WORK IN CZECH THINK TANK

WORK IN CZECH THINK TANK

TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

WORK IN CZECH THINK TANK

Tato publikace je součástí projektu „Systémová podpora pracovního uplatnění azylantů a cizinců dlouhodobě žijících v České republice (Work in Czech)“, realizovaného v rámci „Programu Iniciativy Společenství EQUAL“.

OBSAH 1. Úvod, představení projektu............................................................................................ 7 2. Integrační programy....................................................................................................... 8 2.1. Česká republika....................................................................................................... 9 2.1.1. Priorita č. 1 - znalost českého jazyka......................................................... 10 2.1.2. Priorita č. 2 - výuka českého jazyka pro děti imigrantů............................. 12 2.1.3. Priorita č. 3 - informovanost cizinců o české společnosti.......................... 14 2.2. Jiné země Evropské unie v obdobných oblastech................................................. 15 2.2.1. Francie........................................................................................................ 15 2.2.2. Velká Británie............................................................................................. 16 2.2.3. Německo..................................................................................................... 18 2.2.4. Nizozemí.................................................................................................... 20 2.2.5. Norsko........................................................................................................ 22 2.3. Srovnání některých oblastí ve vybraných evropských zemích............................. 24 2.4. Aktuální vývoj v České republice: kurzy českého jazyka.................................... 26 2.5. Doporučení............................................................................................................ 28 3. Zaměstnávání imigrantů z tzv. třetích zemí v ČR........................................................ 29 3.1. Povolení k zaměstnání a povolení k pobytu a jejich vzájemná provázanost........ 29 3.2. Nepřístupnost služeb zaměstnanosti pro cizince................................................... 35 3.3. Neexistence jakékoli diferenciace mezi jednotlivými kategoriemi pracovníků... 36 3.4. Absolventi českých škol jako zvláštní kategorie.................................................. 38 3.5. Problémové oblasti v praktické rovině.................................................................. 39 3.5.1. Jazyková bariéra......................................................................................... 39 3.5.2. Přístup úřadů.............................................................................................. 40 3.5.3. Nelegální zaměstnávání.............................................................................. 41 3.6. Situace ve vybraných zemích................................................................................ 42 3.6.1. Německo..................................................................................................... 42 3.6.2. Nizozemsko................................................................................................ 44 3.6.3. Velká Británie............................................................................................. 46 3.6.4. Srovnání některých oblastí ve vybraných evropských zemích.................. 47 3.7. Doporučení............................................................................................................ 50 © 2008 Hedera

ÚVOD, PŘEDSTAVENÍ PROJEKTU 4. 5. 6.

Vzdělávání cizinců pobývajících v ČR........................................................................ 51 4.1. Postavení cizinců v oblasti vzdělávání v ČR........................................................ 51 4.1.1. Přístup ke vzdělání a souvisejícím službám, které jsou poskytovány občanům............................................................... 52 4.1.2. Speciální opatření k podpoře začlenění cizinců do výuky......................... 55 4.2. Postavení cizinců v oblasti vzdělávání v jiných evropských státech.................... 57 4.2.1. Švédsko...................................................................................................... 58 4.2.2. Francie........................................................................................................ 59 4.2.3. Německo..................................................................................................... 60 4.2.4. Španělsko................................................................................................... 61 4.2.5. Srovnání některých oblastí ve vybraných evropských zemích.................. 62 4.3. Problémové momenty a návrhy změn v oblasti vzdělávání cizinců v ČR............ 65 Uznávání zahraničního vzdělání cizinců v ČR............................................................ 67 5.1. Vymezení pojmů.................................................................................................... 68 5.2. Právní rámec.......................................................................................................... 69 5.3. Akademické uznávání vzdělání............................................................................. 71 5.4. Profesní uznávání vzdělání................................................................................... 76 5.5. Uznávání zahraničního vzdělání cizinců v jiných evropských státech................. 79 5.5.1. Norsko........................................................................................................ 80 5.5.2. Francie........................................................................................................ 82 5.5.3. Slovinsko.................................................................................................... 83 5.5.4. Srovnání některých oblastí ve vybraných evropských zemích.................. 84 5.6. Problémové momenty a návrhy změn v oblasti uznávání zahraničního vzdělání cizinců v ČR........................................ 86 Na úplný závěr............................................................................................................. 88

1.

V lednu 2005 byl zahájen projekt „Systémová podpora pracovního uplatnění azylantů a cizinců dlouhodobě žijících v České republice“, neboli zkráceně „Work in Czech“. Projekt proběhl v rámci Programu Iniciativy Společenství EQUAL. Soustředil se na pomoc azylantům a cizincům s povolením k dlouhodobém a trvalému pobytu. Jeho cílem byla pomoc této cílové skupině v rovném přístupu na trh práce. Pro veškeré podrobnější informace odkazujeme na webové stránky projektu na www.soze.cz/workinczech. Základem projektu byla praktická práce s azylanty a cizinci. Tyto aktivity sloužily zejména k poskytování sociálního poradenství a k vývoji nových metod a postupů, ať už při samotné sociální práci nebo při organizaci a vedení výukových a integračních kurzů. Mimo sociálních pracovníků, lektorů a koordinátorů byli do projektu zapojeni i odborníci na legislativní úpravu různých oblastí cizinecké a azylové problematiky. Ti měli za úkol ji sledovat a analyzovat. Zvláštní důraz byl kladen na komparaci integračních opatření ve vybraných evropských zemích a analýzu oblasti vzdělávání, zaměstnávání a podnikání cizinců. Na závěr každé části přineseme postřehy a doporučení k dalšímu vývoji legislativní úpravy integrace azylantů a cizinců.

7

2.

2.

1

INTEGRAČNÍ PROGRAMY

Jeden z problémů, který spatřujeme v České republice v oblasti integrace cizinců, je roztříštěnost integračních programů pro cizince s  jiným statusem než s  uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou.2 V  současné době tento deficit částečně zaplňují nevládní organizace, podpořené dotacemi ze státních a evropských fondů, jež poskytují kurzy českého jazyka pro cizince, rekvalifikační kurzy a pomoc při vyhledávání zaměstnání. S ohledem na připravovanou novelu zákona o pobytu cizinců, č. 326/1999 Sb. a zavedení povinné jazykové zkoušky pro cizince, jež žádají o trvalý pobyt (s několika výjimkami), bychom doporučovali vyřešit i otázku, zda cizincům s dlouhodobým pobytem nebo jiným cizincům, kteří následně budou moci o trvalý pobyt zažádat a budou muset podmínku znalosti českého jazyka prokázat, budou dostupné kurzy českého jazyka zdarma a v jaké hodinové dotaci – viz též závěr tohoto příspěvku. Mimoto by bylo vhodné se také zamyslet nad tím, zda těmto cizincům nenabídnout i další integrační kurzy (např. kurz kulturního a sociálního minima), jež jsou dostupné azylantům, a zda tyto kurzy nerozšířit i na jejich potomky. Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců si klade za cíl zpracování koncepce takovýchto úvodních kurzů, konkrétní osobní rozsah těchto kurzů či způsob ověření získaných znalostí zatím nicméně navržen nebyl – úkol byl uložen MPSV ve spolupráci s MV, MŠMT a MK k realizaci návrhu do června 2008. Zohledněno by mělo být propojení těchto kurzů s kurzy českého jazyka. Princip č. 4 ze Společných základních principů politiky integrace v Evropské unii zní:3 Základní znalost jazyka hostující společnosti, historie a institucí je nezbytná k integraci; umožnění imigrantům získat tuto základní znalost je podstatné pro jejich úspěšnou integraci. V tomto článku bychom se chtěli zaměřit na to, jaké integrační programy jsou dostupné jinde v Evropě a které z těchto modelů by bylo možné uplatnit v České republice.

Česká republika

1.

V  České republice jsou v  současné době kurzy českého jazyka dostupné cizincům ze třetích zemí, pobývajícím zde na základě dlouhodobého pobytu nebo na základě trvalého pobytu, případně na základě mezinárodní ochrany azylem nebo doplňkovou ochranou. Tyto kurzy, až na kurzy pro azylanty a osoby požívající doplňkové ochrany, nejsou upraveny zákonem, ani jako povinnost, ani jako právo cizinců. Jejich poskytování je v současné době zajištěno buď nevládními nestátními organizacemi, jež pobírají na poskytování kurzů dotace a fondy; nebo je zajištěno klasickými jazykovými školami za úplatu. Politickým dokumentem, který kurz českého jazyka klade na první místo mezi prioritami integrační politiky je Aktualizovaná koncepce pro integraci cizinců.4 Tato také uvedla jako požadavek zavést znalost českého jazyka jako podmínku pro udělení trvalého pobytu v České republice (priorita č.1). Koncepce dále uvádí, že by se měla podpořit znalost českého jazyka i pro děti imigrantů (priorita č. 1. 2).5 Konečně se integračních kurzů dotýká i priorita č. 3, dle které se má zlepšit informovanost cizinců o české společnosti, o jejích hodnotách a institucích.

________________________________________ 1

Za cenné připomínky k části věnované integračním programům děkujeme PhDr. Heleně Dluhošové, Mgr. Janě Šafrové a Mgr. Janu Kepkovi z Odboru migrace a integrace cizinců Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato kapitola zohledňuje právní úpravu k prosinci 2007.

2

Pro uvedené dvě skupiny funguje tzv. státní integrační program (SIP), který nabízí možnost výuky v rozsahu 600 hodin v případě skupinového kurzu a 400 hodin v případě individuálního kurzu. Koncepčně pracuje SIP se Společným evropským referenčním rámcem pro jazyky, výstupní úrovní po absolvování SIPu je B1. Součástí kurzů v rámci SIPu jsou i lekce sociálněkulturního a sociálněprávního minima.

3

8

Doc. 14776/04 MIGR 105. Ke stažení dostupné například na www.cizinci.cz/files/clanky/299/principy.pdf.

________________________________________ 4 Aktualizovaná koncepce pro integraci cizinců. Část 3. Komplexní návrh dlouhodobých legislativních a praktických opatření - návrh cílů a opatření pro první fázi zavádění dlouhodobých legislativních a praktických opatření. s. 30. 5 Aktualizovaná koncepce pro integraci cizinců. Část 3. Komplexní návrh dlouhodobých legislativních a praktických opatření - návrh cílů a opatření pro první fázi zavádění dlouhodobých legislativních a praktických opatření. s. 32.

9

2.

2.

1.

1.

1.

Kurzy českého jazyka podporuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v  rámci Programu na podporu aktivit v oblasti integrace cizinců.6 Z dotací čerpají nejen nevládní organizace (např. Most, Multikulturní centrum – České Budějovice, Klub Hanoi, o.s., Člověk v tísni) ale též základní, střední a vysoké školy pro své žáky nebo pro tvorbu učebnic. Různé programy na podporu jazykových kurzů dotují taktéž kraje v  rámci podpory Integrace cizinců.7 Magistrát Hlavního města Prahy je dokonce zřizovatelem Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky hlavního města Prahy, v níž se kurzy českého jazyka poskytují cizincům za relativně dostupné ceny.8 Na absolvování kurzů se nevážou žádné zákonné výhody, ani žádné zákonné sankce. Dle zprávy o plnění koncepce pro integraci cizinců 9 se v souvislosti s integračními kurzy v roce 2006 uskutečnily tyto aktivity: ________________________________________ 6 Jejich seznam je možné nalézt na stránkách http://www.msmt.cz/vzdelavani/rozdeleni-dotaci-projektum-v-ramci-programu-na-podporu-aktivit-v-oblasti-integrace-cizincu-na-uzemi-cr-pro-rok-2007. 7

Jihomoravský kraj, oblast integrace cizinců, poskytl dotace v roce 2006. http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=21603& TypeID=2. Rovněž Zlínský kraj poskytl dotaci na výuku českého jazyka v roce 2006. http://www.pzk.kr-zlinsky.cz/ViewFile.aspx?docid=45385. Pardubický kraj podpořil výuku českého jazyka v roce 2006. V Královehradeckém kraji financoval v roce 2006 kurzy češtiny úřad práce. Jihočeský kraj podpořil v roce 2006 výuku českého jazyka, jež poskytovalo Multikulturní centrum. Viz III. Zpráva o realizaci Koncepce integrace cizinců v roce 2006, s. 26-27. Hlavní město Praha financuje několik kurzů českého jazyka v roce 2007. Viz např. http://www. varianty.cz/courses.php?id=32.

10

1.

Priorita č. 1 - znalost českého jazyka

8

Zhruba 3 000,- Kč na semestr. Viz stránky http://www.sjs.cz/cenik.html#zari.

9

III. Zpráva o realizaci Koncepce integrace cizinců v roce 2006.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podporuje vysoké školy, aby zavedly do svých studijních programů předmět výuka českého jazyka pro cizince. Většina univerzit zmíněných ve zprávě vzdělává studenty, jak učit cizince českému jazyku. Z  uvedených univerzit jedna – a to Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – vzdělává i cizince samotné. Dle našich informací se jedná v případě kurzů pro cizince buď o intenzivní placené kurzy, nebo semestrální výuku pro bohemisty z jiných zemí.10 Úřady práce zařazují kurzy českého jazyka jako jednu z variant rekvalifikačních kurzů. Podle zprávy o plnění koncepce se takových kurzů pro cizince vedené v evidenci úřadů práce účastnilo v roce 2005 jen 66 cizinců a v roce 2007 115 cizinců (z celkového počtu cizinců na ÚP to bylo 1% v r. 2005 a 1,5% v r. 2006). Jako důvod nízké účasti se uvádí jejich malý zájem o účast na rekvalifikaci jako takové. Z účastníků kurzů se zaměstnalo do šesti měsíců 58 % cizinců (posuzoval se rok 2005).11 V témže dokumentu se uvádí, že pro rok 2007 je pro Ministerstvo práce a sociálních věcí jednou z priorit při udělování dotací právě podpora znalosti jazyka a dalších dovedností, které usnadní přístup migrantů na trh práce. Jako příklady dokument uvádí také úvodní kurzy sociokulturní orientace ve společnosti, nácvik dovedností - motivační kurzy, psaní životopisů, kurzy základů PC. Tyto aktivity byly rovněž MPSV finančně podpořeny. ________________________________________ 10

Např. na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, Kabinet češtiny pro cizince nabízí intenzivní letní kurzy. Pro aktuální stav viz http://www.phil.muni.cz/kabcest/cs/dvoutydenni-unor.php.

11

III. Zpráva o realizaci Koncepce integrace cizinců v roce 2006 s. 3.

11

2.

2.

1.

1.

2.

Priorita č. 2 - výuka českého jazyka pro děti imigrantů Tato oblast je v současné době problematická, krajům ani základním nebo středním školám nejsou dostupné finanční prostředky na výuku českého jazyka pro děti migrantů z třetích států. Financování je dostupné jen pro otevření tříd pro děti ze zemí Evropské unie a dle informací z jedné brněnské školy nemají školy povoleno do otevřené třídy s výukou českého jazyka pro děti z EU přibírat děti z nečlenských států, i kdyby tyto děti studovaly na stejné škole.12 Dle vyjádření vícerých škol většina dětí časem český jazyk zvládne, některé si ovšem musí kurzy českého jazyka hradit samy. V současné době již byla přijata novela školského zákona, dle níž by děti z nečlenských států měly mít příležitost být rovněž zařazeny do kurzů českého jazyka.13 Konkrétně bude jazykové vzdělávání dosažitelné díky novelizovanému znění § 20 odst. 2 písm. d) zákona. Z důvodové zprávy tedy vyplývá, že všechny děti cizinců, které jsou oprávněny zde pobývat na dobu delší než 90 dnů, by měly mít přístup k výuce češtiny.14 Osobní rozsah ustanovení § 20 odst. 5, který upravuje povinnost krajských úřadů poskytovat bezplatnou přípravu k začlenění do základního vzdělávání, zahrnující výuku českého jazyka, zůstává novelou zákona nedotčen – i nadále je tento typ vzdělávání poskytován pouze dětem se státní příslušností členského státu EU a nikoli dětem

2. z třetích zemí. Pokud jde o „jazykové vzdělávání“ zmíněné v novelizaci § 20 odst.2, na který dle novely děti z třetích zemí nárok mají, jedná se o vzdělávání definované v §110, tj. o vzdělávání v jazykových školách s právem státní zkoušky (dříve státní jazykové školy) – jedná se o hrazené vzdělávání, povinnost platit za vzdělávání v těchto institucích není novelou dotčena. Návrh zákona byl přijat novelou školského zákona č. 343/2007 Sb., která je účinná od 1. 1. 2008.

________________________________________ 12

Rozvojový program Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na rok 2007 ze dne 4. dubna 2007, č. j. 5798/2007-20. Viz stránky MŠMT http://www.msmt.cz/vzdelavani/priprava-deti-z-eu-k-zacleneni-do-zakladniho-vzdelavani.

13

Jedna obdobná novela již nebyla schválena, předkladatelem byl Jihočeský kraj. Novela byla zveřejněna na www.psp.cz pod číslem 43/00. Současná novela byla v Poslanecké sněmovně zveřejněna pod tiskem č. 269/00.

14 V zákoně je sice okruh osob široký (všechny osoby, které mají právo pobytu k době delší než 90 dnů a další kategorie), poznámka pod čarou č. 13a tento okruh zdánlivě zužuje jen na osoby, jež byly obětmi obchodování s lidmi, ovšem důvodová zpráva uvádí, že poznámka jenom osvětluje transpozici směrnice a nemá za cíl omezit adresáty tohoto ustanovení.

12

13

2.

2.

1.

3.

Priorita č. 3 - informovanost cizinců o české společnosti Tato priorita se provádí ze strany MPSV publikováním informační brožury a dále prostřednictvím iniciativy EQUAL, v rámci níž se odzkušuje metodika úvodních kurzů pro cizince. V současné době běží dva stěžejní projekty navázané na cizince pobývající v České republice dlouhodobě a jsou podpořeny z iniciativy EQUAL – Work in Prague a Work in Czech. V rámci projektu Work in Czech15 – Systémová podpora pracovního uplatnění azylantů a cizinců dlouhodobě žijících v ČR se mají vytvořit metodiky integračních kurzů pro cizince a při vytváření metodiky se opět poskytují kurzy PC, kurzy českého jazyka, kurz pracovní integrace a motivační kurzy. Projekt je založen na dlouhodobé spolupráci cizince s organizací a na sledování, jak mu v jeho integraci pomůže návštěva sady různých kurzů. V rámci projektu Work in Prague16 - Systémová podpora pracovního uplatnění azylantů a cizinců dlouhodobě žijících v Praze se mají rovněž vytvořit metodiky integračních kurzů pro cizince, přičemž v rámci vytváření této metodiky se v projektu poskytují kurzy PC, kurzy českého jazyka, kurz pracovní integrace, motivační kurz a kurzy „výběrové řízení“. Výstupům těchto kurzů se budeme věnovat v některém z budoucích článků, v současné době se výstupy z ukončených kurzů zpracovávají.

Jiné země Evropské unie v obdobných oblastech

2.

Francie

1.

Ve Francii byl vytvořen koncept tzv. smlouvy o přijetí a o integraci (zkratka „CAI“), jenž nejdřív fungoval zkušebně ve 12 departmentech. Od 1. 1. 2007 je uzavření smlouvy povinné pro všechny cizince ze třetích zemí, kteří budou pobývat ve Francii na základě povolení k pobytu po dobu jednoho roku nebo delší než jeden rok. Smlouvou se cizinec zavazuje, že bude respektovat všechny zákonné a podzákonné normy Francie a že bude zdarma navštěvovat kurzy (některé z  nich povinně, jiné dobrovolně). Povinný je kurz občanství, jenž zahrnuje úvod do francouzské společnosti, jejich institucí, do základních práv a svobod a základních principů francouzské společnosti. Kurz francouzského jazyka je povinný pro ty, kdo neovládají francouzský jazyk dostatečně, a může dosahovat jazykové dotace až 400 hodin celkem. Konečně je možné absolvovat také kurz „jak žít ve Francii“, jenž je povinný, jen pokud je to potřeba. Smlouva se uzavírá na dobu jednoho roku s pracovníkem organizace ANAEM (Národní agentura pro přijímání cizinců a migraci). Příslušný pracovník dohlíží na plnění smlouvy a v rámci sociální práce s cizincem také dohlíží na jiné oblasti života cizince (např. práva žen). Rovněž domluví pro cizince návštěvu lékaře, která je nezbytná k tomu, aby mu byl povolen pobyt.17

________________________________________

14

15

http://soze.cz/workinczech/

________________________________________

16

http://wip.opu.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=12&Itemid=8

17

http://www.social.gouv.fr/IMG/html/vademecum_integration.html#cai

15

2.

2.

2.

2.

2.

2.

Velká Británie Ve Velké Británii jsou kurzy anglického jazyka poskytovány zdarma v rámci tzv. systému ESOL, který dotuje britská vláda. Britská vláda minulý rok oznámila, že z důvodu zvyšujících se nákladů přenese břemeno nákladů částečně na cizince a na jejich zaměstnavatele, přičemž kurzy zdarma budou jen pro cizince nezaměstnané nebo pro ty, kteří pobírají dávky podpory v nezaměstnanosti.18 Proti tomuto opatření se zvedla vlna odporu. Nejnovější informace ohledně kurzů ESOL ze závěrečné zprávy Komise pro integraci a soudržnost (jež je vládním orgánem zaměřeným i na integraci cizinců) prokazují, že Oddělení pro vzdělání a dovednosti, zaštiťující poskytování kurzů finančně a organizačně, se rozhodlo rozšířit okruh studentů kurzů ESOL i na žadatele o azyl, jejichž řízení trvá déle než šest měsíců19 a také se rozhodlo finančně podpořit kurzy pro zranitelné skupiny migrantů, a sice na manželky, jež přijely do Velké Británie za účelem sloučení rodiny. O použití finančních prostředků na kurzy ovšem rozhodují zvlášť regiony Velké Británie, takže jednotný je jen přístup v rozdělení finančních prostředků. V témže dokumentu Komise doporučuje, aby se na placení nákladů za kurzy podíleli zaměstnavatelé.

Kromě jazykového kurzu jsou v Británii dostupné mnohé jiné kurzy s integračními cíli, zabezpečované obvykle ze strany nevládních organizací. Tyto kurzy se zaměřují například na oblast první pomoci, hygieny, zdraví a bezpečnosti; dále jsou to kurzy rekvalifikační. Navíc podmínkou pro získání občanství je nejen prokázání jazykových znalostí, ale rovněž znalostí o Velké Británii.20 K tomuto účelu existují také integrační kurzy, které jsou k dispozici zdarma.21 Dalším kurzem, který musí cizinci absolvovat, pokud chtějí získat britské občanství, jsou tzv. občanské kurzy s výukou o základech britské kultury, britské historie, zásadách rovnosti mezi muži a ženami, základní znalosti o britské demokracii atd.22 Tyto kurzy jsou dostupné zdarma až po minimálně třech letech pobytu ve Velké Británii (což je též minimální doba, po které je možné požádat o britské občanství). V  tomto ohledu se ABNI (Advisory Board on Naturalisation and Integration) vyjádřilo, že by doporučovalo absolvování kurzu co nejdříve po příjezdu imigranta do Velké Británie, a tudíž dostupnost kurzů zdarma mnohem dříve.23

________________________________________

16

20

Nationality, Immigration and Asylum Act (NIA) 2002, části I.-IV.

21 ________________________________________

http://www.abni.org.uk/index.html

22

18

http://news.bbc.co.uk/1/hi/uk_politics/3202901.stm ze dne 3. 9. 2003

http://news.bbc.co.uk/1/hi/education/6252779.stm

23

19

http://www.abni.org.uk/docs/abni_ann_rep_nov_06.pdf

Závěrečná zpráva Komise s. 7. bod 5.40.

17

2.

2.

2.

2.

3.

3.

Německo V Německu platil dosud zákon o imigraci z roku 2005, který prvně zakotvil povinnosti migrantů navštěvovat integrační kurzy německého jazyka.24 Tyto kurzy byly dostupné zdarma. Integrační programy byly zakotveny do zákona pod část 3 (čl. 43 a násl.).25 Dle zákona soustava kurzů zahrnuje jak jazykový kurz, tak kurz orientační, který tvoří 30 hodin z celkového kurzu. Kurzy poskytuje prostřednictvím různých organizací Federální úřad pro migraci a uprchlíky a jsou placené. Při platbě se bere ohled na finanční situaci migrantů a schopnost hradit si kurzy. Ti cizinci, kteří mají účast na kurzech povinnou, musí kurzy hradit také. Po absolvování integračních kurzů se cizinci pokládají za způsobilé mluvit německy pro účely posouzení jejich žádosti o udělení občanství.26 Zákon stanovuje nejdřív skupiny cizinců, kteří jsou oprávněni kurzy navštěvovat,27 z nichž poté stanovuje, které skupiny cizinců mají kurzy povinné - cizinci, kteří nejsou schopni komunikovat v němčině a cizinci, jimž to nařídí imigrační úřad, pokud pobírají sociální dávky nebo mají specifické potřeby integrace.28

V  roce 2007 schválili v Německu změnu imigračního zákona, dle něhož se některá pravidla pro integraci cizinců mění. Nová koncepce bude zahrnovat i kurzy pro ženy imigrantky, které budou moci navštěvovat kurzy německého jazyka a rekvalifikační kurzy šité na míru ženám. Rovněž byly představeny kurzy pro ženy muslimky, které mohou navštěvovat ženy samotné.29

________________________________________ 24

http://www.bmi.bund.de/cln_012/nn_957292/Internet/Content/Themen/Auslaender__Fluechtlinge__Asyl__Zuwanderung/Integration/Integration__der__bei__uns__lebenden__Auslaender__englisch.html

25

„Integrační kurzy zahrnují opatření, jež mají vybavit cizince znalostí jazyka, právního systému a kultury v Německu a historií Německa. Tato opatření mají za cíl seznámit cizince se způsobem života v federaci tak, aby tito mohli samostatně jednat ve všech oblastech denního života bez asistence nebo zprostředkování třetími stranami.“

26

Zákon je ke stažení dostupný na stránkách: http://www.bmi.bund.de/cln_012/nn_148122/Internet/Content/Common/Anlagen/ Broschueren/2005/Zuwanderungspolitik__und__Zuwanderungsrecht__en,templateId=raw,property=publicationFile.pdf , s. 89.

27

18

Migranti, jimž bylo prvně uděleno vízum za účelem zaměstnání; za účelem sloučení rodiny; humanitární vízum nebo jimž bylo uděleno povolení se usadit v zemi z důvodu zájmů Německé republiky.

________________________________________

28

29

Čl. 44a odst. 3 zákona

http://www.migrationinformation.org/Feature/display.cfm?id=610, červenec 2007

19

2.

2.

2.

2.

4.

4.

Nizozemí V Nizozemí zavedli poprvé kurzy holandštiny pro imigranty v roce 1998.30 Od roku 2002 se Nizozemí rozhodlo v rámci integrace aplikovat více asimilační politiku v kontrastu s tehdejší politikou a která se nazývala multikulturní politikou. Tato integrační politika se projevuje povinným kurzem holandského jazyka v rozsahu 600 hodin a hodinami sociální a pracovní orientace.31 V Nizozemí rovněž nově zavedli povinnost pro imigranty, před jejich příjezdem do země, umět mluvit aspoň v základech holandsky a mít základní znalosti o holandské kultuře. Po jejich přijetí do země pak musí absolvovat již zmíněné kurzy jazyka a integrace. Prodloužení přechodného i trvalého pobytu je pak podmíněno úspěšným absolvováním těchto kurzů.32 Od roku 2007 se systém ještě více zpřísnil. Nově příchozí si musí integrační kurzy najít a financovat sami a až pokud úspěšně složí zkoušky, mají nárok na proplacení 70 procent nákladů na školení.33 Zkouška z holandského jazyka stojí 350 EUR a integrační balík (kurz přípravy na zkoušku) stojí 45 EUR.34

Integrační kurzy byly dříve poskytovány soukromými agenturami, poté je začal zajišťovat stát.35 Tento systém někteří kritizují; tato opatření byla zavedena po vraždě p. Van Gogha, kontroverzního režiséra filmu Submission, v listopadu 2005. Mnoho z debat v Nizozemí ohledně integrace cizinců se dotýká tématu islámu a islámských radikálů a spíše integrace muslimů než integrace jiných cizinců.

________________________________________ 30 Ze začátku byl tento přístup kritizován jako asimilační přístup, který neumožňuje pluralitu a multikulturní společnost. Poté se začal tento přístup obecně uznávat. What Is The Dutch Integration Model, And Has It Failed? Zveřejněný v Policy Brief: Focus Migration, č. 1. duben 2005, 1 April, s. 3. 31

What Is The Dutch Integration Model, And Has It Failed? Zveřejněný v Policy Brief: Focus Migration, č. 1. duben 2005, 1 April, s. 4.

32

IMISCOE Working Paper: Country Report: The Netherlands, Policymaking related to immigration and integration. The Dutch Case. María Bruquetas-Callejo, Blanca Garcés-Mascareñas, Rinus Penninx and Peter Scholten Working Paper No. 15, s. 21.

20

33

Tamtéž.

34

http://www.nt2examen.nl/inburgeringsexamen.htm

________________________________________ 35 IMISCOE Working Paper: Country Report: The Netherlands, Policymaking related to immigration and integration. The Dutch Case. María Bruquetas-Callejo, Blanca Garcés-Mascareñas, Rinus Penninx and Peter Scholten Working Paper No. 15, s. 24

21

2.

2.

2.

2.

5.

5.

Norsko (připravila Bc. Renáta Talašová) Na imigranty, kteří obdrží povolení k pobytu po 1. září 2005, se vztahují nová pravidla36 pro výuku norského jazyka (ta jsou známa jako „The right and duty to Norwegian language training“). Tito imigranti a také ti, kteří chtějí žádat o trvalý pobyt a norské občanství, musí absolvovat 300 hodin výuky norského jazyka a kurz o norské společnosti. Osoby, které mohou doložit dobrou znalost norského jazyka, jsou z této povinnosti osvobozeny. 50 z těchto 300 hodin může být využito k výuce o norské společnosti a to v jazyce, kterému imigrant rozumí. Město by mělo poskytnout výuku do tří měsíců od usídlení imigranta nebo poté, co imigrant o výuky požádá. 300 hodin musí být odučeno během prvních 3 let pobytu.37 Některé skupiny osob38 musí kurzem projít, jestliže chtějí získat povolení k trvalému pobytu, ale nemají právo na bezplatný kurz. Musí si ho buď sami zaplatit, nebo pokud jsou zaměstnáni, kurz může financovat zaměstnavatel. Právo ani povinnost absolvovat kurz norštiny nemají studenti, aupair, občané skandinávských zemí a osoby s povolením k pobytu EHP/ESVO (EEA/EFTA).

Na účastníky kurzu se povinnost navštěvovat kurzy vztahuje také v závislosti od jejich věku.39 Účastníci, kteří mají potřebu další výuky, mohou dostat k  původním 300 hodinám ještě 2700 hodin navíc. Města mají povinnost jim další výuku nabídnout. Tyto hodiny musí být vyčerpány do 5 let od data, kdy imigrant obdržel povolení k pobytu. Pokud chtějí přistěhovalci žádat o státní občanství nebo o trvalý pobyt, musí mít ukončen kurz norštiny, na který mají ze zákona právo, tzn. je pro ně bezplatný. Některé skupiny osob nemají právo na bezplatné kurzy, ale mohou si je hradit.40 Účastníci, kteří dostali povolení pobývat v Norsku před 1. zářím 2005, se řídí předchozí úpravou41 k výuce norského jazyka. Přechodné období bude trvat pět let, tedy do 1. září 2010.

________________________________________ 39 Právo a povinnost absolvovat kurz mají osoby ve věku 16-67 let, pro osoby mladší 16 let je povinnost navštěvovat školu, kde mohou začít v tzv. přijímacích třídách a získat základní znalosti jazyka předtím, než jsou zařazeni do běžných tříd. Osoby ve věku 55 až 67 let mají právo, nikoliv povinnost, kurz absolvovat. Osoby nad 67 let nemají ani právo ani povinnost kurzy absolvovat. ________________________________________ 36

http://www.velkommenoslo.no/english/norwegian/right.htm

37

Podle nových pravidel je kurz povinný pro: uprchlíky s uděleným azylem, znovu usazené uprchlíky, osoby s uděleným pobytem z humanitárních důvodů, osoby s kolektivní ochranou, osoby s povolením za účelem sloučení rodiny s osobou spadající do předchozích kategorií, osoby s povolení za účelem sloučení rodiny s Norem nebo občanem ostatních skandinávským zemí, osoby s povolením za účelem sloučení rodiny s osobou, která získala povolení k usídlení. 38

Jedná se o imigranty za účelem práce, kteří nepochází z oblasti EHP/ESVO (EFTA/EEA) a o osoby za účelem sloučení rodiny s osobou spadající do předchozí kategorie.

22

40 Následující skupiny osob nemají právo na bezplatný kurz: občané EU/EHP s povolením k pobytu podle EHP/ESVO (EEA/EFTA) podmínek, bez ohledu na to, které povolení jim bylo uděleno (laminátové kartičky), žadatelé o azyl, osoby s povolením k pobytu za účelem studia, občané skandinávských zemí (Dánsko, Finsko, Island, Švédsko), osoby s povolením k pobytu za účelem práce udělené na dobu 3 měsíců a méně, osoby zaměstnané zahraničním zaměstnavatelem na omezenou dobu a jejich rodiny, personál ambasády a konzulátu a jejich rodiny, osoby s prvním povolením k pobytu za účelem práce uděleným po 1. lednu 2003 a jejich rodiny, au-pair s povolením uděleným po 1. lednu 2003, osoby s povolením k pobytu za účelem odborné práce uděleným po 1. lednu 2003. Občané nových členských zemí, které se k EU připojily v květnu 2004, ztratili právo na bezplatné kurzy – pokud nemají povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny s norským občanem nebo dalšími osobami, které právo na bezplatný kurz stále mají. 41

http://www.velkommenoslo.no/english/norwegian/norwegian_language_and_training.htm

23

2.

3.

2.

Srovnání některých oblastí ve vybraných evropských zemích

Francie Anglie

Německo

Norsko

Nizozemí

Česká republika

24

kurzy jazyka pro migranty (tzn. nejen pro azylanty)

integrační kurzy pro migranty (o kultuře, o zemi)

povinná účast na kurzech jazyka

ano

ano

ano

ano

ano (pokud žádá o občanství)

ano (po 3 letech pobytu v UK, pokud žádá o občanství)

ano

ano

ano (300 hodin, možnost prodloužit na 3 000 hodin)

ano

ano

ano

ano (pokud nemluví ano (pokud nemluví německy a je oprávněmecky a je oprávněn navštěvovat něn navštěvovat kurzy anebo pokud kurzy, anebo pokud mu to nařídí imigrační mu to nařídí imigrační úřad) úřad)

povinná účast na integračních kurzech

ano

ano (50 hodin z výše uvedených 300)

ano (pokud žádá o trvalý pobyt nebo pokud přijel do země po 1.9.2005. Z povinnosti je osvobozen, kdo prokáže znalost norštiny.)

ano (integrační kurz je součást jazykového kurzu)

ano

ano (povinná zkouška z jazyka ještě před příjezdem do Nizozemí!) Později je kurz resp. zkouška podmínkou na prodloužení víza

ano (povinná zkouška ze znalosti některých nizozemských reálií ještě před příjezdem do Nizozemí!)

ne

ne

ano

je účast na kurzech jazyka zdarma?

je účast na integračních kurzech zdarma?

poskytuje kurzy stát?

Francie

ano

ano

ano

Anglie

ano (plánuje se změna, zdarma budou kurzy jen pro nezaměstnané a zranitelné skupiny)

ano (plánuje se změna, zdarma budou kurzy jen pro nezaměstnané a zranitelné skupiny)

ne

Německo

ne

ne

ano

snížení sociálních dávek

ano (viz výše)

ano (prostřednictvím měst)

ano - nemožnost žádat o trvalý pobyt, pokud nemluví dobře norsky

ne

ne

ano – neprodloužení pobytu

ano (např. kurz českého jazyka v rámci Státního integračního programu)

ano (pokud se jedná o kurz v rámci Státního integračního programu a azylant pobývá v integračním azylovém středisku, nemusí mu být prodloužena smlouva o ubytování)

Norsko

Nizozemí

Česká republika

ano (kromě cizinců přijíždějících za účelem zaměstnání a jejich rodinných příslušníků – pro tyto je kurz povinný; a kromě osob s pobytem EHP/ESVO, studentů, au-pair – pro tyto je kurz nepovinný) ne (platí si je cizinci nebo jejich zaměstnavatelé. Po složení zkoušky jim stát vrátí jisté procento nákladů)

ano (pokud se jedná o kurzy poskytované neziskovými organizacemi na základě dotací)

ano

sankce za nenavštěvování kurzů

3.

25

2.

4.

2.

Aktuální vývoj v České republice: kurzy českého jazyka V současné době vypršel termín Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, aby podalo návrh na koncepci výuky a zkoušek českého jazyka pro cizince jako jedné z podmínek k získání trvalého pobytu. Ministryně školství předložila návrh vládě dne 25. července 2007 pod č.j. 1098/07. Návrh nebyl schválen a vláda jeho další projednávání zatím odložila. Podle tiskových zpráv k  této schůzi vlády návrh stanoví dvě možnosti, jak řešit financování kurzů českého jazyka pro cizince, pro něž bude prokázání absolvování zkoušky českého jazyka podmínkou k udělení trvalého pobytu.42 Usnesením vlády ze dne 24. 9. 2007 byl Ministerstvu školství posunut termín pro předložení systému výuky na 31. 12. 2007. Přesto jsme návrh Ministerstva zatím nenašli. První z variant navrhuje, aby náklady byly hrazeny žadateli o trvalý pobyt, přičemž v tomto případě bude v rámci systému vyučovat síť jazykových škol a dalších vzdělávacích institucí. Druhá varianta předpokládá, že by zkoušky a vzdělávání byly hrazeny ze státního rozpočtu. V tomto případě se předkladatel domnívá, že by bylo obtížné otevřít systém pro další vzdělávací instituce kromě jazykových škol, z důvodu kontroly efektivity nakládání se státními prostředky. Ministerstvo jako předkladatel se přiklání k první z uvedených variant, dle níž bude systém vzdělávání otevřený, ale náklady budou nést cizinci. Úroveň, jíž musí cizinec dosáhnout k získání trvalého pobytu, bude stanovena na návrh MŠMT a bude se opírat o Společný evropský referenční rámec. Náklady na kurz pro jednoho cizince vyčíslilo MŠMT v návrhu zhruba na 21 000,- na osobu za výuku v časové dotaci 280 vyučovacích hodin, zvýšenou o 2 500,- za zkoušku z jazyka. Pokud by si tedy cizinci hradili tuto částku sami, jednalo by se celkem o minimálně 26 250,- Kč na osobu za kurz o celkové dotaci 350 vyučovacích hodin. Jako prospěšnou vnímáme skutečnost, že cizinci mohou absolvovat zkoušku i bez předchozí návštěvy kurzu, pokud již dobře mluví česky. Naopak si nejsme jisti, jak posoudit návrh, aby se z důvodu vysokého počtu žadatelů kurzy rozčlenily na jednoleté, dvouleté a tříleté – domníváme se, že chtít po osobě s dlouhodobým pobytem, aby navštěvovala kurz českého jazyka po dobu tří let, je nadsazené a nereálné. Obáváme se, že ________________________________________

4. v případě, že bude tento návrh přijat, většina tříletých kurzů skončí dříve a jejich účastníci se rozhodnou raději zkusit absolvovat zkoušku dřív. V opačném případě by se musela ošetřit například možnost, že se cizinec přestěhuje kvůli práci nebo studiu do jiného města a následná možnost pokračovat v kurzu v jiném městě nebo možnost vrácení části kurzovného v případě přestěhování cizince. U mnohých cizinců s dlouhodobým pobytem se totiž místo zaměstnání mění, protože jejich vízum je vázané na práci (pokud jde o vízum nad 90 dnů nebo dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání). Z výše uvedeného srovnání jiných zemí vyplývá, že kurzy jazyka v jiných zemích (z posuzovaných pěti zemí) jsou bezplatné ve třech a placeny účastníky ve dvou zemích. Ne všude jsou tyto kurzy podmínkou pro trvalý pobyt. Například v Německu jsou sice hrazeny cizinci, ale jsou podmínkou až pro občanství, nikoli pro trvalý pobyt; jsou ovšem rovněž podmínkou, pokud jde o osoby pobírající sociální dávky nebo pokud jim to stanoví Migrační úřad. Naopak v Nizozemí je absolvování kurzů podmínkou již pro udělení prvního víza před příjezdem do země. V jedné ze dvou zemí (v Nizozemí), kde si cizinci hradí kurzovné, je hradí jen do doby složení zkoušky a následně je jim 70% kurzovného vráceno. V Anglii se uvažuje o změně, kdy si budou cizinci obecně kurzy hradit, pokud nepůjde o nezaměstnané nebo zranitelné skupiny osob. V Norsku si některé skupiny cizinců kurzy musí hradit. I když jedna z  variant návrhu MŠMT předpokládá veliký dopad na státní rozpočet v  případě paušálního hrazení kurzů pro cizince, domníváme se, že možnost výjimek nebo alespoň částečného příspěvku na kurzovné by se měla zvážit. Jako rozumná se jeví kombinace, kdy si některé skupiny cizinců kurzovné hradí, např. výdělečně činní cizinci, na výuku by jim mohli přispívat i jejich zaměstnavatelé. V uvedeném případě by nebylo na škodu zvážit možnost zaměstnavatelů uplatnit náklady na kurzy alespoň do určité míry do daňově uznatelných nákladů. Naopak jiné skupiny cizinců, například cizinci přijíždějící za účelem sloučení rodiny, cizinci s dlouhodobým pobytem za účelem ochrany, cizinci s vízem za účelem strpění atp., jež jsou obecně pokládány za zranitelnější skupiny cizinců, by mohly dostat příspěvek na kurzy nebo možnost je splácet postupně.

42

Předběžné informace k materiálům projednávaným s rozpravou na schůzi vlády ČR dne 25. července 2007: http://www.vlada.cz/ assets/cs/tiskove/aviza/070725_P_edb__n__informace_k_materi_l_m_projedn_van_m_s_ro__8230_.pdf (přístup dne 20. 8. 2007), s. 7.

26

27

2.

5.

Doporučení Hrazení jazykových kurzů Povinnost absolvovat zkoušku z českého jazyka jako podmínka k získání trvalého pobytu dle novely zákona o pobytu cizinců, které se věnujeme v poslední části článku, je jen jedním z kroků k tomu, aby Česká republika naplnila prioritu č. 1 aktualizované Koncepce integrace cizinců. Přiměřené provedení této podmínky pro získání trvalého pobytu do materiálu a následně do vyhlášky, které připraví Ministerstvo školství, bude mít veliký vliv na úspěšnost těchto kurzů, jakož i na jejich dostupnost pro cizince. Úplné osvobození od úhrady kurzů pravděpodobně není reálné nejen z pohledu státního rozpočtu, ale také z pohledu motivace cizince kurz navštěvovat a dokončit. Za vhodnou pokládáme kombinaci, kdy alespoň některé skupiny cizinců budou od placení osvobozeny, popřípadě kdy úspěšným absolventům bude část úhrady vrácena. Zvážit by se měla možnost hradit kurzovné splátkami. Integrační kurzy Na zmíněné kurzy musí navazovat další kroky. Ač je znalost jazyka hostitelské země nezbytná pro úspěšnou integraci cizinců v České republice, zkušenosti z jiných zemí prokazují, že nutná jsou i opatření, zajišťující sžití se s místními hodnotami a nepřenášení si „špatných“ zvyků ze své země. Nejedná se přitom o snahu, aby se všichni cizinci oblékali stejně a opustili své tradice, jde spíše o snahu zamezit například přenášení domácího násilí vůči ženám, nebo jejich nižšího postavení v rodině, ženské obřízce a podobně. Tomuto cíli mají sloužit další součásti integrační politiky, například kurzy občanské, kurzy sociálního minima, kurzy integrace. Tyto kurzy fungují v celé Evropě a obecně se pokládají za „good practice“. I když můžeme namítnout, že v západních zemích tato opatření ne vždy fungují, neznáme srovnání, jaká by byla situace za úplné neexistence takových kurzů. Samotné kurzy jistě také nezmění myšlení imigrantů (zejména imigrantů ze zemí, které jsou nám kulturně více vzdáleny), dalším důležitým krokem tedy musí být interakce imigrantů s místní společností, kterou může státní politika sice do určité míry podpořit (například nastavením grantových schémat), ale nemůže ji společnosti vnucovat.

28

ZAMĚSTNÁVÁNÍ IMIGRANTŮ 43 Z TZV. TŘETÍCH ZEMÍ V ČR

3.

Povolení k zaměstnání a povolení k pobytu a jejich vzájemná provázanost

1.

Právní úprava: Zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, Zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (Cizinecký zákon, dále jen CZ), zák. č. 500/2004 Sb., správní řád Možnost cizinců z tzv. třetích zemí pracovat v ČR je vázána na získání dvou povolení. Jednak pracovního povolení a povolení k pobytu (§ 89 zák. o zaměstnanosti). Povolením k pobytu může být jednak vízum k pobytu nad 90 dnů, tj. dlouhodobé vízum (vyskytly se ale již i případy udělování povolení k zaměstnání v případě krátkodobého víza), či povolení k dlouhodobému pobytu. Pro vstup na území ČR slouží vízum, o nějž si osoba žádá prostřednictvím zastupitelského sboru ČR v dané zemi. V rámci svého pobytu na území si pak může udělené vízum prodlužovat, nebo si může podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, a to pokud na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů, hodlá na území pobývat po dobu delší než jeden rok a trvá-li stejný účel pobytu (§ 42 odst. 1 zák. o pobytu cizinců). Problematika víz a povolení k pobytu je upravena v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Zmiňuje-li se následující text o povolení k  pobytu, je jím myšleno jak vízum, tak povolení k dlouhodobému pobytu. Pokud existují v souvislosti s touto problematikou odlišnosti mezi těmito dvěma pobytovými statusy, budou výslovně zmíněny. Praktický postup pro cizince je zpravidla takový, že při příchodu do ČR je nejprve potřeba, aby osoba získala pracovní povolení, které pak slouží k doložení účelu pobytu na území ČR v žádosti o vydání víza. O vydání povolení k zaměstnání žádá cizinec úřad práce zpravidla před svým příchodem do ČR buď sám, nebo prostřednictvím zaměstnavatele. Od podání žádosti běží lhůta pro vydání správního rozhodnutí a úřad práce je povinen vydat rozhodnutí do 30-ti dnů, ve výjimečných případech do 60-ti, jde-li o zvlášť složitý případ. Při nedodržení těchto zákonných lhůt může nadřízený správní orgán učinit z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví (§§ 71 a 80 správního řádu). ________________________________________ 43

Tato část zohledňuje právní úpravu k březnu 2008.

29

3.

1.

O povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí musí žádat rovněž zaměstnavatel (§ 85 zák. o zaměstnanosti). Od této povinnosti je zaměstnavatel v některých případech osvobozen (§ 86 zák. o zaměstnanosti)44. V  současné době je ve vnějším  připomínkovém řízení návrh novely zákona o zaměstnanosti, předložený Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen MPSV), který počítá s tím, že v budoucnu by již zaměstnavatel povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí nepotřeboval a o povolení k zaměstnávání by tak nadále žádal již pouze cizinec. Povolení může úřad práce vydat zaměstnavateli na volné pracovní místo, na které nelze přijmout uchazeče o zaměstnání. Stejně tak povolení k zaměstnání cizinci může úřad práce vydat pouze za podmínky, že se jedná o ohlášené volné pracovní místo (§ 35), které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak. Jednotlivé úřady práce se přitom liší v názoru, jak dlouho musí být dané místo přístupné pouze českým uchazečům (od přijímání žádostí okamžitě až po dobu např. jednoho měsíce). Často se však liší situace pro jednotlivá pracovní místa a povolení na obsazení místa zahraničním zaměstnancem se řídí čistě faktickou možností zaměstnat české občany a jejich zájmem o danou pozici. Jak v  rámci semináře o zaměstnávání cizinců ze zemí mimo EU, jenž se konal 20. 9. 2007, uvedly pracovnice Úřadu práce Brno-město, pokud nelze získat pracovní povolení z důvodu, že v dané lokalitě jsou čeští zájemci o obsazení volného pracovního místa, lze to řešit tak, že cizince zaměstná jiná společnost (případně jiná organizační složka zaměstnavatele) v jiné lokalitě či regionu, kde pracovní místo bude splňovat požadavky podle § 92 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Tento zaměstnavatel pak může vyslat zaměstnance k výkonu práce do místa, kde ho z uvedených důvodů nebylo možné zaměstnat. Jak však vyplývá z § 93 zákona o zaměstnanosti, „cizinec, vyjma cizince uvedeného v § 97, může být vyslán k výkonu práce mimo místo výkonu práce uvedené v povolení k zaměstnání na dobu delší než 30 kalendářních dnů, pokud mu bylo vydáno povolení k zaměstnání úřadem práce příslušným podle nového místa výkonu práce cizince.“ Vyslání zaměstnance tak dlouhodobě neřeší problém s pracovním povolením, neboť k vyslání na dobu delší než 30 dnů je opět nutné získat povolení k zaměstnání od úřadu práce příslušného podle místa výkonu práce. Jak však uvedli pracovníci MPSV, jedná se o častý způsob obcházení zákona. Cizinec je vyslán k práci do regionu, kde nemá pracovní povolení, tam pracuje po dobu maximálně 30 dnů, pak se vrátí např. ________________________________________ 44

Zaměstnavatel nemusí žádat o povolení, pokud je povolení k zaměstnání cizinci vydáváno bez ohledu na situaci na trhu práce (§97 zák. o zaměstnanosti – také viz pozn. č. 4), pokud se povolení k zaměstnání u cizince nevyžaduje (§98 – viz pozn. č. 3), pokud cizinec vykonává jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu obchodní společnosti, člen družstva či člen statutárního orgánu družstva, práce, které jsou předmětem činnosti obchodní společnosti nebo družstva a konečně pokud žádá o povolení k zaměstnání podle §94 zák. o zaměstnanosti.

30

na 2 dny do regionu, kde má pracovní povolení, a poté je opět vyslán na práci do regionu na maximálně 30 dní. Dochází tak sice k obcházení zákona, ale zároveň je tato praxe z hlediska zákona jen velmi těžko postižitelná. Součástí již zmiňovaného návrhu novely MPSV je zrušení ustanovení § 93 z důvodu jeho praktické nefunkčnosti. To by znamenalo, že pro cizince pak budou platit bez dalšího omezení stejné podmínky vysílání k práci jako pro české občany, a to podle zákoníku práce. Co se týče žádosti o vydání víza, tu musí cizinec podat osobně na zastupitelském úřadě ČR v zahraničí. Tuto žádost následně posuzuje cizinecká policie. Pracovní povolení a víza k pobytu nad 90 dní jsou udělována na dobu jednoho roku a před uplynutím této lhůty je možné jejich platnost o jeden rok prodloužit. Podmínkou prodloužení povolení k zaměstnání je, že zaměstnání bude vykonáváno u téhož zaměstnavatele. Žádost o prodloužení povolení k zaměstnání je nutné podat od tří měsíců do 30-ti dnů před uplynutím doby platnosti povolení (§ 94 zák. o zaměstnanosti). O prodloužení dlouhodobého víza je nutno požádat nejdříve 120 dnů a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti dokladu (§ 60 odst. 2 CZ). Vydání víza k pobytu je vázáno mimo jiné na předložení dokladu potvrzujícího účel pobytu na území, kterým je v tomto případě povolení k zaměstnání (§ 31 odst. 1 a 2 CZ). Jak již bylo uvedeno, vydání povolení k dlouhodobému pobytu je pak možné v případě, že osoba pobývající na území na vízum k pobytu nad 90 dnů zamýšlí v ČR přechodně pobývat po dobu delší než jeden rok a trvá-li stejný účel pobytu (§ 42 odst. 1 CZ). Povolení k pobytu se vždy vydává maximálně na dobu odpovídající době uvedené v povolení k zaměstnání. V případě žádosti o udělení víza nad 90 dnů pak stačí, pokud osoba v žádosti uvede číslo jednací žádosti o vydání povolení k zaměstnání a u kterého úřadu práce o takové povolení požádala. Na druhou stranu platnost pracovního povolení zaniká (§ 100 zák. o zaměstnanosti) mimo jiné skončením zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno, uplynutím doby, na kterou byl cizinci pobyt povolen nebo zánikem oprávnění k pobytu z jiného důvodu. Platnost povolení k pobytu pak může zaniknout např. v důsledku neplnění účelu, ke kterému bylo povolení vydáno (§ 46 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 CZ). Ve výsledku se tak příchozí ocitá v situaci, kdy skončení platnosti jednoho povolení znamená automaticky i zánik toho druhého. Ale nejen to. Osoba se tak ocitá ve velmi nejistém postavení, kdy není chráněna proti důsledkům i takové běžné situace, jakou je bezpochyby předčasné skončení pracovního poměru, ke kterému zdaleka nemusí dojít vinou zaměstnance. V důsledku takovéto situace pak zaniká jak platnost povolení k zaměstnání, tak také platnost povolení k pobytu, neboť zaniká účel, za nímž bylo povolení k pobytu uděleno a osoba musí opustit území ČR, a to i v případě, že by si již našla nové zaměstnání, pro které si musí opatřit nové pracovní povolení a povolení k pobytu. Tento stav má rovněž za následek závislost osoby na jejím zaměstnavateli.

3.

1.

31

3.

1.

3.

Prakticky tak dochází k velmi vážnému omezení mobility cizince v rámci pracovního trhu. V případě, že by chtěl cizinec změnit zaměstnavatele, musí vše vyřídit tak, aby ihned po skončení dosavadního pracovního poměru, tedy hned následující den, vznikl pracovní poměr nový. K tomuto novému pracovnímu poměru však osoba potřebuje nové povolení k zaměstnání i povolení k pobytu, neboť pokud podle § 45 odst. 1 CZ hodlá cizinec na území pobývat za jiným účelem, než který mu byl povolen, je povinen požádat policii o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Pokud by zanikl pracovní poměr, zaniká tak rovněž platnost povolení k pobytu. Pokud by k takové situaci došlo, musí osoba za účelem žádosti o nové povolení k pobytu vycestovat z  území ČR, neboť o toto povolení lze žádat pouze prostřednictvím ambasády. Pokud osoba o toto povolení žádá ze zahraničí, stačí v žádosti znovu uvést pouze číslo jednací žádosti o povolení k zaměstnání. To však nezkrátí dobu, po kterou je žadatel nucen počkat na vydání víza. Lhůta pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů je 90 dnů, ve zvlášť složitých případech 120 dnů, ode dne podání žádosti o vízum (§ 170 odst. 6 CZ). Do doby než je vízum uděleno, musí osoba zůstat v zahraničí. Při žádosti o nové vízum přitom musí znova předložit všechny požadované dokumenty. Žadateli by situaci jistě usnadnilo, kdyby bylo možné nahlédnout do původního spisu a využít některé údaje z tohoto spisu, např. ne starší než 6 měsíců, neboť získávání jednotlivých dokumentů může být pro cizince často časově, finančně i jinak náročné, zvláště pokud je např. u veřejných listin požadováno, aby byly legalizovány. Tento postup by byl také v souladu se zásadou dobré správy obsažené v § 6 odst. 2 správního řádu, která požaduje, aby správní orgány postupovaly tak, „aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit.“ Dotazem na informační linku cizinecké policie jsme pak zjistili, že jedinou možností, která by osobu v nastalé situaci uchránila od nutnosti opustit území ČR, je podat odvolání proti rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k pobytu, kde lze uvést číslo jednací žádosti o povolení k zaměstnání.

Kromě toho, že neexistuje žádná přechodná lhůta, která by cizinci umožnila vypořádat se s  nečekanou situací a vyřídit si nová povolení, stejně jako ani lhůta „ochranná“, po kterou by nedošlo v důsledku ztráty zaměstnání k okamžitému zrušení platnosti povolení k pobytu, zákon také vůbec nezohledňuje dobu, po kterou cizinec za účelem zaměstnání na území ČR pobývá. Se zavedením ochranné doby počítala již vládní Aktualizovaná koncepce integrace cizinců45, ale k realizaci tohoto opatření zatím nedošlo. Se zavedením ochranné lhůty počítá již zmiňovaný návrh novely zákona o zaměstnanosti předložený MPSV. Pokud by k novelizaci zákona o zaměstnanosti došlo, má být zároveň novelizován i zákon o pobytu cizinců. Návrh novely je v současné době podrobován vnějšímu připomínkovému řízení. Předpokládaná účinnost této novely je 1. 1. 2009. V současné době je navržená ochranná lhůta v délce 60 dnů, během níž by mělo být cizincům, jejichž zaměstnání skončí bez jejich zavinění před uplynutím platnosti povolení k zaměstnání, umožněno setrvat při splnění stanovených podmínek na území ČR a hledat si zde novou práci. V současné době se 45denní ochranná lhůta, při ztrátě zaměstnání z důvodů na vlastní vůli nezávislých, uplatňuje u osob účastnících se projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Taková délka ochranné lhůty se však s ohledem na prodlevy při posuzování žádosti o vydání povolení k zaměstnání nejeví jako dostatečná, přestože úřad práce by měl do 30-ti dnů, a jen ve výjimečných případech do 60-ti dnů, od podání žádosti vydat rozhodnutí o vydání pracovního povolení. Další kategorie osob, u nichž není vyžadováno povolení k zaměstnání, jsou uvedeny v § 98 zák. o zaměstnanosti (např. členové diplomatických misí). V určitých případech se rovněž nevyžaduje, aby byly splněny podmínky § 92 odst. 1 zák. o zaměstnanosti, že se jedná o ohlášené volné pracovní místo, které nelze obsadit jinak a není tak nutné přihlížet k situaci na trhu práce (dle § 97 např. vědečtí pracovníci). Návrh novely zákona o zaměstnanosti předložený MPSV, který je v současné době v připomínkovém řízením, obsahuje umožnění vydávání pracovního povolení k zaměstnání až na dobu dvou let a rovněž tak prodloužit platnost tohoto povolení bude možné až na dobu dvou let. I tato úprava však ale předpokládá, že pracovní povolení bude vázáno na konkrétní pracovní pozici.

1.

________________________________________ 45

32

Tato Aktualizovaná koncepce je součástí Usnesení vlády č. 126 ze dne 8. února 2006 ke Koncepci integrace cizinců v roce 2005.

33

3.

1.

Novela zákona o zaměstnanosti obsahuje ve stávajícím znění i další zjednodušení administrativní zátěže zaměstnávání cizinců: • k žádosti o povolení k zaměstnání již nadále nebude vyžadováno lékařské potvrzení o zdra votním stavu cizince, • cizinci-absolventi středních nebo vysokých škol v České republice nově nebudou pro zaměst nání potřebovat povolení k zaměstnání cizince, • na cizincích, kteří se na území ČR soustavně připravují na budoucí povolání, nebude vyžado váno povolení k zaměstnání cizince, • zrušení institutu povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí. Od účinnosti nového zákona o zaměstnanosti musí mít povolení k zaměstnání i společník, člen statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti nebo družstva nebo člen družstva. Podle současného zákona o zaměstnanosti musí mít povolení k  zaměstnání rovněž státní příslušníci třetích států, pokud jsou společníky obchodních společností, členy družstev či členy statutárních orgánů obchodní společnosti či družstva a pokud zároveň vykonávají práce, které jsou předmětem činnosti obchodní společnosti nebo družstva (§ 89 zák. o zaměstnanosti). Tato úprava byla přijata za účelem omezení tzv. skrytého zaměstnávání a účelového zakládání obchodních společností a družstev a měla zamezit obcházení zákona a vyhýbání se povinnosti získat pracovní povolení. Zavedením povinnosti získat pracovní povolení pro uvedené osoby však vznikl prostor pro některé absurdní situace. Zákon sice v tomto případě osvobozuje zaměstnavatele od povinnosti žádat o povolení, ale i zde je zachována např. podmínka, na základě níž může úřad práce vydat povolení k zaměstnání, pokud se jedná o ohlášené volné pracovní místo, které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních míst obsadit jinak a při vydávání pracovního povolení úřad práce přihlíží k situaci na trhu práce (§ 92 odst. 1 zák. o zaměstnanosti). Jak uvádí Petr Čaněk ve svém článku46, není v současné době úplně jasné, zda se v případě těchto osob jedná o zaměstnanecký poměr, příp. je-li zde dána povinnost uzavřít pracovní smlouvu. V případě, že by se o zaměstnání jako takové nejednalo, byla by role úřadů jen formální a nesmyslná. Ani postoj úřadů práce k této věci není příliš jednotný. Podle názorů některých úřadů práce se jedná i v tomto případě o zaměstnanecký poměr, zatímco podle názoru jiných se tyto vztahy budou řídit obchodním zákoníkem či zákoníkem práce v případě členů družstev, případně stanovami nebo společenskou smlouvou. ________________________________________ 46

34

Dostupný na adrese http://nno.ecn.cz/index.stm?apc=zklx4--&x=212710.

3.

Nepřístupnost služeb zaměstnanosti pro cizince

2.

Pokud cizinci, kteří pobývají na území ČR na základě víza k  pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání či na základě povolení k  dlouhodobému pobytu za stejným účelem, vykonávají zaměstnání na území ČR, jsou povinni, na základě zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, platit v  rámci pojistného na sociální zabezpečení i příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Tento příspěvek podle zákona o zaměstnanosti zahrnuje podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci. Nárok na podporu v nezaměstnanosti pak vzniká osobě (resp. uchazeči o zaměstnání), pokud v posledních třech letech vykonávala zaměstnávání nebo jinou výdělečnou činnost zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Teoreticky tak tento nárok na vyplácení dávek podpory v nezaměstnanosti vzniká i cizinci, jenž po potřebnou dobu vykonával na území ČR činnost zakládající jeho povinnost platit příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Fakticky však, ani za splnění těchto podmínek, imigranti možnost čerpat tyto podpory nemají. Neboť při ztrátě zaměstnání pozbývá platnosti i jejich povolení k pobytu a tyto osoby jsou tak nuceny opustit území ČR.47 V  současné době právní úprava ani nepočítá s  možností, kdy by cizincům, pracujícím v  ČR po dobu kratší než 12 měsíců, bylo možné vrátit částku, kterou prostřednictvím zaměstnavatele odvedli jako příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (tato možnost existuje v některých jiných státech – např. Německu či Rakousku). Bylo by však možné ve vztahu k této skupině úplně upustit od vybírání příspěvku na dávky, jež pak sami nemají šanci vůbec čerpat. ________________________________________ 47

Situaci se částečně snažil řešit pozměňovací návrh k novele zákona o pobytu cizinců (sněmovní tisk 191/0 ze dne 191/0 dne 13. 4. 2007), který předložil Výbor pro bezpečnost, a jenž byl obsažen v jeho usnesení č. 36 ze dne 13. září 2007, sněmovní tisk 191/3. Ten obsahoval doplnění § 3 zákona o zaměstnanosti, který měl nově ve svém odst. 4 stanovit, že: „Ustanovení části druhé tohoto zákona se užijí též na cizince neuvedeného v odstavcích 1 až 3, který má platné povolení k pobytu na území České republiky a který v posledních 3 letech vykonával po dobu alespoň 12 měsíců zaměstnání či jinou výdělečnou činnost zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti“. Toto ustanovení však opět neřešilo problém, že společně se ztrátou povolení k zaměstnání zaniká rovněž povolení k pobytu, protože cizinec již dále nesplňuje účel pobytu a musí ze země vycestovat a nemůže tudíž ani služeb zaměstnanosti využívat. Ustanovení by tak pomohlo pouze osobám, jež by mohly změnit svůj účel pobytu, tj. např. osobám, jež zde pobývaly do té doby např. na povolení k pobytu za účelem podnikání (případně také za účelem sloučení rodiny či studia, pokud by se však těmto osobám podařilo naplnit podmínku o 12 měsících výkonu činnosti, která by zakládala povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti).

35

3.

3.

3.

Neexistence jakékoli diferenciace mezi jednotlivými kategoriemi pracovníků Kromě výše uvedených, ve výčtu velmi omezených skupin osob, které nepotřebují povolení k  zaměstnání nebo pro jejichž případné zaměstnání není nutné naplnit podmínku existence tzv. „ohlášeného volného pracovního místa“, české právní předpisy více nerozlišují mezi jednotlivými kategoriemi pracovníků, jak to činí mnohé zahraniční právní úpravy. Ty často rozlišují skupiny pracovníků, u kterých není např. vyžadováno pracovní povolení vůbec (např. u sezónních prací s  omezenou délkou trvání na určité roční období), které dále mohou žádat o pracovní povolení až po svém příchodu do dané země, příp. pro jejichž vstup na území či jejich zaměstnávání jsou stanoveny liberálnější podmínky než pro ostatní příchozí. Na základě tohoto systému může také samotná země regulovat příchod různých skupin imigrantů do země a reagovat na případnou poptávku po určitých profesích na pracovním trhu. Ačkoli česká právní úprava přímo nerozlišuje jednotlivé kategorie pracovníků s tím, že by pro některé „žádoucí“ kategorie cizinců garantovala výhodnější podmínky při přístupu na český pracovní trh, od července 2003 funguje vládní projekt, jenž tímto směrem míří. Jedná se o „Pilotní projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků“48, v rámci nějž byly také vytvořeny stránky www.praceprocizince.cz. Na těchto stránkách je rovněž odkaz na vytvořenou databázi volných pracovních míst pro cizince. Tato databáze využívá informace z úřadů práce po celé ČR. Zájemci o zaměstnání si mohou buď sami pracovní místo takto vyhledat nebo se zde mohou zaregistrovat a uveřejnit zde svůj životopis. Vláda také připravuje projekt „zelené karty“ zaměřený na získávání pracovníků ze třetích zemí. Projekt by měl být zaměřen na dvě kategorie osob. Jednak na kvalifikované pracovníky a na tzv. klíčový personál, dále na ostatní pracovníky (středoškolsky vzdělané, vyučené atp.). Zelená karta by v  sobě měla obsahovat dvě povolení zároveň – povolení k  pobytu a povolení k  zaměstnání.

3. O zelenou kartu by mělo být možno žádat přímo na území ČR, pokud by zde cizinec pobýval legálně a byl by současně absolventem české vysoké či střední školy. Mezi další zvýhodnění, jež by zelená karta účastníkům projektu přinesla, by se melo řadit: zkrácení doby potřebné pro vyřízení povolení k dlouhodobému pobytu (ze 180 až na 30 dnů), doklady potřebné pro vyřízení povolení bude navíc možno předložit až po příjezdu do ČR, zaměstnavatel by již nebyl povinen žádat o povolení k zaměstnávání cizinců, zelená karta by byla platná po dobu tří let, v případě ztráty zaměstnání by pak existovala přechodná doba (dva měsíce), v rámci níž by si cizinec mohl najít nové zaměstnání, aniž by musel opustit ČR. Rozlišování mezi jednotlivými skupinami pracovníků je dobrým nástrojem, jak ovlivnit tok imigrantů tak, aby byl umožněn lepší přístup na trh práce např. těm, kteří vykonávají takové profese, po kterých je na českém pracovním trhu poptávka či kterých je dokonce nedostatek. Bylo by možné např. udělovat pracovní povolení pro určité profese, tj. aniž by byly vázány na konkrétní pracovní místo. Stávající úprava rovněž nezohledňuje možnou existenci případů vyžadujících individuální přístup (do ČR může např. přicestovat rodina, u níž je dlouhodoběji zaměstnána au-pair – cizinka ze třetí země49).

________________________________________ ________________________________________ 48 www.imigrace.cz

36

49

Pokud by ji chtěla rodina i nadále zaměstnávat, musí mít i tato osoba pracovní povolení. Úřad práce by tak nejprve posuzoval, zda práci nemůže vykonávat český/á občan/ka. V případě, že by o tuto práci zájem ze strany Čechů/Češek byl, nemůže nadále svou au-pair zaměstnávat, přestože ta jejich rodině vyhovovala a do rodiny již zcela zapadla.

37

3.

4.

3.

Absolventi českých škol jako zvláštní kategorie Jednodušší přístup na pracovní trh by měl být umožněn i takové skupině, jakou jsou absolventi českých škol, neboť lze předpokládat, že se bude jednat o osoby, které během svého pobytu již ovládly jazyk, obeznámily se s kulturním prostředím a absolvovaly tak stěžejní kroky v rámci své integrace v českém prostředí. Usnadněným přístupem k zaměstnání by stát mohl rovněž přímo zúročit prostředky již vynaložené na vzdělání těchto lidí. V tomto ohledu by bylo možné např. pouze zmírnit současnou právní úpravu, která stanovuje, že při žádosti těchto osob o povolení k trvalému pobytu, se do pěti let nepřetržitého pobytu na území, které jsou podmínkou pro udělení povolení k trvalému pobytu, započítává doba pobytu na území za účelem studia pouze jednou polovinou (§ 68 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR). Do pěti let nepřetržitého pobytu na území by se tak mohla započítávat celá délka pobytu na území za účelem studia. Např. ve Spojeném království kromě programů pro kvalifikované pracovníky, zdravotní sestry či ošetřovatelky existuje pod názvem International Graduate Scheme program, který usnadňuje přístup na pracovní trh i pobyt na území státu osobám, které na území Spojeného království ukončily nějaký stupeň vzdělání – od středoškolského až po jakýkoli stupeň vzdělání vysokoškolského. Se zvýhodněním této skupiny počítá projekt „zelené karty“. Výhodu by mělo pro žadatele o zelenou kartu být zejména to, že si o její vydání mohou zažádat přímo na území ČR. V připravované novele zákona o zaměstnanosti je zaměstnávání absolventů českých SŠ/VŠ zjednodušeno tak, že by nadále tito lidé nepotřebovali povolení k zaměstnání. Absolventi českých SŠ/ VŠ jsou také zvýhodněni v rámci pilotního projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků, do kterého mohou vstoupit a získat tak trvalý pobyt za kratší dobu.

Problémové oblasti v praktické rovině

5.

Jazyková bariéra

1.

Na problém nedostatečné znalosti jazyka upozorňuje analýza na stránkách MV50. V tomto dokumentu je uvedeno, že jazyková bariéra může mít vliv na zajišťování bezpečnosti a zdraví při práci a rovněž může komplikovat posuzování kvalifikace. Jako priority jsou zde zdůrazněny překlady informačních materiálů informujících o platných právních předpisech, bezpečnosti práce apod., provádění školení na toto téma v přítomnosti tlumočníků a dále zvažování a monitorování, zda zprostředkovatelé práce a zaměstnavatelé věnují tomuto problému dostatečnou pozornost. Zpráva dále upozorňuje, že na odstraňování jazykové bariéry by měli mít zájem samotní cizinci.

________________________________________ 50

Dokument „Zeměstnávání a podnikání“ přístupný rovněž na adrese http://www.mv.cz/azyl/integrace2/koncepce/zajisteni/ukoly/analyzy00/zamestnani%20.pdf .

38

39

3.

3.

5.

5.

2.

Přístup úřadů Ve stejném dokumentu MV je uvedeno, že pro cizince je obtížné bránit se diskriminačnímu chování ze strany úředníků, příp. prokázat jeho existenci. Možným řešením má být zavedení monitoringu a školení příslušných zaměstnanců. Mezi problémy, které se v praxi vyskytují, patří i nejednostnost přístupu ke stejné věci, např. rozhodování, v jakém okamžiku je volné pracovní místo posuzováno jako ohlášené volné pracovní místo, které nelze obsadit uchazečem o zaměstnání a na které lze vydat povolení k zaměstnání cizinci. Tím však dochází k vážnému porušení zásad dobré správy (dle § 2 odst. 4 a § 8 odst 1 správního řádu). Problémem bývá nedostatečná znalost pracovníků a pracovnic úřadů práce o problematice pobytového režimu cizinců na území ČR.

40

Nelegální zaměstnávání

3.

Současná restriktivní úprava zaměstnávání cizinců na území ČR, ale i praktické překážky často nahrávají nelegálním praktikám a vedou v důsledku k nelegálnímu zaměstnávání. Má na tom podíl jistě nedostatek informací na straně imigrantů při jejich příchodu do země, a to jak v souvislosti s možností legálního zaměstnávání, tak s možností legálního pobytu. Výsledkem je situace, kdy jsou příchozí do země často odkázaní na sítě zprostředkovatelů či na libovůli zaměstnavatelů, kteří zneužívají jejich nelegálního postavení v ČR pro výkon polootrocké práce. Pokud by navíc zákonná úprava umožňovala cizincům a pracovní migraci větší volnost v rámci pracovního trhu a vyvázala je z jejich závislého postavení, omezila by alespoň částečně praktiky a nežádoucí jevy související s nelegálním zaměstnáváním.

41

3.

6. 1.

3. 6.

Situace ve vybraných zemích

1.

Německo Velké změny v úpravě cizinců ze třetích zemí přinesl zákon o imigraci z roku 2005. Ten zejména sjednotil do té doby dvě povolení, které cizinci potřebovali, pokud chtěli být v Německu zaměstnáni, tj. povolení k pobytu a povolení k zaměstnání. Cizinci tak v současné době žádají o vydání povolení pouze jeden úřad. Buďto zastupitelský úřad Německa v zahraničí, pokud žádají ze země svého obvyklého pobytu, nebo přímo německé cizinecké úřady, pokud žádají přímo v Německu. Příslušníci některých států mohou dokonce žádat o povolení k pobytu přímo na území Německa (občané Japonska, Izraele, Kanady, USA). Cizinec musí mít, při žádosti o povolení, již konkrétní pracovní nabídku. K vydání příslušného povolení se zpravidla vyjadřuje také Německý úřad práce. Ten může stanovit, že pro určité profese nebude povolení vyžadováno. Zároveň však může při udílení souhlasu pro jednotlivá povolení stanovit, že tato povolení jsou omezena na určité časové období, na určitou profesi či profesní aktivitu, podnik nebo region. Výkon některých profesí nepodléhá schválení tohoto úřadu ze zákona. Souhlas tohoto úřadu může být odvolán v případě, že cizinec vykonává práci za méně výhodných podmínek než německý občan.51

Povolení k  pobytu se udílejí nebo mohou být prodloužena až na 3 roky. V  případě, že osoba nedodržuje některé zákonem stanovené podmínky pobytu (např. nenavštěvuje jazykový kurz, pokud je pro ni povinný52), nedojde ke zrušení povolení, ale tato skutečnost je zohledněna při dalším prodlužování povolení. Nová zákonná úprava z roku 2005 rovněž zavádí další zvýhodnění pro tzv. „vysoce kvalifikované“ osoby. Ty měly možnost získat podle předchozí úpravy povolení na pět let, nově teď mohou přímo získat trvalý pobyt již při příchodu do země. Stejně tak jejich rodinní příslušníci mají právo být v Německu zaměstnáni. Stejně tak absolventi německých vysokých škol z řad cizinců z třetích zemí získali s přijetím tohoto zákona možnost po absolvování školy pobývat v Německu legálně další rok, během nějž jim je umožněno najít si zaměstnání.

________________________________________ 52

Jazykový kurz je povinný, pokud osoba není schopna alespoň základní komunikace v němčině. V opačném případě existuje pouze možnost, nikoli povinnost, jazykový kurz navštěvovat.

________________________________________ 51

42

§ 41 zákona o pobytu cizinců.

(Zdroje:

http://www.workpermit.com/germany/employer.htm http://www.zuwanderung.de/english/2_zuwanderungsgesetz.html Jednotlivé zákony: Zákon o pobytu cizinců: http://www.zuwanderung.de/english/downloads/aufenthgengl.pdf Procedurální pravidla: http://www.zuwanderung.de/english/downloads/051022_aufenthv_aktuell_engl.pdf)

43

3.

3.

6.

6.

2.

V Nizozemsku žádá o pracovní povolení jménem cizince zaměstnavatel. Dříve než zaměstnavatel požádá jménem zaměstnance o vydání pracovního povolení, je potřeba, aby prokázal, že pracovní místo nebylo možné obsadit nizozemským občanem (zaměstnavatel např. uveřejnil inzerát v novinách, na internetových stránkách apod.). Existují zde však výjimky pro určitá zaměstnání, kdy toto zaměstnavatel prokazovat nemusí (jedná se zejména o práci v oblasti výpočetních technologií, telekomunikací apod.). Praktický postup je takový, že nejprve cizinec musí požádat o vízum53 , poté může zaměstnavatel podat žádost o pracovní povolení. Avšak udělení víza je vázáno na schválení pracovního povolení. Výhodou zaměstnání v Nizozemsku má být to, že mnoho cizinců naplní kritéria pro to, aby až 35% jejich příjmů bylo osvobozeno od zdanění. Navíc po třech letech pobytu v Nizozemsku, na základě pracovního víza, mohou osoby žádat o trvalý pobyt. Udělované pracovní povolení je vázáno vždy na jednoho zaměstnavatele, i když ne přímo na konkrétní pracovní pozici. Pokud však chce cizinec změnit svého zaměstnavatele, musí za něj jeho nový zaměstnavatel opět požádat o pracovní povolení.

________________________________________ 53

44

2.

Nizozemsko

Přímo o trvalý pobyt mohou požádat občané např. Austrálie, Nového Zélandu, Kanady či Japonska.

Zaměstnavatel, který chce zaměstnávat cizince dále potřebuje povolení od Ústředního úřadu práce a důchodů (Centre for Work and Income). Jak již bylo uvedeno výše, zaměstnavatel se nejprve musí pokusit získat pracovní sílu z místního trhu práce, ale musí splnit i další podmínky. Pracovní povolení může být uděleno až na dobu tří let s možností prodloužení. Zaměstnavatelé, kteří najmou osobu bez pracovního povolení se vystavují nebezpečí trestního stíhání.

________________________________________

(Zdroje: http://www.workpermit.com/netherlands/employer.htm http://internationalezaken.szw.nl/index.cfm?fuseaction=dsp_rubriek&rubriek_id=190047&lijstm=0,310_6057,334_9762)

45

3.

3.

6.

6.

3.

Srovnání některých oblastí ve vybraných evropských zemích

Velká Británie Pro imigranty existuje spousta možností přístupu na britský trh práce. Ne vždy je vyžadováno, aby osoba měla pracovní nabídku ještě předtím, než obdrží pracovní povolení nebo vízum. Nejběžnějším typem pracovního povolení je však tzv. „zaměstnavatelem sponzorované pracovní povolení“, které osoba získá právě za pomoci svého budoucího zaměstnavatele. Existuje také zvláštní program pro pracovníky s odbornou kvalifikací (Highly Skilled Migrant Programme), který umožňuje vstoupit na území Spojeného království ještě předtím, než obdrží pracovní nabídku. Tento program se vztahuje na osoby, které na základě zvláštního bodovacího systému (každá osoba si může zdarma zkusmo tímto systémem projít za pomoci tzv. UK HSMP Points Calculator54) získají alespoň 75 bodů. Hodnoceno je jejich vzdělání, jazykové znalosti a zkušenosti s prací ve VB. V rámci tohoto programu obdrží vízum, které je zároveň pracovním povolením, umožňujícím pracovat ve Spojeném království pro jakéhokoli zaměstnavatele. Stejně jako práce v rámci tohoto programu, tak také práce na základě výše uvedeného sponzorovaného povolení, které se uděluje na dobu 5-ti let, se započítává do odpracované doby spoluzakládající nárok na udělení povolení k pobytu, která je v této zemi stanovena na 5 let. Existují také programy na podporu činnosti podnikatelů z východní Evropy či pro osoby ze států Britského Commonwealthu.

povolení „2 v 1“ – pro pobyt i práci zároveň Německo

http://www.skillclear.co.uk/hsmp-highly-skilled-migrant-programme-points-calculator.asp.

(Zdroje: Border and Immigration Agency – na adrese http://www.bia.homeoffice.gov.uk/; Pravidla imigrace – na adrese http://www.bia. homeoffice.gov.uk/lawandpolicy/immigrationrules/; Guidance for Equal DPs working with Asylum Seekers (Theme I) 2006 – na adrese http://www.equal.ecotec.co.uk/themes/i_asylum.asp; k situaci imigrantů na britském trhu práce http://www.skillclear.co.uk/employees. asp )

46

postupné nabývání práv

ano

je potřeba mít konkrétní pracovní nabídku? ano

Nizozemí

ne

omezeno na konkrétního zaměstnavatele, ale ne na konkrétní pracovní pozici

Velká Británie

někdy

různé typy

Španělsko

ne (není vůbec požadováno pro studenty, žadatele o azyl...)

různé typy

ano

Švédsko

ne (není vůbec vyžadováno pro studenty, au-pair...)

různé typy

ano

ano

omezeno na konkrétní pracovní pozici u konkrétního zaměstnavatele

skok mezi povolením udělovaným na jeden rok a trvalým pobytem, kdy povolení již není potřeba (udělen po pětiletém pobytu)

ano

________________________________________ 54

omezení pracovního povolení

Česká republika

ne

4.

ano

ne vždy

47

3.

programy zaměřené na vysoce kvalifikované pracovníky

6.

4.

je zvažována při udílení povolení situace na trhu práce?

sankce za porušení podmínek pobytu

Německo

ano (ale pro určité profese může být udělena výjimka)

nezrušení povolení, ale zohledněno při dalším prodlužování

Nizozemí

ano (ale výjimky pro určité profese)

ano

Švédsko ano (výjimky existují pouze u velmi omeČeská zených kategorií osob republika – např. pro žadatele o azyl)

zrušení povolení k zaměstnání i k pobytu, nutné vycestovat

časová platnost povolení a jeho prodlužování až na 3 roky

zaměstnavatel jménem zaměstnance

Velká Británie

Španělsko

kdo vyřizuje pracovní povolení?

základní až na 3 roky s možností prodloužení

zaměstnavatel může „sponzorovat“ pracovní povolení

různé, až na 5 let

zaměstnavatel nebo zaměstnanec (ten pouze v případě prodlužování povolení)

prodloužení, pokud existuje stále pracovní nabídka od „starého zaměstnavatele“ nebo existuje konkrétní nabídka od nového a osoba je registrována ve španělském systému sociálního zabezpečení

zaměstnanec ve spolupráci se zaměstnavatelem

prodlužování poštou, elektronicky; až na 18 měsíců

zaměstnanec nebo zaměstnavatel

vždy na 1 rok

možnosti absolventů

Nizozemí

Velká Británie

potřebný počet let pobytu na získání trvalého pobytu

3 nemusí mít konkrétní pracovní nabídku před vstupem na území; povolení „2 v 1“, neomezeno na konkrétního zaměstnavatele

ano

Možnost pracovat rok po ukončení studia

Španělsko

3. ochrana či zvýhodnění zaměstnanců

cizinec nesmí vykonávat práci za méně výhodných podmínek než německý občan (sankcí může být zrušení souhlasu uděleného zaměstnavateli se zaměstnáváním cizinců)

Po absolvování školy mohou v Německu pobývat další rok, během kterého si mohou najít zaměstnání

při příchodu do země mohou rovnou získat trvalý Německo pobyt; možnost zaměstnání pro rodinné příslušníky

6.

4.

Možnost až 35% daňového osvobození

5

3 zaměstnavatel musí garantovat mzdu a podmínky jaké jsou zaručeny v určitém odvětví kolektivní smlouvou

Švédsko

Česká republika

48

programy zaměřené na nekvalifikované pracovníky

zvýhodněni v rámci pilotního projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Předpokládá se budoucí přijetí příznivější úpravy.

5

49

VZDĚLÁVÁNÍ CIZINCŮ 55 POBÝVAJÍCÍCH V ČR

4.

Postavení cizinců v oblasti vzdělávání v ČR

1.

3.

7.

Doporučení • Vzdělávání zaměstnanců úřadů práce v problematice pobytového statusu, která pomůže zamezit nejednotnému přístupu jednotlivých úřadů práce. • Větší informovanost cizinců a volnost na trhu práce umožní vymanit se z přílišné závislosti na zaměstnavateli, která je jedním z faktorů, jež mají vliv na existenci nelegálního zaměstnávání. • Rozlišovat mezi kategoriemi pracovníků by umožnilo účinější regulaci pohybu migrujících osob, stejně jako možnost lépe reagovat na potřeby individuálních případů. Jednou z možností je též zavedení pracovních povolení na určitou činnost, avšak nikoliv zaměstnavatele.

Postavení cizinců v  oblasti vzdělávání doznalo v  ČR v  posledním období podstatných změn. Nepříznivý stav nastolený začátkem roku 2005 novou právní úpravou byl s účinností od 1. 1. 2008 částečně napraven. Následující text obsahuje informace o přístupu cizinců ke vzdělání a souvisejícím službám i o opatřeních k začlenění cizinců do samotné výuky jednak v té podobě, která platila během roku 2007, jednak ve světle změn, které přináší 1. leden 2008.

________________________________________ 55

50

Části 4 a 5 zohledňují právní úpravu k březnu 2008.

51

4.

4.

1.

1.

1.

Přístup ke vzdělání a souvisejícím službám, které jsou poskytovány občanům Listina základních práv a svobod (dále „LZPS“) v čl. 33 odst. 1 zaručuje právo na vzdělání každému, tedy i cizincům, přičemž toto právo patří k těm, kterých je možné se domáhat v mezích zákonů, jež čl. 33 Listiny provádějí.56 Těmito zákony jsou tradičně především školský zákon upravující zejména studium na základních, středních a vyšších odborných školách a předškolní výchovu a vysokoškolský zákon stanovující podmínky studia na vysokých školách. V souladu s těmito předpisy mají cizinci přístup ke vzdělání na všech stupních za stejných podmínek jako čeští občané, tedy bezplatně, případně za stejný poplatek jako čeští občané (tam, kde je takový poplatek za studium stanoven - např. na vyšších odborných školách). Školský zákon (zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, v platném znění), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2005, všem cizincům bez ohledu na jejich pobytový status přiznává právo na přístup ke vzdělávání na základních, středních a vyšších odborných školách za stejných podmínek jako občanům ČR.57 Zdálo by se, že toto právo náleží všem cizincům, tedy i těm, kteří na území pobývají bez víza či oprávnění k pobytu. V odstavci 2 § 20 však školský zákon stanovoval, že před nástupem žáka do školy musí být prokázána oprávněnost jeho pobytu na území ČR, čímž fakticky znemožňoval přijetí dítěte nelegálně pobýva-

1. jícího na území do školy58. Změna školského zákona59 účinná od 1. 1. 2008 přináší v tomto směru posun – před přijetím žáka ke studiu na základní škole se prokázání oprávněnosti pobytu vyžadovat nebude. V praxi tak nová právní úprava umožní poskytovat vzdělání v rozsahu povinné školní docházky i dětem cizinců, kteří na území ČR pobývají nelegálně.60 Přijetí ke studiu na střední a vyšší odborné škole oprávněností pobytu cizince na území podmíněno zůstává; stejně jako před 1. 1. 2008 tak tento stupeň vzdělání bude moci být poskytován jen těm cizincům, kteří na území ČR pobývají na základě pobytového oprávnění – bez ohledu na druh takového oprávnění.

________________________________________ 58

V  praxi školy dříve postupovaly podle metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 21  863/2000-11, který výslovně stanovil, že nepředložení dokladu o oprávněnosti pobytu žáka nesmí být důvodem pro jeho nepřijetí do základní školy. Tento metodický pokyn byl však v roce 2005 zrušen.

59

provedená zákonem č. 343/2007 Sb.

60

________________________________________

52

56

viz čl. 41 LZPS

57

viz § 20 školského zákona

Výše finančních prostředků poskytovaných školám a školským zařízením ze státního rozpočtu je stanovena podle skutečného počtu žáků, mezi něž se počítají i cizinci, kterým je podle školského zákona poskytováno vzdělání a školské služby za stejných podmínek jako občanům – v rozsahu povinné školní docházky se tedy nově do skutečného počtu žáků budou počítat i osoby pobývající v ČR bez pobytového oprávnění (viz § 160 odst. 3 školského zákona). I z tohoto pohledu tedy školy nebudou motivovány takové žáky odmítat. Jediným důvodem pro odmítnutí přijetí takového žáka tak bude povinnost přednostně přijmout žáky s místem trvalého pobytu v příslušném školském obvodu s trvalým bydlištěm v místě školy (viz § 36 odst. 7 školského zákona).

53

4. 1.

1.

4.

Pokud jde o vysokoškolské vzdělání, v zásadě platí, že pokud cizinec splní podmínky pro přijetí ke studiu na VŠ (prokáže ukončené středoškolské vzdělání a složí přijímací zkoušky v českém jazyce), studuje na české vysoké škole stejně jako český občan bezplatně (pochopitelně s výjimkou studia na soukromých vysokých školách, za než i čeští studenti platí stanovené poplatky). Pokud cizinec není schopen studovat v českém jazyce, může využít nabídky studia v cizím jazyce, jehož náklady si hradí z vlastních prostředků. S některými státy má navíc ČR uzavřenou mezinárodní smlouvu, která upravuje speciální podmínky pro studenty z příslušné země. Co se týče předškolní výchovy a služeb poskytovaných v souvislosti se vzděláváním (stravování, školní družina apod.), je situace složitější. Nárok na přístup k těmto službám za stejných podmínek jako v případě českých žáků zákon přiznával pouze dětem občanů EU a od roku 200661 i dětem osob, které v ČR získaly status tzv. dlouhodobě pobývajícího rezidenta.62 V praxi tato právní úprava vedla k tomu, že cizinci z tzv. třetích zemí - včetně těch, kteří v ČR pobývali dlouhodobě, případně se v ČR už narodili (a jejichž rodiče odváděli státu daně) - byli bez pochopitelného důvodu znevýhodněni v přístupu ke školským službám, stravování apod. (např. byli nuceni platit plnou cenu obědů ve školní jídelně). Zároveň se na ně nevztahovala opatření napomáhající plnohodnotnému zapojení žáka pocházejícího z odlišného jazykového a sociokulturního prostředí do výuky (bezplatná příprava k začlenění do výuky byla organizována pouze pro žáky ze zemí EU, resp. se statusem dlouhodobě pobývajícího rezidenta) – podrobněji viz dále. Tento stav se stal terčem kritiky ze strany odborné i laické veřejnosti.63 Na konci roku 2006 se podařilo prosadit již zmiňovanou novelu školského zákona, která tento nepříznivý stav alespoň částečně napravuje. Školské služby a předškolní výchova budou od 1. 1. 2008 za stejných podmínek jako občanům EU poskytovány i většině žáků z třetích zemí (těm, jejichž rodiče mají právo pobytu delší než 3 měsíce, pobývají v ČR za účelem výzkumu, jsou žadateli o mezinárodní ochranu, případně jim již byla mezinárodní ochrana ve formě azylu nebo doplňkové ochrany udělena).

1.

Speciální opatření k podpoře začlenění cizinců do výuky

2.

Vzhledem k nadstandardním vztahům mezi členskými státy EU byla dětem občanů těchto států přiznána určitá exkluzivní práva, a to zejména právo na bezplatnou přípravu k začlenění těchto dětí do základního vzdělávání, zahrnující výuku českého jazyka přizpůsobenou jejich potřebám.64 I tato otázka (omezení přístupu k takové formě výuky jen na určitou skupinu cizinců) se, stejně jako podmínky poskytování školských služeb, stala předmětem diskuse, nicméně v tomto druhém případě zůstává situace i po novele školského zákona stejná – nárok na bezplatnou přípravu k začlenění dětí do základního vzdělávání i nadále náleží pouze dětem občanů EU a cizincům z třetích zemí, kteří získali status dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Ostatní cizinci z  třetích zemí tak mohou využít jen dílčích výhod, které jim právní úprava nabízí, například možnost prominut před přijetím žáka ke studiu přijímací zkoušku z českého jazyka anebo zohlednit úroveň znalosti českého jazyka při jejich školním hodnocení v počátečním období po zahájení výuky v ČR.

________________________________________ 61

Na základě změny školského zákona provedené zákonem č.161/2006 Sb.

62

V ČR je podmínkou pro získání statusu dlouhodobě pobývajícího rezidenta 5 let předchozího nepřetržitého pobytu v ČR na dlouhodobé vízum - tj. vízum nad 90 dnů - nebo na povolení k dlouhodobému pobytu. Záznam o tom, že osobě bylo přiznáno toto postavení, policie ČR vyznačuje do průkazu o povolení k pobytu - objeví se formulace „povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta - ES“. Osobám, které získaly status rezidenta v jiném členském státě EU a které chtějí v ČR pobývat déle než 3 měsíce, uděluje policie ČR povolení k dlouhodobému pobytu rezidenta jiného členského státu – formou samostatného dokladu (průkazu o povolení k dlouhodobému pobytu).

63

54

Viz např. diskuse na: http://www.ucitelskenoviny.cz/obsah_clanku.php?vydani=1415&rok=06&odkaz=kdo.htm

________________________________________ 64

Viz § 20 odst. 5 školského zákona. Tuto bezplatnou přípravu i vyškolení pedagogických pracovníků, kteří budou uskutečňovat jejich vzdělávání, zajišťují příslušné krajské úřady podle místa pobytu žáka ve spolupráci se zřizovatelem školy. Podrobněji je organizace této výuky upravena vyhláškou MŠMT č. 48/2005 Sb. (v § 10 a § 11).

55

4. 1.

2.

Zvláštní, do jisté míry privilegovanou skupinu mezi dětmi pocházejícími ze třetích zemí v tomto ohledu představují děti žadatelů o mezinárodní ochranu, azylantů a osob s doplňkovou ochranou, kterým školský zákon (§16) přiznává postavení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Toto postavení jim v porovnání s ostatními cizinci ze třetích zemí přináší několik výhod, resp. nabízí těm, kdo jejich výuku zajišťují, prostor pro uplatnění zvláštního přístupu k této skupině žáků – jeho konkrétní podoba však záleží na dané škole, neboť formulace ve školském zákoně je velmi obecná - zákon této kategorii žáků zaručuje „právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení“. Každopádně MŠMT finančně podporuje projekty škol, které mají toto ustanovení školského zákon uvést v život.65 V některých školách s vyšším počtem žadatelů o mezinárodní ochranu například fungují tzv. vyrovnávací třídy, které mají nově příchozí žáky s tímto statusem připravit na přechod do normálního vyučovacího procesu v rámci smíšené třídy.

4.

Postavení cizinců v oblasti vzdělávání v jiných evropských státech

2.

Pro srovnání na tomto místě nabízíme pohled na situaci v oblasti vzdělávání cizinců ve vybraných evropských státech.66

________________________________________ 65 V roce 2007 MŠMT vyhlásilo rozvojový program „Zajištění podmínek základního vzdělávání nezletilých azylantů, osob požívajících doplňkové ochrany, žadatelů o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky a dětí cizinců umístěných v zařízení pro zajištění cizinců“. Rozdělení prostředků pro rok 2007 viz: http://www.msmt.cz/ministerstvo/zajisteni-podminek-zakladniho-vzdelavani-nezletilych-azylantu-osob-pozivajicich-doplnkove-ochrany-zadatelu-o-udeleni-mezinarodni-ochrany-na-uzemi-ceske-republiky-a-deti-cizincu-umistenych-v-zarizeni-pro-zajisteni-cizincu.

56

________________________________________ 66 Informace byly čerpány ze zprávy Eurydice „Integrating Immigrant Children into Schools in Europe“ publikované v roce 2004 (http://www.eurydice.org/ressources/eurydice/pdf/0_integral/045EN.pdf).

57

4.

4.

2.

2.

1.

Švédsko Pod heslem „škola pro každého“ je ve Švédsku cizincům zaručen rovný přístup ke vzdělání i předškolní výchově. Povinnost zajistit přístup ke vzdělání však neplatí ve vztahu k cizincům pobývajícím ve Švédsku bez pobytového povolení, v jejich případě záleží na konkrétní škole, zda takového žáka přijme. Na rozdíl od švédských občanů se na cizince nevztahuje povinná školní docházka. Švédsko aplikuje řadu opatření na podporu začlenění cizinců do výuky, a to už ve fázi předškolní výchovy. Pro děti, které nenavštěvují mateřskou školu, jsou organizovány „otevřené mateřské školy“, které mohou rodiče s  dětmi navštěvovat pár dní týdně a které jim poskytují příležitost vytvořit si první sociální vazby v rámci komunity. Kromě toho se mohou děti, pro něž švédština není mateřským jazykem, účastnit speciálních předškolních kurzů zaměřených na výuku švédštiny. V rámci základních škol mohou být nově příchozí žáci z řad cizinců zařazeni do tzv. přijímacích tříd, v jejichž rámci se vedle samotné výuky klasických předmětů postupně zdokonalují ve švédštině a seznamují se s novým sociokulturním prostředím. Po překonání jazykové bariéry jsou cizinci zařazeni do běžných tříd. Těm cizincům, kteří navštěvují běžné třídy, je v  případě potřeby k dispozici asistent. Ten pomáhá s výukou konkrétního žáka nebo malé skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Všichni žáci základních a středních škol, pro něž švédština není mateřským jazykem, mohou navštěvovat speciální předmět „švédština jako druhý jazyk“ a „vzdělání v mateřském jazyce“ zahrnující kromě výuky jazyka i studium literatury, historie a kultury země jejich původu. Všichni žáci mají rovný přístup ke službám souvisejícím se vzděláním; školní stravování, učebnice, doprava apod. jsou poskytovány zdarma pro všechny.

58

Francie

2.

Cizinci pobývající ve Francii mají zaručen přístup ke vzdělání za stejných podmínek jako francouzští občané, a to včetně předškolní výchovy. Tento přístup není přitom podmíněn prokázáním oprávněností pobytu na území Francie. Stejně jako pro jejich francouzské vrstevníky i pro cizince ve věku mezi 6 a 16 lety je školní docházka povinná. Opatření na podporu začlenění cizinců do výuky jsou ve Francii uplatňována počínaje vzděláváním na základní škole, a to konkrétně v podobě v podobě tzv. přijímacích tříd pro nově příchozí cizince. Ty jsou organizovány na základních a středních školách s vyšším počtem imigrantů a jejich cílem je nově příchozí žáky postupně připravovat na začlenění do výuky v běžné třídě. Dítě přihlášené ke studiu projde nejprve testem znalostí a jazykových dovedností, na základě jejich výsledku je pak buď zařazeno do běžné třídy odpovídající jeho věku a schopnostem, anebo právě do přípravné třídy. Ve školách s  menším počtem cizinců je místo speciálních tříd žákům, kteří ještě nejsou schopni plnohodnotně se zapojit do výuky v běžné třídě, zajištěna individuální výuka francouzštiny. Přednostně výuku v přípravných třídách zajišťují učitelé kvalifikovaní k výuce francouzštiny jako druhého/cizího jazyka. Tuto odbornou přípravu mohou učitelé absolvovat v rámci speciálních kurzů určených nejen pro učitele francouzštiny, ale i jiných předmětů. Kromě toho mohou učitelé při výuce využít pro tyto účely vydanou metodickou příručku věnovanou právě výuce francouzštiny jako druhého jazyka. Žádná materiální pomoc související se vzděláním není rodinám imigrantům speciálně poskytována, stejně jako francouzské rodiny mohou využít obecný systém podpory.

59

4.

4.

2.

2.

3.

Německo Ani v Německu nejsou cizinci nijak omezeni v přístupu k předškolní výchově, jednotlivým stupňům vzdělání či souvisejícím službám. Podobně jako v ostatních zmíněných zemích i v Německu jsou pro nově příchozí žáky, jejichž plnohodnotnému zapojení do běžné výuky brání jazyková bariéra, ve školách s větším zastoupením imigrantů organizovány speciální třídy s výukou němčiny jako cizího jazyka. Stát finančně podporuje personální zajištění výuky v těchto třídách, místní samosprávy pak učební materiály pro učitele. Ve většině spolkových zemích navíc fungují povinné předškolní jazykové programy pro děti. Během zápisu do první třídy je u dětí mimo jiné testována schopnost komunikovat v němčině a ty děti, u nichž se prokáže, že jejichž jazyková výbava není dostatečná k tomu, aby nastoupily do první třídy základní školy, musí v mezidobí od zápisu do zahájení školního roku absolvovat zmíněnou přípravku organizovanou místní mateřskou nebo základní školou. Některá opatření k integraci žáků do vzdělávacího procesu se netýkají přímo žáků, ale jejich rodičů, konkrétně vícejazyčná brožura pro rodiče se základními informacemi vztahujícími se ke vzdělání dětí vydaná ministerstvy školství v jednotlivých spolkových zemích.

Španělsko

4.

Ani ve Španělsku nejsou, pokud jde o přístup ke vzdělání a povinnou školní docházku, činěny žádné rozdíly mezi španělskými občany a cizinci. To platá také o předškolní výchově a školských službách. Žáci, kterým k začlenění do výuky v rámci běžné třídy brání jazyková bariéra, navštěvují tzv. vyrovnávací třídy s intenzivní výukou španělštiny. I po zařazení do běžné třídy mohou cizinci využít tzv. externích tříd přístupných během i po vyučování nebo pomoci ve formě speciálních učebních materiálů. Kromě speciální jazykové přípravy jsou cizincům určeny i programy zaměřené na odbourání sociokulturních bariér. Kromě obecného systému podpory vztahujícího se stejně na cizince jako na španělské občany jsou imigrantům určeny některé zvláštní výhody, například bezplatná doprava do školy.

Lékařské služby pro žáky, školní doprava, granty, to vše je cizincům zajištěno za stejných podmínek jako jejich německým spolužákům, žádné speciální materiální výhody cizincům určeny nejsou.

60

61

4.

4.

2.

5.

62

opatření k začlenění imigrantů do výuky – zaměřená přímo na ŽÁKY?

Srovnání některých oblastí ve vybraných evropských zemích přístup ke vzdělání na všech stupních za stejných podmínek jako mají občané?

přístup ke vzdělání v rozsahu povinné školní docházky i pro nelegální imigranty?

přístup k předškolní výchově a školním službám za stejných podmínek jako občané?

Švédsko

ano x povinná školní docházka pro imigranty ne

ne povinně, záleží na škole

ano

Francie

ano + povinná školní docházka pro imigranty ano

ano

ano

Německo

ano + povinná školní docházka pro imigranty ano

ano

ano

Španělsko

ano + povinná školní docházka pro imigranty ano

ano

ano

Česká republika

ano + povinná školní docházka pro imigranty ano

ano

ano x jen pro cizince s pobytem nad 90 dnů

Švédsko

- předškolní programy pro rodiny imigrantů - předškolní jazykové kurzy pro děti imigrantů - speciální třídy pro děti imigrantů (výuka souběžně s výukou v běžné třídě) - samostatný předmět švédština jako cizí jazyk - individuální nebo skupinový asistent pro děti imigrantů

Francie

- přijímací třídy na základních a středních školách s větším počtem imigrantů - individuální výuka francouzštiny zajištěná školou

Německo

- předškolní jazykové programy pro děti imigrantů - přijímací třídy pro děti imigrantů – před zařazením do běžné třídy (s výukou němčiny jako cizího jazyka)

Španělsko

- přijímací třídy (s intenzivní výukou jazyka v počátečním období) - speciální třídy (výuka jazyka v době , kdy už žák dochází do běžné třídy) - vyrovnávací programy (zaměřené na odbourání sociokulturních bariér)

Česká republika

- přípravné třídy (s intenzivní výukou jazyka v počátečním období), povinnost zajistit, ale jen pro žáky z EU a děti dlouhodobě pobývajících rezidentů - vyrovnávací třídy (ne povinnost zajistit, ale zpravidla fungují ve školách s vyšším počtem žadatelů o azyl) - asistent (možnost, ne povinnost + týká se jen žadatelů, azylantů a osob s DO)

opatření k začlenění imigrantů do výuky – zaměřená na RODIČE?

2.

5. - předškolní programy pro rodiny imigrantů

- vícejazyčná brožura pro rodiče se základními informacemi vztahujícími se ke vzdělání dětí

63

4.

4.

Problémové momenty a návrhy změn v oblasti vzdělávání cizinců v ČR

2.

5. opatření k začlenění imigrantů do výuky – zaměřená na UČITELE?

Švédsko

speciální materiální pomoc pro děti imigrantů v souvislosti se vzděláním?

ne - školení učitelů se zaměřením na výuku francouzštiny jako druhého jazyka - brožura pro učitele se stejným zaměřením

ne

- finanční zajištění kvalifikovaných učitelů pro výuku němčiny jako cizího jazyka ve Německo speciálních třídách a učebních materiálů pro učitele

ne

Francie

Španělsko

- příprava učitelů na výuku imigrantů - materiály pro učitele se zaměřením na výuku imigrantů

Obecně ne, někde podpora např. ve formě bezplatné dopravy do školy

Česká republika

- příprava učitelů na výuku v přípravných třídách pro občany EU a dlouh.pobývajících rezidentů

Obecně ne, někde podpora např. ve formě bezplatné dopravy do školy

3.

Novelou školského zákona účinnou od 1. 1. 2008 došlo bezesporu ke zlepšení postavení cizinců v oblasti vzdělávání, resp. poskytování školských služeb. Nicméně i nadále v této oblasti i ve světle srovnání s jinými evropskými státy spatřujeme určité nedostatky, které brzdí začlenění dětí cizinců do výuky a v konečném důsledku nahrávají jejich možnému budoucímu sociálnímu vyloučení. • Především jde o již zmiňovanou absenci podpůrných programů pro cizince z třetích zemí v podobě přijímacích, resp. vyrovnávacích tříd, předškolní jazykové přípravy apod., tak jak se uplatňují v jiných evropských zemích. V ČR je v současné době speciální příprava k za členění do výuky organizována pouze pro děti občanů EU a dlouhodobě pobývajících rezi dentů. Právě u dětí pocházejících z třetích zemí však není potřeba intenzivní výuky českého jazyka i seznamování se s novým sociokulturním prostředím o nic menší než u dětí z EU, spíše naopak. Většina evropských zemí nečiní, pokud jde o uplatnění takových podpůrných opatře ní, rozdíl mezi různými kategoriemi dětí přistěhovalců. Česká republika oproti tomu, jak již bylo popsáno, pobytový status dětí v úvahu bere a část dětí z třetích zemí (a to nikoliv nepod statná část) tak těchto služeb využít nemůže. Za současné situace i v případě, že příslušná ško la organizuje bezplatnou přípravu k začlenění do výuky zahrnující jazykovou přípravu, mo hou být do takto vytvořené třídy pro jazykovou přípravu přijaty pouze děti občanů EU nebo dlouhodobě pobývajících rezidentů, nikoliv ostatních cizinců z  třetích zemí, kterým status rezidenta přiznán nebyl – i když v ČR dlouhodobě legálně pobývají. Ze strany občanů EU přitom tyto možnosti nejsou často využívány, jak vyplývá i ze zprávy České školní inspekce (ČŠI) zaměřené na vzdělávání cizinců na školách v  ČR.67 Na základě těchto zjištění sama ________________________________________ 67 Zpráva s názvem „Rovnost příležitostí pro vzdělávání cizinců v České republice“ z února 2008 (dostupná na: http://www.csicr.cz/ upload/tematicka_zprava_-_rovnost_prilezitosti_pro_vzdelavani_cizincu_v_CR.pdf) uvádí, že přípravku k začlenění do výuky podle § 20 odst. 5 školského zákona využívali ve školním roce 2005/2006 čtyři a ve školním roce 2006/2007 tři žáci-cizinci ze zemí Evropské unie (z celkového počtu 243 žáků studujících na sledovaných školách).

64

65

4.

3.

ČŠI v  závěru své zprávy navrhuje rozšíření působnosti ustanovení § 20 odst. 5 školského zákona upravujícího zmíněnou přípravku k začlenění do výuky i na cizince ze zemí mimo EU. V současné době jsou případné aktivity zaměřené na integraci cizinců ze zemí mimo EU závislé na iniciativě konkrétních škol, případně nevládních organizací a realizované na zá kladě jejich projektů finančně podpořených v rámci státních programů speciálně k tomu urče ných, resp. z jiných zdrojů. • K bezproblémovému pobytu dětí cizinců ve škole by určitě přispěla i větší informovanost rodičů o průběhu vzdělávání, organizaci výuky, podmínkách, za kterých jsou žákům posky továny školské služby apod., a to například ve formě informačních brožur či letáků v různých jazykových verzích68 nebo cestou využití tlumočníků, případně „mezikulturních prostřední ků“ při jednání s rodiči žáka.69 Pozitivní roli určitě může sehrát i zohlednění sociokulturních specifik, a to jak při samotné výuce, tak v rámci poskytování školských služeb.70 • Pokud jde o samotnou výuku cizinců, velkou slabinu lze spatřovat v chybějící systematické přípravě učitelů na specifika vzdělávání cizinců, absenci metodiky takové výuky, s níž by učitelé byli seznamováni v rámci školení apod.71 Školský zákon v této souvislosti pouze uklá dá příslušnému krajskému úřadu povinnost zajistit přípravu těch pedagogických pracovníků, kteří budou uskutečňovat výuku ve speciálních kurzech pro děti občanů EU a dlouhodobě pobývajících rezidentů.72 S výjimkou těchto pedagogů tak za těchto podmínek záleží přede vším na iniciativě konkrétního učitele, zda projeví vůli dále se v této oblasti sám vzdělávat, resp. na tom, zda konkrétní škola bude své pedagogické pracovníky k takovému vzdělávání motivovat.73 Jako pozitivum lze v tomto směru bezpochyby hodnotit úsilí stále většího po čtu fakult o akreditaci studijního programu či programu celoživotního vzdělávání zamě řeného na výuku češtiny jako cizího jazyka, případně zařazení této problematiky do obsahu studia v rámci stávajících studijních programů.

UZNÁVÁNÍ ZAHRANIČNÍHO VZDĚLÁNÍ CIZINCŮ V ČR

5.

Uznání vzdělání, které cizinec získal před tím, než se rozhodl přesídlit do jiné země, představuje důležitý moment v procesu jeho integrace do nové společnosti. Důležitý pro jeho budoucí plnohodnotné uplatnění v ní. Bez uznání74 předchozího vzdělání nebude moci cizinec v  nové zemi pokračovat ve studiu, případně získat zaměstnání odpovídající jeho kvalifikaci. Samotné formální uznání dosaženého vzdělání pochopitelně není jediným krokem k tomuto cíli. Met, které bude muset cizinec na této cestě zdolat, je mnohem více. Ani skutečnost, že může potenciálním zaměstnavatelům nabídnout doklad vzdělání platný na území ČR, ještě cizince nestaví na roveň ostatních osob se stejnou kvalifikací, na cestě ke kýženému zaměstnání odpovídajícímu jeho kvalifikaci se, podobně jako uchazeč o další studium v  hostitelské zemi, bude muset ještě vypořádat s překážkami například v podobě jazykových a sociokulturních odlišností. Navíc pro výkon některých povolání nebude cizinci stačit ani uznání kvalifikace v podobě uznaného dokladu o vzdělání a dotyčný bude muset prokázat způsobilost k výkonu dané profese například úspěšným složením předepsané zkoušky. I přes všechna tato „ale“ se však právě uznání dosaženého vzdělání či kvalifikace dá označit za pomyslný odrazový můstek, který dráhu cizince v tomto směru odstartuje.

________________________________________ 68

Tuto praxi uplatňuje řada evropských zemí, mezi nimi kromě výše zmíněného Německa např. i Rakousko nebo Finsko.

69

Přímo zákonem je povinnost zajistit v případě potřeby tlumočníka při úvodním setkání s rodiči žáka stanovena např. ve Švédsku nebo Finsku, služeb speciálně vyškolených mezikulturních prostředníků využívají např. školy v Portugalsku. 70

Např. přizpůsobení školního jídelníčku s ohledem na omezení daná odlišnými náboženskými pravidly.

71

Taková školení probíhají pouze nárazově na základě konkrétních projektů nevládních organizací či jednotlivých škol.

72

§ 20 odst. 6 školského zákona

73

Již zmíněná Zpráva ČŠI uvádí: „Ve školách navštívených v období 2006/2007 se v multikulturní výchově spíše vzdělávali výchovní poradci nebo školní metodici prevence sociálně-patologických jevů, účast učitelů byla pouze výjimečně vyšší než 2 až 3 z jedné školy. V jediné škole (z celkem 44 sledovaných – pozn. autora) byli v oblasti multikulturní výchovy prostřednictvím jednorázového semináře proškoleni všichni učitelé.“ Zpráva je dostupná na: http://www.ceskaskola.cz/Ceskaskola/Ar.asp?ARI=104896&CAI=2123.

66

________________________________________ 74

Míněno je „uznání“ v širším slova smyslu, tj. nejen formální uznání např. ve formě nostrifikovaného dokladu o vzdělání, ale i faktické uznání v podobě skutečného vnímání kvalifikace cizince jako odpovídající kvalifikaci získané v ČR – třeba i bez jejího formálního uznání (například zaměstnavatelem při obsazování konkrétního pracovního místa).

67

5.

1.

5.

Vymezení pojmů Hned na počátku bude třeba vymezit pojem „uznávání vzdělání“, resp. odlišit uznávání „vzdělání“ (prokazatelně dosaženého vzdělání) od uznávání „odborné kvalifikace“ (odborné způsobilosti k výkonu určité profese). Odborná kvalifikace je pojmem širším, který se s prvně uvedeným termínem může do určité míry překrývat – někdy zčásti (tam, kde se pro výkon určitého povolání nebo činnosti vyžaduje kromě jiného získání předepsaného vzdělání), jindy zcela (tam, kde jedinou podmínku pro výkon určité profese představuje právě dosažení takového vzdělání). Uznávání vzdělání tedy může probíhat buď samostatně, nebo jako součást uznávání odborné kvalifikace. V této souvislosti se rozlišují dvě základní podoby uznávání vzdělání – akademické uznávání (uznávání pro účely dalšího studia) a  profesní uznávání (uznávání pro účely výkonu povolání).75 Pro akademické uznávání dosaženého vzdělání je charakteristické detailní porovnávání obsahu studia v rámci oboru, který cizinec vystudoval v zahraničí, a obdobného oboru vyučovaného v ČR, jehož výsledkem je pak rozhodnutí o tom, zda vzdělání získané v zahraničí je platné i v ČR, resp. je-li rovnocenné vzdělání poskytovanému v České republice (a jakému). O akademickém uznávání se mluví tehdy, když je uznání dosažení určitého vzdělání v zahraničí podmínkou pro pokračování ve studiu v nové zemi, do které cizinec přesídlil. V rámci profesního uznávání naproti tomu dochází k posouzení znalostí a schopností konkrétní osoby v tom smyslu, zda jsou dostačující pro výkon určitého povolání nebo činnosti. Své znalosti a schopnosti přitom cizinec sice může doložit formálně uznaným dokladem o dosaženém vzdělání, může je ale také prokázat např. předložením dokladu o faktickém výkonu dané činnosti v jiné zemi. Výsledkem procesu profesního uznávání je poté rozhodnutí o tom, zda má dotyčná osoba dostatečné znalosti a schopnosti, aby mohla vykonávat konkrétní povolání nebo činnost. Předchozí uznání odborné kvalifikace se v ČR ze zákona vyžaduje pro výkon tzv. regulovaných povolání, podmínky jejich výkonu jsou stanoveny zvláštními právními předpisy (viz dále).

Na rozdíl od některých jiných evropských zemí není uznávání zahraničního vzdělání, resp. odborné kvalifikace v ČR souhrnně upraveno zvláštním zákonem.76 Problematika uznávání vzdělání je obsažena v předpisech upravujících vzdělávání na jednotlivých stupních, tj. v zákoně č. 561/2004 Sb.77 („školský zákon“) vč. prováděcí vyhlášky MŠMT č.12/2005 Sb. a v zákoně č. 111/1998 Sb.78 („vysokoškolský zákon“).Tyto předpisy přitom nerozlišují účel, pro který k uznání zahraničního vzdělání dochází, tj. zda jde o uznání pro účely dalšího studia či výkonu povolání. Profesní uznávání odborné kvalifikace je v ČR sice nově upraveno samostatným předpisem,79 úprava v něm obsažená se však – ve spojení se zvláštními předpisy z konkrétních odborných oblastí – vztahuje pouze na uznávání za účelem výkonu tzv. regulovaných povolání a pouze na uznávání kvalifikace občanů EU, resp. jejich rodinných příslušníků, nikoliv občanů tzv. třetích zemí.80 V praxi se tedy u cizinců z třetích zemí i uznávání kvalifikace pro účely zaměstnání provádí podle školského zákona, resp. zákona o vysokých školách, což (s ohledem na již popsané rozdíly obou těchto procesů) není zrovna ideální. Ke konkrétním problémům, které s sebou tento stav nese, se ještě dostaneme. V případě některých regulovaných povolání pak příslušný zvláštní předpis upravující požadavky na odbornou kvalifikaci osoby, která má dané povolání v určitém oboru vykonávat, počítá i s cizinci ze třetích zemí, stanovený postup pro doložení získané kvalifikace se tedy v takovém případě použije i pro tuto skupinu cizinců.81

________________________________________

80

75

Termíny používané v českých právních předpisech ne vždy toto dělení respektují, což zřejmě souvisí s tím, že dlouho neexistovala samostatná úprava profesního uznávání vzdělání, resp. kvalifikace získané v zahraničí. Školský zákon i vysokoškolský zákon upravují „uznávání vzdělání“, přičemž pod tímto pojmem skrývají jak uznávání dosaženého vzdělání za účelem dalšího studia, tak uznávání za účelem výkonu zaměstnání (resp. přinejmenším je tento termín takto v praxi vykládán).

68

Právní rámec

2.

________________________________________ 76

Srovnej např. slovinský zákon o uznávání vzdělání (Uradni list RS No. 73/04), v anglické verzi dostupný na: http://www.upr.si/en/ Izobrazevanje/PriznavanjeTujegaIzobrazevanja/060105ZPVI_anglescina.pdf. 77

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,vyšším odborném a jiném vzdělávání.

78

Zákon č. 111/1998 Sb, o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů.

79

Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států evropské unie a o změně některých zákonů; dále jen zákon o uznávání odborné kvalifikace. Tímto zákonem je upraven postup při uznávání odborné kvalifikace získané mimo ČR, a to jak v ES, tak ve třetích státech. Osobní rozsah je omezen na státní příslušníky členských států ES, včetně občanů ČR, a jejich rodinné příslušníky, kteří využívají právo volného pohybu v Evropském společenství (dále jen „ve Společenství“) v souladu s nařízením (EHS) č. 1612/68. (Viz důvodová zpráva k zákonu). 81

Např. zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.

69

5.

5.

2.

Akademické uznávání vzdělání Uvedené předpisy (školský a vysokoškolský zákon) upravují jednak samotné podmínky, za kterých může být vzdělání uznáno, jednak proceduru, která tomuto uznání předchází (příslušnost k rozhodování o uznání, lhůty pro vydání rozhodnutí, přípustné opravné prostředky proti takovému rozhodnutí apod.). Pokud tyto předpisy některé procesní otázky neupravují, použijí se pravidla obsažená ve správním řádu82 coby obecném procesním předpisu. Všechny zmíněné vnitrostátní předpisy se uplatní v případech, kdy neexistují pro uznávání vzdělání získaného v konkrétní zemi mezinárodní smlouvy (mnohostranné či dvoustranné) obsahující odlišnou úpravu postupu při uznávání vzdělání, např. stanoví možnost nostrifikovat doklad bez potřeby opatřit jej úředními ověřeními83 nebo uznat doklad o vzdělání za rovnocenný bez procesu jeho nostrifikace84 – podrobněji viz dále. Zvláštní kapitolu pak představují evropské předpisy týkající se uznávání vzdělání. Tyto předpisy se ovšem primárně vztahují na občany EU, příslušníků třetích zemí se dotknou pouze v případě, že jsou tito příslušníci zároveň rodinnými příslušníky občana EU. Konkrétně jde o tzv. obecné směrnice (upravující obecný systém vzájemného uznávání odborných kvalifikací pro účely výkonu tzv. regulovaných povolání) a sektorové směrnice (upravující uznávání odborné kvalifikace pro účely výkonu některých vybraných regulovaných povolání – např. lékaře nebo architekta).85

3.

V  praxi se můžeme setkat se dvěma odlišnými postupy při akademickém uznávání vzdělání. K uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení dochází v případech, kdy je cizinec držitelem dokladu o vzdělání získaném na škole v zemi, s níž ČR uzavřela mezinárodní smlouvu o uznávání rovnocennosti dokladů o dosažením vzdělání.86 Výstupem tohoto procesu je vydání osvědčení o rovnocennosti zahraničního dokladu o dosažení vzdělání. O uznání platnosti zahraničního vysvědčení v ČR se naproti tomu mluví ve všech ostatních případech, tj. pokud vzdělání bylo získáno v  zemi, vůči které ČR není vázána podobnou mezinárodní smlouvou. Úspěšný žadatel v  tomto případě obdrží rozhodnutí o uznání platnosti zahraničního vysvědčení, jehož součástí je tzv. nostrifikační doložka, kterou krajský úřad uznává platnost dokladu o vzdělání a zároveň potvrzuje jeho rovnocennost s odpovídajícím vzděláním, které je možné získat v ČR. Proces uznávání vzdělání probíhá v ČR v zásadě podle následující osnovy: • krok 1: podání žádosti příslušnému orgánu • krok 2: posouzení splnění formálních podmínek uznání + případná kompenzační opatření - pokud je třeba (a možno) jimi nahradit splnění některé z podmínek • krok 3: posouzení splnění materiálních podmínek uznání + případná kompenzační opatření - pokud je třeba (a možno) jimi nahradit splnění některé z podmínek • krok 4: samotný akt uznání (vydání rozhodnutí/osvědčení)

________________________________________ 82

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

83

Dvoustranné smlouvy o právní pomoci.

84

Dvoustranné smlouvy o uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání.

85

Dne 30. září 2005 byla publikována v Úředním věstníku Evropské unie směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací (dále jen „směrnice“), která konsoliduje 3 směrnice obecného systému vzájemného uznávání odborných kvalifikací (č. 89/48/EHS, č. 92/51/EHS a č. 99/42/ES) a sektorové směrnice pro výkon povolání lékaře, zubního lékaře, veterinárního lékaře, farmaceuta, všeobecné sestry, porodní asistentky a architekta, včetně novelizujících směrnic. Lhůta pro implementaci této směrnice do národních úprav jednotlivých členských států vyprší 20. 10. 2007.

70

________________________________________ 86 Bilaterální mezinárodní smlouvy o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o dosaženém vzdělání a dokladů o udělení vědeckých hodností a titulů jsou uzavřeny s Afghánistánem (č. 111/1982 Sb.), Bosnou a Hercegovinou (č. 89/1991 Sb.), Bulharskem (č. 43/1983 Sb.), Maďarskem (č. 92/2005 Sb.m.s.), Polskem (č. 122/1991 Sb.), Slovenskem (č. 33/2001 Sb.m.s.), Slovinskem (č. 89/1991 Sb.) a některými nástupnickými státy bývalého SSSR.

71

5.

3.

Institucionální zajištění aneb kam podat žádost: O uznávání základního/středního/vyššího odborného vzdělání rozhoduje v ČR v prvé řadě krajský úřad příslušný podle místa pobytu žadatele. V některých specifických případech pak rozhodují orgány jiné, konkrétně MŠMT (rozhoduje o nostrifikaci zahraničního vysvědčení, které bylo vydáno zahraniční školou se vzdělávacím programem, který je uskutečňován v dohodě s ministerstvem) nebo MV (vydává osvědčení o uznání rovnocennosti a rozhoduje o nostrifikaci zahraničního vysvědčení v oblasti činnosti policie a požární ochrany). O uznání vysokoškolského vzdělání rozhoduje až na výjimky rektorát příslušné vysoké školy, která realizuje stejný, resp. obdobný studijní program/obor jako ten, který vystudoval cizinec. Cizinec tedy před podáním žádosti musí sám vytipovat školu, která je k posouzení jeho žádosti příslušná, tedy v podstatě najít školu, na níž je vyučován obor, který on sám v zahraničí vystudoval. Pokud se vyskytne pochybnost o tom, která vysoká škola je k uznání příslušná, může se žadatel obrátit na MŠMT.87 Jako poradní orgán pro MŠMT, vysoké školy, studenty i veřejnost v oblasti uznávání dokladů o vzdělání působí v ČR Středisko pro ekvivalenci dokladů o vzdělání, které je součástí Střediska pro studium vysokého školství. V jiných evropských zemích se častěji setkáme s tím, že o uznání dosaženého vzdělání rozhoduje konkrétní škola, kde hodlá osoba pokračovat ve studiu,88 případně přímo speciální úřad.89

Formální podmínky uznání aneb náležitosti žádosti: Osoba, která žádá o uznání vzdělání musí kromě samotného formuláře žádosti předložit originál zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřenou kopii a rámcový obsah vzdělávání oboru, v němž dosažené vzdělání získal (pokud ze zahraničního vysvědčení není patrný obsah a rozsah vyučovaných předmětů). Všechny dokumenty musí být opatřeny úředním překladem do českého jazyka, výjimku v tomto směru představují jen dokumenty vyhotovené ve slovenském jazyce, které se předkládat nemusí. Pravost podpisů a otisků razítek na jednotlivých předkládaných dokumentech musí být náležitě ověřena. V tomto ohledu se rozlišuje trojí režim: a) dokumenty vydané v zemi, která s ČR uzavřela dvoustrannou smlouvu o právní pomoci, v níž jsou označeny listiny, které jsou osvobozeny od vyššího ověření, nemusí být opatřeny ově řením pravosti podpisů (mezi tyto státy patří např. Afghánistán, Francie, Mongolsko, Sloven sko, Ukrajina, Vietnam)90 b) dokumenty vydané v zemi, která je smluvním státem tzv. Haagské úmluvy o zrušení poža davku ověřování cizích veřejných listin,91 musí obsahovat zjednodušenou ověřovací doložku, tzv. Apostillu (mezi tyto státy patří např. Albánie, Arménie, Bělorusko, Maďarsko, Německo)92 c) dokumenty vydané v zemi, která není smluvním státem žádné z těchto mezinárodních smluv, musí být opatřeny ověřeními od příslušného zastupitelského úřadu České republiky a dále ministerstvem zahraničních věcí státu, v němž má sídlo zahraniční škola, která vysvědčení vydala, případně notářem tohoto státu (v tomto případě se mluví o tzv. superlegalizaci). V roce 200693 došlo v právní úpravě uznávání vzdělávání k pozitivní změně v podobě zakotvení možnosti nahradit uvedené dokumenty, resp. ověření čestným prohlášením, a to v případě osob, které v ČR nebo jiném státě EU získaly některou z forem mezinárodní ochrany (azyl nebo doplňkovou ochranu) nebo se nacházejí v obdobném postavení.94 Touto novelou zákonodárce zohlednil

5.

3.

________________________________________

________________________________________ 87

V praxi jsme se setkali s případem, kdy ministerstvo odmítlo žádost o určení vysoké školy příslušné k rozhodnutí, resp. samotnému vydání rozhodnutí o uznání v 1. stupni s tím, že MŠMT nemůže v těchto věcech vystupovat jako orgán 1. stupně a žadatel se tedy nejprve musí na některou vysokou školu obrátit, vyčkat jejího rozhodnutí a proti tomuto rozhodnutí pak podat odvolání právě k ministerstvu. Situace se nakonec vyvinula tak, že sama vysoká škola, která byla přesvědčena o své nepříslušnosti k uznání vzdělání v  konkrétním případě, postoupila žádost cizince na MŠMT, které o jeho žádosti rozhodlo a vzdělání uznalo. 88

Viz např. již zmiňovaná slovinská právní úprava obsažená v zákoně o uznávání vzdělání (Uradni list RS No. 73/04), v anglické verzi dostupný na: http://www.upr.si/en/Izobrazevanje/PriznavanjeTujegaIzobrazevanja/060105ZPVI_anglescina.pdf. 89

72

Např. již zmiňovaný finský Národní vzdělávací úřad (National Board of Education).

90 Přehled dvoustranných mezinárodních smluv o právní pomoci, kterými je ČR vázána, je dostupný na http://portal.justice.cz/ms/ ms.aspx?j=33&o=23&k=386&d=11319. 91 Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, přijatá v Haagu dne 5.10.1961 (český text Úmluvy byl Sdělením Ministerstva zahraničních věcí ČR uveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 45, částka 17). 92 Přehled státu, které jsou smluvními stranami Haagské úmluvy je dostupný na j=33&k=387&d=9064.

http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&-

93 Zákonem č. 165/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 94

§ 108 odst. 9 školského zákona a § 90 odst.4 vysokoškolského zákona; podle našich zkušeností nejsou do této kategorie zahrnovány žadatelé o mezinárodní ochranu, tedy osoby, které dosud neobdržely rozhodnutí o své žádosti o mezinárodní ochranu.

73

5.

3.

specifické postavení těchto osob, které často v důsledku pohnutých okolností, které je nutí opustit zemi původu, nemají potřebné dokumenty s sebou v hostitelské zemi a zároveň se jen těžko mohou obrátit na úřady své vlasti. Každopádně v případě pochybností může příslušný orgán rozhodující o žádosti nařídit nostrifikační zkoušku (viz dále), jejímž úspěšným složením uznání vzdělání podmíní. Možnost nahradit chybějící listiny, případně požadovaná ověření pravosti podpisů a razítek nostrifikační zkouškou nabízí školský zákon jako náhradní řešení i u žadatelů, kteří nespadají do výše vymezené kategorie osob. Vysokoškolský zákon prostor pro odstranění formálních nedostatků cestou složení nostrifikační zkoušky výslovně nevytváří, bude tedy záležet na úpravě postupu při posuzování žádosti o uznání vysokoškolského diplomu obsažené v předpisech konkrétní vysoké školy, která o žádosti rozhoduje, zda tuto možnost připustí. Materiální podmínky uznání aneb co se bude posuzovat: V případě uznání rovnocennosti (u dokladů vydaných školou, která je zřízena a uznána v zemi, s níž má ČR uzavřenou smlouvu o uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání) podmínky uznání rovnocennosti stanoví konkrétní bilaterální smlouva mezi ČR a státem, kde byl doklad o vzdělání vydán. Zpravidla nejsou v rámci této procedury žádné materiální podmínky posuzovány a stačí, že žadatel předloží požadované dokumenty opatřené nezbytnými ověřeními, tj. že splní formální podmínky. Pravidelnou součástí mezinárodních smluv je totiž ustanovení, kterým se státy zavazují vzájemně se informovat o svých vzdělávacích systémem, obsahu studijních programů realizovaných na jejich školách apod. Dá se tedy očekávat, že tam, kde žadatel předloží doklad o vzdělání získaném v zemi, s níž existuje smlouva o uznávání rovnocennosti, bude rovnocennost už dopředu posouzena a podrobné porovnávání obsahu daného studijnímu programu už v  rámci procedury uznání rovnocennosti probíhat nebude.

V případě uznání platnosti, tj. pokud jde o doklad vydaný ve státě, s nímž ČR takovou smlouvu neuzavřela, podmínky uznání stanoví školský, resp. vysokoškolský zákon. Příslušný orgán, který o uznání rozhoduje, žádosti vyhoví, pokud obsah a rozsah vzdělání v zahraniční škole odpovídá obsahu a rozsahu obdobného rámcového vzdělávacího programu v České republice. V případě, že dospěje k názoru, že obsah porovnávaných programů se z části odlišuje, může dosažené vzdělání uznat, pokud žadatel úspěšně složí tzv. nostrifikační zkoušku, kterou tento orgán nařídí. Nostrifikační zkouškou se ověřuje, zda znalosti a dovednosti žadatele odpovídají cílům a obsahu vzdělávání podle příslušného vzdělávacího programu. Tato zkouška zpravidla probíhá v ČJ, v jiném jazyce jen tehdy, pokud tím není dotčen účel zkoušky (např. pokud cizinec žádá o uznání dosaženého vzdělání pro účely pokračování ve studiu, které bude probíhat v cizím jazyce). Pokud se obsah vzdělávacího programu, který žadatel v cizině absolvoval, podstatně odlišuje od obdobného vzdělávacího programu realizovaného v ČR, žádost o nostrifikaci bude zamítnuta.

5.

3.

Rozhodnutí: Hmotným výstupem celé procedury uznávání je v případě kladného vyřízení žádosti osvědčení o uznání rovnocennosti (pokud se na základě mezinárodních smluv uznává rovnocennost zahraničního dokladu o vzdělání) nebo rozhodnutí o uznání platnosti, jehož součástí je tzv. nostrifikační doložka (u ostatních zahraničních dokladů, kde se vyžaduje nostrifikace). Vysokoškolský zákon na rozdíl od školského zákona výslovně nerozlišuje uznávání rovnocennosti a uznávání platnosti dokladu o vzdělání jako dvě odlišné procedury uznávání vzdělání, počítá pouze s vydáním osvědčení o uznání vzdělání nebo jeho části jako hmotným výstupem procedury uznávání. Přes tuto formální jednotnost se však i v průběhu řízení o žádosti o uznání vysokoškolského vzdělání bude uplatňovat odlišný přístup k posuzování žádosti v případech, kdy existuje bilaterální mezinárodní smlouva upravující uznání rovnocennosti dokladů o vzdělání95 mezi ČR a zemí, která daný doklad o vzdělání vydala – viz dále. Proti zamítavému rozhodnutí o žádosti je možné nejprve podat opravný prostředek k MŠMT ČR, případně se poté obrátit s návrhem na jeho přezkoumání na soud.

________________________________________ 95

74

Viz pozn. č. 11.

75

5.

4.

5.

Jak již bylo uvedeno výše, profesním uznáváním vzdělání se rozumí uznávání pro účely výkonu určitého povolání nebo činnosti a používá se v této souvislosti spíše pojem uznání odborné kvalifikace, který zpravidla pokrývá i uznávání vzdělání jako pojem užší. V rámci profesního uznávání tedy může být posuzováno dosažené vzdělání – pokud je podmínkou pro výkon určitého povolání. Uznání pro účely výkonu regulovaného povolání Předchozí uznání odborné kvalifikace se vyžaduje pro výkon tzv. regulovaných povolání a činností – tj. povolání a činností, podmínky jejichž výkonu jsou upraveny právními předpisy. V současné době v ČR existuje na pět set96 takových povolání a odborných činností, které může osoba vykonávat, jen pokud prokáže dosažení určité odborné kvalifikace. Cizinec, který tuto kvalifikaci získal v jiní zemi, musí tedy dosáhnout jejího formálního uznání. Pokud jde o proceduru takového uznávání, není tato v ČR dosud ve vztahu k cizincům z tzv. třetích zemí upravena (viz výše). Již zmiňovaný zákon o uznávání odborné kvalifikace upravuje pouze postup při uznání odborné kvalifikace občanů EU a jejich rodinných příslušníků.97 Tam, kde podmínky a postup při uznání odborné kvalifikace nezbytné pro výkon určitého povolání stanoví speciální předpis z dané oblasti do svého osobního rozsahu zahrne i cizince z třetích zemí, budou se formální i materiální podmínky uznání řídit touto úpravou.98 Rozhodovat bude v těchto případech zpravidla ústřední orgán, do jehož působnosti regulované povolání či činnost spadá (příslušné ministerstvo nebo profesní komora apod.). Pokud však zvláštní zákon stanoví další podmínky pro vý________________________________________ 96

Databáze regulovaných povolání a činností je dostupná na http://uok.msmt.cz/ru_list.php; pro srovnání: ve Švédsku je těchto povolání 31.

97

Tímto zákonem je upraven postup při uznávání odborné kvalifikace získané mimo ČR a to jak v ES, tak ve třetích státech. Osobní rozsah je omezen na státní příslušníky členských států ES včetně občanů ČR a jejich rodinné příslušníky, kteří využívají právo volného pohybu v Evropském společenství (dále jen „ve Společenství“) v souladu s nařízením (EHS) č. 1612/68 (viz důvodová zpráva k zákonu). 98

76

4.

Profesní uznávání vzdělání kon určitého povolání nebo činnosti kromě dosažení předepsaného vzdělání (např. složení zkoušky) a sám výslovně neupraví postup při uznání kvalifikace cizinců z třetích zemí získané mimo ČR, nelze takovou kvalifikaci uznat. A to ani v případě, že cizinec získal odbornou kvalifikaci v jiném členském státě, avšak sám není občanem EU ani jeho rodinným příslušníkem. Uznání odborné kvalifikace u tzv. regulovaných povolání a činností je však třeba odlišit od povolení vykonávat takové povolání nebo činnost. V případech, kdy je takové povolení vyžadováno, nebude samotné uznání kvalifikace stačit - to pouze prokazuje odbornou způsobilost dotyčné osoby činnost vykonávat, nezakládá však nárok na výkon této činnosti. Uznání pro účely výkonu neregulovaného povolání Kromě případů, kdy dosažení určité kvalifikace jako podmínku výkonu určitého povolání stanoví přímo zákon, se v praxi samozřejmě setkáme s tím, že obdobný požadavek vzejde od samotného potenciálního zaměstnavatele. I v těchto případech tedy cizinec, který chce dané zaměstnání získat, bude usilovat o formální uznání vzdělání, které získal v zahraničí. Takové uznání by mělo především nějakým způsobem přirovnat zahraniční vzdělání cizince ke vzdělání, které je možné získat v ČR, a tedy dát dokladu o vzdělání získanému v zahraničí určitou vypovídací hodnotu i v českém prostředí. Vzhledem k  tomu, že profesní uznávání není (s výjimkou výše zmíněného zákona s  omezenou osobní i věcnou působností) v  ČR zvlášť upraveno, provádí se v  praxi i uznávání odborné kvalifikace pro účely zaměstnání cestou uznání vzdělání podle školského zákona, resp. zákona o vysokých školách, tedy cestou porovnávání obsahu studia se studiem v rámci obdobného oboru vyučovaného v ČR. Vždy se tak pro obor absolvovaný cizincem hledá český ekvivalent v podobě oboru obsahově nejbližšímu. Pokud se takový nepodaří najít, resp. pokud se porovnávaný obor podstatně odlišuje a tyto odchylky se nepodaří odstranit tím, že cizinec úspěšně složí nostrifikační zkoušku, jeho vzdělání nelze uznat.

Viz pozn. 9.

77

5.

5.

Uznávání zahraničního vzdělání cizinců v jiných evropských státech

4. V  případech, kdy potenciálnímu zaměstnavateli stačí prokázat jen úroveň vzdělání uchazeče, nikoliv vzdělání v konkrétním oboru, může se cizinec obrátit na středisko ENIC/NARIC ČR (již zmíněné Středisko ekvivalence dokladů o vzdělání), které může vydat odborné stanovisko ohledně úrovně vzdělání získaného v zahraničí, tj. konstatuje že dosažené vzdělání odpovídá vzdělání po ukončení bakalářského, magisterského, doktorského studijního programu.

78

5.

Pro srovnání na tomto místě nabízíme pohled na situaci v oblasti uznávání zahraničního vzdělání cizinců ve vybraných evropských státech.

79

5.

5.

5.

5.

1.

1.

Norsko99 Se žádostí o uznání vzdělání za účelem dalšího studia se cizinec v Norsku většinou obrací přímo na konkrétní školu, kde chce pokračovat ve studiu. Uznání (v tomto případě se mluví o tzv. specifickém uznávání vzdělání) probíhá na základě porovnávání obsahu studia v konkrétním oboru, jenž absolvoval cizinec v zahraničí, s tím, který je možné absolvovat na norské škole, výsledkem je tedy přirovnání jím získaného vzdělání k rovnocennému vzdělání získanému v Norsku. Podmínkou uznání je, že nejsou shledány podstatné rozdíly těchto oborů, v případě rozdílů je možné uznat vzdělání alespoň částečně a umožnit tak zahraničnímu studentu zapojit se do studia v té fázi, která odpovídá úrovni vzdělání, kterého dosáhl v zahraničí. Kromě toho je možné (zejména v případech, kdy cizinci chybí některé z dokumentů nezbytné pro detailní posouzení obsahu studia) podstoupit proceduru tzv. obecného uznání. Základem pro obecné uznávání vzdělání je porovnání vzdělávacího systému v zemi, kde cizinec vzdělání získal, a systému norského, výsledkem je pak přirovnání úrovně vzdělání získaného v zahraničí k úrovni, kterou je možné získat v Norsku – např. ukončené bakalářské studium bez určení konkrétního bakalářského programu. Obecné uznávání provádí speciální agentura – NOKUT. I tato forma uznání může v některých případech stačit pro pokračování ve studiu na norské škole.

Také v rámci profesního uznávání se rozlišuje tzv. obecné a specifické uznávání vzdělání. Specifické uznání vzdělání je nutné tam, kde je k výkonu povolání třeba, aby zaměstnanec prokázal vzdělání přímo v konkrétním oboru. Přímo ze zákona tento požadavek vyplývá u tzv. regulovaných povolání, vzejít však může i od samotného potenciálního zaměstnavatele. Uznávání odborné kvalifikace (zahrnující i samotné vzdělání) pro účely výkonu regulovaných povolání se řídí zvláštními pravidly a spadá do kompetence různých orgánů podle konkrétního profesního zaměření. Tento způsob uznání je přístupný všem cizincům, nicméně občané ze zemí EU jsou do určité míry zvýhodněni, v jejich případě je procedura uznání (nejen časově) méně náročná než v případě cizinců z tzv. třetích zemí. Tam, kde pro účely získání zaměstnání stačí prokázání dosažení určité úrovně vzdělání, může cizinec požádat o obecné uznání jeho vzdělání již zmíněnou agenturu NOKUT.

________________________________________ 99

80

Viz http://www.nokut.no/sw13100.asp.

81

5.

5.

5.

5.

2.

Francie100 Akademické uznávání je ve Francii podobně jako v Norsku v kompetenci konkrétní školy, na které chce cizinec pokračovat ve studiu. V případě, že cizinec hodlá pokračovat ve středoškolském studiu, obrací se s žádostí o uznání vzdělání dosaženého v zahraničí na školské orgány příslušné podle místa pobytu (rectorat / academie). Pokud jde o profesní uznávání, samostatně probíhá uznávání za účelem výkonu regulovaných povolání (podle pravidel stanovených pro dané povolání a v kompetenci konkrétního profesně příslušného orgánu), pro účely výkonu ostatních povolání je možné získat osvědčení o studiu (nemá povahu závazného právního aktu, má pouze informativní charakter – obsahuje informace o studiu absolvovaném v zahraničí, které mohou být pro potenciálního zaměstnavatele užitečné). Takové osvědčení vydává ministerstvo školství prostřednictvím již zmíněných místních orgánů (rectorat / academie) nebo specializovaný orgán CIEP (Centre international d´études pédagogiques).

Slovinsko101

3.

Slovinsko přijalo samostatný zákon upravující otázky spojené s uznáváním vzdělání, včetně dvou oddělených procedur uznávání vzdělání – za účelem dalšího studia a za účelem výkonu povolání o uznávání a posuzování vzdělání (Uradni list RS č. 73/04).102 Orgánem odpovědným za uznání vzdělání je v případě akademického uznávání vzdělávací instituce, na které chce cizinec pokračovat ve studiu. V rámci této procedury dochází k posouzení obsahu studia a výsledkem je rozhodnutí o uznání vzdělání a určení odpovídající úrovně studia v rámci konkrétního studijním oboru vyučovaného ve Slovinsku. Pokud se obsah porovnávaných studijních oborů zásadně liší, má být cizinci umožněno nastoupit ke studiu v té fázi, která odpovídá jím dosažené úrovni vzdělání. Profesní uznávání spadá do kompetence ministerstva příslušného podle úrovně dosaženého vzdělání (Ministerstvo školství a tělovýchovy nebo Ministerstvo pro vysoké školství, vědu a technologie). V tomto případě jsou v rámci řízení o uznání vzdělání porovnávány vzdělávací systém země, kde cizinec vzdělání získal, a systém slovinský za účelem stanovení úrovně v zahraničí získaného vzdělání. Požadavek nalezení konkrétního oboru ekvivalentního k tomu, jenž cizinec vystudoval, se vyžaduje pouze v případě, kdy cizinec současně žádá o uznání titulu. V takovém případě je ministerstvo povinno vyžádat si stanovisko minimálně jedné vzdělávací instituce realizující obdobný studijní program.

________________________________________ 101 ________________________________________ 100

82

Viz http://www.ciep.fr/en/enic-naricfr/equivalence.php.

Viz http://www.mvzt.gov.si/en/areas_of_work/recognition_and_assessment_of_education/.

102

Viz http://www.mvzt.gov.si/fileadmin/mvzt.gov.si/pageuploads/doc/dokumenti_visokosolstvo/priznavanje/EN_ActOnRecognitionAndAssessmentofEducation.doc.

83

5.

5. existuje možnost posouzení vzdělání jen co do dosažené úrovně - bez určení rovnocen. oboru a bez detailního porovnávání obsahu studia?

je uznání zpoplatněno?

Norsko

- oborově příslušné ministerstvo/ profesní organizace (pro účely výkonu regulovaných povolání) - speciální středisko - „NOKUT“ ( v ostatních případech) x jen obecné uznání

ano

ne

Francie

- oborově příslušné ministerstvo/ profesní organizace (u regulovaných povolání) - speciální středisko „CIEP“ / místní školské orgány (v ostatních případech) x právně nezávazné

ano, ale jen ve formě právně nezávazného osvědčení o studiu vydávaného CIEP/ místně příslušnými škol. orgány

**

Slovinsko

- oborově příslušné ministerstvo/ profesní organizace (u regulovaných povolání) - ministerstvo příslušné podle úrovně vzdělání, které chce cizinec uznat (v ostatních případech)

ano, ve formě doporučení/ stanoviska vydávaného ministerstvem přísl. podle úrovně vzdělání, které chce cizinec posoudit

- akademické ne, profesní ano, ale pouze v případě, že je nutné vyžádat si znalecký posudek

Česká republika

- oborově příslušné ministerstvo/profesní organizace (u regulovaných povolání) - krajský úřad / škola, na které se vyučuje obor, který cizinec studoval (v ostatních případech) - speciální středisko „SEDV“ (stanovisko co do úrovně vzdělání bez vazby na obor)

ne

- uznání SŠ vzdělání ano (jen pokud kladně vyřízeno), uznání VŠ ze zákona ne x může stanovit škola

5.

4.

kdo rozhoduje o uznání za účelem výkonu povolání

Srovnání některých oblastí ve vybraných evropských zemích akademické a profesní uznávání vzdělání odděleno?

kdo rozhoduje o uznání za účelem dalšího studia?

Norsko

ano, i když institucionálně se částečně překrývá

- škola, na které chce cizinec studovat - speciální agentura - „NOKUT“ (jen tam, kde stačí tzv. obecné uznání, bez určení ekvivalentního studijního oboru)

Francie

ano, i když institucionálně se částečně překrývá

- školský orgán přísl. podle místa bydliště (pro další studium na SŠ) - škola, na které chce cizinec studovat (studium na VŠ)

ano

- škola, na které chce cizinec studovat

ne*

- krajský úřad, výjimečně přímo ministerstvo (při uznávání SŠ vzdělání) - škola, na které se vyučuje obor, který cizinec studoval (při uznávání VŠ vzdělání)

Slovinsko Česká republika

* s výjimkou profesního uznání kvalifikace pro účely výkonu regulovaných povolání

5.

4.

** údaj se nepodařilo dohledat

84

85

5.

6.

5.

Problémové momenty a návrhy změn v oblasti uznávání zahraničního vzdělání cizinců v ČR

• Jako zásadní otázku pro diskusi o možných změnách v oblasti uznávání zahraničního vzdělá ní vnímáme rozlišení akademického a profesní uznávání vzdělání v české právní úpravě a potažmo v praxi orgánů, které o uznání rozhodují. S výjimkou uznání kvalifikace (zahrnující i vzdělání) pro účely výkonu regulovaných povolání, které je upraveno samostatně, se při uznání za účelem dalšího studia i zaměstnání postupuje podle stejných pravidel, která odpovídají účelu akademického vzdělávání. Uznání v  souladu s  nimi představuje náročnou proceduru podrobného porovnávání obsahu studia absolvovaného v zahraničí a stu dia v rámci obdobného oboru vyučovaného v ČR a klade poměrně vysoké nároky na žadatele o uznání jak ve fázi podání žádosti (vyžaduje předložení podkladů pro detailní porovnání obsahu studia), tak při samotném posuzování splnění materiálních podmínek uznání, tedy ve fázi porovnávání obsahu studia a odstraňování překážek uznání v podobě případných odliš ností u porovnávaných oborů.

• V této souvislosti se tedy na základě srovnání s jinými evropskými státy nabízí otázka mož né samostatné úpravy procedury profesního uznávání vzdělání, resp. zakotvení možnos ti uznání vzdělání bez současného uznání ekvivalence s konkrétním oborem vyučovaným v ČR. V současné době podle nám dostupných informací může cizinec v tomto směru využít možnosti obrátit se na středisko ENIC/NARIC ČR (již zmíněné Středisko ekvivalence dokla dů o vzdělání), které vydává odborná stanoviska ohledně úrovně vzdělání získaného v  za hraničí, tj. konstatuje že dosažené vzdělání odpovídá vzdělání po ukončení bakalářského, magisterského, doktorského studijního programu. Tento postup tedy může cizinec využít v případech, kdy potenciálnímu zaměstnavateli stačí prokázat jen úroveň vzdělání uchazeče, ne vzdělání v konkrétním oboru. Podmínkou je, že je žadatel schopen předložit ověřené do klady o vzdělání. S touto procedurou zatím nemáme v praxi zkušenosti.

86

6. • S otázkou nerozlišování akademického a profesního uznávání souvisí i rozdělení kompetencí k uznávání vzdělání a tedy otázka, zda je vhodná současná úprava vyžadující od cizince, kte rý usiluje o uznání vysokoškolského vzdělání, aby sám identifikoval obor nejvíce podobný tomu, který v zahraničí vystudoval – a potažmo instituci, na kterou se má s žádostí o uznání diplomu obrátit. Účast konkrétní školy na rozhodování o uznání vzdělání pro účely dalšího studia je zcela pochopitelná, problémy ale může způsobit v situaci, kdy je účelem uznání za městnání. Jak vyplývá i ze srovnání s ostatními evropskými státy, není obvyklé, aby o profes ním uznání vzdělání rozhodovala vzdělávací instituce realizující obdobný studijní pro gram v hostitelské zemi. Stávající právní úprava sice nabízí řešení sporných situací v podobě možnosti obrátit se v pochybnostech o tom, která škola je příslušná o uznání rozhodnout, na ministerstvo školství. Za zvážení ale určitě stojí, zda je tento postup efektivní. • Další, ne méně problematický moment spatřujeme v chybějící právní úpravě uznání odborné kvalifikace pro účely výkonu regulovaných povolání, která by se vztahovala na cizince z tře tích zemí. Současný stav, kdy zákon o uznávání odborné kvalifikace zahrnuje co do osobního rozsahu jen občany EU a jejich rodinné příslušníky, v  konečném důsledku brání cizincům z třetích zemí v přístupu k výkonu některých povolání a činností.

87

6.

NA ÚPLNÝ ZÁVĚR V  poslední době jsme byli svědky některých změn v  legislativní úpravě, ať už v  současnosti účinných nebo v různých stádiích projednávání, se kterými můžeme souhlasit či ne. Všechny, kteří se podílejí na integraci imigrantů do České společnosti, však může těšit, že je tato oblast vnímána jako problematická a lze spatřovat snahy o její řešení. Dle mnohokrát zmíněného dokumentu aktualizované Koncepce integrace cizinců jsou přesně vyjmenovány priority integrační politiky (znalost češtiny, ekonomická soběstačnost, orientace ve společnosti a vztahy s majoritní společností), jejichž dodržování je pravidelně vyhodnocováno a schvalováno na další období usneseními Vlády ČR. Jak i naše analýza napovídá, stále existují oblasti, ve kterých není situace optimální, ať už z důvodu právní úpravy nedostatečně upravující danou oblast nebo neexistence jednotného přístupu jednotlivých státních úřadů ke konkrétní věci, kde rozhodnutí často závisí i na znalostech úředníků o cizinecké problematice. Tato studie je jedním z příspěvků, které se mohou podílet na dalším rozvíjení debaty o popsaných problémech, neboť zároveň přináší porovnání se situací v dalších zemích a napovídá možné způsoby řešení na základě zkušeností těch, kdo s imigranty pracují a pomáhají jim řešit každodenní problémy.

88

2.

© 2008 Hedera