Workshop základy prezentace,komunikace,interakce

Workshop základy prezentace,komunikace,interakce Připravil a prezentuje: PhDr. Andrej Drbohlav 16. 3. 2011

KOMUNIKACE sdělování a výměna informací, myšlenek, názorů, a pocitů obvykle prostřednictvím společné soustavy symbolů

Na úrovni první signální soustavy -> Forma informace je v podobě signálu (pach, zvuk, tanec, aj.) Převažující u zvířat - Etologie je vědní obor v rámci zoologie, který se zabývá studiem chování živočichů, rozeznáváním jeho vrozených a naučených složek, ontogenetického i fylogenetického vývoje vzorců chování a významu určitých vzorců chování pro přežívání daného druhu.


Nicméně u člověka je prvosignální komunikace stále více diskutovaným tématem:

Aktuální hereditární výzkumy poukazují na rozdíl v genetické informaci mezi člověkem a nejbližšími hominidy – cca. 1.48 % genetické rozdílnosti Hominidé (Hominidae) – skupina spojující orangutany, gorily, šimpanze a lidi.


Tento hereditární rozdíl se projevuje zejména ve třech kognitivně-mentálních a behaviorálních odlišnostech: 1) Řeč 2) Myšlení 3) Kreativita


Na úrovni první signální soustavy = Forma informace je v podobě signálu

(pach, zvuk, tanec, aj.) 1) antropologický aspekt (studium kmenů: př.: Fidži, puaka balawa, pot, krev a popel bojovníků, žena jako dar lidské oběti (pot) 2) Sexuální psychologie – studium sexuální přitažlivosti na podkladu pachu – feromony (substance, vylučovaná jedním jedincem a přijímaná druhým stejného druhu, přičemž tato substance dává podnět k určité reakci. Feromony jsou tak látky vytvářené tělem a šířené za účelem vnitrodruhové komunikace. Feromony jsou přírodní chemické látky, které produkují jak lidé, tak i živočichové. Na rozdíl od běžných vůní je ale nelze zaznamenat čichovými žlázami v nose, ale orgánem ležícím na patře u ústí nosní a ústní dutiny (tzv. Jakobsonův orgán). Jakmile tento orgán feromony zaznamená, vyšle zprávu do mozku a začne stimulovat centrum sexuální rozkoše. 3) Forenzní psychologie a kriminologie - Odorologie je kriminalistický obor, který se zabývá identifikací osob nebo věcí na základě jejich pachu. (konzervovaný aratex) objektivní olfaktronika (fyzikálně – chemický záznam pachu na plynovém chromatografu) x subjektivní olfaktronika (využití psů) Vs. Aromaterapie...vůně = vzpomínka...parfémy


Na úrovni první signální soustavy = Forma informace je v podobě signálu (pach, zvuk, tanec, aj.) 1) antropologický aspekt – kmeny: Didjeridoo nebo Yadaki - je jeden z nejstarších hudebních nástrojů na Zemi. Hrají na něj Aboridžinci (Aboriginees) již více než 40 000 let. V minulosti (stejně jako dnes) byl nástroj používán Aboridžínci k duchovním ceremoniím a léčivým vibračním rituálům. Imitací přírody Aboridžínci vytvářejí zvuky Australského vnitrozemí. 2) Sexuální psychologie - tón hlasu jako sexuální nebo asexuální stimulant – hudba a tanec – Chicago house (sex trance)


Na úrovni první signální soustavy: 1) Jazyk a řeč – Jazyk - 7.000 živých jazyků Řeč – sociální učení nápodobou - imprinting - Konrad Zacharias Lorenz (K. Lorenz - Vtištění, vtiskování nebo imprinting je proces učení vázaný na časově omezené období v určité fázi vývoje jedince a vedoucí k dlouhodobým a obvykle trvalým a nezvratným změnám chování. Ke vtiskování dochází v geneticky určeném a druhově specifickém časovém období, obvykle v časném mládí, v tzv. kritické nebo citlivé fázi. Vtiskovány mohou být objekty (například rodiče) nebo motorické vzory (například zpěv ptáků).

Rozvoj slovní zásoby - V češtině tvoří: aktivní slovní zásobu u dospělého člověka asi 3000 – 10 000 slov. Pasivní slovní zásoba je obvykle 3–6x vyšší

KOMUNIKACE sdělování a výměna informací, myšlenek, názorů, a pocitů obvykle prostřednictvím společné soustavy symbolů 1)

Technická a identifikační komunikace:

Výtvarná komunikace - Altamira je jeskyně v Kantábrii na severu Španělska, v Santillaně del Mar (1886) nebo moderní aerteterapeutické, artefiletické a artediagnostické metody analyzující vnítřní řeč a emoce. Hudební komunikace – notový záznam, tabulatura, akordový záznam, atd chemické a matematické značky, dopravní značky, vlajková a prstová abeceda, Morseova abeceda ap.). 3)

Alternativní a augmentativní komunikace - soustava podporující, nahrazující nebo doplňující (např. obrázky) verbální interakci

4)

Masová komunikace (3 zajímavosti ze současných zpráv v oblasti masové komunikace) – Čína, Sociální sítě a současné světové konflikty a humanitární krize, nezadaní partneři v USA.

KOMUNIKACE sdělování a výměna informací, myšlenek, názorů, a pocitů obvykle prostřednictvím společné soustavy symbolů Druhy komunikace: - verbální (slovní) - neverbální (mimoslovní) - sociální (orientace na partnera téhož druhu – např. komunikace dvou těhotných žen) - pedagogická (jde o to, o čem a s kým komunikujeme) - přímá (přímý kontakt s druhým – verbální i neverbální) - nepřímá (prostřednictvím komunikačních prostředků) - interpersonální (mezi lidmi) - intrapersonální (individuální komunikace) - jednosměrná (k někomu mluvím, ale on nereaguje) - obousměrná (má zpětnou vazbu) - soukromá (je určena pro omezený počet komunikantů) - veřejná (pro neomezený počet lidí – prostřednictvím médií, komunikačních prostředků) - externí (komunikace podniku s okolím) - interní (komunikace v podniku)


Komunikační přístupy v pomáhajících profesích - Individuální přístup (lékařská psychologie - komunikace s pacientem, psychoterapie, individuální resocializace, streetworking, atp. - Individualizovaný přístup - orchestr, firma, škola, atp. - Skupinový přístup - firma, divadelní soubor, rodinná terapie, komunitní práce - Hromadný přístup - armáda, některé školy - Masový přístup


Druhy komunikačních struktur: ovlivňují chuť pracovat ve skupinách, spokojenost a množství komunikačního šumu

Hvězda ryze centralistická struktura (šéf dává příkazy) Pyramida ryze centralistická struktura nevýhoda: není propojení mezi lidmi Plná struktura každý může komunikovat s každým => přispívá k prosazení týmové práce časová náročnost při přijímání rozhodnutí

KOMUNIKACE sdělování a výměna informací, myšlenek, názorů, a pocitů obvykle prostřednictvím společné soustavy symbolů Nonverbální komunikace souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo lidem. Neverbální projevy se obvykle dělí do skupin:

fonetika mimika haptika proxemika posturologie (poloha těla) posturika gestika a kinezika pohledy a oční kontakt chronemika paralingvistika grafologie


Fonetika modalita (expresivní vs. Pasivní) odráží psychické momenty mluvčího (cv.2,3,4) : síla hlasu (cv.7), výška hlasu, barva hlasu, tempo, plynulost řeči, rytmus, způsoby frázování, slovní tvořivost (cv. 1,), slovní zásoba, cv.5, cv.6


Jeden z nejznámějších testů byl publikován v roce 1926 v knize „Measurement of intelligence by Drawings“ („Měření inteligence kresbou“) a autorem je Florence Goodenough. Tento test, který se velmi brzo stal uznávaným psychologickým nástrojem k vyjádření rozumových schopností je obecně znám jako takzvaný D – A – P test neboli „Draw a Person“ test.[1] Tento test byl několikrát významně reinterpretován pro různé účely. V druhé polovině 20. století jej systematicky rozšířila Karen Machoverová, když potvrdila svou hypotézu, že D – A – P může sloužit zároveň jako test osobnosti. Machoverová předpokládala, že určité výrazné prvky v kresbě reflektují specifické a charakteristické rysy osobnosti. Tyto zvláštnosti odvozené z testu D – A – P odrážely osobní sebepojetí (Self-concept) portrétováním nevědomých projekcí konkliktu. Například konstrukce některých částí těla může reflektovat jedincův postoj a integrační zdatnost. Třeba hlava v kresbě poukazuje na náznaky sociální vyrovnanosti, sociální percepce a kontroly tělesných impulsů zatímco ruce a nohy jsou symbolem sociální adaptability.[2] Propozice částí těla tak poukazují na impulzy, úzkosti, konflikty a kompenzace charakteristické pro daného člověka. Zásadní roli v interpretaci kresby mají určité detaily jako třeba: velikost figury; umístění na papíru; kadence kresebného pohybu; tlak na tužku; jednolitost a variabilita linie; posloupnost jednotlivých částí kresby; pojetí pozadí; živelnost či neohrabanost; zda je figura kreslena zepředu či z profilu.[3] Kresebný proces a jeho následná analýza mají svůj diagnostický význam nezávisle na věku vyšetřovaného jedince. Významová obrazná seskupení jsou sice u starších jedinců rozsáhlejším řetězcem asociací, ale i přesto si zachovávají elementární interpretační význam. To se prokázalo v testu, který jsem realizoval v roce 2001 v šesti věkových skupinách v rozpětí od 3 do 46 let o celkovém počtu 150 respondentů. Zadaná témata pro jinak spontánní kresbu jako třeba téma „matka“, „sourozenec“ či „já – veselý a smutný“ vykazovala zásadní interpretační podobnost. Kresebná realizace byla u starších jedinců významově obšírnější, což lze přisuzovat výtvarné zkušenosti a individuální znalosti symbolů. Nicméně v základních znacích byl patrný signifikantní emocionální postoj k danému tématu, resp. osobě. Výraznější a v podstatě zcela rozdílná asociační představivost vznikala u témat, která nesouvisela s určitou osobou nebo blízkým vztahem, ale s pocitem a schopností výtvarně interpretovat zadanou vlastnost či jev jako například „láska“, „přátelství“, „pravdomluvnost“. V dětském věku byla tato témata zaznamenávána ve většině případů univerzálním způsobem, který byl charakteristický volbou podobných barevných odstínů z pravidla ze spektra tzv. „teplých“ barev a daná asociace byla kompozičně mnohdy spojena či umístěna blízce konkrétní postavě. Absence osoby v souvislosti s výtvarně projeveným pocitem ze zadané vlastnosti byla patrná u dětí z dětského domova a dětského diagnostického ústavu, ale zde se zásadně měnila i podoba základních znaků (velikost postavy, kompoziční uložení) již u znázornění konkrétních osob. U dospělých jedinců byla schopnost představivosti zadaných vlastností a jevů a jejího přenesení do výtvarné podoby zásadně ovlivněna zkušeností s daným pojmem, (která dětem mnohdy chybí), a proto symboly a znaky již nevykazovaly tak elementární výpovědní hodnotu, ale složitější interpretační celek, který již vyžadoval slovní popis.

Rozpor pojetí oboru

Mezi další testy, které mají arteterapeutický základ a umožňují široké diagnostické možnosti patří také test z roku 1948 s názvem

H – T – P (House – Tree – Person) test s širokou explorační schopností.[4] Tři objekty H – T – P (Dům – strom – osoba) byly vybrány záměrně pro svou schopnost odhalovat u malých dětí důvěrné postoje a stimulovat vědomé i nevědomé asociace. Například tedy dům nebo také domov odráží jak postoj k samotnému domovu, tak i vše co se v daném domě každý den odehrává. Strom reprezentuje individuální psychický růst a také cítění a vztah k okolnímu prostředí.[5]

Moderní trendy v pedagogice

Mezi další důležité testy patří bezesporu D – A – F (Draw – a – Family Test), který už více poodkrývá vztahové zákonitosti. Jedním z nejvýznamnějších je však K – F – D test (Kinetic – Family – Drawings), jehož autory jsou Burns a Kaufman, kteří dokázali posunout realizaci i interpretaci dětské kresby od self-konceptu do oblasti interpersonálních vztahů. Jedná se o projektivní techniku, která se táže po individuálním znázornění kohokoliv v rodině jakožto i dynamických vztazích mezi dílčími členy.[6] U mnoha jedinců jsem se setkal se situací, že výtvarné vyjádření vztahu k jisté osobě je jim tak intenzivně nepříjemné, že leč ostatní postavy vykreslí v plném rozsahu včetně obličejové partie, tak osobu se kterou se pojí negativní emoce znázorní jen lineárním obrysem či shlukem čar či ploch. Někteří dospělí jedinci, ale obzvláště pak děti mnohdy nedovedou opustit kresbu postavy pokud pocitově není zaznamenáno vše a není tak zcela hotova se všemi symboly a detaily. Časová prodleva způsobená tímto komplexním a zcela konkrétním až realistickým výtvarným projevem může být pro takového pacienta značně vyčerpávající. Vnější výtvarné vyjádření (chování prezentované kresbou) není tak hluboce prožíváno jako paralelně probíhající prožívání a niterné zření, které je značně intenzivnější expresí neboť nese empirii konkrétních situací se kterými se představa kresebně představované osoby pojí.

Klíče – zásady přístupu

F – I – L - G test (Feeling in linear graph) neboli „záznam pocitu v lineárním grafu“ Tento lineární záznam v čase umožňuje prediagnostikovat komplikovanější vztah či postoj k nějaké osobě či prezentovat intenzivní city. Takový záznam je možné následně verbalizovat, analyzovat, longitudinálně sledovat a měřit.[7] FILG test je v postatě nepřetržitou linii, která se podobně jako písmo vede zleva doprava měkkou tužkou ve volném úchopu (pokud možno) a jedinec lineárním způsobem zaznamenává svůj současný pocit. V určitých intervalech jsou jedinci sdělovány pojmy, které vyvolají (nebo nevyvolají) lineární reakci různé intenzity přítlaku, četnosti a směru linie, tvaru a délky záznamu. Pro uvolněnější interpretaci je dobré před započetím tohoto testu s konkrétními pojmy začít jiným, spíše relaxačně – kognitivním testem, kdy jedinci pustíme určitou hudbu a on v nepřerušeném lineárním záznamu prezentuje své bezprostřední pocity a dojmy, což vyvolává synestézii a pozvolné odeznívání absolutní preference racionálního mozku jako primární a bezvýhradné korekce emocí. FILG test nám může zcela nenásilně poodkrýt vědomé i nevědomé obrazy mysli a přitom neexponovat rozsáhlejší paralelní empirické prožívání. V zásadě primární využití tohoto testu lze nalézt v diagnostické deskripci vztahů a postojů jedince ve čtyřech základních oblastech pojmů: 1) interpersonální vztahy; 2) personální vztahy; 3) vztahy k normám a hodnotám; 4) vztahy k materiální realitě. [8] FILG test obsahuje ve své základní podobě 3 záznamová pole, kdy první pole je určeno pro horizontální lineární záznam klienta, druhé pole je pro záznam následné nebo i souběžné verbalizace pojmu a třetí pole je pro zápisky psychologa z detailního pozorování diagnostikovaného jedince, tedy mimické, posturické a jiné projevy. Výrazné sekvence lineární aktivity u určitého pojmu lze dále specifikovat použitím dalšího následného testu anebo přímo v průběhu prvního testu, kupříkladu pokud zaznamenáme výraznější aktivitu u pojmu „Otec“, můžeme dále v určitém odstupu výrazně specifikovat daný pojem doplňujícími podpojmy v situacích jako třeba: „ Táta veselý“; „Táta rozzuřený“; „Táta a Ty“, atd.. Užití doplňujících pojmů v různých situacích vztahu nám umožňuje přesněji poznat a analyzovat blízké prostředí jedince. [1] Burns, Robert. C., Kaufman, Harvard S.. Actions, styles and symbols in kinetic family drawings (K-F-D) – An Interpretative Manual. Psychology Press, 1972, s. 2. [2] Oster, Gerald D., Crone Patricia G.. Using drawings in assessment ant therapy. Psychology Press, 2004, s. 76. [3] Klepsch, Marvin, Logie, Laura. Children draw and tell – An Introduction to the Projective Uses of Childrens Human Figure Drawings. Psychology Press, 1982, s. 20. [4] Burns, Robert. C., Kaufman, Harvard S.. Op. Cit., s. 2. [5] Malchiodi, Cathy A. Understanding children drawings. Great Britain, Guilford Press, 1998, s. 16. [6] Hilsenroth, Mark J., Segal, Daniel L.. Comprehensive handbook of psychological assessment. Volume 2. – Personality assessment. John Wiley and Sons, 2004. [7] Drbohlav, Andrej. Definice, metody a formy F.I.L.G. testu u vybraných skupin dětí a dospělých. Univerzita Hradec Králové , Katedra speciální pedagogiky, dosud nepublikováno, 2004. [8] Což v podstatě kopíruje prediktory (ve F. I. L. G. testu: pojmy) BETA elipsy modelu diagnostické komparace behaviorálních a psychopatologických prediktorů.

Graf valenčních vrstev


Mimika Výraz tváře má silnou výpovědní hodnotu. Vnitřní stavyse bezprostředně odrážejí ve tváři. Mimické výrazy základních emocí jsou vrozené a obecně rozpoznatelné. Porozumění výrazu obličeje není zcela vědomým aktem (obličej je vnímán jako ne/přátelský už dlouho před tím, než se dá přesně říci, které rysy tento prožívaný dojem vyvolávají. V interakci lze někdy sledovat až „fyziognomickou“ empatii: jeden partner sleduje mimiku druhého (např. bolest) nevědomě ji napodobuje a toto napodobování vyvolává odpovídající pocity. Emocionální infekčnost, Sociální učení Cv.8, cv.9 Správná interpretace mimického sdělení cv.10 Oční kontakt


Haptika Označuje dotyk, taktilní kontakt. Haptika stimuluje smysly, jejichž orgány jsou zakončené v kůži, do tohoto kontaktu patří sdělení o bolesti, tlaku, chladu, teple a o chvění. Haptika funguje pouze při intimní či osobní vzdálenosti. Finsko (2%), Holandsko (4%), Francie (5%), Anglie (8%), Itálie (14%) , Řecko (12.5%)

Vyjádření úspěchu – high five

Haptika - vázy Autokontakt


Proxemika Uplatňování vzdálenosti v průběhu interakční komunikace. Proxémika se jako „stylistický prvek“ uplatňuje ve všech dialozích. 4 druhy proxemické sféry:  Intimní sféra: 0 - 45 cm, vyskytuje se při polibku, objetí, podání ruky, ale také při tělesné inzultaci.  Osobní sféra: 46 - 120 cm, je to maximální vzdálenost, v níž je ještě možné dotýkat se rukama. Vyskytuje se (do 75 cm) při interakci příbuzných, přátel a známých, do 120 cm pak v obchodech, dopravních prostředcích (v ideálním případě) atd.

 Sociální sféra: 1,2 - 3,5 m, vyskytuje se při schůzích na pracovištích, při formálních společenských a obchodních kontaktech. Hranice této sféry je určena fyzickými prostředky: pultem, stolem, katedrou, okénkem, přepážkou atd.  Oficiální sféra: od 3 m až k hranici, v níž je možná přímá komunikace. Jde o interakci jednotlivce s kolektivem.


Posturika

Znamená držení statické těla. Polohou svého těla dávají komunikanti mimovolně najevo svůj momentální stav. Příklady posturologie držení těla v prostoru - vzpřímené, shrbené, sebejisté, nedbalé, stísněné, malátné. držení hlavy - skloněné, hrdé až arogantní, vzpřímené, ztuhlé. typy postojů - uvolněné, nedbalé, jisté, připravené zaútočit,pevné, neklidné, pohroužený do sebe apod. typy posezu - noha přes nohu, vzpřímené sezení, shrbené sezení. chůze - rychlá, pomalá, klátivá. držení trupu držení rukou držení nohou poloha prstů - propletené, volně položené na nohou


Gestika forma komunikace pomocí gest

Děkuji za pozornost

Workshop základy prezentace,komunikace,interakce

Recommend Documents