Závěrem školního roku probírali žáci devátého ročníku v hodinách slohu různé publicistické útvary a aby si zkusili, co obnáší profese novináře, dostali za úkol napsat konkrétní typ článku na zadané téma a ze všech pak sestavit jedno mimořádné číslo školního časopisu. Nazvali jsme jej Křivoklátská devítka. Posuďte sami, jak se jim jejich práce povedla. K jejich společnému dílu jsem trošku přispěla pravopisnými a grafickými korekturami a drobnými poznámkami, ale jinak jsem příspěvky po obsahové stránce nijak výrazně neupravovala. Mgr. Lada Razímová, vyučující ČJ
KONEC ŠKOLNÍHO ROKU JE ZA DVEŘMI (ÚVODNÍK)
Konec školního roku je za dveřmi a my za sebou máme devět let základní školy. Pro někoho krásných a pro někoho nudných let. Prožili jsme spolu mnoho zážitků, na které jen tak nezapomeneme, a i přes všechny neshody a hádky si myslíme, že jsme byli fajn třída se super kolektivem. Teď už nás čeká loučení s lidmi, na kterých nám záleželo, a poděkování všem učitelům za všechno to, co nás naučili, a za to, že s námi měli velkou trpělivost. Škola je základ života a nám dala mnoho dobrých rad, i když jsme měli občas dny, kdy jsme do ní šli neradi. Teď je za námi a my máme před sebou nový začátek a neseme si s sebou dobrý pocit, že jsme si užili přece jen skvělých devět let na základní škole. M.Kučerová a S.Vandasová
ANKETA S BÝVALÝMI ŽÁKY NAŠÍ ŠKOLY 1. Na jakého učitele vzpomínáš nejraději a proč? 2. Jaký byl tvůj nejoblíbenější předmět a proč? 3. Jaký je tvůj největší zážitek ze základky? 4. Vrátil/a by ses na základní školu? NIKOLA ŘÍHOVÁ:
1. 2. 3. 4.
Petr Tříska. Byla s ním největší sranda. Angličtina. Nejvíce mě bavil. Rozbrečení paní učitelky Razímové. Ne.
MILOŠ VYDRA: 1. Pan Rajniš. Byl to můj třídní. 2. Tělocvik. Sport mám rád. 3. Zakopnutí míče do řeky. 4. Ne.Na učňáku je mi nejlépe.
LUBOŠ MATĚJOVIČ:
1. 2. 3. 4.
Paní učitelka Hušková. Byla na mě nejhodnější. Výtvarná výchova. Rád maluji. Psal jsem jako dobytek, paní Hušková to po mně nemohla přečíst. Ano, pracovat mě nebaví.
ZDENĚK VYDRA:
1. Pan Tříska. Byl na mě hodný. 2. Tělocvik. Rád hraju fotbal. 3. V sedmé třídě jsem si přivezl koloběžku a zapomněl jsem ji tu až do druháku. Poté mi ji přivezl mladší bratr. 4. Ne, pracovat mě baví, jsou z toho peníze.
JAN HRUBÝ: 1. Na pana Třísku samozřejmě. Byla s ním sranda. 2. Zeměpis, protože mě bavil a šel mi. 3. Jak jsme paní učitelce Razímové vyhodili klíče z okna. 4. Ano, na 100% bych se vrátil.
M. Zikmundová, P.Matějovič, A. Kafková
Ne všichni naši žáci ale školu milují - tady je protinázor jedné letošní žákyně:
Co mi škola dala a nedala? (glosa) Škola mi dala hodně kamarádů, ale i nepřátel, nedala mi spravedlnost. Poznala jsem tu učitele, kteří křičí, ALE PES, KTERÝ ŠTĚKÁ, NEKOUŠE. Poznala jsem tu učitele, který i když moc nenamluví a mluví monotónně, tak je to v jádru hodný člověk. Poznala jsem učitele, který není zrovna dvakrát spravedlivý. Neměří všechny jedním metrem, rozlišuje. Ale jsem ráda za ty vzpomínky do páté třídy. A vím, že až odejdu, tak se mi po tomhle stýskat nebude. Určitě NE. V. Kaftanová Možná ji zkusíme vyzpovídat tak za dva roky, zda nezměnila názor...
Interview s třídní učitelkou Dne 17.6. 2014 jsme udělali rozhovor s třídní učitelkou Jitkou Rajnišovou. Je jí 44 let a bydlí na Křivoklátě. Vystudovala Západočeskou univerzitu v Plzni. Mimo učení patří mezi její záliby cyklistika, běh a ruční práce. Jak dlouho učíte na této škole? Učím tu už 19 let. Kolikrát jste za tu dobu byla třídní učitelkou? Nyní jsem po čtvrté. Jak budete vzpomínat na naši třídu? Jen v dobrém. Máte v plánu se do budoucna začít věnovat i něčemu jinému než je učení? Ráda bych se věnovala čemukoliv, ale s mojí profesí to nejde. Dostala jste někdy jako žákyně poznámku? A jestli ano,tak za co? Ano, dostala v osmé třídě za to, že jsem byla vulgární. Děkujeme Vám za rozhovor. M. Vajnerová a J. Burešová
Sklárna Nižbor – exkurze (reportáž)
Dne 5.6.2014 naše devátá třída navštívila sklárnu Nižbor. Do sklárny jsme přijeli někdy kolem 12:00. Menší chvíli jsme čekali na průvodkyni, aby nám představila sklárnu. Když přišla, tak jsme jako první šli do areálu, kde se sklo fouká, chladí a tvaruje. U pece jsme strávili nekonečné množství času a při obrovském venkovním vedru jsme se začali i potit. V tom velkém vedru jsme obdivovali skláře, kteří neúnavně pracovali v tom obrovském vedru. Potom se průvodkyně rozhodla, že bychom měli konečně odejít, tak jsme se vydali do další místnosti. Šli jsme dlouhou chodbou, ve které byly různé nástroje k výrobě skla. Když chodba skončila, objevila se před námi místnost s obrovským množstvím skla a bylo slyšet jeho tříštění. V této místnosti totiž docházelo k testování odolnosti a kvality skla. Tato práce se mnoha studentům velice líbila, ale průvodkyně v ní nepobyla dlouho. Po chvilce jsme zase šli dlouhou chodbou, ve které ale už nebyl takový nepořádek jako v té první. Pak jsme šli do jiné budovy, ve které jsme vystoupali po schodech do druhého patra. Vešli jsme do místnosti, ve které byla typická výrobní linka. Bylo tam několik stolů a u každého z nich jeden pracovník a několik výrobků. Někdo obrušoval spodní část výrobku, jiný zase horní část a některý vyřezával rýhy. Potom jsme ještě jednou obkroužili stoly v místnosti a sešli jsme zpátky ze schodů. To už byla poslední část naší exkurze. Pak už jsme vyšli ven z budovy a vydali se k prodejně sklářských výrobků a každý z nás tam obdržel malého zabaleného skleněného ptáčka. Když jsme odjížděli domů, tak jsme jeli s pocitem ponaučení, obdivem a překvapením, jak se toto řemeslo dělá a co to všechno obnáší. P. Čech a J. Pidrman
Exkurze do Prahy (reportáž) V minulém roce jednoho slunného dne jsme měli vyrazit na exkurzi do Prahy podívat se do Náprstkova muzea, kde byly vystaveny figuríny a různé nástroje z indiánských, asijských, afrických a amerických kultur. Když jsme dorazili na místo, ještě bylo zavřeno, a tak jsme se rozhodli, že nakrmíme hladové holuby. Byla zábava pozorovat holuby, jak poletují kolem a nadšeně se krmí. Muzeum už bylo otevřeno, a tak jsme se vydali dovnitř. Odložili jsme si kabáty, tašky a šli prozkoumávat muzeum. Všude byla spousta zajímavých věcí, např. sošky a různé pracovní nástroje. Byly tam i poučné tabule, na kterých jste si mohli vytvořit své indiánské jméno. Exkurze nás velmi bavila, dělali jsme si srandu z figurín a udělali jsme si s nimi i pár fotek. Když jsme si muzeum prohlédli a naše exkurze tak skončila, vydali jsme se na tramvajovou zastávku, aby nás odvezla na Zličín do kina. Když jsme všichni nastupovali do tramvaje a ta už se rozjížděla, zahlédli jsme v dálce partu našich spolužaček, jak tam stojí a povídají si a vůbec jim nevadí, že jim tramvaj ujela přímo před nosem. Utíkaly za námi, ale už to nestíhaly, a tak musely jet další tramvají a my ostatní na ně museli počkat. Holky za chvilku dorazily, a tak jsme mohli vyrazit do kina. Pokud si to dobře pamatujeme, byli jsme na filmu Asterix a Obelix ve službách jejího veličenstva. Tento výlet se nám moc líbil. Užili jsme si spolu spoustu legrace a nezapomenutelných chvil. A. Mazuchová a T. Zýková
Tradiční akcí je loučení žáků 9. ročníku se zbytkem školy a "pasování" osmáků na deváťáky. Následuje fotoreportáž z tého akce. Dne 20. června 2014 se uskutečnilo pasování osmého ročníku na devátý. Ještě před zahájením celé akce se devítka musela připravit...
Hned na začátku si každý pasovaný vylosoval zvířátko, které musel předvádět a projít tak překážkovou dráhu.
Na konci všichni pejsci, koně, oslíci a tučňáci dostali ''na posílení'' drink z vody, octa, bujónu a skořice, který jim připravila samotná devítka.
Po překonání všech překážek a vypití drinku byli osmáci definitivně pasováni na devátý ročník basebalovou pálkou.
Na závěr si současní deváťáci připravili písničku, kterou předváděli spolu s žáky osmého ročníku.
K. Kynkalová
A teď si trochu potrénujte svoji hlavičku... sudoku
osmisměrka
přesmyčky - hledej různá slova: harpa nrbo arzeb nlos spe čokak žrom čílk nihka kčroti mark rípap bary noko dova muga setiš toba dleži sůlt ubhoa aktky enclus štaka tsom
J. Kebrle, L. Fraňková a K. Zýková
... a to je vše! Doufáme, že se naše práce bude čtenářům líbit. :-)
