Ing.arch. Dagmar Nová, erven 2015

C

ílem koncepní studie je analýza veejných prostranství v centru Zlína s doposud umístnými umleckými díly a pedevším s návrhem možných míst pro nová díla. Jedná se o plochy park, námstí, malých veejných prostor, které mají potenciál být obohaceny o tyto prvky a umožní tak navázat na trend z minulosti, kdy již od éry J. A. Bati (Zlínské salony a Výstavy mladých) a v novodobé historii díky aktivitám Krajské galerie výtvarného umní ve Zlín (trienále Prostor Zlín, Nový zlínský salon) získalo naše msto adu vynikajících umleckých dl a zaadilo se tak ve své dob na pední místo v naší republice v této oblasti. Z dnešního pohledu je tém neuvitelné, že v pedlistopadové ée bývalo pravidlem umisovat umlecká díla jak do interiéru, tak i do exteriéru významných veejných staveb. Centrum Zlína tak bylo obohaceno o hodnotné plastiky u Mstského divadla (Letící Múza, kašna s Lidským torzem – Nymfa), ped Sportovní halou (Házenkáka - Niké), u objektu edoku (Rodina), které doplnily poet významných dl v parteru msta, které byly realizovány již v 18 stol. (sochy svatých) a za baovské a poválené éry (socha T.G.M., socha koželuha, Památník obtem 2. sv. války se sochou partyzána). Nemén významným poinem bylo umísování výtvarných dl na uliní fasády dom. Z poválené doby nap. zstal zachován tématikou dob odpovídající kamenný poloplastický reliéf na fasád objektu bývalé spoitelny na nám. Míru od J. Kaplického i v rámci republiky zcela ojedinlé velkoplošné mozaiky na objektech bývalých Obchodních dom na Dlouhé ul. od pedních eských výtvarník Lieslera a Janeky, které vznikly zásluhou osvíceného investora a architekta stavby. Nejnovji byly realizovány v centru msta dv abstraktní plastiky, a to integrovaná plastika # 14 Petra Stanickeho v nov vzniklém krajském kulturním a vzdlávacím centru – v Baov institutu 1415, Velký Fibonacci od Rudolfa Valenty na zrevitalizované ásti námstí Práce, sochy J. A .Bati a T. Bati, a na Stadionu mládeže socha Emila Zátopka, všechny od Radima Hankeho. V rámci kulturních akcí ve mst se konají píležitostné umlecké výstavy, které zastešuje povtšinou Krajská galerie výtvarného umní ve Zlín na platform Baova institutu 1415. Za spolupráci msta a soukromého subjektu probhla poprvé i výstava plastik v nov revitalizovaném parku Komenského. Od r. 1998 probíhá pod patronátem Nadace T. Bati studentské sympozium Devo / Wood, vytvoené objekty jsou ponechávány v areálu vily T. Bati i jsou pro n vyhledávána jiná místa na území msta. Koncepní studie doporuuje i další umístní pro tato díla. Dále jsou ve studii v ukázkách píklady umisování designu, a už umleckého i užitného, a také filmové tvorby ve veejném prostoru. Touto inností se zabývá Fakulta mediálních komunikací UTB, jejíž studenti se pravideln úastní, i pímo poádají soutže s touto náplní a oživují tak dní ve mst. Statutárního msto Zlín by mlo s ohledem na výjimenost Zlína po stránce architektury a urbanismu, na jeho kulturn-historické hodnoty, navázat na umlecké tradice, podporovat umlecké aktivity a pedevším pokraovat v umísování kvalitních výtvarných dl na veejná prostranství. Doporuujeme ešit formou soutží, a to oslovením významných autor i nadjných zaínajících umlc, nebo jejich pímým oslovením, aby tvoili pro konkrétní místa, jak to nap. probíhalo v minulosti v rámci trienále Prostor Zlín, kdy hodnotná díla zstala trvalou souástí parteru msta (nap. plastiky významných autor, Valenty, Nepraše, Hovadíka). Ing.arch. Dagmar Nová, erven 2015

Textová ást A/ B/ C/ D/

Socha a msto Historický vývoj umlecké scény ve Zlín Pehled stávajících umleckých dl Výtvarné umní a design v architektue

A/ Socha a msto – Zpráva o stavu umní ve veejném prostoru (Karolina Jirkalová, 05.03.2010) Nedvivý pohled eské spolenosti na umlecká díla umístná na veejných místech nevzí jen v malém pochopení pro souasné umní. Má koeny ve zpsobu, jak k této problematice pistupoval minulý režim. A už šlo o Staliny i horníky z 50. let, nebo o bezduché normalizaní abstrakce, které mly zlidštit anonymitu veejných prostor na sídlištích. Název lánku odkazuje k projektu, který se stal zejm prvním pováleným pokusem o smysluplnou integraci umleckých dl do organismu msta. V roce 1969 ho v Liberci zrealizovaly kurátorky Hana Seifertová a Lída Vachtová s podporou osvíceného starosty Jiího Moulise. Sochy soudobých umlc obsadily msto ve velmi rznorodých konfiguracích – objevily se nejen na osvdených místech, jako jsou námstí i parková zele , ale i na skrytých nebo na první pohled neatraktivních místech. Pehlídka mla mezi obyvateli velkou odezvu, hodn se diskutovalo, nkteré ze skulptur se staly oblíbenými místy setkávání mladých lidí. Projekt Socha a msto je dležitý i z jiného dvodu – zaátkem nového tisíciletí byla jeho myšlenka díky spolenosti Spacium vzkíšena, a ulice Liberce se tak staly djištm nkolika krátkodobých i dlouhodobých sochaských výstav. Ale pedevším: do kontextu msta jsou trvale osazována díla souasných umlc. Historický exkurz Výtvarná díla byla od nepamti bžnou souástí veejných prostranství, a už šlo o sochy, kašny, morové sloupy, nebo výzdobu most, vží i fasád dom. Zvláš velkolepé koncepce na tomto poli pineslo baroko, jak mžeme vidt nejen na východoeském Kuksu. V 19. století se k tmto tradiním formám pidružilo množství pomníkových realizací. I následující generace architekt úzce spolupracovaly s umlci, skvlým dokladem jsou Plenikovy úpravy Pražského hradu i Janákv Hlávkv most. Avantgarda participaci umní na architektonickém díle výrazn potlaila, pesto však i v tomto období najdeme píklady výjimené symbiózy – napíklad svtelnou plastiku Ladislava Pešánka na Edisonov transformaní stanici v Praze. Po válce pak v této tradici pokraoval napíklad Jaroslav Fragner, jak je patrné nejen na jeho obnov pražského Karolina. Stejn tak k veejnému prostoru vždycky patilo i umní performativní, a už v podob divadelních pedstavení bhem poutí a kesanských svátk, nebo profánních kramáských písní. I na tuto linii navazují nejen avantgardní umlci, ale také Vladimír Boudník v 50. letech, akní umlci vetn kokrhajícího Knížáka v letech 60. i sociáln nebo komunitn ladné umlecké projekty dnešní (Kateina Šedá). V tomto lánku se však omezím na umlecká díla mající trvalou hmotnou podobu. Na vné asy Po roce 1948 byla široká škála vztah mezi architekturou a výtvarným umním zregulována do podoby monumentálních pomník a fasádních dekorací (pedevším u bytovek v duchu sorely). V období tání se situace opt pozvolna zlepšovala, manifestaní byly pedevším eské expozice na svtových výstavách v Bruselu (1958), Montrealu (1967) a ješt i Ósace (1970). Na domácí pd byla posledním velkým záchvvem snah o navrácení soudobého umní do veejného prostoru již zmi ovaná liberecká pehlídka v roce 1969. Bhem normalizace se režim snažil umlce korumpovat nkolika štdrými procenty, které byly z každé stavební zakázky ureny na realizaci umleckého díla. Vtšinou šlo o ideologicky orientovaná (dlníci, kosmonauti) nebo alespo nezávadná díla (matky s dtmi, zvíata), která se míjela s progresivnjšími proudy souasného umní. Pesto existuje i nemálo kvalitních výjimek, a už jde o práce skláských výtvarník (Libenský-Brychtová), mobilní plastiky (Jií Novák, Vratislav K. Novák), mozaiky Zde ka Sýkory, nebo díla Stanislava Kolíbala. Z opozice k oficiálním proudm pak vzešlo nkolik výstav ve veejném prostoru. Zmi me alespo legendární akci Malostranské dvorky (1981), kterou inicioval okruhu umlc kolem sochae estmíra Sušky a úastnila se jí pedevším nejmladší výtvarná generace. Cílem paradoxn nebylo zpístupnit umní co nejširší veejnosti, ale najít prostor k vystavování mimo oficiální galerie. Prostorové instalace vytvoené na míru konkrétním malostranským dvorkm mly mezi lidmi okamžitý ohlas, který byl vzáptí ješt posílen píkazem výstavu okamžit zrušit. Po roce 1989 se situace prudce zmnila: umní už sice nepodléhalo ideologickému tlaku, ale veejné zakázky pro umlce v podstat úpln zmizely. V poslední dob se sice situace pomalu zlepšovala, ale i tak je bilance uplynulých dvaceti let v oblasti umní ve veejném prostoru dosti tristní. Ale zdaleka to nesouvisí jen s nedostatkem financí. Až na nkolik málo píklad (Neprašovy patníky ped Lichtenštejnským palácem v Praze, Koule Milana Housera a další díla v Liberci nebo bronzoví ptáci Kurta Gebauera v Opav) skonila vtšina pokus o instalaci umní do mstského prostoru pinejmenším rozpait. Pímo odstrašujícím píkladem je pomník druhému odboji Vladimíra Preclíka na Klárov. Politikum Tato krize veejného umní má nkolik píin. Pedevším je to již zmi ovaná diskreditace exteriérové plastiky, která souvisí s ideologicky motivovaným zamoením našich mst a vesnic nekvalitními díly. Dalším problémem, typickým pedevším pro 90. léta, jsou mizivé finanní prostedky – tžko se hledají jak ve veejných, tak v soukromých rozpotech. Nikdo se také píliš nehrne do oprav dl stávajících, mnohá i kvalitní díla už z veejných míst nenávratn zmizela. Pipome me napíklad lo skou kauzu kolem kinetické fontány Jiího Nováka Dálky z roku 1964 umístné na pražském sídlišti Novodvorská – mstská ást si nechala vypracovat studii revitalizace námstí, která s plastikou vbec nepoítala. Z iniciativy mladého sochae Pavla Karouse a autora plastiky Jiího Nováka se dnes jedná o její památkové ochran. Exteriérové realizace navíc stále zstávají velkým politikem – patrné je to napíklad z kauzy pomníku druhého odboje na pražském Klárov. V soutži na tento pomník sice v roce 2004 zvítzil David erný, nicmén kvli jeho nelichotivým výrokm na adresu komunist, které se nelíbily Svazu bojovník za svobodu, nakonec pomník realizoval Vladimír Preclík. Neúspchem skonily také snahy Davida erného o umístní torza ržového tanku na námstí Kinských. Starosta Prahy 5 Milan Janík pak letos na jae o kousek dál bez prtah prosadil instalování bronzového pomníku ukrajinského básníka Tarase Ševenka, který s daným místem nemá žádnou souvislost, ale pi jeho odhalení se Janík mohl vyfotografovat s ukrajinským prezidentem. O nic lepší to není ani v Brn – radní sice v lo ském roce vypsali soutž na pomník markrabte Jošta Lucemburského, vítzný návrh ani žádný jiný se jim však nelíbil („Mli jsme pedstavu klasické jezdecké sochy, návrhy však byly spíše moderní.“), tak soutž zrušili. Rozpaité vyznní exteriérových dl z posledních dvaceti let asto souvisí se špatným výbrem míst pro jejich instalaci, které asto pipomíná nerudovské „Kam s ním?“. Staí si vzpomenout na frašky kolem umístní sochy T. G. Masaryka (Hradanské námstí) nebo pomníku Antonína Dvoáka (ml být instalován na schodech Rudolfina). Souasné umní Komplikace souvisí také s vlastním vývojem umní: Zaprvé nabývá forem, které se už pro klasickou instalaci podstavec plus socha moc nehodí, a zadruhé jsou nkteré podoby dnešního umní pro širší veejnost nestravitelné. Dvodem je postupující radikalizace smyslu výtvarného umní – jeho cílem není nést více mén obecn sdílenou ideu v soudobém nebo pokud možno novém formálním ztvárnní. Minimáln od vystoupení Marcela Duchampa jde umlcm spíš o to, pimt diváka k reakci, k pemýšlení, k uvdomní si njakého asto i nepíjemného aspektu svta a našeho bytí. Souasné umní diváka znejišuje, ale to dobré umní, by nenápadnji, dlalo vždycky. Pro veejná díla proto byli i v minulosti vybíráni spíše umírnní, tradicionalistitji založení umlci. A tudy vede cesta i dnes, ale s upozornním, že nic se nesmí pehánt. íhá tu totiž minimáln dvojí nebezpeí – bu úplného významového vyprázdnní, kdy umlecké dílo poklesne až na úrove dekoru (viz plastiky Michala Gabriela v Kafkov ulici v Dejvicích) nebo extrémního tradicionalismu, kdy sáhneme k autorm, kteí jsou již dávno za tvrím zenitem (již zmi ovaný Preclík na Klárov nebo invaze figurálních plastik Olbrama Zoubka v 90. letech). Sochy v ulicích ada realizací a pedevším sezónních open-air výstav z poslední doby však dokazuje, že i pes zmínné tžkosti je souasné umní schopné smysluplné existence v kontextu msta. Cesta však vždy vede pes úzkou spolupráci a dobrou vli vedení msta, kurátor a architekt i samotných umlc. Podmínkou úspchu je v neposlední ad i zájem a podpora obyvatel msta, která nejenže dává vystaveným dílm skutený „život“, ale také zmenšuje riziko vandalských útok. Krom již zmi ovaného Liberce se umní ve veejném prostoru daí také v Opav, kde v roce 2004 probhlo sochaské sympozium Nová místa, jehož cílem bylo vytipovat v kontextu msta vhodné lokality a ovit je instalací soch souasných umlc. Nkterá vystavená díla pak byla doporuena k realizaci, u ásti z nich k ní i došlo (Ptáci Kurta Gebauera na Ptaím vrchu, uvažuje se o realizaci plastiky Pohyblivý Bábel Aleše Veselého). Již dvakrát se díky novému vedení Dom umní konala letní pehlídka umní ve veejném prostoru i v Brn. Jedním z cíl akce Sochy v ulicích je také zakoupení vybraných dl a jejich trvalá instalace v mstském interiéru.

Jednou z nejvtších manifestací toho, jak lze mstský prostor povýšit umístním umleckých dl, byla lo ská pehlídka sochae Aleše Veselého v Litomyšli. V ulicích, na námstích, v parcích i nejrznjších zákoutích nevelkého msta bylo instalováno celkem šestnáct monumentálních soch. Místa pro sochy vytipoval architekt Josef Pleskot, který vycházel z analýzy prostorových a významových vztah celku msta. Výsledek se stal tuzemskou výtvarnou událostí roku. To, že Veselého sochy dobe fungují v urbánním kontextu, mimo jiné potvrdila už liberecká výstava Socha a msto v roce 1969. Jeho Kaddish tehdy mezinárodní porota ohodnotila jako nejlepší dílo výstavy. Jak na to Pi pohledu na konkrétní díla instalovaná bhem výše zmi ovaných open-air výstav se zdá, že souasné umní lze zapojit do organismu msta pinejmenším temi zpsoby: 1. Klasická socha, plastika. ada umlc se k nim i dnes v nových dimenzích vrací – a už jde o figurální plastiky Kurta Gebauera, Jana Hendrycha i Michala Gabriela, abstraktní díla Aleše Veselého a estmíra Sušky, geometrický pohled na nejvšednjší tvary Tomáše Medka, i ironické komentáe Davida erného. 2. Obytné sochy. Zde se ocitáme na hranicích výtvarného umní a architektury, a už jde o nejrznjší objekty, do kterých lze vlézt a teba tam i posedt (Miloš Fekar), nebo mobiliá petavený v umlecké dílo (zastávka Davida erného i lampa Jaroslava Róny v Liberci nebo pražské patníky Karla Nepraše). 3. Site specific zásahy. Tyto intervence do veejného prostoru mají velmi širokou škálu od street artu až po díla Magdaleny Jetelové (napíklad „dýchající“ hotel Avion na lo ské brnnské pehlídce). asto se pohybujeme v rovin konceptuálního umní, autoi redefinují dané místo, jeho minulost i budoucnost. „Socha by nemla stát v exteriéru náhodn, mla by nalézt vnitní vazbu k místu, kde je instalována,“ íká kurátorka liberecké pehlídky z roku 1969 Hana Seifertová. Vytvoit smysluplný vztah mezi místem a umleckým dílem dnes není jednoduché ani to není zadarmo, ale to nebylo nikdy. Pesto je dležité se o jejich harmonické zasazení do urbánního kontextu pokoušet. Problémy s konkrétním umístním díla je možné ešit bu zkušebním osazením sochy v rámci krátkodobé open-air výstavy nebo prosté obrácení poadí – nejprve ve spolupráci s urbanisty vytipovat místo, poté vyzvat umlce, aby své dílo koncipovali na míru pro konkrétní lokalitu. V posledních letech má ím dál více mst vli umní na veejných místech financovat. asto se tak dje v rámci revitalizace veejných prostranství, jindy vyplyne trvalé osazení soch z krátkodobé pehlídky. Vždy to však závisí na postoji konkrétních lidí ve vedení msta. Princip „procenta pro umní“, který u nás fungoval v dob normalizace, není zdaleka jen vynálezem reálného socialismu. Bžn funguje v mnoha evropských i amerických mstech – týká se samozejm výhradn veejných zakázek. Napíklad v Chicagu, které bylo prkopníkem této strategie v USA, platí od roku 1978 zákon, že 1,33 procenta náklad na stavbu nebo rekonstrukci veejných budov ve správ msta bude vnováno na zakázky umleckých dl nebo jejich nákup. Hora k Mohamedovi Primárním smyslem umísování umleckých dl na veejná místa, a už urbánním prostoru, nebo v krajin, je dnes podpora toho, emu se íká „genius loci“. Tedy vyzdvižení jedinených kvalit (prostorových, významových i historických) konkrétního místa, jejich pesnjší definice nebo i vznik kvalit nových. Zárove vnáší do struktury msta jistou hierarchii, lení jej, odlišuje významná místa od tch mén významných. Socha ve mst také asto slouží jako „land mark“, znaka, orientaní bod, místo setkání. Pipome me alespo schzky „u kon“ nebo „pod ocasem“ (tedy u sochy sv. Václava na Václavském námstí) nebo na dodnes bžná místní oznaení „u tanku“ nebo „u Stalina“. Samozejm jsou i dvody estetické nebo eknme dekorativní – vtšina umleckých dl (a to i dnes) pináší oku potchu, jsou jednoduše eeno „krásná“. Dležitjší je však samotné setkání s umním, které má dnes rzné podoby, vždy však (pokud mluvíme o dobrém umní) rozšiuje naše vnímání svta a sebe sama. Význam tohoto „setkání“ roste ve chvíli, kdy vtšina populace považuje souasné umní za pinejmenším nesrozumitelné a galeriím se vyhýbá. O dnešní dob vypovídají souasná díla, a by jejich instalace obas vyžaduje trochu odvahy, má vtší smysl než osazovat repliky i napodobeniny dl starých. Zkušenosti mst, která souasné umlce do svých ulic vpustila, mluví jednoznan: pokud je dílo i jeho umístní dobe vybrané, lidé si i na souasné umní „zvyknou“, najdou si k nmu njaký vztah, a už to znamená pochopení, trvající otázku, nebo popení. Staí pipomenout význam, který má pro vtšinu nejen pražských obyvatel kinetická plastika Metronom na Letné, kterou v roce 1991 vytvoil socha Vratislav Karel Novák.

B/ Historický vývoj umlecké scény ve Zlín text ásten pevzat z: Sborník konference Kulturní fenomén funkcionalismu, Státní galerie Zlín, 1995, L. Ševeek, Sborník Prostor Zlín 97, Státní galerie Zlín, 1997, www.galeriezlin.cz, Zlínská architektura 1950 – 2000, Pavel Novák, www.skolaumeni.cz, www.utb.cz Meziválený Zlín, jeho originální urbánní prostedí lze chápat jako druhý depozit galerie, o jehož duchovní hodnoty je teba speciáln a intenzivn peovat. V kulturních djinách msta Zlína pedstavovalo výtvarné umní a s ním tsn související výtvarné školství významnou kapitolu. Zlín 20. a poátku 30. let byl jakousi gründerskou érou v život rodícího se moderního msta, charakteristickou pedevším vysokými nároky na pracovní a obanskou káze . Tato doba nebyla naklonna umní, ale pesto pro jeho vstup do msta pipravovala rozhodující podmínky. A to už tím, že vytváela zdravé, eticky disponované prostedí, v nmž kulturu na vysoké mezinárodní úrovni reprezentovala pouze architektura. Zlínská spolenost se však kultivovala a kulturn zrála neobyejn rychle – zcela v intencích sociálního a výchovného programu vedení Baových závod, které pragmaticky a cílevdom napl ovalo svou ideu konstituce harmonické spolenosti. O kulturní rozkvt Zlína se významn zasloužil Jan Antonín Baa, který po tragické smrti Tomáše Bati v roce 1932 pevzal vedení firmy. Jan Antonín Baa byl skuteným mecenášem kultury a umní, v období kdy vedl koncern, bylo ve Zlín postaveno mstské divadlo, filmové ateliéry, Velké kino, knihovna, vznikla Škola umní (r. 1939) a r. 1936 byla založena tradice Zlínských salon. Za zcela pvodní a specificky zlínské instituce lze považovat filmové ateliéry a Studijní, resp. Technologický ústav. B1/ Zlínské salony V den slavnostního otevení Technologického, resp. Studijního ústavu 26. dubna 1936 zde souasn probhla i slavnostní vernisáž 1. salonu soudobého eskoslovenského umní. Autorem myšlenky uspoádat ve Zlín salon souasného umní byl patrn R. Gajdoš, jehož J. A. Baa povil úkolem instalovat ve volných prostorách Studijního ústavu stálou galerii výtvarných umní, sestavenou z jeho soukromých sbírek. Z dané kolekce obraz a plastik však nebylo možné uspoádat v kvalit vyvážený výstavní soubor a Gajdoš proto navrhl, aby realizace ideje stálé galerie byla zatím odložena a místo ní se ve 4. etáži Studijního ústavu prezentovalo formou salonu soudobé eskoslovenské výtvarné umní. Navrhoval, aby se salony ve Zlín periodicky opakovaly a teprve pípadnými nákupy významných dl na nich vystavených se budovala stálá umlecká galerie. Jeho pedstava byla akceptována a prbhu 2 msíc byl pipraven I. Jarní zlínský salon. Specifický charakter zlínských salon od poátku podmínila zásada, že je smli obesílat pouze vyzvaní umlci, byl stanoven maximální poet dl, s nimiž mohli být v instalaci expozice zastoupeni. O popularitu zlínských salon se krom písné výstavní jury, peující o kvalitu vystavených dl, zasloužila i jejich vysoká návštvnost. Dležitou roli v kontextu této výstavní aktivity sehrávaly též lenské výstavy pedních eských výtvarných spolk a rovnž tzv. salony mladých (1940–1943), které veejnosti pedstavovaly práce zaínajících autor. Tyto kulturní pehlídky umní znan obohacovaly kulturní život msta, do nhož vedle pedních výtvarník pitahovaly i další významné osobnosti, zejména výtvarné kritiky a historiky umní. V plné míe se napl oval zámr zizovatel salon vybudovat z pravidelných nákup výtvarných dl ve Zlín stálou expozici. V historii Zlínských salon, nejrozsáhlejších koncepn založených pehlídek soudobého eskoslovenského, resp. eského výtvarného umní, lze rozlišit v podstat dv, resp. ti období: I. – IV. Zlínský salon (1936 – 1939) – definitivn se konstituovala a podstatným zpsobem se rozvinula pvodní idea a odborn prohloubila jejich koncepce, tyto salony byly nejvíce navštíveny a firma Baa z nich zakoupila i nejvtší poet, vesms nejvýznamnjších dl pro stálou galerii. IV. salon (1939) byl nejrozsáhlejší, zahrnoval adu pozitivních inovací z pedchozích pehlídek, uzavírala se jím celá pedchozí etapa historie salon a reflektovala v nm i jistá nebezpeenství do budoucna, signalizovaná výstavou Krása práce, ale i neúastí J. A. Bati, který trávil celé válené období v zahranií a do Zlína se nakonec nikdy nevrátil. Potlaování aktuálních proud moderního umní, jakož i dvojí vedení Zlína a zlínské kultury kontrolované gestapem, zpochyb ovalo ve stále vtší míe odborný i spoleenský dosah salon a limitovalo tak jejich specifické postavení a charakter v ase protektorátu. A i v té dob u nás ješt pedstavovaly velmi pozitivní a zcela ojedinlou kulturní aktivitu, byly rokem 1944, kdy probhl IX. salon, ukoneny. Jestliže druhý „protektorátní úsek“ djin Zlínských salon – i pes jisté znejasnní jejich pvodní myšlenky – v podstat plynule navazoval na salony pedválené, nesly se poslední dv pehlídky soudobého umní ve Zlín, X. a XI. salon, již ve zcela odlišném duchu. Pedevším proto, že probhly ve zcela odlišných spoleenských podmínkách, kdy místo hlavního poadatele zaujaly znárodnné Baovy závody a závrený XI. salon byl uskutenn po únoru 1948. I pes podízení se zámrm „nové kulturní fronty“ stále ješt píliš upomínal na baovský Zlín a stal se tak pro píšt nežádoucí.

Význam Zlínských salon je patrný z údaj v tabulce: Zlínský datum datum poet Salon zahájení ukonení umlc malíi/ sochai I. 26.04.1936 152+74/ 207

poet / obraz/ soch 304+84

finance za um. díla v K 476.830

poet návštv ník

469 +130

624.550

47 tis.

90 tis.

rzné zdroje

II.

18.04.1937

244

nejvýznamnjší autoi / díla

význam. hosté zahajující vernisáž

poínaje tímto salonem výstavu krom starosty a pedstavitel Baova koncernu uvádli odborn pední eští historikové a teoretikové umní

V. Beneš, V. Špála, J. Král, K. Holan, J. Bauch, Toyen (Noc v oceánii), J. Štýrský (Obraz), Fr. Janoušek, K. Lidický, K. Dvoák, L. Havelka, B. Stefan (Torzo), Kol. Sokol Kol. Sokol, C. Bouda, K. Špillar, V. Sychra, J. Maatka, L. Havelka

prof. Ant. Matjek, dr. Fr. Kovárna, pední znalec eského prof. Goár, D. ipera A. Hoffmeister D. ipera dr. E. Dostál

patrná napjatá politická atmosféra doby 20. výroí vzniku republiky

moderního umní, docent UK Praha

III.

24.04.1938

263+76

786

712.000

65 tis.

IV.

1939

288

894

538.480

40 tis.

V. Chad, I. Vaculková, J. Reilich

V.

28.05.1940

150

400

201.920

20 tis.

E. Filla (Žaloval sa pták ptákovi…)

VI.

11.05.1941

133

308

263.180

12 tis.

VII.

24.05.1942

135

311

VIII.

30.05.1943

178

420

IX.

1944

X.

25.05.1947

XI.

06.06.1948

01.09.1939

31.08.1942

31.08.1947

140+42

180

M. Švabinský, J. Obrovský, V. Špála, V. Beneš, V. Rada, V. Makovský, M. Holý, V. Vaculka, K. Lhoták, F. Malý, J. Liesler

prof. dr. J.Cibulka, UK Praha J. Hlavnika doc. dr. Albert Kutal, Zemská galerie Brno, J. Hlavnika dr. Karel Herain, editel Umleckoprm. muzea Praha

souástí salonu z podntu J. A. Bati výstava Krása práce, negativní posun ve výbru dl, kuratorium výstavy muselo garantovat nmecké správ nezávadnost prezentovaných prací, rozsahem nejvtší salon

poadatelé byli nuceni rezignovat ve stále vtší míe na prezentaci aktuálních výtvarných projev

ovlivnno náhlým úmrtím vedoucího Baových závod J. Hlavniky omezení umlecké svobody, utlumený spoleenský zájem salony závrený salon

E. Filla, V. Beneš, P. Kotík, B. Benda, K. Lidický, V. Makovský, C. Bouda, K. Lhoták, J. Istler F. Kaláb, J. Kotík, B. Lacina, B. Matal, B. Petrova, M. Netík, V. Tikal,

dr. K. Novotný, editel odboru ministerstva školství a osvty, J. Stránský, Z. Nejedlý

znan odlišné politické pomry, heslo Umlci pro pracující, pracující pro umlce probhl po únoru 1948 jako druhoadá kulturní akce, nov v Dom umní (Památník T. Bati)

Výstavy mladých (v letech 1940–1943) probíhaly v budov Studijního ústavu vždy na podzim, tedy v pímé návaznosti na jednotlivé Zlínské salony. Firma Baa tak poskytovala možnost prezentace mladým eským výtvarníkm ve složité válené a protektorátní dob. Krom významných umlc nastupující generace ze zlínské oblasti, jako byli nap. I. a V. Vaculkovi, V. Chad nebo F. Štábla, se jich zúastnili i další eští výtvarníci jako nap. V. Hejna, F. Jiroudek, J. Liesler, O. Janeek a K. Lhoták. Salony vznikly v intencích zavedeného „baovského principu“, dle nhož také každá kulturní innost i akce musela mít své zjevné praktické opodstatnní nebo vyznní, a její realizace musela nezbytn probhnout na nejvyšší možné úrovni daného oboru. Takový pístup k otázkám kultury, vzdlání a umní znamenal vždy pínos nejen pro firmu a její zamstnance, ale též pro msto a region, a byl jaksi automaticky prospšný z pohledu celé eskoslovenské spolenosti, zejména pak ku prospchu eskoslovenského výtvarného umní. Po roce 1948 už výstavy nebyly obnoveny. Prostor Zlín poádaný jako trienále v letech 1991, 1994, 1997, 2001, 2013 Výtvarná sympozia, která probíhala v exteriérech funkcionalistického centra msta. Po revoluci v r. 1991 vznikla ve zlínské Krajské galerii výtvarných umní myšlenka uspoádat trienále Prostor Zlín – prezentaci venkovních expozic umleckých dl vhodn dopl ujících exteriér specifického urbanismu Zlína. Prostor Zín 1991 pedstavoval první skutený kontakt souasného aktuálního umní se zlínským prostedím. Na výstav se tehdy podíleli známí eští výtvarníci nap. Kurt Gebauer ("Gottwklec" na piedestalu pomníku K. Gottwalda), Svatopluk Sloveník (Plán), Jan Šimek, Jií Sozanský, Jan Ambrz (Do oblouku a rovn), Jií Beránek (Bludišt, Vzkíšení) . Druhý roník Trienále v r. 1994 se uskutenil v omezenjším rozsahu a nkterá díla byla ponechána jako trvalá souást mstského prostoru, nap.: „Velký Fibonacci“ Rudolfa Valenty, dnes 3. instalace díla u podchodu, „Dialog VIII“ Karla Nepraše, dnes instalovaný ped Kolektivním domem, „Událost v jehlanu" Jaroslava Hovadíka, donedávna umístno na námstí Práce, dnes v Univerzitním parku. Cennou devízou 2. roníku Prostoru bylo, že ti sochaské kompozice získaly trvalé místo ve zlínském centru. Tetí roník v r. 1997 vzhledem ke složité ekonomické situaci držel kontinuitu trielále Prostor Zlín pouze jedním, za to reprezentativním exponátem Cubus od Lubomíra Jarcovjáka, trvale umístným v Univerzitním parku. V roce 2001 probhlo v rámci trienále pedstavení díla Kurta Gebauera a jeho školy. V prostorách Domu umní bylo vystaveno dílo jednoho z pedních tvrc souasné eské výtvarné scény. Vedle tradiních výstavních prostor byla pro expoziní úely poprvé využita také 15. tovární budova v továrním areálu. Jednalo se vlastn o první pokus o zalenní dnes neužívané ásti továrního komplexu do kulturní struktury msta. V bývalé, zcela vyklizené provozní budov Baových závod vystavovali své práce vedle svého profesora absolventi a studenti Vysoké školy umleckoprmyslové v Praze pod názvem Ú SVIT s Ateliérem veškerého sochaství Kurta Gebauera. Trienále Prostor Zlín pokraovalo i v následujících letech prostednictvím intervencí do veejného prostoru. Monumentální sochaské realizace ale vystídaly performance, projekce videí a na první pohled spíše nenápadné zásahy do mstského prostedí. Mnohem více byl kladen draz na vztah umleckého díla i umlecké innosti k místu realizace. Protože msto Zlín svou jedinenou atmosférou a urbanistickou koncepcí pímo vybízí k práci s tímto prostedím a k jeho umleckému zkoumání, došlo v roce 2013 konen na další pokraování. Dležité zstává pedevším pímé oslovení veejnosti mimo tradiní výstavní sín. Práv umní, které aktivn oslovuje diváka mimo pevn vymezené hranice institucionálního provozu, má tu schopnost piblížit mnohdy obtížn srozumitelné souasné umní široké veejnosti. Projekt se opt snažil pesáhnout hranice zlínského regionu. V roce 2013 pedstavil díky spolupráci s Povážskou galériou umenia v Žiline vedle výrazných osobností eské výtvarné scény také autory ze Slovenska. Paraleln s výstavou ve Zlín probhla i výstava v Žilin a doprovodný program v obou mstech.

Nový zlínský salon poádaný jako trienále v letech 1996, 1999, 2002, 2005, 2008, 2011 Absence široce založených hodnotících pehlídek výtvarného umní vedla zlínskou galerii k obnovení baovských Zlínských salon z let 1936-1948. Trienále Nový zlínský salon na tuto tradici navázalo. Zahájení 1. roníku probhlo pesn šedesát let po vernisáži 1. Zlínského salonu (26. dubna 1996). Stimulace pišla ze souasné výtvarné scény. Ta se v prbhu nkolika desetiletí rozrostla natolik, že i odborná veejnost má mnohdy problémy se v ní orientovat. Nové zlínské salony si kladou za cíl srovnat pražský výtvarný život, který zaujímá více než dominantní postavení, s umním v regionech, i s eskými umlci v zahranií, a ukázat rozmanitost v eském výtvarném umní. Všechny dosavadní roníky Nových zlínských salon realizovala galerie ve spolupráci s Mstem Zlínem, Okresním úadem ve Zlín respektive Zlínským krajem, Ministerstvem kultury R a za podpory nadace Tomáše Bati a dalších partner – sponzor z podnikatelské sféry. Zlínský salon mladých poádaný jako trienále v letech 1997, 2000, 2003, 2006, 2009, 2012, 2015 se zamuje na nejzajímavjší díla umlc mladších 30 let a – stejn jako Nový zlínský salon – navazuje na tradici významných kulturních aktivit, které byly ve Zlín realizovány v 30. a 40. letech. Do r. 2012 co ti roky hostil Zlínský salon mladých Dm umní a expozice na zámku ve Zlín. Zatímco prvá ti uvedení obou trienále (1996–2003) byla konstruována coby výstavy souasného eského výtvarného umní, od roku 2006 zde byly prezentovány také pední osobnosti slovenské umlecké scény. Tato striktn výbrová pehlídka si klade za cíl objevovat tvrí talenty a zamuje se pitom na nejvýznanjší postavy nejmladší generace umlecké scény. Jejím stžejním zámrem je objevovat uvnit nové generace umlc skutené osobnosti. Myšlenka pedstavovat na umlecké scén ješt ne zcela etablované anebo nastupující a dosud neznámé talentované tvrce, která stála u zrodu zlínských salon mladých, nalezla výraz v udílení cen salonu. Jednak je to hlavní cena, pojmenovaná po Václavu Chadovi, talentovanému eskému umlci, absolventu Školy umní ve Zlín (1923–1945), jenž byl na sklonku války za úast v odboji zastelen gestapem, a jednak Zvláštní cena jury. Cenu Václava Chada poadatelé udlují na základ doporuení výstavní jury autorovi nejvýraznjšího díla nebo souboru dl salonu. Zvláštní cena jury byla urena pracím experimentálního charakteru. Ocenné práce jsou zakoupeny do sbírek Krajské galerie výtvarného umní ve Zlín, která jejich autorm navíc ve svých výstavních prostorách následn – do tí let (do zahájení dalšího roníku trienále) – uspoádá samostatnou výstavu. Vzhledem ke zmn koncepce salonu mladých na pehlídku tvorby eských a slovenských autor došlo ke zmn v udílení cen. Na základ dohody slovenské a eské výstavní jury jsou, poínaje IV. Zlínským salonem mladých, udíleny pouze dv hlavní ceny. A sice Cena Václava Chada, kterou navrhuje eská výstavní jury pro autora nejvýraznjšího díla i souboru dl v rámci eské ásti výstavní kolekce, a Cena Igora Kalného, navrhovaná slovenskou výtvarnou jury autorovi nejvýraznjšího exponátu i souboru dl v rámci slovenské ásti výstavní kolekce. Ocenná díla pak budou po dohod s autory zakoupena do umleckých sbírek Krajské galerie výtvarného umní ve Zlín, která obma laureátm uspoádá v prbhu následných tí let ve svých prostorách samostatnou výstavu. Od roku 2013, po pesthování galerie do 14. budovy bývalého továrního areálu firmy Baa, mní své místo také zlínské salony a tyto trienální pehlídky najde veejnost na adrese nových expozic galerie. Sympozium DEVO/WOOD poádané každoron od r. 1998 mezinárodní studentské sochaské sympozium poádané Nadací T. Bati, jehož zakladatelem a organizátorem je editel Nadace Tomáše Bati Pavel Velev. Studenti jsou k úasti na sympoziu vybíráni na základ pihlášky a pedložení ukázek svých prací. Na akci se vyjma jednoho roníku pracuje výhradn se devem. Mladí tvrci dostávají šanci tvoit ve dev, materiálu, který není na školách vtšinou dostupný. Práci mladých socha zaštiují jako odborní poradci zkušení umlci, nap. Michal Uher. Sympozium probíhá v zahrad Baovy vily, kde se zhotovená díla stávají trvalou souástí Galerie soch pod širým nebem. Nkterá z dl jsou umísována ve veejném prostoru msta Zlína.

B2/ Filmové ateliéry Filmové ateliéry na Kudlov byly postaveny r. 1936 a jejich vedením byl poven Elmar Klos. Na poátku byly zameny na reklamu a propagaci a psobili zde také A. Hackenschmied, L. Kolda a J. Lukas. Díky existenci Velkého kina a filmových ateliér vznikla pehlídka soudobých film „Filmové žn“ (Zliennale). „Filmové žn“ probhly celkem dvakrát, v r. 1940 a 1941. Akoliv se konaly ve válených letech, pitahovaly na sebe znanou pozornost divák i samotných tvrc. „Filmové žn“ navštvovaly filmové hvzdy tehdejší eské a slovenské kinematografie. Hlavní program hostilo zlínské Velké kino s tehdy nejvtším kinosálem ve stední Evrop (r. 1932, kapacita 2.500 divák). Založení pravidelných filmových pehlídek ve Zlín bylo vyústním snah zdejších filma o prezentaci vlastní tvorby i v domácích podmínkách. Na „Filmové žn“ navázal v r. 1961, pesn 20 letech, první roník Mezinárodního festivalu film pro dti a mládež, dnes ZLÍN FILM FESTIVAL. Festival je svého druhu nejstarší a nejvtší na svt. Ze zlínského festivalu se stala významná mezinárodní filmová událost. Pestože v podtitulu názvu se stále hovoí o dtech a mládeži, festival nabízí filmový i doprovodný program všem vkovým kategoriím. Návštvnost zlínského festivalu má dlouhodob vzrstající tendenci, od r. 2010 pesahuje návštvnost 95 000 dtí i dosplých.

B3/ Umlecké školy Škola umní (ve Studijním ústavu II, též Technologický ústav) Založení školy umní pedcházela Svtová výstava v Paíži, konaná v r. 1937, zamená na Umní a techniku v moderním život. eskoslovensko za svj pavilon získalo Grand Prix. Firma Baa, která se výstavy zúastnila, neuspla se svými grafickými plakáty a Jan Antonín Baa se rozhodl založit vlastní umleckou školu – Školu umní (založená 14. ledna 1939). Jako sídlo školy byla zvolena budova Studijního ústavu II (dnes sídlo Policie R). Žádná z umleckých škol v eskoslovensku se designem a reklamou nezabývala, a dokonce ani žádný z eských výtvarník se soustavnji této problematice nevnoval. Škola umní byla první školou na území nynjší eské republiky, která se cílevdom vnovala prmyslovému návrhu a reklamní grafice. Spoluautorem koncepce školy a jejím prvním editelem byl architekt František Kadlec, který ji vytvoil podle vzoru nmeckého Bauhausu, jako školu sepjatou s prmyslovým návrhem. Škola mla dv uilišt - tyleté studium nkterého ze ty umleckoprmyslových obor zakonené výuním listem emesla a speciální školy sochaství a restaurování. Bhem okupace, kdy ostatní vysoké školy byly zaveny, byla škola evidována jako stední, ale formou výuky vyhovovala kritériím vysoké školy. Za protektorátu tak škola umožnila studium talentovaným výtvarníkm a uchránila je od totálního nasazení. Sešla se zde ada zkušených pedagog, významných eských umlc i teoretik. Do r. 1946 zde psobil socha Vincenc Makovský (1900–1966), který je oprávnn pokládán za zakladatele eského designu. Makovský byl první z eských umlc, který se vnoval tvarování stroj a vychoval si v tomto oboru i následovníky. Jeden z nich, Zdenk Ková (1917– 2004), se stal v r. 1947 vedoucím oddlení tvarování stroj a nástroj. Po r. 1945 byla škola zalenna do systému stedních škol, v r. 1949 znárodnna a pejmenována na Stední umleckoprmyslovou školu Zde ka Nejedlého a r. 1952 pesunuta do Uherského Hradišt. VŠUP Praha, katedra designu Nadále však trvala poteba výchovy designér na úrovni vysoké školy. Až v roce 1959 se podailo prosadit myšlenku (v souladu s dobovými názory na roli prmyslu), zídit ateliér tvarování stroj a nástroj na VŠUP v Praze s detašovaným pracovištm ve Zlín. Vedením byl jmenován Zdenk Ková, jeden z klíových prmyslových designér té doby. Z jeho ateliéru vyšlo velké množství návrh stroj a zaízení pro lehký prmysl, náadí a nástroj, ale také dopravních prostedk, pedevším Tatra 603 a nákladní Tatra 137 a 138. Ateliér se pozdji (r. 1981) stal samostatnou katedrou tvarování stroj a nástroj. Po r. 1989 se do VŠUP ve Zlín vrátil tradiní design obuvi, dále vznikl Ateliér designu výrobk a dopravních prostedk a Ateliér tvorby prostedí života a práce.V r. 2011 pražská Vysoká škola umleckoprmyslová (VŠUP) z ekonomických dvod uzavela své detašované pracovišt ve Zlín. Vyšší odborná škola umní V r. 1994 byla ve Zlín založena Vyšší odborná škola umní, která má navázat na tradici umleckých škol ve Zlín. Poteba školy umleckého založení byla dána potebami zlínského regionu v oblasti vzdlávání v umleckých oborech, které tvoí ve Zlín protiváhu široce rozvinutému odbornému školství, pedevším technickému a ekonomickému.

Zlínská soukromá Vyšší odborná škola umní poskytuje tíleté denní studium ve dvou ateliérech – výtvarném a dramatickém. Výtvarný ateliér nabízí zájemcm obory Užitá malba, Sochaská tvorba a Grafická tvorba. Hodnoty, které škola sleduje, jsou tvoivost, výtvarné myšlení, široká kreativita a pluralita názoru a jsou realizovány pod vedením stálých vyuujících (ak. mal. R. Hábl, ak. soch. R. Hanke, Mgr. I. Sedláek, PhDr. L. Ševeek, Mgr. L. Jarcovják, Mgr. P. Preisner) a spoluprací s adou externist, výtvarník a teoretik (nap. Mgr. B. Rozboil, Ph.D. z Mendelovy univerzity v Brn, MgA. J. Dokoupilová z UTB ve Zlín nebo ak. mal. K. Mikel). Fakulta multimediálních komunikací Univerzity T. Bati (FMK UTB) V r. 1997 ustavila Fakulta technologická VUT v Brn se sídlem ve Zlín Institut reklamní tvorby a marketingových komunikací. K 1. lednu roku 2002 se Institut reklamní tvorby a marketingových komunikací zmnil na Fakultu multimediálních komunikací (FMK) a stal se tak tetí fakultou Univerzity Tomáše Bati ve Zlín. FMK uskute uje studijní program Mediální a komunikaní studia, obor Marketingové komunikace, studijní program Výtvarná umní, obor Multimédia a design (s ateliéry Design obuvi, Design odvu, Design skla, Digitální design, Grafický design, Prostorová tvorba, Prmyslový design, Reklamní fotografie a 3D design) a studijní program Teorie a praxe audiovizuální tvorby, obory Animovaná tvorba, Produkce a Audiovizuální tvorba (se specializacemi Kamera, Stih a zvuk, a Režie a scenáristika). Studijní programy jsou koncipovány dvoustup ov, studenti absolvují bakaláské studium (standardní doba 3 roky) a pak mohou pokraovat v navazujícím magisterském studiu (standardní doba 2 roky) a u studijního programu Výtvarná umní v doktorském studiu (standardní doba 3 roky). Všechny studijní programy jsou stavny dsledn na principu evropského kreditového systému ECTS (European Credit Transfer System). K nejvýraznjším aktivitám FMK v poslední dob patí Design Talent (vyhlašovatel Nadaní fond JUDr. M. Ržiky, spolupoadatel FMK UTB, od r. 2009) a ZLIN DESIGN WEEK. V 04/2015 ho pipravili studenti FMK UTB ve Zlín, cílem bylo ukázat kvalitní design originální formou. V KOMA CITY modulech na nám. Míru byly vystavovány designové znaky firem bytového a nábytkáského prmyslu a práce student designových vysokých škol. Souástí ZLIN DESIGN WEEKu byla výstava mladých eských designér s názvem GENERACE. Výstava shrnula rozmanité polohy souasného eského designu nastupující generace tvrc, kteí se na eské scén prosadili v posledních deseti letech. Zlínský výstavní prostor Photogether Gallery pedstavil tvorbu student ateliéru Reklamní fotografie a unikátní kolekci odv s názvem LEAGUE by utebe. V ulicích Zlína byly umístny originální venkovní instalace s prvky land artu a street artu vyrobené studenty.

B4/ Videomapping – platforma Baova institutu 1415 Videomapping je vizuálního umní, které využívá projekci ve volném prostoru na libovolné objekty, nap. fasády dom nebo interiéry budov. Ve Zlín nabízí videomappingovou plochu, jedinou stálou v rámci eské republiky, platforma Baova institutu 1415. Krajská galerie výtvarného umní ve Zlín ve spolupráci s obanským sdružením Hucot, Univerzitou Tomáše Bati ve Zlín a s podporou Kreativního Zlína zde poádá videomappingový festival Maska (2014, 2015). První velkoplošná mappingová projekce na fasádu ve Zlín probhla v 09/2010 v rámci trienále PROSTOR Z(I)LIN(A) a byla poslední kulturní akcí v prostranství mezi 15. a 14. budovami ped jejich kompletní rekonstrukcí (Hucot o. s. a Krajská galerie výtvarného umní Zlín, p.o.).

B5/ Propojení umleckého díla s architekturou K propojení umní a architektury docházelo odedávna, od starovkých civilizací pes stedovk, renesanci k baroku a pozdji ke klasicismu, zejména u reprezentativních staveb. Umlecké dílo ilustruje, prezentuje píbh, umoc uje estetické psobení architektury. Vztah architektury a umní je promnlivý v ase stejn jako úloha umní ve veejném prostoru. Ve 20. století se poslání umleckého díla v architektue posouvá do nové polohy. S nástupem funkcionalismu, oproštného od dekorace, a s nástupem nových technologií a materiál nastává v architektue rozvoj abstraktního umní. Výtvarné dílo vstupuje do nového kontextu a stává se souástí ady vazeb v urbánním prostoru, nemusí být už jen integrální souástí stavby. Zlín není pirozen rostlým mstem, vznikl v krátkém asovém rozmezí jako ojedinlé sídlo funkcionalistické architektury a urbanismu iniciací silného investora. Pestože výtvarné dílo jako integrální souást architektury nemá ve Zlín dlouhodobou tradici, v centru taková díla jsou: na objektech bývalých Obchodních dom na Dlouhé ul. unikátní velkoplošné mozaiky od pedních eských výtvarník J. Lieslera a O. Janeky, které vznikly zásluhou osvíceného investora a architekta stavby, z poválené doby zstal zachován tématikou dob odpovídající kamenný poloplastický reliéf na fasád objektu bývalé spoitelny na nám. Míru od J. Kaplického, na fasád dom .p. 162 a 164 je mozaika od Vladislava Vaculky.

C/ Pehled stávajících umleckých dl v centrální ásti Zlína Název solo objekt/ realizace

Autor

datace

18

socha koželuha

S

Bohumil Jahoda

SMZ

1948

Velký Fibonacci, 3. instalace díla

S

Rudolf Valenta

SMZ

2014

3

busta Václava Chada

S

Miloš Axman

SMZ

1946

4

výtvarné dílo v revitalizované ásti GP

R

Jií Valoch

SMZ

2013

socha T. G. Masaryka

S

Otakar Španiel

SMZ

1936

fontána u Kongresového centra

R

souást projektu KUC

SMZ

2010

7

socha sv. Floriána

S

autor neznámý

SMZ

1. pol. 18. stol.

8

socha sv. Donáta

S

autor neznámý

SMZ

1799

9

kamenná socha kováe na severním prelí budovy radnice

R

František Lydie Gahura

SMZ

1923

pamtní deska italskému závodníku Ditrichsi Serafínimu (tragicky havaroval pi šestidenní v r. 1955) kašna v paríku

S

autor nedohledán

R

autor nedohledán

1993

poloplastický reliéf na budov .p. 2132 (eská spoitelna)

R

Josef Kaplický

nedohledáno

mozaika na fasád dom .p. 162 a 164, v úrovni parteru

R

Vladislav Vaculka

Letící Múza

S

Lubomír Moravec

19

20

10

11

13

nám. Míru

12

15 16 17

okolí Mstského divadla

14

park Svobody

22 23

Kašna s Lidským torzem – Nymfa Torzo

1967

Miloslav Chlupá

SMZ – KP

1967

socha sv. Jana Nepomuckého

S

autor neznámý

SMZ

2.pol. 18. stol.

Pietní místo – fontánka 2 chlapcm, kteí tragicky zahynuli v r. 2009 pi pádu stromu

S

Lubomír Jarcovják

SMZ

2009

Vincenc Makovský

SMZ

1947

sochy J. A. Bati (2007) a T. Bati (2010) na podstavci symbolických rozmr 6,15 m x 6,15 m Událost v jehlanu – akvizice ze Zlínského salonu Prostor Zlín

S

Radim Hanke

SMZ

2007 2010

S

Jaroslav Hovadík

SMZ

1994, z nám. Práce pe-místno 2013

Kubus

S

Lubomír Jarcovják

SMZ

1997

socha T. Bati

S

Herman Cavthr

SMZ

nedohledáno

Dary zem a slunce, mozaika

R

Josef Liesler

SOB

1980

R

Ota Janeek

Baa

1982

Mozaika

25

prostor u Kolhausu

Dialog VIII – akvizice ze Zlínského salonu Trienále Zlín

S

Karel Nepraš

SMZ

1994

26

Stadion mládeže

socha Emila Zátopka

S

Radim Hanke

SMZ

2014

27

u budovy edok

Rodina

S R

Zdenk Šutera, Jií Váp

28

ped Sport. halou

Házenkáka, Niké

R

Zdenk Ková

29

tovární areál

#14

R

Petr Stanicky

30

park u pehrady (starý hbitov)

Lego

S

31

Bývalá zahrada Baovy vily

Torzo 01 a Torzo 02

S

nedohledáno MD SMZ

S

24

1955

(otec architekta Jana Kaplického)

Památník obtem II. svtové války, Partyzán

ul. Dlouhá

6

Gahurv prospekt

21

5

park Kom enského

univerzit. park

2

nám. Práce

1

Vlastník KP = kulturní památk a

nedohledáno Sport. kluby Zlín ZK

1977

2013

KGVUZ

sympozium Devo Martin Rusina (VŠVU Bratislava) Michal Uher

2008

SMZ

2011 2012

Velký Fibonacci (R. Valenta, reinstalace 2014)

#14 (P. Stanicky, 2013)

Nápis v prolisu karotáže (J. Valoch, 2013)

T. G. M. (O. Španihel, 1936, sokl 2009)

Sousoší T. a J. A. Bati (R. Hanke, 2007, 2010)

Emil Zátopek (R. Hanke, 2014)

Dialog VIII (K. Nepraš, 1994, 2006)

Událost v jehlanu (J. Hovadík , 1994, 2013)

Kubus (L. Jarcovják, 1997)

Letící múza (L. Moravec, 1967)

Nymfa Torzo (M. Chlupá, 1967)

Dary zem a slunce (J. Liesler, 1980)

Mozaika (O. Janeek, 1982)

Sklenná mozaika (V. Vaculka, bez datace)

Kamenný poloreliéf (J. Kaplický, bez datace)

Rodina (Z. Šutera, J. Váp, bez datace)

Niké – házenkáka (Z. Ková, 1977)

Koželuh (B. Jahoda, 1948)

Partyzán (V. Makovský, 1947)

T. Baa (H. Cavthr, bez datace)

sv. Jan Nepomucký (autor nez., 2. pol 18. stol.)

sv. Donát (autor neznámý, 1799)

Sv. Florián (autor neznámý, 1. pol. 18. stol)

Ková (F. L. Gahura, 1923)

Václav Chad (M. Axman, 1946)

Pamtní deska S. Serafínimu (autor ned.,1955)

Pietní fontánka (L. Jarcovják, 2009)

Torzo 01 a 02 (M. Uher, 2011, 2012)

Lego (M. Rusín, 2008)

Sympozium Devo / Wood, zahrada Baovy vily

D/ Výtvarné umní a design v architektue z knihy Zlínská architektura 1950 – 2000, kap. 9, Pavel Novák, vydáno 2008 (viz. následující strany)

9

ÚVOD / INTRODUCTION

Výtvarné umění a design v architektuře The fine arts and design in architecture

- Semináře, sympózia, konference, workshopy, letní škola - Výstavy a salony architektury - Knihy, publikace, katalogy

Podobně jako u jiných profesí se i k architektuře váže celá řada doprovodných aktivit, které s ní úzce či volněji souvisejí. Mají ji jako základ nebo vedlejší produkt, popisují ji nebo vysvětlují, snaží se ji pochopit či kritizovat, někdy na ní parazitují. Tyto aktivity jsou neméně důležité jako sama architektonická tvorba, neboť pro ni vytvářejí podhoubí, které ji vymezuje vůči odborné i laické veřejnosti a společnosti jako takové. Devátá kapitola se zabývá oblastmi, které byly v druhé polovině dvacátého století souputníky této krásné disciplíny. Budeme mluvit o výtvarném umění, designu, seminářích, sympóziích a konferencích, výstavách a salonech, knihách a publikacích. Tradiční česká kulturní centra vždy hleděla na Zlín skrz prsty. Vadila jim přílišná monofunkčnost a utilitárnost tohoto města, jeho téměř jednostranný důraz na pracovní výkony a ekonomiku. Zapomínalo se přitom, že to byl právě předválečný a válečný Zlín, který se stal - byť jen na krátkou dobu - jedním z důležitých center výtvarného umění svými Salony a zejména dosud málo zmapovanou a doceněnou Školou umění. Právě k těmto aktivitám odkazuje vstupní stať L. Ševečka. Je doplněna ukázkami některých skvostů, které vlastní Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně. Byl to Dr. Ševeček a jeho tým, kteří byli iniciátory návratu k myšlenkám propojení výtvarného umění a architektury v rámci celého města, nebo spíš, skromněji, jeho centrální části, v trienále Prostor Zlín. Zejména jeho první dva ročníky (1991 a 1994) byly brilantní

332

ukázkou těchto možností. Také díky účasti předních českých výtvarníků, jakými jsou K. Gebauer, J. Beránek, S. Slovenčík, J. Sozanský, K. Nepraš, J. Hovadík, R. Valenta, E. Ovčáček a řada dalších. Stejný tým nadšených profesionálů obnovil baťovskou tradici vyhlášením 1. Nového zlínského salonu (1996), kterého se zúčastnilo 260 českých výtvarníků a o rok později i obnovené novum v podobě 1. Zlínského salonu mladých. Obě akce - první pod záštitou prezidenta Václava Havla - měly značný ohlas jak na české, tak i na mezinárodní výtvarné scéně. Dále jsou zde prezentována výtvarná díla v plenéru města nebo v interiérech významných staveb. Typicky česká jeví se manipulace se sochou T. G. Masaryka. Podobný problém byl i s umístěním sochy Tomáše Bati, který vyvolal vlnu emocí. Svá díla zde v průběhu padesáti let zanechali sochaři V. Makovský (Partyzán), M. Axman (Aleš, Chad), B. Jahoda (Koželuh), Z. Kovář (Zrození hvězdy), L. Moravec (Letící múza) či malíř J. Liesler (školní budovy, pošta). Na hraně mezi architekturou a výtvarným uměním se pohybuje design. Ten český resp. československý má v křestním listě zapsán Zlín, Školu umění a Vincence Makovského. Na vysokoškolskou úroveň s mezinárodními ambicemi ji pozvedl jeho žák Zdeněk Kovář, pokračoval František Crhák a do třetího tisíciletí ji přivedl Pavel Škarka. Vedle katedry designu Vysoké školy uměleckoprůmyslové působila ve Zlíně v devadesátých letech 20. století ještě další tři umělecká učiliště: Institut

333

9 Vý t v a r n é u m ě n í a d e s i g n v a r c h i t e k t u ř e / T h e f i n e a r t s a n d d e s i g n i n a r c h i t e c t u r e

- Seminars, symposia, conferences, workshops, summer school - Architecture exhibitions - Books, publications, catalogues

reklamní tvorby a marketingových komunikací při fakultě technologické (založen 1997), Vyšší odborná zlínská škola umění (1994) a Vyšší filmová škola (1992). Hmatatelným výsledkem tohoto milieu byl například zcela ojedinělý a ucelený grafický soubor, tzv. Vizuální styl města v oblasti užité grafiky (autoři Machek - Babák) a městského mobiliáře (firma Cité, Karásek - Hegmon), který obdržel Národní cenu v soutěži Dobrý design 1996. Zejména v poslední dekádě 20. století se doslova roztrhl pytel se semináři, sympózii a konferencemi, většinou na téma baťovského Zlína. Ať už to byl „Zlínský funkcionalismus“ v roce 1991, „Kulturní fenomén funkcionalismu“ v roce 1994, „Středoevropská architektura 1890–1998“ v roce 1998 nebo „Městská památková zóna Zlín“ v roce 2000. Jako bychom chtěli rychle zaplnit mezeru, která vznikla půlstoletým tabuizováním Zlína. Do této kategorie lze zřejmě zařadit i tzv. Letní školu architektury, kterou zde v roce 1997 uspořádala Fakulta architektury ČVUT v Praze za lektorské činnosti špiček české architektury a dva studentské workshopy, pořádané prof. H. Zemánkovou z fakulty architektury v Brně se silným mezinárodním obsazením z roku 2000. Mimo devadesátá léta je připomenut pouze seminář z roku 1974 o přestavbě průmyslu v Brně a ve Zlíně. Také počet architektonických výstav byl v popisovaném období značný, ať už se odehrály v Domě umění, Grafickém kabinetu galerie,

334

Kabinetu architektury, Městském divadle či jiných prostorách. Předrevolučním fenoménem byl Kabinet architektury na náměstí Míru, který se po celé desetiletí (1980–1990) stal nejen místem výstav, ale i setkávání zlínských architektů. Ti uspořádali několik přehlídek svých prací, například v letech 1978, 1984, 1992, jmenujeme-li alespoň ty největší. Časté byly výstavy jednotlivých tvůrců jak z období baťovského (Gahura, Karfík, Drofa - všichni hned dvakrát), tak i poválečného (Plesník, Gebrian). Častým námětem výstav byl pochopitelně baťovský funkcionalismus, opět zejména po roce 1989. Počínaje Šlapetovou výstavou „Baťa, architektura a urbanismus 1910–1950“ z roku 1991, dále výstavami „Kultura Baťova Zlína“ L. Horňákové (1994), srovnání tvorby J. Krejcara a M. Lorence K. Pažoutové (1995), objevné „Satelity funkcionalistického Zlína“ opět L. Horňákové (1998) až po prezentaci 10 baťovských nadstandardních vil P. Nováka (1999). Byly vystavovány aktuální urbanisticko - architektonické problémy jako „Obytný soubor Jižní Svahy“, „Gottwaldov centrum“, „Dům techniky“, „Kostel a církevní centrum na Jižních Svazích“, nebo „Výtvarné dílo v architektuře“ či neuskutečněné projekty „Zlín nepostavený“. Kromě zlínských architektů se tu objevily medailony jak významných českých architektů (Fuchs), tak i zahraničních (R. Venturi). Z publikační činnosti jmenujme, kromě výstavních katalogů, tři studie P. Nováka z devadesátých let: „Zlínská architektura 1900–1950“ z roku 1993, „Proměny baťovské architektury Zlína“ (1996) a „Zlín nepostavený“ (1999).

As is the case with other professions, architecture is tied to numerous, closely related accompanying activities. These activities have architecture as a foundation or side product, they describe it or explain it, and attempt to comprehend or criticize; sometimes they even have a parasitical relationship with architecture. These activities are no less important than architectural creation itself, as they form a defining structure for architecture in order to define it for the professional and general public and society as a whole. The ninth chapter of the book deals with an area that was a fellow-traveller of this beautiful discipline in the second half of the 20th century. We shall discuss the fine arts, design, seminars, symposia and conferences, exhibitions, books and publications. The traditional Czech cultural centre typically looked upon Zlín with contempt.These people were annoyed with the excessive monofunctionality and utilitarian nature of this city with a nearly single-minded emphasis on work performance and economic results. It was forgotten, however, that it was in fact pre-war and war-time Zlín that had become, albeit for a short time, one of the most important centres of the fine arts with its Art Festivals and the neglected and under-appreciated School of Art. The opening essay by L. Ševeček discusses these activities. The work is accompanied by examples of several treasures owned by the Regional Gallery of Fine Arts in Zlín. It was Dr. Ševeček and his team who were the initiators of the return to the idea of the interconnectedness of the fine arts and architecture in the entire city, or more modestly, the central part of the city with the Prostor Zlín Triennale. The first two festivals in 1991 and 1994 were particularly brilliant examples of these possibilities. Credit was also due to the participation of leading Czech artists such as K. Gebauer, J. Beránek, S. Slovenčík, J. Sozanský, K. Nepraš, J. Hovadík, R. Valenta, E. Ovčáček and many others. The same team of enthusiastic professionals renewed a Baťa tradition by announcing the 1st new Zlín Art Festival in 1996, in which 260 Czech artists participated; a year later another tradition was renewed with the 1st Zlín Youth Art Festival. Both events, the first under the auspices of President Václav Havel, received great acclaim from both the domestic and foreign art scenes.

In addition, art works are on display in the open spaces of the city and inside important buildings. The handling of the T. G. Masaryk statue is a typical Czech problem; the case was the same with the placement of the statue of Tomáš Baťa, a process that evoked a wave of emotion. Other works installed over the course of the fifty years included Partisan by V. Makovský, Aleš and Chad by M. Axman, Tanner by B. Jahoda, The Birth of a Star by Z. Kovář, Flying Muse by L. Moravec, and paintings by J. Liesler in school buildings and at the post office. The discipline of design moves on the border of architecture and the fine arts. The baptism certificate of Czech and Czechoslovak design includes the names of the School of Art in Zlín and Vincenc Makovský. His student Zdeněk Kovář elevated it to the university level with international ambitions; the tradition was carried on by František Crhák, and has been led into the third millennium by Pavel Škarka. In addition to the design department at the Academy of Arts, Architecture, and Design there were three other art schools active in Zlín in the 1990’s: The Institute of Advertising and Marketing established in the Technological Faculty in 1997, the Zlín Art School (1994), and the Film School (1992). A tangible result of this milieu was, for example, a remarkable and complete graphic collection of the city in the so-called “Visual Style” in the field of applied graphic arts (by Machek and Babák) and city furniture (from the firm Cité, Karásek – Hegemon), which was awarded the National Prize in the 1996 Good Design competition. A great number of seminars, symposia, and conferences, the majority on the theme of the Zlín of Baťa were held, particularly in the last decade of the 20th century. These included “Zlín Functionalism” in 1991, “The Cultural Phenomenon of Functionalism” in 1994, “Central European Architecture, 1890 – 1998,” in 1998, and “The Zlín Monument Zone” in 2000. This rush of activity seemed to aspire to quickly close the gap of the fifty years Zlín was a taboo subject. This category can naturally also include the “Summer Architecture School” organized in 1997 by the Architecture Faculty of the Czech Technical University in Prague for lectures by top Czech figures in architecture and two student workshops organized by Prof. H. Zemánková from the Architecture Faculty in Brno

335

9 Vý t v a r n é u m ě n í a d e s i g n v a r c h i t e k t u ř e / T h e f i n e a r t s a n d d e s i g n i n a r c h i t e c t u r e

Zlínské výtvarné tradice PhDr. L. Ševeček Časopis „Prostor Zlín“, 9/1994, zvláštní vydání ke 100. výročí firmy Baťa

with heavy international participation in 2000. The only other seminar that comes to mind besides those held in the 1990’s was one in 1974 on the subject of the reconstruction of industry in Brno and Zlín. There were also a significant number of architectural exhibitions during this time: these were held, among others, at the House of Art, the Graphic Department Gallery, the Architecture Department, and the City Theatre. The Architecture Department on Náměstí Míru was a pre-revolution phenomenon for the entire decade of the 1980’s and served not only for exhibitions but for meetings of Zlín architects. These architects organized several tours of their work, for example in 1978, 1984, and 1992, to name at least the larger of these events. Exhibitions of individual architects were held frequently, both from the Baťa period (Gahura, Karfík, Drofa – all twice) and the post-war period (Plesník, Gebrian). A common theme of these exhibitions was, naturally, Baťa Functionalism, again, particularly following 1989. These included

336

Šlapeta’s exhibition “Baťa, Architecture, and Urban Planning, 1910 – 1950” from 1991, “The Culture of Baťa’s Zlín” by L. Horňáková (1994), a comparison of the works of J. Krejcar and M. Lorenc by K. Pažoutová (1995), the innovative “Satellite Towns of Functionalist Zlín” also by L. Horňáková (1998), and the presentation of 10 premium Baťa villas by P. Novák (1999). Exhibitions also included current urban planning and architectural themes such as „The Jižní Svahy Residential Group,” “The Centre of Gottwaldov,” “The Technology House,” “The Church and Church Centre in Jižní Svahy,” “Art Works in Architecture,” and “Unbuilt Zlín.” In addition to Zlín architects significant Czech (Fuchs) and foreign (R. Venturi) architects also made appearances. In the realm of publications we can mention, in addition to exhibition catalogues, three studies by P. Novák from the 1990’s: “The Architecture of Zlín: 1900 – 1950” from 1993, “The Transformation of Baťa Architecture in Zlín” from 1996, and “Unbuilt Zlín” from 1999.

V prudkém emancipačním procesu Zlína jako moderního městského centra sehrávalo už od počátku svou pozitivní roli i výtvarné umění. I když jeho vliv zprvu nebyl přímý, a proto ani příliš patrný. Až do poloviny třicátých let totiž sféru výtvarné kultury reprezentovalo na patřičné úrovni jen stavitelství - skvělá architektura koncipovaná v intencích aktuálně postaveného urbanistického programu, který vytvářel zdravé, kulturně disponované prostředí. Samotný výtvarný život v té době značně pokulhával za esteticky nosnou architekturou, a pokud šlo v té době vůbec o nějakých výtvarných aktivitách hovořit, odehrávaly se jen na periferii společenského dění, v podobě příležitostných výstav tvorby nevalné úrovně, instalovaných v improvizovaných podmínkách. Tato grunderská éra v životě rodícího se moderního města, charakterizovaná především vysokými nároky na pracovní a občanskou kázeň, sice nebyla příznivě nakloněna výtvarnému umění, ale připravila pro ně rozhodující podmínky. K jejich praktickému využití došlo až načekaně náhle, v souvislosti s konstitucí Studijního ústavu - centra pro vzdělávání, vědu a osvětu. Závěrečný článek celé této akce mělo tvořit právě umění, jež by organicky završilo a sklenulo technické a duchovědné aktivity stanovené programem. Ten počítal s postupným vybudováním komplexu čtyř rozsáhlých pětipatrových budov kolem Památníku T. Bati. Z nich poslední mělo „zaplnit“ umění. Velkorysá koncepce však v důsledku brzkého vypuknutí světové války a následných politických změn nebyla již v plné míře uskutečněna. I v torzovité podobě však

představovala pozoruhodný a ve své době ojedinělý čin. Vzhledem k tomu, že se pořadatelům nepodařilo plně zajistit vybavení přírodovědného, chemického a geologického oddělení, bylo proti jejich původním představám věnováno místo výtvarnému umění již ve čtvrtém a pátém podlaží první budovy Studijního ústavu. Zatímco v posledním patře byla instalována rozsáhlá výstava reklamní grafiky a tiskařské techniky, kterou uváděly a propagovaly až desetimetrové plakáty předních světových afišistů, aranžované podél celé dvanáctikilometrové silniční komunikace z Otrokovic-Baťova do Zlína, uskutečnila se na návrh mladého absolventa pražské akademie Rudolfa Gajdoše v předposledním poschodí budovy další, doslova ohromující akce. V den slavnostního otevření provozu první budovy Studijního ústavu, 26. dubna 1936, zde totiž současně proběhla i slavnostní vernisáž prvního SALONU SOUDOBÉHO ČESKOSLOVENSKÉHO UMĚNÍ, kterou byla zahájena i kvalitativně nová etapa výtvarného života města. Přes prvotní nedůvěru umělců k utilitaristickému prostředí průmyslového Zlína se již první výstavy zůčastnilo 150 českých a slovenských výtvarníků, včetně nejpřednějších uměleckých osobností. Zlínským pořadatelům se totiž podařilo překlenout skupinové a spolkové třenice, jež znemožňovaly pořádat přehlídky tohoto typu v tehdejších kulturních centrech země, např. v Praze. Zlínské salony od té doby probíhaly každoročně - s výjimkou let 1945-1946 až do roku 1948, kdy se uskutečnil závěrečný XI. salon. Jejich specifickým rysem již od

1 F. L. Gahura - Studijní ústav I.a II., 1936 resp.1938 / F. L. Gahura – Study Institute I and II, 1936 and 1938

počátku byla zásada, že je směli obesílat pouze pozvaní umělci. Ti ovšem byli vybíráni velmi zodpovědně, tak, aby zastupovali a reprezentovali všechny podstatné názorové filiace

2 Luděk Havelka, Muž u pantografu, 1937 / Man at Pantograph, 1937, KGVUZ

337

9 Vý t v a r n é u m ě n í a d e s i g n v a r c h i t e k t u ř e / T h e f i n e a r t s a n d d e s i g n i n a r c h i t e c t u r e

3 Bohumil Kubišta, Autoportrét (vlastní podobizna v haveloku), 1907–1908 / Self-Portrait, 1907–1908, KGVU Zlín 4 Emil Filla, Žaloval sa pták ptákovi..., 1939 / Tattling Bird, 1939, KGVU Zlín 5 Karel Černý, Autoportrét, 1935–36 / Self-Portrait, 1935–36, KGVU Zlín 6 Václav Špála, Cihelna, 1912 / Brickworks, 1912, KGVU Zlín 7 Jan Preisler, Žena a jezdec, 1905 / Woman and Rider, 1905, KGVU Zlín 8 Miloš Boria, Obraz, 1935 / Picture, 1935, KGVU Zlín 9 Jan Kotík, Terény, 1959–60 / Terrains, 1959–60, KGVU Zlín 10 Mikuláš Medek, 162cm2 křehkosti, 1964 / 162cm2 of Fragility, 1964, KGVU Zlín

soudobého umění, rozhodující výtvarné skupiny a sdružení i mimo stojící umělce. O popularitu zlínských salonů se ovšem nezasloužila jen výstavní jury pečující o kvalitu prezentovaných obrazů, plastik, kreseb a grafik, ale i jejich vysoká návštěvnost, daná nepochybně též inzerovanou možností výhodné koupě vystavených prací. V plné míře se naplňoval rovněž koncepční záměr zřizovatelů salonu, vybudovat z pravidelných nákupů vybraných děl ve Zlíně stálou galerii. Velmi důležité v kontextu této činnosti byly též členské výstavy předních českých výtvarných spolků v čele se SVU Mánes a Uměleckou besedou, jež v „ústavu“ probíhaly zejména v době protektorátu, ale stejně tak i salony mladých, které se pořádaly od roku 1940 a v duchu jedné z nosných baťovských zásad - preferovat mladé lidi - představovaly práce začínajících autorů. Salony do Zlína přitahovaly jak významné kritiky, tak zejména přední české umělce, kteří nezřídka vystavovali své práce i na jiných místech ve městě. Především ve výstavní síni na Hlavním náměstí čp. 488. Z pozoruhodné iniciativy vedení zlínského obuvnického koncernu reprezentovaného šéfem Janem Antonínem Baťou, jehož kulturní založení přitom patrně sehrálo svou roli, však nevznikl pouze Studijní ústav. I z pohledu výtvarného umění a školství měl nemenší význam i další zakladatelský čin Baťova domu, uskutečněný hned v následujících letech. Stalo se jím založení ŠKOLY UMĚNÍ. Vnější podnět k němu poskytl neúspěch reklamního oddělení firmy na Světové výstavě v Paříži v roce 1937. Na popud architektů B. Fuchse, F. L. Gahury a F. Kadlece se vedení Baťových závodů rozhodlo iniciovat vznik učiliště, které by pro firmu vychovávalo vlastní průmyslové návrháře. Datem jeho založení se stal 14. leden 1939 a jejím ředitelem byl J. A. Baťou jmenován autor organizačního a personálního statutu učiliště architekt František Kadlec. Jeho program výuky evidentně vycházel ze zkušeností německého Bauhausu. Škola umění se tak stala

338

i první praktickou realizací teoreticky četně frekventovaných představ o nové formě výtvarného školství v českých zemích. Instituce byla napojena na výrobní praxi Baťových závodů. Výuku na sedmi oborových kombinacích vedli přední čeští odborníci, z nichž někteří přešli do Zlína po uzavření českých vysokých škol. Zlínská Škola umění se stala druhým významným centrem výtvarného dění ve městě. Výuka na ní začala v září 1939, když místo pro ni bylo pohotově nalezeno v právě dostavěné budově Studijního ústavu II., po pravé straně Památníku T. Bati. Úrovní studia, které bylo čtyřleté a svým pojetím stála na pomezí střední a vysoké školy. Zaměřením výuky spojovala uměleckoprůmyslové školství se školou uměleckých řemesel a studiem volného umění. Zajímavé je, že byla relativně samostatným článkem v rámci podnikatelských aktivit Baťových závodů. Z rozhodujících osobností profesorského sboru je zde třeba jmenovat alespoň sochaře V. Makovského, restaurátora F. Petra, architekty F. Kadlece, F. L. Gahuru, B. Fuchse, malíře Vl. Hrocha a R. Gajdoše, historiky umění A. Kutala a V. V. Štecha, anatomii přednášel dr. Černoušek a estetiku J. Balcárek. Lze říci, že zlínská Škola umění - v odlišných podmínkách a po svém zopakovala podnětnou praxi německého Bauhausu. Právě na její půdě byly položeny základy československého designu (V. Makovský), ale i nového typu výtvarného školství. Vychovala řadu specialistů - grafiků, scénografů, designérů strojů, jakož i tvůrců volného umění. Mezi jejími žáky se v době protektorátu objevila výrazná skupina vyznavačů moderního umění v čele s tragickou osobností Václava Chada zastřeleného gestapem. Jeho expresivní a surrealistické kresby a obrazy v jistém smyslu předznamenaly tvůrčí úsilí důležité části jeho výtvarné generace i v poválečné době.

11 Jakub Bauernfreund, Obraz, kol. r. 1930 / Picture, about 1930, KGVUZ

(1952) do Uherského Hradiště. Ve Zlíně posléze na tradice školy navázal dosud činný Ateliér tvarování strojů a nástrojů VŠUP v Praze, který založil v roce 1959 jeden z jejich prvních absolventů Zdeněk Kovář. Z uvedených výtvarných aktivit baťovského Zlína těží i Státní galerie ve Zlíně, která svou činnost zahájila právě před čtyřiceti lety (1954). Za dobu své existence několikanásobně zmnožila a kvantitativně povýšila původní baťovské sbírky, jež byly převedeny do její správy. Vedle řady děl získaných nákupy ze zlínských salonů, nezřídka reprezentují české umění i v zahraničí také exponáty, které přibyly do sbírek galerie právě v průběhu posledních desetiletí.

V roce 1946 proběhla ve Škole umění reforma výuky a po zestátnění v roce 1949 byla instituce v rámci protibaťovské kampaně vedené komunistickým režimem přemístěna

339

9 Vý t v a r n é u m ě n í a d e s i g n v a r c h i t e k t u ř e / T h e f i n e a r t s a n d d e s i g n i n a r c h i t e c t u r e

Masaryk versus Gottwald

12 O. Španiel: Socha T. G. Masaryka po třetí instalaci v roce 1990 před už neexistujícími Masarykovými školami ve Zlíně / Statue of T. G. Masaryk after third installation in1990 in front of defunct Masaryk Schools in Zlín 13 Z. Krybus: Socha K. Gottwalda, instalována v roce 1961, odstraněna 1990 / Statue of K. Gottwald, installed in 1961, removed in 1990

Pomník prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka je dílem sochaře Otakara Španiela. Byl dokončen v roce 1938. Socha byla dovezena do Zlína v roce 1939, ale vzhledem k německé okupaci nebyla instalována. Celou válku byla ukryta ve Škole umění ve Studijním ústavu II. Poprvé byla instalována v září roku 1945. Poprvé odstraněna byla mezi léty 1959 a 1961 a uložena v oblastním muzeu v malenovickém depozitáři. Podruhé byla instalována na podzim roku 1968 a opětovně odstraněna v létě roku 1973. V depozitáři na Klečůvce byla uložena

až do své zatím třetí instalace v březnu roku 1990. Komentáře netřeba… (Volně podle: Zdeněk Pokluda - Sedm století zlínských dějin, 1991) V roce 1949 byl Zlín přejmenován na Gottwaldov. O pět let později byla vypsána soutěž na pomník Klementa Gottwalda, kterou vyhrál sochař Zdeněk Krybus. V roce 1961 byla jeho socha instalována podle architektonického návrhu J. Kadlece a F. Rozhona do velmi exponovaného prostoru mezi Masarykovy školy, tržnici a obchodní dům, na osu Gahurova prospektu internátů. Byla pokládána za jedno z nejzdařilejších

zobrazení „prvního dělnického prezidenta“ a figurovala na státním seznamu památek. Rafinovaně umístěná socha ovládala jeden z nejdůležitjších městských prostorů celých 30 let, než byla v roce 1990 odstraněna. Na jejím podstavci pak vévodila v rámci trienále „Prostor Zlín 1991“ skulptura sochaře Kurta Gebauera nazvaná „Gotwklec“, symbolizující čtyřicetiletí komunistického útlaku. Po ukončení trienále byl prostor parkově upraven.

14 V. Makovský: Partyzán, Komenského park, Zlín / Partisan, Comenius Park, Zlín 15 M. Axman: Portrét M.Chada, náměstí T.G.M., Zlín / Portrait of M. Chad, Náměstí T.G.M., Zlín

340

16 Z. Kovář, arch. spolupráce Š. Zelina: Zrození hvězdy, centrum I.etapy Jižních Svahů, Zlín / Birth of a Star, centre of phase I of Jižní Svahy, Zlín 17 V. Vaculka, arch.spolupráce F. Pavelka: Vykvétání antioxidantů, sídliště Podhoří, Zlín / Blooming of Antioxidants, Podhoří housing estate, Zlín

Na začátku devadesátých let byla vypsána soutěž na pomník Tomáše Bati, která vznikla z iniciativy Klubu přátel T. Bati. Vítězný návrh byl dílem sochaře Vajceho a architekta Pýchy. Odborná porota však odmítla umístění sochy do horní části náměstí Práce, ačkoli ji právě sem autoři lokalizovali. Ideálním místem pro sochu byl podle členů poroty prostor před vstupem do Svitu. Klub s názorem poroty nesouhlasil a odstoupil z role investora. Soutěž skončila nezdarem a tak byla dne 16. září 1994 za přítomnosti T. Bati juniora instalována u bývalého Památníku T. Bati socha anglického tvůrce Hermona Cawthra, jejíž originál stojí před baťovskou továrnou v anglickém East Tillbury. Také toto místo vyvolalo velké emoce a nesouhlas, nicméně do konce století tam dílo zůstalo. V Otrokovicích se nejprve uvažovalo s realizací vítězného zlínského návrhu. Paní Sonja Baťová navrhla přemístění tillburské sochy, to však narazilo na odpor britských památkářů, kteří vydání sochy rezolutně zamítli. Povolili však její zapůjčení k odlití 4 exemplářů. V soutěži na architektonické řešení instalace

18 L. Moravec: Letící múza, Divadlo pracujících, Zlín / Flying Muse, Workers’ Theatre, Zlín

Z dalších důležitých výtvarných děl, umístěných v plenéru města nebo u významných zlínských objektů, uvádíme bez nároků na úplnost a časovou posloupnost:

Socha Tomáše Bati ve Zlíně a Otrokovicích pomníku v Otrokovicích zvítězil návrh architekta F. Crháka. Je umístěna na příčné ose prospektu před Společenským domem, centrem dřívějšího Baťova. Sochy byly odlity v kovoliteckém ateliéru R. Hvězdy v Tečovicích u Zlína technologií klínových pískových forem a pískovým jádrem za odborné asistence sochaře M. Dobeše a štukatérského mistra Ř. Mosazného. Vedle Tillbury, Otrokovic a Zlína je tatáž socha umístěna ještě dvakrát na Slovensku, totiž v Partizánskem a ve Svitu pod Tatrami. Busta ze stejné sochy je umístěna i na vstupním pavilonu Baťovy nemocnice ve Zlíně s citátem Baťova proslovu při jejím založení v roce 1927. 19 Busta T. Bati na vstupním pavilonu Baťovy nemocnice ve Zlíně s citátem z proslovu T. Bati při jejím založení v roce 1927 / Bust of T. Baťa in entrance pavilion of Baťa Hospital in Zlín with citation from speech delivered by T. Baťa at opening in 1927 20 Hermon Cawthr za arch. spolupráce F. Crháka: Socha v Otrokovicích / Statue in Otrokovice

341

9 Vý t v a r n é u m ě n í a d e s i g n v a r c h i t e k t u ř e / T h e f i n e a r t s a n d d e s i g n i n a r c h i t e c t u r e

Trienále Prostor Zlín 1991

Myšlence uspořádat výstavu Prostor Zlín předcházela šířeji založená otázka na téma, jak v galerijní praxi respektovat výrazné výtvarné specifikum urbanistického celku Zlína. Kromě odborné pozornosti, jíž galerie počala věnovat samotné architektuře, vyvstala v posledním období též nezbytnost reflektovat i jistou nadčasovost tohoto fenoménu, jeho vazby k dnešku, a povzbudit tak násilně narušené a zastřené vědomí kontinuity s meziválečným Zlínem, jemuž právě tehdejší aktivita vtiskla nenapodobitelný, inspirativní ráz. Snaha vrátit životu město, které v uplynulých čtyřiceti letech jen jaksi vegetovalo, předpokládá oživení myšlenek, které stály na prahu jeho moderní historie, charakterizované prudkým rozmachem a světovostí. Poodhalit ideu, v jejíchž intencích se v neuvěřitelně krátké době dvaceti let, doslova na zelené louce, objevilo pozoruhodné město - nové kulturně-průmyslové centrum. Jeho urbanistická koncepce i jednotlivé stavby nesou do dnešních dnů pečeť ducha doby svého vzniku, který je stále otevřen tvůrčí aktivitě.

342

Výstava Prostor Zlín si neklade menší cíl, než právě na tyto kulturní dispozice meziválečného Zlína poukázat jejich uvedením do souvislostí se současným uměním. A díky porozumění několika předních českých výtvarníků, kteří účast na výstavě přijali a podílí se tak - doufejme - na ustavení nové výtvarné tradice. Jsou to Jan Ambrůz, Jiří Beránek, Kurt Gebauer, Jan Šimek, Svatopluk Slovenčík, Jiří Sozanský, ale i Ivan Kafka, jehož pozoruhodný projekt nenašel ve složité době velkorysého sponzora a je tudíž publikován jen v kresbách na stranách v katalogu. K nezanedbatelným přednostem expozice Prostor Zlín patří také fakt, že estetické kvality prostředí i jisté historické souvislosti spjaté s některými místy se zcela přirozeně podílely na konstituci jednotlivých exponátů. Přes značnou názorovou šíři, zastoupenou relativně malým počtem prezentovaných děl, ovládá výstava důležitou část centra města a stává se aktivní součástí jeho života. Ludvík Ševeček

Prostor Zlín 1994 Trienále Prostor Zlín 94 - expozice výtvarných děl a akcí v exteriéru města - je na rozdíl od prvního ročníku, uskutečňovaného v politicky vypjatější atmosféře počátku roku 1991, méně demonstrativní. Nesnaží se tolik upoutávat mohutností forem, rozsahem a expresivitou kompozic či aktuální historicko-politickou symbolikou. Ale je v tomto ohledu spíše zdrženlivější s čistě výtvarnými ambicemi, i když se v jejím kontextu objevují též figurativní, existenciálně a lyricky cítěné exponáty. Jednotlivá díla se již nesnaží „agresivně“ vpadat do života města, jak to bylo nepochybně nezbytné v roce 1991, ale chtějí se více přizpůsobit a podřídit etickým a estetickým hodnotám daného prostředí, s nímž jsou také do značné míry v souhlasu. Ať již respektují spíše průmyslově civilizační kvality města či jeho zelené plochy, charakter daný pozoruhodným urbanistickým kontextem. Symbióza civilizace a přírody, kterou město Zlín reprezentuje, tak vytváří velkorysý rámec expozici a stává se i důležitým vnitřním pojítkem mezi jednotlivými objekty a výtvarnými akcemi. Snaha pořadatelů představit tvorbu zúčastněných umělců ve větší šíři vedla k realizaci výstavy jejich prací v prostorách zlínského Domu umění. Je zde svými „galerijními“ pracemi zastoupeno všech sedm účastníků Prostoru Zlín 94: Jiří Hilmar, Jaroslav Hovadík, František Kyncl, Karel Nepraš, Eduard Ovčáček 21 Jiří Beránek: Vzkříšení (ohořelé dřevo, 760 x 650 x 1.100 cm), Bludiště (dřevo 400 x 460 x 600 cm) / Resurrection (charred wood, 760 x 650 x 1.100 cm), Maze (wood 400 x 460 x 600 cm) 22 Kurt Gebauer: Gottwklec (železná pásovina, průměr 450 cm, výška 8 m) / Gottwklec (iron, diameter 450 cm, height 8 m) 23 Svatopluk Slovenčík: Plán (barevný pruh na vozovce a na fasádě obchodního domu, šíře 4 m) / Plan (coloured strip on road and façade of department store, width 4 m) 24 Jan Ambrůz: Do oblouku a rovně (dřevo, výška oblouku 440 cm, průměr 880 cm, délka rovného trámu 1,1 m) / Into the Bend and Straight Ahead (wood, arc height 440 cm, diameter 880 cm, length of straight beam 1.1 m) 25 Jan Šimek: Osudovost (dřevo a kámen, výška vertikál asi 3 m) / Fatefulness (wood and stone, vertical height approx. 3 m) 26 Jiří Sozanský: Vzlétni (konstrukce z lešenářských trubek, betonové bloky, pražce, figury z pryskyřice, výška 10 m) / Soaring (construction from scaffolding pipes, concrete slabs, ties, figures from resin, height 10 m)

a Rudolf Valenta. Novinkou tohoto ročníku trienále je rovněž skutečnost, že objekty Událost v jehlanu (J. Hovadík), Dialog VIII (K. Nepraš) a Velký Fibonacci (R. Valenta) zůstanou trvalou součástí zlínských exteriérů. V případě, že by se pořadatelům akce dařilo tento záměr uskutečňovat i v dalších ročnících, mohl by se Zlín - mimo jiné - stát i městem současného sochařství. Ludvík Ševeček

27 Karel Nepraš: Dialog VIII / Dialogue VIII 28 Eduard Ovčáček: Kresby znaků ohnivým provazem / Drawing Symbols with Flaming Rope 29 Jaroslav Hovadík: Událost v jehlanu / Event in a Pyramid

I. Nový zlínský salon 1996 Pod záštitou prezidenta Václava Havla proběhl ve dnech 26. dubna – 29. září 1996 v prostorách Domu umění, zámku, Městského divadla a ve výstavní síni tělocvičny u škol I. Nový zlínský salon. Při slavnostní vernisáži pronesl úvodní slovo primátor Zlína ing. V. Daťka, za českou uměleckou obec měl projev doc. dr. J. Šetlík, prorektor Vysoké uměleckoprůmyslové školy v Praze a k výstavě promluvil dr. L. Ševeček, ředitel Státní galerie ve Zlíně. Vernisáž se konala na den přesně po 60 letech, kdy byl zahájen I. Zlínský salon. Nový salon obeslala valná většina vyzvaných umělců

v široké paletě od zralých tvůrců po neklidné vyhraňující se mládí. Celkem zde byla vystavena díla od 266 autorů. Jmenujme alespoň K. Válovou, M. Chlupáče, V. Boštíka, H. Demartiniho, Č. Sušku, M. Blažka, J. Plieštika, N. Plíškovou, K. Trinkewitze, J. Sobotku, M. Gabriela a řadu dalších.

30 Pohled do expozice výstavy / Views of exhibits

343

9 Vý t v a r n é u m ě n í a d e s i g n v a r c h i t e k t u ř e / T h e f i n e a r t s a n d d e s i g n i n a r c h i t e c t u r e

I. Zlínský salon mladých

Výstava proběhla ve dnech 20. května–17. srpna 1997 v Domě umění a ve II. poschodí zlínského zámku pod záštitou ministra kultury J. Talíře. Zlínský salon mladých navazuje na tzv. Výstavy mladých, které zde probíhaly v letech 1940–1943 v budově Studijního ústavu vždy na podzim, tedy v přímé návaznosti na jednotlivé Zlínské salony. Firma Baťa tak poskytovala možnost prezentace mladým českým výtvarníkům ve složité válečné a protektorátní době. Kromě významných umělců nastupující generace ze zlínské oblasti, jako byla např. I. a V. Vaculkovi, V. Chad nebo F. Štábla se jich zůčastnili i další čeští výtvarníci jako např. V. Hejna, F. Jiroudek, J. Liesler, O. Janeček a K. Lhoták. Salony vznikly v intencích zavedeného „baťovského principu“, dle

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze Katedra designu ve Zlíně něhož také každá kulturní činnost či akce musela mít své zjevné praktické opodstatnění nebo vyznění, a její realizace musela nezbytně proběhnout na nejvyšší možné úrovni daného oboru. Takový přístup k otázkám kultury, vzdělání a umění znamenal vždy přínos nejen pro firmu a její zaměstnance, ale též pro město a region, a byl jaksi automaticky prospěšný z pohledu celé československé společnosti, zejména pak ku prospěchu československého výtvarného umění. Po roce 1948 už výstavy nebyly obnoveny. Hlavním cílem Salonu mladých je prezentovat na ryze odborné, galerijní bázi rozhodující práce mladých tvůrců nastupující umělecké generace, včetně děl autorů, kteří dosud nejsou plně zavedeni na oficiální scéně českého výtvarného umění. I. Zlínský salon mladých obsahoval díla 35 českých umělců. Zvláštní význam mělo i ustavení Ceny Václava Chada. Oceněný exponát bude pořadateli zakoupen a laureátovi ceny bude umožněn studijní pobyt v jihovýchodní Francii. Udělením ceny chtěli pořadatelé připomenout českého malíře V. Chada (1923–1945), vůdčí osobnosti mezi studenty zlínské Školy umění. Výstavní jury přisoudila cenu prostorovému objektu Kuchyň, jejímž autorem je čerstvý absolvent pražské Akademie výtvarných umění Lukáš Rittstein (1973). Zvláštní cenou jury pak byl oceněn soubor experimentálně založených

obrazových prací ostravského výtvarníka Jiřího Surůvky (1961) z roku 1997. (Volně podle úvodního projevu dr. L. Ševečka na vernisáži 1. Zlínského salonu mladých)

31 Lukáš Rittstein, Kuchyň, 1996 / Kitchen, 1996 32 Jiří Surůvka, Vnitřní neklid, 1997 / Inner Anxiety, 1997

Prostor Zlín 1997 V tomto roce se uskutečňuje již 3. ročník sympozia Prostor Zlín 97, tentokrát jako součást rozsáhlejší akce Státní galerie ve Zlíně v letech 1990–1997. Vzhledem ke složité ekonomické situaci v zemi je kontinuita trienále držena pouze jedním, zato však v mnoha ohledech reprezentativním exponátem Kubus, jehož autorem je zlínský výtvarník Lubomír Jarcovják. Objekt je situován na zelené ploše vedle Okresního úřadu, proti výškové administrativní budově bývalých Baťových závodů. Dílo symbolizuje svou nevtíravou, výtvarně vyváženou harmonickou formou (čtverec, krychle,

344

rovnostranný trojúhelník, kruh) a použitým materiálem (kámen, kotovice, pálená cihla) duchovní hodnoty zlínského prostředí. Je jakousi symbiózou starých regionálních tradic místa s modernistickým rysem města, harmonickým propojením světa průmyslové civilizace s hodnotami historie a přírody. V Domě umění je instalován model objektu a několik prostorových a závěsných objektů a grafik L. Jarcovjáka, jež se k jeho monumentálnímu dílu v městském exteriéru názorově vážou. Ludvík Ševeček 33 Lubomír Jarcovják, Kubus / Cube

34 Jan Metelka: Studie sportovního vozu / Work by Jan Metelka: Study of a sport car 35 Rostislav Jun: Klobouk proti slunci, ekomateriál / Work by Rostislav Jun: Sunshade hat, eco – material

V současné době působí ve Zlíně čtyři umělecká učiliště, která se více či méně hlásí k odkazu kdysi tak významné a slavné Školy umění, založené roku 1939. Je to jednak Vyšší filmová škola (od roku 1992), programově na ni navazuje také soukromá Vyšší odborná zlínská škola umění (1994). Dále je to Institut reklamní tvorby a marketingových komunikací při Fakultě technologické, který vznikl v roce 1997 z prakticky stejných pohnutek jako na počátku války Škola umění. Bezprostředně na ideje školy však už na konci padesátých let navázal školní ateliér, který ve stísněných a provizorních podmínkách do jisté míry zachoval lokální i personální kontinuitu. Škola umění byla vlastně první školou na území nynější České republiky, která se cílevědomě věnovala průmyslovému návrhu a reklamní grafice. Ve Zlíně se sešla celá řada významných českých umělců i teoretiků. Působil zde rovněž sochař Vincenc Makovský (1900–1966), který je oprávněně pokládán za zakladatele českého designu. Makovský byl první z českých umělců, který se věnoval tvarování strojů a vychoval si v tomto oboru i následovníky. Pro nás je nejvýznamnější Zdeněk Kovář (nar. 1917), který školu ukončil v roce 1943, poté byl zaměstnán jako výtvarník v Moravských akciových strojírnách ve Zlíně a v roce 1947 se stal vedoucím profesorem oddělení tvarování strojů a nástrojů na škole, z níž vyšel. Poválečné osudy Školy umění nebyly příliš radostné. Odešli mnozí pedagogové, část žáků i absolventů pokračovala ve studiu na tradičních vysokých výtvarných školách i přesto, že absolvování zlínské ŠU bylo chápáno jako vzdělání vysokoškolské. Škola byla začleněna do systému středních škol (1946), zestátněna (1949) a později přeložena do Uherského Hradiště (1952). I ve svém novém sídle zůstala školou s významným podílem průmyslového návrhu ve studijních plánech. Zdeněk Kovář pokračoval v pedagogické činnosti i v Uherském Hradišti. Když se počátkem padesátých let začala prosazovat myšlenka - v souladu s dobovými názory na roli průmyslu - zřídit ateliér tvarování strojů a nástrojů na VŠUP v Praze, stal se žhavým kandidátem na vedení takového pracoviště.

Ateliér byl skutečně v roce 1959 zřízen, detašován do Zlína, Zdeněk Kovář byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen jeho vedením. Tak se podařilo, patrně na poslední chvíli před územní reorganizací státu v roce 1960, vrátit do Zlína umělecké školství a zachovat jeho kontinuitu i v tehdejším socialistickém Gottwaldově se všemi dobovými omezeními, které z toho vyplývaly, i politickými výhodami, které bylo možno vyzískat. Ateliér tvarování strojů a nástrojů sídlil v provizorních podmínkách na 4. chlapeckém internátě - k výstavbě samostatné budovy došlo až v osmdesátých letech - avšak výuka se zdárně rozvíjela. V roce 1961 byl Z. Kovář jmenován řádným profesorem a roku 1981 byl ateliér přeměněn na kaTedru tvarování strojů a nástrojů. V roce 1990 ukončil Zdeněk Kovář svou více než čtyřicetiletou pedagogickou činnost, během níž z jeho školy vyšla řada významných designérů. Školu doposud dokončilo 121 absolventů, z toho 12 zahraničních. Vedení katedry převzal prof. Pavel Škarka. Došlo ke změně názvu katedry na katedru designu a především k zásadní změně koncepce výuky. S podporou vedení VŠUP, zejména tehdejšího rektora architekta Vrátníka, došlo k rozčlenění katedry nejprve do dvou a v následujícím roce do tří ateliérů: ateliéru designu výrobků a dopravních prostředků, ateliéru designu životního prostředí a v roce 1991 vznikl - v souladu se zlínskými tradicemi - ještě ateliér designu obuvi a výrobků z kůže, pryže a plastů. Studium je pochopitelně velmi individuální - v ročníku a ateliéru jsou dva až tři posluchači, celé studium trvá šest let a studenti mají možnost strávit jeden semestr v jiném ateliéru - buď na VŠUP nebo na jiné umělecké škole. Škola si velmi váží spolupráce s panem Janem Pivečkou, který zřídil nadaci na podporu studentů středních a vysokých škol, které se zabývají designem obuvi. Studenti se pravidelně učastní soutěží u nás i v zahraničí a škola se může pochlubit celou řadou ocenění, které její ateliéry a jejich žáci v průběhu posledních let získali. (Podle článku Tomáše Mikulaštíka - Prostor Zlín 7/8 ´98, kráceno)

345

9 Vý t v a r n é u m ě n í a d e s i g n v a r c h i t e k t u ř e / T h e f i n e a r t s a n d d e s i g n i n a r c h i t e c t u r e

Zdeněk Kovář a jeho žáci

František Crhák – přínos městskému designu V teorii průmyslového designu se již ustálila nová označení jednotlivých specifických oborů. Jedním z nich je „městský design“ jakožto tvůrčí obor, který navrhuje kulturně a esteticky hodnotné sériové výrobky pro městskou sídelní strukturu. Tento obor usiluje zejména o harmonizaci předmětného prostředí měst a dnes to zdaleka není jen klasická tzv. drobná architektura. Uvážíme-li například obsáhlý seznam věcných prvků dnešní ulice ve městě, zjišťujeme rozsáhlou škálu úkolů pro městský design. Právě v parteru měst nám chybí systémový design a je to bezpochyby slabé místo našeho urbanismu.

36 V. Makovský: Revolverový soustruh MAS R-50, 1940 (model první designérské realizace stroje v Československu) / Work by V. Makovský: Capstan lathe MAS R-50, 1940 (model of a first design machine, produced in Czechoslovakia) 37 Z. Kovář: Rukojeť nože na kůži, 1948/ Work by Z. Kovář: Handle of a leather cutter, 1948 38 Z. Kovář: Věk techniky, 1974/ Work by Z. Kovář: Technology era, 1974

Práce Zdeněka Kováře a jeho žáků hovoří přesvědčivě o historickém přínosu Československa k vývoji nového oboru tvarování strojů a nástrojů, tedy přesněji řečeno oboru technického výtvarnictví. Umělecké snahy od počátku průmyslové revoluce byly rozmanité: v široké škále užitkových předmětů průmyslové provenience se realizovala úsilí dekorativní, slohová či inspirovaná řemeslem. Avšak oblast pracovních prostředků zůstala dlouho stranou. Po vnějších aplikacích slohových výrazových prostředků na stroje a nástroje, po etapách funkcionalismu a purismu to byly pokusy stylingu, jež usilovaly o estetické ztvárnění vnější formy výrobků průmyslu. Zdeněk Kovář navázal na program sochaře Vincence Makovského, který od roku 1940 řešil ve zlínské Škole umění tvarové struktury strojů a nástrojů, položil základy spolupráce s lékaři v tomto oboru - a především jako výtvarník rozvinul profesionální tvorbu výtvarné stránky techniky podle sociálních požadavků věd o člověku. Přitom důsledně vycházel ze syntézy funkce, formy a vzhledu. Vedle své vlastní tvorby, jejímž nejznámějším představitelem je design kopřivnického vozu Tatra 603, je Kovář tvůrcem novodobé metodiky výchovy designérů na detašované katedře tvarování strojů a nástrojů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Gottwaldově. Předměty výuky se zde rozvětvily na studium přírodních forem, na které navazuje tvůrčí ovládání kresby, geometrie forem. Je tu celá soustava nových disciplín věd o člověku jako ergonometrie, inženýrská psychologie, průmyslová

346

antropometrie aj. Dále základy architektury a architektonická cvičení, nauka o barvě, o písmu, technologie strojírenství, stavba strojů, estetika, pedagogika, dějiny a teorie výtvarných umění, společenské vědy, technologie plastů. Program výuky má dnes vskutku komplexní charakter. Kovářova škola je přitažlivá i pro zahraničí. Absolvovali ji studenti nejen ze socialistických států, ale i z Jugoslávie, Velké Británie a dalších. Výstavy školy prošly mnoha zeměmi světa. Syntéza volného a užitého umění na základě architektury, při vědomí architektonických dimenzí - což si uvědomujeme zvláště u velkých strojových mechanismů - je nesporně výraznou předností této školy ve srovnání s některými zahraničními. Její přínos je zejména v rozvoji designu spotřebního a těžkého strojírenství a pro automatizaci. Vedle těchto problémů se Kovářova škola zabývá i prognostickým designem budoucnosti, zejména se zřetelem na elektroniku. (Volně podle článku Miroslava Klivara v časopise Architektura ČSR 3/1988) 39 Odpadkové koše - plastový perforovaný plech / Litterbaskets – performed plastic plate 40 - Uliční svítidla na výložník / Street lights

Architekt-designér, doc. František Crhák, působící na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v detašované katedře tvarování strojů a nástrojů v Gottwaldově, je jedním z mála návrhářů, kteří se systematicky zabývají i městským designem. V jeho tvorbě se především projevuje organická jednota designu a architektury. Řada podobných úsilí ztroskotala na izolovaném pojetí. Předmětné prvky v Crhákových projektech a realizacích nejsou solitéry. Výtvarná hodnota počítá s obnovou, volí materiály, které lze snadno po opotřebování nahradit, aniž by bylo zapotřebí měnit výtvarnou koncepci. Počítá mimo jiné i s takovými neblahými jevy, jako je vandalství a vědomé poškozování. Proto je třeba ocenit autorovo domýšlení tvaru při volbě materiálu, včetně povrchového zpracování. Například musíme mít na zřeteli, že principy designu nábytku pro městské prostředí jsou odlišné od nábytku pro interiér. Konkrétně - parková lavička s opěradlem, navrhovaná ve spolupráci s akad. sochařem Luďkem Pavézkou, je z plastového plechu. Jednotlivé díly se mohou kdykoliv vyměnit a morální životnost je tím větší než u klasických homogenních konstrukcí městských laviček. Rovněž sedací mobiliář v čekárně autobusového nádraží v Gottwaldově (opět spolupráce s L. Pavézkou) má jednolitou tvarovou strukturu, respektuje anatomické a fyziologické principy tvaru sedací plochy. Perforace je výtvarným principem geometrického názoru. V jiném tvarovém pojetí se s ní setkáváme například u designu odpadkového

koše, kde je použito plastovaného perforovaného plechu. Výtvarnou geometrii ovládá F. Crhák i v designu spotřební techniky. Například jeho návrh radiální struktury u reproskříňky z plastů pro n. p. Tesla Valašské Meziříčí patří také mezi prvky v městském prostředí. Stejně i uliční světlo na výložník pro Elektrosvit Nové Zámky spojuje typový charakter s výtvarným pojetím zaobleného tvaru. Tato svítidla řešil Crhák ve spolupráci s národním umělcem profesorem Zdeňkem Kovářem. Širší urbanistický dosah mají Crhákovy projekty designu výtvarných struktur v montovaných závěsných stěnách, neboť umožňují nekonečné varianty měřítka a estetických kombinací v různých městských prostorech. Struktura zastřešení ústředního autobusového nádraží v Gottwaldově (Crhák - Pavézka) ve spolupráci s ing. arch. J. Šimečkovou ověřila možnosti uplatnění umělých hmot v koncepci frekventovaného prostoru městské dopravy. Crhákovy projekty vycházejí již ze zkušenosti autora v dlouhodobé spolupráci s výrobcem umělých hmot - se závodem Fatra Napajedla. Znalost technologie plastických hmot není běžným jevem. Výtvarné zvládnutí těchto hmot je jedním z dalších přínosů tvůrčí činnosti architekta Františka Crháka pro kulturu městského prostředí. (Volně podle článku Miroslava Klivara v časopise Architektura ČSR 1/1987)

347

Grafická ást E/ Analýza prostorových a významových vztah širšího centra msta Zlína k umístní nových umleckých dl (situace, katalogové listy, píklady) V textech katalogových list jsou použity podklady z www.zlin.estranky.cz, www.architekturazlin.cz , www.staryzlin.cz ešené území spadá krom lokality „T“ (areál Baovy vily a okolí ) do Mstské památkové zóny Zlín.

Lokace: Zlín - Centrum

námstí

Míru

lokalita

A

Popis a charakteristika území: Námstí Míru je v historickém centru Zlína, nkdejší rynk je nejstarším zlínským námstím. 1. zmínka o námstí je z r. 1592. Námstí bylo tvercové, v rozích byly zaústny pístupové cesty, diagonáln ho protínala stedovká „húná“ cesta z Otrokovic do Vizovic (do souasnosti je zachována parcelace). Uprosted námstí byla kašna, pvodn požární nádrž, doplnná 4 lipami. Parter obohacují sochy sv. Donáta a Floriána na východní stran námstí. V jižní, horní ásti námstí byl blok budov, který vymezoval 2 uliky. Na poátku ticátých let (kolem roku 1932–33), za starosty Tomáše Bati, se rozhodlo o proražení nové mstské tídy smrem k Vizovicím. Došlo k likvidaci celého jižního bloku zástavby, plocha námstí se rozšíila o cca 80 metr a hranice se zastavila na souasné stavební áe. Na té vyrostly dnešní 3 – 4patrové domy s obchody. Námstí dostalo zcela novou dimenzi. Pvodní pízemní domky, obklopující námstí, byly postupn nahrazeny patrovými mšanskými domy emeslník a obchodník s obchody v pízemí, nejvýznamnjší z nich je nárožní Trantírkv dm v JV ásti námstí z r. 1940 stavitele Viktora Jandáska. Na míst staré radnice renesanní podoby z r. 1586, která vyhoela v r. 1921, byla postavena v r. 1923 nová radnice významného Baova architekta Františka Lydie Gahury. Vybouraný blok dom byl nahrazen paríkem (realizace podle návrhu Stavoprojektu Zlín, 1951–52). Úpravy paríku zstaly nedokonené, v pekotném porevoluním období byl obvod paríku obehnán provizorními prodejními bu kami pro nastartování podnikatelských aktivit. Provizorium pežilo do r. 2001, kdy byla parková plocha námstí rekonstruována (Arborea Bezová s.r.o , Ing. J. Divila, Ing. T. Kuková, 05/2001). Námstí bylo rekonstruováno v r. 1994. Urbanistické ešení vypracoval kolektiv pracovník ÚHA Magistrátu msta Zlína (pod vedením Ing. arch. Karla Havliše) ve spolupráci s Odborem mstské zelen. V platném Územním plánu msta Zlína je Nám. Míru stabilizovanou plochou veejného prostranství P*. Souasný stav umístní umleckých dl: sochy sv. Donáta (1799) a sv. Floriána (1. polovina 18. stol.), kamenná socha kováe na severním prelí budovy radnice (F. L. Gahura, 1923), pamtní deska italského závodníka Ditrichse Serafíniho (tragicky havaroval pi šestidenní v r. 1955), kašna v paríku z r. 1993, poloplastický reliéf na budov .p. 2132 (J. Kaplický), keramická mozaika (na fasád objektu .p. 162 a 164) Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Souasný stav námstí Míru je pekonaný koncepn, stavebn technicky je znan amortizovaný. Je nezbytná revitalizace tohoto významného veejného prostoru. Návrh revitalizace by ml vzejít ze soutže, souástí ešení mže být návrh umístní umleckých dl. Pokud nebude nám. Míru revitalizováno, doporuujeme zatím výtvarná díla neumísovat.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

výjev na socialistické téma (J. Kaplický)

mozaika

pamtní deska pro Serafíniho

sv. Donát

sv. Florián

ková (fasáda zlínské radnice)

Lokace: Zlín - Centrum

park Komenského

lokalita

B

Popis a charakteristika území: Jedná se o Park Komenského (také Sad Komenského), který byl založený v r. 1930 na míst bývalé panské zahrady. Nachází se v centrální ásti msta a prostorov navazuje pes t. T. Bati na park Svobody (díve Zámecký). Park je pechodem mezi ukonenou strukturou mstských blok a rozvolnnou zástavbou areálu škol, Gahurova prospektu, námstí Práce a továrního areálu. Park je ze tí stran obklopen dopravn velmi frekventovanými mstskými komunikacemi, což negativn ovliv uje pedevším okrajové ásti parku. Park je tvoen pevážn vzrostlou zelení a je protkán sítí poetných pších tras, které jsou díky poloze parku pln využívány. V nástupním prostoru do parku smrem od námstí Míru se nachází významná historická budova bývalé mšanské školy z r. 1897, která je výrazným architektonickým poinem v historickém odkazu stavebního vývoje msta Zlína. Ve východní ásti parku bylo v r. 1947 vybudováno pietní místo v podob Památníku hrdin padlým ve 2. svtové válce vetn sochy Partyzána, do jehož umístní a podoby nelze zasahovat. Území Parku Komenského a pilehlé ulice Školní prošlo v roce 2014 kompletní rozsáhlou revitalizací, které pedcházela veejná architektonická soutž v roce 2011. Autor vítzného návrhu pak návrh vyprojektoval a pi následné realizaci i autorsky vedl. Ulice Školní byla tedy rozšíena na mstský bulvár s jednostrannou obchodní frontou uliního parteru a s volným propojením dál do zelen parku. Budova bývalé mšanské školy byla jižn pistavna. Vznikl nový objekt pedprodeje DSZO a hudební altán. V jižní ásti je umístno dtské hišt s jednoduchou sala terrenou. Pší trasy s mstským mobiliáem byly kompletn peešeny. Souasný stav umístní umleckých dl: Památník obtem II. svtové války, Partyzán (Vincenc Makovský, 1947), kašna (4P Pavel Mudík, Václav Babka, 2014) Prostor je využíván i k obasným plenérním výstavám krátkodobého charakteru. Vtšinou jde o menší objekty, které jsou umísovány v blízkosti pších komunikací a zpevnných ploch. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Rozloha, mírn svažitý reliéf a prostorový odstup mezi jednotlivými prvky stavebního i pírodního charakteru napomáhá umístní 2 -3 dl sochaských plastik, které by mly být od významných umlc, nejlépe bu ze soutže i z Prostoru Zlín.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

kašna

Památník padlým se sochou Patyzána

Lokace: Zlín - Centrum

námstí

Práce

lokalita

C

Popis a charakteristika území: Námstí Práce je prostorov netradiní námstí. Tvoí ho mimoádn velké prostranství, které je velmi voln vymezeno veejnými budovami, situovanými bez zjevného urbanistického konceptu. Prolínání volných prostranství mezi vymezujícími solitérními veejnými budovami a ústedního prostoru nevytváí jeho pevné ohraniení. Námstí Práce se zaalo formovat výstavbou velkých baovských budov: 1. tzv. „Noclehárna“, de facto internát, z r. 1926 (zchátralý zbourán v r. 1965). 2. první Obchodní dm – dnešní tzv. Tržnice. Patilo k ní pvodn i pízemní kídlo kiosk s kavárnou, pipojené k východnímu nároží, v souvislosti s výstavbou Štefánikovy tídy bylo zbouráno. Ob kídla vytváela parkové námstíko s hudebním pavilonem pro odpoinek zamstnanc továrny. 3. dvojice budov Masarykových škol, otevená v záí 1928 (arch. F. L. Gahura), která musela být zbourána v lednu 1988. 4. I. domov muž, dnes hotel Garni. Vyjmenovaná tveice budov byla situována více mén náhodn. Teprve výstavbou Obchodního domu (F. L. Gahura, 1932), Velkého kina (F. L. Gahura, 1932) a hotelu (V. Karfík, M. Lorenc, 1933) se zaalo utváet nové námstí, bohužel bez celkového urbanistického zámru. Na této situaci se podepsala i technologická prchodnost výstavby – nap. poloha Obchodního domu se pizpsobila trase železniní vleky. Také poloha hotelu byla osamoceným rozhodnutím a teprve pi stavb kina se podailo zejm prosadit kompoziní vztah k budov hotelu. Vznikla tak dvojice veejných budov, která se stala dominantním architektonickým prvkem námstí i jakýmsi symbolem moderní zlínské architektury. V r. 1938 uzavírá námstí Práce poslední výšková budova – 21. budova, správní budova firmy Baa. Koncentrace veejných budov na námstí Práce, mezi továrnou a obytnými tvrtmi, je ekonomicky motivovaný urbanistický zámr (pracuj, utrácej, odpoívej). Na západním okraji doplnila námstí Práce budova Okresního úadu (V. Kubeka, V. Karfík, 1950). Razantní zásah do námstí Práce znamenala výstavba podchodu pod t. T. Bati, která zásadn zmnila prostorové uspoádání parteru výrazným navýšením nivelety spodní ásti námstí (L. Pastrnek, 1979). Souasn pod Velkým kinem vzniká rozsáhlé parkovišt na úkor zelen. Z nám. Práce se tak stává „nenámstí“ s rozsáhlými parkovacími plochami, prchozí prostor bez tradiní mstské relaxaní nabídky. V r. 1994 je dokonena Fakulta technologická (L. Pastrnek) a Úad práce (J. Gebrian) v tzv. Univerzitním parku. V r. 2014 probhla rozsáhlá rekonstrukce podchodu vetn navazujících ploch, které pedcházela veejná architektonická soutž v r. 2011. Zrevitalizována je tak jen malá ást nám. Práce. V platném Územním plánu msta Zlína je nám. Práce stabilizovanou plochou veejného prostranství P*. Souasný stav umístní umleckých dl: socha koželuha (B. Jahoda, 1948), Velký Fibonacci, 3. instalace díla (R. Valenta, 2014) Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Je nezbytná revitalizace tohoto významného veejného prostoru. Návrh revitalizace by ml vzejít ze soutže, souástí ešení mže být návrh umístní dalších umleckých dl. Pokud nebude nám. Práce revitalizováno, doporuujeme zatím další výtvarná díla neumísovat. Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

Velký Fibonacci

koželuh

Lokace: Zlín - Centrum

Gahurv prospekt

lokalita

D, E

Popis a charakteristika území: Gahurv prospekt (dále GP) má dominantní polohu v centrální ásti msta. Je charakteristický rozvolnným urbanismem baovského období vytvoeným arch. F. L. Gahurou ve 20. a 30. letech 20. stol. GP je hlavní severojižní kompoziní osou centra msta, tvoí jeho „zelenou“ pínou páte. Je vymezen 2 adami budov bývalých baovských internát, v nejvyšší poloze je zakonen objekty bývalého Studijního ústavu a v podélné ose prostoru vrcholí objektem Památníku T. Bati (bývalý Dm umní). Bav památník je nejpsobivjším architektonickým dílem arch. F. L. Gahury, sám o sob svou krystalickou formou evokuje architektonickou plastiku. Spodní ást GP prošla v r. 2013 zdailou revitalizací, které pedcházela veejná architektonická soutž v r. 2011. Idea revitalizace „Projít a neperušit“ navazuje na pvodní zpsob trasování „neviditelných“ píných pších komunikací GP. Nová travnatá plocha uvozuje svou modelací spodní ást GP, chodníky jsou v dsledku zapuštní pod úrove terénu tém neviditelné. GP tak vytváí celistvý zatravnný, neperušený pás zelen – trávníkové zrcadlo. Modelovaná travnatá plocha je výtvarným prvkem sama o sob. Prostor spodní ásti GP je doplnn výtvarným dílem, které se, ve vzájemném souladu s minimalistickým architektonickým ešením, stalo jeho integrální souástí.Výtvarné dílo Jiího Valocha tvoí krátké sdlení – „pokaždé úpln jiná slova“, které je šestkrát zopakováno napí celým prostorem na stnách vymezujících zapuštné chodníky. Místo a okolnosti jeho tení se mní, pohyb diváka je urující. Význam díla je otevený mnoha interpretacím. V minulosti byla ve spodní ásti Gahurova prospektu osazena socha Klementa Gottwalda, která byla odstranna v r. 1990. Dležitým souvztažným prostorem prolínajícím do GP je komorní veejný prostor mezi Kulturním a univerzitním centrem s koncentrací píležitostí vzdlávacích a kulturních, s opakovanou celodenní návštvností, se zvýšeným potem pasant. Nabízí omezenou možnost krátkodobé relaxace, reprezentovanou zejména plochou s fontánovými tryskami. Území je souástí Mstské památkové zóny Zlín (MPZ), kde je veejný mstský prostor, vydlený uskupením staveb a mstské zelen do spojité hierarchicky uspoádané soustavy, povýšen na samostatnou hodnotu, která je pedmtem památkové ochrany. V platném Územním plánu msta Zlína je Gahurv prospekt stabilizovanou plochou sídelní zelen Z*, lemovanou ve smru S–J plochami veejného prostranství P*. Souasný stav umístní umleckých dl: busta Václava Chada (Miloš Axman, 1946), výtvarné dílo v revitalizované ásti GP (Jií Valoch, 2013), v 90. letech krátkodobé instalace umleckých dl salónu Prostor Zlín (nap. plastika Velký Fibonacci Rudolfa Valenty, Gotklec Kurta Gebauera aj.), socha T. G. Masaryka (Otakar Španiel, 1936). Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Ojedinlý rozsah a smrem k centru výrazná podélná orientace volné, niím nenarušené trávníkové plochy ve svažitém terénu je výzvou k úvahám, zda vbec nebo v jakém potu umísovat výtvarná díla. Pokud ano, širší kontext místa peurí formu výtvarného díla, svažitý terén je sám o sob pirozeným pírodním výstavním prostorem, umož ujícím nekonvenní ešení výstav i instalaci samotných dl. Revitalizovaná spodní ást GP je z hlediska umístní výtvarných dl ukonená, výjimkou by mohla být nap. reliéfní infomapa centra Zlína, pop. celého msta na zpevnné ploše, nálevkovit se rozšiující na severním okraji vymezeného prostoru. Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

V. Chad

nápis J. Valocha

Lokace: Zlín - Centrum

prostor Kongresového a univerzitního centra

lokalita

F

Popis a charakteristika území: Komplex budov Kongresového centra (E. Jiiná, 2010) a Univerzitního centra s rektorátem UTB a vdeckotechnickou knihovnou – KUC (E. Jiiná, 2008) ve Zlín je výraznou soudobou stavbou. Soubor budov vznikl na míst bývalých baovských Masarykových mšanských škol z r. 1928, jejichž pdorysná stopa byla koncipována do tvaru písmene Y (symbolizující rozevenou knihu). Masarykovy školy byly zbourány v r. 1988 z dvodu havarijního stavu. Novostavba KUC zachovala pvodní urbanistický princip rozložení budov, které vymezují komorní námstí, otevené na západ, k nám. T. G. Masaryka a prolínající se se spodní ástí Gahurova prospektu. ešení parteru v širším okolí budov bylo souástí stavby a patí k nejzdailejším veejným prostorm v centru. Souástí prostoru je do dlažby zapuštná fontána a socha T. G. Masaryka. Základní kámen k pomníku prvního prezidenta T. G. Masaryka byl položen v r. 1930 na prostranství mezi kídly Masarykovy školy. O pt let pozdji tady vyzkoušeli devnou maketu sochy a její vytvoení zadali v r. 1936 sochai Otakaru Španielovi. Socha byla do Zlína pevezena a odhalena v r. 1939, ješt v témže roce musela být odstranna a skrývána až do konce války. V záí 1945 byla znovu odhalena a kolem r. 1960 znovu odstranna. Na pvodní místo se vrátila až v roce 1968. V roce 1973 opt zmizela, tentokrát i se soklem, který byl rozezán. V beznu roku 1990 byla socha opt odhalena. Po dobu stavby Kulturního a univerzitního centra byla pesthována do nedalekého parku. V souasné dob památník TGM dotváí spolu s fontánou vstupní nádvoí Kulturního a univerzitního centra Zlín V platném Územním plánu msta Zlína je prostor souástí stabilizované plochy smíšené v centrální zón – mstské centrum SO.1. Souasný stav umístní umleckých dl: socha T. G. Masaryka (Otakar Španiel, 1936, sokl 2010), fontánové trysky (2010) Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Veejné prostranství v bezprostední návaznosti na komplex KUC je z hlediska umísování umleckých dl hotové.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

vodní prvek

T. G. Masaryk

Lokace: Zlín - Centrum

areál škol Štefánikova

lokalita

G

Popis a charakteristika území: Zámr nové školní tvrti byl obsažen už v Gahurov regulaním plánu z r. 1927, ale její konená úprava z r. 1931 je od architekta M. Lorence. Jde o stavební soubor stejných sekcí ádkov uspoádaných ve smru S – J podél osy spojující nkdejší Masarykovy školy (F. L. Gahura, 1928) a Kolektivní dm (J. Voženílek, 1948–50). V r. 1928 byly realizovány Masarykovy školy podle návrhu F. L. Gahury. Situování školy a její pdorys tvaru "Y" s centrálním nástupem byl podízen regulaní koncepci msta. Návrh architekta M. Lorence nebyl uskutenn v plném rozsahu, postavena byla pouze živnostenská škola (dnes Fakulta multimediálních komunikací UTB) v r. 1931. Pozdji vznikl u Masarykových škol celý školský areál výstavbou dalších školských objekt, které byly stavny na stejném principu (3 – 5podlažní trojtrakt o sedmi polích). Souástí areálu se stala i centrální tlocvina, shromaž ovací sí – aula (V. Karfík, 1934), letní bazén a dobe vybavené školní hišt. Dostavba školní tvrti ve Zlín probíhala dál v letech 1932–1935 formou opakovaných staveb, vícemén už bez úasti architekt. Souástí pvodní organizace území byl prázdný prostor hišt. V 70. letech postupn vznikaly ve školském areálu nové objekty, nap. pístavba SPŠ (S. Sládeek sr., 1977), trakt v ulici Hradská (F. Balajka, 1975), který zmnil provozní charakter i atmosféru území z pvodn prostupného na neprostupné, ve výsledku znamená negativní zásah do pvodní urbanistické struktury. Pvodní budovy Masarykových škol v nárožní poloze, které kloubily ti stavební soubory – areál škol, internát a námstí Práce nahradil komplex budov Kongresového centra (E. Jiiná, 2010) a Univerzitního centra s rektorátem UTB a vdeckotechnickou knihovnou (E. Jiiná, 2008). Na ploše pvodního školního hišt bude realizována stavba Fakulty humanitních studií UTB (E. Jiiná, 2007), areál škol na Štefánikov ulici je tedy stavebn neuzavené území. V platném Územním plánu msta Zlína je areál škol souástí stabilizované plochy smíšené v centrální zón – mstské centrum SO.1. Souasný stav umístní umleckých dl: V pedprostoru fakulty multimediálních komunikací je v souasné dob prostor pro promnné instalace plastik, lze zde umístit i kvalitní výtvarné dílo trvale. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Po dokonení výstavby areálu, resp. výstavby Fakulty humanitních studií doporuujeme umístit výtvarné dílo do pedprostoru fakulty, do vstupního parteru od ul. Štefánikovy.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

bez umístní

situace návrhu

budoucí podoba dostavné ásti

(AI Design, 2013, stav. povolení)

Lokace: Zlín - Centrum

u l i c e J. A. B a t i

lokalita

H

Popis a charakteristika území: Konverzí továrního areálu dochází k posunu významu pvodn vnitroareálových komunikací, které se ve východní ásti areálu stávající mstskými bulváry. Protažení ul. J. A. Bati smrem k historickému centru jí dodává na významu, jedná se o frekventovaný pší tah, spojnici starého centra a nov se utváejícího centra ve východní ásti továrního areálu. Nejvýznamnjší budovou na ul. J. A. Bati je bezesporu 21. budova, správní budova firmy Baa (V. Karfík,1938). Specifické prostedí továrního areálu peduruje i uspoádání parteru ulic. Typický píný profil ulice v továrním areálu má uspoádání (polovina na osu komunikace): budova – zpevnná plocha – (zelený pás) – chodník – parkování – komunikace, který nemusí být symetrický. Toto uspoádání je poplatné pragmatické urbanistické koncepci v továrním areálu, a to šachovnicovému systému uspoádání ulic a solitérních budov v nich. Ul. J. A. Bati je obsluhována MHD se 2 protilehlými zastávkami. V tomto pomrn seveném prostoru je umístní výtvarných dl v klasické podob znan limitováno. V platném Územním plánu msta Zlína je ul. J. A. Bati souástí stabilizované plochy smíšené v centrální zón – mstské centrum SO.1 (v souasnosti zrušené v pezkumném ízení). Souasný stav umístní umleckých dl: Nejsou. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Potenciál pro umístní významného výtvarného díla je v proluce mezi 21. budovou a objektem parkovacího domu, kde je prhled na nám. Práce. Dílo by mlo být koncipováno na toto konkrétní místo. Veejná prostranství v areálu mohou ovšem nabízet i další prostory pro komornjší, netradiní formy výtvarných dl, designu, forma díla a konkrétní místo musí být vzájemn „vybalancovány“.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

bez umístní

Lokace: Zlín - Centrum

park u autobusového nádraží

lokalita

I

Popis a charakteristika území: Parík byl historicky souástí zámeckého parku, k jeho oddlení od parku došlo výstavbou nadjezdu na ul. Gahurov. Poteba výstavby nadjezdu byla vyvolána rozvojem sídlišt Jižní Svahy a nutností jeho kapacitního dopravního napojení na centrum msta. Nadjezd (P. Šimeek – architektonické ešení, V. Mauer – statika, J. Baík – doprava, K. Tuzarová – zele , 1988) pemostil trasu železnice i eku Devnici a zmnil zásadn prostorové uspoádání místa a jeho širšího okolí. Parík zstal bezprizorn vylenn z organismu centra prostorov i funkn a na svou rehabilitaci teprve eká. Ve vazb na otevení východní ásti továrního areálu je plánováno prodloužení ul. Vavrekovy, tím se oteve prhled na budovu zámku (point de vue) v nové urbanistické kompoziní ose (zámr je zakotven v ÚP). Parík se tak posune do nové významové polohy. V platném Územním plánu msta Zlína je parík souástí plochy pestavby P* i. . 381 – plocha veejného prostranství, v dopl ujících podmínkách pro využití navržených lokalit je stanoveno, že bude mj. ešena úprava plochy na veejné prostranství s možností polyfunkního využití (mj. pro umístní cirkus…). Souasný stav umístní umleckých dl: Nejsou. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Pokud nebude prostor koncepn doešen v intencích výše uvedeného, doporuujeme zatím výtvarná díla neumísovat.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

bez umístní

budoucí podoba narovnání Vavrekovy

(A-S projektová kancelá, 2014, studie)

Lokace: Zlín - Centrum

park Svobody

lokalita

J

Popis a charakteristika území: První prokazatelné podklady o zámeckém parku pochází z tereziánské mapy msta (1780–1800), zámek byl obklopen sadem, resp. parkem se 2 rybníky v horní a dolní ásti. V období 1763–1804 se datuje pozdn barokní pestavba zámku v. parku. V letech 1804–1857 vlastnil zámek hrab Claudius Bretton, který provedl stavební úpravy zámku a nákladné zmny v parku v anglickém stylu. Oba rybníky byly propojeny chodníky spolu s provedením nároných úprav terénu. Od r. 1860 byl majitelem zlínského zámku baron Leopold Haupt, r. 1929 odkoupila zámek s parkem a horní zelináskou zahradou fa Baa. Parky, pvodn oplocené ohradní zídkou, byly zpístupnny veejnosti, byly zbourány hospodáské budovy, provedeny parkové úpravy, došlo ke zrušení zámeckých rybník. Výrazný zásah do zámeckého parku znamenala výstavba koupališt „U továrny“ v r. 1938, vzniklo nové propojení centra a vlakového nádraží – pímá spojka od internát prorazila pes park na Trávník. Další redukce parku je dsledkem výstavby nadjezdu na ul. Gahurov. Poteba nadjezdu byla vyvolána rozvojem sídlišt Jižní Svahy a nutností jeho kapacitního dopravního napojení na centrum msta. Nadjezd (P. Šimeek – architektonické ešení, V. Mauer – statika, J. Baík – doprava, K. Tuzarová – zele , 1988) pemostil trasu železnice i eku Devnici a zmnil zásadn prostorové uspoádání místa a jeho širšího okolí. Budoucnost parku, spojená s osudem budov v nm, je v souasnosti otevená. Zámek hledá nové plnohodnotné využití, budova bývalého soudu chátrá spolen s bezprostedn navazující ástí parku i s pedprostorem s provizorní bu kou správy tržišt, kašna v pedpolí zámku je dlouhodob neprovozovaná, eká na vodu. V platném Územním plánu msta Zlína je park souástí stabilizovaných ploch Z* – plocha sídelní zelen, P* – plocha veejného prostranství, SO.1 (stavby) – plocha smíšená v centrální zón – mstské centrum. Pro ást území – pedpolí zámku smrem východním je zpracovaná dokumentace pro revitalizaci (zpevnná shromaž ovací plocha, pobytová plocha s kašnou), na kterou je vydáno platné stavební povolení. Souasný stav umístní umleckých dl: Pietní místo – fontánka 2 chlapcm, kteí tragicky zahynuli v r. 2009 pi pádu stromu (Lubomír Jarcovják, 2009) Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Pestože park Svobody není koncepn doešen, má velký potenciál pro umístní výtvarných dl. K tomu pispívá i tžištní poloha zámku v parku a jeho dvouosá prostorová orientace. Doporuujeme trvalé umístní alespo 2 kvalitních plastik, a to jižn od zámku v prhledu od stedu tržišt a ve spodní partii parku v návaznosti na neosázený svah západn od objektu bývalého soudu. Dále doporuujeme celý park využívat pro píležitostné výstavy plastik.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

pietní fontánka

Lokace: Zlín - Centrum

prostor

ped poliklinikou

lokalita

K

Popis a charakteristika území: Výrazný symetricky založený urbanistický prostor mezi továrním areálem a obytnou tvrtí Letná je vymezen ze 3 stran veejnými budovami, a to: poliklinikou (Miroslav Drofa, K. Kárník, 1954), budovou SAD (M. Drofa, H. Adamec, 1954), budovou Stavoprojektu (J. aník, M. Totušek, 1963). Úprava prostoru byla poplatná dob vzniku, do ešení parteru se styl budov – „sorela“ otiskl geometrickým rozvržením ploch a písnou symetrií. V 05/2015 byla dokonena rekonstrukce prostoru (S-projekt, J. Soukal, 2014), koncepce úprav parteru nevyboila z pvodní koncepce. Na prniku pších tras vznikla centrální dláždná plocha, od t. T. Bati pak ucelená travnatá plocha. V platném Územním plánu msta Zlína je prostor vymezen jako stabilizovaná plocha Z* – plocha sídelní zelen. Souasný stav umístní umleckých dl: Nejsou. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Nov zrekonstruovaný prostor patí k urbanisticky významným v širším centru a je pímo peduren k osazení výtvarného díla, doporuujeme umístit jej na centrální zpevnnou plochu.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

Bez umístní

Lokace: Zlín - Centrum

park univerzitní

lokalita

L

Popis a charakteristika území: Severní ást parku byla zastavna budovou tzv. „Noclehárny“ fy Baa (A. Jambor, 1926). Šlo vlastn o první internát, kde byla použita železobetonová konstrukce továrních budov. Objekt postupn mnil funkce: ubytovna „Náš domov“, Sociální ústav, úrazová nemocnice. Pi bombardování v r. 1944 budovu zasáhla puma, v r. 1965 byla jako znan zchátralá zbourána. Ze západu je univerzitní park ohranien budovami Okresního úadu (V. Kubeka, V. Karfík, 1950), Fakulty Technologické (L. Pastrnek, 1994) a Úadu práce (J. Gebrian, 1995). V r. 2001 bylo rozhodnuto o zízení Univerzity T. Bati, do budovy arch. Pastrnka byla umístna Fakulta managementu a ekonomiky a Akademia centrum. Úprava univerzitního parku (Arborea Bezová s.r.o., J. Habarta) je završením stabilizace univerzity v této ásti centra. V platném Územním plánu msta Zlína je prostor vymezen jako stabilizovaná plocha Z* – plocha sídelní zelen. Souasný stav umístní umleckých dl: Událost v jehlanu (J. Hovadík, Prostor Zlín 1994), pemístno z nám. Práce 2013, na podstavci symbolických rozmr 6,15 x 6,15 m sochy J. A. Bati (2007) a T. Bati (2010) R. Hanke, Kubus (L. Jarcovják, Prostor Zlín 1997), socha T. Bati (H. Cavthr) Navrhovaný stav umístní umleckých dl: V prostoru univerzitního parku jsou 4 významná výtvarná díla, pípadné umístní dalších výtvarných dl je možné.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

T. Baa

sousoší bí Ba

Kubus

Událost v jehlanu

Lokace: Zlín - Centrum

prostor u lázní

lokalita

M

Popis a charakteristika území: Objekt zimních lázní (V. Karfík, J. Holeek, L. Ambrožek, 1950) patí k významným stavbám pováleného období, je památkov chránný. Byl postaven na míst bývalé cihelny vedle Stadionu mládeže. Jižní prelí budovy je prosklené a spojovalo lázn opticky s okolní pírodou. V roce 1985 byl jižn od budovy zimních lázní postaven 50metrový krytý bazén (J. Kotásek). Ob budovy jsou propojeny proskleným krkem, mezi nimi je venkovní koupališt. Nástup do budovy 50metrového bazénu podél východního prelí zimních lázní je koncipován nenápadn, ve smru od hlavního pístupu nekonkuruje budov zimních lázní. Pedpolí obou budov jsou v podstat samostatná. Ped zimními láznmi je v parkové úprav osov situovaný nástup (chodník), ped 50metrovým bazénem je pomrn velkorysé veejné prostranství s parkovištm. V platném Územním plánu msta Zlína je prostor vymezen jako stabilizovaná plocha P* – plocha veejného prostranství. Souasný stav umístní umleckých dl: Nejsou. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Píležitost pro umístní výtvarného díla, spíše v pedpolí 50metrového bazénu.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

bez umístní

Lokace: Zlín - Centrum

park u pehrady Kudlovského potoka

lokalita

N

Popis a charakteristika území: Na míst parku u pehrady býval zlínský hbitov (ml rozlohu 5.143 m2) od r. 1842. Pvodní hbitov u kostela kapacitn nedostaoval. Koncem 30. let 20. století zaala být nedostaující kapacita i tohoto hbitova. O jeho zrušení se rozhodovalo v prbhu r. 1925. Pispla k tomu i okolnost, že mstský úad tehdy schvaloval výstavbu dvanácti domk v ulici Hluboké, avšak s podmínkou, že starý hbitov bude do dvou let peložen. Hbitov byl na tomto míst 90 let. V záí 1931 už bylo rozhodnuto definitivn o vybudování Lesního hbitova a v r. 1932 se pestalo na starém hbitov pohbívat. V platném Územním plánu msta Zlína je prostor vymezen jako stabilizovaná plocha Z* – plocha sídelní zelen. Souasný stav umístní umleckých dl: Devná plastika Lego (Martin Rusina z VŠVU Bratislava, 2008) z mezinárodního sochaského sympozia Devo poádaného Nadací T. Bati. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: V listopadu 2015 bude v parku osazen kámen s cedulkou odkazující na pietní pvod místa. Umístní umleckého díla i dl je možné, jejich pojetí by mlo by být v souladu s pietním charakterem místa.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

Lego

Lokace: Zlín - Centrum

prostor u Kolektivního domu

lokalita

O

Popis a charakteristika území: Tžištm prostoru je 12podlažní Kolektivní dm a navazující nízkopodlažní jesle a mateská škola (J. Voženílek, 1950). Na míst stával dm zlínského radního A. Minaíka, v 30. letech pozemky koupila firma Baa, v r. 1927 si zde postavil vilu J. A. Baa (stavba - firma Zlámal a Plaek, 1926, severní pístavba, A. Stank, úpravy dispozic a zahrady V. Karfík, 1937). K vile piléhala rozlehlá, komfortn založená zahrada s bazénem a tenisovým dvorcem. Její poloha v centru msta lákala ke stavebnímu využití, v 2. polovin 40. let se zrodila myšlenka umístit zde obytný kolektivní dm. Šlo o novou formu bydlení, která se ve 30. letech objevila v projektech architektonické avantgardy. Byty o vysokém standardu dopl ovaly v pízemí restaurace, klubovny, na rekreaní terase tlocvina, ve zvláštním pízemním kídle, pístupném suterénem budovy, jesle a mateská škola. Objekt je vyzrálou konstruktivistickou architekturou pováleného období. V r. 2003 byl v ásti pízemí oteven kulturní institut Alternativa. ást ploch u Kolektivního domu je využívána jeho obyvateli, poloveejný prostor se zde prolíná s veejným prostorem bez zetelné hranice. Pro prostor je zpracována studie „Revitalizace venkovního prostoru Kolektivního domu ve Zlín“ (M. Šlesinger, 2014), která eší novou organizaci prostoru, hlavn živelné parkování automobil (ásten podzemní garáží), odpadové hospodáství, plochy pro volnoasové aktivity, plochy se sadovými úpravami (travnaté plochy, stromy, kee). V platném Územním plánu msta Zlína je prostor souástí stabilizované plochy SO.1 – plocha smíšené v centrální zón – mstské centrum. Souasný stav umístní umleckých dl: Dialog VIII (K. Nepraš, Prostor Zlín, 1994), který sem byl umístn z prostoru nynjšího KUC a který by si zasloužil významnjší umístní. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Optimální možnost umisovat dopl kové aktivity ve vazb na kulturní institut Alternativa (nap. umístní sochaských dl na zelených plochách apod.) i poádat komornjší píležitostné výstavby umleckých dl, možné i výsledky studentských workshop.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

Revitalizace prostoru kolem Kolektivního domu (S-projekt plus, 2014, studie) Dialog VIII

Lokace: Zlín - Centrum

farská louka

lokalita

P

Popis a charakteristika území: Tzv. farská louka je vžitý název volného prostranství mezi ul. Divadelní a Osvoboditel, uzaveného ze SV budovami kolejí UTB a Kongregace Milosrdných sester III. ádu sv. Františka. Prostoru dominují budovy Mstského divadla a kostela sv. Jakuba a Filipa. Do r. 1967 na farské louce stávala naproti kostelu fara, odtud název veejného prostoru. Prostor ped divadlem je negativn zasažen komunikací II. tídy, v lokalit je nedostatené parkování. Proto v r. 2014 zpracovalo odd. urbanismu a architekt studii „Farská louka-návrh ešení veejného prostoru a podzemního parkovišt u mstského divadla ve Zlín“, která analyzuje území a v prostoru farské louky vedle objektu divadla navrhuje nové veejné prostranství a novou organizaci území (peložka stávající zásobovací komunikace, podzemní parkovišt a úpravy zelených ploch). Objekt MD (M. epa, F. Rozhon, 1967), kulturní památka od r. 2000, významn peduruje návrh úprav prostoru. Území bylo v pedcházejícím ÚP ureno pro zástavbu. Souasný stav farské louky je funkn roztíštný, bez zjevné koncepce, s ponecháním pvodního rodinného domku, který doposud nebyl asanován a SMZ jej pronajímá soukromým subjektm a který je budoucí urbanistické koncepci na závadu. V platném Územním plánu msta Zlína je prostor vymezen jako stabilizovaná plocha Z* – plocha sídelní zelen. Souasný stav umístní umleckých dl: Ped hlavním prelím MD je kovová plastika na sloupu „Vznášející se múza“ (L. Moravec, 1967) a 6 mramorových žardiniér (J. Habarta, 1967). Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Koncepn nevyešený prostor bez dohledné perspektivy na úpravu, umístní nových uml. dl bude možné až po revitalizaci celého prostoru farské louky.

situace návrhu (OUaA MMZ, 2015, provovací studie)

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Lokace: Zlín - Centrum

pedprostor a park Mstského divadla

lokalita

R

Popis a charakteristika území: Historie i souasnost prostoru paríku je spjata s Mstským divadlem (MD). Profesionální divadlo ve Zlín zahájilo innost v r. 1946 na provizorní scén v adaptovaném Komorním kin (dnešní Malá scéna). V r. 1959 byla vyhlášena soutž na novou divadelní budovu, zvítzil návrh architekt Miroslava a Karla epových, který pak zpracoval tým pod vedením Františka Rozhona. S výstavbou se zaalo v r. 1960, po nkolika perušeních výstavby bylo MD dokoneno v r. 1967. Památkov chránn je areál budov MD vetn umleckých dl a parku s kašnou. Na míst dnešní hlavní budovy MD byly pvodn nízké pízemní obytné domky, šikmo naproti farní kostel a na protjší stran námstí funkcionalistické mstské domy. Budova pedstavovala dležitý krok v asanaci centra msta. Divadlo dalo místu velkomstské mítko. MD dokladuje vývojové tendence v eské, respektive eskoslovenské architektue druhé poloviny 50. a poátku 60. let minulého století. V souasnosti je osud paríku nejistý, na ásti jeho území, podél ul. Potoky je od r. 2009 pipravována výstavba polyfunkního domu. Pozemky jsou ve vlastnictví SMZ a zámr naráží na odpor obyvatel Zlína a smluvní vztah k pozemkm. V platném Územním plánu msta Zlína je prostor vymezen jako stabilizovaná plocha Z* – plocha sídelní zelen. Souasný stav umístní umleckých dl: Kašna s Lidským torzem (Miloslav Chlupá, 1967), strukturální ze kašny (estmír Janošek, 1967), Letící mza (Lubomír Moravec, 1967) – souást nemovité kulturní památky areálu budov Mstského divadla Sv. Jan Nepomucký, památka (2.polovina 18. stol.) – na stávající místo pesthován poátkem 80. let 20. stol. z pedmstí Grygov (Trávník) Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Další umísování uml. dl je diskutabilní, rozsah a urbanistické ešení prostoru nenaznauje možnosti dalším instalacím.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

Letící mza

sv. J. Nepomucký

kašna s lidským torzem - Nymfa

Lokace: Zlín - Centrum

park Vodní - Zarámí

lokalita

S

Popis a charakteristika území: Veejná zele v prostoru ul. Vodní má 2 ásti, oddlené velkokapacitním bytovým domem (J. Palacký, 1975): A. vnitroblok vymezený kompaktní adovou zástavbou ulic Zarámí a Dlouhá, B. volné prostranství se vzrostlou zelení severn od velkokapacitního bytového domu ohraniené ul. Vodní. Ješt v 50. letech bylo území klasickým vnitroblokem uvnit souvislé nízkopodlažní zástavby. Pestavba vnitrobloku zachovala souvislou linii zástavby pouze ze strany ulic Zarámí a Dlouhá. Zbytek území je v duchu rozvolnného urbanismu, dominuje mu zmínný velkokapacitní bytový dm, doplnný roztíštnou zástavbou bez známek architektonické jednoty (nap. budovy E.ON, býv. PSGInternational a.s., cukrárna Maruška, výrazný záez vjezdu do podzemí budov ul. Dlouhé, pístavby budov ul. Zarámí). Ve vnitrobloku je plánována výstavba podzemního parkovišt. Vnitrobloková zele (A) je pomrn intenzivn využívána, a to jako veejná i jako vyhrazená pro obyvatele bytových dom na ul. Zarámí. Zele volného prostranství (B) se „sólopozstatkem“ zástavby je spíše optickou clonou vi BD nežli funkní parkovou zelení, její zejm pvodní urení – zázemí pro velkokapacitní bytový dm pipomínají konstrukce pro klepání koberc a sušení prádla. V platném Územním plánu msta Zlína je prostor vymezen jako stabilizovaná plocha Z* – plocha sídelní zelen. Souasný stav umístní umleckých dl: Nejsou. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Prostor prvoplánov není optimální pro uplatnní umleckého díla v celé škále jeho psobení, ale za uritých podmínek (revitalizace prostoru) je to možné.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

bez umístní

Lokace: Zlín - Centrum

areál Baovy vily a okolí

lokalita

T

Popis a charakteristika území: V r. 1911 se zlínsky podnikatel Tomáš Baa obrátil na arch. Jana Kotru s požadavkem o pepracování a doplnní návrhu rozestavné vlastní vily na epkov (pvodní návrh vizovického stavitele Nováka, r. 1909). Kotra provedl dispoziní zmny v duchu výraznjší logiky provozu, zasáhl i do vnjšího vzhledu, architekturu exteriéru výrazn zjednodušil. Ped hlavním prelím vytvoil terasu, tím umožnil pímé propojení obytného pízemí s exteriérem a souasn vyešil pravdpodobné inundaní problémy. Terasu uzavel dvma postranními arkádami, zakonenými pavilónky, a od spodní ásti zahrady vyzdnou pedprsní. Ped vlastní prelí domu pedstavil pergolu. Z neomítané ervené cihly navrhl i oplocení a vstup na pozemek. Noblesní zahrada byla navržena architektem Františkem Thomayerem. Pvodn vila a zahrada opticky navazovala na obuvnickou továrnu. Areál procházel adou úprav, v letech 1911–1915 pibyl Kotrv zahradnický domek, poátkem 20. let navrhl Kotra drobnou, dispozin zajímavou stavbu domku pro vrátného, v r. 1931 došlo k úprav pergoly, v r. 1937 byly pistavny garáže a v r. 1938 navrhl v zahrad Vladimír Karfík stavbu bazénu. V letech 1951–52 pi adaptaci a pístavbách pro dm pionýr a mládeže došlo k výrazným zásahm do interiér i exteriér, zmizely drobné stavby. Devastaní tendence uzavelo v 80. letech trasování nové typroudé silnice, která spojila centrum Zlína se sídlištm Jižní Svahy a zlikvidovala podstatnou ást zahrady. Po r. 1989 byla vila T. Baou ml. rekonstruována dle návrhu dvou arch. kanceláí (francouzského URBAN CONCEPT Versailles a místního S-Projektu pod vedením L. Pastrnka). Dnes slouží jako sídlo Nadace Tomáše Bati. Nadace mj. organizuje od r. 1999 Mezinárodní sochaské studentské symposium pod názvem Devo. Symposium je ureno pro studenty vysokých umleckých škol z celého svta a koná se na konci ervna každého roku v areálu zahrady vily Tomáše Bati ve Zlín. Vytvoená díla zstávají v zahrad nebo jsou umísována na veejných prostranstvích ve Zlín. V platném Územním plánu msta Zlína je prostor zahrady vily vymezen jako stabilizované plochy OV – plocha veejného obanského vybavení, Z* – plocha sídelní zelen s ÚSES, P* – plocha veejného prostranství. Souasný stav umístní umleckých dl: Jsou zde umístny devné plastiky Sympozia Devo / Wood, vzhledem k omezené životnosti devných plastik v exteriérových podmínkách je instalace promnná v ase. V prostoru bývalé jižní ásti zahrady je na 2 torzech padlých strom vytvoeny plastiky od R. Uhera (období Sympozia 2012 a 2013) Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Prostor je využíván k instalaci umleckých dl ze Sympozia Devo / Wood, poádaného každoron. V místech západn i východn od oplocené ásti zahrady lze doplnit prostor individuální plastikou.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

Torzo 02 (R. Uher)

Torzo 01 (R. Uher)

ukázky devných plastik v zahrad vily

Lokace: Zlín - Centrum

tržišt a ást ulice Soudní

lokalita

U

Popis a charakteristika území: Tržišt „Pod kaštany“ je významný mstský prostor, je frekventovanou pší propojkou mezi nov vznikajícím centrem ve východní ásti továrního areálu a historickým centrem, zárove je voln propojen s mstským parkem Svobody. Je souástí Mstské památkové zóny Zlín a spolen s piléhajícím chodníkem pro pší podél t. T. Bati zapsáno jako souást kulturní památky – renesanního zámeckého parku (parcela . 200/1 k. ú. Zlín). Prodloužení prostoru tržišt k námstí Míru má potenciál stát se integrální souástí tržišt. Centrem prodeje od poátku zlínské historie byl zlínský rynk, dnešní námstí Míru. Na nm bývaly denní, týdenní a výroní trhy. V r. 1933, kdy byly zavedeny ve vtší míe kamenné obchody, došlo k omezení trh, zejména výroních. Trhy trvaly na námstí do r. 1947. Denní trhy byly postupn peneseny do míst bývalé ulice Zahradní. Od 60. let 20. století již trvale fungovalo tržišt Pod kaštany a námstí zstalo vyhrazeno pro trhy píležitostné. Nové uspoádání tržišt „Pod kaštany“ navrhl arch. J. aník (1973) – prostor tržišt byl oboustrann podéln vymezen oprnými kamennými zídkami, uprosted je schodišt do zámeckého parku a vodní fontána. Pro prodej slouží pevn zabudované žulové stoly. V provozu je od r. 1974 a v nezmnné podob funguje do dnešní doby. V 90. letech byly ve východní ásti tržišt živeln osazeny mobilní stánky, pozemky pod nimi byly prodány soukromým subjektm. Souasný stav tržišt stavebn technicky i moráln odpovídá 41 letm intenzivního užívání a jeho revitalizace je velmi aktuální. V nedávné minulosti bylo zpracováno více studií na revitalizaci prostoru tržišt, návrhy jednotných prodejních stánk a jejich možného zastešení i jednotné zastešení volných prodejních míst. V r. 2011 byly zapoaty práce na píprav architektonické soutže, zámr vyhlásit architektonickou soutž zatím nebyl uskutenn. V r. 2015 oddlení urbanismu a architekt MMZ zpracovalo revitalizaci plochy s ásteným prodejem v pevné stavb a úpravou plochy ped uliní zástavbou smrem k námstí s vytvoením malého mstského prostoru na spojnici hlavních pších tras. V platném Územním plánu msta Zlína je prostor vymezen jako stabilizovaná plocha P* – plocha veejného prostranství. Souasný stav umístní umleckých dl: Nejsou. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Zámr budoucí podoby tržišt zahrnuje jeho rozšíení k historickému centru msta. Spojnice ul. Soudní, t. T. Bati a s ní soubžné propojky tržišt a nám. Míru vytváí komorní prostor (dnes se skládacím prodejním novinovým stánkem), pedurený k vytvoení malého námstí s umleckým dílem. Dílo je možné umístit až po celkové revitalizaci tohoto území.

Fotodokumentace stávajícího stavu: situace navržené úpravy prostoru tržišt a ulice Soudní (OUaA MMZ, 2015, provovací studie)

Lokace: Zlín - Centrum

z e l e n ý k l í n u k  i ž o v a t k y ve s p o d n í  á s t i G a h u r o v a p r o s p e k t u

lokalita

V

Popis a charakteristika území: Plocha zelen trojúhelníkového pdorysného tvaru je sevená frekventovanými komunikacemi, pouze po východním okraji je chodník v. cyklostezky. V protažení Gahurova prospektu je trávníková plocha, v západním cípu plochy jsou solitérní stromy. Pomrn rozsáhlá plocha (5682 m2) v centru msta je v podstat nepístupná a není využívaná. V pvodní urbanistické koncepci ze 30. let nebyla plocha celistvá, komunikace vymezující západní podélnou stranu Gahurova prospektu byla protažena k t. T. Bati. Západní ást prostoru byla provozn navázána na tržnici a bývala na ní benzínová pumpa. V platném Územním plánu msta Zlína je prostor vymezen jako stabilizovaná plocha Z* – plocha sídelní zelen. Souasný stav umístní umleckých dl: Nejsou. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Dokud plocha nebude rehabilitována jako plnohodnotná souást centra (nap. nabízí se možnost vytvoení podzemních garáží), je na zvážení zda a jaké umlecké dílo je možné umístit, aby plnilo své poslání.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky:

bez umístní

Lokace: Zlín - Centrum

v ý s t a v n í p r o s t o r p l a t f o r m y B a  o v a i n s t i t u t u 14 / 15

lokalita

W

Popis a charakteristika území: Bav institut 1415 tvoí dv rekonstruované budovy, oznaené v historicky zavedeném baovském systému ísly 14 a 15 a mezi nimi nov vybudovaný pízemní objekt, tzv. platforma (J. Voženílek, 1948 a 1949, rekonstrukce A.D.N.S. Praha, J. Sonlajtner, vítz arch. soutže, 2013). V nm je umístn sklad knihovního fondu a jeho stecha souasn slouží jako komunikaní propojení mezi budovami a také jako víceúelový prostor pro organizaci venkovních akcí poádaných jak KGVU a Zlínským krajem, tak soukromými subjekty (plocha cca 3 500 m2, kapacita pro 3 000 osob). Prostor lze pronajmout, mohou se zde konat pehlídky happening, performancí, instalací, procesu umlecké tvorby, elektronického a digitálního umní, koncert, projekcí, slavností, venkovních výstav umní a jiných kulturních akcí. Prostor je veejn pístupný z východní a západní strany pes otevené venkovní schodišt a rampy. Souástí platformy je technologie pro unikátní mapping a velkoplošnou projekci, jediná stálá videomappingová plocha v R). Projekní plochy tvoí ást samostatné fasády budovy 15 a projekní sí umístná na lanech v ele platformy (projekní plocha na fasád cca 270 m2, plocha cca 40,8 x 6,6 m, k projekci využitelných 5 projektor, projekní vzdálenost cca 36 m). Možnost užití technologií pro zájemce z ad mladých umlc, student filmových škol, profesionál a privátních i veejných subjekt. V platném Územním plánu msta Zlína je výstavní prostor platformy Baova institutu souástí plochy pestavby SO.1 – plocha smíšená v centrální zón – mstské centrum (v dob zpracování elaborátu zrušena rozhodnutím KÚ ZK, odbor územního plánování a stavebního ádu). Souasný stav umístní umleckých dl: Integrovaná plastika # 14 P. Stanickeho u hlavního vstupu do KGVU (budova . 14). Galerijní doasnost. Prozatím jediná instalace pi VII. Novém zlínském salonu v roce 2014 od L. Jezbery. Navrhovaný stav umístní umleckých dl: Bude spojen s kurátorskou organizací KGVU (téma, rozestavní, termín) a nebo v organizaci nájemce, který si bude pro tento úel prostor pronajímat.

Fotodokumentace stávajícího stavu:

Umístné plastiky, ostatní umní:

velkoplošné plátno, LED nebo RGB panel

videomapping (festival Maska 2014

Instalace VII. NZL Salon (L. Jezbera, 2014)

#14 (P. Stanicky, 2013)

Ukázky umístní umleckých plastik ve veejném prostoru evropských mst

Ukázky umleckých plastik, užitého umní a mstského mobiliáe

Ukázky výtvarn ešeného mstského mobiliáe

Ukázky umístní umleckých plastik ve veejném prostoru evropských mst

Ukázky umístní umleckých plastik z Art Open festivalu Sochy v ulicích a další exteriérové instalace v Brn

Ukázky land a street artu v rámci Zlín Design Week a další exteriérové instalace ve Zlín