29. 6. 2010
XI. ročník
číslo 2
ANKETA PRO RODIČE 3
V JAROMĚŘI HOŘELO 6 ŠKOLA ŠKOLÁM 7‐8
NEBEZPEČÍ NA MISI 9
SLOVO REDAKCE aneb pokaždé jinak Píšu tyto řádky na sklonku května. Marně jsem se domníval, že po dlouhé předlouhé zimě nastane jaro. Bude svítit slunce, teploty budou příjemné, tedy až mírně letní. Opak je však pravdou. Chladno, déšť, záplavy. A tisíce lidí opět zápasí s velkou vodou. Ze svých příbytků na poslední chvíli zachraňují, co mohou, často jen holé životy. Lidé bez spánku, jejich evakuace, někdy bezradnost, vztek i apatie. Hlavně nesmírně namáhavá práce, která je čeká při odstraňování následků vodního živlu. Namáhavá pro dělo i duši. Mimo občanů postižených záplavami si naši úctu zaslouží také všechny složky záchranného integrovaného systému. Bez rychlé pomoci v zaplavených oblastech by se povodně změnily v naprostou katastrofu. Proto si myslím, že všem záchranářům i dobrovolníkům patří dík za to, co pro ostatní občany dělají. Všem lidem „na obou březích rozvodněných vod“ jsem proto věnoval slovo redakce. Přeji jim, sobě i vám, aby konečně svítilo slunce, bylo teplo, deště pouze zahradnické a aby již žádná velká voda nikoho neohrožovala. Mgr. Vladimír Machát
••• OSLAVA PEDAGOGICKÉHO POSLÁNÍ Den učitelů je pro každou vzdělávací instituci důvodem k oslavě pedagogického poslání. Služební shromáždění konané 25. března 2010 bylo příjemným připomenutím významného dne, spojeným s udílením 70 výročních medailí policistům a zaměstnancům školy za celoživotní pedagogickou činnost a za mimořádné výsledky při zabezpečení vzdělávání ve škole, za zabezpečení vzdělávání ve škole a za přínos při budování, posilování a upevňování firemní kultury a za mimořádné služební výsledky a za podíl na zabezpečení vzdělávání ve škole. Medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy obdržela paní PhDr. Božena VEJROSTOVÁ, vedoucí předmětového oddělení jazykového vzdělávání, jako ocenění její významné pedagogické práce v rezortním školství Ministerstva vnitra. Medailemi Policie České republiky „za věrnost III. stupně“ byli vyznamenáni pplk. Mgr. Petr ŠAMÁNEK, rada předmětového oddělení tělesné a speciální přípravy, kpt. JUDr. Tomáš MRÁZ, vrchní komisař předmětového oddělení práva a prap. Bc. Petr DUNAJ, inspektor vnitřního a krizového pracoviště. Tyto medaile byly předány jmenovaným policistům v Praze dne 30. 3. 2010. Slavnostní náladu podtrhlo vystoupení mužského vokálního kvarteta Flow of Voices , jehož repertoár je složen z velké části z převzatých skladeb americké vokální skupiny Acappella, zčásti populárními skladbami v úpravě Petra Ševčíka a z části i jeho vlastními skladbami. Volná zábava a výborné občerstvení slavnostní duch celého shromáždění podtrhly. Všem vyznamenaným upřímně gratulujeme! -za-
Redakce hlásí: STŘÍDÁNÍ STRÁŽÍ Počínaje dnem 12. července 2010 dochází ke střídání stráží na postu „nejvyššího článku“ redakční rady školního Zpravodaje. Dosavadní šéfredaktorku Mgr. Zuzanu Armutidisovou vystřídá Mgr. Pavel Šoba (aby to bylo genderově korektní ☺). Za obětavost, nasazení a nadšení, s nimiž po celou dobu k přípravě jednotlivých čísel paní šéfredaktorka přistupovala, i za její nevšední přístup ke všem „píšícím ovečkám“ jí patří velké poděkování celé redakční rady. Věříme, že i nadále bude svými příspěvky či jinou formou spolupráce s redakcí v kontaktu. Při psaní nové životní kapitoly jí - také jménem vás čtenářů - přejeme hodně dobrých nápadů i elánu a také ať má kolem sebe lidi, s nimiž si bude dobře rozumět... Kromě výše uvedené změny bude redakční rada Zpravodaje pracovat ve stejném složení jako dosud. Nic se nemění ani tom, že nadále uvítáme každý zajímavý článek, fotografii, ale třeba i námět ke zpracování (kontaktní osoba: P. Šoba, bud. C/209, kl. 476) Milí kolegové, věříme, že školnímu časopisu zachováte svoji přízeň a těšíme se na spolupráci s vámi. redakce
2
ANKETA: CO SE VÁM LÍBILO NEJVÍCE ? Auta s „espézetkami“ z celé republiky začala hned zrána zaplňovat vyhrazená parkoviště v areálu naší školy. Slavnostního vyřazení absolventů tříd běhu F 63 konaného v naší škole dne 21. 5. 2010 se zúčastnil rekordní počet rodinných příslušníků. Redakce Zpravodaje VPŠ MV v Brně využila příležitosti a rozhodla se zaznamenat tuto školní událost trochu jinak. Když už bylo „po všem“, oslovili jsme rodinné příslušníky malou anketou. Tři jednoduché otázky nám ve výsledku vytvořily obrázek o názorech a postojích veřejnosti k policii. Odpovědi na první otázku „Jak vnímáte možnost zúčastnit se slavnostního vyřazení absolventů ZOP?“ jednoznačně podtrhly význam i formu konání této akce. Nejvíce respondentů svojí účastí vyjádřilo pozitivní postoj k policejní práci (43,3 %), případně podporu příbuzných a známých na počátku policejní kariéry (31,3 %). Třetí místo obsadila možnost seznámit se s areálem/prostředím policejní školy (17,9 %). Jen 6 % dotázaných považovalo svoji účast za formální. 108 odpovědí na druhou otázku „Co vás napadne, když se řekne policie?“ se proměnilo v pestrou paletu názorů. Respondenti měli možnost označit max. 3 nabízené varianty. Slogan „Pomáhat a chránit“ si s policií spojuje 18,5 % dotázaných, což koresponduje se zločinem a trestem (16,7 %). Detektiv, kriminalista a dopravní policista získali 12 %, stejně tak uniforma. Možnost odpovědi „můj příbuzný či známý“ zvolilo 10,2 %, a represivní variantu zbraň, pouta, obušek 9,3 %. Státní zaměstnanec jako symbol policie tvořilo 7,4 %, TV pořad (Komisař Rex, Kobra 11, atd.) 5,6 %. Úplatek negativně prezentuje policii v očích veřejnosti 5,5 % a jistý měsíční příjem s touto profesí spojuje 2,8 % dotázaných. Na rozdíl od předchozích dvou, poslední otázka „Co se vám dnes líbilo nejvíce?“ poskytovala respondentům prostor k formulaci vlastní odpovědi. Celkový počet vrácených dotazníků byl 67, z nichž 48 lidí vyzdvihlo celkovou atmosféru vyřazovacího aktu. Pod tímto výrazem jsou zahrnuty odpovědi typu výzdoba sálu, vlajkonoši, proslovy, zpěv + hudba a předávání osvědčení. 8 lidí zaujalo policejní prostředí, policisté, policistky a uniformy. 6 návštěvníků nadchla prohlídka střelnice a 5 se vyjádřilo ve prospěch počasí, svého syna nebo dcery a univerzálního „VŠECHNO“. Zjištěné poznatky potvrzují správnost rozhodnutí vyřazovat začínající policisty slavnostním aktem za účasti příbuzných. Upevňuje se tím v nich nejen správné rozhodnutí volby povolání, ale i odhodlání být dobrým policistou. Zároveň přispívá k vytvoření pozitivního image policie v očích veřejnosti. Výsledky ankety mohou být současně odměnou pro všechny, kteří se podílejí na organizaci vyřazení. -za+pš-
~ ~ ~ ~ ~ Mezinárodní vědecká konference ve Vyšší policejní škole Ministerstva vnitra v Brně Dne 29. září 2010 se uskuteční mezinárodní vědecká konference k tématu vzdělávání policistů a zaměstnanců policie v kontextu 35. výročí založení policejní školy v Brně. Tato významná akce si klade za cíl mj. přispět k prohloubení odborné interakce policejních škol a policejní praxe, dále přispět k objektivizaci problematiky výukového procesu v policejních školách a v neposlední řadě též připomenout a zhodnotit úspěšnou historii naší školy. Účastníky konference budou hosté z řady evropských zemí, zástupci Ministerstva vnitra, Policejní akademie České republiky, Policejního prezidia České republiky, krajských ředitelství policie, policejních škol a řada pracovníků naší školy. redakce 3
Důstojné vyvrcholení II. ročníku soutěže kriminalistických techniků Ve dnech 22.–23. března 2010 se v Podhradí konalo instruktážně metodické zaměstnání pořádané odborem kriminalistické techniky a expertíz /OKTE/ Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje v Brně, v jehož rámci došlo k vyhodnocení II. ročníku soutěže kriminalistických techniků. Ta proběhla v areálu naší školy loni v říjnu. Delší časový odstup mezi konáním a vyhlášením soutěže byl zapříčiněn rekonstrukcí objektu KŘ v Podhradí. Na přípravě a zabezpečení soutěže se podíleli experti z OKTE Brno a PO KPPE naší školy (kpt. Mgr. Kudlička, kpt. Mgr. Přadka a kpt. Bc. Ptáčník). Jednotlivé územní odbory SKPV vyslaly jednoho pracovníka oddělení kriminalistické techniky, jehož praxe kriminalistického technika nepřevyšovala 10 let. Úkolem soutěžících bylo v časovém limitu 2 hodin na místě činu vyhledat a zajistit stopy a pořídit v rámci ohledání potřebnou dokumentaci místa činu. Zvláštní technické vybavení nebylo nutné. Stejně jako v předchozím ročníku vyžadoval tým pořadatelů zajišťování jednotlivých druhů stop přímo na místě. Snahou bylo prověřit schopnosti a znalosti techniků při vyhledávání a zajišťování stop na různých druzích povrchů. Volba místa činu padla nakonec na motorové vozidlo, v němž na odhalení techniků čekalo 12 stop (daktyloskopické, chemické, balistické, biologické i věcné), které se na místě činu často vyskytují. (např. občanský průkaz za stínidlem, skvrna ČH barvy na krytu ruční brzdy a na vnitřní straně dvířek palubní skříňky, psaníčko s bílým práškem v kelímku v palubní skříňce, náboj a nábojnice na podlaze v zadní části vozidla, plechovka na zadním sedadle a plastová láhev pod ním, pistole v lékárničce zavazadlového prostoru či lístek na vozovce u předních dveří). Nechyběly ani „chytáky“: skvrna ČH barvy vypadala na první pohled jako krev a záleželo na pečlivosti technika, zda zjistí, že se o krev nejedná, stopa č. 11 (pistole) byla zase takřka dokonale ukryta v plastové lékárničce. Soutěž probíhala souběžně na třech vozidlech s identickými stopami. Výkon techniků pečlivě sledovala
tříčlenná komise, která si výsledky si kvůli objektivitě zapisovala do formulářů. Průběh soutěže sledovali v rámci hodin kriminalistiky s velkým zájmem i posluchači školy. Celková úroveň soutěžících byla velmi dobrá, zvítězit chtěl každý. Někteří však porušili základní zásadu ohledání – nejdříve se seznámit s rozsahem místa činu, rozhodnout o postupu a teprve poté zajišťovat stopy. Některým se ve stanoveném termínu nepodařilo provést kompletní ohledání (a „objevit“ pistoli), jiní narušili procesní hodnoty zajištěných stop, respektive nedůsledně zajistili dokumentaci. Špatně zadokumentovaná stopa jako by nebyla!
Pořadí souteže: 1.nprap. Michal Stavěl (OKT Uherské Hradiště), 2. nprap. Přemysl Soukup (OKT Zlín) a 3. nprap. Michal Krula (OKT Třebíč). Vítěz pracuje jako technik pouze l rok a je proto velkým příslibem do budoucna. Všichni jmenování soutěžící převzali při příležitosti Dne učitelů 25. 3. 2010 z rukou ředitele VPŠ Brno plk. JUDr. Mgr. Jiřího Musila pamětní plaketu. S vyznamenanými kolegy jsem seděl u jednoho stolu, a tak jsem zaznamenal, jak si vážili pozvání i ocenění, kterého se jim dostalo. Bylo to důstojné vyvrcholení II. ročníku soutěže kriminalistických techniků. kpt. Mgr. Luboš Kudlička, PO KPPE
ZMĚNY V SYSTEMIZACI K 1. dubnu letošního roku došlo k několika změnám v systemizaci služebních míst. Tímto dnem se dosavadní PO PDS rozdělilo na dvě samostatná předmětová oddělení. Na základě § 20 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb. byli na vedoucí pozice ustanoveni Mgr. Jiří Strnad (vedoucí předmětového oddělení služby pořádkové policie - PO SPP) a Ing. Vladimír Šulc, Ph.D. (vedoucí předmětového oddělení služby dopravní policie - PO SDP). Oddělení vnitřního a krizového pracoviště (OVKP) bylo k témuž dni přejmenováno na oddělení ochrany a krizového řízení - OOKŘ. redakce
4
POSTŘEHY Z NATÁČENÍ aneb co ve filmu nebylo Na intranetových stránkách školy je umístěn krátký a zajímavý film s názvem Hvězda. Je to informace pro ty studenty a zaměstnance VPŠ, kteří to dosud neví a kteří mají zájem nahlédnout do historie židovského obyvatelstva žijícího v minulé době v Brně. Film vznikl jako příspěvek k oslavám Dne učitelů. Bylo nutno zvážit všechny technické a časové možnosti i odborné schopnosti realizačního „štábu“. Existence filmu je důkazem skutečnosti, že nic není nemožné. Pro ty z vás, kdo neznají celý filmový zrod, to vezmeme od začátku. Byl jsem vybídnut, abych napsal scénář. Mé poměrně obsáhlé povědomí o židovské historii i kultuře při drobnohledu všech souvislostí naznalo trhliny a bylo nutné jít se scénářem na konzultaci do židovské obce v Brně. Scénář tak byl očištěn od případných nepřesností. Odborníci na židovskou problematiku si vše nechali opravdu důkladně přečíst. Doplnili, co by tam mělo ještě být, co je také zajímavé a důležité. Zvláště mě zaujalo vyprávění pana předsedy obce. Hovořil o tom, jak byli Židé žijící ve středověkých městech označováni ostatními obyvateli za příčinu častých morových nákaz. A to i přes to, že Židům jejich víra přísně přikazovala, aby důkladně dodržovali hygienu, několikrát za den si umývali ruce, dokonce i po sexu. Židovská existence je plná podobných absurdních nařčení. Scénář byl tedy napsán. Ujala se ho paní Armutidisová a pan Šoba. Ale protože ve filmu nemůže být všechno, byl text, přes protesty autora, důkladně seškrtán. Než mohlo dojít k vlastnímu filmování, bylo třeba učinit tzv. obhlídky. Projet, projít, navštívit, domluvit a zhlédnout zamýšlené reálie a jak by řekli střelci, natáčení „nasušit“. V den prvních plánovaných záběrů nastaly třeskuté mrazy. Nedalo se nic dělat, vyrazili jsme natáčet do terénu po Brně, počasí, nepočasí. Někteří slabší jedinci sice konstatovali »takový mráz, jaký byl při natáčení na židovském hřbitově, jsem nikdy nezažila« ☺, ale filmové záběry se přesto mimořádně povedly. Ledová atmosféra hřbitova byla uhrančivá. Dále bylo nutno zajet do Mikulova, za pracovnicí regionálního muzea. Bylo otázkou diplomacie, zda nám dotyčná paní vyhoví nebo ne. Díky čitelnému entuziasmu byly ledy prolomeny a další obrazový materiál byl natočen. Scénář zahrnoval i záběry s panem Jedličkou, bývalým učitelem kriminalistiky na naší škole a správcem internetového kriminalistického muzea. Ten se na nás vysloveně těšil. Oblečen do saka hovořil dlouze, dlouze... Velké množství materiálu bylo natočeno, mohlo dojít k sestříhání a úpravám. Tato etapa se sice již realizovala v teple kanceláře, ale doprovázelo ji další kvílení a nářky autora scénáře. Je zvláštní, jak mohou mít tři lidé se stejným cílem rozdílné názory na to, co ve filmu musí nutně být a co ne. Ti nejneoblomnější, jako kapka po kapce, která skálu nahlodá, prosadili svou. Nutno dodat, že ku prospěchu výsledného díla. Filmové snímky nakonec opatřila jímavá hudba. Brno jako by bylo díky orientálním tónům více prázdninové a více na jihu. Na samý závěr filmové práce bylo třeba namluvit doprovodné komentáře. Člověk by nevěřil, jak je to obtížné. Film se ve střižně promítá po částech, znovu a znovu. Text se čte na signály vyklepávané do ramene. „Ještě jednou, znovu, klesnout hlasem, větší důraz, předběhli jsme text“, atd. atd. Vzpomínám si, jak jsem soustavně běhal k vodovodu napít se vody a zavlažit hlasivky a jak jsem se u toho všeho důkladně zapotil. Vidíte, že natočit i krátký film, není vůbec jednoduché. Zvláště když pracujete, jak se říká, na koleně. Co ale chybělo na profesionálním technickém vybavení, to vynahradila vynalézavost, improvizace a nadšení. Celý náš filmový štáb doufá, že dokument je zajímavý a poučný a že práce na něm nebyla zbytečná. Lidé rádi získávají informace o tom, jak to bylo dříve. Až budete procházet Brnem, možná, že se budete dívat na město trochu jiným pohledem. A. Číhal
Povolební GENDERSTORY Šéfredaktor MF DNES Robert Čásenský označil v jednom z prvních povolebních článků za dobrou zprávu rekordní množství žen, které zasednou do poslaneckých lavic. Tuto skutečnost definoval jako „posun k lepšímu,i když jich stále ještě není ani čtvrtina“. Oslava mírného odmaskulinizování politiky, které může přinést, podle MF DNES, o pár procent více věcnosti a méně egoismu, má v podání jednoho z nejčtenějších českých deníků trhliny. Právě v těchto novinách je současně s uvedeným volebním hodnocením rozhovor s jednou z volebních „skokanek“. Veřejnosti dosud neznámá Lenka Kohoutová se z devětadvacátého místa díky preferenčním hlasům dostala nejen na páté místo, ale i do přímého zájmu novinářů. Není od nich korektní a profesionální současně podporovat vyšší zastoupení žen v podílu na moci a zároveň klást nově zvolené poslankyni stereotypní otázky: Bojíte se mužů, když vstupujete do jejich výsostného území? Jste připravena na skutečnost, že mnoha ženám, které naplno dělají politiku, ztroskotalo manželství? apod. Žena politička zůstává pořád pro někoho raritou. Dalo by se to snad ještě pochopit, kdyby tyto ženy za svou věc nekompromisně bojovaly, rvaly se. To svět nemá rád. Ale ony byly „jen“ zvoleny. Voliči je chtějí, voliči je volí pro jejich kvality. Možná by si na to muži měli rychle zvykat. -za-
5
V Jaroměři hořelo! Ve druhé polovině měsíce května proběhlo v Jaroměři-Josefově součinnostní cvičení pořádkových a speciálních pořádkových jednotek krajských ředitelství Policie ČR pod názvem Městské násilí 2010. Cílem cvičení bylo prověřit připravenost Policie ČR k plnění úkolů na úseku zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti v souvislosti s pořádáním extremistických shromáždění včetně nezbytné spolupráce s dalšími složkami (Vojenskou policií, HZS apod.). Zajímavostí bylo, že cvičení probíhalo tzv. „za provozu“ této městské části, tj. bez výraznějšího omezení pohybu zdejší veřejnosti. Průběh akce sledovali vedle příslušných vedoucích služebních funkcionářů z jednotlivých krajských ředitelství také zástupci médií a odborné veřejnosti. Z celkového počtu 1348 zúčastěných tvořilo největší část 800 policistů pořádkových a speciálních pořádkových jednotek a 400 figurantů z řad frekventantů vyšších policejních škol. Za brněnskou policejní školu „se bilo“ 80 policistů z běhu F/64. Do zásahů byly zapojeny vedle služebních koní také vodní stříkače, a to při likvidaci hořících vozidel, která měla reálně dokreslit atmosféru probíhajících extrémních modelových situací. Nelze než konstatovat, že profesionální přístup a taktická zdatnost zasahujících policistů slavily úspěch a součinnostní cvičení tak mohlo být vyhodnoceno jako zdařilé a přínosné. -jch-
VÝKON SLUŽBY DOPRAVNÍ POLICIE ─ SLUŽBA OBČANŮM Motorismus – fenomén dnešní doby – se začal rozvíjet okamžikem vynálezu spalovacího motoru již na konci devadesátých let 19. století. Asi nikoho tehdy nenapadlo, jaké problémy v sociálně-ekonomické oblasti bude třeba v souvislosti s rozvojem (automobilové) dopravy řešit. Straší nás nehodovost, hluk i exhalace. Dopravní služba zahrnuje dohled nad veškerým dopravním provozem, zejména na pozemních komunikacích. (Dozor nad vzdušnými, vodními a speciálními - např. drážními - cestami zajišťují jiné orgány, policie zabezpečuje především hlídkovou službu, zajišťuje pořádek a bezpečnost účastníků dopravy). Část nových vzdělávacích aktivit bude naše škola realizovat prostřednictvím předmětového oddělení služby dopravní policie, a to jak pro nové, tak pro již sloužící policisty nejen dopravní služby, ale i policisty jiných součástí Policie ČR. Jedná se o vzdělávací programy na úseku specializačních kurzů: sociální předpisy v silniční dopravě, měřiče rychlosti a specializační kurz pro policejní inspektory skupin dopravních nehod. V oblasti dalšího vzdělávání policistů řidičů půjde o výcvik a výuku skupin řidičského oprávnění „A, B, D“; (bude realizován nákup silného motocyklu Yamaha XJ6 s dvojím ovládáním, splňujícího podmínky pro získání skupiny A bez omezení - v budoucnu skupiny „A“), dále stávající výcvik skupiny „B, D“ vozidly splňujícími podmínky pro výuku a výcvik. V současnosti probíhají jednání se zástupci ŘSDP – ředitelem plk. Ing. Leošem Tržilem o zavedení výuky a výcviku podskupiny C1 pro potřeby výkonu dopravní služby v oblasti kontrol sociálních předpisů, nápravových tlaků, technického stavu vozidel, přepravy nebezpečných věcí. Eskalující nekázeň řidičů, nedodržování předepsané rychlosti na pozemních komunikacích, nutnost odborného dohledu nad nákladní a autobusovou dopravou z hlediska dodržování sociálních předpisů, kontrola technického stavu vozidel, dokladů předepsaných pro provoz a řízení motorových vozidel, kontrola řidičů na přítomnost alkoholu, drog, šetření dopravních nehod či přeprava nebezpečných věcí po silnici - to vše má celospolečenský význam a klade na policisty služby dopravní policie velké nároky. Během vyučovacího procesu v naší škole nedochází u studentů pouze k získávání teoretických znalostí, ale důraz je kladen i na praktickou část. Přibližně třetinu výuky vyplňují praktická zaměstnání. Naší snahou je, aby budoucí policisté dokázali správně aplikovat právní normy, osvojili si návyky techniky použití technických prostředků policie a v neposlední řadě měli i odpovídající sociální kontakt při komunikaci s občany. Při své činnosti musí policie preferovat prevenci. Represivní opatření je třeba aplikovat až v nezbytně nutných případech v zájmu ochrany života, zdraví a majetku. plk. Ing. Vladimír Šulc Ph.D., vedoucí PO SDP
6
2 3 . června 2010
7
Tradiční den otevřených dveří s názvem Škola školám (konaný u příležitosti Dne policie a 35. výročí založení policejní školy) byl zaměřen na tělesně a zdravotně postiženou mládež a děti. Slavnostní zahájení preventivní akce proběhlo v 9 hodin za účasti zahraničních hostů. Po působivém vystoupení „Pusinek“ (mažoretek z Říčan) se na deseti stanovištích rozběhla pestrá paleta ukázek. Předmětová oddělení naší školy přiblížila veřejnosti přípravu mladých policistů na přímý výkon služby. Ukázky nepostrádaly akci a atraktivitu. Přesto, že hlavním cílem byly šťastné dětské tváře, akce sledovala i cíle pedagogické a výchovné s dopadem na začínající policisty. Ti měli za nádherného počasí díky přímému kontaktu s návštěvníky možnost komunikace s dětmi, handicapovanými občany a tváří v tvář poznali například každodenní problémy vozíčkářů nebo neslyšících. Poděkování za zdárný průběh patří padesáti studujícím a čtyřem desítkám zaměstnanců školy.
8
NEBEZPEČÍ ČÍHALO NA KAŽDÉM KROKU Vojenské mise patří k tématům, jimž se média věnují poměrně často. Přesto jsou pro mnohé z nás obestřeny rouškou tajemství. Jaké to je udělat krok do neznáma a vstoupit na cizí území, kde největší jistotou je přetrvávající nejistota, nastínil pro čtenáře našeho zpravodaje stržm. Vladimír Modrý z 2/F62. (Drastické snímky pořízené na misích jsme záměrně nezařadili – pozn. aut.) Vladimíre, před příchodem k Policii ČR jste působil jako voják Armády ČR v misích, které byly pod záštitou České republiky. Jaké byly Vaše pocity? Když jsem v roce 2000 nastupoval do armády, měl jsem jistou představu, že se některé mise zúčastním. O této možnosti jsem se dozvěděl od kamaráda, který sloužil u útvaru v Pardubicích a byl s ním v misi na území Kosova. Kde a jak dlouho jste v jednotlivých misích působil? Celkem jsem byl v pěti zahraničních misích, které byly delší 3 měsíců. V roce 2001, kdy jsem sloužil u 7. mobilního chirurgického týmu, se mi naskytla možnost vycestovat na svou první misi v Bosně jako náhradník za vojáka, který v této misi tragicky zahynul. Na sbalení a dostavení se na letiště v Kbelích jsem měl přesně 8 dní. Tato mise byla pro mě vzhledem k věku (tehdy mi bylo 19 let) dosti náročná. Druhá mise - vzhledem k teroristickému útoku 11. září - na sebe nenechala dlouho čekat. V té době jsem byl v Bosně a z České republiky k nám pronikaly zprávy o misích připravovaných do Perského zálivu a Afghánistánu. V listopadu roku 2001 jsem se vrátil domů a v prosinci jsem se dozvěděl, že můj útvar bude zabezpečovat chemickou jednotku v zahraniční misi a moje jméno figuruje na seznamu vybraných osob. V březnu 2002 jsem (po předchozí přípravě) na tuto misi odletěl. Původně na 3 měsíce do Kuvajtu. Zde jsme se připravovali na případnou válku mezi USA a Irákem. Vzhledem k vyostřené situaci se délka pobytu prodloužila na 7 měsíců a 21 dní. Po návratu domů jsem měl 3 měsíce volna od misí, ale situace v Iráku vyvolala další misi pro Českou republiku, kdy naši nově přejmenovanou 7. polní nemocnici v roce 2003 vyslali do Iráku do města Bashra. Zde jsem působil 4 měsíce. Následnou dvouletou pauzu od misí jsem věnoval zdokonalování jazykových znalostí a záchranářských kurzů. V roce 2006 jsem byl opět povolán do mise - tentokrát do Afghánistánu. Tuto oblast jsem navštívil opětovně i v roce 2007 s polní nemocnicí. Která z misí byla pro Vás nejnebezpečnější a nejnáročnější? Nejnáročnější byla z mého pohledu asi v první mise v Afghánistánu, kde se hodně chodilo pěšky v nepřístupných terénech a hluboký spánek měl člověk jen na základně. Zde byly vícedenní patroly. Spalo se v autech nebo malých stanech. Spánek byl jen asi tříhodinový – museli jsme se střídat ve střežení provizorních táborů. Nejnebezpečnější mise byly dvě. První mise v Iráku z pohledu přímého útoku a to ze strany lidu, kteří nesouhlasili s působením naši polní nemocnice v Basře. Navíc jsme zde museli každý den jezdit v kolonách pro vodu do Kuvajtu po cestě, kudy vedla válečná mašinérie americké armády. Z nedostatku volných mužů na ochranu kolony před napadením jsem byl i já několikrát vybrán do prvního vozu, kde jsem musel vylézt na střechu vozidla a po dobu cesty být připraven na případný útok. V této době byly známy už nástražné výbušné předměty u silnic nebo natažené dráty přes silnice, ale naše ochrana nebyla žádná. Bylo to buď, anebo. Jediné, na co jsme se mohli spoléhat bylo, že vozidla nesla arabské označení POLNÍ NEMOCNICE ČESKÁ REPUBLIKA. Jistotu toho, že proti nám nebude díky tomu veden útok jsme ale rozhodně neměli a pocit to byl dost nepříjemný. Druhá mise byla v Afghánistánu, kde nebezpečí číhalo doslova na každém kroku, a to ve formě výbušnin upevněných na lidech nebo na vozech. Stalo se, že se před naší základnou odpálil terorista, který měl vozidlo plné výbušnin. Jen díky pevnému opevnění výbuch nezasáhl vážným způsobem naši základnu. Pohled na zbytky lidského těla rozmetaných i kolem našich stanů byl opravdu mrazivý. Jediný kdo tento útok nepřežil byl sám terorista.
9
Kde se Vám naopak líbilo? Poměrně pěkná mise byla v prvních měsících v Kuvajtu. Na americké základně byla spousta možností na sportovní i kulturní vyžití (kina a relaxačně sportovní areál). Tato mise byla ze začátku příjemná. I proto bych se rád někdy vrátil do Kuvajtu jako turista. Jaké byly reakce místních obyvatel na vaši přítomnost? Reakce obyvatel se lišily stát od státu. Nevím, jestli se to dá přičítat muslimské víře, ale jejich chování bylo mnohdy nečitelné. V Bosně byli naopak lidé žijící v horách rádi za každou návštěvu. Chtěli si povídat a vyprávěli, jak přišli o rodinu v důsledku války v Jugoslávii. V Afghánistánu byli při našich návštěvách provincií zdejší obyvatele velice pohostinní a každý si na vás chtěl sáhnout. Tyto situace byly dost nepříjemné, protože jsme nevěděli, co od těchto lidí čekat, ale naštěstí se nic negativního nepřihodilo. Stávalo se, že místní nám nabízeli hašiš (pěstování opia je v těchto odlehlých lokalitách hlavním zdrojem obživy pro obyvatele těchto osad). Toto přátelské vystupování bylo všude až na Irák. Tam platilo, že pokud jsme jim dávali jídlo a různé dárky, usmívali se, ale pokud zjistili, že jim nic nechcete dát, začali na naši kolonu házet kamení a jiné předměty. V této zemi byla velká síla v lidu. Nejhorší bylo, že obyvatelé Iráku se nebáli varovných výstřelů do vzduchu. Před kolonou jedoucí proti nim se jednoduše nerozestoupili. Naštěstí jsme zjistili, že mají strach ze služebních psů, a tak jsme je vozili všude tam, kde bylo nutno kolonu zastavit. V takových případech tvořili kruhovou obranu psovodi. Máte nějakou zajímavou a nezapomenutelnou příhodu z misí? Takové, na které nikdy nezapomenu, mám dvě. V jedné misi jsem se vmísil do patroly cizí armády, se kterou jsem strávil dvanáctihodinovou noční službu, při níž jsme projížděli město a pátrali po případných příznivcích Talibanu. Další zážitek byl let ve vrtulníku Black Hawk US Air Force a vrtulníku Puma francouzské armády. S těmito vrtulníky jsme byli přepravováni mezi městy nebo provinciemi. . Kdybyste měl možnost - teď už jako policista - jít do nějaké mise, zúčastnil byste se jí? Pokud by se vyskytla přímá možnost nebo nabídka účasti na zahraniční misi od Policie ČR, a to na území Afghánistánu nebo Iráku, tak bych jel velice rád. Musím se přiznat, že jsem si už zjišťoval náležitosti a regiony působení v misích od Policie ČR, a když bude příležitost a výběrové řízení do mise, zkusil bych se do ní přihlásit. Pak už je to o náhodě. Slyšel jsem, že máte za příslušné mise několik vyznamenání. Kolik jich vůbec je? Vyznamenání mám celkem patnáct. Na policejní uniformě však visí jen dvanáct stužek. Zbylé tři bohužel zůstaly na vojenské uniformě, která mi byla odcizena a protože se nejednalo o vyznamenání České republiky, není možnost je získat zpět. Děkujeme za odpovědi a přejeme hodně úspěchů u Policie ČR -vm+pš-
10
CHTĚL BYCH, ABYSTE UČILA MÉHO SYNA! Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „Medaile“) se uděluje od roku 1997 každoročně při příležitosti Dne učitelů. Jde o nejvyšší (dvoustupňové) ocenění působení v resortu školství pro jednotlivce či kolektivy za významné pedagogické, výchovné, vědecké nebo umělecké práce, dlouhodobé a vynikající působení v resortu školství nebo mimořádně záslužné činy při zajišťování a zlepšování podmínek pro výchovu a vzdělávání v ČR. Ocenění může být přiznáno i osobě či instituci mimo resort, odpovídají-li zásluhy stanoveným kritériím. V pátek 9. dubna převzala ve Velkém zrcadlovém sále budovy MŠMT v Praze bronzovou Medaili vedoucí PO JV naší školy PhDr. Božena Vejrostová. Při této příležitosti jsme ji požádali o rozhovor. • Na samém začátku mi dovolte, abych Vám k významnému ocenění blahopřál. Můžete se podělit se čtenáři o nějaký zajímavý postřeh z předání medaile? Děkuji za blahopřání. Medaile, kterou jsem převzala z rukou ministryně školství Mgr. Miroslavy Kopicové, je pro mě oceněním mé 35leté pedagogické činnosti v resortu MV. Mám z ní velkou radost. Chtěla bych při této příležitosti poděkovat vedení naší školy, které mě na toto vyznamenání navrhlo. Slavnostnímu aktu bylo přítomno 30 vyznamenaných z celé republiky. Po úvodním proslovu paní ministryně byly předány Medaile 1. a 2. stupně a následovala společenská část. V ní jsme si navzájem vyměňovali pedagogické zkušenosti. Byla jsem jedinou účastnicí mimo resort školství, takže se někteří přítomní živě zajímali o systém vzdělávání policie. Mě osobně nejvíce okouzlili nejstarší kolegové, kteří obdrželi stříbrnou Medaili a kteří navzdory svému pokročilému věku sršeli pedagogickým i životním optimismem a byli ozdobou našeho setkání. • Četné pedagogické zkušenosti Vám dávají možnost porovnávat. Jaké největší rozdíly spatřujete v pedagogovi konce minulého století a pedagogovi dnešních dnů? Těžko se mi to porovnává. Asi v přístupu k povolání. Myslím si, že dříve byli učitelé obětavější, oddanější svému povolání, hrdí na svou profesi, jejich povolání pro ně bylo posláním, pracovali více srdcem. Mám pocit, že takových kantorů je dnes méně, a to v souvislosti s vývojem ve společnosti. Informace o současném civilním školství mám od bývalých kolegyň a kolegů ze studií, od řady učitelů, kteří přišli v uplynulých letech na naše či jiná pracoviště naší školy. Pedagogové dnešních dnů musí myslet více na finanční stránku svého povolání. Děti, mládež a jejich rodiče si je často pletou se sluhy, jejichž vinou žáci mají malé znalosti a dovednosti. S podřadným postavením kantora v současné společnosti pak dochází k tomu, že se na pedagogické a filozofické fakulty nehlásí ti, ze kterých pak jsou skvělí kantoři. Naštěstí mohu zodpovědně říci, že na našem pracovišti jazykového vzdělávání máme mladé i starší pedagogy, kteří jsou studujícími uznáváni jako kvalitní a obětaví vyučující. • Pohlédneme-li na druhou stranu „barikády“ - v čem se liší účastníci kurzů řekněme z před čtvrtstoletí a ti současní? Před čtvrtstoletím poskytovala naše škola v rámci přípravy nových policistů dvouleté vzdělávání - mladí získali nejen odborné policejní vzdělání, ale i maturitní zkoušku. V současné době se v ZOP český jazyk ani cizí jazyky nevyučují. Proto nemohu dnešní studující ZOP objektivně hodnotit. Radost ale mám z našich studujících jazykových kurzů, kteří přistupují k výuce velmi poctivě, jsou pilní a o jejich dobrých výsledcích pak svědčí úspěšné složení Zkoušek MV 1, MV 2, případně Policejní jazykové zkoušky. Také studující vyššího odborného vzdělávání jsou ve studiu velmi snaživí, takže za první dva roky tohoto vzdělávání byl při skládání zkoušky neúspěšný pouze jeden žák. • Co považujete za svůj největší pedagogický úspěch, zážitek? Úspěchem učitele je, když vidí, že jeho žáci zdárně zakončí studium. Těší ho, když se k němu třeba ve městě přihlásí jeho bývalí žáci, neubrání se dojetí, když mu napíší na Vánoce. Učitel je šťastný, vidí-li, že zapálil plamínky vědomostí, které si žák odnáší a které zdokonaluje. Učitel je věčný optimista. Když mně někdy tento pedagogický optimismus dochází, vzpomenu si na svého žáka z Komárna (z dob, kdy jsme byli federální škola). Ten mi po absolvování praporčické a maturitní zkoušky při loučení řekl: „Víte, co bych si přál? Mám tříletého syna, chtěl bych, aby se, až vyroste, stal policistou a Vy jste ho učila.“ To je mě dodnes největším vyznamenáním. Děkuji za rozhovor Pavel Šoba
11
ZÁŽITKY (vpravdě) NEZAPOMENUTELNÉ -6. Pokračuje povídání o delegátech cestovních kanceláří, kteří dovedou člověku cesty pořádně znepříjemnit… Dveře se zavřely, řidič šlápl na pedál a mikrofonu v autobusu se ujal průvodce. Říkejme mu třeba pan Vilém. Mikrofon na úvod svého projevu profoukl natolik vydatně, že bylo zjevně na místě ověřit, jak v tomto nečekaném testu pozornosti obstály ušní bubínky. Na úvod oznámil, že naše zpoždění je dvacetiminutové a v tu chvíli jsme netušili, že ve zbytku dne už tento inženýr početně excelovat rozhodně nebude. Ačkoli každým coulem dával pan Vilém najevo, že v Alpách je jako doma, oddechl si, že než jsme dojeli z Brna do Mikulova, stihl v cestovní příručce přelouskat oba plánované odstavce. Škoda, že slyšet ho bylo jen málokdy. Povětšinou vzápětí poté, co ho někdo ze zadních sedadel překvapil zvoláním „nahlas!“ Aspoň jakousi improvizovanou tichou poštou se mezi turisty rozšířila informace, že na motorestu poblíž Vídně průvodce pan Vilém vybere přesně odpočítanou částku na kabinkovou lanovku, což se i stalo. Než jsme se úzkými silničkami prokličkovali do výchozí stanice kabinkové lanovky v Reichenau an der Rax, už jsme v rukou třímali rozkopírovanou černobílou mapu (jednu do dvojice), na níž nějaká dobrá duše kdysi vyznačila červenou, oranžovou a modrou fixou tři různě dlouhé trasy. Když pan Vilém začal rozdávat informační letáček „Lanovky & železnice kouzelných hor“ v českém jazyce, málem mu účastníci utrhali ruce, aby se na ně dostalo. Posléze zjistili, že ve stanici lanovky je týž k mání i bez tlačenice. Všichni se odebrali do čekací haly, kde pan Vilém našel pokladnu a než bys řekl švec, zakoupil pro celou skupinu jízdenky na lanovku. Zda nakoupil přesný počet nevím, ale každopádně nezapomenutelný byl jeho systém distribuce. Každý, kdo natáhl ruku, obdržel jízdenku - bez ohledu na to, s jakým zájezdem přijel. Že pan Vilém velmi rychle ztratil přehled, zda poděluje jen svoje „ovečky“, je nasnadě. Výsledek této podivné distribuce jízdenek se dostavil záhy. Na jednu naši turistku nezbylo, a tak Vilém šel do fronty znova. Účastníci tak měli čas rozhlédnout se po čekací hale a ti zvídavější záhy zvěděli, že jedna kabinková lanovka pojme 32 osob. Turnikety je oddělily spolehlivě. Každému, kdo se před tím jen zběžně rozhlédl po autobuse (z 45 sedadel nebylo obsazeno nejvýš pět), bylo hned jasné, že všichni najednou se do horní stanice rozhodně nedostaneme. Pan Vilém si touto úvahou evidentně nekazil náladu a nahrnul se s ostatními nedočkavci do první kabinky. Co se dělo v horní stanici po dojezdu kabinky č. 1 už mohli jedinci, kteří jeli až tou následující, pouze odhadovat. Každopádně shromažďovací plácek u lanovky už byl po dojezdu kabinky č. 2 liduprázdný. Pan Vilém už tou dobou nejspíš udivoval své vrstevnice tím, jak si tyká se všemi alpskými velikány. S černobílou mapou v ruce jsme v prostředí, kde jsou všechny trasy bez ohledu na obtížnost značeny červeně, zažívali pocity orientačních běžců před prvním závodem. Po chvíli začalo lít jako z konve. Před námi byly dvě možnosti: nechat mapu v batohu a spolehnout se na svůj šestý smysl, anebo mapu používat a smířit se s tím, že v rozmoklém stavu nám bude čím dál míň užitečná. Rozhodli jsme se pro to druhé řešení. Liknavost a neprofesionalita pana Viléma měly nepříjemné vyústění. Odpolední podklouznutí a následný pád dvou účastníků tápajících v neznámém a namoklém terénu jen zázrakem neskončily tragicky. Ani v tuto chvíli se pan Vilém nepochlapil. Seděl na lavičce na parkovišti a pojídal svačinu, zatím co oběma potlučeným pomáhala čtyřčlenná skupina rakouských turistů. Nezbytná vyšetření a rentgen se díky převozu vrtulníkem dostaly oběma. Pan Vilém zhodnotil zájezd jako zdařilý a vyjádřil naději, že se někdy příště jistě rádi setkáme. Jeho glosa zůstala bez odpovědi. PS: Svůj střípek do příběhu zasadily i zdravotní sestry v nemocnici, které při přepisování nacionálií z kartiček pojištěnců uvedly (čtrnáct let po rozdělení) do kolonky stát, odkud pochází ošetřené osoby: TSCHECHOSLOVAKIA. -pš-
NÁŠ STUDENT ZACHRÁNIL ŽIVOT DÍTĚTI
Vstup do manželství vyžaduje u osob, které v sobě vzájemně našly zalíbení, i určitou dávku odvahy. Pozornost je po zásluze soustředěna na nevěstu a ženicha. Ale co když se přihodí něco nečekaného a do hry v onen den D vstoupí někdo třetí? Pozvání na svatbu, která se loni v září konala poblíž Orlíku, dostal i člen organizace dobrovolných hasičů v Jickovicích a náš student v jedné osobě stržm. David Martinec (2F/64). Díky příznivému počasí trávili svatebčané odpoledne pod širým nebem v blízkosti grilu a hudby. V jednu chvíli zůstal David na zahradě hotelu sám. Přítomnost asi pětiletého chlapce, který se pohyboval o kus dál, ani pořádně nevnímal. Ovšem jen do chvíle, než zaslechl hlasité žbluňknutí. Do septiku, kam byl sveden odpad z hotelových pokojů a restaurace, náhle propadl okraj betonu i s poklopem. David neváhal ani minutu a rozběhl se k místu, kde ještě před chvílí viděl chlapce. Musel jednat rychle. Chytil se za okraje průlezu nohama a rukou a vlezl dovnitř. Podařilo se mu zachytit ruku tonoucího hocha, jehož matka mezitím přiběhla s dalšími dospělými na pomoc. Rychle ho vytáhli ven, běželi ho omýt, vyčistit oči, sliznice a dáli mu napít čisté vody. Lékař, který už byl mezitím na telefonu konstatoval, že první pomoc byla přímo ukázková. Událost neupadla v zapomnění díky veliteli SDH v Jickovicích, který o výjimečném činu informoval Obvodní ředitelství Praha III. Za svůj hrdinský čin byl čtyřiadvacetiletý stržm. David Martinec oceněn policejním prezidentem genmjr. Mgr. Oldřichem Martinů medailí „Za statečnost“, kterou mu dne 26. 11. 2009 při příležitosti slavnostního slibu nově přijatých pražských policistů předal ředitel KŘ ředitelství policie hlavního města Prahy plk. Mgr. Martin Červíček. Zároveň převzal děkovný list za vzornou reprezentaci Policie ČR. Od Sdružení dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska obdržel David Medaili za záchranu života. Čestného uznání za příkladný čin se mu dostalo i od mateřské organizace dobrovolných hasičů. David je hrdina, který zachránil život, ale odmítá být takto označován. Jeho přáním je, aby jeho čin byl inspirací pro další kolegy v uniformě. Ať již v policejní, hasičské či zdravotnické. Koneckonců, vždyť David ztělesnil v onen zářijový den integrovaný záchranný systém v ideální podobě - coby hasič, policista i laický záchranář… Davide, přijmi gratulaci a především poděkování. Máš náš velký obdiv! -pš+vm-
12
V ZEMI HELVÉTSKÉHO KŘÍŽE Hodinky, sýry, čokoláda a k tomu žluté slůně. Zdánlivě nesrozumitelná kombinace. Ne však pro účastníky šestidenního zájezdu, který na přelomu dubna a května uspořádal FKSP pro zaměstnance a jejich rodinné příslušníky. Poznat z uvedených indicií Švýcarsko nebylo tak obtížné; chobotnatec se na autobusu vyjímal jako symbol znojemské cestovní kanceláře ABC Tours, která nám - aby bylo jasno - zájezd zprostředkovala. A jasno skutečně bylo! Po nočním přejezdu jsme to postřehli už v malebném lichtenštejnském Vadúzu, jehož symbolem je knížecí sídlo tyčící se na skále vysoko nad městem. Největším lákadlem pro turisty je tu poštovní muzeum a především obrazová galerie (1 000 pláten např. od Rembrandta, van Dycka, Rubense či Leonarda da Vinci). Podstatně rušnější byl v časném odpoledni Luzern. Ale stačilo přimhouřit oči a Kapličkový most (Kapellbrücke) přes řeku Reuss nás prostřednictvím malovaných panelů u stropu „pozval“ na exkurz důležitých momentů švýcarské historie. Přejezdem přes okouzlující průsmyk Brünig jsme se ocitli v Interlakenu a nasáli atmosféru poklidného lázeňského městečka. Květinové hodiny, kolonáda i zasněžený vrchol Jungfrau byly vděčnými terči našich fotoaparátů. Zalovili jsme i v peněženkách, abychom nakoupili první ECHT švýcarské čokolády. Vytoužený odpočinek v hotelu F1 na předměstí Ženevy v Annemasse napsal tečku za 2. dnem. Hned po probuzení se naše zraky upřely k nebesům - čekala nás cesta do hor. Páni řidiči nám rozdali pozornost v podobě bonbónků a už jsme údolím Rhony mířili do městečka Täsch. Dál už motorová vozidla nesmějí, a tak jsme z autobusu přesedli na vlak. Za čtvrthodinku nás dopravil do horského střediska Zermatt. Bylo tak azurové nebe, že jsme při placení jízdného docela zapomněli na kurz koruny a švýcarského franku a ozubenou železnicí jsme se vydali - přes místy až 32° stoupání na vyhlídku Gornergrat (3 100 m n. m.) Přibývaly metry nadmořské výšky i vrstvy oblečení na nás. Okénka jsme totiž měli nonstop dokořán. Lepší počasí si nešlo ani představit. Fotíme a točíme jako o překot. Majestátný Matterhorn (4 478 m n. m.) a ta příroda! Sám náš skvělý průvodce vzpomínal, kdy naposledy tu měl takto nádherně. Dvě hodinky jsme měli jako na dlani 9 čtyřtisícovek. Svačina v této nadmořské výšce v nás zmizela takřka nepozorovaně a ochočené kavky tušily, že mezi turisty naměkko rozhodně nepřijdou zkrátka. Přítomní členové redakční rady nemohli nepostřehnout, že si kolegové na „dosah“ Matterhornu vzpomněli i na Zpravodaj. Bude v něm ta či ona fotka? Ještě v 15:30 (po návratu do Zermattu) bylo na teploměru 24° C. Na zpáteční cestě jsme si udělali zastávku v Évianu a podívali se mimo jiné k místu, kde vytéká pramen se známou dobrou vodou, a navštívili chrám s obrazem Notre Dame de Grace. Páteční obloha měla do vymetené čtvrteční hodně daleko, nicméně bez sluníčka se neobešla. Díky noclehu na francouzském území to bylo k horám masívu Mt. Blanc jen co by kamenem dohodil. Za hodinu už průvodce počítal les rukou zájemců o cestu kabinkovou lanovkou z Chamonix (1035 m n. m.) na Aiqulle du Midi (3842 m n. m.). Za cca 25 minut jsme překonali převýšení 2807 metrů a při pohledu pod sebe jsme zatajovali dech. I když hru na schovávanou převzaly od Mt. Blancu i sousední vrcholy, dojem z této podívané byl úžasný. Část naší výpravy si tento krásný zážitek umocnila ještě podvečerní vyjížďkou po Ženevském jezeře. Ráno jsme si odškrtli poslední noc strávenou v hotelu F1 a naše kufry znovu našly útočiště v zavazadlovém prostoru autobusu. V Lausanne (sídlo Mezinárodního olympijského výboru) jsme si prohlédli historickou část města s gotickou katedrálou a orlojem a kdo chtěl, ten i nakoupil. Některým z nás se sice nepodařilo najít úplně tu nejkratší cestu k autobusu, leč nakonec jsme se všichni šťastně shledali a mohli se z oken autobusu kochat pohledem na pás úrodných vinic „petité corniche“. Místy uplakané počasí nám zas tolik nevadilo, neboť před námi byla prohlídka nejkrásnějšího švýcarského hradu Chillon. Tištěný český průvodce a pár povzdechů na adresu malých písmen a slabšího osvětlení a ... než bys řekl švec, česky mluvící průvodce z masa a kostí stál mezi námi! Zatímco jsme procházeli hradem, prosvištěl kolem peloton účastníků Tour de Romandie s Čechem Romanem Kreuzigerem. Naší předposlední zastávkou byla vesnička Gruyéres, pyšnící se nejen pěkným zámkem, ale i sýrárnou. Její produkty prý skýtají 75 různých vůní. Není divu, že málokdo odcházel z tamní prodejny s prázdnou... Déšť houstl a u Rýnských vodopádů se dostaly ke slovu deštníky. A když z našeho autobusu zavoněly pravé české dietní párečky, nedalo se odolat romantické večeři pod deštníkem. Jak rychle nám ztěžkla víčka na zpáteční cestě, to tuší už jen naši skvělí řidiči. -pš-
13
OZDOBTE SLAVNOSTNÍ TABULI Jsou kolem nás dvojice, které na sebe mají logickou návaznost: prvně písemka - potom známka, nejdřív kojenec - poté batole, nejdřív meloun a pak květ. Chybička se vloudila? Ne tak docela! V rámci oslav Dne učitelů jsme i letos mohli vidět, jak z melounu „vyrostl“ květ. A dechberoucích výtvorů tam bylo víc... Carving neboli vyřezávání různých ornamentů a tvarů do ovoce a zeleniny není vůbec jednoduché. Ovšem když se k šikovným rukám a chuti přidá trpělivost a špetka fantazie, ovocná či zeleninová „proměna“ je na dobré cestě. Pak už stačí jen investovat nějaký ten tisíc do „nádobíčka“, jehož běžná sada obsahuje na tři desítky nástrojů v několika velikostech. Dlátka, nože, vykrajovátka a další pomůcky dokážou v šikovných rukou divy. Vyřezávat lze prakticky z jakéhokoli materiálu (meloun, kedlubna, jablko, mango, mrkev, ředkev a jiné). Máte před sebou rodinnou oslavu nebo třeba jen slavnostní oběd? Zkuste zkrášlit stůl třeba květem z kedlubny! S carvingovými nástroji vám to určitě půjde jedna radost. Bez nich podstatně hůř, ale proč to nezkusit! Inspirujte se prostřednictvím fotografií pořízených pod rukama našeho mistra kuchaře Richarda Drobníka. Právě on k vizuálnímu návodu připojil informace, které nejsou ze snímků zcela zřejmé. KEDLUBNOVÝ KVĚT Potřebujeme čerstvou, středně velkou nedřevnatou kedlubnu. 1. Kedlubnu oloupeme běžným způsobem (nerozhoduje její teplota). Skrojíme spodek do roviny a kedlubnu vytvarujeme do podoby hlavičky hříbku. Ve středu vytvoříme dlátkem otvor skrz a kolem vrchní části otvoru odkrojíme tak, aby mělo vzhled trychtýře a dočistíme do oblého tvaru. 2. V místě trychtýře začneme vykrajovat nejmenším dlátkem 1. okruh (asi 8 zářezů). 3. Zvolený počet zářezů dodržujeme i v dalších okruzích a pouze zvětšujeme velikost dlátek, jimiž vykrajujeme. 4. Po vytvoření všech (cca 7) řad zbytek kedlubny buď vyloupneme nebo nožem odřízneme. 5. Střed vyplníme kvítkem ve tvaru šišky z mrkve (kvůli vhodnému kontrastu) a naaranžujeme třeba do kytice. Nemíří-li květ z kedlubny přímo na slavnostní tabuli, umístíme ho do chladné vody a uchováme v ledničce. Pokud vodu měníme jednou denně, květ vydrží svěží i týden. Aby květ vypadal opravdu dobře, je zapotřebí carvingového nářadí. Sadu START - 6 dlátek a thajský + zeleninový nožík, které jsou základními nástroji pro každý výtvor, lze objednat na níže uvedené adrese www.carving-studio.eu na dobírku. Aktuální informace o jednotlivých carvingových akcích a vše potřebné naleznete tamtéž. -pš+rd-
Vrácení řidičského průkazu V současné době stále více řidičů přichází o odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel z důvodu nabytí 12 bodů za přestupky. Je obecně známo, že v takovém případě řidič nesmí řídit nejméně 12 měsíců. Už menší povědomí má řidičská veřejnost o podmínkách vrácení řidičského oprávnění (dále jen ŘO) prokázáním odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Žadatele o přezkoušení z odborné způsobilosti přivádí ke zkoušce autoškola, jíž si vybere. Ta by mu také měla poradit, jak postupovat, a na zkoušku ho řádně připravit. Jedná se o přezkoušení ze všech skupin, jichž je řidič držitelem. V praxi to znamená, že bude provedena zkouška, jak z testů – PSP, tak z údržby vozidla a praktické jízdy na všech motorových vozidlech příslušných skupin ŘO, jehož byl držitelem. Před samotnou zkouškou musí žadatel zkušebnímu komisaři předložit žádost o vrácení ŘO (tiskopis je přístupný v autoškole) potvrzenou lékařem, že je zdravotně způsobilý, platný doklad totožnosti, výpis z evidenční karty řidiče, o který požádá na místně příslušném úřadě obce s rozšířenou působností (magistrátě), a doklad o zaplacení zkoušky. Cena zkoušky je stanovena v § 39a zákona č. 247/2000 Sb., (1. zkouška: 700 Kč, opravná zkouška z předpisů o provozu na pozemních komunikacích: 100 Kč, opravná zkouška z ovládání a údržby vozidla: 200Kč a opravná zkouška z praktické jízdy: 400 Kč). Bez těchto náležitostí nelze žadatele ke zkoušce připustit. Každou dílčí zkoušku může žadatel opakovat pouze jedenkrát. Pokud ani potom neprospěje, musí se podrobit nové výuce nebo výcviku z předmětu, ve kterém neprospěl; jinými slovy – absolvovat znovu autoškolu z příslušného předmětu. Podcenit přípravu na přezkoušení se rozhodně nevyplatí. Pokud by žadatel o vrácení ŘO nezvládal po určité době neřízení příslušné skupiny ŘO, je možno se této skupiny ze zákona č. 361/2000 Sb., vzdát a vykonat zkoušku jen ze skupin, které tento řidič ovládá. (Např. pokud byl řidič před odnětím ŘO pro ztrátu odborné způsobilosti držitelem např. skupin A, B, C, D, E, T a nechce již dělat zkoušku např. C, D, E, T, má možnost se jich vzdát příslušným prohlášením a vykonat zkoušku pouze u skupin A, B). Je na každém, zda bude dodržovat pravidla silničního provozu nebo bude předpisy ignorovat a ponese problémy s tím spojené. pplk. Ing. Vladimír Šulc Ph. D., vedoucí PO SDP
14
V ORLICKÝCH HORÁCH SE LÍBILO
Druhý červnový pátek krátce po jedné. Slunce žhnulo jako o závod a kolem budovy „D“ se hemžilo nápadně moc lidí. A nebyli to příznivci opalování (jak by se mohlo zdát), nýbrž zaměstnanci a rodinní příslušníci, kteří využili možnosti FKSP a vydali se na oblíbený víkendový zájezd - tentokrát do Orlických hor. Unaveni po náročné cestě se účastníci zájezdu navečer s úlevou ubytovali v hotelu Kunštát a penzionu Lesovna, aby nedlouho poté zasedli k večeři. Kdo si nedal vynikající ďábelskou směs, měl na vybranou z dalších 3 chodů. Při snídani (formou švédských stolů) nám s úsměvem sobě vlastním oznámil p. Vašek, že se půjde na vycházku. Krásami přírody na Orlicku se na trase Jiráskovy horské cesty (přes nejvyšší vrchol Orlických hor - Velká Deštná - 1 115 metrů n. m.) dalo kochat až do doby, než se pod nohama objevila asfaltová cesta a nad turisty otevřené nebe. Někoho možná v tu chvíli napadlo, že by nebylo od věci vyměnit si roli pěšího s některým z cyklistů, kteří nás míjeli v rámci závodů. Ještěže jsme zanedlouho našli azyl u kiosku s kávičkou. Většina výpravy následně vyrazila ještě na nedalekou rozhlednu a potom už jsme sestoupili k Masarykově chatě (s výtečnou malinovou limonádou), kde jsme poobědvali. U Šerlišského mlýna zrovna měli dostaveníčko motorkáři, ale nás mnohem více zajímalo, kdy už spatříme autobus, který nás odveze zpět do naší chaty. A že jeden konec Deštného od druhého není co by kamenem dohodil, to jistě hned tak nezapomeneme. Krokoměr se netajil číslovkou 21! Ještěže jsme nemuseli tlačit autobus☺ Po návratu do chaty jsme si objednali další výtečnou večeři a mezitím si počítali puchýře a mazali si opalovací a regenerační krémy na místa, která si o to doslova říkala. Po první půlce večerního přenosu z MS v kopané přišla průtrž mračen a my únavou usnuli. Na ranní ochlazení si nikdo nestěžoval, tím spíše, že ve vojenské pevnosti Hanička, již jsme navštívili, bylo jen 6 stupňů. Interiér rozsáhlé stavby, která místy dosahuje hloubky až 36 metrů, nabídl zajímavou podívanou. Fakt, že náklady na vybudování dělostřelecké pevnosti činily 10 milionů, přičemž dnes by to bylo odhadem 16x více, vrtá možná ještě teď někomu hlavou. Přes zastávku v Litomyšli, kde zrovna probíhal tradiční hudební festival Bedřicha Smetany, jsme zamířili do Brna. Plni zážitků. Zase bude na co vzpomínat... -jr+pš-
Každá řádka je hmatatelnou vzpomínkou Věřím v nepřekonatelnou sílu tištěných novin. Ne, tohle není útok staromilce na moderní média. Jen jsem usedla do křesla se svázanými čísly Zpravodaje, venku pršelo, káva voněla a sentimentální nálada vešla bez pozvání. Je zajímavé ohlédnout se zpátky. Tentokrát jsem nemapovala historii školní, ale svoji. V každém článku jsem poznala svou tehdejší náladu, našla důvod a inspiraci jeho vzniku. Jako všichni, byla jsem i já mnohokrát smutná i šťastná, spokojená nebo zatvrzelá. Každá řádka je pro mě hmatatelnou vzpomínkou. Závidím lidem, kteří si dokážou psát deník. Já to neumím. Pro mě je ale takovým osudářem Zpravodaj. Vypsat se ze všeho byla pro mě očistná terapie. Žila jsem prací, ale hlavně spoluprací na každém jeho dalším čísle. Zažila jsem týmovou práci v pravé podstatě smyslu toho slova. Celá redakční rada se uměla radit i vzájemně si poradit. Semleli jsme vpravdě všechno☺. Užila jsem si kopec srandy. Vyhrála i prohrála žabomyší spory... Každou stránku jsem za to pohladila, protože mi voní, chutná, hřeje mě i studí, mluví se mnou a odpovídá mi. To s počítačem nezažijete. Vivat Zpravodaj VPŠ MV v Brně, vivat redakční rada, vivat jeho čtenáři. -za-
OKÉNKO KNIHOVNY Cílem monografie LIDSKÁ PRÁVA - GLOBALIZACE - BEZPEČNOST docenta Vladimíra Zoubka je analýza problematiky bezpečnosti státu, zvláště ve vztahu policie a občana, v současných podmínkách. Odkazuje zejména k právně-sociologickému aspektu tohoto tématu. Reaguje na změny a nové jevy v době globalizace. Jde o vysokoškolskou učebnici, ale bude k užitku všem, kdo se pídí po informacích z této oblasti (obsahuje m.j. výčet pramenů práva k dané problematice). Praktický a ucelený soubor věcí, které bychom měli vědět o neverbální komunikaci, poskytuje publikace ŘEČ TĚLA doktora Vojtěcha Černého, doplněná DVD. Na řadě příkladů dokazuje, že jakkoli je řeč nejdůležitějším komunikačním prostředkem, bylo by chybou nedocenit mimoslovní projev, který velkou měrou ovlivňuje sociální
15
kontakt. Naučit se lépe porozumět ostatním a dobře prezentovat sebe a svá sdělení jistě stojí za to. Knihu vydalo brněnské nakladatelství Computer Press. OLIVE KITTERIDGEOVÁ. Spisovatelka Elizabeth Stroutová sloučila třináct silných příběhů, které spojuje postava silné, podivuhodné Olive Kitteridgeové. Výsledek má podobu románu a je to skvělá, ojedinělá kniha, na niž rozhodně nezapomenete. Právem za ni autorka (nejčtenější spisovatelka novin New York Times) získala v loňském roce Pulitzerovu cenu. -ik-
SKVĚLE NA PALEBNÉ ČÁŘE Přesná muška, hbité nohy, silné paže, obětavá hra a týmový duch. Tak nějak se dají ve stručnosti charakterizovat parametry vedoucí k úspěchu v mezinárodním víceboji, jehož další ročník uspořádala letos v červnu v německém Chemnitzu tamní PFS (Odborná policejní škola). O putovní pohár v napínavém souboji usilovalo pět policejních družstev ze spolkové země Sasko (Policejní prezidium Sasko, AFI/FBZ Bautzen, PFS Chemnitz, PFS Lipsko, 3. BPA Chemnitz) a sedmičlenný výběr naší školy. Už letmý pohled na vypracované postavy v táborech našich protivníků dával tušit, že konkurence vyhodnotila toto klání jako vysoce prestižní záležitost a průběh jednotlivých disciplín (střelba na 25 metrů ze služební zbraně P7, volejbal, tlačení policejního vozidla T4 a badminton) tuto domněnku jen potvrdil. Z výsledků naší výpravy nejzřetelněji ční úspěch, který na palebné čáře dosáhl kpt. Bc. Ctirad Škop - nástřelem 185 (z 20 ran) vybojoval 1. místo! Touha „urvat“ v celkovém hodnocení skalp všech soupeřů byla cítit na každém kroku a neméně i úsilí zračící se ve tvářích všech účastníků. Vyhrát mohl opravdu (bohužel) jen jeden… Putovní pohár za víceboj pro letošní rok po zásluze ukořistil tým pořádající PFS Chemnitz, který těžil ze znalosti domácího prostředí a zúročil několikaměsíční intenzivní přípravu. -pš-
POD VYSOKOU SÍTÍ Antukové kurty v areálu SKP Kometa v brněnských Pisárkách byly v závěru května dějištěm letošního ročníku Přeboru KŘ policie Jihomoravského kraje ve volejbalu. Svá želízka v ohni měla mezi dvanácti družstvy i naše škola, a to v kategorii mužů i žen. V krásném slunečném počasí byly k vidění pěkné výměny, tvrdé smeče i vydařené bloky. Přestože obě naše družstva bojovala s maximálním nasazením o každý míč, na stupně vítězů to tentokrát nestačilo. V obou kategoriích turnaje si prvenství připsalo a putovní pohár nad hlavu zvedlo Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje. redakce
ÚSPĚCH ČESKÝCH JEZDCŮ Také v letošním roce uspořádalo Ministerstvo vnitra ČR, Policie České republiky a Sportovní klub policie Kometa Brno ve spolupráci s Městskou policií Brno již XII. ročník Grand Prix ČR v jízdě na koni a již XIII. ročník Mistrovství Policie České republiky v jízdě na koni. Akce se konala opět v krásném areálu Panská lícha v BrněSoběšicích za účasti ekip z Ruska, Německa, Slovenska a České republiky. K vidění byli nádherní koně a výborné jezdecké výkony jak v disciplíně jízdy v terénu, tak i v parkúrovém skákání zaměřeném i na uplatnění dovedností koňů a jezdců při výkonu služby. Celkové výsledky českých zástupců v tomto mezinárodním jezdeckém klání byly skvělé. Ze 31 účastníků stáli na stupních vítězů hned dva naši policisté. Češi tak obstáli nejen jako hostitelé, ale i na sportovním „kolbišti“. (Na snímku celkově bronzová dvojice – pprap. Renata Ostřanská s koněm Vizír z oddělení služební hipologie Brno) -jch-
ZPRAVODAJ - školní bulletin pro účastníky kurzů a pracovníky Vyšší policejní školy MV v Brně. Vedoucí redakční rady Mgr. Zuzana Armutidisová, tel. 543 544 288. Členové redakční rady: PhDr. Božena Vejrostová, Mgr. Jiří Chromek, Mgr. Vladimír Machát, Jarmila Krajčiríková, Mgr. Pavel Šoba a Silvestr Tintěra. Zpravodaj vychází 1x za tři měsíce v nepravidelném rozsahu. Články dopisovatelů nejsou obsahově upravovány a nemusí být v názorové shodě s redakcí, která si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Intranet: http://www.spsbr.mv.cz/. Adresa školy: Vyšší policejní škola MV v Brně, P. S. 365, 659 65 Brno. E-mail:
[email protected]. Povoleno rozhodnutím tiskového odboru Magistrátu města Brna. Registrační číslo: R 3/00. Vytiskla reprografická služba materiálního odd. VPŠ MV v Brně vlastním nákladem v počtu 280 výtisků. Uzávěrka tohoto čísla 23. 6. 2010. Zdarma. Uzávěrka příštího čísla 6. 10. 2010
