Z historie tělovýchovné jednoty Sokol Klobouky u Brna

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Z historie tělovýchovné jednoty Sokol Klobouky u Brna Bakalářská práce

Brno 2010

Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. František Čapka, CSc. Vypracovala: Barbora Nečasová

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jsem jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne………………………

……………………….. podpis 2

Mé poděkování patří všem, kteří mi pomáhali při sbírání materiálů i při samotném psaní, především doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc., za erudované vedení práce a cenné připomínky a Pavlu Volkovi st. za poskytnuté materiály a konzultace.

3

Jen svornou sílou k svobodě, vţdyť na nás národ patří, neţ kdyţ zasvitne činů den, tu statně k dílu, bratři!

4

Obsah Obsah ............................................................................................................................... 5 Úvod................................................................................................................................. 6 1

Z počátků Sokola ..................................................................................................... 7 1.1

Vznik tělocvičné jednoty Sokol v Praze a v Brně ............................................. 7

2

Klobouky na přelomu 19. a 20. století ................................................................... 10

3

Z historie tělovýchovné jednoty Sokol v Kloboukách u Brna ............................... 12 3.1

Zaloţení ........................................................................................................... 12

3.2

Léta 1904 – 1921 ............................................................................................. 13

3.3

Sokolovna ........................................................................................................ 15

3.4

Léta 1922 – 1935 ............................................................................................. 17

3.5

Období německé okupace a 2. světová válka .................................................. 19

3.5.1

Ze ţivota odsouzených bratří ................................................................... 20

3.6

Poválečná obnova ............................................................................................ 22

3.7

Léta 1948 – 1989 ............................................................................................. 23

4

O odborech tělovýchovné jednoty ......................................................................... 25 4.1

Divadlo ............................................................................................................ 25

4.2

Fotbal............................................................................................................... 27

4.3

Stolní tenis ....................................................................................................... 30

4.4

Ostatní oddíly a druţstva jednoty .................................................................... 32

Závěr .............................................................................................................................. 35 Seznam pramenů a literatury ......................................................................................... 36 Resumé ........................................................................................................................... 37 Seznam příloh ................................................................................................................ 38 Přílohy ............................................................................................................................ 39 A.

Textové přílohy ............................................................................................... 39

B.

Obrazové přílohy ............................................................................................. 49

5

Úvod Téma bakalářské práce jsem si nevybrala náhodou. O sepsání historie tělovýchovné jednoty Sokol v Kloboukách u Brna jsem uvaţovala od počátku svého studia na vysoké škole. Jako členka Sokola a zároveň studentka historie jsem povaţovala téměř za svoji povinnost dozvědět se více o spolku, kterého jsem byla součástí. Bakalářská práce se bude tudíţ zabývat kontinuálním vývojem klobouckého tělocvičného spolku Sokol od jeho zaloţení v roce 1900 do roku 1989. Jejím cílem tedy není obsáhnout celou historii jednoty aţ do dnešních dnů, ale přehledné zpracování dějin ve vymezeném období z dostupných materiálů. Při pátrání po informačních zdrojích jsem byla mile překvapena ochotou ať jiţ současných či bývalých členů a funkcionářů jednoty nebo lidí, kteří se doslechli o tématu, které zpracovávám, a sami mi přinesli materiály. Ve výsledku bude tedy v práci pouţito dostatečné mnoţství pramenů i literatury. Úvodní kapitola má za úkol seznámit čtenáře s počátky první tělocvičné jednoty Sokol, která byla zaloţena v roce 1862 v Praze. Její vznik byl podnětem pro zakládání dalších jednot, avšak není sporu o tom, ţe na vznik kloboucké jednoty měla větší vliv brněnská jednota, proto je druhá část úvodní kapitoly zaměřena právě na vznik tohoto spolku. Druhá kapitola uvádí čtenáře do Klobouk na přelomu 19. a 20. století. Jsou zde rozebrány širší historické souvislosti, které později vedly k zaloţení tělocvičné jednoty. Třetí a obsahově nejrozsáhlejší kapitola se potom věnuje samotnému historickému vývoji kloboucké tělocvičné jednoty a sleduje její kroky aţ k roku 1989. Je zde šíře popsáno zaloţení, stavba budovy sokolovny a pozornost je věnována více i osudu členů během okupace za 2. světové války. Čtvrtá kapitola sleduje dějiny spolku z pohledu jednotlivých odborů, resp. oddílů. Nejvíce pozornosti bude zaměřeno na odbory divadla, fotbalu a stolního tenisu. Poslední část této kapitoly se věnuje ostatním oddílům, které vyvíjely činnost do roku 1989.

6

1 Z počátků Sokola 1.1 Vznik tělocvičné jednoty Sokol v Praze a v Brně Myšlenka nového česko-německého tělocvičného spolku vzešla v šedesátých letech 19. století ze Schmidtova tělocvičného ústavu. Následná jednání však nepřinesla kýţený výsledek, a tak nakonec vznikly spolky dva. Německý spolek Prager Männerturnverein a český spolek Praţská tělocvičná jednota Sokol.1 Stanovy Tělocvičné jednoty2 byly schváleny 27. ledna 1862. Na valné hromadě konané dne 16. února 1862 byl zvolen starostou Sokola Jindřich Fügner, Dr. Miroslav Tyrš se stal jeho náměstkem (místostarostou).3 Tyrš sepsal jednací a knihovní řád i tělocvičné názvosloví. To se mu podařilo sestavit celé v češtině, a to tak dobře, ţe v podstatě platí dodnes. Tyršovi patří zásluha i za zaloţení prvního českého tělovýchovného a sportovního časopisu Sokol. Uţ 1. června 1862 byl vysvěcen první sokolský prapor4 a o rok později byla v Praze postavena první sokolská tělocvična5. V sedmdesátých letech 19. století proţíval Sokol velkou krizi, do roku 1875 zanikla polovina jednot6. Po překonání těchto potíţí se mohla dne 18. června 1882 konat velká jubilejní slavnost7 na počest 20. výročí zaloţení jednoty praţské, která se stala vlastně 1. všesokolským sletem. 8

1

Československá obec Sokolská: Dr. Miroslav Tyrš 1832-1932. K stým narozeninám zakladatele Sokolstva. Praha III, 1932, s. 7. 2 Vytvořil je Dr. Miroslav Tyrš ve spolupráci s bratry Grégrovými, docentem praţské univerzity Eduardem a právníkem Juliem. 3 Pacina, V.: Sport v království českém. Praha 1986, s. 12. 4 Na slavnosti svěcení Sokolského praporu 1. června 1862 v tělocvičně Apolla v Ječné ulici č. p. 350/31 byli přítomni například Jan Evangelista Purkyně, kníţe Rudolf Thurn-Taxis, zakladatel Hlaholu, který zde zpíval, dále Karolína Světlá, dr. Eduard Grégr či Josef Mánes, který prapor sám namaloval a spolu s Františkem Ţeníškem se podílel na tvorbě sokolského kroje. 5 Tělocvična byla postavena za finanční podpory J. Fügnera a podle projektu Ignáce Ullmana roku 1863. Budova byla vystavěna v Praze u Ţitné brány a celá byla zhotovena v novorenesančním stylu. Na svou dobu měla velmi moderní zázemí - sprchy, horkovzdušné vytápění i plynové osvětlení. 6 Zbylo jich jen 71 a členská základna čítala 1156 členů. Na sokolském sjezdu v Olomouci 1879 mluvil Tyrš o příčinách úpadku a poukazoval na ochabnutí národního ducha, finanční tíseň a nepřízeň panujících stran. 7 Den oslav, 18. červen 1882, byl zahájen průvodem Prahou o více neţ 1600 členech v čele s Tyršem na koni, samotné dějiště hromadných cvičení bylo umístěno na Střelecký ostrov. Cvičilo 720 cvičenců nejdříve prostná, potom na nářadích. Den byl zakončen společenským večerem přímo na ostrově. 8 Československá obec Sokolská: c. d., s. 7.

7

V prosinci 1861 byl v Brně zaloţen německý tělocvičný spolek Turnverein. Protoţe se brněnští vlastenci obávali náboru českého obyvatelstva, projevili velkou snahu o vznik vlastního spolku. Vedoucí osobností se stal MUDr. Jan Helcelet9. Bez potvrzení svých stanov tělocvičný spolek zahájil svoji činnost jiţ 15. ledna 186210. První návrh jména zněl Moravský tělocvičný spolek v Brně. U Moravského místodrţitelství však neuspěl, a tak musel být změněn na název Tělocvičná jednota v Brně. Stanovy jednoty byly s drobnými výtkami schváleny 31. března 186211. Stanovy brněnského a praţského spolku byly poměrně rozdílné12, Helcelet měl zjevně trochu jiné úmysly se zaměřením spolku.13 Cvičilo se v tělocvičně Gustava Hergsella14, tělocvičné snahy ale nebyly nijak valné15. Dne 25. října 1864 se uskutečnila první valná hromada, coţ byl současně i pokus o obnovení činnosti. Takovýchto pokusů muselo být v následujících letech podniknuto hned několik16, protoţe nadšení v jednotě často velice sláblo.17 Po slavnosti svěcení praporu pěveckého spolku v Kroměříţi18 došlo ke vzkříšení ţivota v jednotě, ne však na dlouho.19 Valná hromada se dne 17. února 1867 usnesla na rozpuštění jednoty. Do čela brněnských Sokolů se o rok později postavil čtyřiadvacetiletý JUDr. Ctibor Helcelet20. Dne 16. září 1868 zaslal přípravný výbor ţádost o povolení stanov 9

Helcelet si z Prahy vyţádal opis stanov praţského tělocvičného spolku, kterými se nechal inspirovat při tvorbě stanov pro brněnskou jednotu, a veškerou českou tělocvičnou literaturu. 10 Dva měsíce před prvním cvičením praţské tělocvičné jednoty. 11 Na nátlak Turnvereinu, který se zaloţením spolku nesouhlasil, byly stanovy k 1. listopadu 1862 zamítnuty. Do věci se vloţil samotný místodrţitel Adolf svob. pán Poche, který byl spolku příznivě nakloněn. Stanovy byly tudíţ dne 2. prosince t. r. konečně schváleny. 12 Některé části stanov se zcela shodují, ovšem např. část o účelu spolku mluví v případě brněnské jednoty o pedagogickém zaměření, tj. spolek měl zájem starat se o cvičení ţáků a o výuku učitelů tělocviku. To, ţe se stanovy v některých bodech rozcházejí, znamená, ţe praţská jednota neměla přímý vliv na vznik brněnského spolku. 13 Zapletal, V.: Počátky Sokola brněnského. I. Brno 1948, s. 13-22. 14 Nacházela se na Velkém náměstí v Ţerotínově domě. Dnes náměstí Svobody č. 9. 15 V létě dalšího roku se dokonce necvičilo vůbec a přesto, ţe v zimě 1863-1864 bylo cvičení obnoveno, na jaře opět ustalo. Helcelet totiţ ještě nepochopil sokolskou myšlenku v celé její šíři. Nevychovával tělocvikem cvičence k vlastenectví a horlivému češství, ale usiloval pouze o jejich fyzické zdraví. 16 Např. dne 18. června 1865 Beseda brněnská uspořádala výlet do Rosic, kterého se účastnilo také 12 brněnských Sokolů, poprvé oblečených v sokolském v kroji. Tímto výletem došlo opět k oţivení spolku. 17 Zapletal, V.: c. d., s. 23-33. 18 Slavnost svěcení praporu pěveckého spolku Moravan v Kroměříţi dne 19. srpna 1865 se stala první schůzkou českých a moravských jednot. Zúčastnily se jí jednoty praţská, brněnská, plzeňská a valašskomeziříčská. Bylo zde 80 Sokolů v kroji. 19 Jiţ v říjnu 1865 brněnskou jednotu opět zasáhla krize. Nově příchozí členové nechtěli platit příspěvky a na valnou hromadu se dostavilo dne 5. listopadu 1865 pouze 23 členů z celkových 36. Pokus o změnu stanov nevyšel. Státním ministerstvem nebylo umoţněno přijímání sponzorských darů. Krize došla tak daleko, ţe se přestalo úplně cvičit. Znovuobnovení cvičení započalo v říjnu roku 1866. 20 JUDr. Ctibor Helcelet (*1844), syn MUDr. Jana Helceleta, Tyršův ţák, cvičitel tělocviku a šermu v praţské jednotě Sokol, pozdější významný advokát a zemský a říšský poslanec.

8

zpracovaných úplně podle stanov Sokola Praţského. Jiţ 23. září 1868 místodrţitelství stanovy schválilo a v nich i oficiální název Tělocvičná jednota brněnská Sokol. Dne 11. října se konala ustavující valná hromada21.

21

Ze 106 přihlášených bylo přítomno 62 členů. Starostou se stal Dr. Josef Fanderlík a náčelníkem JUDr. Ctibor Helcelet. Nešpor, J.: Z historie první tělocvičné jednoty v Brně - nynějšího Sokola Brno I (online). c2009. Dostupné na World Wide Web: < http://www.tjsokolbrno1.cz/osokole.html>.

9

2 Klobouky na přelomu 19. a 20. století Koncem 19. století proniklo do městečka obrozenecké a národní myšlení, zatímco hospodářský vývoj poměrně zaostával. Neutěšenou situaci komentovali mnozí návštěvníci slovy, která vyjadřovala velké zklamání a pohoršení. Podle nich byly Klobouky zapomenutá a zaostalá osada, do které vedla od hlavní zemské silnice Brno – Hodonín jen jedna úzká silnice, která byla zároveň jedinou dláţděnou cestou v městečku. Naštěstí lze konstatovat, ţe existovaly i jiné názory na Klobouky.22 Tomáš Masaryk, jehoţ rodiče se sem v roce 1870 přestěhovali, Klobouky popsal jako malebné městečko s kostelíčkem a kapličkou sv. Barborky na kopečku, ze kterého je výhled aţ ke Karpatům, jako místo, kde se lidem dobře daří díky zdravému vzduchu a doţívají se tudíţ vysokého věku. V posledních desetiletích 19. století tedy nastal rozvoj národního a politického ţivota v Kloboukách. Jako první se v tomto směru projevila katolická církev, která pro upevnění své pozice ustavila hned několik spolků, v červenci r. 1896 pak organizaci křesťanské strany Katolicko-národní na Moravě. Ta byla zaloţena jako protiváha českého politického spolku, který vznikl aktivitou moravských mladočechů23. Ostrý zápas mezi představiteli katolického proudu a pokrokáři trval aţ do první světové války. Co se týče zemědělství, začala se zde pěstovat cukrová řepa i mimo velkostatek Martinice a zlepšilo se pěstování vína, které na začátku století celkem upadlo. Z průmyslových podniků se v Kloboukách nalézaly jen dvě cihelny a starý větrný mlýn24. Stagnace hospodářství v městečku byla ovlivněna jednak neexistencí průmyslu, jednak špatným dopravním spojením s většími průmyslovými centry. V kulturním ţivotě Klobouk sehrála v 19. století významnou roli rodina Wurmů. Nejstarší z nich, Antonín25, se stal prvním měšťanem městečka a velkým obrozencem.

22

Trapl, M.: Klobouky v letech 1848-1918. In: Klobouky u Brna: minulost a současnost, 1969, 1, s. 40. Ustavení českého politického spolku předcházela první veřejná politická schůze v městečku 2. prosince 1895, na níţ dr. Adolf Stránský, vůdce moravských mladočechů a zakladatel Lidových novin, pronesl významnou řeč o politické situaci. Nevýznamnějším představitelem mladočechů v Kloboukách byl tehdejší starosta JUDr. František Drbal. 24 Ještě v r. 1894 byly v Kloboukách čtyři větrné mlýny, v r. 1905 zde stál uţ jen poslední z nich. Byl postaven r. 1748 a patřil zábrdovickému klášteru. Po zrušení kláštera se stal jeho dalším majitelem Karel Endtner, po něm ještě mnoho dalších, posledním byl František Bitomský (od r. 1934). 25 Antonín Wurm (1794-1880), bojoval v napoleonských válkách, mj. i u Lipska, první měšťan městečka, starosta a muţ, který se vyznamenal roku 1848, kdyţ v Hustopečích znemoţnil volby do frankfurtského parlamentu. 23

10

Jeho synové26 také vynikli jako významní vlastenci, mladšího Ignáta můţeme povaţovat za nejvýznamnějšího klobouckého rodáka 19. století. Dále je nutné zmínit i velké osobnosti našeho národa, spojené se dvěma jinými obcemi klobouckého soudního okresu. Je to Jan Herben, který se narodil a vyrůstal v Brumovicích, a bratři Mrštíkové, jejichţ jména jsou spojena s obcí Diváky.27 V posledních letech 19. století se začínají v Kloboukách ustavovat různé spolky. Ten úplně první však vznikl jiţ mnohem dříve, a to v roce 1863. Byl to čtenářský a pěvecký spolek, který nesl název „Lev Kloboucký“28. Z dalších ranně ustavených spolků můţeme jmenovat Hospodářskou jednotu pro okres kloboucký (1891), Okrašlovací spolek (1894), učitelský spolek Komenský (1900) a samozřejmě Sokol.

26

Starší syn Josef Wurm (1817-1888), zvaný Kloboucký, 1848 se stal rychtářem i purkmistrem městečka, byl rovněţ zvolen i poslancem (1848; 1861-1878). Mladší syn Ignát Wurm (1825-1911) se stal knězem, byl horlivý vlastenec a poslanec celostátního významu. 27 Trapl, M.: c. d., s. 40-45. 28 Vznikl záhy po pádu Bachova absolutismu, kdy došlo k uvolnění spolkového ţivota. Spolek Lev Kloboucký vyvíjel velmi intenzívní a bohatou činnost, dokonce se stal spolupořadatelem velkých oslav k výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. V r. 1868 uspořádal spolek v městečku oslavy Palackého a jeho zástupci se zúčastnili poloţení základního kamene Národního divadla. Poté, co hlavní představitel spolku Josef Wurm odešel z veřejného ţivota městečka, spolek zanikl.

11

3 Z historie tělovýchovné jednoty Sokol v Kloboukách u Brna

3.1 Založení „Ni zisk – ni slávu“. Slavné heslo, kterým začíná kronika kloboucké tělocvičné jednoty a pokračuje úvodními slovy: „Ku povzbuzení všech, jeţ ve šlechetných snahách vidí uskutečnění svých tuţeb, kterým mravno, dobro a krásno jsou nejvyšším ţivotním cílem, jakoţ k správnému nazírání našich následníků na Sokolstvo a všem, kteří vésti chtějí boj vţdy spravedlivý jen, svobodu a volnost dobývající.“29 Dále je zde psáno: „Různá hesla směřující k harmonickému, mravnímu a tělesnému vývoji, hlásající ústy vznešených myslitelů lidstva zákony míru, práce a vysvobození z duševní tmy, přinášející pomoc svému bliţnímu – tyto ideje lidskosti daly podnět k zakládání takových jednot, ve kterých by se tyto zásady usilovně pěstovaly.“ 30 Tělocvičná jednota Sokol byla v Kloboukách zaloţena dne 6. května 1900 v půl sedmé večer, kdy se v tělocvičně tehdejší měšťanské školy sešlo 17 členů k ustavující valné hromadě31. Prvním starostou byl zvolen Mag.Pharm. Bořivoj Bičovský32. Jednota byla zaloţena jednak za účelem udrţení zdravého ducha ve zdravém těle, jak nás informuje kronika města33, jednak také měla působit proti vzrůstající germanizaci, která

29

Volek, P.: Zpráva k 100. výročí TJ Sokola Klobouky u Brna, 2000, s. 2. Tamtéţ. 31 Stalo se tak přesně dne 6. května 1900 v půl sedmé večer, kdy se v tělocvičně tehdejší měšťanské školy sešlo 17 členů k ustavující valné hromadě. Mezi přítomnými byli i pánové JUDr. František Drbal, starosta obce, Josef Úlehla, první ředitel kloboucké obecné a měšťanské školy, spisovatel, vůdce moravského učitelstva a člen mnoha zdejších spolků, Viktor Brettschneider, učitel a později v pořadí 3. ředitel místní měšťanské školy, místopředseda musejního spolku a kustod musea, 1927-1930 (17. 3.) starosta obce, dále Josef Vrbas, stavitelský příručí, Josef Kulička, kominík, Hubert Ţalud, zvěrolékař, Emanuel Havelka, učitel měšťanské školy, Ctirad Jasný, zástupce Sokola z Brna a jiţ zmíněný Mag.Pharm. Bořivoj Bičovský. 32 Podle některých pramenů se píše také Byčovský. 33 V kronice města Klobouky v úvodu k zaloţení Sokola uvedeno, ţe tuţení a napínání tělesných sil za účelem zdraví a statnosti se nazývá tělocvik. Tělesným cvičením se udrţuje svalstvo pruţným a silným, roste v objemu i dovednosti, urychluje oběh krve i mízy, látky spotřebované vypuzuje. Cévstvo se díky cvičení rozšiřuje a mnoţí, svalstvo vystupuje a nabývá síly, obratnosti a tuhosti. Tělocvikem ubývá tuku, který se všude v našem těle usazuje, zrychluje se a prohlubuje dýchání, tělo se zahřeje a potí a vypařuje vody a jiné nezdravé látky. Ztrátou tuku člověk pozbývá pocitu lenosti a nabývá sviţnosti a lehkosti. Dále se tělocvikem rozpíná hrudník, jeho stěny stávají se pruţnějšími, poskytujíce plícím volného vývoje k vydatnější práci, trávení jde dokonaleji a rychleji a k jídlu budí se chuť. 30

12

v té době pronikala i na české Kloboucko z německých Hustopečí a dalších německých obcí na jihozápadě.34 Její začátky však nebyly vůbec jednoduché. V roce 1901 se zúčastnilo valné hromady jen 25 členů a 2. dubna téhoţ roku se ke svolané schůzi nesešel stanovený počet členstva, takţe se nemohla konat. Dalším příznakem slabého ruchu v jednotě byla neúčast na IV. všesokolském sletu, pořádaném v roce 1901.35 Po celé 4 roky od zaloţení jednoty byla pěstována jen tělocvičná činnost. Cvičilo se v místní školní tělocvičně. Po volbě nového starosty, kterým se stal JUDr. František Drbal36, se situace změnila.

3.2 Léta 1904 – 1921 Do roku 1904 se tedy jednota zabývala pouze fyzickým cvičením a péčí o zdraví těla. V tomto roce však bylo rozhodnuto, ţe se jednota začne starat i o duševní zdraví svých členů. Pole působnosti bylo rozšířeno do oblasti vzdělání. Stalo se tak díky zrodu divadelního odboru, kdyţ bylo dne 7. května zvoleno první divadelní komité ve sloţení členů Brettschneidera a Koutníka. Divadelní představení se hrála na nově postaveném jevišti v sále hostince J. Štefana. 37 Jak rychle se aktivita jednoty zvyšovala, dokládá vznik hudebního odboru dne 19. října 1905. O měsíc později, přesně 26. listopadu uspořádala jednota své první veřejné vystoupení, o kterém kronika píše: „Tato milá, krásná, dojmem nesmazatelným 34

Trapl, M.: c. d., s. 45. Volek, P.: c. d., s. 2. 36 JUDr. František Drbal se zaslouţil v Kloboukách a nejen zde opravdu o mnohé, mj. byla jeho přičiněním zřízena místní měšťanská škola, vybudována ţelezniční dráha Čejč – Klobouky – Ţdánice, dopomohl ke zřízení automobilového spojení Klobouky – Brno a také většina silnic v Kloboukách vznikla z jeho iniciativy. Dále se přičinil o vybudování chodníku, který tehdy spojil město s nádraţím, a o zaloţení obecní spořitelny. Roku 1903 byl hlavním činitelem při Jihomoravské hospodářsko – národopisné výstavě v Kloboukách, jejíţ čistý výnos byl věnován na zřízení Klobouckého muzea, ve kterém byl hlavním členem a velmi ho podporoval. Díky jeho činnosti vzniklo mnoho spolků. Stál u zrodu okresního hospodářského spolku, hospodářského druţstva a stavebního druţstva. Pomohl zaloţit dvě velké ovocné školky, vinařskou školku a roku 1921 se stal spoluzakladatelem hospodářsko – vinařské školy a zemského vinařského spolku, kde byl i předsedou. Byl podporovatelem a činovníkem všech klobouckých spolků a podniků. JUDr. František Drbal se narodil r. 1861 ve Studnicích u Vyškova, gymnázium studoval v Brně a Olomouci, doktorát potom získal na praţské univerzitě. Do Klobouk se přestěhoval r. 1891 a dne 26. prosince 1902 byl zvolen čestným občanem Klobouk. 37 Volek, P.: c. d., s. 2. 35

13

působící slavnost zahájena byla řečí bratra Havelky. Potom následovalo cvičení dvanácti statných borců, jejichţ souladné, jednoduché cviky způsobily obdiv. Svými cviky na bradlech a koni na dél podali cvičenci jasný důkaz, ţe kráčeti chtějí ve šlépějích velikého svého zakladatele, jehoţ předním heslem bylo, TUŢME SE.“38 Další rok přinesl změny ve vedení tělovýchovné jednoty. Nejdříve byl na řádné valné hromadě zvolen starostou Alois Pacal, aby se poté při mimořádné valné hromadě stal staronovým starostou Mag.Pharm. Bořivoj Bičovský. Dále vznikaly i nové odbory. Ustanovení zábavního odboru kronika jednoty komentuje těmito slovy: „Zábavy nejsou sice podstatnou částí činnosti sokolské, ale pokud nejsou na újmu vlastním úkolům našim, zasluhují ocenění.“39 Zajímavě se v kronice píše o zaloţení ţenského odboru. „Právě na ţeny nesmíme zapomínati. Mnohem blíţe byli bychom svému cíli, kdybychom jiţ dříve byli počítali na pomoc ţen, jejichţ síly bývají často podceňovány. Co platny byly by naše snahy, kdyby ţeny se nám postavily na odpor?“40 K této události došlo konečně roku 1910, čelní představitelkou odboru se stala učitelka Marie Koţíšková41. V tomtéţ roce pořádala snad poprvé tělocvičná jednota hody.42 V roce 191143 ţila jednota přípravou na VI. všesokolský slet. O rok později se ho zúčastnilo 33 členů, z nichţ deseti poskytla jednota příspěvek 5K. Toho roku zaloţila jednota své odbory v Brumovicích, Čejči a ve Velkých Hostěrádkách. V roce 1913 pak pokračovala zaloţením pobočky v Šitbořicích a roku 1919 z její iniciativy vznikly odbory v Divákách, Boleradicích, Morkůvkách, Krumvíři a Nikolčicích. Tím se staly Klobouky duševním střediskem sokolského snaţení kraje.44 Do tohoto snaţení lze počítat i pořádání častých přednášek na různá témata jako byly alkoholismus, pověry našeho lidu, nakaţlivé nemoci či válečné loďstvo. V roce 1914 bylo takovýchto přednášek uspořádáno 9, v roce 1919 uţ dokonce 15. 38

Volek, P.: c. d., s. 2-3. Tamtéţ, s. 3. 40 Tamtéţ. 41 Blíţe: příloha č. 13. 42 Nicméně v těchto letech byla jednota ve svízelné finanční situaci, která způsobila, ţe byla pro neplacení členských příspěvků vyloučena v letech 1908-1910 z Rostislavovy sokolské ţupy v Brně. Trapl, M.: c. d., s. 45. 43 V tomto roce také probíhala v Kloboukách ostrý předvolební politický boj mezi katolíky a mladočechy, který se přenesl i do spolků. Zejména se vyhrotil mezi jednotou Sokola a Orla o vyuţívání školní tělocvičny. 44 Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 1, č. 1, 1986, s. 7. 39

14

I po dobu první světové války vyvíjela jednota činnost. Ţeny ani dorostenky nepřestaly cvičit. Cvičilo se pravidelně, často jen cviky pro zahřátí, nebylo totiţ topivo. Dne 18. března 1917 se konala výborová schůze jednoty, na které bylo ujednáno konat po 3 letech valnou hromadu. „Valná hromada se uskutečnila 1. dubna 1917 za účasti 4 členů a 7 členek. První slova patřila vzpomínce na… bratry, kteří padli na ruském bojišti, a druhá patřila nepřítomným bratřím, kteří konali vojenskou sluţbu.“45 Činnost jednoty se tedy ještě v posledním roce 1. světové války, v roce 1918, poměrně oţivila, avšak nelze ji srovnávat s léty předválečnými. Dokladem toho je uskutečnění tělocvičné akademie, která se konala 26. května t. r. v hostinci pana Karla Štefana46. Po 28. říjnu došlo k celkovému uvolnění. Hned 2. listopadu při prvním cvičení v samostatném státě Československém promluvil starosta bratr Josef Vrbas o posledních událostech, o 28. říjnu, o Masarykovi a o našich legionářích.47 První léta po získání samostatnosti znamenala pro jednotu období prudkého rozvoje. Pravidelně se cvičilo, ţáci i ţákyně, dorostenci i dorostenky, muţů bylo 35 a ţen 24. Všichni se zúčastňovali veřejných cvičení, a to nejen v přímém okolí Klobouk, ale jezdilo se se zpěvem „na ţebřiňácích“ i do Břeclavi, Znojma a Kroměříţe. K činnosti tělocvičné jednoty patřilo i vedení sokolské knihovny, která v prvním poválečném roce 1919 měla jiţ 189 knih. 48

3.3 Sokolovna Právě díky ţivému ruchu v jednotě, pravidelnému cvičení a hraní divadelních představení, její členové stále citelněji postrádali budovu, ve které by mohli svoje zájmy uskutečňovat a rozšiřovat. Jejich přání se splnilo v roce 1921, který je zapsán zlatým písmem v dějinách jednoty. Tento rok byl do této doby a snad i do dnes zůstává nejvýznamnějším v dějinách naší jednoty. Kloboučtí Sokolové si postavili vlastní

45

Volek, P.: c. d., s. 3. Starosta města v letech 1919-1923). 47 Volek, P.: c. d., s. 3. 48 Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 1, č. 1, 1986, s. 7. 46

15

domov, krásnou sokolovnu. Postup práce a námahy vylíčil v předvečer slavnostního otevření sokolovny starosta Josef Vrbas ve svém projevu.49 Josefu Vrbasovi je připisována největší zásluha za postavení sokolovny. Byl to on, kdo vypracoval stavební plány a dohlíţel na provádění stavby. Jemu se společně s Mr.Ph. Vladimírem Volkem podařilo koupit panské stodoly Josefa Dufka a dokonce získat zdarma část stodoly sousedící se sokolovnou, která patřila Karlu Lechnerovi. 50 Stavba sokolovny začala díky příspěvkům a velkému zanícení členů jednoty51 jiţ v dubnu r. 1921 sniţováním terénu u zadní zdi stodoly. V květnu se bourala zeď pro jeviště, vybourané cihly byly ihned čištěny pro další pouţití52, bylo provedeno zvednutí vazby, dozdění a pokrytí střechy. V září t. r. byla sokolovna připravena ke zprovoznění. Současně se sokolovnou byl projektován a postaven i hostinec. Jednak proto, aby bylo kde pořádat schůze jednoty, jednak pro nájemné, které mělo pomoci splácet náklady na stavbu. Ta byla při tehdejších moţnostech provedena velice rychle. Celkové náklady se vyšplhaly do výše asi 250 000K.53 Slavnostnímu otevření sokolovny téměř zabránila tyfová epidemie. Těsně před tímto termínem onemocnělo asi 12 osob touto zákeřnou nemocí. Nepřátelé Sokola se usilovně snaţili vytlouct z malé tyfové epidemie kapitál a znemoţnit tak slavnostní otevření. Naštěstí se tak nestalo a slavnostní otevření se mohlo konat s veškerou okázalostí. „Dopoledne 25. září 1921 bylo slavnostní otevření sokolovny a za zvuku vojenské kapely, která hrála fanfáry z opery Libuše, odevzdání klíčů starostovi jednoty.“54 Klíče předával předseda stavebního odboru Hortvík starostovi tělovýchovné jednoty bratru Josefu Vrbasovi. Slavnostní projevy pronesli za Sokol Brettschneider55 a za legionáře Tomeš. Odpoledne bylo veřejné cvičení, večer taneční zábava. Průvod na cvičení šel kolem Koubkova hostince, domu tajemníka Ondry a přes náměstí směrem k sokolovni. 49

Blíţe: přílohy č. 2 a 3. Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 1, č. 1, 1986, s. 7. 50 Volek, P.: c. d., s. 4. 51 126 členů i příznivců půjčilo na stavbu 96 500K, dary činily celkem 2 240K a stavebního materiálu bylo věnováno 16 000ks cihel. Členstvo odpracovalo povinně 8 154 hodin, nepovinně 4 016 hodin, povozů bylo 258. Nádenická práce i povozy byly úplně zdarma. 52 Čistily je ţeny, jak je doloţeno na fotografii. Blíţe: příloha č. 14. 53 Volek, P.: c. d., s. 4. 54 Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 1, č. 1, 1986, s. 8. 55 Učitel Viktor Brettschneider byl všestranný kulturní, výchovný a muzejní pracovník, ředitel měšťanské školy a také starosta obce.

16

Vyhrávala vojenská hudba, která stála před radnicí. Průvodu se zúčastnili místní skauti v krojích.56

3.4 Léta 1922 – 1935 Po vybudování sokolovny se všechen ţivot přenesl pod její střechu. Od podzimu 1921 cvičily všechny sloţky. Postupně bylo kupováno nové nářadí i náčiní. Díky vybudované sokolovně se začala prudce zvedat členská základna. V roce 1922 jiţ měla jednota 169 členů.57 V Kloboukách byly pořádány téměř kaţdoročně veřejné cvičební hodiny, akademie, které byly pro svoji vysokou úroveň známé po celé tehdejší Slovácké ţupě, a veřejná cvičení, na která se však často také jezdilo do okolí. Cvičenci chodili pěšky nebo jezdili na „ţebřiňácích“ do okolních vesnic jako byly Morkůvky, Boleradice, Velké Pavlovice, Brumovice, Čejč či Dambořice.58 Dále se muţi, ţeny i dorost zúčastňovali ţupních a všesokolských sletů, např. roku 1932 se v Praze aktivně zúčastnilo takového sletu 8 muţů a 4 ţeny. A také všech ţupních nářaďových závodů. Mezi nejlepší patřili: Šedivý Josef, Trumpeš Vladimír, Hanzlíček František, Navrátilová Libuše, Pokorná Marie, Hutáková Antonie, Klementová Františka. Jejich umístění v ţupě patřilo vţdy do první desítky závodících59. Díky nové budově došlo k rozkvětu kultury ve městě. V roce 1922 bylo zahájeno promítání němých filmů v budově sokolovny60. V roce 1934 bylo toto kino upraveno na zvukové a o rok později bylo přemístěno do budovy bývalých stájí v zámeckém areálu,

56

Volek, P.: c. d., s. 4. Volek, P.: c. d., s. 5. 58 Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 3, 1987, s. 11. 59 K dalším význačným cvičencům a funkcionářům kloboucké tělovýchovné jednoty v tomto období patřili: Boček Václav, Brettschneider Viktor, Dostál Josef, Huták Josef, Kučera Jaroslav, Lexa Josef, Ošmera Josef, Potáček Josef, Osladil Stanislav, Šedivý Josef, Tesař František, Mr.Ph. Vladimír Volek, starosta Vrbas Josef, Bacová Anna, Koţíšková Marie, Šedivá Růţena. 60 O kino byl tak velký zájem, ţe rok po otevření, to je v roce 1923, navštívilo filmová představení téměř 11 000 návštěvníků a na vstupném bylo vybráno 15 969,60Kč. 57

17

která sousedí se sokolovnou. Existence tohoto kina byla zpečetěna roku 2007 pro malou návštěvnost61. Vedle kina fungovalo nadále i divadlo, např. v roce 1925 byla sehrána představení Choulostivá historie a Noc na Karlštejně. Vzdělavatelská činnost byla opravdu velká a vzorná. Kromě přednášek týkajících se činnosti Sokola byly pořádány přednášky na různá témata, jako byla Švédsko, Japonsko, Norsko, Pohledy do minulosti klobouckého okolí, Ţivot v Americe, Bedřich Smetana, Dějiny starého i nového Řecka, Máchův večer, Petr Bezruč, L. N. Tolstoj apod. V roce 1928 bylo takovýchto přednášek pořádáno celkem devatenáct.62 V tomto období se stále častěji hovoří o kolektivní hře, které se moderně říkalo fotbal. Protoţe Klobouky nechtěly zůstat pozadu, byl v roce 1930 tento nový sport u nás zaloţen.63 Roku 1935 byl v Kloboukách poprvé pořádán ţupní slet. Jeho zahájení připadlo na sobotu 22. června a uveden byl ţupní akademií, ve které z naší jednoty cvičilo 32 ţáků a 11 ţaček. Pokračovalo se v neděli dopoledními cvičebními zkouškami na cvičišti v Hájku. Odpoledne pak vyšel za krásného slunečného počasí průvod z Dlouhé třídy směrem na sletiště. V průvodu bylo neseno 9 praporů, jeden z nich byl i nový prapor kloboucké jednoty, rozvinutý v předvečer sletu a pořízený za cenu 3 100Kč, a státní vlajka, která celému procesí vévodila. V kroji šlo 231 ţáků, 208 ţaček, 112 dorostenců, 161 dorostenek, 206 muţů, 94 ţen. Byly v něm zařazeny 4 hudby. Dále se průvodu zúčastnilo 9 legionářů a 46 členů sokolské jízdy.64 Do jaké míry se slet zdařil, dokumentuje komentář Břeclavského kraje, který napsal: „Není moţné nevzpomenouti pečlivé organizace a přípravy kloboucké jednoty, která se zhostila poctivě svého úkolu pořadatele. Kloboučtí sokolové a ostatní občané buďte spokojeni vědomím, ţe jste zanechali v návštěvnících Vaší milé jednoty a obce ten nejlepší dojem a vzpomínku.“65

61

Kino bylo zavřeno k 1. 1. 2007. Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 3, 1987, s. 11. 63 Volek, P.: c. d., s. 5. 64 Volek, P.: c. d., s. 6. 65 Tamtéţ. 62

18

3.5 Období německé okupace a 2. světová válka Historické události roku 1938 jsou všeobecně dobře známy. 29. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda, někdy také zvaná Mnichovský diktát. Její podpis měl pro Československou republiku katastrofální důsledky. Ještě v červenci t. r. se konal X. všesokolský slet, kterého se účastnilo na 350 000 cvičenců. Tento slet však jiţ byl poznamenaný světovými událostmi, tj. německou protičeskou kampaní a zvyšujícím se tlakem západních mocností, především Anglie a Francie na čs. vládu, aby akceptovala Hitlerovy poţadavky a zabránila tak vzniku války. Na sletu bylo patrné na jedné straně nadšení - budeme se bránit do poslední kapky krve - na druhé straně se však vkrádal strach z ústupové politiky tehdejších našich státníků.66 V letech válečných se činnost jednoty téměř zastavila. Posledním cvičením bylo cvičení ţen 9. dubna 1941. Výměrem okresního úřadu ze dne 12. dubna 194167 byla činnost tělocvičné jednoty zastavena a veškerý majetek zabaven.68 Správcem byl ustanoven Mr.Ph. Vladimír Volek st., jeho správní činnost spočívala pouze v propůjčování sálu sokolovny, a to po povolení Vermögungsamtu69 v Praze. Dále musel dotyčný, který si sál pronajal, odevzdat 15% hrubého příjmu. Sokolovna byla propůjčena Kuratoriu pro výchovu mládeţe a nad hlavním vchodem se objevil nápis Dům mládeţe.70 Téměř po celou dobu 1. světové války udrţovala tělocvičnou činnost náčelnice Marie Koţíšková. Ve 2. světové válce ji v tomto snaţení následoval Ludvík Wolf, náčelník jednoty. I kdyţ byla tělocvičná činnost zakázaná, shromaţďoval Wolf ţactvo k besídkám v sokolovně, jejichţ programem byly proslovy, básně a zpěv s povzbuzujícím duchem nad osudem, jímţ nás obdařil Mnichov.71

66

Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 5, 1987, s. 10. Blíţe: příloha č. 9. 68 Uvádí se i datum 13. 4.1941. 69 Zmocňovací úřad. 70 Tamtéţ, s. 11. 71 Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 5, 1987, s. 10. 67

19

Při přechodu fronty němečtí vojáci ubytovaní v sokolovně, zničili poţárem asi 1/3 podlahy. Dalšími událostmi byla značně poškozena střecha a vůbec celá budova. Sokolský prapor, který měl být odevzdán společně se zabaveným majetkem, prošel za doby okupace rozmanitými úkryty. Neporušený jej jako symbol jednoty a síly odevzdal v červnu 1945 Antonín Pasch při příleţitosti konání 1. poválečné valné hromady. Pasch byl posledním z těch, u nichţ našel prapor útočiště. 72 Rok 1942 se do historie tělovýchovné jednoty zapsal černým písmem. Dne 10. března 1942 byli pro ilegální činnost zatčeni a rozsudkem stanného soudu v Praze ze dne 11. června 194273 odsouzeni ke smrti zastřelením a téhoţ dne popraveni představitelé jednoty a kloboučtí učitelé František Pacák a Ludvík Wolf74. Učitel Jaroslav Kux zemřel rukou popravčí čety o dva dny dříve, tedy 9. června 194275. Všichni tři byli členy ilegální organizace Obrana národa a jako členové Sokola pracovali v sokolském odboji Jindra, jehoţ klobouckým vedoucím byl Ludvík Wolf.

3.5.1 Ze života odsouzených bratří Jaroslav Kux76 se narodil dne 12. října 1904. Vystudoval brněnský učitelský ústav a v letech 1927 – 1930 vykonal na Vysoké škole pedagogické státní závěrečné zkoušky z oborů matematika a fyzika. Do Klobouk přišel v roce 1928 a učit na měšťanské škole začal 1. dubna t. r. Členem Sokola byl od dětství, stal se z něj dobrý herec a výborný reţisér. V klobouckém Sokole vytvořil dramatický odbor takové úrovně, ţe dosáhl v ţupní soutěţi nejčestnější místo. Byl znalec přírody, houbař a vystupoval jako ochránce vzácné květeny našeho regionu. Jeho sociální cítění se projevilo činností v okresní péči o mládeţ.77

72

Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 5, 1987, s. 11. Uvádí se i datum 9. června 1942. 74 Blíţe: příloha č. 10. 75 Stalo se tak po atentátu na zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy, Reinharda Heydricha, ke kterému došlo 4. června 1942. 76 Blíţe: příloha č. 21. 77 Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 5, 1987, s. 11. 73

20

Jaroslav Kux se stal za doby protektorátu členem tajné organizace, která připravovala odpor proti okupantům. Proto byl ve škole zatčen a dne 9. června 1942 v Kounicových kolejích v Brně zastřelen.78 Dne 17. listopadu 1901 se narodil František Pacák79. Vystudoval reálné gymnázium, pak absolvoval abiturientský jednoroční učitelský kurz a od 1. září 1922 učil nejprve na obecné, od roku 1929 pak na měšťanské škole v Kloboukách. Na vysoké škole sloţil odborné zkoušky z oborů matematika a deskriptiva.80 V kloboucké jednotě zastával několik let funkci jednatele, a poté i vzdělavatele, věnoval se divadlu a dokonce se zabýval i literární činností, ze které vyšlo dílo Dobrodruţství tří věrných přátel, v němţ děj z dávnověku umístil do klobouckého kraje. František Pacák byl nejen velký Sokol, ale i vysoký funkcionář v jiných organizacích. Stal se předsedou Červeného kříţe, tajemníkem péče o mládeţ, pomáhal vybudovat dětský domov. Stal se jako milovník a chovatel psů spoluzakladatelem kynologického klubu pro ovčácké psy v Brně.81 Dne 10. června 1942 byl ve škole zatčen a 11. června téhoţ roku odsouzen k smrti a zastřelen.82 Vzorným cvičencem i cvičitelem byl i Ludvík Wolf83, který se narodil dne 31. března 1909. Po studiu na hustopečském reálném gymnáziu a sloţení zkoušky učitelské dospělosti se stal učitelem. Pár let učil v Kobylí, ale od 1. dubna 1931 nastoupil jiţ na učitelské místo v Kloboukách a ihned se stal jedním z nejpilnějších cvičenců jednoty.84 V roce 1935 úspěšně sloţil zkoušku z oborů český jazyk a tělocvik. Byl několik let náčelníkem klobouckého Sokola, pak i okrskovým a ţupním místonáčelníkem. Nejvíce se věnoval dorostu. Kolikrát a kolik jich připravil na závody a přivedl aţ k nejvyšší metě lze jen těţko spočítat. Mnoho diplomů si jeho svěřenci přivezli do

78

Volek, P.: c. d., s. 6. Blíţe: příloha č. 22. 80 Volek, P.: c. d., s. 6. 81 Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 5,1987, s. 11. 82 Volek, P.: c. d., s. 6. 83 Blíţe: příloha č. 23. 84 Tamtéţ, s. 7. 79

21

mateřské jednoty. Dorost byla jeho radost a vzorný vedoucí měl za odměnu lásku a oddanost svých dorostenců.85 Nelze se ani divit, ţe Ludvík Wolf byl členem ilegální vlastenecké organizace, která podporovala postiţené vlastence a připravovala odpor proti německým vetřelcům. Dne 10. června byl i on ve škole zatčen a o den později, 11. června 1942, odsouzen k smrti a zastřelen.86 Nemělo by se zapomínat ani na bratra Františka Tesaře, který pracoval jako malířský mistr a byl členem ţupního předsednictva. Byl zatčen dne 8. října 1941. Při výslechu bylo však zjištěno, ţe v jeho činnosti není nic ţalovatelného a tak po téměř 8 měsících samovazby byl 18. května 1942 propuštěn s podlomeným zdravím.87 Krátce po ukončení II. světové války, v neděli dne 16. prosince 1945, se ve 2 hodiny odpoledne konala v sále sokolovny smuteční vzpomínka na krajany, kteří v době německé okupace obětovali své ţivoty za naši svobodu a zároveň byla odhalena pamětní deska Kuxovi, Pacákovi a Wolfovi. Téhoţ dne o půl 8. hodině večer byla uspořádána k uctění popravených členů jednoty slavnostní tělovýchovná akademie.88

3.6 Poválečná obnova Po válce bylo třeba nejprve opravit budovu sokolovny, která válečnými událostmi dosti utrpěla. Spravovala se střecha, vyhořelá podlaha a nově byla instalována rozhlasová stanice.89 S koncem války se značně rozšířila i členská základna. Valné hromady, konané dne 16. ledna 1946, se zúčastnilo 114 členů z celkových 201. Byl to počet opravdu vysoký. Členský příspěvek byl stanoven na 30Kč. Tělocvičná činnost však začala jiţ 22. června 1945.90 Sokolské peníze a vkladní kníţky měly být za okupace odevzdány Vermögensamtu. S velkým rizikem byly schovány u členů. Díky tomu mohl jeden z nich, Hofbauer, 85

Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 5, 1987 s. 11. Volek, P.: c. d., s. 7. 87 Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 5, 1987, s. 11. 88 Volek, P.: c. d., s. 7. 89 Tamtéţ. 90 Tamtéţ. 86

22

předat na valné hromadě 2 vkladní kníţky a hotovost 4 270Kč. Další peníze, celkem 559Kč, přinesl bývalý starosta Vladimír Volek, Antonín Pasch pak přispěl s 1 136Kč a Ambros 415Kč.“91 Dne 23. září 1947 zemřel jeden ze zakladatelů kloboucké tělocvičné jednoty bratr Josef Vrbas92. Tělovýchovná jednota byla nepopiratelně spolkem, jehoţ činnost byla i po válce na vysoké úrovni, coţ ostatně dokazuje i počet členů k roku 1947. Přesně ke dni 31. prosince bylo zapsáno 327 členů, s ţactvem, které nebylo registrováno, to bylo rovných 500. Byl to historický počet, který jiţ nikdy nebyl překonán. Jen do výboru bylo zvoleno 26 členů a ještě 4 náhradníci.93 V tělocvičné jednotě zastávali zvolení členové různorodé funkce. Nejvyšší funkci měl starosta jednoty. Dále byli voleni I. náměstek, II. náměstek, náčelník, místonáčelník, náčelnice, místonáčelnice, vzdělavatel, pokladník, matrikář, kronikář a archivář, knihovník, stravovací referent, ubytovatel, praporečník a rozhlasový referent.94 K jednotě patřily i odbory jako byly dramatický, stavební, pořadatelský, propagační, tiskový, sociální a vzdělavatelský.

3.7 Léta 1948 – 1989 Po 2. sv. v. bylo v Evropě běţné posilování pozic levicově orientovaných stran. V ČSR se tak dělo pod taktovkou KSČ a KSS, kterým se podařilo prosadit tzv. Košický vládní program, jímţ byly zakázány pravicově orientované strany. Rok 1948 byl další pohromou pro náš stát. V tomto roce totiţ ve státě převzala moc Komunistická strana. 91

Tamtéţ. Od roku 1905 pracoval po dobu 10let v Sokolu jako náčelník, v roce 1916 byl zvolen jeho starostou a v této funkci vydrţel celých 18 let. Byl tvůrcem kloboucké sokolovny. Ze své vlastní iniciativy navrhl plán její stavby, k níţ dal tímto krokem fakticky podnět. Po celou dobu dozíral na realizaci svého návrhu. Kaţdou neděli po dobu asi 12let doprovázel hrou na klavír v sokolovně němý film. Nacvičoval pěvecké sbory ke kaţdé sokolské akademii ve městě a po dlouhá léta byl v kloboucké jednotě jediný dirigent. Stal se hlavním organizátorem vzdělavatelské činnosti. O jednotu se staral celý ţivot. 93 Volek, P.: c. d., s. 8. 94 Tamtéţ. 92

23

Nástup tohoto totalitního reţimu znamenal pro naši vlast období nesvobody na více neţ 41 let. Vzhledem k tomu, ţe se Sokoli na svém XI. všesokolském sletu v roce 1948 ostře postavili proti komunistům a odmítli pozdravit nové prezidenta Klementa Gottwalda, bylo po tomto sletu vyloučeno z řad Sokola na 11 000 členů. Další všesokolský slet směl být pořádán aţ po sametové revoluci v roce 1989. Na výborové schůzi dne 6. října 1948 byl přečten dopis od akčního výboru Národní fronty, ve kterém bylo sděleno, ţe mají být někteří členové jednoty zbaveni funkcí a vyloučení z jednoty.95 V roce 1949, po více neţ ročních průtazích, bylo rozšířeno hřiště pod Sokolovnou. Celé bylo o 60cm sníţeno a přebývající zemina navoţena na dolní stranu hřiště, čímţ bylo hřiště rozšířeno o 8 metrů. V témţe roce přešlo vlastnické právo na kino Sokola pod Československý státní film.96 V padesátých letech byla v jednotě zaloţena košíková97 a volejbal, v roce 1952 pořádala jednota dokonce krajské přebory a domácí druţstvo vybojovalo 3. místo. Jednota se stala hostitelem i dalších akcí v těchto letech, a to turnaje v kolové98 a mistrovského utkání ve vzpírání mezi muţstvy Zbrojovky Brno a Zlínem.99 V roce 1960 pořádala jednota II. a v roce 1965 III. okresní spartakiádu. Konala se na sportovním hřišti v Hájku, které v této době patřilo k nejlepším na okrese. Vystoupilo zde několik set cvičenců v různých kategoriích v mnoha skladbách. Všech spartakiád se pravidelně zúčastňovaly hlavně kloboucké ţeny100. Od padesátých let se činnost tělovýchovné jednoty rozdrobila více do oddílů. Akce celé jednoty se organizovaly jednorázově a jiţ ne tak často. V roce 1985 v Kloboukách stejně jako v mnoha dalších místech republiky probíhala akce s názvem Běháme s atlety, kterou řídil Český rozhlas. Trať dlouhou 790m uběhlo celkem 1059 účastníků, čímţ se Klobouky dostaly na 3. místo mezi obcemi do 5000 obyvatel. Tento rok se ve městě běţel i první ročník klobouckého běhu míru. 95

Volek, P.: c. d., s. 8. Tamtéţ. 97 1951. 98 1951. 99 Za druţstvo Zlína hostoval a bojoval i člen naší tělovýchovy Jindřich Kratochvíl. Volek, P.: c. d., s. 9. 100 Např. v roce 1965 cvičily ve slovenském Pezinku a nikdy nechyběly na strahovském finále v Praze. 96

24

Následující rok byl pak úspěšný pro naše gymnastky. Dvě druţstva mladších ţákyň se umístila na okresních přeborech ve sportovní gymnastice na prvních místech a Veronika Zvonařová se probojovala na krajské přebory.101 Od roku 1988 docházelo v republice k mnoha změnám. Měnili se vládní a straničtí funkcionáři a na povolení tehdejších Národních výborů bylo moţno podnikat. Kloboucká tělovýchovná jednota toho hned vyuţila a dostala povolení pro hospodářskou činnost, jíţ byla doprava vlastním autobusem.

4 O odborech tělovýchovné jednoty

4.1 Divadlo „Kniha k nám mluví jen písmem, kdeţto při divadle ţivé slovo osob je mnohdy na umělecké výši. Tu jemně, jindy přímo a ostře slyšíme pouhou pravdu, kterou by málo kdo se nám odváţil říci do očí.“102 To jsou slova zakladatelů k zaloţení divadelního krouţku. První divadelní komité bylo zvoleno dne 7. května 1904. První divadelní představení se však hrála aţ od roku 1913, ve kterém byla sehrána dvě představení. Jmenovala se Deskový obraz a Ohnivá země. O rok později nastudovali ochotníci představení Mrak. V letech první světové války byla činnost divadelního odboru přerušena na tři roky. Jiţ však koncem roku 1918103 sehráli divadelníci představení Aloise Jiráska Vojnarka. Vzhledem k tomu ţe se divadlo hrálo na jevišti v sále hostince J. Štefana, je nasnadě, ţe se ochotnická činnost mohla plně rozvinout aţ po postavení sokolovny104. Jiţ v následujícím roce po otevření bylo nazkoušeno a sehráno celkem pět představení, coţ by bez řádného zázemí jen stěţí dokázali. V dalších letech se hrála pravidelně dvě aţ tři

101

Volek, P.: c. d., s. 9. Tamtéţ, s. 10. 103 Představení se uskutečnilo dne 24. listopadu 1918. Vybralo se celkem 1593,50Kčs a vydání činilo 445Kčs. 104 Budova byla postavena roku 1921. 102

25

představení ročně105. Divadelníci hráli i představení pro děti, například v roce 1932 bylo pro nejmenší diváky sehráno pět loutkových divadel. Výborné představení, na které dodnes vzpomínají pamětníci, bylo sehráno v roce 1940. Ochotníci nacvičili nezapomenutelnou Polskou krev pod reţijní taktovkou Jana Hofbauera.106 Po druhé světové válce107 se hrálo představení Její pastorkyňa a pro děti Dukátová semena. S ohledem na vţdy výbornou úroveň klobouckého divadla nikoho nepřekvapí, ţe se v budově sokolovny pořádaly okresní divadelní přehlídky. Začaly v roce 1958 a s jednou výjimkou se pravidelně konaly aţ do roku 1989. Konaly se vţdy na začátku měsíce května, tělovýchovná jednota uspořádala celkem 16 ročníků, od roku 1975 se hlavním organizátorem stalo Městské kulturní středisko v Kloboukách. Do města se sjíţděly soubory z širokého okolí. Ochotníci z Mikulova, Hustopečí, Boleradic a Podivína byli pravidelnými účastníky po celou dobu existence přehlídek.108 Divadelní soubor tělocvičné jednoty sehrál na přehlídkách mnoho představení. K těm nejlepším patřila Neodcházej, Dalskabáty hříšná ves, Srpnová neděle, Lucerna, Charleyova teta či Dobrý voják Švejk. Poslední divadlo, které ochotníci sehráli ještě pod jednotou, neslo název Kristina. Reţisérkou byla Marie Sýkorová. Stejně jako divadelní přehlídky přešlo pod Městské kulturní středisko i celé ochotnické divadlo. Po smrti hlavní organizátorky Marie Sýkorové nastal v činnosti ochotníků útlum, jen občas bylo sehráno nějaké představení. Soubor měl velké štěstí na výborné reţiséry109, kteří dokázali dát ochotnickému divadlu srozumitelnou podobu pro všechny diváky, a přesto pro herce velmi náročnou. Dlouholetá tradice divadelního souboru vychovala mnoho vynikajících herců110 a hereček111, kteří mohli svůj talent a svoji lásku k divadlu odevzdávat na prknech, která znamenají svět.

105

Přehled známějších představení z meziválečného období: Velbloud uchem jehly, Noc na Karlštejně, Fidlovačka, To neznáte Hadimršku, Paní ministrová. 106 Volek, P.: c. d., s. 10. 107 Představení bylo sehráno v roce 1946. 108 Volek, P.: c. d., s. 11. 109 Jan Hofbauer, Jaroslav Kux, Jaroslav Roznos, JUDr. Zdeněk Navrátil, Marie Volková, Jiří Černík, Zdeněk Záleský, Eduard Odstrčil, Marie Sýkorová, Eduard Sýkora, Josef Pleška, Alena Chalupová. 110 Bohumil Gottwald, Metoděj Svoboda, Karel Braun, Jaroslav Kux, František Pacák, Jiří Černík, JUDr. Zdeněk Navrátil, Eduard Sýkora, Jan Svoboda, Ivan Pitlach. 111 Anna Kuličková, Marie Volková, Irena Volková, Dagmar Navrátilová, Emilie Odstrčilová.

26

Divadlo by se však jen stěţí obešlo bez pomocného týmu112, který se staral o technické a další záleţitosti. K těmto lidem patřili malíři, stolaři, elektrikáři a také i ti, kteří hercům umě napovídali během představení, aby mělo vţdy hladký průběh.113

4.2 Fotbal Do třicátých let se tělocvičná jednota zabývala jen cvičením s nářadím i bez něj, kulturou a vzděláváním. Ostatní sporty zde chyběly. To se však změnilo vznikem nového tělocvičného spolku. Dne 7. října 1931 byla svolána přípravná schůze za účelem zaloţení Sportovního klubu. Přišlo celkem 35 osob a předsedou klubu byl zvolen Josef Vrbas, který se ujal úvodního slova a rozvinul debatu mezi přítomnými o úkolech a poslání nového klubu. Přítomní se dohodli, ţe klub bude provozovat všestranné sporty, a to kopanou, házenou, volejbal, lehkou atletiku a zimní sporty.114 Zaloţený klub nechtěl pracovat proti stávajícím tělocvičným jednotám, naopak s nimi chtěl aktivně spolupracovat. Byl ustaven desetičlenný výbor, jehoţ předsedou byl zvolen Dr. Horáček, jednatelem Kolár a pokladníkem Šebesta. Dále byla schválena výše měsíčního příspěvku a první úkoly115, které bylo nutno splnit, aby mohl klub vůbec začít fungovat. Nejtěţším z těchto úkolů bylo hned první v pořadí, tedy zajištění hřiště. To se podařilo aţ po ustavující valné hromadě, která se konala dne 19. listopadu 1931.116 Pozemek se podařilo pronajmout od Karla Lechnera v trati pod Hájkem za roční nájem 1250Kčs, přičemţ ještě úprava pozemku stála 900Kčs. Byl velký přibliţně od dnešní středové čáry nahoru aţ po silnici, která vede do Hájku. V průběhu okupace bylo hřiště poloţením drenáţního potrubí odvodněno. Výkopy a další úpravy prováděli

112

Do něj patřili například Leopold Svoboda, Josef Petráš, manţelé Vladimír a Jindřiška Paschovi a Marie Braunová. 113 Volek, P.: c. d., s. 11. 114 Tamtéţ, s. 12. 115 1. obstarání hřiště, 2. publikování zaloţení Sportovního klubu, 3. obstarání nářadí a náčiní k provádění vytčených sportů, 4. nejpozději do jednoho měsíce svolat ustavující valnou hromadu. 116 Volek, P.: c. d., s. 12.

27

sami hráči. V padesátých letech se hřiště přesunulo na dnešní místo a mělo jiţ téměř dnešní rozměry.117 Šatny118 pro hráče byly dřevěné, vybudované v blízkosti hřiště. Branky na hřiště věnovala firma Karel Lechner a Jakub Štrof. Sportovní klub119 pořádal pravidelné výborové schůze, na kterých byly udělovány různé úkoly120 nebo rozdělovány jednotlivé tréninkové hodiny121. Dále se členové scházeli na valných hromadách122, kde se podrobně seznamovali s činností klubu a odborů za období od poslední valné hromady. V létě roku 1933 se po mimořádné výborové schůzi123 přihlásil fotbalový odbor do mistrovských utkání a byli doregistrováni někteří hráči. Ovšem nastal problém s fotbalovým hřištěm. Karel Lechner totiţ zvedl nájem pro rok 1936 na 1750Kčs ročně. Tento poplatek nebylo v silách klubu zaplatit. Proto bylo na výborové schůzi124 schváleno, ţe se hřiště dál pronajímat nebude a poţádá se o pomoc obecní radu.125 V období okupace 1939-1945 došlo k přetrţení určitého klubového přátelství mezi SK Klobouky a jinými kluby, protoţe jejich města byla zabrána. Patřili sem třeba SK Mikulov či oba hustopečské kluby. Fotbal se v tomto hrozném období stal jedinou formou sportovní zábavy, protoţe ostatní sportovní akce byly zakázány. Tím také notně vzrost počet diváků na jednotlivých utkáních, ať jiţ domácích či venkovních126, mnohdy aţ na tři sta.

117

Tamtéţ, s. 14. Později měli hráči klubovnu, tj. i místo pro převlékání, v hospodě na náměstí. Ta stála v místech dnešní Střední odborné školy. Ke konci padesátých let byly brigádnicky za velmi krátkou dobu postaveny ze starého materiálu nové šatny, které slouţily aţ do 25. dubna 1993, kdy byly otevřeny nově vybudované šatny namísto těchto starých. 119 Dále SK. 120 Na výborové schůzi 27. července 1932 bylo jednateli klubu uloţeno vyjednat fotbalový zápas s SK Husovice a SK Kyjov. 121 Na výborové schůzi 15. února 1933 se rozdělovaly tréninkové hodiny takto: fotbal – první muţstvo a rezerva - úterý a pátek, staří páni ve středu a v sobotu; házená – pondělí a čtvrtek; volejbal – kaţdý den. 122 16. prosince 1932 se konala valná hromada v aule tehdejší hospodářské školy. Přišlo 34 členů a jeden host. Jednatel Kolář vedl setkání a seznámil členy s činností SK. Volejbalový odbor sehrál pět zápasů, z toho čtyři vítězné. Fotbalový odbor sehrál 28 zápasů, z toho 25 v Kloboukách a 3 na cizím hřišti s celkovým skóre 119:60 pro hráče SK Klobouky. 123 7. srpna 1933. 124 20. listopadu 1935. 125 Volek, P.: c. d., s. 13. 126 K utkáním venku se jezdilo převáţně ve směru k Ţdánicím vlakem, na kolech či nákladním autem Josefa Bohatce, který měl k této přepravě povolení. 118

28

V roce 1942 zvítězil SK Klobouky v okrskové soutěţi a po utkání s SK Hrušky127 postoupil do 1. b třídy. Klub se o svoje hráče dobře staral, zajišťoval jim dresy, štulpny i chrániče. Fotbalisté měli své pouze kopačky. 128 Po roce 1948 byl fotbal převeden pod tělocvičnou jednotu Sokol a v šedesátých letech nastal nový rozvoj tohoto sportu. Muţi postoupili do okresního přeboru a vedli velmi dobře. Po těţké první sezoně se v této soutěţi zabydleli a později bojovali po několik sezon na předních místech tabulky. V okresním přeboru hrál i dorost a vedl si taktéţ skvěle. Protoţe bylo fotbalistů hodně, bylo zaloţeno B muţstvo, které se probojovalo do III. třídy.129 Fotbal je sport, ve kterém dochází často ke zraněním, mnohdy i k dost váţným. Za celou existenci klobouckého fotbalu došlo naštěstí jen k jednomu případu opravdu váţného zranění. Bylo to právě v období šedesátých let, během utkání si hráč poranil hlavu a bohuţel následkům zranění podlehl. Jeho jméno je Václav Šedivý.130 Koncem osmdesátých let se začalo s přebudováním šatem a tribuny na hřišti. Dne 16. června 1986 bylo Stavebním úřadem v Kloboukách vydáno stavební povolení k rekonstrukci domu č. p. 433 na šatny pro fotbalový oddíl. Vzhledem k tomu, ţe při stavebních úpravách začal dům praskat, musel být celý zbořen. Tímto tedy bylo rozhodnuto o výstavbě zcela nové budovy pro prostory šaten. Projekt vypracoval Ing. Jaroslav Kratochvíl. Celou akci po etapách do dokončení hrubé stavby dotoval OV ČSTV Břeclav. Budova měla být dokončena v roce 1990 při příleţitosti konání okrskové spartakiády v Kloboukách. Ta se však nekonala, dotace byly zrušeny a tělovýchovná jednota zůstala bez finančních prostředků a moţnosti šatny dobudovat. V roce 1989 bylo zahájeno také budování betonové tribuny na fotbalovém hřišti. Zaměření stavby bylo provedeno 29. března. Zemní práce zahájily Průmyslové stavby Brno dne 7. června. Stavba tribuny stejně jako šaten měla být dokončena k datu konání

127

Na základě soutěţního řádu sehrál SK Klobouky kvalifikační utkání s SK Hrušky u Břeclavi. Zápas v Hruškách skončil nerozhodně 2:2. Hráči však i přesto byli po utkání, ze kterého se vrátili vlakem, přivítání dechovou hudbou a večer se konala narychlo uspořádaná taneční zábava. O týden později se hrála odveta na domácí půdě. Kloboučtí hráči vedli po prvním poločase vysoko 5:0, nakonec však remizovali 5:5. Rozhodující utkání se hrálo na neutrální půdě v Hodoníně, kde zvítězilo muţstvo Hrušek 7:5. Přesto byly Klobouky zařazeny do 1. b třídy a pro následující sezonu bylo muţstvo posíleno o nové hráče z jiných klubů. 128 Volek, P.: c. d., s. 13. 129 Tamtéţ, s. 14. 130 Tamtéţ, s. 16.

29

okrskové olympiády, tudíţ ani tahle akce se z finančních důvodů nepodařila dokončit131. V období od zaloţení do konce 80. let vynikli v klobouckém fotbalovém odboru mnozí výborní hráči132, trenéři a funkcionáři133.

4.3 Stolní tenis Historie tohoto sportu se v Kloboukách začala psát jiţ v roce 1937, kdy Mgr. Volek starší na výborové schůzi navrhl zaloţení tohoto oddílu. Návrh byl přijat s potěšením, ţe se rozšíří členská základna134. V roce 1953 byl v Kloboukách v prostorách sokolovny dokonce pořádán okresní přebor muţů. Jinak hráči trénovali v místním Jihokovu, a to tak pilně, ţe se mohli přihlásit do soutěţe. Jejich nástup byl velkolepý. Hned v prvním roce vyhráli základní soutěţ a postoupili do okresního přeboru. Zde se opět předvedli ve velkém stylu, kdyţ přebor vyhráli v roce 1962 v soutěţi čtyřčlenných druţstev135. Další etapa stolního tenisu začala v roce 1965, kdy byly navázány kontakty s tehdejším mistrem Československé republiky Lokomotivou Brno. Její hráči odehráli v budově sokolovny exhibiční utkání v květnu 1967. O rok později se oddíl opět přihlásil do soutěţe a základní soutěţ vyhrál. V dalším roce hrálo muţstvo136 jiţ okresní přebor a umístilo se na výborném třetím místě, v následující sezoně dokonce na druhém a roku 1971 tuto soutěţ vyhrálo. Kvalifikaci v Modřicích hráči zvládli a podařilo se jim postoupit do krajského přeboru II. třídy.

131131

Stavbu nakonec podpořilo Městské zastupitelstvo. Velkou zásluhu na schválení projektu měl starosta Ing. Jindřich Koubek. 132 Vladimír Vojáček, Vladimír Kachnáč st., Vladimír Kachnáč ml., Jan Vytopil, Keita Amara (student místní Střední zemědělské školy, původem z Afriky), Miroslav Dobrovolný, Stanislav Matula, Ladislav Sirný, Jan Vlček, Josef Pleška, Luděk Kotrla. 133 Josef Mazal, Leopold Svoboda, Stanislav Matula, Bohumil Majer, František Kyncl, František Balát, František Pitlach, Václav Česal. 134 Mezi první členy patřili Jan Vlček, František Ludín, Vladimír Pasch a Antonín Pasch. 135 Druţstvo nastupovalo k zápasům převáţně ve sloţení Ing. Jan Fiala, Zdeněk Tureček, Jan Vytopil a Ludvík Páleník, který byl z Morkůvek. Později muţstvo doplnil ještě Zdeněk Zelinka. 136 Do tehdejší sestavy patřili Ing. Jan Fiala, Vlastimil Peřina, Jan Sklenář, Jan Vlček, Pavel Volek st., Miloš Vlček, později ještě Josef Krátký.

30

V soutěţi muţů se klobouckým hráčům podařilo vybojovat titul přeborníka ještě v roce 1975 a 1979, v posledním případě však muţstvo zvítězilo jiţ ve zcela jiném hráčském sloţení. Hráči k zápasům jezdili nejdříve na motorkách, vlakem nebo autobusem, později je vozil Josef Šťastný svojí šestimístnou tatrovkou.137 Počátkem sedmdesátých let se cvičení přesunulo do prostor tělocvičny místní základní školy. Ve druhé polovině sedmdesátých let začal oddíl konečně pracovat i s mládeţí a výsledky se záhy dostavily. Druţstva sváděla vyrovnané boje s Tatranem Poštorná, tehdy nejlepším oddílem na okrese. Mladší ţákyně Věra Pilátová se jako druhá hráčka kraje probojovala na mistrovství republiky do Havířova. Oddíl pracoval nepochybně velice pilně, neboť jiţ v roce 1979 měl v soutěţi sedm druţstev, z toho čtyři se řadila do mládeţnických kategorií. V této sezoně muţi jiţ po deváté vyhráli titul přeborníka a reprezentovali okres v druţebním utkání s Trnavou. Oddíl pořádal i mnoho okresních a krajských turnajů. Vrcholem byly krajské přebory mladšího ţactva a dorostu. Oddíl také v této době po několik let organizoval prázdninová soustředění pro své ţáky a ţákyně v prostorách místní základní školy. V prosinci 1979 se v Kloboukách uskutečnil první ročník turnaje talentované mládeţe mladšího ţactva Jihomoravského kraje, který přeţil revoluci a konal se i nadále kaţdý rok. Později přibyly ještě turnaje staršího ţactva, dorostu a také nejmladších hráčů. Těmito turnaji za dobu jejich existence prošlo mnoho Československých reprezentantů i těch hráčů, kteří se později prosadili v zahraničních ligách. Oddíl stolního tenisu měl samozřejmě i své hráčky. Ty v roce 1980 vyhrály okres a postoupily do krajského přeboru I. třídy. Zde hrály s Prostějovem, Zlínem, Zbrojovkou Brno, Jihlavou, Hodonínem a jinými skvělými druţstvy. Druţstvo se bohuţel po třech letech z důvodu mateřských povinností ţen rozpadlo.138

137 138

Volek, P.: c. d., s. 17. Volek, P.: c. d., s. 17-18.

31

4.4 Ostatní oddíly a družstva jednoty V roce 1951 byl zaloţen oddíl košíkové139, který později postoupil do krajské soutěţe a zde se drţel v polovině tabulky. Vedoucí osobností oddílu byl všestranný sportovec Jiří Strašil. Oddíl měl i svého hospodáře, byl jím Stanislav Charvát. Tělovýchovná jednota měla i své druţstvo lyţařů. Ti vyhráli v roce 1951 v Hustopečích okresní přebor v běhu na lyţích na trati dlouhé 12km. V roce 1953 byl zaloţen oddíl cyklistiky. Do roku 1958 se ve městě pravidelně jezdil Hustopečský okruh se startem a cílem v Kloboukách. První ročník byl zahájen dne 1. května 1953. Trať byla dlouhá 60km a za Sokol Klobouky startovalo šest závodníků. Muţi se předvedli ve výborné formě a v soutěţi druţstev zvítězili.140 Šestý a zároveň poslední ročník byl odstartován 20. dubna 1958. Trať jiţ měřila 102,5km, coţ bylo pět okruhů po 20,5km. Jednoho ročníku se zúčastnil i známý cyklista František Jursa, který později trénoval jezdce Dukly Brno.141 Po nesmělých začátcích se v roce 1976 povedlo několika místním nadšencům142 zaloţit šachový oddíl. Hráči se přihlásili do soutěţe a hned v tom roce 1977 postoupili do okresního přeboru I. třídy. To s sebou neslo i nutnost rozšířit hráčskou základnu143. Výsledky oddílu byly dobré, hráči se drţeli na předních místech tabulky, ale pro udrţení úrovně bylo potřeba si vychovávat nástupce. Proto byl v roce 1980 zaloţen krouţek mládeţe, jehoţ dva hráči, Pavel Hálka a Josef Kvarda ml., brzy dosáhli takové úrovně, ţe mohli nastupovat i za druţstvo muţů. V roce 1983 oddíl posílili zahraniční studenti Střední zemědělské technické školy v Kloboukách. Díky nim se počet hráčů zvýšil natolik, ţe jiţ o dva roky později hráli okresní přebor I. třídy dvě kloboucká muţstva. To druhé tvořili právě tito studenti. V roce 1986 byla sehrána simultánka

139

Za oddíl hráli Bedřich Miksl, Antonín Pasch, Jaroslav Nejtek, Jaroslav Strachoň, Metoděj Svoboda, Karel Trávníček, Miroslav Kolář, Jindřich Kratochvíl a Josef Vlček. 140 Volek, P.: c. d., s. 14. 141 Tamtéţ. 142 Zakládající členové byli Karel Ličman, Mojmír Štaud (z Krumvíře), Miroslav Petrla, Jan Vlček st., Dr. Jan Kučera, Josef Loubal a Ing. Feldvábl (z Borkovan). 143 Přistoupili hráči Josef Pleška, Karel Procházka, Zdeněk Polák, Dr. Boţetěch Kaňa, Josef Kulkus, Martin Trávníček, Jiří Jančík a Stanislav Černý.

32

s mistrem sportu Františkem Blatným. Hrálo se na 33 šachovnicích a hráči klobouckého Sokola vybojovali 3 výhry a 8 nerozhodných výsledků.144 Ve druhé polovině sedmdesátých let byla po mnoha letech obnovena činnost volejbalového oddílu. Hráči byli dosud nuceni hrát za jiná druţstva a oddíly v Jihomoravském kraji, převáţně pak za brněnské, v soutěţích muţů i ţen. Situace se změnila, kdyţ představitelé místní základní školy umoţnili hráčům trénovat v prostoru její tělocvičny. Muţstvo145 dal dohromady Ing. Eduard Svoboda. Začátky v okresním přeboru byly sice těţké, pilným trénováním se však podařilo dosáhnout výsledků a nakonec i titulu přeborníka okresu Břeclav. To uţ však na místo trenéra, který se odstěhoval do Brna, nastoupil zkušený Ing. Miroslav Řezáč, který se bohuţel na tomto postu také dlouho neohřál, protoţe odešel jinam. V roli trenéra ho vystřídal Ing. Ivo Svoboda. Protoţe tradice nemá být porušena, i tento trenér se odstěhoval do Brna. Posledním trenérem se pak stal Bořivoj Švásta, který se posléze přestěhoval pro změnu do Hustopečí. Jeho odchodem zanikl i volejbalový oddíl tělovýchovné jednoty.146 Odbor, který ještě ve výčtu schází, je odbor ţen. Ty od svého zaloţení v roce 1910 vyvíjely činnost neustále. Zprvu se ţeny zaměřily na cvičení na nářadích nebo s nějakým náčiním. Ţeny se vţdy pilně připravovaly nácvikem prostných na akademie, slety a později spartakiády. První a dlouholetou vedoucí odboru byla učitelka Marie Koţíšková, která činnosti v jednotě věnovala veškerý svůj volný čas a byla mu oporou i v době první světové války. Díky její aktivitě a zapálení se mnoho lidí přestalo dívat na cvičení ţen s nedůvěrou. Podařilo se jí vychovat mnoho výborných cvičenek a cvičitelek. Její následovnicí se stala rovněţ učitelka Otýlie Sedláčková. Po ní práci náčelnice na mnoho let převzala Marie Volková, která byla v roce 1956 za svůj postoj k náboţenské otázce propuštěna ze zaměstnání a od té doby jiţ učitelské povolání nemohla vykonávat. Mezi další vedoucí cvičení ţen patřily Věra Bdinková, Jarmila Vlčková a Emílie Odstrčilová. Od konce sedmdesátých let se cvičení ţen přeorientovalo na aerobic.147

144

Volek, P.: c. d., s. 18-19. Mezi hráče patřili například bratři Košuličové, Vladimír Valný (z Brumovic), Ing. Jaroslav Pavlík, Pavel Černý, Kamil Černín a Mgr. Radoslav Procházka. 146 Volek, P.: c. d., s. 19. 147 Tamtéţ, s. 21. 145

33

Vedle cvičení ţen samozřejmě nechybělo v řadě sokolských odborů ani cvičení muţů. Dlouholetým náčelníkem byl Josef Vrbas, další jeho následovníci byli Ludvík Wolf, Jan Roţnovský, Vladimír Ambroz, Miroslav Ambroz a Jiří Strašil. Cvičení muţů probíhalo ještě v padesátých letech, kdy se cvičenci zúčastňovali také veřejných vystoupení. Poté zcela zaniklo a dosud nebylo obnoveno.

34

Závěr Smyslem psaní bakalářské práce bylo podat ucelený obraz historického vývoje tělovýchovné jednoty Sokol Klobouky u Brna od jejího zaloţení po rok 1989. Díky psaní této práce jsem zjistila velké mnoţství informací nejen o klobouckých rodácích, kteří byli hybateli dějin městečka na přelomu 19. a 20. století, ale i o velkých zakladatelích sokolských spolků z období po pádu Bachova absolutismu. Kaţdý čtenář této práce si jasně uvědomí, kolik práce a úsilí bylo vynaloţeno především jednotlivými vedoucími členy sokolské jednoty pro blaho a dobré jméno jednoty, jakoţ i pro výbornou úroveň jednotlivých odborů po celou dobu její existence. Samotní zakladatelé byli významní kloboučtí rodáci a funkcionáři, kteří se zajímali o dění v celé zemi a byli nepochybně velcí vlastenci. Nikdy nesmí být zapomenuto na členy jednoty, kteří se během okupace za 2. světové války stali oběťmi zrůdného nacistického reţimu. Na ty, kteří se podíleli na obraně vlasti a národa a byli za svoji odbojovou činnost zbaveni ţivota. Jejich osudy byly v práci nastíněny a mohou být podnětem pro další výzkum. Tato práce se stala první rozsáhlejší prací na dané téma v oblasti akademického zkoumání, proto je zcela přirozené, ţe nemohla odpovědět na všechny případné otázky. To bude eventuálně součástí dalšího zkoumání. Při psaní práce bylo i přesto mnoho otázek zodpovězeno, nicméně je namístě uvést některé z těch, jeţ vyvstaly. V práci je napsáno, ţe po roce 1948 bylo z řad Sokola vyloučeno na 11 000 členů, avšak do jaké míry nastupující totalitní politický systém zasáhl do ţivota kloboucké jednoty, můţe být právě dalším předmětem bádání stejně jako období během okupace vojsky Varšavské smlouvy po srpnu 1968 či doba během a těsně po sametové revoluci v roce 1989 a změny, které s sebou přinesla. Období, kterým se práce nezabývala prakticky vůbec a které si do budoucna jistě zaslouţí důkladně rozebrat, je nová etapa vývoje jednoty po pádu komunismu a následném rozdělení republiky aţ do dnešních dnů. Práce předkládá i dostatečné mnoţství příloh, které dokumentují vývoj jednoty především v jejích začátcích, přes stavbu budovy sokolovny a činnost jednoty v době meziválečné aţ po německou okupaci. Těchto materiálů není tolik a nejsou tak lehce přístupné jako novější, proto mi přišlo logické je v práci uvést přednostně.

35

Seznam pramenů a literatury

A. Archiválie SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, NAD 89 AM Klobouky, kronika města. SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, NAD 6 ONV Hustopeče, spolky, kar. 374.

Vzpomínky pamětníků Jiří Strašil, bytem Klobouky u Brna, Dlouhá 62; člen tělocvičné jednoty Sokol Klobouky u Brna, starosta v letech 1971-1985, záznam učiněn 21. října 2009.

B. Literatura Československá obec Sokolská: Dr. Miroslav Tyrš 1832-1932. K stým narozeninám zakladatele Sokolstva. Praha III, 1932. Kol. autorů: Klobouky u Brna: město, dějiny, krajina a lidé. Brno, 1998. Pacina, V.: Sport v království českém. I. Praha, 1986. Trapl, M.: Klobouky v letech 1848-1918. In: Klobouky u Brna: minulost a současnost, 1969, 1. Urban, M., Gottwald, F., Volf, O.: Kyjov město a okres. Brno, 1940. Volek, P.: Zpráva k 100. výročí TJ Sokola Klobouky u Brna, 2000. Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 1, č. 1, 1986. Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 3, 1987. Volková, M.: Z historie naší tělovýchovné jednoty, Sportovní zpravodaj, 2, č. 5, 1987. Vrbas, J.: Pohledy do minulosti Klobouk. Mikulov, 1999. Zapletal, V.: Počátky Sokola brněnského. I. Brno 1948.

C. Internetové zdroje Nešpor, J.: Z historie první tělocvičné jednoty v Brně - nynějšího Sokola Brno I (online). c2009. Dostupné na World Wide Web: < http://www.tjsokolbrno1.cz/osokole.html>.

36

Resumé Bakalářská práce „Z historie tělovýchovné jednoty Sokol Klobouky u Brna“ předkládá ucelený obraz vývoje tělocvičného spolku od jeho zaloţení po rok 1989. Zabývá se důkladněji vznikem jednoty, stavbou sokolovny i osudy členů za 2. světové války. Práce popisuje vývoj jednotlivých odborů jednoty od jejich samotného zaloţení do roku 1989, případně do jejich zániku. V tomto směru je nejvíce zaměřena na divadlo, fotbal a stolní tenis. Přílohy dokumentují především první polovinu 20. století. Die Bakalararbeit „Aus der Geschichte des Turnvereines Sokol Klobouky u Brna“ liegt ein komplexes Bild der Entwicklung des Turnvereines von der Begründung bis das Jahr 1989 vor. Sie beschäftigt sich mit der Entstehung des Turnvereines, mit dem Bau der Turnhalle und mit dem Schicksal der Mitglieder während des 2. Weltkrieges eingehender. Die Arbeit beschreibt den Verlauf der einzelnen Abteilungen von ihrer einsamen Errichtung bis das Jahr 1989, zufällig bis ihren Untergang. In dieser Richtung ist sie auf das Theater, das Fußball und das Tischtennis am meistens abgezielt. Die Beilagen weisen vor allem die erste Halbe des 20. Jahrhunderts nach.

37

Seznam příloh Příloha č. 1 – Dr. Miroslav Tyrš. Příloha č. 2 – projev starosty jednoty Josefa Vrbase při slavnostním otevření sokolovny dne 25. září 1921 (1. část). Příloha č. 3 – projev starosty Josefa Vrbase při slavnostním otevření sokolovny (2. část). Příloha č. 4 – seznam starostů jednoty do roku 1989. Příloha č. 5 – ţádost c. k. místodrţitelství o schválení stanov tělocvičné jednoty ze dne 20. prosince 1899. Příloha č. 6 – odpověď c. k. místodrţitelství ze dne 28. prosince 1899, ve které jsou stanovy schváleny. Příloha č. 7 – ţádost c. k. místodrţitelství o povolení nošení sokolského kroje ze dne 26. dubna 1903. Příloha č. 8 – odpověď c. k. místodrţitelství ze dne 9. května 1903, ve které se povoluje nošení sokolského kroje. Příloha č. 9 - zákaz činnosti tělocvičné jednoty ze dne 13. dubna 1941. Příloha č. 10 - oznámení o rozsudcích stanného soudu v Brně ze dne 11 června 1942. Příloha č. 11 – prapor tělocvičné jednoty Sokol Klobouky u Brna (přední strana). Příloha č. 12 – prapor tělocvičné jednoty Sokol Klobouky u Brna (zadní strana). Příloha č. 13 – Marie Koţíšková. Příloha č. 14 – stavba sokolovny. Příloha č. 15 – budova sokolovny dnes. Příloha č. 16 – divadlo. Příloha č. 17 – Cvičenci a… Příloha č. 18 – …cvičenky. Léta 1912-1929. Příloha č. 19 – muţi v sokolském kroji. Příloha č. 20 – Sokolské hody (fotografie pořízena po roce 1924). Příloha č. 21 – Jaroslav Kux. Příloha č. 22 – František Pacák. Příloha č. 23 – Ludvík Wolf.

38

Přílohy A. Textové přílohy Příloha č. 1 – Dr. Miroslav Tyrš. Doktor Miroslav Tyrš se narodil 17. září 1832 v rodině lékaře Jana Vincence Tyrše a Vincencie Kirschbaumové. Jeho původní křestní jméno bylo Friedrich Emanuel. Tyršovo dětství nebylo šťastné. Ani jedna z jeho dvou sester se nedoţila jednoho roku svého ţivota, otec mu zemřel, kdyţ mu byly čtyři roky, matka o 2 roky později. Byl svěřen nejdříve do péče strýce Bedřicha, bratra matky, v devíti letech potom odešel ke strýci Antonínovi do Prahy. Tady vystudoval gymnázium a navštěvoval také tělocvičný ústav Rudolfa Steffaniho, který byl veden v duchu Jahnova a Eiselenova německého tělocviku. Na vysoké škole studoval filozofii a estetiku, ve svých čtyřiadvaceti letech se ostěhoval od rodiny. Stal se cvičencem v Malypetrově ústavu, poté si přivydělával jako cvičitel v ústavu Schmidtově. Při pobytu u továrníka Bartelma se seznámil s Jindřichem Fügnerem. V roce 1860 získal titul doktora filozofie a vrátil se natrvalo do Prahy.148 Roku 1862 byl Miroslav Tyrš ustanoven náčelníkem Sokola a v této, jiţ placené, funkci setrval více neţ 20 let. Tyrš chtěl od počátku vytvořit jednotnou, centrálně řízenou organizaci, zaloţenou na demokratických principech. Vytvářel v ní vlastenecké povědomí, rozšiřoval díky ní znalost českého jazyka jak v mluvené (v tělocvičnách), tak v psané formě (časopis Sokol). Spojení všech Sokolských jednot v ústřední organizaci se však kvůli zásahu vlády nezdařilo, a tak byl v roce 1866 vydán alespoň sborník, statisticko-historický přehled jednot. Jeho závěr tvořil Tyršův článek Hod olympijský, který shrnuje jeho myšlenky a je vlastně komentovanou reportáţí o olympijských hrách ve starém Řecku. Z článku vyplývá, jaký choval Tyrš obdiv k řeckým hrám i Řekům samotným, k jejich vlasteneckému cítění, odvaze chránit svůj stát a svou svobodu. 149 V roce 1868 rozšířil dr. Miroslav Tyrš svoje působení i na pole politické. Byl jedním ze zakladatelů a členů výboru Slovanské lípy, coţ byl první český politický spolek, který šířil myšlenku slovanské vzájemnosti.

To mu vyneslo i policejní stíhání.

Neschvaloval ani tzv. dualismus, tedy rozdělení říše na dvě části ovládané dvěma 148 149

Československá obec Sokolská: c. d., s. 6. Tamtéţ, s. 8.

39

národy, který vynesl monarchii název Rakousko-Uhersko. Byl svými názory demokrat a vlastenec, chtěl stejná práva pro všechny národy, chtěl se s nimi utkat na „závodišti pro všechny strany stejně upraveném“150. Tam by se podle něj ukázalo, kdo je lepší. Čistě ve sportovním duchu. Za svého ţivota byl Tyrš celkem 5krát zvolen zemským poslancem a jednou dokonce říšským.151 Právě v letech 1866-1869 zastihla Tyrše nervová choroba. Zprvu se léčil v Kutné Hoře, nakonec ale odjel do Švýcarska k Bodamskému jezeru, kde se rozhodl, ţe uţ nebude pracovat pro Sokolskou věc, nýbrţ se začne naplno věnovat své další zálibě, totiţ estetice a výtvarnému umění. Po návratu však svému rozhodnutí nedostál a místo toho zakládá časopis Sokol (viz výše), v jehoţ prvním čísle se sice s obcí Sokolskou loučí slavným článkem Náš úkol, směr a cíl, který je podnes uznáván za základ celé duchovní podstaty Sokolství, ale nakonec se se vší vervou znovu pustil do sokolské práce a zaloţil v jednotě i měsíční rokovací schůze, jeţ se povaţují za základ sokolské vzdělávací činnosti.152 V roce 1871, ve svých 39 letech, odjel se sedmnáctiletou Renatou Fügnerovou a její matkou do Mnichova, aby zde studoval umělecké sbírky. Během pobytu se rozhodl poţádat svoji ţačku a dceru svého dávného zemřelého přítele, Renatu, o ruku. Po roce, 28. srpna 1872, měli svatební obřad v praţském kostele svatého Štěpána. Ţenichovi bylo čtyřicet, nevěstě osmnáct let.153 O dva roky později opět zasáhla do Tyršova ţivota nemoc. Nejdříve se léčil v Praze, poté na venkově a nakonec zamířil aţ do Severní Itálie, do Florencie. V září roku 1876 se Tyrš vrátil zdravý do Prahy.154 V roce 1883 byl však nucen vzdát se své hodnosti náčelníka Sokola, kterou zastával 22 let, aby mu mohla být udělena jiná, a to c. k. univerzitního profesora. Byla to jediná podmínka praţského místodrţitele Krause a Tyrš ji splnil aţ na jaře následujícího roku. Jeho zdravotní stav se poté ovšem značně zhoršil a v červenci byl nucen znovu opustit vlast a uchýlit se do Alp, do Ötzu v Tyrolsku.155 Dne 8. srpna 1884 ráno odešel na poslední svou procházku do údolí řeky Aachy, v níţ bylo jeho mrtvé tělo nalezeno aţ 150

Pacina, V.: c. d, s. 40. Československá obec Sokolská: c. d., s. 9. 152 Tamtéţ. 153 Pacina, V.: c. d., s. 45. 154 Československá obec Sokolská: c. d., s. 10. 155 Pacina, V.: c. d., s. 51. 151

40

21. srpna téhoţ roku.156 Neví se, za jakých okolností Tyrš zemřel, zda to bylo nešťastnou náhodou či jiným způsobem. Jeho pohřeb se uskutečnil 9. listopadu v Praze. Václavské náměstí bylo plné, průvod čítal na třicet tisíc lidí. Dr. Miroslav Tyrš byl pochován do společné hrobky s Jindřichem Fügnerem na Olšanských hřbitovech. Byl to muţ, který si přál vychovávat člověka v ideální bytost naprosté jednoty fyzických i duševních sil.157

156 157

Československá obec Sokolská: c. d., s. 13. Pacina, V.: c. d., s. 54.

41

Příloha č. 2 – projev starosty jednoty Josefa Vrbase při slavnostním otevření sokolovny dne 25. září 1921 (1. část).

42

Příloha č. 3 – projev starosty Josefa Vrbase při slavnostním otevření sokolovny (2. část).

Příloha č. 4 – seznam starostů jednoty do roku 1989. 1. 1900-1904 Bořivoj Bičovský

8. 1921-1936 Josef Vrbas

2. 1904-1906 František Drbal

9. 1936-1941 Vladimír Volek st.

3. 1906-1907 Alois Pacal

10. 1945-1954 Josef Huták

4. 1907-1908 Bořivoj Bičovský

11. 1955-1965 Jaroslav Roznos

5. 1908-1916 Emanuel Havelka

12. 1966-1970 Karel Braun

6. 1916-1919 Josef Vrbas

13. 1971-1985 Jiří Strašil

7. 1919-1921 Emanuel Havelka

14. 1986-1989 Pavel Volek st.

43

Příloha č. 5 – ţádost c. k. místodrţitelství o schválení stanov tělocvičné jednoty ze dne 20. prosince 1899.

43

Příloha č. 6 – odpověď c. k. místodrţitelství ze dne 28. prosince 1899, ve které jsou stanovy schváleny.

44

Příloha č. 7 – ţádost c. k. místodrţitelství o povolení nošení sokolského kroje ze dne 26. dubna 1903.

45

Příloha č. 8 – odpověď c. k. místodrţitelství ze dne 9. května 1903, ve které se povoluje nošení sokolského kroje.

46

Příloha č. 9 - zákaz činnosti tělocvičné jednoty ze dne 13. dubna 1941.

47

Příloha č. 10 - oznámení o rozsudcích stanného soudu v Brně ze dne 11 června 1942.

48

B.Obrazové přílohy Příloha č. 11 – prapor tělocvičné jednoty Sokol Klobouky u Brna (přední strana).

Příloha č. 12 – prapor tělocvičné jednoty Sokol Klobouky u Brna (zadní strana).

49

Příloha č. 13 – Marie Koţíšková.

Příloha č. 14 – stavba sokolovny.

50

Příloha č. 15 – budova sokolovny dnes.

Příloha č. 16 – divadlo.

51

Příloha č. 17 – Cvičenci a…

Příloha č. 18 – …cvičenky. Léta 1912-1929.

52

Příloha č. 19 – muţi v sokolském kroji.

Příloha č. 20 – Sokolské hody (fotografie pořízena po roce 1924).

53

Příloha č. 21 – Jaroslav Kux.

Příloha č. 22 – František Pacák.

54

Příloha č. 23 – Ludvík Wolf.

55