Informace ze semináře „Zkušenosti se sociálním bydlením ve Francii a v ČR“ konaného v Praze 5. října 2012 ve Strakově akademii Úřadu vlády. ÚVOD: První hluboký zážitek mne čekal hned při zaregistrování v hale a čekání na doprovod. Stála jsem vedle Tomislava Šimečka, předsedy Občanského sdružení majitelů domů, který se svým nátlakem také podílí na přijetí Zákona 107/06 Sb. Nemohla jsem tedy neslyšet jeho hovor, kdy do mobilu sděloval, že je právě na Úřadu vlády, aby se dověděl, jak se nájemní bydlení dělat nemá. Pan Tomislav Šimeček totiž vidí za nájemním bydlením jen zisk a donekonečna všude předkládá scestnou teorii, vedoucí k penězovodu z nájemného do soukromých kapes. Přehlíží situaci velké části nájemníků. Také jeho nátlakem byl předložen a námi zvolenými zákonodárci schválen neblahý zákon 107/06 Sb., který přivedl ve svém finále situaci v nájemním bydlení do stavu, kdy dochází k porušování základních lidských práv na důstojné a zaplatitelné bydlení a rovné příležitosti. Česká vláda po schválení Zákona 107/06 Sb. o jednostranném zvýšení nájemného jen nečinně přihlíží negativním dopadům tohoto zákona na občany, dopadům, které nemají jinde obdoby. Když pan Šimeček v diskusi k prezentaci o sociálním bydlení ve Francii místo dotazu opět představoval svoji teorii, nedivím se, že představitelka francouzského modelu paní Sylvie Memet-Grandfille jeho vystoupení neporozuměla. Podle Zákona o solidaritě a urbanistické obnově, ve kterém článek 140 zákona určuje, že každý, kdo se ocitne v těžké situaci, především s ohledem na jeho slabé příjmy, má právo na sociální bydlení. Sociální bydlení bylo založeno pro zlepšení podmínek nižších a středních vrstev a týká se 60 – 70 % Francouzů. K tomu podotýkám :Vlády ve Franci prostřednictvím svých zákonů se starají o to, aby bydlení občanů ve Francii odpovídalo skutečné demokracii, bylo důstojné, dostupné a zaplatitelné. Francie byla kolébkou společenství občanů, které se nazývá REPUBLIKA a také průkopníkem revolucí v Evropě. Situace v Evropě naznačuje, že současný kapitalismus už dosáhl svého vrcholu. Co bude dál ?
Podrobně zpracovaný materiál z vystoupení francouzských hostů je přílohou tohoto materiálu. Byl pořízen s použitím představené prezentace, předané také v písemné podobě a poznámek z jednání. Z vystoupení o zkušenostech se sociálním bydlením v České republice uvádím : Ředitel Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách Martin Šimáček (www.socialni.zaclenovani.cz) hovořil o neuspokojivé situaci v terénu, špatné společenské soudržnosti a rozdílném přístupu obcí k problému rómské populace. Volné bytové kapacity by měly obce nabízet těm, kteří prošli programem začleňování a jsou důvěryhodní. Téměř pravidlem bývá neochota ke spolubydlení od nájemníků. Dovolím si konstatovat, že tato neochota pramení z dlouholetých zkušeností. Tento problém je dlouhodobě nejhůře řešitelný ve všech postkomunistických zemích.
1
Martin Šimáček hovořil také o předražených ubytovnách a zneužívání sociálních dávek na bydlení ze strany majitelů ( viz Přednádraží v Ostravě a mnoho dalších podobných ). Tomu by měl stát nadále zamezit. Stát by měl vytvořit jasné podmínky pro provozování sociálního bydlení obcí a neziskových organizací. Dále společně vystoupili s prezentací Jan Milota ( IQ Roma servis ) a Pavel Nepustil (o.s. Podané ruce ). Základní myšlenka : kdokoliv potřebuje bydlení ( domov ), měl by ho dostat. Bydlení by nemělo být za zásluhy. Pokud by měl občan nárok na pomoc od státu, měl by mít také možnost, aby nadále v té situaci nebyl. Byla nám představena prezentace a záběry z „Národního setkání osob v Brně, žijících v sociálních bytech“. Je to významná pomoc těm, kteří měli možnost vyměnit ubytovnu za vlastní bydlení. Někdy se snaha o zapojení člověka do jeho problematiky podaří. Každý má ale svobodu rozhodnutí. Tak mnoho snah bohužel vyjde naprázdno. V připravovaném zákoně o sociálním bydlení by měly být jasně definovány cílené skupiny, pro které je sociální bydlení určeno. Otevření dalšího velkého problému, problému bezdomovců, nebylo na programu. Je otřesné, že v 21. století v naší zemi umírají lidé na umrznutí, nebo násilné činy na bezdomovcích. O opuštěná zvířata se společnost a média zajímají daleko více. Z diskuse : Bývalý poslanec Václav Exner ( teď „ Alternativa zdola „ ) konstatoval, že stát předal obcím zdarma obrovský bytový fond, ale už jim nepředal odpovědnost státu za bydlení občanů. K tomu zástupkyně MMR z odboru pro sociální bydlení sdělila, že byly před čtyřmi lety jako neprůchodné zastaveny práce o vyjasnění úlohy obce v řešení sociálního bydlení. Ptám se PROČ ? Nejvíce by to poškodilo vlastníky domů a realitní kanceláře. Přišli by o nájemníky, kteří by dostali možnost dosáhnout na přiměřené a zaplatitelné sociální bydlení prostřednictvím obcí. Přišli by o lichvářské zisky. Na zákonu o sociálním bydlení MMR spolupracuje s MPSV. Poznámka na závěr : Ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský před rokem na konferenci o bydlení seniorů řekl, proč vymýšlet něco, co už bylo vymyšleno a dobře se osvědčilo.
Vláda i ministerstva by si měly vzít z Francie příklad. Závěrem chci poděkovat všem, kteří na tomto semináři vystoupili, zejména francouzským hostům z OPH Meuse a také všem, kteří tuto akci připravili. Příloha : Sociální bydlení ve Francii na národní a firemní úrovni. 10.10.2012
Zpracovala : Eva Novotná, Sdružení nájemníků v Prachaticích 2
Příloha k informaci ze semináře „Zkušenosti se sociálním bydlením ve Francii a v ČR“ konaného v Praze 5.října 2012 ve Strakově akademii Úřadu vlády. Se sociálním bydlení ve Francii nás seznámili paní Sylvie Memet-Grandfille, generální ředitelka bytové organizace OPH Meuse a pan Karel Kubišta, ředitel výstavby této bytové organizace, spravující sociální bytový fond v departementu Meuse, části regionu Lotrinsko na severu Francie.
I. Sociální bydlení ve Francii na národní úrovni. 1. Sociální byty : Sociální bydlení na národní úrovni ve Francouzské republice bylo založeno již v počátku dvacátého století. Vláda sociální nájemní bydlení podporuje. Dnes se řídí zákonem o solidaritě a urbanistické obnově, ve kterém článek 140 zákona zní : každý, kdo se ocitne v těžké situaci, především s ohledem na jeho slabé příjmy, má právo na sociální bydlení. Tento zákon se vztahuje 60 – 70 % Francouzů. Je určen pro nižší a střední vrstvy. Stropy výše nájemného a příjmů domácností jsou každý rok stanoveny vyhláškou a liší se v závislosti na umístění bytu a složení rodiny nájemce. Aby mohlo být nájemné nízké, státní orgány poskytují nepřímou pomoc, tedy pronajímateli a ne nájemníkovi. Nájemník tak platí nájemné, snížené o státní příspěvek pronajímateli. Na výstavbu a rekonstrukci bytu poskytují stát, kraj a město dlouhodobé financování, dotace, daňová, zvýhodnění a podobné. Tato zvýhodnění jsou podmíněna závazkem ke kvalitě bydlení a výši nájemného. Stát a pronajímatel jsou smluvně vázáni. Tato smlouva dává právo pro budoucího nájemníka na individuální podporu na bydlení. 2. Druhy společností a neziskových organizací : Sociální bydlení realizuje neziskový sektor. Patří do něj bytové organizace OPH, spravující sociální bytový fond, které jsou řízeny administrativní radou. Staví a spravují sociální bytový fond, dnes 4,3 milionů sociálních bytů. Dále soukromé akciové neziskové společnosti sociálního bydlení (akcionáři, banky, pojišťovny ), společnost smíšeného hospodářství, sdružení, nadace, družstva. Nájem v sociálních bytech je nižší než tržní a pronájem bytů je cílen na domácnosti s příjmy v určitém rozmezí ( zákonem je stanoveno maximum ). Protože se dnes velká část nájemníků nacházím v sociální nouzi a je dlouhodobě nezaměstnaná, většinou jsou byty poskytovány rodinám, kde je alespoň jeden člen domácnosti výdělečně činný. Problém : minimální obměna nájemníků a dlouhá čekací doba, zvláště ve velkých městech. 3. Financování výstavby a modernizace sociálních bytů. 1. Státní finanční ústav pro zajišťování bydlení ( CDC ) - dlouhodobé půjčky na 30 – 50 let, jejich úroková sazba je nižší než tržní. Toto financování je umožněno správcovstvím francouzských spořících vkladů ( spořitelní knížka ). Garance půjček je zajištěna např. městem nebo krajem, kde se sociální byty nacházejí.
1
Tyto dlouhodobé půjčky se rozlišují podle výše příjmů nájemníka. Strop nájmů je určen typem půjčky. Financování a garance jsou kompenzovány rezervacemi bytů pro města, kraje, firmy. Státní finanční ústav má tyto základní úkoly : je vedoucí správcovskou společností francouzských spořících vkladů , penzijních fondů a soukromých investičních fondů, které jsou ve Francii chráněné zákonem. Má vedoucí postavení ve financování sociálního bydlení ve Francii a oblasti rozvoje měst a dopravní infrastruktury. Je dlouhodobým finančním partnerem pro obce, departementy ( okresy ) a regiony, investuje do rozvoje francouzské ekonomiky. CDC proto primárně spravuje důchodové a státní fondy, které jsou následně investovány ve státním i soukromém sektoru, a to především v oblastech programu na podporu malých a středních podniků, bydlení ( zejména v oblasti sociálního bydlení vzniká ročně až 90.000 bytů ), modernizace francouzských univerzit, obnovitelných zdrojů, ochrany biodiverzity, společensky zodpovědných investic. CDC má spolupodílnictví v mnoha společnostech a plně vlastní stavební společnost. Stát podporuje rozvoj sociálního bydlení následovně : státní subvence podle sociálního zaměření projektu, odklad placení daně z nemovitostí až po dobu 20 let, zvýhodněná DPH z důvodu nízkých nájmů a dlouhodobé návratnosti investice, na výstavbu a rekonstrukci soc. bytů musí být DPH nutně nižší než v soukromém sektoru. Pokud má nájemník právo na státní nájemní podporu, je tato státní podpora je převáděna měsíčně přímo na pronajímatele a nájemník platí nájemné nižší o podporu. Města a kraje mohou také podporovat sociální bydlení v podobě dotace, prodejem pozemků za symbolické 1 Euro, nemovitost může být také dána k dispozici dle dlouhodobé smlouvy. K financování výstavby a modernizace sociálních bytů vytváří finanční zdroje kolektor na výstavbu a rekonstrukci sociálních bytů. Kolektor ve výši 1 % z obratu mají za povinnost odvádět všechny firmy nad 10 zaměstnanců, ve Francii se odvádí 1 % z hrubých platů. 1 % z obratu je odváděno filiálce investora nebo pronajímatele. Tento tzv. „kolektor 1 %“ má za povinnost financovat 50 % sociálních bytů půjčkou ( 25 let s úrokem 1 % ) nebo dotací, 50 % financovaných bytů je rezervováno pro zaměstnance firem odvádějících kolektorovi 1 % ze svého obratu. Kolektor má také za povinnost nabízet vedlejší stavební půjčku za nízký úrok 1 % zaměstnancům firem odvádějícím 1 % ze svého obratu. 4. Orientace výstavby a rekonstrukce bytů. Výstavba nových bytů : kvalitní moderní byty, jejich plocha ale nepřesáhne určitý limit a tím i výši nájemného a jejich energetická spotřeba je nízká ( 80kWh na m2 za rok ) čímž se navyšuje solventnost klientů, dále rekonstrukce, modernizace bytového fondu a tím navýšení kvality bytů s nízkou energetickou spotřebou ( zateplování, výkonné topení s nízkou spotřebou ), zabezpečení vchodů a okolí, čímž se zajišťuje atraktivita stávajících bytů , výstavba bezbarierových bytů. Obnova bytového fondu : výstavba moderních a kvalitních bytů ( dle neobsazenosti stávajících a zastaralých bytů ), přestěhování nájemníků do nových bytů, demolice zastaralých bytů.
2
5. Sociální bydlení a specifické problematiky. Jednou pronajatý byt za výhodné nájemné, tj. nižší než na volném trhu, může zůstat v držení nájemníka na celý život a to i v případě, že se jeho situace zlepší. Tento problém se snaží vyřešit zákon „Boutin“ z r. 2009 tak, že odstranil užívací právo na sociální bydlení pro lidi, jejichž příjem je 2x vyšší, než strop. Tento zákon také snížil stropy příjmů o 20 %. Přibližně 60 – 70 % francouzské populace má právo na sociální bydlení, zatímco nabídka stanovená zákonem byla 20 % v obcích nad 3.500 obyvatel. Od roku 2012 nový zákon navýší počet sociálních bytů na 25 % . Nedostatek sociálních bytů způsobuje, že jsou přidělovány poskrovnu. Tím, že nájemníci opouštějí své byty jen velmi zřídka se snižuje nabídka a tím také příležitosti získat nový byt. Navíc možnosti získat sociální byt jsou zatíženy dlouhými postupy, což brzdí přístup k bydlení pro ty, kteří z důvodu náhlého zhoršení jejich situace naléhavě potřebují bydlení za nízké ceny. Sociální mix nebo priority pro chudé ? Sídliště nejsou navržena jako ghetta chudých a proto je nutné, aby zde společně bydleli nižší, střední a vyšší vrstvy populace, aby se finanční rozpočet pronajímatelů nedostal do schodku. Pronajímatelé potřebují rozumný podíl nájemníků bez majetkových obtíží. Na druhou stranu je potřeba zajistit prioritně bydlení pro ty, kteří ho nejvíce potřebují. Zákon SRU o solidaritě a městské obnově z roku 2000, který měl zlepšit přístup k sociálnímu bydlení, bral v potaz tyto tři požadavky : požadavek solidarity, trvale udržitelný rozvoj, posílení demokracie a decentralizace. Zde stojí za povšimnutí pojmy jako ochrana životního prostředí a městská správa v obecném zájmu pro udržitelný rozvoj. Zákon SRU ovlivnil mnoho oblastí, včetně sociálního mixu s povinností 20 % podílu, ( od roku 2012 25 % podílu ) sociálního bydlení v obcích s více než 3.500 obyvateli, které jsou součástí aglomerace s více než 50.000 obyvateli, jejíž součástí je alespoň jedna obec s více než 15.000 obyvateli. 6. Sociální bydlení a městská obnova Národní agentura pro městskou obnovu ( ANRU ), schválená zákonem „Borloo“ o sociální soudržnosti, umožňovala starostům měst, kde již bylo nad 20 % (dnes 25 % ) sociálních bytů, přesunout sociální bydlení do jiné obce, jejíž podíl stanoveného procenta nedosáhl. Národní agentura ANRU je veřejnou průmyslovou a komerční organizací, založenou s orientací programování pro město a městskou obnovu. Obecným cílem této agentury je podporovat globální městské projekty hloubkových proměn městských čtvrtí. To znamená znovu začleněním čtvrtí ve městě, vytvořením sociálního mixu bydlení, začleněním mixu pomocí obchodních, ekonomických , kulturních a rekreačních funkcí. Tato agentura jako jediná usnadňuje postupy ve financování projektů, které musejí projít touto činností : výstavba sociálních bytů, rekonstrukce a modernizace bytového fondu, demolice zchátralých bytů, realizace parkovišť, zelených zón, privátních prostor ....
3
7. Bydlení a zaměstnání jako součást integrace. Nutnost integrace prostřednictvím bydlení se objevila koncem osmdesátých let, kdy se projevily nedostatky veřejných politik, zamezení vyloučení v oblasti bydlení a nerespektování práva na bydlení. Z tohoto důvodu vznikla sdružení HLM, pomáhající při integraci sociálně vyloučeným, kteří nemají možnost vlastního bydlení. Tato sdružení zajišťují prostřednictví mezi nabídkou a poptávkou. Některá sdružení se specializují na městské problémy a investovala do výstavby bytů, jiná do pronajímání a správy bytového fondu na základě několika veřejných nařízení. Zadávaní operací financovaných veřejnými půjčkami na výstavbu integračního sociálního bydlení, mobilizace soukromých bytů podle tématických sociálních programů, realizace nájemních smluv na rekonstrukci bytů, zprostředkování městské a sociální integrace. Na druhou stranu jiné organizace zprostředkovávají přístup k bytové sociální podpoře pomocí následujících nařízení : sociální poradenská činnost spojená s bydlením, přidělováním sociální podpory na dočasné bydlení, pomoc při zprostředkování pronájmu, ubytování lidí v nesnázích a sociálně vyloučených Mediace je důležitou součástí integrace sociálně vyloučených lidí prostřednictvím bydlení. Organizace HLM mají za povinnost v zadavatelských smlouvách s dodavateli programů ANRU nabízet integračním asociacím určitý počet pracovních hodin. Stavební firmy mají za povinnost zajistit prostřednictvím těchto smluv práci lidem v nesnázích, kterým tato sdružení pomáhají.
II. Sociální bydlení ve Francii na firemní úrovni. Přednášející, paní Sylvie Memet-Grandfille, generální ředitelka bytové organizace a pan Karel Kubišta, ředitel výstavby přísluší k bytové organizaci OPH Meuse. Spravují sociální bytový fond v počtu 10.500 bytů ve 130 obcích v departementu ( okrese ) Meuse s 194.000 obyvateli. Departement Meuse je částí Lotrinska ( 2,350.000 obyvatel ) na severu Francie. Lotrinsko je chudším regionem Francie. Departement Meuse se snaží od roku 1919, aby se sociální bydlení rozvinulo. Proto byla založena v roce 1919 organizace, jejímž pokračovatelem je OPH. Jejím prvním posláním bylo zajistit obyvatelům sociální bydlení a pokračuje v tom od svého založení. Nadále zajišťuje obyvatelům obcí sociální bydlení. Každodenním závazkem organizace je, aby bytové a životní pohodlí bylo co nejpříjemnější pro všechny nájemníky. Ať se jedná o novostavby, rekonstrukce, nebo o programy městské obnovy, všechny ztělesňují vůli organizace nabízet odborné a kvalitní služby pro obce a jejich zástupce v oblasti bydlení a urbanistického vybavení. Důležitá je také snaha o co nejvyšší snížení výše nájmů a služeb. Bytový fond je z velké části reprezentován malými bytovými domy ( 76 % ) a více než 23 % rodinných domů. V roce 2011 bylo vyprojektováno, nebo ve výstavbě téměř 400 kvalitních bytů, povětšinou s nízkou energetickou spotřebou. Cílem je vždy nabízet našim zákazníkům ty nejlepší služby. 4
OPH Meuse má 200 zaměstnanců. V obchodních agenturách nabízejí jejich zákazníkům komplexní administrativní a technické služby. OPH Meuse – strategický a akční plán Zkvalitňování bytového fondu prostřednictvím rekonstrukcí, modernizací, resp. prodeje a demolice stávajících bytů. Dále je nutné udržovat bytový fond v dobrém technickém stavu pravidelnou údržbou a velkými opravami. To povede k zamezení neobsazenosti bytů s cílem dosažení maximálně 3 % neobsazenosti do roku 2015. Více než 50 % ( 5.800 bytů ) bytového fondu je zahrnuto do do 10-ti letého akčního plánu rekonstrukcí a demolic. Má větší prioritu, než výstavba nových bytů. Po rekonstrukci jejich vyšší atraktivita povede ke snížení neobsazenosti bytů, která v některých oblastech dosahuje až 30 %. Tato revitalizace umožní nabídnout zájemcům moderní bydlení s minimální energetickou spotřebou a atraktivními venkovními prostory. Financování vyžaduje vyšší vlastní zdroje s ohledem na kratší dobu amortizace půjčky na 25 let, na rozdíl od dlouhodobých půjček na výstavbu nových bytů. Proto OPH musí počítat s přímou pomocí a to s dotacemi, včetně těch na energetickou náročnost. Také s nepřímou podporou, to znamená osvobození od daně z nemovitostí na dobu 5-10 let, snížení DPH na 7 % a úvěrové záruky zdarma. Z důvodu nízké solventnosti obyvatel by se rozvoj novostaveb měl zaměřit hlavně na integrační plán. Financování bytů s vysokými nájmy je třeba se vyhnout. Nová kvalitní výstavba bude probíhat v oblastech s vysokou atraktivitou. Z důvodu stárnutí populace a zemědělského charakteru okresu Meuse je potřeba dávat přednost výstavbě rodinných bezbarierových domků, nebo dokonce dvougeneračních bytů v okrajových městských čtvrtích. Ve městech bude možné realizovat malé bytové domy. Tato mise se promítá do každodenního závazku organizace, aby bytové a životní pohodlí bylo co nejpříjemnější pro všechny nájemníky. Organizace nabízí odborné a kvalitní služby pro obce a jejich zástupce v oblasti bydlení. S místními úřady ( okresní ředitelství rozvoje, pracovní úřady …) OPH spolupracuje při rozvoji nabídky integračních bytů a dočasného ubytování. Pravidelně reaguje na poptávky sdružení nebo místních úřadů po realizaci konkrétních programů. Jedná se např. o vybavení rodinných pozemků pro travelery, ubytování pro mladistvé, nebo pro sociálně vyloučené. Tyto projekty mohou být prováděny v rámci rekonstrukcí. Nový standardní program a procedura o ekologii a životním prostředí umožňují projektovat optimální obytné plochy a kvalitní bydlení. Tím je zajištěna výstavba s opravdu přiměřeným nájmem. Politika sociální správy Pronajímání předaných bytů. Během 6 měsíců musí být všechny údaje k dispozici. Plány, výše nájemného a poplatků za energie, smlouvy na údržbu ….. Kandidát musí podat o OPH žádost o bydlení, ke které přiloží nutné podklady, přiznání daně z příjmů apod.
5
Žádosti jsou posuzované komisí alokace bydlení. Komise zasedá 2 x měsíčně za účasti ředitele a administrátorů OPH. Účastní se také starostové dotčených obcí. Nájemní smlouva je podepsána na dobu neurčitou ( na rozdíl od soukromého pronájmu, kde je uzavřena na minimální dobu 3 let ). Výpovědní lhůta nájemce je 3 měsíce. Může být zkrácena na jeden měsíc v některých případech , jako je např. změna zaměstnání nájemce … V OPH Meuse je žádost o byt vyřízena rychle. Ve velkých městech je čekací doba i 2 roky. Prodej bytů nájemníkovi je možný až po uplynutí doby 10 let za cenu dle odhadu Státního majetkového úřadu. Dokončení prodeje závisí na solventnosti rodiny, na souhlasu banky s úvěrem a také na odsouhlasení prodejního plánu Prefekturou. Vzhledem k současné ekonomické situaci je tento typ pořizování nového bydlení v Meuse i nadále velmi okrajový. V případě finančních a životních problémů kupce OPH zaručuje návrat k nájemnímu bydlení. Dlouhodobý způsob financování je pro kupce velmi rizikový. Politika kvalitních služeb : Politika OPH vyžaduje kvalitní služby pro všechny nájemce i přes problémy, spojené s rozptýlenou lokalizací bytového fondu. Proto OPH Meuse dává přednost rozvoji místních služeb po celém departementu. Pod vedením sekčního šéfa decentralizované agentury tým místních služeb čítá 3 – 5 techniků podle velikosti spravovaného území. Jejich úkolem je zajistit přímý kontakt s nájemcem ve spolupráci s dalšími sekcemi organizace, respektování interních pravidel s tím, že je dávána přednost dialogu, identifikovat projevy neslušného chování a poškozování bytového fondu, udržovat a opravovat zařízení ve veřejných prostorách, zkontrolovat správnou funkci bezpečnostních a technických zařízení, po odchodu nájemníka zajistit pro dalšího nájemníka renovaci bytu, příležitostně vykonávat opravy spadající do povinností nájemníka. Prevence neplacení nájemného a vystěhování : Procento neplacení nájmů po dobu 3 měsíců je již několik let vyšší než celostátní průměr. Ihned po prvním měsíci neplaceného nájemného OPH organizuje automatické e-mailové připomínky. OPH má tým, který se zaměřuje na prevenci neplacení nájemného, koučování a podporu rodiny mající problémy s placením. Jakmile je zjištěno nezaplacení nájemného, zaměstnanec OPH kontaktuje nájemníka s návrhem schůzky. Snaží se pomoci. Organizace chce rozvíjet domácí návštěvy s cílem lépe porozumět sociálně-ekonomické situaci domácnosti a najít řešení. Je pravidlem, že z bytu není nikdy vystěhovaná rodina, pouze svobodný nájemník a vstěhování může proběhnout pouze v létě. Nikdy v zimě. Jsou to národní pravidla a platí i pro soukromé pronajímatele. OPH Meuse jako partner integračních sdružení. Místní pracovní úřad : stavební firmy mají za povinnost prostřednictvím dodavatelských smluv s OPH práci lidem v nesnázích, kterým pomáhají místní sdružení. AMIE : OPH realizuje pro toto sdružení dočasné ubytování pro osoby v nesnázích. AMIE je v nájmu OPH Meuse, zajišťuje podnájem lidem v nesnázích. AMIE zajišťuje také správu bydlení. FJT : Toto sdružení jako nájemce OPH Meuse spravuje azylové domy pro mladé pracovníky.
6
ADAPE : OPH Meuse realizuje domovy pro mentálně postižené, ADEPE spravuje tyto struktury a platí OPH roční poplatek. Integrační roční plán stanovil přechod 23 domácností z integračního do standardního sociálního bydlení. Proto si může OPH Meuse stanovit za cíl zajistit ročně 23 rodinám sociální bydlení. OPH Meuse : orientace rozvoje, ( závěr ). Tyto kroky mají za cíl : v horizontu roku 2021 spravovat díky valorizaci, arbitráži ( demolice a prodej ) a diversifikaci zhruba stejný počet bytových jednotek, ale s nízkou neobsazeností a nízkým počtem neplatičů ( maximálně 3 % ). Renovace by měly bytové jednotky zatraktivnit, zejména co se týče spotřeby energií , což se bude podílet na snížení počtu volných bytových jednotek. Kromě to by diverzifikace, demolice a renovace měly umožnit snížení počtu bytových jednotek, klasifikovaných jako „rizikové“. Jsou to jednotky, nacházející se v oblastech se slabou ekonomickou situací, také ve velkých komplexech. Rovněž by se na nich měly podílet programy ANRU.
Z dotazů k předneseným materiálům : Blíže k materiálu : Města se musí přizpůsobit vývoji sociálního bydlení. Obec musí nabídnout byt každému. Populace stárne, je třeba přizpůsobit byty pro seniory. Pomáhat také mladým. Situace v placení nákladů na bydlení se zhoršila, nároky na energie jsou příliš vysoké. Hledají řešení, aby mohl nájemník platit. Jak se pracuje s dlužníky ? V celostátním měřítku platí, že státní pokladna hradí nedoplatky s cílem snížit vystěhování dlužníků. Hledají řešení, aby vystěhovaných bylo co nejméně. OPH se snaží pomáhat, ne vyhánět. Důležité je, aby lidé měli dobrou víru. Dokud vystěhovaný nevyřeší své nedoplatky, nedostane nový byt. Na základě čeho jsou nájemníci vystěhovaní ? Rozhoduje stát – prefektura, vládní výbor. Jak je řešeno spolupodílnictví – organizace a soukromí vlastníci ? Není problém, organizace je většinová. Co je s lidmi, kteří ještě byt nedostali ? Bydlí v hotelu nebo v soukromém sektoru a náklady platí stát, i když méně. Jaký výnos mohou mít soukromí pronajímatelé ? V rozmezí 8 – 10 %. 10.10.2012
Zpracovala : Eva Novotná, Sdružení nájemníků v Prachaticích
7
