdém členském státu, do kterého přijede a následně se taktéţ podrobit jeho kontrole. Tato instituce jí taktéţ vyplácí příslušné dávky v nezaměstnanosti – následně je pak refunduje u státu, kde měly být původně vypláceny. Nárok na dávky je zachován po dobu 3 měsíců ode dne, kdy FO přestane být k dispozici úřadům zaměstnanosti státu, který opustila. V ţádném případě ale nemůţe překročit celkovou dobu, po kterou měla na dávky v nezaměstnanosti nárok. Pokud by se FO vrátila do příslušného státu před uplynutím doby jejího nároku na dávky, trvá jí nárok dle právních předpisů příslušného státu dál. Pokud má ale FO dle právního řádu původního státu nárok na dávky po dobu delší neţ 3 měsíce, musí se po oněch třech měsících do příslušného státu vrátit a opět se přihlásit na úřadu práce. Jestliţe tak neučiní, její nárok definitivně zaniká.

8.4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení165 8.4.1 Základní principy Nařízení č. 883/2004 Nařízení č. 883/2004 znamená obrovský krok vpřed ve prospěch sociální jistoty těch, na které se vztahuje.166 Dalším velkým pozitivem, jeţ s sebou přináší, je výrazné zlepšení v komunikaci a koordinaci činnosti úřadů sociálního zabezpečení v jednotlivých členských státech navzájem, a to díky moţnosti elektronického přenosu dat,167 jeţ umoţní elektronickou výměnu informací potřebných k jednotlivým správním

165

dále jen „Nařízení č. 883/2004“ Nařízení č. 883/2004 bylo koncipováno taktéţ poněkud srozumitelněji, aby se přiblíţilo těm, kteří by z něj měli nejvíce profitovat. 167 EESSI – Elektronic Exchange of Social Security Information 166

65

řízením. V konečném důsledku by to mělo znamenat podstatné zrychlení jednotlivých řízení a taktéţ sníţení administrativní náročnosti celého procesu. 168 Stejně jako jeho předchůdce (tj. Nařízení č. 1408/71), zakládá se i Nařízení č. 883/2004 na čtyřech elementárních principech, a to na principu rovnosti nakládání, principu aplikace právního řádu jediného státu, principu sčítání dob pojištění a principu zachování nabytých práv. Princip rovného nakládání (stejného zacházení) stanoví, ţe osoby, na které se vztahují ustanovení tohoto nařízení, podléhají stejným povinnostem, ale také poţívají stejných výsad dle legislativy příslušného státu jako státní příslušníci dotyčného státu. S principem rovného nakládání úzce souvisí princip rovného nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi,169 který v praxi znamená, ţe dávkám poskytovaným v jiném členském státě nebo skutečnostem, jeţ nastaly v jiném členském státě, je přisuzován stejný význam, jako by tyto skutečnosti nastaly nebo dávky byly poskytovány na území dotčeného členského státu. Princip aplikace právního řádu jediného státu se snaţí zabránit situaci, kdy by osoba byla pojištěna ve více členských státech EU/EHP nebo naopak nebyla pojištěna ani v jednom z nich. 170 Primárně tedy platí, ţe se na dotyčnou osobu vztahují právní předpisy toho státu, ve kterém je dotyčná osoba zaměstnaná, samostatně výdělečně činná bez ohledu na místo jejího bydliště. 171 Z tohoto pravidla ovšem existuje řada výjimek.172 V této souvislosti bych ráda zmínila taktéţ institut provizorního určení příslušných právních předpisů, jeţ má migrující osobě zaručit právní jistotu v tom smyslu, ţe se nedostane do situace, kdy by nebyla pojištěna v ţádném státě. Pokud pak následně dojde k situaci, kdy se stát určení definitivní příslušnosti liší od státu, kde byla

168

Ke spuštění tohoto systému elektronické výměny dat by mělo dojít 1. 5. 2012. Zdroj: LINKA, Gerhard. Auswirkungen der neuen Verordnungen (EG) Nr. 883/2004 vom 29. April 2004 und Nr. 987/2009 vom 16. September 2009 ab 1. Mai 2010. Soziale Sicherheit. 2010, číslo 5, s. 274 – 280. 169 Tento princip je rovněţ označován jako princip asimilace faktů. 170 Čl. 11 – 15 Nařízení č. 883/2004 zakotvují obecná pravidla pro určení příslušnosti. 171 Čl. 11(3) (a) Nařízení č. 883/2004 172 Nejčastěji se tyto výjimky uplatňují u pracovníků vyslaných do zahraničí nebo souběţně pracujících na území dvou nebo více členských států EU/EHP, státních úředníků nebo smluvních zaměstnanců ES. Zvláštní skupinu tvoří také osoby pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo tzv. neaktivní osoby (čl. 11 Nařízení č. 883/2004). Dva nebo více členských států (jejich příslušné pověřené instituce) se taktéţ mohou dohodnout a ve prospěch určité skupiny osob stanovit výjimku z obecných pravidel pro určení příslušnosti (čl. 16 Nařízení č. 883/2004). Tato výjimka platí pro všechny oblasti sociálního zabezpečení a není na ni právní nárok.

66

určena příslušnost provizorní, dojde mezi institucemi daných států k převodům příspěvků a taktéţ k zúčtování jiţ vyplacených dávek.173 Princip sčítání dob pojištění se uplatní v případě veškerých dávek. Ukládá, ţe v případě hodnocení oprávněnosti získání nároku na dávku je nutno přihlédnout i k dobám pojištění získaných v jiném členském státě.174 Dle čl. 7 Nařízení č. 883/2004 se členské státy vzdávají veškerých doloţek vyţadujících bydliště pro výplatu příslušné dávky, coţ v podstatě znamená realizaci exportu dávek (zachování nabytých práv). Nařízením č. 883/2004 je tak zajištěna výplata dávek nejen do státu, kde osoba bydlí, ale také do kteréhokoli jiného státu, přičemţ toto se vztahuje na veškeré dávky, na něţ se nařízení vztahuje.

8.4.2 Věcný a osobní rozsah Nařízení č. 883/2004 Věcná působnost nařízení je specifikována v čl. 3 (1) Nařízení č. 883/2004.175 Vzhledem k rozdílnosti národních úprav nepodává Nařízení č. 883/2004 legální definici toho co je a co není povaţováno za dávku sociálního zabezpečení. Nevztahuje se na dávky sociální a zdravotní pomoci, dávky, jeţ jsou zaloţeny na dohodách mezi zaměstnavateli a odbory, i kdyţ je státní úřady prohlásí za závazné a dávky pro oběti války nebo následků války. Do osobní působnosti koordinace spadají dle čl. 2 Nařízení č. 883/2004 3 skupiny osob: občané členského státu Evropské unie (EHP a Švýcarska), osoby bez státní příslušnosti a uprchlíci176 za podmínky, ţe bydlí v členském státě EU a rodinní příslušníci a pozůstalí177 osob zahrnutých v předchozích 2 skupinách (bez ohledu na jejich státní příslušnost). Ve srovnání s právní úpravou dle Nařízení č. 1408/71 došlo

173

Příslušnost je tedy určována se zpětnou platností. Čl. 6 Nařízení č. 883/2004 175 Nařízení č. 883/2004 se vztahuje na dávky v nemoci, dávky v mateřství a jim rovnocenné otcovské dávky, invaliditě, ve stáří, pozůstalostní dávky, dávky při pracovních úrazech a nemocích z povolání, pohřebné, dávky v nezaměstnanosti, předdůchodové a rodinné dávky. Tento výčet ale není konečný a je neustále dotvářen judikaturou Evropského soudního dvora. 176 Nařízení č. 883/2004 odkazuje na Úmluvu o právním postavení uprchlíků (definice uprchlíka) a Úmluvu o právním postavení osob bez státní příslušnosti (definice osoby bez státní příslušnosti). 177 Migrující pracovník je komunitárním právem povaţován nejen za dodavatele práce, ale i za občana Evropské unie ve sféře rodinné i osobní. Pokud by byla vyloučena moţnost migrace rodinných příslušníků pracovníků i s těmito pracovníky, znamenalo by to faktické omezení jeho svobody pohybu. Rodinní příslušníci a pozůstalí mohou nárokovat pouze odvozená práva získaná z titulu jejich postavení jako rodinného příslušníka občana EU, nikoli ţádná vlastní práva. 174

67

k faktickému rozšíření osobního rozsahu nařízení na všechny osoby včetně těch neaktivních. 178

8.4.3 Problematika zabezpečení v nezaměstnanosti a exportu dávek Dávky v nezaměstnanosti jsou pro účely Nařízení č. 883/2004 posuzovány dle svého smyslu a obsahu. Není proto podstatné, v jakém národním systému jsou zahrnuty, jak se nazývají nebo jaké jsou podmínky pro vznik příslušného nároku. Rozdíly týkající se podmínek vzniku nároku, potřebného věku nebo doby pojištění budou nadále trvat, protoţe jak jiţ bylo jednou zdůrazněno, účelem nařízení není právní úpravy unifikovat, nýbrţ pouze koordinovat. Nařízení č. 883/2004 vychází z předchozí právní úpravy zabezpečení v nezaměstnanosti a uplatňují se v něm taktéţ obecné principy uvedené výše. Změnou oproti předchozímu nařízení (v oblasti sčítání dob pojištění) je, ţe nově je přihlíţeno a jsou započítávány i doby samostatné výdělečné činnosti. Pravidlo sčítání dob pojištění lze uplatnit výhradně v případě, ţe dotyčný jedinec ukončil poslední předmětnou činnost dle zákona členského státu, kde dávky nárokuje. 179 Pro účely výpočtu výše dávek lze vzít v úvahu pouze výdělek, kterého nezaměstnaná osoba dosahovala během svého posledního zaměstnání na území členského státu, podle jehoţ zákonů jsou dávky nárokovány, přičemţ toto ustanovení je kogentní a je nutno jej aplikovat i v případě, ţe by dotyčná osoba nesplnila dobu zaměstnání, eventuelně jiné činnosti potřebné pro přiznání nároku.180 Nezaměstnaná

osoba

si

i

nadále

můţe

v průběhu

pobírání

dávek

v nezaměstnanosti hledat zaměstnání v jiném členském státě, přičemţ nově můţe být povolen export

dávek v nezaměstnanosti aţ

na 6

měsíců.

Výplata dávek

v nezaměstnanosti neprobíhá prostřednictvím příslušné instituce státu, ve kterém si nezaměstnaný práci hledá, ale dávky v nezaměstnanosti jsou oprávněné osobě vypláceny přímo. 181

178

Za neaktivní jsou povaţovány osoby nespadající ani do jedné kategorie, nejsou rodinnými příslušníky zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby a nejsou ani důchodci. 179 Čl. 65 (5) nařízení 180 Na rozdíl od předchozí úpravy se tak jiţ nevyţaduje, aby poslední zaměstnání trvalo alespoň 4 týdny. 181 Nezaměstnaný je povinen být alespoň 4 týdny k dispozici pracovním úřadům domovského státu, a to z toho důvodu, ţe musí být nejprve vyčerpány všechny moţné místní prostředky k nalezení pracovního uplatnění, neţ začne hledat zaměstnání v zahraničí.

68

V ostatních ohledech zůstala koordinační úprava v zásadě totoţná jako dle výše rozebraného Nařízení č. 1408/71.182

182

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR: Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU. [online], 2011 [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: >http://www.mpsv.cz/cs/532< Informační publikace Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR: Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU. Úvod. Informační publikace. [online], 2011 [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: >http://www.mpsv.cz/files/clanky/8188/uvod.pdf< LINKA, Gerhard. Auswirkungen der neuen Verordnungen (EG) Nr. 883/2004 vom 29. April 2004 und Nr. 987/2009 vom 16. September 2009 ab 1. Mai 2010. Soziale Sicherheit. 2010, číslo 5, s. 274 – 280.

69

9. Zabezpečení v nezaměstnanosti a jeho právní úprava ve Spolkové republice Německo 9.1 Úvod do problematiky Jedním ze základních rozdílů, které je na nutno si ihned na počátku uvědomit, je odlišné

systematické

zařazení

institutů

souvisejících

se

zabezpečením

v nezaměstnanosti. V SRN je zabezpečení v nezaměstnanosti součásti práva sociálního zabezpečení, není tedy systémově zařazeno k pracovnímu právu, jako je tomu v ČR. Jiţ od počátku 70. let byla v SRN dosti patrná snaha zákonodárce sjednotit právní úpravu všech oblastí práva sociálního zabezpečení do jednoho kodexu. Tato myšlenka byla na počátku dynamické proměny německého sociálního zákonodárství, na jejímţ startu stál právě sociální zákoník (Sozialgesetzbuch, dále jen „SGB“) skládající se celkem z 12 knih183 a obsahujícího kromě obecné části a všeobecných předpisů týkajících se oblasti sociálního zabezpečení jako celku, právní úpravu cílené podpory pracovních příleţitostí, základního zabezpečení osob hledajících si práci, právní úpravu nemocenského, důchodového a úrazového pojištění, stejně tak jako kodifikaci zákonného pojištění kryjícího náklady na ošetření, speciální úpravu zaměřenou jednak na sociální problematiku dětí a mladistvých, jednak na specifika rehabilitace a zapojení postiţených osob a v neposlední řadě i právní úpravu správního řízení a část věnovanou sociální pomoci. Proklamovaným cílem celé této kodifikace je přispět k praktickému uskutečnění sociální spravedlnosti184 a jistoty,185 současně také sjednotit jisté elementy práva sociálního zabezpečení do jedné kodifikace tak, aby došlo k celkovému zjednodušení či zpřehlednění a celá tato problematika se tak stala nejen pro odbornou, ale i pro laickou veřejnost srozumitelnější. Kompletní úprava německého sociálního zákonodárství vychází z ústavně zakotvených

principů,

a

to

především

z principu

sociálního

státu

(Sozialstaatsprinzip),186 který je zakotven v článku 20 německé ústavy. 187 183

Zřejmě lépe by českému právní terminologii odpovídal výraz „část.“ Německý zákonodárce ale záměrně pouţívá výraz „kniha.“ 184 Pojem „sociální spravedlnosti“ německá právní úprava jednoznačně nedefinuje, v § 1, odstavci 1 větě druhé SGB I stanoví jen jednotlivé dílčí cíle, prostřednictvím kterých by jí mělo být dosahováno. EICHENHOFER Eberhard. Sozialrecht. 4., bearbeitete Auflage. Tübingen : J. C. B. Mohr (Paul Siebeck), 2003. 7 s. 185 § 1 odst. 1 SBG I 186 Mezi nejdůleţitější cíle sociálního státu, který je explicitně zakotven v německé ústavě, patří pomoc proti nouzi a chudobě, zajištění určitého existenčního minima pro důstojný ţivot kaţdého jedince,

70

Podstatným elementem principu sociálního státu je zakotvení péče o potřebné, tj. osoby, které jsou na základě svých osobních ţivotních okolností nebo jakéhokoli společenského znevýhodnění omezování ve svém osobním nebo sociálním rozvoji. Důvod tohoto omezení můţe spočívat ve finanční nouzi, zdravotním postiţení jedince, ale můţe být kupříkladu i důsledkem vlastní chyby nebo slabosti jedince nebo náleţet v kterékoli jiné okolnosti. Ústavně je tedy garantováno, ţe se má kaţdému dostat takové pomoci, která představuje zaručení jistého důstojného ţivotního standartu.188

9.2 Prameny právní úpravy problematiky zabezpečování nezaměstnaných Sociálnímu zabezpečení nezaměstnaných osob je upraveno v knize II a knize III Sociálního zákoníku,189 přičemţ kniha II právně upravuje základní zabezpečení osob hledajících zaměstnání a kniha III komplexně řeší veškerou problematiku týkající se nezaměstnaných osob. Zjednodušeně by se SGB III dalo přirovnat k naší úpravě v ZoZ. SGB III190 vstoupilo v platnost 1. 1. 1998 a odstartovalo tak vlnu významných reforem týkajících se této oblasti. Nedlouho poté byla ovšem opět novelizována postupně celkem čtyřmi zákony pro moderní sluţby na pracovním trhu, které byly výsledkem úsilí komise zvané „Moderní služby na pracovním trhu“191, lépe ale známé jako „Hartz“ – komise.192 Posledním z těchto zákonů je tzv. „Hartz IV“, jeţ byl provázen obrovskou politickou diskuzí a v mnohém zůstává dodnes sporný. Byla jím odbourán dosavadní systém podpory v nezaměstnanosti a nahrazen systémem zcela novým, právně zakotveným v SGB II, jeţ nabyla platnosti 1. 1. 2005. Tyto reformní

zajištění jedince pro případ různých sociálních událostí (tím jsou myšleny různé ţivotní situace, ve kterých se jedinec můţe ocitnout) a zvýšení a rozšíření blahobytu. EICHENHOFER Eberhard. Sozialrecht. 4., bearbeitete Auflage. Tübingen : J. C. B. Mohr (Paul Siebeck), 2003. 7 s. 187 Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland Bundesgesetzblatt (BGBI) část I 2010, číslo 38, ze dne 26. července 2010, strana 944 188 JARASS/PIEROTH. Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland. Kommentar. 7. Auflage. München: C.H.Beck, 2004. 572 – 575 s. 189 SGB II – Grundsicherung für Arbeitsuchende, dále jen „SGB II“ (Článek 1 zákona ze dne 24. 12. 2003, BGBl. I S. 2954) SGB III- Arbeitsförderung, dále jen „SGB III“ (Článek 1 zákona ze dne 24. 3. 1997, BGBl. I S. 594) 190 SGB III vzniklo z jiţ existujícího Zákona o podpoře pracovních příleţitostí (Arbeitsförderungsgesetz). 191 Moderne Dienstleistungen am Arbeitsmarkt 192 Tzv. Hartz Kommision byla takto pojmenována podle svého předsedajícího Dr. Petera Hartze.

71

zákony byly podstatnou součástí programu zvaného Agenda 2010, který byl zaměřen na celkovou inovaci systému sociálního zabezpečení v SRN.193

9.3 Spolková agentura práce a její úloha na trhu práce Hlavním představitelem státu, jeţ je pověřen úkoly na poli zaměstnanosti a obdobou našich úřadů práce je Spolková agentura práce.194 Spolková agentura práce v podstatě s ohledem na finanční, sociální a hospodářskou politiku státu a samozřejmě jednotlivých spolkových zemí aplikuje a koordinuje v praxi plnění a nástroje politiky zaměstnanosti. Je korporací veřejného práva fungující na principu samosprávy. 195 V jejím čele stojí představenstvo, jeţ ji spravuje a zastupuje ve všech jejích záleţitostech. Jejím hlavním úkolem, definovaným téţ v SGB III, je pomáhat zaměstnavateli v jeho snaze hledat vhodné pracovníky / podporovat zaměstnance v hledání vhodného pracovního umístění, přičemţ cílem těchto aktivit je dosáhnout zlepšení situace na trhu práce. Agentury práce plní úkoly nejen přímo na trhu práce, ale i v oblasti poradenství při výběru vhodného zaměstnání, eventuelně dalšího vzdělávání absolventů i zaměstnanců, koordinuje různé projekty zaměřené na zaměstnávání tělesně postiţených osob a v neposlední řadě taktéţ vyplácí dávky v nezaměstnanosti. Posláním Spolkové agentury práce je monitorovat vývoj a provádět nejrůznější výzkumy na trhu práce a na základě toho vypracovávat statistiky tento vývoj popisující. Je úřadem příslušným pro vyplácení rodičovských příspěvků a provádí správní dozor a kontrolu v oblasti komplexního vyplácení dávek, čímţ se snaţí bojovat proti jejich zneuţívání. Za velice zajímavý povaţuji také fakt, ţe zákonodárce jasně odmítá jakoukoli odpovědnost Spolkové agentury práce za procesy na pracovním trhu a zdůrazňuje, ţe jediná zodpovědnost leţí na zaměstnavatelích a zaměstnancích. Spolková agentura 193

BOLAY Martin, EISENREICH Albert, ISELE Markus. Die neue Arbeitsförderung. 2. Auflage, Baden-Baden : Nomos Verlagesellschaft, 2005. 15 – 16 s. 194 Die Bundesagentur für Arbeit, zkratka BA, jejím sídlem je Norimberk. 195 Organizační struktura Spolkové agentury práce je zaloţena na principu decentralizace. Má celkem 10 regionálních ředitelství, které jsou zodpovědné za regionální politiku trhu práce a úzce za tímto účelem spolupracují s vládami jednotlivých spolkových zemí. 178 agentur práce představujících pobočky Spolkové agentury práce odpovídá za prosazení jejích úkolů (Agentur für Arbeit, zkratka AA). Poslední organizační článek tvoří 610 kanceláří. Spolková agentura práce spravuje taktéţ Institut zabývající se pracovním trhem a jeho výzkumem nebo vysokou školu specializující se na management pracovního trhu. Zdroj: Informační portál Spolkové agentury práce. WWW:

72

práce v podstatě s ohledem na finanční, sociální a hospodářskou politiku státu a samozřejmě jednotlivých spolkových zemí aplikuje a koordinuje v praxi plnění a nástroje poskytované jí politikou zaměstnanosti.

9.4 Pojištění v nezaměstnanosti (Arbeitslosenversicherung) Německá právní úprava je zaloţena na koncepci povinného pojištění zabezpečení

v nezaměstnanosti.

Za

jistých podmínek

je

připuštěna

moţnost

dobrovolného pojištění pro případ nezaměstnanosti. 196 SGB III v zásadě rozlišuje mezi skupinami osob, které mají povinnost odvádět příspěvky na pojištění v nezaměstnanosti a skupiny osob, které jsou od této povinnosti oproštěny. Těmi jsou především úředníci, soudci, vojáci z povolání i vojáci v rámci vojenské sluţby a duchovní. 197 Povinnost odvádět příspěvky na pojištění v nezaměstnanosti nemají taktéţ osoby s příjmem menším neţ 400 Euro měsíčně. 198 Stejné postavení mají jedinci, jejichţ zaměstnání je omezeno na 2 měsíce nebo 50 kalendářních dní ročně. 199 Povinnost odvádět příspěvky mají naproti tomu zaměstnanci,200 dále další osoby s povinností odvádět příspěvky201 (klasickým příkladem je např. osoba vykonávající na základě zákonné povinnosti civilní nebo i normální vojenskou sluţbu, matky na mateřské dovolené, zaměstnanec na nemocenské atd., a to za předpokladu, ţe byli před sociální událostí zaměstnáni v zaměstnání, kde měli povinnost odvádět příspěvky na pojištění v nezaměstnanosti, eventuelně byli příjemci finančních plnění poskytovaných jim v rámci zabezpečení v nezaměstnanosti) – tito jedinci jsou v podstatě pojištěni ze zákona. Existují také osoby, které jsou zahrnuty do systému pojištění v nezaměstnanosti na vlastní ţádost. Jsou vymezeny v § 28a) SGB III (příkladem bych uvedla osoby 196

Tato moţnost byla zavedena jedním ze čtyř reformních zákonů pro moderní sluţby na pracovním trhu – konkrétně Třetím zákonem pro moderní sluţby na pracovním trhu (das Dritte Gesetz für moderne Dienstleistungen am Arbeitsmarkt). 197 Tato skupina osob se označuje jako „versicherungsfreie Beschäftigte“, § 27 odst. 1 SGB III. 198 Měsíční příjem těchto osob povaţuje zákonodárce za tak nepatrný, ţe jsou oproštěni od povinnosti platit příspěvky. 199 WALTERMANN Raimund. Sozialrecht. 8, neu bearbeitete Auflage. Heidelberg : C. F. Müller Verlag, 2009. 192 s. 200 Za zaměstnance je dle německé právní úpravy povaţovány osoby, které pracují za mzdu a dále pak osoby, které pracují v rámci své přípravy na budoucí povolání – musí nalézt klasické pracovní místo, ovšem nedostávají vysokou odměnu, jelikoţ jim vykonávaná práce slouţí i jako praxe pro přípravu na jejich budoucí povolání. § 25 SGB III 201 § 26 SGB III

73

pečující minimálně 15 hodin týdně o své rodinné příslušníky, osoby provozující nejméně 15 hodin týdně samostatnou výdělečnou činnost atd.). SGB III dále v § 28a) jasně definuje podmínky, které musí být splněny, aby se osoba mohla pojištění v nezaměstnanosti dobrovolně účastnit. V § 345b) SGB III je jasně stanovena výše jednotlivých příspěvků. 202

9.5 Systematizace plnění poskytovaných v režimu SGB III Plnění poskytovaná v rámci podpory pracovních příleţitostí by měla přispívat k dosaţení vyššího stavu zaměstnanosti a tím i ke stálému zlepšování struktury zaměstnanosti. Jak jiţ bylo zdůrazněno, Spolková agentura práce nenese odpovědnost za dění na pracovním trhu. Na zaměstnavatelích je, aby si ve svých podnikatelských rozhodnutích počínali zodpovědně a s ohledem na moţné následky na pracovním trhu. Zároveň by měli dbát o další rozvoj svých zaměstnanců, snaţit se prostřednictvím různých provozních opatření vyvarovat případnému propouštění (např. prostřednictvím zavádění flexibilní pracovní doby) a bojovat proti nezaměstnanosti kupříkladu plněním své informační povinnosti týkající se volných pracovních míst vůči agenturám práce. Přestoţe tato ustanovení obsaţená v § 2 odstavci 2, 3 SGB III nejsou právně závazná a pouze demonstrativně vymezují, co by mělo být ze strany zaměstnavatele činěno, můţeme z nich jasně vyvodit, ţe zákonodárce od zaměstnavatele především očekává uvědomění si jeho sociální odpovědnosti. Toto hledisko se prolíná velkou části ustanovení SGB III. Zaměstnanec by se naproti tomu měl snaţit o co nejvyšší moţnou míru flexibility, průběţně zvyšovat svoji kvalifikaci a pomáhat v boji proti nezaměstnanosti především zodpovědným a aktivním přístupem k hledání zaměstnání a posléze taktéţ v něm. Základní zásada uplatňovaná SGB III ve vztahu k zaměstnanci, je odpovědnost za vlastní jednání.

9.5.1 Plnění poskytovaná agenturami práce Plnění poskytovaná agenturami práce by se dala systematizovat podle jejich cílové skupiny na plnění poskytovaná zaměstnavateli (§ 3 odst. 1SGB III), zaměstnanci (§ 3 odst. 2 SGB III) a nositeli (Träger) podpory zaměstnanosti. 202

Příspěvky od zaměstnanců jsou v podstatě hrazeny zaměstnavateli a zaměstnanci, v zásadě rovným dílem.

74

9.5.2 Plnění poskytovaná zaměstnanci K příkladům plnění poskytovaných zaměstnanci patří zprostředkování práce, poradenství při volbě povolání, hrazení dalších nákladů na vzdělávání, podpora v nezaměstnanosti a další. 203 Kvůli zvýšení účinnosti efektivity zprostředkovacího procesu je pro kaţdého nezaměstnaného na základě jeho profesních a osobních znaků vypracován tzv. „Profiling“204 slouţící jako podklad pro sestavení prognosy nalezení vhodného zaměstnání, jeţ poté agentura práce s nezaměstnaným projedná a sestaví jakousi integrační smlouvu (Eingliederungsvereinbarung), kde jsou stanoveny aktivity a cíle, které by měli být během určitého časového horizontu nezaměstnaným plněny. Jejich nastavení je ale flexibilní tak, aby se vţdy mohli přizpůsobit konkrétní ţivotní a sociální situaci.

9.5.3 Plnění poskytovaná zaměstnavateli Mezi plnění poskytovaná zaměstnavateli řadíme pracovní poradenství, zprostředkování zaměstnanců, poskytování příspěvků na začleňování znevýhodněných skupin zaměstnanců (např. zdravotně postiţení), příspěvků na podporu podnikatelských projektů vytvářejících nové pracovní příleţitosti nebo na zvyšování kvalifikace zaměstnanců.

9.5.4 Plnění poskytovaná nositeli zaměstnanosti Nositeli zaměstnanosti jsou poskytovány především příspěvky na různá školení a podporu školících zařízení, půjčky nebo příspěvky pro zařízení odborného vzdělávání a pro zařízení specializujícího se na profesionální začleňování zdravotně postiţených, dotace směřující na vytváření nových pracovních míst. Do této kategorie ale patří i příspěvky mající za cíl podporu infrastruktury.

9.6 Aktivní a pasivní podpora zaměstnanosti Aktivní podpora zaměstnanosti představuje nástroje, jejichţ prostřednictvím můţe Spolková agentura práce aktivně ovlivňovat dění na trhu práce. Mezi nástroje 203

Zákonodárce rozlišuje několik typů finančního zabezpečení v nezaměstnanosti, k jejich rozčlenění se dostanu v dalších kapitolách. 204 § 6 SGB III

75

pasivní podpory zaměstnanosti řadíme podporu v nezaměstnanosti, částečnou podporu v nezaměstnanosti a další. Těmito nástroji není aktivně ovlivňováno dění na pracovním trhu, jsou pouhou reakcí na jeho negativní vývoj. V tomto spočívá základní rozdíl mezi nástroji aktivní a pasivní politiky zaměstnanosti.

9.7 Diskreční pravomoc agentury práce Agentura práce uplatňuje při poskytování plnění diskreční pravomoc vycházející z § 39 odst. 1, 2 SGB I.205 Toto ustanovení ukládá agenturám práce, aby v rámci uplatňování své diskreční pravomoci rozhodovali v rámci mezí daných jim zákonem v souladu s účelem a smyslem zákona, nikoli tedy zcela svévolně a po přezkoumání veškerých kritérií pro daný druh plnění. Vţdy musí být vzaty v úvahu taktéţ specifika trhu práce daného regionu. Agentura práce musí postupovat v souladu se zásadou hospodárnosti a úspornosti.

9.8 Aplikační zásady uplatňované v SGB III 9.8.1 Zásada přednosti zprostředkování práce před finančním plněním § 4 odst. 1 SGB III zakotvuje centrální zásadu přednosti zprostředkování práce nebo dalšího zvyšování kvalifikace před poskytnutím finanční podpory. Jedinou výjimkou z této zásady je situace, kdy by zprostředkované zaměstnání představovalo pouze pracovní poměr na dobu určitou, coţ by nevedlo k dlouhodobému začlenění nezaměstnaného na trhu práce.

9.8.2 Zásada přednosti aktivní podpory zaměstnanosti před poskytnutím finanční podpory Agentura práce by měla aktivní opatření podpory zaměstnanosti upřednostňovat před finanční podporou nezaměstnaných tak, aby došlo k minimalizaci podpory, v ideálním případě, aby jí nebylo potřeba vůbec. Tímto způsobem je moţno zabránit především dlouhodobé nezaměstnanosti.

205

SGB I upravuje společné zásady pro poskytování veškerých plnění sociálního zabezpečení, je tedy subsidiárním předpisem k SGB III.

76

9.9 Vztah plnění aktivní podpory zaměstnanosti k ostatním plněním Plnění poskytovaná v rámci aktivní podpory zaměstnanosti jsou ve vztahu k jiným plněním v rámci sociálního systému plněními subsidiárními, to znamená, ţe mohou být pouţita pouze, pokud není moţno poskytnout obdobná plnění v rámci systému sociálního zabezpečení. 206 Agentura práce ovšem povinna zaručit poskytnutí plnění v rámci podpory zaměstnanosti tak dlouho, dokud nedojde k poskytnutí plnění jiným příslušným úřadem. Má v tomto směru tzv. povinnost přednostního plnění207, přičemţ následně je oprávněna uplatňovat vůči úřadu příslušnému k řádnému plnění právo regresu.208

9.10 Vymezení osobní působnosti SGB III 9.10.1 Zaměstnanec (Arbeitnehmer) Legální definice pojmu zaměstnanec pro účely politiky zaměstnanosti SGB III výslovně neobsahuje. Zaměstnanec by se dal definovat jako osoba, která za mzdu nebo za účelem odborného vzdělávání, na základě pokynů zaměstnavatele a pod jeho vedením vykonává závislou práci.

9.10.2 Osoba připravující se na výkon povolání (Auszubildende) Za osobu připravující se na budoucí povolání je povaţována FO, která v danou dobu prochází odborným výcvikem nebo vzděláváním, které je soustavnou přípravou na budoucí zaměstnání a současně i ti, kteří se účastní školícího programu v rámci aktivní podpory zaměstnanosti.

9.10.3 FO hledající zaměstnání (Ausbildungs – und Arbeitsuchende) Z hlediska SGB III jsou na roveň FO hledajícím si zaměstnání postaveny i osoby, které hledají takové pracovní uplatnění, kde by se mohli soustavně připravovat na své budoucí povolání prostřednictvím odborného výcviku. 206

§ 22 odst. 1 SGB III § 22 odst. 2, 3 SGB III dále podrobněji diferencuje jednotlivé případy kolize plnění poskytovaných v rámci podpory zaměstnanosti a plnění poskytovaných v rámci dalších plnění v rámci sociálního systému. 207 § 23 odst. 1 SGB III zakotvuje, ţe tak dlouho, dokud nedojde k poskytnutí řádného plnění příslušným úřadem, je agentura práce povinna poskytnout toto plnění v rámci aktivní podpory zaměstnanosti. 208 § 23 odst. 2 SGB III odkazuje na právní úpravu SGB X obsahujícího právní úpravu správního řízení sociálního zabezpečení (Sozialverwaltungsverfahren und Sozialdatenchutz), kde je upraveno regresní právo jednotlivých nositelů sociálního zabezpečení.

77

9.10.4 Nezaměstnaný (Arbeitslose) Legální definici pojmu

nezaměstnaný zakotvuje SGB III

v § 16.

Nezaměstnaným je FO, která není přechodně v ţádném pracovním poměru, hledá zaměstnání, které by zakládalo povinnost pojištění, spolupracuje s agenturou práce při zprostředkování zaměstnání a nahlásila se při ztrátě zaměstnání na úřadu práce. Nezaměstnanost nezávisí na tom, zda postiţený pobírá finanční plnění.

9.10.5 Zaměstnanec ohrožený nezaměstnaností (von Arbeitslosigkeit bedrohte Arbeitnehmer) Za zaměstnance ohroţeného nezaměstnaností je povaţován zaměstnanec, který vykonává zaměstnání zakládající pojištění, musí okamţitě počítat s ukončením svého zaměstnání a výhledově lze očekávat, ţe bude po ukončení svého dosavadního zaměstnání nezaměstnaným. Nebezpečí nezaměstnanosti musí být bezprostřední, coţ hrozí ve chvíli, kdy zaměstnanec jiţ výpověď dostal, bylo zahájeno konkurzní řízení atd. Pouhé nebezpečí nezaměstnanosti nepředstavuje bezprostřední ohroţení.

9.10.6 Dlouhodobě nezaměstnaný (Langzeitarbeitslose) Za dlouhodobě nezaměstnaného se povaţuje ten, kdo je nezaměstnaným více neţ 1 rok. Veškerá opatření politiky zaměstnanosti slouţí v prvé řadě právě k boji s dlouhodobou nezaměstnaností. Zákonodárce

agenturám

práce

přímo

ukládá,

aby

zprostředkovali

nezaměstnaným pracovní uplatnění v co nejkratším časovém horizontu, nejdéle však do 1 roku, čímţ je agenturám práce jasně vymezen časový rámec integrace nezaměstnaných.

9.10.7 Zdravotně postižení (Behinderte Menschen) Zdravotně postiţenými ve smyslu SGB III jsou lidé, jejichţ vyhlídky na opětovné začlenění se na trhu práce jsou kvůli povaze a tíţi jejich postiţení ve smyslu § 2 odst. 1 SGB IX209 sníţeny nikoli jen přechodně a kteří proto vyţadují pomoc k tomu, aby se mohli podílet na pracovním ţivotě, a to včetně těch, kteří trpí poruchami učení.

209

§ 2 odst. 1 SGB IX obsahuje legální definice různých stupňů zdravotního postiţení.

78

Stejný zákonný reţim se přitom vztahuje na jedince, kterým zdravotní pojištění s výše popsanými následky teprve hrozí. Postiţení, které je relevantní ve smyslu podpory zaměstnanosti je pouze takové, které déle neţ 6 měsíců sniţuje FO šance na začlenění se do pracovního ţivota a v jehoţ důsledku FO vyţaduje pomoc, aby k začlenění do profesního ţivota došlo.

9.10.8 Osoby vracející se zpět do zaměstnání (Berufsrückkehrer) Tuto skupinu osob tvoří jedinci, kteří museli výdělečnou činnost nebo přípravu na povolání přerušit, a to z důvodu mateřské a následně rodičovské dovolené nebo z důvodu péče o osobu blízkou a po určité přiměřené době se opět k této výdělečné činnosti navracejí. 210 Společným znakem všech výše zmíněných jedinců je, ţe jiţ na pracovním trhu vystupovali a mají to taktéţ v budoucnu v úmyslu. Přerušení výdělečné činnosti je tedy vţdy pouze dočasné.

9.10.9 Nositel podpory zaměstnanosti (Träger) Nositelem podpory zaměstnanosti jsou fyzické nebo právnické osoby, eventuelně osobní společnosti, které realizují opatření podpory zaměstnanosti, a to buď sami, nebo prostřednictvím osob třetích. 211

210

§ 20 SGB III § 21 SGB III vzhledem k poţadavku právní jistoty jasně vymezuje, kdo můţe být nositelem opatření zaměstnanosti. 211

79

10. Hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání ve Spolkové republice Německo V této kapitole se nejprve krátce zastavím u toho, jaké moţnosti z hlediska typologie finančního plnění německý zákonodárce připouští. Jsou jimi následující – podpora v nezaměstnanosti a při odborném výcviku212 (Arbeitslosengeld), částečná podpora v nezaměstnanosti (Teilarbeitslosengeld), odchodné (Übergangsgeld), podpora při insolvenci zaměstnavatele (Insolvenzgeld) a podpora poskytovaná zaměstnancům při nedostatku práce a následném zkrácení jejich úvazku ze strany zaměstnavatele (Kurzarbeitergeld).213 Podrobněji se zaměřím na podporu v nezaměstnanosti, částečnou podporu v nezaměstnanosti a podporu při insolvenci zaměstnavatele.

10.1 Podpora v nezaměstnanosti (Arbeitlosengeld) Podpora v nezaměstnanosti je nejdůleţitějším plněním poskytovaným v rámci pojištění

v nezaměstnanosti.

Představuje

určité

finanční

plnění,

které

má

nezaměstnanému zajistit ţivotní standart ve chvíli, kdy si není schopen obstarat nutné prostředky prací. Je upravena v § 117 – § 152 SGB III a ve vztahu k ostatním plněním poskytovaným v rámci podpory zaměstnanosti má subsidiární charakter, uplatňuje se aţ pokud veškerá další opatření a nástroje politiky zaměstnanosti selhala. Na poskytnutí podpory v nezaměstnanosti existuje za splnění zákonných předpokladů právní nárok, při rozhodování o tom, zda bude nebo nebude poskytnuta, je tedy vyloučeno uţití správního uváţení.

212

berufliche Weiterbildung Kurzarbeitergeld – nárok na tento typ finanční podpory mají zaměstnanci, jestliţe je tento nedostatek práce pouze přechodný a nebylo moţno mu zabránit. Podpora se poskytuje z toho důvodu, ţe zkrácením pracovního úvazku zaměstnanců dojde taktéţ ke sníţení jejich příjmu, coţ má právě vykompenzovat tato finanční podpora. § 170 SGB III 213

80

10.1.1 Podmínky vzniku nároku Nárok na podporu v nezaměstnanosti má zaměstnanec za splnění předpokladů zakotvených v § 117 a § 118 odstavci 1 SGB III. Uchazeč musí být nezaměstnaným,214 musí tuto skutečnost nahlásit agentuře práce215 a musí splnit potřebnou dobu pojištění závisející na době zaměstnání. Tato doba se dle § 124 SGB III pokládá za splněnou, pokud zaměstnanec splnil potřebnou dobu pojištění v délce nejméně 12 měsíců v posledních 2 letech. Uchazeč se povaţuje za nezaměstnaného, pokud není v pracovním poměru, zároveň si zaměstnání hledá a spolupracuje s agenturou práce při zprostředkování zaměstnání. Za nezaměstnaného povaţujeme také jedince, které sice vykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, ovšem v rozsahu kratším neţ 15 hodin týdně, přičemţ není důleţité, kolik peněz fakticky vydělá. Nezaměstnaný je povinen vyvinout veškerou moţnou snahu a vyuţít veškeré dostupné moţnosti k nalezení nového zaměstnání a opětovného začlenění se na pracovní trh. 216 Pokud by sám veškerou moţnou snahu k nalezení nového zaměstnání nevyvíjel, nastupuje sankce v podobě zablokování výplaty podpory v nezaměstnanosti. Za spolupracujícího povaţuje zákon takového nezaměstnaného, který můţe a je schopen vykonávat zaměstnání zakládající povinnost pojištění alespoň v rozsahu 15 hodin týdně, je připraven do takového zaměstnání nastoupit a vykonávat ho 217 a kdo je připraven podílet se na opatřeních zaměstnanosti. Nezaměstnaný je povinen osobně se přihlásit příslušné agentuře práce. Písemný nebo

telefonický

kontakt

není

dostačující. 218

214

Nemusí

o

přiznání

podpory

Na roveň nezaměstnanému je postavena i FO připravující se na své povolání v rámci odborného výcviku nebo fyzická osoba zvyšující si tímto způsobem svou odbornou kvalifikaci. 215 Agentuře práce se musí hlásit nejpozději 3 dny po skončení pracovního poměru, pokud ale o skončení pracovního poměru nebyl informován dopředu – musí tak učinit okamţitě ve chvíli, kdy se o plánovaném skončení pracovního poměru dozví. Jedině tak můţe dostát svojí povinnosti vyplývající mu z SGB III – všemi prostředky má být zabráněno samotnému vzniku nezaměstnanosti. Zaměstnavatel je povinen zaměstnance o povinnosti hlásit se agentuře práce poučit a taktéţ mu poskytnout přiměřené volno k tomu, aby tak mohl učinit. KOKEMOOR Axel. Sozialrecht. 3., völlig neu überarbeitete und verbesserte Auflage. München : Carl Heymanns Verlag, 2009. 152 s. 216 § 119 odst. 1 SGB III 217 Tato objektivní kritéria by se dala vyjádřit tím, ţe nezaměstnaný je schopný práce – s ohledem na svůj zdravotní stav, obvyklé okolnosti, za kterých bude práce vykonávána a na regionální zvláštnosti trhu práce. KOKEMOOR Axel. Sozialrecht. 3., völlig neu überarbeitete und verbesserte Auflage. München : Carl Heymanns Verlag, 2009. 150 s. 218 § 118 odst. 1 číslo 2 SGB III

81

v nezaměstnanosti ţádat, stačí, pokud se osobně přihlásí agentuře práce.219 Pokud je zřejmé, ţe nezaměstnanost je neodvratná, můţe se nezaměstnaný přihlásit agentuře práce 3 měsíce před předpokládaným nástupem nezaměstnanosti. Pak se ale hlásí agentuře práce nikoli jako nezaměstnaný, ale jako „práci hledající“ (arbeitsuchend).220

10.1.2 Délka a rozsah podpůrčí doby Trvání nároku na podporu v nezaměstnanosti je časově omezené. Délka podpůrčí doby závisí jednak na věku nezaměstnaného, jednak na celkové době, po kterou nezaměstnaný v posledních 5 letech platil příspěvky do povinného pojištění v nezaměstnanosti.221 Výše podpory v nezaměstnanosti činí 67 % průměrné čisté mzdy za posledních 52 týdnů podmínky, ţe nezaměstnaný, eventuelně jeho manţel nebo partner, se kterým trvale ţije, má 1 dítě – tzv. zvýšené plnění. Jestliţe nezaměstnaný dítě nemá, činí podpora v nezaměstnanosti 60 % průměrné čisté mzdy v posledních 52 týdnech. Délka podpůrčí doby činí u osob do 50 let maximálně 12 měsíců, do 55 let 15 měsíců, do 58 let aţ 18 měsíců a od 58 let výše aţ 24 měsíců. 222 Minimální délka podpůrčí doby činí 6 měsíců se splněnými 12 měsíci povinných odvodů do důchodového pojištění.

10.1.3 Kolize a klid nároku na podporu v nezaměstnanosti Nezaměstnaný nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti po dobu trvání jeho nároku na jiná sociální plnění, např. v rámci nemocenského pojištění atd. Taktéţ v případě, ţe nezaměstnaný obdrţel nebo by mu i jen vznikl nárok na odstupné 223 a

§ 122 odst. 1 SGB III 219 § 323 odst. 1 SGB III Ostatní plnění poskytovaná politikou zaměstnanosti jsou přiznávána pouze na ţádost. 220 § 38 odst. 1 SGB III WALTERMANN Raimund. Sozialrecht. 8, neu bearbeitete Auflage. Heidelberg : C. F. Müller Verlag, 2009. 206 s. 221 § 127 odst. 1, 2 SGB III 222 § 127 odst. 2 SGB III 223 Za odstupné je povaţováno kaţdé finanční plnění – bez ohledu na jeho označení nebo účel, které vzniká zaměstnanci v přímé souvislosti s předčasným ukončením pracovního poměru. Základní otázka, kterou si klademe, abychom mohli posoudit, zda se jedná o odstupné v souvislosti s ukončením pracovního poměru, je následující – měl by zaměstnanec na toto plnění nárok, kdyby bývalo k předčasnému ukončení pracovního poměru nedošlo? Jedině pokud lze dokázat tento kauzální nexus, jedná se o odstupné.

82

pracovní poměr byl ukončen bez řádné výpovědní lhůty224 nebo má za jistých podmínek nárok

na

placené

v nezaměstnanosti.

225

volno

nebo

plat,

nemá

zároveň

nárok

na

podporu

V těchto případech dojde pouze k posunutí momentu moţnosti

uplatnění nároku na podporu v nezaměstnanosti, nikoli ke zkrácení podpůrčí doby. Jestliţe by ale došlo k tomu, ţe by nárokované plnění od jiného poskytovatele sociálního zabezpečení nebylo řádně plněno, podpora v nezaměstnanosti poskytována bude, a to z důvodu zamezení ohroţení sociální stability jedince. Pokud by naopak došlo k tomu, ţe by nezaměstnaný obdrţel jak podporu v nezaměstnanosti, tak finanční plnění od jiného poskytovatele sociálního zabezpečení, je na podporu v nezaměstnanosti nahlíţeno jako na bezdůvodné obohacení a musí být agentuře práce okamţitě nahrazeno.226 Vyplácení podpory v nezaměstnanosti můţe být blokováno (Sperrzeit) taktéţ jako sankční následek227 za podmínky, ţe dojde k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnance nebo bylo ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele způsobeno závaţným porušením pracovní kázně zaměstnancem. Dalším důvodem pro sankční pozastavení výplaty podpory v nezaměstnanosti je odmítnutí práce zprostředkované agenturou práce zaměstnancem (stejný následek má situace, kdy nezaměstnaný svému nástupu do zprostředkovaného zaměstnání záměrně zabrání), chybějící spolupráce nezaměstnaného s agenturou práce, porušení povinnosti hlásit se agentuře práce při nezaměstnanosti, stejně tak jako opoţděné nahlášení se. O výše zmíněných následcích, jeţ by takováto porušení povinností mohla zakládat, musí být nezaměstnaný agenturou práce dopředu poučen, a to především z toho důvodu, ţe o tu dobu, po kterou není nezaměstnanému podpora vyplácena, je zkrácena i celková podpůrčí doba.228 Nezaměstnaný můţe zabránit výše zmíněné sankci v podobě zkrácení podpůrčí doby podpory v nezaměstnanosti pouze za takové podmínky, ţe prokáţe závaţný důvod, který ho k jeho protiprávnímu jednání vedl. Důkazní břemeno přitom leţí 224

Nárok na podporu v nezaměstnanosti je v tomto případě uplatnitelný aţ prvním dnem poté, kdy by za normálních okolností vypršela výpovědní lhůta pro onen konkrétní pracovní poměr. BOLAY Martin, EISENREICH Albert, ISELE Markus. Die neue Arbeitsförderung. 2. Auflage. BadenBaden : Nomos Verlagesellschaft, 2005. 91 s. 225 § 142, § 143 SGB III 226 § 143 odst. 3 SGB III 227 § 144 SGB III odst. 1 obsahuje taxativní výčet moţných situací, ve kterých představuje nevyplácení podpory v nezaměstnanosti sankci. 228 § 128 SGB III odst. 3 – 8 SGB III

83

výhradně na nezaměstnaném. Délka trvání této sankce je právně upravena v § 144 odst. 3 a odst. 4 SGB III a liší se dle toho, jakého protiprávního jednání se nezaměstnaný dopustil. 229

10.1.4 Podpora v nezaměstnanosti a protestní akce Stávka nebo výluka mohou být příčinou nezaměstnanosti jak zaměstnanců, kteří se jí aktivně účastní, tak těch, kteří se jí přímo neúčastní. SGB III rozlišuje v § 146 odst. 2 a odst. 3 právě mezi tím, zda se zaměstnanec na stávce aktivně účastnil, či nikoli. Jestliţe se stal zaměstnanec v důsledku své aktivní účasti na vnitrostátní stávce nezaměstnaným,

nemá

po

dobu trvání

stávky nárok na

výplatu podpory

v nezaměstnanosti.

10.1.5 Zánik nároku na podporu v nezaměstnanosti Nárok na podporu v nezaměstnanosti není moţno uplatnit po uplynutí 4 let od jeho vzniku. Dále taktéţ zaniká v případě vzniku nového nároku a v případě, kdy byl dán nezaměstnaným podnět k pozastavení výplaty podpory v nezaměstnanosti na celkovou dobu 21 týdnů. Na toto riziko musí být nezaměstnaný při jednotlivých protiprávních jednáních upozorněn. Zohledněny jsou veškerá pozastavení výplaty v posledních 12 měsících.

10.2 Částečná podpora v nezaměstnanosti (Teilarbeitslosengeld) Částečná podpora v nezaměstnanosti je relativně novým typem náhradního finančního plnění, které bylo do německého systému důchodového pojištění zavedeno v roce 1998. Úlohou částečné podpory v nezaměstnanosti je zlepšit sociální ochranu zaměstnanců, kteří vykonávají více zaměstnání na částečný úvazek. Podle předchozí právní úpravy totiţ neměli tito zaměstnanci při ztrátě 1 ze zaměstnání na částečný úvazek nárok na podporu v nezaměstnanosti, a to i přes to, ţe platili z obou zaměstnání na částečný úvazek příspěvky na pojištění v nezaměstnanosti, a to do té doby, kdy jejich

229

Pohybuje se v rozmezí od 1 týdne aţ do 12 týdnů v závislosti na závaţnosti porušení povinnosti – např. 1 týden při pozdním nahlášení se při nezaměstnanosti agentuře práce aţ po 12 týdnů při zaviněném skončení pracovního poměru ze strany zaměstnance.

84

příjem z druhého zaměstnání dosahoval určitého zákonodárcem předpokládaného minima.230 Částečná podpora v nezaměstnanosti je upravena v § 150 SGB III. Nárok na ni vzniká částečně nezaměstnanému zaměstnanci, který se nahlásí agentuře práce a splnil potřebnou dobu pojištění. 231 Potřebnou dobu pojištění splní ten, kdo v průběhu 2 let vedle

zaměstnání

zakládajícím

povinnost

odvádět

příspěvky

na

pojištění

v nezaměstnanosti vykonával minimálně po dobu 12 měsíců další zaměstnání zakládající povinnost pojištění. Částečně nezaměstnaný má nárok na tento typ podpory po dobu 6 měsíců. 232 Tato doba by měla poskytnout nezaměstnanému dostatečný čas na to, aby si našel zaměstnání způsobilé nahradit zaměstnání ztracené. Nárok na podporu zanikne, pokud částečně nezaměstnaný po vzniku tohoto nároku nalezne zaměstnání, začne být samostatně výdělečně činným nebo se stará o člena rodiny v rozsahu alespoň 2 týdnů nebo více neţ 5 hodin týdně. Tímto omezením má být zabráněné situaci, kdy by byl částečně nezaměstnaný méně motivován k nalezení nového zaměstnání v důsledku určitého vedlejšího příjmu plynoucího z výše zmíněné činnosti. 233

10.3 Podpora při insolvenci zaměstnavatele (Insolvenzgeld) Ve stručnosti uvedu několik důleţitých postřehů týkajících se posledního institutu, upravovaném SGB III, který povaţuji především v dnešní době za velice aktuální – podpora při insolvenci zaměstnavatele. Hlavní úlohou podpory při insolvenci, jeţ je upravena v § 183 - § 189 SGB III, je chránit zaměstnance před následky platební neschopnosti zaměstnavatele, který není schopen plnit finanční závazky vůči svým zaměstnancům. 234 Tento nárok se časově vztahuje k posledním 3 měsícům, které předcházeli zahájení insolvenčního řízení 230

WALTERMANN Raimund. Sozialrecht. 8, neu bearbeitete Auflage. Heidelberg : C. F. Müller Verlag, 2009. 211 s. 230 § 127 odst. 1, 2 SGB III 231 § 150 odst. 1 SGB III 232 § 150 odst. 2 č. 3 SGB III 233 BOLAY Martin, EISENREICH Albert, ISELE Markus. Die neue Arbeitsförderung. 2. Auflage. Baden-Baden : Nomos Verlagesellschaft, 2005. 106 s. 234 WALTERMANN Raimund. Sozialrecht. 8, neu bearbeitete Auflage. Heidelberg : C. F. Müller Verlag, 2009. 212 - 213 s.

85

v případě, ţe po tuto dobu nebyla zaměstnavatelem zaměstnancům řádně vyplácena mzda, ačkoli na ni měli nárok. Předpokladem oprávněnosti nároku na podporu při insolvenci je kauzální nexus mezi ztrátou oprávněného příjmu zaměstnance a platební neschopností zaměstnavatele. Nárok na podporu při insolvenci zaměstnavatele mají výhradně zaměstnanci. Není přitom důleţité, zda byli nebo nebyli povinni odvádět příspěvky na podporu zaměstnanosti. Podpora při insolvenci zahrnuje taktéţ úhradu povinných příspěvků na sociální zabezpečení. Podpora při platební neschopnosti zaměstnavatele se poskytuje ve výši čistého příjmu zaměstnance. 235

235

§ 185 odst. 1 SGB III

86

11. Základní zabezpečení osob hledajících zaměstnání (Grundsicherung für Arbeitsuchende) 11.1 Úloha a poslání SGB II Na počátku kapitoly pojednávající o systému zabezpečení v nezaměstnanosti v SRN uvádím, ţe existují dva různé systémy, jejichţ společným jmenovatelem je právě nezaměstnaný. Následující kapitola poskytne stručným rozbor SGB II. Základní zabezpečení osob hledajících zaměstnání je upraveno ve 2. knize sociálního zabezpečení – SGB II (Sozialgesetzbuch II), která vstoupila v platnost 1. ledna 2005 jako politicky nejspornější část celé reformy sociálního zabezpečení v nezaměstnanosti. Podstatnou část tvoří Čtvrtý zákon pro moderní sluţby na pracovním trhu („ Hartz IV“). Klíčovým legislativním záměrem tohoto zákona (společně se Třetím zákonem pro moderní sluţby na pracovním trhu) byla především reorganizace

Spolkové

agentury

práce

a

sloučení

právní

úpravy

pomoci

v nezaměstnanosti (Arbeitslosenhilfe) a sociální pomoci (Sozialhilfe). Současně se Čtvrtým zákonem pro moderní sluţby na pracovním trhu vstoupil v platnost taktéţ zákon umoţňující vedle Spolkové agentury práce taktéţ příslušným úřadům na komunální úrovni stát se nositeli sociálního plnění dle SGB II. Elementárním posláním SGB II236 je posilovat a vychovávat osoby, jeţ jsou schopné pracovat a zároveň se pohybují na hranici chudoby k odpovědnosti za vlastní osobu a přispívat tak k tomu, ţe si budou moci náklady na vlastní obţivy obstarávat vlastním přičiněním. V případě, ţe pro ně toto není z jakéhokoli důvodu moţné, zajistit jedinci potřebné prostředky určitého existenčního minima nutného k přeţití. Mechanismy nastavené SGB II by měli taktéţ podporovat jedince při hledání zaměstnání, zaměřovat se na podporu jeho vlastní iniciativy. Klíčovým cílem je rychlé zprostředkování práce.237 Teprve ve chvíli, kdy není umístění na pracovním trhu úspěšné, přicházejí v úvahu další finanční dávky mající zajistit určitý standart ţivota. Při posuzování

236

Základní cíl SGB II je legálně definován v § 1 SGB II. RENN Heribert, SCHOCH Dietrich. Grundsicherung für Arbeitsuchende. Das neue Sozialleistungsrecht für hilfbedürftige erwerbsfähige Personen. 2. Auflage. Baden – Baden : Nomos Verlagsgesellschaft. 2007. 1 s. 237

87

opodstatněnosti a výše finančních dávek je přihlíţeno jednak k majetku, jednak ke všem příjmům potřebného. Z hlediska systematiky plnění poskytovaných v rámci SGB II rozeznáváme plnění, jeţ mají jedinci usnadnit návrat na pracovní trh a plnění spíše finanční povahy, jejichţ úlohou je především zajistit nezaměstnanému základní ţivotní potřeby. Podrobnému rozboru se budu věnovat níţe v této kapitole.

11.2 Osobní působnost SGB II238 SGB II se vztahuje na osoby ve věku 15 – 65 let, jeţ jsou schopny výdělečné činnosti (erwerbsfähig239), odkázány na cizí pomoc (hilfsbedürftig)240 a zároveň mají trvalý pobyt v SRN a osoby na nich závislé 241 (oprávněnými jsou i občanů Evropské unie, a to v důsledku jejich práva na volný pohyb, stejně tak jejich rodinní příslušníci, avšak pouze po dobu prvních tří měsíců svého pobytu ve SRN). Nárok na dávky dle SGB II mají taktéţ cizí státní příslušníci v případě, ţe mají platné pracovní povolení a jejich rodinní příslušníci. Ţádný nárok naproti tomu nemají uchazeči o azyl, jelikoţ jejich základní ţivotní potřeby jsou zabezpečovány prostřednictvím jiné zákonné úpravy.

11.3 Opětovné začlenění se na pracovní trh Plnění poskytovaná dle SGB II mají prioritně pomoci jedinci opět nalézt zaměstnání (Leistungen zur Eingliederung in Arbeit).242 Agentura práce je tak všemi prostředky a s ohledem na specifika daného konkrétního člověka povinna podporovat v jeho úsilí o návrat do pracovního procesu. Postupuje podle právní úpravy SGB III. I z tohoto důvodu je tak kaţdému jedinci, na něhoţ se vztahuje SGB II ustavována agenturou práce kontaktní osoba (Ansprechtspartner), jeţ s ním rozebere veškerá individuální úskalí jeho ţivotní situace, pomůţe mu zorientovat se v problematice a i 238

§ 7 SGB II Jedinec je schopen výdělečné činnosti v případě, ţe není vzhledem k nemoci nebo tělesnému postiţení neschopen za obvyklých podmínek na pracovním trhu vykonávat v rozsahu nejméně 3 hodin týdně výdělečnou činnost. 240 Jedinec, který není – vůbec nebo pouze nedostatečně schopen z finančních prostředků, které získal vlastní prací nebo prostřednictvím jiného nositele sociální pomoci, pokrýt ţivotní potřeby své a osob na něm závislých. 241 SGB II v tomto případě jasně v § 7 odst. 2 vymezuje, kdo do tohoto společenství závislých osob patří. Jedná se tak v zásadě o rodiče, manţely a partnery (pokud ţijí ve společné domácnosti), děti – pokud neţijí v manţelství a jsou mladší 25 let. 242 § 14 - § 18a SGB II 239

88

nadále je mu plně nápomocna. Agentura práce i zde stejně jako v reţimu SGB III vypracovává

ve

spolupráci

(Eingliederungsvereinbarung),

243

s jedincem

určitou

integrační

smlouvu

kde jsou stanoveny individuální cíle zaměřené

především na opětovný návrat na pracovní trh a rovněţ způsoby a časový horizont jejich moţného dosaţení. 244 Cílem je především uchazeče pozitivně motivovat. V případě, ţe by nezaměstnaný odmítal uzavřít s agenturou práce tuto smlouva, hrozí mu dle § 31 SGB II sankce v podobě zkrácení peněţité podpory o 30 %. O tom musí být samozřejmě poučen. Podle individuální potřeby je mu taktéţ k dispozici pomoc psychologa a další nutná poradenství.

11.4 Dávky k zajištění živobytí 11.4.1 Podpora v nezaměstnanosti II a náklady na bydlení Dávky k zajištění ţivobytí (Leistungen zur Sicherung der Lebensunterhalt) diferencujeme dle toho, kdo je příjemcem těchto dávek. Osoby, jeţ jsou schopné výdělečné činnosti a zároveň jsou odkázané na cizí pomoc, obdrţí jako tzv. podporu v nezaměstnanosti II (Arbeitslosengeld II) finanční podporu nutnou k zajištění nákladů na jejich ţivobytí včetně uhrazení nákladů na ubytování a topení. 245 Tato dávka pokrývá především náklady na obţivu, ubytování, poplatky za ubytování, poplatky za spotřebu energie (vyjma topení), potřeby běţného ţivota včetně přiměřené účasti na kulturním ţivotě. Horního stropu této dávky dostávají osoby, které jsou svobodné, rodiči samoţiviteli nebo ti, jejichţ partner je nezletilý. 246 V § 20 odst. 2 – odst. 3 SGB II je dále upravena měsíční výše této dávky především s ohledem na věk potřebných.247 Zvláštní dávky jsou dále poskytovány především pro těhotné ţeny, ţeny v šestinedělí, osoby vychovávající více nezletilých dětí atd.

243

Nejčastěji bývá vypracována na časové období 6 měsíců. § 15 SGB II 245 Tyto finanční dávky mohou být sníţeny s ohledem na příjmy a majetek potřebného. § 19 – § 27 SGB II 246 Výše tohoto příspěvku se pohybuje v rozmezí 340 – 350 Euro měsíčně. 247 Spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejňuje kaţdý rok k 30. červnu výši tohoto příspěvku, která je určující pro následujících 12 měsíců. Jeho výše je závislá a přizpůsobuje se změnám aktuální hodnoty důchodu zákonného důchodového pojištění - § 20 odst. 4 SGB II. 244

89

Zcela specifickou kategorii tvoří náklady na ubytování a topení. V případě těchto nákladů platí, ţe jsou plně hrazeny za podmínky, ţe jsou přiměřené a ţe jsou hrazeny komunálními nositeli, na rozdíl od podpory v nezaměstnanosti II, jeţ je hrazena agenturami práce. Jejich přiměřenost je posuzována místně příslušnými komunálními orgány, a to vţdy dopředu. Pokud tyto orgány dojde k závěru, ţe se ubytování a náklady na něj jeví přiměřenými, získá dotyčný jedinec určitý příslib, ţe za něj tyto náklady budou skutečně hrazeny. 248 Přiměřenost těchto nákladů je vţdy posuzována s ohledem na specifika kaţdého případu. 249 Obdobně je hrazeno i základní vybavení domácnosti. Zvláštní úprava platí v případě potřebných, kteří jsou drogově nebo alkoholově závislí, popřípadě pokud nejsou schopni efektivně vynakládat prostředky jim přidělené. Místo finančního plnění je jim poskytováno plnění přímo věcné, aby nedošlo ke zneuţití jim svěřených prostředků.250 Dávky k zajištění ţivobytí mohou být za podmínky, ţe má potřebný určitý minimální příjem (který ale nestačí k tomu, aby z něj mohli být hrazeny jeho ţivotní náklady), poskytovány ve formě půjčky – a to i třeba jen na jediný měsíc, kdy je naděje na to, ţe se o sebe potřebný můţe částečně postarat sám. 251 Důvodem je především snaha zákonodárce jaksi poskytovat jen takovou výši plnění, jeţ je nezbytná, protoţe jedině tak je moţno docílit opětovného návratu potřebných zpět do normálního ţivota.

11.4.2 Příplatek po skončení podpůrčí doby podpory v nezaměstnanosti Specifickou kategorii finančního dávky představuje finanční příplatek, který je poskytován

potřebnému

v nezaměstnanosti

dle

poté, SGB

co III

mu

přestala

(befristeter

být

Zuschlag

poskytována nach

podpora

Bezug

von

Arbeitslosengeld).252 Tento příplatek je časově omezen na dobu 2 let a představuje dvě třetiny rozdílu částky poslední dosaţené podpory v nezaměstnanosti včetně příspěvku na bydlení a podpory v nezaměstnanosti II. Po prvním roce vyplácení se příspěvek sniţuje na

248

V odůvodněných případech jsou hrazeny i náklady na přestěhování se do vhodného bytu, kauce a různé další poplatky s bydlením související. 249 Spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí kaţdoročně ve spolupráci se Spolkovým ministerstvem financí prostřednictvím nařízení určuje orientační výši nákladů, které jsou ještě povaţovány za přiměřené a které uţ nikoli. Podrobněji viz § 27 SGB II. 250 § 23 odst. 2 SGB II 251 § 23 odst. 4 SGB II 252 § 24 SGB II

90

polovinu.253 Úlohou tohoto časově omezeného příplatku je především vyrovnat rozdíl v ţivotní úrovni potřebného, protoţe podpora v nezaměstnanosti II je v zásadě mnohem niţším příspěvkem neţ podpora v nezaměstnanosti poskytovaná dle SGB III. Opět se i v tomto ohledu projevuje motivační úloha celého sociálního systému. Mezi další plnění poskytovaná poţivatelům SGB II patří např. příspěvek na úhradu pojistného (např. důchodového zabezpečení) nebo příspěvky na vzdělávání pro děti a mladistvé mladší 25 let.

11.4.3 Sociální podpora Sociální podpora (Sozialgeld) je druhým typem dávek k zajištění ţivobytí, jejichţ příjemcem je dle § 28 odst. 1 SGB II člen rodiny poţivatele podpory v nezaměstnanosti II, který ale sám o sobě není schopen výdělečné činnosti a současně není poţivatelem dávek poskytovaných v reţimu SGB XII.254

253

V § 24 odst. 2 a 3 SGB II jsou paušálně vymezeny maximální moţné výše tohoto příspěvku, a to jak pro první, tak pro druhý rok jejich pobírání. Nejvyšší moţná výše tohoto příspěvky činí 160 Euro měsíčně. 254 SGB XII, tedy Dvanáctá kniha sociálního zabezpečení upravuje sociální pomoc.

91

12. Komparace vybraných otázek právní úpravy zabezpečení v nezaměstnanosti v České republice a Spolkové republice Německo Vzhledem k rozdílnosti samotné koncepce

právní úpravy zabezpečení

v nezaměstnanosti v obou státech a moţného rozsahu této práce není mým cílem komplexně srovnat právní úpravu zabezpečení v nezaměstnanosti, ale zaměřím se na nejdůleţitější otázky, které povaţuji za klíčové a na nichţ je moţné úspěšně demonstrovat stěţejní diferenci těchto právních úprav.

12.2 Systematika právní úpravy První, elementární rozdíl lze nalézt jiţ v samotné systematice právní úpravy. Zatímco český zákonodárce zahrnul právní úpravu zabezpečení v nezaměstnanosti do ZoZ a tím v podstatě do oblasti pracovního práva, ve Spolkové republice Německo je problematika nezaměstnanosti a její řešení upraveno právem sociálního zabezpečení. Základním pramenem sociálního zákonodárství je sociální zákoník (Sozialgesetzbuch), jeţ ve svých dvanácti knihách komplexně upravuje veškerou materii se sociálním zabezpečením související. Jak jiţ bylo zdůrazněno, základním cílem německého zákonodárce byla snaha o maximální zpřehlednění a zjednodušení právní úpravy sociální oblasti, čemuţ má slouţit právě jistá centralizace pouze do jediného kodexu. Zabezpečení v nezaměstnanosti je věnována třetí kniha sociálního zákoníku obsahující právní úpravu podpory pracovních příleţitostí (SGB III – Arbeitsförderung) a dále pak taktéţ kniha druhá věnující se základnímu zabezpečení osob hledajících si zaměstnání (SGB II – Grundsicherung für Arbeitsuchende). Česká i německá právní úprava se soustřeďuje na zabezpečení jedince, který je momentálně bez zaměstnání a na zajištění jeho ţivotního standartu. Zatímco SGB III se vztahuje především na osoby, jeţ své zaměstnání (popř. místo, kde se připravovaly na své budoucí povolání) bezprostředně ztratily, eventuelně jim ztráta zaměstnání teprve hrozí255, SGB II řeší nároky osob, jeţ jsou nejen bez zaměstnání, ale navíc i odkázáni na cizí pomoc. 255

SGB III tyto osoby označuje jako „zaměstnanci ohroţení nezaměstnaností“ (von Arbeitslosigkeit bedrohte Arbeitnehmer).

92

Oběma právním úpravám je společný důraz na vlastní aktivitu nezaměstnaného směřující k nalezení nového pracovního uplatnění a jednoznačná preference aktivní pomoci (poradenství, zprostředkování zaměstnání) před pomocí pasivní v podobě finančních dávek. Pasivní politika zaměstnanosti256 by v ideálním případě měla sehrávat spíše subsidiární úlohu.257 Jedině touto cestou můţe být dosaţeno maximální moţné úrovně zaměstnanosti, coţ je cíl, ke kterému obě právní úpravy směřují.

V této

souvislosti mluvíme v případě německé právní úpravy taktéţ o zásadě „soběstačné pomoci“ – Selbsthilfegrundsatz. Tato zásada se prolíná veškerou materií upravující právo sociálního zabezpečení. 258

12.3 Úřad práce versus Spolková agentura práce Klíčová úloha ve zprostředkování zaměstnání náleţí v ČR Úřadu práce ČR a agenturám práce, v SRN pak Spolkové agentuře práce (potaţmo jednotlivým agenturám práce),

obě

právní

úpravy

taktéţ

zároveň

připouští

činnost

soukromých

zprostředkovatelů práce. Postavení Spolkové agentury práce je značně specifické a v mnohém odlišné od postavení Úřadu práce v České republice. Spolková agentura práce je korporací veřejného práva, jeţ funguje na principu samosprávy a decentralizace. 259 Disponuje tak značnou mírou samostatnosti a rozsáhlou diskreční pravomocí. Za velice zajímavé povaţuji i ustanovení § 2 SGB III, které formuluje zvláštní odpovědnost jak zaměstnavatele, tak zaměstnance za stabilní vývoj pracovního trhu. Při konstrukci tohoto ustanovení byla sledována snaha poněkud redukovat odpovědnost státu za dění na pracovním trhu.260 256

Německý zákonodárce uţívá termín „pasivní podpora zaměstnanosti.“ Velice častým a zároveň neţádoucím jevem je případ, kdy se jedinec plynule přesune z osobní působnosti SGB III do osobní působnosti SGB II, zvláště pokud je nezaměstnaným dlouhodobě. 258 Selbsthilfegrundsatz v podstatě znamená, ţe kaţdé individuum musí být připraveno přijmout odpovědnost za vlastní jednání, a to i v ekonomickém slova smyslu. Primárně by tedy měl být kaţdý schopen zajistit si své potřeby sám a aţ ve chvíli, kdy toto není absolutně moţné, nastupuje stát a s ním i tzv. „záchranná sociální síť. ROETKEGEL Ralf. Sozialhilferecht. Existenzsicherung. Grundsicherung. 1. vydání. Baden Baden : Nomos Verlagsgesellschaft, 2005. 287 s. 259 Ve specifickém postavení Spolkové agentury práce je samozřejmě zohledněn i fakt, ţe Spolkovou republiku Německo tvoří 16 spolkových zemí. Hospodářské rozdíly jednotlivých zemí jsou i díky historické zkušenosti Spolkové republiky Německo stále značné, coţ je i příčinou rozdílů v míře nezaměstnanosti. I na tento fakt musí jednotlivá regionální ředitelství a potaţmo jednotlivé agentury práce a jejich kanceláře reagovat. 260 WALTERMANN Raimund. Sozialrecht. 8, neu bearbeitete Auflage. Heidelberg : C. F. Müller Verlag, 2009. 188 s. 257

93

Stejně jako Spolková agentura práce, tak i Úřad práce provádí správní dozor v oblasti komplexního vyplácení dávek v nezaměstnanosti261 a obě instituce poskytují rozsáhlé informační a poradenské sluţby na trhu práce. 262Jistým specifikem agentur práce ve Spolkové republice Německo je to, ţe se podle mého mínění mnohem více zaměřují na problematiku pracovního umístění absolventů, coţ je pojímáno právě jako jedno z opatření preventivního boje s nezaměstnaností. V praxi to můţeme demonstrovat např. na povinnosti agentur práce poskytovat zcela bezplatná poradenství jiţ při samotné volbě povolání nebo v tom horším případě ve chvíli, kdy se nezaměstnaný nebo osoba hledající si vhodné pracovní uplatnění, kde by se mohla připravovat na své budoucí povolání. 263 Agentura práce je povinna sestavit uchazečův osobní profil (Bewerberprofil) a vypracovat určitou analýzu jeho potenciálu z hlediska pracovního uplatnění (Potenzialanalyse). Protoţe je k tomuto opatření přistoupeno jiţ na samotném počátku celého procesu hledání vhodného pracovního uplatnění a toto opatření je bez výjimek uplatňováno u kaţdého uchazeče, je jeho pozitivní efekt velice významný. Obdobná opatření sledující v podstatě stejný záměr obsahuje i ZoZ. 264 Součástí opatření aktivní politiky zaměstnanosti je poskytování poradenství, které je prováděno Úřadem práce (jeho krajskými pobočkami) za účelem zajišťování osobnostních a kvalifikačních předpokladů jednak pro volbu povolání, jednak pro zprostředkování zaměstnání a taktéţ při výběru vhodných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. 265 Dále, v rámci tzv. zvýšené péči při zprostředkování zaměstnání, je věnována zvýšená péče uchazečům, jejichţ stav nebo ţivotní situace to z nějakého důvodu vyţaduje. Na základě spolupráce s uchazečem tak můţe být krajskou pobočkou Úřadu práce vypracován individuální akční plán, jenţ obsahuje postup a časový harmonogram plnění opatření ke zvýšení moţnosti uplatnění uchazeče na trhu práce. Ukázkou poradenské činnosti Úřadu práce je i skupinový program zvaný „Job club.“ Tento projekt je určen všem uchazečům o zaměstnání, kteří si chtějí vylepšit 261

Agentury práce ve Spolkové republice Německo vykonávají správní dozor týkající se vyplácení rodičovských příspěvků. 262 § 8 ZoZ obsahuje demonstrativní výčet poradenských aktivit Úřadu práce ČR. 263 § 43 SGB III 264 § 33 ZoZ 265 § 105 ZoZ Mezi nástroje, kterými je realizována aktivní politika zaměstnanosti, patří rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, překlenovací příspěvek, příspěvek na zapracování a příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program.

94

sebereprezentaci, posílit sebevědomí a naučit se zvládat stresové situace související s nezaměstnaností. Pomáhá uchazečům orientovat se na trhu práce, vyuţívat různé způsoby hledání zaměstnání a různé zdroje informací o volných místech, získat potřebné dovednosti v mezilidské komunikaci, připravit se na přijímací řízení nebo pohovor, ale také umět se orientovat v pracovněprávní problematice obecně.266 Preventivní činnost Úřadu práce v boji proti nezaměstnanosti, jejíţ součástí poradenství je, povaţuji za klíčovou. V obou právních úpravách, jak české, tak i německé, je jim věnován odpovídající prostor a je na ně kladen značný důraz především z toho důvodu, ţe uţ tím, ţe se jich jedinec účastní, vyvíjí tolik ţádanou vlastní iniciativu v hledání vhodného zaměstnání.

12.4 Právní úprava pojištění Německá právní úprava je zaloţena na koncepci povinného pojištění pro případ nezaměstnanosti, jeţ je v praxi realizováno prostřednictvím odvádění příspěvků zaměstnavatelem a zaměstnancem, a to rovným dílem. Jistá skupina osob je od pojistné povinnosti osvobozena.267 SGB III připouští i moţnost dobrovolného pojištění pro ty, kteří by se jinak nemohli do pojistného systému zařadit. 268 Česká právní úprava stanovuje povinnost zaměstnavatele odvádět příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, zaměstnávají-li zaměstnance. 269

12.5 Hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti ZoZ rozeznává hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti a hmotné zabezpečení při rekvalifikaci. Oba typy finanční podpory řadíme k nástrojům pasivní politiky 266

Zdroj: Informační portál Ministerstva práce a sociálních věcí. [online], 2011, [ citováno dne 10.3.2011]. Dostupný z WWW: >http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/jobclub< 267 Osvobozeni jsou úředníci, soudci, vojáci z povolání i ve výkonu vojenské sluţby, duchovní, osoby s příjmem pod 400 Euro měsíčně nebo ti, jejichţ zaměstnání je omezeno na 2 měsíce nebo 50 kalendářních dní ročně. 268 Okruh osob vymezených v § 28a SGB III. 269 Česko. Zákon č. 589 ze dne 20. Listopadu 1992, o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, § 7. In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1992, částka 118, s. 3522-3528. Výše pojistného se určuje procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období, přičemţ vyměřovací základ se liší dle toho, zda se jedná o zaměstnavatele, zaměstnance osobu samostatně výdělečně činnou. Rozhodným obdobím, z něhoţ se vyměřovací základ zjišťuje, je u osob samostatně výdělečně činných 1 rok, u zaměstnavatele a zaměstnance pak 1 kalendářní měsíc. Procentní sazba činí 1,2 % vyměřovacího základu. TRÖSTER Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 128 – 129.

95

zaměstnanosti. SGB III nabízí v tomto směru poněkud širší moţnosti a diferencuje mezi podporou v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld), částečnou podporou v nezaměstnanosti (Teilarbeitslosengeld), podporou při insolvenci zaměstnavatele (Insolvenzgeld), odchodné (Übergangsgeld) a podporu poskytovanou zaměstnancům při nedostatku práce

a

následném

zkrácení

jejich

pracovního

úvazku

zaměstnavatelem

(Kurzarbeitergeld). Katalog hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, jeţ obsahuje SGB III je tedy nepochybně poněkud širší neţ dle naší právní úpravy provedené ZoZ. Důvodem ovšem jednoznačně není to, ţe by snad český zákonodárce na jisté ţivotní situace a jevy nereagoval, ale opět otázka rozdílné systematizace obou právních úprav. Toto bych demonstrovala kupříkladu na německé úpravě podpory při insolvenci. Ochranu obdobnou tomuto institutu poskytuje zaměstnancům zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. 270 Ochrana spočívá v přiznání mzdových nároků271 Úřadem práce tomu zaměstnanci, kterému nebyly tyto nároky vyplaceny zaměstnavatelem, a to právě z důvodu platební neschopnosti zaměstnavatele. Zaměstnanec můţe své mzdové nároky uplatnit nejpozději ve lhůtě do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů po dni, kdy byly pobočkou Úřadu práce na její úřední desce zveřejněny informace soudu o zaměstnavateli, na jehoţ majetek bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolventního řízení nebo byl podán insolvenční návrh a při splnění dalších podmínek stanovených zákonem. Činí tak písemně prostřednictvím příslušné pobočky Úřadu práce. Poněkud detailněji rozeberu podporu v nezaměstnanosti, jakoţto institut, jeţ mají v zásadě obě země společný. Jiţ samotné podmínky vzniku nároku na podporu v nezaměstnanosti jsou velice obdobné. Německé pojetí podpory v nezaměstnanosti ovšem díky své osobní působnosti, jeţ se vztahuje nejen na uchazeče o zaměstnání, ale taktéţ na ty, kteří se účastní vzdělávání v rámci odborného výcviku, odpovídá zároveň nejen českému pojetí podpory v nezaměstnanosti, ale i podpory při rekvalifikaci. Německá právní úprava činí přiznání nároku na podporu v nezaměstnanosti závislé na 3 podmínkách: uchazeč musí

270

Česko. Zákon č. 118 ze dne 6. dubna 2000, o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů (zákon o platební neschopnosti zaměstnavatele). In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 35, s. 1637-1641. 271 Za mzdové nároky se povaţují mzda (plat), její náhrady a odstupné, které zaměstnanci náleţejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleţí dle dohody o pracovní činnosti, jejichţ výplatu zaměstnavatel, který je v pracovní neschopnosti, neprovedl.

96

být nezaměstnaný, musí se osobně přihlásit u agentury práce272 a musí splnit potřebnou dobu pojištění – 12 měsíců v posledních 2 letech. V tomto ohledu je tedy německá právní úprava přísnější ne ta česká, která vyţaduje splnění doby důchodového pojištění v délce 12 měsíců v posledních 3 letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Na druhou stranu německá úprava nevyţaduje, aby o podporu v nezaměstnanosti nezaměstnaný ještě písemně ţádal. Nárok na ni vzniká automaticky po splnění zmíněných podmínek. Výše podpory v nezaměstnanosti ve Spolkové republice Německo se vypočítává z průměrného příjmu za posledních 52 týdnů, je stejně jako v České republice stanovena procentuelně a činí 67% pro nezaměstnaného s dětmi, 60% pak pro nezaměstnaného bez dětí. Rozdílná je taktéţ délka podpůrčí doby, jeţ je dle německé právní úpravy závislá jednak na délce pojištění a jednak na věku, ovšem po celou dobu poskytování podpory v nezaměstnanosti zůstává konstantní a není odstupňována dle doby trvání nezaměstnanosti jako v naší úpravě. Obecně platí, ţe jsou zvýhodněni starší občané, coţ je cíl, který byl při konstrukci právní úpravy zabezpečení v nezaměstnanosti sledován i českým zákonodárcem. Délka podpůrčí doby dle německé úpravy je z hlediska nezaměstnaných poněkud příznivější neţ dle úpravy české. Německá úprava prosazuje zásadu, ţe nezaměstnaný nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti, pokud je zajištěn v rámci jiného systému sociálního zabezpečení, coţ opět vyjadřuje subsidiaritu hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti. Opět zde tedy můţeme najít jistou podobnost s úpravou českou, dle které se uchazeči o zaměstnání neposkytuje podpora po dobu poskytování starobního důchodu a po dobu poskytování dávek nemocenského pojištění. Další podobnost je moţno nalézt v konstrukci posunutí momentu počátku poskytování podpory v případě, ţe nezaměstnanému náleţí odstupné, odbytné nebo odchodné. Právní úpravy jsou v tomto ohledu totoţné. Dalším, velice zajímavým výchozím bodem mého srovnání je § 144 SGB III, který obsahuje

taxativní

výčet

situací,

272

ve

kterých

je

vyplácení

podpory

Je povinen učinit tak do 3 dnů po ukončení zaměstnání. Pokud je evidentní, ţe nezaměstnanost nastane, můţe se nezaměstnaný přihlásit agentuře práce i 3 měsíce před ukončením zaměstnání a je pak veden v evidenci jako „práci hledající.“ To v podstatě odpovídá postavení zájemce o zaměstnání v české právní úpravě.

97

v nezaměstnanosti zastaveno jako sankční následek určitého jednání ze strany zaměstnance (nezaměstnaného). SGB III dokonce připouští krácení podpůrčí doby. Český zákonodárce rovněţ zavádí jisté sankce, ovšem v podobě krácení procentuální sazby podpory v nezaměstnanosti. 273 Dle § 45 ZoZ zaniká nárok na podporu v nezaměstnanosti uplynutím podpůrčí doby, ukončením vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo vyřazením z této evidence, načeţ § 30 ZoZ vymezuje právě případy, kdy je nezaměstnaný vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání právě jako sankční následek svého jednání. § 147 SGB III řešící zánik nároku na podporu v nezaměstnanosti nezakotvuje výslovně zánik nároku na podporu uplynutím podpůrčí doby, ani zánik nároku ukončením vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Nárok na podporu ale automaticky zanikne, jakmile nezaměstnaný naplní celkem 21 týdnů, o které mu byla z různých důvodů sankčně zkrácena podpůrčí doba, přičemţ § 144 SGB III přesně stanoví situace, na základě nichţ dochází ke krácení podpůrčí doby. Obě právní úpravy také velice přísně reagují na situace, kdy nezaměstnaný odmítá poskytovat potřebnou součinnost úřadu práce/agentuře práce, coţ povaţuji za velice zásadní a přínosné, protoţe se i v tomto opět projevuje snaha zákonodárce motivovat nezaměstnané k aktivitě.

12.6 Nároky uchazečů o zaměstnání v oblasti sociálního zabezpečení Právním předpisem, jenţ si klade za cíl zabezpečit prostředky pro zajištění potřebného minima k důstojnému ţivotu jednotlivce, je SGB II. Jak jiţ bylo uvedeno, základním cílem celého systému sociálního zabezpečení ve SRN je vést kaţdého jednotlivce k vlastní samostatnosti a odpovědnosti za sebe samého (tím pádem i k materiálnímu zajištění vlastních potřeb) a teprve, pokud toto není ţádným způsobem moţné, zasáhnout různými mechanismy tak, aby nebyla ohroţena jeho důstojná existence.274 Osobní působnost SGB II je vymezena 2 pojmy, a to schopnost výdělečné činnosti (erwerbsfähig) a zároveň fakt, ţe je jedinec odkázán na cizí pomoc 273

Klasickým případem pro toto sankční zkrácení podpůrčí doby je ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele pro závaţné porušení pracovní kázně nebo ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnance. Příkladem z české právní úpravy je pak § 50 odst. 3 ZoZ, který řeší sankční následek ukončení pracovního poměru ze strany uchazeče o zaměstnání. 274 § 1 SGB II

98

(hilfsbedürftig). Definice druhého z těchto pojmů obsahuje téměř stejné znaky jako definice jedince v hmotné nouzi podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Obě právní úpravy se tak snaţí bojovat proti sociálnímu vyloučení jedince. V obou úpravách je opět kladen maximální důraz na aktivitu jedince při hledání zaměstnání. SGB II rozlišuje mezi 2 různými typy plnění. První skupinu tvoří dávky, jejichţ prioritním cílem je pomoci jedinci opětovně se začlenit na pracovní trh (Leistungen zur Eingliederung in Arbeit). Tyto by se daly přirovnat k nástrojům aktivní politiky zaměstnanosti275 a opatření je zahrnující jsou realizována dle SGB III (v tomto ohledu se opět projevuje úzká provázanost celého německého sociálního zákoníku). Hmotné zabezpečení pak představují tzv. dávky k zajištění ţivobytí (Leistungen zur Sicherung der Lebensunterhalt).276 Tzv. podpora v nezaměstnanosti II zahrnuje jednak podporu nutnou k zajištění ţivobytí, jednak náklady na bydlení a vytápění. 277 Svou koncepcí se podpora v nezaměstnanosti II blíţí právní úpravě dávek pomoci v hmotné nouzi v ČR. Nezaměstnaný má navíc dle SGB II nárok na časově omezený příplatek, jehoţ cílem je ulehčit nezaměstnaným jejich finanční situaci v době poté, co jim skončila podpůrčí doba podpory v nezaměstnanosti (befristeter Zuschlag nach Bezug von Arbeitslosengeld). Český právní systém nic takového neumoţňuje. Nasnadě je otázka, do jaké míry je tento příspěvek přínosem a do jaké míry nikoli. Měl by slouţit jako motivace k tomu, aby se nezaměstnaný snaţil o co nejrychlejší začlenění na pracovní trh – se skončením podpůrčí doby podpory v nezaměstnanosti dochází k poměrně citelnému sníţení dávek hmotného zabezpečení nezaměstnaného. Podpůrčí doba podpory v nezaměstnanosti v SRN je ovšem uţ sama o sobě delší neţ v ČR a opět se tak naskýtá dilema v podobě ochrany před sociálním vyloučením, jeţ je státem sledována na straně jedné a zneuţíváním finančních dávek na straně druhé. Objevují se i tací jedinci, kteří argumentují tím, ţe pro ně nemá smysl pracovat ve chvíli, kdy je hmotné 275

aktivní podpoře zaměstnanosti Tyto dávky odpovídají dávkám poskytovaným dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi – konkrétně pak příspěvku na ţivobytí a doplatku na bydlení. 277 Výše této podpory je individuální, plně se zde uplatňuje správní uváţení agentury práce a celková výše příspěvku závisí na veškerých příjmech jednotlivce. § 19 SGB II § 20 SGB II detailně popisuje, jaká jednotlivá plnění dávky k zajištění ţivobytí zahrnují, včetně finanční regulace dávek. 276

99

zabezpečení, jeţ by v opačném případě nárokovali od státu vyšší neţ odměna za jejich práci. S tímto problémem se potýká kaţdý vyspělý stát dnešní doby. Jisté řešení vidím v podmiňování nároku na výplatu podpory v nezaměstnanosti součinností uchazeče s konkrétními krajskými pobočkami Úřadu práce/agenturami práce tak, aby byl jedinec skutečně nucen k aktivnímu hledání zaměstnání, tedy v důsledném dodrţování opatření, které je legislativou jiţ nastaveno.

12.7 Zdravotní pojištění Za

velice

klíčovou

povaţuji

taktéţ

otázku

zdravotního

pojištění

nezaměstnaných. V České republice stejně jako ve Spolkové republice Německo je za nezaměstnaného plátcem zdravotního pojištění stát.278

12.8 Důchodové pojištění V oblasti

důchodového

pojištění

přistupují

zákonodárci

k problematice

nezaměstnaných rozdílně. Česká právní úprava stanoví, ţe po dobu, kdy nezaměstnaný pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci a nejvíce 3 roky, kdy ţádnou z těchto podpor nepobírá, je účasten důchodového pojištění. Německý zákonodárce přistupuje k řešení této otázky tak, ţe přímo poskytuje nezaměstnaným po dobu, kdy jsou příjemci podpory v nezaměstnanosti II finanční příplatek ve výši příspěvku, jeţ jsou povinni odvádět na své důchodové zabezpečení. 279

278

§ 5 odst. 1, č. 2 SGB V SGB V obsahuje právní úpravu zdravotního pojištění. 279 § 26 SGB II

100

Závěr Ekonomicky řečeno vzniká fenomén nezaměstnanosti spolu se vznikem trhu práce, a to díky neustálé vzájemné soutěţi nabídky a poptávky. Vznik nezaměstnanosti je v konečném důsledku způsoben tím, ţe existuje více nabídky pracovní síly neţ poptávky po ní. Problematika zabezpečení v nezaměstnanosti je tématem velice širokým prolínajícím se mnoha obory lidské činnosti. V neposlední řadě je také s ohledem na svou citlivost a obrovský sociální dopad velkým tématem politickým. Nalezení určité vhodné optimální úpravy, jeţ by byla jakousi zlatou střední cestou mezi opatřeními dostatečně protekcionistickými, ale zároveň by byla i dostatečně motivační (a to ať uţ pozitivně, nebo negativně), je velice komplikované. Ztráta zaměstnání představuje především v dnešní době trvající hospodářské krize a s tím spojené sociální nejistoty pro převládající většinu lidí i společnost jako celek obrovský otřes nejen po stránce finanční, ale i psychické. Nezaměstnanost tak neohroţuje jedince a jeho rodinu jen z důvodu, ţe jeho nečinnost s sebou přináší určité komplikace v souţití rodiny atd., ale pochopitelně při této sociální události rodina postrádá důleţitý příjem, s nímţ bylo dosud počítáno v jejím rozpočtu.280 Při posuzování celkové následné situace nezaměstnaného hraje roli mnoho faktorů, přičemţ i způsob, jakým se s touto nepříjemnou situací kaţdý vyrovnává, je rozdílný. 281 Neopomenutelnou úlohu při řešení problému nezaměstnanosti zaujímá stát. Zjednodušeně by se dalo konstatovat, ţe na tom, jak úspěšně je státem uplatňována aktivní politika zaměstnanosti, závisí to, v jaké míře budou nezbytné zásahy pasivní politiky zaměstnanosti v podobě finančních podpor. Sám způsob a postoj, jakým státy přistupovaly a přistupují k politice zaměstnanosti, prošel různými etapami, přičemţ lze s ulehčením konstatovat, ţe ačkoli se aktivní politika zaměstnanosti začala historicky rozvíjet poněkud později neţ ta pasivní, v současnosti je to ona, ke které se naprostá většina vyspělých států uchyluje. Souvisí to s určitým, dle mého názoru velice pozitivním, posunem v lidském myšlení, kdy je namísto následku nezaměstnanosti

280

KOLDINSKÁ Kristina. Sociální právo.1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 129. Stručně je tato problematika nezaměstnanosti z tohoto úhlu pohledu popsána v kapitole Vliv nezaměstnanosti na jedince a společnost, s. 11 – 14 této práce. 281

101

v podobě finanční nouze, do které se nezaměstnaný jejím důsledkem dostává, řešena její příčina (např. v podobě nedostatečné kvalifikace některých uchazečů atd.). Ukázalo se totiţ, ţe podpory v nezaměstnanosti nejenţe problém nezaměstnanosti neřeší, ale jsou často spíše negativním spínačem v lidském chování, jeţ se projevuje určitou rezignovaností, negativně tak ovlivňují postoj lidí k práci a vedou k soustavnému růstu státních výdajů v této oblasti. Taktéţ oba srovnávané státy (Česká republika i Spolková republika Německo) jednoznačně preferují aktivní politiku zaměstnanosti před tou pasivní, 282 přičemţ velký důraz je kladen na osobní aktivitu nezaměstnaného.283 Německou právní úpravu povaţuji v tomto směru za poněkud propracovanější. 284 Na druhou stranu je nutno si uvědomit, ţe SRN byla k této větší komplexnosti a rozmanitosti své právní úpravy týkající se zabezpečení v nezaměstnanosti v jistém ohledu donucena taktéţ okolnostmi jejího kulturního i historického vývoje, kdy se nejednou musela potýkat s masovou nezaměstnaností. 285 Hlavním problémem německé

282

§ 4 SGB III výslovně zakotvuje přednost zprostředkování zaměstnání před podporou v nezaměstnanosti. Celým SGB III se prolínají 2 stěţejní zásady, a to zásada zprostředkováním práce před finančním plněním a zásada výslovné přednosti aktivní politiky zaměstnanosti před poskytnutím finanční podpory. ZoZ výslovné ustanovení zakotvující přednost aktivní politiky zaměstnanosti před pasivní politikou zaměstnanosti neobsahuje. Kaţdý člověk by měl být schopen postarat se o sebe svým vlastním přičiněním (Selbsthilfegrundsatz), úloha státu by tak v tomto směru měla být skutečně pouze a jen subsidiární. 283 Příkladem mohou být ustanovení upravující povinnou součinnost nezaměstnaného - § 30 odst. 2 písm. e) ZoZ (pokud uchazeč maří součinnost s Úřadem práce, můţe za to být jako následek sankce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání) nebo ustanovení § 2 odst. 1 SGB II, kde se stanoví, ţe nezaměstnaný musí vynaloţit veškeré moţné úsilí ke svému opětovnému začlenění se do pracovního ţivota. 284 § 2 SGB III demonstrativně vypočítává, jak by měl zaměstnavatel i zaměstnanec přispívat ke zlepšení a stabilizaci situace na trhu práce. Zaměstnavatelé by měli svá obchodní rozhodnutí činit zodpovědně s ohledem na zaměstnanost – dbát o zvyšování kvalifikace svých zaměstnanců, snaţit se různými opatřeními minimalizovat propouštění zaměstnanců, a pokud k tomuto musí bezpodmínečně dojít, včas je o tom informovat, aby byli schopni najít si co nejdříve jiné pracovní uplatnění atd. Zaměstnanci by se naproti tomu měli snaţit neustále zvyšovat svou kvalifikaci, snaţit se přizpůsobit poţadavkům trhu práce, přistupovat ke své práci vědomi si odpovědnosti za svou osobu atd. 285 Během Světové hospodářské krize (1929) se nezaměstnanost v Německu pohybovala kolem 33%. V lednu 2005 se míra nezaměstnanosti v SRN dostala ke svému historickému maximu v poválečné historii – 12 %, přičemţ toto číslo odráţí taktéţ fakt, ţe v tomto roce byla uvedena do praxe reforma vyplácení dávek v nezaměstnanosti a sociální podpory Hartz IV. Tato reforma způsobila, ţe mnoho lidí, kteří dříve ţili z dávek jiného člena rodiny, bylo započítáno do statistiky práce schopných nezaměstnaných. V roce 2011 je SRN naopak očekáván pokles míry nezaměstnanosti na historicky nejniţší úroveň od roku 1992. V březnu 2011 bylo v SRN celkem 7, 6 % nezaměstnaných, přičemţ mnohem problematičtější je situace v těch spolkových zemích, které v minulosti patřily k Německé demokratické republice. Nejkritičtější je pak stav ve spolkové zemi Meklenbursko – Přední Pomořansko, kde nezaměstnanost dosáhla v březnu 2011 14,3 %. Naopak nejniţší nezaměstnanost je v Bavorsku (4,3 %) a Bádensko – Württembersku (4,4 %).

102

nezaměstnanosti je její nerovnoměrné rozloţení, kdy lze konstatovat, ţe bývalé Západní Německo je postiţeno nezaměstnaností mnohonásobně méně, neţ nové spolkové země, které byly dříve součástí Německé demokratické republiky. Za hlavní příčinu tohoto stavu je povaţován chybný vývoj při sjednocování země. I přes mohutné investice do infrastruktury a sluţeb směřující do nových spolkových zemí se tento negativní trend bohuţel stále nedaří zvrátit.286 Právě problémy s nezaměstnaností byly i jedním z důvodů, které vedly SRN k rozhodnutí neotevřít svůj pracovní trh pro občany přistupujících zemí po rozšíření Evropské unie v květnu 2004. Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry to pro SRN bylo skutečně prospěšným rozhodnutím. Ve vztahu k ČR přestane toto omezení platit 1. 5. 2011 a čeští státní občané tak budou moci pracovat v SRN bez jakéhokoli omezení. 287 Specifickou kategorii na trhu práce tvoří bezesporu absolventi, přičemţ pro některé z nich můţe být vzhledem k chybějícím profesionálním zkušenostem nalezení pracovního uplatnění velice obtíţné. Všeobecným trendem téměř v celé Evropské unii

Zdroj: Arbeitslosigkeit soll 2011 auf niedrigsten Stand seit 1992 sinken. Spiegel Online [online], článek ze dne 16. 9. 2010 [citováno dne 16. 4. 2011]. Dostupné z WWW: >http://www.spiegel.de/wirtschaft/soziales/0,1518,717819,00.html< 286 Jedním z opatření, jeţ bylo zavedeno v rámci subvencí a podpor ve snaze vyrovnat celkovou ţivotní úroveň starých a nových spolkových zemí po znovusjednocení Německa (3. 10. 1990), je tzv. Solidaritätsbeitrag zur deutschen Einheit, jeţ je součástí daňové zátěţe obyvatel bývalých starých spolkových zemí (Západní Německo). Ústavnost tohoto příspěvku je neustále otázkou četných bouřlivých politických diskuzí a taktéţ příčinou jisté nevraţivosti mezi obyvateli starých a nových spolkových zemí. Otázkou časové omezenosti tohoto příspěvku se zabýval i německý Spolkový ústavní soud, který nakonec ve svém rozsudku z 8. 9. 2010 rozhodl ve prospěch tohoto příspěvku, kdyţ rozhodl, ţe není moţné povaţovat tento příspěvek za protiústavní kvůli tomu, ţe je německými občany odváděn jiţ 15 let (přestoţe byl původně míněn jako opatření krátkodobějšího charakteru). Není tedy z ústavních důvodů moţné odvod tohoto příspěvku časově limitovat. Zdroj: Unbeliebter Zuschlag: Verfassungsrichter weisen Soli-Einspruch zurück. Spiegel Online [online], článek ze dne 23. 9. 2010, [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: >http://www.spiegel.de/wirtschaft/soziales/0,1518,719089,00.html< Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN 2 Bvl 3/10 z 8. 9. 2010. Dostupné také z WWW: >http://www.bundesverfassungsgericht.de/entscheidungen/lk20100908_2bvl000310.html< 287 SRN se momentálně potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil, a to především ve čtyřech odvětvích – matematice, IT, technice a v oboru přírodních věd. Právě toto se ukazuje být negativním následkem blokace pracovního trhu pro příslušníky nově přistupujících zemí. Studie demografického vývoje ukazují, ţe v roce 2030 bude v Německu chybět na 5,2 milionu kvalifikovaných sil, z toho 2,4 vysokoškolsky vzdělaných odborníků. Velkým problémem se z německého úhlu pohledu ukazuje fakt, ţe v SRN neexistuje aţ na výjimky minimální mzda a tak je moţné, ţe po přílivu pracovníků z ostatních zemí vznikne i obrovský tlak na hodinovou minimální mzdu, kterou budou lidé ochotní pracovat za méně neţ Němci, tlačit dolů. Tato obava se ale reálně ukazuje především s ohledem na některá povolání jako neopodstatněná. Zdroj: DAŇKOVÁ, Alena. Německo otvírá pracovní trh, Čechů se ale bojí. Deník iDnes.cz. [online], 2011, [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: >http://finance.idnes.cz/nemecko-otvira-pracovni-trh-cechu-se-ale-boji-f3s/podnikani.asp?c=A110414_1567032_viteze_bab<

103

zůstává, ţe s rostoucím dosaţeným vzděláním a kvalifikací se zvyšují taktéţ šance na nalezení vhodného zaměstnání. Jestliţe dříve bylo moţné ţivotní postoj mladých lidí ke vzdělání často shrnout do myšlenky „proč trávit čas náročným studiem, kdyţ mohu vydělávat vlastní peníze,“ dnes se v důsledku ekonomické krize začíná proměňovat na „raději studovat, neţ být nezaměstnaný.“ Sníţená nabídka pracovních míst vhodných pro absolventy s sebou tedy přináší i určitou motivaci ke studiu a tím i dosaţení lepší kvalifikace, aby se absolventi stali pro trh práce atraktivnější. 288 Výše podpory v nezaměstnanosti je v obou státech srovnatelná, rozdílná je délka podpůrčí doby. V SRN je nezaměstnaným poskytována jedna z nejdelších podpůrčích dob v celé Evropě.289 Kratší podpůrčí doba by měla zajisté taktéţ působit motivačně, a to v tom ohledu, ţe nedostatek finančních prostředků bude jaksi tlačit nezaměstnané k tomu, aby se do pracovního procesu opět zapojili. Otázkou zůstává, do jaké míry tomu tak v praxi skutečně je. Osobně jsem spíše toho názoru, ţe uchazeči o zaměstnání, jejichţ prioritou je co moţná nejrychlejší návrat do zaměstnání, do něj nastupují bez ohledu na délku podpůrčí doby. Na druhou stranu bude ale vţdy existovat skupina osob, jeţ bude vůči všem motivačním i jiným opatřením týkajících se podpory v nezaměstnanosti imunní. Třetí specifickou skupinu tvoří v kaţdé společnosti ti, kteří i přes svou snahu práci nalézt nemohou, coţ je velice příznačné především pro dnešní dobu. Proto je z mého pohledu jisté finanční zabezpečení nezaměstnaností spíše neţ luxusem sice nákladnou, ale stále nevyhnutelnou nutností. Podpůrčí doba by měla dle mého mínění reflektovat především věk nezaměstnaného a brát tak v úvahu to, ţe starší občané nalézají své uplatnění na trhu práce podstatně komplikovaněji. 290 Výše podpory 288

Míra nezaměstnanosti mladých (15-24 let) v Evropské unii je v průměru 20,3%, přičemţ nejniţší nezaměstnanost mladých je v Rakousku, Německu a Nizozemsku, nejvyšší naopak dlouhodobě ve Španělsku, kde šplhá k šokujícím 42,4%. V České republice se nezaměstnanost mladých pohybuje kolem 17,7%. (údaje za třetí čtvrtletí 2010) Zdroj: Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce. Nezaměstnanost mladých v ČR a EU za rok 2010. [online], [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: > http://www.infoabsolvent.cz/TematickyKatalog/SStranka.aspx?KodStranky=0.0.04< 289 Nejdelší podpůrčí doba je uplatňována ve Francii. GOLA, Petr. Podpora v nezaměstnanosti není ve světě samozřejmostí. Práce a mzda. 2009, ročník 57, číslo 11, s. 47-49. 290 Délka podpůrčí doby v SRN závisí jednak na věku nezaměstnaného, jednak také na tom, jak dlouho jím byly v posledních pěti letech hrazeny příspěvky povinného pojištění v nezaměstnanosti. Délka podpůrčí doby tak můţe činit u osob starších 58 let aţ 24 měsíců. Zdroj: Informační portál Spolkové agentury práce. [online], 2011, [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné z WWW: >http://www.arbeitsagentur.de/nn_25638/Navigation/zentral/Buerger/Arbeitslos/Alg/DauerAnspruch/Dauer-Nav.html<

104

i délka podpůrčí doby by ale měly být nástroji tak flexibilními, aby jimi mohlo být včas reagováno na ekonomické změny ve společnosti. Jedině tak mohou skutečně plnit svůj účel a podpora v nezaměstnanosti jako nástroj politiky zaměstnanosti můţe skutečně optimálně fungovat.

§ 127 SGB III V České republice je maximální délka podpůrčí doby 11 měsíců, a to u uchazeče nad 55 let věku. § 43 ZoZ

105

Seznam zkratek BGBI

Bundesgesetzblatt

ČR

Česká republika

EHP

Evropský hospodářský prostor

EU

Evropská unie

EURES

European Employment Services

FO

fyzická osoba

PO

právnická osoba

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

PO

právnická osoba

SGB

Sozialgesetzbuch

SGB

Sozialgesetzbuch

SGB II

Sozialgesetzbuch II - Grundsicherung für Arbeitsuchende

SGB III

Sozialgesetzbuch III - Arbeitsförderung

SRN

Spolková republika Německo

SGB I

Sozialgesetzbuch I - Allgemeiner Teil

ZP

zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

ZoZ

zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

106

Seznam použité literatury a pramenů Monografie BARANCOVÁ Helena et al. Pracovné právo v eúropskej perspektive. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2009. BOLAY Martin, EISENREICH Albert, ISELE Markus. Die neue Arbeitsförderung. 2. Auflage, Baden-Baden: Nomos Verlagesellschaft, 2005. BĚLINA Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 4.vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2010. BUCHTOVÁ Boţena a kolektiv. Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém. 1.vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2002. ČERNÁ Jana, TRINNEROVÁ Dagmar, VACÍK Antonín. Právo sociálního zabezpečení. 2. rozšířené vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2007. EICHENHOFER Eberhard. Sozialrecht. 4., bearbeitete Auflage. Tübingen: J. C. B. Mohr (Paul Siebeck), 2003. GALVAS Milan a kolektiv. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vyd. Brno: Masarykova univerzita Praha a nakladatelství Doplněk, 2004. GALVAS Milan, GREGOROVÁ Zdeňka, HRABCOVÁ Hana. Základy pracovního práva. 1. vyd. Praha : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2010. HROUZOVÁ Věra, KREMLA Igor, DVĚRČINOVÁ Eva, PŘIBYL Jiří, TEPPEROVÁ Jana. Změny zákonů od 1. 1. 2011. 1. vyd. Praha : Linde Praha, akciová společnost, 2011. JAKUBKA Jaroslav. Zákoník práce 2011. 7. aktualizované vyd. Praha : Nakladatelství Anag, 2011. JARASS/PIEROTH. Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland. Kommentar. 7. Auflage. München : C.H.Beck, 2004. JOKLOVÁ Kateřina, RYŠAVÁ Jitka a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí. 1. vyd. Praha : Nakladatelství ASPI a. s., 2009. KÁRNÍK Zdeněk. České země v éře první republiky (1918 – 1938). Díl druhý, Československo a české země v době krize a ohrožení (1930 – 1935).1. vyd. Praha : Nakladatelství Libri, 2002.

107

KÁRNÍK, Zdeněk, Malé dějiny československé (1867 – 1939.1. vyd. Praha : Dokořán, 2008. KOKEMOOR Axel. Sozialrecht. 3., völlig neu überarbeitete und verbesserte Auflage. München : Carl Heymanns Verlag, 2009. KOLDINSKÁ Kristina. Sociální právo.1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. KREBS Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 2., přepracované vyd. Praha : ASPI Publishing s.r.o., 2002. LACINA, Vlastislav, Velká hospodářská krize v Československu 1929-1934. 1. vyd. Praha : ACADEMICA, 1984. LEIBLOVÁ Zdeňka. Zákon o zaměstnanosti s komentářem včetně prováděcích předpisů. 5. aktualizované vyd. Praha : Nakladatelství Anag, 2009. MAREŠ Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1994. MATOUŠEK Oldřich. Slovník sociální práce.1. vyd. Praha : Portál, s.r.o., 2003 MUNKOVÁ Gabriela a kol. Sociální politika v evropských zemích. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2004. RENN Heribert, SCHOCH Dietrich. Grundsicherung für Arbeitsuchende. Das neue Sozialleistungsrecht für hilfbedürftige erwerbsfähige Personen. 2. Auflage. Baden – Baden : Nomos Verlagsgesellschaft. 2007. ROETKEGEL Ralf. Sozialhilferecht. Existenzsicherung. Grundsicherung. 1. vydání. Baden Baden : Nomos Verlagsgesellschaft, 2005. SOUKUP J., POŠTA V., NESET P., PAVELKA T., DOBRYLOVSKÝ J. Makroekonomie. 2. aktualizované vydání. Praha : Management Press, 2010. SPIRIT Michal a kolektiv. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. 1. vyd. Praha : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. STEINICHOVÁ Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2010. ŠLAPÁK, Č. a kol.: Zaměstnanost a personální řízení. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2006. TRÖSTER Petr a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010.

108

VESELÝ Jiří. Právo sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha : Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. WALTERMANN Raimund. Sozialrecht. 8, neu bearbeitete Auflage. Heidelberg : C. F. Müller Verlag, 2009.

Časopisecké články BIČÁKOVÁ, Olga. Nejdůleţitější změny připravované novely zákona o zaměstnanosti. Práce a mzda. 2010, ročník 58, číslo 11, s. 48-51. BIČÁKOVÁ, Olga. Činnost úřadu práce ve vztahu k uchazečům o zaměstnání. Práce a mzda. 2010, ročník 58, číslo 8, s. 44-49. BIČÁKOVÁ, Olga. Osoby se zdravotním postiţením vyţadují zvýšenou ochranu na trhu práce i v období hospodářské recese. Práce a mzda. 2009, ročník 57, číslo 7, s. 3345 BIČÁKOVÁ, Olga. Úřad práce České republiky. Právo pro podnikání a zaměstnání. 2010, ročník 19, číslo 12, s. 7-12 DANĚK, Antonín. Zdravotní pojištění při ztrátě zaměstnání. Práce a mzda. 2010, ročník 58, číslo 9, s. 27-28. GOLA, Petr. Podpora v nezaměstnanosti není ve světě samozřejmostí. Práce a mzda. 2009, ročník 57, číslo 11, s. 47-49 JOUZA, Ladislav. Rekvalifikace – cesta k novému zaměstnání. Právo pro podnikání a zaměstnání. 2010, ročník 19, s. 29-32 LINKA, Gerhard. Auswirkungen der neuen Verordnungen (EG) Nr. 883/2004 vom 29. April 2004 und Nr. 987/2009 vom 16. September 2009 ab 1. Mai 2010. Soziale Sicherheit. 2010, číslo 5, s. 274 – 280. PASEKOVÁ, Veronika. Zelená a modrá karta. Práce a mzda. 2011, ročník 59, číslo 1, s. 32-36. ŠTEFKO, Martin. Agenturní zaměstnávání – rovní a rovnější. Práce a mzda. 2009, ročník 57, číslo 3, s. 61-62

Internetové zdroje Informační portál Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, [2011]. Dostupné z WWW: >http://portal.mpsv.cz/sz/obcane<

109

Informační portál Spolkové >http://www.arbeitsagentur.de<

agentury

práce,

[2011].

Dostupné

z WWW:

Internetový portál Evropské komise – zaměstnanost, sociální věci a sociální začlenění, [2011]. Dostupný z WWW: >http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=101&langId=cs< Internetový portál práva Evropské unie, [2011]. Dostupný z WWW: >http://eurlex.europa.eu/cs/index.htm< Internetový portál Českého statistického úřadu, [2011]. Dostupný z WWW: >http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home< Informační systém Beck-online, [2011]. Dostupný z WWW: >http://www.beckonline.cz/o-beck-online< Informační server iPrávník, [2011]. Dostupný z WWW: > http://www.ipravnik.cz/< Informační portál pro podnikání >http://www.businessinfo.cz<

a

export,

[2011].

Dostupný

z WWW:

Informační portál německého sociálního zákoníku, [2011]. Dostupný z WWW: >http://www.sozialgesetzbuch.de/gesetze/index.php< Informační portál německé >http://bundesrecht.juris.de<

legislativy,

[2011].

Dostupný

z WWW:

Informační portál německého Bundestagu, [2011]. Dostupný z WWW: >http://www.bundestag.de< Arbeitslosigkeit soll 2011 auf niedrigsten Stand seit 1992 sinken. Spiegel Online [online], článek ze dne 16. 9. 2010, [citováno dne 16. 4. 2011]. Dostupné z WWW: >http://www.spiegel.de/wirtschaft/soziales/0,1518,717819,00.html< Unbeliebter Zuschlag : Verfassungsrichter weisen Soli-Einspruch zurück. Spiegel Online [online], článek ze dne 23. 9. 2010, [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: >http://www.spiegel.de/wirtschaft/soziales/0,1518,719089,00.html< Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce: Nezaměstnanost mladých v ČR a EU za rok 2010. [online], 2011, [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: > http://www.infoabsolvent.cz/TematickyKatalog/SStranka.aspx?KodStranky=0.0.04< DAŇKOVÁ, Alena. Německo otvírá pracovní trh, Čechů se ale bojí. Deník iDnes.cz. [online], 2011, [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: >http://finance.idnes.cz/nemecko-otvira-pracovni-trh-cechu-se-ale-boji-f3s/podnikani.asp?c=A110414_1567032_viteze_bab<

110

Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna: Interpelace poslance Tesky a dalších ze dne 14. března 1924 k zavedení gentského systému.[online], 2011,[citováno dne 13. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: >http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t4456_00.htm< Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR: Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU. [online], 2011, [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: >http://www.mpsv.cz/cs/532< Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR: Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU. Úvod. Informační publikace. [online], 2011, [citováno dne 18. 4. 2011]. Dostupné také z WWW: >http://www.mpsv.cz/files/clanky/8188/uvod.pdf<

Judikatura Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 3 Ads 40/2008 – 114, ze dne 30. 6. 2009. In Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, 1960/2009. Dostupný z WWW: >http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0040_3Ads_0800114A_prevede no.pdf> Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 305/2006, ze dne 30. 1. 2007. In Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, 2007. Dostupný také z WWW: >http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebPrint/42928A A40DD61B83C12575FF007B07CF?openDocument< Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 4 Ads 42/2008-95, ze dne 28. 12. 2007. In Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu, 1864/2009. Dostupný také z WWW: >http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0042_4Ads_0800095A_prevede no.pdf< Rozsudek Nevyššího správního soudu ČR č. j. 6 Ans 1/2003 – 101, ze dne 26. 10. 2004. In Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu, 652/2006. Dostupný také z WWW:>http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2003/0001_6Ans_0300101A _prevedeno.pdf< Rozsudek Městského soudu v Praze, spis. zn. 1 Cad 76/2006, ze dne 6. 11. 2007 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 4 Ads 42/2008 – 95, ze dne 29. 8. 2008. In Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, 1864/2009. Dostupný také z WWW: >http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0042_4Ads_0800095A_prevede no.pdf<

111

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 4 Ads 40/2008-73, ze dne 23. 7. 2008. In Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu,1708/2008. Dostupný také z WWW: >http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0040_4Ads_0800073A_prevede no.pdf< Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN 2 Bvl 3/10 z 8. 9. 2010. Dostupné také z WWW: >http://www.bundesverfassungsgericht.de/entscheidungen/lk20100908_2bvl000310.ht ml<

Právní předpisy Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky Zákon č. 73/2011Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně a doplnění některých zákonů Ústavní zákon č. 1/1993Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů SGB II (Grundsicherung für Arbeitsuchende) SGB III (Arbeitsförderung)

112

Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 267/1921 Sb., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, ve znění pozdějších předpisů

Diplomová práce ŢÁKOVÁ, Jaroslava. Historické proměny nezaměstnanosti. Olomouc, 2010. 71 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky s celoškolskou působností. Vedoucí práce Pavel Neumeister. Dostupný z WWW: >http://theses.cz/id/cy8hrk/84037-583167715.pdf<

113

Unemployment benefit and its legal regulations in the Czech Republic and abroad – comparison of the Czech Republic and the Federal Republic of Germany

114

Resumé Der Titel dieser Diplomarbeit lautet „Arbeitslosenunterstützung und ihre rechtliche Ausgestaltung in der Tschechischen Republik und im Ausland – die Komparation der Tschechischen Republik und der Bundesrepublik Deutschland.“ Ich habe mich für dieses Thema entschieden, weil ich es heutzutage für sehr aktuell halte, vor allem im Hinblick auf die Wirtschaftskrise. Ich bin der Meinung, dass man das Problem der Arbeitslosigkeit nicht isoliert betrachten kann und deshalb habe ich versucht dieses Phänomen von allen möglichen Seiten zu beschrieben. Erstens versuche ich die Begriffe erklären, deren Verständnis ich für richtige Erfassung nicht nur meiner Arbeit, sondern auch die ganze Problematik, für absolut unvermeidlich halte. In dem zweiten Kapitel befasse ich mich mit der Beeinflussung der Arbeitslosigkeit auf die Einzelpersönlichkeit, sowie auf die Gesellschaft als der Gesamtheit. Der weitere Teil stellt die historische Entwicklung der Arbeitslosenunterstützung dar. Auf dieser Stelle wollte ich zeigen, wie sich die Einstellung des Gesetzgebers zu der rechtlichen Ausgestaltung der Arbeitslosenunterstützung im Laufe der Zeit verändert hat. Ich habe mich dabei auf Jahren 1918 – 1989 orientiert. Viel Raum wird der Problematik der Beschäftigungspolitik in der aktiven sowie auch in den passiven Sinn des Wortes gewidmet. Ich habe mich auch auf den Sinn des Rechts auf die Arbeit und des Beschäftigung konzentriert. Mein Ziel ist es auch erklären, wie wichtig vor allem die aktive Beschäftigungspolitik ist. Desto besser und effektiver die aktive Politik genutzt wird, desto weniger man zu der passiven Politik greifen muss. Weil die Tschechische Republik schon ziemlich lange Zeit einer von den Mitgliedstaaten der Europäischen Union ist, kann man das Europarecht natürlich nicht ignorieren. Für sehr vorteilhaft halte ich vor allem die Richtlinien hinsichtlich der Koordination des Sozialsystems, die den Alltag der Bürger ziemlich vereinfacht haben. Meiner Meinung nach ist die Unifikation des Systems unmöglich, die Koordination ist aber unvermeidbar.

115

Die

Hauptmission

dieser

Diplomarbeit

ist

die

Komparation

der

Arbeitslosenunterstützung in der Tschechischen Republik und in der Bundesrepublik Deutschland. Wegen besserer Übersichtlichkeit habe ich deswegen erstens die rechtliche Ausgestaltung dieser Problematik in der Tschechischen Republik und danach auch in der Bundesrepublik Deutschland beschrieben und erst danach werden die einzelnen ausgewählten Fragen verglichen.

116

Klíčová slova ( Keywords) nezaměstnanost politika zaměstnanosti zabezpečení v nezaměstnanosti unemployment Employment Policy unemployment benefit

117