ZŠ a MŠ Nučice. Červen 2015

ZŠ a MŠ Nučice

Rozhovory, články, reportáže, perličky ze školních lavic a další zajímavé čtení najdete na stránkách 1.vydání školního časopisu Podlavičník Červen 2015 Podlavičník - časopis pro lidi školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní škola a Mateřská škola Nučice, Praha – západ, Kubrova 136, 252 16 Nučice. Redakční rada: Mgr. Romana Míková, deváťáci Hanka Necpalová, Kája Koubová, Eliška Kuklová, Simona Tučková, Gábina Červinková, Katka Kolínová, Daniel Poustka.

1

Milí spolužáci, milé paní učitelky a páni učitelé, dostává se Vám do rukou první pilotní vydání školního občasníku s názvem „PODLAVIČNÍK“, který bude vycházet v Základní škole a Mateřské škole Nučice přibližně 2x v průběhu každého školního roku. Prvního čísla občasníku jsme se ujali my, žáci deváté třídy, pod dohledem p. učitelky Míkové. Protože naše dny v ZŠ a MŠ Nučice se krátí, předáme pomyslné žezlo dalším třídám, které se snad po nás ujmou vydávání časopisu v příštím školním roce. A co v občasníku naleznete? Snažili jsme se Vám z našeho pohledu přiblížit některé akce, projektové dny, výlety, které se uskutečnily v průběhu druhého pololetí školního roku 2014/2015. Zavedli jsme i některé rubriky, které by se mohly stát pravidelnými rubrikami i v příštích vydáních občasníku. Máme na mysli rozhovory s jednotlivými učiteli naší školy, ukázky povedených žákovských prací (literárních, slohových, výtvarných apod.), perličky ze školních lavic a další. V občasníku je rozhodně i prostor pro uveřejnění žákovských úspěchů v různých školních soutěžích, ale i mimoškolních činnostech. Velmi rádi přijmeme Vaše podněty pro další možné rubriky, budeme rádi za Vaše ohlasy a názory na občasník, stejně tak i za Vaše nápady, kterými bychom mohli občasník vylepšit. Tak a teď už se dejte do čtení. Příjemnou zábavu Vám přejí deváťáci a p. učitelka Romana Míková

2

ROZHOVOR S… V Podlavičníku bychom vždy rádi uvedli rozhovor s někým z našich učitelů. Protože nyní vychází první číslo časopisu, je jasné, že jsme o rozhovor požádali naši paní ředitelku Jiřinu Tafatovou, která nám ochotně odpověděla na naše zvídavé otázky.

1) Paní ředitelko, jak Vás naplňuje práce ředitelky školy? Nevrátila byste se někdy raději jen za katedru a vypustila veškeré starosti ohledně školy? Jsou chvíle, kdy bych nejraději se vším praštila, zavřela dveře od ředitelky a někomu předala klíče a starosti. Dny, kdy učím, beru jako relaxační. Věnuji se pouze dětem a byrokratické úkony jdou stranou. Musím říci, že učení si opravdu nechávám jako zadní vrátka, až budu hodně unavená, bez elánu a nápadů, kam školu posunout, tak se s chutí vrátím za katedru na plný úvazek. 2) Můžeme se zeptat, co Vás přimělo k tomu, abyste se právě do nučické školy vrátila? Víme totiž, že jste tady před několika lety učila. Ano, učila a také jsem zastávala funkci výchovné poradkyně. A proč jsem se vrátila? Asi proto, že tu vždy byla báječná rodinná atmosféra, příjemní lidé, hodné děti. Zkrátka ráda jsem tu učila a stále ve škole pracovali lidé, kteří mi byli blízcí. 3) Víme, že to, na co se Vás chceme zeptat, nezáleží jen na Vás… Dočkají se žáci nučické školy přístavby školy a pořádné tělocvičny? I já doufám, že se dočkáme přístavby školy a zakazuji si být skeptická. Snad pan starosta se zastupiteli obce udělají maximum pro získání dotace a školu rozšíří. Pak budeme mít nové šatny, kde každá třída bude mít svůj šatnový prostor oddělený od ostatních tříd, nové toalety a hlavně 5 moderně vybavených plnohodnotných tříd včetně zázemí pro učitele. Zklamu vás však v tom, že v přístavbě se nepočítá s novou tělocvičnou. Zůstane stávající, ale bude rozšířena o prostor šatny a nářaďovny. 4) A teď z jiného soudku. Blíží se prázdniny, a tak si neodpustíme otázku, jestli se na ně těšíte a jak budete odpočívat? Těším se na volno, ale řediteli školy začíná vždy o něco později a také dříve končí. Zatímco učitelé 1. července již odpočívají, ve škole je rušno. Přicházejí pokojoví malíři, profesionální úklidové firmy, které čistí koberce, voskují podlahy, a další řemeslníci, kteří opravují a předělávají ve škole to, co nejde za běžného provozu, kdy je škola plná dětí. Ředitel také musí naplánovat nový školní rok, akce školy, projekty. Upravuje se školní řád, školní vzdělávací program, vypracovává se výroční zpráva školy, rozvrh na další školní rok. Ale pryč od práce, druhá část otázky zněla, jak budu odpočívat? Chci si jet odpočinout

3

k moři, s dětmi a psy vyrazit na vandr letos do Jizerských hor a ve zbytku času relaxovat doma na zahradě u bazénu.

5) Prozradíte nám, co nejraději ve svém volném čase děláte? Jaké máte koníčky? Trochu naváži na svoji předchozí odpověď. Na zahradě u bazénu budu relaxovat s knížkou. Jsem čtenář, který přečte všechno, co mu přijde pod ruku. Ale poslední dva roky čtu výhradně detektivky. Vyberu si autora, pokud mě zaujme, tak přečtu od něho vše, co napsal. Pak také ráda pracuji na zahradě. Každý rok zakládám nové květinové záhonky, které mi se stejným nadšením ničí naši psi a kocour. Takže než se sejde rok s rokem, mám květinový záhon přerytý, rozhrabaný a vytrhaný. Na jaře tedy začínám vždy znovu. Je to takový boj s větrnými mlýny, ale mě to baví. Rodina mi občas vyčítá, že mým největším koníčkem je moje práce. 6) Dále by nás zajímalo, jaká je Vaše nejoblíbenější knížka a Váš nejoblíbenější film. Když jsem chodila na základní školu, tak moje oblíbená knížka byla „Robinson Crusoe“ od Daniela Defoa. Obdivovala jsem jeho odvahu a kreativitu, která mu pomohla zvládnout život na pustém ostrově. V současné době mám svůj žebříček oblíbených knih, ke kterým se vrazím, ale nerada bych vás unavovala svým soukromým čtenářským deníkem. S filmy je to podobné. Snad jen prozradím, že se ráda podívám na horory s duchařskou tematikou. 7) A na závěr. Paní ředitelko, náš odchod, odchod deváťáků, se rychle blíží… My na Vás budeme určitě vzpomínat v dobrém. A jak Vy na nás? I já na vás budu vzpomínat. Jste parta příjemných a rozumných lidí. Ve vaší třídě se mi vždy hezky učilo. Vzpomínka, která mi na vás zůstane do konce života? Váš krásný absolventský ples a s jakou vervou, úctou a láskou k panu učiteli jste se vrhli do ankety Zlatý Ámos. Že jste nás neodmítli a vše vzali na svá bedra. Nasbírali 100 podpisů, vyhráli regionální kolo, bojovali v celostátním kole. Vybavuji si Kubu Procházku, když se ho ptal moderátora na přezdívku třídního učitele. On odpověděl: „Prostě pan učitel.“ V ten okamžik jsem věděla, že práce kantora není zbytečná a marná a byla jsem na vás hrozně pyšná. Děkuji vám za to poznání

A my Vám moc děkujeme za milý rozhovor. Za deváťáky Daniel Poustka

4

ZLATÝ ÁMOS SYMPAŤÁK Jen volně navážu na předchozí rozhovor s paní ředitelkou Jiřinou Tafatovou. Jistě jste všichni zaznamenali, že jsme pana učitele Jiřího Janovského přihlásili do soutěže Zlatý Ámos 2015. V této soutěži jsme pana učitele podporovali a drželi mu palce do samého konce soutěže. Přes regionální kolo se dostal až do finále soutěže, kde jsme jej vydatně spolu s dalšími žáky a učiteli naší školy podporovali. Zkrátka jsme fandili jako diví. A přineslo to své ovoce…tedy vlastně titul pro pana učitele Janovského, který se stal nejsympatičtějším učitelem pro tento školní rok. A jak to všechno začalo? To se dozvíte z následující reportáže a rozhovoru.

Reportáž z oblastního kola soutěže Zlatý Ámos Je 8 hodin ráno, 27. 1. 2015, sedíme v autě a míříme na zámek Berchtold, kde se koná oblastní kolo soutěže Zlatý Ámos, kam jsme nominovali pana učitele Jiřího Janovského, našeho třídního. Jsme na místě a nervozita v nás pěkně stoupá. Po milém přivítání paní recepční losujeme pořadí, v kterém budeme pana učitele prezentovat. Na řadu půjdeme poslední…Uklidňujeme se navzájem, že „to nejlepší přijde nakonec“. Zdlouhavé čekání si zpříjemňujeme prohlídkou zámku. Konečně přišla naše chvíle. Srdce nám buší v krku, ale jdeme s velkým odhodláním do boje. Nejdříve předvádíme irský tanec, zpíváme čínskou písničku, kterou jsme se s panem učitele Janovským učili při dějepisu, a ukazujeme všem model trojského koně, kterého jsme vyrobili. Po dlouhé poradě porotců a výtečném obědě je tady konečně vyhlašování výsledků. „První místo, zlatou korunu a titul Středočeský Zlatý Ámos získává pan Jiří Janovský ze Základní školy a Mateřské školy v Nučicích!“ Díváme se všichni po sobě a v prvním okamžiku se nezmůžeme ani na slovo. Snad ani nedýcháme. Nejvíce údivu však pozorujeme ve tváři pana učitele. Teprve až po chvíli všichni propukáme v huronský křik a naše radost nebere konce. Titul je „DOMA“!!! Ani snad nemusíme sdělovat, jak moc se těšíme zítra do školy, abychom všem tuto radostnou událost mohli zvěstovat. Na shledanou v dalším kole soutěže Zlatý Ámos! Pro Podlavičník ze zámku Berchtold Simona Tučková, Karolína Koubová a Jakub Procházka 5

Rozhovor s p. učitelem Jiřím Janovským po prvním kole soutěže 1) Pane učiteli, jaký byl Váš první pocit, když jste se dozvěděl, že jsme Vás přihlásili do soutěže Zlatý Ámos? První pocit? Taková směs údivu, rozčilení, zároveň dojetí. Bylo to při rozdávání vánočních dárků u stromečku, tak ta rolička papíru nejdříve vzbudila moji zvědavost. A potom převážil pocit něčeho takového nevyslovitelného a nepopsatelného, nemohu říct čeho, ale byl to příjemný pocit. 2) Neměl jste někdy v minulosti přeci jen touhu se této soutěže zúčastnit? Ne, to jsem opravdu neměl, dokonce jsem soutěž sledoval velmi sporadicky, jen když náhodou byla zmínka v tisku nebo na internetu. 3) Čekal jste, že byste se po výkonu Simči, Káji a Jakuba, kteří Vás na soutěži prezentovali, mohl stát Středočeským Zlatým Ámosem? Na to musím odpovědět trochu ze široka. Já jsem hlavně nevěděl, co tam budou předvádět. Vrtalo mi třeba hlavou, proč s sebou vezou model trojského koně. Kuba vylosoval, že jejich vystoupení bude až poslední, tak jsem byl napjatý. Ale to, co předvedli, mi vážně vyrazilo dech a vehnalo slzy do očí.Byli prostě úžasní a musela to vidět i porota.Takže tam hned po tom vystoupení jsem si říkal, že by to mohlo vyjít. No a ono to vyšlo.Opakuji znovu, že jejich zásluhou. 4) Kdybyste mohl znovu volit, jaké povolání budete vykonávat, volil byste opět dráhu učitele? To také nemohu říct jednoznačně. Původně jsem myslel, že budu pracovat někde v muzeu se starými tisky, ale po pravdě – asi bych se tam nudil. Možná, že bych se spíš pustil do studia folkloristiky. K tomu jsem před čtyřiceti lety příležitost neměl. Ale práce s dětmi ve škole mne vážně baví, takže je úplně klidně možné, že bych do toho šel znovu, ale musel bych být asi o těch čtyřicet let mladší… 5) Pane učiteli, není žádným tajemstvím, že pomalu pomýšlíte na zasloužený odpočinek. Nechce se nám ale věřit, že byste při své akční povaze zůstal sedět doma se založenýma rukama a pověsil učitelování na hřebík. Podělíte se s námi o své plány do budoucna? Akční povaha, to zní hezky, ale už to není úplně stoprocentní. Doma tedy rozhodně sedět nechci, rád bych si splnil cestováním dávná přání. Taky na chalupě je neustále něco na práci a Orlické hory já mám moc rád. A opravdu bych, pokud mi to zdraví a finance dovolí, rád pobýval nějakou část roku v tom nádherném zeleném Irsku, které jsem si tolik oblíbil. Učitelování tedy rozhodně na hřebík pověsím a předám štafetu mladším. Já stejně pořád věřím, že tomu tak nebude… Hanka Necpalová

6

ABSOLVENTSKÝ PLES ŽÁKŮ 9. TŘÍDY Ve vydání prvního čísla občasníku nemůžeme zapomenout na absolventský ples deváťáků. Katka Kolínová tedy na něj zavzpomínala ve své slohové práci, kterou uveřejňujeme. Náš absolventský ples Náš absolventský ples se konal v sobotu 21. února v Lidovém domě v Nučicích. Když jsem jako obvykle dorazila mezi posledními, spolužáci se již stačili hodit „do gala“. Jak se blížil začátek našeho velkého večera, začínala se vznášet ve vzduchu i značná nervozita. Po slavnostním zahájení plesu měl přijít zlatý hřeb celého večera, naše předtančení. Netrvalo to dlouho a z reproduktorů se spustila hudba typicky připomínající širé irské pláně. Když společný tanec skončil, náš vyslanec Tomáš Čermák v legračním kostýmu ovečky Shaun předal našemu třídnímu učiteli Jiřímu Janovskému poděkování za naše společně strávené čtyři roky - dárcovskou listinu k pozemku na Měsíci, vydělanou ovčí kůži s mapou jeho oblíbeného Irska, irskou whisky a v neposlední řadě také spousty dobrot. Po proslovu paní ředitelky a slavnostním šerpování jsme zjistili, že i náš pan třídní učitel si pro nás přichystal jedno překvapení. Složil vlastní píseň na melodii „Půlnoční“ od Václava Neckáře. Když začal zpívat, bylo nám jasné, že tento večer nezůstane jedno oko suché. Po vyhlášení vskutku bohaté tomboly se již veselí začínalo chýlit ke svému konci. V tu chvíli nám vedle toho, že nedělní vstávání nebude zrovna nejjednodušší, došlo i to, že se za námi uzavírá vlastně celá naše devítiletá životní etapa. Co naplat, čas plyne jako voda. Jeden citát praví: „Život je jako rozepsaná kniha. Kapitoly z minulosti již nezměníme, ale máme před sebou čisté listy s dneškem a zítřkem. Je jen na nás, co na ně napíšeme.“ A proto bych chtěla všem svým již brzy bývalým spolužákům popřát, aby se jim na jejich středních školách a učilištích dařilo. A také jeden vzkaz pro paní učitelky a pány učitele. Nelamte nad svými žáky nikdy hůl a hlavně buďte ve svém budoucím životě šťastní. Na závěr mi nezbývá než poděkovat. Děkuji, že jsem mohla strávit těch devět let právě s Vámi…

7

ŠKOLNÍ SOUTĚŽE A OLYMPIÁDY Žáci ZŠ a MŠ Nučice se každoročně účastní různých soutěží. Jedná se o soutěže sportovní, matematické, jazykové, při kterých si procvičíme své tělo, ale i svůj mozek. Soutěží je opravdu hodně, a tak je z čeho vybírat. Pokud mluvíme o soutěžích, ve kterých převládá logika, matematika, fyzika a přírodopis, měli bychom mluvit především o Matematickém klokanovi, Pythagoriádě a v neposlední řadě také o Matematické olympiádě. Myslím si, že v poslední jmenované soutěži jsme právě letos skvěle zabodovali. Nejúspěšnějšími žáky byli Tomáš Huml a Kateřina Fatková, kteří se ve své kategorii umístili na 2. místě. Co se týká sportu, je již nespočet turnajů, kde se naše škola prezentovala a žáci se umístili na medailových příčkách. Největší úspěch moji spolužáci sklidili na Coca cola cupu, odkud si dokonce přivezli pohár. A co napsat na závěr? Snad jen to, že přeji všem, kteří se budou v příštím školním roce účastnit podobných akcí, ať se jim daří přinejmenším tak dobře jako letos. Karolína Bartáková

KUBROVÁK Již třetím rokem v naší škole probíhá mezitřídní soutěž pod názvem „Kubrovák.“ Jednotlivé třídy mezi sebou po celý školní rok soupeří v různých disciplínách. Boje se vedou o množství sesbíraného starého papíru, sbíráme víčka z pet lahví, hodnotí se pořádek ve třídách, chování žáků o velkých přestávkách apod. Motivaci mají žáci velkou. Vítězné týmy dostanou vždy pěknou odměnu. V minulých letech vítězné třídy navštívily třeba Becky land, laser game, ZOO či dostali výborné dorty a pizzy. V letošním školním roce obhájila první příčku 7. třída, která se chystá do lanového centra v Ořechu. Druzí byli třeťáci a ti vyrazí do Mirakula v Milovicích a bronzové medaile brali čtvrťáci, kteří se podívají do pražské ZOO. Nám, deváťákům, se bohužel i přes veškeré snahy nepodařilo vítězné příčky obsadit, a tak alespoň popřejeme štěstí dalším třídám v následujících ročnících. Kateřina Šemberová

8

VĚDĚLI JSTE, ŽE…? U nás ve škole je také spousta velmi šikovných a sportovně nadaných dětí. Možná, že to ani o nich nevíte. Ráda bych vás s některými seznámila. O koho se jedná? Nejvíce nadaných sportovců jsem nalezla v šesté třídě - Lucku Humlovou, Katku Sčobákovou a Jirku Černého. Jejich trojici doplnil Jakub Žák z 8. třídy. Všem čtyřem jsem položila stejné otázky a tady jsou jejich odpovědi. 1) Jakému sportu se věnujete? Lucka: Sport, kterému se věnuji, je judo. Jirka: Já hraju hokejbal. Katka: Já zase tancuji show dance. Jakub: A já se věnuji sportovnímu plavání. 2)Jak časově náročný je sport, kterému se věnujete? Kolikrát týdně trénujete? Lucka: Ano, judo je náročné. Trénuji 3x týdně. Jirka: Já trénuji 2x v týdnu. Katka: Já také dvakrát týdně, ale před závody i vícekrát. Navíc trénuji jednou týdně akrobatickou gymnastiku, kterou k tancování potřebuji. Jakub: Trénink mám 6x týdně, takže je to dost náročné… 3)Prozraďte mi, jaký je váš dosavadní největší sportovní úspěch? Lucka: V roce 2014 jsem vybojovala 3. místo na mistrovství České republiky. Jirka: Můj největší úspěch s týmem je 1. místo na mistrovství ČR. Katka: My se letos v show dance umístili na 2. místě na mistrovství ČR a v roce 2013 a 2014 jsme byli druzí. Jakub: Mým největším úspěchem bylo 2. místo v polohové štafetě při mistrovství ČR.

Všem čtyřem veleúspěšným sportovcům jsem za nás všechny poblahopřála k vynikajícím umístěním a držme jim palce v jejich další sportovní kariéře. Gábina Červinková 9

UKÁZKY Z NAŠÍ TVORBY… V hodinách českého jazyka nás paní učitelka Míková často „trápí“ psaním slohových prací. Některé jsou skutečně povedené, a tak nám přišlo škoda, abychom jich alespoň pár neotiskli v prvním čísle Podlavičníku. Posuďte sami, jak zdatní tvůrci a písmáci jsme…

„Ach, ta dnešní mládež!“ „Ach, ta dnešní mládež.“ Věta, kterou již zaručeně slyšela celá řada z nás, a to nejen z úst našich prarodičů. Tento často zaujatý postoj vůči mladistvým není ničím novým. Koneckonců už starověký filosof Isokrates kdysi řekl: „Naše mládež miluje přepych, má špatné mravy, opovrhuje autoritou, nerespektuje starší.“ Ale připadají Vám tyto stížnosti oprávněné? Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Když slýchávám z vyprávění našich rodičů, jak v mládí někdy tropili doslova jednu lumpárnu za druhou, nestačím se mnohdy divit, jak moc jsou mi některé jejich historky povědomé. Liší se tedy skutečně dnešní generace tolik od těch předešlých? Doba se mění a s ní i životní styl. Je až k nevíře, že ještě nedávno trávili mladí celé dny dováděním venku se svými přáteli. A dnes? Mladá generace dokáže strávit celé dny za zdmi svého pokoje přikovaná k počítači. Kromě toho, že si tímto jednáním ničíme zdraví, všímám si, že se mezi dnešní mládeží pomalu začíná ztrácet schopnost komunikovat. Skutečně nám technické vymoženosti usnadňují život, nebo nás virtuální realita spíše izoluje od okolního světa? Skutečně je tohle životní cesta, po které chceme kráčet? Na závěr nezbývá i mně nic jiného, než si povzdechnout a vyslovit onu větu: „Ach, ta dnešní mládež.“ Kateřina Kolínová

Taháky aneb hlavně nenápadně… Bezpochyby každý zná taháky, věrné pomocníky žáků a studentů, a snad každý si je za dobu svých studií vyrobil. Tahák se potom stává dvojsečnou zbraní. V rukou žáků a studentů může napomoci k dobré známce, v rukou slíditelů-učitelů napomůže majiteli taháku k pětce. A to už pak taková legrace není. Ale je tato nedovolená školní „pomůcka“ opravdu tak škodlivá, že za ní „slízneme“ klidně i nedostatečnou? Vždyť už při výrobě samé, která je tak náročná, se uplatňuje žákova kreativita, zručnost a obratnost. Další plus je, že se student při výrobě taháku daným učivem musí zabývat, což je přece výborné, nemyslíte? A nakonec musí student vynaložit tolik práce a nervů, aby nebyl odhalen… Musí neustále vymýšlet nové a nové schovávačky a úkryty, čímž si cvičí logický úsudek a schopnost konspirace, která se mu bude jistě hodit i v jeho budoucím praktickém životě. 10

Takže sečteno a podtrženo… Taháky jsou v podstatě dle mého názoru věc prospěšná, která celkově rozvíjí osobnost žáků a studentů. Jenže vykládejte to učitelům! Tito Sherlockové vám řeknou, že je tahák záležitost neetická, nepoctivá a neslušná. Dá se s tím do jisté míry souhlasit, ale… A teď mě omluvte, zítra píšeme test z němčiny a musím se na něj patřičně připravit… . Daniel Poustka

Taháky Jsem žákyně poctivá, a proto taháky sama nepíši a nepoužívám je. Z vyprávění svých spolužáků však vím, že taháky se musí umět dobře schovat. Místo úschovy musí být dobře viditelné pro žáka, ale dobře skryté pro učitele. Pokud je tomu obráceně, nemá tahák vůbec význam… Dívky často taháky skrývají v podprsence, ale také pod punčochami a pak stačí jen vyhrnout sukni. Pozor! Punčochy nesmí být černé, protože pak dotyčná nic nepřečte, i kdyby chtěla. Pokud není stydlivá, může nabídnout tahák k přečtení i spolužákovi. A to už záleží jen na něm, jestli se dívá skutečně na tahák…. Taháky se schovávají i do penálu. Samozřejmě při písemné práci musí být otevřený. Dále se lepí na spodní plochu kalkulačky, knihy, sešitu. Někteří kreativní žáci si píšou taháky přímo na své tělo. Tento způsob je velmi nešikovný. Stačí, aby se žák více potil, a je po taháku. Pak by bylo řešení napsat si tahák lihovým fixem. Ovšem v tomto případě hrozí, že „tahákové“ tetování vám pár dní vydrží a že si ho někdo všimne. Shrnu-li vše, co jsem napsala, vyplyne mi z toho jediné - všechny způsoby umístění taháků jsou nevýhodné. Není proto lepší se na písemnou práci naučit a mít vše uložené bezpečně v hlavě? Nikdo nikdy neví, kdy se nám to bude hodit. Pak stačí jen zalistovat v hlavě a najít to, co potřebujeme. Tereza Freudenfeldová

Taháky Tak se pokouším psát fejeton. Muchlám další papír a házím jej do koše. Těsně vedle! Basketbalistka ze mě asi nebude, a tak se raději znovu pustím do psaní. Zatímco pro některé studenty znamená tahák záležitost, bez které by se neobešli u žádné písemky, druzí jej vnímají jako podvod. Ale ruku na srdce. Kdo z nás může s čistým svědomím říci, že ještě nikdy žádný tahák nepoužil? Tak či onak, studenty v každé třídě bychom mohli rozdělit do tří pomyslných kategorií. Vedle hrstky poctivců najdeme mezi studenty i pár zarytých „ekologů“ chránících naši přírodu natolik, že taháky nepíší a jejich písemky na konci hodiny většinou zejí prázdnotou. A pak je tu ta poslední skupina studentů, kteří si tahák napíší a využijí jej. Naštěstí se mezi učiteli najdou tací, kteří nezapomněli na svá perná léta ve školních lavicích a taháky žákům tolerují. Ale pozor! I z nenápadného učitele se může vyklubat velký nepřítel a vaši tahákovou snahu může odměnit poznámkou. Na závěr by se snad již jen dalo dodat nějaké moudro. Koneckonců jsem to tu někde měla napsané na takovém malém papírku. A, tady…. „Vzorec na život z taháku nevyčteš.“ Katka Kolínová 11

VYBRANÉ ŠKOLNÍ AKCE A PROJEKTOVÉ DNY

Školička nanečisto Stejně jako každý rok se u nás v ZŠ konají pro budoucí školáky přípravné lekce na 1. třídu. Hravou formou si zde děti mají možnost procvičit některé základní dovednosti, které by měl prvňáček umět. Paní učitelky se v jednotlivých lekcích vždy zaměřují na nácvik psaní (správný úchop psacího náčiní, správné sezení při psaní, uvolnění ruky), zaměří se i na rozvoj schopností důležitých pro úspěšné zvládnutí čtení (sluchová a zraková percepce, paměť). Ani matematika nepřijde zkrátka. Budoucí školáčci společně rozvíjejí matematické představy, koncentraci pozornosti a v neposlední řadě i sociální a komunikační dovednosti. Děti si rovněž mohou vyzkoušet některé výukové programy na interaktivní tabuli. Mají možnost seznámit se se školním prostředím, což jim usnadní adaptaci při zahájení školní docházky. Kurzy se vždy těší velkému zájmu a jsou budoucími školáky hojně navštěvovány. Těšíme se na spolupráci i v příštím školním roce. Romana Míková

Projektový den „Den vody“ Hned od rána jsme byli rozděleni do čtyř větších skupin, ve kterých byli zastoupeni žáci všech tříd 2. stupně. První skupina hned ráno v 8 hodin vyrazila na dvě hodiny do Rudné, kde měla sjednanou exkurzi v čistírně odpadních vod. Do této první skupiny jsem byla zařazena i já. Po našem příjezdu do čistírny jsme byli poněkud zaraženi a překvapeni nepříjemným zápachem, který se linul ze všech čistících nádrží. Průvodcem se nám stal místní zaměstnanec, který nám vyložil, jak vlastně čistička pracuje. Po prohlídce jsme se vrátili do školy a prostřídali se s ostatními skupinami. Ve škole jsme potom měli s jednotlivými vyučujícími nachystané úkoly týkající se další úpravy vody. Musím podotknout, že pro mne byly první dvě hodiny „utrpením“, ale ve škole mne potom práce celkem bavila. Myslím, že projektový den „Den vody“ se nám vyvedl a byl pro nás přínosný. Je dobré si uvědomit, že příprava a úprava pitné vody je velmi složitý, zdlouhavý a nákladný proces, že s vodou bychom měli všichni šetřit a že je v dnešním světě voda pro mnohé přímo pokladem. Tak tedy mějme všichni toto na paměti a vodou neplýtvejme!!! Karolína Koubová

12

Projektový den „Den Země“ Den Země, který se opakuje každý rok 22. dubna, se slaví i u nás ve škole. Jak? Učitelé vždy tento den pojmou jinak a připraví pro nás projektový den. Ptáte se, jak Den Země u nás vypadal letos? Všichni žáci 2. stupně byli rozděleni do dvou velkých skupin. První skupina vyrazila hned ráno do Bubovic za florou a faunou tohoto regionu a na přírodovědnou vycházku. Počasí nám nebylo zpočátku příliš nakloněno, ale nakonec se umoudřilo a sluníčko nás doprovázelo po celou cestu. Druhá skupina zatím absolvovala velmi zajímavou besedu s pracovnicí CHKO. Potom se obě skupiny vyměnily. Projektový den jsme společně zakončili ve 13 hodin dobrým obědem ve školní jídelně. I tento projektový den byl zajímavý a rozšířil nám naše obzory. Utvrdili jsme se v názoru, že přírodu je nutné chránit a vážit si jí. Karolína Koubová

Klub mladých diváků Pravidelně se naši žáci z nejvyšších ročníků účastní divadelních představení pořádaných v rámci KMD. Letos divadla navštěvovalo jedenáct osmáků a osm deváťáků. Viděli jsme čtyři výborná představení : Lháře v Divadle V Dlouhé, Čtyři vraždy stačí, drahoušku v podání Divadla Aqualung v Žižkovském divadle, muzikál Antoinetta - královna Francie v Divadle Hybernia a Slapstick Sonatu v podání souboru Cirk La Putyka v divadle La Fabrika. V současné době zveme nové diváky na příští divadelní sezónu. Jiří Janovský

Exkurze za Kelty Šestá a sedmá třída po úspěchu podzimního výletu tříd čtvrté a páté vyrazila na celodenní výlet do Nižbora za Kelty. Na zámku si děti mohly vyzkoušet obyčejný život pravěkých obyvatel Čech. Drtily pomocí kamenů obilí a pekly výborné placky, zkoušely příst a oblékat se dle tehdejší módy, ale také besedovaly s antropologem a společně s archeologem zkoumaly kosterní nálezy. Bylo to velice zajímavé a děti byly spokojené i se zastávkou na oppidu ve Strádonicích při zpáteční cestě. Zuzana Denková a Jiří Janovský 13

Návštěva policejního oddělení v Praze

18. května jsme s devátou třídou navštívili oddělení Policie ČR na Smíchově. Policisté nás seznámili se zbraněmi, donucovacími prostředky, testováním na alkohol i drogy. Připravili nám zajímavý protidrogový preventivní program a na závěr jsme zkusili zažít pocity delikventů v cele předběžného zadržení. Jiří Janovský

Etiketa V pátek 26. května 2015 byla pro nás ve škole uspořádána přednáška o etiketě, kterou o týden dříve absolvovali i naši mladší spolužáci z 1. stupně. Nejdříve jsme od paní lektorky dostali otázky, které se týkaly chování lidí před 100 lety. Probírali jsme tehdejší zdravení lidí mezi sebou, posílání dopisů a podávání rukou. Poté nastala vtipná scénka o pravěkých lidech. Kdo jiný mohl být mezi dobrovolníky než naši dva Tomášové… Dále následovaly další ukázky gest, chování ve společnosti a také rozdávání dárečků za správné odpovědi. Myslíme, že mnohým z nás tato přednáška pomohla uvědomit si, jak se máme chovat v různých společenských situacích, které nám přináší běžný život, aby z nás byli dokonalí gentlemani a dokonalé dámy. Eliška Kuklová a Hanka Necpalová 14

OHLÉDNUTÍ ZA ŠKOLNÍMI VÝLETY A ŠKOLAMI V PŘÍRODĚ Sedmáci v Borotíně I v letošním školním roce jsme s paní učitelkou Míkovou a tentokrát i s paní učitelkou Denkovou vyrazili do Borotína v jižních Čechách, kde jsme strávili od 4. do 7. června 2015 příjemné čtyři dny. Počasí nám přálo, a tak naše cestování vlakem na místo určené v poklidu utíkalo. Hned po našem příjezdu jsme se ubytovali a po dobrém obědě jsme se pěšky vypravili na chalupu paní učitelky Míkové, která je vzdálená od Borotína asi 4 km. Tady jsme dostali výborné domácí tvarohové buchty, nanuky a vydali jsme se na zpáteční cestu. V pátek nás čekal výlet do Tábora. Zde jsme navštívili Husitské muzeum, rozhlednu Kotnov a také jsme zavítali do Muzea strašidel, kde se nám líbilo nejvíce. Odpoledne jsme podnikli výpravu za borotínským pokladem, který se nám podařilo skutečně nalézt. Byla to plná krabice sladkostí. Večer jsme opékali buřty a měli diskotéku. Sobotní dopoledne bylo věnováno „Borotínskému sedmiboji“, kdy jsme soutěžili v netradičních sportovních disciplínách, které pro nás paní učitelky připravily. Odpoledne jsme zase naopak potrápili naše mozečky a myšlení v soutěži „Borotínské hlavoklání“. Večer nechyběla diskotéka a také malá stezka odvahy, jejíž cíl byl na místním hřbitově. Všichni jsme stezku odvahy zvládli a byli jsme za to také řádně oceněni. V neděli jsme se balili a směřovali opět k domovu. Výlet nám jako vždycky strašně rychle utekl a už teď se těšíme na některý z dalších. Sedmáci

15

Škola v přírodě v Příchovicích u Kořenova V polovině května vyrazily obě první třídy spolu s třeťáky a páťáky na pomezí Krkonoš a Orlických hor na týdenní školu v přírodě do Příchovic u Kořenova. Na děti tam čekal krásný areál u lesa s venkovními i vnitřními sportovišti a v neposlední řadě ochotný personál v čele s šikovným kuchařem, který sestavoval jídelníček podle přání dětí. Takže hlady určitě nikdo netrpěl. Obzvláště na snídaně formou švédských stolů budeme vzpomínat. Přesto se téměř všechny děti shodly, že naše paní kuchařky vaří ještě lépe. Ale nejenom jídlem živ jest člověk, a tak děti absolvovaly spoustu sportovních i poznávacích aktivit. Na nejdelší výlet jsme vyrazili do skláren v Harrachově a k Mumlavským vodopádům. Vyšplhali jsme i na dvě nedaleké rozhledny, prošli muzeum Járy Cimrmana a zařádili si v parku s atrakcemi vytvořenými v cimrmanovském duchu. Vrcholem sportovních aktivit byla olympiáda a turnaj ve vybíjené v areálu hotelu. Všichni žáci soutěžili v tradičních i netradičních disciplínách a v závěru pobytu obdrželi poháry, diplomy a odměny za vítězství, nebo alespoň diplom za účast. Vzpomínat jistě budeme i na hledání pokladu v lese a menší děti na noční bojovku, kterou jim připravili páťáci. A už se všichni těšíme na příští školy v přírodě. Marcela Polanská

Školní výlet deváťáků (a osmáků) – Zvíkov Rády bychom napsaly pár řádků o našem posledním třídním výletě, který jsme podnikli společně s osmou třídou. Stejně jako vloni jsme strávili 4 dny v blízkosti hradu Zvíkov.

16

Během celého pobytu od 21. do 24. května 2015 se o nás starali úžasní vedoucí z agentury CK Sport. Hráli jsme nejrůznější hry typu brembool, želvičky, překážkovou dráhu, chůzi po laně atd. Také jsme s nimi byli na krásném výletě na hradě Zvíkov a zámku Orlík, kam jsme se dopravili parníkem po Orlické přehradě. Nejsou to však jen naši vedoucí, kterým bychom chtěli poděkovat. Jsou to také kuchařky, které se celý pobyt staraly o to, abychom neumřeli hlady. Je pravda, že nás první oběd, hrachová kaše s uzeným, moc neuchvátil, ale potom už bylo jídlo moc dobré. Rozhodně za zmínku stojí i naše poslední diskotéka na výletě. Zprvu se nám moc do tance nechtělo, ale pak jsme se rozjeli. Holky dostaly také skvělý nápad, abychom všichni překvapili Hanku, protože měla mít druhý den narozeniny. Překvapení se nám vydařilo. Ale všem nám přišlo líto, že už nám zbývá vlastně jen měsíc do konce školy. A tak jsme za chvíli my holky skoro všechny brečely a vydrželo nám to poměrně dlouho. Kluci se snažili nebrečet, ale i na nich bylo vidět, že je „to vzalo“. Zkrátka výlet se nám vydařil. Je však velká škoda, že je to výlet na rozloučenou… Tereza Freudenfeldová a Dana Odvárková

Škola v přírodě v Březové V týdnu od 3. do 8.5.2015 byla druhá a čtvrtá třída naší školy se svými třídními učitelkami a Luckou Ščobákovou na škole v přírodě v Březové u Třebíče. A tady jsou dojmy dětí : Jeli jsme autobusem do střediska jménem Březová, už tam na nás čekali dva instruktoři a zavedli nás k chatám. Měli jsme dvě velké chaty, kde bylo šest pokojů. Jednu chatu měli druháci a hned vedle čtvrťáci. Vyložili jsme kufry a šli jsme se najíst. K obědu byl řízek. Po obědě jsme si šli prohlédnout areál, byl velký, byla tam budova s jídelnou, chaty, rybník, louka s ohradou pro koně a spousta různých atrakcí, které jsme si později vyzkoušeli. Instruktoři byli super! Nathaka se staral celu dobu o čtvrťáky a Razas zase o druháky. Když jsme si po obědě povlékli a vybalili věci, šli jsme psát pravidla, sestavili jsme si je sami, ale někomu se moc nedařilo je dodržovat. Hned potom jsme vyzkoušeli lezeckou stěnu. Další den jsme šli do lesa, tam jsme hráli různé hry a také stavěli bunkr, byl hrozně velký, vešla se do něj celá třída a Nathaka říkal, že ještě nikdo tak velký bunkr nepostavil. Také jsme stříleli z luku, jezdili po rybníku na raftech, svezli jsme se na koních, zdolali jsme velké lanové centrum a několikrát i malé, tomu se říkalo lanáček. Celou dobu jsme hráli hru Archa Noemova a jeden den jsme si ji také postavili ze dřeva, které jsme nasbírali v lese. Každý den po snídani bylo bodování pokojů. Ve čtvrtek jsme byli na výletě v Třebíči, tam jsme si mohli nakoupit dárky a taky jsme byli v muzeu na výstavě. Večer pak byla diskotéka a na konci byla ohnivá show. Taky bylo poslední večer vyhodnocení masek, pokojů, dostali jsme diplomy a různé dárky. Druhý den nastalo velké loučení, někde ukáply i slzy, přijel pro nás autobus a 17

jeli jsme domů. V Březové jsme se také naučili „školandovou hymnu“, kterou jsme rodičům zazpívali, když jsme vystoupili v Nučicích z autobusu. Školanda se nám moc líbila a budeme na ni vzpomínat… Žáci čtvrté a druhé třídy Šesťáci v Krkonoších Na začátku června vyrazili žáci VI. třídy na vícedenní výlet. Za doprovodu paní učitelky Jany Čapkové a pana učitele Tomáše Mrázka se ubytovali na Friesových boudách téměř na samotných hřebenech Krkonoš. Největší drama šesťáci zažili ještě pod dozorem svých rodičů na autobusové zastávce v Nučicích. V plné polní museli zvládnout dvacetiminutové zpoždění autobusu. Dva celodenní výlety, včetně toho se zdoláním samotné Sněžky obávanou západní stěnou, byly ve stínu nučického dramatu klidnými vycházkami. Jakkoli nepravděpodobným se to jevilo, došlo i na červnovou koulovačku. Ať žijí Krkonoše! Tomáš Mrázek

18

PERLIČKY ZE ŠKOLNÍCH LAVIC I žáci mají své dny a občas řeknou něco, co pobaví i naše učitele. Díky panu učiteli Mrázkovi si můžete přečíst vtipné hlášky nás žáků, které si zapisuje. Umožnil nám nahlédnout do svého zápisníku a tady jsou první „perličky“. Možná se v některých najdete i vy. Při hodině fyziky Pan učitel: „Co je to vakuum?“ Žák: „To, co mají klokani.“ V metru při cestě po florbalovém turnaji Žákyně: „ Pane učiteli, dneska se mi zdáte takový starší.“ Jiná žákyně: „To je tím, že ho vidíš zblízka, ne ze třetí lavice.“ Při hodině tělocviku Žákyně běhaly v tělocvičně na čas. Jedna žákyně se rozběhla tak rychle a vehementně, že nestihla zabrzdit a nabourala do zdi. Když šla s panem učitelem do umýváren, aby si opláchla krev, která jí tekla z nosu, její jediná otázka byla: „Pane učiteli, jaký byl můj čas?“ Při hodině , ve které se hrála hra Kufr Žákyně, která radila: „Začíná to na to, co chlapi chlastaj a maj po tom pupek." Žákyně, která hádala: „Pivo?“ Žákyně - poradkyně: „Ne, je to kytka.“ Žákyně - hadačka: „Petrklíč!“

Na další „perličky“ si budete muset počkat do příštího vydání časopisu Podlavičník a věřte mi, že budou neméně vtipné… Eliška Kuklová

19

ZÁVĚREM… Vážení a milí, dostali jste se až na samý konec prvního čísla školního časopisu „Podlavičník“. Snad některé z Vás pobavil a třeba se i těšíte na další vydání. Věřte, že mně samotné i deváťákům příprava časopisu dala dost práce, ale vzhledem k tomu, že se jedná o „zkušební“ vydání, víme, že bude mít určitě nějaké nedostatky. Buďte k nám shovívaví a pro tentokrát nám je, prosím, tolerujte. Já na oplátku slibuji, že se v příštím čísle snad polepšíme. Budu velmi vděčná za Vaše připomínky, postřehy a především potom za pomoc při přípravě dalšího Podlavičníku ve školním roce 2015/2016. Myslím, že by vlastní školní časopis mohla být docela hezká tradice. S radostí přivítám všechny nadšence, dopisovatele, reportéry, zdatné počítačové grafiky apod. do nové redakční rady. Hlaste se mi, prosím, čekám na Vás. Přeji všem krásné prázdniny a na shledanou v příštím školním roce se těší Romana Míková PS. Deváťáci, děkuji za pomoc a držím Vám palce do nové etapy Vašeho života.

20