RODOVÉ POHŘEBIŠTĚ PÁNŮ Z KOLOWRAT V RYCHNOVĚ NAD KNĚŽNOU (1651-2012)
Bakalářská práce
Studijní program: Studijní obor:
B7106 – Historická studia 7105R062 – Kulturněhistorická a muzeologická studia
Autor práce: Vedoucí práce:
Daniel Kalenda PhDr. Milan Svoboda, Ph.D.
Liberec 2014
Prohlášení Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
PODĚKOVÁNÍ Rád bych poděkoval především vedoucímu mé práce, PhDr. Mgr. Milanu Svobodovi, Ph.D., za cenné rady, vstřícnost a trpělivost. Dále chci poděkovat majiteli zámku a kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou Janu Egonovi Kolovratu-Krakovskému za umožnění badatelské činnosti v hrobce jeho předků, kastelánce zámku Rychnov nad Kněžnou ing. Zdeňce Dokoupilové za zprostředkování a pomoc při badatelské činnosti. Velký dík rovněž patří Václavu Kříčkovi vedoucímu Oddělení starých tisků Krajské vědecké knihovny v Liberci za spolupráci při dohledávání literatury a pramenů, Mgr. Jiřímu Bartoši Sturcovi za odbornou konzultaci a pomoc při zpracovávání tématu. Dík patří také pracovníkům Státního oblastního archivu Zámrsk a Státního okresního archivu Rychnov nad Kněžnou za vstřícný přístup při dohledávání pramenů. V neposlední řadě patří velké poděkování mé rodině za trpělivost, která je při psaní odborné práce nezbytná.
ANOTACE: Bakalářská práce se zabývá rodovou hrobkou šlechtického rodu Libštejnských z Kolovrat a Kolovratů-Krakovských v Rychnově nad Kněžnou. Pojednává o historii města Rychnov a rodu Kolovratů, kteří rychnovské panství vlastnili od roku 1640 do roku 1948 a opět od roku 1990. Práce popisuje rodovou hrobku a porovnává pohřebiště s dalšími významnými místy posledního odpočinku šlechtických rodů v České republice. V závěru práce je uveden seznam členů rodu Kolovratů pohřbených v rodové hrobce.
Klíčová slova: Rychnov nad Kněžnou, Kolovratové, Libštejnský z Kolovrat, Kolovrat-Krakovský, šlechtic, hrabě, hraběnka, aristokracie, kostel Nejsvětější Trojice, zámek, pohřebiště, rakev, sarkofág, závěť, smrt, hrobka, ostatky
ABSTRACT: The bachelor thesis deals about tomb of the noble family Libštejnský of Kolovrat and Kolovrat-Krakovský in Rychnov nad Kněžnou. It is about history of the town Rychnov and the noble Kolovrat family that owns domain Rychnov from 1640 to 1948 and from 1990 again. This thesis describes family tomb and compares necropolis with other important burial grounds of the noble families in the Czech republic. There is the list of the members of Kolovrat family who are buried in the family tomb.
Key words: Rychnov nad Kněžnou, Kolovrat family, Libštejnský of Kolovrat, Kolovrat-Krakovský, nobility, count, countess, aristocracy, the Holy Trinity Church, château, burial ground, coffin, sarcophagus, testament, death, tomb, relics
ANOTATION: Die Bakkalaureusarbeit beschäftigt sich mit der Familiengruft des Adelsgeschlechtes von Libštejnský von Kolovrat und Kolovrat-Krakovský in Rychnov nad Kněžnou. Sie behandelt die Geschichte der Stadt Rychnov und des Adelsgeschlechtes von Kolovrat, das die Herrschaft Rychnov seit dem Jahre 1640 bis 1948 und wieder seit dem Jahre 1990 besassen hat. Die Arbeit beschreibt die Adelsgruft und vergleicht diese Begräbnisstätte mit weiteren bedeutungsvollen Örtern der letzten Ruhestätten der Adelsgeschlechter in der Tschechischen Republik. Am Ende der Arbeit wird ein Verzeichnis der Mitglieder des Geschlechtes von Kolovrat, die in der Gruft begraben sind, eingegliedert.
Hauptworte: Rychnov nad Kněžnou, die von Kolovrat, Libštejnský von Kolovrat, Kolovrat-Krakovský, Adeligen, Graf, Gräfin, Adel, die Kirche der Heiligen Dreifaltigkeit, Schloss, Grabstätte, Sarg, Sarkophag, Testament, Tod, Gruft, Überreste
ANNOTATION : Ce mémoire de licence à pour sujet la crypte des familles nobles Libštejnský de Kolovrat et Kolovrat-Krakovský à Rychnov nad Kněžnou.Il traite de l´histoire de la ville de Rychnov nad Kněžnou et de celle de la famille Kolovrat qui a possédé ce domaine de 1640 à 1948, domaine qui lui a été restitué en 1990. Le mémoire décrit la crypte familiale et la compare à d´autres sites funéraires importants des familles nobles de République Tchèque. A la fin de ce mémoire je présente la liste des membres de la famille Kolovrat enterrés dans la crypte familiale.
Mots-clés: Rychnov nad Kněžnou, famille Kolovrat, Libštejnský de Kolovrat, Kolovrat-Krakovský, noble, comte, comtesse, aristocratie, église de la Sainte Trinité, château, nécropole, cercueil, sarcophage, testament, mort, crypte, dépouilles mortelles
OBSAH 1. ÚVOD............................................................................................................................................. 15 2. DĚJINY MĚSTA RYCHNOV NAD KNĚŽNOU A RODU KOLOVRATŮ ....................... 18 2.1. Od počátků města ke Kolovratům ............................................................................................ 18 2.2. Kolovratové ................................................................................................................................ 21 3. KOMPLEX KOLOVRATSKÉHO ZÁMKU A KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE ......... 26 3.1. Zámek .......................................................................................................................................... 26 3.2. Kostel Nejsvětější Trojice ......................................................................................................... 27 4. SMRT VE ŠLECHTICKÉ RODINĚ V NOVOVĚKU V ČESKÝCH ZEMÍCH .................. 31 4.1. O smrti ......................................................................................................................................... 31 4.2. Šlechtické testamenty ................................................................................................................ 32 4.3. Rituál posledního pomazání k dobré smrti .............................................................................. 33 4.4. Smrt v šlechtickém domě .......................................................................................................... 34 4.5. Šlechtický pohřeb v novověku ................................................................................................. 34 4.6. Poslední spočinutí šlechticů ...................................................................................................... 35 4.7. Smrt a pohřeb v rodě Kolovratů ............................................................................................... 36 5. RODOVÁ HROBKA KOLOVRATŮ ........................................................................................ 37 5.1. Krypta pod Loretánskou kaplí v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou 37 5.1.1. Popis krypty ............................................................................................................................. 37 5.1.2. Vnitřní prostor krypty ............................................................................................................. 38 5.2. Rodová hrobka Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou............................................................ 39 5.2.1. Popis hrobky ............................................................................................................................ 40 5.3. Další rodová pohřebiště Kolovratů .......................................................................................... 42
11
6. SEZNAM POHŘBENÝCH V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE ................................... 44 6.1. Seznam pohřbených v rodové hrobce Kolovratů.................................................................... 45 6.1.1. Identifikované ostatky ............................................................................................................. 45 Ludmila Sabina Libštejnská z Kolovrat .......................................................................................... 46 František Karel Libštejnský z Kolovrat .......................................................................................... 47 Johanna Magdalena Hrzánová z Harasova ..................................................................................... 48 Marie Markéta Slavatová z Chlumu a Košumberka ...................................................................... 49 Vincenc Libštejnský z Kolovrat ....................................................................................................... 50 Růžena Kinská z Vchynic a Tetova ................................................................................................. 52 František Antonín Libštejnský z Kolovrat ...................................................................................... 54 Jan Nepomuk Karel Krakovský z Kolovrat, svobodný pán z Újezda.......................................... 56 Theodor Kolovrat-Krakovský .......................................................................................................... 58 Zdenko Kolovrat-Krakovský-Libštejnský ...................................................................................... 60 Olga von Khevenhüller-Metsch ....................................................................................................... 62 Bohuslav Kolovrat-Krakovský-Libštejnský ................................................................................... 63 Zdeněk Kolovrat-Krakovský-Libštejnský ...................................................................................... 64 František Antonín Kolovrat-Krakovský-Libštejnský .................................................................... 65 Kryštof Jaroslav Kolovrat-Krakovský............................................................................................. 66 Marie Jana Laxová, rozená Kolovrat-Krakovská........................................................................... 67 6.1.2. Neidentifikované ostatky ........................................................................................................ 68 Dvě velké dřevěné rakve z 90. let 20. století .................................................................................. 69 Dvě dětské rakve z 90. let 20. století ............................................................................................... 70 Černá neoznačená rakev ................................................................................................................... 71 Neoznačené novodobé rakve z konce 20. století............................................................................ 72 6.1.3. Neidentifikované předměty uložené v hrobce ...................................................................... 73 6.2. Pohřbení v druhé kryptě kostela Nejsvětější Trojice ............................................................. 75 12
Renesanční sarkofág z první třetiny 17. století .............................................................................. 76 Torzo profilované rakve .................................................................................................................... 77 7. ŠLECHTICKÁ POHŘEBIŠTĚ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ .......................................... 78 7.1. Hrobka Schwarzenbergů v Domaníně ..................................................................................... 78 7.2. Hrobka Metternichů v Plasích .................................................................................................. 79 8. ZÁVĚR ........................................................................................................................................... 82 8.1. Zhodnocení stavu hrobek .......................................................................................................... 82 8.1.1. Krypta kostela Nejsvětější Trojice ........................................................................................ 82 8.1.2. Rodová hrobka Kolovratů ...................................................................................................... 83 8.2. Celkové shrnutí .......................................................................................................................... 83 PRAMENY A LITERATURA ........................................................................................................ 85 Prameny .............................................................................................................................................. 85 Literatura ............................................................................................................................................ 85 SEZNAM VYOBRAZENÍ ............................................................................................................... 88 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................................... 89
13
SEZNAM ZKRATEK: c. a k.
císařský a královský
etc.
et cetera, a tak dále
G. F. Z.
Generalfeldzeugmeister – nejvyšší polní zbrojmistr
J. M.
Jeho Milost
k. k.
kaiserlich königlich
KLP
Koniasch Latin Press
MěÚ
Městský úřad
Msgre.
Monsignore
NPÚ, ú. o. p. Národní památkový ústav, ústřední odborné pracoviště OSB
Ordo Sancti Benedicti – Řád svatého Benedikta
SOA
Státní oblastní archiv
SOkA
Státní okresní archiv
SRI
Sanctae Romanae Imperii – Svatá Říše římská
v. v.
ve výslužbě
vdp.
veledůstojný pán
vsdp.
vysoce důstojný pán
14
1. ÚVOD Cílem této bakalářské práce je vytvoření celistvého popisu rodového pohřebiště Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou a soupisu zde pochovaných od počátku jejího využívání až do roku 2014. Součástí bakalářské práce je aktualizovaný soupis pohřbených v kryptě s příslušnými technickými údaji a se stručnými životopisy členů rodu. Výsledky tohoto průzkumu jsou porovnány se stavy pohřebišť z 19. století jiných šlechtických rodů žijících na území současné České republiky. K práci je přiložena fotodokumentace pořízená při odborném výzkumu provedeném v kryptách kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Dále přikládám technické nákresy krypty a jednotlivých hrobových míst. Motivací pro vznik této práce byl můj osobní vztah k městu, snaha lépe poznat jeho dějiny, zájem o historii rodu Kolovratů, zvláště pak rychnovské větve Kolovratů-Libštejnských a Kolovratů-Krakovských, která je s dějinami Rychnova nad Kněžnou a Podorlicka neodmyslitelně spjata. Kolovratové vlastnili Rychnov více než tři staletí, přesněji v letech 1640-1948 a s přestávkou v letech 1948-1990 ho vlastní dodnes. Za dobu, kdy Kolovratové rychnovské panství spravovali, doznal Rychnov značných změn. Rozvinul se z malého soukenického městečka v okresní město. Život v Rychnově v první polovině dvacátého století dokonale a barvitě popsal ve svých dílech Karel Poláček. Hlavním zdrojem archivních pramenů je soukromý Rodinný archiv Kolovratů, který uchovává písemnosti přibližně z let 1487-1953. Dokumenty uložené v rodinném archivu mají většinou osobní povahu. Jsou zde však velmi cenné úmrtní a křestní listy členů rodiny. Dále archiv uchovává korespondenci členů rodiny s významnými osobnostmi českého i rakouského kulturního a politického života. Přístupnost soukromých rodinných archivů je vždy velmi složitá. Záleží pouze na jejich vlastnících, zda budou ochotni spolupracovat a své archiválie pro badatelskou činnost poskytnou. Rodinné archivy většinou uchovávají písemnosti osobní povahy, tudíž je pochopitelné, že vlastníci nezpřístupní pro badatelské účely celý archiv. Stejně tomu tak bylo i v případě rodiny Kolovratů-Krakovských v Rychnově nad Kněžnou. I za tuto ochotu patří rodině Kolovratů-Krakovských moje poděkování. Další prameny je nutno hledat ve Státním okresním archivu v Zámrsku v archivním fondu Velkostatek Rychnov nad Kněžnou 1597-1949, který obsahuje písemnosti hospodářskosprávní povahy (korespondence s patronačními úřady, s královéhradeckou diecézí, technické nákresy objektů ve vlastnictví rodu atd.).
15
O pohřbech a úmrtích v rodině Kolovratů lze dohledat informace v matričních záznamech a v Pamětní knize fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838-1944, uložené ve Státním okresním archivu v Rychnově nad Kněžnou. Pamětní kniha ve stručnosti informuje o úmrtí a průběhu pohřbů několika členů rychnovské větve Kolovratů. Z těchto záznamů vedených děkany místní fary zjistíme i to, kdo se jich účastnil či jak probíhaly. Velmi malé množství informací lze dohledat k samotné hrobce v kostele Nejsvětější Trojice. Je to dáno tím, že toto badatelské téma není zatím příliš prozkoumáno, a tudíž k danému tématu zatím nevyšla žádná publikace, která by komplexně po odborné stránce shrnula všechna významná pohřebiště české a moravské šlechty. Navíc k rychnovské hrobce se nedochovaly původní plány. Stejné je to s kostelem a zámkem. V roce 2010 proběhl v kostele Nejsvětější Trojice odborný průzkum, na jehož základě byly zhotoveny plány hrobky a sakristie kostela, které jsou v majetku rodu Kolovratů. Původní plány komplexu zámku a kostela v Rychnově nad Kněžnou, projektovaného zřejmě Janem Blažejem Santinim-Aichelem, se během staletí ztratily a zatím nebyly nalezeny. Proto není možné s jistotou říci, že stavitelem kostela a zámku byl Santini-Aichel, ale jeho autorství lze označit za pravděpodobné vzhledem k tomu, že v době vzniku staveb projektoval pro rod Kolovratů i další budovy. Primární literaturou pro zpracování tématu „rodové hrobky Kolovratů“ je Rodopis pánů z Kolovrat vytvořený bývalým kastelánem rychnovského zámku Vlastimilem Borůvkou. V roce 2000 vyšel společně s publikací Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat. V rodopise jsou uvedeni všichni členové rodu Kolovratů. Důraz je kladen především na větev libštejnskou, která panství Rychnov vlastnila po dvě staletí, a větev krakovskou, která ho po vymření Libštejnských roku 1861 zdědila. Seznam Vlastimila Borůvky uvádí všechny členy rodu, kteří byli pochováni do hrobky v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Nutno však poznamenat, že tento soupis je pouze informativní. Při průzkumu jsem zjistil, že v některých případech neodpovídá skutečnosti. Předmětem práce není zjišťovat osudy ostatků, které v hrobce nalezeny nebyly, i když by to jistě bylo z historického hlediska zajímavé. Toto téma se může stát námětem další badatelské činnosti. Součást bakalářské práce tvoří i kapitola Smrt ve šlechtické rodině v novověku v českých zemích, v níž popisuji rituály a pohřbívání ve šlechtických rodinách. Pro zpracování kapitoly jsem použil studie Václava Grubhoffera „Mou nesmrtelnou duši poroučím milosrdenství jejího Stvořitele…“ uveřejněnou v díle Schwarzenbergové v české středoevropské kulturní 16
historii, „Poslední věci člověka v diskursu katolické církve v době předbřeznové. Rituál smrtelné postele mezi barokní zbožností a osvíceným rozumem“, kterou autor publikoval ve sborníku Historie-Otázky-Problémy a „Posvátné v profánním aneb Smrt a pohřeb šlechtice na samém konci „dlouhého“ 19. století“ uveřejněnou ve sborníku Historie 2005 vydaném z Celostátní studentské konference konané v roce 2005 v Liberci. Dále byla použita monografie Pavla Krále Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku, která velmi dobře popisuje pohřební rituály v aristokratickém prostředí, a publikace zabývající se pohřbíváním v rodě Schwarzenbergů, zejména pak ty, které byly uveřejněny ve sborníku Fenomén smrti v české kultuře 19. století, jejichž autorem je Zdeněk Bezecný. Podkapitola Pohřeb v rodě Kolovratů byla z části zpracována za pomoci archivních záznamů ve výše zmíněné Pamětní knize fary římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou z let 1838-1944 a částečně z periodika Posel z Podhoří, které detailně popisuje pohřeb Zdenka Kolovrata-Krakovského v roce 1892. K celistvosti práce bylo nutné také použít literaturu s regionální tematikou. V minulosti vzniklo jen málo děl o městě Rychnov. Za nejrozsáhlejší regionální publikaci lze považovat Sedláčkův Rychnov nad Kněžnou: pokus dějepisný, která pojednává o městě a částečně o rodu Kolovratů, a Dějiny Rychnova nad Kněžnou z roku 1924 od Tomáše Kouřila a Antonína Svobody, kteří ze Sedláčkova díla vycházejí. Je tomu tak i v případě současné regionální literatury. Ta však nové poznatky většinou nepřináší. V roce 2008 vyšla po dlouhých padesáti letech publikace Rychnov nad Kněžnou 1258-2008: 750 let od první písemné zmínky k výročí 750 let města Rychnova, která je zatím posledním rozsáhlým dílem o městě samotném. Za odbornou se však označit nedá. Stejně tak není možné považovat za odbornou publikaci Oldřicha Petráše z roku 1958 Rychnov nad Kněžnou k výročí 700 let existence města. Je značně poplatná době a čtenář se z ní mnoho nového nedozví. V roce 1993 vydal regionální historik PhDr. Rudolf Zrůbek publikaci Domus sancte, ve které se zabývá popisem sakrálních památek v Rychnově nad Kněžnou. Jedná se v podstatě o jednu z mála prací, které se zabývají dějinami a stavebním vývojem kostela Nejsvětější Trojice. V neposlední řadě lze informace o komplexu zámku a kostela dohledat v publikaci docenta Jakuba Pavla Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, která je de facto zkrácenou verzí jím provedeného stavebně historického průzkumu z přelomu padesátých a šedesátých letech 20. století. Z ní se dozvídáme velmi cenné informace o výstavbě celého zámeckého areálu, které mohou posloužit dále při zpracovávání tématu.
17
2. DĚJINY MĚSTA RYCHNOV NAD KNĚŽNOU A RODU KOLOVRATŮ 2.1. Od počátků města ke Kolovratům V místech, kde se horské bystřiny rozšiřují v říčky, vzniklo v raném středověku několik osad, které se staly základem Rychnova nad Kněžnou, Dobrušky, Vamberka, Solnice a s největší pravděpodobností i Opočna a Nového Města nad Metují. Tato městečka protínala stará obchodní stezka, zvaná kladská, vedoucí od Zemské brány moravské na východě k náchodské na severu z jižního Kladska. Na této cestě vznikla při brodu přes řeku Kněžnu osada považovaná za základ dnešního Rychnova nad Kněžnou. „Opodál nad ní vévodil na výšině patrně již od poloviny 13. století rychnovský hrad nebo alespoň tvrz.“1 O tom, kdy samotné město vzniklo, nejsou žádné přesné záznamy. 2 Není jasné, zda tomu bylo skutečně v první polovině 13. století, avšak jedno datum přibližné stáří Rychnova dokládá. V listině krále Přemysla Otakara II. z 1. února 1258 se uvádí Heřman z Rychnova. Jedná se tak o první zmínku o městě Rychnov. V listině se píše: „Otacherus, dom. regni Boemiae, ɔc., confirmat monasterio s. Floriani privilegium Leopoldi ducis VII datum a. d. M0CC0VII0, 15 Oct. Testes: „Bawarus, Jeroscius burchravius Pragensis, Zmilo de Lvchtenburch, Wocho de Rosenberch, Ratmirus de Pfrimberch, Schenko de Sitavia, Wilhelmus de Boydebrad, Vlricus Lepus, Andreas dapifer, Marquardus subcamerarius Hermannus de Richenawe, Paulik et frater suus Sdezlaus de Sternberch, Chunradus de Cekkinge, Vlricus de Lobenstain, Meinhardus Trostilo, Sigehardus Pibero et frater suus Rvdilo et alii quam plures. Dat. Wienne per manus magistri Arnoldi notarii, a. dominice incarnationis M0CC0VIII0 kal. Feb. indictione secunda.“3 1
Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou in: Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat, Praha, ONYX, 2000, s. 145. 2 „Nevíme, kdy vzniklo, nevíme, jak vypadalo, nevíme vlastně přesně ani, kdy se stalo městem.“, in: Petráš, Oldřich: Rychnov nad Kněžnou, Hradec Králové, Krajský dům osvěty, 1958, s. 9. Petráš dále zmiňuje, že jediným opěrným bodem k tomu, jak určit přesný rok vzniku města je listina krále Přemysla Otakara II., kterou „potvrzuje privilegium klášteru sv. Floriana Leopolda II., vévody rakouského z 15. října 1207,“ kterou signoval i králův dvořan Heřman z Rychnova, psaný také někdy jako Hermannus z Drnholce. 3 Emler, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, Pars II., annum 1253-1310, Pragae, 1882, s. 70. Český překlad: „My tedy, kteří ze zbožné náklonnosti chceme býti poutáni k rozmnožení stavu kostelů a prospěšnosti zvelebování duchovních z onoho popudu, z jehož spravování věříme, že šťastně budeme žít, prosbám téhož probošta Ar. laskavě nakloněni, to privilegium slovo od slova s jednotlivými články za bedlivého vyjádření o vyjmutí častořečeného kostela ze světského soudu nařídili jsme vložit do této listiny jednotlivosti, které jsou v ní obsaženy. A aby toto naše obnovení a potvrzení získalo sílu pevnosti, tuto listinu nechali jsme označiti naší autentickou pečetí se svědky podepsanými: Bavor, Jaroš, purkrabí pražský, Smil z Lichtenburka, Vok z Rožmberka, Ratmír z Přimdy, Čeněk ze Žitavy, Vilém z Poděbrad, Oldřich Zajíc, Ondřej stolník, Markvart podkomoří, Heřman z Rychnova, Pavlík a jeho bratr Zdislav ze Šternberka, Konrád z Cekkinge, Oldřich z Úvalna, Meinhard Trostilo, Sigehardus Pibero a jeho bratr Rudilo a mnozí jiní. Dáno ve Vídni skrze ruce mistra Arnolda notáře, léta od vtělení Páně Mo CCo Lo VIIIo, a kalendách únorových, indikce
18
Polovina 13. století je v oblasti Podorlicka charakterizována čilým obchodním ruchem. „Jeho organizátory byli páni z jihomoravského Drnholce, rádcové Václava I. a pak i jeho syna Přemysla Otakara II. Výsada provádět novou kolonizaci kraje na systému lánovém jim byla udělena za vynikající služby prokázané královské moci, převážně v oboru správy hospodářské.“4 Páni z Drnholce začali zakládat „dlouhé vsi“, vesnice podélného půdorysu, táhnoucí se podél cest, a města, jejichž charakteristickým prvkem bylo čtvercové náměstí. „Na rozdíl od zemědělských vesnic se městské obyvatelstvo zaměstnávalo převážně prací řemeslnou, organizovanou cechovně. Vládnoucí třída měšťanstva se těšila výsadám samosprávy hospodářské, politické a soudní, jejímiž orgány byly cechy, konšelé a rychtáři.“ 5 Stoupající vliv církve si vynutil výstavbu kostelů, hřbitovů, klášterů či špitálů, které byly do městské zástavby zakomponovány tak, že s ní během staletí takřka splynuly. Takto vzniklo Ústí nad Orlicí založené roku 1241 Vilémem z Drnholce. „V poloze celkem podobné založil jeho syn Heřman na terénu mírně se svažujícím od hradu, ale zároveň o stupeň vyvýšeném nad brodem přes Kněžnu, město Rychnov.“6 Hlavním zdrojem obživy obyvatel Rychnova bylo soukenictví, a proto se také nazýval Soukenickým. „A vskutku se může rychnovský soukenický cech vykázat i skvělou památkou písemnou - „Ustaviem práva súkenničieho tak od chudých jako bohatým“ 7, kterým povolují Jetřich a Albrecht Rychnovští8 rychnovským soukeníkům založení cechu. Tato listina vydaná 3. července 13789 je nejstarší písemnou památkou v regionu v českém jazyce. Její obsah dokazuje, že v době končící vlády císaře a krále Karla IV. byl Rychnov městem ryze českým a výroba sukna zde čile kvetla. Roku 1497 došlo ke změně majitele rychnovského panství. Tehdy ho koupil od Albrechta Rychnovského Vilém II. z Pernštejna a na Helfštejně, jeden z nejvlivnějších mužů tehdejší doby, magnát a mecenáš. Nedlouho před koupí Rychnova obohatil Vilém II. pernštejnský majetek o Pardubice s Kunětickou horou a další statky ve východních Čechách, které se pak staly hlavním rodovým sídlem. „Hned následujícího roku daroval rychnovské obci pastviště Láň k pozdvižení a odměnění pilnosti v Rychnově panující, „poněvadž takové lidi miluje“. Tím byl položen základ k budování nových městských čtvrtí, rostoucích pak pozvolna kolem druhé. (Podle překladu PhDr. Z. Svitáka)“ in: Frýzek; Jiří, Imlauf, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 1258-2008: 750 let od první písemné zmínky, Nové Město nad Metují, Fotoateliér Imlauf, 2008, s. 97. 4 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 145. 5 Tamtéž, s. 145. 6 Tamtéž, s. 145. 7 Tamtéž, s. 145. 8 Frýzek, Jiří; Imlauf, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 1258-2008, s. 99. 9 Tamtéž, s. 99.
19
starého města.“10 Díky Vilémovu daru mohl vzniknout soubor malých dřevěných domků, dnes zvaných „Chaloupky“. Pernštejnové vlastnili Rychnov nad Kněžnou do roku 1556, kdy jej Jaroslav z Pernštejna společně s panstvím kladským, litickým a potštejnským prodal Arnoštu, falckraběti rýnskému, za 60 000 kop grošů českých. Po jeho smrti roku 1560 přešel Rychnov jako královská odúmrť pod přímou správu krále Ferdinanda I. Habsburského. Nového majitele se Rychnov dočkal až roku 1577, kdy jej císař Rudolf II. odprodal Burianu Trčkovi z Lípy a na Světlé.11 Roku 1587 Burian Trčka prodal Rychnov Kryštofu staršímu Betenglovi z Neyenperku12 na Borohrádku, pražskému patriciji a obchodníkovi za 33 750 kop grošů českých. Betengl nechal v brzké době vystavět kostel zasvěcený svatému Kryštofovi a „jednopatrovou zvonici, do níž pořídil obrovský 140 centů13 těžký zvon Kryštof, který je mistrovským dílem Jana Benešovského z Moravské Třebové a patří jak po stránce zvukové, tak výtvarné k nejlepším zvonům, jež vůbec máme.“14 Zvon Kryštof je třetím největším v Čechách. Betenglové byli původem švýcarský rod. Během reformace přijali věrouku Jeana Calvina, kterou vyznávali i za druhého stavovského povstání. Majetky jim však nebyly konfiskovány pro jejich luterskou víru, ale za finanční podporu15 druhého stavovského odboje. Hlavním konfiskátem se stal Rychnov, „jehož hodnota byla odhadnuta na 69 816 kop míšeňských a k němuž patřil zámek a město Rychnov s pivovarem a dvory poplužními ve Lhotce, Dobřínově a Dubně, městečko Rychmberk, vsi Dobřínov, Dubno, Dlouhá Ves, Jedlina, Lhotka, Lipovka, Lukavice, Habrová, Meziříčí, Javornice, Hláska, Proruba, Prorubka (zašlá), Kačerov, Rampuš, Bělá, Popelov, Rybná Nebeská a Kunčina Ves s mlýny, valchami, rybníky a lesy.“16 Po vyvlastnění majetku Betenglům se majitelé panství rychle střídali. Dne 22. června 1623 konfiskát zakoupil za 105 000 zlatých rýnských Vincenc Mueschinger z Gumpendorfu.17 Již
10
Tamtéž, s. 148. Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou: pokus dějepisný, Městská knihovna Rychnov nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou, 2004, s. 19. 12 Údaje o tom, jak psát jméno rodu Betenglů se různí. August Sedláček považuje za nejpravděpodobnější formu „Betengl z Neyenperku.“ in: Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 20. Literatura však uvádí několik písemných variant, přičemž nejčastěji uváděné možnosti jsou Betengl z Neyenperku nebo Neuenperku, dále pak Bettengl nebo Bettengel. Lze také najít tvar Wetengel, Wettengel, či Wetengl. 13 140 centů = (78,4 q = 0,784 t) = 7 840 kg; viz http://www.rychnovsko.info/pamatky/cirkevni-pamatky/item/95-zvonkrystof.html (staženo 15. února 2014). 14 Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 148. 15 Hás, Jiří: Šlechtické rody na Rychnovsku, Praha, ONYX, 2001, s. 11. 16 Frýzek, Jiří; Imlauf, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 1258-2008, s. 102. 17 Vincenc Mueschinger z Gumpendorfu byl „císařský tajný rada, ředitel dvorské komory a majitel nemovitostí v Rakousku.“, in: Frýzek, Jiří; Imlauf, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 1258-2008, s. 102. 11
20
18. září 162918 postoupila Mueschingerova dcera Rychnov Vincenci Zukkonimu z Benevelli.19 Jeho majetek zdědila královna Eleonora Mantovská, která určila správcem Kryštofa Kozla.20 Trvalo ještě dalších pět let, než se rychnovské panství dostalo definitivně do rukou Kolovratů. Dne 6. dubna 164021 Eleonora Mantovská „prodala Rychnov spolu se Zámrskem a Borohrádkem Albrechtovi Libštejnskému z Kolowrat za 190 000 zlatých rýnských.“22 Kolovratům pak Rychnov patřil víc než tři staletí, než jim byl roku 1948 vyvlastněn. Roku 1990 byl majetek v restituci navrácen Kryštofu Jaroslavovi KolovratuKrakovskému.
2.2. Kolovratové „Kolowratové jsou jedním z mála rodů, které zůstaly vždy a za všech okolností věrny katolickému vyznání a byly vždy loajální trůnu. Naplnili tak heslo „Věrně a stále“ 23, které mají na svém erbu.“24 Podle rodového znaku, kterým je stříbrno-červená orlice v modrém poli se zlatou korunkou kolem krku usuzujeme, že Kolovratové pocházejí z velkého rozrodu Janoviců, k němuž došlo zřejmě počátkem 14. století. „Jednotliví příslušníci tohoto rodu hráli nejednou nemalé úlohy v našich dějinách (Hanuš a Bedřich, František Karel I.25 a František Antonín Libštejnští, Leopold a Hanuš Krakovští z Kolovrat a další).“26 Rodové linie vzniklé dříve během staletí vymřely, a tak do dnešních 18
„A poněvadž dotčený Muešinger ještě nebyl přijat stavy za obyvatele království, vloženy mu ty statky ve zvláštní kvatern tehdá pro cizince založeny. Měl on ještě znamenité statky v Rakousku (Horn, Garsch, Gumpendorf); po několika letech zemřel, načež dcera jeho Marie Kateřina spolu s manželem svým Petrem Ernestem z Mollartu, svob. pánem z Reineku a Drosendorfu a na Rožmberce a Gumpendorfu, postoupila 1629 úterý po sv. Ludmile (18. září) Rychnova s Bolehrádkem Vincencovi Zukkonovi, biskupovi Rosonskému, hraběti Benevellskému, proboštovi Vyšehradskému a JMC. radě.“, in: Sedláček, August; Rychnov nad Kněžnou, s. 24. 19 „Vincenc Zukkoni byl zprostředkoval manželský sňatek mezi Ferdinandem II. a Eleonorou Kněžnou Mantovskou, jížto také panství Rychnovské odkázal. Zemřel r. 1635 a pohřben jest v kostele sv. Trojice, kdež se jeho náhrobek vprostřed kostela nacházel. Nápis na náhrobku latinský takto zní česky: Zde odpočívá ctihodný a vysoce urozený Vincenc Zuccones, hrabě Benevellský, biskup Rosanský, probošt Vyšehradský a JMC. rada a pán na Rychnově, jenž nákladem Římské císařové a Uherské a České královny Eleonory z vévod Mantovských a na rozkaz svůj vlastní v tomto chrámě byl pochován 5. září 1635.“ in: Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 26. Z toho lze usuzovat, že biskupství rosonské či rosanské je staré biskupství nacházející se v kalábrijském městě Rossano. 20 Frýzek, Jiří; Imlauf, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 1258-2008, s. 102. 21 Tamtéž, s. 102. 22 Tamtéž, s. 102. 23 Latinsky „PRO FIDELITATE“ 24 Mašek, Petr: Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v Českých zemích, Mladá fronta, Praha, 2010, s. 138. 25 „František Karel I. patřil k nejvýznamnějším šlechticům té doby u nás. Roku 1658 byl povýšen do hraběcího stavu. V roce 1660 zprostředkoval mír mezi Švédskem a Polskem a v l. 1661-67 byl prezidentem apelačního soudu. Za svoje zásluhy získal Řád zlatého rouna. Po rozšíření svých statků o Černíkovice zřídil rodinný fideikomis. Zemřel roku 1700. Ze dvou manželství s Magdalenou z Oppersdorfu a Isabelou z Nogarelu měl celkem deset dětí.“ in: Hás, Jiří: Šlechtické rody na Rychnovsku, s. 46. 26 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 6.
21
dnů přežila už jen mladší odnož prostřední krakovské větve, založená Františkem Xaverem Krakovským z Kolovrat.27 Za „praotce“ Kolovratů je považován Albrecht z Kolovrat, zemřelý roku 1391. Měl osm dětí, z nichž celkem čtyři synové založili sedm linií rodu. Mikuláš Kornhauzskou a Žehrovskou linii, Purkart Bezdružickou a Novohradskou a Herbort linii Mašťovskou. Poslední syn Aleš měl pouze dceru Dorotku. O nejstarším synovi Ješkovi víme velmi málo. Ješkova matka, Albrechtova první manželka paní z Hřivic,28 zemřela roku 1362. Domnívám se, že při porodu syna Ješka, který zemřel v roce 1362 nebo 1363.29 Linii Libštejnskou, která později vlastnila Rychnov, založil druhorozený Albrecht, označovaný jako Albrecht I. Roku 1383 se stal hejtmanem ve Vogtlandu,30 v roce 1405 pak Loketského kraje, a poté roku 1392 přísedícím zemského soudu a zemského lenního soudu. Roku 1396 zakoupil hrad Libštejn, a proto se jím založená větev nazývá Libštejnská. „Měl dva syny. Bedřicha a Hanuše. Mladší Hanuš vlastnil Krašov, Zbiroh a další statky. Starší Bedřich vlastnil Libštejn a stejné zástavní zboží s bratrem Hanušem.“31 Hanuš pojal za choť Annu ze Stráže,32 s níž měl syna Hanuše II. Jemu se v roce 1521 narodila patrně jako levoboček dcera Kateřina, kterou Hanuš II. provdal za Zdeňka Dobrohosta z Ronšperka,33 majitele panství Horšovský Týn. Albrechtův syn Bedřich se oženil s Kateřinou z Vartenberka, s níž zplodil syny Jindřicha a Beneše a dceru Alžbětu. Potomky měl pouze Beneš. Syn Hanuše II., Albrecht II.,34 zvolil kariéru královského úředníka a zemřel bez potomků. Majetky odkázal Janovi, synovi Beneše z Kolovrat. Jan Krakovský z Kolovrat měl jako jediný z Benešových synů potomky. Z manželství s Barborou ze Žďáru se roku 1487 narodil syn Jaroslav, který se oženil s Alžbětou z Vrtby35 (†1520), s níž měl syna Bedřicha a dcery Vracku36 a Jitku. S druhou manželkou Marií
27
Tamtéž, s. 105. Jméno první manželky Albrechta I. není známo. Je uváděno jako N. z Hřivic s vysvětlením, že v roce 1362 byla již zemřelá, in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 7. 29 Tamtéž, s. 7. 30 Vogtland, česky i Fojtland, je oblast v Německu západně od Chebu (severně od Aše) kolem Plavna (německy Plauen). 31 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 42. 32 Tamtéž, s. 43. 33 Tamtéž, s. 44. 34 Během svého nepříliš dlouhého života (zemřel roku 1510 ve věku třiceti let) „byl nevyšším hofmistrem, purkrabím na Karlštejně, v letech 1503–10 zastával úřad nejvyššího kancléře Království českého. Oženil se s vdovou po Hynkovi z Valdštejna, která vlastnila Hradišťko. Později se domohl velkého majetku, patřil mu Libštejn, Pernštejn, Ostrý, Lovosice, Mělník, Kladruby a Krupka.“ in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 42. 35 Tamtéž, s. 44. 36 Vracka je starší forma jména Vratislava. 28
22
Žďárskou z Chrastu měl pak syny Albrechta III., Jaroslava a dceru Maruši37. Jaroslav založil tzv. mladší větev na Petrohradě, která vymřela roku 1760 Norbertem Vincencem.38 Albrecht III. se roku 1549 oženil s Benignou Welserovou,39 s níž měl syny Jana (1550-1616), Jaroslava III. a Jana (†1554). Z druhého manželství s Ludmilou ze Švamberka40 se žádné dítě nenarodilo, avšak se třetí manželkou Alžbětou Kavkovou z Říčan měl syny Jindřicha (1570-1646), Heralta Václava (1581-1629) a Zdeňka Lva (1588-1640) a dcery Annu, Kateřinu a Marii Annu. 41 Nejstarší syn Jindřich měl syna Oldřicha Františka. Heralt Václav zemřel bez potomků, ač byl třikrát ženatý. Zdeněk Lev byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství uzavřeného roku 1609 s Helenou Berkovou z Dubé a Lipé42 nevzešel potomek žádný. Z druhého, uzavřeného s Kateřinou z Vrtby, se narodili Václav a Polyxena. Prvorozený syn Albrechta III. Jan se roku 1580 oženil s Kateřinou svobodnou paní Boymudnovou z Payersbergu,43 s níž měl syny Ferdinanda Viléma, Albrechta IV. a Ondřeje Karla a dceru Benignu Kateřinu, provdanou za Jana Kryštofa z Lobkovic.44 Albrecht IV. koupil roku 1640 Rychnov, Borohrádek se Zámrskem a založil tzv. starší větev Libštejnských z Kolovrat na Rychnově.45 Za manželku pojal Viktorii svobodnou paní z Wolkensteina a měl s ní jedenáct dětí, sedm synů 46 a čtyři dcery. „Ferdinand Karel měl po otci Albrechtovi Rychnov, roku 1663 kupuje od Alžběty hr. z Valdštejna za 35 000 uh[erských]. zl[atých]. panství Chroustovice a v roce 1676 koupil od Ludmily z Lobkovic panství Černíkovice za 108 500 uh[erských]. zl[atých]. Byl rytířem řádu Zl[atého]. rouna a od roku 1667 až do své smrti († 1700) zemským hejtmanem na Moravě, kde mu patřilo panství Líšeň. V závěti z 29. 6. 1697 zřídil provoz[ní]. svěřenectví,47 a to z Rychnova, Černíkovic a Borohrádku.“48 Ferdinand Karel měl s manželkou Ludmilou z Oppersdorfu jedenáct dětí, z nichž jednoznačně nejvýznamnějším byl Norbert Leopold. 37
Maruše je starší forma jména Marie. Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 66. 39 Tamtéž, s. 45. 40 Tamtéž, s. 45. 41 To, kdy se Albrechtovy dcery narodily, není zcela známo. Rodopis uvádí u jejich jmen letopočet 1581, chybí však vysvětlení, zda jde o rok narození, či úmrtí. Všeobecně se ale dá předpokládat, že jde o rok smrti Albrechtových dcer. 42 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 47. 43 Tamtéž, s. 46. 44 Tamtéž, s. 50. 45 Tamtéž, s. 43. 46 „František Karel, Ferdinand Ludvík, Jan Vilém a Leopold Oldřich byli 20. 7. 1658 povýšeni do říšského hraběcího stavu.“ in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 50. 47 Provozní svěřenectví = fideikomis 48 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 51. 38
23
Norbert Leopold pojal 28. října 1682 za manželku Johannu49 Magdalenu hraběnku Hrzánovou z Harasova50 a měl s ní syna Františka Karla II. Druhou Norbertovou ženou byla Marie Markéta hraběnka Slavatová z Chlumu a Košumberka, se kterou se oženil 12. listopadu 1691.51 Z tohoto manželství se narodily dvě děti, Marie Markéta a Norbert Vincenc. „V Rychnově byl přestavěn kostel Nejsvětější Trojice a postavena budova piaristického gymnázia, které Norbert Leopold založil v roce 1714. Všechny tyto stavby byly prováděny vynikajícím pražským architektem Janem Santinim.“52 Po smrti Norberta Leopolda zdědil panství prvorozený syn František Karel II. 53 Po vzoru svého otce pokračoval ve stavbě nového zámku, který byl definitivně dokončen kolem roku 1727. Po smrti Františka Karla II. zdědil panství František Josef I.,54 který zemřel roku 1758 jako čtyřicetiletý. Se svojí chotí Marií Karolínou, rozenou hraběnkou z Valdštejna55 měl syny Františka Josefa, Vincence, Karla, Jana Nepomuka a Václava Františka a dcery Marii Annu, provdanou za Václava Josefa hraběte z Thun-Hohensteina,56 a Marii Theklu, provdanou za Jindřicha, hraběte van der Nath.57 Syn Vincenc zvolil vojenskou kariéru a nikdy se neoženil. Karel zemřel v dětském věku, stejně jako Václav František. Jan Nepomuk se oženil s Marií Annou Fröhlichovou von Freudenstein,58 s níž měl dceru Barboru, která zemřela při porodu. Roku 1758 zdědil majetek František Josef II. Se svojí manželkou Kateřinou Krakovskou z Kolovrat zplodil dcery Marii (†1855), Karolínu (†1826) a Josefu (†1782)59 a jediného syna Františka Antonína60 (1778-1861). František Antonín zemřel bez potomků, a tak fideikomis jak Libštejnských, tak Novohradských zdědila krakovská větev rodu Kolovratů. Po smrti Františka Antonína zdědil rychnovské panství Jan Nepomuk řečený „Hanuš“ Krakovský z Kolovrat, svobodný pán z Újezda. Hanuš Krakovský z Kolovrat byl bezdětný, a tak fideikomis po Hanušově smrti zdědil jeho synovec Theodor Krakovský z Kolovrat. Ze dvou manželství vzešlo osm dětí, některé z nich se nedožily dospělosti. Potomky měl 49
Tamtéž, s. 55. Tamtéž, s. 55. 51 Tamtéž, s. 55. 52 Tamtéž, s. 52. 53 „Byl tajným radou a rytířem řádu svatého Václava.“ in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 52. 54 František Josef I. byl „tajný rada, nejvyšší zemský komisař“ in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 52. 55 Tamtéž, s. 61. 56 Tamtéž, s. 63. 57 Tamtéž, s. 63. 58 Tamtéž, s. 63. 59 Tamtéž, s. 64-65. 60 „Tento muž, velký osvícenec a vlastenec, nejvyšší purkrabí, se zasloužil spolu s jinými o zřízení Národního muzea v Praze, jemuž věnoval svoji knihovnu.“ in: Hás, Jiří: Šlechtické rody na Rychnovsku, s. 46. 50
24
druhorozený syn Zdenko61 (†1892). Jako historik rodu se zasloužil o katalogizaci rodového archivu v Rychnově nad Kněžnou, byl čestným členem mnoha spolků a Královské české společnosti nauk. Rovněž byl poslancem českého zemského sněmu a od 9. ledna 188462 dědičným členem panské sněmovny. Celý titul pána rodu od té doby zněl hrabě KolovratKrakovský-Libštejnský. Roku 187563 Zdenko pojal za manželku Olgu, rozenou hraběnku Khevenhüller-Metsch,64 s níž měl osm synů a tři dcery.65 „Svěřenectví fideikomisu přešlo postupně na tři potomky, a to Bohuslava (†1934), Zdeňka ml. (†1941) a Otmara (†1966). Otmar převzal majetek v zastoupení za nezletilého Kryštofa Jaroslava, jehož si strýc Zdeněk st. osvojil. Po Otmarově smrti se tedy stal již jako plnoletý dědicem celého majetku Kryštof Jaroslav (†1999), syn Jana Krakovského z Kolovrat a Huberty von Wurmbrand-Stuppach. Jemu byl také majetek zkonfiskován, ale po roce 1989 opět vrácen. S manželkou Drahoslavou Jirouškovou zanechal syna Jana Egona, současného majitele a dceru Dagmar.“ 66
61
„Byl poslancem českého zemského sněmu, dědičným členem panské sněmovny. Dne 20. 6. 1889 dostává nejvyšší povolení k užívání jména Libštejnský (Krakovský-Libštejnský).“ in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 106. 62 Tamtéž, s. 109. 63 Tamtéž, s. 109. 64 Tamtéž, s. 109. 65 Kouřil, Tomáš; Svoboda, Antonín: Dějiny Rychnova nad Kněžnou: Opíraje se o výpisky, jež z knih měšťanských a soudních učinil PhDr. Tomáš Kouřil gymn. profesor, a užívaje městského archivu, musea a jiných českých pramenů sepsal Antonín Svoboda ředitel měšťanského školy, Tiskem a nákladem Karla Rathouského v Rychnově n. Kn, 1924, s. 267. 66 Hás, Jiří: Šlechtické rody na Rychnovsku, s. 47.
25
3. KOMPLEX KOLOVRATSKÉHO ZÁMKU A KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE 3.1. Zámek Kolovratský zámek a kostel Nejsvětější Trojice jsou neodmyslitelnou součástí komplexu „rychnovských Hradčan“. Dominantou Rychnova nad Kněžnou jsou již od poloviny 18. století. V této době docházelo ve městě a především v okolí zámku k nebývalému rozmachu stavební činnosti, způsobené budováním zámeckého komplexu. Výstavba začala pravděpodobně již dříve, než v uvedeném roce 1676.67 První plány na přestavbu gotického hradu pocházejí z roku 1670, jelikož životní podmínky ve starém trčkovském zámku již nedostačovaly požadavkům barokní kavalírské šlechty. „Byla odstraněna fara, škola a bez ohledu na osud chalupníků jistý68 počet chalup stojících na tomto prostranství.“69 Řemeslníci byli přestěhováni do podzámčí, tzv. „chaloupek“, malých dřevěných dvojdomků, které dnes tvoří soubor zajímavých lidových staveb a roku 1990 byly vyhlášeny městskou památkovou zónou. „Příkrá stráň pod zámkem a těsně nad těmito chaloupkami byla pak zabezpečena mocnou opěrnou zdí.“70 Stavebně historický průzkum provedený v roce 1975 prokázal, že opěrná zeď je podstatně staršího data a zřejmě byla součástí gotického hradu vybudovaného za vlády Rychnovských z Rychnova. Hlavním rysem barokní architektury je impozantnost a decentní zakomponování do okolní krajiny. Zámek je postaven na čtvercovém půdorysu. Vstupní bránu tvoří bosované pilastry se zalamovanou římsou. Od ní proniká od vrcholu polokruhového oblouku v kameni tesaný rodový znak Kolovratů – dvouhlavá orlice, „pod římsou pak po obou stranách klenáku nápis, jehož chronogram udává začátek zámecké stavby roku 1676. Protilehlá kašna druhého dvora má pak nápis s datem ukončení prvé stavby 1690.“71 Celkové pojetí stavby nasvědčuje tomu, že architektem byl Jan Blažej Santini-Aichel. Není však známo, do jaké míry on sám ovlivnil ráz stavby. Zda byl Santini skutečně architektem zámku a kostela, není zcela jasné. Do dnešních dnů se nedochovaly původní plány budov.
67
„Frant. Karel z Kolovrat umínil si sídleti v Rychnově, kdež se mu však nedostávalo v starém zámku pohodlného bytu. I počal r. 1676 stavěti nový zámek v slohu vlaském o jednom poschodí a dokončil stavbu r. 1690.“, in: Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 62. 68 Přesný počet není nikde uváděn. 69 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 149. 70 Tamtéž, s. 149. 71 Tamtéž, s. 149.
26
Kolem roku 172272 byl zámek rozšířen o dvůr na jihovýchodní straně a na severozápadě pak o francouzskou zahradu. Ve dvacátých letech 18. století bylo také rozšířeno průčelí zámku o dvě nárožní věžičky, které s hlavní budovou spojují nízká jednopatrová křídla. Budování zámeckého komplexu v Rychnově nad Kněžnou bylo cílevědomým dílem tří generací rodu Kolovratů. V roce 1676 stavbu započal František Karel I., syn Albrechta IV. Libštejnského z Kolovrat, druhý z rodu, který vlastnil Rychnov. Pokračoval v ní jeho syn, barokní kavalír, Norbert Leopold. Dokončil ji však až Františkův vnuk František Karel II. zřejmě kolem roku 1727. Usuzuji tak z toho, že v poslední budované stavbě, jízdárně, je tímto rokem datována nástropní malba s mytologickým tématem bitvy u Milvijského mostu přes Tiberu od Jiřího Viléma Neunhertze (1689-1749). Ze zakázek těchto tří generací rodu Kolovratů-Libštejnských vzniklo impozantní barokní sídlo, které architekt Santini mistrně zasadil do krajiny. „Díky vhodnému terénnímu útvaru se stavba zámku dostala do dosti blízkého vztahu s městem. Tento vztah se po založení tzv. nového města s náměstím, sousedícím přímo se zámkem, stal zvláště těsným.“ 73 A tak městu vévodí zámecký komplex s kostelem, který je právem považován za nejhodnotnější dílo východočeské barokní architektury.
3.2. Kostel Nejsvětější Trojice Nedílnou součástí zámeckého komplexu je chrám Nejsvětější Trojice. „Ke kostelu, postavenému kdysi Kryštofem Betenglem v tradičním slohu pozdně gotickém, byla později přistavěna jednak baroková fasáda Santiniho na západě (1713), jednak piaristická kolej na východě (1714).“74 Samotnou stavbu chrámu započal někdy mezi léty 1591–1593 Kryštof Betengl z Neyenperku a na Borohrádku. Kdo byl autorem původního návrhu kostela, není vůbec známo, jelikož se nedochovaly žádné plány. Zachovalo se pouze několik rytin a maleb, na nichž je kostel zachycen. Stejně tomu je s archiváliemi, které mají povahu spíše inventární. Doplňuje je „Dvořákův75 elaborát o pohřebištích a hřbitovech, o dislokaci hrobek. Už se ale nedozvídáme, jaký osud stihl ostatky pohřbených po dvou přestavbách kostela.“76
72
Tamtéž, s. 150. Tamtéž, s. 153. 74 Tamtéž, s. 155. 75 Stanislav Dvořák (1904-1954) byl regionální historik a publicista zabývající se dějinami Rychnova nad Kněžnou a Podorlicka. 76 Zrůbek, Rudolf: Domus sancte: průvodce historií církevních staveb v Rychnově nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou, MěÚ Rychnov nad Kněžnou 1993, s. 18. 73
27
Pravděpodobně nejstarším zobrazením kostela je nákres na Vischerově mapě Markrabství moravského (Moraviae Marchionatus) z roku 1692. Přesné datum dokončení původního zámeckého kostela není známo. Víme však, že chrám již stál v době, kdy byl majetek Betenglům konfiskován, jakožto finančním podporovatelům druhého stavovského odboje. Kryštof starší Betengl z Neyenperku, který se hlásil k bratrské víře, vystavěl původní kostel jako protestantský a nechal ho zasvětit svatému Kryštofovi. Protože se jednalo o bratrský chrám, byl roku 162277 opuštěn a zavřen. Brzy poté došlo ke zničení velké části vnitřního vybavení kostela. Inkvizice 78 v roce 1663 pod nátlakem donutila tehdejšího majitele panství Františka Karla I. Libštejnského z Kolovrat znovu vysvětit zvon Kryštof a přenést ostatky rodu Betenglů do hrobky ve středu kostela. Stavba byla 15. srpna 166679 slavnostně vysvěcena a zasvěcena Nejsvětější Trojici za účasti královéhradeckého biskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka. „Na přání nového držitele panství hraběte Frant. Karla z Kolovrat byla pro ně zřízena samostatná hrobka v předsíni (asi v prostoru dřívější věže), ale při další přestavbě (1710 až 1715) byla přemístěna hrobka do severní části chrámové lodi. Místo její zatím neznáme.“80 Hrobku vysvětil 21. srpna 166981 biskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka.82 Kolovratové získali majetek nekatolického rodu a luteránské 83 vyznání převažovalo i mezi jeho novými poddanými. O tom, jak vypadala rekatolizace Rychnovska, se zmiňuje August Sedláček ve svém díle Rychnov nad Kněžnou.84
77
Tamtéž, s. 19. Tamtéž, s. 19. 79 Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 61. 80 Zrůbek, Rudolf: Domus sancte, s. 19. 81 Tamtéž, s. 19. 82 Matyáš (Matouš) Ferdinand Sobek z Bílenberka, OSB (1618–1675) byl v letech 1649–1659 opatem benediktinského kláštera u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, od roku 1655 i kláštera u sv. Jana pod Skalou. Roku 1659 byl jmenován biskupem nově vznikající královéhradecké diecéze, úřad převzal až po jejím založení roku 1664. V čele diecéze stál do roku 1668, kdy byl jmenován nástupcem pražského arcibiskupa Jana Viléma Libštejnského z Kolovrat (1625–1668), bratra Františka Karla I. Libštejnského z Kolovrat, který jej v roce 1659 prosadil do funkce královéhradeckého biskupa. V čele diecéze stál Sobek až do své smrti v roce 1675. Přál si spočinout po boku svých bratří benediktinů v kryptě klášterního kostela sv. Vojtěcha v Broumově, kam jeho ostatky také převezli. Zde jejich stopa nadlouho končila. Až v roce 1994 byly identifikovány a slavnostně je pohřbil tehdejší pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk společně s královéhradeckým biskupem Mons. Karlem Otčenáškem. 83 Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 61. 84 „Církevní poměry tehdejšího času prozrazují nám čilejší život, nežli záležitosti čistě obecní, neb hrabě Frant. Karel o vzmožení víry katolické velmi pečoval. V horách Rychnovských méně přístupných vždy ještě mnoho luteránů zůstávalo, ano i celé vsi k témuž vyznání se přiznávaly. Proto hrabě po míru Vestfálském (1648) dva jezovity po 3 léta držel, kteří „srdce zatvrzelá těch lidí konečně obměkčili.“ V Rychnově v r. 1651-1654 obráceno 284 nekatolíků a 185 neobrácených uprchlo. R. 1662 již obyvatelstvo v okolí tak dalece se vzmohlo, že se mohla Nebeská Rybná od fary zdejší odděliti.“, in: Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 61. 78
28
V kostele se nacházely tři oltáře. Hlavní je zasvěcen Nejsvětější Trojici, do něhož byly „vloženy ostatky sv. Emílie, sv. Flaviana, sv. Cirie mučedníkův, též jedním oltářem ke cti p. Marie na nebe vzetí, v nějž ostatky těchž svatých vloženy, a třetím na pravé straně ke cti sv. patronův Víta, Václava, Vojtěcha, Sigmunda, Prokopa, Benedikta s bratry, Norberta, Josefa a Lidmily.“85 V roce 1700 rychnovské panství zdědil Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat. Roku 1704 se rozhodl přestavět kostel v tehdy moderním barokním stylu. Práce na kostele probíhaly patrně až do roku 1713, jelikož na vstupní bráně oddělující kostelní areál od dnešní Kolowratské ulice jsou uvedena data 1704 a 1713, tedy počátek a konec stavebních prací. Bohužel neexistují žádné informace o tom, kdo byl architektem zámeckého komplexu. Zcela chybí původní plány kostela, nedochovala se ani žádná korespondence mezi architektem a zadavatelem, natož pak nějaké účty, které by dokazovaly, že byl stavitelem právě Santini. Na přání hraběte Norberta Leopolda Libštejnského z Kolovrat vytvořil architekt z torza kostela okázale impozantní barokní skvost s mohutným průčelím, které „chrám uvedlo v soulad s osou průčelí zámku. Dominantou byla nová věž nad vstupní částí, nad hlavním vchodem.“86 Roku 1713 nechal hrabě Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat vystavět průčelí kostela ozdobené jónskými pilastry, které bylo při jeho opravě ve druhé polovině 19. století zachováno, ač k celkové koncepci jakoby nepatří. V pozorovateli to může navodit domněnku, že kostel není orientován tak jako většina západně, ale jižně. Díky ponechání původního průčelí nebyla narušena barokní koncepce a odkaz architekta Santiniho tak zůstal zachován. V podobě, kterou kostelu vtiskl Santini, zůstal až do roku 1798. Dne 17. května 1798,87 byla stavba zasažena bleskem a následným požárem změněna v ruinu. O tom, co se dělo po požáru objektu, podává svědectví opět August Sedláček.88 Trvalo dlouhých čtyřicet let, než došlo k opravě kostela. Stalo se tak zásluhou Růženy, rozené Kinské z Vchynic a Tetova, manželky konferenčního ministra Františka Antonína 85
Tamtéž, s. 61 – 62. Zrůbek, Rudolf: Domus sancte, s. 20. 87 Sedláček, August; Rychnov nad Kněžnou, s. 82. 88 „Následkem toho ohně sesulo se též klenutí kostelní, nejsouc chráněno proti dešti. Bohudík, že při spadnutí jeho neudálo se žádné neštěstí, neb kdyby se věc ta byla udála o den dříve, mohlo býti mnoho lidských životů obětováno. Neb téhož dne odbývány v kostele smuteční služby Boží za syna vrchního zemřelého. Den potom v kostele uslyšeno jest silné bouchnutí na spůsob velkého děla, pocházející od náhlého spadnutí klenby; nápotom se zde služby Boží odbývati nemohly, poněvadž vyvážení ssutin delšího času vyžadovalo. Po některém čase dostal kostel dřevěnou krytbu, hlavně přičiněním zdejšího občanstva, jež k tomu podnikal gym. profesor P. Paul. A tak aspoň nějaké přístřeší zjednáno bylo, než počali r. 1838 kostel znovu opravovati.“ in: Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 82. 86
29
Libštejnského z Kolovrat. Šlechtična rozhodla o započetí generálních oprav impozantního stavebního díla. „Ale ani z této doby nemáme žádnou stavební dokumentaci.“89 V souvislosti s tím byla kompletně přestavěna chrámová loď a interiér vybaven v té době moderním novogotickém slohu. Přestavbu interiéru provedl architekt „František Pávíček90 podle vzoru kostela Panny Marie v Mnichově v letech 1837-1843 (za 100 tisíc zl. konv. měny).“91 Důvod, proč nebyla při rekonstrukci kostela obnovena věž, není dodnes zcela objasněn. Zřejmě došlo k jejímu zničení při požáru, který stavbu zasáhl, nebo následně vlivem narušené statiky. Rychnovský zámek a kostel Nejsvětější Trojice prošly během staletí velkým vývojem. Díky přestavbě na počátku 18. století a dílčím menším interiérovým úpravám v pianu nobile koncem 19. a počátkem 20. století si zámecký komplex zachoval svůj nezaměnitelný vzhled barokního sídla.
89
Zrůbek, Rudolf: Domus sancte, s. 21. Kouřil, Tomáš; Svoboda, Antonín: Dějiny Rychnova nad Kněžnou, 1924, s. 319. 91 Zrůbek, Rudolf: Domus sancte, s. 21. 90
30
4. SMRT VE ŠLECHTICKÉ RODINĚ V NOVOVĚKU V ČESKÝCH ZEMÍCH 4.1. O smrti Smrt je pro člověka stejně přirozená jako jeho narození. S jistotou se o jeho budoucím životě dá říci jedině to, že jednou zemře. V části české společnosti zůstává smrt jakýmsi tabu, o kterém se nemluví. Je totiž obestřena tajemstvím. Nevíme, co nastává po ní, a proto se jí většina lidí bojí. V dřívějších dobách tomu tak nebylo. V době vrcholné renesance byl v českých zemích motiv smrti, lebka se zkříženými hnáty, častým tématem výzdoby některé části panských sídel. Je známo, že ložnici Petra Voka z Rožmberka na zámku v Bechyni „vévodí motiv lebky a zkřížených hnátů.“92 Petr Vok jej tam nechal umístit jako „memento mori“, aby mu připomínal, že jednou rovněž zemře. Stalo se tak 6. listopadu 1611. Podle katolické víry mohla lidská duše po smrti směřovat do ráje, pekla nebo do očistce. Byl-li člověk bohabojný, slušný a poctivý, odcházela jeho duše rovnou do ráje, byl-li však neznaboh, zákeřný, či podlý, odešla jeho duše do pekla. Jakousi „mezistanicí“ pozemského života a ráje byl pro katolíky očistec. Zde zůstávaly duše lidí, jejichž hříchy nebyly tak závažné, aby musely jít do pekla, ale také nebyly natolik čisté, aby mohly jít rovnou do ráje. „Jako odstrašující příklad bylo peklo nedílnou součástí církevní pedagogiky, jejímž cílem bylo utvářet prostor pro zbožné chování na pozemském světě.“93 Z pohledu katolíků bylo peklo místem, kde je oheň, zápach, kouř a rámus. Rovněž očistec byl obávaným místem. Tam odcházela duše, která nebyla příliš čistá, avšak neměla na svědomí žádný těžký hřích. Šlo o článek posmrtného života, který měl zaniknout s Posledním soudem, a ti, kteří se v očistci ocitli, měli být povzneseni na nebesa, či svrženi do pekla. Ráj oproti peklu popisovali jako duchovní místo, kde bude lidská duše rozjímat. Pro většinu zemřelých byl nedostupný. „Je zajímavé, že na rozdíl od barvitých popisů pekla byly představy o něm víc duchovní.“94 Odchod šlechtice na věčnost znamenal pro rodinu nejen velkou ztrátu jednoho z jejích členů, ale především starost v podobě přípravy pohřbu.
92
Král, Pavel: Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku, České Budějovice, Historický ústav Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2004, s. 80. 93 Tamtéž, s. 48. 94 Tamtéž, s. 53.
31
4.2. Šlechtické testamenty Smrt byla vždy brána jako odchod do neznáma. Šlechtici si přirozeně uvědomovali, že až jednou odejdou na věčnost, zůstanou zde po nich statky a potomci, o které se nemá bez řádného právního vypořádání kdo postarat. Cítíce, že jejich čas se naplnil, sepisovali závěti, v nichž rozdělovali své majetky příbuzným a určovali poručnictví svých nezletilých dětí.95 „Kšaft nic jiného není nežli vysvědčení jeho, aby po smrti s statkem a věcmi jemu vlastně náležících a v moci jeho zůstavícími zachováno býti mělo.“96 Šlechtic měl několik možností, jak bezpečně zajistit svůj majetek ještě před smrtí. První z nich bylo obdarování, při němž si dárce mohl vymínit, že konečné rozhodnutí učiní ve své poslední vůli. Druhou možností byl zápis dědictví s dluhem.97 Tuto praxi však zakázalo Obnovené zřízení zemské v roce 1627. Třetím způsobem zajištění majetku bylo sepsání testamentu, nazývaného také „kšaft, list kšaftovní, poslední vůle, zřízení, pořízení, poručení“98 či novodobě závěť. Před rokem 1627 musel šlechtic žádat panovníka o svolení k volnému disponování se svým majetkem, tzv. mocný list,99 v němž panovník vydal povolení k volnému odkázání nemovitého majetku. Bylo povinností každého křesťana, aby sepsal svůj testament, a proto tak i šlechta činila dostatečně včas. Nešlo o dokumenty tvořené neuváženě, ačkoliv některou poslední vůli vyhotovil testátor vzhledem k nečekané nemoci krátce před smrtí. „Obnovené zřízení zemské pamatovalo i na výjimečné situace. Mezi ně patřila morová epidemie, válečná tažení a vynucené uvěznění člověka „v moci cizí“.“ 100 V takovém případě postačila přítomnost dvou svědků, povětšinou muže a ženy, v „krajních případech bylo možné považovat za právoplatnou i poslední vůli beze svědků.“101 Přežil-li testátor morovou epidemii, platila závěť jeden rok, a poté musel sepsat nový testament. Šlechtici rozdělovali movité i nemovité věci rozvážlivě. Byl-li testátorem muž, odkazoval svůj majetek zejména synům a manželkám. Dědičky většinou získávaly vdovské sídlo či
95
„Oba tyto úkony hrály v prostředí nobility stěžejní roli, protože šlechtici – na rozdíl od ostatních společenských vrstev – zpravidla vlastnili značný movitý i nemovitý majetek, který byl v jejich rodě shromažďován po generace.“, in: Král, Pavel; Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku, s. 81. 96 Jireček, Hirmenegild (ed.): Obnovené právo a zřízení zemské dědičného království Českého, Praha, 1888, s. 404. 97 „Byl založen na dluhu předstíraném. Osoba, která chtěla odkázat svůj určitý majetek, předstírala dluh ve prospěch toho, kdo měl majetek po její smrti obdržet.“ in: Král, Pavel: Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku, s. 83. 98 Tamtéž, s. 84. 99 Tamtéž, s. 84. 100 Tamtéž, s. 89. 101 Tamtéž, s. 89.
32
kočáry se spřežením.102 Dcera, která již byla vdaná, dostávala většinou menší finanční částky nebo dary, stejně tak testátorovi přátelé. Ženy svůj majetek odkazovaly nejvíce manželům a dcerám. „Mužští potomci stáli často v jejich testamentech až ve druhém sledu. Naopak dcery jako dědičky hrály v ženských testamentech mnohem větší roli než v závětech mužských.“103 Většina šlechticů také ve svých posledních vůlích pamatovala na špitály či kláštery, kterým též odkazovala část svých financí. Někteří urození ve svých závětech vyslovovali přání, aby po jejich smrti byl založen špitál a další instituce.104 Někteří šlechtici ve svých testamentech ukládali dědicům za povinnost, aby používali během života nově nabyté šlechtické tituly.
4.3. Rituál posledního pomazání k dobré smrti Smrt každému příchozímu do kostela připomínal obraz ukřižovaného Krista, stejně tak tomu bylo na hřbitovech. U cest byla a dodnes jsou umístěna Boží muka či kapličky s motivem Ježíše Krista nebo Panny Marie. Tyto malé stavby v krajině nepřipomínají jen Kristovu smrt, ale také jeho vzkříšení a nanebevzetí. V životě šlechtice hrály roli tři důležité přechodové rituály. Prvním byl křest, druhým svatba a třetím pohřeb. Každý šlechtic proto kladl velký důraz na to, kde chce po smrti spočinout, jak má být oblečen, kdo má obřad celebrovat a jak má vypadat. Příslušníci šlechtických rodů někdy v testamentech vznášeli požadavky na to, z čeho má být slavnost zaplacena. „Zemřít důstojně znamenalo oddat se v klidu a připravenosti vlastnímu osudu s důvěrou v milostivého Boha (který později stále více nabývá rysů přísného soudce) a ve věčný život ve společenství svatých.“105 Nadešel-li čas, kdy šlechtic cítil, že končí svou pozemskou pouť, začal se postupně připravovat k odchodu na věčnost. K tomu se používal rituál posledního pomazání. Rozhodující bylo také vyznání umírajícího. „Katolická církev vyhradila pro poslední okamžiky lidského života hned dvě ze svých svátostí – pomazání nemocných a svaté přijímání, které dodala umírajícímu až do domu.“106 Otázkou odchodu ze světa se v raném novověku zabýval Tridentský koncil ukončený roku 1563, který stanovil přesný postup při udělování 102
Tamtéž, s. 111. Tamtéž, s. 113. 104 „Dostatečně známé je založení školy Petrem Vokem z Rožmberka v Soběslavi, ve které se bezplatně mohli učit „Čechové neb jakéhožkoli národu“. Součástí zřízené školy měla být i rožmberská knihovna, která měla sloužit všem třem stavům podobojí.“, in: Král, Pavel: Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku, s. 115. 105 Král, Pavel: Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku, s. 60. 106 Tamtéž, s., 122. 103
33
posledního pomazání. Pravidla tohoto úkonu se v českých zemích začala používat až roku 1591. V praxi je zavedl olomoucký biskup František z Ditrichštejna. Měla-li být umírajícímu udělena svátost posledního pomazání, musely mu předcházet zpověď a svaté přijímání. Kněz pomazal umírajícímu svěceným olejem postupně oči, uši, nos, ústa, ruce a nohy, u mužů i hrudník.107
4.4. Smrt v šlechtickém domě Smrt šlechtice jeho příbuzné většinou hluboce zasáhla, ač byla očekávaná vzhledem k rituálům, které předcházely, a také závěti, která byla sepsána předem. Zemřel-li muž, vdova ho měla nějakou dobu oplakávat. Ovdověl-li muž, nemusel být jeho smutek dlouhý. Většina vdovců se velmi brzy ženila znovu, obzvláště pak, jestliže neměla s předchozí manželkou potomky.
4.5. Šlechtický pohřeb v novověku Po smrti šlechtice jej musela rodina důstojně pohřbít. Jak již bylo napsáno výše, někteří šlechtici si v závěti vymínili, kde, jak a kým chtějí být pohřbeni. Pohřební rituály byly ve šlechtických kruzích velmi propracované. Nejednalo se jen o poslední rozloučení. Pohřeb se stal především poslední ukázkou majetnosti a významu zemřelého. Proto šlechta leckdy vynakládala velké finanční prostředky na organizaci a okázalost pohřebních slavností. Samotnému pohřbu předcházelo několik úkonů, které měly zemřelého vyprovázet na věčnost. Tělo urozeného bylo někdy krátce po smrti pitváno, aby se určila příčina úmrtí. Lékař vyňal z těla srdce a další vnitřní orgány, které uložil do viscerálních nádob. Po pitvě následovalo balzamování, které mělo zajistit, že tělo vydrží beze změn po celou dobu pohřbu. Po nabalzamování byl zemřelý vystaven na místě určeném k těmto účelům. Většinou se jednalo o výchozí místo pohřebního průvodu. „Tělo zde bývalo vystaveno v otevřené rakvi po celou noc a následující den, stála u něho čestná stráž a rozloučit se s ním mohl přijít kdokoliv.“108 Neméně důležitá byla i organizace pohřbu. Hosté, kteří se měli smutečního obřadu účastnit, byli kontaktováni dědicem panství jménem zemřelého. „Příbuzní a nejbližší přátelé obdrželi neformální a často emotivní oznámení o skonu šlechtice téměř okamžitě, popřípadě během 107
Grubhoffer, Václav: „Poslední věci člověka v diskursu katolické církve v době předbřeznové. Rituál smrtelné postele mezi barokní zbožností a osvíceným rozumem“, in: Historie-Otázky-Problémy 1, 2009, č. 2, s. 183. 108 Grubhoffer, Václav: „Posvátné v profánním aneb Smrt a pohřeb šlechtice na samém konci „dlouhého“ 19. století“, in: Historie 2005: Celostátní studentská vědecká konference Liberec 8.- 9. prosince 2005, Liberec, Technická univerzita v Liberci, 2006, s. 272.
34
několika dní. Teprve po nich následovala oficiální oznámení o úmrtí, v některých případech doplněná předtištěným parte, jež bylo součástí pozvání na pohřební slavnost.“109 „V čele průvodu s železnou pravidelností kráčeli představitelé církve, která okamžikem smrti nárokovala spolu s pozůstalými starost o zemřelého. Svou přítomností měla zajistit přechod lidské duše do světa záhrobí.“110 Na samém začátku šel vždy prelát, který celebroval pohřební mši. Čím vyšší měl šlechtic postavení, tím vyšší církevní hodnostář jeho kondukt vedl. Za nimi byla řazena pohřební výbava s vyznamenáními, teprve poté byla vezena rakev. Za ní kráčeli rodinní příslušníci, dále zástupci zemské správy a další pozvaní hosté. Kolem trasy průvodu se po stranách seřadili poddaní. Po příchodu průvodu do kostela začal katolický kněz celebrovat mši. Měla podobný průběh jako obvyklá mše, ale bývala obohacena o specifické pohřební obřady. V kázání kněz shrnul život zemřelého, nezřídka popsal i poslední chvíle jeho životní pouti. Na závěr celebrant symbolicky odevzdal zemřelého Bohu a jeho rakev vysvětil. Po obřadu byla schránka s tělesnými ostatky uložena do hrobky.
4.6. Poslední spočinutí šlechticů Místo posledního odpočinku ustanovovali šlechtici ve svých testamentech, jako například Karel Filip ze Schwarzenbergu.111 Hrobky se původně nacházely v kryptách kostelů. Dne 7. února 1782 vydal císař Josef II. patent, kterým zakazoval pohřbívání v kostelích, což donutilo velkou část šlechty řešit nové možnosti pohřbů. Začaly vznikat samostatně stojící hrobky, na kterých šlechta ještě lépe demonstrovala své bohatství. Přesto některé rody dále pohřbívaly ve svých původních pohřebištích v kryptách kostelů. Takovým příkladem jsou Clam-Gallasové v Hejnicích nebo Metternichové v Plasích. V Rychnově nad Kněžnou vzniklo rodové pohřebiště Kolovratů-Krakovských v průběhu rekonstrukce kostela, zřejmě kolem roku 1843, kterým je datován novogotický vstupní portál. Otázkou je, zda nebyla krypta dokončena již roku 1842, kdy do ní byly uloženy ostatky Růženy Kinské z Vchynic a Tetova, manželky Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat.
109
Král, Pavel: Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku, s. 176. Tamtéž, s. 197. 111 Bezecný, Zdeněk: „Smrt šlechtice“, in: Fenomén smrti v české kultuře 19. století: Sborník příspěvků z 20. plzeňského sympozia, Praha, KLP, 2001, s. 261. 110
35
4.7. Smrt a pohřeb v rodu Kolovratů O pohřbívání a smrti v rodě Kolovratů máme jen velmi kusé informace. Můžeme je nalézt na několika úmrtních oznámeních Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat, jeho manželky Růženy Kinské a na úmrtním listě Zdenka Kolovrata-Krakovského, které jsou uloženy v rodinném archivu v Rychnově nad Kněžnou. O tom, jak přesně vypadal pohřeb v rodě Kolovratů v 19. a 20. století podává zprávu František Koláček, který jej popisuje v článku o posledním rozloučení se Zdenkem Kolovratem-Krakovským.112 Více se můžeme o průběhu pohřbů a vzácných smutečních hostech, kteří se jich účastnili, dočíst v Pamětní knize fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou z let 1838-1944. Z úmrtního listu hraběte Zdenka Kolovrata-Krakovského zjišťujeme, že pohřeb celebroval místní děkan Vincenc Kleprlík. Ostatní poslední rozloučení členů rodu probíhala obdobně. Poslední velký pohřeb se v Rychnově nad Kněžnou konal 21. prosince 1999, kdy byl do rodové hrobky uložen Kryštof Jaroslav Kolovrat-Krakovský (1927-1999). Smutečního obřadu se účastnil emeritní biskup královéhradecký a osobní papežský arcibiskup Mons. Karel Otčenášek, který sloužil zádušní mši. Českou šlechtu reprezentovali Josef Kinský z Vchynic a Tetova, majitel panství Kostelec nad Orlicí a Adam Bubna-Litic, majitel panství Doudleby nad Orlicí 113 a další.
112 113
Viz příloha Posel z Podhoří VII, 1892, č. 21, s. 1-2. „Rozloučení v trojici“, in: Orlický týdeník 40, 1999, č. 94, s. 1.
36
5. RODOVÁ HROBKA KOLOVRATŮ Dříve, než začnu psát o rodové hrobce Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou, je nutné uvést, že není jediným místem posledního odpočinku členů tohoto rodu. V průběhu staletí jednotlivé větve budovaly vlastní pohřebiště nebo jejich zemřelí byli pohřbíváni v cizině, převážně v Rakousku. Příslušníci řeholních řádů, či vysoce postavení církevní hodnostáři, nacházeli místo posledního odpočinku v klášterních nebo biskupských hrobkách. Z mnoha míst, kde byli páni z Kolovrat pohřbíváni, jsou nejvýznamnější tři. Kaple sv. Kříže v Blovicích u Plzně, bývalá kaple sv. Barbory v Týnci u Klatov, kde je hrobka krakovské větve, a rodová hrobka Libštejnských v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. V kostele se nachází krypta, která sloužila k pohřbívání v letech 1651-1842, a rodová hrobka, do níž jsou ukládáni Kolovratové dosud. Předešlé pohřby byly do této hrobky přeneseny.114
5.1. Krypta pod Loretánskou kaplí v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou 5.1.1. Popis krypty Vstup do krypty je zakryt pěti betonovými deskami. Otázkou je, co zakrývalo vchod původně. Je patrné, že dříve byla od schodiště a chodby oddělena ještě kovovou mříží, jak dokazují pozůstatky vstupního portálu. Do krypty se vstupuje po devíti schodech z pískovce, dále pak krátkou chodbou, která je zakončena vstupním portálem se schodem o výšce 21 cm. Samotná prostora je poměrně malá. Na délku měří 794 cm, na šířku 490 cm a v nejvyšším bodě má výšku 291 cm. Prostor je zaklenut valenou klenbou. Mírně se svažující podlahu tvoří červeně pálené dlaždice o rozměru 19 x 19 cm. Vpravo od vchodu do krypty se nacházejí dva větrací průduchy 40 x 13 cm, další měří 39 x 31 cm a dva jsou v horní části celého prostoru. Průduchy jsou zakončeny pískovcovými překlady. Krypta byla v minulosti minimálně jednou zaplavena vodou do výše 60 cm, jinak je prostor relativně čistý a suchý. Místnost je ve výzdobě strohá. Zachovala se bílená omítka, která zřejmě není původní. Součástí krypty je výklenek o šířce 87 cm, hloubce 58 cm a výšce 61 cm, vydlážděný červenými pálenými dlaždicemi o rozměrech 19 x 19 cm a síle 4,5 cm. 114
„Stará krypta pod presbytářem byla nahražena novou větší – dle římského slohu – provedenou s pískovce s jediným vstupem z vnějšku.“, in: Reml, L.; Líbal, D.; Horyna, M.: Státní zámek Rychnov nad Kněžnou: Stavebně-historický průzkum II. svazek, Praha, Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, 1980, s. 87.
37
5.1.2. Vnitřní prostor krypty V prostoru kostelní krypty se nachází renesanční cínový sarkofág zřejmě z počátku třicátých let 17. století a dřevěná rakev pravděpodobně z třicátých nebo čtyřicátých let 20. století. Renesanční sarkofág nejspíš patřil Vincenci Zukkonimu z Benevelli, který zemřel roku 1635. Není jisté, že se jedná o truhlu pro jeho ostatky. Usuzuji tak z toho, že je velmi podobný sarkofágu Karla II. z Lichtenštejna, který skonal roku 1637 a je pochován v rodové hrobce Lichtenštejnů ve Vranově. Zachovalost sarkofágu je vzhledem k jeho stáří průměrná, ale zcela chybí dno. Z jeho původní výzdoby se nedochovalo téměř nic, na víku je pouze znatelná konstrukce korpusu a obrys nápisové tabulky. Z boku sarkofágu visí na každé straně tři totožné úchyty, v hlavách a nohách pak vždy po jednom. Tyto úchyty jsou zasazeny do maskaronů. Vzhledem k tomu, že sarkofág byl vyroben z cínu, je jako většina rakví z tohoto materiálu napaden cínovým morem. Ten zřejmě způsobil i tři menší otvory v bocích rakve a na jejím víku. Vůbec není jasné, kde se nacházejí pozůstatky biskupa Zukkoniho. Nedochovaly se žádné záznamy, které by nás informovaly o tom, kde je hledat. Vzhledem ke stavu vnějšího sarkofágu je pravděpodobné, že pozůstatky biskupa byly odplaveny při zatopení krypty. Vnitřní dřevená rakev se nejspíš vlivem předpokládaného zatopení rozpadla. Druhý nález představuje rakev snad ještě z první poloviny 20. století. Jde o profilovanou dřevěnou, původně lakovanou rakev se stříbrnými vlysy květinového vzoru. Spodní část rakve se vlivem času a prostředí téměř rozpadla. Víko je profilované s korpusem. V torzu spodní části rakve se nachází minimálně dvanáct pozůstatků. Jsou naskládány na sebe. Jednalo se o osoby, které byly poměrně statné postavy, což dokládá i mohutnost nalezených stehenních kostí. O čí pozůstatky se jedná, již dnes zřejmě nezjistíme kvůli absenci jakýchkoli záznamů. Jako nejpravděpodobnější se jeví, že jde o pozůstatky piaristů z koleje, která zde stávala až do roku 1918115, kdy vyhořela. Jediný záznam o pohřbených v kryptě kostela vytvořil Stanislav Dvořák, který píše: „V kryptě řeholní (v kapli vedle Lorety) pohřbeni byli:116 28. září 1736 115
„Budova gymnásia, zestátněného roku 1881, sloužila svému účelu až téměř do konce první světové války, kdy dne 6. dubna 1918 shořela střecha budovy. Od ní chytla i střecha kostela, která zhořela částečně, taktéž rub klenby zůstal obnažený.“, in: Reml, L.; Líbal, D.; Horyna, M.: Státní zámek Rychnov nad Kněžnou: Stavebněhistorický průzkum II. svazek, Praha, Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, 1980, s. 92. 116 Zde se jedná nejspíš o překlep.
38
P. Arnoldi a S. Joanne,117 který přišel o život při výbuchu, když prováděl pro hr. Frant. Karla z Kolovrat alchymistické pokusy. Oba hledali „kámen mudrců“ nebo zlato.“118
5.2. Rodová hrobka Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou 5.2.1. Popis hrobky Hrobka je situována v severovýchodní části kostela Nejsvětější Trojice. Vstup do ní dekoruje novogotický portál s aliančním znakem donátorů kostela, hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat a jeho manželky Růženy (Rosy), rozené Kinské z Vchynic a Tetova, a letopočet MDCCCXLIII, tedy 1843. Po otevření zdobených dubových119 dvoukřídlých vstupních dveří následuje patnáct kamenných schodů. Nad schodištěm je umístěna obdélná mramorová deska s rodovým kolovratským znakem a pamětní deskou, na níž je nápis s chronogramem: „EXCELLENTISSIMUS DOMINUS DOMINUS FRANCISCUS ANTONIUS S. R. I. COMES KOLOVRAT LIEBSTEINSKY EVNC
LOCVM
CENTI KOLOWRATIANÆ GRANDI AERE STRVI
QVIETIS
IVSSIT.“ Chronogram udává rok 1843,
tedy datum dokončení přestavby kostela a dobudování rodové hrobky. Sejdeme-li po schodech do krypty, objeví se obdélníkový prostor o délce 870 cm, šířce 1 070 cm a výšce 485 cm se šesti odděleními. Po levé straně od vstupu je umístěna kovová deska s nápisem: „QUICUMQUE INGEDERIS VISURUS CASTRA QUIETIS, ATQUE AEVIS LAPSIS NOMINA NOSTRA LEGES: HEU! NON SPERNE PRECES NOSTRAS, O! LECTOR AMICE, QUAS FUNDUNT ANIMÆ CUM PIETATE DEO. ORA PRO NOBIS, QUEM NOSTI POSSE JUVARE, SIC RECREA PRECIBUS, SIC RECREARE PIIS!“ Všechny sekce s rakvemi jsou od chodby odděleny železnými kovanými dvoukřídlými dveřmi, vsazenými do kamenných zárubní ozdobených dórskými pilastry. Strop krypty je zaklenut valenou klenbou, omítnutou a nabílenou. Stěny jednotlivých oddělení jsou obloženy kamennými pískovcovými kvádry. V rodové hrobce proběhl archeologický průzkum asi v roce 2010. Jeho cílem bylo zjistit rozsah napadení dřevěných částí kostela dřevomorkou. Pro účel průzkumu vznikl plánek kostelní sakristie a hrobky, která se pod ní nachází. S laskavým svolením správy zámku Rychnov nad Kněžnou a vlastníků kostela jeho kopii vkládám do přílohy. 117
Oběť byla nejspíš pouze jedna, a to pater Arnoldi od Svatého Jana. Dvořák, Stanislav: „Rychnovské hřbitovy a pohřebiště“, in: Posel z Pohoří, Rychnov nad Kněžnou XLVIII, 1934, č. 44-47, s. 1-2. 119 Reml, L.; Líbal, D.; Horyna, M.: Státní zámek Rychnov nad Kněžnou: Stavebně-historický průzkum II. svazek, Praha, Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, 1980, s. 90. 118
39
V prvním oddělení vlevo od vstupního schodiště, širokém 220 cm a dlouhém 300 cm, jsou uloženy dvě velké rakve a jedna dětská, jež patří Františku Antonínu KolovratoviKrakovskému (†1926). Usuzuji, že zbylé pozůstatky patří jeho otci Zdeňku KolovratoviKrakovskému120 (†1941) a Olze, rozené hraběnce Khevenhüller-Metsch (†1932), Zdeňkově matce. Zdeňkova manželka Marie Anna, rozená hraběnka Thun-Hohensteinová (1889-1983) není v hrobce pochována. Po Zdeňkově smrti se roku 1950 provdala za Alexandra Petrovitsche Muromtzowa,121 s nímž žila ve Vídni, kde 4. dubna 1983 zemřela.122 Ve druhém oddělení širokém 300 cm a dlouhém 700 cm naproti vstupnímu schodišti je uloženo celkem sedm rakví a jedna urna. Oddělení je pohledově rozděleno na dvě části. V první, nacházející se vzadu, jsou uloženy ostatky Theodora Kolovrata-Krakovského (1806-1875) a jeho syna Zdenka Kolovrata-Krakovského (1836-1892). V přední části leží rakev, v níž je nejspíš pochován Bohuslav Kolovrat-Krakovský (1876-1934). Ostatní schránky se nepodařilo identifikovat, jelikož chybí jejich označení. Dvě rakve jsou téměř totožné, a proto je pravděpodobné, že byly pořízeny ve stejné době, zhruba kolem roku 2000. Prostřední, kovová schránka je původní. Pochází zřejmě z padesátých či šedesátých let 20. století, což by časově odpovídalo době úmrtí Jana Kolovrata-Krakovského (1879-1955). Budeme-li vycházet z Rodopisu pánů z Kolovrat, mohly by zbylé pozůstatky v tomto oddělení vlevo a vpravo v nových rakvích patřit Egonovi Kolovratu-Krakovskému (1889-1971) a jeho bratru Othmarovi (1891-1966). S jistotou to však nelze říci. Nad neidentifikovanými rakvemi se na dřevěné moderní konstrukci nachází rakev Kryštofa Jaroslava Kolovrata-Krakovského (1927-1999) a vpravo od ní urna Kryštofovy sestry Marie Kolovratové-Krakovské, provdané Laxové (1919-2006), která sem byla převezena z Bostonu, kde Marie Jana Laxová v emigraci žila a zemřela. Třetí oddělení vpravo od výše popsané části krypty, široké 250 cm a dlouhé 240 cm, uchovává dva barokní kovové sarkofágy a tři novodobé dřevěné rakve, ve kterých jsou uloženy ostatky, které nelze identifikovat. Barokní sarkofágy náležejí manželkám hraběte Norberta Leopolda Libštejnského z Kolovrat. Nalevo leží Johana Magdalena, rozená Hrzánová z Harasova (1649-1685). Její sarkofág byl určen podle latinského malovaného nápisu na víku. V pravém sarkofágu jsou uloženy ostatky Marie Markéty, rozené Slavatové
120
Viz příloha – rodokmen Kolovratů. Alexandr Petrovitsch Moromtzow (*24. dubna 1886 Baku - †6. února 1971 Vídeň), sňatek 23. července 1950, in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 112. 122 Tamtéž, s. 112. 121
40
z Chlumu a Košumberka (1673-1700). Její sarkofág byl identifikován také podle malovaného nápisu na víku. Čtyři niky v zadní části stěny jsou prázdné. V oddělení
čtvrtém,
širokém
109 cm
a
dlouhém
247
cm,
odpočívá
jedna
z nejvýznamnějších osobností rychnovské větve Libštejnských z Kolovrat a období tzv. metternichovského absolutismu, státní a konferenční ministr František Antonín Libštejnský z Kolovrat (1778-1861). Jeho ostatky se podařilo určit jednak podle umístění rakve, která leží naproti schránce jeho manželky,123 jednak podle typických rysů obličeje mumie porovnaných s obrazem, který visí na zámku v Rychnově nad Kněžnou, a dalších dostupných podobizen. Rozměry pátého oddělení jsou totožné se čtvrtým. Zde se nachází rakev s pozůstatky Růženy z Kolovrat, rozené Kinské z Vchynic a Tetova, manželky hraběte Františka Antonína. Zemřela 16. března 1842 ve Vídni a byla pohřbena do hrobky 19. března 1842. 124 Oddělení šesté má stejné rozměry jako protější třetí. Jsou v něm uloženy dva sarkofágy, měděná dětská rakev a jedna rozpadlá dřevěná rakev. Pozůstatky v rozpadlé rakvi patří pravděpodobně Vincenci Libštejnskému z Kolovrat (1749-1824). U rakve byla nalezena měděná viscerální nádoba s nápisovou destičkou, na níž je uvedeno jméno Vincence Libštejnského z Kolovrat. Proto usuzuji, že se jedná o jeho pozůstatky. Pohledově vpravo je uložen barokní sarkofág, který byl identifikován podle nápisové tabulky nalezené v jeho těsné blízkosti. Po provedení zkoušky bylo zjištěno, že tabulka přesně zapadá na své původní místo na rakvi. Sarkofág patří Františku Karlovi III. Libštejnskému z Kolovrat (1720-1743), synovi Norberta Vincence Libštejnského z Kolovrat (1696-1727). V dětské rakvi postavené na velkém měděném sarkofágu jsou uloženy pozůstatky Ludmily Sabiny Libštejnské z Kolovrat (1649-1651), prvorozeného dítěte Františka Karla I. Libštejnského z Kolovrat a Magdaleny Ludmily z Oppersdorfu. Ludmilina rakev byla identifikována podle nápisové destičky na víku. Mezi barokním sarkofágem vpravo a torzem dřevěné rakve vlevo je uložen cínový sarkofág z 19. století, označený jménem Jana Nepomuka Krakovského z Kolovrat, svobodného pána z Újezda (1794-1872),125 který panství zdědil poté, co linie Libštejnských vymřela Františkem Antonínem roku 1861. 123
„Po zádušní mši byl vysoký mrtvý uložen do rodinné hrobky naproti mrtvole jeho manželky.“ in: SOkA Rychnov nad Kněžnou, Pamětní kniha fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838-1944, s. 114 (přeloženo z německého originálu). 124 Úmrtní oznámení Růženy Kinské z Vchynic a Tetova viz Rodinný archiv Kolovratů, Rychnov nad Kněžnou, (1487-1953), karton č. 21. inv. 489. 125 Jan Nepomuk Karel Krakovský z Kolovrat, zvaný Hanuš, byl významným diplomatem, filantropem, vlastencem a mecenášem. Roku 1818 stál u založení Vlastenského musea v Čechách v Praze. Aktivní byl i během revolučního roku 1848. Postavil se proti Metternichovi, když se účastnil Slovanského bálu ve Vídni. V Praze se pak účastnil Slovanského sjezdu, kde podepsal Provolání neslovanským národům Rakouska. Viz
41
V zadní stěně šestého oddělení se nacházejí čtyři niky, v nichž jsou uloženy viscerální nádoby. Ve dvou horních jsou dvě malé nádobky, z nichž pravá kovová má srdcový tvar. Levá je rovněž kovová s měděným víčkem. Obě sloužily pro uložení srdce. V dolních dvou nikách se nacházejí dvě měděné viscerální nádoby, které se používaly k uložení vnitřností zemřelých. Pravá uchovávala vnitřnosti Vincence Libštejnského z Kolovat, což dokládá i tabulka na jejím víku. Levá nejspíš uchovávala vnitřní orgány Jana Nepomuka Karla Kolovrata-Krakovského.
5.3. Další rodová pohřebiště Kolovratů Členové rodu Krakovských z Kolovrat byli pohřbíváni i v kapli sv. Barbory v Týnci u Klatov. Rok její dostavby není přesně znám. Odborníci se domnívají, že vznikla nejpozději v roce 1755. Oficiálně kapli vysvětil 30. října 1758126 biskup Emanuel Arnošt z Valdštejna.127 Roku 1839 byla kaple upravena na hrobku a jako první v ní spočinuly ostatky Johanny Krakovské z Kolovrat, rozené svobodné paní Helversenové z Helversteinu (1776-1839),128 manželky Arnošta Josefa Krakovského z Kolovrat,129 majitele týneckého panství, který zemřel roku 1830.130 Postupně byly do této hrobky přeneseny ostatky všech členů tzv. „mladší větve Maxmiliána Norberta“ v celkovém počtu šesti. Dnes v týnecké hrobce odpočívá třicet dva členů rodu pohřbených v letech 1839-2004. V hrobce týnecké větve jsou pochováni např. závodní jezdec firmy Bugatti Alexandr „Saša“ Kolovrat-Krakovský (1886-1927), jeho bratr Jindřich Kolovrat-Krakovský (1897-1996), v letech 1946-1948 mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Československé republiky v Turecké republice. Posledním pochovaným je Jindřichův syn František Tomáš Kolovrat-Krakovský (1943-2004), který Národnímu divadlu pronajal Kolovratský palác za symbolickou jednu korunu. Další pohřebiště rodu Kolovratů, o němž lze dnes dohledat informace, se nachází v kapli sv. Kříže v Blovicích. Původní kaple, zřejmě barokní, byla v roce 1833 přestavěna v empírovém slohu. Blovickou větev založil Vilém Albert Krakovský z Kolovrat (1600-1688).131 Po smrti posledního člena blovické větve Jana Nepomuka Karla Krakovského
Hanuš, Josef: Národní museum a naše obrození: K stoletému jubileu založení musea, Praha, Nákladem Národního musea, Praha, 1921, s. 262. 126 Trajner, Johann: Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis, České Budějovice, 1862, s. 209. 127 Emanuel Arnošt Valdštejn (1716-1789) byl v letech 1760-1789 biskupem litoměřickým. 128 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 117. 129 Tamtéž, s. 117. 130 Tamtéž, s. 117. 131 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 88.
42
z Kolovrat, svobodného pána z Újezda (1794-1872),132 přešel majetek na původně uherský rod Pállfyů, kteří v blovické hrobce dále pohřbívali.
132
Jan Nepomuk Karel, řečený Hanuš, je pochován v rodové hrobce v Rychnově nad Kněžnou.
43
6. SEZNAM POHŘBENÝCH V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE Účelem této práce bylo celkové zhodnocení stavu hrobky a sestavení aktualizovaného seznamu v ní pochovaných členů rodu Kolovratů. V roce 1994133 tehdejší kastelán zámku Vlastimil Borůvka vytvořil seznam pochovaných v hrobce. Při výzkumu v roce 2013 bylo zjištěno, že ne zcela odpovídá skutečnosti. Podle Borůvkova seznamu má být v rodové hrobce pochováno celkem třicet jedna členů rodu, ovšem již při vstupu do hrobky je jasné, že vzhledem k jejím rozměrům toto číslo není reálné. Jako pomůcku lze Borůvkův soupis přijmout. Jedná se o jeden ze dvou soupisů všech členů pohřbených v hrobce. Roku 2000 byl vydán ve spolupráci se zámkem, Státním okresním archivem v Rychnově nad Kněžnou a městem Rychnov nad Kněžnou Rodopis pánů z Kolovrat, který je soupisem všech členů rodu Kolovratů v letech 1347 až 2000. Podle Rodopisu má být v hrobce pohřbeno třicet dva členů rodu, jelikož roku 1999 zemřel Kryštof Jaroslav Kolovrat. Současný počet pochovaných má být třicet tři, neboť roku 2006 zemřela zatím poslední členka rodu Marie Jana Laxová, sestra Kryštofa Jaroslava Kolovrata-Krakovského, jejíž urna byla do hrobky uložena. Podle mého zjištění je celkový počet pochovaných dvacet dva, z nichž s jistotou lze identifikovat šestnáct ostatků. Zbylé nejsou označeny, popřípadě jsou uloženy do nových neoznačených rakví. K přerakvení došlo zřejmě po roce 1990, kdy byl majetek rodu Kolovratů navrácen v restituci. Otázkou zůstává, kde se nachází zbylých jedenáct těl. Bohužel neexistují žádné zprávy o tom, co se s ostatky členů rodiny stalo během přestaveb kostela v 19. století a v období socialismu, zejména v padesátých letech 20. století, která byla pro šlechtická rodová pohřebiště dobou likvidační. Ostatky byly pravděpodobně odvezeny. Je překvapující, že v hrobce zůstaly pochovány obě manželky Norberta Leopolda Libštejnského z Kolovrat, ale sám Norbert Leopold134 v hrobce již pohřben není. Stejně tak další mužští členové rodu v hrobce pohřbeni nejsou.
133
Borůvka, Vlastimil: „Seznam pohřbených v hraběcí hrobce kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou“, in: Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv. 7. 134 O tom, že Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat skutečně v hrobce pohřben byl, vypovídá tento záznam: „Hrabě Norbert Leopold zemřel roku následujícího dne 17. dubna a byl pohřben v kolowratské kryptě kostela sv. Trojice.“ in: Reml, L.; Líbal, D.; Horyna, M.: Státní zámek Rychnov nad Kněžnou: Stavebně-historický průzkum II. svazek, Praha, Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, 1980, s. 77.
44
6.1. Seznam pohřbených v rodové hrobce Kolovratů 6.1.1. Identifikované ostatky K identifikaci ostatků pohřbených v hrobkách většinou slouží kovové tabulky umístěné na rakvích. Další možnost, jak určit osoby, kterým těla patří, je stylové zařazení rakví do období vzniku a dohledání těch, kteří v té době zemřeli. Většina rakví v rodové hrobce hrabat Kolovratů však není popsána, dochovalo se jen jedenáct nápisových destiček. Na skobách u rakví se dochovaly zavěšené smuteční stuhy z věnců, jejichž nápisy někde umožnily lepší identifikaci pohřbených.
Obr. 1 Pohledově zleva (heraldicky zprava): Alianční znak Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat a Růženy Kinské z Vchynic a Tetova na vstupním portále rodové hrobky Kolovratů v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou (26. května 2014)
45
Ludmila Sabina Libštejnská z Kolovrat *3. června 1649 Rychnov †14. dubna 1651 Rychnov Otec František Karel I. Libštejnský z Kolovrat Matka Magdalena Ludmila z Oppersdorfu
Rozměry rakve Délka
96 cm v hlavách
27 cm, 41 cm
v nohách
24 cm, 35 cm
v hlavách
51 cm
v nohách
40 cm
Šířka
Výška
Rakev falcovaná, nýtovaná, nepoškozená. Transliterace nápisové tabulky na rakvi Ludmily Sabiny: LVDMILLA SABINA A KOLO WRAT NATA RICHNOVIAE 3 DIE MENSIS IUNY ANNO 1649 ET MORTVA EST DIE MENSIS
APRILIS ANNI 1651 ORET PRO GENITORIBVS SVIS, APVD CREATOREM SVVM QVI ILLAM IN COELVM VOCAIT EX HAC LACHRIMAM VALLE135
135
V nápisu není uveden den úmrtí, avšak v Rodopisu rodu pánů z Kolovrat se uvádí jako den úmrtí 14. duben 1651 viz Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 55.
46
František Karel Libštejnský z Kolovrat *6. února 1651 Rychnov nad Kněžnou †7. října 1665136 Otec František Karel I. Libštejnský z Kolovrat Matka Magdalena Ludmila z Oppersdorfu
Rozměry rakve Délka
187 cm v hlavách
59 cm
v nohách
53,5 cm
v hlavách
61 cm
v nohách
55 cm
Šířka
Výška
Rakev je měděná, falcovaná s nýtováním. Na rakvi se dochovala tabulka s nápisem: FRANCISCVS CAROLVS COMMES LIBSTEINSKY A KOLOWRAT NATVS RICHNOVIÆ 6: DIE FEBRVARY ANNO 1651 ET MORTVVS 7: DIE OCTOBRIS ANNO 1665. QVEM DEUS PRÆ MATURE GENITOIBUS AVVLSIT SED FACTA EST VOLVNTAS DEI
136
Místo úmrtí není nikde uvedeno. Mohla jím být Praha nebo rodové sídlo Rychnov nad Kněžnou.
47
Johanna Magdalena Hrzánová z Harasova *4. října 1649 †15. listopadu 1685 Praha Otec Jan Adam Hrzán z Harasova Matka Maxmiliána z Valdštejna
Rozměry rakve Délka
195 cm v hlavách
83 cm, 93 cm, 40 cm
v nohách
70 cm, 83 cm, 38 cm
v hlavách
91 cm
v nohách
76 cm
Šířka
Výška
Rakev měděná s nápisem na víku. Transliterace nápisu na víku rakve Marie Magdaleny Hrzánové z Harasova: HIC IACET ILL[USTRISSI]MA D[OMI]NA D[OMI]NA IOHANNA MAGDALENA COMITISSA A KOLOWRATH NATA HERSANIANA COMITISSA AB HARAS DOMINA IN GAIERSPERG OERLITZ ET UHERSKO NATA AN[NO] MDCXLIX DIE IV OCTOBRIS DENATA CUM FOETUM137 ASCUIC AN[NO] MDCLXXXV DIE XV NOVEMBRIS REQUIESCAT IN PACE
137
Zemřela s nenarozeným plodem. Jediným synem byl František Karel II. Libštejnský z Kolovrat (*29. března 1684 - †10. května 1753) in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 58.
48
Marie Markéta Slavatová z Chlumu a Košumberka *30. března 1673 Vídeň †9. srpna 1700 Chroustovice Otec Jan Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka Matka Marie z Trautsonu
Rozměry rakve Délka
215 cm v hlavách
50 cm, 93 cm, 58 cm
v nohách
39 cm, 76 cm, 54 cm
v hlavách
94 cm
v nohách
62 cm
Šířka
Výška
Rakev měděná se zachovalými fragmenty malovaného nápisu bílé barvy na víku a s erbem.
Obr. 2 Vlevo sarkofág Johanny Magdaleny Hrzánové z Harasova, vpravo sarkofág Marie Markéty Slavatové z Chlumu a Košumberka. V horní části rakve s neidentifikovanými pohřby v rakvích z druhé poloviny devadesátých let 20. století (26. května 2014)
49
Vincenc Libštejnský z Kolovrat138 *11. května 1749 Černíkovice †7. prosince 1824 Vídeň Otec František Josef I. Libštejnský z Kolovrat Matka Marie Karolína z Valdštejna
Rozměry rakve Délka
176 cm v hlavách
55 cm
v nohách
39 cm
v hlavách
Neměřeno
v nohách
Neměřeno
Šířka
Výška
Komoří, skutečný tajný rada, mistr polního tažení139 a kapitán tělesné gardy, velkopřevor maltézského řádu, rytíř Řádu Zlatého rouna, držitel vojenského řádu Marie Terezie, rytířského kříže tohoto řádu za zásluhy při dobývání Calafat ve válce s Turky 26. června 1790; komandérský kříž téhož řádu získal za bitvu u Limburku; velkokřižník francouzského řádu Čestné legie Transliterace nápisové kovové tabulky nalezené v místech pravděpodobného uložení ostatků: S[einer] E[xcellenz] des Hochgeb[ornen] HerrnVincenz Graf von Kolowrat – Liebsteinsky, Ritter des Goldenen Vliesses, Grossprior des Johaniter Ordens in Böhmen und Minister desselben am K[aiserlich] K[öniglich] apost[olischen] Hofe, Komthur zu Mailberg, Comandeur des M[ilitär Ordens] Mar[ia] Ther[esia] und Großkreutz des K[önigrs] Franz Ord[ens] der Ehrenlegion, k[aiserlich] k[öniglichen] G[eneral] F[eld] Z[eugmeister] Inhaber des k[aiserlich] k[öniglichen] Inf[anterie] Reg[imen]ts No 11 und Garde Capitain der k[aiserlich] k[öniglichen] Trabanten Leibgarde und Hofburgwache Gest[orben] d[en] 7. Decemb[er] 1824 in 76ten Jahre Seines Alters
Rozměry tabulky: délka 22,2 cm, šířka 18,8 cm. 138
„wurde am 16. September 1808 Feldzeugmeister.“ in: von Wurzbach, Constant: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Zwölfter Teil (Klárel-Korzistka), Druck und Verlag der k. k. Hof-und Staatsdruckerei, Wien, 1864, s. 397. 139 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 62.
50
Viscerální nádoba na uložení vnitřních orgánů Vincence z Kolovrat Výška
33 cm
Průměr
33 cm
Nádoba je válcového tvaru, vyrobená z mědi s nápisovou tabulkou na víku. Transliterace nápisu na tabulce viscerální nádoby nalezené v místech pravděpodobného uložení pozůstatků: Die Eingeweide S[einer] E[xcellenz] des Hochgeb[ornen] Herrn Vincenz Graf von Kolowrat - Liebsteinsky Ritter des Goldenen Vliesses Grossprior des Johaniter Ordens in Böhmen und Minister desselben am K[aiserlich] K[öniglichen] apost[olischen] Hofe Komthur zu Mailberg, Comandeur des M[ilitär Ordens] Mar[ie] Ther[esie] und Großkreutz des K[önigs] Franz Ord[en] der Ehrenlegion k[aiserlich]. k[öniglichen]. G[eneral] F[eld] Z[eugmeister] des k[aiserlich] k[öniglichen] Inf[anterie] Reg[imen]ts N o 11 und Garde Capitain der K[aiserlich] K[öniglichen] Trabanten Leibgarde und Hofburgwache Gest[orben] d[en] 7. Decemb[er] 1824 in 76ten Jahre Seines Alters
51
Růžena Kinská z Vchynic a Tetova *23. května 1780 Vídeň140 †16. března 1842 Vídeň141 Otec Josef Kinský z Vchynic a Tetova Matka Růžena z Harrachu
Rozměry rakve Délka
191 cm v hlavách
77,5 cm, 34 cm, 55 cm
v nohách
30,5 cm, 60,5 cm, 38,5 cm
v hlavách
74 cm
v nohách
58 cm
Šířka
Výška
Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma, majitelka panství Měcholupy.
Měděný zaletovaný sarkofág je poškozený v oblasti hlavy. Víko je letované, v horní části leží připevněný latinský kříž. „Její pout zbavená schránka byla požehnána v c. a k. dvorním kostele sv. Augustina, avšak dne 23. března142 přivezena do Rychnova, kde v zámku v předsíni zámecké kaple zůstala na nosítkách až do 26. března. Dne 26. března se dostavila Jeho E[x]cellence nejdůstojnější biskup z Králové Hradce pan Karel Boromeus Hanl, do Rychnova a vykonal obřad za početné asistence duchovních, slavné requiem za vysokou zemřelou, která byla potom uložena v nové rodinné hrobce.“143 140
V Rodopisu rodu pánů z Kolovrat j uvedeno datum narození 22. května 1780. Srovnání: Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1843: Sechzehnten Jahrgang, Justus Perthes, Gotha,184, s. 290. Zde uvedeno: „geb[oren] 23. Mai 1780“. 141 „Die Leiche wird am 18. d[ieses] M[onats] um halb 5 Uhr Nachmittags in der K[aiserlich] K[öniglicher] Hof= und Stadt=pfarrkirche zum heil. Augustin eingesegnet, und wohin zur Beisetzung die Familiengruft nach Reichenau in Böhmen abgeführt werden. Nach Anordnung der Verblichenen werden, in der erstgedachten Pfarrkirche die Stillen heil. Seelenmessen, und zwar: Samstag den 19. d[ieses] M[onats] von 9 bis 12 Uhr gelesen die feierlichen Exequien aber zu Reichenau in Böhmen abgehaltet werden.“ in: Úmrtní oznámení Růženy Kinské z Vchynic a Tetova, viz Rodinný archiv Kolovratů, Rychnov nad Kněžnou, (1487-1953), karton č. 21, inv. 489. 142 Patrně se jedná o omyl v Pamětní knize fary. Zemřela 16. března 1842 viz transliterace tabulky níže. 143 SOkA Rychnov nad Kněžnou: Pamětní kniha fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838 až 1944, s. 112.
52
Transliterace tabulky na rakvi Růženy Kinské: Rosa Gräfin von KolowratLiebsteinsky, geborne Gräfin Kinsky von Chinitz und Tettau, Frau der Herrschaft Miechelup in Böhmen, SternKreutz-Ordens-Dame und Pallastdame Ihrer Majestät der Kaiserin, geboren den 23ten Mai 1780, und gestorben 16ten Märtz 1842
Rozměry tabulky: délka 30,6 cm, šířka 22,5 cm.
Obr. 3 Sarkofág Růženy Kinské z Vchynic a Tetova (26. května 2014)
53
František Antonín Libštejnský z Kolovrat *31. ledna 1778 Praha †4. dubna 1861 Vídeň144 Otec František Josef II. Libštejnský z Kolovrat Matka Kateřina Krakovská z Kolovrat
Rozměry rakve Délka
194 cm, vršek 176 cm v hlavách
66 cm, 20 cm, 45 cm
v nohách
44 cm, 8 cm, 30 cm
v hlavách
56 cm
v nohách
38 cm
Šířka
Výška
Komoří, skutečný tajný rada, 1811-1826 nejvyšší purkrabí v Čechách, 1826-1848 státní a konferenční ministr, rytíř řádu Zlatého rouna, velkokřižník řádu sv. Štěpána, rytíř císařského řádu Leopoldova, držitel zlatého civilního záslužného kříže, čestný bailli a velkokřižník maltézského řádu, velkokřižník saského královského řádu Routové koruny, rytíř ruského carského řádu sv. Alžběty I. třídy, sv. Vladimíra II. třídy, sv. Ondřeje, Alexandra Něvského, Bílého orla, čestný doktor univerzity v Boloni a Miláně, 5. uživatel výnosu svěřenectví, tzv. fideikomisu, uživatel výnosu svěřenectví Novohoradských z Kolovrat, majitel panství Rychnov, Černíkovice, Přimda a Košátky, držitel inkolátu ve Štýrsku uděleného 18. října 1831, v Kraňsku uděleného 20. září 1833 a v Tyrolích uděleného 12. října 1836. Kovová rakev je velmi poškozená, chybí část spodního dílu rakve. Proto byla podložena prknem. 144
„welchen nach längerem Leiden am 4. April 1861 um 1 Uhr Morgens, nach empfangenen heiligen SterbeSacramenten, im 84. Lebensjahre selig in dem Herrn entschlafen ist. Die entseelte Hülle wird Sonntag den 7. d[ieses] M[onats] Nachmittags 2 Uhr in der K[aiserlich] K[öniglicher] Hof- und Stadtpfarrkirche zum heil. Augustin eingesegnet und, sodann zu Reichenau, im Königreiche Böhmen, in den Familiengruft zur Ruhe bestattet. Die heiligen Seelenmessen werden in obiger Pfarrkirche am 11. d[ieses] M[onats] von 10 bis 12 Uhr Vormittags gelesen, wie und die feierlichen Exequien im sämmtlichen gräflich Kolowratschen Patronatskirchen abgehalten werden. Wien, am 4. April 1861“ in: Úmrtní oznámení Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat, viz Rodinný archiv Kolovratů, Rychnov nad Kněžnou, (1487-1953), karton č. 21, iv. č. 487. Některé publikace uvádějí datum úmrtí 3. dubna 1861 viz Kouřil, Tomáš; Svoboda, Antonín: Dějiny Rychnova nad Kněžnou, 1924, s. 199.
54
„Do Rychnova dopraven 8. dubna po 9. večer. Ačkoliv pozdě v noci, přišlo mrtvému slavnostně vstříc rychnovské měšťanstvo s lucernami. Dne 9. dubna o 10. hod. dopoledne byl veden kondukt městským děkanem P. Josefem Scholzem za početné asistence a doprovodu kněžstva celého rychnovského vikariátního obvodu v počtu 25 z nového zámku do kostela Nejsvětější Trojice za přítomnosti mnoha tisíc lidí. Po requiem byl vysoký mrtvý uložen do rodinné hrobky naproti mrtvole jeho manželky.“145 Transliterace tabulky z rakve Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat: S[eine]r Excellenz Franz Anton Graf v[on] Kolowrat-Liebsteinsky K[aiserlich] K[öniglichen] wirklich[en] Geheim Rath und Kämmerer Ritter des Goldenen Vliesses g[e]b[oren] 1778 g[e]st[orben] den 4ten April 1861
Obr. 4 Sarkofág Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat po podložení prknem (26. května 2014)
145
SOkA Rychnov nad Kněžnou: Pamětní kniha fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838 až 1944, s. 114.
55
Jan Nepomuk Karel Krakovský z Kolovrat, svobodný pán z Újezda *12. září 1794 Praha †26. června 1872 Praha Otec Josef Maria Krakovský z Kolovrat Matka Walburga z Morzinu
Rozměry rakve Délka
224 cm v hlavách
81cm
v nohách
66 cm
v hlavách
70 cm
v nohách
65 cm
Šířka
Výška
Komoří, skutečný tajný rada, rytíř řádu císaře Leopolda, papežského řádu Kristova, držitel saského civilního kříže za zásluhy, rytíř maltézského řádu, majitel panství Březnice, Hradiště, Merklín, po Františku Antonínovi Libštejnském z Kolovrat zdědil roku 1861 fideikomis Rychnov nad Kněžnou s Černíkovicemi a svěřenectví Novohradských z Kolovrat, dále panství Přimda a Košátky, v pořadí 6. uživatel výnosu peněžního fideikomisu, od 24. února 1871 uživatel jména Novohradských z Kolovrat. „Jeho E[x]cellence vysoce urozený pan Jan Karel hrabě z Kolovrat Krakovský Novohradský svobodný pán z Újezda, c. a k. tajný rada, komoří, rytíř c. k. Leopoldova řádu, čestný rytíř suverénního johanitského řádu, rytíř papežského řádu Kristova, komandér řádu království saského, vlastník alodiálního panství Merklína, Březnice a Hradiště, potom fideikomisního panství Rychnova, Černíkovic, Dvorů a Košátek etc. etc. po přijetí svatých svátostí umírajících v 78. roce svého věku dne 26. června 1872 o 1 ½ hodině ranní v Pánu zesnul v Praze, osvobozená tělesná schránka byla slavnostně dne 28. června odpoledne o 2. hodině vykropena a potom v Rychnově 29. září146 odpoledne uložena do rodinné hrobky k odpočinku. Smuteční bohoslužby za jeho duši byly slouženy počátkem července v rychnovském kostele Nejsvětější Trojice a ve všech patronátních kostelech.“147 146
Jedná se nejspíše o chybu vzniklou buď už při psaní zápisu v roce 1872, nebo při přepisu pracovníky SOkA Rychnov nad Kněžnou. Zdá se velmi nepravděpodobné, že by nebožtík byl pohřben až tři měsíce po své smrti. 147 SOkA Rychnov nad Kněžnou: Pamětní kniha fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838 až 1944, s. 134.
56
Sarkofág napaden cínovým morem, jinak je celkově zachovalý. Po stranách se nacházejí 2 x 2 úchyty k nesení. Sarkofág stojí na nožičkách ve tvaru lvích tlap. Rakev je navrchu dekorována korpusem o délce 76 cm a šířce 15 cm. Transliterace tabulky nalezené na sarkofágu Jana (Hanuše) 148 Libštejnského z Kolovrat: S[eine] Excellenz des Hochgebornen Herrn Johann Carl Grafen Kolowrat Krakovsky Novohradsky, Freiherrn von Ujezd, K[aiserlich] K[önglicher] geheimer Rath Kämmerer Ritter des K[aiserlich] K[önglichen] österr[eichischen] Leopold = Ord[ens] Ehrenritter des Souv[eränen] Johanniter = Ordens Ritter des päpstlicher Christus = Ordens Commandeur des Königl[ich] sächsischen Verdienstordens, Besitzer Mährerer Herrschaften gestorben am 26 Juni 1872 im 78 Lebensjahre
Obr. 5 Zleva rakev Vincence Libštejnského z Kolovrat, sarkofág Jana Nepomuka Krakovského z Kolovrat, sarkofágy Ludmily Sabiny Libštejnské z Kolovrat a Františka Karla Libštejnského z Kolovrat (26. května 2014)
148
Ve většině literatury je uváděn jako Jan (Hanuš) Krakovský z Kolovrat, viz např. Hanuš Josef: Národní museum a naše obrození: K stoletému jubileu založení musea, s. 262. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že i on sám upřednostňoval jméno Hanuš.
57
Theodor Kolovrat-Krakovský *29. května 1806 Vídeň †12. května 1875 Vídeň Otec František Xaver Krakovský z Kolovrat Matka Julie von Widenstein-Wildbach
Rozměry rakve Délka
180 cm v hlavách
66 cm, 31 cm
v nohách
49 cm, 23 cm
v hlavách
77 cm
v nohách
64 cm
Šířka
Výška
Komoří, generálmajor, majitel panství Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice, 7. uživatel výnosu fideikomisu „Tělesná schránka zesnulého byla dne 15. května ve 2 hodiny odpoledne v metropolitním a dómském kostele sv. Štěpána slavnostně vykropena a převezena do Rychnova. Do Rychnova dojel vysoký mrtvý dne 16. září149 v 8 hodin večer. Duchovenstvo, rychnovské měšťanstvo s cechovními lucernami přišli naproti. K průvodu se připojil Ferdinand hrabě Kolovrat Krakovský. Mrtvý byl za smuteční hudby převezen do nového zámku a uložen do slavnostně vyzdobeného předsálí zámecké kaple. Dne 17. května v 10 hodin byl kondukt a slavné smuteční requiem sloužil sám městský děkan Josef Rameš. Po requiem byl vysoký mrtvý uložen do rodinné hrobky.“150 Rakev je kovová, na vrchu ozdobná korpusem o délce 126 cm a šířce 31 cm. Chybí však jeho část o délce 28 cm. Vnější rakev je bohatě zdobena motivy andělů, vnitřní rakev má celá skleněné víko. Víko sarkofágu bylo nalezeno volně postavené vedle rakve, a proto bylo po průzkumu navráceno zpět na rakev. 149
Jedná se nejspíše o chybu vzniklou buď už při psaní zápisu v roce 1872, nebo při přepisu pracovníky SOkA Rychnov nad Kněžnou. Zdá se velmi nepravděpodobné, že by nebožtík byl pohřben až čtyři měsíce po své smrti. 150 SOkA Rychnov nad Kněžnou: Pamětní kniha fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838 až 1944, s. 135.
58
Transliterace nápisové tabulky nalezené u rakve Theodora Kolovrata: Hochgebornen Herrn Theodor Grafen KOLOWRAT – KRAKOWSKÝ K[aiserlich] K[öniglicher] Kämmerer und General Major a. D. e. t. c. gebor[en] 29. Mai 1806 gestor[ben] 12. Mai 1875
Obr. 6 Vzadu rakev Zdenka Kolovrata-Krakovského, v popředí Theodora Kolovrata-Krakovského (23. října 2013)
59
Zdenko151 Kolovrat-Krakovský-Libštejnský *6. února 1836 Prešpurk, dnes Bratislava †24. října 1892 Pellendorf152 Otec Theodor Kolovrat-Krakovský Matka Marie Niczky de Niczk
Rozměry rakve Délka
194 cm v hlavách
66 cm, 45 cm, 36 cm
v nohách
48 cm, 33 cm, 26 cm
v hlavách
68 cm
v nohách
52 cm
Šířka
Výška
Komoří, dědičný člen panské sněmovny od 9. ledna 1884, poslanec českého zemského sněmu, 8. uživatel výnosu fideikomisu, od 20. června 1889 uživatel nejvyššího povolení k užívání jména Libštejnských z Kolovrat „Dne 24. října 1892 o 11. hodině ranní v Pellersdorfu153 v Rakousku na honu mrtvici podlehl náhle vysokorodý pan hrabě Zděnek Krakovský-Libštejnský z Kolowratův a patron zdejšího děkanského chámu Páně v 57 roce věku svého (nar. dne 6. února 1836) – c. a k. komoří, dědičný člen panské sněmovny, poslanec zemský na sněmu českém a držitel svěřeneckých statků Rychnova a Černíkovic. Tělesné ostatky jeho přivezeny dne 27. října 1892 do Rychnova a na zámku vystaveny.
151
Pokřtěn byl Zdenko, jak praví zápis v jeho křestním listě z 11. listopadu 1836, kde se uvádí: „Maria, Zdenko, Ludovicus, Christina, Fridericus, Chystophorus“, viz Křestní list Zdenka Kolovrata, viz Rodinný archiv Kolovratů Rychnov nad Kněžnou, (1487-1953), karton č. 25, inv. č. 633. 152 Pellendorf je obec v Dolních Rakousích v okrese Vídeň - okolí. V úmrtním listě hraběte Zdenka Kolovrata je uvedeno místo úmrtí „Pellendorf u Vídně“, viz Úmrtní list Zdenka Kolovrata, in: Rodinný archiv Kolovratů Rychnov nad Kněžnou, (1487-1953), karton č. 25, iv. č. 646. Dále je zde uvedeno, že pohřeb se konal 31. října 1892 a celebroval jej Vincenc Kleprlík (1834-1912), rychnovský děkan, konzistorní rada a biskupský vikář. Pocházel z Vysoké Sadské, v Rychnově působil v letech 1878-1910. Příčinou Zdenkovy smrti byla mrtvice během lovu. 153 Jde zřejmě o nepozornost vzniklou buď při zápisu v roce 1892, nebo při přepisu pracovníky SOkA Rychnov nad Kněžnou. Pro srovnání: Pouzar, Vladimír (ed.): Almanach českých šlechtických rodů, Nakladatelství Martin, Praha, 2003, s. 191. Zde uvedeno „Pellendorf“, nebo viz výše Úmrtní list.
60
Slavný jeho pohřeb odbýval se dne 31. října 1892 o třetí hodině odpoledne v přítomnosti 27 kněží; kondukt vedl pisatel těchto řádků – místní děkan P. Vinc. Kleprlík. V hrobce rodinné hraběcí uloženy ostatky v Pánu zesnulého vysokorodého pana hraběte a patrona našeho.“154 Rakev je kovová, nesená lvími tlapami. Na rakvi leží korpus o délce 133 cm a šířce 70 cm. Transliterace nápisové tabulky na rakvi Zdenka Kolovrata: ZDENKO GRAF KOLOWRAT-KRAKOWSKÝ-LIEBSTEINSKÝ K[aiserlich] K[öniglicher] Kämmerer Herrenhausmitglied Landtagsabgeordneter geboren 6. Feber 1836 gestorben 24. October 1892
Obr. 7 Rakev Zdenka Kolovrata-Krakovského v pozadí, v popředí rakev jeho otce Theodora Kolovrata-Krakovského (23. října 2013)
154
SOkA Rychnov nad Kněžnou: Pamětní kniha fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838 až 1944, s. 139.
61
Olga von Khevenhüller-Metsch *10. listopadu 1850 Budapešť †3. září 1932 Rychnov nad Kněžnou Otec Othmar von Khevenhüller-Metsch Matka Leontina Kress von Kressenstein
Rozměry rakve Délka
202 cm v hlavách
69 cm
v nohách
51 cm
v hlavách
77,5 cm
v nohách
69 cm
Šířka
Výška
Dáma řádu hvězdového kříže a palácová dáma „Dne 3. září 1932 zemřela v Rychnově n. Kn. pí. Olga Kolovrat-Krakovská-Libštejnská, rozená hraběnka Khevenhüller-Metsch, ve stáří 82 let. Slavný pohřeb konal se v chrámu Nejsvětější Trojice do hrobky. Requiem sloužil J. M. probošt – senátor Msgre. Dr. Fr. Reyl za asistence Msgre. Dr. Huga Doskočila, rektora semináře a mnohých kněží. Krátká vzpomínka, zvláště charitativní činnosti, věnoval z kazatelny Fr. Machač, děkan.“155 Rakev je kovová. Na horním víku se nachází korpus o délce 93 cm a šířce 35 cm. Nelze s určitostí tvrdit, že se jedná o Olgu von Khevenhüller-Metsch. Usuzuji podle typu rakve, která odpovídá počátkům třicátých let 20. století. Podle „Borůvkova seznamu“ jiná žena nebyla počátkem třicátých let 20. století do hrobky uložena.
155
SOkA Rychnov nad Kněžnou: Pamětní kniha fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838 až 1944, s. 89.
62
Bohuslav Kolovrat-Krakovský-Libštejnský *11. října 1876 Rychnov nad Kněžnou †26. srpna 1934 Praha Otec Zdenko Kolovrat-Krakovský-Libštejnský Matka Olga von Khevenhüller-Metsch
Rozměry rakve Délka
205 cm v hlavách
73 cm, 44 cm
v nohách
53 cm, 32 cm, 24 cm
v hlavách
65 cm
v nohách
65 cm
Šířka
Výška
Komoří, nadporučík, dědičný člen panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, držitel zlatého záslužného kříže s korunou, rytíř papežského řádu sv. Silvestra, čestný rytíř maltézského řádu, 9. uživatel výnosu fideikomisu, majitel panství Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice „Dne 26. srpna 1934 zemřel v Praze vysoceurozený Pán p. Bohuslav Kolovrat-KrakovskýLibštejnský ve stáří 58 let. Pohřeb jeho konal se 30. 8. 1934 z kostela Nejsvětější Trojice do rodinné hrobky. Pohřební řeč a requiem konal vdp. Jan Novohradský, biskupský vikář v Černíkovicích, obřady pohřební vykonal J. M. vsdp. pap. prelát Msgre. Dr. Hugo Doskočil, rektor semináře z Hradce králové.“156 Rakev je kovová, černé barvy. Na horním víku je umístěn korpus o délce 74 cm a šířce 34 cm. Není jisté, jestli se jedná skutečně o ostatky Bohuslava Kolovrata-Krakovského, protože rakev není označena nápisovou tabulkou. Typ rakve odpovídá časově třicátým letům 20. století.
156
SOkA Rychnov nad Kněžnou: Pamětní kniha fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838 až 1944, s. 89.
63
Zdeněk Kolovrat-Krakovský-Libštejnský *9. července 1881 Černíkovice †18. listopadu 1941 Rychnov nad Kněžnou Otec Zdenko Kolovrat-Krakovský-Libštejnský Matka Olga Khevenhüller-Metsch
Rozměry rakve Délka
200 cm v hlavách
69 cm
v nohách
53 cm
v hlavách
65 ± 6 cm
v nohách
63 ± 6 cm
Šířka
Výška
Komoří, rytmistr, rytíř řádu Železné koruny III. třídy, rytíř křížového řádu Marie Terezie „Dne 18. listopadu 1941 zemřel v Rychnově n. Kn. vysoceurozený pán, p. Zdeněk KolovratKrakovský-Libštejnský, věku 60 let (nar. v Černíkovicích 9. 7. 1881). Pohřeb jeho konal se 22. listopadu 1941 ze zámecké kaple. Průvod čestné asistence duchovenstva vedl vsdp. prelát Msgre. Lud. Novotný, profesor v. v. Slavné requiem celebroval a obřady v zámecké hrobce vykonal J. Ex. vdp. biskup Dr. Mořic Pícha. Po requiem v chrámu sv. Trojice pronesl pohřební řeč Frant. Machač, děkan.“157 Rakev je kovová, v horní části značně deformovaná, jelikož na ní byla položena dětská rakev Františka Antonína (†1926). Proto je výška Zdeňkovy rakve uvedena s odchylkou. Svrchní plášť rakve je profilovaný. Rakev je nesena jedním párem nožiček tvaru půlkruhu a dvěma páry nožiček šnekového tvaru s florálními motivy.
157
SOkA Rychnov nad Kněžnou: Pamětní kniha fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838 až 1944, s. 91.
64
František Antonín Kolovrat-Krakovský-Libštejnský *21. října 1921 Praha †19. července 1926 Praha Otec Zdeněk Kolovrat-Krakovský Matka Marie Anna von Thun-Hohenstein
Rozměry rakve Délka
146 cm v hlavách
59 cm
v nohách
42 cm
v hlavách
62 cm
v nohách
55 cm
Šířka
Výška
Svrchní plášť rakve je profilovaný. Na víku rakve se nachází korpus o délce 63,5 cm a šířce 25 cm.
Obr. 8 Vzadu rakev Zdeňka Kolovrata-Krakovského, Františka Antonína Kolovrata-Krakovského (není vidět) v popředí rakev Olgy Khevenhüller-Metsch (26. května 2014)
65
Kryštof Jaroslav Kolovrat-Krakovský *21. června 1927 Plzeň †10. prosince 1999 Vídeň Otec Jan Kolovrat-Krakovský Matka Huberta von Wurmbrand-Stumpach
Rozměry rakve Délka
200 cm v hlavách
70 cm, 59 cm
v nohách
63 cm, 52 cm
v hlavách
57 cm
v nohách
57 cm
Šířka
Výška
Rakev je vyrobena z tvrdého dřeva, patrně z dubu. V hlavách a nohách horního víka se nachází kovový štítek se jménem a datem úmrtí.
Obr. 9 Nahoře rakev Kryštofa Jaroslava Kolovrata-Krakovského a urna Marie Jany Laxové (26. května 2014)
66
Marie Jana Laxová, rozená Kolovrat-Krakovská *30. července 1919 Plzeň †11. července 2006 Boston Otec Jan Kolovrat-Krakovský Matka Huberta von Wurmbrand-Stumpach
Rozměry urny Výška
33 cm
Průměr
21 cm
Urna je vyrobena z černého mramoru. Má tvar válce, průměr víka je asi o 1 cm menší než průměr nádoby. Její urna je označena jménem a příjmením, datem narození, dnem úmrtí a rodovým kolovratským znakem.
Obr. 10 Zleva neidentifikované rakve – zřejmě Jan Kolovrat-Krakovský, Egon Kolovrat-Krakovský a Othmar Kolovrat-Krakovský (26. května 2014)
67
6.1.2. Neidentifikované ostatky Jak již bylo zmíněno, některé ostatky nelze s určitostí přesně identifikovat, jelikož zcela chybějí nápisové tabulky na rakvích. Nedochovaly se pravděpodobně kvůli vandalismu, kterému byla hrobka v dřívějších dobách vystavena. Některé ostatky musely být vlivem věku a zřejmě nedobrého stavu rakví v minulosti přerakveny, což rovněž ztěžuje identifikaci, protože na nové schránky nebyly připevněny žádné štítky s osobními údaji zemřelých.
68
Dvě velké dřevěné rakve z 90. let 20. století
Rozměry rakví Délka
188 cm v hlavách
42 cm. 58 cm, 24,5 cm
v nohách
36 cm, 48 cm, 21,5 cm
v hlavách
54,5 cm
v nohách
47 cm
Šířka
Výška
Jedná se o rakev používanou od konce devadesátých let 20. století v krematoriích při žehu. V rakvi jsou uloženy ostatky neznámých členů rodu Kolovratů. Rok uložení do hrobky nelze určit. Rakev je na víku zdobena dřevěným korpusem.
69
Dvě dětské rakve z 90. let 20. století
Rozměry rakví Délka
124,5 cm v hlavách
23,5 cm, 34 cm, 14,7 cm
v nohách
28,5 cm, 41 cm, 18,5 cm
v hlavách
39 cm
v nohách
35 cm
Šířka
Výška
Jedná se o dvě rakve vyrobené zde dřeva, používané od devadesátých let 20. století v krematoriích při žehu. Celistvá je pouze jedna rakev, druhá má rozpadlou spodní část. Jsou v ní uloženy pozůstatky pravděpodobně neznámých členů rodu Kolovratů pocházejících nejspíše z 18. nebo 19. století. Rakve jsou zdobeny na víku dřevěným korpusem.
70
Černá neoznačená rakev
Rozměry rakve Délka
214 cm v hlavách
70 cm, 42 cm
v nohách
52 cm, 32 cm
v hlavách
80 cm
v nohách
67 cm
Šířka
Výška
Rakev pochází zřejmě z padesátých let 20. století. Proto lze usuzovat, že jde o pozůstatky Jana Kolovrata-Krakovského (*24. června 1879 Černíkovice - †14. dubna 1955), komořího, vyslaneckého sekretáře, rytmistra, rytíře řádu sv. Mauritia a Lazara, královského švédského řádu Severní hvězdy, děda současného majitele zámku Jana Egona Kolovrata-Krakovského. Rakev je kovová a profilovaná, dekorována na víku korpusem o délce 100 cm a šířce 33 cm.
71
Neoznačené novodobé rakve z konce 20. století
Rozměry rakve Délka
188 cm v hlavách
53,5 cm, 36 cm
v nohách
53,5 cm, 36 cm
v hlavách
55 cm
v nohách
55 cm
Šířka
Výška
Schránky na ostatky jsou dřevěné. Boky vík rakví jsou dekorovány vypalovanými florálními motivy. Schránka vpravo je ozdobená motivem ratolestí, vlevo motivem růží. Kdo v rakvích leží, není známo. Lze usuzovat, že jde o Egona Kolovrata-Krakovského (*14. prosince 1889 Praha †26. června 1971158) a jeho bratra Othmara Kolovrata-Krakovského (*11. února 1891 Praha †4. března 1966 Praha). Rakve mají po stranách vždy 2 x 2 úchyty z kovu.
158
Místo úmrtí není uvedeno.
72
6.1.3. Neidentifikované předměty uložené v hrobce V hrobce byly rovněž nalezeny dvě neidentifikovatelné viscerální nádoby. První z nich je kovová nádoba ve tvaru srdce, která uchovávala srdce některého z pochovaných členů rodu Kolovratů. Podle místa uložení a stylového zařazení může jít o nádobu se srdcem Jana Nepomuka Karla (Hanuše)159 Kolovrata-Krakovského (†1872), s jistotou to však říci nelze. Rovněž druhá viscerální nalezená nádoba není přesně označena. Domnívám se, že podle stylového zařazení a místa uložení mohla uchovávat vnitřnosti výše zmíněného Jana Nepomuka Karla Kolovrata-Krakovského.
Viscerální nádoba na srdce Výška
15,8 cm
Průměr
8,2 cm
Neidentifikovaná viscerální nádoba Výška
34,5 cm
Průměr
33 cm
159
Jan Nepomuk Karel Krakovský z Kolovrat je ve většině literatury uváděn jako Jan (Hanuš) viz Sklenář Karel: Obraz vlasti: Příběh národního muzea, Praha, Paseka, 2001, s. 135.
73
Na levém polosloupu třetího oddílu je umístěna tabulka s nápisem: Obijt pie in Domino Illustrissima ac Excellentissima Domina Domina Joanna Liebsteinsky160 S[anctae] R[omanae] I[mperii] Commitisa de Kolowrat nata Princibus de Schwarzenberg Comitibus de Sultz, in Thermis Carolinis A[nno]. Domini 1744 die 16. August Ætatis Suae 52 anno c[uius] [An]ima requiescat in pace
Obr. 11 Nápisová tabulka na soklu (26. května 2014)
160
Johanna Libštejnská z Kolovrat, rozená princezna ze Schwarzenbergu (25. září 1692 Vídeň - †16. srpna 1744 Karlovy Vary) byla manželkou Františka Karla II. Libštejnského z Kolovrat (29. března 1681 Praha -†10. května 1753 Praha), in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 60. Datum úmrtí je v publikaci zřejmě chybně uvedeno - viz transliterace tabulky výše.
74
6.2. Pohřbení v druhé kryptě kostela Nejsvětější Trojice V kostelní kryptě se nacházejí dvě rakve. První je kovový sarkofág pocházející patrně z první třetiny 17. století. Usuzuji tak podle značné podobnosti se sarkofágem knížete Karla z Lichtenštejna (†1627), který je uložen v rodové lichtenštejnské hrobce ve Vranově u Brna. Podle stylové podobnosti by mohl v kryptě uložený cínový sarkofág patřit Vincenci Zukkonimu z Benevelli (†1635), který panství vlastnil v letech 1629-1635. Druhým objektem, který se v kryptě nachází, je profilovaná rakev pravděpodobně z první poloviny 20. století, jejíž spodní část se již zcela rozpadla. V ní je uloženo asi dvanáct ostatků, především mužských, které mohly patřit členům řádu piaristů, kteří zde působili při koleji zřízené Norbertem Leopoldem Libštejnským z Kolovrat.
75
Renesanční sarkofág z první třetiny 17. století
Rozměry sarkofágu Délka
206 cm v hlavách
73,5 cm, 59 cm
v nohách
61,5 cm, 59 cm
v hlavách
57 cm
v nohách
57 cm
Šířka
Výška
Sarkofág je vyroben z cínu. V hlavách a nohách se nacházejí dva úchyty ve tvaru maskaronů, po stranách rakve pak vždy po třech. Na víku je znatelný zbytek korpusu a zřejmě i stopy po nápisové tabulce. Celý sarkofág je napaden cínovým morem. Po stranách pláště jsou znatelné otvory o velikosti 3 x 1 cm. Zcela chybí spodní část sarkofágu, je však patrná dochovaná železná nosná konstrukce.
Obr. 12 Vzadu renesanční sarkofág Vincence Zukkoniho z Beneveli, v popředí pozůstatky původně uložené v rozpadlé rakvi
76
Torzo profilované rakve
Rozměry rakve Délka
200 cm v hlavách
70 cm
v nohách
52 cm
v hlavách
Neměřeno
v nohách
Neměřeno
Šířka
Výška
Rakev je dřevěná, lakovaná s postříbřenými vlysy a květinovými vzory. Původně uchovávala nejméně dvanáct ostatků, snad piaristů. Spodní část novodobé rakve se zcela rozpadla, a proto nelze změřit její původní výšku.
77
7. ŠLECHTICKÁ POHŘEBIŠTĚ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ Přáním významných šlechtických rodin se stávalo vlastnit co možná nejokázalejší hrobky. Na jejich výstavbu byly vynakládány velké finanční prostředky161 a mnohdy realizace prováděli architekti zvučných jmen. Díky jejich umu vznikly posmrtné chrámy, které dodnes můžeme obdivovat pro jejich okázalý stavební styl. Jedním z důvodů, který donutil šlechtické rody ke stavbě samostatně stojících hrobek, byl patent císaře Josefa II., vydaný v roce 1782. Pojednává o zákazu pohřbívat v kostelních kryptách. Dále bylo nezbytné zajistit větší prostory pro ukládání zemřelých, kterými krypty kostelů disponovat nemohly. Poslední z možností je snaha vybudovat nejimpozantnější hrobku. Některé šlechtické hrobky můžeme považovat za velmi zdařilá architektonická díla. Takovými příklady jsou rodová pohřebiště Schwarzenbergů, Metternichů, Chotků, Buquoyů, Lobkowiczů, Harrachů, Mensdorffů nebo Berchtoldů.
7.1. Hrobka Schwarzenbergů v Domaníně Rod Schwarzenbergů patřil vždy k nejvýznamnějším a nejbohatším šlechtickým rodům v Království českém. V Čechách získal roku 1654162 inkolát Jan Adolf I. (1615-1683), který byl roku 1670163 povýšen za služby trůnu do dědičného knížecího stavu primogeniturně a získal během své diplomatické kariéry značné nemovité statky. Ty posloužily jako základ „schwarzenberského jihočeského impéria“. Janova dcera Ernestina pojala za manžela Jana Kristiána Eggenberga (1641-1710), posledního mužského potomka rodu, čímž tento získal titul vévodů krumlovských. Knížeti Adamu Františkovi (1680-1732) byl potvrzen roku 1723.164 Rodovou hrobku v Domaníně u Třeboně nechal vystavět Jan Adolf II. Schwarzenberg (1799-1888) v letech 1874-1877. Slavnostně ji vysvětil pražský arcibiskup Bedřich kardinál
161
„Salomon Mayer von Rothschild podle smlouvy uzavřené ve Vídni 20. března 1827 Metternichovi půjčil 1 040 000 zlatých konvenční měny.“ in: Hoffmannová, Jaroslava: „Hrobka Metternichů v Plasích“, in: Minulostí západočeského kraje XXX., Plzeň, Archiv města Plzně, 1996, s. 190-191. 162 „Roku 1654 dostal od císaře do zástavy panství Křivoklát, Nižburk a Krušovice a v témže roce získal inkolát čili právo trvale se usadit v Čechách.“, in: Rameš, Václav: „Proměny schwarzenberského panství v Čechách“ in: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, České Budějovice, Národní památkový ústav, ústřední odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2008, s. 26. 163 Mašek, Petr: Modrá krev, s. 254. 164 Tamtéž, s. 255.
78
Schwarzenberg 29. července 1877.165 „První nově pohřbenou byla roku 1886 Marie Matylda ze Schwarzenbegu.“166
„V hrobce je umístěno 26167 rakví. Těla jsou nabalzamovaná a uložena v dvouplášťových rakvích.“168 Ty jsou uloženy ve spodní části hrobky na mramorových katafalcích. V horní části hrobky se nachází kaple Božského Vykupitele.169 Jelikož Schwarzenbergové patřili k nejpřednějším aristokratickým rodům, je místo jejich posledního odpočinku mnohem okázalejší a impozantnější než rychnovská kolovratská hrobka. Na rozdíl od kolovratské hrobky, jež tvoří součást kostela, je hrobka hlubockých Schwarzenbergů samostatně stojící stavbou. Nachází se v parku přibližně jeden kilometr od centra Třeboně v obci Domanín u rybníka Svět. Hrobka je ze stavebního hlediska ve výborném stavu. Rovněž rakve všech členů hlubocké větve Schwarzenbergů jsou neporušené.
7.2. Hrobka Metternichů v Plasích Metternichové pocházejí z Porýní, kde se poprvé připomínají v roce 1297 jako majitelé koblenzského panství.170 Roku 1623 zakoupili panství Kynžvart v západních Čechách, s nímž spojili na více jak tři staletí svůj osud potomci větve winnebursko-beilsteinské, která byla povýšena do českého hraběcího stavu roku 1682.171 Bezesporu nejvýraznější osobností kynžvartské větve Metternichů byl Clemens Wenzel Lothar (1773-1859), který stál v čele rakouské státní diplomacie dlouhých dvacet let. Jeho pozice byla natolik neotřesitelná, že se době jeho vlády říká „metternichovský absolutismus“. Roku 1813 byl Metternich povýšen do stavu říšských knížat a roku 1818 získal titul neapolských vévodů di Portella,172 dědičný primogeniturně. V průběhu své diplomatické služby získal ještě další tituly včetně Řádu Zlatého rouna.
165
Grubhoffer, Václav: „Mou nesmrtelnou duši poroučím milosrdenství jejího Stvořiele…“, in: Bezecný, Zdeněk; Gaži Martin; Putna, Martin C.; Baldová, Marie: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, s. 654. 166 Grubhoffer, Václav: „Posvátné v profánním aneb Smrt a pohřeb šlechtice na samém konci „dlouhého“ 19. století“, in: Historie 2005: Celostátní studentská vědecká konference Liberec 8.- 9. prosince 2005, Liberec, Technická univerzita v Liberci, 2006, 281. 167 „Ve spodní části stavby, vlastní hrobce, je uloženo nebo připomínáno 27 členů tohoto rodu.“, in: http://www.npu.cz/sights/schwarzenberskahrobka-domanin/ (staženo 17. května 2014) 168 http://www.zamek-trebon.eu/hrobka-schwarzenberku/ (staženo 17. května 2014) 169 Tamtéž (staženo 17. května 2014). 170 Mašek, Petr: Modrá krev, s. 206. 171 Tamtéž, s. 207. 172 Tamtéž, s. 208.
79
Právě Clemens Wenzel Lothar nechal v Plasích zřídit rodinnou hrobku. Roku 1827 pověřil vídeňského dvorního architekta Josefa Krannera (1801-1871)173 přestavbou plaského kostela sv. Václava. Kranner přebudoval kostel v empírovém slohu a jeho kryptu upravil pro potřeby rodinné hrobky. „Vysvěcení kostela a hrobky se konalo 10. a 11. srpna 1828 a bylo významnou církevní slavností.“174 Hlavním světitelem se stal pražský arcibiskup Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan175 (1749-1830). „Slavnostní vysvěcení hrobky v kryptě bylo spojeno s uložením prvních čtyř zemřelých příslušníků rodu, jejichž pozůstatky byly do Plas převezeny.“176 Posledním pochovaným je Clemens Wenzel Lothar,177 zemřelý v roce 1930. Jeho syn Paul Alfons (†1992), jímž kynžvartská větev vymřela po meči, v hrobce pohřben již není. Byl pochován v kapli zámku Johannisberg am Rhein poblíž města. Hrobka je vestavěna do obvodového zdiva krypty. „Prostor je rozdělen na širokou přímou chodbu od hlavního vstupu až do někdejší kaple pod presbytářem a na zrcadlově obdobné prostory vlevo i vpravo, kde mezi zděnými sloupy byly na železných roštových konstrukcích připraveny výklenky pro uložení rakví. Nik je celkem 30, po 15 na obou stranách. Na každé straně je uprostřed 9 míst (ve třech patrech po třech) a souměrně blíže i dále od hlavního vchodu pak po 3 místech nad sebou.“178 Sám kancléř Metternich je uložen ve středu pravé, jižní strany,179 obklopen svými manželkami. „Rakve jsou vcelku prosté, většina je ze dřeva, včetně kancléřovy, novější jsou kovové. Jak bylo obvyklé, těla zesnulých byla balzamována. Při hlavách některých rakví stojí schránky, v nichž jsou zřejmě některé vyjmuté orgány.“180 V rodinném archivu Metternichů jsou uchovány knihy protokolů o ukládání do hrobky. Celkem je v ní uloženo dvacet dva členů rodu. Ze Soupisu příslušníků „Metternichů v rodové hrobce v Plasích“, sestaveného roku 1996 Jaroslavou Hoffmannovou, se dozvídáme i další informace o členech kynžvartské větve Metternichů. U každého z nich je například uveden přímý vztah ke kancléři Metternichovi či informace o sňatku. Můžeme tak zjistit, že sňatek kancléřovy matky Beatrix, rozené hraběnky von Kageneck (1755-1828), proběhl
173
Hoffmannová, Jaroslava: „Hrobka Metternichů v Plasích“, in: Minulostí západočeského kraje XXXI, s. 192. Tamtéž, s. 192. 175 Tamtéž, s. 192. 176 Tamtéž, s. 194. 177 Tamtéž, s. 196. 178 Tamtéž, s. 194. 179 Tamtéž, s. 195. 180 Tamtéž, s. 196. 174
80
9. ledna 1771, nebo že kancléřova dcera Hermine Gabriele se nikdy neprovdala a žila v klášteře.181 Takovýto soupis rodová hrobka Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou postrádá. Ze seznamu pohřbených vytvořeného Vlastimilem Borůvkou můžeme pouze zjistit, kdo má být v hrobce uložen. Další informace poskytuje až literatura vztahující se k rodu Kolovratů a městu Rychnov nad Kněžnou. Uspořádání hrobky v Plasích má svůj přesný řád. Členové knížecí rodiny do ní byli ukládáni chronologicky tak, jak postupně umírali. Naproti tomu rodová hrobka Kolovratů tento systém v současnosti nemá. Je pravděpodobné, že stávající umístění některých rakví není původní. O situaci v hrobce v letech 1948-1990 chybějí informace. Předpokládám, že po roce 1948 bylo s rakvemi manipulováno a některé byly násilně otevírány a poškozeny. Takovým příkladem je Olga Kolovratová-Krakovská, která neleží po boku svého manžela Zdenka, ale v prvním oddíle společně se svým synem Zdeňkem a vnukem Františkem Antonínem.
181
Hoffmannová, Jaroslava: „Hrobka Metternichů v Plasích“, in: Minulostí západočeského kraje XXXI, s. 199.
81
8. ZÁVĚR 8.1. Zhodnocení stavu hrobek Kostel Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou s rodovou hrobkou z 19. století je místem posledního odpočinku členů rychnovské větve rodu Kolovratů od roku 1842. Kromě současné rodové hrobky Kolovratů-Krakovských v severovýchodní části kostela je jeho součástí ještě malá krypta, nacházející se v jihozápadní části. 8.1.1. Krypta kostela Nejsvětější Trojice Tato malá prostora sloužila dříve jako místo pohřbívání majitelů zámeckého komplexu počínaje Betengly z Neyenperku a konče Libštejnskými z Kolovrat, kteří po požáru kostela nechali v roce 1842 vystavět novou hrobku. Při průzkumu, který jsem provedl, se prokázalo, že krypta byla minimálně jedenkrát zaplavena vodou, ale na jejím technickém stavu se to neodrazilo. Dále jsem v obou případech hodnotil způsob nakládání s ostatky. V kryptě bylo nalezeno dvanáct mužských lebek a velké množství stehenních kostí, jejichž původ se mi nepodařilo dohledat. Existují jen sporadické záznamy o tom, kdo byl do krypty uložen. Je možné, jak se domnívá ve své práci „Domus sanctae“ dr. Rudolf Zrůbek, že jde o pozůstatky členů piaristické koleje, která byla do roku 1918 součástí zámeckého komplexu. Jednoznačně to nelze žádným pramenem doložit. Pozůstatky těchto mužů jsou uloženy v dřevěné rakvi patrně z první poloviny 20. století. V kryptě se nachází také renesanční sarkofág pravděpodobně z třicátých let 17. století. Patřil nejspíše Vincenci Zukkonimu z Benevelli zemřelému roku 1635. Stav sarkofágu je velmi špatný. Zcela chybí jeho spodní část, je napaden cínovým morem. Ostatky biskupa Zukkoniho jsou neznámo kde. O jejich osudu chybí opět jakékoli zmínky v archivních záznamech, taktéž o biskupovi Zukkonim nejsou prozatím k dispozici žádné informace. Stav krypty kostela nejsvětější Trojice lze považovat za uspokojivý. 8.1.2. Rodová hrobka Kolovratů Jak již bylo řečeno, jedná se o funkční soukromé rodové pohřebiště Kolovratů. V hrobce je uloženo celkem 23 pozůstatků členů rychnovské větve Libštejnských i Krakovských z Kolovrat, kteří panství vlastnili od roku 1640.
82
Po stránce stavební je hrobka v dobrém technickém stavu. Z průzkumu vyplývá, že do ní v minulosti minimálně jednou vstoupil nežádoucí návštěvník. Záznamy o vloupání či nezákonném vniknutí do hrobky v letech minulých v rychnovském okresním archivu nejsou. Ostatky většiny pochovaných členů rodu se mně podařilo identifikovat díky kovovým tabulkám umístěným na rakvích. Jiné se nacházely v jejich bezprostřední blízkosti. U některých ostatků se nepodařilo zjistit, komu patří, jelikož chybí označení se jménem pochovaného. Dva barokní měděné sarkofágy mají na víku ne zcela čitelné nápisy. Text není znatelný kvůli vlhkosti či postupnému opadávání barvy a dalším vnějším vlivům. Stav rakví byl posuzován vizuální metodou. Některé schránky na ostatky se dochovaly ve stavu, který odpovídá jejich stáří a době uložení v hrobce, jiné jsou značně poškozené. Další poznamenalo působení vlhkosti nebo cínového moru, který schránky s ostatky napadl. Vlivem vlhkosti se například zcela rozpadla rakev Vincence Libštejského z Kolovrat, z níž se dochovalo jen víko. Cínovým morem je silně napadena rakev Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat, které chybí velká část dna, a proto byla nově podložena dřevěným prknem, aby nedošlo k další destrukci pozůstatků v ní uložených. Cínový mor postihl i další rakve, které jsou umístěny v oddělení naproti vchodu. Zde však není poškození tak značné jako ve výše zmiňovaném případě. Mechanicky poškozená je rakev Zdeňka Kolovrata-Krakovského-Libštejnského (†1941), na niž byla položena schránka jeho syna Františka Antonína (†1926). Její hmotnost způsobila promáčknutí víka Zdeňkovy rakve. Další, ve které jsou uloženy pozůstatky Růženy Kinské z Vchynic a Tetova (†1842), byla poškozena zřejmě cizím přičiněním. Interiér hrobky působí z části neuspořádaně. Hrobka má rozbitá, avšak zamřížovaná okna, kterými vandalové vhazují různé předměty, zvláště odpadky.
8.2. Celkové shrnutí Rodová hrobka Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou je místem posledního odpočinku jednoho z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů, jehož členové v průběhu raného novověku významně zasáhli do dění zemí Koruny české. Jedná se o šlechtu, která stála na straně státu a vždy se hlásila ke svým českým kořenům. Během tří staletí, kdy Kolovratové vlastnili panství Rychnov nad Kněžnou, zde zanechali svoji nesmazatelnou stopu, kterou lze vidět dodnes. Barokní kavalíři František Karel I., Norbert Leopold a František Karel II. Libštejnští z Kolovrat nechali vystavět impozantní barokní zámecký komplex, kostel a jízdárnu. František Antonín Libštejnský z Kolovrat zřídil 83
novou rodovou hrobku a Zdenko Kolovrat-Krakovský-Libštejnský založil v blízkosti zámku park, čímž dokončil myšlenku architekta Santiniho. Byl také významným historikem. V rodinném archivu se dochovala Zdenkova korespondence s mnoha osobnostmi jeho doby, např. s Emilem Holubem nebo profesorem Jaroslavem Gollem, různá čestná jmenování a vyznamenání, která byla Zdenkovi udělena četnými spolky, jichž byl členem. Jiní členové rodu zanechali své stopy na poli národního hnutí. Jan Nepomuk Karel Kolovrat-Krakovský-Novohradský byl českým vlastencem. Společně s dalšími šlechtici se zasloužil v roce 1818 o založení instituce, kterou dnes známe jako Národní muzeum. Zdeněk Kolovrat-Krakovský-Libštejnský byl významným literátem. V jeho pozůstalosti, uložené v soukromém rodinném archivu rodu v Rychnově nad Kněžnou, se dochovaly rukopisy jeho divadelních her. Zdenkův starší bratr Bohuslav byl hudebním skladatelem. Členové rodu Kolovratů vynikli v mnoha odvětvích. Vždy zůstávali vlastenci, čímž naplňovali svoje rodové heslo „Věrně a stále“.
84
PRAMENY A LITERATURA Prameny Prameny archivní 1. Rodinný archiv Kolovratů, Rychnov nad Kněžnou, (1487-1953) 2. SOA Zámrsk, Velkostatek Rychnov nad Kněžnou (1597-1949) 3. SOkA Rychnov nad Kněžnou: Pamětní kniha fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838 – 1944 Prameny vydané 1. Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv. 7. 2. Orlický týdeník 40, 1999, č. 94. 3. Posel z Podhoří VIII, 1892, č. 21. 4. Posel z Podhoří XVIII, 1934, č. 44-47. Materiály elektronické 1. http://www.npu.cz/sights/schwarzenberskahrobka-domanin/ 2. http://www.zamek-trebon.eu/hrobka-schwarzenberku/
Literatura 1. Bezecný, Zdeněk: „Smrt šlechtice“, in: Fenomén smrti v české kultuře 19. století: Sborník příspěvků z 20. plzeňského sympozia, Praha, KLP, 2001, s. 260-266. 2. Bezecný, Zdeněk; Gaži Martin; Putna, Martin C.; Baldová, Marie: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, České Budějovice, Národní památkový ústav, ústřední odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2008. 3. Borůvka, Vlastimil: „Seznam pohřbených v hraběcí hrobce kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou“, in: Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv. 7, s. 189-195. 4. Emler, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, Pars II. annum 1253-1310, Pragae, 1882. 5. Frýzek Jiří; Imlauf Lubomír; Rychnov nad Kněžnou 1258 – 2008: 750 let od první písemné zmínky, Nové Město nad Metují, Fotoateliér Imlauf, 2008. 6. Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1843: Sechzehnten Jahrgang, Justus Perthes, Gotha, 1843.
85
7. Grubhoffer, Václav: „Mou nesmrtelnou duši poroučím milosrdenství jejího Stvořitele…“, in: Bezecný, Zdeněk; Gaži Martin; Putna, Martin C.; Baldová, Marie: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, Národní památkový ústav, ústřední odborné pracoviště v Českých Budějovicích, České Budějovice, 2008, s. 653-664. 8. Grubhoffer, Václav: „Poslední věci člověka v diskursu katolické církve v době předbřeznové. Rituál smrtelné postele mezi barokní zbožností a osvíceným rozumem.“, in: Historie-Otázky-Problémy, 1, 2009, č. 2, s. 175-185. 9. Grubhoffer, Václav: „Posvátné v profánním aneb Smrt a pohřeb šlechtice na samém konci „dlouhého“ 19. století“, in: Historie 2005: Celostátní studentská vědecká konference Liberec 8. - 9. prosince 2005, Technická univerzita v Liberci, Liberec, 2006, s. 269-318. 10. Hanuš, Josef: Národní museum a naše obrození: K stoletému jubileu založení musea, Praha, Nákladem Národního musea, Praha, 1921. 11. Hás, Jiří: Šlechtické rody na Rychnovsku, ONYX, Praha, 2001. 12. Hoffmannová, Jaroslava: „Hrobka Metternichů v Plasích“, in: Minulostí západočeského kraje XXXI., 1996, s. 189-205. 13. Hudcová, J.; Sekotová, V.; Křivánek, M.; Zahrádka, F.: Velkostatek Rychnov nad Kněžnou 1597-1949, I-IV, Inventář, 1983. 14. Jireček, Hermenegild (ed.): Obnovené právo a zřízení zemské dědičného království Českého, Praha, 1888. 15. Kouřil, Tomáš; Svoboda, Antonín: Dějiny Rychnova nad Kněžnou: Opíraje se o výpisky, jež z knih měšťanských a soudních učinil PhDr. Tomáš Kouřil gymn. profesor, a užívaje městského archivu, musea a jiných českých pramenů sepsal Antonín Svoboda ředitel měšťanského školy, Tiskem a nákladem Karla Rathouského v Rychnově n. Kn., 1924. 16. Král, Pavel: Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku, Historický ústav Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice, 2004. 17. Mašek, Petr: Modrá krev: Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, Mladá fronta, Praha, 2010. 18. Pavel, Jakub; Krám, Josef; Borůvka, Vlastimil: Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat, ONYX, Praha, 2000. 19. Petráš, Oldřich: Rychnov nad Kněžnou, Krajský dům osvěty, Hradec Králové, 1958. 86
20. Pouzar, Vladimír (ed.): Almanach českých šlechtických rodů, Nakladatelství Martin, Praha, 2003. 21. Rameš, Václav: „Proměny schwarzenberského panství v Čechách“ in: Bezecný, Zdeněk; Gaži Martin; Putna, Martin C.; Baldová, Marie: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, Národní památkový ústav, ústřední odborné pracoviště v Českých Budějovicích, České Budějovice, 2008, s. 25-36. 22. Reml, L.; Líbal, D.; Horyna, M.: Státní zámek Rychnov nad Kněžnou: Stavebněhistorický průzkum II. svazek, Praha, Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, 1980. 23. Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, Praha, 1871. 24. Sklenář, Karel: Obraz vlasti: Příběh národního muzea, Paseka, Praha, 2001. 25. Trajner, Johann: Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis, České Budějovice, 1862. 26. von Wurzbach, Constant: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche seit 1750 in den österreichischen Kronländern geboren wurden oder darin gelebt und gewirkt haben, Zwölfter Teil (Klárel-Korzistka), Druck und Verlag der k. k. Hof-und Staatsdruckerei, Wien, 1864. 27. Zrůbek, Rudolf: Domus sancte: Průvodce historií církevních staveb v Rychnově nad Kněžnou, MěÚ Rychnov nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou, 1993.
87
SEZNAM VYOBRAZENÍ Obr. 1
Alianční znak Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat a Růženy Kinské z Vchynic a Tetova na vstupním portálu rodové hrobky Kolovratů v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou, s. 45.
Obr. 2
Sarkofág Johanny Magdaleny Hrzánové z Harasova, sarkofág Marie Markéty Slavatové z Chlumu a Košumberka. V horní části rakve z druhé poloviny devadesátých let 20. století, s. 49.
Obr. 3
Sarkofág Růženy Kinské z Vchynic a Tetova, s. 53.
Obr. 4
Sarkofág Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat po podložení prknem, s. 55.
Obr. 5
Rakev Vincence Libštejnského z Kolovrat, sarkofág Jana Nepomuka Krakovského z Kolovrat, sarkofágy Ludmily Sabiny Libštejnské z Kolovrat a Františka Karla III. Libštejnského z Kolovrat, s. 57.
Obr. 6
Vzadu rakev Zdenka Kolovrata-Krakovského, v popředí Theodora KolovrataKrakovského, s. 59.
Obr. 7
Rakev Zdenka Kolovrata-Krakovského v pozadí, v popředí rakev jeho otce Theodora Kolovrata-Krakovského, s. 61.
Obr. 8
Rakev Zdeňka Kolovrata-Krakovského, Františka Antonína KolovrataKrakovského a Olga Khevenhüller-Metsch, s. 65.
Obr. 9
Rakev Kryštofa Jaroslava Kolovrata-Krakovského a urna Marie Jany Laxové, s. 66.
Obr. 10
Neidentifikované rakve - zleva zřejmě Jan Kolovrat-Krakovský, Egon Kolovrata-Krakovský a Othmar Kolovrat-Krakovský, s. 67.
Obr. 11
Nápisová tabulka na polosloupu třetího oddílu, s. 74.
Obr. 12
Renesanční sarkofág Vincence Zukkoniho z Beneveli a pozůstatky původně uložené v rozpadlé rakvi, s. 76.
88
SEZNAM PŘÍLOH Příloha A
Půdorys rodové hrobky Kolovratů v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou (vlastník Správa Kolowratského zámku Rychnov nad Kněžnou)
Příloha B
Rodokmen Kolovratů – čtyři části (autor Constant von Wurzbach, 1864)
Příloha C
„Úmrtí“, in: Posel z Podhoří VII, 1892, č. 21, s. 1 – 2.
89
PŘÍLOHA A
Půdorys rodové hrobky pod kostelem Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou (vlastník Správa Kolowratského zámku Rychnov nad Kněžnou 23. září 2010)
PŘÍLOHA B
Rodokmen Kolovratů – první část (autor Constant von Wurzbach, 1864)
Rodokmen Kolovratů – druhá část (autor Constant von Wurzbach, 1864)
Rodokmen Kolovratů – třetí část (autor Constant von Wurzbach, 1864)
Rodokmen Kolovratů – čtvrtá část (autor Constant von Wurzbach, 1864)
PŘÍLOHA C
Obr. 18 Posel z Podhoří VII, 1892, č. 21, s. 1 (SOkA Rychnov nad Kněžnou)
Obr. 19 Posel z Podhoří VII, 1892, č. 21, s. 2 (SOkA Rychnov nad Kněžnou)
