Vladimír Fidler
Z HISTORIE
"RABŠTEJNSKÉ STEZKY"
A OKOLÍ BRATRSKÉHO KOSTELÍKA V KOSTELCI NAD ORLICÍ Jednota bratrská a bratrský humanismus slavily svůj největší rozkvět za vlády císaře Maxmiliána a Rudolfa II. Přes občasné pronásledování se Jednota do konce XV. století rozrostla v celé zemi a získala stoupence na venkově, ve městech i mezi panstvem. Přispěním Lukáše Pražského se zřekla prvotního odmítání účasti ve veřejném životě a přispěla ke kulturnímu rozvoji země. Na kostelecké radnici působili po rektoru Melicharovi písaři od poloviny XVI. století z řad Bratří tito radní: Jan Dobrá Vůle, pocházející z urozeného rodu. Dále Jiřík Škop, "jáhen starý" a podle zdejších pramenů byl také barvířem. Jeho syn Daniel se stal bratrským knězem. Jiřík Škop působil jako písař vl. 1561-1570. Působnost na radnici byla velkým přínosem, protože co uložil do městských knih, zůstává nám dodnes živým svědectvím o poměrech sousedů a doby, kdy pracoval na radnící.V Další - Mikuláš (Nikodém) Strejček - vystudoval na bratrské škole v Mladé Boleslavi, byl písařem vl. 1570-1600. Těsně před skončením své funkce dal městským knihám název "LVI" (1600) ačkoliv nemohl ještě tušit, jaký znak získá město Kostelec n. Orl. v budoucnu. Pro práci v Jednotě byl získán až po svém příchodu jako soukeník, do Kostelce n. Orl. Jeho zápisy jsou přesné, čitelné, obsažné a co víc - i úpravné. Umírá v r. 1616. S určitostí můžeme jak J. Škopovi, tak Nikodému Strejčkovi připsat hlavní podíl spojený s přípravami výstavby bratrského kostelíka na Rabštejně. V roce 1611-1633 byl písařem na městě Jan Makovička, který pocházel z krejčovské rodiny. Jeho zápisy jsou psány drobnějším písmem, ale čitelně, nástupci po něm po r. 1650 již nevykazují výše zmíněnou pečlivost. Pozice Bratří v radě města stoupla až když si postavili svůj vlastní kostelík. Z "Akt Jednoty" vyplývá, že se Jaroslav z Pernštejna zle stavěl proti kosteleckým Bratřím v letech 1547 a 1548.Již v r. 1554 byli někteří z nich vězněni v Pardubicích, kam se za nimi tajně vypravoval bratr Václav Holý ze Solnice. V r. 1557 s ním měli na pondělí svatodušní velký sbor.
95
Obr. 1: Kresba kostelíka v Časopise "Světozor".
na Rabštejně
od Františka Chalupy
otištěná
v r. 1881
Po nastoupení císaře Maxmiliána došlo k uvolnění náboženského Podle "Akt" byl bratr Petr uveden v Kostelci n.Orl. do nového kostela za městem - vlastně tehdy ještě kaple, postavené z odkazu Anny Brázdové. Tam kázal v r. 1578 slovo Boží. 2/ Takový byl v Kostelci n. Orl. smír mezi utrakvisty a Bratřími. Shromáždění bylo tehdy již veřejné a mohlo zavdat příčinu k tomu, aby si Bratři v Kostelci n. Orl. pořídili vlastní kostelík. V té době víc jak polovina obyvatel města se hlásila k bratrské víře. Původní kaple, na kterou Anna Brázdová věnovala 50 kop míšenských, zřejmě již nestačila svojí kapacitou snad pro tři, ale jistě pro dvě církve a jejich pobožností.V Bratři již zřejmě "dům bratrský" ve městě měli - ale jistě nemohl vyhovovat pro jejich náboženské, sociální a kulturní cíle.v' Jejich pozice ve městě, podpora okolní drobnou šlechtou i vrchnostenských úředníků i místo radního písaře v podobě Jiříka Škopa a později Nikodéma Strejčka, byly zárukou splnit jistě vlastní touhu po samostatném kostelíku. Podnět i hmotná posila pro tuto myšlenku přišly pro kostelecké Bratry z Brandýsa n. Orl. Ti jim uvolnili pro Jednotu kněze bratra Samuela Benedikta, dále truhláře Adama a Jiříka a řadu dalších Bratří, kteří v té době z Brandýsa n. Orl. do Kostelce n. Orl. přišli. Byli to Petr Michálek, Eliáš Kališťský, Jiřík a napětí.
96
Jan Poláků, Pavel Pavelec, Martin Pařenský, Starý Tomáš, písař panský Jan ajiní. Finanční vyrovnání provedl br. Samuel Benedikt dne 2. února 1595 lidem duchovním a kněžím Jednoty bratrské a starším v Brandýse. 51 Schůzky kosteleckých Bratří, kteří usilivali o stavbu kostelíka se odehrávaly asi ve světničce u vdovy Kateřiny Nožířky, po Pavlu Nožířovi, jehož strýcem byl bratr Jan Javor z Brandýsa n. Orl. K tomuto závěru nás vede poznámka v kšaftu zmíněné vdovy, že Bratřím odkázala zařízení horní světničky, zhotovené samotným Pavlem.V Pro kostelík - "sborem" je v městských knihách nazýván jen ojediněle - bylo vybráno dominantní místo na Rabštejně. Nazývá se tak bývalé opevněné místo a popraviště na ostrohu, proti přístupové cestě od Častolovic do města. Ostroh je poněkud nižší, ale vynikal nad hradební příkop a do budoucna se tak rozlišoval "malý kostel" od ostrohu, kde stál v úhlopříčném postavení, procházejícím kosteleckým rynkem "velký kostel" sv. Jiří. Z "Akt" Jednoty vysvítá, že byl vysvěcen v r. 1581. 71 Podle Lvů můžeme soudit, že před 17. srpnem (Lev bílý, B 7), kdy Jiřík Dusík odkazuje: "K tomuto novému kostelu bratrskému 3 k. m. - ty nechť Bratři obrátí, nač se jim viděti bude k tomuto kostelu. " Plošina na ostrohu, na níž se přicházelo z náměstí tzv. "Chobotem" byla využita pro stavbu zcela. U kostelíka byla bratrská škola, špitál a zahrada mrtvých - další hřbitoV.8 ,9, l OI Nález lidských kostí, který toto potvrzuje, byl zaznamenán při stavbě poštovního úřadu pod kostelíkem v r. 1934. Prosto~ po pravé straně chobotu a přilehlý svah patřily Bratřím, kteří si zde budovali skrovná obydlí. Ostatní bydlili rozptýleně v chalupách na podměstí a předměstí. Řada z nich i na Skále, za tzv. velkým mostem. Toto předměstí bylo tehdy jen řídce osídlené. Na Skálu- již tehdy předměstí, bylo přemístěno "místo popravní", nazvané dodnes "Na spravedlnosti" z prostoru Rabštejna. V těchto místech bylo jen málo rolí a stále se zde - za lhoteckým potokem - ještě klučilo, aby byly získány další pozemky.W Na svahu Rabštejna, který byl pokračováním chobotu, vedla stezka, tvořící příchod ke kostelíku. Ústila do dnešní ulice Pešinovy (dříve ul. Komenského), tehdy blátivé vozové cesty, zařezávající se do svahu Rabštejna. Obkružovala jej směrem do "údolu", před dnešní obchodní školou a vcházela do západní městské brány. Stezka tuto cestu přetínala a pokračovala ve svahu až k domu rodiny Hrubeckých, ktely stál na úpatí svahu. Tento dům byl zbourán v r. 1936, ačkoliv byl rodištěm slavného kosteleckého rodáka, hudebníka Fr. 1. Tůmy. Okolí "Rabštejnka" bylo tehdy zřejmě velmi divoké a proto se Bratři rozhodli postavit kolem kostelíka zeď - po desíti letech odjeho vybudovaní.W Informuje
97
ObL 2: Situace zástavby v okolí kostelíka v roce 1914 čp. 33 - domek rodiny Šmídových čp. 34 - postaven Rozynou Mosteckou a Helenou Švendovou. Zbořen v L 1908. čp. 35 - kostelík čp. 36 - hotel Rabštejn čp. 259 - statek Kopsův
nás o tom kšaft Ondřeje Minora: " .. .poroučí na zeď kolem kostelíčka 8 kop. "13/ V době pobělohorské, když již byly v kostelíku vykonávány katolické bohoslužby, nalézáme ve Lvu černém 14/ zápis, že: "Rozina Mostecká a Helena Švendová, dvě poctivé a šlechetné děvečky žádají, aby si mohly vystavěti na gruntu zádušním sv. Václava chaloupku a schránku. Za to uvolňují se po své smrti tuto chalupu se vším Příslušenstvím záduší chrámu Páně sv. Václava odevzdati a do smrti bud' oltářní nebo mešní roucha práti. " V Pamětní knize děkanství kosteleckého, psané děkanem Karlem Bochem.P/ nalézáme kromě inventáře a popisu kostela tuto zmínku: "Kostel od kamene založený a zdí obehnaný. Při něm zahrada jdouc od stezky dolů z kopce, plotem obehnaná. " Rabštejnská stezka sloužila zřejmě jako pěší zkratka cesty od kostelíka do podměstí, kde navazovala na sjízdnější cestu, která vede nyní pod podchodem obchodu s textilním zbožím (č.p, 254). Dále kolem bývalého domu Hrubeckých (rodiště Fr. 1. Tůmy) a za domem, kde bývala kdysi Antuškova cukrárna (nyní restaurace, č.p. 539), ústila do cesty, která šla od Častolovic a v těchto místech přecházela ve svahovitém terénu v blátivé, vozové cesty po tzv. "Příkopech" a kolem Rabštejna k západní městské bráně. Rabštejnská stezka byla příkrá, pokrytá valouny a měla několik schodů, které usměrňovaly při deštích stok vody k cestě kolem Rabštejna později po úpravě prostoru před nynější obchodní školou nazvanou ul. Novozámskou, později Komenského a nyní ul. Pešinovou. Stezka byla do výše člověka vyzděna kameny, nad tím rostly keře, které překrývaly 98
Obr. 3: Pohled na kostelík a stavení "Chobotu"
čp.
33 po demolici pravé strany, tzv.
výhled na oblohu. Pro mládež a hlavně nás, kluky, měla svoji romantiku, když jsme se tudy vraceli v podzimních a zimních podvečerech ze cvičení v tělovýchovné organizaci Sokol. Jistě byla i místem schůzek mileneckých párů. Ale i místem, kdy jejího nenápadného ukrytu využívaly pronásledované osoby a pod. Většinou se jednalo o osoby z našeho města, které její vyústění do podměstí dobře znaly. Stezka byla při svém vyústění do výše jmenované ulice zapojena do zdi, lemující a zpevňující svah Rabštejna a končící až u budovy Městské ho úřadu a spořitelny. Její vyústění bylo ohraničeno velkými kamennými bloky. Při opravě tohoto tarasu byla v r. 1950 zrušena, zasypána a vchod zazděn. K tomuto závěru snad vedl tehdejší Městský národní výbor rušnější provoz na výpadové silnici z náměstí. Dnešní jednosměrný provoz v této části ul. Pešinovy by Rabštejnské stezce zdaleka nevadil. Kolem kostelíka na Rabštejně byl ještě koncem XIX. století shluk domků. Jeden z nich, který zbudovaly zmíněné "poctivé a šlechetné děvečky" měl č.p. 34, byl přímo při Rabštejnské stezce a sahal až k silnici. Po smrti majitelek ho snad koupila nebo zdědila občanka Petruželková. V záznamech Morávkových je veden jako obecní stavení, které bylo využíváno jako chudobínec.I'" V průběhu modernizace města mizely domky kolem kostelíka a z příchodu po pravé straně - tzv. Chobotu. Tak se uvolnil prostor pro stavbu poštovního úřadu, okresního soudu 99
(později zrušeného) a vznik ulice Dukelské, která spojila náměstí s ul. Na příkopech. Vyústila naproti nově vybudované Sokolovně. Po zavezení tohoto přivráceného svahu k ulici Na příkopech - tedy v místě dnešní pošty - a parčíku stávaly domky náležející hr. Kinskému, kde bydlili zaměstnanci panství. Celkový vzhled této části města určovala dominantní budova tehdejší reálky - dnes obchodní školy. Na přiložené fotografiije vidět část úprav terénu před tímto objektem, které nakonec vyřešily propojení cest od Doudleb přes náměstí směrem na Častolovice, Hradec Králové a Prahu. Osídlení kolem kostelíka na Rabštejně můžeme posoudit jednak podle trhových smluv ve Lvech a spolehlivěji až od r. 1840, kdy byly pořízeny první katastrální plány měst, které jsou zachovány ve Státním ústředním archivu v Praze. Rozložení parcel a domů, označených již čísly a katastrální knihy umožňují nám udělat si představu o změnách, které tato západní část náměstí v průběhu XIX. a XX. století prodělala. Zachované pohledy na město - Tittelův obraz z let 1773-1777, dále kresba Venutova z r. 1816 i pohled Stiaralův asi z let 1777-1839 se rozcházejí v různých grafických vyjádřeních podob jak budov, tak v množství věžiček aj. Podle zmínky V. Červenky v jeho "Zrcadle Kostelce Orličného" existovala fotografie Kostelce n. Orl. z r. 1872, kde bylo zachyceno ještě spáleniště domků v této lokalitě města a kde by mohlo být část osídlení zdokumentováno. Vidět je prý dostavěný tehdy nový obecní dům - dnes škola na náměstí, dále stojí Grambův špitál pod Fortnou (pod kostelem sv. Jiří) v dnešní ul. Zoubkově. Žel ale do dnešní doby se nám nepodařilo uvedenou starou fotografii, uloženou prý v muzeu v Rychnově n. Kn., objevit. Ale zmínka o spáleništi na západní straně náměstí podle Červenky pochází od požáru, který zachvátil západní stranu náměstí v r. 1863. Tehdy dva krajní domky u západní brány nebyly do osmdesátých let XIX. století opraveny a na jejich místech byla vystavěna nová budova radnice a spořitelny. O ostatních objektech kolem kostelíka máme spolehlivé zprávy o jejich likvidaci až z doby, kdy ustoupily modernizaci města - tedy v letech první republiky;
Poznámky: 1/ "Nekrologium Jednoty" /277/ zaznamenává Jiříka Škopa k r. 1583, kdy zemřel. Uvádí však 21. duben, zatím co městské knihy - Lev bílý B 10 dosvědčují jeho skon až 24. října - autor KREJSA 2/ Akta XI. 292 n, 303-344, 437 n. 3/ Lev zelený, A 21, C 1, Lev bílý A 1. 4/ Lev modrý 59, Lev zelený J 27. 100
5/ 6/ 7/ 8/ 9/ 10/ 11/ 12/ 13/
HREJSA: Sborové bratrští. Lev bílý B 2 k r. 1579: Akta XIII. 107. ŠAFRÁNEK: Školy české, I. 57, 58. Lev bílý B 29, A 2 aj. Lev bílý A 2 a zahrada mrtvých - další hřbitov v Kostelci n. Orl. RABYŠKA: Pamětní kniha města Kostelec n. Orl., rukopis. 227 k r. 1853 Lev zelený, modrý a žlutý - v kšaftech. Lev bílý, list D 4. Tento odkaz vyznavačůJednoty se ještě dvakrát opakuje. Také zápis ve Lvu červeném, 1. 196, k r. 1604 se zmiňuje o dvou hromadách kamene, které Bratřím "odvozují" na gruntě Jiříka Kouma - jinak Suchánka - Jiříku Škopovi, které Nikodém Bratřím záduší "Rabštejnského" odvedl a oni Bratři, odvedli tento kámen na zeď kostelíka sv. Anny. 14/ List C 10 - zápis ve Lvu černém. 15/ Liber Memorabilium Benefici decanatis Kostelecensis ad Aquilam de A.D.1749. 16/ MORÁVEK: Kostelík sv. Václava na Rabštejnku, 1937, str. 14.
101
