Z HISTORIE PLEMENE – NEJVLIVNĚJŠÍ HŘEBCI, 7. díl ------------
BLEDDFA SHOOTING STAR
Bleddfa Shooting Star v roce 1929 na Royal Welsh Show, kdy mu bylo 28 let. Foto: G.H. Parsons, z knihy p. Wynne Daviese: „Welsh Ponies and Cobs”
Text: Anna van Vuurenová (Shooting Star = padající hvězda, létavice) U hřebce Bleddfa Shooting Star si člověk opět uvědomí neskutečně masivní vliv, jaký má jeho otec Dyoll Starlight (čtvrté zvíře, které kdy bylo zapsané do WPCS) na celé plemeno. Neexistuje velšský horský pony, který by tohoto hřebce ve svém původu neměl a v rodokmenu dnes narozeného ponyho tohoto plemene se vyskytuje v průměru více jak padesátkrát. Dá se rozhodně říct, že Dyoll Starlight stojí za zrodem současného Welsh Mountain Ponyho a hlavně v úplných počátcích WPCS ani úzká příbuzenská plemenitba na tohoto hřebce nebyla žádnou vzácností. Při prohlížení starých fotografií samozřejmě zaujme, že právě díky tomuto hřebci jsou prakticky všichni tehdejší vystavovaní velšští horští poníci bělouši (což platí ve velké míře dodnes). Taky je zajímavé si uvědomit, jak kvalitními zvířaty byli obklopeni lidé, kteří zformovali popis plemene a založili WPCS roku 1901 – což je rok, ve kterém se narodil i
hřebec, o kterém je v tomto článku řeč. Právě na počátku minulého století bylo skutečně na čase konečně založit oficiální plemennou knihu, aby se zamezilo dalšímu přílišnému vnikání cizích vlivů a tato nádherná zvířata se uchovala i pro příští generace. Můžeme vycházet z toho, že se zvířata, která tehdy opakovaně vítězila, blížila ideálu popisu? Až do druhé světové války byli téměř všichni výstavně i chovně úspěšní hřebci v přímé mužské linii potomky Dyoll Starlighta. Jeho synové (např. Bleddfa Shooting Star 73, Greylight 80, Dyoll King Cole 197 exportovaný roku 1912 do USA jako Grove King Cole a Grove Ballistite 200, původně Dyoll Ballistite 151) vítězili všude, kde se objevili. Pokud tedy nevyhrál jejich otec sám. Už v článku o Dyoll Starlightovi byla zmínka o tom, že si Bleddfa Shooting Star zaslouží svoji vlastní kapitolu. Jako vždy se čerpalo převážně z knížky Wynne Daviese Welsh Ponies and Cobs.
1
Hřebečka Bleddfa Shooting Star jako dvouletého od jeho chovatele S. M. Wilmota z Alveston u Bristolu zakoupila společnost Radnorshire (Bleddfa) Polo and Riding Pony Company. Nedlouho poté se tato společnost dostala do finančních potíží a Shooting Stara koupil za velmi vysokou cenu 200 guinejí na aukci „Bleddfa Sale“ Sir Walter Gilbey, který vlastnil slavný Hackney-hřebčín na svém sídle Elsenham Hall v Essexu.
Na Elsenham Hall pracoval velký tým schopných zaměstnanců, a když se v roce 1906 pětiletý Shooting Star zúčastnil National Pony Show v Islingtonu, blyštil se prý jak zrcadlo, na sobě měl výstavní postroj a pohyboval se s neskutečnou silou a vysokou akcí všech čtyř končetin. V Livestock Journal se poté psalo, že byl „jednou ze senzací výstavního kruhu.“
Bleddfa Shooting Star 73 Welsh Mountain Pony, KVH 11 pěstí 2 palce, tj. ± 117 cm, nar. 1901, bělouš
--Dyoll Glasallt 438 Dyoll Starlight 4
-----
75 Dyoll Moonlight
--Beaconsfield 27
Cymro 572 Alveston Belle
-----
---
Davies následně cituje Sira Waltera Gibbeye samotného, který ve své knize Thoroughbred and Other Ponies („Čistokrevní a jiní poníci“) vydané roku 1910 píše: „Jsem šťastným majitelem jednoho z těchto poníků, hřebce Shooting Star, a přestože má v kohoutku jen 117cm, neváhám říci, že má nejlepší přirozenou mechaniku pohybu ze všech zvířat, co jsem kdy viděl za celou svou dlouholetou zkušenost s koňmi.“ A kdo jiný než Sir Walter by to mohl poznat – však předtím vlastnil mnoho slavných Hackney hřebců jako byli Antonius, Flash Cadet a Royal Danegelt. V knížce The Welsh Pony (vydané v roce 1913) spisovatelky Olive Tilford – Dagan, která při sbírání materiálů navštívila také International Horse Show, najdeme i její osobní popis Shooting Stara, kterého tam viděla. Na autorku udělal malý hřebec velký dojem. A nejen na ni, z jejího svědectví vyplývá, že na této velké výstavě, kde bylo prezentováno mnoho zástupců nejrůznějších plemen koní a pony, byl Shooting Star absolutním miláčkem publika.1 V roce 1913 probíhaly mezi Shooting Starem a jeho otcem Dyoll Starlightem výstavní boje. Na National Pony Show v březnu posuzovatel pan Roberts z Church Stretton nedokázal mezi oběma hřebci rozhodnout. Nakonec požádal oba vodiče, aby odstranili hřebcům jejich hřebčí postroje a poté Starlight, který beztak měl jen lehký podbřišník a jedinou postranní otěž, v souboji zvítězil. V Livestock Journal byli velice pohoršeni z toho, že byl Shooting Star poražen, a příval dopisů od předních posuzovatelů, kdy se někteří z nich zastávali jednoho a jiní druhého hřebce, dlouho neustával. Později v tom roce se na Starlightovi na Royal Show již projevoval jeho věk (20 let) a Shooting Star se odplatil. Ve zprávě v Livestock Journal pak popsali Shooting Stara následovně: „Plný energie a elánu používal své karpály a
--hlezna, je to zcela jistě nejsvižnější, nejrychlejší a nejlepší pony v matičce Anglii.“ Ke konci roku 1914 Sir Walter zemřel a jeho slavný hřebčín Elsenham byl zrušen, zvířata rozprodána. Přestože zemí právě zmítala válka, Shooting Stara koupila paní Greene z Grove Stud za nadmíru slušných 280 guinejí. Než přišel do jejího vlastnictví, nedostal Shooting Star férovou šanci v plemenitbě, připustil pouze pár klisen z Principality a několik z hřebčína Grove své budoucí majitelky. Přesto se i v tomto období po něm narodilo několik zajímavých, výstavně úspěšných zvířat, především právě v hřebčíně Grove. Když paní Greene Shooting Stara v roce 1915 zakoupila, už měl na svém kontě výhry nesčetně mnoho prvních cen a titulů „šampion,“ včetně pěti prvních cen + titul šampion a čtyř titulů vicešampion na London Show a šesti prvních cen + titul šampion a jednoho titulu vicešampion na Royal Show.
Hřebec Greylight Shooting Star de facto porážel veškeré hřebce, kteří se tenkrát účastnili výstav – včetně svého vlastního slavného otce, Dyoll Starlight a svého téměř stejně skvělého polovičního bratra, hřebce Greylight, který byl za enormní sumu 1000 liber prodán do Austrálie (což by se
1
Pro zajímavost, kompletní naskenovaný text knížky paní Tilford – Dagan v angličtině je online volně ke čtení k dispozici mj. na: http://openlibrary.org/b/OL20445393M/The_Welsh_Pon y_Described_in_Two_Letters_to_a_Friend.
2
dalo srovnat s částkou 15 tisíc liber v roce 1979 a dnes by to dělalo ještě mnohonásobně více). Pro zajímavost: Greylight se jako Dyoll Greylight stal v Austrálii jedním ze zakládajících hřebců Australského ponyho. Paní Greene za asistence svého věrného podkoního Jimmyho Wakefielda během let 1915 až 1927 na výstavách převálcovala všechno, co jí přišlo do cesty. Nejenže její zvířata vyhrávala velšské rubriky, ale často taky s přehledem porážela jiná britská plemena pony při skupinovém předvedení, což se jí povedlo například čtyřikrát na National Pony Show s jedenácti různými zvířaty. Většina jejích výstavně úspěšných mladých zvířat byla po Shooting Starovi a pocházela z klisen po jejím předchozím úspěšném hřebci Grove Ballistite (taktéž po Dyoll Starlight).
Starlight). Shooting Star ovšem natolik ovlivnil chov pony, že to vzbudilo zájem i o jeho matku. Z jednoho Livestock Journal vydaného v roce 1914 pocházejí následující informace od paní O. G. Owen, z Tanyfronm Pnerhos, Pwllheli: „Jasně si vybavuji, že můj nebožtík otec tuto malou klisnu vlastnil. Byla typickým exemplářem Welsh Ponyho – kompaktní a se silnou kostrou, ale rozhodně žádným způsobem hrubá. Byla velmi tmavě hnědě zbarvená a měla svižnou, pružnou mechaniku pohybu, kterou bezpochyby podědila po svém otci, hřebci Cymro. V kohoutku měla asi 122 cm. Protože žila na nechráněných kopcích už od hříběte, měla dlouhou, neudržovanou hřívu, stejně tak ocas, a divoké, ohnivé vzezření a nezaměnitelný vzhled otužilosti, která se vidí jen u horských poníků. Její otec Cymro byl pěkný malý kob, zářivý ryzák, KVH 127cm, s mimořádně dobrými chody. Jako valach pro mého otce vyhrál zde po okolí mnoho cen a později u svého nového majitele vyhrál první cenu na Royal Dublin Society’s Show. Otec Cymra byl kob, ryzák, kterého sem do tohoto kraje přivezli z jižního Walesu a zde s ním jezdili za klisnami připouštět. Nevím jak se jmenoval ani jaký měl původ, ale říkalo se mu zde „Southin“, což nebylo jeho jméno, ale místní výraz pro „Jihovelšský.“ Lidé, co ho viděli na vlastní oči, mi řekli, že to byl pěkný hřebec s dobrou mechanikou pohybu a během svého působení zde zanechal několik velmi atraktivních potomků. Matka klisny Alveston Belle byla velšský horský pony, tmavá hnědka, KVH asi 112cm, ale jelikož tehdy sedláci jen málokdy zaznamenávali rodokmeny svých zvířat, nevím, kdo byli otec ani matka této klisny. Můj otec zakoupil mladičkou Alveston Belle od jejího chovatele, pana Roberta Williamse z Henllan u Pwlhelli, což byl sedlák ze sousedství, a později ji prodal panu S. M. Wilmotovi.“
Klisna Grove Peep O‘ Day, dcera hřebce Bleddfa Shooting Star, zde již 19letá. V roce 1927 se paní Greene, které v té době bylo skoro sedmdesát, rozhodla zrušit svůj hřebčín, což učinila 29. června toho roku. Na tehdejší aukci bylo prodáno mnoho potomků Shooting Stara, za dobré ceny. Shooting Stara samotného, kterému bylo tehdy 26 let, si ponechala na dožití. Až do své smrti žil v zaslouženém důchodu, s jednou výjimkou, a to když se v roce 1929 naposledy okázale vrátil do výstavního kruhu ve věku osmadvaceti let. Na přání komise vedl Shooting Star průvod velšských horských poníků na Royal Show. Když zjistil, že se veškeré zraky upírají na něj, předvedl stejnou „show“ jako vždy ve své úspěšné kariéře. O dva roky později, když už byl zchromlý revmatismem, ho dala paní Greene uspat ve věku jedenatřiceti let a pohřbít na Grove. O mnoho let později, když bylo sídlo Grove zbouráno, zachránila paní Meredith aspoň Shooting Starův mramorový náhrobek ve tvaru koně a nechala ho umístit na Dinchope vedle náhrobku jeho nejslavnějšího syna, hřebce Grove Sprightly. Otec: Dyoll Starlight 4 (bělouš, KVH ±118cm, narozený 16. května 1894). Tomuto jedinečnému hřebci jsme již věnovali vlastní článek ve zpravodaji Welsh-CZ číslo 2/2006. Matka: Alveston Belle 572 (vranka s bílou skvrnou na čele a na nose, KVH 122cm, narozena v roce 1897). Nic moc o matce Shooting Stara, klisně Alveston Belle není známo. Ví se jen to, že se jí narodila v roce 1900 hnědá klisnička pojmenovaná Alveston Beauty (po Little Reality) a v roce 1901 samozřejmě tmavě šedý hřebeček pojmenovaný Shooting Star (po Dyoll
Nejvlivnější DCERY hřebce Bleddfa Shooting Star: Dcera Brynhir Black Star je matkou hřebce Tan-yBwlch Berwyn, kterému jsme věnovali článek ve WelshCZ č. 3/2007. Dcera Grove Madcap je přes svoji dceru Coed Coch Mefusen babičkou hřebce Coed Coch Meilyr (ve svých dvou letech šampion hřebců na Royal Welsh Show, o tři roky později exportován do USA) a hlavně hřebce Coed Coch Madog, devítinásobného šampióna hřebců na Royal Welsh Show. Mefusen měla pouze tato dvě hříbata, pak byla exportována do Kanady.
Klisna Vardra Charm s hříbětem
3
Dcera Vardra Charm je matkou i babičkou klisny Revel Choice (mj. matka hřebců Revel Cassino, Revel Crusader, Revel Cello, Revel Chip, Revel Chancellor a klisny Revel Caress). Dcera Grove Peep O’ Day je mj. matkou hřebců Bolgoed Mighty Atom – úspěšný výstavně na ruce i v zápřeži, než byl exportován do USA, Bolgoed Squire – působil v hřebčínech Revel, Criban a Cui než byl exportován do USA, Bolgoed What Ho – přímý bratr Mighty Atoma (oba po Mathrafal Tuppence), úspěšný v zápřeži, exportován do USA, a Tregoyd Starlight.
Clan Tony, což je otec hřebce Clan Pip a klisny Clan Peggy – oba šampióni Royal Welsh Show a Clan Pip je navíc nesmírně vlivný v chovu sekce A – a třeba Wynne Davies ho v knížce The Welsh Pony tituluje vůbec nevlivnějším Welsh Mountain Pony hřebcem třetí čtvrtiny dvacátého století. Tomtit taky působil v hřebčíně Revel. Syn Grove Sharp Shooter je otec klisny Coed Coch Seren, která, než byla prodána do USA, měla mj. dcery Coed Coch Serliw (mj. matka hřebce Ceulan Revolt) a Coed Coch Sirius (což je mj. matka legendární klisny Coed Coch Siaradus, pětinásobné Overall Royal Welsh Show Champion). Fotografie: internet a použitá literatura Použitá literatura:
Nejvlivnější SYNOVÉ hřebce Bleddfa Shooting Star: Syn Grove Sprightly je držitelem nepřekonaných devíti titulů „Overall Royal Welsh Show Champion“ (výše jmenovaný C.C. Madog také vyhrál devětkrát, ale byl vždy „pouze“ šampiónem hřebců, ne celkovým šampiónem) a otcem hřebců Bolgoed Squire (exportovaný do USA, např. dcera Criban Golden Spray) a Tregoyd Starlight (jeho dcera Coed Coch Pelen je matkou slavného hřebce Coed Coch Planed. T. Starlightova syna Coed Coch Meilyr jsme již zmínili). Bolgoed Squire a Tregoyd Starlight jsou přímí bratři a produkty velmi blízké příbuzenské plemenitby – jejich otec Grove Sprightly po Bleddfa Shooting Star je z klisny po hřebci Grove Ballistite. Jejich matkou je Grove Peep O’Day po Bleddfa Shooting Star z klisny po Grove Ballistite.
Davies, Wynne. Welsh Ponies and Cobs. London: J. A. Allen, 1997. Davies, Wynne. The Welsh Pony. London: J.A. Allen, 2006. Davies, Wynne: Sixty Years of Royal Welsh Champions. London: J.A. Allen, 2009.
Hřebci Grove Sprightly a Grove Will O‘ The Wisp, dva slavní synové hřebce Bleddfa Shooting Star. Syn Grove Will O’The Wisp – je podle Wynne Daviese prý považován za jednoho z nejkorektněji stavěných velšských horských pony všech dob. Syn Kilhendre Celtic Silverlight – působil pouze čtyři sezony v plemenitbě ve Velké Británii než ho prodali do USA jako jezdeckého ponyho. Přesto silně ovlivnil chov: Jeho dcera Twilight of Dyffryn je matkou hřebce Mathrafal Tuppence, který byl rozsáhle využíván v hřebčínech Criban a Coed Coch. Jeho syn Llwyn Brilliant je otcem klisny Ceulan Silverleaf, která velmi ovlivnila chov sekce A přes svého syna Ceulan Revelry a chov sekce B přes svého vnuka Reeves Golden Lustre. Jeho syn Llwyn Satan je přes svoji dceru Dinarth Henol dědečkem hřebce Coed Coch Glyndwr (článek ve Welsh-CZ čísle 5/2007). Jeho syn Llwyn Temptation je otcem hřebce Llwyn Tomtit, který je otcem i dědečkem klisny Llwyn Tinwen, která působila v hřebčíně Coed Coch, kde dala hřebce Coed Coch Tlws a klisnu Coed Coch Trysor. Především se ovšem v hřebčíně Clan stala matkou hřebce
4
5
