Za menhiry na konec světa Ornamenty uvnitř dolmenu, tumulus na Pierres plates u města Locmariquer. Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia
Bretaň
Ivo Prümmer Na západním konci Evropy na vás čeká nádherná krajina plná tajuplných míst a úchvatných přírodních scenerií. Mentalita Bretonců se odlišuje od mentality obyvatel zbytku Francie, protože jsou pokrevně svázáni s Angličany, Iry a díky keltským předkům možná i s námi.
Ať si vyberete Bretaň jako cíl rodinné dovolené nebo fotoexpedice, nezklame vás. Nejzápadnější francouzský poloostrov je plný krásných míst. Pobřeží tvoří písčité pláže i bizarní útesy, které vymodeloval čas a vlny oceánu. Na pevnině najdete mnoho tajemných megalitických staveb a malebná městečka se zachovalou středověkou architekturou. Bretaň je zdrojem mnoha legend. Bájeslovný Ar-goat ve vnitrozemí byl rodištěm krále Artuše, kouzelníka Merlina a víly Viviany. Při večerní procházce po pobřeží, kdy slyšíte pouze vlastní kroky, hvízdání větru a burácení moře, vrhají světla majáků podivné stíny. Někde za nimi možná spatříte elfa, gnóma nebo korrigan.
Co nevynechat Památek, přírodních úkazů či jiných cestovatelských lákadel je v Bretani přehršle a knižní průvodce vás zvou na nejznámější místa. Na
cestopis
jedny z těch nejkrásnějších a hlavně nejfotogeničtějších vás zavedu i na následujících stranách. Poměrně kvalitním zdrojem inspirace může být také internetová aplikace Google Earth – elektronický atlas zeměkoule tvořený ze satelitních snímků. Turisticky exponovaná místa jsou doslova poseta odkazy na fotografie, které tam pořídili uživatelé internetu. V Bretani jsem byl dvakrát a pokaždé jsem byl nadšen. Měl jsem to štěstí, že jsem vyzkoušel dva způsoby cestování – automobil a kolo. Při první návštěvě v srpnu 2004 jsem společně se dvěma fotografy cestoval autem a naším cílem bylo vidět a především vyfotografovat nejznámější místa. Díky autu jsme se mohli rychle přesouvat, ale bylo nám dovoleno parkovat pouze na vyhrazených místech. Fotografoval jsem na film a podle toho lehce poznáte snímky z první cesty.
Kamenné pařáty u Saint-Guénolé O obrovském vlivu počasí a světla na výslednou fotografii jsem se přesvědčil při opakované návštěvě Carnacu nebo skalních útesů u města Saint-Guénolé. Krása granitových útesů vynikne ve večerním osvětlení.
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G ED-IF DX, 1/2000 s, F4,5
Nikon F80, Sigma 28–70 mm F2,8 EX DG Aspherical IF, Fuji Provia digiarena.cz
5 2009
71
cestopis
Bretaň Svítání nad největším menhirovým polem u města Carnac Ke kamenným řadám jsme přijeli za tmy. Unaveni cestou jsme zvládli akorát rozbalit spacáky, ustlat si pod borovicemi a nastavit budík na šestou ranní. Předpověď počasí na ráno byla nejistá. V pět padesát devět nás neprobudilo pípání budíku, ale záblesk a ohlušující rána přicházející bouřky. V momentě jsem byl na nohou. Naštěstí to byl jediný rozmar počasí a na východě mezi mraky vyšlo slunce. Kamenné řady byly zahaleny v oparu a mraky se barvily dočervena. Liduprázdno. Ranní kouzlo mizelo až příliš rychle a mlha se vytratila. Nízké slunce zvýraznilo strukturu balvanů a rozsvítilo fialové květy vřesů. Obcházeli jsme menhirové řady za častých zastávek na fotografování. Oblast se pomalu zaplnila turisty. Asi deset tisíc balvanů do pravidelných řad a přímých linií vztyčili lidé před sedmi tisíci
lety. Jedná se o stavbu starší než Stonehenge. V průběhu věků byla několikakilometrová řada přerušena cestami a poli. Neporušené úseky, které zbyly, se nazývají Alignements (řady) du Ménec, Alignements de Kermario a Alignements de Kerlescan a před turisty je chrání plot. Podíváte-li se na staré fotografie otevřeného Carnacu, uvidíte majestátné kameny čnící z hlíny udusané od tisíců párů bot. Díky oplocení se mezi menhiry vrátila původní vegetace – fialové vřesy a žlutozelené kapradiny. Plot je naštěstí nevysoký, a pokud chcete fotografovat z podhledu, objektiv prostrčíte dostatečně širokými oky. Najít takový záběr, který nebudou narušovat všudypřítomní turisté u plotu, silnice s parkujícími auty nebo budovy, je složité. Doporučuji navštívit Carnac za svítání, nejen kvůli dobrému světlu, ale také pro liduprázdnost.
Fotografické orgie v Carnacu. Nikon F80, Sigma 70–300 mm F4,0–5,6 APO DG Macro, Fuji Provia
Menhiry v Carnacu. Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia, neutrální přechodový filtr Cokin
Čím se fotilo Základ technického vybavení tvořila kinofilmová zrcadlovka Nikon F80 s objektivy Sigma 28–70 mm F2,8 EX DG Aspherical IF, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF a Sigma 70–300 mm F4,0–5,6 APO DG Macro, jež doplňovaly přechodové filtry Cokin. Při mé další cestě jsem již kinofilm vyměnil za digitál, a sice model Nikon D200 s objektivem AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G ED-IF DX.
72
5 2009
Bretaň
cestopis
Čelní zeď kaple v Beuzecu prozrazuje, že se původně jednalo o mnohem větší stavbu. Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G ED-IF DX, 1/640 s, F5
Starobylé kostely a kalvárie se všemi svatými Kostely v Bretani jsou jiné než u nás už pro ten fakt, že téměř vždy mají otevřená vrata a nenajdete na nich cedulku „Zákaz fotografování“. V klidu si můžete roztáhnout stativ, zkoušet kompozici a nikdo, ani místní průvodce, se na vás nebude dívat přísně. Ve Francii se staré stavby nerekonstruují, ale restaurují. Vše, na co koukáte, má stovky let – mobiliář kostela i červotoči prolezlé trámoví na stropě. Oltáře přikrývají nebesa z rybářských sítí a na stěnách visí modely plachetnic, protože moře je pro Bretonce vším – zdrojem obživy, života i smrti. V Bretani se říká, že muži se rodí jako námořníci a jejich srdce omývá moře. Ženy za bouří obracely pohledy ke krutému živlu a modlily se za své manžely. U některých kostelů stojí kalvárie – vysoké mnohoramenné kříže na podstavcích zdobené soškami svatých. Pro vesničany, kteří neuměli číst, byly tyto výjevy ze života a utrpení Ježíše Krista biblí i katechizmem. Bretaň má stovky patronů a Bretoncům je úplně jedno, jestli byli svatořečeni Vatikánem. Jejich kompetence souvisejí s problémy běžného života: jeden opatří ženicha, druhý zbaví bolesti břicha a třetí vám pomůže zahnat nudu. Kamenné tvářičky poznamenal čas a obyčejní lidé, kteří byli bezejmenným kameníkům modelem, už dávno odpočívají na hřbitovech. Právě v malých vesnických kostelech najdete klid a ten pravý fotografický poklad. Nejraději vzpomínám na kapli v Beuzecu, která je pozůstatkem mnohem větší katedrály, kostel Notre-Dame de Tronoan s krásnou kalvárií a nakonec kostelík Sainte-Marie du Ménes Hom, ve kterém je bohatě zdobený oltář a k jeho prohlídce zní stále stejná hudba, snad hraná smyčcem na pilu.
Jak naplánovat trasu Při plánování fotovýletu mějte na paměti proměnlivost počasí. Noste deštníky nebo pláštěnky nejen pro sebe, ale i pro své megapixelové (či filmové) miláčky. Mějte vždy v záloze fotografický „plán B“ nebo i „C“ a rozhodujte se až podle počasí. Bretaň není pro cestování autem tak velká a nějaké to euro navíc za projetý benzin vám vynahradí radostný pocit být ve správný čas na správném místě. Interiér kaple v Beuzecu. Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G ED-IF DX, 1/8 s, F4,5 digiarena.cz
5 2009
73
cestopis
Bretaň
Podruhé jsme s přítelkyní odjeli do Bretaně v srpnu 2006 s cestovní kanceláří. Hlavní trasa byla pochopitelně předem daná, ale mezi kempy jsme přejížděli na kolech a bylo čistě na nás, jakou cestu si zvolíme, jaká místa navštívíme a jak dlouho se tam zdržíme. Jízda na kole je asi nejlepší způsob, jak poznat krajinu i památky. Silnice jsou úzké, ale řidiči ohleduplní, protože na kole jedoucí Bretonec odbočuje vlevo bez jakéhokoli signálu a zásadně se neohlíží. Fotografie z této cesty jsou pořízeny digitálním fotoaparátem.
Fotografické nádobíčko S nadsázkou lze říci, že byste s sebou měli vzít vše, co máte. Rozhodující bude způsob, jakým se budete po Bretani pohybovat. Automobil uveze podstatně víc než vaše záda nebo nosič kola. Na počtu objektivů nešetřete. Širokoúhlá ohniska oceníte v blízkosti menhirů, v interiérech kostelů nebo ve stísněných uličkách měst. Teleobjektiv vám naopak přiblíží skalnaté útesy, kroužící racky i vzdálené majáky v moři. Dostatečně stabilní a lehký stativ bude oporou při dlouhých časech závěrky v temnotách tumulů a dolmenů. Přechodové filtry srovnají jas oblohy se světlem odraženým od krajiny, polarizační vykreslí mraky a neutrální šedé filtry vykouzlí snové snímky mořských vln. Nezapomeňte na akumulátory a dostatek datového prostoru. Fotografie pravidelně zálohujte, byla by škoda o Bretaň přijít.
Neustálá hrozba deště
Noční ulička v Auray Nikon F80, Sigma 28–70 mm F2,8 EX DG Aspherical IF, Fuji Provia Neopakovatelnou atmosféru mají i bretonská města. Křivolaké uličky s kočičími hlavami, hrázděné domy, jejichž zdi se naklánějí do všech stran, jako by jim někdo šlápl na střechu. V historických centrech jsou ulice lemovány obchůdky se suvenýry, kavárnami i restauracemi a všude je plno květin.
I když je Bretaň v letním období poměrně teplá, počasí je nestálé a proměnlivé. Silné větry od moře přinášejí časté deště. Nebylo výjimkou, že jsme zmokli i třikrát za den. Pokud se probudíte do slunečného dne, je to z fotografického hlediska špatně. Během dopoledne stoupne opar a zhorší se viditelnost. Může se stát, že přijdou i dešťové mraky. Máte-li tu možnost, běžte fotografovat interiéry kostelů nebo si zajděte do kavárny na cidre, což je osvěžující a chmury zahánějící zkvašený mošt. Ranní deštík předznamenává slunečný den s bělostnými mraky na modré obloze. Oblaka se pravděpodobně několikrát zatáhnou a vyprší, ale to jen proto, aby déšť vyčistil vzduch a obloha byla ještě blankytnější.
Orientace s klasickou mapou je problematická Mám zkušenost, že i ta největší a nejpodrobnější „plachta“ Bretaně neobsahuje všechny silničky a zkratky. Vyznat se v místních názvech je pro našince velmi složité. Ukazatele jsou dvojjazyčné, každé jméno je uvedeno francouzsky a v bretonštině. Názvy vesnic jsou si velice podobné a nezapamatovatelné. Posuďte sami: Kerguelen, Kergurun, Kerguivit, Kérégart, Kervereret, Kerelec, Kergalec, Kervellec, Keleguer. Bretonci prý cedule otáčejí, aby Francouzi zabloudili. Když jsme cestovali na kolech, ztratili jsme směr i několikrát za den. Používejte satelitní GPS navigaci a snad se neztratíte.
74
Tumulus Kercado. Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G ED-IF DX, 1/80 s, F3,5
5 2009
Nedaleko řady menhirů Alignements du Ménec můžete nalézt tři zajímavé objekty. Prvním z nich je vyhlídka z ruiny větrného mlýna. Z jeho ochozu vynikne rozsáhlost megalitické stavby. V hledáčku fotoaparátu jsem kromě řad viděl i silnici s auty a jeden dům, a tak jsem raději nefotografoval a jen se kochal. Druhým prehistorickým objektem je tumulus Kercado. Najdete jej na soukromém pozemku stejnojmenného zámečku. Naštěstí je volně přístupný za symbolické vstupné. Uvnitř se vám bude hodit svítilna. Třetím zajímavým objektem je obrovský menhir Le Géant du Manio.
Bretaň
cestopis
Le Mont-Saint-Michel, tento zázrak gotiky, katedrála na ostrově ležícím na rozhraní Bretaně a Normandie, patří k povinným cílům. Jste-li už v Bretani a vidíte pohlednice Le Mont-Saint-Michel na panelech před obchody se suvenýry, těšíte se, že tohle místo bude zlatým fotografickým hřebem vaší cesty. Opak je pravdou. Davy lidí tísnící se v uličkách, kýčovité suvenýry a všudypřítomný shon vám dokonale zkazí náladu. Není místa, které byste si přáli vyfotit a kde by nestál aspoň jeden nechápající turista. A tak vám zbývá jediné – smířit se s faktem, že takové záběry, jako jste viděli na pohlednicích, prostě mít nebudete. Přesto je Hora svatého Michala nezapomenutelným místem.
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G ED-IF DX, 1/500 s, F4,5
Pointe du Raz a dál je už jen voda Nejzápadnější cíp pevniny kraje Finistérre (Konec světa) Pointe du Raz je hojně navštěvovaný turisty. Spolu s Carnacem a Le Mont-Saint-Michel patří k bretonským „mekkám“. Vzpomínám si velice přesně na mou první návštěvu Konce světa. Ten den se měl splnit můj sen – vidět západ slunce nad Atlantikem. Bylo nádherné počasí a my se na předchozím místě zdrželi fotografováním víc, než jsme chtěli. Uháněli
digiarena.cz
jsme po silnici, jak nejrychleji to šlo. Slunce se již sklánělo k obzoru a říkalo nám: „Pánové, to nestihnete.“ Jeli jsme neustále za ním a netrpělivě se rozhlíželi střídavě napravo i nalevo, doufajíce, že konečně uvidíme moře. Z parkoviště je to na útesy ještě několik kilometrů chůze. Slunce na nás nečekalo a zapadlo. Byli jsme jediní, kdo šel k moři za purpurovým obzorem. Proti dám šly davy lidí. Na jejich spokojených tvářích jsme četli, že dnes to stálo za to. Obzvláště rozzářeni byli fotografové. Za chůze koukali na displeje digitálů, div že
nezakopli. Chtělo se mi brečet nebo aspoň nahlas nadávat. Soumrak na Pointe du Raz měl také své kouzlo. Nešlo o fotografování, ale o osobní prožitek a o společné završení cesty se dvěma fotografy a velkými přáteli. Kameny ještě hřály, ale od moře foukal studený vítr. Otevřeli jsme si láhev vína a vychutnávali ty okamžiky. Na tmavě modrém obzoru svítily majáky, do burácení příboje zněly táhlé zvuky sirén lodí bojujících s proudy vod kanálu La Manche.
5 2009
75
