Z POHÁDKY DO POHÁDKY PROJEKT ŽÁKŮ ZŠP A ZŠS KRÁLÍKY
Realizován v rámci projektu Škola plná života II, reg. č. CZ.1.07/1.2.29/01.0002
Od února do března 2013 žila naše škola pohádkami. Žáci byli rozděleni do týmů, kde pod vedením svých učitelů vybrali—upravili— vymysleli pohádku, učili se text, vytvořili si kulisy, kostýmy, učili se hrát role. A trénovali, trénovali. Všechny pohádky měly jeden znak společný—kritizovaly ošklivé lidské vlastnosti. K slavnostní premiéře došlo 5. 3. Herecké výkony ocenili nejen všichni spolužáci, učitelé, ale také diváci—rodiče, babičky, přátelé školy. Vraťme se do pohádkového světa— připomeňme si společně prožité kouzelné pohádkové chvíle.
O KRAKONOŠOVI POSTAVY: Krakonoš: Patrik Rakaš Hajný: Zdeněk Knápek Anče: Nikola Martincová Trautenberk: Patrik Dono Vypravěč, režisér: Leona Šponarová
Kuba: Milan Zika
Vypravěč
„Zas tu byl podzim a s ním plno práce. Krakonoš se od rána do večera nezastavil. Poklidit zahrádku, záhonky přikrýt chvojím, uhrabat cestičky. To však nestačilo. Musel také myslet na zvířátka v lese a přichystat jim krmení na celou zimu“.
Hajný
„Musím do lesa na houby, milost pán si přeje maso na houbách.“ Začne chodit po lese a hledat houby. „Ale kde nic, tu nic. Žádná houba. Podívám se teda ke Krakonošovi.“ Jde k lesu. „Jééééé.“ Zůstane stát, jako když zamrzne „Krakonoš už má nachystáno, to on určitě spustí zimu dřív a my nemáme v krmelcích.“
Vypravěč
„A hajný honem peláší domů.“
Kuba
„Kam tak spěcháte?“
Hajný
„Anče, Kubo, honem mi pomozte, než se vrátí milost pán, odvezeme zvířátkům do lesa krmení na zimu!“ Všichni začnou nakládat seno. Když mají nachystáno, jdou, ale narazí do Trautenberka.
Trauatenberk
„Stááát!“ Zařval Trautenberk. Kuba se lekl, že spadnul i se senem na Trautenberka. „Zlodějííí, pomóc! Kubo, hajnej, sřílet!“ křičel.
Anče
„Mankote…. To bude mela. Kubo, hajnej, dělejte něco!“ Kuba, hajný pomáhají Trautenberkovi vstát.
Trautenberk
„Kam jdete s mým senem?“
Anče
„Zvířátkům do lesa, vždyť Krakonoš už má všechno nachystáno.“
Trautenberk
„Já vám dám moje seno, obilí… Nic… Kubo vysypat!“
Anče
„Milostpane,“ křičí Anče, „a co ta ubohá zvířátka?!“
Trautenberk
„Anče, ty běž do kuchyně!“ Anče odchází do kuchyně. „Kubo, hajnej, honem, jdeme ke Krakonošovi. Ten má dost“. Odchází.
Vypravěč
„A tak šli do Krakonošova revíru, kde začali krást krmení. V tom Kuba vidí Krakonošovu sojku a je rád, že to poletí říct Krakonošovi a ten tady bude coby dup. A dá Trautenberkovi co proto.“
Sojka
„Pí, pí, pí, pí, píp, píp“ a letí ke Krakonošovi a pípá mu do ucha.
Krakonoš
„Cože? Říkáš, že nám tam kradou krmení…. Však já tomu Trautenberkovi ukážu! Sníh a vítr na tebe Trautenberku!“ Mávne svou holí nad lesy.
O KRAKONOŠOVI Hajný
„Milostpane, něco se žene.“
Kuba
„Bude fujavice.“
Trautenberk
„To nic není, rychle nakládejte!“ Všichni tři se začnou točit ve větru – Trautenberk zůstane u krmelce, hajný a Kuba se točí zpátky až k domu.
Krakonoš
Přijde za Trautenberkem a povídá: „Tak tobě se zachtělo krást? Chudáčkům zvířátkům… Kdepak, všechno krmení hezky zpátky.“ Mávne hůlkou.
Anče
„A kde je milostpán?“
Hajný
„Asi u krmelce.“
Krakonoš
Přijde k chalupě a povídá Kubovi, hajnému a Anče: „Abych nezapomněl, tady máte každý zlaťák.“ Podává jim do ruky zlaťáky. Jeden dává taky Ančeti.
Anče
„A za co mně pane Krakonoši? Vždyť já si ho nezasloužím?“
Krakonoš
„I zasloužíš, Aničko, ono dobrý slovo je i zlatem k nezaplacení. A teď si jdu vyřídit s Trautenberkem účty.“ Pohrozí holí a odchází za Trautenberkem, který sedí zasněžený v lese u krmelce.
Trautenberk
„Krakonoši, sousede, pomoc, vždyť já už jsem napůl zmrzlý,“ fňuká Trautenberk..
Krakonoš
„Měl bych tě nechat zmrznout docela! To se nestydíš okrádat zvířátka?“
Trautenberk
„Všecko vrátím.“
Krakonoš
„Zítra naplníš krmelce a krmítka ve svém revíru, přijdu se podívat.“
Trautenberk
„Slibuji Krakonoši.“
Krakonoš
„A teď ještě za trest proházíš zvířátkům ke krmelci cestičku.“
Trautenberk
„Všechno udělám, Krakonoši.“ Je celý ustrašený.
Vypravěč
„A Trautenberk házel, funěl a potil se, neměl komu poroučet, komu nadávat. Když přišel domů, padl do postele a usnul bez jídla. Aspoň nepřekážel, když Anče, Kuba a hajný chystali zvířátkům zásoby, aby se měla tak dobře, jako u Krakonoše.“
Krakonoš
„Inu, krást se nevyplácí. Zlo musí být vždy potrestáno. A dobro odměněno“. Kdo je lakomý, má pořád málo, je věčně nespokojený, zůstane na konec smutný, sám, bez přátel a kamarádů.“
POUČENÍ:
O KRAKONOŠOVI
Patrik Dono
Zdeněk Knápek
Milan Zika
Patrik Rakaš Nikola Martincová
O KRAKONOŠOVI
KARKULKA JINAK Vypravěč: Kateřina Melicharová Karkulka: Monika Chaloupecká Babička: Šimon Bogol, Adéla Sršňová
Maminka: Adéla Sršňová Myslivec: Zdeněk Macek Režisér: Jana Juránková
Vlk: Michal Sršeň
VYPRAVĚČ:
Myslíte si, že uvidíte pohádku o princezně a princi?? Tak to se mýlíte, čeká vás trochu nově zrekonstruovaná pohádka o Červené Karkulce. Na samotě u lesa stála chaloupka. V chaloupce bydlela maminka se svojí dcerou. Ta se jmenovala Červená karkulka, protože měla ráda červenou barvu. Jednoho dne volala maminka babičce, přála jí k svátku a řekla jí: Na scénu přichází maminka s telefonem u ucha.
Maminka:
Karkulka se za tebou brzy staví a přinese ti bábovku a víno. Karkulko, pojď ke mně. Na scénu přichází pomalu Karkulka.
Karkulka:
Nemůžu, jsem na fejsu.
Maminka:
Neodmlouvej a pojď ke mně. Slíbila jsem babičce, že k ní přijdeš s dárky k svátku.
Karkulka:
Mami, už jdu, namaluju se, fejs si přesměruju na mobil a jdu. Maminka dává postupně do košíku dárky a dává ho Karkulce do ruky
VYPRAVĚČ:
Karkulka šla a v lese z ničeho nic potkala vlka. Vlk musel chvilku počkat, než karkulka dokončí všechny hovory. Potom se s ní dal do řeči.
Vlk:
Kampak jdeš, Karkulko?
Karkulka:
Musím za babičkou, nesu jí dárky v svátku.
Vlk:
A kde bydlí tvoje babička?
Karkulka:
V lese u pramene.
Vlk:
A kde máš květiny?
Karkulka:
No na ty jsem úplně zapomněla.
Vlk:
Támhle na louce rostou. Vlk posílá Karkulku na louku a sám jde do chaloupky k babičce. Při rozhovoru odsune myslivec kulisu lesa a odhalí postel s babičkou.
VYPRAVĚČ:
Karkulka běžela na louku pro květiny. Vlk nelenil a rychle utíkal k babičce. Vlk zaklepal a počkal, až ho babička pozve dál.
Babička:
Dále.
Vlk:
Dobrý den babičko, Kde mám tu svačinu?
Babička:
A jakou svačinu?
VYPRAVĚČ:
Vlk se nasvačil a vlezl si místo babičky do postele. Čekal na karkulku, která za chvíli dorazila. Karkulka zaklepala a šla dál. Podívala se na babičku a říká:
Karkulka:
Ahoj babičko, copak se děje že ještě ležíš v posteli?
Vlk:
Nějak jsem se přecpala, měla jsem nějakou větší svačinu.
KARKULKA JINAK Karkulka:
No, tak babičko, to si asi nedáš tu naší vynikající bábovku, co jsme pekly s maminkou?
Vlk:
Ale ráda si ji dám, pojď ke mně blíž, abych ji lépe viděla
VYPRAVĚČ:
Karkulka přistoupila k babičce a říká:
Karkulka:
Babičko, proč máš tak velké oči?
Vlk:
To abych tě lépe viděla.
Karkulka:
A babičko, proč máš tak velké uši?
Vlk:
Abych tě lépe slyšela.
Karkulka:
A proč máš tak velkou pusu?
Vlk:
Abych tě mohl sníst.
VYPRAVĚČ:
A vlk poobědval. Pochutnal si i na Karkulce. Po dobrém jídle následoval odpočinek. Vlk spal, a když sel kolem myslivec, uslyšel z chaloupky hrozné chrápání. Říkal si:
Myslivec:
Co se to s tou babičkou stalo?
VYPRAVĚČ:
Myslivec se podíval oknem do chaloupky a uviděl vlka v posteli. Rozhodl se, že babičku vysvobodí. Udělal vlkovi do břicha díru a z ní vyskočila Karkulka a babička. Babička byla ráda, že je opět volná. Karkulce to ani nevadilo, v břiše u vlka si vyřídila spoustu telefonátů. Myslivec s babičkou a Karkulkou zašili vlkovi do břicha kameny a schovali se. Vlk se probudil a měl velkou žízeň.
Vlk:
Co se to se mnou děje, ty holky mě v břiše nějak tlačí. Musím se jít napít. Vlk šel ke studni, naklonil se a přepadne přes okraj, zůstane skloněný, dokud vypravěč řekne slova napravit se.
VYPRAVĚČ:
Myslíte si, že vlk se utopí ve studni a tím pohádka skončí?............ to se mýlíte. Utopit by pro vlka nebyl žádný trest. Náš trest je zcela výjimečný, a to proto, že vlk má spoustu času si uvědomit, co dělal špatně a napravit se. Vlk vstane ze studny a kroutí hlavou a přemýšlí. Vlk musel myslivci za trest každý den čistit boty. Myslivec podá vlkovi boty a kartáč, vlk pucuje boty a odloží je k posteli. Babičce nosil nákupy z obchodu. Babička podá vlkovi dvě velké nákupní tašky a vlk je musí odnést na druhou stranu jeviště. Mamince každý den umýval nádobí. Maminka podá vlkovi talíř a utěrku, vlk musí nádobí utřít a odložit na druhou stranu jeviště. A naší milované Karkulce hlídal děti. Karkulka přiváží kočárek s panenkou a vlk ho musí vozit. Některý trest je horší než smrt. Vlk sedí uprostřed jeviště a drží si hlavu v tlapách.
POUČENÍ:
Každý se může napravit. (Některý trest je horší než smrt)
KARKULKA JINAK
Monika Chaloupecká
Zdeněk Macek
Šimon Joshua Bogol Kateřina Melicharová
Michal Sršeň
Adéla Sršňová
KARKULKA JINAK
SUŠENKOVÁ CHALOUPKA Vypravěč: Tereza Augustová Jeníček: Patrik Novotný Babička: Žaneta Holubcová
Maminka: Sára Pokójová Tatínek: Vendula Pšondrová Mařenka: Kateřina Melicharová Režiséři: Vendula Pšondrová, Antonín Uhlíř
Vypravěč:
Maminka s tatínkem mají dvě děti, Jeníčka a Mařenku. Děti jsou neposlušné, drzé, neslušné, moderní puberťáci. Obě děti budou vyslány za babičkou, která slaví narozeniny. Maminka jim připraví košík, kde mají bonboniéru, kofolu, ovoce pro babičku. Mají tam také chleba s máslem, který jim maminka zabalila na cestu.
Tatínek:
Moje milé děti, půjdete za babičkou a popřejete jí k narozeninám. Chovejte se slušně! (tatínek poučuje děti)
Maminka:
Předáte jí košík s dárky, přespíte tam a zítra se vrátíte. Pozdravujte ji od nás. (maminka předává dětem košík s dárky)
Jeníček:
A musíme za babkou jít? Mně se dneska vůbec nechce.
Mařenka:
Taky bych raději byla doma, nechápu, proč za ní nemůžete jít sami. (neochotně si bere od rodičů košík)
Vypravěč:
Děti se vydají lesní cestou babičce, chovají se v lese neslušně (kopou do rostlin, hází odpadky…) a při tom zabloudí. Protože je už večer, tak Jeníček vytáhne mobil a pomocí GPS se dostanou k chalupě babičky. (děti jdou po cestě, kopou do stromků, odhazují odpadky, poslouchají v lese hlasitou hudbu)
Jeníček:
Radši jsem mohl hrát hry na počítači a místo toho teď jdu lesem za babkou.
Mařenka:
Já jsem mohla jít radši na diskotéku. Podívám se aspoň, co nám matka dala do košíku, babka nic nepozná, když to sníme a vypijeme. (Děti snědí čokoládu, kterou měly pro babičku a obal vyhodí do lesa)
Vypravěč :
Jeníček s Mářou snědli a vypili všechny dobroty, které nesli babičce k narozeninám a nechali jí jen chleba s máslem, který měli mít pro sebe na cestu. Bohužel se neumí v lese chovat, po cestě zabloudí. Díky navigaci se nakonec objeví u babiččiny chaloupky, která je celá ze sušenek. To ještě netuší, že ty sušenky jsou zázračné.
Jeníček:
Co to zase ta babka vymyslela, že si tu chalupu takhle vyzdobila sušenkama… to je trapný!
Mařenka:
Ona je celá trapná a navíc ještě stará….. (Děti si ulouply několik sušenek a snědly je)
Vypravěč:
Dětem to nedalo a několik sušenek oloupaly a probudily babičku.
Babička:
Jéé, moji miláčkové se konečně za mnou přišli podívat, už jsem se na Vás tak těšila. Vy jste hodní, že jste mi donesli košík s dárkem. Pojďte dál, pohostím Vás. (Babička se vřele vítá s dětmi, ty se však od ní odstrkují. Vezme si od nich košík s dárkem, vytáhne chleba, který jí v něm zbyl a přesto z něj má radost.)
SUŠENKOVÁ CHALOUPKA Jeníček a Mařenka – druhý den ráno:
Co to máme na hlavě? A co to oblečení? Jsme úplně jiní, než když jsme šli večer spát! (Probudí se, dívají se do zrcadla a zhrozí se, jak vypadají. Jsou vzorně učesané, pěkně oblečené a k sobě se chovají mnohem lépe.)
Mařenka:
Pojď Jeníčku, podíváme se, s čím babička potřebuje pomoc! (Děti pozdraví babičku, která jim udělá snídani, poděkují a umyjí nádobí. Jsou k ní poslušné a jenom babička se tajně usmívá, protože ví, že za to mohou zázračné sušenky.)
Vypravěč:
Je zřejmé, že se přes noc stala změna, jediná babička ví, proč ta změna k lepšímu nastala. Díky kouzelným sušenkám se děti začaly chovat tak, jak by měly. Slušně a vychovaně.
Jeníček:
Babičko, moc ti za všechno děkujeme, těšíme se, až zase přijdeme.
Mařenka:
Kdybys potřebovala s něčím pomoci, zavolej nám, rádi Ti pomůžeme! (Děti se vřele rozloučí s babičkou, obejmou ji a vydávají se na cestu domů lesem)
Vypravěč:
Děti se poslušně vydaly zpátky domů po cestě, po které šly včera. Napravují všechno, co způsobily za škodu. Třídí odpadky, spravují lavičku.
Mařenka:
Jeníčku, musíme všechny tyhle odpadky správně roztřídit, ve škole nás to učili! Sice tu nemají v lese nádoby na plasty a papír, ale vezmeme to domů a tam to roztřídíme! (všechno sbírá a dává do košíku)
Vypravěč:
Děti se dostaly v pořádku domů a rodiče jsou překvapení, jaká změna se s nimi přes noc stala. Nevěří vlastním očím, jak se k sobě i k nim chovají. Takhle hodné je už ani neznají.
Jeníček:
Ahoj maminko a tatínku, tak jsme zpátky doma. Nepotřebujete s něčím pomoci?
Vypravěč:
Děti se opravdu po sušenkách chovaly jinak. Byly poslušné doma i ve škole, pomáhaly starším. Rodiče byli rádi, že se jim vrátily hodnější děti, ale jenom babička věděla, jak k tomu došlo. Byly to ty zázračné sušenky. Co myslíte, jsou tady mezi vámi taky nějaké děti, které bývají občas drzé, odmlouvají a jsou sprosté hlavně ke starším? (Kdo se z diváků přihlásí, tak dostane zázračnou sušenku z chaloupky)
POUČENÍ:
Buď uctivý ke starším osobám—cti je, pomáhej jim. Bohužel - zázračné sušenky, které by ti v tom pomohly, neexistují…
SUŠENKOVÁ CHALOUPKA
Žaneta Holubcová
Patrik Novotný
Tereza Augustová
Sára Pokójová
SUŠENKOVÁ CHALOUPKA
O VELIKÉ DÝNI Sluníčko: Alička Prausová Prasátko Chrochtátko: Péťa Pacek Mraveneček: Dominik Bartoň Režiséři: Věra Krsková, Renata Davidová
Květinářka Květuška: Lucka Rybárová Prasátko Pepík: Jára Brůna Míšodýně: Míša Čermák
Mraveneček:
Teď se hezky posaďte a poslouchejte naši pohádku. V jednom zahradnictví, na kraji města bydlela zahradnice Květuška, která se vzorně starala o svoje kytičky. (Květuška se prochází s košíkem) Konečně bylo jaro a Květuška zasadila neznámé semínko. (Květuška zasadí do země semínko) Sluníčko krásně svítilo a Květuška svoje semínko vzorně zalévala. (Sluníčko se prochází kolem semínka a Květuška má v ruce konvičku a dělá, že zalévá) Semínko rostlo a rostlo ….(vyměnit za dýni) Ale najednou co to? (Dýni vyměnit za Míšu) Místo kytičky vyrostla dýně – druh MÍŠODÝNĚ. Ale co s ní? (Květuška se snaží Míšu s vozíkem odtáhnout) Květuška chtěla Míšodýni odtáhnout domů, ale…… táhla, táhla, ale Míšodýni neodtáhla. Zavolala na dvoreček, kde si hrála prasátka.
Květuška:
Prasátko Pepíku, pojď mi prosím pomoci.
Mraveneček:
Pepík si stoupl za Květušku, Květuška za Míšodýni – táhli, potahovali, ale Míšodýni neodtáhli. Zavolali na pomoc prasátko Chrochtátko.
Prasátko Pepík:
Prasátko Chrochtátko, pojď nám prosím pomoci.
Mraveneček:
Chrochtátko za Pepíka, Pepík za Květušku, Květuška za Míšodýni - táhli potahovali, ale Míšodýni nevytáhli. (V šichni se snaží za sebou táhnout) Ale co to….. oni ještě tuto dýni nevytáhli – asi značková odrůda. V tom případě musím nastoupit já, MRAVENEČEK, a sám od sebe jim samozřejmě pomůžu. Víte proč? Protože si máme navzájem všichni pomáhat.
Vypravěč, všichni:
Takže jak to bylo dál? – A teď všichni (zapojit i obecenstvo) Mraveneček za prasátko Chrochtátko, prasátko Chrochtátko za prasátko Pepíka, Pepík za Květušku, Květuška za Míšodýni – táhli, potahovali a Míšodýni odtáhli. Na závěr společná písnička – Když si všichni pomáháme, ve škole se lépe máme….
POUČENÍ:
Když si pomůžeme, všechno dokážeme.
O VELIKÉ DÝNI
Dominik Bartoň
Péťa Pacek Lucka Rybárová
Jára Brůna
O VELIKÉ DÝNI
O VLKU A BERÁNKOVI Vypravěč: Adam Nejedlý Režisér: Petr Čuma
Beránek: Dušan Tejkl
Vlk: Sabina Ruszó
VYPRAVĚČ
Scéna: Postavy jsou schované za kulisami. Vyčkávají na signál. Na scéně se objevuje beránek. Pomalu a rozvážně se blíží k tůni. Beránek pije. (nahrávka vypravěč.). Byl horký letní den. Beránek dostal v horku žízeň a zaběhl si k tůni. Co čert nechtěl, bloudil okolo vlk a hledal něco k snědku. Aby však svůj čin ospravedlnil, spustil na beránka.
VLK
Na scéně se objevuje vlk. Kdo Ti dovolil pít čistou vodu z mé tůně? Tvá hnusná tlama rozvířila jíl a já Tě za to teďka potrestám.
BERÁNEK
Postavy se k sobě natočí, aby byly dobře vidět směrem z publika. Beránek plačtivě spustí. Odpusťte, Vaše Vlčí Veličenstvo. Dovolil jsem si pít, ale tůni nezvířit. Váš pramen není zkalen.
VLK
Vlk velice rozezleně Pak já jsme tedy lhář? Nemluvím snad pravdu? Jsi stejně drzí jako předloni.
BERÁNEK
Beránek opakovaně plačtivě Mně ještě není rok.
VLK
Vlk opakovaně velice důrazně. Pak to byl tvůj bratr.
BERÁNEK
Beránek opakovaně plačtivě Já nemám bratra ani sestru.
VLK
Vlk hrubě, vítězoslavně. Pak to byl snad někdo druhý z rodiny. Nemají nic na práci, ti vaši psi a pasáci, než honit mě, že strachy nedýchám. Teď mi za všechny zaplatíš.
VYPRAVĚČ
Vlk chytne rukou beránka za krk a pozpátku jej táhne od tůně směrem do křoví. Beránek naříká. Na závěr poučení (nahrávka vypravěč). A jaké z toho všeho plyne ponaučení? Kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde!
POUČENÍ:
„Kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde!“
O VLKU A BERÁNKOVI
O VRÁNĚ A LIŠCE Vypravěč: Sabina Ruszó Režisér: Petr Čuma
Vrána: Jára Linhart
Liška: Kája Novotný
Scéna: Postavy jsou schované za k ulisam i. V yčk ávají na signál. Na scéně se objevuje vrána „poletuje“ okolo tůně. (nahrávka vypravěč) Vrána „odlétá“ směrem za kulisy a „usedá“ na strom (židlička za kulisou. (nahrávka vypravěč) Na scéně se objevuje liška. Slídí okolo tůně. (nahrávka vypravěč). Čenichá a hledá směr odkud se line vůně sýra. (nahrávka vypravěč). Liška se plíží pod strom s vránou. Usedá bokem k publiku. VYPRAVĚČ Poštěstilo se jedou vráně objevit někde sýra kus. Usadila se na haluz a chystala se na snídani. Znenadání vyšla z lesa liška ve stopách jeleních. Pronikavá vůně sýra ji praštila hned přes čenich. Už po špičkách se plíží, vrtí ocasem, k vráně vzhůru vzhlíží a do přízně se vtírá. LIŠKA
Jak si krásná! Jaká máš pírka lesklá, hebká! Ten zobák a ta postava! Krk dám za to, že musíš mít v hrdle zlato. Se svou krásnou čarovnou, můžeš být ptačí královnou. Zazpívej! Buď tak laskavá.
VYPRAVĚČ
(nahrávka vypravěč). Vrána upouští kus sýr. Liška hbitě přiskočí a se sýrem mizí v křoví. Na závěr poučení (nahrávka vypravěč). A jaké z toho všeho plyne ponaučení? Svět a lidé chtějí být klamáni. Falešná lichotka v srdci zahřeje a člověka hravě ošálí.
POUČENÍ:
„Falešná lichotka v srdci zahřeje a člověka hravě ošálí!“
O VRÁNĚ A LIŠCE
OŠKLIVÉ KÁČE A ŠREK Vypravěč: Eliška Gajdošíková Káče: Lukáš Postl Buldok: Dan Orešanský (Sabina Ruszó) Babička: Jana Macková
Lišák: Vojta Ruszó Šrek: Eliška Villímová Režisér: Iva Nesvadbová
Vypravěčka:
Dvorek – domek, před domkem domácí zvířata, kaluž. Na jedné farmě se mamince kačeně narodilo hrozně škaredé káče. Káče neměl nikdo rád, každý se mu posmíval a ubližoval mu. Nejvíce mu ubližoval buldok a lišák.
Lišák:
Ty jsi tak hnusný a škaredý, že se na tebe nemůžu dívat. Buldoku, vidíš ho?
Buldok:
Nevidím, protože se bojím otevřít oči, abych toho ošklivce neviděl.
Lišák:
Hele, káče, už ses dnes umylo? Mělo jsi v ruce hřeben?
Káče:
Ve vodě jsem pořád, jsem čisté. Ráno jsem se učesal i vyčistil zobák.
Buldok:
No, není to vidět. Trošku ti pomůžeme. Lišáku, chyť ho. Támhle je kaluž, trošku ho vykoupeme.
Vypravěčka:
A káčátko vzali a vymáchali ho v té nejšpinavější kaluži.
Lišák:
No, teď jsi teprve krásné, hezčí, než ve skutečnosti. Co s tebou dál provedeme?
Buldok:
No, mohli bychom…
Vypravěčka:
Domek Shreka, židle. Na další ponižování už káče nečekalo. Vzalo nohy na ramena a utíkalo pryč z farmy. Utíkalo, až zabloudilo ke Šrekovi do bažiny. Šrek seděl na svém křesle a pojídal své oblíbené jídlo – hadí ocásky a žabí oční bulvy. Najednou uslyšel dupot a křik. Vylezl ven ze svého brlohu.
Káče:
Pomoc! Pomoc! Nechte mě být. Mami!
Šrek:
Koho to sem čerti nesou? Au! Moje břicho! Tys mi vrazil do břicha! Kdo jsi a proč tak vřeštíš?
Káče:
Jsem ošklivé káče a utíkám z farmy, kde mi všichni ubližují. Nikdo mne nemá rád. Honí mne lišák a buldok. Pomůžeš mi?
Šrek:
Já také nejsem žádný krasavec. A taky mne nikdo nemá rád. Máme hodně společného. To víš, že ti pomůžu. Zůstaň u mne, ve dvou to zvládneme a třeba zažijeme i nějaké dobrodružství.
Vypravěčka:
Les, jáma, židle = strom Mezitím se lišák s buldokem vydali hledat káče. Došli až do hlubokého lesa.
Lišák:
Kde jen to káče může být? Hele, stopa! Musíme ho najít a dokončit to, co jsme začali.
Buldok:
Máš pravdu. To mu jen tak neprojde. A hele, kde to jsme? (rozhlíží se) Uááááá! Pomoc!!! (vyskočí na židli – strom a klepe nohou)
Lišák:
Buldoku, kde jsi? Kam jsi zmizel?
Buldok:
Tady nahoře. Pomoz mi. Něco mne drží za nohu.
OŠKLIVÉ KÁČE A ŠREK Lišák, buldok:
Lišák skákal a najednou se propadl do propasti. Ani jeden si nedovedl pomoci. Lesem šel Šrek s káčetem a něco zaslechli: Pomoc! Pomoc!
Šrek:
Á, kohopak to tady máme? Lišáka!
Káče:
A kohopak to máme nahoře? Buldoka!
Lišák, buldok:
Prosíme, pomozte nám. Máme velký strach a hlad a žízeň.
Káče:
Proč bych vám mělo pomáhat? Moc jste mi ublížili. Tento trest jste si zasloužili.
Lišák:
Omlouváme se ti. Už to neuděláme. Hlavně nám, prosím, pomozte.
Šrek:
No, káče, mohli bychom jim pomoci, ale pod jednou podmínkou.
Káče:
Jakou?
Šrek:
Buldoku, lišáku, vysvobodíme vás tehdy, když vykonáte dobrý skutek.
Buldok, lišák.
A jaký dobrý skutek máme vykonat?
Šrek
Děti, poraďte, jaký skutek mají vykonat, aby odčinili zlo, které napáchali?
Šrek: Vypravěčka:
Dobře, buldoku a lišáku, uděláte … (omluvíte se káčeti, podáte mu ruku na usmířenou…) A tak byl buldok s lišákem snad napraven. Šrek s káčátkem šli dál za novým dobrodružstvím. Na cestě potkali babičku, jak nese těžký náklad. Dobrý den, babičko. Chcete pomoci?
Vypravěčka:
Šrek: Babička: Šrek: Káče: Babička:
No to byste byli moc hodní. Já už nemůžu popadnout dech, nohy se mi podlamují, záda se mi rozpadají. Teda babičko, vy máte opravdu těžký náklad. Co se to děje? Uááááááááá! Uáááááá! Káče i Šrek se začnou točit, skřítci přidrží plentu a oni se za plentou převléknou. Pak si lehnou a skřítci je plentou přikryjí. Oba spí. V životě jste si toho vytrpěli už dost. Srdíčko máte dobré. Zasloužíte si odměnu. A začala čarovat…
Vypravěčka: Šrek:
Šrek a káče se probouzejí ze spánku. (mnou si oči) Lekne se. Jé, kdo jsi? Neviděl jsi mého kamaráda káče?
Káče:
Nevěřícně zírá. No, to jsem já. Ale krásná dámo, já vás neznám. Kdo jste? Neviděla jste mého kamaráda Šreka?
Šrek. Babička:
No to jsem já. Ale ty jsi krásná labuť. Co se nám to stalo? (prohlížejí se, jsou na sebe pyšní) Káče, Šreku, jste to opravdu vy. Vaše dobré srdce odpovídá teď tomu, jak vypadáte. Z káčete se stala nádherná labuť a ze Šreka nejkrásnější dívka světa. Přeji vám v životě štěstí a zůstaňte tak dobří, jako jste byli dosud.
POUČENÍ:
O tom, jaký člověk je, nerozhoduje to, zda je krásný, ale to, zda dokáže pomoci druhým, je skromný, přátelský. Nikdy neubližuj slabším. Jsi-li v nesnázích, vyhledej pomoc.
Eliška Gajdošíková
Dan Orešanský
Jana Macková
Vojta Ruszó
Eliška Villímová
Lukáš Postl
