Historie a současnost Tělocvičné jednoty Sokol Karviná

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA STUDIÍ LIDSKÉHO POHYBU

Historie a současnost Tělocvičné jednoty Sokol Karviná BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor práce: Ivona Fridrichová Vedoucí práce: Mgr. Michal Sebera 2016

UNIVERSITY OF OSTRAVA PEDAGOGICAL FACULTY DEPARTMENT OF HUMAN MOVEMENT STUDIES

History and present of Sokol gymnastics in Karviná BACHELOR THESIS

Author: Supervisor:

Ivona Fridrichová Mgr. Michal Sebera 2016

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Já, níže podepsaná studentka, tímto čestně prohlašuji, že text mnou odevzdané závěrečné práce v písemné podobě i na CD nosiči je totožný s textem závěrečné práce vloženým v databázi DIPL2.

Ostrava dne 7. 4. 2016

……………………………… podpis studentky

ABSTRAKT Bakalářská práce má za cíl seznámit čtenáře se stručnou historií tělocvičné jednoty Sokol a především pak s činností Tělocvičné jednoty Sokol Karviná od jejího vzniku po současnost. Výsledný text bude zároveň sloužit jako informační materiál, který bude primárně určen široké sportovní veřejnosti, pro její bližší seznámení se s historií i současnou aktivitou této regionální tělovýchovné organizace, i v rámci osvěty v problematice Sokola obecně. Práce bude veřejně dostupná v online podobě prostřednictvím

webových

stránek

oddílu

házené

TJ

Sokol

Karviná

–

www.hazenakarvina.cz. Získané poznatky o sokolské organizaci jsem nabyla zčásti bádáním v SOkA Karviná, zčásti zpracováním zdrojových materiálů z internetových stránek. Odlišný postup jsem zvolila v případě TJ Sokol Karviná, kdy primárním zdrojem pro vytvoření výsledného informačního materiálu byly dva ručně psané originály kronik. Informace o současné podobě organizace a jejím možném vývoji jsem získala formou řízeného rozhovoru se současným starostou oddílu Mgr. Romanem Hamrusem. Klíčová slova: historie, současnost, Karviná, tělocvičná jednota, Sokol, TJ Sokol Karviná

ABSTRACT The aim of the thesis is to introduce briefly the history of the Sokol sport movement and namely the activities of TJ Sokol Karviná from its creation up to the present day. The text should serve as means of information addressed to people involved in sports, aimed at informing on the history and current activities of the regional sport movement and Sokol affairs in general. The thesis will be available to the public online on the TJ Sokol Karviná handbal division's website – www.hazenakarvina.cz. The findings about the Sokol organisation have been gained partly by research in the Karviná county archive and partly by processing source documents online. A different approach was chosen for TJ Sokol Karviná, where two handwritten chronicles were used as primary source. The information on the organisation's current status and its possible development was gained during a controlled conversation with the division's chairman Roman Hamrus. Keywords: history, the present, Karviná, gymnastics club, Sokol, TJ Sokol Karviná

Poděkování Děkuji Mgr. Michalu Seberovi, Mgr. Romanu Faranovi, Ph.D. a Mgr. Radimu Kofránkovi za vedení této práce, za cenné rady a připomínky, které pomohly k jejímu vypracování. Zvláštní poděkování patří Mgr. Romanu Hamrusovi, stávajícímu starostovi TJ Sokol Karviná, za seznámení se současnou činností TJ Sokol Karviná, přístup k příslušným dokumentům jednoty a cenné faktické informace a připomínky. Mgr. Emilu Hamrusovi, kronikáři a bývalému starostovi TJ Sokol Karviná, za přístup k materiálům ze sokolského archivu, zapůjčení kroniky TJ Sokol Karviná a v neposlední řadě rovněž za cenné faktické informace a osobní vzpomínky.

Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

V Ostravě dne 7. 4. 2016 ..................

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 9 1

HISTORIE SOKOLSKÉHO HNUTÍ ...................................................................... 11 1.1

Od počátků do roku 1889 ...................................................................................... 11

1.2

V letech 1889–1919 .............................................................................................. 13

1.3

V letech 1919–1941 .............................................................................................. 14

1.4

V letech 1945–1990 .............................................................................................. 17

2

SOKOLSKÉ HNUTÍ NA TĚŠÍNSKU ..................................................................... 20

3

CÍL PRÁCE................................................................................................................ 23

4

METODIKA ............................................................................................................... 24

5

HISTORIE TJ SOKOL KARVINÁ......................................................................... 25 5.1

Počátky .................................................................................................................. 25

5.2

V letech 1921–1938 .............................................................................................. 27

5.3

V letech 1945–1948 .............................................................................................. 33

5.4

V letech 1991–2011 .............................................................................................. 37

6

SOUČASNOST TJ SOKOL KARVINÁ ................................................................. 48

7

PERSPEKTIVA ČINNOSTI TJ SOKOL KARVINÁ ........................................... 52

8

DISKUSE .................................................................................................................... 55

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 57 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.............................................................................. 59 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ .............................................................................. 63 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 65 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 66

ÚVOD „Sokolská věc, obracející se ke všem stavům a vrstvám, znamená prozatím tolik, co tělesné a zčásti i mravní vychování a zušlechťování celého československého národa, jeho vychovávání k síle, statečnosti, ušlechtilosti a zvýšené brannosti.“ (Tyrš, 1925) Počátky sokolského hnutí spadají do šedesátých let 19. století. Za první doklad sokolské aktivity je považováno vytvoření Tělocvičné jednoty pražské 16. února 1862. Od samého počátku plnil spolek úkoly pedagogické – vychovával budoucí učitele tělocviku. Přes tuto primární funkci však existovala i rovina národní. Tělocvičný spolek český fungoval jako protiváha k tělocvičným spolkům německým. Vznik sokolské tělovýchovné jednoty na Karvinsku souvisí se složitou národnostní situací v této oblasti na konci první světové války. Dominantní úlohu zde sehrály především napjaté česko-polské vztahy na začátku dvacátých let 20. století. S postupem času lze říci, že historie TJ Sokol Karvinná (Karviná) kopíruje kulturní a společenský vývoj regionu v průběhu celého dvacátého století. V úvodní části práce se zabývám vznikem a vývojem sokolské myšlenky a sokolské organizace v Čechách a na Moravě. Původně stručný nástin obecných sokolských dějin jsem rozšířila o motivy, které jsou dle mého názoru pro pochopení historických souvislostí nezbytné. V další části zmiňuji vznik a vývoj sokolské organizace ve Slezsku, resp. na Těšínsku. Poukazuji přitom na určité specifické podmínky, které jsou pro danou oblast typické. Jedná se především o složitou národnostní situaci, která vyplývá jak z historických událostí, tak z každodenního soužití tripolární (česko-německo-polské) společnosti. Jádrem mé práce je (s přihlédnutím k výše popisovaným obecným skutečnostem) pohled na vývoj sokolského hnutí v hranicích dnešní Karviné. Kromě již zmiňovaných specifik historických a společenských se pokusím nastínit rovněž specifika vyplývající z charakteru krajiny. Karviná je po celou dobu své existence pevně spjata s důlní činností. Ta má vliv 9

nejen na krajinu jako celek, ale rovněž na vzhled a mnohdy i samotnou existenci obcí a měst. Především v důsledku poddolování se tak měnila nejen tvář, ale i poloha a rozloha Karviné. Všechny tyto elementy pak měly zásadní vliv i na vývoj sokolských jednot v oblasti. Omezujícím faktorem pro mou práci je naprostý nedostatek pramenů a literatury k činnosti sokolských jednot na území dnešního statutárního města Karviné, a to od jejich vzniku, až po sjednocení v roce 1991. Základním pramenem jsou dvě dochované kroniky – TJ Sokola Karvinná a TJ Sokola Karviná. První z nich je uložena ve Státním okresním archivu v Karviné a druhá je v péči kronikáře TJ Sokol Karviná – Mgr. Emila Hamruse. Devizou obou kronik je systematičnost zápisů a především jejich faktická přesnost. Oba prameny jsou vynikajícím (a téměř jediným) zdrojem informací o sokolské činnosti v regionu, tvoří proto základní osu mé práce. Jaké tedy byly dramatické historické okolnosti vzniku tělocvičné jednoty? V jakých konkrétních ohledech se projevuje paralela historického vývoje regionu a TJ? Jak vypadá současnost TJ Sokol Karviná a jak moc se její aktuální primární funkce od původních zakladatelských liší? Jaký je nástin možného budoucího vývoje? Odpovědi na tyto otázky se pokusím nalézt pomocí archivních pramenů, sekundární literatury i osobních výpovědí současných i minulých představitelů TJ Sokol Karviná.

10

1 HISTORIE SOKOLSKÉHO HNUTÍ

1.1 Od počátků do roku 1889 Jak bylo řečeno výše (viz s. 9), počátky sokolského hnutí spadají do šedesátých let 19. století. Za první doklad sokolské aktivity je považováno vytvoření Tělocvičné jednoty pražské 16. února 1862. Návrh stanov k jejímu zřízení podal v prosinci 1861 Julius Grégr – novinář, spoluzakladatel Národní strany svobodomyslné a její zástupce na říšském sněmu. Zakladatelem Tělocvičné jednoty pražské a jejím náčelníkem se stal tehdy třicetiletý doktor filozofie Miroslav Tyrš, který pro účely spolku sepsal Základy tělocviku, vytvořil české tělocvičné názvosloví a především stanovil sokolské zásady. Mezi ty patří mj. vzájemný bratrský a sesterský vztah všech členů, kázeň, síla, činnost a vytrvalost, věčná „nespokojenost“ spojená s pohybem kupředu, láska ke svobodě a vlasti. Příslušnost k jednotě byla pro Tyrše pevně spjata s ryzím češstvím: „Bylo již řečeno, že naše snaha po rozvoji se nemůže pokládat za dovršenou, pokud se každý Čech nestal též sokolem.“ (Tyrš, 1925) Spolu s Tyršem se na vzniku Tělocvičné jednoty pražské podílela řada významných osobností např. Jan Neruda, Karolina Světlá, Josef Mánes (autor prvního sokolského praporu), Jan Evangelista Purkyně aj. Prvním starostou Sokola pražského (jak se jednota roku 1864 přejmenovala – název „Sokol“ vymyslel pedagog a publicista, spoluzakladatel pražské jednoty, Emanuel Tonner) se stal Jindřich Fügner, obchodník, spoluzakladatel a donátor spolku, který mj. jako první navrhl oslovování „bratře“, „sestro“, a z jehož finančního daru se v roce 1863 v ulici Hradební (dnešní Sokolská) postavila podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna první sokolovna. Na Moravě byl v polovině 19. století tělocvik pěstován jen na stavovské akademii moravské, která byla přeložena roku 1847 do Brna. První tělocvičná jednota byla v Brně založena pod názvem Moravský tělocvičný spolek na počátku roku 1862. Stanovy spolku 11

vznikly již 21. ledna téhož roku, brněnské místodržitelství je však pod tlakem německého obyvatelstva několikrát zamítlo. I přesto však jednota začala fakticky fungovat. Oficiálního schválení se stanovám Moravského tělocvičného spolku dostalo 2. 12. 1862. Toto datum je dnes považováno za den vzniku sokolské organizace na Moravě (přesto, že název „Sokol“ vznikl později – viz výše s. 11). Za ústřední postavu organizace je považován MUDr. Jan Helcelet – lékař, profesor a budoucí první starosta brněnského Sokola. Dalšími osobnostmi byli např. historik a zemský archivář Vincenc Brandl, stavitel Florián Zedník, středoškolský pedagog a bohemista Vojtěch Kotsmích aj. V roce 1865 bylo na území Čech, Moravy a Slezska 20 tělovýchovných jednot. 18. června 1882, u příležitosti 20. výročí vzniku Tělocvičné jednoty pražské, byl zorganizován krojovaný pochod spojený s veřejným cvičením. Dnes je tato událost považována za první sokolský slet. V Praze na Střeleckém ostrově se jej zúčastnilo 76 tělocvičných jednot včetně zahraničních hostů zejména z Francie a Chorvatska. Celkem cvičilo 720 mužů. Sokolské jednoty se začaly rozvíjet i v zahraničí – např. v USA, kde se vznik Sokola datuje do roku 1865. Jednotu tehdy založili v St. Louis ve státě Missouri tři muži – Karel Procházka, Jaroslav Vostrovský a E. B. Erben. (American Sokol, 2010). Mezi členy vzniklé jednoty bylo značné množství českých imigrantů, nazývaní byli též jako „The Czech American Sokols“. (Riess, 2013) Netrvalo dlouho a vznikl zde také první slovenský Sokol „The Slovak American Sokol“, který sdružoval převážně slovenské imigranty. (Riess, 2013) Postupně pak sokolské jednoty vznikaly např. v Polsku, Slovinsku, Švýcarsku nebo dokonce i v Austrálii, kde si sokolové dodnes vydávají i vlastní, česky psaný časopis Kvart. V řadě zemí tak sokolská tradice přetrvává dodnes i díky řadě lidí rekrutovaných z jednot českých.

12

1.2 V letech 1889–1919 Zásadním mezníkem ve vývoji sokolského hnutí na našem území byl vznik České obce sokolské. Roku 1888 byly úřady schváleny stanovy obce a 28. března 1889 byla do Prahy svolána ustavující valná hromada. Česká obec sokolská začala fakticky existovat. Prvním starostou nově zřízené organizace, která měla za cíl sdružovat všechny sokolské župy v Čechách, byl zvolen starosta města Prahy, Jan Podlipný. Obdobný proces probíhal i na Moravě, kde v rámci systematičtějšího organizačního sjednocení moravských sokolských jednot spěly události ke vzniku Moravskoslezské obce sokolské – 6. listopadu roku 1892. V roce 1904 dochází ke spojení České obce sokolské a Moravské obce sokolské ve sjednocenou Českou obec sokolskou (dále ČOS). Do jejího čela se znovu postavil bývalý starosta Prahy, advokát Jan Podlipný. Do začátku 1. světové války uspořádala sjednocená ČOS dva všesokolské slety. Vypuknutí 1. světové války ještě více zkomplikovalo národnostní otázku uvnitř habsburské monarchie. Pro Sokol, pro nějž byl národnostní princip zásadní, se zdála být situace ve válečné Evropě osudnou. Slované v uniformách Trojspolku hromadně přecházeli na stranu Dohody, což ještě zvýšilo tlak rakouských úřadů na neněmecké obyvatelstvo a spolky v rámci monarchie. Pro Sokol vše kulminovalo v listopadu roku 1915, kdy bylo úředně rozpuštěno vedení ČOS, čímž Sokol přestal oficiálně existovat. Neoficiálně se sokolská činnost a aktivita mezi členy udržovala i nadále. Značná část sokolů se sdružila v rámci Československých legií. Právě sokolská kázeň a princip dobrovolnosti udržoval v legiích vysokou morálku, podobně jako činnost a fyzická zdatnost udržovala jejich vysokou bojeschopnost. Známky sokolství byly patrny i v běžných denních rituálech – legie převzaly sokolský pozdrav „Nazdar!“, a rovněž oslovování „bratře“, „sestro“ mělo základ v tradici jednoty. Právě na počest sokolského pozdravu vznikla ve Francii – v rámci praporu „C“ Marocké divize – celá česká rota nesoucí název „Nazdar“. Jednotka bojovala pod rudým praporem se stříbrným českým lvem se zlatou korunkou. Vytvořili ji r. 1914 členové pařížského Sokola spolu se členy dělnického spolku Rovnost. 13

O prolínání Sokola a legií hovoří v pamětech i Edvard Beneš: „Sokolové – legionáři, to se navzájem prolínalo a sokolský duch se projevoval velmi jasně. Legionáři, současně Sokolové, se projevovali jako výraz národního ducha. To, že většina našich lidí byli Sokolové, to z nich dělalo legionáře, a že se legionáři přihlásili jako Sokolové, to vytvářelo charakter legionářů v duchu národním.“ (Krejčí, 2002) Právě díky sokolskému výcviku byly, podle Beneše, legie okamžitě schopny akce. Sokol se svým výcvikem a disciplínou pro něj představoval pokračovatele národní demokratické tradice. Beneš tak považoval Sokol za organizaci, která má zásadním způsobem dopomoci k rozbití rakouské monarchie. Po přijetí Tříkrálové deklarace 6. ledna 1918, kdy bylo zřejmé, že v politické reprezentaci převládla idea samostatného československého státu, se „podzemní“ sokolské hnutí ještě více aktivizovalo. Po ustavení prozatímní československé vlády, prohlášení československé nezávislosti a následném vyhlášení samostatné Československé republiky se Sokol ozval. Organizací branné moci byl Národním výborem pověřen a generálním inspektorem československé armády zvolen Dr. Josef Scheiner – právník, politik a člen Mafie. Volba to nebyla náhodná, neboť Scheiner byl od roku 1906 starostou ČOS (až do jejího zrušení v r. 1915). I tato událost jasně deklamovala charakter nové československé armády, jejíž jádro měly tvořit československé legie. Domácí oddíly byly postupně doplňovány navrátilci z fronty. Po dobu tvoření a stabilizace nové armády přebíraly dobrovolnické útvary, jejichž členové byli rekrutováni z řad tělovýchovných spolků, funkce strážních a bezpečnostních oddílů.

1.3 V letech 1919–1941 Obnova sokolské organizace byla demonstrována VII. všesokolským sletem, jehož se v roce 1920 na Letné zúčastnilo 27000 mužů, 23472 žen, 9950 dorostenců, 10112 dorostenek, 6250 žáků a 4920 žákyň, a jemuž přihlíželo kolem 500 000 diváků včetně nového prezidenta Masaryka. Součástí sletu bylo vytvoření sletové scény s názvem „Stavba sochy Svobody.“ 14

Edvard Beneš vnímal všesokolský slet z r. 1920 jako událost s důležitým významem pro stát: „ Jakmile to vše minulo, dal jsem s plnou vervou zahraniční úřad do služeb sletu. A ukázalo se, v tom jsme byli Masaryk i já zajedno, že to bylo pro stát velkým úspěchem. Právě ten slet r. 1920 /.../ se ukázal prvním poválečným osvědčením hlubokého výrazu silného národního ducha. Po této stránce byl slet velikým úspěchem a pro stát velikým ziskem.“ (Krejčí, 2002) Masaryk jako prezident i Beneš jako ministr zahraničí, využili zahraniční návštěvy sletu pro politickou propagaci nové republiky. S tou nastává pro Sokol zlatý věk. Podobně jako Josef Scheiner a Jindřich Vaníček, i jiní zasloužilí členové Sokola zaujali v nově zřízeném státu významné funkce. Např. dr. Josef Klenka – sokolský činovník a hlavní redaktor Časopisu pro tělesnou výchovu – se stal zemským školním inspektorem tělesné výchovy; MUDr. Karel Weigner – člen předsednictva Československé obce sokolské – byl ředitelem Anatomického ústavu Univerzity Karlovy a v letech 1936/37 rektorem téže univerzity. Jako hlavní autor a iniciátor stál rovněž za podáním: „Návrhu ČOS na úpravu tělesné výchovy v republice Československé“, který obsahoval řadu progresivních požadavků, např. založení vysoké školy tělovýchovné, budování tělovýchovných zařízení ze státních prostředků apod. V roce 1920 se ČOS zúčastnila VI. letních olympijských her v belgických Antverpách, kde obsadila celkově 4. místo za Italy, Belgičany a Francouzi. Celkově se do těchto her zapojilo více než 2600 sportovců (včetně zhruba 60 žen) z 29 zúčastněných zemí. (Encyclopædia Britannica) Rok 1926 byl pro Sokoly významný především faktem, že byl dostavěn a zprovozněn dřevěný Masarykův sletový stadion v Praze na Strahově. Tato stavba podle návrhu architekta Aloise Dryáka byla ve své době největším stadionem na světě a autor byl za ni po zásluze oceněn diplomem na světové olympiádě v Los Angeles (1932). Na novém stadionu se do počátku války (resp. do Mnichovské dohody v roce 1938) pořádaly 3 všesokolské slety cvičenců všech věkových kategorií (VIII. slet – poprvé na Strahově, r. 1926 – cca 95 tisíc cvičenců, sletová scéna – „Kde domov můj“; IX. slet – r. 1932, cca 117 tisíc cvičenců, sletová scéna – „Tyršův sen“; X. slet – r. 1938, 15

cca 175 tisíc cvičenců, sletová scéna – „Budovat a chránit“). Na množství účastníků jednotlivých sletů lze pozorovat, jak v meziválečné době prudce roste počet řadových členů a s ním i počet sokolských jednot. Charakteristickým rysem meziválečné doby je rozsáhlá výstavba sokoloven, cvičišť, koupališť i jiných (např. kulturních) objektů. Výstavba probíhala svépomocí členů i v odlehlých částech republiky, často za nezbytné pomoci sponzorských darů. Mnohé z těchto nemovitostí byly po roce 1948 sokolským jednotám odebrány a využity k jiným účelům. Po roce 1989 se pak staly hlavním předmětem restitučních nároků jednotlivých jednot. Nejinak tomu bylo i v případě TJ Sokol Karviná. Rok 1938 byl pro Sokol rokem jubilejního X. všesokolského sletu, jehož hlavní myšlenku vyjadřovalo heslo „Za svobodu a demokracii“. Na sletové škole v lednu 1938 vyslovila Československá obec sokolská prezidentu Benešovi úctu a věrnost. Téhož roku přijala sokolská župa na Podkarpatské Rusi jméno – Sokolská župa Podkarpatoruská dr. Edvarda Beneše. X. všesokolský slet svou atmosférou, tématem sletové scény i počtem účastníků fungoval jako demonstrace demokratických principů a zároveň připravenosti na možnou agresi. Dny sletu začaly středoškolskými hrami. Symbolický význam měl hold prezidentu republiky, při kterém spolu se studenty pochodovala na Hrad i rota československých legionářů, jejichž mluvčí odevzdával před začátkem cvičení studentům prapor se slovy: „Odevzdávám jej v pevné víře, že budete dobrou stráží naší svobody.“ (Krejčí, 2002) Hlavní sletové dny se konaly 3.–6. července 1938. Prostná cvičilo 30 000 mužů a 52 000 žen. Kromě členů Československé obce sokolské se sletu zúčastnili také cvičenci z Ameriky, Bulharska, Jugoslávie, Polska, členové ruského a ukrajinského Sokola v zahraničí, dále Angličané, Belgičané, Estonci, Francouzi, Holanďané, Litevci, Lotyši, Rumuni a Švýcaři. Jelikož Rakousko bylo v té době již součástí Německa, byla v čele útvaru Sokolské župy Rakouské za doprovodu policejní stráže nesena vlajka německé třetí říše s hákovým křížem. Přes obavy z nepokojů však byla vlajka pražskými diváky přijata klidně. X. všesokolský slet měl silný ohlas v zahraničí: „Sokolský slet a hromadné vystoupení znovu posílily důvěru obyvatelstva ve vlastní sílu. Sokolské hnutí je ztělesněním národního 16

cítění a lásky k svobodě. Pod tlakem politických poměrů byl pražský slet manifestací národního nadšení a slovanské jednoty, jejichž význam daleko přesahuje hranice státu.“ Těmito slovy hodnotil slet ve svém článku list Daily Telegraph. (Waldauf, 2007) Po výsledku dohody v Mnichově organizovalo sokolstvo pomocnou sociální službu na nádražích a postaralo se o přechodné ubytování a registraci uprchlíků, kteří museli opustit odstoupené pohraniční území. Mimo to byly v sokolských jednotách zřízeny tzv. „Babiččiny komory“ pro pomoc uprchlíkům, v nichž se sesbíralo na 36 000 kg potravin a přes 65 000 jiných věcných darů. Sama Československá obec sokolská utrpěla Mnichovskou dohodou značné materiální ztráty. Německem byla zabrána sídla 455 jednot se 120 sokolovnami a 232 letními cvičišti; Maďarskem byla zabrána sídla 49 jednot s 9 sokolovnami a 13 cvičišti; Polskem byla zabrána sídla 44 jednot s 8 sokolovnami a 20 letními hřišti. (Waldauf, 2007) V průběhu 2. světové války byl Sokol rozpuštěn (8. 10. 1941), byl mu zabaven veškerý majetek a jako organizace byl znovu nucen přejít do ilegality. Během válečných let bylo mučeno a popraveno 3388 jeho členů.

1.4 V letech 1945–1990 Po osvobození Československa na konci druhé světové války byl Sokol oficiálně obnoven a byl mu navrácen majetek. Vysoký morální kredit organizace, její protifašistické zaměření a působení ve II. odboji (např. skupina JINDRA aj.), přilákalo do Sokola mnoho nových členů. Jednalo se o vůbec největší rozmach sokolské myšlenky v celé jeho historii. Popularita Sokola byla demonstrována na XI. sletu (prvním poválečném), konaném na Strahově v červnu 1948, jehož se zúčastnilo na 550 tisíc cvičících. V důsledku únorových událostí bylo možno chápat slet (podobně jako o deset let dříve) jako protest demokraticky smýšlejícího sokolského hnutí proti ideám a programu, který následně Československo ovlivnil na příštích 40 let. Funkci demonstrativní měl rovněž pohřeb prezidenta Beneše, jenž byl aktivním členem Sokola již od útlého dětství. Po vzoru svých pěti starších bratrů se Edvard Beneš stal v roce 1891 již ve svých šesti letech aktivním členem tělocvičného odboru kožlanské Besedy: „Celá rodina byla sokolská. Nás 17

bylo šest bratří, všichni byli Sokoly, a to velmi činnými Sokoly. Hned nejstarší Václav, učitel, jeden z průkopníků sokolských v Kožlanech. Jím se to začalo. On to vedl. Druhý bratr Jan byl v Americe; teď se vrátil. Odešel jako Sokol, v Milvaukee se dal do Sokola a byl tam z vedoucích v Sokole. Třetí bratr Bedřich převzal práci v Sokole od Václava, když se stal Václav učitelem. /.../ Vojta, druhý učitel, byl v Sokole v Kožlanech, a kde učil, tam byl činný v sokolské práci. Bratr Ladislav byl Sokol a já jsem byl Sokol. To bylo tradiční v naší rodině.“ (Krejčí, 2002) Fakticky však události z února 1948 znamenaly pro Sokol tragédii. Nově utvořené politické reprezentaci, řízené z Moskvy, zcela nevyhovoval demokratický duch sokolského hnutí. Komunistická strana si plně uvědomovala masovou oblibu Sokola i dalších tělovýchovných organizací, proto svou snahu zaměřila na úplné podřízení tělovýchovy politickému vlivu. V rámci prosazování jednotné tělovýchovy probíhaly perzekuce vrcholných představitelů Sokola a infiltrace komunistů do čelných pozic této organizace. V rámci státního dohledu nad tělovýchovou se tělocvik stal povinným předmětem ve školách všech typů. Paradoxně se tak KSČ podařilo to, o co se od vzniku Československa snažila sokolská organizace – o co nejmasovější rozšíření tělovýchovy mezi obyvatelstvo, především mládež. Na rozdíl od Sokola však Strana zohledňovala prioritně politické cíle a kontrolu nad obyvatelstvem. Tělovýchovu tak sdružoval a pod svým dohledem držel Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport. Z počátku se mohlo zdát, že vládnoucí garnitura Sokol jako nezávislou a svrchovanou organizaci uznává: „Dobrovolnou tělesnou výchovu a sport provádí Československá obec sokolská a její organisační složky (Sokol) jako jednotná lidová tělovýchovná a sportovní organisace.“ (§ 6, 187/1949 Sb. Zákon o státní péči o tělesnou výchovu a sport) Již 12. prosince 1952 byl však přijat zákon 71/1952 Sb. o „Organisaci tělesné výchovy a sportu“, který vymezil působnost Sokola výhradně na vesnice. Ve městech funkci Sokola přebraly jiné tělocvičné organizace, řízené centrálně státem. Zároveň bylo uzákoněno vyvlastňování majetku, což de facto znamenalo hromadný zábor sokolských nemovitostí a definitivní ochromení celé organizace: „(1) Jestliže toho vyžaduje naléhavý obecný zájem, lze pro účely tělesné výchovy a sportu vyvlastnit potřebné 18

nemovitosti a tělovýchovné a sportovní potřeby. (2) O řízení při vyvlastňování a o stanovení náhrady platí přiměřeně ustanovení o vyvlastňování k účelu obrany státu. Potvrzení o naléhavosti vyvlastnění nemovitostí vydává Státní výbor.“ (§ 14, 71/1952 Sb. Zákon o organisaci tělesné výchovy a sportu) Všesokolské slety nahradily spartakiády – historicky první byla zahájena 23. 6. 1955 vztyčením československé a sovětské státní vlajky. Oficiálním motivem byla oslava 10. výročí osvobození země Rudou armádou. Jednalo se však především o propagaci komunistických myšlenek a demonstraci „odhodlanosti lidu“. Spartakiády se pak do roku 1985 konaly v pětiletém intervalu. K uvolňování centralizované tělovýchovy docházelo od konce 50. let a především v letech šedesátých. Po srpnových událostech v roce 1968 se v rámci normalizace situace opět vrátila takřka ke stavu po roce 1952. Přesto věnovala KSČ tělovýchově velkou pozornost, především kvůli přetrvávající masové oblibě mezi lidmi. I to byl důvod, proč po roce 1989 nebyla tělovýchova v Československu poznamenána tak jako jiné sféry společenského života. Pokud byl tedy Sokol od roku 1948, resp. od r. 1952 v „podzemí“ (komunisté Sokol nikdy výslovně nezakázali, pouze jej podrobili „obrodě“), po převratu v roce 1989 se organizace okamžitě ohlásila. Čtvrté obnovení Sokola bylo dovršeno 7. ledna 1990 prvním porevolučním sjezdem, kterého se zúčastnilo kolem 3000 lidí.

19

2 SOKOLSKÉ HNUTÍ NA TĚŠÍNSKU Vznik a vývoj sokolského hnutí ve Slezsku byl úzce spjat se situací české menšiny na tomto území. Před 1. světovou válkou byl na české obyvatelstvo vyvíjen tlak jak národnostní, tak ekonomický, od rakouských úřadů i národnostně diferentního obyvatelstva. Slezsko můžeme dle zeměpisné polohy rozdělit na 2 kraje – Těšínsko a Opavsko. V opavském kraji byla roku 1884 založena vůbec první sokolská jednota ve Slezsku – jednota v Opavě. Do konce 90. let vznikly v této oblasti ještě větší jednoty v Místku a jednota Paskov. Do 90. let 19. století se datují první zmínky o utváření sokolských jednot v oblasti Těšínska. Chronologicky první bylo založení TJ Sokol Orlová (ustavující schůze – 8. září 1895, oficiální přijetí do župního svazu, resp. Palackého župy ve Frenštátě pod Radhoštěm – 24. září 1895). V témže roce vznikají sokolské jednoty ve Vítkovicích a Frýdku. V roce 1898 je založena jednota ve Frýdlantu nad Ostravicí, roku 1904 v Radvanicích a Lazech, 1905 v Rychvaldu, 1909 v Porubě, 1911 v Doubravě a Záblatí, 1912 v Šenově. Ve snaze o sjednocení jednot z obou slezských krajů v jeden celek byla po dvouletém vyjednávání s rakouskými úřady 2. října 1897 založena Východní moravskoslezská župa sokolská, za účasti 8 zástupců z jednot Vítkovice, Moravská Ostrava, Opava, Frýdek a Místek. Celkově bylo v tuto dobu členem 9 jednot – jednota Paskov a nejstarší místní jednota v Orlové se zakládající valné hromady nezúčastnily. Do svazku Moravskoslezské obce sokolské byla Východní moravskoslezská župa sokolská přijata k 1. lednu 1898. I přes nepřízeň rakouských úřadů, jednot i členů rapidně přibývalo. V roce 1900 měla župa 876 členů a v roce 1904 to bylo již 2096 mužů a žen. (Stolařík, 1997) V témže roce byla rozpuštěna Moravskoslezská obec sokolská a župa se stala přímou součástí ČOS. První župní sokolský slet byl naplánován na září 1902 do Moravské Ostravy. Zúčastnilo se jej 2243 krojovaných sokolů z celé ČOS, za přihlížení 40 tisíc diváků a v doprovodu 200 dohlížejících četníků. V roce 1914, před vypuknutím 1. světové války, měla Moravskoslezská župa sokolská (původní „Východní“ bylo vypuštěno v roce 1903) 4147 členů, po skončení války, v roce 1919, již přes 8 tisíc. 20

Po událostech v září 1938 ztratila Moravskoslezská župa sokolská v důsledku územních změn ve prospěch Německa 81 jednot a 15 tisíc členů. Po vypuknutí války a zrušení ČOS byla řada členů Moravskoslezské župy pronásledována a odvedena do koncentračních táborů. V nich zahynulo 337 členů župy včetně jejího starosty Vojtěcha Vorálka. V roce 1948, jako odpověď na infiltraci stranických legátů do vedení ČOS, vypracovalo představenstvo Moravskoslezské župy sokolské, v čele se starostou Antonínem Závišem, rezoluci „Odpor proti záměrnému protisokolskému tažení“, ve které kritizovalo vedení ČOS za laxnost a podléhání politickým vlivům. Rezoluce byla zaslána jak do vlastních řad, tj. vedení ČOS a všem jednotám župy, tak k ministru spravedlnosti Alexeji Čepičkovi. Reakcí byl následný soudní proces s představiteli Moravskoslezské župy – Antonínem Závišem, Jindřichem Liškou, Bohumilem Pekárkem, Marií Dvorníčkovou a Ladislavem Šálkou, kteří byli dle zákona na ochranu republiky obviněni z ohrožení míru a hanobení republiky. Přestože zasedající soudci dr. Rudolf Holzmann, dr. Augustin Prostějovský a dr. Jaroslav Sobota byli ministerskými zmocněnci přesně instruováni k vynesení vysokých trestů, udělili obžalovaným pouze tresty podmíněné. V důsledku tohoto rozhodnutí byli soudci předvoláni před kárné řízení a následně zbaveni svých funkcí.: „V Ostravě nám soud osvobodil i sokolské funkcionáře, kteří veřejně hlásají, že dnes je to horší než za okupace. Ostravský prokurátor, komunista, nám poslal dopis, že ústupkem pomůžeme věci. /.../ Nový zákon na ochranu republiky by nám nebyl vůbec nic platen, kdybychom měli takové soudce jako v Ostravě. Ministerstvo spravedlnosti je všechny suspendovalo. Očista Sokola pokračuje, ale je to jen flikování.“ (Stolařík, 1997) Proti rozhodujícím soudcům a obžalovanému vedení Moravskoslezské župy takto tvrdě vystoupil ve svém projevu Rudolf Slánský. Po převratu v roce 1989 se Sokol v regionu opět probral k plné síle. 3. února 1990 se v Ostravě sešlo 150 bývalých členů, aby zvolili přípravný výbor, který se později, 21. června 1990, změnil na oblastní výbor ČOS – Ostrava.

21

Následně se vytvořily okresní výbory v Karviné, Novém Jičíně, Opavě, Frýdku-Místku a Vsetíně. První „obnovenou“ jednotou v našem kraji byla jednota Sokol Moravská Ostrava (8. 5. 1990). 23. února 1991 došlo v aule Pedagogické fakulty v Ostravě k ustavující schůzi obnovené Moravskoslezské župy sokolské. Přítomni byli zástupci 15 regionálních jednot – Bílovec-Bítov, Bílovec-Lubojaty, Háj ve Slezsku, Hlubočec, Kyjovice, Mariánské Hory, Moravská Ostrava, Nová Bělá, Opava, Ostrava-Poruba, Poruba-Ves, Proskovice, Smolkov, Štáblovice a Trnávka. Prvním starostou župy se stal MUDr. Věroslav Dušek. Značnou část práce vedení župy představovala jednání o navrácení zestátněného majetku. Přes zdlouhavé a právnicky náročné soudní spory se v mnoha případech nepodařilo navrátit majetek do rukou jednotlivých jednot dodnes. „Boj“ mezi původním vlastníkem – jednotami TJ Sokol – a současnými vlastníky (z valné části stát, resp. města) trvá od vydání zákona č. 173/1990, kterým se ruší zákon č. 68/1956 Sb. „O organizaci tělesné výchovy“ a kterým se upravují některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací. V tomto zákoně mj. stojí: „Majetková práva dobrovolných tělovýchovných organizací, která jim byla odňata zákony č. 187/1949 Sb., č. 71/1952 Sb. a č. 68/1956 Sb., se navracejí dle stavu ke dni 31. března 1948 Československé obci sokolské a ostatním znovu vzniklým dobrovolným tělovýchovným organizacím, které uplatní své nároky u právního nástupce organizace uvedené v § 2 zákona č. 68/1956 Sb. do 30. června 1991.“ (173/1990 Sb. Zákon, kterým se zrušuje zákon č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy, a kterým se upravují některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací) Navrácení majetku je mnohdy komplikováno argumentací odpůrců, často z řad bývalého Československého svazu tělesné výchovy (ustaven 3.–4. 3. 1957). Nezřídka tak dochází k situacím, kdy v areálu jednoho cvičiště disponuje majetkem spolu se Sokolem i jiný vlastník.

22

3 CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je vytvoření informačního materiálu, ve kterém se pokusím nastínit historii a vývoj TJ Sokol Karviná od jejích počátků po současnost a jehož úkolem bude přiblížení dané problematiky široké veřejnosti. Výsledný text bude formou resumé a externího odkazu umístěn na oficiálních internetových stránkách TJ Sokol Karviná – www.hazenakarvina.cz. Titul práce záměrně není zcela přesný, neboť TJ Sokol Karviná byla pod svým názvem založena až v roce 1991. Před ní však na území historické Karviné (resp. Karvinné) a přilehlých obcí fungovaly sokolské organizace, z jejichž činnosti a odkazu stávající jednota vzešla a dodnes čerpá. Práci na úkolech své bakalářské práce jsem rozdělila do čtyř fází:

1.

Shromáždění, analýza a komplexní výzkum materiálů

2.

Analýza a částečný přepis kronik TJ Sokol Karvinná a TJ Sokol Karviná

3.

Řízený rozhovor se stávajícím starostou TJ Sokol Karviná

4.

Umístění výsledného textu na web Oddílu házené TJ Sokol Karviná

23

4 METODIKA Primární metodou, kterou jsem pro svou práci zvolila, je metoda historického výzkumu a zpracování unikátních materiálů ze SOkA Karviná a z archivu TJ Sokol Karviná. V praktické části jsem využila metodu řízeného rozhovoru se současným starostou tělovýchovné jednoty. Při publikaci textu jsem spolupracovala s administrátorem webových stránek. Ze dvou možných limitů pro omezení mého bádání – tj. časového a teritoriálního – jsem vybrala druhou možnost. Nezaměřuji se na oblast celého Těšínska v omezeném časovém intervalu, ale naopak na celý historický proces omezený územím dnešní Karviné (resp. historické Karvinné). Důvodem mého rozhodnutí je snaha o komplexní charakter textu i fakt, že o činnosti karvinského Sokola nebyla dosud napsána žádná souhrnná publikace. V teoretické části jsem se zaměřila na sběr a třídění informací k problematice sokolského hnutí, k čemuž mi dopomohl výše zmíněný inventář Státního okresního archivu v Karviné a další dostupné zdroje – viz Seznam použité literatury. V praktické části provedu analýzu sesbíraného materiálu, s ohledem na výše uvedené teritoriální omezení, a opětovnou syntézu na chronologickém principu. K této části využiji ručně psanou Kroniku TJ Sokol Karvinná, ručně psanou Kroniku TJ Sokol Karviná a také s využitím narativní metody doplňující informace od bývalého i současného starosty tělocvičné jednoty. Pomyslným vrcholem této části bude řízený rozhovor (explorativní metoda) se současným starostou Mgr. Romanem Hamrusem. Práci zakončím závěrečným zhodnocením poznatků a nastíněním dalšího možného vývoje tělovýchovné jednoty. Po provedení finální korektury vytvořím stručné resumé, které bude následně administrátorem

webových

stránek

házenkářského

odboru

TJ

Sokol

Karviná

(www.hazenakarvina.cz) na tyto umístěno. Současně bude na témž místě dostupný odkaz na plné znění mé bakalářské práce tak, aby výsledný text mohl sloužit jako informační materiál široké sportovní veřejnosti.

24

5 HISTORIE TJ SOKOL KARVINÁ

5.1 Počátky Jak již bylo řečeno výše, národnostní situace na Těšínsku měla svá specifika. Na konci století byla společnost v prostoru dnešní Karviné a okolí tripolární, tj. česko-německopolská. Blízkost hranic a národnostní prolínání způsobilo, že český element v oblasti byl sice zastoupen, leč jen jako jedna ze skupin, nikoli jako svébytný celek. Na začátku století se v desetitisícové Karvinné (původní název dnešní Karviné) hlásilo k české národnosti pouhých 850 obyvatel. V roce 1904 byl hrstkou Čechů pod vedením Josefa Chudomela utvořen ryze český „Čtenářský vzdělávací spolek“. Na tomto „podhoubí“ pak byla v roce 1908 otevřena jednotřídní česká škola pod správou Antonína Krůty. S pomocí nově vzniklé Matice osvěty lidové (1911, v jejím čele Josef Chudomel a Antonín Krůta) se do vypuknutí 1. světové války rozšířila česká škola z jedné na pět tříd, s pobočkou čítající přes 360 žáků. V roce 1913 uspořádala Moravskoslezská župa sokolská v Karvinné veřejné cvičení s prioritním cílem založit ve městě jednotu. Záměr však nebyl úspěšně realizován. Další snahy zastavilo o rok později vypuknutí 1. světové války, během níž byla česká škola nahrazena školou německou i přesto, že pro ni nebyl dostatek dětí. Po vyhlášení nové republiky v roce 1918 doufala česká menšina ve zlepšení své situace. Omezení ze strany německé však nahradila omezení ze strany polské. Polské milice obsadily budovu české školy a dále pokračovaly v pronásledování českých úředníků, započatém za války Němci. 24. ledna 1919 v ranních hodinách dorazilo do Karvinné československé vojsko, které v brzké době obsadilo 2/3 celého Těšínska. Polské milice byly nuceny dočasně ustoupit. Situace se však opět změnila poté, co na příkaz Dohody bylo vojsko nuceno znovu se z Těšínska stáhnout za dojednanou demarkační linii. Část posádky československé armády 25

však zůstala v Karvinné jako protekce proti násilnostem na českém obyvatelstvu. Polské milice však postupně znovu získávaly kontrolu nad ztraceným územím. Relativně příznivé poválečné podmínky nově vzniklého státu podpořily snahy karvinských Čechů o založení Sokola. Ten vznikl po dohodě se sokolskou jednotou v Orlové (TJ Sokol Orlová). V Karvinné tím vzniká sokolská organizace, nikoli však jako samostatná jednota, ale jako odbočka jednoty orlovské. Oficiálně se tak stalo na valné hromadě konané 9. listopadu 1919 v 10 hodin dopoledne v malém sále Panského hotelu v Karvinné. Valné hromady se zúčastnilo 45 mužů a 11 žen, kteří se jednomyslně vyslovili pro vytvoření Sokola. Po následné volbě do nově vzniklého výboru se stal historicky prvním starostou karvinnské pobočky řídící učitel české školy Antonín Krůta a místostarostou důlní Čeněk Vančura. Ochranitelskou organizací pro nově vzniklou pobočku se stala sokolská jednota z Uherského Hradiště. V této situaci začalo stahování čsl. posádky a její nahrazování vojáky Dohody. 2. února 1920 opustili českoslovenští vojáci definitivně Karvinnou a jejich místo zaujalo dle ujednání vojsko francouzské. Na nastalou situaci reagovalo polské obyvatelstvo a milice, probíhaly spontánní lidové nepokoje. Nově vzniklá sokolská pobočka odpověděla vytvořením občanských hlídek, které měly za úkol chránit české obyvatelstvo i majetek před případnými útoky. Po měsíci relativního klidu propukly nepokoje znovu a s vyšší intenzitou. Docházelo k národnostním třenicím, násilnostem na lidech i majetku, stávkám polských dělníků proti setrvávání českého četnictva apod. První sokolská kronika Sokola Karvinná uvádí v zápisech z této doby konkrétní případy napadení členů jednoty. Přes všechny komplikace bylo již fungování Sokola v běhu. Na počátku roku 1920 měla karvinnská pobočka ve svých řadách 54 mužů a 14 žen. Na konci téhož roku to bylo již 78 mužů a 25 žen. Úspěchy zaznamenala i první vystoupení na veřejnosti. V témže roce uspořádala pobočka 3 veřejné besídky (první – 19. května 1920), první veřejné cvičení a celkem 16 krojovaných vystoupení v Karvinné i blízkém okolí.

26

Slavnostního průvodu, spojeného s prvním veřejným cvičením, které se uskutečnilo 5. září 1920, se za spoluúčasti členů mateřské jednoty orlovské a ochranitelské jednoty uherskohradišťské

zúčastnilo

64

karvinnských

sokolů

v krojích.

Téhož

roku

(24.–30. července) se v Praze konal VII. všesokolský slet. Za Karvinnou se jej účastnilo 38 mužů, 10 žen a 10 dorostenců, přičemž aktivně se do cvičení zapojilo 18 mužů a 10 dorostenců. Početnější výprava karvinnských sokolů byla v této době nereálná, z důvodu potřebnosti sokolských hlídek v národnostními spory zmítané Karvinné. V roce 1920 bylo na Moravskoslezskou župu sokolskou zažádáno o osamostatnění karvinnské pobočky.

5.2 V letech 1921–1938 Vznik samostatné jednoty Sokol Karvinná souvisí se vznikem nové sokolské župy Těšínské 1. ledna 1921. Z ní přichází na podanou žádost kladná odpověď a 13. března téhož roku zasedá ustavující valná hromada, na které bylo zvoleno „staronové“ vedení, v čele se starostou Antonínem Krůtou a místostarostou Čeňkem Vančurou (výbor karvinnské jednoty byl volen vždy na začátku roku valnou hromadou). Od této události se datuje historie samostatné jednoty Sokol v Karviné (resp. Karvinné). Ta měla v době svého vzniku 103 členů (78 mužů, 25 žen) a zařadila se k III. okrsku nově vzniklé Těšínské župy sokolské. Součástí jednoty byla spolková knihovna s inventářem 140 svazků a divadelní kroužek, jehož členové hráli ve prospěch Matice osvětové lidové. Významnou úlohu měl rovněž vzdělávací odbor Sokola. V roce 1922 upravilo vedení jednoty své stanovy podle vzoru stanov celorepublikové organizace ČOS. V témže roce byla pro všechny členy zavedena všeobecná cvičební povinnost. V roce 1923 byl za Antonína Krůtu, který se na sklonku roku 1922 vzdal funkce starosty, zvolen do vedení jednoty František Podolka. 29. června 1923 byla jako pobočka Sokola Karvinná zřízena jednota ve Starém Městě u Fryštátu (dnešní součást Karviné). Ochranitelskou organizací pro nově vzniklou jednotu byl ustaven Sokol Luhačovice. V témže roce byla uzavřena smlouva s dr. Janem Larischem-Mönichem o zakoupení pozemku k vybudování nového sokolského cvičiště 27

(rozloha 1ha 20arů, cena 47 308 Kčs). Ke koupi došlo o rok později, vlastnické právo bylo vloženo na TJ Sokol Karvinná. Ke konci roku 1923 čítala jednota Karvinná 172 členů (136 mužů, 36 žen) a odbočka Staré Město 37 členů (36 mužů a 1 žena). Hlavní událostí roku byl zájezd župy Komenského do Karvinné. Kromě ochranitelské jednoty z Uherského Hradiště se zúčastnily rovněž jednoty z Napajedel, Kyjova, Luhačovic, Malenovic a Bzence. Zájezd opačným směrem byl realizován o rok později. Během něj obdrželi představitelé TJ Sokol Karvinná od Sokola Uherské Hradiště slavnostní prapor (od této doby existovala čestná funkce „praporečníka“). V roce 1925 se do čela jednoty znovu postavil Antonín Krůta. Svépomocí začal být sestavován a tištěn měsíční sokolský „Zpravodaj“. Na jaře téhož roku si podala odbočka ve Starém Městě požadavek o osamostatnění. Protože však její žádost nebyla „uspokojivá“, správní výbor ji odložil a na konci roku pak zamítnul se zdůvodněním: „poněvadž s činností pobočky nebyli jsme spokojeni. Revizí členstva zmenšil se počet členů asi o čtvrtinu, poněvadž mnozí členové nekonali vůbec platebních ani jiných povinností vůči jednotě.“ (Kronika Sokola Karvinná) Staré Město tímto rozhodnutím i nadále zůstalo pobočkou TJ Sokol Karvinná až do roku 1927, kdy došlo 1. ledna k jejímu plnému osamostatnění. Hlavními událostmi roku 1926 se stal župní slet a VIII. všesokolský slet. Župní slet se 6. června historicky poprvé uskutečnil právě v Karvinné. Aktivně v něm cvičilo 474 mužů (+ 55 starších), 265 žen, 364 dorostenců a 320 dorostenek. VIII. všesokolského sletu – prvního na Strahově – se za karvinnskou jednotu aktivně zúčastnilo 29 cvičících mužů, 15 žen, 15 dorostenců a 12 dorostenek. 19. června 1927 došlo k vůbec prvnímu veřejnému cvičení TJ Sokol Karvinná od jejího osamostatnění. Cvičení proběhlo na vlastním cvičišti za účasti 58 mužů, 28 žen, 22 dorostenců, 51 dorostenek, 47 žáků a 46 žákyň.

28

V září 1928 byla vlastním nákladem jednoty započata stavba nového kina. Budova s kapacitou 600 míst byla dokončena již na konci téhož roku. Pojmenována byla „Central“, podle umístění v centru města. Od roku 1929 se po Antonínu Krůtovi stává starostou TJ Sokol Karvinná Oskar Kučera, vrchní rezident Báňské a hutní společnosti. Od 2. února byl zahájen provoz kina Central, což byla významná událost nejen pro sokolskou jednotu, ale pro kulturní život v Karvinné obecně. Ročně se zde odehrálo kolem 300 filmových představení pro děti i dospělé. Součástí budovy bylo jeviště určené pro besídky, koncerty, přednášky či sokolské akademie, několikrát ročně v jeho prostorách účinkovaly divadelní spolky. Finanční náročnost stavby si vyžádala silné zadlužení jednoty, ale existence kina, jakožto multifunkčního zařízení, bylo pro další rozvoj karvinnského Sokola zásadní událostí, mj. pro finanční přínos, který mělo kino do budoucna mít. 25. května 1930 pořádala karvinnská jednota veřejné cvičení za spoluúčasti jednot z blízkého okolí (Horní a Dolní Suchá, Český Těšín, Třinec, Radvanice, Mistřovice a Doubrava). Téměř 1300 návštěvníků sledovalo krojovaný průvod 83 mužů, 23 žen, 13 dorostenců, 50 dorostenek, 57 žáků a 76 žákyň. 6. července 1930 navštívil nakrátko Karvinnou, v rámci své cesty po Těšínsku, prezident Tomáš G. Masaryk. Sokolská jednota jej přivítala vytvořením slavnostního špalíru a slavobrány. 31. května bylo pořádáno další veřejné cvičení, tentokrát již bez účasti spřátelených jednot. V červnu 1932 proběhly v Karvinné pod vedením Městského osvětového sboru oslavy 100. výročí narození Miroslava Tyrše. Přes pozvání se Dělnická tělocvičná jednota ani jednota Orel slavností nezúčastnily, ani neposlaly své zástupce. Sokol oslavil narození svého zakladatele tradičním veřejným cvičením, kterému přihlíželo 747 diváků. V témže roce se pořádala v Praze hlavní událost roku – IX. všesokolský slet. Z karvinnské jednoty se jej zúčastnilo 54 mužů, 26 žen, 10 dorostenců a 15 dorostenek. Postupně se i na činnosti sokolské organizace začala projevovat všeobecná tíživá hospodářská situace. U TJ Sokol Karvinná se podepsala např. na nízkých příjmech z kina Central. Vedení jednoty, pro které byly tyto finance (z důvodu splácení dluhu) zásadní, reagovalo snížením ceny vstupného, čímž se podařilo alespoň částečně regulovat finanční 29

ztráty. V témže roce deklarovalo částečné utlumení národnostních třenic sblížení karvinnské jednoty s polským Sokolem. Veřejného cvičení se v Karvinné z polské strany účastnilo 14 mužů a 5 žen, na druhou stranu se pak 31. srpna veřejného cvičení polského Sokola zúčastnilo z karvinnské strany 31 mužů a 3 ženy v krojích. Kromě sokolského Zpravodaje začal být vydáván časopis pro široké členstvo – „Letem sokolím“ (náklad přibližně 300–400 výtisků). Časopis nebyl vydáván pravidelně – v roce 1932 to bylo 7 čísel, 1933 – 9 čísel, 1934 – 12 čísel vč. jednoho dvojčísla. Jeho rozsah byl kolem 8 stran, seznamoval členy se sokolským životem, plánovanými akcemi apod. Každý člen jednoty měl nárok na číslo zdarma (poplatek za časopis byl započítán v ročním členském příspěvku). Hlavním podnikem roku 1933 bylo tradiční veřejné cvičení na cvičišti jednoty. Krojovaného průvodu se zúčastnilo 54 mužů, 19 žen, 34 dorostenců se dvěma vlajkami, 26 dorostenek, 124 žáků s vlajkou, 120 žákyň a 38 hostů jednoty. Kromě krojovaných účastníků se průvodu účastnilo i mnoho lidí v civilních šatech. Účast oficiálně přislíbil polský Sokol, jako protest proti dosazení českého faráře dr. Mojžíška na faru v Horním Těrlicku však svou účast na cvičení zrušil a ani v budoucnu se již dalších akcí karvinnské jednoty nezúčastňoval. Protože od vzniku samostatné jednoty došlo již k jejímu značnému rozšíření, vzdala se s poděkováním za veškerou pomoc roku 1933 své ochranitelské organizace Sokola Uherské Hradiště. Obratem byla TJ Sokol Karvinná požádána, aby se stala ochranitelskou organizací jednoty Sokol Zpupná Lhota (část dnešních Albrechtic). Do května roku 1933 spadá vytvoření nového odboru jednoty – hudebního, který po svém vzniku čítal 45 hudebníků. Roční příspěvek člena TJ Sokol Karvinná v této době činil 30 Kčs i s příspěvkem na časopis Letem sokolím. Rostoucí hospodářská krize přinutila vedení jednoty, aby pořádalo peněžní sbírky ve prospěch těch svých členů, kteří byli krizí nejvíce zasaženi. Jako výraz solidarity se sokoly v severních Čechách byl pořádán charitativní prodej tzv. červených srdíček.

30

Rok 1934 se nesl v duchu 15. výročí založení karvinnské jednoty (resp. karvinnské pobočky). V rámci plánované výstavby nové sokolské plovárny byl 17. února požádán dr. Larisch-Mönnich o zapůjčení pozemku a o povolení odběru vody ze zámecké strouhy. Odpověď byla kladná – jednotě byly na 15 let zapůjčeny pozemky o rozloze 22270 m², za uznávací poplatek 100 Kčs za rok. 15 dubna 1934 rozhodla o zřízení sokolského koupaliště mimořádná valná hromada jednoty. I přes hlasy odpůrců, kteří se obávali (po finančně náročné stavbě kina Central) dalšího zadlužení, byl schválen stavební rozpočet ve výši 150 000 Kčs. Celkové stavební náklady činily 162 375 Kčs. Výpůjčky na jejich pokrytí činily u Pensijního ústavu Larische-Mönnicha 40 000 Kčs, u Pozemkového ústavu 40 000 Kčs, u pivovaru Larische-Mönnicha 30 000 Kčs, půjčka členů a příznivců 24 660 Kčs, z vlastních prostředků zaplatila jednota 27 000 Kčs a zbylou částku pokryly finanční dary. Otevření plovárny se konalo již 29. července téhož roku. Do konce sezóny navštívilo plovárnu kolem 8000 lidí. Zisky vzhledem ke studenému srpnu nestačily pokrýt ani náklady na provoz. První sezónu tak plovárna zakončila se ztrátou kolem 7000 Kčs. Každoročního průvodu spojeného s veřejným cvičením se v roce 1934 kromě krojovaných členů znovu zúčastnilo mnoho lidí z řad veřejnosti, celková návštěva i s diváky činila asi 1000 osob. Zdařile pokračovala činnost různých odborů jednoty, kulturních i sportovních. Z odboru lehké atletiky dosáhla úspěchu mezi ženami gymnastka Hendrychová, která byla přijata do širší přípravy na blížící se olympijské hry v Berlíně. V oblasti sociální znovu pokračovala sbírka na nezaměstnané členy jednoty i charitativní podpora sokolů v jiných jednotách. Po 15 letech fungování měla jednota ve svých řadách 475 členů (356 mužů a 119 žen). Rok 1935 se nesl ve znamení národnostních nepokojů. Znovu probíhaly akce zaměřené proti českému obyvatelstvu. Byla vytloukána okna u českých škol, probíhala protičeská kampaň v Katovickém rozhlase a polských časopisech. Jako reakce na vzniklou situaci byl 28. října uspořádán v Českém Těšíně župní den brannosti. Přes nepřízeň počasí se akce zúčastnilo mnoho českých občanů, kteří tak manifestovali svou připravenost a loajalitu

31

republice. Za karvinnskou jednotu se akce zúčastnilo 50 mužů v krojích a 77 mužů v civilním oděvu. I přes další nepříznivé léto zakončila sokolská plovárna svůj druhý rok s hrubým výdělkem 7299 Kčs. Nadále vycházel časopis jednoty Letem sokolím (od roku 1934 pravidelný počet 12 čísel). Celý ročník obsahoval 102 stran, jednotlivá čísla byla vydávána v počtu 440 výtisků. 18. prosince 1935 se ve Stonavě konala ustavující schůze nové pobočky TJ Sokol Karvinná. Dřívějšímu založení jednoty bránila především absence vlastní české školní budovy s tělocvičnou (ve Stonavě byla 2/3 převaha polského obyvatelstva). Stonavští sokolové byli do této doby členy jednot v blízkém okolí obce (mj. TJ Sokol Karvinná). Ve dnech 27.–29. června 1936 se uskutečnil zájezd TJ Sokol Karvinná na Slovensko, kterého se zúčastnilo 98 osob. V témže roce uspořádala karvinnská jednota 5 zájezdů Moravskoslezského národního divadla z Moravské Ostravy na jeviště kina Central. Provoz kina postupně splácel dluh za stavební práce, podle předpokladů vedení měl za dva roky (tj. do konce roku 1938) být z výnosů dluh splacen a kino mělo postupně začít vydělávat na stavbu vysněné vlastní tělocvičny. Události se však vzhledem k historickým událostem vyvíjely zcela jiným směrem. Další potenciální zdroj výdělků, plovárna, nedosáhl pro další nepříznivý rok znatelného zisku. 20. září uspořádala pobočka ve Stonavě s pomocí své mateřské jednoty 1. veřejné cvičení. Rokem 1936 končí první část kroniky TJ Sokol Karvinná. Záznamy z období 1937–38, po kterém byl Sokol jako celek zakázán, logicky zcela chybí. Po mnichovských událostech v září 1938 a následné polské a německé okupaci Těšínska byla jednota zrušena a její majetek zabaven. Od svého vzniku do vypuknutí 2. světové války se TJ Sokol Karvinná rozvinula z málo významné pobočky orlovské jednoty ve významnou organizaci sportovního, kulturního, společenského ale i národního významu. V oblasti sportovní dosáhla značných úspěchů v regionálním i celorepublikovém měřítku. Z několika ustavujících členů se postupným vývojem a trpělivou prací sokolská myšlenka přenesla mezi širší obyvatelstvo, o čemž 32

svědčí jak vývoj členské základny (Příloha 1), tak rostoucí účast členů jednoty na všesokolských sletech. Nezanedbatelnou byla rovněž organizátorská funkce TJ Sokol Karvinná. Během svého vývoje založila pobočky v Jablunkově (1921), Starém Městě (1923) a Stonavě (1935). Ve vedení výkonného výboru jednoty stáli do vypuknutí 2. světové války postupně tito starostové: Antonín Krůta (1919–22, 1925–28), František Podolka (1923–24), Oskar Kučera (1929–36), Valentin Valeček (1937–38).

5.3 V letech 1945–1948 Během války byla TJ Sokol Karvinná, podobně jako celá sokolská organizace, rozpuštěna a nucena setrvat v ilegalitě. Členové jednoty byli mnohdy vystaveni postihům a několik z nich v důsledku válečných útrap zahynulo. (Kronika Sokola Karvinná) TJ Sokol Karvinná byla obnovena prvním poválečným zasedáním valné hromady 10. června 1945, za přítomnosti 44 členů. Na schůzi byl zvolen prozatímní výbor v čele se starostou Josefem Radvanem. Výzvu do nového začátku zveřejnil ve své zprávě jednatel jednoty Emil Honzek: „V roce 1938 byla naše jednota v největším rozkvětu, avšak událostmi, které nastaly, byla činnost naší jednoty a všech sokolských jednot úplně zastavena. Snahou nás všech bude, aby činnost naší jednoty byla na prvním místě i v naší župě. Zvláště vyzývám mladší bratry a sestry k spolupráci. Do další činnosti naší jednoty přeji hodně zdaru a hlavně, abychom se v nejbližší době dočkali, že budeme míti konečně svou vlastní sokolovnu.“ (Kronika Sokola Karvinná) O tom, že poválečná jednota začínala téměř z ničeho, svědčí i jediný dochovaný záznam o cvičební činnosti z roku 1945, který hovoří o tom, že cvičení ženských složek se účastnily pouze 3 ženy, 2 dorostenky a 4 žákyně. Ihned po obnovení činnosti se TJ Sokol Karvinná domáhala navrácení majetku, který jí byl během nečinnosti zestátněn. Jednalo se především o významný zdroj příjmů – kino Central. Přes opakovaný apel na vedení ČOS, Těšínskou župu i Místní národní výbor 33

nebyla nemovitost jednotě navrácena. Byl jí přiznán pouze měsíčně odváděný nájem ve výši zhruba 6% hrubého výdělku kina. Kromě této budovy se nově ustavený výbor u Okresního národního výboru písemně domáhal navrácení dalšího majetku, a to především: 1/ cvičiště u nového kostela s příslušenstvím 2/ plovárny 3/ tělocvičného nářadí a náčiní v tělocvičnách Měšťanské školy Masarykovy a Jubilejní měšťanské školy v Karvinné – Novém Yorku (obě tělocvičny jednota před válkou využívala pro svá cvičení). Prvním veřejným podnikem obnovené karvinnské jednoty bylo konání tradičních šibřinek 16. února 1946. Hlavní a dlouho očekávanou událostí pak bylo první poválečné veřejné cvičení jednoty 16. června 1946, které mělo příchuť národní manifestace. Slavnostního průvodu se zúčastnilo 41 krojovaných mužů (6 hostů), 2 dorostenci, 24 žáků a 67 žen v národních i sokolských krojích. Průvod byl doplněn početnou skupinou mužů i žen v civilním oblečení. 16. 9. 1946 byla uspořádána společná schůze Sokola a Sportovního klubu Karvinná, která položila základ nového tenisového odboru. 15. července 1948 byly zprovozněny 4 antukové kurty pod hlavičkou Sokol Karvinná – tenisový odbor. V zimě pak fungovaly dvorce jako veřejné kluziště. Karvinnský Sokol se tedy znovu probouzel k životu. Úspěch veřejného cvičení a průvodu deklaroval obnovený zájem o Sokol mezi veřejností. Zatímco v lednu 1946 evidovala jednota 131 členů (86 mužů, 45 žen), v prosinci téhož roku to bylo již 260 členů (173 mužů a 87 žen). Požadavky na navrácení majetku byly uspokojeny jen částečně – o situaci ohledně kina viz výše, plovárna byla převedena do správy města především z důvodu dezolátního stavu, který neumožňoval provoz bez provedení finančně náročných oprav. V pramenech z této doby lze vycítit určitou hořkost, se kterou se jednota svých nemovitostí zbavovala: „Dalším důležitým bodem roku 1947, a to ne zvláště potěšitelným, bylo přenechání sokolského koupaliště podle zmocnění mimořádné valné hromady Místnímu národnímu výboru. Vzpomeneme–li s jakými oběťmi obětavých jednotlivců i celé naší jednoty bylo sokolské koupaliště vybudováno a v roce 1934 dáno do provozu, pak se nemůžeme ubrániti 34

pocitu lítosti, že tohoto podniku přinášejícího tolik možností po stránce tělovýchovné, zdravotní i propagační, musela se naše jednota zříci. Okupace zavinila však tak nepříznivý stav našeho koupaliště, že náklad na jeho renovaci tj. cca 350 až 400 tisíc Kčs byl pro nás prostě neúnosný. Také udržení jeho provozu po ztrátě sokolského kina Central, které jak známo bylo stejně jako ostatní kina zestátněno, by naši jednotu velmi zatěžovalo, neboť koupaliště nebylo nikdy podnikem výdělečným a jeho provoz mohl býti udržen jedině výtěžky docílenými při provozování kina.“ (Výroční zpráva TJ Sokol Karvinná za správní rok 1947) Takto hodnotil rozhodnutí o předání plovárny jednatel TJ Sokol Karvinná Josef Divák ve výroční zprávě o činnosti jednoty za rok 1947. Město koupaliště převzalo, opravilo a v říjnu 1947 byla plovárna znovu uvedena do provozu. Jednota si při převodu vymínila jedinou podmínku, že pět dní v roce bude koupaliště bezplatně k dispozici sokolským účelům. I nadále však výnosy plovárny stačily sotva na pokrytí provozních nákladů. Stav členstva znovu rostl. K 31. prosinci 1947 bylo evidováno 365 členů jednoty (226 mužů a 139 žen). Rok 1948 byl pro TJ Sokol Karvinná osudový. Jeho další činnost ovlivnily 3 události – XI. všesokolský slet a fatálně především únorový převrat spojený se sjednocením tělovýchovy. Prvním důsledkem únorového převratu byla (podobně jako v sokolských jednotách po celé republice) výměna vrcholných činovníků, kteří byli tradiční valnou hromadou zvoleni na začátku roku. Z popudu Místního akčního výboru byl na místo starosty za Josefa Radvana dosazen Ota Tašek. Na místě jednatele nahradil J. Diváka M. Hartman a vzdělavatelkou jednoty se místo J. Slámové stala N. Jurečková. Členem jednotné tělovýchovné organizace se TJ Sokol Karvinná a s ním i jiná tělovýchovná sdružení stala 31. března 1948. Kolem 19. hodiny se v sále Stalinova domu v Karvinné sešlo zhruba 50 sokolů, 20 členů Dělnické tělovýchovné jednoty (dále DTJ), zástupce Klubu čsl. turistů, Sportovní klub Karvinná a delegace polského fotbalového klubu SK Polonia. Jednání bylo zahájeno proslovem nově dosazeného starosty TJ Sokol Karvinná Oty Taška. Kromě jeho kladného vyjádření k otázce sjednocení tělovýchovy se 35

pro vyjádřili i mluvčí za DTJ, Sportovní klub Karvinná i Klub čsl. turistů. Polský klub Polonia se debaty zdržel. Zástupce karvinnské kopané projevil nelibost, především pro deklamovanou vedoucí úlohu Sokola ve sjednocené tělovýchově. Následně byl přítomným puštěn rozhlasový přenos ze Smetanovy síně Obecního domu v Praze, kde o téže otázce (jen v celonárodním měřítku) diskutovali představitelé tělovýchovy s politickou reprezentací. Přítomní tak mj. vyslechli projev ministra školství Nejedlého, náměstka předsedy vlády Zápotockého, armádního generála Bočka, starosty ČOS Truhláře aj. Po skončení přenosu byla schůze ukončena. V řadě přítomných však sjednocení tělovýchovy zanechalo rozporuplné pocity: „Nám starým Sokolům, jímž bylo sokolství skoro náboženstvím a světovým názorem, připravuje změna radost, ale i pocit určité lítosti. Máme pocit, že spojením tak různorodých složek a vytvořením organisace takových rozměrů stírá se ze sokolské květiny pyl, družnost, ten skoro rodinný duch, možný jev jen v menších celcích, kde se členstvo důvěrně zná a kde vznikly vztahy hlubokého přátelství.“ (Kronika Sokola Karvinná) Těmito slovy ohodnotil otázku sjednocení kronikář TJ Sokol Karvinná František Štebel. Prvním podnikem sjednocené tělovýchovy v Karvinné byla 30. dubna 1948 akademie, kterou Sokol pořádal společně s DTJ. Součástí akce byl slavnostní slib nových (sjednocených) členů a odhalení nového praporu. Další klíčovou událostí roku 1948 byl XI. všesokolský slet, konaný na Strahově 3. a 4. července. Z Karvinné byla do Prahy vyslána výprava 186 členů – 51 mužů (21 cvičících, 30 necvičících), 56 žen (37 cvičících, 19 necvičících), 25 dorostenců, 25 dorostenek, 14 žáků a 15 žákyň. Průvod zařazený na závěr sletu měl ráz manifestační jak proti převratu, tak jako podpora nedávno rezignujícímu prezidentu Benešovi. Přestože ne všichni účastníci a členové vnímali slet jako politický protest a někteří dokonce politický náboj nesli nelibě, byl průvod značnou částí funkcionářů i veřejnosti označen za protinárodní a rozvratný. Regionálním příkladem je kritika sletu v Kronice města Fryštát, ve které kronikář Bedřich Heckel dobovou rétorikou kritizuje nejen slet, ale Sokol a „reakci“ jako celek. (Příloha 2)

36

Rokem 1948 končí zápis v kronice TJ Sokol Karvinná. Sjednocení tělovýchovy a následná „obroda“ Sokola způsobily téměř půl století odmlčení sokolské činnosti nejen v Karviné, ale v celé republice.

5.4 V letech 1991–2011 V průběhu nečinnosti organizace došlo v oblasti Karvinné k důležitým správním změnám. První se týkala samotného názvu města. V roce 1948, kdy bylo zřejmé, že se původní Karvinná stane obětí poddolování v důsledku těžební činnosti, započalo se s hledáním nového pojmenování. Z několika návrhů (např. Fučíkovany, Horníkov – návrh byl s mírnou obměnou použit pro jméno zanedlouho zbudovaného Havířova, Uhelňany či Nové Město nad Olší) zvítězil ten, který původní jméno pouze drobně upravil – vyškrtnutím jednoho „n“ – na „Karviná“. Další významnou změnou bylo v roce 1948 správní i faktické sloučení nové Karviné s (do té doby samostatnými) okolními obcemi – Fryštát, Darkov, Staré Město a Ráj (později byly připojeny ještě Louky nad Olší). Ve Fryštátě fungovala samostatná sokolská jednota od července 1921 – prvním starostou byl Rudolf Močkoř, ochrannou jednotou Fryštátu byl Sokol Napajedla. Sokol Staré Město vznikl jako odbočka Sokola Karvinná v červnu 1923 (viz výše, s. 28). V Darkově byla založena sokolská jednota v prosinci 1931 jako odbočka Sokola Fryštát (k osamostatnění došlo roku 1933). Všechny jednoty vykonávaly svou činnost do přerušení v roce 1938. Po válce, roku 1945, byla obnovena činnost v Karvinné, Fryštátě a Darkově. Na spojení obcí a po roce 1989 i sokolských jednot vzpomíná kronikář a první starosta sjednocené TJ Sokol Karviná, Mgr. Emil Hamrus: „Tady byly v podstatě 3 respektive 4 jednoty. Fryštát, Karvinná – dnes Karviná 2, tedy Doly; Staré Město a Darkov. Mám pocit, že i Louky, ale z Louk jsme neobdrželi o činnosti žádné informace. O Starém Městě jsme se ledacos dozvěděli od bývalých, dnes již nežijících tehdejších členů. I od darkovských, již nežijících tehdejších členů, jsme získali potřebné informace. Vše se spojilo 37

rokem 1991 do jedné TJ Sokol Karviná, respektive na ničem zde v roce 1991 vyrostlo něco nového, co vzniklo na základě správního rozčlenění, sloučením obcí a měst. Kdysi za republiky zde bylo okresní město Fryštát, které mělo 6 tisíc obyvatel, tam bylo město Karviná, které mělo 24 tisíc obyvatel. A byly tady dědiny jako Ráj, Staré Město, Louky a Darkov, které se v roce 1948 spojily jako části města Karviná. Ale to už tehdy tady žádný Sokol nebyl, v osmačtyřicátém to definitivně skončilo.“ Všechny jednoty vedly zápisy v kronikách, z nichž se však dochovala pouze mnou citovaná kronika TJ Sokol Karvinná. Jak bylo řečeno výše, k obnovené činnosti ČOS došlo 7. ledna 1990. Na podzim roku 1991 se po výzvě již fungující ČOS scházejí v Darkově bývalí členové místní sokolské jednoty Horymír Štula, František Polok, Bedřich Hrbek a Soňa Poloková, za účelem posouzení možného obnovení činnosti místní jednoty. Protože výše zmiňované obce zanikly a staly se součástí Karviné, byl na schůzi podán návrh obnovit ve městě sjednocenou jednotu pod souhrnným názvem „TJ Sokol Karviná“. Vzhledem ke ztrátě majetkového zázemí, členské základny i obecně rozšířeného povědomí o sokolské otázce, začínal Sokol téměř od nuly. Přípravná schůze se konala v zasedací

síni Městského národního výboru v

Karviné–Fryštátě 17. prosince 1991. Zúčastnilo se ho 22 členů z bývalých sokolských jednot Darkova, Fryštátu, Starého Města a Karvinné. Svého delegáta vyslala i obnovená župa Jana Čapka se sídlem v Ostravě. (Příloha 3) Na přípravné schůzi bylo rozhodnuto mj. o ustavení sjednocené sokolské jednoty v Karviné a o zažádání k navrácení majetku, který byl před rokem 1948 (resp. 1952) ve vlastnictví příslušných sokolských jednot před jejich sjednocením ve smyslu zákona 173/1990 Sb. (viz výše, s. 22) Do čela přípravného výboru byl jako starosta jednomyslně zvolen Mgr. Emil Hamrus. Místostarostou byl zvolen Jindřich Licek, který se od vzniku nové sokolské kroniky v lednu 1995 stal prvním kronikářem (vedl ji do roku 2003, kdy práci na kronice převzal Mgr. Emil Hamrus). K tomuto dni měla jednota 32 členů (13 mužů a 19 žen). První výborová schůze se konala 31. prosince 1991 na Městském úřadu v Karviné. Výbor vzal mj. na vědomí registraci TJ Sokol Karviná v centrální evidenci ČOS pod číslem 38

„38034317“ (Příloha 4), projednal postup ve věci žádosti o navrácení majetku, naplánoval práce, probral správní záležitosti aj. V otázce navrácení sokolského majetku se jednalo především o nemovitosti. Žádná z organizací, které příslušný majetek k 1. lednu 1992 vlastnily, navrácení dobrovolně neprovedla. Město Karviná nemělo k navrácení majetku zákonnou povinnost, protože se zákon č. 173/1990 Sb. nevztahoval na majetek převedený na stát: „Pokud byla nabyvatelem tělovýchova čili Československý svaz tělesné výchovy a sportu, v tom okamžiku zpětný nárok restituční pro Sokol existuje. Pokud to ale přebral někdo jiný – stát, město – pak bohužel. A tady v Karviné platilo – bohužel. Karviná–Doly, tam bylo kino Oko, postavené Sokoly, také sokolovna se sokolským hřištěm, koupaliště postavené Sokoly. Vše padlo vlivem důlní činnosti. Ve Fryštátě – Sokolka se sokolským cvičištěm, parcela, kde dnes stojí Slezská univerzita, parcela, kde dnes stojí archiv. Tam byly kdysi tenisové kurty patřící Sokolům. Dnes je tam dopravní hřiště. V Darkově – zděná budova – sokolovna vedle darkovského hřiště. Dnes je bohužel vlivem důlní činnosti taky pod vodou. Ale padla v době, kdy jsme právě tyto restituce dělali. Čili tam, protože to převzala místní tělovýchovná jednota Darkov a starali se o to fotbalisté, jsme se s nimi o to podělili na základě právního rozhodnutí zhruba napůl. Asi tak, že Darkov dostal 56% a my 44% té výsledné sumy. Byl to zhruba milion korun. V roce 1995 se restituce uzavřely a bylo jasně řečeno, že tam, kde je nabyvatelem stát nebo město, majetek navrácen nebude. A to byl právě Fryštát. Bohužel, jen morální právo je nám přiznáváno, a to do dnešního dne.“ Takto hodnotil problémy s uplatňováním restitučních nároků první starosta jednoty Mgr. Emil Hamrus. Restituční jednání tedy byla složitá, závěrečná zpráva byla podána až 26. června 1995. První řádná valná hromada se konala 24. dubna 1992 v Interklubu v Karviné–Fryštátě za účasti 21 členů (ke dni konání valné hromady měla jednota 41 členů). Za úkol si dala mj. zahájení pravidelného cvičení, založení běžného účtu, pokračování v řešení majetkových záležitostí, aj. Naplno se projevily problémy spojené s téměř půl století trvající mezerou v sokolské činnosti. Úzká členská základna a vysoký věk členů byly způsobeny především ztrátou povědomí o sokolských cílech a tradicích u mládeže a věkově středních vrstev. Členové, kteří v roce 1991 stáli znovu na počátku jako nositelé tradice a kontinuity, neměli ani prostředky ani nástroje k sokolské osvětě mezi širší vrstvy 39

obyvatelstva. Sokolská koncepce v ryze tradičním pojetí se stávala neudržitelnou, bylo čím dál více potřeba přizpůsobit své zaměření, upravit priority – „modernizovat“. Bylo velkým úkolem nového vedení najít kompromis mezi tradičními sokolskými hodnotami a moderní koncepcí, která bude atraktivní pro mladé lidi a rozšíří tím členskou základnu. Hodnoty jako bratrství a národní cítění přetrvávaly, ztrácely však na naléhavosti. Situace se nedala srovnat s dobou meziválečnou či po roce 1945. Češi konce 20. století již nevnímali Sokol jako prioritně obranný a sjednocovací národnostní prvek, pocit ohrožení národní identity pominul. Přesto bylo (a je) i nadále již samotné jméno „Sokol“ vnímáno jako určitá záruka morálních a etických hodnot v duchu národním, jako nositel tradice, který stál u klíčových dějinných událostí souvisejících s historií moderního českého (československého) státu. V době konání 2. valné hromady 27. března 1993 měla jednota 51 členů s průměrným věkem – u mužů 58,4 let a u žen 54,9 let. Aktivně cvičících členů bylo jen 22 (10 mužů a 12 žen). Výše uvedená „modernizace“ sokolské činnosti se projevila např. již 5. června téhož roku. Na hřišti ve Starém Městě byl uskutečněn 1. sokolský tělovýchovný den za účasti 50 dětí a 4 nohejbalových družstev. Z této události se pro velký ohlas stala každoroční tradice. Dalším tradičním podnikem se stala 17. července účast karvinských sokolů na Běhu přátelství. V říjnu 1993 došlo k vyrovnání mezi TJ Sokol Karviná a TJ Slovan Darkov ve věci nemovitosti (domu č.p. 263), o kterém se v našem neformálním rozhovoru zmiňoval starosta Emil Hamrus (viz výše, s. 39) 1.–7. července 1994 se v Praze na Strahově konal dlouho očekávaný XII. všesokolský slet, první po roce 1989. Celkem se jej zúčastnilo 23000 cvičenců, včetně 1800 zahraničních hostů. TJ Sokol Karviná reprezentovalo 9 mužů v čele se starostou jednoty. V srpnu téhož roku se členové karvinské jednoty zúčastnili historicky I. světového sletu Polského Sokola v Krakově. 12. září 1994 byl pověřen místostarosta Jindřich Licek psaním nové sokolské kroniky. Důležitou událostí roku 1995 bylo přijetí dorosteneckého oddílu basketbalu. Ten přešel pod křídla karvinského Sokola i s trenéry Romanem Hamrusem a Dušanem Stromkem z TJ ČSA Karviná. Oddíl byl zařazen do oblastní soutěže a hned v prvním ročníku obsadil 1. místo. Právě podpora sportovních klubů pod hlavičkou Sokola se stala dalším (a zdaleka

40

nejúčinnějším) způsobem, jak jednotu zpopularizovat u široké veřejnosti a zároveň přilákat nové členy z řad mládeže. V témže roce se rozhodlo, že z výtěžku za „Sokolku“ v Karviné–Darkově (cca 900 tisíc Kč) se bude financovat vybudování vlastního tělocvičného centra, o jehož vznik současná jednota i její předchůdkyně usilovaly od svého založení. Ihned se začal hledat vhodný pozemek. Volba padla na parcelu při Základní škole Rudé armády v Karviné–Hranicích. Žádosti o grant na výstavbu však nebylo Městským úřadem v Karviné ani vedením ČOS vyhověno. Na konci roku 1995 měla jednota 30 mužů, 32 žen, 13 dorostenců a 15 žáků. Rok 1996 se nesl ve znamení 75. výročí založení jednot v Karvinné a Fryštátě. Kromě tradičních akcí (4. tělovýchovný den ve Starém Městě, VII. ročník Běhu přátelství) se Sokol mj. podílel na charitativním Běhu Terryho Foxe, konaném 1. září. Kromě dorostenců se v tomto roce do oblastní soutěže zapojili i mužští basketbalisté TJ Sokol Karviná. U příležitosti 75. výročí jednoty se 6. prosince konala slavnostní valná hromada. Účastníkům byly k dispozici slavnostní almanachy v nákladu 250 kusů. V roce 1997 se TJ Sokol Karviná pro nedostatek financí rozhodla upustit od aktivit ve věci výstavby sokolského centra. 24. března byl uspořádán I. ročník memoriálu Bedřicha Šupčíka ve šplhu na laně pro žáky karvinských základních škol. 16.–20. května se starosta Emil Hamrus, místostarosta Jindřich Licek a hospodář František Janko zúčastnili zájezdu Moravskoslezské župy do Rakouských Alp na neformální setkání českých, moravských a slezských sokolů s reprezentanty zahraničních sokolských jednot z Rakouska, Švýcarska, Německa, Kanady a USA. Hlavní událostí roku 1997 byla celorepubliková akce ČOS „Sokolské Brno“, konaná 6.–8. června. Celé akce se účastnilo přes 3000 cvičících z celé republiky. Z TJ Sokol Karviná byla delegována výprava 9 členů. Basketbaloví dorostenci znovu obsadili ve své kategorii 1. místo a od září začali hrát v soutěži mužů. V roce 1998 ukončil svou činnost pod hlavičkou Sokola oddíl košíkové. 9 členů TJ Sokol Karviná se 3.–6. července zúčastnilo 1. sletu Slovenského Sokola. V říjnu získala jednota 41

pro svou činnost nové prostory (tzv. „SOKOL klub“) v části jeslí Družba v Karviné – Novém Městě. Rok 1999 a rok následný se nesly v duchu nácviku na XIII. všesokolský slet. Jako příprava sloužil mj. slet Sokolské župy Těšínské 18. 6. 2000 v Bohumíně, konaný u příležitosti 80. výročí založení místního Sokola. TJ Sokol Karviná vyslala do Bohumína 20 cvičících (12 mužů a 8 mladších žáků). Slet konaný tradičně na pražském Strahově – 1. a 2. července 2000 se konal za účasti prezidenta republiky Václava Havla. Karvinský Sokol reprezentovalo 9 mužů, 2 dorostenky a 9 mladších žáků. V témže roce se obnovila jednání s házenkářským oddílem TJ Kovona Karviná, který projevil zájem o činnost pod hlavičkou TJ Sokol Karviná. Jednání byla úspěšně uzavřena k 31. prosinci téhož roku. S připojením 4 družstev dívčího a ženského házenkářského oddílu se navýšil i počet členů jednoty. Ten čítal k 31. prosinci 149 členů (60 žen, 29 mužů, 19 dorostenek, 8 žáků a 33 žaček). Rok 2001 byl rokem výročním. Uběhlo 80 let od založení samostatné jednoty TJ Sokol Karvinná a 10 let od zahájení činnosti sjednocené TJ Sokol Karviná. V lednu výbor projednával organizační záležitosti spojené s připojením házenkářského oddílu. Zároveň byl zvolen nový starosta. Po Mgr. Emilu Hamrusovi, který vedl TJ Sokol Karviná od jejího vzniku v roce 1991 a který se nově stal jednatelem jednoty, převzal vedení Sokola jeho syn Mgr. Roman Hamrus. 23. června 2001 se u příležitosti výročí jednoty uskutečnila první tělocvičná akademie obnoveného Sokola. Během 90 minutového programu, kterému přihlíželo 150 diváků, se vystřídalo zhruba 100 cvičících. 28. listopadu se v domě PZKO v Karviné–Fryštatě konala slavnostní valná hromada za účasti 60 členů. Přítomným byl mj. k dispozici nový almanach jednoty. Kromě ženské a dívčí házené bylo pro jednotu významnou událostí obnovení basketbalového oddílu. Činnost zahájilo družstvo mladších žáků pod vedením stávajícího starosty Mgr. Romana Hamruse. K 31. prosinci 2001 měla TJ Sokol Karviná 159 členů (29 mužů, 60 žen, 19 dorostenek, 18 žáků a 33 žaček). 42

S rozvojem oddílu házené a basketbalu se v karvinské jednotě již naplno projevily výše zmiňované „nové“ tendence. Větší zaměření na kolektivní sporty, rozšiřování hráčské (a tím i členské) základny, zkvalitňování tréninkových metod a s ní související sportovní úspěchy se staly novým charakteristickým rysem obnoveného Sokola Karviná. Nový směr vývoje potvrdilo i zřízení oddílu smíšeného družstva v rekreační odbíjené. Nezbytnou součástí však i nadále zůstala tradiční sokolská složka – všeobecná cvičení a sokolská všestrannost. V roce 2002 se pod křídla Sokola Karviná vrátil oddíl basketbalu mužů. Výrazného úspěchu dosáhlo házenkářské družstvo starších žaček, které zvítězilo v celorepublikových přeborech ČOS v Písku. Rok 2003 přinesl státoprávní změnu v podobě nového rozdělení státu na 14 krajů, v důsledku čehož se změnilo i rozdělení ČOS. Kromě přesunu v rámci žup došlo i ke změně názvu župy Těšínské Jana Čapka na „Sokolskou župu Beskydskou Jana Čapka“. K tomuto roku zastřešovala TJ Sokol Karviná tyto oddíly: oddíl sokolské všestrannosti žen a mužů, oddíly výkonnostního sportu (házená a košíková) a oddíl rekreačního sportu (nohejbal a odbíjená). TJ Sokol Karviná s rozšiřováním aktivit i členské základny rozvíjela svou činnost pořádáním mnoha sportovních i kulturních akcí, často ve spolupráci s městem. Od roku 2001, kdy se začala naplno projevovat činnost sportovních klubů, vzrostly příjmy i náklady jednoty z řádu desetitisíců v řády statisíců Kč. Náklady byly (a jsou i v současnosti) kryty mj. úroky z vkladů, dotacemi MěÚ, dotacemi Beskydské župy Jana Čapka, sponzorskými dary, členskými příspěvky aj. O problematickém sestavování vyváženého rozpočtu hovoří i současný starosta TJ Sokol Karviná Mgr. Roman Hamrus: „Vypisují se granty, sháníme sponzory – mezi kterými je mimo jiné výrazně zastoupeno i město Karviná – bez kterých bychom na stávající úrovni pracovat nemohli. A samozřejmě se platí členské příspěvky. Řada členů dobrovolně přispívá i nad rámec svých povinností, protože tady existuje silný pocit vzájemnosti a zodpovědnosti za výsledky společné práce. A mají–li být výsledky vidět, tak to bez peněz, bohužel, nejde. Momentálně má největší výdaje basketbal a házená, kde se s mládeží pracuje i bez nároku na honorář na špičkové úrovni. 43

Oba oddíly dosahují fantastických výsledků, a to je ta největší odměna pro všechny, kteří nezištně obětují své finance, čas i energii.“ Na výroční valné hromadě 11. února 2004 se s aktivní činností rozloučil místostarosta a kronikář TJ Sokol Karviná Jindřich Licek. Po jeho odchodu se místostarostou stal Vladimír Jančošek a funkci kronikáře převzal bývalý starosta obnovené karvinské jednoty Mgr. Emil Hamrus. Výrazného úspěchu v tomto roce dosáhlo házenkářské družstvo mladších žaček, které na turnaji Karviná – Handball Cup 2004, kde se v 6 věkových kategoriích zúčastnilo 129 družstev z osmi států Evropy, ve své kategorii senzačně zvítězilo. Rovněž starší žačky dosáhly značného úspěchu, když ve své kategorii zvítězily v celorepublikových přeborech ČOS v házené (konaných v Ostravě). Na VII. sjezdu ČOS konaném ve dnech 18.–20. 6. 2004 byly přijaty „Stanovy ČOS“, které mj. profilují charakter, východiska a cíle sokolské organizace, popisují organizační uspořádání, vymezují členství, práva, povinnosti aj. Stanovy jsou stěžejním dokumentem ČOS i jejích jednotlivých složek do současnosti. V roce 2005 se velkého úspěchu dočkal žákovský oddíl basketbalu. V přeboru Moravskoslezského kraje se starší žáci TJ Sokol Karviná probojovali do baráže o dorosteneckou ligu. Přestože se postup nezdařil, vynikající výsledek odrážel pokračující trend kvalitní práce se sokolskou mládeží. 26. května 2005 bylo rozhodnuto o zaregistrování samostatného sportovního oddílu „Košíková“ a rozdělení mládežnického družstva na starší žáky a mladší dorost, čímž se odbor košíkové rozšířil na 1 mužský a 2 mládežnické oddíly. V témže roce Sokol Karviná opět změnil své sídlo. Z prostor jeslí se přesunul do nebytových prostor na základní škole Žižkova v Karviné–Hranicích. V roce 2006 se dorostencům basketbalového oddílu TJ Sokol Karviná podařilo přes baráž probojovat do 1. dorostenecké ligy. Historický úspěch byl podtržen odměnou pro postoupivši mužstvo, možností zúčastnit se „World United Games“ (prestižní sportovní akce mládeže) v rakouském Klagenfurtu.

44

Hlavní náplní roku bylo konání XIV. všesokolského sletu od 1. do 6. července 2006. Výprava TJ Sokol Karviná čítala 32 cvičenců sokolské všestrannosti (16 mužů a 16 žen) a 15 členek oddílu házené. Rok 2007 byl rokem volebním. Složení výboru na období 2007–2009 bylo následné: Ve funkci starosty byl potvrzen Mgr. Roman Hamrus, jednatelem i nadále zůstal kronikář a bývalý starosta jednoty, Mgr. Emil Hamrus. Hospodářka – Petra Havrlantová, náčelník – Miroslav Rohel, náčelnice – Valerie Osuchowská, členové výboru – Mgr. Petr Šupol, Jaroslav Strach, předsedové odboru sportu – Ing. Richard Maňásek (basketbal), Radek Kroulík (házená). Ve dnech 8.–14. července 2007 se 8 Sokolů Beskydské župy Jana Čapka (z toho 6 členů TJ Sokol Karviná) zúčastnilo 13. světové gymnaestrády, konané v rakouském Dornbirnu. Celkem se sportovního festivalu zúčastnilo 22 000 aktivních cvičenců z 57 zemí. V sezóně 2007–2008 měla TJ Sokol Karviná již 9 sportovních oddílů, z nichž 1. dorosteneckou ligu v házené hrály mladší dorostenky, 2. ligu družstvo žen, 1. ligu v basketbalu hráli mladší i starší dorostenci. Na počátku roku 2008 měla členská základna 229 členů – 151 členů odbor sportu (basketbal + házená); 78 členů odbor sokolské všestrannosti (nácvik hromadných skladeb, zdravotní tělocvik, nohejbal, stolní tenis). Novinkou byly organizační změny ve volebním systému jednoty. 17. valnou hromadou, konanou 11. března 2008, se účastnický a s ní i volební systém změnil na delegátský. Zatímco do této doby se na valnou hromadu zvali všichni zletilí členové jednoty, z nichž měl každý jeden platný volební hlas, nově se valné hromady zúčastnili jen vybraní delegáti z řad jednotlivých oddílů, v celkovém poměru asi jedné třetiny všech zletilých členů. O důvodech tohoto kroku hovoří i starosta Sokola Mgr. Roman Hamrus: „Valná hromada se koná jednou za rok a jednou za tři roky je hromada volební. Dnes už nevoláme všechny členy, máme jenom delegáty – pozvané oficiální zástupce. Ti jsou zvoleni za házenou, basketbal a sokolskou všestrannost a mají právo zvolit nový výbor. Poprvé to bylo v roce 2008 na 17. valné hromadě, tam už máme zastoupení pouze delegátů v poměru 1 ku 3. 45

Protože když máme 244 členů, tak více jak 100 z nich je mládež do 18 let. Ti se mohou sice zúčastnit, pokud mají dostat například ocenění, ale nesmí hlasovat. Každým rokem dostali pozvánku všichni dospělí, ale ne všichni přišli – kvůli věku a podobně. Dalším z důvodů je například i kapacita sálu. Proto jsme v posledních dvou letech zvolili tento systém delegátů, je to efektivnější a pružnější.“ Statistika členské základny k 1. 1. 2009 čítala celkem 244 členů, z nichž 140 bylo dospělých, 40 z řad dorostu a 64 žactva. Dne 10. března 2009 se konala 18. valná hromada, na které byla jednomyslně zvolena nová náčelnice Sokola – sestra Marcela Bořutová. V tomto roce se mohl Sokol, konkrétně oddíl basketbalu, pochlubit titulem mistra České republiky pro sezónu 2008–2009 v kategorii U20. Tým byl veden trenéry Mgr. Romanem Hamrusem a Mgr. Petrem Šupolem. Další výjimečnou události v témže roce byla účast členky karvinského Sokola, sestry Dagmar Scherrerové, na sletu amerických sokolů. Výrazná změna proběhla v oddíle házené u družstva žen, kde začal vypomáhat zkušený reprezentační trenér Jaroslav Hudeček, který zároveň kmenově působil u házenkářského klubu HCB OKD Karviná. Rok 2010 byl nejen pro karvinský Sokol, nýbrž pro všechny sokolské jednoty v České republice, rokem jubilejním, neboť uběhlo 20 let od znovuobnovení Sokola (tehdy Československé obce Sokolské). Členská základna se v roce 2010 lehce zmenšila, a to z 244 členů (rok 2009) na počet 237, kde 157 členů spadalo pod odbor sportu a 80 členů pak pod odbor sokolské všestrannosti. 19. valná hromada (v tomto roce volební) se uskutečnila 9. března 2010 a sešlo se zde 42 delegátů spolu se členy odstupujícího výboru i tříčlenné kontrolní komise. Nově zvolenými členy výboru a členy kontrolní komise se stali:

46

Tabulka 1 Nově zvolený výbor

Starosta Jednatel Hospodářka Náčelnice Náčelník Předseda OS Předsedkyně házené Předseda košíkové

Tabulka 2 Nově zvolená kontrolní komise

Roman Hamrus Emil Hamrus Petra Havrlantová Marcela Bořutová Miroslav Rohel Petr Šupol Olga Klosová Miroslav Mroviec

Předsedkyně Anastazie Rohelová Naděžda Bubová Členka Miroslava Křepelková Členka

3. dubna 2010 se uskutečnilo setkání členů Sokola, kteří stáli před 20 lety u znovuobnovení spolku. Slavnostně vyzdobená Čapkova sokolovna v Ostravě přivítala zástupce cca 30 sokolských jednot Beskydské a Moravskoslezské župy. Nechyběl mezi nimi ani jednatel a kronikář karvinského Sokola Emil Hamrus. V sezóně 2009–2010 se basketbalová U20 opět stává mistrem České republiky a obhajuje tak své prvenství z předešlé sezóny, tentokrát dokonce bez jediné porážky. V tomto roce je úspěšné i družstvo mužů, které vybojovalo historický postup do 2. ligy. Jubilejní rok 2011, rok 20. výročí obnovení karvinské sokolské tělocvičné jednoty, přinesl nárůst počtu členů na celkem 262, což je o zhruba dvě desítky členů víc než v loňském roce. Z tohoto počtu připadal na oddíl házené 100 členů, oddíl basketbalu 80 členů a sokolskou všestrannost 82 členů. Rokem 2011 končí dosavadní zápis Kroniky TJ Sokol Karviná, na následujících několika málo stránkách se kronikář ohlíží zpět do minulosti, rekapituluje vývoj karvinského Sokola za uplynulých 20 let a připomíná největší dosažené sportovní úspěchy. Slovy kronikáře Emila Hamruse: „…říká se: v nejlepším se má skončit. Takže: - končí Kronika Sokola Karviné (1991–2011), - na str. 187 končí proud informací a zpěv o jedné sokolské tělocvičné jednotě…“ Těmito slovy text Kroniky TJ Sokol Karviná končí.

47

6 SOUČASNOST TJ SOKOL KARVINÁ Rozhovor s Mgr. Romanem Hamrusem, ředitelem Základní školy a Mateřské školy Majakovského, Karviná a stávajícím starostou TJ Sokol Karviná. 1. Do jaké míry se dle Vašeho názoru změnil chod TJ Sokol Karviná proti minulosti? V čem tyto změny spočívají? Snažíte se v něčem navázat na předchozí tělovýchovnou tradici? Současná tělovýchovná jednota samozřejmě z historické myšlenky Sokola, ve smyslu dobrovolného demokratického spolku, vychází. Mým úkolem, jakožto starosty, je však rovněž se od historie částečně oprostit, zaměřit se primárně na mládež a profesionalizaci sportovních činností v oddílech házené a basketbalu. Jak ale přesně se za 15 let mého působení v čele naší organizace její chod změnil, by spíše měli posoudit jiní. Z mého pohledu byl prvním důležitým mezníkem hned můj první rok ve funkci, tzn. rok 2001, kdy pod křídla TJ Sokol Karviná přešel z bývalé TJ Kovona oddíl házené dívek a následně pak vznikl oddíl basketbalu. Pro mě, v minulosti aktivního sportovce a trenéra, byl vztah k závodnímu sportu bližší než k problematice historie, proto jsem svou pozornost zaměřil především tímto směrem. I přes důraz na současnost jsem však pochopitelně rád, že svou činností jistým způsobem navazujeme na tradici demokratického spolku, který byl v letech 1948–89 komunistickým režimem zakázán a jehož činnost se v roce 1990 obnovila.

2. Jakou roli hraje specifikace regionu? Obávám se, že specifikace našeho regionu hraje roli zásadní. Moravskoslezský kraj, v našem případě konkrétně Ostravsko-Karvinská oblast, je regionem, kde je nižší úroveň vzdělanosti občanů a řekl bych i menší vrozený smysl pro zodpovědnost a vlastní samofinancovatelnost. Tyto faktory pochopitelně svou roli hrají. Na druhou stranu je zde ale i prostor, kdy se náš region může před zbytkem republiky „ukázat“, předvést svá pozitiva a modernizovat se. Já věřím, že budoucnost bude pozitivní.

48

Ale zcela objektivně – hlavním problémem, který vnímám, a to z hlediska regionu jako celku, nikoli pouze Sokola samotného, je problematika těžby uhlí a ekonomická situace společnosti OKD, resp. jejích zaměstnanců. To je pro nás velkým problémem, protože je pochopitelné, že pokud se lidé budou stěhovat za prací pryč, může dojít i k následnému odlivu členské základny, to v důsledku znamená úbytek hráčů basketbalu, hráček házené, trenérů či činovníků, kteří se o chod organizace starají. Na to je navázán možný úbytek firem, které zde podnikají a které nás formou sponzoringu podporují. Já se snažím být střízlivě optimistický, ale samozřejmě připouštím, že specifika regionu svou významnou roli hrají a hrát budou. 3. S jakými problémy jste se musel po svém nástupu do funkce potýkat? Daří se tyto problémy zvládat? Myslím si, že se nám to daří. Největším problém bylo přesvědčit odbor Sokolské všestrannosti k vyšší samofinancovatelnosti. To znamená, že v minulosti zde nebylo zvykem, aby členové členskými či oddílovými příspěvky participovali na jeho činnosti. Čili jedním z problémů byla větší míra finanční zodpovědnosti. Druhá věc se týká sportovních oddílů basketbalu a házené. Vzhledem ke skutečnosti, že trenéři a předsedové oddílů svou činnost vykonávají na bázi dobrovolnosti, tzn. bez nároku na honorář, plus minus zadarmo, jsme se museli vypořádávat s personální fluktuací; s tím, že celá řada lidí přicházela a odcházela. Tyto personální změny byly mnohdy častější, než bylo zdrávo. A pokud například uprostřed rozehrané sezóny došlo k občasnému konfliktu mezi trenéry o to, zda hráčka bude hrát za jednu nebo druhou kategorii, tak tyto spory pochopitelně chod oddílu nepatrně narušily. V současné době si ale myslím, že v oddílu házené je situace stabilizovaná a trenérsky dobře pokrytá, totéž se dá říci i o basketbalu. Takže v oblasti sportovních oddílů momentálně zásadní personální problém nevidím, ale bohužel je faktem, že od roku 2001 se např. pozice předsedy oddílu měnila šestkrát či sedmkrát, což je samozřejmě vysoké číslo. Přesto si myslím, že jsme všechny dílčí problémy zdárně vyřešili, systém běží dál a pokud přišel někdo nový, vždy brzy zapojil své síly a schopnosti ve prospěch celku.

49

4. Jaký je podle Vás současný stav TJ Sokol Karviná? (Vývoj členské základny, spolupráce s městem, ekonomická stránka, zázemí, úspěchy atd.) Myslím si, že po nějakých 15 letech práce pozitiva převažují. Členská základna je v podstatě stabilizovaná, pohybuje se ročně mezi 250 až 270 členy, s tím, že basketbal a házená mají mezi 90–100 členy a sokolská všestrannost o něco méně. Co se týče spolupráce s městem, tak jsem přesvědčen, že město nás z hlediska členské základny a výsledků akceptuje a na naši činnost celkem slušně přispívá. Příspěvek by samozřejmě mohl být vyšší, ale i vzhledem k výše řečeným okolnostem je třeba zdůraznit, že celá řada subjektů ve městě dostává podstatně méně finančních prostředků. Takže si myslím, že si příliš stěžovat nemůžeme. Z hlediska ekonomického, konkrétně: Roční rozpočet Sokola se pohybuje mezi 2-2,2 miliony korun, z nichž zhruba 1 milion jde na basketbal, 800 tisíc až necelý milion na házenou a zbytek připadá na sokolskou všestrannost. Přibližně polovinu těchto prostředků nám dává město a zbytek je kryt vlastním samofinancováním. Takže si myslím, že situace je relativně pozitivní a každý rok jsou hospodářské výsledky, které projednáváme na výroční správě hospodaření, v mírném přebytku. Ten nebývá závratně velký, proto jej kumulujeme a v případě, že dojde k nepředvídanému ekonomickému výpadku nebo se například na začátku nového kalendářního roku objeví vyšší náklady, které prozatím nemáme pokryty příspěvky z města či oddílovými příspěvky členů, pokud dojde ke změnám u sponzorů, pak se z tohoto přebytku financuje činnost organizace v první části roku, než se situace stabilizuje. Tento princip je nutný, protože kdybychom se dlouhodobě ocitli každoročně v deficitu, nebylo by možné další kalendářní rok finančně pokrýt. Nebylo by z čeho. V současné době tedy můžeme hovořit o slušné ekonomické stabilitě. To vše zásluhou výboru, paní ekonomky a poněkud neskromně podotknu, že z nemalé části i osobou předsedy, protože se snažím, kromě přímého shánění financí, o neustálý tlak na lidi kolem sebe, aby se pokoušeli hledat další zdroje financování. Co se sportovních výsledků týče, myslím, že za těch 15 let jak basketbal, tak i házená prošli celou řadou úspěchů; jen fakt, že v mnoha věkových kategoriích se hrají ligové soutěže, považuji za velké vítězství. U basketbalu bych chtěl vyzdvihnout kategorii U20, která se v letech 2010 a 2011 stala mistrem republiky; kategorie U16 a U18 hrály opakovaně play-off, v ligové soutěži mužů postoupil 50

Sokol do 2. ligy, ve které se už také dvakrát účastnil play-off. Co se týká házené, stálé působení TJ Sokol Karviná v 2. lize žen přineslo střídavé výsledky. Od těch výborných, přes určitý pokles, až po minulý rok, kdy měly holky reálnou šanci na postup do 1. ligy, která nakonec skončila druhým místem. Můžu tedy konstatovat, že ona pomyslná „sportovní pyramida“ mládeže funguje. U sokolské všestrannosti je obtížnější o úspěších hovořit, protože se nejedná o závodní sport v pravém slova smyslu. Přesto se členové účastní světových gymnaestrád, cvičení, sletů, takže si myslím, že i tato činnost funguje dobře, jen se jedná o záležitosti spíše jednorázové, které jsou zaměřeny na starší věkové kategorie. Společenská funkce této aktivity je však nepopiratelně pozitivní, za což jsem rád.

51

7 PERSPEKTIVA ČINNOSTI TJ SOKOL KARVINÁ 1. Jak vidíte perspektivu TJ Sokol Karviná vzhledem k současné situaci v regionu (demografická křivka, vysoká nezaměstnanost, odchod mladých lidí apod.) Tento dotaz z pochopitelných důvodů částečně souvisí s otázkou předešlou. Snažím se být, abych tak řekl, střízlivě optimistický, i když dříve zmiňované problémy s nezaměstnaností a s tím souvisejícím možným odchodem a stěhováním občanů jsou aktuální. Přesto věřím, že je naše tělovýchovná jednota v základní rovině stabilní. V průměrné členské základně se udržíme dál a já pevně věřím, že ti mladí lidé, kteří už mají k Sokolu nějaký vztah a už něco v basketbalu nebo házené u nás odehráli, tady budou v budoucnu studovat nebo pracovat, budou zde mít své rodiny, zapustí v regionu kořeny a tím pádem budou moci v Sokole dále působit. Věřím, že třeba i osoby, které jsou bývalými hráči a hráčkami, se postupně zapojí například do trenérské činnosti nebo do manažerského fungování, případně, že jejich děti budou následně aktivní v basketbale a v házené a tím pádem se bude členská základna udržovat, či dokonce rozrůstat. Co se týká Sokolské všestrannosti, zde je to velká neznámá, protože je samozřejmé, že aktivní generace stárne a úmrtí je dnes přirozenou věcí. Pokud v této oblasti nenastane příliv mladých lidí, tak je pravděpodobné, že bude postupně docházet k trvalému poklesu počtu členů. Co se týká ekonomického zázemí a kvality sportovních soutěží, tak věřím, že se do budoucna udržíme minimálně na stávající úrovni. 2. Jaké je podle Vás povědomí veřejnosti o historii a současné činnosti TJ Sokol Karviná? Řekl bych, že v rámci našeho města lze mluvit o mírném nadprůměru. Myslím si, že regionální média, především televize Polar a Karvinský Deník, nám dávají, oproti jiným sportovním subjektům, relativně velký prostor. Samozřejmě se to víceméně týká oddílu basketbalu a oddílu házené, ale redaktoři příležitostně přijdou i na některou z valných hromad, podívají se na některé ze sletových cvičení, takže si myslím, že to povědomí je relativně slušné. Je otázkou, jestli běžný občan našeho 52

města ví, co je to Sokol, to nedokážu posoudit. Ale oproti jiným sportovním subjektům ve městě je povědomí o naší organizaci, myslím si, celkem solidní. Kdybych to měl jako učitel klasifikovat známkou v rozmezí 1–5, tak povědomí veřejnosti hodnotím zhruba dvojkou. 3. Je podle Vás současná podoba TJ Sokol Karviná udržitelná, nebo lze v budoucnu předpokládat její transformaci? Domnívám se, že pokud chceme, aby vše v nastavených mantinelech fungovalo dál, je hlavním problémem a hlavní potřebou do budoucna vyšší zodpovědnost, vyšší samofinancovatelnost a na druhou stranu vyšší profesionalizace a jakési finanční zaujetí trenérů, hráčů a podobně. Samozřejmě se v současnosti pokoušíme nějaké symbolické finanční prostředky na motivační složky pro trenéry a cvičitele dávat, ale není to částka příliš vysoká a je jasné, že v situaci, kdy tito lidé pracují a mají i jiné zájmy, je velice těžké po nich vyžadovat, aby se věnovali jenom činnosti v Sokolu. Aby tento vývoj měl pozitivní směřování, bude, dle mého názoru, nutné, aby konkrétní trenér nebo cvičitel nebral jenom pár stovek měsíčně, ale aby konečná částka byla výrazně vyšší. Tomu však pochopitelně musí odpovídat i nároky na to, co onen člověk musí umět a co a jak musí dělat. To je právě ta dříve zmiňovaná vyšší profesionalizace a vyšší zodpovědnost. Co se týká záležitosti finanční, tak pěvně věřím, že město, jako náš hlavní donátor, nás bude i nadále podporovat, ale je zřejmé, že financování činnosti jednoty nemůže být jen jeho problémem. Shánění dalších finančních prostředků nemůže být otázkou pouze pro starostu a dva, tři lidi z výboru, ale participovat na této odpovědnosti musí i další lidé – členové, přispěvatelé, rodiče, hráči a každý, kdo má nějakou možnost a chuť finančními nebo materiálními prostředky Sokolu pomoci. Kdo má prostředky pomoci, pomoci musí, není možné využívat výhod, ale také se aktivně zapojit. Myslím si, že v současné době se to částečně daří, protože za poslední dva, tři roky se mi jeví, že jak v basketbale, tak v házené se našli lidé, kteří zajistili sponzory, přinesli finanční prostředky a snažili se onu druhou část rozpočtu, mimo financování města, nějak naplnit. Nelze však usnout na vavřínech, tato činnost musí být permanentní, protože prostředky, které se získaly, už se samozřejmě zužitkovaly. Ač to může být očím skryté, náklady na naši činnost jsou velké, musí se platit rozhodčí, nájmy, materiál, doprava atd. Bez přispění 53

dobrovolných sponzorů a dárců by tyto věci nebylo možné ufinancovat. Za sebe však pevně věřím, že ekonomická udržitelnost zůstane plus minus ve stávající rovině. O to se budu snažit nejen já, ale věřím, že i další členové výboru, trenéři, hráči, hráčky, rodiče, sponzoři a přátelé TJ Sokol Karviná. Autorizace rozhovoru viz Příloha 7.

54

8 DISKUSE Přestože primárním cílem mé práce bylo vytvoření informačního materiálu o historii a vývoji TJ Sokol Karviná od jejích počátků po současnost, bylo nutné danou problematiku zařadit do širšího kontextu fungování sokolské organizace a také do dějinného rámce, v souvislosti s přihlédnutím k regionální a národnostní specifikaci. Práci na úkolech své bakalářské práce jsem si v rámci Cíle práce rozdělila do čtyř fází. V první z nich byl mým cílem komplexní výzkum materiálů, které byly k historii sokolské tělovýchovné jednoty (z širšího pohledu) a k historii TJ Sokol Karviná (z užšího pohledu) zpracovány. Z hlediska obsáhlosti materiální základny a šíře tématu dějin sokolské tělovýchovné jednoty (resp. původně Českého sportovního spolku – Sokol) na území Zemí Koruny české, později Československa a státních útvarů, které v dějinném procesu v tomto geopolitickém prostoru vznikaly, jsem tuto část shromažďování materiálu omezila na nutné minimum, které mi dovoloval zadaný rozsah bakalářské práce. Studiu materiálů k samotnému historickému vývoji současné TJ Sokol Karviná (a ke spolkům, ze kterých tato vzešla) jsem věnovala maximální možnou pozornost, neboť právě tyto zdroje a prameny byly pro mé bádání klíčové. Hlavní pomocí v této časově náročné práci byl vstřícný přístup zaměstnanců Státního okresního archivu Karviná, kteří mi v rámci svých možností umožnili přístup k potřebným archiváliím a v neposlední řadě mi poskytli užitečné rady při práci s nimi. Pro lepší pochopení daného tématu jsem rovněž využila pramenů a literatury, které se zabývají podobnou tematikou z hlediska blízkého okolí – tj. Těšínska. Informace získané z archivních pramenů jsem se snažila vhodně doplnit tematickou literaturou. Ve druhé fázi svého výzkumu jsem se zaměřila na pramen doposud nezpracovaný – tj. Kroniku TJ Sokol Karviná. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o ručně psaný text, ke kterému neexistují kopie, jde o unikátní pramen bádání. V této souvislosti patří mé díky vedení TJ Sokol Karviná, které mi společně se zapůjčením kroniky umožnilo nahlédnutí do svého archivu a zpracování dalších textů, které byly pro další výzkum nezbytné. Součástí tohoto bádání bylo i převedení kroniky do digitální podoby (fotokopie), částečný přepis a po dopsání mé práce poskytnutí tohoto materiálu současnému starostovi TJ Sokol Karviná 55

Mgr. Romanu Hamrusovi. Pro lepší pochopení dané problematiky jsem do kapitol, které se otázek historie TJ Sokol Karviná týkají, zařadila rovněž část vzpomínek bývalého starosty tělovýchovné jednoty, Mgr. Emila Hamruse a současného starosty TJ. Podnětné informace mi poskytli při neformálním narativním rozhovoru dne 5. února 2016 v Karviné během focení kroniky. Použité pasáže jsou přesným přepisem částí rozhovoru, ze kterého jsem se svolením dotazovaných pořídila krátký záznam. Ten sloužil pouze k účelům doplnění výsledného textu a po jeho dokončení byl i pro nízkou zvukovou kvalitu smazán. Třetí fáze mé práce se týkala současnosti TJ Sokol Karviná a otázek jejího dalšího možného vývoje. Pro tuto část jsem využila metody řízeného rozhovoru, ve kterém byly využity otevřené otázky přímé i nepřímé. Respondentem byl současný starosta TJ Sokol Karviná, Mgr. Roman Hamrus, a celý rozhovor byl s jeho svolením zaznamenán diktafonem na zvukovou stopu. Po převedení této stopy do textové podoby a formálních obsahových úpravách byl celý rozhovor respondentem autorizován a audiozáznam smazán. Celkově proběhla tři setkání. Při prvním jsem s respondentem probírala možná témata rozhovoru, po tomto setkání jsem mu výsledné okruhy otázek elektronickou formou zaslala. Samotný řízený rozhovor byl předmětem druhého setkání, které trvalo zhruba 90 minut. Po formálních obsahových úpravách byl výsledný text respondentovi zaslán, po kladné reakci se uskutečnilo třetí setkání, při kterém finální podobu rozhovoru respondent svým podpisem autorizoval. Čtvrtou a závěrečnou fází mého výzkumu je umístění výsledné práce na webové stránky TJ Sokol Karviná. Zde by měl text sloužit jako informační materiál nejen pro členy tělovýchovné jednoty, ale rovněž pro širokou sportovní veřejnost, která se danou problematikou zabývá či se o ni aktivně zajímá. Po dohodě se správcem webových stránek bylo na tyto umístěno resumé, které bere v potaz délku a obsahovou náročnost výsledného textu. Pro zájemce o komplexní pohled na problematiku byl pod článek umístěn odkaz na kompletní text mé bakalářské práce.

56

ZÁVĚR V mé práci jsme se pokusila nastínit vznik a vývoj TJ Sokol Karviná od počátků k dnešku. Cílem byl komplexní pohled na organizaci, která se výraznou měrou zasloužila nejen o šíření sokolské myšlenky, ale rovněž o zachování a posílení národní identity v našem regionu. Jednotlivé sokolské jednoty na popisovaném území procházely diferentním vývojem. Ve výsledku tento proces vyvrcholil vznikem TJ Sokol Karviná. V průběhu zkoumaného časového intervalu však neprocházela změnou jen existence sokolské organizace, ale také její motivace a cíle. S pomocí pramenů sledujeme proměnu sokolských priorit od funkce sjednocující a národně obranné, k „modernějšímu“ pojetí aktivizace volného času. Přestože Sokol odjakživa zastřešoval různorodé aktivity svých členů, jak deklaruje samotný název, TJ Sokol jsou sdružení především tělovýchovná. I sokolský tělocvik však prošel zásadním vývojem. Zatímco v průběhu téměř celé své historie mělo výsostné postavení především cvičení prostných, nácvik hromadných skladeb, příp. atletika, po roce 1989 se Sokol ubírá cestou kolektivních sportů. Důvodem je především snaha oslovit širší veřejnost a především mládež. I TJ Sokol Karviná prošla tímto vývojem. Přestože se i nadále udržuje tradice sokolské všestrannosti, budoucnost jednoty leží v kolektivních sportech. Potvrzením této teze jsou úspěchy karvinských mládežnických oddílů. Jako příklad výsledků práce s mládeží mohu zmínit dorostenecké mužstvo basketbalistů TJ Sokol Karviná. Mladíci, kteří jako mladší žáci stáli u zrodu sokolského (karvinského) basketbalu, se v roce 2006 probojovali do 1. ligy. Talent hráčů a schopnosti trenérů vynesly TJ Sokol Karviná až na vrchol – v letech 2009 a 2010, díky 8 letům intenzivní práce, se dorostenecké mužstvo TJ Sokol Karviná stalo mistrem České republiky. (Příloha 6) V současné době je členská základna TJ Sokol Karviná stabilizovaná a tato stabilita by měla, dle slov stávajícího starosty jednoty, v perspektivě blízké budoucnosti přetrvávat. Faktory, které by mohly tento „střízlivě optimistický“ vývoj narušit, jsou úzce spjaty s demografickým vývojem a vysokou nezaměstnaností v regionu. Vzhledem k prognózám, které hovoří o tom, že sociální situace na Karvinsku se z největší pravděpodobností do budoucna nezlepší, ba naopak je pravděpodobné její zhoršení, se lze oprávněně obávat 57

provázanosti odchodu (především mladšího) obyvatelstva z regionu s úbytkem členů v řadách TJ Sokol Karviná. Zásadní je dle slov starosty rovněž hledisko ekonomické. S výše uvedenou prognózou lze totiž očekávat rovněž možný úbytek sponzorů, je proto nezbytný vyšší podíl autonomního financování spolku a větší aktivita při shánění sponzorů nových. Lepší finanční situace by se mohla mj. odrazit na vhodnějším ohodnocení části členů jednoty, což by ve výsledku mohlo být jedním z rozhodujících faktorů v boji o udržení členské základny v nastavených mantinelech.

58

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY American Sokol. American Sokol history [online]. Brookfield, 2010 [Citace: 7. března 2016]. Dostupné z: http://american-sokol.org/history/ Antwerp 1920 Olympic Games. Encyclopædia Britannica [online]. [Citace: 7. březena 2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/event/Antwerp-1920Olympic-Games BOČÁNKOVÁ, Š., 2000. Působení a činnost TJ Sokol Orlová od svého vzniku (1895) do roku 1938. Olomouc: Palackého univerzita v Olomouci. Česká obec sokolská [online]. Praha, [Citace: 9. březen 2016]. Dostupné z: http://www.sokol.eu/ FARANA, R. and D. JANDAČKA., 2011. Jak citovat a odkazovat na informační zdroje v kinantropologii. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. ISBN 978-80-7368-977-3. FIKAR, A., 1948. Stručné dějiny sokolstva 1912-1941. Praha: ČOS. FREITATG, M., 1999. Z historie a současnosti Sokola. OKO – Bohumínské městské noviny, 2, 11. GAJDOŠ, A., M. PROVAZNIKOVA, K. BEDNAR and S. J. BANJAK. Science of Gymnastics Journal. SOKOL SLETS – THE ESSENCE OF GYMNASTICS IN CZECHOSLOVAKIA, CZECH AND SLOVAK REPUBLIC (CELEBRATING 150 YEARS OF GYMNASTICS) [online]. s. 73-82 [Citace: 7. března 2016]. Dostupné z: http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:my5bZK1oN7QJ:www.fsp.unilj.si/mma_bin.php%3Fid%3D20121022090626+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz HAMRUS, R., 2001. Sokol Karviná slaví 80 let od založení. Karvinsko, 27, 13.

59

HENDL, J., 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Vyd. 2. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-485-4. KREJČÍ, A. and V. OLIVOVÁ, 2002. Edvard Beneš a Sokol. Vyd. 2. Praha: Společnost Edvarda Beneše. ISBN 80-86107-16-7.

Kvart. Sokol Melbourne [online]. North Melbourne: Sokol Melbourne Inc. [Citace: 7. března 2016]. Dostupné z: http://wayback.webarchiv.cz/wayback/20150820114302/http://sokolmelbourne.com.au//Pa ge_Kvart.html LICEK, J., 1996. Almanach Sokola Karviná k 75. výročí založení a 5. výročí obnovení činnosti 1921-1996. Karviná: TJ Sokol Karviná. LICEK, J., 2001. Almanach Sokola Karviná k 10. výročí obnovení činnosti 1991-2001. Karviná: TJ Sokol Karviná. NOVOTNÝ, J., 1990. Sokol v životě národa. Praha: Melantrich. PRCHLÍK, V., 2007. Reportáž z oslav 90. výročí památné bitvy u Zborova. Sokolský zpravodaj, 3, 5.

RIESS, A. S. The Czech Sokol in America to 1914. Sports in America: From Colonial Times to the Twenty-First Century [online]. Northeastern Illinoi: Illinois University, 2013. [Citace: 7. března 2016]. ISBN 9780765630636. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=LW6sBwAAQBAJ&pg=PT2421&lpg=PT2421&dq=Th e+Czech+Sokol+in+America+to+1914&source=bl&ots=A7eq4mzk3&sig=yIuvNVylMaxucRXSNW5XOaMvieg&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwil9NDa8 q7LAhWDjnIKHb0LBjcQ6AEISDAH#v=onepage&q=The%20Czech%20Sokol%20in%2 0America%20to%201914&f=false SOBOTA, J., 2007. Bez Sokola by nebylo legií. Sokolský zpravodaj, 3, 6. 60

STOLAŘÍK, I., 1997. 100 let Sokolské župy Moravskoslezské. Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia. ISBN 80-86101-04-5. TYRŠ, M., 1925. Náš úkol, směr a cíl. V Praze: Nákladem Československé obce sokolské. WALDAUF, J. SOKOL – malé dějiny velké myšlenky. Pozitivní noviny [online]. 11. listopadu 2007. [Citace: 18. ledna 2016]. Dustupné z: http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007110022 § 6, 187/1949 Sb. Zákon o státní péči o tělesnou výchovu a sport. Sbírka zákonů republiky Československé [online], 23. července 1949. [Citace: 23. ledna 2016]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=1949&typeLaw=zakon&what=Rok&stranka=4 § 14, 71/1952 Sb. Zákon o organisaci tělesné výchovy a sportu. Sbírka zákonů republiky Československé [online], 17. prosince 1952. [Citace: 23. ledna 2016]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx?getALL=1952,zakon 173/1990 Sb. Zákon, kterým se zrušuje zákon č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy, a kterým se upravují některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací. Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky [online], 9. května 1990, [Citace: 25. ledna 2016]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=1990&typeLaw=zakon&what=Rok&stranka=8 Archivní prameny Archiv TJ Sokol Karviná Evidenční list TJ Sokol Karviná. 18. 12. 1991, Karviná. HAMRUS, E. and J. LICEK. Kronika TJ Sokol Karviná. 1995-2011, Karviná. Kronika účastníků akcí Sokola Karviná. Karviná. 61

Potvrzení o registraci TJ Sokol Karviná v ČOS. 30. 12. 1991, Praha. Potvrzení o ustavení Tělocvičné jednoty Sokol v Karvinné. 26. 9. 1922, Karvinná. Potvrzení založení samostatné jednoty Sokol v Darkově. 27. 2. 1933, Karvinná. Stanovy České obce sokolské. 20. 6. 2004, Praha. Ustavení jednoty Sokol Karviná. 17. 12. 1991, Karviná. Žádost o přidělení identifikačního čísla organizace. 13. 1. 1992, Karviná. Státní okresní archiv Karviná Činnost Okresního výboru Sokola v Karviné. Fond. 1949-1951, Karviná. Inv.č. 648. Kronika města Fryštát. Fryštát. Inv. č. 123. Kronika města Karvinná. Karvinná. Inv. č. 133. Kronika Sokola Karvinná. Karvinná. Inv. č. 581. Pamětní kniha města Fryštátu. Fryštát. Inv. č. 265. Sokol – tělocvičná jednota. Fond. 1919-1952, Karviná. Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Karvinná za správní rok 1935. 1935, Karvinná. Sign. A 7413. Výroční zpráva TJ Sokol Karvinná za rok 1947. 1947, Karvinná. Sign. B 1722.

62

SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ %

Procenta.

a

ar – jednotka plošného obsahu.

aj.

A jiné

apod.

A podobně.

cca

Cirka.

CD

Compact disc.

č.

Číslo.

ČOS

Česká obec sokolská.

čl.

Členů.

č. pop.

Číslo popisné.

ČSA

Československá armáda.

Čsl.

Československá.

Dr.

Doktor.

DTJ

Dělnická tělovýchovná jednota.

HCB

Hanball Club.

Ing.

Inženýr.

Inv. č.

Inventarizační číslo.

Kč, Kčs

Korun českých, korun československých.

KSČ

Komunistická strana Československa.

m²

Metry čtvereční.

MěÚ

Městský úřad.

Mgr.

Magistr.

mj.

Mimo jiné.

MUDr.

Doktor medicíny. 63

např.

Například.

odb.

Odbor.

OKD

Ostravsko-Karvinské doly.

PZKO

Polský kulturně-osvětový svaz v ČR.

r.

Rok.

resp.

Respektive.

s.

Strana.

Sb.

Sborník.

Sign.

Signatura.

SOkA

Státní okresní archiv Karviná.

SK

Sportovní klub.

str.

Strana.

TJ

Tělocvičná jednota.

tj.

To jest.

tzn.

To znamená.

tzv.

Takzvaně.

U16

Kategorie žáků.

U18

Kategorie dorostenců.

U20

Kategorie juniorů.

vč.

Včetně.

viz

Podívej se na (odkaz na jiné místo v textu).

64

SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Nově zvolený výbor……………………………………………………………47 Tabulka 2 Nově zvolená kontrolní komise………………………………………………...47

65

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – A/ Počet členů TJ Sokol Karvinná a TJ Sokol Karviná B/ Soupis nemovitého majetku Sokolské jednoty Fryštát, sokolské jednoty Darkov, sokolské jednoty Staré Město k 31. 3. 1948. Příloha 2 – Přepis části Kroniky města Fryštát – „Reakce za Všesokolského sletu“ (Kronika města Fryštát. Inv. č. 123., s. 356–358). Příloha 3 - Prezenční listina z ustavující valné hromady TJ Sokol Karviná, 17. 12. 1991 Příloha 4 - Potvrzení o registraci TJ Sokol Karviná, 30. 12. 1991. Příloha 5- Potvrzení o ustavení TJ Sokol Karvinná, 26. 9. 1922. Příloha 6 – Novinový článek – „Basketbalisté jsou mistry republiky“ (Karvinský Deník, 15. 4. 2009, s. 18). Příloha 7 - Autorizace řízeného rozhovoru se starostou TJ Sokol Karviná Mgr. Romanem Hamrusem, Karviná, 15. února 2016.

66

Příloha 1/ A/ Počet členů TJ Sokol Karvinná Muži

Ženy

Celkem

1920

78

25

103

1925

149

51

200

1930

268

70

338

1937

453

126

579

1945

86

45

131

1947

226

139

365

Muži

Ženy

Celkem

1991

13

19

32

1995

43

47

90

2000

37

112

149

2008

109

120

229

2009

126

118

244

2010

125

112

237

2011

134

128

262

Počet členů TJ Sokol Karviná

B/ Soupis nemovitého majetku Sokolské jednoty Fryštát 1 – bývalá sokolská jednota Fryštát - parcela č. 1182, 1183 - hřiště Sokola - parcela č. 1184 - tenisové hřiště - parcela č. 1264 - hřiště pod školou u soudu

76,22 a 17,22 a 13,11 a

2 – bývalá sokolská jednota Darkov - parcela č. 962 - parcela č. 963 - parcela č. 964 - dům č. 263

- tenisové hřiště 39,50 a - fotbalové hřiště 110,82 a - stavební plocha + zahrada 6,80 a - Sokolka

3 – bývalá sokolská jednota Staré Město - parcela č. 14

- hřiště u školy

61 a

67

Příloha 2/ „Poprvé zvedla reakce hlavu za všesokolského sletu v Praze a po něm (červen, červenec 1948). První všesokolský slet v Praze po osvobození se zdál reakčním živlům příležitostí k tomu, aby daly průchod až do té doby tlumeným projevům. Buržoazní reakce soustředěná v Sokole, si myslela, že Praha se stane místem jejího obnoveného nástupu proti socialismu. Bylo to měsíc po volbě nového presidenta, jímž se stal dosavadní předseda vlády Kl. Gottwald. Buržoasie v odstoupení Dr. Beneše viděla útok komunistů vůči jeho osobě a své definitivní vyřazení z dosavadních pevných pozic. Proto se stal slet v Praze příležitostí k nepřátelským projevům vůči osobě nového presidenta, dělnické třídě i vládě. Buržoasní vrstvy cítily, že se blíží konec jejich panství nad lidem, proto chtěly ukázat, že je možno s nimi počítat pro každou akci namířenou proti republice a jejímu lidu. Ale lid byl na stráži. V Praze byly sice provedeny demonstrace vůči vládě pracujícího lidu, ale lid aspoň věděl, že s buržoazními vrstvami nelze jednat mírně. Od února bylo dosti času, aby každý pochopil, kde je jeho místo a co znamená moc lidu. Každý však nepochopil. Nechápali obchodníci, živnostníci, větší rolníci, odstavení úředníci a samo sebou, kapitalisté. Tito lidé zuřili nad pomyšlením, že si už nemohou dělat, co by chtěli. Že se na ně ukazuje prstem, když jezdí často autem na výlety nebo do lázní, když utrácejí peníze v barech a kavárnách, když si stavějí vily a nakupují kožichy. Měli vztek, že si nemohou se svými penězi dělat, co chtějí. Zlobili se, že lid už nebyl tak bláhový, aby se díval na to, jak někdo v obchodech vydělával měsíčně nejméně 20.000 Kčs a horník pouze 4000-5000 Kčs. Slet v Praze ukázal, že v Sokole (žijí) vládnou nezdravé poměry. Komunisté do Sokola vstupovali neradi. Byli vyzýváni svými předáky, aby vstupovali do Sokola masově, že Sokol patří pracujícím, ale vstupujte, když vidíte, jak se Sokol hemží milostpaničkami a jejich pány manžely, kteří se dívali po celý život na pracujícího člověka přes prsty! Komunisté vstoupí do Sokola, až to bude skutečně lidová a vlastenecká organisace, taková, jakou si ho přál mít dr. M.Tyrš. A tak po sokolském sletu nastala pronikavá očista Sokola. Ze Sokola byly odstraněny všechny reakční živly a nastolen pořádek. Nejvíce byly postiženy očistou menší jednoty, kde po očistě ochabla činnost. Reakce měla radost, že to bez ní nejde. Ale činnost v Sokole se zase poznenáhlu zvedala a přílivem mladých členů oživovala. Nejvíce byla očistou poznamenána jednota v Doubravě, Orlové, Porubě. Rozkol vnášený do veřejnosti Sokoly se projevoval na závodech, v hostincích i ve školách. Dělnictvo v mnoha případech žádalo protiopatření. Ta se po sletě skutečně prováděla, a tak nastolen opět klid a pořádek. Většina vyřazených funkcionářů Sokola považovala očistu za újmu na své činnosti. Jen málo z nich chápalo, že lid si nemohl dovolit, aby mu na závodech vyrůstala reakce, nahrávající do rukou reakce, a tedy i válce. Mohutné rozvinutí Sokola se dostavilo v následujících letech, po založení sokolských jednot na závodech a po uvědomovací kampani ve sportovních oddílech Sokola.“ (Heckel, 1948)

68

Příloha 3/

69

Příloha 4/

70

Příloha 5/

71

Příloha 6/

72

Příloha 7/ Svým podpisem stvrzuji, že souhlasím s plným zněním přepisu rozhovoru ze dne 15. února 2016 a zároveň souhlasím s jeho použitím v bakalářské práci Historie a současnost Tělocvičné jednoty Sokol Karviná.

…………………………. V Karviné, 15. 2. 2016

Mgr. Roman Hamrus

73