28 – květen 2008 Teplý Bonz č. 28 Stalinovým pomníkem coby nejméně kontroverzní – nikdo nebyl proti. První opravdu Rozruší víkendovka proběhla v září na Hrubém Rohozci a vedl jí Jakub. Já jsem tam nebyl a všechno jsem měl jen z doslechu.
R O Z R U C H SL A V Í 5 L E T !
Teplý Bonz č. 28 – květen 2008 2004 Jaro bylo méně akční než podzim, víkendovky jsme uspořádali na Kubrychtově boudě (Zafúkaná víkendovka, na které nebyl žádný sníh), ve východních Čechách víkendovka Na půli cesty (mezi Čechami a Moravou) a Velikonoční v Hlinsku ve skanzenu.
2005 Na začátku roku jsme vyrazili na turnaj ve frisbee a dopadli na čestném posledním místě. Na jaře pokračuje další sezóna frisbee, už čtvrtá. Jarní víkendovky pořádáme jenom dvě, Jaky máme taky v západních Čechách a organizátorská Dramatorgie na Toulcově dvoře. Tábor jsme letos přesunuli do Kameniček u Hlinska a hned první noc nám uletěla plachta nad hlavou.
URAGÁN VZAL PLACHTU TADY ZAČAL ROZRUCH Už je to tu! 25.května 2008 slaví Rozruch 5 narozeniny. Je zatím ještě malý, ale zažil toho za tu dobu už docela hodně a taky se hodně nacestoval. Co všechno Rozruch zažil se můžete dočíst na následujících řádcích.
Ekofór vstoupil d svého druhého, nepříliš úspěšného ročníku. Většinou jsme jej vystavovali spolu s Ekoforem 2004. Na podzim kromě víkendovek v Průhonicích, na Rohozci a na Alkazaru jsme uspořádali mezinárodní víkendovku na Toulcově dvoře – Československá víkendovka. Další přelomová akce na podzim 2005 byl náš první Brontostan na festivalu Barevný podzim. Díky Áně, účastnici z mého prvního tábora, která nás tam pozvala. Konec roku završila naše asi nejdrsnější akce – Silvestr v chaloupce v Jeseníkách.
UPRAVENÁ FOTKA Z PLAKÁTKU NA EKOVEČER Na podzim proběhly ještě další 4 víkendovky: Na Kubrychtově boudě, na Mariánskohorských Boudách, v Průhonicích a v Hlinsku. Jubilejní 1. Rozruší silvestr pak na Myjavě na Slovensku. Na podzim se také stal z Teplého Bonzu, časopisu klubu Brloh časopis našeho základního článku, ten vychází každé dva měsíce na srazech Rozruchu, ty probíhají každé dva měsíce kromě prázdnin doteď. Od podzimu 2003 do jara 2004 pořádáme jednou měsíčně Ekovečery a dvakrát měsíčně Brontosauří klub v Karlínském Spektru. Od jara do podzima probíhala druhá sezóna frisbee.
ZČ HB Rozruch, 25.5.2003 – 25.5.2008 2003 Rozruch vzniknul v neděli 25.května v čajovně Ve věži na Letné po návratu z víkendovky v Jizerkách na Mariánskohorských boudách. Bylo nás 7 zakládajících členů, z toho jedna zakládala v nepřítomnosti. Nejtěžším tématem byl název, napadaly nás desítky různých věcí, ale vždycky byl někdo proti. Až nás z věže vyhodili a nový název Rozruch jsme schválili na lavičkách pod bývalým
-1-
Rozjíždíme Ekofór, už od podzimu jsme jej připravovali a teď se nám sešlo kolem dvou set prací do prvního ročníku. V létě první Rozruší tábor na Ještědském hřebeni. Kopali jsme díry pro oplocenku a honili se za Vopičkou, to byl archeolog. Na podzim pak víkendovky v Průhonicích, na Kubrychtově boudě, nepracovní divadelní ve Svitavách a masážní v Pruhonicích. V listopadu jsme vymysleli a nainstalovali první Brontosauří vitrínu v metru na Palackého náměstí a spolu se Supy uspořádali víkend pro začínající organizátory. Sezónu jsme ukončili jak jinak než v Hlisku ve skanzenu, silvestr tam stál opravdu za to! Deskovky, výlety, koupání v bazénu a konkurz do filmu Mrazík.
2006 Na jaře jsme spolu s Ekocentrem Podhoubí uspořádali kurz o Ekohrách, další víkendovky následovaly ve Slavkovském lese, ve spolupráci se Syrinxem na letišti Stará Aerovka ve Kbelích, na Rohozci a experimentální putovněpracovní akce v Jizerkách. Novinkou letošního jara byl Brontostan na festivalu Beltine v Lipnici nad Sázavou. I
-2-
28 – květen 2008 Teplý Bonz č. 28 přes úvodní organizační problémy se nám na Beltine líbilo a rozhodli jsme se, že se příští rok objevíme znovu. Ekofór se vzmohl hlavně asi tím, že cenou pro vítěze byl poznávací zájezd. Dorazilo přes 600 vtipů!
Na festivalu Beltine jsme také nemohli chybět, tentokráte v Modré u Velehradu poblíž Uherského Hradiště. A poslední jarní Brontostan proběhl v Praze na Ekofestivalu na Náměstí Míru. Na jaře jsme opět instalovali Brontosauří vitrínu ještě lepší než byla ta předchozí. V létě proběhl třetí a poslední tábor v Kameničkách, tetokráte s čistě dívčím osazenstvem.
Teplý Bonz č. 28 – květen 2008 méně, letos kolem 600 vtipů, zlepšili jsme ale zázemí a přibylo nám mnoho dalších výstav Na Dny Země jsme tentokráte na Toulcově Dvoře a v Mníšku pod Brdy. A i Beltine se nám přesunul, tentokráte přímo na zámek v Jindřichově Hradci. A těsně před výročím Rozruchu jedeme opět do Jizerských hor, i když tentokráte je to na Ještěd, místo našeho prvního Rozrušího tábora.
Franta dřevorubec – Těchonice 11.-13.4.2008 Letošní jaro v Těchonicích nám mělo ukázat, jaký je život dřevorubce od počátku až do konce a jak jinak bychom to mohli poznat, než že jsme trochu zrychleně jeden dřevorubecký život prožili i my a to během necelých tří dnů. V pátek na nádraží v Pačejově jsme se vžili do role vajíčka a spermie a zplodili Frantu, našeho budoucího dřevorubce, hned na to se z nás stali genetici, kteří museli zjistit, jaký ten náš Franta bude nejen vzhledově, ale i povahově.
BÁRA MALUJE NA BELTINE V LIPNICI Rozruší tábor už podruhé v Kameničkách se nesl ve znamení Hippie. Naše komunita ovládla celé okolí a hlavně podmáčené louky. Na podzim objevujeme nové místo na víkendovky – Těchonice a jejich medoládu, ovce, včely, divadlo, Jirku, děti... Podruhé zavítáme na festival Barevný podzim a taky jsme konečně nechali vyrobit Rozruší trička. Po dalších víkendovkách na Rohozci a na Kubrychtárně, našem prvním jeskyňovíkendu a městské tramvajové hře završuje tento vydařený rok silvestr u Hanky na chalupě v Bělé pod Bezdězem.
MÁJA ZÁPASÍ S TRNKAMI
HIPPIE VĚDMA BANA NA POLÁRNÍ NOCI Na podzim jsme se už potřetí objevili v Těchonicích, potáborovka proběhla na Toulcově dvoře a potřetí jsme už i na Barevném Podzimu. A je tu Točník! Hrad kousek od Prahy, na kterém už víc než 10 let brontíci nebyli a teď jsme tu my. Vánočka proběhla u Veverky na chaloupce a rok uzavřel Silvestr u Veverčiny sestřenice Lucky v Brně.
2007 Na jaře se opět podíváme do Těchonic, velikonoce na Rohozci a na jeskyňovíkend do Českého Krasu. Letos jsme při příležitosti startu ekofóru uspořádali Brontostany na Toulcově dvoře a v Černošicích. Ekofór letos lámal rekordy, přišlo přes 1200 vtipů, vytvořili jsme nový web a uspořádali na dvě desítky výstav. Slavnostní vyhlášení poběhlo na podzim v Uherském Hradišti. Vyhlášení doprovodil koncertem hudebník Tomáš Kočko.
2008 První Rozruší akce v zimě není víkendovka, ale jednodenní úklidová akce na Podolských skalách. V těsném závěsu následovaná Zdravovíkendem a Velikonocemi. Opět zavítáme do Těchonic a taky na Točník. Ekofórů dorazilo poněkud
-3-
Jako rodiště pro naše děcko jsme zvolili svíčkařskou dílnu v překrásné vesničce Těchonice. Zde jsme zasedli ke stolu a při večeři probrali, co můžeme od našeho dítěte čekat, až se zítra narodí, zahráli jsme mu na kytaru a zpívající tibetskou mísu, aby už jako nenarozený získal trochu toho estetického cítění a hlavně jsme hodně povídali, aby si Franta zvykal na hlasy svých matek a otců. A protože nastávající rodiče musí také hodně spát, zalehli jsme ještě relativně brzo do spacáků.. ÚÁÁÁÁ ÚÁÁÁÁ budí nás ráno úpěnlivý pláč, Franta se v noci narodil (ani jedna matka si toho ani nevšimla) a teď má evidentně hlad, nebo se snad počural? Nejsme si jistí, co vlastně naše dítě chce, ale vyrazíme pro dudlík, plenku a chrastítko, když vše doneseme z návsi a složíme do správných tvarů, Franta přestává brečet.. HURÁ! Zasedáme tedy k snídani a připravujeme se na odchod do práce. O
JAKUB NA EKOHRÁCH V PODHOUBÍ A co nás čeká dál? Pracujeme na projektu Naučné stezky o globálních problémech na Toulcově Dvoře a na podzim k tomu bude víkendovka. Tábor budeme letos poprvé pořádat na hradě Hartenbergu u Sokolova. A určitě nás čeká i spousta dalších zajímavých akcí, to už je na nás a na vás. Určitě jsem nepopsal všechno, co jsme kdy dělali, ale i tak je toho hodně :o). Martin
-4-
28 – květen 2008 Teplý Bonz č. 28 a odchází do praxe a my hrdí rodiče si jdeme najít jinou životní náplň, než je výchova Franty.
Frantu se zatím jistě postará nějaký dobrodinec, kterého nečeká vystřihávání trnek z místních pastvin. My se vyzbrojujeme nůžkami, pilkami a roundapem a přemisťujeme se na pracoviště.
Usazujeme se proto všichni v jedné vísce, kde jsme shodou okolností zdědili ovčí farmy a zjišťujeme, že jsme třeba s několika lidmi příbuzní (Hančí je moje siamské dvojče a Pavel náš bratr), Petr s Monikou se rozhodnou vzít, když už to nestihli než se narodil Franta..
Tady se po skupinkách noříme do porostu a jako Jiřík v Šípkové Růžence se probojováváme skrz porost. Trnky se brání aktivně a všichni si odnášíme nejeden škrábanec, ale odvedené práce za námi zůstává čím dál víc, a tak se na nějaké oděrky nehledí. V pauze na svačinu se najíme, zahrajeme si frisbee a zase honem mezi trnky, ať se jich zbavíme. Počasí se ovšem rozhodne, že pro dnešek už toho bylo dost a nad námi se začínají stahovat mračna, vracíme se tedy k Frantovi, který zvládnul o něco poporůst a útočí nám na něj nemoci, zjistíme tedy, jak útočí chřipka, jak se chytají a vyndavají klíšťata..
Po roce obchodování s vlnou si já beru Tomáše, a po dalším roce se nám rodí chlapeček, kterého se obratem pokoušíme prodat na černém trhu. A stále obchodujeme s vlnou, jen výnosy klesají, až Petr s Monikou nevydrží a útočí na nás. Naštěstí máme dost zbraní, abychom se ubránili, i tak si to ovšem žádá změnu taktiky a další sňatek, tentokrát si náš bratr bere Maggi, která vlastní dost zbraní a džíp.. Po dalších letech, kdy téměř nevyděláváme se rozhodneme, že vše prodáme, nakoupíme zbraně, zaútočíme, a pak sice pravděpodobně umřeme, ale alespoň ukončíme bezvýchodnou situaci. A opravdu tak učiníme. Petr s Monikou jsou poraženi a prchají a nás také čeká přemístění jinam, protože zdevastovaná pastvina nemá šanci nás uživit. Dobrovolně se vzdáme střechy nad hlavou a čeká nás noc pod hvězdami se zeleným polštářem z voňavé trávy pod hlavou.. A ráno už jen snídaně, nákup medolády do zásoby a návrat k životu, který jsme vedli před narozením Franty. A jak to dopadlo s ním? Nikdo neví.. Někdo říká, že zemřel, jiný, že stále žije, ale ať je to jak chce, podle mě žije, alespoň v našich vzpomínkách určitě!
A Franta roste a roste a je z něj batole, které zkoumá své teritorium a brání ho před ostatními batolaty, která neomaleně shazuje z jejich vratkého postoje na bobku. Ani se nenadějeme a vyprovázíme Frantu do první třídy, kde hraje s dětmi mrkanou, na stupni druhém se dává na hazard, nestyda hraje kámen, nůžky, papír o sirky. (Pavel mu ovšem nemůže dělat moc velkého soupeře, prohrává během 5ti sekund..) A hraje i jiné nebezpečné hry, jako je třeba Buldok. Na kamenitém parkovišti tato hra skoro dostává další rozměr :) A protože je to chlapec hladový, ochotně přerušuje hry a vrhá se s námi zpět do dílny na segedýn.. A během oběda zase vyrůstá a už se mu blíží maturita, která se skládá z testu dřevorubeckých znalostí a části praktické. Pro praktickou část je nutné mít nasazeny ochranné pomůcky, kterými je přilba a rukavice a s tímto vybavením vyměnit řetěz na pile (ten suplují v našem případě tkaničky v botě), se zavázanýma očima nakreslit a pokácet (přestřihnout) strom a ve dvojici vystřihnout siluetu stoletého dubu. Po splnění těchto podmínek Franta úspěšně skládá maturitu
Žvejka
Den Země na Toulcově dvoře, sobota 19.dubna Sobotní Den Země, tenhle víkend první začal celkem slibně, nepršelo. Ale předpovědi počasí říkaly, že bude pršet
-5-
Teplý Bonz č. 28 – květen 2008 celý den, tak to byla jen otázka času, kdy to přijde. Na toulcáku se na déšť připravovali co to šlo. Pro nás postavili krásné teepee a zabrali jsme spoustu místa kolem něj pro Ekofór a Ekokvíz.
Den Země v Mníšku pod Brdy, neděle 20.dubna Do mníšku jsme jeli s rozporuplnými pocity. Tady bydlí Pavel Jeřábek, to bude akce. Předtím jsme s Mari půl noci dávali dohromady a přelepovali rozmoklý Ekokvíz a moc toho nenaspali. V Mníšku jsme vztyčili velké samostavěcí stany a dali se do přípravy všech materiálů a her. Kromě Ekokvízu a Ekofóru jsme měli točení s POI a pak hromadu Klářiných aktivit pro děti, co přivezla ze Zvonečku. Zvířata letos nebyla, kvůli zimě. A zima byla pořádná, dopoledne ještě k tomu mrholilo. Dopolední návštěvníci to brali zkrátka: „Jdeme do cirkusu, nemáme čas.“, hmm, tak nic. Až se objevily dvě děvčata, co očividně nespěchala do cirkusu. „Jaktože nejdete do cirkusu?“ děvčata měla ráznou odpověď, „My jsme z cirkusu.“ Po obědě se to naštěstí zlepšilo. Dokonce i vysvitlo sluníčko a rodiny s dětmi se vracely s cirkusu a zastavovaly u nás. V nabídce jsme měli fair trade, třídění odpadu, recyklaci, házení kroužků na vopici nebo malování masek. Odpoledne dorazil starosta. Tomu místní občané psali v průběhu dne na velkou tabuli dotazy. A když přišel, tak s nimi diskutoval a odpovídal na dotazy, co se nashromáždily v průběhu dne. Před pátou hodinou jsme všechno zbalili a připravili se na cestu domů, tentokráte to bylo o dost lepší než v sobotu, ale to hlavně tím počasím. Martin
BRONTOSTAN JE PRO KAŽDÉHO Chystáme Ekofór a už se blíží čas otevření. Ptám se Jakuba z Toulcáku, co opodál chystá pódium: „Kdy asi tak dorazí první?“ „Otvíráme v deset, ale dřív jak v půl jedenácté se nikdo neobjeví.“ Na to Jakub. Úderem desáté se na Toulcův dvůr nahrnula asi stovka dětí a všechny se hnaly k našemu stánku a Ekokvízu i s učitelkama. Najednou jsme byli zaplaveni dětmi, kterévšechny chtěly luštit Ekofór. Ještě že se stihlo skoro všechno připravit. Tužky a lístky se správnými odpověďmi nám došly velmi rychle. Za chvíli nával opadnul a přihrnula se další vlna dětí. Pak už to bylo klidnější, děti se přesunuly do sadu, kde pro ně byly připraveny další disciplíny. Začalo pršet a celý Brontostan se evakuoval do týpka. Kromě Ekofóru, ten je naštěstí nepromokavý. Zbytek dne už byl jednotvárnější, lidí moc nechodilo, protože poprchávalo, místy i hodně lilo. Zájem o náš stan byl i tak. Lidi se k nám chodili schovat před deštěm. Opodál stojící pódium s hudebníky zezačátku nemělo žádné diváky, ale pak se kapely přesunuly do rohu podia a diváci se usadili na zbylém místě pod střechou. Škoda toho počasí, jinak by to byla hodně fajn akce. Měli jsme parádní prostředí a děkuji moc Toulcáku, že nám zařídil týpko a všechno kolem. Martin
Festival Beltine, Jindřichův Hradec, 30.dubna – 1.května Beltine se letos přestěhoval do jižních Čech a my dobře připravni jsme se Toniho půjčeným autm vydali co nejkratší cestou na jih. Cesta byla akční a popisovat jí nebudu, v Hradci se nám i docela rychle
-6-
28 – květen 2008 Teplý Bonz č. 28 podařilo najít zámek a po rychlém průzkumu terénu jsme v Brontosauřím stylu zabrali největší možný prostor co se dalo a začali budouvat náš tábor. Honosný to název pro tři stoly a na zdi rozvěšený Ekofór. Postupně nám docházeli další a další pomocníci, až se nás tu sešlo 13. Pro návštěvníky festivalu jsme měli připraven Ekofór, Ekokvíz, točení s Poi, žonglování, malování na tělo, výuku Irských tanců, drátkování , karetkování a Keltskou hru. Usazeni jsme byli na nádvoří, kudy museli projít úplně všichni a tak nás nikdo nepřehlédnul a většina návštěvníků festivalu si u nás i něco vyzkoušela.
v díle. Beltine byl moc fajn a příští rok určitě zase přijedeme. Martin
Výstup na Everest Petřínskou cestou 17.18.5.2008 Everest je po našem příjezdu zahalen závojem husté mlhy, avšak sluníčko se činí a je pravděpodobné, že podmínky pro výstup budou více než příznivé. Tým himalájských leopardů pod vedením Hanky už je na cestě k vrcholu a my vyčkáváme na naši Brzdu, která si říká velitel expedice ;-) Po jeho příjezdu a vyřízení nezbytné byrokracie následujeme Leopardy na první trasu výstupu. Zde nám jako první padne zrak na člověka nazouvajícího lyže, po pár obdivných pohledech ho mineme, dostaneme první razítko do výstupové knihy a a náš pochod na Everest začíná.
ARKÁDY A DIVÁCI NAD RÁNEM Velký zájem byl stejně jako v předchozích letech o malování na obličej, děvčata malovala až dlouho do noci. Několik nadšenců si vyzkoušelo i žonglování. Připraveni po loňsku jsme dodali dvě slideshow s fotkami z brontosauřích akcí k promítnutí na plátně a také povídání o Brontosauru pro Moravského Brabce. Večer Brontosauří hukot utichnul a my se vydali na koncerty a za jídlem, letos se na Beltine sešlo i hodně známých a Brontosaurů, tak se člověk každou chvíli zastavoval na kus řeči. Večer bohužel začalo pršet a tak jsme se snažili zachránit co se dalo z našeho promokavého vybavení. Déšť naštěstí nebyl dlouhý. Ve čtvrtek ráno po zhodnocení ztrát a zjištění, že 9 lidí spalo v jednom stanu pro 3-4 jsme opět obnovili všechno v plné kráse, i když poněkud unaveni a pokračovali
KOALIČNÍ VLAJKA Část trasy jdeme všichni, ale naše vlkodlačí část zůstává ve výškovém táboře a náš jediný upír pokračuje až na vrchol. My si mezitím pročteme pravidla pro ulovení himalájského tygra a rozhoduji se pro splnění bosého výstupu. Seběhnu si tedy dolů pro výstupovou knihu, zuji boty a už se šplhám nahoru. A už jsem nahoře, razítko je v knize, nohy jsou postříkány
-7-
Teplý Bonz č. 28 – květen 2008 dobře bavili, jiní už méně (citace:“Oni tu běhaj v létě na lyžích a myslej si, že sou normální“). Další skupina , která se usadí opodál jsou EMO zjevové, pro ty co tento styl neznají: osoby převážně v černém, zmalované až za ušima, často nejasného pohlaví s žiletkami pořezanýma rukama.. Řekněme, že naše skupinka se trochu baví na jejich účet, Pavel je jde fotit. Chvíli potom, co vyndal foťák se dozvěděl něco o anatomii a právu.. Ale celou dobu samozřejmě pokračujeme ve výstupech, civilisti, necivilisti, emaři, neemaři, my jdem na Everest.. Já si na úpatí tras losuji náhody, takže jednou za sebou táhnu sáňky s plyšovou ovečkou, podruhé couvám (na vrchol nedocouvám, vzdávám to u Máchy).Zbytek týmu si náhody radši netahá, a i tak nás čeká jedno krásné zpestření.
přípravkem proti horským krysám, takže snesou i běh dolů, pochod nahoru za ostatními, předání štafety Hančí a krátký odpočinek. Pavel mezitím našívá úchyty na vlajku, aby další výstup mohl jít s ní.. Blázen ;-) V pochodech na vrchol se střídáme po jednom, až do chvíle kdy do tábora dorazí i druhá skupinka, se kterou se zabereme do hraní Triád, takže Pavel proklouzne a trasu jde dvakrát za sebou. Já díky vytažené náhodě jdu na dvakrát taky, protože mě opět čeká jeden bosý pochod (díky nezbednému kamzíkovi, který mě poslintal..) Nahoru s sebou přináším horský kvíz, který je nutné vyplnit, zde naše vědomosti sem tam pokulhávají , ale co není v hlavě je v nohách a informace potřebné k vyplnění jsou tu rozvěšeny po stromech.. Další úkoly už nejsou fyzicky namáhavé, jedná se o posílání lodiček po kaskádách a přelévání vody z horní kaskád do kbelíku na stromě (nejprve šátkem a tričkem, později Pavel obětuje termosku). A aby toho blbnutí nebylo málo, sešla se na jednom místě vysoká koncentrace Nikonů, což má za následek spoustu fotek jiných fotografů v různých pozicích.. Ale i jinak je tu spoustu objektů k focení, sem tam projde lyžař, jindy svázaná dvojice, případně se někdo nese na zádech kamaráda, či je veden se šátkem přes oči.. Chvíli před posledním výstupem lehce sprchne, ale opravdu jen lehce a krátce, takže poslední výstup trasy č.1 jdeme už zase se sluncem nad hlavou. Na vrcholu se necháme vyfotit a tradá do Base campu na jídlo. Nemůžu stále uvěřit, že jsem snědla tři chleby se sádlem a co víc, chutnali mi :D A už se suneme na druhou stranu. Věci odložíme k druhé expedici a šup k Máchovi a výš . Sice prvně trochu chaozím, ale k vrcholu se dostanu. Tentokrát trochu popobíhám i cestou nahoru, když je k dispozici příhodná rovinka, ta končí schody a nad nimi je stan, kde dostanu další razítko. A opět běh dolů, kolem čekajících expedic, předat knížku a padnout za vlast, tedy v tomto případě za Alianci.. Nutno podotknout, že po Petříně se spolu s námi pohybovalo i dost civilistů, někteří se
V KOMBINÉZÁCH Povětrnostní podmínky jsou katastrofální, a tak je nutné navléct si kombinézy (které některým účastníkům trochu nejsou,že Pavle) a v dlouhém hadovi se přemístit k vrcholu druhé trasy a zpět. Vlajky spolu s dobrou náladou neseme s sebou, cestou zpíváme a okolní výletníci nechápou.. Na vrcholu dostaneme razítka do knih i na čela a ruce a po menších skupinkách se navracíme dolů. Vlajky vlají, horolezci pějí a paní u galerie všechny vesele zdraví. Dole odložíme kombinézy a Pavel vyráží nahoru,.. A opět se stereotypně střídáme ve výstupech, jen našim tělům se to přestává líbit. Tlapky bolí, běhat už se skoro nedá, ani masérské umění našeho velení nepomáhá, ale i tak se pořád přesvědčujem,
-8-
28 – květen 2008 Teplý Bonz č. 28 minimálně ve čtyřech, Ondra přišel obhlédnout terén a rozhodl se přidat a my si to rozhodně budem pamatovat.. A hlavně už jistě nepodceníme výbavu.. Závěrem bych chtěla pogratulovat Himalájským leopardům, že se jim podařilo dojít až na vrchol a hlavně se skláním před všemi sólolezci, ať už došli a nebo ne..
že na to máme a zvládneme to. Čáru přes rozpočet nám udělá počasí. Začíná pršet, a tak se přesouváme do base campu, kde se najíme, předáme šerpům fotografickou dokumentaci („Tahle holka v modrým tričku je na spoustě fotek!“ „Ehm, mno to sem já... “) V nedeštivé chvíli Hančí vyráží na před před předposlední výstup a já jí po návratu následuji a jdu rovnou dva za sebou. Pro lepší pocit ze všudypřítomné tmy se přidávám k jednomu ze sólolezců, který má před sebou ještě čtyři výstupy na této trase a je ochotný dva z nich snést mojí přítomnost a a ukecanost. Jen Pavel s Hančí mají strach, kde jsem, takže mi jde Péťa naproti a poslední výstup si dáme pěkně všichni a přesouváme se na třetí trasu. Ta se mi líbila nejvíc, skvěle schůdná, schody nikterak vysoké a vše osvětleno svíčkami a lampiony a ten výhled.. Přes všechny klady této trasy to asi po deseti výstupech zabalíme a jedeme se vysprchovat a vyspat. ještě dovolte malou omluvnou vsuvku Pétě za to, jak jsem na ní vyjela, když šla se mnou nahoru. Tramvaj jede relativně brzo, takže kolem půl 5 už nevíme o světě a ve snech se necháváme unášet na vrchol Everestu.. A jsme unášeni tak dlouho, až už se nestihneme vrátit včas a výstup pro nás končí v Base Campu (ne tom Petřínském, ale ve výšce toho skutečného Everestího). Dojedeme si tedy pro věci a alespoň trochu podpořit Leopardy v závěru výstupu. Jako první potkáme Maggi, která stále chodí a chodí a chodí a vůbec na ní není vidět únava.. Přesněji řečeno, není na ní vidět únava, protože unavená není.. Dojdeme tedy dolů k úpatí 4. trasy, kde posnídáme, podělíme se o jídlo s přítomnými a přidáme se k leopardům na jejich závěrečném výstupu, abychom alespoň viděli, jak vypadá vrchol Everestu. Na ten si také vylezeme, abychom měli motivaci na příští rok,vyfoti a hop dolů, zapsat se do vrcholové knihy, převzít diplom za nejzachovalejší výstupovou knížku a jdem dolů balit. Skládání stanu radši nekomentuji, řekněme, že jsme se u něj pobavili... :) A pak už jen rozloučit s Everestem a za rok znovu, tentokrát
Za Vlkodlako-upíří alianci ve složení Pavel Abbík, Hančí a Žvejka napsala Žvejka :)
Plánované akce 6.- 8. června Jeskyňovíkend Český Kras ...pro ty koho zaujalo tajemství podzemní...část soboty a neděle budeme pomáhat jeskyňářům v krtkování, zbytek víkendu pak budeme prozkoumávat veřejnosti jinak nepřístupné jeskyně a odhalovat jejich němou krásu..přespání je na chatě bez vody a elektřiny. Karel Valenta,
[email protected], 732 727 052 poplatek: 40 Kč/ 20 Kč
Prázdniny s Brontosaurem: 29. 6. - 9. 7. Piknik u Krvavého potoka Hrad Hartenberg, Západní Čechy Lord Kelvin pojídá sušenky a zamyšleně hledí do dáli... Letní tábor na hradě Hartenbergu v Západních Čechách, budeme opravovat zříceninu hradu a pomáhat přírodě v okolí. Martin Perlík,
[email protected], 608 526 635 poplatek: 650 Kč
To je vše z výročního Teplého Bonzu, těším se naviděnou u dalšího čísla! Martin
-9-
