Z OBSAHU: s protahovačkou Zlepšení nástavce kotoučové pilky

Z OBSAHU: Rotační sekačka na vysokou trávu Žebřiňák z kolečka Levný bazén Slovenská polica Záhradný nábytok Běžecké vázání Kočík na turistiku Plachetnice ALKA Sedacia súprava Nábytok pre deti Jedálny kút Dělicí stěna Zásobník na platne Automobilová zahrádka jako saně Nasávání teplého vzduchu u Škodovky Měřidlo sbíhavosti Zajištění proti krádeži i zadřenš Viacúčelový stojan k vŕtačke Combi Univerzální dřevoobráběcí stroj s protahovačkou Zlepšení nástavce kotoučové pilky

ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH 1. NA CHATU Rotační sekačka na vysokou trávu 2 Do zahrady: žebřiňák z kolečka . 9 Levný bazén 10 Slovenská polica 13 Záhradný nábytok 16 2. PRO SPORT Běžecké vázáni Kočík vhodný na turistiku Snadno vyrobitelná plachetnice ALKA II Kolieska na sane

20 21 24 32

3. DO BYTU Variabilná sedacia súprava 33 Jednoduchý detský nábytok ... 35 Detská stolička 37 Jedálny kút 39

Dělicí stěna 40 Zásobník na gramofónové platne 43 4. AUTO-MOTO Saně z automobilové zahrádky . Nasávání teplého vzduchu . Vetranie v Trabante Měřidlo sbíhavosti kol Výstražné svietidlo Zajištění proti krádeži i zadřeni 5. STROJE — NÁSTROJE Stojan k vŕtačke II Nadstavec k vŕtačke Combi . . Dřevoobráběcí stroj s protahovačkou Označovací přípravek Zlepšení nástavce kotoučové pilky

46 46 47 48 49 50 51 59 60 61 62

NA CHATU ROTAČNÍ SEKAČKA NA VYSOKOU TRÁVU Ve sbornících USS již byly publikovány návody na zhotovení travních sekaček, ale v obou případech (č. 5/1973 a č. 10/1977) šlo o sekačky na nízkou, parkovou trávu, kterou sekají na drobnou „řezanku". Jejich použití je zaměřeno především na udržování parkových okrasných trávníků. Je však mnoho zahrádkářů, kteří jsou současně chovateli drobného domácího zvířectva (především králíků), a krmivovou základnou je jim právě tráva ze zahrádky, pěkně vzrostlá a po pokosení schopná sušení, tedy žádná drť. Tento požadavek splní sekačka, kterou lze sekat libovolně vysokou trávu a která se po třech letech provozu (šesti sklizních) opravdu osvědčila. Funkcí se velmi podobá rotačním sekačkám, které se nyní v zemědělství často používají. Posečená tráva zůstává ležet v řádcích, podobně jako při ručním sekání. Praktická šíře záběru je asi 45 cm. Velmi dobře se s ní dá sekat i okolo stromů, podle zvýšených okrajů chodníků, podezdívek a pod., protože rozchod kol, na kterých pojíždí, je téměř stejný jako průměr kružnice, kterou opisují nože při sekání. Nože jsou upevněny otočně na čepech a do pracovní polohy je vychyluje

2

pouze odstředivá síla. Toto uložení spolu s malou hmotností nožů zaručuje, že při zasažení nějakého pevného předmětu při sekání (kámen, strom, či obrubník) se nůž sklopí a nedojde k jeho poškození nebo případnému odhození kamene. Vědro upevněné na talíři rotoru odhazuje trávu stranou do řádek a ta nemůže být presekávaná. Za rotorem jsou dva kryty: horní chrání motor před odletující trávou a spodní kryt z tvrdé gumy dosahující až na zem chrání nohy obsluhující osoby. Výšku sekání zajišťuje vodicí kolo, výškově nastavitelné, které je vpředu před rotorem a překlápí se do dvou krajních poloh, ve kterých je zajišťováno tažnou pružinou a dorazem. Dopředná rychlost při sekání je závislá na charakteru terénu. Na rovné ploše, kde není třeba objíždět ovocné stromy apod., se rovná rychlosti normální chůze, tedy mnohem rychleji, než při ručním sekání, O rozdílu ve fyzické námaze není třeba vůbec mluvit. Při návrhu konstrukce jsem vycházeLze skutečnosti, že jde o použití sezónní, prakticky dvakrát do roka (při sekání nízké, parkové trávy, pochopitelně častěji). Proto některé díly, např. kola a způsob zavěšení motoru, jsou voleny tak, aby je bylo

možno použít na senoseč z jiného zařízení. Zhotovení sekačky nebude pro žádného průměrného kutila problémem, pokud má alespoň trochu vybavenou dílnu. Pouze zhotovení součástí rotoru vyžaduje přesnější soustružnickou práci. Pomoc lze nalézt např. v dílně JZD, svépomocné dílně Svazarmu, nebo komunálním podniku. Všechny svary jsou provedeny elektrickým obloukem a celá konstrukce je natřena základní syntetickou barvou S 2000. Sekačka je řešena pro pohon elektrickým motorem, takže její použití je podmíněno možností připojení na elektrický rozvod dostatečně dlouhým přívodním kabelem. K pohonu sekačky lze použít i malý benzínový motor, např. ze staršího Pionýra nebo Mopeda. Je ovšem třeba zajistit jeho dostatečné chlazení přídavným ventilátorem. Způsob uložení benzínového motoru, převod a chlazení je závislé na typu motoru, na možnostech a konstrukčních schopnostech každého jednotlivce a vymyká se již z rozsahu tohoto návodu. PŘÍPRAVNÉ PRÁCE Před zahájením výroby si musíme zajistit především motor a kolečka, tedy díly, které se používají hotové, a přitom na jejich velikosti a typu záleží, zda nebude zapotřebí provést úpravy proti výkresům. M o t o r k pohonu sekačky má mít výkon 0,7 až 1 kW, může být jednofázový nebo třífázový. Jedinou podmínkou je, aby se u něho dal měnit směr otáček. Počet otáček motoru není rovněž rozhodující, je však třeba volit průměry řemenic motoru a rotoru sekačky tak, aby otáčky sekacího talíře byly 1600 až 2000 min \ Před konečným rozhodnutím o koupi motoru se vyplatí porozhlédnout se okolo sebe doma. Například motor od brusky, malé okružní pilky nebo míchačky, si lze na dobu senoseče „vypůjčit". Přijde to rozhodně levněji. Na své sekačce jsem použil asynchronní třífázový motor s výkonem 0,95 kW typu O R 27 N-2 otáčky 2800 min \ který jinak pohání okružní pilku.

Průměr řemenice se vypočitá ze vzorce

kde n, jsou otáčky motoru, n, otáčky řemenice hnané, D, průměr řemenice motoru a D., průměr řemenice hnané. V mém případě má motor otáčky 2800 min 1 a průměr řemenice je

Je třeba použít řemenici o průměru 1 60 mm. Kola je lépe volit raději větší, protože malá (např. od starých typu kočárků) příliš zapadají do drobných nerovností terénu a tlačení sekačky je pak obtížnější. Jako nejvýhodnější se ukázalo použit kolečka se vzdušnicí rozměru 12 1/2 x 2 1/4, běžně používaných u ručních vozíků Rapid. Rovněž

Obr. 1

100 mm. Hnaná řemenice má mit otáčky 1 750 min 1 a její průměr D2 tedy vypočítáme ze vztahu

větší kolečka od modernějších kočárků jsou vhodná. Přední, vodicí kolečko má mít průměr 200 až 230 mm. Při obstarávání koleček platí totéž, co bylo řečeno o motoru. Zbývá ještě si zajistit potřebný hutní a elektroinstalační materiál. VÝROBA SEKAČKY Sekačka sa skládá z nosné kon-

strukce 1, vodícího kola 2, rotoru 3, závěsu motoru 4, motoru 5 a pojížděcích kol 6 (obr. 1). Nosnou konstrukci 1 tvoří v podstatě dva rámy — horní a spodní — z ocelových úhelníků 25 x 25 mm. Nejprve svaříme horní rám, který tvoří dva podélníky 1.1 dlouhé 950 mm, nosníky rotoru 1.3, deska

3

4

Obr. 3

RÁM 1

přepínače 1.16 a rukojeť 1.17. Po svaření nařízneme úhelníky 1.1 ve vzdálenosti 570 mm od rukojeti a rám podle obr. 2 ohneme o 45°. Spodní rám 1.2 zhotovíme z úhelníků 392 mm dlouhých a u každého vyřízneme část jednoho ramene tak, aby se dal ohnout a svařit do pravého úhlu. Pozor, musíme zhotovit jeden kus levý a jeden kus pravý, dílce nejsou vzhledem k ohybu souměrné! U kratších stran ohnutých úhelníků odřízneme asi 22 mm vnější strany a konce upravíme tak, aby po vložení do horního rámu s ním z boku lícovaly. Po privarení spodního rámu k hornímu privaríme ještě postupně přední vzpory 1.6, zadní

vzpěry 1.7, rozperný pásek 1.4 a rozpernou tyč 1.5. Takto zpevněný rám vydrží bez deformace nedostatečné vyvážení rotoru nebo zachycení nějakého předmětu sekacími noži při sekání. Osu 1.8 uchytíme ke spodnímu rámu pomocí dvpu závěsů osy 1.9. Rozměr výškového uložení osy je na obr. 2 uvažován pro použití koleček 12 1 / 2 x 2 1/4, které mají vnější průměr přibližně 310 mm. Použijeme-li koleček jiného rozměru, musíme upravit závěsy osy tak, aby výška horního rámu od země byla při nasazení koleček asi 360 mm. Šířku kroužků 1.10 rovněž upravíme podle použitých koleček. K ose ještě privaríme dvě příchytky 1.18, na

které při montáži upevníme spodní kryt 1.20. Na střed předního nosníku rotoru privaríme pouzdro 1.11, do kterého budeme zavěšovat vodicí kolo 2. Nakonec ještě privaríme závěs napínacího šroubu 1.12, rovněž z úhelníku 25 x 25, dále pak horní čep 1.13 a spodní čep 1.14, privarený na držák spodního čepu 1.15. Výška a umístění čepů závisí na velikosti použitého motoru. Zbývá ještě vyvrtat otvory pro upevnění krytu motoru ve svislých ramenech spodního rámu a v rozpěrném pásku, dále pak v desce přepínače 1.16 otvory pro připevnění přepínače, zásuvky nebo svorkovnice. V nosnících rotoru vyvrtá-

5

8

Obr. 5

me otvory až podle roztečí nosné desky rotoru. Takto sestavený rám natřeme konstrukční barvou. Po zaschnutí nasadíme kolečka 6, zajistíme je závlačkou 1.21, připevníme kryt motoru 1.19 a spodní kryt 1.20. Vodicí kolo 2 je uloženo ve vlečené vidlici, která je otočně uložena ve stavitelném ramenu (obr. 3). Tento způsob uložení zajišťuje lehčí přejíždění terénních nerovnosti a snadnou změnu směru při sekání. Nejprve z ocelového pásku 32 x 3 mm ohneme vidlici kola 2.2 a k ní privaríme lištu 2.3 s čepem 2.4. Do vidlice vložíme kolo 2.1, nasuneme čep 2.14, který z obou stran zajistíme roznýtováním. Kolo se musí na čepu volně otáčet. Přední stavitelné rameno 2.6 zhotovíme z pásové oceli 32 x 6; na konec ramena privaríme pouzdro 2.5 pro čep vidlice 2.4. Po zasunutí na čep zajistíme pouzdro podložkou 2.20 a maticí 2.17. Pevné rameno 2.7 zhotovíme z pásové oceli 40 x 8; vyvrtáme otvory pro doraz a šroub, odvrtáme drážku a dopilujeme ji na konečný tvar. Z čelní strany přivaříme třmen 2.8, k horní straně pak úchytku pružiny 2.9. Do otvoru pro doraz nasuneme zhruba vytvarovaný doraz 2.13 a privaríme ho. Do konečného tvaru upravíme doraz až při závěrečné montáži. Nakonec z ocelového drátu vytvarujeme oko 2.11 a privaríme k němu závěs

pružiny 2.10, do jehož otvoru navlečeme jeden konec pružiny 2.12. Tyto tři součásti použijeme rovněž až při montáži. Vše opět natřeme konstrukční barvou. Pflizaschnutí sešroubujeme k sobě pevné a stavitelné rameno s kolem. £elek připojíme k rámu tak, že třmen 2.8 navlečeme na pouzdro rámu a spojení zajistíme šroubem M8 x 60 s podložkou a maticí (2.15, 2.18 a 2.21). Tím je prakticky dokončena montáž celého „podvozku" sekačky. Rotor 3. Většinu součástí je třeba soustružit a teprve po zhotovení všech dílců (obr. 4) můžeme začít s montáží. Na trubku 3.3 privaríme nosnou desku 3.4 se čtyřmi otvory 0 8,4 mm a záchytku 3.10. Při svařování je nutno dodržet kolmost trubky k desce. Nosnou deskou s trubkou vložíme do nosníků rotoru v rámu sekačky tak, že záchytka 3.10 na

trubce je směrem dozadu, přitáhneme svěrkou a podle desky vyvrtáme shodné otvory do nosníků. Potom trubku opět vyjmeme a začneme s montáží ložisek. Do trubky 3.3 narazíme z jedné strany ložisko 3.12 a z opačné strany nasuneme hřídel 3.2 s naraženým druhým ložiskem. Hřídel se musí lehce otáčet. Takto smontovaný celek upevníme pomocí čtyř šroubů M8 do rámu. Na trubku navlečeme oko 2.11 s pružinou 2.12 a narazíme řemenici 3.5 s přírubou 3.7 a zajistíme maticí M12. Při výrobě talíře 3.1 doporučujeme postupovat takto: Do hliníkového plechu 2 mm tlustého vyvrtáme středový otvor 0 2 5 mm, do kterého vložíme přírubu 3.6. Podle příruby vyvrtáme do talíře šest otvorů pro šrouby 3.16 a talíř s přírubou sešroubujeme. Zhotovíme si pomocnou vložku průměru 15 mm, se středem označeným důlkem. Vložku nasuneme do otvoru příruby a z označeného středu narýsujeme obvodovou kružnici talíře s průměrem 470 mm, kružnici s průměrem vědra 3.11 a označíme a vyvrtáme dva otvory pro čepy 3.9. Podle označené kružnice vyřízneme lupénkovou pilkou přesný obvod talíře. Tímto postupem nejlépe zajistíme vystředění talíře, což je při vysokých otáčkách důležité. Vědro připevníme k talíři šesti šrouby 3.17 s mati-

7

NEPOSEKANÁ PLOCHA

cemi 3.Z0. K jeho vystředění nám pomůže druhá narýsovaná kružnice. Ve středu vědra musíme ovšem vyvrtat otvor 0 5 0 mm pro průchod trubky 3.3. Sekací nože 3.8 vybrousíme z ocelové planžety nebo z konců listu strojní pily na kov. K talíři je upevníme pomocí čepů 3.9; z druhé strany talíře zajistíme nože podložkou 3.23 s maticí 3.19. Nože se musejí na čepech naprosto volně otáčet; vůle do 0,5 mm je vyhovující. Smontovaný talíř nasuneme na spodní konce hřídele 3.2 a zajistíme ho maticí 3.18. Závás motoru 4 zhotovíme z ocelových úhelníků 4.1 a 4.2, ktoré spojíme pásky 4.3 (obr. 5). Jeho velikost závisí na použitém motoru. Závěs s přišroubovaným motorem nasadíme na čepy rámu, navlékneme klínový řemen a napneme ho pomocí napínacího šroubu. K ukončení mechanického sestaveni sekačky zbývá zavěsit pružinu do úchytky na pevném rameni vodícího kola a seřídit přihnutím doraz 2.13 tak, aby vodicí kolo při jízdě mělo v obou krajních polohách stejnou stopu jako kola rámu. Pevné a stavitelné rameno vodícího kola seřídíme tak, aby talíř rotoru byl ve výšce asi 4 cm nad terénem. Měříme u sekačky postavené na pevné rovné ploše. Klinový řemen opatrime bezpodmínečno k r y t e m ; jeho velikost záleží na rozměrech řemenice. ELEKTRICKÁ INSTALACE Je jednoduchá a její provedení si každý uzpůsobí podle použitého motoru, reversačního přepínače apod. Musí být provedena podle platných ESČ norem, neboť budeme pracovat s napětím a proudem životu nebezpečným. To platí i o použitém přívodním kabelu, jehož délku si musíme zvolit podle velikosti pozemku, který chceme sekat. Proto věnujeme velkou po-

8

zornost venkovní izolaci, aby nebyla poškozená, neboť i to by mohlo být Rozpiska materiálu

příčinou možného úrazu elektrickým proudem.

PRÁCE SE SEKAČKOU Vzhledem k tomu, že jsme vázáni kabelem na zdroj elektrického proudu, můžeme sekat jen z jedné, nebo dvou sousedních stran travnaté plochy. Vodicí kolo dáme do té krajní polohy, aby nejelo neposečenou travou, a zapneme motor přepínačem tak, aby otáčející talíř sekal a odhazoval trávu směrem k vodícímu kolu. Asi 5 cm z průměru kotouče necháme běžet naprázdno nad již posekaným prostorem. Po dojetí na konec plochy zastavíme motor (doběh lze zkrátit přibrzděním reversí), obrátíme sekačku, vodicí kolo přesuneme do druhé polohy, zapneme motor na opačný běh a opět sekáme. Toto se stále na jednotlivých koncích opakuje (obr. 6). BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY Před započetim práce zkontrolujeme mechanický stav sekačky (dotaženi matic a šroubů), neporušenost elektrické instalace a hlavně kabelu! Při sekáni používáme gumovou obuv a rukavice! Kabel se nesmi dostat do prostoru nožů! Při práci se v blízkosti sekačky nesměji zdržovat další osoby, vůbec už ne děti! Po práci zajistěte, aby se strojem nemohl manipulovat nikdo nepovolaný, zejména ne děti! JINDŘICH KARAS

Při prořezu ovocných stromů mi dělalo velkou potíž odklízení roští, kolečko je samo o sobě dost těžké a mnoho se na nej nevejde, větve padají na všechny strany. Nachodil jsem se až až, ale efekt byl minimální. Totéž se opakovalo při sklizni sena. V kůlně jsem měl staré kolečko se zničenou nádobou a tak mne napadlo, že bych ho mohl předělat. Takto upravené kolečko používám už několik roků a jsem s ním spokojen. POSTUP PRÁCE Z kolečka odsekáme zničenou nádobu, takže zbyde jen podvozek 1. Od něj odsekneme nožky, které privaríme k trubce 1/4" a celou konstrukci 4^přivaříme

9

k podvozku. Z kruhové oceli 0 1 4 mm svaříme rám 5, který ještě zesílíme dvěma podélně navařenými tyčemi stejného průměru. Na podvozek privaríme nosníky 2 a 3 z trubky 1/4". Volné konce trubek sklepáme na plocho a vyvrtáme do nich otvor 0 1 1 mm. Úhel mezi podvozkem a nosníkem volíme zkusmo tak, aby byl přiměřený k rámu. Na nosníky 2 a 3 přiložíme rám a otvory vyvrtanými na koncích nosníků si označíme na rámu místa, na která privaríme matice 9 (M10). Na rám ještě po obvodě navaříme tyčky 7, které zabraňují padání větví nebo sena z ložné plochy. Hotový rám potáhneme pletivem 6 a pomocí šroubů 8 (M10) ho přišroubujeme k nosníkům. Nakonec celou konstrukci natřeme antikorozním nátěrem. MIECZYSLAW HUDECZEK

LEVNÝ BAZÉN Nemálo chatařů, chalupářů a majitelů rodinných domků již jistě pomýšlelo na zřízení bazénku pro letní koupání, ale od uskutečnění je odradila vysoká pořizovací cena a případně i pracnost. Železobetonové bazény totiž i při nevelkých rozměrech vyžadují velmi odborné betonářské provedení, jsou náročné na spotřebu cementu a ocelové výztuže a navíc podmiňují značné zemní práce spojené s výkopem. Při zvažování výhod a nevýhod klasických (zapuštěných) bazénů je rovněž nutno brát v úvahu obecně nižší teplotu vody v zapuštěných bazénech a zvýšené riziko utonutí pro malé děti, pokud bazén není opatřen bezpečnostním zábradlím. Ze zahraničí i z vnitřního trhu je již známo více typů nadzemních bazénů a bazénků, které mají výhodu demontovatelnosti nebo přemístitelnosti v mimosezónních ročních obdobích. Podle materiálového řešení je lze zhruba rozdělit na bazény z tuhých plastických hmot (většinou skelných laminátů) a na bazény s nosnou kostrou a výplňovou fólií. U druhého typu je nosná funkce bazénu zajišťována ocelovou trubkovou kontrukcí nebo plechovým pásem z hliníkových

10

slitin, popř. pásem z tuhé plastické hmoty a do této konstrukce se zavěšuje nebo jinak upevňuje vlastní svařovaná nebo slepovaná vložka z pogumovaného textilu, měkčeného PVC nebo jiné plastické hmoty. U fóliových vložkových materiálů pro tyto typy bazénů je nutno brát v úvahu, očekávanou životnost příslušného kaučuku nebo umělé hmoty. Je známo, že hlavními faktory způsobujícími stárnutí plastických hmot a kaučuků je ultrafialová složka slunečního záření a ozón přítomný v čisté atmosféře. I když se do plastických hmot určených pro venkovní použití přidávají speciální přísady zpomalující příslušné degradační procesy, nemusí být vždy zaručena životnost řádů desítek let a v porovnání s cenou by mohla přinést značné zklamání. Také životnost polyesterových laminátů vystavených přímému působení atmosférických vlivů není zvláště uspokojivá. Je známo, že během několika málo let dochází k postupné erozi vlastní pryskyřice, obnažování skelných vláken, zvýšení špinivosti, a tak ke snižování funkční kvality laminátových výrobků. Tuzemské laminátové bazénky jsou také svými rozměry vhodné

spíše jako brouzdaliště pro děti a nemohou uspokojit náročnější požadavky. Po zvážení všech těchto okolností jsem zvolil jako základní materiál pro zahradní bazén vyřazené pryžové dopravní pásy, které bývají k dispozici v elektrárnách, teplárnách, povrchových dolech a lomech, a jejichž obstarání nečiní velké potíže. Pro daný účel je možno volit mezi jmenovitými šířkami 600, 800, 1000 a 1200 mm. Kusy dopravních pásů různé délky bývají vyřazovány hlavně v důsledku poškození okrajových částí (tzv. nárazníků), prodření atd. Vyřazený dopravní pás tvoří po úpravě a slepení boční stěny bazénu kruhového půdorysu, jehož dno je z betonu. Pevné a těsné spojení mezi betonovým dnem a pásem se vytvoří sevřením spodní části pásu mezi zabetonovaný plechový kruh a vnější plechový stahovací pás. Spodní část stěn se zajistí proti působení tlaku vody a nadměrným deformacím (vyboulení) vhodným opásáním. Horní hranu bazénu lze opatřit madlem získaným podélným rozříznutím vodovodní polyetylénové trubky a zpevnit vložením vhodného ocelového prutu pod toto madlo. Vnitřní i vnější plochy baze- , nu se opatří nátěrem vhodné nátěrové hmoty. TVAR A VELIKOST Pro bazén tohoto typu je kruhový půdorys jediným vhodným tvarem. Zjistil sem z vlastní zkušenosti, že problémy nastávají již u tvaru mírně protáhlé elipsy: tlak vody se totiž snaží vyrovnat tvar bazénu do ideálního kruhu, v důsledku čehož dochází k nerovnoměrné deformaci ve směru kratší osy elipsy. Velikost volíme podle požadavků na bazén, délky pásu, která se nám podaří získat (podle známého vzorce obvod = 27id/2, kde d je průměr), velikosti plochy, která je k dispozici, atd. Při volbě velikosti bychom měli brát v úvahu některé další faktory, které se projeví až při provozu: je to například možnost zakrývání bazénu

LOŽE Z CEMENT.

OCEL. PÁS

11

polyetylénovou fólií, která zabraňuje znečišťování vody, podstatně zvyšuje teplotu vody v důsledku skleníkového efektu při slunění a naopak omezuje ochlazování teploty vody v noci. Polyetylénové fólie se u nás prodávají v maximální šířce 4 m. Se zvětšujícím se průměrem se rovněž ztěžují operace pro ošetřování vody (filtrace velkých objemů, odsávání zvločkované sraženiny od dna po čiření síranem hlinitým a t d ) . Zdá se, že z uvedených hledisek je optimální průměr bazénu mezi 3,5 a 4 m. Pokud se týká šířky dopravního pásu, a tedy i hloubky bazénu, mám zkušenosti s šířkou pásu 80 cm získanou po odstranění poškozených okrajových částí. Je nutno mít na mysli, že s hloubkou bazénu se podstatně zvyšuje tlak vody na spodní části stěn, a tím i tahové namáhání pásu v těchto místech, které vede k protažení (vyboulení), a tomu je třeba čelit vnějším opásáním. Lze odhadnout, že bez větších obtíží je možno postavit bazény z pásů šířky do 1000 mm. 1 dospělí si mohou docela slušně zaplavat v hloubce 70 až 75 cm. BETONOVĚ DNO Tloušťku a vyztužení betonového dna přizpůsobíme typu zeminy. V mém případě se-osvědčila tloušťka betonové desky 12 až 15 cm s dvojnásobným vyztužením rabicovým pletivem, i když část desky leží na poměrně čerstvé navážce (bazén stojí ve svahu). Nejprve vybetonujeme spodní část desky v tloušťce asi 2 cm, položíme rabicové pletivo a pokračujeme s betonováním až do tloušťky asi o 4 cm menší, než je tloušťka konečná a vyhladíme povrch. Do desky nesmíme zapomenout zabetonovat na vhodném místě odpad — stačí trubka z PVC s kolenem a vývodem. Na vyhlazený povrch položíme pískovanou lepenku s překrytím pásů o 10 cm jako ochranu proti vzlínající vlhkosti pro tento účel mohou rovněž posloužit odpadní zbytky fólií z PVC nebo polyetylénu, pokud jsou dostatečně tlusté, a položíme je nejméně ve dvou vrstvách. Okraje této izolace vyhneme směrem vzhůru při okrajích desky mimo předpokládaný půdorys dna bazénu. Pak dobetonujeme horní vrstvu na tloušťku menší asi o 2 cm, než je tloušťka konečná, a povrch zdrsníme vrypy lžíce pro zlepšení přilnavosti. Po zatvrdnutí narýsujeme na tento povrch obvod kruhu zvoleného průměru a po tomto obvodu naneseme vrstvu cementové malty tloušťky 2 až 3 cm (obr. A). Tento podklad zhutníme a opět na něj narýsujeme obvod kruhu. Do tohoto maltového lože usadíme kruhový plechový pás 2,5 až 3 mm tlustý,

12

široký asi 5 až 6 cm, jehož délka se rovná obvodu + 10 cm (pás získáme svařením kratších kusů plechů do jednoho celku). Do kružnice tohoto pásu navrtáme asi 1 0 mm od spodního kraje otvory v roztečích asi po 15 cm. Do otvorů nasuneme naštípané kousky drátu 0 2 až 3 mm dlouhé 5 až 6 cm (obr. B ) : zlepšují zakotvení pásu v betonu (obr. C). Pás pečlivě vyrovnáme do přesného tvaru kruhu, pečlivě znivelujeme jeho výšku pomocí latě a vodováhy a konce pásu spojíme např. prostrčením drátku proti sobě ležícími otvory v obou koncích. Po zatvrdnutí betonu dobetonujeme vnitřní plochu dna bazénu: do výšky asi 2 cm pod povrchem opět vložíme rabicové pletivo. Pro tuto vrchní vrstvu je vhodné použít betonovou směs (cementovou maltu) s prosátým pískem, aby se povrch dal lépe vyrovnat dřevěným hladítkem. Zároveň tuto vrstvu mírně vyspádujeme směrem k odpadu. Pro estetické vylepšení vzhledu upravíme povrch betonu mimo bazén odsátými oblázky zatlačenými do řidší cementové malty (obr. D). Po zatvrdnutí betonu očistíme vyčnívající plechový prstenec od cementu a malty a natřeme ho důkladně protikorozním nátěrem (např. 1 * základní syntetický nátěr, 2_x barva Plumbinex nebo Plumbinol). Stejným způsobem natřeme zároveň již připravený vnější stahovací pás. Ten vyrobíme obdobně jako vnitřní prstenec z plechu 2,5 až 3 mm tlustého v šířce 5 až 6 cm; stahovací pás se však skládá po obvodu ze čtyř částí. Jednotlivé konce opatříme stahovacími spojkami pro stahování šrouby M10. Spojky vyrobíme z provrtaných a navařených úhelníků L 50 x 50 (obr. F). ÚPRAVA A SLEPENI PÁSU patří mezi nejnáročnější operace vlastní stavby bazénu. Získaný dopravní pás nejdříve upravíme odříznutím poškozených okrajů, popřípadě stržením celé místně podřené vrstvy i s kordem (po kordové vložce zbude na povrchu kaučuku atraktivní vtlačený dezén). Práce při úpravě pásu provádíme ostře nabroušeným nožem se zahnutou špičkou, používaným kladeči PVC, případně speciálním nožem na podlahové krytiny s výměnnými břity, vyráběným družstvem Mechanika. Pro oddělování vrstev od sebe používáme dvojích štípacích kleští, kterými oddělíme vrstvy od sebe v rohu, a pak je dále odtrháváme kleštěmi postupně po vymezené ploše. Spojování místa pásu musíme zásadně upravit stupňovitě, to znamená odstranit z obou konců jednotlivé vrstvy kordu a kaučuku tak,

aby po přiložení obou konců na sebe se původní tloušťka pásu nezměnila a aby vznikla co největší lepená plocha (obr. E). Přesah lepených konců by měl být alespoň 25 cm. Pro daný účel není nutno odstupňovat všechny vrstvy ve střední části přesahu mohou být ponechány i vrstvy dvojité. Okraje pásu, pokud jsme je při úpravě neodřízli, se mají do stupňů seřezávat ostrým nožem: to však vyžaduje praxi a zručnost. Osvědčilo se mi obrusovaní tohoto kordem nevyztuženého okraje brusným smirkovým kotoučem ruční elektrickou vrtačkou. Při úpravě konců do stupňů vždy nejdříve opatrně prořízneme příčně pás do hloubky příslušné vrstvy (pro tento účel dobře poslouží nůž Mechanika s nastavitelnou délkou břitu) a vrstvu nebo vrstvy strhneme pomocí štípacích kleští. V provozech se pásy spojují vulkanizací při zvýšených teplotách a pod tlakem, nebo pomocí speciálních (většinou dovážených) lepidel za studena. Vzhledem k daleko menšímu mechanickému namáhání spoje postačí v našem případě pro slepení běžně prodávané lepidlo Alkaprén, kterým natřeme obě plochy, necháme částečně zaschnout, pak oba konce přiložíme přesně na sebe a stáhneme truhlářskými svěrkami např. mezi dvě silné fošny. Slepený spoj necháme zaschnout několik dní. VLASTNÍ MONTÁŽ Slepený dopravní pás přisadíme k vnějšímu obvodu zabetonovaného vnitřního plechového pásu. Vhodným způsobem (špachtlí, spárovací pistolí, atp.) naneseme mezi dopravní pás a zabetonovaný plech vrstvu celkem libovolného trvale pružného tmelu (Lukoprén, olejový nebo chloroprénový), přiložíme spojené částí vnějšího stahovacího pásu a postupným stahováním čtyř šroubů M10 x 100 pevně fixujeme kaučukový pás mezi oba plechové. Během tohoto procesu by se měla vytlačit část tmelu ze spáry. Konečné stažení provedeme až při plnění bazénu vodou. Při postavení nezachová pás ovšem svou stabilitu, takže jej musíme vhodným způsobem podepřít (např. pomocí delších prken nebo latí). Pak provedeme nátěry betonového dna a boků bazénu. Použijeme některou z doporučovaných nátěrových hmot pro bazény (polystyrénová pro bazény apod.j, nejlépe v modrém odstínu na vnitřní plochy bazénu a v zeleném na vnější stěny. Betonové dno musí být dokonale vyschlé (natíráme je pokud možno při déle trvajícím slunném počasí). Kaučuk je nutno před natíráním odmastit např. benzínem, hladké

plochy je vhodné zdrsnit smirkovým kotoučem v ruční elektrické vrtačce. Při nanášení nátěrů se velmi dobře osvědčil plstěný váleček. Po zaschnutí nátěrů opatříme horní hranu bazénu madlem. Získáme je rozříznutím černé polyetylénové hadice průměru 20 mm prodávané pro podzemní vodovodní potrubí' odměřený kus hadice (obvod + 10 cm) opatrně rozřízneme po délce např. běžným ostrým špičatým kuchyňským nožem zasunutým špičkou do hadice: při řezu se řídíme jemnými vytvářecími drážkami viditelnými na povrchu hadice. Budeme se snažit postupovat rovnoběžně s nimi a dosáhneme tak vytvoření až překvapivě rovného a přímého řezu. Hadici pak vhodným nástrojem (např. zaobleným držadlem kleští) nasuneme na horní hranu pásu (obr. G) a přesahující konec jednoduše přetáhneme přes začátek madla. Protože horní hrana bazénu není po naplnění vodou vyrovnávána jejím tlakem do žádoucího přesně kruhového tvaru, musíme ji ještě zpevnit ocelovou strunou 0 7 mm určenou pro předpínání betonů.

Strunu uřízneme v délce obvodu s přídavkem 100 cm, předem natřeme protikorozním nátěrem a zasuneme zvnějšku pod madlo. Tím je horní hrana bazénu dokonale vyztužena, takže zachovává stabilitu i po vypuštění bazénu. Navzdory několika vrstvám kordu dojde při plnění bazénu vodou k určitému protažení pásu hlavně ve spodní třetině je o výšky, a tím k vyboulení. Před plněním bazénu vodou si proto připravíme opásání bazénu z pozinkovaného ocelového drátu používaného při stavbě plotů. Prázdný bazén přepášeme volně vždy dvěma smyčkami drátu po celém obvodu v roztečích asi po 10 cm až do poloviny výšky. Při plnění bazénu vodou utahujeme postupně tyto smyčky ode dna (postačuje zakroucení konců, které pak vhodným způsobem zahneme, aby nemohly způsobit zranění svými ostrými konci). Při plnění bazénu vodou zároveň dotahujeme vnější stahovací obruč, která je značně namáhána tlakem, takže je odtlačována spolu s pásem od vnitřního zabetonovaného pásu, a může způ-

sobit vznik přechodných netěsností. Při správném provedení se však po dotažení netěsnosti neprojeví. Velmi dobře sa osvědčilo zakrývání bazénu polyetylénovou fólií jak z hlediska podstatného zvýšení teploty vody, tak pro ochranu vody před nečistotami. Zakrytí lze nejlépe provést formou stanu, přetaženého přes stojan postavený doprostřed bazénu (např. ocelová trubka asi 1,5 m dlouhá s betonovou paticí a dřevěnou oblou hadicí)' konce fólie přetáhneme přes boky bazénu a ovážeme silnějším provazem, popř. můžeme konce fólie jen zatížit kameny. Při péči o kvalitu vody se budeme řídit velmi fundovanými návody, které byly již uvedeny ve sborníku č. 25 a 26. Na zimu lze stěny bazénu demontovat, ale pak musíme počítat s nutností obnovit nátěry po opětné montáži. Pokud bazén nepřekáží, můžeme jej na zimu pouze vypustit. Za předpokladu periodické údržby a obnovy ochranných nátěrů je možno odhadnout životnost bazénu na více než deset let. Ing KAREL NĚMEČEK

SLOVENSKÁ POLICA Polica zhotovená z topoľa alebo z červeného smreka esteticky a funkčne dotvára interiér kuchyne vo vidieckych domoch. V jej hornej časti možno umiestniť páť tanierov s ľudovým motívom, stredná časť je určená na odkladanie rozličných drobných predmetov a dolná časť s kolíkmi je určená na zavesenie džbánkov alebo maľovaných hrnčekov. POSTUP PRACE Najpracnejšie je zhotoviť zadnú stenu 1, na ktorej sú pomocou kolíkov 08 mm prilepené všetky diely. Zadnú stenu zhotovíme z niekoľkých dosák topoľového dreva (vhodné je aj lipové drevo). Dosky narežeme a obojstranne ohobľujeme na potrebné rozmery. Dosky pospájame pomocou pera, ktoré vložíme vždy do drážok dvoch spájaných dosák. Perá zhotovíme z preglejky 5 mm hrubej. Drážky urobíme na kotúčovej píle, ktorá umožňuje výškovo prestaviť stôl. Podložením kotúčovej píly prinútime pílu hádzať, a teda ovplyvniť šírku rezu. Drážky zhotovíme pomocou dvoch vodiacich líšt upnutých na stole vo vzdialenosti 20 mm od seba. Lišty umožňujú bezpečné vedenie dosák proti rotujúcej píle. Dosky zlepíme v prípravku musíme ich však zvrchu zaťažiť, aby sa pri lisovaní nevypučili. Posledný spodný diel 1a s vyrezávaným profilom prilepíme dodatočne. Ostatné diely z červeného smreku vyrobíme podľa možnosti z dosák, ktoré majú čo najmenej hrči. Hrče sú obyčajne príčinou vytrhávania dreva pri hobľovaní. Bočnice 2 si najprv nakreslíme na rysovací papier v skutočnej veľkosti, a potom po vystrihnutí obkreslíme na ohobľované dosky. Pri konečnom opracovaní obrysu bočnice upneme spoločne najlepšie vo zveráku. Dbáme najmä na rohy, aby mali presne 90 . Potom zhotovíme police 3 a 4 podľa udaných rozmerov a ich povrch vybrúsime jemnejším šmirglovým fiapierom. Ďalej zhotovíme stĺpiky S a opornú lištu 6. Lištu, ktorá bude podopierať taniere, si najskôr nakreslíme na

rysovací papier (stačí jedna polovica), a potom navrhnutý tvar obkreslíme na ohobľovanú latku. Závesné oká 7 zhotovíme z duralového plechu 2 mm hrubého. Priskrutkujeme ich na zadnú stranu police štyrmi závrtkami. Kolíky 9 zhotovíme na točovke. Bočnice 2 spojíme s policou 3 štyrmi kolíkmi 10. Lepený spoj zaťažíme a skontrolujeme kolmosť stien, ktorú musíme bezpodmienečne dodržať. Súčasne lepíme na policu 4 stĺpiky 5 a lištu 6. Vzájomné spojenie dielov 4, 5 a 6 robíme pomocou kolíkov 10 a lepidla Epoxy 1 200. Stĺpik 5 však lepíme tak, aby taniere neboli zbytočne zatienené. Stĺpiky by mali byť medzi prvým a druhým tanierom na jednej strane a štvrtým a piatym

13

14

Rozpis materiálu

tanierom na druhej strane. Zaistíme ich ešte vlepením výstuh 8. Na stenu 1 priskrutkujeme závesné oká 7 a do otvorov 0 1 0 mm prilepíme kolíky 9. Keď je spojenie bočníc 2 s policou 3 dostatočne pevné, pripevníme ďalšiu policu 4 a celok prilepíme na stenu 1. Lepidlo Epoxy 1200 tvrdne pri teplote 20 °C 48 hodín, pri teplote 50 "C približne 8 hodín. Škvrny po lepidle odstránime acetónom, a to skôr, ako stačí zatvrdnúť. Po vytvrdení lepidla celú policu vybrúsime brúsnym papierom a natrieme a vyzdobíme podľa vlastného vkusu. Ľudové motívy môžeme vymaľovať podľa šablóny. Taniere uložené na polici 4 zabezpečíme pred vypadnutím špagátom, silonovým vlascom atd\, priviazaným za lištu 6. MILAN KOLENČÍK

15

ZÁHRADNÝ NÁBYTOK Nemohol som zohnať praktický a lacný nábytok do záhradnej besiedky, a preto som sa rozhodol vyrobiť si ho sám. S výsledkom som spokojný, súprava vyhovuje z funkčnej stránky a myslím, že aj z estetickej stránky. Niektoré moje konštrukčné prvky sa síce na prvý pohľad javia ako zbytočne zložité, ale chcel som sa vyhnúť,,úspore" na materiáli a prácnosti na úkor účelu a estetiky. Na to, čo nás vlastný výrobok stál času a peňazí, skoro zabudneme, ale na chybičky krásy a na nedostatočné funkčné riešenie sa budeme pozerať každý deň a každým dňom sa nám budú zdať väčšie. Súprava má viacúčelovú lavicu, dve stoličky, dva stolčeky, stôl a servírovací stolík. Kostra nábytku je elektricky zvarená z profilovej ocele a z tenkostenných rúrok, je vyplnená latkami z mäkkého dreva, ktoré sú priskrutkované pozinkovanými vratovými skrutkami M5. V opise konštrukcie sa zameriavame zväčša na hlavné rozmery a prípadné technologické riešenie takých detailov, o ktorých predpokladáme, že sú mnohým čitateľom neznáme. Preto ani ne-

16

uvádzame podrobný rozpis materiálu, pretože rozmery nábytku si každý prispôsobí podľa svojich potrieb. Pri výrobe každého kusa nábytku postupujeme rovnako, a to tak, že najskôr zvaríme na jednoduchých plechových šablónach bočné rámy. Jednotlivé rozperné rúrky na stoličkách, stolčekoch a stolíku aj šikmé výstuže na lavici privaríme na bočné rámy až po namontovaní ešte nenafarbených latiek. Aby sme latky pri zváraní ochránili pred iskrami, zakryjeme ich. Kostru nábytku nafarbíme na čierno, latky dvoma sýtymi farbami, např. žltou a červenou. Na

doske stolíka pekne pôsobí šachovnica namaľovaná tými istými farbami. Lavica (obr. 1 a 2) má sklopné operadlo, ktoré sa otáča okolo štyroch čapov (det. C a G). Pri sklápaní operadla a spúšťaní lavice nemusíme vstávať, stačí mierne pritiahnuť operadlo k sebe, čím sa uvoľní tlak na aretačné hrebene (det. D). Pritom stlačíme tlačidlo umiestnené v strede lavice medzi latkami v operadle (det. F), tlačidlom sa posunie vahadlo, ktoré nadvihne obidva aretačné hrebene. Operadlo spustíme do jednej

DETAIL .E1

DETAIL, B'

Obr. 2

POHĽAD. R'

DETAIL . M ' ROZVINUTÝ TVAR

DETAIL. K'

Obr. 3

18

z polôh. Medzipolohy sú dve, pri úplnom sklopení je operadlo v jednej rovine so sedadlom. Po uvoľnení aretačných skrutiek M12 (det. E) sa zasunú predné teleskopické nožičky (det. B) a z lavice sa vytvorí ležadlo. Pri dvíhaní sa operadlo samočinne zaisťuje: pôsobením vlastnej hmotnosti hrebeňa a hmotnosti vahadla sa jednotlivé zárezy hrebeňa zaklesnú za skrutky (det. H). Pri nadvihnutí prednej časti lavice vypadnú teleskopické nožičky. Úplnému vypadnutiu zabraňujú skrutky M6 v drážke nožičiek. V tejto polohe sa nožičky zaistia skrutkami M12. Kolieska (det. A) umožňujú ľahké premiestnenie lavice. Pri prenášaní lavice operadlo úplne sklopíme a lavicu uchopíme v strede a nesieme ju ,,pod pazuchou". Stolík (obr. 3) má jednu nožičku regulovateľnú na výšku (det. N), aby stál rovno aj na nerovnom teréne. Na rozpernú rúrku navlečieme gumovú hadicu 3/4", ktorú pred prilepením pozdĺžne rozrežeme. Pracovná doska stolíka je z latovky a je pripevnená závrtkami. Kovanie na nožičkách stoličiek a stolčekov je z duralu (alebo z plastu), aby nábytok pri prípadnom použití v miestnosti nezanechal na dlážke hrdzavé stopy. Pod pracovnou doskou — pri bočnom ráme — je zásuvka, ktorá sa vysúva na obidve strany (det. P). V čelách zásuvky sú západky (det. K). Tlakom prsta sa západka uvoľní a ťahom sa zásuvka vysunie. Po zasunutí zásuvky má náprotivná západka funkciu dorazu. Konštrukcia stoličiek a stolčekov je zrejmá z obr. 3. Servírovací stolík (obr. 4) má jednu nožičku regulovateľnú na výšku, na dvoch nožičkách sú kolieska. Hornú dosku stolíka tvorí podnos, ktorý sa môže pozdĺžne posú vať v ráme. Na dvoch rozperných rúrkach je pripevnená skrinka z hliníkového plechu. V prednej časti pod sklopnými dvierkami z organic-

SERVÍROVACÍ STOLÍK

DETAIL S

Obr. 4

kého skla sú poličky na poháre. V zadnej časti skrinky je-„nápojový box", tepelne izolovaný tabuľkami z polystyrénu. Vnútorná nádoba je z pozinkovaného plechu a je vodotěsná. (Polystyrén môžeme ochladiť v chladničke a medzi fľaše do nádoby vhodiť ľad.) Aj veko skrinky je izolované. Odsúva sa nabok na vodiacej tyčke. Vedľa skrinky je dolná odkladacia plocha a zboku na nožičkách držiak na cigarety. ING. JURAJ JANOŠKA

19

PRO SPORT Boty se brzy promáčí a nohy pak zebou. Mnohem vhodnější je pevná turistická obuv, např. pohorky. Zhotovil jsem si proto velmi jednoduché vázání, do kterého lze upnout běžné turistické boty, a jsem s ním velmi spokojen. Úpravou se boty nepoškodily, takže mi dobře slouží i v létě při pěší turistice. V zimním období patří můj volný čas lyžařské Vázání se skládá z páru čelistí 1, které se upevní na turistice. Speciální obuv, vyráběná pro běžecké vázání lyže, pružiny 2 a opěrných plíšků 3, které se upevní na je příliš lehká, a proto nevhodná pro celodenní putování. boty.

20

Čelisti 1 jsou z ocelového plechu 1,5 mm tlustého; rozměry uvedené na obrázku jsou přizpůsobeny pro pohorky č. 10. Pro jinou velikost bot je třeba rozměry upravit. Vyrobíme jeden pár levých a druhý pár pravých čelistí (zrcadlově obrácených); na obrázku je zobrazen pár čelistí pro levou lyži. Pružinu 2 vyrobíme z pružinového drátu (ČSN 12 090) 0 3 , 2 mm. Do požadovaného tvaru ji ohneme ve svěráku a nemusíme ji už povrchově upravovat. Opěrný plíšek 3 zhotovíme z pozinkovaného plechu 1 mm tlustého. Do plíšku vyvrtáme dva otvory

0 2,5 mm se zahloubením pro hlavu vrutu. Plíšky přišroubujeme na boky podrážek vždy dvěma vruty 2,5 x 12 mm tak, aby střed plíšku byl po vložení boty do čelistí vázání proti otvoru 03,5 mm. Podle tohoto otvoru pak provrtáme v plíšku otvor vrtákem 03,5 do hloubky asi 12 mm. Bota se na lyži upevní nasunutím pružiny 2 do otvorů v čelistech a plíšku. Hroty pružiny tedy slouží jako otočný čep, který umožňuje volný pohyb paty. JULIUS KODRÍK -. * V.*,

V ostatnom čase sa teší veľkej obľube ľahký skladací kočík. Má mnoho predností: prakticky sa skladá, môže sa nosiť aj na chrbte, lebo neváži viac ako 3 kg, ľahko sa s ním ide v teréne, a keď dieťa odrastie, môžeme kočík po výmene plátna sedačky používať aj na prevoz predmetov až do hmotnosti 50 kg. Kočík sa však ťažko zháňa a navyše je aj dosť drahý. Náklady na vlastnú výrobu nie sú vysoké — 120 až 150 Kčs. Kočík je skonštruovaný na neodpružených kolieskach; sedačka dieťaťa je odpružená zavesením na kožených pásoch.

POSTUP PRÁCE Podľa rozpisu materiálu si pripravíme potrebný materiál; dbáme, aby vonkajší priemer výstužových rúrok bol skoro rovnaký ako vnútorný priemer nosných duralových rúrok a vzpier. Výstuže sa majú dať tesne (s miernym poklepáním) nasadiť do nosných duralových rúrok a vzpier, preto je vhodné kúpiť výstužové rúrky o 0,1 až 0,2 mm väčšie, ako je vnútorný priemer nosných duralových rúrok a vystuží, a potom ich trochu šmirglovým papierom obrúsiť, aby výstuž pomáhala po celom svojom obvode prenášať silu do rúrky a potom do dalších kĺbov.

Spájacieho materiálu kúpime radšej viac. Použiť sústružené skrutky je nevyhnutné preto, aby skrutka bola vo vyvŕtanom otvore tesná, a nie voľná ako pri valcovaných skrutkách. Kolieska a kryty kolies zakúpime v Mechanike alebo v Domácich potrebách; sú rovnaké ako na pojazdné tašky. Rukoväti kúpime v potrebách na bicykle. Do nosných duralových rúrok a vzpier 1 až 5 nasadíme pomocou označených drevených tyčí výstuže 15; do tých koncov nosných tyčí 1 a 2, na ktoré budeme montovať kolieska 10, nasadíme výstuže 16. Potom vyrobíme spony 1 1 a spoje aj

šikmo v ose

so sponami zvŕtame. Na kolieskach urobíme na výstuží 16 priechodový závit M5. Ostatné otvory vŕtame

21

DETAIL

DETAIL B

PRICHYTENIE STRIEŠKY

22

D

vrtákom 0 4 . Iba otvor na dorazovú skrutku 20 vyvŕtame vrtákom 0 3 mm. Veľmi starostlivo urobíme zvŕtanie na rozpájacom klbe (det. B). Všetky pohyblivé spoje na tyčiach spojíme skrutkou, podložkou a maticou. Proti uvoľneniu matice skrutku na konci rozklepeme jamkovačom. Ak je skrutka príliš dlhá (ak použijeme na nosné tyče rúrky 0 18 x 1,5), odrežeme z nej alebo vložíme viac podložiek. Nepohyblivé spoje poistíme zdvojenými maticami. Skrutky môžu mať alebo polguľatú, alebo valcovitú hlavu. Skrutky so šošovkovou hlavou alebo zápustné skrutky nemôžeme použiť. Kožené pásy 7 na sedačku pripevníme pod normálnou alebo širokou podložkou 0 4 , 1 . Otvory do pása presekneme priebojníkom 0 3 mm. Z praktických aj estetických dôvodov přebalíme všetky skrutkové spoje svetlou samolepiacou kobercovou lemovkou a otvory rúrok zaslepíme uzávermi z fľaštičiek na lieky alebo zátkami. Ložisko kolesa vyrobíme tak, že hliníkový pás 24 omotáme okolo sústruženej skrutky 19, namastíme vazelínou a vložíme do kolieska. Pod podložky 22 je vhodné podložiť ešte normálne podložky 0 5 , 1 . Maticou medzi kolieskom a nosnou tvčou 1 alebo 2 potom vytvoríme potrebnú minimálnu vôľu v ložisku kolieska. Maticu potom pevne pritiahneme k nosnej rúrke kľúčom na bicykle. V prípade, že by nám koliesko drelo po čase o nosnú tyč, pridáme ešte jednu podložku do medzery medzi kolesom a nosnou tyčou. Opierku na nohy 9 zhotovíme z koženého pása, ktorý pevne omotáme okolo nosnej duralovej tyče 1 a zoskrutkujeme cez podložky alebo znitujeme. Na zaistenie dieťaťa v sedačke vyrobíme podobne aj zaisťovací pás, ktorý však bude na jednej strane mať veľký patentný gombík (z predajní Rempo). Zároveň nám tento pás poslúži na opásanie a stiahnutie zloženého kočíka. Rukoväti 13 na ovládanie kočíka môžeme omotať silnou vrstvou molitanu, aby sme obmedzili vibrácie prenášané na ruky. Miesta, kde sa dieťa drží nosných tyčí, omotáme kobercovou lemovkou 14, pretože v chladných obdobiach kovová rúrka na holej ruke chladí. Striešku zhotovíme z plátna tak, aby sa dala z rúrok 6 stiahnuť. Ak strieška nie je potrebná, snímeme plátno z tyčí a držiaky 6 sklopíme dopredu na nosné tyče 1. Ak chceme nosiť kočík aj na chrbte, musíme pripevniť do bodov A a B ešte široké pásy (popruhy) vpredu skrížené a stredovú skrutku výstuží 5 (det. D) mäkko obalit'. Aj do spojnice bodov B pripevníme

priečny široký pás (popruh). Na kočík možno ešte pripevniť za vzpery 5 kapsu na drobné veci. Kapsa však nesmie prekážať pri nosení na chrbte. Samozrejme, že môžeme zmeniť aj sklon kočíka, museli by sme však zmeniť aj dĺžky nosných tyčí a vzpier 1 až 5. SKLADANIE KOČÍKA Najskôr rozpojíme k(b B, a to vyskrutkovaním dvoch skrutiek 18

s kridlovnu maticou 21. Tým sa uvoľnia na obidvoch stranách tyče 2, 3 a vzpery 4, 5. Vytiahnutím tyčí 3 po tyči 2 možno kočík zložiť. Skrutku 18 naskrutkujeme späť do otvoru v tyči 2, aby sa nestratila. Rozkladanie robíme opačným spôsobom. Zložený kočík omotáme poisťovacím pásom, ktorý zopneme na konci veľkým patentným gombíkom. ING. PAVEL DLOUHÝ

Rozpis materiálu

23

SNADNO VYROBITELNA PLACHETNICE ALKA II V minulém sborníku jsme popsali výrobu tělesa plachetnice, v tomto sborníku ještě popíšeme výrobu ploutve, kormidla, stožáru, gaflu a vratipně a dále plachet a potřebného kování.

Rozpiska materiálu

Ploutev 60 vyřízneme z překližky 12 mm tlusté (výkres na str. 25) a z obou stran k ní přilepíme a přišroubujeme držadla 6 1 . Na části ploutve, která vyčnívá pod dno, zakulatíme přední hranu a zadní hranu zhoblujeme do ostří (obr. 15 na str. 30). Kormidlo se skládá ze dvou bočnic knihy 63, výplně knihy 64, listu (perutě) kormidla 62 a kormidelní páky 65. Na jednu bočnici knihy 63 přilepíme a přišroubujeme výplň knihy 64. Do listu kormidla 62 zalepíme a roznýtujeme pouzdro čepu perutě z měděné trubky 18 x 1,5. Po prozatímním sestavení zkontrolujeme, zda je mezi perutí 62 a výplní 64 dostatečná mezera pro gumový stahovač kormidelní perutě 103 (obr. 16). Je-li vše v pořádku, můžeme přilepit a přišroubovat druhou bočnici 63. Hrany listu 62 zaoblíme a zhoblujeme do ostří podobně, jako u ploutve. Do pouzdra vložíme ložisko 130, provlečeme křídlatý šroub M6 a zajistíme křídlatou maticí M6. V kormidelní páce vydlabeme otvor podle výplně 64, ve které vyvrtáme otvor pro zajišťovací kolík 100. Aby se páka nerozštípla, snýtujeme ji nebo ji sešroubujeme vrutem. Páku necháme zatím delší (asi 1000 mm), zkrátíme ji až podle zkušenosti při plavbě. Na konec kormidelní páky přibijeme svlak 67. který slouží k umístění průvlačnice 112 Stožár 70 slepíme ze dvou nebo i více vrstev (obr. 17) podle toho, jak tlustá prkna máme k dispozici. Prkna musí být rovná a pokud možno bez suků. Podle kót na výkrese (str. 26) opracujeme stožár nejprve do čtvercového průřezu a po vydlabání otvoru 65 x 1 3 mm zaoblíme postupně hrany do kruhového průřezu. Co nejpečlivěji opracujeme vrcholek stožáru, na který se navlékají oka stehů. Místo kladky 119 můžeme použít jen polokladku, jak ukazuje obr. 18. Gafel 72 slepíme stejně jako stožár ze dvou nebo více vrstev. Ještě před slepením musíme však do dvou středních vrstev vyfrézovat nebo vyříznout na

24

okružní pile (pomocí šikmo postaveného pravítka) žlábek. Způsob řezání na okružní pile ukazuje obr. 19. Pila vlastně vyřezává elipsovitou drážku; čím větší list pily

použijeme, tlm více se blíží drážka půlkruhovému tvaru. Před slepením vložíme do žlábku provaz, kterým po stažení všech vrstev gaflu protahujeme kousek hadříku, aby otvor

77 S OBOU SÍRAN

25

ŘEZ C-C

26

ŘEZ D-D 27

ŘEZ E-E

28

SPOJ LÁTKY 16

PROŠITO ENTLOVACÍM STEHEM

HLAVNI PLACHTA

POLYAMID. LANO

1220

29

OTV. PRO PŘIVÁZ. KLADKY HLAV. OTĚŽE

f

w*

J

20 30

nebyl znečištěn vyteklým lepidlem. Po dokonalém zaschnutí lepidla opracujeme nejprve plochu u otvoru a prořízneme na okružní pile drážku, pak gafel opracujeme podobně iako stožár. Protože na tlustším konci jsou přimontovány čelisti 74 a výplň 75 (viz výkres na str. 27), zakulatíme tento konec až po jejich přilepení a přišroubování. Při této práci musíme dát pozor; aby konce vrutů nevyčnívaly do drážky pro plachtu. Na druhém, tenčím konci vydlabeme otvor, do kterého upevníme polokladku 7 1 . Gafel můžeme zhotovit i v jednodušším provedení plný, bez drážky: otvor s polokladkou pak nahradíme jen kruhovým otvorem 0 12 mm. Plachtu v tom případe ke gaflu přivazujeme. Vratipeň 76 zhotovíme z několika vrstev stejným způsobem jako stožár a gafel. Pro ochranu před rozštípnutím je vhodné konec olaminovat. Rohatinky 77 buď zhotovíme z tvrdého dřeva, nebo je koupíme. Nutné jsou pouze dvě, a to na stožáru ve vzdálenosti 45 mm od spodního konce. Místo rohatinky na vratipni je vhodnější upevnit zásek (koupený) a na gaflu je nutná jen tehdy, je-li gafel zhotovený s drážkou pro plachtu a s polokladkou. Opěrku kikingu 78 přilepíme a přibijeme na vratipeň. Opěrka zabraňuje, aby oko lanka kikingu klouzalo po vratipni. Vesla i havlenky můžeme koupit hotové, nebo si je vyrobíme podle prodávaných. Při plavbě bez stožáru za bezvětří jsou vesla vhodnější než pádla, jsou však neskladná, a tak si je pořídíme jen tehdy, budeme-li loď používat častěji jako veslici. Bez pádel se neobejdeme, protože nikdy nevíme, kdy nás zastihne bezvětří. Můžeme je buď koupit, nebo zhotovit vhodnější je typ s listem dole kulatým (obr. 20) OPLACHTĚNf Nejdůležitější prací je sehnat plachtovinu nejvhodnější je plachtovina Adrioleta speciál ze 1 0 0 % polyesteru. (Lze ji na dobírku objednat v prodejně průmyslového textilu HEDVA, Wolkerova 8, 796 00 Prostějov.) Nejprve si podle plánu (str. 29) zhotovíme střih ve skutečné velikosti na hlavní plachtu 84 1 kosatku 87. Na střih klademe pruhy látky a špendlíme s přesahem asi 2 cm tak, aby byly kolmé k tětivě zadního lemu plachty. Abychom zabránili třepení okrajů, látku nestriháme, ale řežeme ostrým hrotem zahřáté pájecí lampy. Našpendlené pruhy látky sestehujeme a ještě jednou zkontrolujeme celkové rozměry plachet. Je-li vše v pořádku, můžeme pruhy sešít na šicím stroji entlovacím stehem. Podle nakresle-

ných venkovních rozměrů (s přídavkem asi 6 cm na založení)obrys plachty seřízneme. Okraje založíme, našpendlíme a nastehujeme a po opětovné kontrole prošijeme. Nakonec našijeme do rohů z obou stran výztuhy ze stejné látky a kolmo k zadnímu lemu hlavní plachty ještě tři pruhy pro spiry 86. Do vyztužení horního rohu vložíme z obou stran výztuhy 85 z umakartu nebo pertinaxu a prošijeme je. Polyamidové lanko 0 8 mm do obvodu hlavní plachty buď přišijeme vně, nebo lépe zašijeme do zahnutého okraje plachty. Hliníková oka 88 si do plachet dáme připevnit v dílně, kde se opravuje kožená galanterie. LANOVÍ Všechna potřebná lana pro vystrojení plachetnice jsou uvedena

v rozpisce, kde jsou délky všech lan udány už po zapletení (nebo L; polyamidových lan po svaření) i s okem. U poutka kladky 91 a stehu 92 z pozinkovaného lana 0 3 mm vytvoříme na jednom konci měkká oka 0 38 mm zapletením (potřebná délka lana pro vytvoření oka je asi 120 mm)/ druhý konec poutka opatříme tvrdým okem 0 6,5 mm, u stehů okem 0 25 mm. Kiking 96 je z polyamidového lana 0 6 mm na jednom konci vytvoříme svařením měkké oko 0 50 mm, druhý konec je volný. Zvedací lana 93 hlavní plachty i kosatky, napínací lana hlavní plachty 105 i napínáky stehů 106 opatříme vždy na jednom konci okem 0 15 mm. U otěží hlavní plachty 94 i kosatky 95, stejně tak jako u vazáku 104 zůstávají oba konce volné.

31

Držák ploutve 98, držák čelistí 99 i stahovač kormidelní perutě 103 zhotovíme z gumy kruhového průřezu. Držák ploutve opatříme na obou koncích oky 0 15 mm, která zaklesneme za rolny 138. Na držák čelistí gaflu navlékneme bakelitové kuličky a pak opatříme oba konce oky 0 1 5 mm. Stahovač kormidelní perutě má oko jen na jednom konci. KOVÁNÍ Kloubové upevnění vratipně 76 ke stožáru 70 se skládá ze základu závěsu 114, vlastního závěsu 113, kloubu závěsu 118a pojistky závěsu 101. Uspořádání je zřejmé z výkresu na str. 25, na kterém je uvedeno i příďové a boční kování 116 i 117. Kladku stožáru 119 zhotovíme podle detailu na str. 26. Kladka se otáčí na čepu, do kterého vyřízneme na obou koncích vnitřní závit M4. Čep upevníme ke stožáru dvěma štrouby M4 s podložkami. Gafel 72 připojíme ke stožáru pomocí čelistí 74 a gumového držáku 99 opatřeného na obou koncích oky 0 15 mm; upevnění je zřejmé z výkresu na str. 27. Na gafel musíme ještě přišroubovat kování 111 ve vzdálenosti 1800 mm od vrcholku a na samý vrcholek ukazatel větru 140. Kormidlo zavěšujeme na zadní zrcadlo pomocí ložisek a čepů. Ke kormidlu přišroubujeme čep 125 a ložisko 126, k zadnímu zrcadlu přišroubujeme v odpovídající vzdálenosti ložisko 127 a čep 128 (výkres, na str. 27). Aby se nemohlo

SPOJOVACÍ MATERIÁL PRO KOVANÍ A LANOVÍ

kormidlo zdvihnout, přišroubujeme k zadnímu zrcadlu pásek ze silonu 102, který ohneme podle potřeby Pohyb listu kormidla ovládáme pomocí zvedače 97, který provlékneme průvlačnicí 112 zhotovenou ze silonu a upevněnou na svlaku kormidelní páky 67. Z texgumoidu ještě zhotovíme průvlačnici kikingu 120 a průvlačnici hlavní otěže 121, kterou můžeme nahradit kladkou,

KOLIESKA NA SANE Kto chodí do hôr s lyžami a so sánkami, určite ocení jednoduchý prípravok> pomocou ktorého sa dá urobiť zo saní vozík. Tam, kde nie je sneh, např. pri návrate domov,

32

možno veľmi ľahko prirobiť štyri kolieska pomocou krídlových matíc a sane za sebou ťahať ako vozík, na ktorý naložíme lyže aj batožinu. Zhotovenie držiaka na kolieska je výrobne jednoduché a lacné. Potrebujeme Štyri kolieska s priemerom 1 00 mm, so šírkou 28 mm a s otvorom na os 12 mm dostať ich v každom železiarstve. Môžeme použiť aj menšie kolieska (např. z rozbitých detských autíčok a pod.)' otvor na os by však mal mať priemer aspoň 8 mm. Ďalej potrebujeme kus plochej ocele 30 * 5 mm s dĺžkou asi 130 cm, osem skrutiek M8 a osem krídlových matíc M8 a jednu skrutku M1 2 s maticou. Z plochej ocele narežeme osem kusov s dĺžkou 155 mm a podľa výkresu do nich vyvŕtame otvory 0 8,5 mm a otvor 0 12.5 mm (prípadne menší v závislosti od osi kolieska). Vždy dva kusy zvŕtame naraz a jamkovačom si označíme,

jak ukazuje výkres vratipně na str. 30. Kladku kosatky 132 upevníme k poutku 91 a kladku hlavní otěže 133 přivážeme otvorem 0 1 2 mm k vratipni. Hlavní plachtu upevňujeme ke stožáru pomocí prstenců (segarsů) 139, které zhotovíme z mosazného drátu 0 3 mm.

ING. STANISLAV NOVOTNÝ ANTONÍN NOVOTNÝ

ako k sebe patria. Rohy zaoblíme pilníkom. Nakoniec držiaky natrieme farbou. Montáž je jednoduchá: medzi dva kusy plochej ocele vložíme koliesko, prestrčíme skrutku a zaistíme maticou. Potom držiak nasadíme na spodnú lyžinu saní, prestrčíme skrutky M8 a pritiahneme krídlovými maticami. Ak máme možnosť zvárať, môžeme zhotoviť držiaky, ktoré sa budú na sane montovať ešte rýchlejšie. V tom prípade privaríme skrutky M8 na jednej strane k plochej oceli a namiesto skrutky M12 privaríme os z kruhovej ocele 0 1 0 mm o 10 mm dlhšiu, ako je šírka lyžiny saní, aby os po pritiahnutí skrutky M8 prečnievala. Na prostrednú skrutku M8 nasadíme rozpernú rúrku s vnútorným priemerom 10 mm jej dfžka musí byť o 1 mm menšia, ako je šírka lyžiny saní. Rozpernú rúrku privaríme z vnútornej strany k plochej oceli. Do kolieska nasuniemetú istú rúrku, ale jej dĺžka musí byť o 2 mm menšia, ako je šírka lyžiny saní. Táto rúrka sa musí ľahko otáčať na osi. JIŘÍ HABAL

DO BYTU VARIABILNÁ SEDACIA SÚPRAVA Zohnať vkusnú sedaciu súpravu nie je ľahké, okrem toho cena takejto súpravy je vysoká. Zhotovil som si preto sedaciu súpravu, ktorá má viacero výhod: Súprava sa skJadá z jednotlivých sedísk, ktoré môžeme ľubovoľne zostavovať, a vytvoriť tak niekoľko variantov. Môžeme si tak skutočne zariadiť izbu podľa našich predstáv. Jednoduchým sňatím čalúnených operadiel môžu tri sediská vedľa seba slúžiť ako lôžko. Úplným rozložením (ako vidieť na fotografii) možno z každého kresla vytvoriť lôžko. Kreslá možno vhodne doplniť odkladacím stolčekom. Rozmery kresiel a stolčeka udané na výkrese sú iba orientačné neuvádzame preto podrobný rozpis materiálu. POSTUP PRACE Kostra kresla sa skladá z dvoch čiel 1, dvoch bočníc 2 a zo sedacej plochy 6. Materiál bočníc 2 a čiel 1 má byť kvalitný. Vyberáme ho podľa toho, aký spôsob povrchovej úpravy použijeme. Ja som použil bukovú preglejku s hrúbkou 14 mm, ktorú som povrchovo upravil morením a lakovaním. Takisto možno použiť dyhovanú latovku, prípadne smrekovcové alebo borovicové dosky. Bočnice spojíme s čelami v rohoch alebo pomocou bukových kolíkov 9 08 mm, alebo pomocou priskrutkovaných uholníkov 10. Hornú sedaciu plochu 6 zhotovíme z preglejky z tvrdého dreva s hrúbkou 5 mm; na rám ju prilepíme lepidlom Herkules alebo Epoxy 1200 a ešte pribijeme klinčekmi. Zo spodnej strany môžeme kostru ešte zosilniť v rohoch trojuholníkmi z preglejky. Kedže kreslami budeme pomerne často manipulovať, dáme na ne kolieska. Ako najvhodnejší sa ukázal spôsob, pri ktorom sa pripevnil na každú bočnicu hranol 7 s priskrutkovanými kolieskami 8. Na každý hranol pripevníme tri kolieska, ktoré kúpime hotové zéM ,20 Kčs

v železiarstve. Hranol pripevníme tak, aby kolieska prečnievali o 8 mm cez spodný okraj sedísk. Toto riešenie umožňuje ľahký dopredý pohyb zároveň však zabraňuje rozchádzaniu kresiel do bokov, ak sú zostavené vedľa seba. Operadla zhotovíme z rovnakého materiálu ako bočnice a čelá. Operadlo sa skladá z dvoch stojin 3 spojených priečkami 4 a 5; priečky so stojinami spojíme pomocou kolíčkov 9. Hotové operadlo pripevníme na sedisko štyrmi vratovými skrutkami M6 x 50. Povrchová úprava závisí od materiálu, ktorý sme si na kostru vybrali. Ja som bukovú preglejku starostlivo vybrúsil brúsnym papierom č. 100, viditeľné hrany som odyhoval a celok som namoril moridlom. Na lakovanie som použil matný bezfarebný lak Celomat. Aby sa sedací vankúš neposúval po kostre sediska, nalepíme na sedaciu plochu ešte molitan s hrúbkou 3 mm. Odkladací stolček vyrobíme rovnako ako kostre sediska z dvoch čiel 14 a bočníc 15. Odkladaciu dosku 16 zhotovíme z rovnakého materiálu ako čelá a bočnice a pripevníme ju na bočnice pomocou plechových uholníčkov. Odkladaciu dosku olemujeme bočnými lištami 17; opticky tým zosilníme mohutnosť dosky. Pripevníme ich na čapy; po zaschnutí ich opracujeme do rovna a odyhujeme. Hotový stolček povrchovo upravíme rovnakým spôsobom ako kreslo. Čalúnenie kresiel sa skladá zo sedacieho vankúša 11 a operadla 12. Sedací vankúš vytvoríme zlepením dvoch vrstiev molitanu s hrúbkou 100 mm. Keďže pri rezaní molitanu vzniká veľké množstvo odrezkov najrozmanitejších rozmerov, zhotovíme sedacie vankúše najlepšie tak, že hornú vrstvu molitanu vyrežeme vcelku a dolnú vrstvu zložíme z odrezkov nalepených na horný molitan. Operadla vyrobíme tak, že zlepíme tri vrstvy molitanu s hrúbkou 100 mm na seba v rozmeroch 700 x 410 mm

14

\ 15

2

1 / 1 1

33

34

a tie potom šikmo rozrežeme rozžeraveným drôtom Týmto spôsobom získame dve operadla. Ak chceme vytvoriť rohovú sedaciu súpravu, musíme rohový sedací vankúš 11 i operadlo 12 urobiť väčšie (platia pre ne kóty v zátvorke) a chýbajúcu časť operadla doplniť doplnkom 13. Molitan je najlepšie lepiť lepidlom Robinol. Ak nezoženieme toto lepidlo, môžeme použiť aj lepidlo Teralep alebo Alkaprén. Pri týchto lepidlech je však lepený spoj oveľa tvrdší ako molitan. Túto nevýhodu môžeme čiastočne eliminovať tým, že lepené spoje nenatierame celé, ale asi 50 mm okraj ponecháme bez lepidla Delenie molitanu ostrým nožom alebo nožnicami je nedokonalé. Ja som delil molitan C rozžeraveným odporovým drôtom, podobne ako sa to robí bežne pri delení polystyrénu. Celé zariadenie sa skladá z väčšieho transformátora E 220 V/12 až 24 V, prívodných vodičov F, odporového drôtu G a zo závažia H. Môžeme použiť transformátor

z nabíjačky, a to tak, že prívodné vodiče na napájanie odporového drôtu pripojíme na výstup z transformátora. Druhý koniec prívodných vodičov bude mať krokosvorku na ľahké pripájanie odporového drôtu. Odporový drôt G použijeme z vykurovacích špirál, ktoré dostať v piedaimach Elektro. Správna, teplou, rezacieho drôL. nastavíme zmenou dĺžky odporového drôtu a zmenou sekundárneho napätia transformátora. Molitan C režeme pomocou vodiace] lišty D. Na čalúnenie použijeme kvalitnú čalúnnickú látku. Všetky švy s výnimkou dvoch spodných šijeme na šijacom stroji. Dva spodné švy zašijeme ručne čaiúnnickou ihlou po vložení molitan... Aby šitie bolo jednoduchšie, prichytíme povlak veľkými čalúnnickými špendlíkmi. Čalúnnické gombíky radšej nepoužívame, lebo ani na profesionálne vyrobených výrobkoch dlho nevydržia. Keďže kvalitná poťahová látka je drahá, usilujeme sa ju na spodných stranách operadiel a vankúšov nahradiť lacnou náhradkou. JAROMÍR SCELAVÍK

JEDNODUCHÝ DETSKÝ NÁBYTOK Už malé deti predškolského veku majú mať vlastný ,,kúsok" nábytku. Je to pre ne najpohodlnejšie a naj výhodnejšie miesto, kde môžu kresliť, montovať a ro biť svoje „detské práce", a nám odpadá starosť, či dieťa náhodou nepíše po obruse alebo neryje do stola. Ak máme teda jedno popoludnie voľné a k dispozícii nejaký materiál (hranoly, doštičky, prípadne preglejku), môžeme ľahko vyrobiť jednoduchý stolček so stoličkou. Obidva kusy nábytku majú meniteľnú výšku pracovnej a sedacej plochy, takže deti z nich hned1 nevyrastú. Konštrukcie sú veľmi jednoduché, spájanie materiálu závisí od našich možností a schopností. Cieľom však nie je zhotoviť dokonalú ukážku vlastnej zručnosti, ale skutočne účelný predmet.

zhotovíme z preglejky hrubej 10 mm alebo z iného podobného materiálu a niekoľkými závrtkami ju pripevníme na konštrukciu horného rámu. Potom môžeme zostaviť celý stolček. Podľa veku a veľkosti dieťaťa zvolíme vhodnú výšku a obidve rámové

Stolček sa skladá z troch častí: z dolnej rámovej konštrukcie A, z podobnej hornej rámovej konštrukcie B a z dosky C. Rámy zhotovíme z hranolov 60 x 20, ktoré spojíme bud1 stolárskym spôsobom, buď — ak nie je táto možnosť — spojením na tupo lepením a klincami. Spojenie všetkých prvkov musí byť pevné — deti určite nebudú s nábytkom zaobchádzať šetrne — , takže v tomto prípade lepíme najlepšie epoxidovou živicou a použijeme aspoň 100 mm klince. Áby sa pri spájaní klincami hranolček nerozštiepil, predvŕtame v ňom o niečo menšie otvory, než je priemer klincov. Ak máme už istú zručnosť v podobných prácach, spojíme hranoly kolíkmi alebo čapom a rozporom. Dosku stolčeka C

35

STOLČEK

VÝŠKA

ALTERNATIVY SPOJOV RÁM. KONŠTRUKCIÍ

36

konštrukcie spojíme skrutkami na nábytok, prípadne skrutkami M6 x 50 s podložkami a maticami. Najvhodnejšie upravíme povrch nastriekaním nitrolakom sýtejšieho odtieňa, lebo ostatné povrchové úpravy dreva (morenie, bezfarebný lak a pod.) by sa čoskoro poškodili. Stolček zhotovený podfa nákresu môže mať tri rozličné výšky pracovnej dosky (54, 49 a 44 cm), ktoré sa dajú ľahko nastaviť štyrmi skrutkami. Stolička sa skladá z rámovej konštrukcie D, sedacej dosky E, operadla F a z trnože G. Rám D a trnož G zhotovíme z hranolov 50 x 30 mm, dosku E z preglejky 10 mm. Operadlo F je z doštičky 10 ' 1 cm. Najskôr zhotovíme obidva bočné rámy D stoličky, ktoré dolu spojíme trnožou G a hore operadlom F. Na sedisko E prilepíme zospodu dva hranoly 30 x 20 mm s vyvŕtanými pripevňovacími otvormi. V zvolenej výške potom prevlečieme otvormi v ráme a otvormi v hranolčeku sediska skrutky na nábytok a dobre pritiahneme.

Môžeme aj tu použiť skrutky M6 x 60 s podložkami a maticami. Povrchová úprava je taká istá ako pri stolčeku. Výšku sedacej plochy môžeme nastaviť na 32, 28 a 24 cm. Pri výrobe tohto detského nábytku treba pamätať aj na bezpečnosť. To značí, že všetky hrany a rohy zaoblíme a dbáme na to, aby nevyčnieval nijaký spájací prvok (preto je výhodné použiť obojstranné skrutky na nábytok, ktoré prakticky nemajú nijakú ostrú hranu). Dosku stolčeka môžeme otapetovať samolepiacou tapetou, ktorá sa dá dobre umývať a pri väčšom poškodení aj ľahko nahradiť novou. Navrhnutý detský nábytok vychádza z odporúčaných rozmerov nábytku pre deti od 2 do 5 rokov, len stolička má širšie sedisko. Rozmery konštrukcií podľa obrázka nie je potrebné presne dodržať, tak isto možno zvoliť iný materiál a jeho úpravu. Je však dobré zachovať výšku sedacej a pracovnej plochy. JAROSLAV GRUNER

DETSKÁ STOLIČKA Psychológovia aj ortopédovia odporúčajú, aby deti jedli pri stole s dospelými, aby tak získali správne návyky pri narábaní s príborom, v držaní tela a naučili sa, ako sa pri jedle správať. Okrem toho sa deti pri obyčajnom jedálenskom stole hrajú svoje hry a pracujú. Pod dieťa, ktoré sedí na stoličke pre dospelých treba podkladať knihy, vankúše a pod. Chýba opora nôh, potrebná na stabilné sedenie. Na našom trhu niet stoličky s výškou 70 až 75 cm, ktorá by vyhovovala požiadavkám zdravého sedenia u detí. Podľa fotografií v časopise Domov som zhotovil detskú stoličku, na ktorej možno výšku sediska i opory nôh meniť v širokom rozsahu, takže stolička je vhodná pre deti od dvoch do osem až desať rokov. Na výrobu stoličky potrebujeme ohobľované dosky a lišty z buka, duba, smrekovca alebo borovice.

musíme, samozrejme, namiesto slepých otvorov vytvoriť dlaby. Teraz zlepíme lepidlom Epoxy 1200 bočnice, trnože a operadlo a stiahneme ich tak, aby bola zaistená kolmosť súčastí. Po stiahnutí zotrieme ihneď všetko presakujúce lepidlo a kostru stoličky necháme schnúť. Z líšt 6 a 9 si pripravíme dva rámčeky, ktoré v rohoch spojíme na čap a rozpor. Môžeme ich spojiť aj len na tupo, ich rohy však musíme potom zaistiť rohovými výstužami 8 a 1 1 . Rámček na sedisko 6 na dlhších stranách opracujeme tak, aby uprostred svojej dĺžky mal výšku len asi 22 mm. Sedacia plocha bude tak mierne

POSTUP PRÁCE Najprv vyrežeme z dosák s hrúbkou 20 mm základné nohy 1 a bočnice 2. Podľa výkresu vyrežeme do nôh dlaby na trnože 3 a do bočníc slepé otvory 04 mm na kolíky 5 a otvory 06 mm na nábytkové skrutky 12. Pretože výškové umiestnenie sediska i opory nôh netreba meniť príliš často (podľa mojej skúsenosti asi tak raz za rok), môžeme namiesto dvadsiatichdvoch otvorov 06 mm vyvŕtať do bočníc z vnútornej strany iba slepé otvory 04 mm do hĺbky 15 mm a sedisko i oporu nôh potom pripevňovať na bočnice iba závrtkami 6 x 35. Nohy s bočnicami spojíme jednoduchým preplátovaním s použitím lepidla Epoxy 1200 a stiahneme ich stolárskymi zvierkami. Obidve bočnice musia byť rovnaké. Preto zostavujeme nohy s bočnicami alebo v jednej šablóne, alebo si aspoň nakreslíme na baliaci papier celú bočnicu so sklonom 65° v skutočnej veľkosti a na tomto papieri potom bočnicu zlepujeme. Nakoniec prilepíme na spodnú stranu nôh podložky 13. Ďalej si pripravíme trnože 3, na obidvoch koncoch ktorých zhotovíme čapy. Operadlo 4 zostavíme z troch tabúľ preglejky s hrúbkou 3 mm. Zlepíme ich v šablóne lepidlom Herkules tak, aby prehnutie operadla bolo asi 40 cm. Po zaschnutí a po vybratí zo šablóny operadlo po obvode opracujeme a v okrajoch vyvŕtame otvory 0 4 mm do hĺbky 8 mm. Do otvorov nasadíme naglejené kolíčky 5. Namiesto spojenia na kolíčky môžeme použiť aj čapy v tom prípade zhotovíme na koncoch operadiel čapy s hrúbkou 6 mm a v bočniciach

37

400

38

Rozpis materiálu

JEDÁLNY KÚT

vydutá. Na rámčeky prilepíme lepidlom Herkules preglejku 7 a 10. Po zaschnutí zaoblíme rohy rámčekov i hrany a vyvŕtame štyri otvory 0 6 mm v sedisku i v opore nôh. Celú konštrukciu stoličky, sediska i opory starostlivo obrúsime a hrany zaoblime R 1 mm. Stoličku predbežne zostavíme. Sedisko i opora nôh sa majú dať voľne zasunúť medzi bočnice stoličky, aby sme neskôr po natreti stoličky krycími farbami alebo lakom nepoškodili povrchovú úpravu násilným zasúvaním sediska i opory medzi bočnice. Pomocou nábytkových skrutiek 12 (alebo závrtiek 6 x 35 s podložkou 6,5) potom pripojíme sedisko a oporu do bočnice v náležitej výške podľa vzrastu dieťaťa. Stoličku opäť rozoberieme a povrch upravíme niektorým z osvedčených postupov krycou farbou alebo moridlami a lakom. ING. VÁCLAV KAISER So svojou rodinou bývam v byte 3 + 1 v panelovom dome typu T 06 B. Kuchyňa 5 je v týchto domoch taká malá, že umiestniť stôl so štyrmi stoličkami je takmer nemožné. Aj do obývacej izby 1, ktorá je najväčšou miestnosťou (16,5 m 2 ), sa jedálny kút umiestni len so značnými ťažkosťami. V týchto bytoch je však vhodná predizba 2 so šatňou 3 a so skriňou 4 s policami. Túto šatňu som demontoval a v predizbe som zbudoval jedálny kút a dve skrine 4. Úložný priestor sa touto úpravou príliš nezmenší (asi len o 0,6 m 3 ), pretože tak nad jedálnym kútom, ako aj nad časťou predizby som znížil strop vzniknutý priestor som využil na uloženie vecí, ktoré potrebujem len príležitostne. Jedálny kút možno vhodne umiestniť aj do inak situovanej predizby. Podľa tohto návrhu boli už zhotovené ďalšie tri jedálne kúty Zhotoviť jedálny kút môže byl PÔVODNÝ STAV

NOVÝ

STAV

39

výhodné aj v byte s väčšou kuchyňou, pretože z časti kuchyne možno urobením priehradky získať detskú izbu, izbu rodičov, pracovňu a pod. POSTUP PRACE Zo šatne 3 použijeme dvoje dverí s rámom (resp. so stojinami), ktoré pripevníme rozopretím skrutkami medzi podlahu a strop. Celú kostru jedálneho kúta, skríň a úložného priestoru zhotovíme z hranolov 5 x 5 cm. Konštrukcie zoskrutkujeme závrtkami a zbijeme klincami. Konštrukciu aj drevený rošt na pribíjanie paluboviek priskrutkujeme závrtkami do kolíkov pripevnených v stenách. Znížený strop tak v predizbe, ako aj v jedálnom kúte zhotovíme zo sololitových tabúľ natretých bielym latexom. Rovnako zo sololitu zhotovíme podlahu odkladacieho priestoru nad zníženým stropom. Steny jedálneho kúta za lavicami a bok skríň obijeme palu-

bovkami s hrúbkou 1 až 2 cm a so šírkou 4 až 5 cm. Rovnakými palubovkami — ale len do výšky police — obijeme aj zadnú stenu jedálneho kúta. Policu 8 tvorí doska s hrúbkou 2 cm a so šírkou asi 16 cm. Rovnako hrubými doskami obijeme aj lavice 6, sediská lavíc zhotovíme ako odklápacie, čím vznikne ďalší úložný priestor. Nad lavice pribijeme vodorovne dve dosky, ktoré budú slúžiť ako operadla. Úložný priestor nad zníženým stropom ohraničíme hore aj dole doskou asi so šírkou 10 cm, za ktorú pripevníme látkový záves. Môžeme aj hore a dole pripevniť lištu s vyfrézovanými drážkami, v ktorých sa budú posúvať sololitové dvierka, vhodne povrchovo upravené. Najväčším problémom je výroba vhodného stola 7. Zhotovil som si stôl z fošní s hrúbkou 5 cm, ktoré som si dal zglejiť a prehobľovať na vhodné rozmery u stolára. Nakoniec

DĚLICÍ STĚNA Dělicí stěna umístěná do prostoru, a tedy přístupná z obou stran, má široké možnosti uplatnění bez ohledu na styl a funkci místnosti. Umožňuje totiž maximálně využít užitnou plochu obytného prostoru, protože ho vhodně rozčleňuje na jednotlivé funkční části. V obývacím pokoji může oddělit prostor komunikační od prostoru klidového, v kuchyni prostor pro vaření od jídelního koutu apod. Můžeme ji vhodně využít i v podkrovních místnostech, kde opticky navážeme na přiznané trámy. Výhodou stěny je snadná a nenáročná montáž bez klížení pomocí typových okenních spojovacích šroubů. Suchá montáž zaručuje možnost dopravy na místo určení na „zahrádce" osobního automobilu. Stěnu můžeme vyrobit bud z dýhované laťovky 19 mm tlusté (viditelné hrany musíme ovšem odýhovat), nebo z masivního dřeva (např. modřínu, borovice), nebo i dřevotřísky, kterou natřeme barevným nátěrem, polepíme tapetou ap. Rozměry dělicí stěny uvedené na výkresech jsou samozřejmě jen orientační každý si musí rozměry upravit podle své dispozice. Neuvádíme proto ani podrobnou rozpisku materiálu, ani podrobné vnitřní vybavení skříňky i ostatních zavřených prostor. Dělicí stěnu tvoří dva korpusy (vlastně falešné sloupy) spojené středovou skříňkou s výklopnými dvířky a policemi. \ Korpus zhotovíme ze dvou sto-

40

jin 1, které navzájem spojíme policemi 2 a 3. Výška stojin 1 je určená výškou místnosti. Horní a spodní police 2 jsou stejně široké jako stojiny 1, mezilehlé police 3 o 11 mm užší, než jsou stojiny. Na svislé stojiny rozkreslíme místa, kde budou vodorovné police 2 a 3. Vyvrtáme otvory pro kolíky 20 mm od přední hrany a 25 mm od zadní strany stojiny (viz det. D). Otvory pro kolíky vrtáme do maximální hloubky, a proto použijeme vrtáku s malým trnem. Stejným způsobem vyvrtáme otvory pro středové police na druhé straně vnitřních stojin. Do stojin vyfrézujeme nebo vyrobíme ručně drážku pro zadní stěnu 5 z překližky 4 mm tlusté, jak ukazuje det. C. Drážku nefrézujeme po celé délce stojiny, ale pouze do místa nejvyšší police korpusu. (Přesné ukončení drážky zjistíme po nasazení horní police korpusu.) Drážky vyfrézujeme rovněž v horní a spodní polici 2 korpusu. Na vodorovné police korpusu 2 a 3 i středové police 11 obrýsujeme místa pro kolíky a vrtáme otvory podle průměru kolíku 13 do hloubky asi 35 mm. Do všech otvorů v policích zaklížíme kolíky a viditelné hrany všech dílů korpusu odýhujeme. Středovou skřinku se sklopnou deskou zhotovíme spojením dvou bočních stěn 6, dna 7 a vrchní stěny 8 pomocí kolíků 13. Ještě před sklízením vložíme do vyfrézovaných drážek zadní stěnu skříňky 10 z překližky 4 mm tlusté. Drážky provedeme stejně jako u sto-

musíme ešte vyriešiť vhodné osvetlenie: túto prácu je lepšie zveriť odborníkovi. JIŘÍ NOVOTNÝ Potrebný materiál Hranoly 5 x 5 cm (asi 40 bm) na kostru (na píle dostať kúpiť odrezky pri zámi-3 kovaní fošní) asi 0,1 m Dosky 2 x 10 cm alebo lišty na zhotovenie roštu pod palubovky (asi 25 bm)3 asi 0,05 m Dosky z hrúbkou2 cm, na zhotovenie lavice, operadla, krytu úložného priestoru a police asi 0.05 m (i Fošne s hrúbkou 5 cm na výrobu stola 2 (po zložení asi 2 m ) asi 0,1 mli Palubovky s hrúbkou 2 cm na obitíe jedálneho kúta a boku skrine. Pri použití tenších paluboviek sa spotreba dreva3 úmerne zmenšuje asi 0,13 m2 Sololit asi 10 m Závrtky, klince, fermež, bezfarebný lak, biely latex. Celková spotreba reziva na3 výrobu jedálneho kúta je asi 0,43 m . Pri nákupe nového prvotriedneho dreva by náklady nemali prekročiť čiastku 500,— Kčs. jin korpusu (det. C). Drážky ve vodorovných dílech skřínky (dno 7 a horní stěna 8) frézujeme po celé délce, ale v bocích opět opatrně pouze asi 5 mm od kraje, protože by jinak byla drážka viditelná. Po sklízení skříňky vyřízneme z laťovky sklopnou psací desku 9 (slouží zároveň jako dvířka) tak, aby byla vůle po všech stranách 1 mm. K desce přišroubujeme pianový závěs 17; před přišroubováním závěsu ke dnu skříňky 7 ještě zkontrolujeme, zda dvířka dobře pasují. Jeli vše v pořádku, můžeme hrany dvířek a zároveň i viditelné hrany skříňky odýhovat proužky dýhy 12. Nakonec ještě upevníme nábytkové nůžky 18, které zajišťují otevřenou polohu desky/a magnetický uzávěr 19 zajišťující desku v zavřené poloze. Než se pustíme do montáže, musíme ještě všechny prvky dělicí stěny povrchově upravit. Na dobře obroušený dýhovaný povrch laťovLegenda k obrázkům na str. 41 a 42: 1 — stojina (4 ks); 2 — hornf a dolni police korpusu (4 ks); 3 — středni police korpusu (8 ks); 4— dviřka (4 ks); 5 — zadní stěna korpusu (2 ks); 6 — bok skřiňky (2 ks,; 7 — dno skřiňky (1 ks); 8 — vrchní stěna skřiňky (1 ks); 9 — sklopná deska (1 ks); 10 — zadni stěna skřiňky (1 ks); 11 — středová police (3 ks); 12 —odýhovánl hran; 13 — kolik 0 12 mm (72 ks); 14 — matice spojovacího okenního Šroubu (12 ks); 15 — spojovací šroub okenni0 6 mm TPF 14-902-65 (12 ks); 16 — objímka z uměle hmoty— vnější 0 12 mm (12 ks); 17 — pianový závěs (1 + 4 ks); 18 — nábytkové nůžky (2 ks); 19 — magnetický uzávěr (6 ks); 20 — úchytka (5 ks); 21 — závěs typu NK (4 ks); 22 — spojovací Šroub nábytkový TN 16 6471 (4 ks)

POHLED - A

POHLED - B

41

ky naneseme třikrát nátěr nitrocelulózovým transparentním lakem. Mezi každým nátěrem obrousíme povrch jemným brusným papírem. Chceme-li dosáhnout matového povrchu, provedeme poslední, třetí nátěr buď matovým nitrocelulózovým transparentním lakem nebo kyselinotvrdnoucím lakem Celoplast. V případě, že se rozhodneme pro klížení korpusových prvků (bez použití spojovacích šroubů), přelepíme místa budoucích spojů, kde jsou vyvrtány otvory pro kolíky ve stojinách, pásem kobercové lemovky 18 mm širokým. Teprve potom přistoupíme k povrchové úpravě nátěrovými hmotami. Po natření ploch lepenku odstraníme a získáme čistou styčnou plochu potřebnou pro spojení klížením. Montáž dělicí stěny začneme tím, že vyvrtáme otvory pro spojovací šrouby 15 (viz det. E). V každém korpusu vyvrtáme šest otvorů 0 6 mm. Do polic zapustíme matice 14, pro které vyvrtáme otvor 0 12 mm do hloubky 14 mm. Na vnější straně stojiny musíme vytvořit zahloubení 0 12 mm do hloubky 10 mm pro objímky 16. Rozhodneme-li se pro klížení korpusových prvků, tato operace odpadá. Do stojiny 1 upevníme dolní polici 2 i všechny střední police 3, kromě horní police 2. Do drážky vložíme zadní stěnu 5, upevníme horní polici 2 a připojíme druhou stojinu. Spojení všech prvků zajistíme dotažením spojovacích šroubů 15. V případě, že jsme se rozhodli pro nerozebiratelné spojení, naneseme před upevněním na všechny styčné plochy lepidlo a korpus stáhneme truhlářskými svěrkami. Smontovaný korpus postavíme na určené místo do přesně svislé polohy a u stropu zaklínujeme, popřípadě upevníme pomocí rektifikačních šroubů. Do boků korpusu nasadíme středové police 11 a připojíme druhý korpus (smontujeme ho stejně jako první) a upevníme ho ke stropu. Středovou skříňku uchytíme do boků stojiny pomocí čtyř spojovacích nábytkových šroubů 22. Nyní již můžeme začít s montáží dvířek. Dvířka 4 upevníme do boků stojin pomocí pianového závěsu 17; dvířka musíme vyříznout tak velká, aby měla na všech čtyřech stranách vůli 1 mm. Máme-li k dispozici vrták 0 35 mm, použijeme závěsy typu NK. Dvířka 4a jsou pak větší, zakrývají i hrany stojiny, přitom při otevření zůstávají dvířka zároveň se stojinou. Tyto závěsy mají výhodu v tom, že jednak nejsou z venkovní strany vidět a jednak lze jejich pomocí seřídit souběžnost dveří s hranou stojiny korpusu. JIŘÍ ŠEDA

42

ZÁSOBNÍK NA GRAMOFONOVÉ PLATNE Gramofonové platne nakupujeme, nakupujeme, až jedného dňa máme starosti ako ich uložiť, aby sa nepoškodili. Najčastejšie sa ukladajú na seba. Tak sa však ničia, lebo sa deformujú vlastnou tiažou i tiažou platní v hornej vrstve. Výhodnejšie je ukladať platne na stojato vedľa seba. Takto sa oveľa lepšie vyberajú i vyhľadávajú, hoci aj v tomto prípade sa platne deformujú v mieste styku s kolmou stenou police. Pretože cena platní nieje zďaleka zanedbateľná, pričom v niektorom prípade ide časom o nenahraditeľný unikát, usiloval som sa vyrobiť zásobník, ktorý by spĺňal tieto požiadavky: Každá gramofónová platňa musí byť uložená v zvislej polohe a vždy v pôvodnom obale, pretože sú na ňom dôležité údaje (ak neberieme do úvahy ochrannú funkciu). Zásobník musí umožňovať rýchlu orientáciu pri vyhľadávaní tej-ktorej platne a nesmie zaberať veľký priestor. Je len samozrejmé, že vzhľadom musí byť zosúladený s interiérom. Princípom zásobníka, ktorý som zhotovil, je samostatný záves na každú gramofónovú platňu. Záves je vysúvateľný a umožňuje ľahkú manipuláciu a vyberanie. Počet týchto závesov, ktoré umiestnime vedľa seba do jednej skrinky, je samozrejme ľubovoľný. Najvýhodnejší z hľadiska hmotnosti, a tým aj požiadavky na pevnosť skrinky je zásobník na 25 gramofónových platní (LP). POSTUP PRÁCE Skrinku 1 zhotovíme z preglejky s hrúbkou 8 až 1 0 mm. Jednotlivé steny spojíme bežným stolárskym spôsobom. Do kolmých bočných stien vyrežeme kruhový otvor, ktorý okrem toho, že je ozdobou, umožňuje uchopiť celý zásobník pri jeho premiestňovaní. Skrinku povrchovo upravíme lakovaním, polepením tapetou, prípadne odyhovaním tak, aby nepôsobila rušivo vzhľadom na ostatné zariadenie miestnosti. Na spodnú stranu skrinky nalepíme plsť 7 v hrúbke 2 mm, aby sa nepoškodzovala plocha, na ktorú zásobník položíme. Záves sa skladá z vodiacej a pohyblivej časti. Závesy vkladáme do otvorov troch nosníkov 2, ktoré ohneme z hliníkového plechu s hrúbkou 0,8 až 1 mm do tvaru písmena U s nerovnako vysokými stranami. Nosníky 2 sú spoločné pre všetky závesy, takže prebiehajú cez celú šírku skrinky. ,,.-,...;

Na zadnom a strednom nosníku vyvŕtame na vodiace časti závesov otvory 0 2,4 mm do nižších strán profilu U, na strednom a prednom nosníku vyvŕtame na pohyblivé časti závesov otvory 0 2,4 mm do vyšších strán profilu U. Pohyblivú časť závesu 3 tvoria dva oceľové drôty 0 2 mm. Namiesto oceľového drôtu môžeme použiť mosadzný drôt. V tom prípade nie je potrebná antikorózna úprava. Obidva drôty spojíme v zadnej časti spojkou z hliníkového plechu s hrúbkou 0,8 až 1 mm, ktorú k drôtom prispájkujeme. V hornej časti spojky vyvŕtame otvor 0 2,4 mm. Z priehľadnej fólie 0,2 až 0,4 mm hrubej vyrobíme obálky 6 (možno použiť aj durofol, novodur, vytvrdzované PVC a pod.). Rozmery obálok volíme také, aby sa do nich dali zasunúť gramofónové platne aj s obalom. Čiary ohybu si predtlačíme polotvrdým hrotom podľa pravítka a hore spojíme fóliu čalúnnickými nitmi 0 4 mm tak, aby sa obálka dala nasunúť na spodný drôt pohyblivého závesu. V prednej časti obálky sú kruhové výstrihy, ktoré uľahčujú vkladanie a vyberanie platní. Vodiaca časť závesu 4 je z oceľového (mosadzného) drôtu 0 2 mm. Do horných otvorov spojok navlečieme vodiace drôty 4 a konce drôtov navlečieme do otvorov v zadnom a strednom nosníku 2. Vrchný drôt pohyblivej časti prevlečieme otvormi v strednom a prednom nosníku 2 a všetky tri nosníky priskrutkujeme závrtkami na hornú vnútornú stranu skrinky. Aby sme mohli záves s uloženou platňou

ľahko vysunúť, spojíme v prednej časti obidva drôty pohyblivej časti závesu rukoväťou 5. Dĺžka vysunutia je určovaná dĺžkou vodiacej časti 4 a vzdialenosťou medzi zadným a stredným nosníkom. Rukoväť závesu 5 zhotovíme naraz pre celý zásobník predtvarovaním z lišty tvrdého dreva. Priečnymi rezmi potom lištu rozdelíme na potrebný počet rukovätí (25), ktoré ešte dotvarujeme. Pri nasadzovaní rukoväti na pohyblivú časť závesu musíme zodpovedajúcu dĺžku obidvoch drôtov zdrsniť. Do rukoväti predvŕtame dva otvory 0 1,9 mm. Konce drôtu odmastíme, na zdrsnenú časť nanesieme lepidlo (supercement) a drôty nalisujeme do rukoväti. Aby sa jednotlivé závesy lepšie ovládali, nasadíme na prvý záves rukoväť vytvarovaným výstupkom nahor, pri druhom závese nadol, potom zasa nahor a tak pokračujeme. Na čelo rukoväti si môžeme nalepiť značku — číslicu, označujúcu druh platne uloženej v závese. Do skrinky si potom môžeme vložiť príslušný zoznam platní umiestnených podľa týchto čísiel. Zásobníky môžeme zostavovať tak vedľa seba, ako aj ukladať na seba. Dva zásobníky na 25 platní uložené vedľa seba na nízkej podložke (sokli) vytvoria např. skrinku, na ktorú vhodne umiestnime gramofón. Nápad ukladať platne do závesov môžeme využiť aj inak — netreba vyrábať skrinku — možno voliť konzolovú úpravu, ktorú umiestnime na voľnú stenu alebo do zostavy nábytku. Princíp závesov zostáva stále rovnaký.

43

ING. JOSEF BARDAS

44

AUTO-MOTO SANĚ Z AUTOMOBILOVÉ ZAHRÁDKY Jako mnoho chatařů jezdím na chatu i v zimě. Je-li však hodně sněhu, musíme auto nechat na silnici a všechna zavazadla (v mém případě někdy i automobilový akumulátor) odnosit pěšky nebo na lyžích. Napadlo mne, že by se pro snadnější přepravu dalo použít automobilové zahrádky, ke které by se připevnily lyže. Od nápadu k realizaci nebylo daleko a tak již příští neděli jsem dopravoval zavazadla pohodlně na „saních" z automobilové zahrádky. Výroba „saní" je velmi jednoduchá — záleží jen ve zhotovení čtyř držáků a ve vyhledání starých, alespoň 180 cm dlouhých lyží. To však většinou není problém, protože se povalují bez úžitku na půdě či ve sklepě. Držák se skládá z opěrky 1, kterou ohneme z plechu 1,5 mm tlustého do požadovaného tvaru a dvou úhelníků 2, do kterých vyvrtáme jednak po třech otvorech pro vruty 5 a jednak po jednom otvoru pro šrouby 3. Do žlábku opěrky přivaříme z každé strany šroub 3, kterému předem uřízneme hlavičku. Vyčnívající šrouby prostrčíme otvory v úhelnících a opěrku zajistíme na každé straně křídlatou maticí 4. Na každou lyži přišroubujeme pomocí vrutů 5 vždy dva držáky jejich rozteč musí odpovídat rozteči noh zahrádky. Držáky upevňujeme na lyže nejlépe společně se záhradkou, aby byla zaručena rovnoběžnost lyží. Lyže s připevněnými držáky vozíme pochopitelně sebou. Po příjezdu na místo stačí přišroubovat úchytky zahrádky do opěrek, k zahrádce přivázat provaz pro vlečení a „saně" jsou hotové. U zahrádek subtilnější konstrukce je vhodné nohy stáhnout provazem, aby se zahrádka nedeformovala průhybem způsobeným vahou zavazadel. Samozřejmě můžeme naložit jen tolik zavazadel, kolik odpovídá nosnosti zahrádky. IVO HRABEC

mm

x

Rozpiska materiálu

Poin. red. Zdá se nám, že hmotnost zavazadel bude většinou menší, než zmíněných 50 kg. V tom případě by snad stačily lyže kratší, s nimiž by saně byly ovladatelnější.

45

NASÁVANÍ TEPLÉHO VZDUCHU Konstrukce vzduchového filtru motorů některých osobních vozidel umožňuje v zimním období mechanicky proveditelnou změnu nasávání vzduchu tím, že do hrdla karburátoru je přiváděn předehřátý vzduch od výfukového potrubí. Tento jednoduchý efekt má nesporně řadu výhod, zejména menší spotřebu paliva, protože obohacovač směsi stačí použít jen krátce, dále zrychlený náběh motoru do normálního výkonu, plynulý rozjezd bezprostředně po nastartování a konečně i nižší produkci škodlivin ve výfukových plynech. U osobních vozů ŠKODA lze provést podobnou úpravu zcela jednoduchým a nenákladným způsobem přístupným všem kutilům bez zvláštního vybavení. POSTUP PRÁCE Z plechu asi 1 mm tlustého zhotovíme přírubu s vnějším 0 65 mm a vnitřním 0 45 mm. Na průměru 55 mm vyvrtáme tři otvory 04 mm pravidelně rozdělené po 120°. Z plechu 0,6 mm tlustého zkroužíme trubku 3 dlouhou 50 mm s vnitřním 0 45 mm, kterou při vaříme k přírubě. Z měkké pryže tloušťky 3 až 5 mm vystřihneme těsnicí kroužek 2 s vnitřním 0 45 mm a vnějším 0 65 mm a vyvrtáme do něj otvory 04 mm odpovídající přírubě. Z plechu 2 mm tlustého zhotovíme držák sací hadice 10 a vyvrtáme do něj otvory 08 a 6 mm. Rozteč těchto otvorů by měla být co nejmenší, jak dovolí překrut pásky o 90°. Na vnitřní straně odnímatelného plechového hrdla filtru 1 (rovná ploška) odvrtáme a vypilujeme otvor 0 4 5 mm se středem 34,5 mm od osazení hrdla. Na otvor přiložíme připravenou přírubu a označíme místa otvorů pro šrouby M 4 x 1 2 mm. Přírubu natočíme tak, aby jeden ze tří šroubků byl v ose plechového hrdla filtru. Je to z důvodu co nejbližšího umístění osy klapky. V hrdle filtru musíme ještě vyvrtat otvory 04 mm pro osu klapky, a to ve vzdálenosti asi 64 mm od osazení hrdla. Z tenkostenné trubičky o světlosti 6 mm zhotovíme dvě distanční trubičky 9 mezi stahovací šrouby ozdobné koncovky hadice. Jedna z trubiček je kratší o tloušťku držáku 10. Z plechu 0,6 mm tlustého vystřihneme klapku 8, rohy zaoblíme tak, aby klapka v uzavřené poloze maximálně těsnila v sacím hrdle studeného vzduchu. Konec klapky obalíme

46

kolem ovládací osy 6 a v příhodné poloze klapku k osičce připájíme. Volný konec osičky 6 zploštíme a vyvrtáme do něj otvor 0 1 mm pro pružinu. Osu s klapkou provlečeme předvrtanými otvory v plechovém hrdle filtru a osu ohneme do pravého úhlu. Přírubu s pryžovou podložkou přišroubujeme k hrdlu filtru třemi šroubky M 4><12, u nichž odpilujeme hlavy na tloušťku asi 1 mm pro lepší těsnění klapky. Šroubky navlékneme zevnitř. V hrdle filtru vyvrtáme dva otvory 01 mm, a to ve švu. Vzdálenost těchto otvorů

volíme podle použité zajišťovací pružiny 7 regulační klapky. Do těchto otvorů zaklesneme pružinu a ověříme si polohu uzavírací klapky v obou krajních polohách (léto, zima). V Mototechně zakoupíme asi 350 mm pryžové pancéřové horkovzdušné hadice 4 (vnitřní světlost 45 mm) a ozdobnou koncovku 5 z hliníkového plechu k výfuku vozu Wartburg ve tvaru mušle. Hadici zasuneme do koncovky a zajistíme pomocí distančních trubiček 9 tak, aby po sešroubování byl zachován původní průměr. Pod první šroub koncovky (s kratší distanční trubičkou) vložíme připravený plechový držák 10, kterým koncovku připevníme na šroub výfukového potrubí v místech, kde je uchycen držák trubičky podtlakového regulátoru

předstihu. Mušli skloníme přihnutím držáku 10 tak, aby byla asi 50 mm nad litinovým výfukovým potrubím. Zbývá nasadit druhý konec hadice 4 na přírubu hrdla filtru a upravit její délku tak, aby pružila, a hrdlo zapneme k vlastnímu tělu filtru. Komu by se zdálo zhotovení regulační klapky příliš náročné, může popřípadě v zimním období jen zaslepit původní otvor plechového hrdla filtru korkovou zátkou. V létě pak pancéřovou hadici stačí pouze vysunout z příruby a zátkou zaslepit přírubu. Celé zařízení můžeme trvale ponechat na motoru. VÁCLAV ŠTEMBERA

FUNKCE KLAPKY

VETRANIE Y TRABANTE Vozidlá vyrobené pred rokom 1 970 nemajú vetranie kabíny pomocou vetracích otvorov na zadných stĺpoch kabíny medzi bočným a zadným oknom. Tento nedostatok sa prejavuje v lete aj v zime tým, že prístup čerstvého vzduchu je tlmený tlakom v kabíne, odkiaľ vzduch nemôže unikať. Jednoducho povedané nie je umožnená cirkulácia vzduchu. V dôsledku toho v lete prichádza málo chladného, v zime zasa málo teplého vzduchu do kabíny. Bezprievanová výmena vzduchu v kabíne pomocou vetracích otvorov — zakrytých mriežkami — je už dnes bežná vo všetkých vozidlách vrátane Trabanta od roku 1971. Pri starších vozidlách si túto úpravu urobíme jednoducho sami. Zakúpime si v Mototechně dve vetracie mriežky na Trabant, ktoré sú bežne v predaji.

Na.zadný stĺpik kabíny si nakreslíme ceruzkou obdĺžnik 45 x 1 30 mm a celý obvod obvŕtame vrtákom 4 mm tak, aby dierky boli čo najbližšie pri sebe. Potom obdĺžnik ľahko vyberieme a hrany očistíme plochým pilníkom. Pri vŕtaní dajme pozor na ľavom stĺpiku, lebo v ňom sú umiestnené káble od všetkých zadných svietidiel. Preto vrták nesmie ísť hlbšie ako 20—25 mm. Na ľavej a pravej strane otvoru vyvŕtame ešte po jednej dierke vrtákom 3,5 mm. Hrany otvoru môžeme natrieť farbou proti korózii. Do hotového otvoru dáme odvodňovaciu vložku, lebo cez štrbiny mriežky, ktorá zakrýva otvor môže vniknúť voda pri umývaní auta alebo pri prudkom daždi a preniknúť až do batožinového priestoru. Preto si túto vložku vyrobíme čo najpresnejšie. Začneme tak, že si na kartón nakreslíme rozložený tvar vložky

a po vystrihnutí a ohnutí do potrebného tvaru vyskúšame, či papierová vložka dobre sedí a dobre prilieha. Potom si ju vyrobíme z pozinkovaného plechu s hrúbkou 1 mm presne podľa predlohy. Hrany presne vyhneme vo zveráku, začistíme pilníkom a natrieme vhodnou farbou. Pred montážou podlepíme hrany Kolorplastom. Potom vyvŕtame dve dierky 0 4 , 5 mm na hranách vložky a vložku priskrutkujeme závitoreznými skrutkami M4. Skrutky doťahujeme s citom, lebo v tenkom plechu karosérie sa závit ľahko pretrhne. Zakúpené mriežky musíme osadiť tak, aby presne zakrývali odvodňovaciu vložku. Priskrutkujeme ich závitoreznými skrutkami M4 so šošovkovitou hlavičkou a s podložkami. S vetraním kabíny budeme úplne spokojní. Navyše pri vytiahnutých oknách sa aj dvere ľahšie zatvárajú, lebo pri pribuchnutí dvier pri zatvorených oknách nevzniká tlak vzduchu. EUGEN LAHITA

VLOŽKA

47

MĚŘIDLO SBÍHAVOSTI KOL Správné seřízení souběhu předních i zadnich kol je velmi důležité. I když je už zařízeno dost dílen, kde se kontrolou a seřízením souběhu zabývají, přece jenom jsou čekací lhůty dost dlouhé, a tak jsem se pustil do výroby měřidla sám. Tímto měřidlem je možné kontrolovat a seřídit souběh předních i zadních kol všech běžných automobilů. Měřidlo je praktické a skladné a měření jednoduché. VÝROBA MĚŘIDLA % Z trubek 1 a 2 svaříme třmen musíme přitom dát pozor, abychom dodrželi úhly 90°. Pouzdra 3 a 4 zhotovíme ze stejných trubek jako třmen. V pouzdru 3 x musíme vyvrtat a vypilovat oválný otvor 5,2 25 mm a jeden konec zaslepit záslepkou 7, abychom vytvořili dosedací plochu pro pmžinu. V pouzdru 4 vyvrtáme otvor 0 5,2 mm, do kterého po privarení matice 10 vyřízneme závit M6. Hotová pouzdra privaríme k třmenu opět musíme dodržet úhly 90°! Hrot 5 i doraz 6 vyrobíme z kruhové oceli 0 1 0 mm na soustruhu tak, aby se v pouzdrech dobře posouvaly. U hrotu musíme vypilovat plochu pro označení rysek při měření. Na vypilované plošce vyryjeme rysky přesně po 1 mm. Na

druhém konci hrotu musíme ještě vyvrtat kolmý otvor 0 5 mm pro kolík 1 1 . Při kompletaci musíme suvné části měřidla dobře očistit a potřít olejem, aby se navzájem lehce pohybovaly. Po vložení pružiny 8, hrotu 5 a kolíku 11 Rozpiska materiálu

musí se hrot tlakem pružiny snadno vysouvat až ke kolíku, který tvoří doraz. MĚŘENÍ SBÍHAVOSTI S plně zatíženým vozidlem zajedeme na vodorovnou plochu. Jako náhradní zatížení můžeme použít dvou ocelových tyčí 0 1 8 mm dlouhých 220 mm, které uložíme mezi nápravnici a horní rameno (každou na jednu stranu). Tyče uložíme (a po měření vytáhneme) snadno tak, že vozidlo rozhoupeme ve svislé ose. Na vnitřní straně pneumatik si křídou označíme rovinu vodorovně proloženou osami kol. V těchto místech pak přiložíme měřidlo k hranám disků (musí být zbaveny bláta). Na posuvné části měřidla odečteme počet dílků

48

až k hraně trubky. Potom vůz potlačíme tak, aby značky křídou byly vzadu — kola se pootočila o 180°. V této poloze opět odečteme počet dílků na posuvné části měřidla. Rozdíl obou měření udává sbíhání, popřípadě rozbíhání kol. Jestliže jsou rysky na měřidle rozděleny

po 1 mm, pak hodnota sbíhání (rozbíhání) vychází v milimetrech. Měříme-li na skutečně vodorovné ploše, s obsazeným vozem a v pneumatikách máme předepsaný tlak, pak měření je přesné. BEDŘICH VYDRA

VÝSTRAŽNÉ SVIETIDLO Vyhláška č. 100/1975 Zb. okrem iného predpisuje povinnosť vybavit automobil výstražným trojuholníkom alebo iným rovnocenným zariadením. Pod iným rovnocenným zariadením sa rozumie zdroj prerušovaného žltého svetla s frekvenciou 60 až 1 20 zábleskov za minútu. Vstavaný energetický zdroj musí umožňovať prevádzku tohto zariadenia minimálne 15 hodín. Prax ukázala, že je vhodné mať automobil vybavený výstražným trojuholníkom, ale aj blikacím svietidlom.

Podľa danej situácie sa potom rozhodneme, ktoré zariadenie použiieme (např. v noci a v hmle je výhodnejšie používať blikacie svietidlo). Zdroj prerušovaného žltého svetla — blikacie svietidlo — si môžeme zakúpiť v špecializovaných predajniach za 95 Kčs alebo si ho môžeme zhotoviť podľa priloženého výkresu za podstatne nižšie náklady. Náklady na zhotovenie blikacieho svietidla podľa výkresu neprekročia 1 5 až 20 Kčs táto suma môže byť ešte

nižšia, ak použijeme ľubovoľné, vyradené tranzistory. Ani ostatné súčiastky nevyžadujú veľkú presnosť. Na zhotovenie svietidla použijeme bežné typizované vreckové svietidlo 1, upravené a doplnené tranzistorovým stabilným klopným obvodom. Rozmery plošného spoja 7 sú preto dané tvarom vreckového svietidla. Zo svietidla najskôr demontujeme časti, ktoré nebudeme potrebovať, teda izolačnú platňu s kontaktmi a sponu na zavesenie svietidla. Tieto časti nahradíme časťami podľa výkresu. Demontovaný kontaktový nôž 4 umiestnime na platňu plošného spoja 7. Osadenú platňu plošného spoja najskôr vyskúšame mimo

49

svietidla. Ak sme použili dobré súčiastky, zapojenie bude pracovať na prvý raz. Prípadnú zmenu trekvencie zábleskov môžeme upraviť zmenou hodnoty odporu R2 (1 k2 až 4k7) alebo zmenou hodnoty kondenzátora C1 (10 až 100 M). Frekvenciu zábleskov volíme vždy v rozsahu 60 až 120 zábleskov za minútu, aby zariadenie spĺňalo podmienky vyhlášky č. 100/1975 Zb. Iné zmeny hodnôt nie sú potrebné. Tranzistory T1 a T2 môžu byť ľubovoľné nízkofrekvenčné tranzistory s vodivosťou npn a s dovoleným c ž 100 mA. Žiarovku H použijeme na napätie 3,5 v a prúd 0,2 Á. Ak by sme chceli použiť žiarovku 3,5 V/0,3 A, musíme použiť tranzistor s dovoleným c ž 150 mA. Tejto podmienke vyhovujú tranzistory radu NU71. Zosilňovací činiteľ tranzistorov p = 30 až 100. Vyskúšanú a vyčistenú platňu plošného spoja nastriekame transparentným lakom a prinitujeme do svietidla. Žiarovku zafarbíme na žlto např. bezfarebným lakom na nechty, v ktorom je rozpustená žltá náplň guľkovej ceruzky, alebo ju obalíme žltým celofánom, prípadne zafarbíme inými, už veľakrát publikovanými spôsobmi. Vrstva farbiva, resp. sýtosť farby nemá zbytočne znižovať svietivosť. Treba ešte pripomenúť, že bez

ohľadu na to, či svietidlo používame alebo nie, musíme batériu vymieňať vždy po 4 až 5 mesiacoch. Výkon batérie sa po tomto čase skladovania veľmi znižuje a blikacie svietidlo by nespĺňalo podmienku vyhlášky 100/1975 Zb o 15 hodinovej nepřetržitosti správnej činnosti. S novou batériou je čas činnosti asi 20 hodín. Za silného vetra je vhodné blikacie svietidlo zaťažiť, např. kameňom, väčším kľúčom a pod. ĽUBOMÍR SKÝVA Použitý materiál

ZAIIŠTĚNÍ PROTI KRÁDEŽI I ZADŘENÍ • Způsobů jak zajistit auto proti zcizení je dost a jsou známé a často používané. Protože je vhodné mít automobil zajištěn i proti zadrení, napadlo mne, že je možné spojiť obě tyto funkce do jednoho „hlídače". Do bloku motoru 5, v místě,kde je vývod pro spínač

Schéma úpravy 1 — fitink tvaru T; 2 — spinač tlaku oleje; 3 — brzdový spinač; 4 — tlačítko pro startováni; 5 — blok motoru; 6 — kontrolní žárovka mazáni; 7 — spinaci skřiňka; 8 — indukční civka

50

tlaku oleje 2, našroubujeme upravený fitink tvaru T. (Protože se mi v Mototechně ojetých vozidel podařilo sehnat roztrojku z brzdového potrubí, která měla stejný závit, nemusel jsem ji již upravovat. Jinak je nutné závit přizpůsobit.) Do fitinku našroubujeme jednak původní spínač tlaku oleje 2 a jednak brzdový spínač 3 seřízený na nejmenší tlak. Spínač tlaku oleje 2 má pouze jeden vývod a je zapojen na kostru, brzdový spínač 3 má dva vývody a musí být odizolován od kostry. Na jeden vývod brzdového spínače zavedeme ± pól z baterie, druhý vývod jde na indukční cívku 8. Mezi oba vývody brzdového spínače zapojíme tlačítko 4, aby bylo možno nastartovat motor. Tlačítko umístíme na skrytém místě podle potřeby buď ha levé, nebo pravé straně podle typu vozidla (jednou rukou ovládáme tlačítko, druhou startér). Při startování zmáčkneme zároveň tlačítko jakmile naskočí motor, tlak oleje sepne brzdový spínač, proud jde do indukční cívky, a můžeme tlačítko pustit. V případě, že není v motoru dostatek oleje nebo by motor přestal mazat z jakýchkoli důvodů, přeruší brzdový spínač okruh do zapalovací cívky a motor se zastaví. Při startování studeného motoru je třeba podržet tlačítko déle (studený olej má vyšší tlak), ne však déle než asi 2 minuty. V případě, že bychom museli startovat za jízdy (což je nepravděpodobné), stačí zmáčknout tlačítko, zařadit rychlost a vůz automaticky nastartuje bez použití startéru. . JAN DĚDEK

STROJE A NÁSTROJE šie dielce upíname na čelnú platňu 68, ktorú naskrutkujeme na hrot vretenníka 70 nasadený do kužeľovej dutiny pinoly 27. Kamene 69 nastavíme do vhodnej polohy a upínaný dielec zaistíme skrutkami. Na obidvoch bubienkoch 49 a 67 Dlhšie dielce opierame hrotom komusíme na obvode vyznačiť rysky níka 72. úplne rovnomerne' alebo ich vyryjeNa tvarové modelárske súme, alebo starostlivo vvpiluieme struženie dreva možno stojan ihlovým pilníčkom podľa obryso- upraviť tak, že miesto krížového suvania. portu použijeme iba opierku 73—75 Pri montáži pozdlžneho suportu (obr. 7), ktorú nastavíme do vhodnajskôr zabrúsime podložky 48 tak, nej polohy, obrábaný dielec upneme aby bola zaručená iba nepatrná medzi hroty alebo na čelnú platňu a na obrábanie použijeme rôzne axiálna vôľa vodiacej skrutky 47. Postupne montujeme pozdĺžny tvarované sústružnické dláta. suport tak, že na vodiacu skrutku REZANIE KOTÚČOVOU naskrutkujeme dolný jazdec 45 PÍLOU s nalisovanými puzdrami 44, nasaPri rezaní je stojan opäť sklopený díme vodiace tyče 46, podložky 48 do vodorovnej polohy (obr. 8). Do a obidve čelá 41. Skrutky 115 kužeľovej dutiny pinoly 27 nasadídotiahneme iba mierne a otáčaním me hrot vretenníka 70 a pomocou vodiacou skrutkou prechádzame puzdra 85 a 86 upneme pílový kojazdcom z jedného ú vrat u do druhé- túč 87. ho, a tým ustaľujeme obidve vodiaPílový kotúč má priemer ce tyče do presnej rovnobežnej 127/ 0 12,7 a patrí k príslušenstvu polohy. Skrutky 115 dotiahneme až vŕtačky Black and Decker: najvtedy, keď možno jazdcom plynulo väčší prerež je 25 mm. Ak nezožeprechádzať. nieme tento kotúč, môžeme použit Obidve čelá 41 spojíme z obi- aj kotúč 0 150 mm; zväčší sa dvoch strán uholníkom 43 a skrutky však prerež na max. 38 mm. V tom opäť dotiahneme iba zľahka. Znova prípade musíme upraviť rozmer puzotáčame vodiacou skrutkou a kon- dra 85 na rozmer podľa vŕtania trolujeme, či sa jazdec slabo dotýka tohto väčšieho pílového kotúča. hornej hrany uholníka. Až potom Pri výrobe dosky stola 80 musíme skrutky 109 dotiahneme. dbať na to, aby jeho šírka bola Podobne postupujeme aj pri rovnobežná po celej dĺžke. Otvory 0 5,3 vyvŕtame podľa strmeňa 82. montáži priečneho suportu. Ak sa lišty 40 nedajú zasunúť do Vzdialenosť 24 mm od osi drážky stojana, musíme ich konce trocha kontrolujeme podľa nasadeného pílového kotúča v stojane! opilovať či obrúsiť. Pri zoskrutkovaní pravítka 81 Pri sústruženi pomocou krížového suportu upíname drobné s vodiacou lištou 83 a úponkou 84 dielce priamo do skľučovadla, väč- musíme dať pozor na to, abv sa

STOJAN K VŔTAČKE II SÚSTRUŽEI1IE Na sústruženie je hlavným dopĺňajúcim prvkom stojana krížový suport. Celý krížový suport (obr. 5) je usadený na dvoch lištách 40, ktoré sú vsunuté medzi vodiace tyče stojana (sklopeného do vodorovnej polohy) a zaistené úponkami. Držiak 52 je- upnutý na spodný hranol 6 skrutkou. Pozdlžny suport sa pohybuje po dvoch vodiacich tyčiach 46 pomocou vodiacej skrutky M16 47. Pre väčšiu tuhosť sa klže jazdec pri posúvaní ešte po uholníkoch 43. Maximálny rozsah pozdĺžneho posuvu je 250 mm. Aj priečny suport sa pohybuje po dvoch vodiacich tyčiach 60 pomocou skrutky M12 58 horná platňa 62 sa pri tom kfže po čele 56. Na tejto platni je pripevnený nožový držiak na dva sústružnícke nože. Maximálny rozmer telesa noža je 12x12 mm. Na bubienkoch pozdĺžneho aj priečneho suportu sú vyznačené rysky s delením 0,05 mm. Pri výrobe jednotlivých dielcov venujeme osobitnú pozornosť hrotu 70 (obr. 6). Musíme dbať na to, aby 0 14h7, závit M10><1,25 a kužeľ 60° boli súosové s kužeľom Morse 2. Hrot vretenníka 70 aj hrot koníka 72 upravíme ľahko z výstružníka či záhlbníka s kužeľom Morse 2. Pri čelnej platni 68 treba dodržať kolmosť čelnej plochy na vodiaci otvor 0 14H8 a zadně čelo 0 20.

Stojan s pripevneným krizovým suportom pripravený na sústruženie .<,-

Stojan pripravený na tvarové sústruženie pomocou opierky

51

Texty k obrázkom na str. 52 až 57: Obr. 5. zového Obr. 6. Obr. 7.

Sústruženie — zostava krisuportu Sústruženie — detaily Sústruženie — detaily Modelárske sústruženie pomocou opierky — zostava Obr. 8. Rezanie kotúčovou pilou — zostava a detaily Obr. 9. Čelné brúsenie — zostava a detaily Čelné vŕtanie — zostava Obr. 10. Frézovanie — zostava a detaily

52

Obr. 6

53

Obr. 7

54

55

Obr. 9

58

57

Stojan pripravený na rezanie kotúčovou pilou Rozpis materiálu

Stojan pripravený na čelné brúsenie uholník posúval po stole iba s nepatrnou vôľou medzi šírkou stola a vodiacou lištou 83. Je to dôležité pre zachovanie rovnobežnosti pravítka s pílovým kotúčom. Na hlavný hranol 4 nasadíme zmontovaný stôl, nastavíme požadovanú hĺbku rezu a zaistíme maticou 129. Šírku rezu nastavíme pravítkom 8 1 . Pozor! Keďže pílový kotúč nie je okrytovaný, musíme byť pri rezaní zvlášť opatrní! ČELNÉ BRÚSENIE DREVA Na brúsenie je stojan sklopený vo vodorovnej polohe (obr. 9). Na hrot vretenníka 70 naskrutkujeme kotúč 9 1 , na ktorý úponkami 92 pripevníme pripravený kus šmirglového papiera. Na výrobu kotúča 91 sú rovnaké nároky ako na výrobu čelnej platne 68 na sústruhu. Na hranol 6 priskrutkujeme skrutkami 120 oporný stolček 90. Obrábaný dielec posúvame po opornom stolčeku a mierne

Stojan pripravený na frézovanie

58

pritláčame ku kotúču. Vhodnou voľbou druhu a zrnitosti šmirglového papiera možno docieliť veľmi čistý povrch brúseného dielca. FRÉZOVANIE Pri frézovaní je stojan vo zvislej polohe (obr. 10). Na stôl 2 nasadíme vodiaci uholník 95 s lištami 96 a zaistíme skrutkou na ľavom konci. Ešte pred zmontovaním musíme prekontrolovať rovinnosť uholníka

95 a prípadne ho vyrovnat. Dôležité je aj dodržať zhodnú hrúbku obidvoch líšt 96, aby obidve oporné plochy boli v jednej rovine. Do skľučovadla upneme čapovú trézu a šmýkadlom nastavíme potrebnú hĺbku triesky. Potom nastavíme vodiaci uholník do patričnej polohy, čím nastavíme uberanie, a pravý koniec vodiaceho uholníka zaistíme zvierkou. Obrábaný dielec

posúvame pozdĺž vodiaceho uholníka v smere proti otáčajúcej sa fréze. Podobne môžeme frézovat aj uzavreté drážky. Na náročné frézovanie môžeme použiť aj krížový suport sústruhu. Tento suport upneme na stôl stojana. Obrábaný dielec upneme na platňu 62, z ktorej vopred snímeme nožový držiak. ING. JIŘÍ DVOŘÁK

NADSTAVEC K VŔTAČKE COMBI Pri používaní prídavných zariade- bo na kuželi Morse 0, alebo (pri ní na vŕtačku Combi sa musí sňať novších typoch vŕtačiek) na závite. skľučovadlo, ktoré je nasadené aleAk používame např. vyrezávaciu

pílu a potrebujeme vyvŕtať do matériálu otvor, musíme nadstavec sňať, naraziť skľučovadlo a po vyvŕtaní ho

SKĽUČOVADLO DO
Poz.2

59

Rozpis materiálu

opäť sňať. Stáva sa často, že skľučovadlo spadne (nedrží na kuželi) aj s vrtákom a znova sa musí naraziť. Kužeľ sa odiera a skľučovadlo už poriadne nedrží. Zhotovil som si preto nadstavec so skľučovadlom na vrtáky do 0 1 0 mm (pri osade-

nom drieku až od 1 3 mm). Na vrtáky nad 08,5 mm možno použiť regulátor otáčok podľa USS č. 15 a USS č. 17. Nadstavec sa skladá z puzdra 1, ktoré je z duralu a je upravené tak, aby sa dalo upnúťdo stojana vŕtačky.

Hriadeľ 2 je z materiálu 14220 alebo 16220, ktorý sa musí cementovať, kaliť a brúsiť. Na konci hriadeľa je unášací čap, ktorý zapadne do drážky v hriadeli vŕtačky. Na druhom konci je závit M6, ktorý sa používa na zaistenie skľučovadla. Vymedzovací krúžok 3 vymedzuje výšku ložísk, priťahovacia matica 4 vymedzuje vôľu na axiálnom ložisku. Do puzdra 1 zalisujeme ložisko 6 až na dno, dáme vymedzovací krúžok 3 a nalisujeme druhé ložisko 6. Ložiská zaistíme poistným krúžkom 8. Nalisujeme polovicu axiálneho ložiska 7 s voľnou dierou, t. j. nad 20 mm, a vložíme veniec. Na hriadeľ 2 nalisujeme druhú polovicu ložiska 7 s lícovanou dierou a hriadeľ 2 nalisujeme až na doraz. Na druhom konci zaskrutkujeme maticu 4, pritiahneme guľatými kliešťami a zabezpečíme skrutkou 5. Na hriadeľ nasunieme tesniaci krúžok 9. Do drážky v puzdre 1 zasunieme objímku, a nadstavec je pripravený na používanie. Objímku kúpime v železiarstve za 2 4 , — Kčs a vyjmeme vnútorný krúžok. Použijeme skľučovadlo do 10 mm s povrchom max. 44,8 mm, aby prešlo upínacou objímkou na stojane. Ložiská namastíme ložiskovou vazelínou T-V1, T-V2. VÁCLAV KUBELA

DŘEVOOBRÁBĚCÍ STRO| S PROTAHOVAČKOU Pod tímto názvem vychází druhé vydání dřevoobráběcího stroje konstrukce J. Tůmy a V. Cafourka. Proti prvnímu vydání je dokumentace rozšířena o tři elementy: 1. Úhlový nástavec k elektrické vrtačce s plynule měnitelnými otáčkami. Na nástavec můžeme přimontovat okružní pilku, čímž získáme výborně ovladatelný agregát na dělení velkých desek (dřevotříska, překližka, sololit ap.) ovladatelnost je dána tím, že okružní pilka se otáčí v podélné ose vrtačky (na rozdíl od běžného

60

příčného uložení), kterou pak snadno sledujeme linii řezu na nehybně položeném materiálu jakéhokoli rozměru. Úhlového nástavce můžeme použít i při vrtání na špatně přístupných místech (vrtání za roh), ale hlavně slouží jako součást pohonného zařízení nuceného posuvu při protahování (viz dále).

2. Kotouč pro tvarové frézováni, který nasazujeme

na stroj místo okružní pily, přičemž nože si můžeme snadno zhotovit dle požadovaného tvaru V kotouči je

vyváženě upevněn pouze jeden nůž, což zaručuje vysokou přesnost řezu a odstraňuje obvyklé zdlouhavé seřizování. 3. Srovnávačka — protahovačka znamená nejvýznamnější rozšíření funkcí stroje. Původní opracování dřeva kotoučovou frézou s osmi soustružnickými noži se totiž hodí jen na práce menšího rozsahu, přičemž broušení nožů a seřizování frézy činí méně kvalifikovaným kutilům značné obtíže. Protože zhotovení klasického hoblovacího válce, jakož i těžkého stolu s broušeným povrchem je pro většinu kutilů nedostupné, použili autoři hotového výrobku, který jako přídavnou srovnávačku k hospodářské okružní pile HOP 70 vyrábí n. p. Narex s označením HOP 70/H (za 1280,— Kčs bývá k dostání ve větších železářstvích). Malou úpravou a doplněním o spodní stůl se zařízením k vertikálnímu nastavení a horizontálnímu nucenému posuvu materiálu získáme neobyčejně výkonný a přesný stroj klasického typu, kde pohon hoblovacího válce

(d = 200 mm) obstarává motor dřevoobráběcího stroje a pohon mechanismu nuceného posuvu s gumovými válečky pak elektrická vrtačka (která je součástí původního stroje) pomocí úhlového nástavce, ozubených kol a řetězu z jízdního kola. Doplněním původního dřevoobráběcího stroje o tyto elementy se dosáhlo, že stroj umožňuje veškeré mechanické způsoby opracování dřeva, přičemž nastavení stroje na jednotlivé operace je poměrně snadné a rychlé. Velikost a výkon stroje pak umožňují i práce většího rozsahu a s vysokou přesností. Objednávky dokumentace na univerzální dřevoobráběcí stroj s protahovačkou posílejte na adresu EXPEDICE USS, Železná ul. 8, 11 6 00 Praha 1, která Vám ji hned po vyjití zašle za Kčs 5 0 , — plus poštovné. SAMOSTATNÁ SROVNÁVAČKA-PROTAHOVAČKA s využitím prodávané srovnávačky HOP 70/H bude popsána v USS 33.

OZNAČOVACÍ PŘÍPRAVEK Velmi se mi osvědčil jednoduchý úhelník, který je výrobně jednoduchý a značně usnadňuje a zpřesňuje označování úhlů, dlabu a roztečí. Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o měřidlo, je nutné pracovat co nejpečlivěji, zejména při cejchování a vrtání otvorů 0 3 . POSTUP PRACE Těleso 1 zhotovíme z duralového úhelníku. Obvod opracujeme na rozměry podle výkresu, rádius z vnitřní strany úhelníku odpilujeme nebo odfrézujeme. Pečlivě narýsujeme a vyvrtáme otvory 03 mm, jejichž rozteče jsou voleny po 5 mm a vychází z vnitřní strany úhelníku. Otvory potom zahloubíme záhlubníkem 90°. Narýsujeme osu pro závit, z této osy naznačíme slabě kružítkem dílky rysek jednotlivých úhlů, vyvrtáme a vyřízneme závit M6. Pravítko 2 vyrobíme z ocelové tyče 12 x 5 mm, kterou zašpičatíme

podle výkresu, a vyvrtáme otvor 0 6,1 mm. Nyní již můžeme pravítko k tělesu přišroubovat šroubem 3. Nejdůležitější operací je ocejchování. Podle přesného dílenského úhloměru nastavujeme jednotlivé polohy pravítka po 5° a opatrně vyznačíme rysky. Nejvíce používané úhly 30", 45 , 60° a 90° si raději zvýrazníme vyražením číslic. Pro snazší čitelnost rysky a číslice

vybarvíme černou barvou a čelní plochu jemně přesmirkujeme. POUŽITI Při označování úhlů postupujeme tak, že pravítko nastavíme do potřebné polohy a úhloměr přiložíme vnějši stranou k materiálu: podle pravítka 2 označíme úhel tužkou či rysovací jehlou. Při označování dlabu přiložíme přípravek vnitřní stranou k materiálu, do příslušného otvoru vložíme rysovací hrot 0 3a posunem přípravku po materiálu označíme rysky pro dlaby, výřezy, otvory a podobně. Konstrukci ZDENKA KRÁLE popsal JIŘÍ ŠRÁMEK

36»4S"

Rozpiska materiálu

61

ILEPŠENÍ NÁSIAVCE KOTOUČOVÉ PILKY K vrtačce Combi UM 120 lze dokoupit řadu přídavných zařízeni, mimo jiné i nástavec kotoučové pilky. Práce s řezáním dřeva je usnadněna a zrychlena, ale úklid je složitější — odletující piliny nadělají v širokém okolí nepořádek, což je zvlášť nepříjemné, pracujeme-li v bytě. Zhotovil jsem si proto k nástavci kryt, který značně omezuje prášení do okolí. Desku krytu vyřežeme z plechu 1 mm tlustého podle obr. 1. Ve středu zhotovíme výřez ve tvaru písmene H a plechy vyhneme na stranu podle univerzální hubice k vysavači ETA 418. Hubici nasadíme mezi plechy a přišroubujeme dvěma šroubky M3 x 10. Spodní část krytu utěsníme přilepeným páskem molitanu 10 mm tlustého. Celý kryt přišroubujeme k nástavci třemi šrouby M3, pro které musíme v nástavci vyřezat závity. Do hubice nasadíme hadici od vysavače, a tím je celá úprava hotová. Většinu odletujících pilin vysavačem přímo při práci vysajeme. Velmi často potřebujeme uříznout lišty či užší prkna přesně kolmo; zhotovil jsem si proto přípravek, který zaručuje kolmý řez. Zhotovení přípravku je zřejmé z obr. 2; obě vodicí lišty i šablonu vyřízneme z tvrdého dřeva a spojíme lepidlem Epoxý ä sešroubováním. PAVEL KVASNICA

Kryt k nástavci vrtačky

Přípravek pro kolmé řezy

62

Obr. 1

ČESKOSLOVENSKÝ SLOVNÍČEK

AŽ DO BYTU

břit —ostrie, rezná hrana brouzdaliště čliapkanisko, čliapkadlo (detský bazén) dopředný pohyb pohyb vpred, používa sa aj dopredý) madlo — hmatadlo modrín — smrekovec nátěrová hmota—náterivo ' ' ';' ,, : : oblázek — obliak, okruhliak ' okružní pila — kotúčová píla otěže — Nace podezdívka — podmurovka pojíždějící — 1. posúvací, 2. pojazdný posečený — pokosený prořez — prerezávka (strata pri rezaní) protahovačka — preťahovačka průlez — prielez prúvlačnice — kotvová sklznica rohatinka — rohatina (v klampiarstve) roští — 1. nízke krovie (kriaky), 2. haluzie, raždie sámkování — zámikovanie sedák — sedisko srovnávačka — zrovnávačka, vyro.vnávačka (zrezávačka) stavitelný — nastavitelný, 2. aretačný suvný — posuvný třepení — strapkanie užitný .— úžitkový vazák — väzák záhlubník — záhlbník zkroužit — 1. pokrájať. 2. zakružit stočiť (o plechu)

za nezvýšenou cenu 14 Kčs/čtvrtl. Vám bude sborník ,,Udělej-Urob si sám" zasilat EXPEDICE USS. PŘEDPLATNÉ na rok za Kčs 5 6 , — si můžete objednat na adrese EXPEDICE USS 116 06 Praha 1. Železná 8 telefon: 26 89 61 Na stejné adrese si můžete objednat na dobírku plánky a knihy, které jsou v tisku a budou Vám zaslány i h n e d po v y d á n i : — plánek Malotraktor Oleško (cena 40 Kčs) — plánek Přídavné zařízeni I k traktoru (valník, žací stroj atd.) (cena 30 Kčs) — plánek Přídavné zařízeni II k traktoru (sněhový pluh atd.) (cena 29 Kčs) — knihu Urob si sám doma a v chate (cena 60 Kčs) K o k a m ž i t é m u d o d á n i na dobirku Vám nabizime — knihu Urob si sám — auto, šport, camping (cena 60 Kčs) — plánek Kovostroj (cena 29 Kčs) — plánek Dřevostroj (rozšířený o protahovačku (cena 50 Kčs)

Knižnica Urob si sém — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová UROB — UDĚLEJ SI S A M zväzok 32 MDT 379.826:

" : -j

, !

64.005 Zostavil Kamil Zoufalý

Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3. v novembri 1979 ako svoju 7173. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 35 07 97. Expedícia subskribentom: Železná 8, 11 6 06 Praha 1, tel. 26 89 61 •:'' Zodpovedný redaktor Milan Hulej Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 90 obrázkov: 10,51 AH, 10,70 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1979 1. vydanie. Náklad 143 000 výtlačkov 302 05

510/21 ;818 •«•»

ŕ

•., • >••. ... ' . ..I

., .