Breve et irreparabile tempus omnibus est vitae (Krátký a nenávratný je pro všechny života čas) Vergilius
Z Broumovska do Podkrkonoší 25.1.2012 z Nového Města nad Metují do Červeného Kostelce Už je to delší doba, co mě někteří vyčítali, že stále cestuji do zahraničí a zda znám svou domovinu, přestože jsem např. obešel pěšky celou republiku (2122 km v roce 2003 – 2004). Doma se většinou toulám na konci roku nebo na jeho začátku; je to má „universita třetího věku“, kde posluchárnou mi je příroda a já doháním své zanedbané vzdělání v zeměpise, dějepise, v historii, a navíc mne to moc baví. Tolik na vysvětlenou a odpověď na dotazy, proč raději „nehobluji“ některý kopec na sjezdovkách, což je pro většinu z vás přitažlivější, a toulám se po české krajině, trochu více na horách než ve městech. Teprve v úterý 24.1. jsem letos poprvé nasadil běžky a prošel se ve stopě v polských Jakuszycích. Ve čtvrtek jsem se vydal se sněžnicemi v batohu do Nového Města nad Metují vlakem. Ráno odjezd z Jičína v 5.33 hod. přes Hradec Králové a Týniště nad Orlicí do Nového Města, kde jsem vystoupil z téměř prázdného vlaku v 8.18 hodin. Za 95 km jsem zaplatil zlevněné jízdné 48 Kč.
1
Nové Město nad Metují (332) ČD – náměstí 1.5 km – Peklo 7.5 km – Dobrošov (580) 9 km – Jiráskova chata 10 km – Náchod (346) 14.5 km – Babí (420) 16.5 km – Pavlišov (493) 19 km – Studénky (475) 21.5 km – Hronov (364) 24 km – směr Červený Kostelec 28 km – stopem Červený Kostelec 5 km - Červený Kostelec, ČD 30 km Pěšky jsem šel po neznačené cestě kolem zachovalé kruhové hradební zdi Zázvorka na náměstí, kde je kašna vytesaná z jednoho kvádru. Je zde děkanský kostel Trojice,
barokní mariánský sloup a sloup Trojice. Na místě bývalého hradu je dnes renesanční
zámek,
zámecká věž Máselnice a zahrada
s mnoha
sochami
v duchu
renesance.
Počasí
mi
přálo, i když bylo velmi chladno; mínus 8°C, ale slunečno a bezvětří. Po červené turistické značce tzv. Jiráskovou stezkou jsem opustil město a klesal k řece Metuji a po umrzlém
sněhu
pokračoval proti proudu 2
podél řeky do osady Peklo. Cesta
lesem
romantická,
byla
velmi
zvláště
když
sluneční paprsky zasvítily na občasné peřeje a já poslouchal šumící řeku. Peklo je výletní místo při soutoku říčky Olešky s Metují
a
restaurace
je
zde
podle
výletní návrhu
architekta Dušana Jurkoviče a další
zajímavé
stavby.
Následoval strmý výstup na Dobrošov lesem a poté po
zasněžené pláni, kde jsem se trochu propadal a hlavně se pořádně zapotil; slunce ale začalo příjemně hřát do zad. Nedaleko je dělostřelecká
tvrz
z roku
1937,
ale
nedokončená. V celém okolí je soustava pevností z let 1936 – 1938. S postupující
výškou
přibývalo
sněhu
a
z Dobrošova k Jiráskově chatě to bylo již na sněžnice. Naštěstí ve vsi mne předběhli mladí chlapci se psy a prošlapali cestu hlubokým sněhem až na turistickou Jiráskovu chatu. Na chatě je zakládací listina se slovy: „Buď požehnána, chato milá, stůj pevně v bouřích všech“. Velmi pěkné ubytování pro dva stojí 520 Kč za noc. 3
Pěkné byly výhledy z okolí chaty. Já však pokračoval dolů do Náchoda, opět lesem po umrzlém sněhu, občas zledovatělém, který hodně klouzal. Kolem pivovaru a nádraží jsem došel po pěší zóně
na
velké
náměstí,
kde
mnoho
památek.
Začal
je jsem
prohlídku pseudorenesanční radnicí; uprostřed náměstí děkanský
je kostel
svatého Vavřince (bohužel zavřený), historická barokní budova historická kašna,
radnice, velká socha
4
sv. Trojice, socha sv. Jana Nepomuckého, sousoší Kalvárie a socha Panny Marie. Na rohu je 46 m vysoká hodinová věž se sochou rytíře. Nad městem ční na skalnatém kopci státní zámek, původně gotický hrad, v jehož příkopu
žijí jsem
medvědi
(tentokrát
k zámku
namrzlých
po
schodech
nevystoupil). Raději jsem se občerstvil v jídelně též na náměstí, kde bylo skoro plně
obsazeno.
Během poledne se obloha na chvilku
zatáhla,
naštěstí
to
ale
netrvalo
dlouho. Po asfaltové
silnici, ale s minimálním provozem, jsem vystoupal zkratkami v serpentinách do obce Babí a ještě dále do obce Pavlišov, odkud se silnice dále neudržuje, resp. pouze pluhuje. Byly odtud překrásné výhledy do krajiny jak na Broumovsko, Stolové hory, Jestřábí hory, 5
Orlické hory a později na podhůří Krkonoš. Míjel jsem
i
mnoho
betonových bunkrů podél
silnice.
Postupně
jsem
se
doklouzal do osady Studénky,
kde jsem potkal první lyžaře,
ale
lyžařské
udržované
stopy
žádné.
Lesem a po loukách jsem pod
seběhl
sloupy
vysokého napětí do města Hronova, kde je rodný domek Aloise Jiráska a vedle 6
v
sadech
jeho
pomník, dílo sochaře Josefa Malejovského. Jen pár metrů odtud je barokní kostel Všech svatých a u něho pozdně renesanční zvonice. Předtím jsem na náměstí
vyfotil
mariánský
sloup
se
sochami sv. Václava, Zikmunda, Prokopa
a Vojtěcha. Ve městě se každoročně
koná
ochotnických souborů Hronov. 7
zvaný
festival
divadelních Jiráskův
Poslední část cesty vedla po silnici, ale s větším provozem, do Červeného Kostelce, kterou jsem zkrátil o 5 kilometrů autostopem, abych stihl rychlík do Hradce Králové. Mladší řidička, která mi okamžitě zastavila, byla z tenisové rodiny a byla smutná, neboť naše Kvitová ráno prohrála své utkání a nepostoupila do finále na tenisovém turnaji v Austrálii. Chtěl jsem jí zlepšit náladu a tak jsem si s ní povídal ještě po zastavení na parkovišti, neboť nikam nepospíchala. Město Červený Kostelec
leží
v podhůří Krkonoš v Kladském pomezí. Moc se
mi
líbil
v historickém centru města červeně zbarvený kostel sv. Jakuba Většího
a
vedle
stojící
mariánský
sloup.
Vzpomněl jsem si, že koncem května již pošesté se budu vracet do stejnojmenného kostela ve španělském Santiagu
di
Compostella k hrobce sv. Jakuba, tentokráte po jiné
poutní
cestě Camino primitivo, znovu pěšky. Naproti kostelu je kupecký dům Augustina Hůlky, kde bydlela Božena Němcová. Nedaleko 8
odtud
na
starém zrušeném
hřbitově je symbolický hrob bláznivé Viktorky.
Šel
jsem
kolem
nového
hřbitova a pěkného moderního divadla směrem na nádraží, které je vzdálené od centra dva kilometry, kolem mnoha
kamenných
soch
svatých.
Pěkně upravená budova, ale překvapil mne i neuvěřitelně krásný
interiér
s pokladnou šokoval.
čekárny
ČD,
skoro
Příjemné
útulné
prostředí, čisto, teplo, květiny, voňavé
WC
samozřejmostí,
automat na teplé nápoje; lepší jsem v Česku ještě neviděl a cestuji mnoho. Bylo mi řečeno, že je to 9
chlouba všech zaměstnanců ČD a všichni o to pečují; kéž by podobný přístup ke všemu kolem nás měli ostatní, neříkám všichni. Nezáleží na systému, ale na lidech, co chtějí, co dělají, ne o čem jen mluví. Přál bych si mít takové nádraží i v Jičíně. Bylo příjemné zde využít volný čas před odjezdem rychlíku k občerstvení, které jsem celý den nesl v batohu. Začal jsem Becherovkou, poté pokračoval čajem s rumem, nechybělo Plzeňské a dobré jídlo; a ve vlaku už jen moučník a Červený tramín. Odjel jsem v 17.11 hod. přes Hradec Králové, kde jsem okamžitě Jičína
přestoupil
a
do
přijel v 19.24 hodin.
Bylo to 97 km a zlevněné jízdné stálo 49 Kč. Carpe diem quam minimum creduls postero (Užívej dne a nedůvěřuj lehkomyslně zítřku)
Latinské přísloví Jako se pokaždé těším na cestu, tak stejně se těším domů, do teplého hnízdečka. Stejně tomu bylo i tentokrát. Všude dobře, doma manželka.
V Jičíně 26. ledna 2012
Ivan
10
PS: dovolím si přiložit jednu z mnoha odpovědí, kterou jsem dostal z chaty Pod Bukovcem 20. 1. 2012 a zároveň opravit správné telefonní číslo na chatu; 777049769. Drahý náš pán Pírko, veľmi ďakujeme za veškerú poštu - máme velkú radosť!Bohužial teraz je málo času - nie je to výhovorka a v tomto prípade neplatí výrok kto nemá čas-nechce :-),ale i tak keď sa dostaneme k počítaču tak si po kúskoch čítáme Vaše písaníčko.Každopádne už sa teším až tu skončí ten blázninec a na jar s flaškou vínka u počítača si budem vychutnávať každý riadok z tých Vašich úžasných denníčkov!Mám na Vás ešte prosbičku - neviem či tieto denníčky máte aj vytisknuté,ale ak áno - rada by som to aj v tejto forme prečítala.Juro mi slúbil že sa mi to pokúsí vytisknúť,ale dodal že kvoli množstve fotografií to bude náročné.Ja nie som s počítačom veľká kamarátka a tak neviem čo je to náročné :-( ,ale možno bude stačiť kúpiť farbu :-) Do leta Vám dám vedieť ako to dopadlo :-) Vaše písaníčko je veľmi záživné,poúčné a múdré!!!Veľmi si Vás vážim za to aký ste človek a s Vašimi výrokmi plne súhlasím!!!Ak by len polovica národa bola ako Vy,tak sme niekde úplne inde!Najhoršie asi je že ľudia si nevedia vážiť ani seba a tak nie je divu ako sa chovajú vzájomne k sebe.Vždy keď sa na niekoho rozčulím že je blb,tak ma Juro usmerní a povie že to nie je blb,ale taký druh :-) Lenže tých iných druhov je strašne veľa a Bohužial títo ľudia závidia i sami sebe (no nie tak ako ste Vy napísal že ste si sám sebe závidel:-) ) Drahý pán Ivan,ak by ste napísal knihu -veľmi rada by som ju kúpila!Tešíme sa na ďalšie stretnutie s Vami,moooooc Vás pozdravujeme Bea a Juro
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2012
11
