cesty v současném umění journeys in contemporary art

cesty v současném umění journeys in contemporary art

La Strada 2010 cesty v současném umění journeys in contemporary art 15. únor – 21. březen 2010, Novoměstská radnice, Praha February 15 – March 21, 2010, New Town Hall, Prague 18. duben – 6. červen 2010, Velká synagoga, Plzeň April 18 – June 6, 2010, Big Synagogue, Plzeň 7. srpen – 30. září 2010, Galerie Klatovy/Klenová August 7 – September 30, 2010, Gallery Klatovy/Klenová 12. říjen – 14. listopad 2010, Prácheňské muzeum, Písek October 12 – November 14, 2010, Museum of Prácheň, Písek Kurátor výstavy a texty Helena Fenclová Curator and author of texts Helena Fenclová Koordinátor projektu Kirsimaria E. Törönen-Ripatti Project coordinator Kirsimaria E. Törönen-Ripatti Fotografie Jan Pohribný, Sami Funke a autoři Photographs by Jan Pohribný, Sami Funke and artists Grafická úprava Jan Pohribný Graphic design Jan Pohribný Překlad Claudia Carrington Translation Claudia Carrington Tisk Protisk, České Budějovice Printed by Protisk, České Budějovice ISBN 978-952-99888-3-9

Fotografie na obálce Jan Pohribný, Ragazzo, 2009, pigmentový tisk, 100 x 42 cm Cover photograph by Jan Pohribný, Ragazzo, 2009, pigment print, 100 x 42 cm

cesty v současném umění journeys in contemporary art

LA STRADA 2010 – Není důležitý cíl, ale cesta k němu. Projekt LA STRADA 2010 je volným pokračováním prvního mezinárodního projektu na  toto téma, který se poprvé představil veřejnosti v  Galerii umění pod kurátorským vedením finské kurátorky a umělkyně Kirsimarii E. Törönen Ripatti v roce 2008. V období dvou let se tento projekt vrací zpět do českých výstavních prostor rozšířen o čtyři další, tentokrát české umělce. Důvodem návratu v této podobě je, aby prezentoval myšlenku cesty deseti autorů pracujících s různými médii ale ve  stejné dimenzi uvažování. Cesta jako společný jmenovatel pro tvorbu vybraných autorů není v tomto případě pouhé tématické určení, jedná se zde spíš o duchovní rozměr jejich životních postojů, který se prolíná do jejich výtvarných děl. Je to cesta, jíž každý z vystavujících už vykonal a vlastní prožitek přetransformoval do svého díla.

Jan Samec, Outside/Inside II, 2006, akryl, plátno,  215 x 185 cm Jan Samec, Outside/Inside II, 2006, acrylic on canvas,  215 x 185 cm

Erla S. Haraldsdóttir, Begging Woman, drawing, 2009

bu žití v novém prostředí a o čase nezadržitelně nezávisle plynoucím ve stejné rovině s původním urbanistickým uspořádáním.

Erla S. Haraldsdóttir při svém putování různými zeměmi nachází městská zákoutí, jejichž původně neosobní čistě architektonický stav je poznamenán životními cestami jeho uživatelů. Je to obrazová sociální studie, jež přináší svědectví o každodenním životě zejména nových obyvatel, o jejich hledání způso-

Křehká cesta Aleše Hnízdila, který ve své instalaci „Ticho v prostoru“ rozvinul širokou škálu vyjádření svého prostoru, který sdílí v podstatě s kýmkoli na této planetě i mimo ni. Může do něj vstoupit prostřednictvím vlastního vědomí. Je to cesta k uvolnění, meditaci, prolínání vědomí, vzájemné empatie, koncentrace myšlenek. Prostřednictvím nekonečného ticha v prostoru se mu otevírá brána do vlastního vědomí i do jiných světů.

Erla S. Haraldsdóttir, Žebračka, kresba, 2009

Pohled do instalace La Strada 2008 (Kirsimaria E. Törönen-Ripatti, Na západ od ráje - počítačově upravená malba / Jan Pohribný, fotografie / Monique Mees, instalace), Galerie Umění Karlovy Vary, 2008 Installation view of La Strada 2008 (Kirsimaria E. Törönen-Ripatti, West of Eden - cnc on canvas / Jan Pohribný, photographs / Monique Mees, installation), The Karlovy Vary Art Gallery, 2008

4

5

Cesta krajinami různých zemí vede Janne Laineho k poznání génia loci původně naprosto neznámého krajinného celku. Poznáváním nového místa objevuje jeho skryté významy, stává se jeho součástí a ono vstupuje do jeho představivosti. Země nikoho mu otevírá svá tajemství, která se přelévají do jeho fotografických záznamů krajiny a putují v nasnímaných cyklech k vnímavému divákovi, zahalené do tvaru jeho společného prožitku s krajinou. Zobrazování lidského těla na  fotografiích a  videoprojekcích Monique Mees nás různými osobitými způsoby provádí cestou jejího individuálního přístupu k zobrazovaným skutečnostem. Děj odehrávající se ve videoprojekci pozorovatele provokuje a svým sugestivním podáním strhuje i konfrontuje. Jan Pohribný podniká své cesty za  objevováním krajin a  za  jejich géniem loci předem vybaven představou o tom, jak využít jejich energii promítnutou do jeho vlastní interpretace. Objevuje v ní její původní určení i prastaré rituály, které ovlivňuje svou vlastní vizí, do níž instaluje v duchu land-artu osoby a  objekty, které se stávají součástí krajinného prostoru. Ve  fotografiích Jana Pohribného se prolíná reálná přírodní scenérie a duch místa. Putování po spletitých cestičkách vztahů s blízkými lidmi znázorňují fotografické cykly Míly Preslové. Ve svých dílech se vydává cestou ke svým předkům, mapuje jimi svá přátelství v proměnách času a historii vzniku a soužití vlastní

rodiny. Ve svých fotografiích vyjadřuje své soukromé až intimní pocity, které jsou zakomponovány do důvěrně známých či náhodných scenérií. Cestou vzpomínek je série rytých kovových desek s motivy půdorysu města Medina, kde výtvarnice Kirsimarii E. Törönen Ripatti strávila období raného mládí. Toto období, tak důležité pro vnímání a uvědomění si své vlastní identity ji obohatilo o pochopení islámského světa, diametrálně odlišného od skandinávského. Půdorysem obrazů putuje v labyrintu svých vzpomínek. Christoph Runne se vydává svými fotografickým a videopracemi za migranty žijícími v kanadském Vancouveru. Portréty těchto obyvatel upozorňuje na existenci společenství, které přežívá anonymně a téměř nepozorovaně ve většinové společnosti. Cestou této své umělecké výpovědi dává tvář mediálně často negativně vyobrazovaným marginálním bytostem a přibližuje svědectví o jejich skutečném životě. Obrazy Jana Samce se vyznačují komunikací mezi vnějším světem a autorovým přístupem k  němu. Malby zahrnuté v  celku OUTSIDE/INSIDE obsahují znázornění krajiny akcentované osobitým magickým přístupem. Stejně jako Jan Pohribný pracuje se světlem, jak v malbě, tak v trojrozměrném světelném objektu s jasným poselstvím Modrý sen – bílá zpráva. Není důležitý cíl, ale cesta k němu. Zážitek z hledání, ze ztrát a zoufání, z radosti objevování a prozřívání, z tajemnosti dějů a náhod, minulých připomínek návratů, nečekaná potkávání, kompilace, asimilace, analýza i syntéza myšlenek a pojmů, vroucnost a touha po sdělitelnosti a sdělnosti díla, to je ta cesta. Je vždy důležitá, i když nevede vždy přesně k cíli. Pokaždé nás však obohatí o setkání s lidmi, s krajinou, přináší nové zkušenosti, tříbí a zpřesňuje naše myšlení. Dává nám nahlédnout do jiných životů a přináší nám uvědomění si vlastní existence společně se světem, který nás obklopuje a není vždy příznivě nakloněn všem stejně. Přináší pochopení pro ostatní poutníky po cestách světa pozemského, příštího, imaginárního a iracionálního.

Pavel Hokynek, Street party 1, 1998/2009, kombinovaná technika Pavel Hokynek, Street Party 1, 1998/2009, mixed media

V Plzni dne 20. prosince 2009

Helena Fenclová kurátorka projektu Aleš Hnízdil, Dotek ticha v prázdném prostoru , 2008, nerez ocel, pérová ocel, kámen

Fotograf Pavel Hokynek přináší ve  svých neoficiálních fotografiích záznamy kulturních a společenských nekonvenčních událostí, jimž vtiskl originální pečeť vlastního podprahového vnímání, které v odstupu času vedlo jeho ruku k dotvoření atmosféry zachyceného okamžiku technicky velmi neotřelou cestou. Takto vzniklý fotografický obraz je k nepoznání od původní reportážní fotografie, o to víc však vyjadřuje smysl autora pro danou situaci i nazírání na ni. 6

Aleš Hnízdil, The Touch of Silence in an Empty Space, 2008, stainless and spring steel, stone

Monique Mees, detail instalace La Strada 2008, Galerie Umění Karlovy Vary, 2008, Monique Mees, detail of installation La Strada 2008, The Karlovy Vary Art Gallery, 2008,

7

LA STRADA 2010 – It is not the destination, but the journey leading to it that is important. The LA STRADA 2010 project is a loose continuation of the first international project on this theme, which was first presented to the public in 2008 at the Karlovy Vary Art Gallery under the curatorial direction of the Finnish artist and curator Kirsimaria E. Törönen- Ripatti. After a period of two years, this project returns once again to Czech exhibition venues expanded by four more Czech artists. The reason for the return in this setup is to present the idea of the journeys of ten artists working with diverse media, but with a similar way of thinking. The journey as a common denominator of the works of the selected artists does not, in this case, merely play a  thematic role. Instead it represents the spiritual aspect of their life philosophies, which is reflected in their works of art. It is a journey which each of the exhibited artists has already undertaken and transposed their experience into their works.

Janne Laine, ze série Země nikoho I – III, heliogravura, 2004 Janne Laine, from the series No-Man’s-Land I – III, heliogravure, 2004

On her travels through various countries Erla S. Haraldsdóttir finds urban neighbourhoods, whose originally impersonal, purely architectural state has in some way been altered by the life journeys of its occupants. It is a visual social study which bears witness to the everyday lives of new inhabitants in particular, of their search for a  way of life in a  new environment, and about the unstoppable independent passing of time on the same level as the original urban organization. The fragile journey of Aleš Hnízdil, who in his installation ‘Silence in Space’ developed a wide range of expressions of the space he basically shares with anyone on this planet and beyond. One can enter this space through one’s consciousness. It is a journey leading to relaxation, meditation, an interweaving of consciousness, mutual empathy, a concentration of thoughts. Infinite silence in space opens the gateway to one’s own consciousness as well as to other worlds.

Pohledy do instalace La Strada 2008 (Christoph Runne, Portréty / Jan Pohribný, Jatulintarha/ Monique Mees, detail instalace / Kirsimaria E. Törönen-Ripatti, Medina), Galerie Umění Karlovy Vary, 2008

In his unofficial photographs, the photographer Pavel Hokynek provides a record of unconventional cultural and social events, which he has marked with the original seal of his own subliminal perception, which in time led him to enhance the atmosphere of the captured moment using a  highly original technique. The resultant photographic image is quite unlike the original documentary photograph, but expresses all the more strongly the photographer’s feel for the given situation and how he sees it.

Journeys through the landscapes of various countries lead Janne Laine to  discover the genius loci of hitherto completely unfamiliar landscapes. By becoming acquainted with a  new place, he discovers its hidden meaning, becomes a part of it and it enters into his imagination. No Man’s Land opens up its secrets to him, which spill over into his photographic images of the landscape and make their way in series of photographs to the receptive viewer, shrouded in the form of his joint experience with the landscape. The depiction of the human body in the photographs and video projections by Monique Mees takes us, in various original ways, on a journey through her individual approach to the depicted themes. The scenes taking place in her video projections provoke the viewer, fascinating and confronting us with their suggestive rendition. When Jan Pohribný undertakes his journeys to discover landscapes and their genius loci he already has an idea of how to harness their energy projected into his own interpretation. In it he discovers its original purpose and ancient rituals, which he influences with his own vision, into which, in the spirit of landart, he installs people and objects, which become a part of the landscape. In Jan Pohribný’s photographs real natural scenery intertwines with the spirit of the place.

Installation views of La Strada 2008 (Christoph Runne, Portraits / Jan Pohribný, Jatulintarha/ Monique Mees, detail of installation / Kirsimaria E. Törönen-Ripatti Medina), The Karlovy Vary Art Gallery, 2008

8

9

Míla Preslová’s photographic series depict her wanderings along the complex paths of relationships with those near to her. In her works, she journeys to her ancestors, traces her friendships over the course of time, and the history of the origins and cohabitation of her own family. In her photographs, she expresses her private, and, at times, intimate feelings, which are incorporated into both familiar and random scenes. A series of engraved metal sheets with the motif of the city plan of Medina, where the artist Kirsimaria E. Törönen-Ripatti spent her youth, represents a journey through memories. This period, so important for one’s perception and awareness of one’s own identity, gave her an understanding of the Islamic world, which differs diametrically from that of Scandinavia. Via the city plans in her pictures, she journeys through the labyrinth of her memories. In his photographs and video works Christoph Runne captures immigrants living in Vancouver, Canada. The portraits of these inhabitants draw attention to the existence of a community, which lives anonymously and almost unnoticed in a majority society. Through his artistic testimony, he personifies marginalized individuals, who are often portrayed negatively by the media, and bears witness to their true lives. The pictures of Jan Samec are characterized by a  communication between the external world and the artist’s approach to it. The paintings included in the

Kirsimaria E. Törönen-Ripatti, Metal Medina 2005, počítačově zpracovaná kovová rytina Kirsimaria E. Törönen-Ripatti, Metal Medina 2005, cnc on various metals

OUTSIDE/INSIDE series contain depictions of landscapes accentuated by an original magical approach. Like Jan Pohribný, he works with light, both in his paintings and in his three-dimensional luminous object ‘Blue Dream – White Message’ which bears a clear message. It is not the destination but the journey leading to it that is important. An experience gained from searching, from loss and despair, from the joy of discovery and awakening, from the mystery of occurrences and coincidences, bygone reminders of returning, unexpected encounters, compilations, assimilations, an analysis and synthesis of thoughts and concepts, a passion and a desire for the communicability and communicativeness of a work, such is the journey. It is always important, even if it does not always lead directly to the destination. However, each time it enriches us with encounters with people, with a landscape, it brings new experiences, refines and clarifies our thinking. It enables us to look into the lives of others and makes us aware of our own existence together with the world which surrounds us and which does not always favour all equally. It brings an understanding of other wayfarers journeying through the world, be it terrestrial, future, imaginary or irrational.

Míla Preslová, Hnízdo, 2003, barevná fotografie Míla Preslová, Nest, 2003, C-print,

10

20 December 2009, Pilsen

Helena Fenclová Project Curator

Pohled do instalace La Strada 2008 (Erla S. Haraldsdóttir, Langenhagen / Christoph Runne, Portréty) , Galerie Umění Karlovy Vary, 2008 Installation view La Strada 2008 (Erla S. Haraldsdóttir, Langenhagen / Christoph Runne, Portraits), The Karlovy Vary Art Gallery, 2008

11

Erla S. Haraldsdóttir is an Icelandic artist who explores various geographically diverse environments through photographs, drawings and videos. She subsequently combines these three media resulting in video animation and photographic collages.

Erla S. Haraldsdóttir je islandská umělkyně, která se věnuje zkoumání určitých zeměpisně různě položených prostředí prostřednictvím fotografie, kresby a videa. Tato tři používaná média pak následně kombinuje do výsledné formy video animace a fotografické koláže. V období několika posledních let cestovala Erla S. Haraldsdóttir po  Skandinávii, Evropě i Americe. Během svého putování nacházela cíleně městské lokality proměněné vlivem globálních změn. Lokace, které ji zajímají, jsou městské aglomerace nesoucí stopy rušivých či obohacujících vlivů, jež stírají původní vizuální podobu daných míst. Kdysi prozaická scenérie určitého místa se vlivem nové populace obývající tentýž prostor mění nánosem rodících se a  zanikajících kultur a  událostí. Vzniká tak alternativní podoba městské krajiny, do jejíž multikulturní verze nám autorka nechává nahlédnout. Její dílo umožňuje vstoupit do paralelní dotvořené reality a zároveň otevírá zajímavá sociální a kulturní témata k diskusi. Ve zpracovávání těchto témat nastolila Haraldsdóttir estetickou mluvu, která předkládá možnost dalšího, možná zatím méně srozumitelného světa vloženého uvnitř toho obvyklého každodenního. Erla S. Haraldsdóttir se narodila v Reykjavíku. Studovala na uměleckých školách v Göteborgu a Stockholmu a na Uměleckém institutu v San Francisku. Více než deset let prezentuje svá díla na samostatných a společných výstavách na Islandě, ve Finsku, Švédsku i ostatních evropských zemích a v Americe. Je zastoupena v  islandských a  dalších, zejména skandinávských výtvarných sbírkách. Věnovala se průběžně pedagogické činnosti na uměleckých školách ve Skandinávii, Německu, ve Spojených státech a na Kubě.

In recent years, Erla S. Haraldsdóttir travelled through Scandinavia, Europe and America. During her travels she intentionally sought out urban locations transformed by global changes. The locations she is interested in are urban conurbations which bear traces of disruptive or enriching influences, which erase the original visual appearance of the places in question. The previously mundane scenery of a  certain place changes, under the influence of a new population inhabiting the same place, through the layers of emerging and disappearing cultures and events. Thus emerges an alternative urban landscape, into whose multicultural version the artist enables us to look into. Her works allow us to enter a parallel, subsequently recreated reality while also opening up interesting social and cultural themes for discussion. By addressing these themes, Haraldsdóttir has introduced an aesthetic diction, which presents the possibility of another, as yet possibly less comprehensible world within the usual everyday world. Erla S. Haraldsdóttir was born in Reykjavík. She studied art in Gothenburg and Stockholm and at the San Francisco Art Institute. For more than ten years she has been exhibiting her works at solo and group exhibitions in Iceland, Finland, Sweden and other European countries, as well as in America. Her works are to be found in Icelandic and other, namely Scandinavian, art collections. She has taught at art schools in Scandinavia, Germany, the US and Cuba.

Žije a pracuje v Reykjavíku a v Berlíně. Haraldsdóttir lives and works in Reykjavík and Berlin.

Erla S. Haraldsdóttir, Langenhagen, 2008, kombinovaná technika Erla S. Haraldsdóttir, Langenhagen, 2008, mix media

12

www.haraldsdottir.com 13

Aleš Hnízdil je sochař, který svá studia na  SUPŠ sochařsko-kamenické v  Hořicích završil absolutoriem AVU v Praze a později na GHK Hochschule fur bildende Kunst v německém Kasselu. Dlouhodobě působí jako pedagog na vysokých školách technického a pedagogického zaměření. Jeho realizace lze najít kromě České republiky, v Holandsku, Německu a na Slovensku. Svitky z jeho projektu „Aspekty vědomí“, který vznikal v rozpětí let 2001 – 2007, jsou ve vlastnictví různých osobností a autorových přátel po celém světě.

Aleš Hnízdil is a sculptor, who concluded his studies at the School of Sculpture and Stone Masonry in Hořice with the absolutorium examination at the Academy of Fine Arts in Prague and later at the GHK Hochschule fur bildende Kunst in Kassel, Germany. He has been teaching long-term at technical and pedagogical universities. His works are to be found in Holland, Germany and Slovakia, as well as the Czech Republic. Scrolls from his project ‘Aspects of Consciousness’, which came into being during the years 2001 – 2007, are owned by various personages and friends of the artist throughout the world.

Poslední Hnízdilův projekt, jenž je také součástí projektu LA STRADA 2010 je „Ticho v prostoru“. Je zastoupen instalací, v níž se vzájemně prolínají objekty a obrazy doplněné slideshow “Dotek ticha v prázdném prostoru”. Projekt je založený na stavu vědomí každého člověka, který ať uvědoměle či bezděčně hledá uvolnění, zklidnění mysli, koncentraci pohledem na  oblohu, která jej obklopuje. Tento aspekt je propojujícím prvkem stavu vědomí všech lidí na kterémkoli místě na zemi.Ticho v prostoru je neuchopitelným místem v  atmosféře. Obklopuje zemi a  sahá až za  její hranice. Lze do  něho vstoupit pouze skrze vlastní vědomí. Vnímáme je v  kteroukoli denní či noční hodinu, v  kterémkoli ročním období. Vnímáme je jako prostor k  uvolnění – prostor koncentrace myšlenek – meditativní prostor - místo setkání – prolínání vědomí – místo pro vstoupení do jiného, či jiných prostorů – daleko za hranice sluneční soustavy – jako bránu do nekonečnosti nebo také bránu pro vstoupení do vlastního vědomí. Virtuálně se tak každý může pohybovat v nekonečnosti prostoru stejně jako v sobě samém a neustále se tam vracet a setrvávat. Vědomě se tak člověk může spojit s kýmkoli na zemi – cítit i soucítit s ním skrze toto velké, nekonečné ticho v prostoru. Aleš Hnízdil vystavoval svá díla na samostatných i společných výstavách v České republice, Holandsku, Německu a  Itálii. Účastnil se výtvarných sympozií v Praze a na Klenové a v italské Novaře. Vytvářel performance na různých místech v Praze a na Klenové. V současné době žije a pracuje v Měchenicích u Prahy.

Hnízdil’s most recent project, which is also part of the LA STRADA 2010 project, is ‘Silence in Space’. It is represented by an installation in which objects and pictures intermingle and are accompanied by the slide show ‘The Touch of Silence in an Empty Space’. The project is based on the state of consciousness of each person searching, consciously or unwittingly, for relaxation, peace of mind, or concentration by looking at the sky which surrounds them. This aspect is the interconnecting element of the state of consciousness of all people anywhere on the Earth. Silence in space is an impalpable place in the  atmosphere. It surrounds the Earth and reaches beyond its boundaries. It can only be accessed via one’s own consciousness. We can experience it at any hour of day or night, in any season. We perceive it as a place of relaxation – a place where we can focus our mind – a  place for meditation – for meeting – the interweaving of consciousness – a place where we can enter a different space, or spaces – far beyond the boundaries of our solar system – like a gateway leading to infinity or a gateway for entering our own consciousness. Each one of us can thus travel virtually in the infinity of space as well as within oneself, and return there and reside there repeatedly. Thus one can consciously connect with anyone on Earth – feel and empathize with them through this vast, infinite silence in space. Aleš Hnízdil has exhibited his works at solo and group exhibitions in the Czech Republic, Holland, Germany and Italy. He has participated in art symposia in Prague and Klenová, and in Novara, Italy. He has created performances in various places in Prague and Klenová. Hnízdil currently lives and works in Měchenice near Prague.

Aleš Hnízdil, Dotek ticha v prázdném prostoru, 2009, olej na plátně a pérová ocel, 80 x 80 x 40 cm Aleš Hnízdil, The Touch of Silence in an Empty Space, 2009, oil on canvas and spring steel, 80 x 80 x 40 cm

14

[email protected] 15

Cesta Pavla Hokynka ke  konečnému tvaru fotografie je spletitá a ani on sám na počátku neví, co nalezne na jejím konci. Fotograf s  až voyérským zaujetím sleduje pouliční děje, které jsou na okraji zájmu většinové kulturní společnosti. Vyhledává a navštěvuje nekonvenční divadelní festivaly, sleduje nahodilá pouliční představení i  neobvyklé performance. Mezi jeho arzenál patří také snímky z  pouličních demonstrací. Hokynkovy reportážní fotografie jsou důležitým časosběrným materiálem, který oslovuje účinkující i  pamětníky pocitů daného okamžiku. Přinášejí svědectví nedávné doby, která je postupně vytěsňována novým způsobem přijímání životní reality. Nejedná se však o čisté reportážní fotografie, tak jak je známe z médií. Po určité době se autor ke svým reportážním záběrům vrací a  dále je zpracovává za  použití různých fotografických i atypických metod. Pro naprosto originální úpravy původního negativu a pozitivu používá barvy, chemické látky, násobení expozice, deformování nebo porušení daného záběru. Nástrojem bývá i žiletka, lepící páska, jehla nebo jakýkoliv předmět, který je v tu chvíli po ruce. Zpracování je naprosto spontánní a vychází z vnitřního pocitu. Až když je obraz takto zneuctěn, vznikne výsledný tvar fotografického obrazu s autorovým sdělením. Pavel Hokynek se narodil v Bratislavě. Jeho touha po studiu fotografie na FAMU zůstala nenaplněna, a proto vystudoval vysokou školu s technickým zaměřením. Celý život však vytvářel fotografie svou vlastní technikou, vzdálený oficiálním uskupením fotografů. Podvědomě mu tento styl našeptávaly jeho odborné znalosti fyzikálních, chemických a optických jevů. Život na hraně mezi oficiálním občanským zaměstnáním a  vlastní uměleckou tvorbou z  něj učinil velmi osobitého tvůrce přinášejícího pozoruhodná sdělení. Pavel Hokynek žije a pracuje v Hřebči u Prahy.

Pavel Hokynek’s path to the final appearance of his photographs is a  complex one and to begin with even he doesn’t know what awaits him at its end. The photographer observes, with an almost voyeuristic captivation, street scenes which are on the periphery of the interest of the cultured majority society. He seeks out and visits unconventional theatre festivals, watches random street theatre and unusual performance art. His repertoire includes pictures of street demonstrations. Hokynek’s documentary photographs make up an important chronicle, which addresses both participants and those who remember the emotions of the given moment. They provide a testimony of recent times, which are gradually being replaced by a new way of accepting the reality of life. It is not, however, reportage photography as we know it from the media. After a  certain period Hokynek returns to his reportage photographs and reworks them using various photographic and other atypical methods. To alter the original negatives and positives of his photographs in a highly original way, he uses colour, chemicals, multiple exposures, and the distortion or disruption of the given photograph. Tools used include a razor, sticky tape, a needle or any other object which happens to be at hand at that moment. The reworking is entirely spontaneous and stems from an inner feeling. Only when a picture has thus been defiled, does the final form of the photographic image containing the artist’s statement emerge. Pavel Hokynek was born in Bratislava. His desire to study photography at the Film and TV School of the Academy of Performing Arts remained unfulfilled, and he therefore studied at a technical university. However, all his life he has been creating photographs using his own technique, distanced from official groups of photographers. This style of his has subconsciously evolved through his knowledge of physics, chemistry and optical effects. Life on the verge between an official profession and his own artistic creations has made Hokynek a highly original artist creating notable statements. Pavel Hokynek lives and works in Hřebeč near Prague.

Pavel Hokynek, Zátiší na demonstraci, 2009, kombinovaná technika, 90 x 70 cm Pavel Hokynek, Scene from Demonstration, 2009, mixed media, 90 x 70 cm

16

[email protected] 17

Vizuální umělec Janne Laine se narodil ve  finském Tampere. Není jen osobitým tvůrcem, ale působí i  jako fotograf a  grafik v  renomovaném finském grafickém studiu Himmelblau. Kromě samostatných výstav ve  Skandinávii a v Austrálii se podílel na řadě společných uměleckých expozic po celém světě.

The visual artist Janne Laine was born in Tampere, Finland. Not only is he an original artist, but he also works as a  photographer and art printer at the renowned Finnish Himmelblau printmaking studio. In addition to solo exhibitions in Scandinavia and Australia, he has been involved in a number of group exhibitions throughout the world.

Práce Janne Laineho vnímáme na pohled jako romantické krajinomalby. Jeho díla mají vzhled fotografií. Používanou technikou je však heliogravura, kombinující vlastnosti fotografie a grafiky. Není pro něj důležité, že celkový dojem je grafická práce. On sám to cítí spíše jako určitý stav mysli.

At a  glance we perceive the works of Janne Laineho as Romantic landscapes and although his works have the visual appearance of photographs, the technique used is heliogravure, which combines the qualities of photography and printmaking. It is not important to the artist that the overall outcome looks like a graphic work as he himself perceives it more as a certain state of mind.

Janne Laine obvykle vystavuje svá díla v sérii, protože chce, aby byly jeho obrazy vnímány jako součást širšího příběhu. Jeden snímek nemusí odhalit všechny důležité spojitosti. Nezajímá ho známá krajina, jež je zatížena mnoha významy. Cestuje po celém světě a hledáčkem svého fotoaparátu pátrá po scenériích, které se následně stávají základem jeho grafických děl. Bonusem pro autora je skutečnost, kdy divák nachází svůj prostor ve sdělení jeho fotografických obrazů prostřednictvím vlastní představivosti. Pokud je v cizím prostředí v zahraničí, vidí krajinu odlišně. Do mysli se vkrádají nové pocity, jež v ní odvíjejí film, který sleduje jako nezúčastněný pozorovatel a  začíná fotografovat. Autor se v  přímém kontaktu s  místem stává v  daném okamžiku jeho nedílnou součástí. Je to velmi intimní vztah založený na osobním vnímání a cítění, odkrývající za viděným horizontem jen tušené souvislosti. Není pro něj důležité, v které části světa získává své obrazy. Je přesvědčen, že krajiny zde byly dřív než lidstvo a zcela jistě přetrvají i po něm. Snaží se dosáhnout maximálního odcizení, aby nezatížen tradicí či věděním, mohl s ní splynout. Přeměna a cesty mu přinášejí jemnou rovnováhu mezi životem a smrtí.

Janne Laine usually exhibits his works in series as he wants his pictures to be perceived as part of a larger story. A single picture may not reveal all the relevant information. He is not interested in familiar landscapes, which are loaded with too many meanings. He travels around the world and with his camera viewfinder searches for scenes, which subsequently form the basis of his graphic prints. It is an additional reward for the artist when the viewer finds his or her own space, via his or her own imagination, in the message conveyed by his photographic images. When he is in unfamiliar surroundings abroad, Laine sees the landscape differently. New feelings come to his mind and it is like watching a film as an impartial observer and he begins to take photographs. The artist is in direct contact with the place and at the given moment he becomes an integral part of it. It is a very private relationship based on personal perception and feeling, revealing that which is only sensed beyond the visible horizon.

Janne Laine absolvoval svá umělecká studia na  Škole umění a  komunikace v Tampere.

Where in the world his pictures originate is not important to him. He is convinced that landscapes existed before mankind and that they will survive us. He aims to achieve maximum alienation so as not to be burdened by tradition or knowledge, and to enable him to merge with the landscape. Transformation and travelling provide him with the subtle balance between life and death.

Žije a pracuje v Tampere ve Finsku.

Janne Laine is a graduate of the School of Art and Media in Tampere, Finland. He lives and works in Tampere, Finland.

Janne Laine, Zahaleno I, 2003, fotopolymerní gravura, 11 x 16  cm Janne Laine, Shrouded I, 2003, photo polymergravure, 11 x 16  cm

18

www.jannelaine.com 19

Rodilá Kanaďanka Monique Mees pochází z Vancouveru, kde žije a pracuje. Výtvarné vzdělání získala na dvou kontinentech, v  Britské Kolumbii v  kanadském Vancouveru a na Akademii výtvarných umění v německém Karlsruhe.

Canadian-born Monique Mees comes from Vancouver, where she lives and works. She studied art on two continents; in Vancouver, British Columbia, Canada, and at the Karlsruhe Academy of Fine Arts in Germany.

Její práce se vyznačují různorodými metodami provedení a  používáním různých technik. Mapování lidského těla, zvláště pak ženského, konfrontuje diváka s  realitou běžně používanou při jeho zobrazování, často až na přípustné hraně kulturních zvyklostí. Videonahrávka přináší jakési nepatřičné sledování, jež zkoumá naše konvenční nahlížení na probíhající děje a zároveň svým sugestivním podáním určuje míru naší schopnosti empatie a pochopení. Provokujícím způsobem nás vtahuje přímo do probíhajícího děje a přináší novou zkušenost jeho nazírání.

The use of diverse methods of execution and various techniques are characteristic of her works. Her exploration of the human body, the female body in particular, confronts the viewer with the reality commonly used in its portrayal, often bordering on what is usually culturally acceptable. Her video projections present us with a kind of improper observation, which explores our conventional perception of the viewed events and, through her suggestive rendition, simultaneously determines the level of our ability to empathize and understand. In a provocative manner, the artist draws us directly into the scenes being viewed and provides us with a new experience of how we view them.

Monique Mees prezentovala svá díla na společných i autorských výstavách v  Kanadě i  v  Evropě a  na  obou kontinentech získala za  svá díla významná ocenění i  možnosti dalších realizací prostřednictvím uměleckých grantů. Její fotografie jsou zastoupené ve sbírkách v Kanadě a v USA.

Monique Mees has presented her works at group and solo exhibitions in Canada and Europe. On both continents she has received important awards for her works and the possibility to produce new works through arts grants. Her photographs are to be found in collections in Canada and the USA.

Monique Mees, detail z videoinstalace Oko, 2009, media Monique Mees, detail from The Eye video installation 2009, media

20

[email protected] 21

Jan Pohribný je vnímán jako jeden z nejvýznamnějších českých fotografů znázorňujících krajinu. Vystudoval katedru umělecké fotografie na  FAMU v  Praze. Ještě za dob studií byl na studijním pobytu na Taideteollinem korkeakoulu (Uměleckoprůmyslové škole) v  Helsinkách. Od roku 1986, kdy ukončil studia, pracuje jako samostatný fotograf. Kromě toho působí jako pedagog Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v  Opavě. Jeho díla jsou zařazena např. do sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v  Praze, Moravské galerie v  Brně, Severočeského muzea v Liberci, v zahraničí v Museum of Fine Arts v Houstonu. Autorův přístup k  zobrazování je velmi specifický. Jan Pohribný je ovlivněn landartem, pracuje s prostorem, soustřeďuje se na vytváření objektu v krajině. Do fotografovaného prostoru tvoří a vkládá děje, postavy a objekty vycházející z jeho vlastního vnímání. Fotografovaná krajina se stává prostředkem naplňujícím jeho vizi. Autorova fotografická tvorba je cesta vinoucí se mezi duchem a matérií. Jan Pohribný zpodobňuje ve svých fotografiích magické spojení matky Země a nebes. Velmi citlivě vnímá spojení s přírodou a odhaluje spojitost s krajinou. Pokud se vypravuje na  cestu za  novými objevy, vypravuje se vybaven svou vlastní fantazií. Na místě samém pak fotografuje svoji vlastní interpretaci daného prostoru. Při fotografování používá často luminografii – světlokresbu. Krajinu nafotí po předešlé přípravě, na místě a už do ní téměř nevstupuje. Domnívá se, že se energie místa i  tvůrčí síla fotografa otiskne do  výsledného obrazu. Souhra těchto skutečností, jež se přenáší na diváka, je pro něj důležitá. Necítí se zcela fotografem krajinářem, i když krajina je stěžejním motivem jeho fotografických obrazů. Míní, že dnešní, zejména městský člověk, už ztratil kontakt s krajinou a není schopen vnímat energii, jež z krajiny vyzařuje, ani subtilní nuance, které nás s ní spojují. Jan Pohribný žije a pracuje v Úněticích u Prahy.

Jan Pohribný is considered to be one of the most important Czech photographers depicting landscape. He is a graduate of the Department of Artistic Photography at the Film and TV School of the Academy of Performing Arts in Prague. During his studies he took part in a  study programme at the University of Applied Arts in Helsinki. He has been working as a freelance photographer since 1986, when he completed his studies. In addition to this he also teaches at the Institute of Creative Photography at the Silesian University in Opava. His works are to be found in the collections of the Museum of Decorative Arts in Prague, the Moravian Gallery in Brno, the North Bohemian Museum in Liberec, and abroad in the Museum of Fine Arts in Houston. Jan Pohribný’s approach to depiction is very specific. He is influenced by landart and works with space, focusing on creating objects in the landscape. He creates and inserts into the space he is photographing, plots, figures and objects which stem from his own perception. The landscape being photographed becomes a  means of fulfilling his vision. The artist’s photographic work is a  journey meandering between the spiritual and the material. In his photographs, Jan Pohribný depicts the magical fusion of Mother Earth and the heavens. He very sensitively perceives the connection with nature and unveils the connection with landscape. When venturing on a  journey in search of new discoveries, he sets off equipped with his own imagination. At the place itself, he takes photographs of his own interpretation of the given space. In his photographs he uses often luminography. He photographs the landscape on location following prior preparation, and virtually does not alter it in any way thereafter. He believes that the energy of the place and the creative power of the photographer are translated into the resulting picture. The interplay of these factors, which is conveyed to the viewer, is important to him. He does not consider himself to be a landscape photographer as such, even though landscape is the central theme of his photographic images. He believes that today people, those living in cities in particular, have lost contact with the landscape and are unable to perceive the energy which emanates from it, and the subtle nuances, which connect us with it. Jan Pohribný lives and works in Únětice near Prague.

Jan Pohribný, Narciska, 2009, pigmentový tisk, 100 x 66 cm Jan Pohribný, Female Narcissus, 2009, pigment print, 100 x 66 cm

22

www.pohribny.cz 23

Míla Preslová absolvovala Akademii výtvarných umění v  Praze, kde studovala v  malířském ateliéru u  profesora Jiřího Sopka a v intermediálním ateliéru profesora Milana Knížáka. Realizovala samostatné výstavy v České republice, v Rakousku, v Německu a na Slovensku. Autorka se věnuje výhradně médiu fotografie, kde většinou využívá sama sebe a  své blízké jako modely. Její fotografické cykly jsou vždy velice osobní. Pozorný pozorovatel může postupně vyčíst z  jejích děl silné vzájemné vztahy k  vlastní rodině, příbuzným i  nejbližším přátelům. Sdělení jejích fotografických obrazů mapuje její spletitou pouť životem a lze z nich vyčíst hloubku intimních vztahů k vyobrazeným osobám i jí samotné. Je zde vztah k rodině ve fotografickém cyklu „Mé oči sester“, vztah mezi ní a mužem „On“, „Když nejde o život“, „Ostré lokty“, pocit tvůrčí ženy zároveň zajišťující funkční rodinu „Žena v  domácnosti“, „Pletení“ i pocit osamění „Rozptýlím se“, vztah ke krajině, ztvárněný v cyklech „Barvy“ a „Kameny“. V jejích konceptuálních sériích lze zároveň vystopovat momentální stav jejího vlastního vnitřního světa v  daném čase. Tento života běh lze v  jejích dílech pozorně sledovat. Je však třeba přicházet a odcházet po špičkách, aby nebyl narušen. Nejdůležitějším tématem je hluboce intimní mikrosvět vlastní rodiny, mapující její citové vazby i její místo v jejich uspořádání, jenž se odvíjí od prožívaných rodinných událostí. Výtvarnou výpovědí tohoto znázorňování vlastní identity jsou cykly „Sen“, „Dva ku dvoum“, „Květ“. Její poslední fotografický projekt „Za obzorem“, zpracovává také rodinná témata. Přibližuje všude přítomnou, jí vlastní lidskostí bezpečí soukromého života chráněného od vzdáleného horizontu někdy nepochopitelného současného světa. Míla Preslová je zastoupena svými díly ve  sbírkách Národní galerie v  Praze, v Slovenské národné galérii v Bratislavě, v Centru současného umění Praha, v AJG, Hluboká nad Vltavou, Neue Galerie v Grazu i v soukromých sbírkách. Žije a pracuje v Praze.

Míla Preslová, Náruč I. a Náruč II., 2009, barevné fotografie, 150 x 100  cm

Míla Preslová graduated from the Academy of Fine Arts in Prague, where she studied in the painting studio of Professor Jiří Sopko and the intermedia studio of Professor Milan Knížák. She has had solo exhibitions in the Czech Republic, Austria, Germany and Slovakia. Preslová focuses exclusively on photography, and usually uses herself and those closest to her as subjects. Her photographic series are always highly personal. From her works, the attentive observer can gradually discern strong mutual relationships with her own family, relatives and closest friends. The message of her photographic images traces her complex journey through life and it is possible to discern the depth of intimate relationships with those depicted and with herself. Her pictures include her relationship with her family in the photographic series ‘My Eyes of Sisters’, the relationship between her and a man in ‘He’, ‘When Life’s not at Stake’, and ‘Pointed Elbows’, the feelings of a creative woman taking care of a well-functioning family in ‘Housewife’, ‘Knitting’ and the feeling of solitude in ‘I Will Dissipate’, and her relationship to landscape depicted in the ‘Colours’ and ‘Stones’ series. In Preslová’s conceptual series one can also trace the current state of her inner world at a given time. This flow of life can be carefully observed in her works. However, it is necessary to arrive and leave on tiptoe so as not to disturb it. The artist’s most important theme is the highly personal microcosm of her own family, tracing her emotional ties and her place within their structure, which is determined by experienced family events. The ‘Dream’, ‘Two to Two’ and ‘Blossom’ series are an artistic testimony of this depiction of one’s own identity. Her most recent photographic project entitled ‘Beyond the Horizon’, also focuses on family-related themes. In it, through her characteristic omnipresent humanity, she portrays the safety of private life, sheltered from the distant horizon of the, at times, incomprehensible contemporary world. Míla Preslová’s works can be found in the collections of the National Gallery in Prague, the Slovak National Gallery in Bratislava, the Center for Contemporary Arts Prague, the Aleš South-Bohemian Gallery in Hluboká nad Vltavou, the Neue Galerie Graz and in private collections. She lives and works in Prague.

Míla Preslová, Arms I. a Arms II., 2009, colour photographs, 150 x 100  cm

24

25

The Finnish artist Kirsimaria E. Törönen-Ripatti studied at the Art Studio of the University of Helsinki (Helsingin yliopisto), and at the Willem de Kooning Academy in Rotterdam (Hogeschool Rotterdam).

Finská umělkyně Kirsimaria E. Törönen-Ripatti vstřebávala své vzdělání v Uměleckém studiu Helsinské univerzity (Helsingin yliopisto), a  na  Umělecké akademii v Rotterdamu (Hogeschool Rotterdam). Ke studiu výtvarného umění ji však přivedla životní zkušenost z dětství, možná už ranného mládí, kdy pobývala v Iráku a Saudské Arábii. Život v tehdejším Bagdádu se stal pro ni určujícím v tom smyslu, že ji pod vlivem složitého ale i výtvarně nesmírně atraktivního prostředí přivedl k  rozhodnutí stát se umělkyní. Během svého pobytu v  islámském světě byla nucena se přizpůsobit jeho zvyklostem, přijmout jeho odlišné kulturní zvyky, jako cizinec a v neposlední řadě i jako žena. V té době pro ní bylo Finsko vzdálenou zemí, jež se jí vybavovala jako krajina s různými odstíny zeleně. Toto několikaleté období ji však zásadně poznamenalo. Konfrontace islámské a západní kultury a identity se staly nedílnou součástí jejího osobního a později i uměleckého života. Uměleckým návratem do arabského prostředí, jež tak silně ovlivnilo její identitu, jsou díla, která vznikala v letech 2004 – 2005 pod společným názvem Medina. Původní sérii kreseb, provedenou indickým inkoustem, později přetavila v sérii „The Metal Medina“. Jedná se tentokrát o kovové desky, z nichž vystupuje labyrint zobrazovaného města. Na první pohled těžko rozluštitelná spleť ulic a uliček v půdorysu je obohacena motivy islámské architektury. Při bližším a pozornějším pohledu lze najít cesty spojující jednotlivé důležité body, vedoucí od středu do všech směrů a následně se vracející do výchozího místa oklikami přes různá místa zasunutá ve  vzpomínkách. Cyklus Medina je pro Kirsimarii cestou zpět, návratem do  minulosti, jež se stala neoddělitelnou součástí její osobnosti.

Her experiences from childhood or rather early youth, when she lived in Iraq and Saudi Arabia, led TörönenRipatti to the study of art. During her sojourn in the Islamic world she was obliged to adapt to its traditions and accept its different cultural customs, both as a foreigner and as a woman. At that time, Finland was for her a distant country, which she recalled as a land of various shades of green. This period, lasting several years, had a fundamental influence on the artist. The confrontation of Islamic and Western cultures and identities became an integral part of her personal, and, later also artistic life. Works created during the years 2004 – 2005 under the title of Medina are an artistic return to the Arab environment, which influenced Törönen-Ripatti’s identity so profoundly. The original series of drawings in Indian ink were later reworked into the ‘Metal Medina’ series – metal sheets on which the labyrinth of the depicted city emerges. The maze of streets and alleyways of the city plan, which at first sight appears difficult to decipher, is enhanced with motifs from Islamic architecture. On closer and more careful observation one can find routes connecting important individual points, leading out from the centre in all directions and subsequently returning to the starting point, via detours to various places hidden away in memories. The Medina series is for Kirsimaria a journey back, a return to the past, which has become an inseparable part of her personality.

Finská umělkyně Kirsimaria E. Törönen-Ripatti se kromě vlastní tvorby věnuje i mnoha dalším aktivitám. Působí jako kurátorka finských i mezinárodních projektů, instruktor workshopů v Uměleckém muzeu v Mikkeli. V roce 2005 poprvé představila své práce ve Skandinávském domě a v prostoru nestandardní galerie Vernon v Praze. Účastnila se i festivalu současného umění Tina B. Kromě těchto aktivit představuje svá díla ve Finsku i v zahraničí.

In addition to her own creations, the Finnish artist Kirsimaria E. Törönen-Ripatti is involved in many other activities. She curates Finnish and international projects, and has led workshops at the Mikkeli Art Museum. In 2005, her work was first displayed at the Scandinavian House and at the unconventional Vernon Gallery in Prague. She has also participated in the Tina B festival of contemporary art. Apart from these activities, Törönen-Ripatti exhibits her works in Finland and abroad.

Kirsimaria E. Törönen-Ripatti žije a pracuje v Mikkeli, Finsko.

Kirsimaria E. Törönen-Ripatti lives and works in Mikkeli, Finland.

Kirsimaria E. Törönen-Ripatti, ze série Medina, 2008, počítačově zpracovaná rytina na mdf desce s aplikací z kovu, 120 x 100 cm Kirsimaria E. Törönen-Ripatti, from the Medina series, 2008, cnc on mdf with applied metal, 120 x 100 cm

26

www.wakewa.net 27

Christoph Runne is a  German-born artist living and working in Canada, where he studied film at Simon Fraser University’s School for the Contemporary Arts. He is a  significant, active member of the local arts scene.

Christoph Runne je umělec, který se narodil v Německu. Žije a pracuje v Kanadě, kde také vystudoval Školu pro současné umění na Simon Fraser University, obor film. Je velmi důležitým aktivním článkem zdejší umělecké scény. Ve  svém díle používá různá média, jimiž předkládá divákovi široké spektrum sporných a  často znepokojivých otázek. V dnešní době poznamenané na jedné straně politickou korektností a na straně druhé politickou, sociální a ekologickou lhostejností většinové společnosti se nebojí odvážných výpovědí.

In his works, Runne employs various media, through which he presents the viewer with a  wide range of controversial and often disturbing issues. He is not afraid of bold statements in an age marked by political correctness on the one hand and political, social and ecological indifference of the majority society, on the other.

Série portrétů Christopha Runneho, sřetězených obrazů, je kombinací sociální představy s  klasickým portrétem. Navazuje na  způsob portrétování holandských mistrů a zároveň dvojími portrétními snímky imituje policejní fotografie. Svým dílem řeší autor sociální otázky i identitu.

Christoph Runne’s portraits, a  series of looping still images, combine social representation with classical portraiture. They refer to the style of portraiture of the Dutch masters while at the same time mimicking police mugshots with their dual headshots. In his works the artist addresses social issues and identity.

Portréty vancouverských diskutabilních obyvatel východní čtvrti centra města jsou portréty mužů a žen žijících jako vyděděnci společnosti. Jsou marginalizováni, odsouzeni žít na okraji společnosti a téměř neviditelní, vyjma okamžiku, kdy se vynoří v kolektivním povědomí díky médiím. Mediální prezentace a kontext ponechávající malý prostor pro interpretaci, jde většinou jen rozšíření sociálních stereotypů.

The portraits of Vancouver’s disputed downtown eastside residents are portraits of men and women living as outcasts of society. They are marginalized, condemned to live on the fringe of society, and almost invisible, except when they emerge into the collective consciousness through the media. However, the media’s presentation and context leave little room for interpretation and are usually only a reinforcement of social stereotypes.

Každá společnost monitoruje svůj oficiální společenský a  kulturní obraz vyobrazováním důležitých a  úctyhodných osobností. Christophe Runne reviduje hierarchii těchto kulturních konvencí. Používá portrétování k  tomu, aby nám otevřel jinou interpretaci, mnohem důstojnější, zdvořilejší a ohleduplnou ke svému subjektu.

Every society records its official social and cultural image through the portrayal of important and estimable individuals. Christoph Runne reverses the hierarchy of these cultural conventions. He uses portraiture to offer us a  different interpretation, which is much more dignified, respectful and considerate towards its subject.

Světlo v „Portrétech“ připomíná holandské mistry; postavy vystupují z temného pozadí do světla, s výrazem, mimikou, gestikulací a řečí těla jemně odtajňují osobnosti formálně neviditelných mužů a žen.

The light in these ‘portraits’ is reminiscent of the Dutch masters; figures come out of the dark background into the light. Their expressions, gestures, and body language subtly unveil the characters of these officially invisible men and women.

V kultuře, kde média zveřejněním určují společenské postavení a významnost, jsou Runneho „Portréty“ silnou a velmi zajímavou uměleckou výpovědí.

In a culture where media presentation determines social standing and significance, Runne’s ‘portraits’ are a powerful and very interesting artistic statement.

Christoph Runne žije a pracuje ve Vancouveru v Kanadě. Christoph Runne lives and works in Vancouver, Canada. Christoph Runne, Strom. Pohled do instalace La Strada 2008, Galerie Umění Karlovy Vary, 2008 Christoph Runne, Tree. Installation view of La Strada 2008, The Karlovy Vary Art Gallery, 2008

28

[email protected] 29

Obrazová poselství Jana Samce otevírají vidění a pocitům vnímavého pozorovatele netušené či pouze zlehýnka tušené vnitřní prostory a vzdálené obzory. Gros výtvarníka spočívá, kromě keramiky a kresby, v malbě.

The visual message of Jan Samec opens up to the sight and feelings of the attentive observer, unknown, or only vaguely sensed inner spaces and distant horizons. Painting, in addition to ceramics and drawings, make up the bulk of this artist’s work.

Nekonečnou inspirací je pro autora krajina a její provázanost s vlastní imaginací. Do výtvarně pojatých fragmentů krajiny vkládá prostřednictvím symbolů svůj pocit z jejího zkoumání. Vede nás cestou poznání uspořádání přírodních zákonitostí s vkladem vlastního vnímání nastoleného v daném čase a prostoru. Série velkoformátových obrazů a  světelných objektů z  cyklu OUTSIDE/INSIDE zařazených do společné expozice LA STRADA, jsou přirozeným vyústěním tohoto procesu. Autor zde převedl duchovní rozměr svých děl z malby do trojrozměrné světelné instalace. Jeho obrazy i světelný objekt „Modrý sen – bílá zpráva“ pod společným názvem OUTSIDE/INSIDE ruší neviditelnou, avšak tušenou hranici mezi vnějším a vnitřním vesmírným prostorem. Jan Samec, absolvent Střední průmyslové školy keramické v Bechyni a Filozofické univerzity Karlovy v Praze má ve svém profesním životopise přes padesátsamostatných a kolektivních výstav. Je zastoupen v četných sbírkách významných galeriích v České republice i v zahraničí. Podílí se na přípravě a realizaci různých výtvarných sympozií, jichž se účastní jako kurátor i umělec. Posledních šest let pracuje jako ředitel Galerie umění v Karlových Varech. Jan Samec žije a tvoří v Karlových Varech.

Landscape and its interconnection with his own imagination provide unceasing inspiration for the artist. With the use of symbols, he incorporates his sensation of his exploration of the landscape into artistically conceived landscape fragments. He leads us on a  journey of discovery of the system of natural order with an input of his own perception presented in a given time and space. The large format pictures and luminous objects from the OUTSIDE/INSIDE series included in the LA STRADA exhibition, are a natural result of this process. Here the artist has transferred the spiritual dimension of his works from his paintings to a three-dimensional luminous installation. His paintings and luminous object ‘Blue Dream – White Message’, both bearing the title OUTSIDE/INSIDE, disrupt the invisible and yet sensed boundary between the outer and inner cosmic space. Jan Samec, graduate of the Secondary School of Decorative Arts and Ceramics in Bechyně and the Philosophical Faculty of Charles University in Prague, has exhibited his works at more than fifty solo and group exhibitions. His works are to be found in many collections of leading galleries in the Czech Republic and abroad. He is involved in the preparation and organization of various art symposia, in which he participates both as curator and artist. For the last six years he has been the Director of the Karlovy Vary Art Gallery. Jan Samec lives and works in Karlovy Vary.

Jan Samec, Modrý den - Bretaň, 2006, akryl, plátno , 320 x 160 cm Jan Samec, Blue Day - Brittany, 2006, acrylic on canvas,  320 x 160 cm

30

[email protected] 31

EMBASSY OF FINLAND PRAHA

VELVYSLANECTVÍ FINSKA PRAHA

Poděkování Acknowledgments

CMYK

EMBASSY OF FINLAND PRAHA

VELVYSLANECTVÍ FINSKA PRAHA

EMBASSY OF FINLAND PRAHA

VELVYSLANECTVÍ FINSKA PRAHA

B&W