Tisková zpráva MICHAL DOČEKAL umělecký šéf Činohry Národního divadla
činohra
Lenka Lagronová
Z PRACHU HVĚZD Bilance života. Jak už to tak bývá – neradostná. Život v prachu. Nekonečné rozhovory s rodiči, se sestrami, se sebou. Co je smyslem života? Co jsem na cestě ztratila, o co jsem přišla, co mi vzali jiní? Proč to tak je? Co jsem udělala špatně? Nic a všechno. Co mi zůstalo? Samota. A láska. Vzpomínka na ni. Bolavá, velká, jediná. Ztracená v prachu hvězd. Nová hra držitelky Ceny Alfréda Radoka. V sezoně 2009/10 jsme v Divadle Kolowrat uvedli její hru Pláč.
Premiéra: 21. března 2013 v Divadle Kolowrat
Národní divadlo Ostrovní 1, 112, 30 Praha 1, Česká republika, www.narodni-divadlo.cz T +420 224 902 126, F +420 224 902 122,
[email protected] IČ 00023337, Bankovní spojení: KB Praha 1, č. ú.: 939-931/0100
Tisková zpráva
činohra
Lenka Lagronová
Z PRACHU HVĚZD Režie: Štěpán Pácl Scéna: Andrej Ďurík Kostýmy: Daniela Klimešová Dramaturgie: Jan Tošovský Hudba: Jakub Kudláč Kája: Jana Boušková Táňa: Taťjana Medvecká Dáša: Petra Špalková Matka: Jana Preissová Jarda: Jan Hartl Premiéra: 21. března 2013 v Divadle Kolowrat Lenka Lagronová patří mezi nejvýznamnější žijící české dramatiky. Svědčí o tom nejen desítky inscenací jejích her, nýbrž i řada ocenění a nominací. Za hru Z prachu hvězd získala druhou cenu v soutěži o novou česko-slovenskou hru Dráma 2010. Činohra Národního divadla si považuje za čest uvést tento skvělý text ve světové premiéře. Lagronové hry bývá těžké žánrově zařadit – píše sice o vážných věcech, ale zároveň jí neschází poťouchlý, často až mírně cynický smysl pro humor. Z prachu hvězd je v tomto ohledu její zatím asi „nejhumornější“ hrou. Tři stárnoucí sestry Dáša, Táňa a Kája žijí s matkou v opuštěném domě a marní čas hovory o snech, dávných láskách a hlavně o vesmíru a možnosti kontaktu s mimozemskou inteligencí. To je odkaz jejich zesnulého otce, který byl posedlý vesmírnými lety a tuto vášeň na své dcery přenesl. Je sobotní večer, peče se bábovka a jako obvykle hovoří o ničem. Asi by se nic nestalo a šlo se jako obvykle „spat“, kdyby... kdyby se neozval zvonek a nezjevil se nový soused Jarda s mísou chlebíčků. Přítomnost muže v bytě, kam od smrti otce muž nevstoupil, vyvolá v životě sester malé zemětřesení... Režie se ujal mladý režisér Štěpán Pácl, který své porozumění pro zvláštní svět Lagronové her prokázal už v absolventské inscenaci Království v divadle DISK.
Tisková zpráva
činohra ODKRÝVAT TO NESMĚŠNÉ – rozhovor s režisérem Štěpánem Páclem S Lenkou Lagronovou se setkáváš jako režisér už po druhé – poprvé to bylo Království, tvoje absolventská inscenace na DAMU. Jaký je tvůj vztah k její dramatice? Lenka Lagronová je jedna z mála českých dramatiček, která od začátku ve svých hrách buduje zřetelný tematický svět. Ty se sice bytostně dotýkají jejího vnitřního tématu – proto se v nich taky objevují výrazné ženské postavy – ale zároveň je to téma vždycky obecnější, není to jenom ženská dramatika, nejsou to hry jenom o ženách. A vedle této tematické krajiny cizeluje i svou poetiku. Její rukopis je na první pohled velmi zřetelný a osobitý, ale nikdy se neopakuje. Každá hra je jak v tématu, tak v poetice o něco přesnější, o něco více zacílená. To lze sledovat od prvních aktovek až po tuto zatím poslední hru. A jak Království, tak Z prachu hvězd lze považovat v jistém smyslu za zlomové hry. Království byla jedna z prvních her, kde Lenka opustila svět kuchyně, svět interiérů a pustila se do plenéru – a zároveň i do většího počtu postav. Z rodinného dramatu se téma rozlilo do jakéhosi společenství nebo obce a po řadě komorních her najednou přišla velká hra. A Z prachu hvězd vykračuje ještě o úroveň výše, ze světa do vesmíru, je to vlastně kosmické drama. Ale jak spirituální metaforika Království, tak kosmologická metaforika Z prachu hvězd zůstává pevně zakotvena ve zcela konkrétních, fyzických obrysech. Což je další výjimečný znak Lagronové dramatiky – rovnováha mezi konkrétností pohybů, situací, návyků a čímsi obecným, co se týká nás všech. Kdybys měl říct, v čem spočívá ojedinělost Z prachu hvězd, co tě na té hře přitahuje a zajímá? U Lenky vždycky byla ve způsobu vedení dialogu určitá komičnost, jistý odstup a ironie. A v Prachu hvězd se v tomto ohledu pustila zatím nejdál – je tu velmi výrazný nadhled nad postavami, místy až určitý sarkasmus nebo dokonce cynismus. Přitom se tu řeší velmi intimní problém, otázka lidské samoty, do jaké míry je člověk sám a do jaké míry si za tu samotu může tím, že nechce nebo nedokáže přijmout druhého. A právě ta ironie Lence umožňuje se přiblížit k samé podstatě problému – jako kdyby ty rány až škodolibě solila, ale tím je zároveň otevírá a pročišťuje. Vesmírem se tu rozvíjí téma obrovského vnějšího prostoru, který může být prostorem svobody, kde se člověk může nadechnout, ale také se v něm může rozplynout a ztratit orientaci. A právě tenhle velký prostor celého vesmíru ironicky stojí proti stísněnému prostoru kuchyně, který je známý, bezpečný, srozumitelný, ale zároveň neumožňuje nadechnutí a tím ani sebereflexi. Postavy hry jsou vesměs výrazně starší než ty. Pociťuješ to jako problém – nahlédnout do duše někoho, kdo je od tebe takto věkově vzdálený? Možná právě to umožňuje větší ironii. Mých třicet let není věk, kdy už by člověk rezignoval, okoral – ale už cítím, že propadnout se do umrtvení, kdy zkoumat svět kolem nebo sebe sama přestane mít smysl, je velice jednoduché. Takže si do určité míry umím představit, jak to cítí někdo mezi čtyřiceti a padesáti lety. A Lenka ve svých hrách vlastně vždycky obhajuje to, že v každé situaci je možné se pokusit žít opravdově, důstojně, bez alibismu a výmluv, bez toho, aby si člověk neustále omlouval svou neschopnost minulostí nebo cizím zasahováním. A odhaluje směšnost takového postoje. Což je něco, čemu velice dobře rozumím. Ale samozřejmě to pochopení a vcítění vzniká v dialogu s herci, kteří v tom věku jsou a dokážou velmi dobře reflektovat vlastní zkušenosti tohoto druhu. Zdá se mi, že herci velice dobře rozumí rafinovanosti Lenčina dialogu a že si práci s ním i užívají, že cítí dobrý materiál. A mám také pocit, že i můj inscenační záměr konvenuje s tím, jak text vnímají oni, co z něj cítí. Jak už jsi řekl, Z prachu hvězd je hra s velkým komediálním potenciálem. O tobě se přitom nedá říct, že bys byl typickým režisérem komedií. Jak s tímhle rozměrem hry hodláš naložit? To je právě ta šťastná shoda, že prostřednictvím této komiky se lze dostávat k jádru hry, které komické rozhodně není. Emoční hluchota postav, která je hlavním zdrojem komiky, zároveň pomáhá odhalit kořen velice intimního problému lidské samoty. Je to opět o jakési zvláštní rovnováze, kterou je tahle hra obdařena. Takže ano, budeme se snažit nacházet ve hře to směšné a jeho prostřednictvím odkrývat to nesměšné.
Tisková zpráva
činohra Křtíme knižní podobu Z PRACHU HVĚZD v kavárně FRA V rámci pravidelného setkávání se současnou českou hrou proběhne v kavárně FRA (Šafaříkova 15, Praha 2) ve čtvrtek 21. března v 19.30 křest knižního vydání hry Lenky Lagronové Z prachu hvězd, která vychází u příležitosti premiérového uvedení v Divadle Kolowrat. Text hry – jako v ND obvykle – je součástí programové brožury. Diváci mají možnost osobně se setkat s autorkou, která se na na kolowratskou scénu vrací už podruhé – v roce 2009 zde Jan Kačer režíroval její hru Pláč. Z prachu hvězd bude exklusivně k zakoupení už v den uvedení, autorka bude knihu podepisovat a setkání se zúčastní i tvůrci inscenace. Videotrailer k inscenaci bude ke stažení na videokanálu Činohry ND na www.youtube.com
Kontakt pro média: Tomáš Staněk, public relations Činohry, tel: 224 902 126, mobil: 605 207 249, e-mail:
[email protected] Sledujte profil Činohry na sociální síti Facebook.com www.narodni-divadlo.cz www.cinohraND.cz
Partneři Národního divadla
Partner inscenací Národního divadla
Mecenáši Národního divadla
