Z OBSAHU: DO BYTU Zasouvací postel Vícepolohové otočné křeslo Elektrické Ovládanie závesov Harmonikové dvere Zapaľovač plynu

24 Z OBSAHU: DO BYTU Zasouvací postel Vícepolohové otočné křeslo Elektrické Ovládanie závesov Harmonikové dvere Zapaľovač plynu STAVIAME Vozík na popelnice Čerpáni vody z hlubokých studni Prosévačka pisku ' Střešní okna II KONÍČKY Rytecké techniky Motorová fréza AUTO-MOTO Bezkontaktový přerušovač Sporenie benzínom pri Trabante STROJE A NÁSTROJE Skladací stôl do dielne Sústruh zo šijacieho stroja Z praxe pro praxi

ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ

OBSAH: 1. DO BYTU Zasouvací postel Otočné křeslo Elektrické ovládanie závesov Drevené harmonikové dvere Zapaľovač plynu 2. STAVIAME Vozík na popelnice Čerpání vody ze studni stlačeným vzduchem Odbočka na kanalizační stoupačce Prosévačka k míchačce Střešní okna II

2 6 10 14 18 21 22 26 27 29

3. KONÍČKY Rytecké techniky 35 Amatérsky zväčšovací prístroj . . 38 Motorová fréza na pôdu 41 4. AUTO-MOTO Bezkontaktový přerušovač Stirače světlometů Aj pri Trabante treba sporiť

48 49 52

5. STROJE A NÁSTROJE Skladací pracovný stôl Sústruh zo šijacieho stroja Klampiarske kliešte Z praxe pro praxi I Usměrňovač k svářecímu transformátoru

53 56 59 60 62

ZASOUVACÍ POSTEL Každodenní ukládání lůžkovin a stlaní dětských postelí mne vedlo k zhotovení nábytkové stěny do dětského pokoje. Tato stěna vyřešila hned dva problémy. Dětský pokoj sa zvětšil o místa dvou pohovek a odpadla jejich úprava před a po spaní. Děti ráno lůžkoviny po provětrání urovnají na pevnou část postele a postel zasunou. Večer po vysunutí postele a rozložení lůžkovin je postel opět připravena pro spaní. Postel je vestavěna do nábytkové stěny a při jejím zasunutí tvoří s nábytkovou stěnou jeden celek. Protože každý, kdo se rozhodne pro stavbu, musí konstrukci celé stěny řešit podle vlastních podmínek, uveřejňujeme pouze plánek na zhotovení zasouvací postele a její skříň. POSTUP PRÁCE Nosné části konstrukce zhotovíme z Jäklových profilů a na stěny skříně i postele použijeme dřevotřískové desky. Nejprve svaříme z Jäklových profilů kostru skříně. Rozměry materiálu jsou uvedeny u jednotlivých dílů v milimetrech na obr. 1 (str. 3). Ke kostře nesmíme zapomenout přivařit zevnitř dva profily ve tvaru U, sloužící jako vedení kladky. Na ocelovou kostru upevníme pomocí šroubků se zapuštěnou hlavou nebo

2

samořezných vrutů obvodové desky z dřevotřísky. Potom zhotovíme nosnou konstrukci postele. Boční obdélníkové rámy z profilů Jäkl 20 * 30 mm spojíme nahoře i dole vždy dvěma podélnými profily stejného průžezu (řez A-A, obr. 2 na str. 4). Kolečka vyrobená podle obr. 3 (str. 5) ke konstrukci bud přišroubujeme nebo privaríme. Na kostru upevníme čelní desku a desku šíře 500 mm pro ležení. K této desce upevníme pianovým závěsem nebo čtyřmi dveřovými závěsy sklopnou část desky pro ležení, širokou 300 mm. Do spodní části rámu upevníme desku šíře 390 mm, která vytvoří pod postelí úložný prostor pro hračky apod. Na sklopnou desku upevníme na obě strany kladky (obr. 3), po kterých se deska při zasouvání postele sklápí. Uprostřed sklopné desky upevníme dřevěnou sklopnou nohu, která desku podpírá při vysunuté posteli. Nohu při sklopení zaklesneme do úchytky, kterou přišroubujeme k horní desce skříně (detail u pohledu S, obr. 3). Na širší část desky pro ležení upevníme čalounickými hřebíčky dva popruhy asi 40 mm široké (obr. 1). Jejich druhé konce zavěsíme pomocí drátěných ok na háčky, které privaríme ke kostře skříně (řez A-A, obr. 2). Na desku pro ležení

položíme molitanovou matraci 0 rozměrech 80 x 190 cm. Matrace by měla mít látkový potah. Na spodní část čelní desky upevníme pruh sololitu, který kryje kolečka a vytvoří falešný sokl při sestavě s ostatním nábytkem. Na čelní desku připevníme úchyty k vysouvání a zasouvání postele. Tvar 1 výšku úchytů přizpůsobíme, podobně jako sokl, ostatnímu nábytku. Ostatní části nábytkové stěny, kterou můžeme k této zasouvací posteli postavit, slouží jako šatník, prádelníková skříň a police. Na hotové konstrukci vybrousíme a vytmelíme dřevotřískové desky, natřeme základním lakem a nastříkáme syntetickým lakem. MANIPULACE S POSTELÍ Lůžkoviny uložíme na posteli tak, aby jejich objem dovolil svinutí molitanové matrace (obr. 3). Při zasouvání postele se matrace tahem popruhů zvedá a v konečné poloze se svine směrem nahoru. Sklopná část desky sjíždí pomocí kladek po kolejničkách a v konečné poloze je sklopena svisle podél zadní stěny skříně. Při vysouvání postele je postup obrácený. Sklopnou nohu musíme před zasouváním složit a zaklesnout do úchytky. Po vysunutí postele sklopnou nohu vyklopíme, aby podpírala střed sklopné desky (obr. 1). Popruhy brání při vysunuté posteli spadávaní lůžkovin do prostoru skříně. Postel jde zasouvat i vysouvat lehce a tato manipulace není obtížná ani pro dítě předškolního věku. B. J.

3

4

POSTEL VYSUNUTÁ LŮŽKOVINY

DETAIL UPEVNĚNÍ SKLOPENÉ NOHY Obr. 3

5

OTOČNÉ KŘESLO

'NIMATELNÁ PODNOŽ

Obr. 1

V zahraničních časopisech bývají vidět inzeráty odpočivných křesel, která je možno ve velkém rozmezí a v různých kombinacích naklánět tak, aby tělo mohlo zaujmout pro ně co nejpříjemnější polohu. Z inzerátů bohužel není zřejmá konstrukce pohybového ústrojí křesla. Pokusil jsem se proto takovou konstrukci vytvořit samostatně, i když jde 0 vynalézání již vynalezeného. Na obr. 1 jsou vyznačeny polohy, do nichž je mo*žno křeslo nastavit, 1 odnimatelný stolek a podnož, kterými je možno křeslo „vylepšit". Stolek je upraven tak, že se otočením o 180° dá měnit sklon pracovní desky. KONSTRUKCE KŘÍSLA Rám křesla zhotovíme z úhelníků 20x20 mm, trubek 1/2", plechu 1 mm tlustého a překližky 5 mm tlusté.

Zadní lomené opěradlo je z úhelníků, do kterých vložíme překližku. Bočnice — vlastně loketní opěrky — jsou celé z plechu. Na horní konec bočnic přišroubujeme dřevěné latě 20 x 20 mm, do kterých upevníme molitan a potahovou látku. K dolním koncům plechu přinýtujeme úhelníky. Dolní sedaci plochu nevyplňujeme pro lepší pérování překližkou, ale vypleteme ji popruhy. Popruhy vyplétáme mezi dvě trubky, které privaríme k dolním úhelníkům bočnic. Obtočíme je okolo zadní trubky, pak okolo přední trubky a zespodu oba konce popruhu sešijeme a přišijeme k hornímu popruhu; každý popruh tedy vytvoří vlastně „osmičku". Uši jsou z plechu a můžeme je k úhelníkům opěradla přivařit. Špatně se však potom potahují, takže je výhodnější uši předem potáhnout molitanem a potahovou látkou a pak teprve k úhelníkům opěradla přišroubovat. Zadní část opěradla, boční plochy zvenku a čelní plochy křesla zakryjeme překližkou, kterou polepíme samolepicí tapetou napodobující dřevo. Plechové bočnice seshora a z vnitřní strany a „uši" křesla obalíme vrstvou molitanu.

Tloušťka molitanu závisí na možnostech koupě, podařilo se mi sehnat výmětový molitan 15 mm tlustý. Na opěradlo ušijeme tři polštáře ze tří vrstev molitanu a na sedadlo polštáře z pěti vrstev moli-

6

tanu. Všechny polštáře potáhneme potahovou látkou (popř. koženkou) a prošijeme knoflíky. Budeme-li si zhotovovat ke křeslu přídavné zařízení, nesmíme zapomenout.ještě přivařit ze spodu křesla dvě trubky, do nichž se zasune podnož, a do bočnic vyvrtat dva otvory, sloužící k upevnění (pomocí kolíčků) stolku rozměrů 250 x x860 mm. Celá konstrukce křesla i rozměry jsou zřejmé z obr. 2. PODNOŽ Otáčení a zvedání křesla je možno řešit několika způsoby; zkonstruoval jsem dva typy podnoží. Prvni typ je uveden na obr. 2; křeslo se otáčí a zvedá pomocí šroubu. Šroub musí být silný, 030 až 35 mm a s velkým stoupáním. Kdyby měl šroub malé stoupání, bylo by zvedání křesla příliš pomalé. Šroub lze občas sehnat v prodejnách kovového šrotu. Ke spodu šroubu privaríme kříž zhotovený z plechu 1,5 mm tlustého. Zespodu kříže připevníme dřevěné špaliky, nebo lépe čtyři kolečka, aby se s křeslem lépe manipulovalo. Nahoru na šroub privaríme trubku 026 mm ohnutou do tvaru písmene U. K této trubce upevníme křeslo pomoci dvou čepů. Čepy mají být umístěny ve výšce 410 mm od země. Do nosné trubky ve vzdálenosti 150 mm od čepů vyvrtáme otvory a z vnitřní strany (směrem ke křeslu) navaříme matice. Do otvoru našroubujeme šroub a v plechu bočnice vyvrtáme tři otvory. Nasunutím šroubu, který je pro lepší zasunutí na konci kónický, do jednoho z otvorů a dotažením je zajištěna poloha sedadla. Opěradlo se otáčí okolo čepu, který je umístěn ve výšce 480 mm od země. Ke spodní části křesla privaríme nahoru

Obr. 2

7

Obr. 3

vodorovnou trubku (ve vzdálenosti 270 mm od spodní trubky, okolo které jsme vyplétali popruhy). Na tuto vodorovnou trubku nasuneme dva kousky trubek takové světlosti, aby se v nich vodorovná trubka volně otáčela. Tyto kousky trubek privaríme k úhelníkům opěradla a ještě k nim privaríme trubky, směřující šikmo k bokům křesla. V těchto šikmých trubkách opět vyvrtáme otvory, navaříme matice a zasuneme šrouby. V bočnici křesla vyvrtáme na obou stranách také tři otvory. Zasunutím šroubu do jednoho z otvorů a dotažením je zajištěna poloha opěradla. Druhý typ podnože je uveden na obr. 3 a 4. Výroba tohoto typu ponože není nijak složitá a změna polohy rychlá. Podnož je řešena tak, aby se křeslo dalo jedním hmatem přestavit do několika poloh a to tak, že když se spustí nejníže (pololeže), sedačRozpiska materiálu

a

ka se zakloní a současně vysune kupředu, aby těžiště bylo stále co nejblíže ke středu podnože. Naopak při zvedání se sedačka vrací do vodorovné polohy a ustupuje dozadu, takže křeslo má stále stabilitu. Na tuto podnož je možno upevnit jakékoliv křeslo. Na trubku 2 privaríme kříž 1 z ohnutých plechů; na konce jednotlivých ramen kříže opět upevníme dřevěné špalíky nebo kolečka. Do trubky 2 narazíme mosazná nebo silonová pouzdra 2 0 ; v nich se otáčí trubka 3, k níž pod úhlem 100° privaríme trubku 4. Na konce trubky 4 privaríme kolmo krátké trubky 8, do jejichž konců zavaříme matice 10 a prevŕtame je na 01 0. Na trubku 4 navaříme ve vzdálenosti 110 mm od konce hrany pro západku. Z trubek 5, 6 a 7 svaříme dvě ramena; k ramenu s delšími příčkami 6 privaríme segment 12. Délku nosníku ramena 5 volíme podle šířky

křesla. Pomocí čepu 11 zavěsíme obě ramena mezi krátké trubky 8; při vrtání otvorů pro čepy v ramenech musíme dát pozor, abychom vrtali přesně rovnoběžně a kolmo. Do všech čtyř konců ramen 5 narazíme trubky 9, zajistíme je zavařením otvoru (viz. det. B na obr. 4), který jsme předem vyvrtali v ramenech 5. V trubkách 9 vyvrtáme otvory 0 3 mm pro závlačky 19. Na ramena 5 zavěsíme dva úhelníky 18 tak, že otvory 0 1 4 mm vyvrtanými v úhelnících prostrčíme konce 9 ramen a zajistíme závlačkou (viz det. A na obr. 4). Otvory v úhelnících 18 mají menší rozteč než otvory v trubce 4; tím se dosáhne, že sedačka, přišroubovaná k úhelníkům, se při spouštění zaklání dozadu a posouvá kupředu a naopak. Tyto otvory doporučujeme vrtat az na-

»50 .._

ZÁPADKU ZAVAŘENÉ MATICE M8

konec, po vyzkoušení funkce celé podnože. Při sestavování podnože nesmíme zapomenout připevnit na čep, u něhož je segment, očko 14, do kterého je upevněna pružina 13. Druhý konec pružiny upevníme k západce 15. Západku přišroubujeme šroubem 16 a zajistíme maticí 17 k trubce 4. K západce ještě privaríme rukojeť 2 1 , kterou pohyb křesla ovládáme. PAVEL FALTUS

9

ELEKTRICKÉ OVLÁDANIE ZÁVESOV Témy domáceho majstrovania bývajú rozličné — záleží na tom, aké problémy pred jednotlivých domácich majstrov stavia životná prax. Možno, že nieje veľa čitateľov, ktorí cítia potrebu sťahovať záclony pomocou elektromotorčeka. Princíp konštrukcie sa však dá uplatniť aj pri riešení iných úloh. ELEKTRICKÉ ZAPOJENIE Obvod je napájaný napätím 12 V; je to najmä preto, aby sme mohli použiť vhodný stieračový motorček (na autá Škoda M B 1000)a že takýto rozvod je bezpečný. Napájacie napätie získame z transformátora TR (220/12V), ktorého napätie dimenzuje na 5 A. Pomocou usmerňovača U (štyri diódy 1 0 A) a vyhladzovacieho kondenzátora C1 získame usmernené napätie. Toto napájacie napätie sa privádza cez poistku P2 a vypínač ovládania V2 na

prepínač A 1 , ktorým volíme ručný alebo automatický posun závesu. Pri ručnom posune ovládame prepínačom A2 zaťahovanie alebo rozťahovanie závesu. Pri automatickom ovládaní uvedieme stlačením tlačidla T celý mechanizmus do prevádzky. Cez kontakty 1—2 koncového spínača Kí je impulz prevedený na relé B1. Po spojení relé B1 sa zapne motor M, uvedie sa do chodu ťahadlo koncových spínačov, kontakty 1—2 spínača K1 sa vypoja a relé BI sa napája cez kontakty 1 — 2 spínača K2. Len čo tahadlo narazí na koncový spínač K2, jeho kontakty 1—2 sa vypoja, relé B1 odpadne a motor sa zastaví. Ďalším impulzom daným tlačidlom T je cez kontakty 3—4 spínača Kí napájané relé B3, ktoré spojí relé B2,a motorček sa rozbehne opačným chodom. Obvod sa vypne po prepnutí kontaktov Kí

(ťahadlo koncových spínačov je v druhej krajnej polohe). V schéme na obr. 1 je znázornené základné zapojenie koncových spínačov. Pred nastavením koncových spínačov musíme zistiť, na ktorú stranu sa bude po zapnutí točiť motor. Smer otáčania prehodíme záměnou prívodových káblikov na svorkovnici motorčeka. Je vhodné použiť taký motorček, ktorý má namiesto vinutého statora permanentné magnety. Keď použijeme motorček s vinutým statorom a kotvou, musíme meniť prúd iba v kotve (v rotore). Motorček aj s kompletným napájacím zdrojom umiestnime do skrinky, ktorú vložíme do vysekaného otvoru v stene. Impulzové tlačidlo T umiestnime na mieste, odkiaľ chceme závesy automaticky ovládať — např. pri dverách, pri posteli a pod. POSTUP PRACE Celková zostava celého zariade. nia je na obr. 2. Na vhodnom mieste v blízkosti okna vysekáme v stene otvor s rozmermi asi 450 x 260 x 200 mm. Otvor umiestnime tak, aby bol zakrytý tak pri zatiahnutom, ako aj pri roztiahnutom závese. Do otvoru zapustíme skrinku 2 z oceľového plechu hrubého 1 mm. Montáž celého zariadenia urobíme na základnom paneli 1 z hliníkového plechu. Najprv pripevníme na panel nosník 5, na ktorý pružne pripevníme pomocou držiaka 14, dvoch gumových podložiek 13 a 15 a skrutky 16 motorček. Pretože prevodovka motorčeka je dostatočne dimenzovaná, môžeme hriadeľ 6 navíjacieho valca 8 pripevElektrosúčiastky

10

11

12

Rozpis materiálu

niť priamo na motorček a zabezpečiť kolíkom 7. Rozmery navíjacieho valca (obr. 3) sú iba informatívne: platí, že čím väčší bude priemer valca, tým väčšia bude rýchlosť zaťahovania a rozťahovania závesu. Po zhotovení držiaka ložiska 9, do ktorého narazíme ložisko 3 1 , a držiaka 10 môžeme hriadeľ s navíjacím valcom a s pohyblivou maticou 12 namontovať. Na držiaky pripevníme platňu spínačov 11 a namontujeme koncové spínače s ťahadlami. Na základný panel namontujeme na vhodný držiak ovládacie relé B1 až B3, svorkovnicu D, transformátor TR aj s usmerňovačom a kondenzátorom. Do skrinky vysekáme otvory a šikmo do steny uložíme dve novodurové rúrky 17 a 1 9 ; rúrkou 17 pretiahneme vodiacu šnúru 26, rúrkou 19 prívodový vodič ku kontrolnému svetlu umiestnenému na garniži. Obidve rúrky umiestnime tak, aby boli zakryté aj pri roztiahnutom závese. Nakoniec zhotovíme kryt skrinky 3 z umakartu. Na garnižu si najskôr zhotovíme obidva držiaky 20 a 2 1 . Tvar obidvoch držiakov je rovnaký, odlišuje sa len v ohyboch (obr. 4). Držiaky pevne zabetónujeme do steny. Na vyhnuté konzoly upevníme duralové rúrky 2 2 ; jedna rúrka je určená na zavesenie záclon, druhá na zavesenie závesov. Vzdialenosť medzi obidvoma rúrkami musíme dodržať, aby na seba nenarážali krúžky záclon a závesov. Na ľavý držiak 20 priskrutkujeme držiak 23, ku ktorému pripevníme skrutkou M3 s dvoma podložkami kladku 3 0 ; zabezpečíme ju dvoma maticami. Z prednej strany priskrutkujeme na držiaky 20 a 21 skrutkami M4 čelný

13

kryt garníže 27; matice zalepíme do krytu tak, aby nevyčnievali. Čelný kryt potom odyhujeme alebo polepíme tapetou, či nalakujeme. Pravý držiak 24, na ktorý pripevníme dve kladky 30, priskrutkujeme závrtkami priamo na čelný kryt. Záves pripevníme škripcami na krúžky z PVC. Stredové krúžky obidvoch polovíc závesu priviažeme špagátom k vodiacej šnúre 26. Aby sa obidve polovice závesu prekrývali, vystužíme v strede závesu horné i dolné rohy výstuhami 29. O rúrku 19 pripevníme napínač 25 vodiacej šnúry. Vodiacu šnúru pripevníme na

navíjací valec 8, pretiahneme rúrkou 17 a vedieme cez jednu kladku napínača na jednu kladku pravého držiaka 24, ďalej na kladku ľavého držiaka 23 a späf na druhú kladku pravého držiaka a druhú kladku navijaka. Odtiaľ šnúru pretiahneme späť rúrkou 17 na navíjací valec, na ktorý

navinieme dĺžku šnúry zodpovedajúcu celkovej dĺžke garniže. Ešte pred konečným pripevnením závesu treba celý systém rozťahovania a zaťahovania vyskúšať (na vodiacej šnúre si fixkou označíme koncové miesta) a presne nastaviť koncové spínače. JIŘÍ HAVLÍK

DREVENÉ HARMONIKOVÉ DVERE Konštrukčné riešenie opísané v členku mé v praxi širšie uplatnenie, ako uvádza autor. Táto konštrukcia umožňuje totiž stavbu celých harmonikových stien, ktorými v prípade potreby ľahko rozdelíme veľkú miestnosť na dva izolované priestory a naopak. V novostavbách je často problém s miestom a s oddelením miestností. Potreboval som jednu veľkú miestnosť rozdeliť drevenou stenou na dve časti — obývaciu izbu a jedálenský kút. Do drevenej steny som potreboval zabudovať dvere; rozmiestnenie nábytku mi neumožňovalo použiť bežné otváracie ani posuvné dvere, a tak som sa rozhodol pre skladacie — harmonikové dvere. Keďže takéto dvere nedostať kúpiť, vyrobil som si ich sám. Nie sú veľmi náročné na výrobu, a ani ich cena nieje vysoká; ak sú z ušľachtilého dreva (jaseň, mahagón), ich cena je asi 5 5 0 , — Kčs. Na výrobu dverí je dôležité poznať šírku Š otvoru, aby sme vedeli, koľko líšt a v akých rozmeroch budeme potrebovať. V mojom prípade bol otvor široký Š = 83 cm a vysoký V = 200 cm; rozdelil som preto pole podľa výkresu a rozpisky. V prípade, že budeme mať otvor s inou šírkou, musíme zodpovedajúco upraviť dĺžku a počet kovaní 3 a šírku, ako aj počet líšt 18. POSTUP PRÁCE Najprv zhotovíme jednotlivé diely kovania 1 až 4 z nehrdzavejúceho 1,5 mm hrubého plechu. Môžeme použiť aj oceľový plech, v tom prípade však musíme plech povrchovo chrániť. Diely kovania vystrihneme alebo vyrežeme pílkou aopilujeme. Po opracovaní vyvŕtame otvory 0 3,5 mm na nity 5 a jednu stranu kovania presadíme vo zveráku na hrúbku materiálu. Potom

14

postupne spojíme pomocou nitov 5 jednotlivé diely kovania do tzv. „harmoník" — horných a dolných. Zriitované kovanie sa musí ľahko pohybovať. Do kovania vyvŕtame otvory 03 mm spolu so zahĺbením na hlavy závrtiek, ktorými neskôr priskrutkujeme ku kovaniu jednotlivé lišty dverí. Pri tejto práci musíme dať pozor na to, žejedna,,harmonika je dolná a druhá horná. Nakoniec kovanie vyleštíme. Teraz môžeme zhotoviť jednotlivé lišty dverí 18 a 20. Zhobľujeme ich

na hrúbku 12 mm, zrežeme na potrebnú šírku a výšku a vyfrézujeme na jednej strane lišty polomer 6 mm von a na druhej strane dovnútra. Do koncov líšt vydlabeme vybratie, do ktorého zapadne kovanie. Po zostavení dverí potom vidieť iba ohýbacie časti harmonikového kovania. Zhotovíme ešte koncovú lištu 19 v tvare T a vyvŕtame do nej šachovnicovo otvory 03,5 mm na priskrutkovanie do zárubne dverí. Na sústruhu vytočíme vodiace kolíky 17, ručne pílkou vyrežeme

ZÁRUBŇA

3ÝHA

-26

— 15 ——J

n PÔDORYSNÝ REZ

4

DVERE OTVORENÉ

DVERE ZATVORENÉ

15

REZ NOSNOU ČASŤOU DVERÍ

ZAOBLIŤ

16

Na fotografii vpravo sú dvere v pootvorenej polohe: Hore — pohľad zospodu na hornú kryciu lištu V strede — pohľad z druhej strany Dolu — pohľad na spodnú časť dveri vodiace lišty 8 a 12 a zhotovíme silonové vodidla 6 a 7. Z ohobľovanej dosky zhotovíme nosník krycích líšt 10, do krycích líšt 9 vyfrézujeme drážku a nosník 10 s lištami 9 pevne spojíme. Tým sú prípravné práce skončené a môžeme začať s montážou. MONTÁŽ Tesne vedľa seba (ako keď je zatvorené) položíme koncovú lištu 19, polovičnú lištu 20, lišty 18a opäf polovičnú lištu 20. Hore aj dole; priskrutkujeme harmonikové kovanie. Do každej druhej lišty (od pevnej časti) prevŕtame cez kovanie otvor 0 4 , 8 mm, do ktorého potom vyrežeme závit M6 x 20. Do otvorov naskrutkujeme vodiace kolíky 17. Do nosníka 10 a hornej vodiacej lišty 12 predvŕtame otvory na závrt ky a priskrutkujeme závesné lišty 1 1 . Dverové lišty nasadíme dolnými vodiacimi kolíkmi do lišty 8 priskrutkovanej k podlahe, horné vodiace kolíky nasunieme do vedenia medzi lištami 11 a hornú vodiacu lištu 12 aj s nosníkom 10 priskrutkujeme k zárubni. Zboku priskrutkujeme k zárubni koncovú lištu 19. Dvere zatvoríme, zmeriame presne zvyšujúcu šírku a presne takú širokú zhotovíme uzavieraciu lištu 16. Do tejto lišty zadlabeme zámku 13 z kancelárskej registračky, ktorú upravíme tak, že vypilujeme otvor na okennú kľučku 15 aj na druhej stranne. Na časť kľučky so štvorhranom musíme navariť rovnaký výstupok, aký je na kľúčiku zámky. To znamená, že kľučka so štvorhranom má yýstupok na otváranie. Z druhej strany dverí sa poRozpis materiálu užije druhá kľučka, ale v nej musíme vyvŕtať štvorhran, do ktorého zapadne druhý štvorhran prechádzajúci zámkou a dveřmi. Obe kľučky spojíme kolíkom. Štítky kľučiek priskrutkujeme dvoma mosadznými dvojdielnymi skrutkami 2 1 . Z duralu vysústružíme ozdobnú rukoväť 14, do vybratia nalepíme lepidlom Vulkolep dyhu. V lište 16 prevŕtame otvor 0 8 , 5 mm a rukoväti priskrutkujeme. Potom dvere rozoberieme a lištu 16 pripevníme ku kovaniu zároveň s vodidlami 6 a 7. Pred končeným zostavením lišty dôkladne nalakujeme alebo polepíme dyhou podľa zariadenia miestnosti. Po zaschnutí laku dvere znova zmontujeme a vodiace lišty trocha natrieme olejom na šijacie stroje. PETER MARTINČOK

17

ZAPAĽOVAČ PLYNU Vyskúšali sme niekoľko druhov zapaľovačov plynu, ale ani s jedným sme neboli spokojní. Preto som sa pokúsil o vlastnú konštrukciu. Usiloval som sa, aby zapaľovač bol jednoduchý, bezpečný (použité napätie 220 V), lacný, bezporuchový a Vzhľadovo pekný. Výsledok ponúkam ostatným. Zapaľovač používame vyše roka bez najmenšej chyby. Dobre zapaľuje zemný plyn, svietiplyn, aj propán-bután. POSTUP PRÁCE Kostra cievky. Jadro cievky zhotovíme z medenej rúrky 1 s-vonkajším 0 5 mm a s vnútorným 0 3 mm. Ak nedostaneme medenú rúrku, môžeme použiť aj plnú tyčku 0 5 mm, ktorú z jednej strany vyvŕtame do hĺbky 45 mm. Rúrku z jednej strany (na tyčke zo strany vŕtania) zahĺbime s 0 4,8 na kužeľ vrtáka. Čelá 3 a 4 zhotovíme zo sklotextilu; môžeme použiť aj pertinax alebo cuprextit, musíme však odstrániť medenú fóliu. V obidvoch čelách vypilujeme proti sebe dve drážky široké 6 mm a hlboké 2 mm. Do väčšieho čela 3 vyvŕtame ešte dva otvory s 0 2 mm. Menšie čelo 4 nasadíme 1 mm od konca rúrky 1 (zo strany zahlbenia). Rúrku pripevníme do zveráka, jemne dotiahneme a kladivkom rozklepeme koniec rúrky tak, aby sa čelo nezošmyklo. Z druhej strany navlečieme na rúrku 1 fermežovú rúrku 2 (dostaneme ju najskôr v opravovni elektromotorov). Potom nasadíme druhé čelo 3 a mosadznú podložku 5 s hrúbkou asi 1 mm. Podložku pritlačíme k čelu a prispájkujeme ju k rúrke 1. Vinutie cievky. Aby sme mohli

18

cievku pohodlne navinút pripevníme voľný, 13 mm dlhý koniec jadra 1 do vŕtačky a vŕtačku pripevníme např. do zveráka. Na navíjanie použijeme smaltovaný drôt 6 0 0,15 Cu, prípadne 0 0,12 Cu. Začiatok drôtu přehneme v dĺžke asi 60 mm štyrikrát tam a späť a potom stočíme; vznikne tak tenké lanko, na ktoré nasunieme kúsok bužírky 8 (dobre poslúži např. izolácia z telefónneho alebo zvončekového drôtu). Takto upravený koniec drôtu prevlečieme čelom 3, a to otvorom bližšie k stredu, a môžeme začať navíjať. Použiť na priamy vývod iba jeden drôt neodporúčame, pretože by sa mohol ľahko prekrútiť. Pri navíjaní jednotlivé závity priťahujeme a usilujeme sa navíjať tesne závit vedľa závitu. Vždy po niekoľkých vrstvách starostlivo preložíme vinutie cievky hodvábnym papierom nastrihnutým na okraji, aby sa zabránilo prepadnutiu krajných závitov do spodnej vrstvy. Navinieme toľko závitov, aby medzi povrchom poslednej vrstvy drôtov a spodkom vypilovaných drážok v čelách zostala medzera 1 mm. Koniec drôtu upravíme rovnako ako začiatok a prevlečieme ho druhým otvorom v čele 3. Počet závitov ani odpor cievky nemusíme merať. Navinutu cievku treba ovinúť slabou fermežovou páskou alebo prekladacím papierom 7 do motorov, prípadne papierom zo zošita. Spoj riadne prelepíme izolepou. Takto zhotovenú cievku uvoľníme z vŕtačky. Príchytka spínača. Voľný koniec jadra v dĺžke 13 mm sploštíme na hrúbku 2 mm a na šírku 6,5 mm. Ak je jadro z plného materiálu,

musíme ho zbrúsiť z obidvoch strán na hrúbku 3 mm, šírka musí zostať rovnaká —6,5 mm. Do splošteného jadra — príchytky spínača — vyvŕtame dva otvory 0 2 mm na nity, ktorými prichytíme platničky s kontaktmi. Spínač. Zo sklotextitu, pertinaxu alebo cuprextitu (bez medenej fólie) zhotovíme platničky na prichytenie pružín s kontaktmi. Do vrchnej platničky 9 vyvŕtame šesť otvorov 0 2 mm. Na okraje platničky prinitujeme štyrmi nitmi 12 spínacie pliešky 10. Z bezpečnostných dôvodov sú spínacie pliešky dva, na zapojenie fázového aj nulového vodiča. Kontakt vytvoríme medeným alebo mosadzným nitom 11, ktorý rozklepeme. Dotykovú plochu nitu vyhladíme šmirglovým papierom a prípadne pocínujeme. Spínacie pliešky musíme zhotoviť, preto je výhodnejšie použiť namiesto nich kontakty z telefónneho relé, prípadne z relé RP 92, RP 100 alebo RP 102. Ak ich použijeme z relé, zoberieme stredný zväzok.

f9

Spodná platnička 14 slúži zároveň na pripojenie flexošnúry; zhotovíme preto v nej výrez 14 x 2 mm na osadenie vývodky a vyvŕtame dva otvory 0 6, ktoré zamedzia vytiahnutie šnúry. V platničke musíme ešte vyvŕtať otvory na pripevnenie -na príchytku spínača a zhotoviť zahlbenie na rozklepané kontakty. Potom na platničku prinitujeme pomocou nitov 12 pliešky 15 s kontaktmi zhotovenými z nitov 1 1 , podobne ako pri spínacích plieškoch 10. Obidve platničky s kontaktmi prinitujeme hliníkovými nitmi 16 na príchytku spínača, ktorú tvorí sploštený koniec jadra. Medzi príchytku a platničku vložíme podložky 13; ak je jadro cievky z plnej tyčky, nemusíme podložky vkladať. I s k r i š t e . Objímku 17 iskrišťa zhotovíme z pásika plechu širokého 10 mm a dlhého asi 192 mm. Od stredu pásika a na meria m e 8 a 1 3 mm. V strede vyvŕtame o t v o r 0 4,1 mm a v dalších bodoch o t v o r y 0 5,5 mm. Plech medzi otvormi presekneme sekáčom tak, aby vznikli oválne otvory. Ako kontakt použijeme mosadznú skrutku 18, ktorej drážku spilujeme a hlavičku jemne vyhladíme šmirglovým papierom. Skrutku zasadíme do prostredného otvoru a roznitujeme j u . Potom od stredu nameriame na každú stranu 5 mm a objímku ohneme do tvaru úzkeho písmena U. Z vnútornej strany objímky nameriame od kontaktu vzdialenosť 27 mm a vypilujeme štyri výrezy, ktoré zapadnú do menšieho Čela kostry. Skôr ako vypilujeme výrezy na druhé čelo, overíme si radšej skutočnú vzdialenosť na kostre. Zvyšnú časť plechu (asi 3 mm) zahneme do stredu. Ako jadro použijeme klinec 19, ktorého hrot opracujeme, aby sa klinec dobre pohyboval. Zárezy na hlavičke necháme. Na vracanie klinca z magnetického jadra použijeme tlačnú pružinu 20, vyrobenú z drôtu 0,25 mm, dlhú 28 mm a s vnútorným priemerom 3 mm. Pružinu si môžeme zaobstarať v opravovni kancelárskych strojov; vnútorný priemer pružiny môže byť aj väčší, ale hrúbka drôtu iba maximálne 0,25 mm. Môžeme použiť aj ťažnú pružinu, ktorú vytiahneme. Čím je pružina jemnejšia, tým je kvalitnejšia iskra. Pružinu nasunieme na klinec a zasunieme do cievky. Dotykové plochy pružiny na klinec a J rúrku postačujú, takže sa nemusia prispájkovať cínom, nie je to však na škodu. Plechovú objímku 17 položíme okolo cievky a pritiahneme tenkým špagátom alebo športovou páskou. Zapojenie urobíme na spôsob Wagnerovho kladivka. Kryt.

20

Vhodným

krytom

zapa-

ľovača je puzdro z kefky na zuby (výrobok NDR), ktoré dostať v drogérii za 1,60,— Kčs alebo aj s kefkou za 8 , — Kčs. Puzdro je guľaté, mierne kónické, z tvrdého PVC v pastelových farbách. V spodnej časti puzdra 21 vyvŕtame otvor 0 10 mm na spínací kolík; vhodné je otvor predvŕtať menším vrtákom. V dne vyvŕtame otvor s takým priemerom, aby sme mohli prevliecť vývod. Najvhodnejšie je kúpiť flexošnúru 22 aj s vidlicou a vyvodkou za 1 8 , — Kčs. Šnúru prevlečieme cez dno, nasadíme vývodku, potom ju prevlečieme otvormi v spodnej platničke 14 a konce prispájkujeme k plieškom 15. Na spínanie kontaktov použijeme plný kolík 23 z nafukovacieho matraca. Kolík zaoblíme podľa vnútorného priemeru spodnej časti puzdra 2 1 . Ak je kolík dutý, musíme otvor zaliať epoxidom alebo dentakrylom. Vrchnú časť puzdra 24 ukončíme hliníkovým obalom 25 zo štartéra žiarivkových svietidiel. Aby sme mohli v obale ľahko vyvŕtať otvory, navlečieme obal na drevenú alebo novodurovú tyč 0 15 mm, ktorú pripevníme do zveráka. Vrtákom potom vyvŕtame 0 3,2 mm. Po zaihlení otvorov aj vo vnútri nasadíme obal štartéra na zúžený koniec hornej časti puzdra 24 a vo vrchole puzdra vyvŕtame otvor 0 5 mm ako v obale. Potom skrutkou M4 * 1 5 mm (matičku dáme

Rozpis materiálu

zvonka) pritiahneme puzdro 24 k obalu 25 a v puzdre opatrne vyvŕtame otvory podľa otvorov na hliníkovom obale 25. Skrutku vyskrutkujeme a otvory v novodure zaihlíme. Ak je puzdro 24 v hornej časti voľné, zhotovíme nožom na okraji obalu 25 niekoľko zásekov. Hliníkový obal vyleštíme pomocou zelenej leštiacej pasty. Do vrchného otvoru po skrutke nasadíme zvyšnú časť kolika ležadlá 26 a kolík znútra roznitujeme nahriatou oceľovou tyčou s priemerom 8 mm a dĺžkou 1 50 mm. Do hotovej vrchnej časti krytu vložíme jéjevku so spínačom, do spodnej časti krytu vložíme spínací kolík 23 a vrchnú časť puzdra nasunieme na spodnú. Aby sa obidve časti od seba neoddeľovali, zabezpečíme ich pomocou dvoch malých kolíčkov 27 z nevodivého materiálu. Pri montáži musíme starostlivo dbať na to, aby sa hliníkový obal 25 nedotýkal vodivo objímky 17. Inak by sa pri dotyku puzdra so sporákom mohlo sieťové napätie dostať na sporák. Záves zapaľovača. Aby sme mali zapaľovač stále poruke, odporúčame zhotoviť záves, ktorý priskrutkujeme na vhodné miesto blízko sporáka. Záves sa skladá z umakartovej alebo preglejkovej dosky 28, na ktorú priskrutkujeme puzdro 29 zhotovené z rúrky. J A N KLAMMERT

STAVIAME VOZÍK NA POPELNICE Jsem jeden z mnoha těch, kteří nemohou mít popelnice u hlavního vchodu nebo za vrátky. Jakákoli přeprava plné či prázdné popelnice je pro neznalce namáhavá. Proto jsem si zhotovil vozík, na kterém může popelnice převážet bez větší námahy i moje manželka. Výroba je jednoduchá, nenáročná a cenově dostupná. Konstrukci vozíku svaříme z trubek; držadlo 2 je z trubky 1", výztuhy 4 z trubek 1/2". K držadlu privaríme závěs 3, který ohneme z plechu 3 mm tlustého. Vodorovná Rozpiska materiálu Č.

Součást

1 2 3 4 5

Zátka Držadlo Závěs Výztuhy Kolečka s osičkou

ks

1 1 1 3 2

Materiál

Rozměr [mm]

silon ocel ocel ocel hliník

GV—770 P3*70x165 G 1/2"—2 500 z kočárku výztuha 4 tvoří osu pro kolečka S. Jejich upevnění záleží na tom, jaká kolečka seženeme. Nejvhodnější je použít hliníková kolečka ze starého dětského kočárku. PETR HLAVÁČ 'T

3-4

21

ČERPÁNÍ VODY ZE STUDNÍ STLAČENÝM VZDUCHEM Mnoho rodinných domků je zásobováno vodou z vlastních studní pomocí automatických domácích vodáren. Pokud není voda ve studni nebo vodní nádrži více než 8 metrů pod úrovní terénu, nejsou s čerpáním vody spojeny žádné velké potíže, protože na trhu je dostatek čerpadel v dostupné ceně a osvědčeném provedení. Pro větší sací výšky (asi do 20 m) se užívají

odstředivá čerpadla s hlubokosacím ejektorem, který však spotřebuje značnou část výkonu čerpadla. Účinnost takového zařízení je malá a ejektor potřebuje trubky velkých průměrů. Proto se i pro tyto studně používají odstředivá ponorná čerpadla, určená pro studně hlubší než 20 m. Na odstředivá ponorná čerpadla je tedy odkázaná většina čerpacích zařízení pracujících do

N

3x380+ N 50Hi

6

Obr. 1

22

10

protitlaku, jejichž sací výška je větší než 8 m. Takových zařízení je mnoho, ale spolehlivých ponorných čerpadel s dostatečným výkonem a dopravní výškou je na trhu velmi málo. Kromě toho se přednostně dodávají kompletní vodárny včetně bojleru a ostatního příslušenství a zájemci, kteří potřebují pouze samotné ponorné čerpadlo jako náhradní, jsou odkazováni na pozdější dobu. Přitom konstrukce elektrických motorů ponorných čerpadel je značně choulostivá. Motor musí být absolutně vodotěsný, neboť jeho navlhnutí má za následek zkrat a vyřazení celého zařízení z provozu. Velmi choulostivou částí je i vývod kabelu ze statoru motoru a mazání ložisek. Všechny tyto poznatky jsem načerpal z vlastní zkušenosti. Poškozené ponorné čerpadlo jsem třikrát tahal z třicet metrů hluboké studny, dal opravit motor, na kterém po krátké době provozu nastala opět porucha, až nakonec jej nebylo možno vůbec opravit. Po neúspěšném shánění nového ponorného čerpadla jsem navrhl a realizoval zařízení na jiném principu. Situaci jsem měl usnadněnu tím, že mám automatickou vodárnu s tlakovou nádrží asi na 100 litrů, která byla, až na ponorné čerpadlo, v naprostém pořádku. (V případě, že by tlakovou nádrž bylo nutné zhotovit, upozorňujeme, že při její výrobě a manipulaci s ní je nutné postupovat podle norem ČSN 69 0010 a ČSN 69 0012.) Ponorné čerpadlo jsem nahradil ponornou jímkou s obsahem 40 I, do níž jsem zavařil závitovou trubku 1", končící těsně nade dnem jímky. Do dna jsem zavařil krátkou (asi 5 cm dlouhou) závitovou trubku 2", na níž jsem našrouboval sací koš se zpětnou klapkou zn. Pirát. Na šroubem' ve víku jímky jsem připojil závitovou trubku 1/2". Na ponornou jímku jsem postupně našroubovával trubky 112" a 1" a ponořil ji do studně. Trubky 1" jsem použil stávající, trubku T/2" jsem fcoupľŕ a pŕľpoj'ií j'ľ na kompresor, který vlastním a který jsem opatřil elektropneumatickým ventilem. Uspořádání ponorné jímky a princip celého zařízení jsou patrný z obr. 1. Elektrické schéma uvedené na tomto obrázku je zjednodušené, slouží jen k vysvětlení funkce zařízení. Elektrickou instalaci součástek i rozvodu svěříme odborníkovi; musí být provedena tak, aby odpovídala druhu prostředí, ve kterém je umístěna, aby byla zhotovena podle

platných norem a vyhovovala bezpečnostním předpisům pro ochranu před nebezpečným dotykovým napětím. Zařízení se skládá z ponorné jímky 1, která je ve svém dně opatřena sacím košem se zpětnou klapkou 2. Do jímky je zavedeno výtlačné vodovodní potrubí 3, jehož vstup je těsně nad dnem jímky. Na víko jimky je připojeno tlakovzdušné potrubí 4. Výtlačné vodovodní potrubí 3 je spojeno přes zpětnou klapku 5 normálním způsobem se stávající tlakovou nádrží (bojlerem) 6. Tlakovzdušným potrubím 4 je přiváděn do ponorné jímky 1 tlakový vzduch z kompresoru 12 poháněného motorem 1 1 . Na tlakovzdušné potrubí je připojen elektropneumaticky ventil 14. Kompresorové soustrojí a veškeré elektrické příslušenství je umístěno mimo prostor studny, ve sklepě, kde je ke všem částem pohodlný přístup. ČINNOST ZAŘÍZENÍ Po ponoření ponorné jímky 1 pod hladinu vody nazdvihne tlak okolní vody zpětnou klapku 2 ve dně jímky a jímka se naplní vodou. Po vyrovnání hladin v ponorné jímce a ve studni dosedne zpětná klapka 2 vlastní hmotností na své sedlo. Zapnutím hlavního vypínače 15 dostane proud cívka stykače 16, který sepne a připojí na síť motor 11 pohánějící kompresor 12. Cívka stykače 16 dostává proud přes kontakty tlakového spínače 13, které jsou sepnuty, protože v tlakové nádrži 6 je malý tlak. Po zapnutí motoru 11 dostane napětí i elektropneumaticky ventil 14, který uzavře odvzdušňovací otvor v potrubí 4. Vzduch z kompresoru vstupuje potrubím 4 do ponorné jímky 1, ze které vytlačuje vodu vodovodním potrubím 3 do tlakové nádrže 6, v níž stoupá tlak tak dlouho, až dostoupí hodnoty, na níž je nastavena horní mez tlakového spínače 13. Na kontaktech spínače 13 se přeruší obvod cívky stykače 16, který vypne motor 11 a kompresor 12 se zastaví. Současně ztratí napětí i elektropneumaticky ventil 14, který otevře odvzdušňovací otvor v potrubí 4, jímž unikne vzduch z ponorné jímky 1 a ta se vlivem vnějšího přetlaku opět začne plnit vodou přes zpětnou klapku 2. Když v tlakové nádrži 6 klesne tlak na spodní hranici tlakového spínače 13, jeho doteky opět sepnou a celý pochod se opakuje. Doplňování vody v tlakové nádrži je tedy úplně stejné jako při použití rotačního čerpadla. Po každém zastavení kompresoru uzavře přetlak v tlakové nádrži 6 zpětnou klapku 5 ve výtlačném potrubí 3 a z části potrubí pod zpětnou klapkou vyteče

voda zpět do ponorné jímky a potrubí se naplní přes přisávací ventil vzduchem, který se při následujícím zapnutí kompresoru vytlačí do tlakové nádrže, aby se tak nahradil úbytek vzduchu pohlceného vodou. Stávající tlakové nádrže bývají opatřeny plovákovým zařízením, které udržuje hladinu vody v nádrži na požadované výši. UVEDENÍ DO CHODU

Při zavodňování celého systému je nutno mít na paměti, že ponorná jímka ve studni má menší obsah než tlaková nádrž (bojler) s potrubím a že se proto naplňování musí dít přerušovaně, po dávkách, které jsou menší, než je obsah ponorné jímky, v níž nesmí klesnout hladina vody pod ústí výtlačného potrubí. Kdyby se tak stalo, dostal by se do bojleru tlakový vzduch z ponorné jímky. Obsah ponorné jímky by měl být proto asi 1,5 až dvojnásobek obsahu, odpovídajícího odebrané vodě z bojleru mezi horní a spodní tlakovou hranicí, na kterou je nastaven tlakový spínač. Tlakové spínače bývají nastaveny na rozmezí 0,13 až 0,26 MPa (1,3 až 2,6 atm), což odpovídá asi 17 % obsahu tlakové nádrže za předpokladu, že na počátku plnění byla prázdná. U nádrže na 1 00 I by byl tedy normální odběr 1 7 I a vystačili bychom s ponornou jímkou o obsahu 25 až 34 I. Na první naplnění by však tak malá jímka nestačila. Na obr. 2 je proto naznačen postup plnění tlakové nádrže po 20 % jejího obsahu, t. j. u nádrže obsahu 100 I po 20 litrech. Křivka KOUSÁNÍ HLADINY PŘI NORMÁLNÍM PROVOZU

udává závislost tlaku vzduchu v tlakové nádrži na obsahu vody podle známého zákona p . v = p, . v, =

Při prvním zavodňování systému budeme tedy postupovat takto: Vypočteme obsah výtlačného vodovodního potrubí a není-li větší než 25 I nebo 34 I (tj. obsah použité ponorné jímky) zapneme hlavním vypínačem 15 (obr. 1) kompresorové soustrojí a necháme zapnuté tak dlouho, až voda začne vytékat vypouštěcím kohoutem 8. Potom hlavním vypínačem 15 kompresor vypneme, zavřeme vypouštěcí kohout 8 a všechny ostatní odběrové kohouty v celém rozvodu, včetně klosetové nádrže. Kompresor necháme vypnutý asi 1 minutu, po dobu potřebnou k odvzdušnení a novému naplnění ponorné jímky přes zpětnou klapku 2. Rozhodneme se např., že budeme nádrž plnit po 20 I. Zapneme kompresor a necháme zapnutý až manometr 10 ukáže 0,025 MPa (0,25 atm) přetlak. Vypneme, počkáme zase po dobu jedné minuty, znovu zapneme a necháme zapnuto až do přetlaku 0,065 MPa (0,65 atm). Po minutě opět zapneme a vypneme až při přetlaku 0,15 MPa (1.5 atm). Po minutové přestávce zapneme naposled a vypnutí nastane samočinně na kontaktech tlakového spínače při přetlaku 0,26 MPa (2,6 atm), což odpovídá dodávce posledních 12 1. V našem případě jsme tedy dodali postupně do nádrže 72 I (20 + 20 + 20 + 12). Při plnění nádrže po jiných dávkách než je uvedených 20 I odečteme příslušné

0,3 MNOŽSTVÍ VODY POSTUPNĚ DODÁVANÉ PŘI 1.PLNĚNÍ TLAKOVÉ NÁDRŽE Obr. 2

= konst.

0.4

0,5

PŘETLAK V TL. NÁDRŽI VMft DOLNÍ A HORNÍ MEZ 0.ÄTIAKOVÉHO SPÍNAČE TLAKY PŘI 1.PLNĚNÍ TL.NÁDRŽE

23

ŘEZ A-A

Obr. 3

tlaky z křivky na obr. 2. Po naplnění nádrže 6 probíhá již další provoz úplně automaticky. V případě, že bychom použili kompresoru o malém výkonu, tj. takového, který dává sice dostatečný tlak, ale malé množství vzduchu, mohlo by se stát, že by odběr byl větší než přítok, nádrž 6 by se vyprazdňovala rychleji než stačí

24

ponorná jímka dodat a do nádrže by vniknul vzduch z jímky. Vzniklým přetlakem zapůsobí sice tlakový spínač bojleru, kompresor se zastaví, ponorná jímka odvzdušní, ale do rozváděcího potrubí by se mohl dostat vzduch z nádrže a způsobit nepříjemné prskání vody při výtoku z kohoutu. Této nepříjemnosti se dá zabránit dvěma způsoby. Buď opat-

řit ponornou jímku hlídačem hladiny, který vypne pohon kompresoru dříve, než hladina vody v ponorné jímce klesne k ústí výtlačné trubky, nebo odebírat vodu po dávkách, odpovídajících obsahu ponorné jímky. Tento způsob provozuji u svého zařízení. Použil jsem ponornou jímku o obsahu 40 I, takže mohu na jednu dávku odebrat asi 35 I, aniž bych nádrž zavzdušnil. Uvedené přerušování odběru musím provádět např. při plnění koupelnové vany a je ho možno signalizovat žárovkou zapojenou na jednu fázi kompresorového motoru. Její rozsvícení znamená: zastavit na jednu minutu odběr. Provozujeme však zařízení i bez této signalizace zcela spolehlivě. K realizaci zařízení jsem potřeboval: 1 jímku 40 I (brzdová jímka z nákladních aut, k dostání v Mototechně, výrobek Topos, n. p., Šluknov, na tlak 0,8 MPa (8 atm), cena 70, — Kčs; 1 sací koš se zpětnou klapkou 2" zn. Pirát za 43,— Kčs; 40 bm trubek 1/2", pozinkovaných, na tlakovzdušné potrubí za 360 — Kčs; 1 elektropneumaticky ventil Škoda 9VZ, 48 V (zakoupený ve Škoda — Universumu, prodej nepotřebných dílů Škoda) za 1 5,— Kčs; Soustrojí motor — kompresor jsem vlastnil, aniž bylo plně využíváno. Ostatní zařízení — nádrž, výtlačné potrubí, elektrická výzbroj — jsem použil původní v takovém stavu, jako bylo při užívání ponorného čerpadla. Elektropneumatické ventily podobné tomu, který jsem užil, se používají v elektrických lokomotivách, v trolejbusech, autobusech aj., příslušný predradný odpor a usměrňovač možno zakoupit v prodejnách Tesla. Zařízení plně vyhovuje, přesto se ho snažím zdokonalit; v prospektech se uvádějí, ale nedodávají elektrodové hlídače hladiny. Když jsem tento hlídač marně sháněl, navrhl jsem plovákový spínač, který v současné době vyrábím a který má plnit stejnou funkci jako elektrodový hlídač hladin. PLOVÁKOVÝ SPÍNAČ Konstrukční provedení plovákového spínače znázorňuje obr. 3. Do ponorné jímky 1 zavaříme závitovou trubku 2" 19 opatřenou na horním konci závitem, na nějž našroubujeme nátrubek 2" 20. Do nátrubku 20 zašroubujeme vodítko 22 (obr. 4) až na doraz k trubce 19. Středním otvorem vodítka 22 provlečeme tyčinku 25 a zajistíme na horním konci závlačkou 26. Předtím však na tyčinku ?5 navlékneme polystyrénové plováky 24 upevněné mezi podložky 27 pomocí závlaček 26.

Obr. 4 Počet polystyrénových plováků závisí na tloušťce použitého polystyrénu a na hmotnosti tyčinky 25, jejíž délka závisí zase na délce trubky 19, tj. na hloubce jímky. Po zavedení plováku do trubky zašroubujeme do nátrubku 20 kroužek 23, na který před ohnutím navlékneme kolébku

28. Na kolébku 28 připevníme rtuťový kontakt 18 pomocí mosazného drátu 29 přes bandáž 30. Přívody ke rtuťovému kontaktu provlékneme bočními otvory v kolébce 28 a navlékneme na ně měkké izolační hadičky. Na přívodní gumový kabel, jehož žíly spájíme s vývody

rtuťového kontaktu, navlékneme dříve postupně příložku 35, potom kovový kroužek 32 a gumový kroužek 33 a nakonec zátku 2 1 , na níž před tím navlékneme těsný pryžový kroužek 3 1 . Zátku 21 zašroubujeme do nátrubku 20 a příložku 35 pevně přitáhneme pomocí šroubů 34. Všechno musí být provedeno vzduchotěsně. Nátrubek 20 je nejlépe na závitovou trubku 19 navařit. Plovákový spínač pracuje takto: Při plnění ponorné jímky 1 vodou se

25

Rozpiska materiálu

začne plnit i trubka 19 plovákového spínače. Protože celé těleso spínače je nahoře vzduchotěsně uzavřeno, stoupá hladina v trubce pomaleji než hladina v jímce, která je odvzdušněna. Při plné jímce dostoupí hladina v trubce do výše odpovídající přetlaku vně trubky a plovák

začne stoupat jsa zaplavován vodou a tyčinka 25 nakloní rtuťový kontakt 18 do zapnuté polohy. Sepnutím se uvede v činnost motor kompresoru, jestliže je ovšem sepnut i kontakt tlakového spínače nádrže 6, s nímž je kontakt 18 zapojen do série. Do ponorné jímky se začne vhánět

tlakový vzduch a voda je z ní jednak vytlačována potrubím do nádrže a jednak je vtlačována do trubky 19, v níž jí vzduchový polštář brání, aby zaplavila rtuťový kontakt 18. Klesne-li hladina vody až k ústí trubky 19, vnikne do ní vzduch, voda z ní vyteče, plovák spadne, kolébka 28 se i se rtuťovým kontaktem 18 sklopí do vypnuté polohy, elektrický obvod motoru se přeruší a kompresor se zastaví. Ponorná jímka se odvzdušní a začne se plnit vodou přes zpětnou klapku. Popsaný cyklus se opakuje tak dlouho, dokud jsou kontakty tlakového spínače na nádrži sepnuty. Popsaný plovákový spínač se může po malé úpravě užít jako hlídač hladin ve studních místo dosud užívaných elektrodových hlídačů. Zařízení, zatím bez plovákového spínače, pracuje bez poruch a plně nahrazuje dříve používané ponorné odstředivé čerpadlo. Pod hladinou vody ve studni 30 m hluboké je jenom ponorná jímka, která nemůže být vodou poškozena, a lze tedy předpokládat její minimální poruchovost. Pokud by porucha nastala na kterékoli části ostatního zařízení, jsou vesměs lehce přístupné, a tedy i snadno vyměnitelné bez citelného přerušení provozu čerpadla.

ING. JAROSLAV PRUNER

ODBOČKA NA KANALIZAČNÍ STOUPAČCE Při adaptaci bytu často potřebujeme některou místnost upravit na kuchyňku či koupelnu. Přivést vodovodní potrubí není obtížné, horší je to s vysazením odbočky na kanalizační stoupačce. Popsaný způsob lze provést téměř všude; proti běžnému vysazení typizované odbočky, tzv. sklapnutím, při kterém je třeba obnažit značně velkou část stoupačky v horním i spodním bytě, ušetříme téměř devět desetin nákladů. POSTUP PRÁCE Obnažíme a očistíme část stoupačky v délce asi 30 cm — pro vanu a sprchový kout 20 cm nad podlahou a 10 cm pod podlahou, pro umyvadlo nebo dřez 20 až 40 cm nad podlahou (záleží na vzdálenosti zařizovacího předmětu, abychom dosáhli u odpadního potrubí dostatečný spád do stoupačky). Při obnažování stoupačky postupujeme velmi opatrně, abychom nepoškodili vodovodní stoupačku, která většinou prochází podél kanalizační stoupačky. Potom si přesně změříme vnější

26

průměr kanalizační stoupačky 4. Podle změřeného průměru zhotovíme nebo dáme zhotovit dva díly 1, 2 objímky z plechu 3 mm tlustého. V dílu 2 je odbočka, jejíž světlost záleží na zařizovacím předmětu, který chceme připojit. Pro umyvadla a dřez má mít odbočka světlost 40 mm, pro vanu a sprchový kout 60 mm. Podle dílu 2 vystřihneme těsnění 3 z pryže s textilní vložkou tloušťky 3 až 4 mm, avšak otvor uděláme o 6 mm na průměru větší. Díl 2 přiložíme na stoupačku a nasměrujeme co nejvýhodněji k budoucímu zařizovacímu předmětu tak, abychom se při konečné montáži dostali ke stahovacím šroubům (příp. vysekáme ve zdi kapsy). Obkreslíme na stoupačku díru v otvoru dílu 2. Nyní si zajistíme, aby nájemníci, kteří jsou napojeni na tuto stoupačku nad námi, nevypouštěli po dobu práce do stoupačky vodu. Do středu obkreslené díry pak vyvrtáme otvor průměru 5 až 8 mm, do kterého zastrčíme háček z drátu, jehož druhý konec upevníme v místnosti, aby po odvrtání díry

její vnitřní část nespadla do stoupačky a nezpůsobila kalamitu. Nyní odvrtáme otvor do stoupačky tak, že vrtáme přesně po nakreslené elipse vrtákem průměru 6 mm otvor vedle otvoru. Ve většino případů je použito kanalizační stoupačky z litiny, se kterou si poradíme obyčejným vrtákem; na kameninovou stoupačku se hodí vrták vidiový. Vrtanou část vyjmeme pomocí drátu. Sekáčem na železo odsekáme ostré hrany mezi dírami a začistíme půlkulatým pilníkem celý otvor. Vzniklý otvor je asi o 6 mm větší, než odbočka na objímce; to však není na škodu, v otvoru se alespoň nebudou zachycovat nečistoty. Konečná montáž. Díl 2 namažeme zevnitř fermeží, naneseme vrstvu sklenárskeho tmelu asi 2 — 3 mm tlustou, uhladíme fermeží a přiložíme pryžové těsnění, které stejně jako plechový díl upravíme tmelem a fermeží. Totéž se týká i části stoupačky kolem otvoru. Do odbočky dílu 2 nasuneme trubku odpovídajícího průměru, která poslouží jako vodítko při montáži. Trubka nesmí být kratší než 40 cm,

DetJ

Det/I

aby do stoupačky nespadla. Nasadíme oba díly na stoupačku, nasuneme šrouby a střídavě je dotahujeme. Po utažení šroubů vyjmeme pomocnou trubku a vytlačený tmel vně i uvnitř uhladíme štětcem namočeným ve fermeži. Zbývá už jen provizorně utěsnit odbočku proti pronikání zápachu do místnosti. Asi po dvou dnech, kdy už tmel

částečně zavadnul, vyzkoušíme pomocí hadice a vody těsnost spojení. Pokud je vše v pořádku, můžeme vysekané kapsy i stoupačku zazdít, osadit zařizovací předmět a zapojit odpadní potrubí. Ještě před montáží je vhodné natřít vnitřek odbočky ochrannou barvou proti korozi, čímž prodloužíme životnost odbočky. ANTONÍN PUMERA

Použitý materiál

Šrouby M10 x 35 mm (6 ks) Matice M10 (6 ks) Pryž 3 — 4 mm ti. (5 dm 2 ) Plech 3 mm ti. (podle průměru stávající stoupačky) Trubka 10—12 cm dlouhá (průměr podle použitého zařizovacího předmětu) Sklenársky tmel (0,5 kg) Fermež (0,3 I)

PROSÉVAČKA K MÍCHAČCE Stavba nebo oprava rodinného domku vyžaduje od stavebníka velkou fyzickou námahu a mnoho času. Proto každé ulehčení a urychlení práce je v tomto období obzvlášť vítáno. Mnoho práce a námahy nahradí jednoduchá úprava míchačky na prosévačku písku. Každý, kdo si stroj zhotoví, ocení několik výhod, které s sebou tato konstrukce přináší. Jsou to především: — malé náklady na stavbu stroje, — snadná a rychle zhotovitelná konstrukce, — rychlá přestavitelnost z míchačky na prosévačku a obráceně, — možnost takto upravit téměř každou bubnovou míchačku, — univerzálnost stroje. Protože nejde o stavbu stroje nového, ale jen o jeho úpravu na víceúčelový, proto je nutné brát v úvahu tvar a rozměry upravované míchačky. Z těchto důvodů si musí každý potřebné míry vypočítat ze vzorců uvedených v textu. Na zhotovení prosévačky budeme potřebovat jen ruční nářadí a svářečku. POSTUP PRÁCE Prosévaci buben zhotovíme z rámu, na který je napleteno síto. Rám bubnu 2, 3, 4 zhotovíme buď z kulatiny průměru 12 mm nebo z trubky 01 4 x 2 mm. Výhodnějším materiálem je trubka, protože buben je po zhotovení lehčí. Dva kruhy 4 stočíme buď na samotné míchačce, a nebo na sudu, nádrži apod. Vnitřní průměr kruhů D musí být asi o 100 mm větší, než je průměr bubnu míchačky, protože vzniklou mezerou mezi bubnem míchačky a sítem musí procházet písek. Svařené kruhy 4 spojíme tyčkami 3, jejichž výhodná

délka je 700 mm. Kratší tyčky použijeme jen tehdy, je-li buben míchačky příliš krátký. Pro průměr prosévacího bubnu D = 700 mm je potřeba osm zmíněných tyček. Při menším průměru vystačíme se šesti tyčkami. Jsme-li s touto prací hotovi, natvarujeme a vevaříme žebra 2. Jejich hloubka A má být taková, aby se utahovací šrouby 5 dotahovaly až v zadní části bubnu míchačky 8. Víko bubnu míchačky 1 středí síto. Z plechu ti. 1,5 mm vystřihneme kruh, jehož průměr je asi o 40 až 60 mm větší, než je průměr d části, na kterou se víko nasouvá. Okraj kruhu nastříháme a podle přerušované čáry ohneme tak, jak ukazuje obrázek. Hotové víko privaríme na žebra 2 rámu a posouváním vystředíme tak, aby vzdálenost víka od tyček 3 byla alespoň ve čtyřech na sebe kolmých směrech stejná. Na zadní kruh 4 rámu privaríme matice 6 pro upínací šrouby 5. Šrouby (nejlépe se hodí rozměr M 1 2 x 75 mm) upravíme podle detailu A zavrtanou kuličkou 7; po této úpravě se síto při dotahování šroubů nebude na bubnu posouvat. Na kostru pak připevníme síto 9. Začneme na předním kruhu kostry, kde síto přehneme přes kulatinu a opleteme měkkým drátem. Výplet musí být proveden proti směru otáčení. Pro žebra 2 prostříhneme v sítu otvory. Potom síto zkrátíme na potřebnou délku a stejným způsobem upevníme na zadní kruh. Po prošití preplátovaného spoje síta je prosévací buben hotov. Protože na stavbě je třeba písek jemnější i hrubší zrnitosti, je vhodné zhotovit si prosévacích bubnů více a použít síta s různou velikostí ok. Pak je vhodné volit jejich průřezy tak, aby se daly do sebe nasouvat (zmenší se tím nutný skladovací prostor). V tom případě je pak nutné upravit i velikost upínacích šroubů. V praxi můžeme vystačit se dvěma prosévacími

27

28

bubny: se sítem s velikostí ok 2 mm (pro vnitřní omítky a zdění skleněných cihel) a se sítem s velikostí ok 4 mm (pro vnější škrabané omítky — brizolit). K prosévačce patří truhla 10 zhotovená z prken. Máli spolehlivě plnit svou funkci, je nutné dodržet několik zásad: — mezi čely truhly a prosévacím sítem musí být vůle nejméně 100 mm. Větší vůle nevadí, poněvadž hrubý písek se odsypává přes zadní, v krajním případě pres přední kruh síta a padá na zem; — truhla musí být asi o 100 mm užší než je délka L prosévacího síta; — zadní stěna truhly musí být výš, než střed bubnu, protože písek z rotujícího bubnu vypadává poměrně vysoko; — na spodní část dna truhly přibijeme svlaky, mezi kterými je hřídel kol míchačky. Tím zajistíme stálou polohu truhly vůči míchačce; — písek se shromažďuje převážně u vysoké stěny truhly a proto může být protilehlá stěna nízká — j e d n o prkno. To současně ulehčí práci při vyhazování písku lopatou.

Všechno ostatní je zřejmé z obrázku. Truhla má nohy jen v přední části, v zasouvané části leží na hřídeli kol; nohy by překážely a truhla by se těžko zasouvala ha míchačku. PRÁCE S PROSÉVAČKOU 1. Míchačku dáme do takové polohy, aby buben měl mírný spád dozadu; vypomůžeme si podložením zadních kol. 2. Nasadíme prosévací buben! Víko 1 musí na buben dobře dosednout. 3. Šrouby zlehka dotáhneme; dáme pozor, abychom buben nepromáčkli. 4. Na hřídel kol nasadíme truhlu a prosévačka je připravena k prosévání. Do roztočeného bubnu vhazujeme lopatou písek. Písek požadované zrnitosti se prosévá do truhly, hrubší písek vypadává přes zadní kruh na zem. Hned na začátku práce překontrolujeme, zda není odpadávající písek prosátý málo. V tom případě je nutné míchačku více sklonit dozadu (podložit nohy). M. S.

STŘEŠNÍ OKNA II V minulém sborníku jsme popsali konstrukci ocelového okna a dvě konstrukce dřevěných oken upravených z prodávaných typizovaných výrobků. Tentokrát popisujeme

DŘEVĚNÁ SVÉPOMOCNĚ VYRÁBĚNÁ OKNA I. ALTERNATIVA Střešní okno dvoukřídlové, zdvojené (podle konstrukce Zd. Holejšovského) Konstrukce tohoto okna je relativně jednoduchá, což je dáno hlavně tím, že není použito zdvojených otevíratelných rámů, ale každé křídlo má vždy přímo dvojí zasklení. Při rozhodování o eventuálním použití je nutno uvážit, zda nerozebiratelné zasklení a tím i nemožnost čištění skel z vnitřního meziprostoru je výhodou nebo nevýhodou. Každopádně je třeba zatmelení i podtmelení obou skel provést velmi pečlivě a neprodyšně. Podle prohlášení autora se však tato konstrukce osvědčila v delším užívání i včetně zimních měsíců. Použití dvou křídel vedle sebe je voleno proto, aby bylo ulehčeno otevírání a čištění skel z venkovní strany. Popis konstrukce. Popisované provedení je zobrazeno na přiložených výkresech, kde však zastavovací míry jsou jen informativní; skutečná velikost okna může být provedena i v jiných rozměrech. Pevný okenní rám se skládá ze dvou částí: vnějšího a vnitřního rámu. Vnější rám 1 je proveden z profilovaných vlysu (obr. 1 0 ) , které jsou v rozích spojeny pomocí čepů. K lepení je vhodné použít vodostálé dispercolové lepidlo, pro-

dávané též pod označením „Hercules". Tento vnější rám je svisle předělen příčkou 2, která je do rámu začepována. Vnitřní rám 5 je spojen s vnějším rámem a je zhotoven z fošen ohoblovaných na ti. 25 mm, jejichž šířka je dána profilem střešních vazníků a tloušťkou konstrukce šikmých stěn půdní" místnosti. V rozích je možno tyto fošny spojovat čepováním nebo kolíkováním. Vlastní vyklápěcí okenní rámy jsou zhotoveny z vlysu 3, které mají polodrážky pro uložení obou skel. Dolní vlysy 4 obou křídel mají snížený profil — bez polodrážky pro sklo — neboť vnější sklo přečnívá spodní část okna. V dolních vlysech je ještě po dvou mělkých zádlabech (hloubka 1 mm, šířka 40 mm), vždy pro dva zajišťovací pozinkované pásky vnějšího skla. Nejvhodnějším materiálem pro dřevěné části je borové dřevo, které je nákupně i cenově dostupné a nejlépe odolává vlhkosti a povětrnostním vlivům. Kování oken je provedenotypizovanými prvky. Pro zajištění okna v uzavřené poloze se použije zadlabaných závěsů s kličkami 13. Každé křídlo je vhodné opatřit stavěči podpěrou 14, zajišťující a určující maximální otevření okna. Zadlabací okenní záyěsy 12 jsou

upevněny v horních částech křídel. U těchto prvků je však provedena úprava, jejímž smyslem je možnost vyjmout okenní křídlo z rámu i když ho není možno otevřít na maximum. Úprava je provedena tak, že čepy závěsů jsou naplocho spilovány (det. A na obr. 1 1 ) . Protilehlý díl závěsu má pak vyříznutou drážku, jejíž délka je delší asi o 3 mm než délka čepu. V tomto provedení je možno okenní rám vyjmout v pootevření na 45°. Jiným způsobem řešení je použití závěsů s výsuvnými čepy — podle vlastní konstrukce. Zasklení křídel při velmi pečlivém zatmelení je provedeno sklem o tloušťce 4 mm na vnější straně. Vnitřní sklo může být 3 mm tlusté. Okenní křídla jsou oplechována profilovými pásy z pozinkovaného plechu 0,65 mm ti., které jsou k rámu upevněny mosaznými vruty, jejichž hlavy mohou být ještě zacínovány. Profilové pásy jsou v rozích spojeny pájením. Vnější okenní rám je oplechován

Stavěči podpěra

29

Obr. 10. Příčný řez oknem

Obr. 11. Podélný řez oknem a úprava závěsů

Rozpiska materiálu

•t

Obr. 12. Oplechovaní vnějšího pevného rámu

opět z profilů pozinkovaného plechu (obr. 12). Zvláštností této konstrukce proti jiným návrhům je krycí stříška 8 nad horní částí okna, která velmi dobře chrání okno proti zatékání dešťové vody a hlavně v zimě proti navalení sněhu. Tato stříška je přišroubována k pevnému rámu a k oplechovaní je připájena. Detailní rozkreslení oplechovaní zde není uváděno, neboť se předpokládá jistá míra dovednosti a kromě toho lze použít i způsob, popsaný u jiné konstrukce okna. Podrobný výrobni postup není třeba uvádět a postup montáže je obdobný jako u předešlých upravených konstrukcí. Jen je třeba upozornit, že nátěr okenních rámů z vnitřní strany je nutno provést ještě před zasklením a dokončení nátěru pak před připevněním krycích plechových profilů. Tyto profily natřeme rovněž ještě před montáží. Čistění skel z vnitřního meziprostoru není možné. Vnější plochy je možno čistit bud1 z otevřeného vedlejšího křídla nebo se čištěné křídlo vyjme ze závěsů. I I . ALTERNATIVA Střešní okno jednokřídlové, zdvojené, montované ve dvojici (podle konstrukce Jaromíra Wagnera) Tato varianta představuje poměrně precizní řešení střešního okna s dobře vyřešeným oplechovaním, čímž je dána i záruka značné životnosti. Jde o okno jednokřídlové, vyklápěcí se závěsy v horní části. Konstrukce dává možnost získat dostatečně velkou zasklenou plochu bez nutnosti zasahovat do konstrukce střechy vyřezáváním střešní krokve, jako je tomu u většiny ostatních případů. V podstatě jde o použití dvou samostatných oken

usazených zvenku na trámy krokví (obr. 13), což také zaručuje vzájemnou přístupnost při čištění oken zvenku. Jmenovité zastavovací rozměry předkládaného okna neuvádíme; jejich velikost je nutno určit podle konkrétních rozměrů střešních trámů. Popis konstrukce. Každé okno sestává z pevného okenního rámu 1 zhotoveného z jednostranně hoblované fošny ti. 30 mm (obr. 14). Polodrážka pro uložení výklopného okna může být zhotovena na okružní pile řezáním na dvakrát podle pravítka s následným začištěním hoblíkem. Rám je v rozích spojen čepováním. Rámy křídla vnější 2 a vnitřní 3 mohou být zhotoveny svépomocně obdobnou technologií. K jejich vzájemnému spojení se použije spojovacích šroubů včetně závrtných matic pro zdvojená okna. Oba rámy křídel je možno spojit buď jenom několika těmito šrouby, nebo se navíc v horních vlysech těchto křídel provede spojení závěsy tak, jako u sériově vyráběných výklopných oken. Druhý způsob je výhodnější z hlediska rozebírání při čištění. Všechny dřevěné díly napustíme nejlépe dvakrát teplou fermeží. Hlavní okenní závěsy jsou atypické, vyrobené podle obr. 15. Nejvhodnějším materiálem je mosazný nebo měděný plech ti. 3 mm,

z kterého se příslušný tvar vystřihne nebo vyřízne. Mosazný čep 9 0 8 mm o celkové délce 90 mm má na obou koncích vyvrtány otvory 03 mm pro závlačky, které však zhotovíme z mosazného drátu. Montáž okna do rámu. Pevný okenní rám (obr. 16) opatříme v budoucí horní části vnějším oplechovaním 13, které za horní lem přibijeme mosaznými hřebíky. Potom vložíme do rámu sešroubované zdvojené okno tak, aby na všech stranách vznikly předepsané vůle 2,5 mm. Toho dosáhneme nejlépe vložením lepenkových nebo překližkových úlomků na všech čtyřech stranách. Okenní závěsy spojíme čepem a přiložíme zvenku na pevný rám i výklopné okno, do polohy určené výkresem (obr. 14 a 16) a prorýsujeme otvory. Podle tohoto označení pak předvrtáme otvory 0 3,5 mm, jestliže použijeme na část okenní zapuštěné mosazné vruty 5 * 35 a na část pevného rámu rovněž mosazné vruty 5 * 25, ale s půlkulatou hlavou. Potom ještě prorýsujeme polohu umístění dvou okenních uzávěrů 21 v dolní části okna a provedeme zadlabání. Rovněž tak je možno předběžně upevnit okenní podpěru, která bude zajišťovat okno v určené otevřené poloze. Konstrukce této podpěry není detailována. Lze použít buď upravené zakoupené podpěry, nebo podpěry vlastní konstrukce s případným použitím pružin pro ulehčení zdvihu okna. Potom výklopná křídla opět demontujeme z pevného rámu vysunutím závěsů a dokončíme práce na výklopných rámech. Na dolní vlys vnějšího rámu přibijeme pásky 17 vzdálené asi 100 mm od svislých hran okna; ty slouží k zajištění vnějšího skla. Na spodní vlys vnějšího rámu ještě nalepíme po celé šířce okna samolepicí molitanovou pásku 22. Tuto pásku rovněž vlepíme na vnitřní rám do vybrání pro sklo a připravíme lišty 5 pro uchycení vnitřního skla. Lišty napustíme fermeží a necháme zaschnout. Pak oba rámy zasklíme. Vnější sklo 19 volíme 4 mm tlusté, vnitřní sklo 20 stačí 3 mm. Dále opatříme okna základním krycím a vrchním nátěrem. Montáž pevných rámů. Pevné rámy obou oken spojíme hranolo-

Rozpiska materiálu Počet kusů je uveden pro jednu dvojici oken Č.

Součást Pevný rám Vnější rám křídla Vnitřní rám křídla Lištování Lištování skla Spoj. hranoly

ks

Materiál

Rozměr [mm]

borové borové borové borové borové borové

30x135 40x65 30x45 10x30 10x10 30x30

dřevo dřevo dřevo dřevo dřevo dřevo

31

XPODKLÍNOVANO NA KROKVÍCH DO VÝŠE VYROVNÁNÍ S KRYTINOU

KROKVI

Obr. 13. Svislý a přičný řez oknem i rámem zabudovaným ve střeše

DLE MÍRY MEZI KROKVEMI

7 8 9 10 11 12 13

32

Záves křídla 2 pravé + 2 levé Závěs rámu Čep Závlačka Dolní oplechovaní Boční oplechovaní Horní oplechovaní

4 4 4 8 1 2 1

mosazný plech mosazný plech mosaz mosaz pozinkovaný plech pozinkovaný plech pozinkovaný plech

ti. 3 ti. 3 0 8x90 0 3x20 rozv. š. 385 rozv. š. 85 + 225 rozv. š. 380

vými latěmi 6 (obr. 1 3 ) , které necháme na obou koncích přečnívat přes rámy na šířku spádového oplechovaní. Vzdálenost mezi rámy volíme takovou, aby vnitřní strany rámů iiCuvaly vždy s boční rovinou krokve. Podle rozměrů usazených rámů

stanovíme délky jednotlivých plechových profilů 11 a 12. K naměřeným délkám musíme připočítat i přídavky na zalemování. Profily ohýbání jsou vyznačeny na obr. 17. Materiál je pozinkovaný plech ti. 0,65 mm. Po ohnutí všech profilu — nejlépe na ohýbačce šíře 2m — je možno započít s oplechovaním okenních rámů. Nejprve se provede spojení v rozích. Plechy se zastříhnou a postupně ohýbají a lemují podle detailů na obr. 17. Zahnutí lemů přes horní hrany rámu a přibití mosaznými hřebíčky 20 mm dlouhými se provede až po spojení plechů v rozích. Jako poslední se zabuduje korýtko 14 mezi oběma okenními rámy, které se jednak přibije na rámy a jednak se v dolní i horní části přehne přes lemovací plechy (obr. 18). Nakonec se označené spoje spájí a celé plechování můžeme natřít základní i vrchní barvou. Oplechovaní okenních křídel se provede obdobně jako oplechovaní pevných rámů. Jednotlivé části 15 a 16 se spojí podle obr. 19 a ve spojích se plechy spájí. Předtím je nutno plechy zúhlovat podle oken. Oplechovaní opatříme z obou stran základním a krycím nátěrem. K okenním rámům přišroubujeme oplechovaní mosaznými vruty s půl kulatou hlavou 3 x 30. Mezi plech rámu a okenní rám vložíme v místě vrutů distanční podložky 18. Tyto podložky vymezují tloušťku plechu u závěsů, zamezují udržování vlhkosti a navíc chrání okno proti nadměrnému teplu. Konečná montáž. V místě oken odebereme střešní krytinu a vyřežeme střešní latě. -Aby bylo možno vysunout na střechu oba spojené rámy i s oplechovaním je nutno na

90*

Obr. 15. Detaily závěsů; pozici 8 je nutno zhotovit pravou i levou

Obr. 16. Podélný řez oknem

33

Obr. 17. Detaily oplechovaní pevného rámu

Obr. 18. Spojeni středního k o r ý t k a s horním i dolním oplechovaním rámu spádové straně střechy rozebrat navíc ještě jednu řadu krytiny a odříznout dočasně i příslušnou lať. Rámy posadíme na střešní trámy tak, aby vnitřní strany rámu lícovaly s hranami krokví a výškově tak, aby spodní oplechovaní přesahovalo asi 50 mm přes krytinu. Navíc rám v dolní části vyklínujeme ( o b r . 1 3 ) , aby oplechovaní právě v této dolní části vybíhalo nad krytinu. Rámy připevníme ke krokvím hřebíky pomocí plechových pásků rozměru 2 x 20 x 150 mm. Po připevnění rámu lze přikročit k obložení krytinou. Na horní části rámu se krytina poskládá do latění tak, aby přesahovala nejméně 50 mm přes oplechovaní. Rovněž se obloží i postranní části. V případě nutnosti se krytina přisekne na požadovanou délku nebo šířku. Tím je pevný rám ve střeše zabudován a zbývá jen nasadit okenní křídla.

34

16 15

POS

Obr. 19. Detaily oplechovaní křidel okna Dokončovací práce spočívají již jen ve výplni vzniklých prostorů v okolí okna isolačním materiálem, zakrytí sololitem nebo podobným materiálem, olištování a dokončení napojení stěny. Čištěni skel z vnitřního mezi-

prostoru se provádí po rozšroubování spojovacích šroubů obou zdvojených rámů a odebrání vnitřního rámu ať je spojení provedeno šrouby nebo závěsy. Sklo z venkovní strany čistíme ze sousedního okna. Zpracoval LUBOMÍR LUDVÍK

KONÍČKY RYTECKÉ TECHNIKY Je mnoho kutilů, kteří mají smysl nejen pro technickou, ale i pro estetickou stránku díla — vlastnoručně vyrobený nábytek zdobí např. intarziemi ap. Pro ně otiskujeme stručný popis techniky rytí do dřeva, linolea, PVC pro tisk z výšky. Výsledek — grafické dílko — může sloužit jako novoročenka nebo v paspartě třeba jako obrazová výzdoba. Dřevořez (obr. 1) se hodí u námětů, kde zobrazujeme velký kontrast světla a trny nebo kde jde o velkoplošné stylizace tvaru; to proto, že struktura dřeva nedovoluje dělat jemné vrypy.

Dřevo pro dřevořez může být hruškové, lipové, ořechové, olšové, třešňové nebo laťovka. Ohoblujeme ho po délce do tvaru desky a vyhladíme pro práci nožem, dláty i žlábkovými rydly. Prkénka musí být dobře proschlá, hustá a nepoškozená. Nesmí být uskladněna u tepla nebo ve vlhku; musí se stavět na bok. Pro tisk v tiskárně by deska měla být 23,566 mm tlustá; může být slabší, ale ne tlustší. Na takto připravenou desku kreslíme perem nebo štětcem. Kresbu přetřeme slabou tónovou barvou nejlépe takovou, která se dobře odlišuje od barvy dřeva. Při práci si musíme uvědomit jednu důležitou

Různé způsoby uchopeni rýtek

35

Obr. 1

Obr. 2

36

Obr. 3

věc: kresba vynesená na dřevě je vlastně razítkem; do dřeva tedy musí být vyryta obráceně a teprve přenesením na papír dostane znovu obrysy předlohy. „Kresbu tedy pauzujeme obráceně,' přičemž přenášíme pouze kontury, zbytek kresby prokreslujeme až na dřevě. Nástroji, se kterým pracujeme, se říká dřevořezácký nožík. Při řezu vedeme nůž ostřím k sobě a kresbu obřízneme jednou z té, podruhé z oné strany linie, kresby tak, aby spodní základna řezu byla širší než horní. Jsou-li čáry kreseb od sebe vzdálenější, odstraňuje se přebývající dřevo výběrovými dlátky nejrůznějších tvarů a velikostí. Při obřezávání a zvláště při křižování čar kresby musíme vést nůž zvlášť citlivě, aby nezajel mimo a nepodřízl další linii. Hloubka zářezu se řídí hustotou čar kresby. Větší prostory mezi čarami musíme vybrat dlátkem do větší hloubky, aby se jich při nanášení barva nedotkla a na otisku nešpinila. Vyrytím kresby je deska připravena k prvému otisku. Naneseme na ni (nebo válečkem naválíme) tiskařskou čerň nebo jinou barvu, ta přilne na vyvýšených částech desky. Nesmí být příliš řídká, aby z vyvýšených částí kresby zbytečně nestekala a otisk nebyl příliš mokrý. Tisk pořizujeme ručně knihařskou kostkou (jde to i bříškem lžíce), která přitlačuje papír k desce v místech kresby. Slabé, jemné partie kresby, přitlačujeme méně, větší plochy silněji, protože tam není nebezpečí, že se papír protrhne. Nejvhodnější je papír bezdřevý, slabý; špatně se pracuje s papírem tvrdým a hladkým. Nemáme-li vhodný papír, otisk je nedokonalý, vypomůžeme si tím, že papír provinčíme a tím dosáhneme lepšího otisku. První otisk, kterému se také říká ,,první stav" posoudíme podle původní kresby a eventuální nedostatky opravíme. Pak pořídíme druhý otisk. Konečné otisky děláme až tehdy, když jsme s výsledkem spokojeni. Může se stát, že některou část vyryjeme špatně a chyba se už nedá opravit rytím. Pak celou část z desky vyřízneme, nahradíme ji klínkem ze stejného materiálu, který k původní desce přilepíme a znovu vyryjeme. Někdy se však vyplatí pustit se do práce znovu a zhotovit nový dřevořez. Dřevoryt (obr. 2) je obdobnou technikou, jen kresba musí být mnohem jemnější Vhodným materiálem na desku je hruškové dřevo, které řežeme napříč. Dřevo musí být dobře vyzrálé a dobře uskladněné; desky usklad-

Obr. 4

něné ve vlhku nebo vystavované příliš častému střídání teplot se bortí, praskají. Desku lze klížit z malých špalíčků dřeva a následně vybrousit. Příprava dřeva pro kresbu i samotná kresba je stejná jako u dřevořezu. Převažuje však práce s rydly, odpadá obrývání čar nožem, čáry se ryjí jedním tahem vhodným profilem rydla. K dispozici tedy musíme mít celou sadu rydel různých profilů. Může se stát, že ležatý sklon rydla by mohl při práci poškodit vedlejší, již vyrytou linii kresby — omačkat ji. V takovém případě si pomáháme dřevěnou podložkou, která má tvar malého zaobleného pravítka; rydlo se pak opře o pravítko, nikoliv o již vyrytou konturu. Další postup je shodný s postupem, popsaným u dřevorytu. Linořez (obr. 3) je technika obdobná dřevořezu,

jenomže měkčí a pružnější v hmotě. Nehodí se proto k vyjádření drobných detailů. Kresba se vyřezává do linolea řezáckým nožem a vyrývá žlábkovitými dlátky různých profilů. Řez i rytí se vede šikmo ven, aby základny kontury byly širší než kresba a tím i odolnější, aby se nedrolily v místech, kde byly podřezány. Při ručním otisku — zvláště větších ploch — je velmi důležitý výběr papíru. Měl by být měkký, ssavý, neklížený, aby se do něj barva vpíjela a nezůstávala „sedět" na povrchu. Technika linorezu se hodí i při rytí do desek z PVC (obr. 4). Grafický list rámujeme klidnou, úzkou lištou, nebo uskladňujeme v deskách. Musíme je paspartovat, to znamená vkládat do ochranného kartonu s výřezem a zarámovat pod sklem. JAN KLOUČEK

37

AMATÉRSKY ZVÄČŠOVACÍ PRÍSTROJ Každý fotoamatér túži po zväčšovacom prístroji, aby si mohol svoje fotografie zväčšovať sám. Zväčšovacie prístroje sú však drahé, a tak som si prístroj zhotovil sám. Rozhodol som sa pre takú konštrukciu, ktorú si môže domáci majster ľahko urobiť z dostupných materiálov a pritom lacno — cena zväčšovacieho prístroja vychádza na 400 až 5 0 0 , — Kčs podľa vystrojenia. Získal som kvalitný prístroj, ktorého parametre zodpovedajú parametrom kúpených zväčšovacích prístrojov. TECHNICKÉ PARAMETRE Objektív Belar 1:4,5; F = 75 až 105 mm. Kondenzor 0 1 2 0 mm dvojšošovkový (pevná a snímateľná šošovka), cena 1 6 0 , — Kčs. Namiesto kondenzora môže byť aj opálové biele sklo s hrúbkou 3 až 5 mm. Opálová žiarovka 70—100 W s normálnym závitom na kolmú päticu. Celková hmotnosť prístroja 12 kg Skladovacia výška prístroja 850 mm Pracovná výška prístroja 1280 mm Šírka prístroja 350 mm Dĺžka prístroja 530 mm POUŽITIE PRÍSTROJA Prístroj je určený na fotografické zväčšovanie z negatívov 24 x 36 a 60 x 60 mm zvitkových filmov. Svetelným zdrojom je opálová 100 W žiarovka s normálnym závitom do kolmej pätice. V prístrojovej hlave sú hore vetracie otvory na unikanie ohriateho vzduchu. Studený vzduch sa automaticky nasáva ponad film. OPIS PRÍSTROJA Zväčšovací prístroj má novú šošovku alebo šošovku starého fotografického aparátu, a to 1 :4,5 s ohniskovou vzdialenosťou F = od 75 — 100 mm. Ak si môžeme zaobstarať starý fotografický aparát 9><12 s harmonikovým tienidlom, potom tento aparát priamo vložíme ako adaptér do konštrukcie prístroja, ktorý je na to predvídaný. Keď však starý fotografický aparát nemáme, kúpime objektív Belar s uvedenými hodnotami (stojí 1 8 0 , — Kčs) a namontujeme ho do zariadenia. Na obr. 1 je úprava objektívovej komory pri použití objektívu Belar; na obr. 2 je konštrukcia zväčšova-

38

cieho pristroja s vloženým starým fotografickým aparátom. S prístrojom sa dajú robiť na základnú dosku maximálne zväčšenia štyrikrát, t. j. 18 x 21 cm. Prístrojovú hlavu možno z vodiacej tyče vysunúť a otočiť o 1 80° a po nasadení späť na vodiacu tyč môžeme robiť zväčšeniny priamo na podlahu zo stola a docieliť tak ľubovoľné zväčšenie. Prístrojová hlava sa dá otáčať postupne z vertikálnej do horizontálnej polohy; potom robíme zväčšeniny priamo na stenu v ľubovoľnej veľkosti, a to aj mimo základnej dosky prístroja. Týmto spôsobom možno vyrovnáRozpis materiálu

vať skreslenia perspektív a robiť rozličné trikové fotografie. Minimál-

Obr. 1

39

Obr. 2

REZ A - A

ne zväčšenie na základnú dosku je 1 : 1 . Zväčšovací prístroj má príslušné drevené, plechom kované vkladacie rámčeky s maskami 24 x 36 a 60 x 60 mm. Rámčeky majú vodiace drážky na vsunutie zvitkových filmov, a to bez skiel, ďalej plechové nosiče na uloženie zvitkových filmov. Film sa navlečie do drážky rámčeka zboku. Základná platňa má 3 gumové

40

nožičky naskrutkované zospodu. Prístroj na stojane sa posúva ručne po uvoľnení priťahovacieho kolieska, ktoré je na vodiacej drevenej časti prístroja. Po zvolení veľkosti obrazu sa koliesko vodiacej časti prístroja pritiahne v smere hodinových ručičiek a obraz sa zaostrí alebo mechanizmom starého fotografického aparátu (obr. 1), alebo mechanizmom objektívu (obr. 2).

Základná doska prístroja má hrúbku 20 mm a rozmery 530 x 350 mm (buková preglejka); možno ju získat zo starého nábytku. Prívodový elektrický kábel je dvojžilový, biely, je navlečený cez stojanovú tyč do zásuvky (zablokovanej vzperou), a ďalej pokračuje šnúrou db stenovej zásuvky. ANDREJ IMRICH

MOTOROVÁ FRÉZA NA PÔDU Veľa záhradkárov dáva prednosť zelenine vypestovanej vo vlastnej záhradke. Okopávanie, najmä zemiakov, dá veľa práce, a tak som si zhotovil frézu na pôdu, ktorá okopávanie veľmi uľahčí. Môžeme ju použiť aj v menších záhradkách, pretože na otáčanie nepotrebujeme veľa miesta. Stačí iba stroj obísť a prejsť do susednej brázdy. Sadiť môžeme na tzv. české brázdy a oborávať môžeme trikrát bez toho, aby sme poškodjli vyrastené rastliny. Opisovaná konštrukcia (obr. 1) je iba návodom, ako pri stavbe podobného stroja postupovať; záleží totiž na tom, aký materiál, kolesá a motor budeme mat k dispozícii. Môžeme použiť motor ČZ 125 alebo ČZ 150, týchto motocyklov je teraz dosť a odhlásené sa dajú lacno kúpiť. Najvhodnejší je motor ČZ 175, pretože má už hotové chladenie. Pri danom type stroja však nevyužijeme jeho výkon. J-a som použil motor ČZ 125. POSTUP PRÁCE A. Rám stroja Kostru 1 (obr. 2) zrfbtovíme z uholníkov 40 x 40. Narežeme dva pozdĺžniky 1.1, dve priečky 1.2, uhlomerom narysujeme 45° a zrežeme. Kostru zostavíme a z vrchnej strany zvaríme bodovými zvarmi. Na spodnú stranu znútra rámu navaríme do zadnej časti výstuhy 1.4, do prednej časti výstuhy 1.5 a kolmo na ne výstuhjy 1J6. Tieto výstuhy z plochej ocele rám spevňujú a predlžujú závity. Ďalej privaríme držiak, predlohy 1.3 vo vzdialenosti' 165 mm od prednej hrany a celú kostru rámu môžeme pozvárať. Nakoniec zhotovíme oválne drážky na posun záběrového kolesa. Môžeme vyvŕtať vždy po dvoch otvoroch

010,2 a drážky dopilovať, alebo ich podľa možnosti zhotovíme na fréze. Ostatné otvory navŕtame; zvŕtame ich až s jednotlivými detailmi. Riadidlá 2. Na prírubu 2.3 s vyvŕtanými otvormi 0 1 0,2 mm navaríme stĺpik 2.2 pod uhlom 45°. Dfžku aj uhol stĺpika volíme v závislosti od výšky postavy obsluhujúceho, aby chôdza bola pohodlná. Na stĺpik navaríme vidlicu 2 . 1 , ktorú už vopred ohneme vo vzdialenosti 1 30 mm od konca a vpredu zrežeme. Vidlicu navaríme rovnobežne s prírubou 2.3 tak, aby konce mali rozstup 732 mm. Do stĺpika 2.2 vyvŕtame t vo vzdialenosti 120 mm od hornej' hrany otvor 0 8 , 2 mm na prichytenie držiaka radiacej páky. Na pravú rukoväť privaríme na vhodné miesto (asi 120 mm od kraja) držiak páčky plynu 2.5; použijeme držiak prehadzovača z bicykla Favorit. Na ľavú rukoväť navaríme držiak páčky spojky 2.4, ktorý vyrežeme z motocyklových riadidiel. Teraz už môžeme prírubu zvŕtať s kostrou rámu a priskrutkovať ich štyrmi skrutkami M 1 0 * 2 0 na rám. Držiak motora 3 je z kostry použitého motocykla. Vyrežeme iba držiak motora 3.2 tesne nad príchytkami motora. Potom zhotovíme podložku 3.T, v-.ktorej vypilujeme drážky so šírkou 8,3 mm. Držiak motora privaríme do stredu podložky. Do rohu podložky ešte privaríme príchytku bowdenu spojky 3.3, do ktorého vopred vyrežeme závit M8. B. Prevodový mechanizmus Pri prevodoch (obr. 3) záleží predovšetkým na tom, aké kolesá zoženieme. Dôležité je, aby konečný prevod bol 1 :6 až 1 :6,5. Pretože za daných podmienok taký prevod nedosiahneme, musíme zväčša zho-

toviť predlohu, ako to bolo aj v mojom prípade. Použil som reťazové kolesá z motocykla na motocyklovú reťaz 1/2" x 5/1 6" (12,7x7,75) s priemerom 8,51. Predloha. Pri zostavovaní predlohy musíme vychádzať z kolieska, ktoré je v motore. Moje koliesko má 15 zubov. Ako prvý prevod som volil 15:40 zubom, to značí, že veľké reťazové koleso 9.1 má 40 zubov. Malé reťazové koleso 9.2 na predlohe má 17 zubov. Do obidvoch kolies (pozri obr. 5) zhotovíme otvory 0 4 0 mm a narazíme ich na náboj 9.3, v ktorom sme vopred vyrezali závit M8 na skrutku 20, zabezpečujúcu náboj na predlohovom hriadeli 8. Ďalej musíme zhotoviť puzdro 6.1 na ložiská a viečko 7, ktoré s puzdrom zvŕtame. K puzdru privaríme platňu 6.2, do ktorej vyvŕtame závity M8. Nakoniec vysústružíme hriadeľ predlohy 8 (pozri obr. 5). Na hriadeľ 8 narazíme dve ložiská 10 natreté tukom a zabezpečíme ich Segerovou poistkou 12. Hriadeľ aj s ložiskami narazíme do puzdra 6 . 1 , zakryjeme viečkom 7 a zabezpečíme štyrmi skrutkami 18. Z druhej strany narazíme na hriadeľ předlohové kolesá S), zvŕtame do hriadeľa a zabezpečíme červíkom 20. Hotovú predlohu priskrutkujeme štyrmi skrutkami 19 na držiak predlohy na kostre rámu. Záběrové koleso 1. Najprv vysústružíme náboj 1.2 s otvorom 0 32 H8, do ktorého hneď vypiluieme drážku 8P9 na pružinu. V kotúči 1.3 zhotovíme otvor 0 65 mm a náboj doň navaríme. Po celom obvode kotúča privaríme veniec 1.1 70 mm široký, na ktorý starostlivo privaríme v rovnakých vzdialenostiach 18 rebier 1.4.

Obr. 1. Celková zostava frézy na pôdu

41

Obr. 2. Rám A aj s detailmi

Ložiskové panvy 2 ľahko zoženieme v Kovošrote. Ak ich nezoženieme, musíme ich zhotoviť. Skladajú sa z náboja 2.1 a z podložky 2.2. Do podložky vyrežeme v rozstupe 135 mm závity M10, a potom podložku k náboju privaríme. Viečko 3 vysústružíme a zvŕtame s nábojom 2.1. Hriadeľ4 vysústružíme a vypilujeme doň drážku na pružinu. Hnané reťazové koleso 5 má

42

85 zubov. Použil som reťazové koleso 5.1 z vyradeného poľnohospodárskeho stroja. V náboji 5.2 vysústružíme otvor 032H7 a vypilujeme .drážku 8P9 na pružinu. V náboji musíme ešte vyrezať závit M12 na skrutku zabezpečujúcu koleso na hriadeli 4. Do hriadeľa 4 vložíme pružinu 16; z ľavej strany nasunieme záběrové koleso 1 a z pravej strany reťazové koleso 5. Do nábojov 2.1

ložiskových panví narazíme ložiská 11 natreté tukom a ložiskové panvy narazíme z obidvoch strán na hriadeľ. Ložiskové panvy uzavrieme viečkami 3 a zabezpečíme ich štyrmi skrutkami 17. Takto zostavený celok priskrutkujeme na rám skrutkami 15. Pretože už máme predlohu upevnenú na ráme, môžeme nastaviť konečnú polohu obidvoch kolies. Kolesá zvŕtame a na hriadeli zabezpečíme skrutkami 13 a 14, ich konce

X///////V/////////V//77/.

Obr. 3. Prevodový mechanizmus B aj s detailmi

43

Obr. 4. Úprava motora C zahrotíme do špičky. Potom už môžeme nasadit refaz 21. C. Úprava motora S úpravou motora 1 (obr. 4) nemáme veľa práce. Stačí urobit iba nový tlmič výfuku, přeřezat vystuženie chladiacich rebier na valci motora a zostrojit chladenie z pravej strany motora. Chladenie 2 som použil z motora ČZ 175. Jeho pripevnenie na motore neopisujem, pretože si každý trocha skúsený domáci majster poradí sám. Náhon je zo zotrvačníka magnetu. Zo zotrvačníka odskrutkujeme zabezpečovaciu maticu, nahradíme ju remenicou 3, ktorá zároveň plní funkciu matice. Remenicu spojíme s ventilátorom guľatým remienkom 14. Teraz už môžeme zvŕtať držiak motora A3 (aj s motorom) s kostrou rámu A1 a držiak na rám priskrutkovať štyrmi skrutkami 15. Môžeme nasadiť aj reťaz.

44

ř

RADLICA

Obr. 5. Prídavné náradie D s detailmi predlohy

45

Tlmič výfukov 4 zhotovíme z 1,5 mm hrubého plechu. Plášť 4.1 stočíme do valca 0 8 5 mm a na spoji zvaríme. Do plášťa navaríme Rozpis materiálu

46

rebro 4.3 a kolmo naň vyvŕtame v plášti dva otvory 0 3 0 mm. Na tieto otvory privaríme dve rúrky 4.4. Nakoniec privaríme na plášť dve

kruhové čelá 4.2, v pravom čele vyrežeme vopred obdĺžnikový otvor 40 x 20 mm. Hotový tlmič výfuku spojíme s vývodmi na valci motora pomocou dvoch kolien 7. Kolená výfuku 7 zhotovíme z rúrok so svetlosťou 30 mm. Z rúrky 7.1 odrežeme pod uhlom asi 10° dva kusy 25 mm dlhé. Jeden nasadíme na valec motora, druhý na tlmič výfuku, dobre prilícujeme a na mieste bodovo zvaríme elektrickou zváračkou. Takto zhotovíme obidve kolená výfuku. Potom vytiahneme tlmič z kolien a kolená stiahneme z valca motora a dobre ich zvaríme. Privaríme na ne ešte po dvoch pároch pätiek 7.2 vo vzdialenosti 3 mm od seba. V pätkách vyvŕtame otvory 0 5 , 2 mm. Nakoniec kolená prerežeme ručnou pílkou medzi pätkami až takmer po zvar. Kolená navlečieme na vývody na motore a pritiahneme ich skrutkami 11. Do kolien potom nasadíme tlmič výfuku a takisto ho pritiahneme skrutkami 11. Nádrž 5 vyrobíme z rúrky 5 . 1 , na ktorú na obidvoch stranách privaríme čelá 5.2. Na hornú stranu plášťa privaríme návarok 5.4 a zhotovíme závit M30. Na dolnú stranu privaríme návarok 5.5 a vyrežeme doň závit na benzínový kohútik. Do stredu nádrže z dolnej strany privaríme rúrku 5.3. Rúrku 5.3 stočíme na dolnej strane na 025,5 mm, aby sme ju mohli vsadiť do zvislej rúrky držiaka motora. Obidve rúrky zvŕtame otvorom 0 8 , 2 mm, prevlečieme skrutkou 16 a zabezpečíme maticou. Do nádrže naskrutkujeme benzínový kohútik s tesnením a spojíme ho hadičkou s karburátorom. Nádrž uzavrieme zátkou 6, ku ktorej urobíme gumové tesnenie 0 4 5 / 3 0 x 4 . Úprava radiacej páky 9 je pomerne jednoduchá; páku 9.1 nahrejeme, narovnáme a potom ju ohneme do vyžadovaného tvaru. Na koniec páky privaríme náboj 9.2 s otvorom 06,1 mm. Páku potom nasadíme na motor šikmo nahor (45°), aby neprekážala štartovacej páke. Ťahadlo radiacej páky 8 zhotovíme z guľatiny 8 . 1 , na ktorú na jednej strane privaríme vidlicu 8.2; na jej druhej strane vyrežeme závit M8. Vidlicu 8.2 nasadíme na náboj 9.2, prevlečieme skrutku 17 a zabezpečíme dvoma maticami 18. Držiak radiacej páky 10 vyrobíme z kúska rúrky 1 0 . 1 , na ktorú privaríme skrutku 10.2 s odrezanou hlavou. Aby páka nebola hlučná, vložíme do rúrky 10.1 gumovú hadicu 10.3 so svetlosťou 10 mm. Do držiaka vsunieme ťahadlo radiacej páky, skrutku 10.2 prevlečieme otvorom 0 8 , 2 mm v stĺpiku riadenia A.2.2 a zabezpečíme maticou M8. Naostatok nagkrutkujeme na koniec ťahadlá bakelitovú guľu 13.

D. Pridavné náradie Záves náradia 4 (obr. 5). Z plochej ocele ohneme obidve ramená vidlice 4.1 a vyvŕtame otvory 012,2 mm. Obidve ramená vidlice privaríme na puzdro 4.2 tak, aby rozpätie vidlice bolo 210 mm. Na vzniknuté zvary privaríme dve tyčky 4.3, ktoré spolu so zabezpečovacím krúžkom 5 zabraňujú otočeniu držiaka radlice viac ako o 60°. Vidlicu zvŕtame s kostrou rámu a záves priskrutkujeme štyrmi skrutkami 8. Držiak radlice 1 si zhotovíme zo silného materiálu. Ja som nosník 1.1 zhotovil z plochej tyče hrubej 20 mm. Vyžadovaný tvar vypálíme plameňom. Na prednú časť navaríme čap 1.2, do zadnej časti vyvŕtame otvor 08 mm a vyrežeme závit M10 x 15, do ktorého naskrutkujeme svorník 6. Na spodnú stranu navaríme platňu 1.3, na ktorú priskrutkujeme radlicu 12. Radlicu si zaobstaráme hotovú. Na spodnú stranu platne 1.3 navaríme ešte dva držiaky 1.4, v ktorých vopred vyvŕtame otvory 08,2 mm. Plaz 2 zhotovíme z plochej ocele 2.1, na ktorú na jednu stranu privaríme puzdro 2.2 a na druhú stranu dva držiaky 2.3 s otvormi 0 8,2 mm. Držiak plazu 3 ohneme do vyžadovaného tvaru a vyvŕtame doň osem otvorov 010,5 mm, ktoré slúžia na nastavenie hĺbky orby. Na druhý koniec držiaka 3.1 privaríme puzdro 3.2 s otvorom 08,2 mm. Čap 1.2 držiaka radlice nasunieme do puzdra 4.2 závesu náradia, navlečieme zabezpečovací krúžok 5 a čap zabezpečíme dvoma skrutkami 9, ktoré zahrotíme. Puzdro plazu 2.2 vsunieme medzi držiaky 1.4 a zabezpečíme skrutkou 10 s maticou 11. Do zadných držiakov 2.3 vložíme puzdro 3.2 a zabezpečíme ho opäť skrutkou 10 s maticou 11. Potom nasadíme držiak plazu na svorník 6 a zabezpečíme ho krídlovou maticou. Zostáva už iba upevniť páčku plynu do držiaka na riadidlách. Nameriame si lanko a bowden; na obidva konce lanka prispájkujeme cínom guľôčky. Jeden koniec upevníme do posúvača karburátora, druhý do páčky plynu. Páčku spojky pod motorom otočíme o 180°, odmeriame lanko a bowden upevníme. Medzi záběrové koleso a reťazové kolesá predlohy zhotovíme plechový kryt, rovnako tak zakryjeme reťazové kolesá z bokov. Kryty nie sú nakreslené, pretože ich tvar a upevnenie záleží na tom, aký motor a kolesá si zaobstaráme. JOSEF NOVÁK

47

AUTO-MOTO Zhotovil som si tyristorové zapaľovanie podľa návodu uverejneného v zborníku Urob si sám č. 9/1974. Zapaľovanie pracovalo celkom spoľahlivo. Aby však bolo kompletným moderným zapaľovaním, doplnil som si ho bezkontaktovým prerušovačom. V pôvodnom zapaľovaní treba zmeniť iba jednu hodnotu: odpor R1 68 Q treba nahradiť odporom 390 ň, ktorý možno vtesnať do pôvodnej skrinky. Pri pomerne dobrej kvalite našich polovodičových súčiastok získame takto výrobok, ktorý pracuje natrvalo prakticky bez akejkoľvek údržby s konštantným nastavením predzápalu a s rovnakou, veľmi kvalitnou iskrou v celom rozsahu 1otáčok (maximálne do 11 000.min- ). Mechanický přerušovač (vyznačený na obr. 1 čiarkované, nadvä-

zujúc na schému z USS č. 9/74) je nahradený tranzistorovým spínacím obvodom, ktorý sa ovláda generátorčekom, umiesteným v priestore prerušovača. Aby ovládanie spínacieho tranzistora bolo čo najpresnejšie, upravujú sa impulzy generátorčeka pomocou monostabilného klopného obvodu, napájaného stabilizovaným napätím. OPIS ČINNOSTI Sínusové impulzy generátorčeka G uvádzajú tranzistor T5 do nevodivého stavu. Uzatvorenie má za následok zvýšenie napätia na jeho kolektore, a tým aj na báze tranzistora T 6, ktorý sa stane vodivým. Po zániku impulzu sa obvod samočinne preklopí do pôvodného ustanovenia. Obdĺžnikové impulzy vznikajúce na kolektore

Obr. 1. Schéma zapojenia

Obr. 2. Plošný spoj (dvakrát zväčšené)

48

Obr. 3. Úprava rozdeľovača

tranzistora T 6 sa tvarujú a prenáša- prerušovača) priskrutkovaním na jú kondenzátorom C 9 na bázu unášaciu doštičku D podtlakového spínacieho tranzistora T 7, kde spô- regulátora, alebo ak ho nemáme, sobujú jeho prerušovanú činnost priamo na stenu rozdeľovača do v presnej synchronizácii s generá- takej polohy, aby nám iskra preskatorčekom. kovala v momente, kecf sa palec P ÚPRAVA ROZDEĽOVAČA rozdeľovača nachádza v tesnej blízJe najnáročnejšou prácou. Hlav- kosti za niektorým kolíkom K. ným problémom je zaobstarať si UVEDENIE DO ČINNOSTI vhodný generátorček, ktorý musi Predovšetkým nesmieme zabudmať rovnaký počet dvojpólov (sever núť nahradiť odpor R1 hodnotou — juh), ako je počet valcov motora, 390 £2. Zariadenie nie je zložité, na ktorý chceme zapaľovanie po- no najväčšiu pozornosť muužiť. Napríklad na štvorvalcové síme venovať spúšťaciemu obvodu štvortaktné motory sa môže použiť tranzistora T5, ktorý má byť v pokotachodynamko k otáčkomerom jovej polohe vždy otvorený. Spoz vyradených autobusov Ikarus 55 čiatku odpor R15 nahradíme trima pod. Je vhodné preto, lebo má rom. Pracovný bod tranzistora ním 4 dvojpóly so strojovo zabrúsenými nastavujeme tak, že pri pomamedzerami, ktoré sú zárukou pres- lom otáčaní generátorčekom (2—3 ného rozdelenia iskier po štyrikrát impulzy za sekundu) sa musí 90 stupňov na jednu otáčku. Počet tranzistor uzatvárať (t. j. preskočí dvojpólov určíme pri neznámom iskra), no musí sa potom spoľahlivo generátorčeku tak, že jeho pomalým vracať do pôvodného vodivého otáčaním zistíme počet odporových stavu. Upozorňujem, že rozhodujúpolôh za jednu otáčku a tento počet cu úlohu má celá vetva, tvorená delíme dvoma (využívame len jednu odpormi R 17, R 15, (R 16) a Rg, polaritu). ktorý je jedným z určujúcich. Ak by Sama úprava rozdeľovača spočí- sa váš odpor generátora Rg rádovo va v tom, že na miesto prerušovača odlišoval od hodnoty v schéme, vmontujeme generátor. Konkrétne treba celú vetvu pomerovo upraviť (t. j. zmeniť hodnoty R 15 a R 17 vyhotovenie vidieť na obr. 3 a na fotografii. Podrobné výkresy neuvá- tak, aby ich pomer Rg : R 15 : R 17 dzame preto, lebo jestvujú rozmani- bol asi taký, aký vychádza z údajov té tachodynamká, ako aj rozdeľova- našich odporov). če a ich vzájomné prispôsobenie je S takto zhotoveným zapaľovaním rozmerovo rozdielne. som za 1 a pol roka absolvoval už Najprv demontujeme přerušovač. niekoľko tisíc km. Motor spoľahlivo Na jeho štvorhranný hriadeľ alebo štartoval na prvé pretočenie aj pri priamo, alebo po osústružení a na- mrazoch —15°C, pričom batéria vrúbkovaní (záleží na veľkosti otvoru, mala jeden článok prepojený ktorý môžeme do výplne magnetic- (10 V). Motor prakticky nemá hrakého jadra urobiť) nalisujeme rotor nice maximálnych otáčok pre vyneR generátorčeka a zatmelíme epoxi- chávanie zapaľovania (preto pozor dom. Statorovú cievku C zalisujeme na pretočenie!) a má všetky ostatné do tvarovo a rozmerovo vhodného dobré vlastnosti, ktoré uvádzali medzikružia M, pomocou ktorého predchádzajúci autori. ju upevňujeme (až po oživeni ING. JÁN ŠABlK

STÍRAČE SVĚTLOMETŮ V zájmu zvyšování bezpečnosti provozu na silnicích vybavují automobilové závody své výrobky různými zařízeními. Jedním z nich jsou stírače předních světlometů. Na vozech Škoda se toto zlepšení neobjevuje,a proto jsem se pokusil o vlastní řešení. Stírače, které popisuji, jsou již tři roky v provozu na dvou vozech — Š 1 0 0 L a 1 1 0 L Funkční závady se dosud nevyskytly, účinnost je asi 85 až 90 % stírané plochy. Stírače jsou vybaveny ostřikovačem. Montáží tohoto zařízení není omezen zavazadlový prostor, ani svítivost světel. Nejdříve zhotovíme součástky 2, 3,4,5,8,9,10,11 a 13, případně si

je dáme zhotovit u soustružníka. Unášecí přírubu 13 výkyvného ramene 14 musíme přizpůsobit typu motorku, který jsme si opatřili. Motorek k pohonu (např. typ 09 9423 11a—12 V/1,8 A), jehož hřídel musí mít kývavý pohyb, lze použít ze starších vozů (Tudor, GAZ, nákladní vozy apod.). Výřezy v dílech 8, 9, 10 vyfrézujeme, nebo prořízneme pilkou a dopilujeme. Dále si připravíme dva kusy stíracích ramének 1 (získáme je rozříznutím většího stíračového ramene, i vyřazeného), plech, malý koncový spínač min. 2 A z výprodeje, kulatinu 0 5 2až 6 mm, šroubky a vodič 0,72 mm .

.. Pozn. red.: Upozorňujeme čitateľov, aby si vopred overili, či môžu dostať potrebné tranzistory. Redakcia ani autor v tejto veci nemôžu pomôcť a je zbytočné sa na nich obracať. Rozpis elektromateriálu

Zhotovíme držák 15, který upravíme podle použitého motorku a pečlivě ho upevníme na vzpěru a plech přední masky. Předtím však sejmeme ozdobné lišty. Musíme pracovat tak, aby po opětné montáži lišt zůstaly všechny šroubky pokud možno skryty. Držák opět demontujeme. U motorku 16 zkrátíme pouzdro hřídele i samotnou hřídel a do hřídele vyřízneme závit M6. Při této práci musíme hřídel z převodovky vyndat, protože by se mohla poškodit. Upravený motorek upevníme na držák 15. Na hřídel motorku našroubujeme přírubu 13 s raménkem 14 v poloze zdvihu hřídele, kdy budou stěrače zasunuty. Při seřizování správné polohy výkyvného ramene postupujeme tak, že přírubu 13 volně pootočíme na hřídeli motorku a zajistíme protimaticí M6 s pérovou podložkou. Na držák ještě připevníme koncový spínač dojezdu 19 a vše

49

připojíme podle schématu zapojení: plus z pojistky č. 2 přes vypínač na palubní desce nebo panelu vlevo dole. Dojezdový vypínač 19 vřadíme mezi přívod spínače na panelu a svorkovnici motorku. To znamená, že po rozpojení spínače na panelu běží motor tak dlouho, až výkyvné rameno dojezdovým spínačem rozepne elektrický okruh. Pro kontrolu chodu lze použít kontrolku (žlutá) ve sdruženém přístroji na palubní desce. Tato kontrolka není připojena do montážní zásuvky pod palubní deskou, čímž by se práce dosti komplikovala. Jednodušší je použít kontrolku varovných blikačů, která není nutná. Držák s motorkem namontujeme a vyzkoušíme běh motorku naprázdno s dojížděním do vypínací polohy. Výkyvné raménko 14 nesmí za chodu nikde drhnout o plech přední masky (v případě, že se tak děje, raménko přihneme). Zdvih otvorů pro čepy kloubů 10 by měl být ve vodorovné rovině asi 145 mm ( ± 5 až

10 mm). S montáží stěračů začneme u levého světlometu. Přiložíme pravítko středem skla světlometu ve vodorovné poloze tak, aby bylo vzdáleno od nejvypouklejšího bodu asi 2 mm. Bod dotyku pravítka na šikmém prolisu přední masky označíme a po vyjmutí paraboly vyvrtá-

me

otvor

0

6

mm.

POHLED DO ZAVÁZADLOVÉHO=PR©SitORU 17

19

Osa vrtáku

musí být kolmá na podélnou osu vozu. Nasadíme parabolu, prostrčíme vodítko 7 (budoucí unašeč stíracího ramínka) a přezkoušíme vzdálenost od nejvypouklejší části skla. Vodítko musí procházet vodo-

16

14

10

rovně ve vzdálenosti 2 mm. Je-li vše v pořádku, prevŕtame na 0 M mm. Silonovou průchodku 5 přeřízneme pilkou na kov šikmým řezem (podle úhlu prolisu přední masky). První část průchodky nasadí mezvenku, druhou z vnitřku zavazadlového

jUPEVNENÍ MOTORU

12

PŘEDNÍ MASKA

SCHÉMA ZAPOJENI

REFLEKTOR

DETAIL

50

ROZŘÍZNOUT

prostoru na otvor v masce a otvorem i průchodkou provlečeme pouzdro 4, které lehce dotáhneme maticí 6. Pouzdrem prostrčíme vodítko 7 a zevnitř na ně navlékneme vodicí pouzdro 11 v objímce 17. Objímku 12 uchytíme šroubkem M4 x 8. k masce pod ozdobnou lištu. Pouzdra 4 a 11 musí být souosá, aby se v nich vodítko hladce posouvalo. Na vodítko 7 ještě nasuneme kloub 8 a zajistíme šroubkem. V zasunuté poloze musí vodítko z venkovní strany vyčnívat asi 20 mm. Při této poloze je kloub 8

asi 5 mm od vodícího pouzdra 11. Délka pohybu vodítka, které unáší stírací raménko, je asi 160 mm. Změříme délku táhla 17, táhlo ohneme a na koncích vyřízneme delší závity M5. Na oba konce táhla našroubujeme matice a klouby 9 a 10 a ve správné poloze je zajistíme maticemi. Jako čepy kloubů poslouží šrouby M3 x 15 s maticemi. V této fázi je nutné vyzkoušet chod motorku — přenos síly přes výkyvné rameno 14, kloub 10, táhlo 17 a klouby 9 a 8 na vodítko 7. Po rozepnutí spínače na palubní desce

51

dojede výkyvné raménko 14 až k prodlouženému spínači dojezdu, který rozepne elektrický okruh motorku. Podle zakřivení skla paraboly ohneme stírací raménko. Uprostřed raménka vyvrtáme otvor 0 3 mm, šroubkem M3 x 4 ho upevníme k úchytu 2 a nasuneme stírací gumu. Na úchyt navlečeme silou jeden konec pružiny 3, druhý konec pružiny nasuneme na vyčnívající konec vodítka. Mezera mezi úchytem a koncem vodítka je asi 1 mm. Uchycení stíracího raménka pomocí pružiny slouží k plynulému přitlačování stírací gumy k vypouklému sklu po celé ploše. Tím je stěrač levého světlometu smontován a je nutné přezkoušet jeho funkci. Navlhčíme sklo a zkon-

trolujeme dojíždění do okrajů skla paraboly. Při vypnutí koncovým spínačem nesmí mít stírací raménko podélno_u vůli. Je-li vše v pořádku, můžeme obdobně namontovat stěrač pravého světlometu. Ostřikovače je vhodnější provést samostatně, poněvadž se nepoužívají tak často, jako ostřikovače čelního skla. Použít lze ruční (ie levnější), nebo elektrický. Elektrický ostřikovač (nádržka s motorem) nejvhodněji umístíme pod, zavazadlovým odklápěcím dnem v pravém rohu vpředu. Do tohoto prostoru je možno uložit i ostřikovač čelního skla. Touto úpravou se sice stíží kontrola vodní náplně v nádržkách (která ostatně není tak častá), ale zavazadlový prostor zůstane volnější, větší. Spínač motorku ostřikova-

če, případně tlačítko ručního ostřikovače, upevníme vedle ovladače stěračů světlometů na panelu vlevo dole. Trysky ostřikovače zhotovíme z pozinkované měděné trubičky (např. z vyřazeného lednicového termostatu). Tato trubička se dá velmi lehce ohnout do požadovaného tvaru a vnitřní průměr je asi 1 mm. Tryslr; dlouhé asi 8 cm se upevní malým třmei.jm (z plechu konzervy) pod poslední šroub (M8) úchytu blatníku. Trysky napojíme hadičkami z PVC na ostřikovací systém. Hadičky PVC se dají dobře protáhnout dutinou těsnící gumy zavazadlového prostoru. Trysky ostřiku jsou na fotografii dobře patrný nad horní částí rámečku světlometu. LUBOR MORAVEC

AJ PRI TRABANTE TREBA SPORIŤ ... Každý majiteľ automobilu sa usiluje, aby mal čo najmenšiu spotrebu benzínu. Jedným z faktorov, ktoré spotrebu benzínu podstatne ovplyvňujú, je aj správne nastavenie karburátora, a teda aj výšky hladiny paliva v plavákovej komore. Na nastavenie paliva je vhodné použiť prípravok, ktorý je znázornený na obrázku. Prípravok je jednoduchý a výrobné náklady nie sú vyššie ako Kčs 10,—. Na zhotovenie prípravku potrebujeme: vyradenú injekčnú striekačku 1 z plastickej hmoty (obsah 2 až 5 cm 3 ), vyradenú injekčnú ihlu 2 (ľubovoľnú s kovovým kužeľom), vyradenú kovovú vložku 3 do guľôčkového pera gumový tesniaci krúžok 4 ( 0 16/11 x 2 mm), držiak hlavnej dýzy 5 (kat. číslo Mototechny 425 — 841 370), hlavnú dýzu 6 (kat. číslo Mototechny 425—851 000). Hlavnú dýzu 6 nemusíme použiť. Ja som ju použil preto, že sa držiak hlavnej dýzy ako náhradný diel predáva len s naskrutkovanou dýzou. Dýzu možno prirodzene na použitie v prípravku odstrániť, ale keďže neprekáža, ponechal som ju. Druhý dôvod, pre ktorý som nechal dýzu v držiaku, je ten, že pri uzatvorení hornej strany prípravku piestom z použitej injekčnej striekačky môže motor krátkodobo

52

pracovať. To je výhodné např. pri kontrole tesnosti ihlového ventilu pri vibráciách zapríčinených prevádzkou motora a pod. Výroba prípravku je zrejmá z výkresu. Jednotlivé diely spojíme mäkkou spájkou. Po skončení spájkovania musíme prípravok dôkladne vyčistiť trichlóretylénom. Pri nastavovaní hladiny paliva v karburátore postupujeme takto: 1. uzavrieme prívod paliva do karburátora, 2. demontujeme držiak hlavnej dýzy spolu s hlavnou dýzou, ">• 3. do uvoľneného otvoru naskrutkujeme prípravok a pritiahneme ho tak, aby puzdro injekčnej striekačky smerovalo zvisle nahor, 4. otvoríme prívod paliva a kontrolujeme výšku hladiny paliva v plavákovej komore karburátora. Správna výška hladiny paliva je 22 ± 1,5 mm od dosadacej plochy viečka karburátora. Tento rozmer čo najpresnejšie odmeriame a vyznačíme na puzdre injekčnej striekačky. Výšku hladiny paliva, pokiaľ nesúhlasí s nakreslenou ryskou, upravujeme hrúbkou podložky pod ihlovým ventilom. ĽUBOMÍR SKÝVA

STROJE A NÁSTROJI SKLADACÍ PRACOVNÝ STÔL Na svoje domáce majstrovanie potrebujem pevný pracovný stôl, na ktorom by som mohol robiť aj hrubšie práce. Nemám vlastnú dielňu a do malého bytu sa veľký pracovný stôl nevojde. Zhotovil som si preto skladací pracovný stôl, ktorý je na tento účel výhodný; zložený zaberie málo miesta, dá sa ľahko prenášať (prípadne prevážať v aute na chatu a pod.), môžeme ho rozložiť na mieste, kde ho práve potrebujeme (v predizbe, na chodbe, na balkóne, v pivnici, v garáži, na záhrade, v chate, v chalupe atď.). Rozmery stola sú také, aby sa zložený stôl zmestil do batožinového kufra auta. Pod pracovnou doskou je priehradka na odkladanie náradia. Pracovnú dosku som zhotovil z dvoch častí (polovíc), jedna časť je pevne priskrutkovaná na rám stola a druhá sa dá zložiť a možno ju nahradiť např. inou doskou s pripevnenou malou kruhovou pílou. Možnosť vybrať časť dosky využijeme pri rezaní priamočiarou pílou zo súpravy Combi alebo pri rezaní ručnou pílou (chvostovkou). Rezaný materiál je položený alebo je zvierkou pripevnený na pevnej časti pracovnej dosky, jeho druhý koniec je položený na ráme stola. Vo voľnom priestore po vybratej časti pracovnej dosky môžeme rezať, a keďže rezaný materiál je podopretý, pred skončením rezania sa 'neodlamuje. Tento voľný priestor využívame aj na založenie univerzálneho dielenského strojčeka zloženého do dreveného kufra. V kufri je stojanová

vŕtačka, sústruh na* drevo, čelná brúska na drevo, vodorovná brúska na brúsenie nožov hobľovačky, nástrojárska brúska, hobľovačka na drevo, kruhová pila s vodiacim pravítkom s možnosťou nastavenia uhla rezu, drážkovania a vyhotovovania združeného čapovania, priamočiara pila, náhrada pásovej píly,

Obr. 1

lupienková píla atď. Veko kufra slúži ako pracovná doska. Ak nerátame s využitím dvojdielnej pracovnej dosky, použijeme dosku z jedného kusa. Stôl je vyrobený z uholníkov (rám pracovnej dosky), z Jäklových profilov (nohy a trnože) a z pásovej ocele (vzpery, strmene, uholníky).

M6x1Q IMBUS ZVRTANÉ PRI KONEČNE I ZOSTAVE ;•;.?•*

53

Obr. 3

54

Pracovná doska a doska police sú z latovky, najlepšie z tvrdého dreva. Kovové časti sú natreté sivou farbou, dosky sú natreté priehľadným lakom alebo polepené umakartom. Pri práci priskrutkujeme na pracovnú dosku malý stolový zverák, stolovú lampu so zvierkou, prípadne stojan vŕtačky alebo zvierkou upnutú elektrickú ručnú vŕtačku s upnutým brúsnym telieskom zo súpravy Combi. Na stole sa dajú robiť aj hrubšie práce, konštrukcia je spevnená trnožami a vzperami a je stabilná. Po odskrutkovaní štyroch skrutiek, ktoré držia trnože, a štyroch skrutiek, ktorými sú priskrutkované vzpery na nohy stola, môžeme stôl zložiť. Nohy a vzpery sú na rám stola pripevnené otočné a spôsob zloženia je znázornený na axonometrickom výkrese stola (obr. 1). Medzi zložené nohy stola položíme dosku police a na jej boky obidve trnože. Aby sa zložený stôl dal ľahšie prenášal je na spodnej strane dosky police pripevnené sklápacie držadlo. V tejto doske je vyrezaný aj kruhový otvor (kruhovou pílkou do vŕtačky, výrobok NDR — dostať ho v Kovomatoch) na uloženie skrutiek a imbus kľúča pri zloženom stole; na kľúč je vyvŕtaný ešte otvor do dosky, lebo je dlhší ako priemer kruhového otvoru. Kruhový otvor nie je prerezaný úplne, asi»3 mm materiálu je ponechané ako dno schránky, ktorá je zakrytá plechovým viečkom otočné pripevneným jednou skrutkou. Táto úprava nie je nakreslená na výkrese, ale je zrejmá z fotografie. Širší pár nôh uzavrie pri zložení všetky diely stola (užší pár nôh, trnože a dosku police), takže sú zabezpečené proti samovoľnému uvoľneniu. Proti rozloženiu sú nohy zabezpečené otočením príchytky priskrutkovanej na spodnej strane dosky police (naskrutkovať až po konečnej zostave); táto príchytka súčasne zabezpečuje kryt schránky na skrutky.

Obr. 4 me konzoly 7, na ktoré položíme dosku police 1 1 . Dosku police odrežeme na dĺžku, až keď je stôl zoskrutkovaný;na konzoly 7 vyrežeme na okrajoch dosky 11 zárezy, aby bolo uloženie dosky pevné (obr. 4 ) . Pretože pri zložení stola by konzoly 7 zabraňovali úplnému zloženiu nôh, vydlabeme na ne na spodnej strane dosky police otvory (takisto až pri úplnej zostave); touto úpravou sa zabráni voľnému posúvaniu dosky pri prenášaní zloženého stola.

Otvory so závitom M6 stola na priskrutkovanie vzpier vyvŕtame súčasne vo vzperách a v nohách;dbáme pritom, aby nohy boli nastavené do pravého uhla vzhľadom na pracovnú dosku stola. Pracovnú dosku 12 priskrutkujeme na rám stola niekoľkými skrutkami so zapustenou hlavou. V ráme na ne vyrežeme závity M4. JIŘÍ KLIMEŠ

Rozpis materiálu

POSTUP PRÁCE Rám stola zvaríme zo štyroch uholníkov 1 a 2 (obr. 2 ) . Na rám stola privaríme strmene 4, do ktorých otočné pripevníme nitmi 14 alebo skrutkami zvarené nohy stola 5, 6. Na rám stola ešte privaríme dva držiaky 3, na ktoré nitmi 15 otočné pripevníme vzpery 9. Druhý pár vzpier podobne upevníme v uholníkoch 10, ktoré pri konečnej montáži priskrutkujeme na pracovnú dosku stola 12. Vzpery sú také dlhé, aby keď sú zložené, neprečnievali cez rám stola. Nohy stola zvaríme z dielov 5 a 6 podľa obr. 3. Jeden pár je užší, aby pri zloženom stole zapadol medzi druhý pár. Na vrchnú výstuhu 6a prinitujeme nity 16 alebo privarí-

55

SÚSTRUH ZO ŠIJACIEHO STROJA S obohacovaním spotrebiteľského trhu novými typmi šijacích strojov sa vyraďujú a ďalej budú vyraďovať staré typy. V zborníku už bola uverejnená ich úprava na motorom poháňanú lupienkovú pílu. Hlava vyradeného šijacieho stroja sa však dá využiť širšie, a to niejen na zvislý priamočiary pohyb (píla na drevo a plastické hmoty), ale aj na rotačný pohyb, pri ktorom využívame spravidla presne uložený hriadeľ ako hlavnú už hotovú časť vretenníka malého sústruhu. Stačí teda zhotoviť len niekoľko dielcov a získame viacúčelový malý sústruh (obr. 1), na ktorom môžeme sústružiť letmo alebo v hrotoch, brúsiť, leštiť, kefovať, vŕtať, obrábať rotačnými pilníkmi, navíjať cievky a pod. POSTUP PRÁCE Úprava hlavy šijacieho stroja. Z hlavy 1 demontujeme všetky nepotrebné dielce; necháme len zotrvačník 8 a kľukový mechanizmus pohybujúci ihlovou tyčou 2. Na miestach prichytenia ihly musíme ihlovú tyč upraviť podľa detailu na obr. 2. Pílku 3 zhotovíme z pílky na kov rozbrúsením alebo zo strojovej pílky. Aby sme mohli pílku v ihlovej tyči přichytit musíme jej koniec vybrúsiť podľa detailov na obr. 2. Pílku zo

súpravy Combi, ktorá sa predáva, možno použiť len vtedy, ak vybrúsime tvar potrebný na prichytenie pílky na opačnej strane, lebo pílka má zuby tvarované na rez nahor. Tým však skrátime užitočnú dĺžku asi o 35 mm. Pílku zabezpečíme v ihlovej tyči pritiahnutím skrutky 4 v objímke 5. V prípade, že budeme pílku používať často, môžeme na liatinovú platňu hlavy pripevniť skrutkami ľahko otočnú kladku 6, nastavenú tak, aby sa pri zaťažení ľahko opierala o chrbát pílky. Usporiadanie nie je zakreslené, lebo vyhotovenie platní je pri rozličných strojoch rozličné. Tým je skončená úprava ľavej časti. V pravej časti hlavy šijacieho stroja odskrutkujeme spojkovú maticu 7 a stiahneme zotrvačník 8. Na vonkajšom obvode zotrvačníka 8 osadíme obvod na priemer (na obr. 2 označený X) na vsadenie upínacej platne 9. Kóty na spoločné zlícovanie neuvádzame, keďže priemery zotrvačníkov sú rozdielne. Upínacia platňa 9 je nová súčiastka. Pri jej opracovaní postupujeme najlepšie tak, že osústružíme len vnútornú stranu, platňu vsadíme do vybratia zotrvačníka a pripevníme štyrmi skrutkami 10. Potom na tŕni sústružíme vonkajšiu stranu. Na tento účel je vhodné najskôr vyvŕtať v upínacej platni otvor 0 asi 25 mm, aby bolo možné prestrčiť tŕň

a obidva diely spojené skrutkami pripevniť. Tým je zabezpečená sústrednosť obidvoch častí — základná požiadavka ovplyvňujúca presnosť sústruženia. Na obvode zotrvačníka je drážka na klinový remeň, na čelnej ploche sú závitové otvory na upínacie prípravky a stredný otvor so závitom M30 na naskrutkovanie rozličných vložiek. Spojkovú maticu 7 (pôvodný tvar nakreslený tenko) iba upravíme Sústružením na 0 20 mm. Na čelnej strane je drážka na zaskrutkovanie. Novými súčiastkami sú skrutkové vložky 11, 12, 13; umožňujú rozličné spôsoby obrábania (obr. 3). Vložky majú dutinu na spojkovú maticu. Pri vložke 13 zhotovíme kužeľovú časť podľa univerzálnej upínacej hlavy, ktorú chceme použiť. Polohovadlo, pozdĺžny a priečny posuv nie sú zakreslené a opísané preto, lebo tieto prvky sa už riešili v niekoľkých uverejnených návodoch. Aby sme pri sústružení, brúsení a pod. zbytočne nenamáhali kľukový mechanizmus píiky, vyradíme jej pohon tým, že demontujeme skrutkový čap spravidla pri malom oku ojničky. Pri prácach, pri ktorých nevzniká príliš veľký osový tlak v smere spojky, možno rozpojiť upínaciu platňu od hriadeľa pooto-

13

Obr. 1. Celková zostava sústruhu

56

Obr. 2. Detaily

57

Obr. 3. Schematické znázornenie prác, ktoré sa môžu na sústruhu robiť s použitím rozličných vložiek A — Sústruženie s upfnanim letmo, úponky so skrutkami (vložka 12) B — Sústruženie v hrotoch, obrobok unáša srdce (vložka 11) C — Brúsenie brúsnym plátnom na drevenej doske (vložka 12) D — Brúsenie oblín stopkou. Stopka s gumovým kotúčom je upnutá v univerzálnej upinacej hlave (vložka 13) E — Brúsenie karborundovými kotúčikmi, leštenie plstenými kotúčikmi a kefovanie drôtenými cením spojkovej matice 7 asi o 1/4 otáčky. Tým zrušíme tlak v trecích plochách spojky. Ak chceme tento spôsob používať, musíme: — zabezpečiť spojkovú maticu proti ďalšiemu pootočeniu (na niekto-

58

kotúčikmi. K vložke 13 treba zhotovit puzdra a upínacie podložky podľa veľkosti otvoru kotúčika F — Pilovanie rotačným pilníkom (vložka 13). Použijeme univerzálnu upinaciu hlavu a Stojanček, do ktorého upneme plášť bowdenu G — V ŕ t a n i e (vložka 13). Použijeme upinaciu hlavu; posuv materiálu do záberu zvolíme podľa niektorého spôsobu, ktorý bol už v zborníku opisaný H — Rovné a tvarové rezanie. Maximálna hrúbka materiálu je 15 mm pre mäkké drevo

rých strojoch je to urobené skrutkou z čela); — do stredu hriadeľa vyvŕtať otvor na oceľovú guľôčku 0 3 až 5 mm a zalepiť alebo pritužiť ju tak, aby prečnievala cez rovinu čela o 1 mm; — docieliť, aby čelo hriadeľa ustu-

povalo o 3 mm od roviny upinacej platne. Umožní nám to správna voľba hrúbky upinacej platne (venca) pri vsadení do vybratia zotrvačníka; — do dna vložiek zhotoviť oceľové podložky 0 20,5 mm. Ak je úprava správne urobená, má spojka po uvoľnení spojkovej matice 7 malú vôľu — j e rozpojená. Pri osovom tlaku, ktorý by opäť zapríčinil spojenie, oprie sa podložka zaskrutkovanej vložky o guľôčku vsadenú v hriadeli a zabráni spojeniu spojky osovým tlakom. Upínacia platňa sa otáča ako na čape. Hrúbku podložiek do vložŕek určíme skusmo. Ak chceme spojku spojiť, odistíme spojkovú maticu 7, pritiahneme ju a vyberieme podložku z vložky. Tento spôsob vypínania spojky nie je nakreslený pre rôznosť vyhotovenia na jednotlivých strojoch. Nakoniec zhotovíme podstavec 14, najlepšie z latovky alebo drevotriesky polepenej umakartom (na obidvoch stranách). Šírku podstavca určuje veľkosť základnej platne šijacieho stroja, ktorú do podstavca vsadíme a pripevníme skrutkami. Dĺžka závisí od toho, či rátame

's doplnením sústruhu koníkom a tyčovými alebo inými saňami na pohyb suportu. Výška podstavca je daná priestorom na elektromotorček 15, ktorý chceme použiť. Na elektromotorček vysústružíme remenicu 16, aby sme mohli voliť väčšie alebo menšie otáčky. Nesmieme zabudnúť • ani na dĺžky predávaných klinových remeňov a na možnosť ich napínania. Na podstavec umiestnime zásuvku 19 a vypínač 18. Elektrickú inštaláciu urobíme starostlivo podľa platných predpisov. Ak si nie sme celkom istí, zveríme radšej túto prácu odborníkovi. Je výhodné oddeliť priestory pod pílkou a pod sústruhom od elektromotorčeka, aby sa doň nedostali drevené alebo kovové piliny.

Čo sa týka regulácie otáčok, možno použiť malú alebo veľkú remenicu. Plynule sa dajú otáčky regulovať regulátorom otáčok, ktorý je namontovaný v malej škatuľke pripojenej v prívodovom kábliku. Tento spôsob regulácie sa však dá použiť len pri motorčekoch s kolektorom. Opis regulátora je uverejnený v USS č. 15/75 alebo v Amatérskom rádiu č. 6/76. Pri práci si oči chránime okuliarmi. Nebezpečné je najmä kefovanie a brúsenie. Pri kefovaní sa z kotúča odlamujú drôtiky, ktoré môžu vniknúť do oka. Aj nepozorné upínanie opracúvaného kusa býva príčinou úrazu, a preto pred uvedením sústruhu do chodu skontrolujeme pevnosť upnutia. Pretože hriadeľ týchto strojov

KLAMPIARSKE KLIEŠTE Klampiarske kliešte sa používajú na ohýbanie plechov do 1 mm hrúbky. Dobre sa uplatnia pri zhotovovaní plechových krytín striech. V maloobchodnej sieti ich bežne nedostať, dajú sa však pomerne ľahko zhotoviť prakticky z odpadového materiálu s minimálnymi nárokmi na dielenskú vybavenosť. Zhotovenie klieští je zrejmé z obrázka a fotografie. Pracovná časť je zvarená z plochej ocele; ako rukoväť je použitý tenkostenný profil. Aby sa dodržala

dostatočná presnosť a rovnobežnosť čeľustí, treba postupovať takto: K jednej tyči 4 privaríme dištančnú vložku 3 a zhotovíme otvory 0 8 na čap. Obidve tyče 4 potom zoskrutkujeme. Zvaríme čeľuste 1 a

nebýva uložený v guľkových ložiskách, treba ho občas namastiť olejom na bicykle a šijacie stroje. Na priťahovanie si urobíme kľúč (zo súpravy na bicykel) —na pritiahnutie vložiek , a vidlicový — na spojkovú maticu 7. Výkon sústruhu a pílky závisí jednak od použitého elektromotorčeka, a jednak od toho, ako sú dimenzované súčiastky šijacieho stroja, ktoré najmä pri kľukovom mechanizme, ktorý poháňa pílku, zaťažujeme len primerane. Hoci niektoré práce (např. brúsenie) nemožno z priestorových dôvodov robiť v celom rozsahu, je sústruh zhotovený z vyradeného šijacieho stroja dobrým pomocníkom v domácej dielni. VLADIMÍR ZÁBILKA tyče 2; medzi obidve čeľuste 1 vložíme plech hrubý 1 mm a stiahneme ich pomocou zvierky. Pomocou ďalšej zvierky ich upevníme ktyčiam 4 a privaríme. Pomocný plech vkladáme medzi čeľuste preto, aby ich dotyk nastal v prednej časti. Nakoniec privaríme rukoväti 5 tak, aby pri zovretí klieští bola dodržaná vzdialenosť koncov 50 mm. Po začistení zvarov urobíme povrchovú úpravu náterom. LADISLAV KOCHTA

59

Z PRAXE PRO PRAXI I Hranaté otvory v plechu Hranaté otvory se většinou dělají odvrtáním po obvodu a pfesekáním spojovacích článků sekáčem na tvrdé podložce, např. na kovadlině. Přitom se rychle otupují i nejkvalitnější dílenské sekáče neboť dráha kovadliny je z kvalitní kalené oceli. Navíc, při tomto způsobu zbývá ještě mnoho nepříjemného pilování. Velmi přesně a s minimálním dodatečným opracováním zhotovíme hranaté otvory podle obr. 1. V rozích požadovaného otvoru odvrtáme čtyři otvory, plech upneme podél rysky označující rozměry požadovaného otvoru do čelistí svěráku a prosekneme jednu stranu až k otvorům. Postupně tak vysekneme všechny strany. Podmínkou však je, aby hrany svěrákových čelistí byly bez zaoblení (hlavně zadní čelist), bez převýšení jedné čelisti a sekáč seděl celou plochou břitu na čelisti (obr. 1a). Nevhodně položený sekáč (obr. 1b) způsobuje ohnutí vysekávaného plechu, případně i vytažení z čelistí, vzniká velký přídavek na opracování a deformace součástky i mimo vysekávaný otvor. Rozměrově větší plechy, které nelze tímto způsobem upnout do svěráku, upínáme pomocí úhelníkové vložky znázorněné na obr. 1c. Tento způsob je nejen rychlý a kvalitní, ale i bezpečný (při odsekávání na kovadlině dochází často k odštípnutí břitu sekáče a tím i ke zranění obličeje a očí). Nýt pro spojeni přístupné jen z jedné strany se dá vytvořit z obyčejného nýtu provrtáním dvěma průměry (obr. 2a) a křížovým rozříznutím konce nýtu. Nýt se zasadí do otvoru a do vrtání se nasadí válcový kolík, který doklepneme dovnitř nýtu. Když narazí na užší část otvoru, hvězdicovitě rozehne volné konce nýtu.

c)

Jediný Šroubovák pro běžné velikosti šroubů se dá upravit z každého běžného šroubováku — stačí vybrousit břit podle obr. 2b. Nemusíte mít obavu 0 zmenšení jeho pevnosti, protože hlavní síly působí vždy nejdále od středu a tam zůstává přiměřená šířka břitu pro daný průměr hlavy šroubku. Prodlouženi životnosti pilek na kov Jediný vylomený zub způsobí zkázu dalších, které postupně přebírají nadměrné nárazy a vylamují se. Zjistíme-li v zubech pilky i nejmenší nepravidelnosti, vybrousíme tuto část bruskou o malém průměru (obr. 2c). Tak ušetříme nejbližší dobrý zub a není důvod k dalšímu vylamování. Vrtáni otvorů v ose kulatiny Většinou se taková práce dělá na soustruhu, ale jdeto 1 vrtačkou, není-li soustruh k dispozici. Na tyči si důlčíkem označíme střed a upneme ji do sklíčidla stolní vrtačky. Vrták sevřeme do svěráku přesně svisle (kontrolujeme úhelníkem). Výhoda je zde v dokonalém vypadávání třísekNa —jak ukazuje praxe — i při méně přesném vystředění se vrták sám srovná. Ohnuté pilníčky Při pilování nepřístupných míst („za rohem") se osvědčují běžné jehlové pilníčky, kulaté i ploché, prohnuté v červeném žáru do potřebného zakřivení. Než příliš vychladnou, ohřejeme je znova na kalicí teplotu a zakalíme ve slané vodě. Za předpokladu, že ohyb není příliš ostrý, ostrost seku nijak neutrpí.

60

Klička ke sklíčidlu K vrtačkovým nebo k univerzálním sklíčidlům se dodávají kličky, které nás připravují o hodně času při častých a značných změnách upínaných průměrů, nebo dokonce u soustruhu při výměně čelistí. Pomoc je snadná — udělat z ní kličku opravdovou (obr. 3). Jestliže ji upravíme podle obrázku, můžeme s ní točit jako s klikou, tedy mnohem rychleji než starým způsobem po půl obrátce s překládáním ruky. Řezáni závitů ve slepých otvorech Při řezání závitů ve slepých otvorech se otvory zanášejí třískami, což působí nesnáze tím, že každou chvíli musíme závitník vyšroubovat, třísky vyklepat a pak teprve řezat dál. Proto dovoluje-li to konstrukce, vyvrtáme kolmo ke konci závitového otvoru jiný, stejného nebo většího průměru (obr. 4), takže závitník do tohoto příčného otvoru vybíhá a také jím propadají třísky. Není-li možné toto ulehčení, plníme slepý otvor, za tepla voskem nebo hustou vazelínou. Když náplň ztuhla, řežeme závit. Vznikající třísky jsou tuhým mazadlem vytlačovány podélnými žlábky v závitníku vzhůru a práce jde lépe. Jak najdeme střed na kotouči? V praxi se často vyskytne problém najít střed kotouče nebo čehokoliv kruhového pro další rozměřování, aniž by zůstala stopa po středu, nebo po zapíchnut! kružidla. K nalezení středu kruhu je řada metod. Jedna z nejjednodušších je pomocí trojúhelníku, úhelníku nebo čehokoliv podobného, co má pravý úhel. Metoda spočívá v tom, že trojúhelník vztyčený na průměru kružnice má vždy ve vrcholu pravý úhel. Opřeme tedy náš trojúhelník pravým úhlem ó obvod kružnice a spojíme místa, která na kružnici protkly obě odvěsny. Uděláme toto dvakrát na různých místech a průsečík takto získaných průměrů udává hledaný střed. Obr. 5 dopoví ostatní. Přihrádky na drobné součásti Základním materiálem jsou kousky prkének nebo překližek tloušťky asi 8 mm a pruh šedé lepenky, kterou získáme rozstřižením tvrdších lepenkových krabic. Do prkének, která tvoří postranice, zařízneme pilkou soustavu řezů podle obr. 6, pruh lepenky předem zohýbáme do žádaného tvaru, aby do zářezů dobře zapadl. Lepenkové přihrádky do postranic vlepíme klihem nebo lepidlem Herkules; zespoda je lepenkové dno přiklepnuto k postranicím několika hřebíčky. Jiné spojení nebo vyztužení zásuvka nepotřebuje a po zatvrdnutí se můžeme přesvědčit, jak je pevná. Nejvýše ji můžeme přidat na obou koncích příčné laťky, aby se snáze vytahovala z poličky, kterou si pro soupravu těchto zásuvek zhotovíme z bedny vhodných rozměrů. K přednostem této úpravy patří i to, že nemá ostré kouty, z nichž bychom prsty obtížně vyjímali zapadlou drobnou součástku (např. podložku M3) a stejně těžko odstraňovali prach. Lepenkové dno a dřevěné postranice chrání křehké součástky před poškozením. Velikost přihrádek volíme podle druhu součástí, které do nich ukládáme.

— 3 0 -L 30 -I- 30 4-

— J 30 -M5-H

Drobné rady # K míchání řídkého lepidla nebo jiných kapalných materiálů v malém množství se dobře osvědčují plechové závěry z lahví od piva, sirupů apod. Z misky vyjmeme vložku z korku nebo plastické hmoty a je-1 i třeba, vyškrábneme její zbytek. Množství materiálu a poměr míchání přísad (např. při lepení pomocí lepidla Epoxy 1200) zjistíme zkusmo. # Při řezání závitů do termoplastických hmot se obejdeme bez závitníku — místo něj použijeme šroub se

61

žádaným závitem, který zahřejeme v plameni, vložíme do předvrtaného otvoru správného průměru, necháme jej tam vychladnout a poté vyšroubujeme. Šroub ovšem nesmí bvt vvhřát do té míry, aby se materiál roztavil — termoplast smí pouze změknout. Proto si tuto operaci nejprve odzkoušíme na kousku odpadu. # Pevně utažené šrouby uvolňujeme zakápnutím hlavy šroubu petrolejem nebo některým ze známých

přípravků, které se používají k čištění motorových vozidel. Výborně se též osvědčuje kapalina do hydraulických brzd, u nás prodávaná pod obchodním názvem Syntol. Kapalina rychle pronikne do závitů a uvolní je. Kovu neškodí, avšak pozor na lak — naleptává jej. Jiným osvědčeným způsobem je poklepání na hlavu šroubu silou přiměřenou jeho velikosti. JIŘÍ HELLEBRAND

USMĚRŇOVAČ K SVÁŘECÍMU TRANSFORMÁTORU Ve sborníku USS č. 19/76 jsme uveřejnili usměrňovač, zkonstruovaný J u rájem Kubincem. Zjistili jsme však, že usměrňovač neplní dobře svou funkci, protože za můstkem není zapojená tlumivka. Vracíme se proto ještě jednou k tomuto tématu a uveřejňujeme usměrňovač, zkonstruovaný Jiřím Zadinou. Sváření střídavým proudem má některé nevýhody, a to zejména pro méně zručné svářeče, při sváření slabších materiálů. Je to tím, že musíme pro udržení oblouku nastavit vyšší proud a tak dochází k propalování materiálu. Další nevýhoda je, že se těžko shání elektrody na střídavý proud. Vyrobil jsem si proto usměrňovač, který je tvořen můstkovým spojením diod a tlumivkou. Tento adaptér umožňuje svářet stejnosměrným proudem tak, jako třeba rotační svářečkou „Triodyn" prakticky všemi proudy, které dodá transformátor. Schéma zapojeni Diody D jsem použil typu KY 715/20 A (lze použít i KY 715 až 719) v počtu 16 kusů, které jsem spojil do můstkového spojení vždy čtyři paralelně (obr. 1). Na výstupu usměrňovače je připojen kondenzátor C (100— 200 MF/150 V), který slouží k ochraně usměrňovačích diod proti zničení napětovými špičkami. K usnadnění zapálení oblouku i k jeho udržení je třeba za můstek zapojit tlumivku. Tlumivku TL jsem vyrobil ze starého brzdového elektromagnetu, který je tvořen dvěma jádry tvaru2 E o průřezu sloupku 12 až 15 cm (obr. 2). Lze ji však vyrobit z růz-

Obr. 1. Schéma zapojeni

62

ných tvarů plechů, tento tvar není jediný možný. Na jádru je navinuta cívka asi z 35 závitů vodiče CuL o průřezu 16 mm2. Je nutno nastavit „vzduchovou" mezeru asi 0,5 až 1 mm vložkou z nemagnetického materiálu. Jak vinout vinutí, není nutné popisovat to je každému známé už z výroby svářecího transformátoru. Výroba usměrňovače Pro chlazení diod je nutné dodržet ochlazovací plochu 120 až 150 cm 2 na každou diodu. Chladiče jsem vyrobil vždy ze

Obr. 3. Mechanické uloženi diod Takovýto usměrňovač přenese bez nebezpečí přetížení proud asi do 1 50 A při přerušovaném sváření, což nám naprosto vyhovuje. Svářecí proud se reguluje na transformátoru. Počítáme s tím, že proud poněkud poklesne vlivem odporů diod a tlumivky, maximálně o 15 %. Popsaný usměrňovač používám už asi rok a jsem s ním velmi spokojen. J. Z.

Obr. 2. Tlumivka 1 — jádro tlumivky tvaru E; 2 — civka; 3 — ipaliky z tvrdého dřeva, 4 — výplň pro vzduchovou mezeru (nemagnetický materiál — tvrzená tkanina, umatex, duralový plech); 5 — stahovači šroub; 6 —svorkovnice dvou profilů U z hliníkového plechu 2 až 3 mm tlustého vložených do sebe (obr. 3). Při montáži diod je třeba dbát na dobré dosedací plochy a je velmi vhodné styčné plochy potřít silikonovým olejem nebo vazelínou. Toto opatření zlepší přechod tepla a tím umožní lépe chladit diody. Profily U jsou uloženy na stojato, aby okolo nich mohl dobře proudit vzduch.

Pozn. red.: U svářecího transformátoru s nižším výkonem stačí menší počet diod: pro výkon transformátoru do 70 A stačí dvě diody v každé větvi, pro výkon do 110 A stačí tři diody v každé větvi.

UDĚLEJ — UROB SI SÁM (auto, Sport, camping)

je kniha, obsahující 65 návodů, publikovaných ve sbornících USS v letech 1970—1974. Kniha má 240 stran formátu A4 a stojí 60,— Kčs. Můžete si ji objednat v EXPEDICI USS, Železná 8, 116 06 Praha 1, tel. 26 89 61

A T ŽIJE KUTILSTVI - ALE..

Což o to! Koníček je to krásný. Má mu snad kdo co vytknout? Dokonce ani samoúče/nost na něm nenajdete. Dá se říci, že je to koníček po všech stránkách prospěšný, jak se obligátně říká „ušlechtilá zábava", přičemž výsledek je vždycky nějak užitečný. A to nemáme na mysli jen tu hrubě utilitární stránku věci, tedy hotový výrobek či dokončené hmatatelné dílo, ale i výchovu vůle, trpělivosti, dovednosti, zručnosti a... počkat: tady vězí přece jen čertovo kopýtko I U profesionála se předpokládá fortel. Kutil ho musí často nahrazovat jinými kvalitami. Určitě mezi ně musí patřit klid, opatrnost, předvídavost atd. Proč? Protože plné dvě třetiny úrazů, které českoslovenští občané utrpí, má svůj původ v mimopracovní činnosti! A do ní je nutno započítat i kutilstvi, tedy práci po práci. Lidský selhávající faktor je při úrazech stále hlavní příčinou. Je pravda, že při detailním výzkumu se najdou i jiné prokazatelné vlivy, například časový rytmus v rámci pracovního dne i v rámci týdne, změny atmosferického tlaku atd., ale výkyvy vyvolané těmito přičinami nejsou tak markantní, jak by se zdálo. Člověk zůstává hlavním viníkem své bolesti. Tak zvaná neštastná náhoda zůstává v seznamu příčin daleko vzadu. Přesto je nutno pamatovat i na ni a zabezpečit se včas dobře uváženým pojištěním. Snad namítnete, že v zemi socialismu s bezplatnou lékařskou péči a zajištěným nemocenským to dávno už nemá smysl, že jen tam, kde lidé takovéto vymoženosti neznají, kde není ani postaráno o zabezpečení rodiny v případě úrazu živitele, je důvod pro úrazové pojištění opravdu evidentní. Ale u nás, kde se tyto základní lidské požadavky dávno staly samozřejmostí — ? Otázka po smyslu úrazového pojištěni může být tedy vyslovena právem! Je však třeba si uvědomit, že i při běžném průběhu znamená úraz téměř vždycky mimořádná vydáni. Uvážlme-li, že dávky nemocenského jsou přece jen nižší než normální příjem, že postižený potřebuje leckdy vydatnější a tedy zpravidla i dražší stravu, že někdy se dotečeni neobejde bez rehabilitačního pobytu v lázních, který je rovněž zásahem do osobního finančního rozpočtu, vyvstává smysl úrazového pojištění rázem jasněji. A vezmeme-li v úvahu případy, kdy poúrazové následky nutí občana změnit zaměstnáni, kdy postižený může pracovat nadále jen na částečný úvazek, či dokonce ztratí — ať už přechodně nebo trvale — pracovní schopnost, pak můžeme říci, že finanční pomoc, kterou poskytuje pojišťovna, má význam zásadní! Mimořádně vážnou a smutnou kapitolou bývají přitom trvalé následky úrazů děti. Tady nejde jen o znehodnocení pracovní kapacity člověka často na celý život a o jeho snížené výdělečné možnosti, a/e i o dopad psychický, který vyplývá z nemožnosti plné seberealizace a plného pracovního uplatnění. Není divu, že právě pro vážnost takových případů kladou podmínky úrazového pojištění u děti a mládeže hlavní důraz na účinnou pomoc při trvalých následcích úrazu. Následky mohou být ovšem velmi rozdílné a dávají tak možnost přesného odstupňováni. Ale snad stačí připomenout, že v nejvážnějších případech umožňuje například běžná kombinace sdruženého pojištění mládeže a úrazového připojištěni dítěte, aby pojišťovna vyplácela postiženému dítěti až

800,—Kčs měsíčně pravidelného důchodu až do konce života. Netřeba se snad blíže zabývat i nespornou skutečností, že vědomi nejistoty, i když je potlačené, značně oslabuje. Se zřetelem k tomuto hledisku je úrazové pojištěni také hodnotou, která pomáhá stabilizovat duševní rovnováhu člověka. Pokud jde o výši náhrad, které se z úrazového pojištění poskytuji, je rozhodující nejen způsob a druh pojištění, ale samozřejmě i výše pojistné částky, pro jakou se občan podle svých potřeb a možnosti rozhodne. Obecné zásady jsou přitom pro všechny v úvahu přicházející druhy pojištěni obdobné a stanovi, že náhrada se poskytuje za nezbytnou dobu léčeni úrazu, déle při trvalých následcích úrazu a konečně při smrti, ke které došlo v důsledku úrazu. Jsou lidé, kteří se dosud domnívají, že úrazové pojištění svádí ty, kteří utrpěli úraz, k tomu, aby se snažili dobu své pracovní neschopnosti prodlužovat. Tento omyl plyne z neinformovanosti, protože výše náhrady není už dávno závislá na době pracovni neschopnosti. Obrovské množství lékařsky prozkoumaných případů a shromážděných zkušeností umožni/o totiž stanovit pro každý úraz průměrnou nezbytně dlouhou dobu léčeni — a taje výchozím hlediskem pro stanovení finanční náhrady. . Úrazové pojištěni se sjednává individuálně s občany, ale i smluvně s organizacemi. Může být jednoúčelové, nebo je součástí smluv, které zahrnuji i jiná rizika. Může se vztahovat na veškeré úrazy pracovni i mimopracovní, může však být zaměřeno i na úrazy při určité specifické činnosti. Moment úrazového rizika je rovněž obsažen v individuálně sjednávaném pojištění osob dopravovaných motorovými vozidly, v pojištění účastníků letecké dopravy atd. Důležitá možnost krátkodobého krytí úrazového rizika sjednávaná občany i organizacemi, forma, jež je předmětem smluv s cestovními kancelářemi, je známé sdružené pojištění pro cesty a pobyt. Užívají ho i odborové organizace pro pořádání výletů, hromadných zájezdů, při zajišťování rekreačních pobytů u nás i v zahraničí, a je také pravidelně pojistnou ochranou pionýrských táborů. Je to pojištěni s platností do doby jednoho měsíce, které je neobyčejně levné a zahrnuje také krytí řady dalších rizik, týkajících se zavazadel, věcí osobní potřeby, vlastni odpovědnosti za škody způsobené jiným atd. Závěrem snad toto: úraz zůstává stále jedním z hlavních životních rizik, ale není žádným pouhým dílem osudu. Skutečnost, že dvě třetiny úrazů jsou mimopracovní a že v naprosté většině rozhoduje selhávající lidský faktor, mluví sama zřete/ně. Většinou jde o neopatrnost, zapomnětlivost, nedbáni předpisů, lajdáctvi, neznalost, nemístnou odvahu, podceňování nebezpečí apod. A konečně: i když nejsme vydáni všanc sociálním nejistotám, má u nás úrazové pojištěni plné oprávnění a nesporný význam, protože se stává vhodným doplňkem soustavy sociálního zabezpečeni a dává našim občanům svobodnou možnost, aby si dobrovolným sjednáním pojištěni své životni jistoty podle vlastního uvážení doplnili a vylepšili. (Ins.)

63

SLOVNÍČEK ČESKOSLOVENSKÝ

hlídač hladiny jasan jímka klika kočárek kolébka mělký míchačka nátrubek neprodyšně pájeti predradný

prosévačka pryž rezavěti sepnout splaz špalík tisk truhla úchyt upínací šroub ústrojí vodítko zádlab zámek zavadnout zvonkový

kontrola hladiny jaseň nádrž, záchytka (kalu) kľuka, kľučka kočík kolíska plytký plaz rúrkový nadstavec nepriedušne spáj kovať predradený preosievačka guma hrdzavieť spojiť, zopnúť plaz klátik tlač debna príchyt upínacia skrutka mechanizmus vodidlo zádlaba zámka čiastočne stvrdnúť (tmel) zvončekový

RYCHLE SPOLEHLIVĚ AŽ DO BYTU za nezvýSenou cenu 1 4 , — Kčs/výt. Vám bude sborník „Udělej-Urob si sám" zasílat EXPEDICE USS Předplatné na rok 1978 za 5 6 , — Kčs si můžete objednat na adrese EXPEDICE USS 116 06 Praha 1, Železná 8 tel. 26 89 61

Na zvláštni objednávku expedujeme za 4 3 , — Kčs (včetně poštovného) podrobně výrobní výkresy na záhradní malotraktor OLEŠKO.

Přijímáme také objednávky na tyto další plánky (v tisku): — Přídavná zařízeni k traktoru OLEŠKO — Dřevoobráběcí stroj I I I . generace'

Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová

UROB — UDĚLEJ SI S A M zväzok 24 MDT 689:69 + 7.073 Zostavil Kamil Zoufaly Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, Bratislava, Hurbanovo nám. 3 v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba Praha 1, Celetná 25 v novembri 1977/ako svoju 6457. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 35 07 97. Expedícia subskribentom: Železná 8, 116 06 Praha 1, tel. 26 89 61 Zodpovedný redaktor Milan Hulej Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 94 obrázkov; 11,71 AH, 11,98 VH 5 Alfa vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1977 I. vydanie. Náklad 125 000 výtlačkov 302 05 63 — 165 — 77 Kčs 14.— 510/21; 818