Tisková zpráva
Why Do You Resist? Forms of Resistance in Contemporary Art and Society
Proč protestujete? Formy odporu v současném výtvarném umění a společnosti Galerie Emila Filly Ústí nad Labem 20. 12. 2007 - 8. 2. 2008 zahájení - 19. prosince 2007, 18 hodin Umělci: Paulo Mendez (PT), Marina Gržinić (A) a Aina Śmid (SK), Kristina Leko (CRO), Martin Krenn (A), Oliver Ressler (A), Akademia Ruchu (PL), Lucas Lenglet (NL), Jiří Kovanda (CZ), Zbyněk Baladrán (CZ) Kurátoři projektu: Andrea Domesle (A), Michal Koleček (CZ)
Během posledních několika let začala nová umělecká generace analyzovat struktury moci a diskutovat o fenoménu vzdoru proti moci, jakožto hlavním tématu svých děl. Avšak co problematika moci pro tuto generaci skutečně znamená? Mnoho umělců se soustřeďuje na současnou moc státu, v němž žijí, na jeho systémy, ale též na politické tendence obecně – například na vliv globalizace, projevy rasismu nebo fakt migrace. Umělci analyzují způsob, jakým vlády nebo mocenské struktury EU tuto problematiku řeší. V rámci této výstavy je tedy moc chápána především jako nástroj vládnutí. Historická situace, která je základem uměleckého zacházení se strukturami moci, je však ambivalentní – po porážce konkurenčního modelu kapitalismu představovaným socialismem
ve
své
reálné
podobě,
zažívají
dnes
alternativní
koncepce
hospodářského a společenského vývoje těžké časy. V průmyslově rozvinutých zemích se diskutuje pouze o „takových alternativách, které nezpochybňují zavedené
mocenské vztahy kapitalistického systému a zastupitelských demokraciích. Jiné socioekonomické přístupy jsou obvykle označovány za utopické a bezcenné a jsou vyloučeny ze seriózní debaty, pokud se jimi vůbec někdo zabývá“, poznamenává umělec Oliver Ressler. Výstava Why Do You Resist? se zaměřuje na současná díla mezinárodního výtvarného umění, která poukazují na kontrolní mechanismy, konstrukce a reprezentaci moci. Na výstavě zastoupení umělci dávají skrze jednotlivá díla najevo odpor proti moci a formulují strategie rezistence, které ještě nejsou v souladu s naší společností. Ukazují přitom různé estetické formy a stylistické přístupy, kterými lze otevřeně komunikovat ožehavá sociální a politická témata, přičemž navazují na umělecké metody vyrůstající z tradic avantgardy.
Akademia Ruchu (založena ve Varšavě v roce 1973 Wojciechem Krukowskim další členové: Janusz Bałdyga, Jolanta Krukowska, Cezary Marczak, Zbigniew Olkiewicz, Krzysztof Żwirblis) Od svého počátku je Akademia Ruchu chápána jako „akční divadlo“. Skupina působí napříč žánry – na poli divadla, výtvarného umění, performance i filmu. Hlavní náplní všech akcí jsou pohyb, prostor a společenské poselství. Skupina je přesvědčena, že může kombinovat společenské a politické prostředky a umělecký radikalismus, a že tyto věci nelze prezentovat odděleně. Autobus II. / Wetlina. video, 3 min., 1976 Bus II. / Wetlina. video, 3 min., 1976 Intervence v otevřeném prostoru. Opuštěný vrak autobusu byl na dobu jedné hodiny obsazen 30 až 40 nehybnými „cestujícími“ a měl „slepého“ řidiče. Zbyněk Baladrán (*1973, žije v Praze) Socio-fiction II. video, 2005/2007 Zbyněk Baladrán je příslušníkem mladé generace středoevropských výtvarníků, která reflektuje estetiku pozdního modernismu rozvíjenou nezávislými umělci v totalitních zemích během 70. a 80. let 20. století. Zbyněk Baladrán sbírá filmové záběry, fotografie a dokumenty z veřejných i soukromých, převážně českých archivů. Během posledních tří let se zaměřil na problematiku sociální reflexe minulosti.
Z nalezených filmů vytvořil několik videí a kreseb. „Mým cílem je uchopit a přehodnotit náš pohled na sebe sama: zbavit se schémat spojených s naším vnímáním minulosti“, říká umělec. Video s názvem Socio-fiction je koláží záběrů z krátkých dokumentárních filmů a citátů z oficiálních textů či prohlášení, které reprezentovaly ideologii pozdního komunismu. Marina Gržinić (*1958, žije v Ljubljani a ve Vídni) a Aina Šmid (*1957, žije v Ljubljani) Tester. video, 14 min., produkce Arteleku, San Sebastian, Španělsko, 2005 Tester. video, 14 min., production Arteleku, San Sebastian, Spain, 2005 Na videu spolupracovali: Fundación Rodríguez, Marina Gržinić, José Carlos Mariátegui, Marcus Neustetter, Oliver Ressler, Hito Steyerl, Inaki Arzoz, Borut Mauhler a Aina Šmid. Video Tester bylo vyrobeno v rámci networku 5 umělců z Ljubljany, Vídně, Limy, Johannesburgu, Berlína a skupiny Rodriguez org. z Baskicka. Video pojednává o současných procesech práce, kapitálu a odporu. Pět umělců a jedna skupina se setkávají, aby prodiskutovali prostor, architekturu moci, život (včetně jídla) a potíže se současnými institucemi a globálním kapitálem. Jedná se o video o performativní politice, fiktivní příběh, který představuje nové směry v rámci současných dokumentárních strategií. Jiří Kovanda (*1953, žije v Praze) bez názvu (Resistence). performance a její dokumentace, 2007 without title (Resistance). performance and its documentation, 2007 Jiří Kovanda je představitelem generace společensky angažovaných umělců, která se během 70. a 80. let 20. století etablovala v totalitních zemích střední Evropy. V letech 1976-82 vytvořil sérii akcí, objektových intervencí a instalací, v nichž zkoumal, co se skrývá za společensky manipulovanými situacemi. Tyto akce, v nichž umělec atakoval samou hranici oddělující sféru umění a aktivity mimo ně, byly založeny na jeho osobním zasahování do veřejného prostoru města. Jiří Kovanda vytvořil pro výstavu Why Do You Resist? nové dílo. Spočívá v performanci realizované umělcem na Pražském hradě 30. října 2007 a v dokumentaci této akce na třech černobílých fotografiích. Obsah performance je založen na rozporu mezi
duchem místa jejího konání (Pražský hrad jakožto sídlo prezidenta České republiky) a minimalistickou intervencí umělce. Martin Krenn (*1970, žije ve Vídni) Mezi proudy. plakáty a video, 2007 In between the movements. posters and video, 2007 Tento projekt se zabývá fenoménem globálního propojení antikapitalistických hnutí a jeho dopady na teorii a praxi levicového hnutí odporu. Zaměřuje se především na problematiku kladení konkrétních otázek, které leží mezi velkými globálními koncepty. Autor důsledně reflektuje pozitivní možnosti tohoto procesu, ale rovněž jeho obtíže, které jsou důsledkem globálního propojování společenských skupin s různým ideologickým pozadím. Dílo obsahuje rozhovory vedené s různými osobami na
specifická témata, jako je například kriminalizace levicového hnutí při
přípravě a v průběhu demonstrací, dopad demonstrace proti G8 na obyvatele Bad Doberan, úloha rozvoje občanské společnosti jako klíčového elementu kritizujícího globalizaci, nezbytnost Queer Politics a antidiskriminačních požadavků. Rozhovory tvoří výchozí bod pro společně vytvářené krátké filmy a k nim náležející filmové plakáty. Kristina Leko (*1966, žije v Záhřebu) Bez předmětu (Konverzace s pracujícími lidmi). workshop a jeho dokumentace, 2004/05 No Subject (A Conversation with Working People). workshop and its documentation, 2004/05 Toto dílo je archivem zkušeností, výpovědí a reflexí tří skupin pracujících lidí, které participovaly na autorkou organizovaném workshopu. Dílo bylo realizováno prostřednictvím seminářů a setkání na téma empowerment (zplnomocnění, posílení), které se konaly ve třech sociálních institucích v průmyslové oblasti německého Halle, jež je silně postiženo nezaměstnaností. Ve spolupráci s těmito třemi skupinami vznikl komplexní multimediální projekt skládající se z videí, zvukových dokumentů, fotografií, textů, kreseb a osobních objektů. Na výstavě je tento projekt prezentován jako jednoduchá instalace, kde si návštěvníci mohou sami procházet jednotlivé obrazové i zvukové dokumenty.
Lucas Lenglet (*1972, žije v Berlíně a Amsterdamu) bez názvu (Protitankové zátarasy). aluminium, 2006 without title (Panzersperren). aluminium, 2006 Většina děl Lucase Lengleta jsou strategie. Jedná se o prostorové reflexe jeho vlastních postojů vůči umění, vnějšímu světu a opět jemu samému. Termín prostor přitom autor chápe především jako kombinací fyzických, privátních a společenských daností či limitů. „Ty dohromady vytvářejí duchovní prostor“, píše umělec a dodává: „Má díla tvoří základ pro operace, útočiště, úkryty, nebo objekty, které na taková místa patří. Většinou se jedná o uzavřená místa prezentace, kde se předvádí archeologie akce nebo incidentu.“ Pomocí této pracovní metody Lucas Lenglet kombinuje tradici autonomního sochařství se silným sociálním obsahem a osobní angažovaností. Jérôme Leuba (*1970, žije v Ženevě) Bitevní pole # 9 / washingtonský odstřelovač. video, 8 min., 2005 Battlefield # 9 / Washington Sniper. video, 8 min., 2005 Na divadelní scéně ztvárňují dva tanečníci pokyny zveřejněné washingtonskou policií v deníku The Washington Post v roce 2002. Cílem těchto pokynů bylo upozornit občany na některá místa, kterým by se měli vyhnout, a na pozice, které by měli zaujímat, aby se ochránili před kulkami šíleného odstřelovače, jenž do té doby zabil již tucet nazdařbůh vybraných lidí. Tanečníci se v pološeru plazí po podlaze, dělají rychlé pohyby, nebo se snaží ukrýt na stinných místech. Tato absurdní choreografie poukazuje na omezení, která tyto pokyny na lidské tělo kladou. Jérôme Leuba již několik let zpracovává významný soubor děl s názvem Bitevní pole, a to prostřednictvím nejrůznějších médií a formátů (fotografie, video a instalace). Autor se v této sérii nesnaží odhalit pouze skrytou přítomnost struktur moci, ale také napadnout samu podstatu našich systémů zastupování. Díky své schopnosti zdůraznit nejednoznačnou specifičnost jakékoliv medializované reality odolávají umělecké realizace Jérôme Leuby odhalení prvním pohledem. Podobně jako je tomu u magnetického spektra, zviditelňují jeho práce interaktivní pole mezi dvěma opačnými silami. V případě tohoto autora se podstata umělecké komunikace odehrává v procesu kritiky jednotlivých mediálních obrazů a ve zkoumání protichůdných reakcí, které tyto obrazy vyvolávají.
Paulo Mendez (*1966, žije v Lisabonu a Portu) Jak zelené bylo mé údolí – Evropa 2005. video, 17 min., 2005 How Green was My Valley – Europa 2005. video, 17 min., 2005 Toto video vzniklo v září 2005 po masových útocích na hranice Ceuty a Melily ze strany subsaharských uprchlíků. V této oblasti došlo ke smrti několika lidí a k etnickým čistkám, které jsou připisovány marockým úřadům. Video se snaží reflektovat propast a slepotu, která panuje mezi dvěma odlišnými světy: reálná skutečnost je prostřednictvím neviditelné vyprávěcí linie prezentována a pohlcena současnou fikcí. Název videa odkazuje na film Johna Forda, který je příběhem hornického města ve Walesu a rozpadu jedné rodiny. Tento iniciační melodramatický a nostalgický příběh z konce 19. století je postaven na konfrontaci ideálů minulosti s pracovními a sociálními problémy v měnící se světě. Oliver Ressler (*1970, žije ve Vídni) Létající demokracie. video instalace, 5 min., 2007 Fly Democracy. video installation, 5 min., 2007 Toto dílo je inspirováno strategií informační kampaně, která byla masově využita ozbrojenými silami Spojených států a jejich spojenců v počáteční fázi vojenských operací v Iráku a Afghánistánu. Bojové letouny v rámci této kampaně rozhazovaly letáky, které vyzývaly nepřátelské vojáky k dezerci, varovaly civilní obyvatele, aby se drželi mimo vojenská zařízení, uváděly návod, jak se chovat v případě kontaktu s invazními vojáky, a také přinášely obecné politické sdělení vysvětlující důvody a cíle vojenského útoku. Instalace Létající demokracie je rekonstrukcí tohoto shazování letáků s poselstvími, ale symbolicky přesouvá cíl shazování na území Spojených států. Desítka letáků vytvořených pro účely této instalace uvádí současné politické argumenty ve prospěch přímých nebo účastnických forem demokracie, jež jsou všechny v rozporu s modelem formální demokracie, která je – v podobě zavedené v neoliberálním kapitalistickém Státu – vnucována Spojenými státy. Postoj zaujímaný projektem Létající demokracie s tímto modelem kontrastuje, jelikož vykládá pojem „demokracie“ způsobem, který je bližší jeho původnímu smyslu, v jakém byl chápán v antickém Řecku. Tehdy znamenal – alespoň pro plnoleté občany mužského pohlaví – bezprostřednější účast v rozhodovacím procesu než je tomu v dnešních zastupitelských demokraciích. „Pseudodemokracie“, jak je nazývá
teoretik Paul Cockshott, jsou konfrontovány s původním významem tohoto slova. Instalace spočívá v pětiminutové video smyčce, která ukazuje letáky na jejich cestě z jasně modré oblohy na zem, kde si je čtou lidé, kteří je sebrali. Na podlaze před obrazovkou jsou rozházeny původní letáky v angličtině, a také v češtině. Návštěvníci si mohou letáky sebrat, přečíst a odnést domů.
Kurátorský tým: Dr. Andrea Domesle, Kleinschweinbarth, A, a Mgr. Michal Koleček Ph.D., Ústí nad Labem, CZ
