WABI RYVOLA
--
Sláva
"Do posledního Wabiho dechu jsme se up ímn smáli tomu, jak z nás ud lali ješt zaživa legendy" p iznává Miki Ryvola. „ asto se o nás píše, že jsme ud lali moderní trampskou písni ku. Jenomže n co takového jsme v bec nem li v úmyslu. Vznikla tu pouze p irozená pot eba, protože dosavadní písni ky nám nesta ily." Popularita Ryvol , zejména charismatického Wabiho, byla koncem šedesátých let mimo ádná. Koncertovali, vystupovali v televizi, v rozhlase. Ocitli se i na prknech divadla Rokoko, kde ú inkovali spole n s Waldemarem Matuškou a Evou Pilarovou.V osmašedesátém stojí Wabi Ryvola u zrodu eské tábornické unie, je spoluzakladatelem asopisu Stezka. Srpnové události mu však berou iluze, tábornická unie je zrušena.
Wabi je n jakou dobu bez práce a pak se živí, jak se dá: pracuje v JZD, opravuje železni ní koleje, je svá e em, montérem, vodohospodá em v motolské nemocnici. Miki pracuje jako nakladatelský grafik a spole n 2
s Wabim a dalšími leny skupiny Hoboes vystupuje v r zných klubech. Díky Port , ale zejména díky jejich novým písním, které v podtextu asto obsahují opovržení k tomu, co echy a Slováky v normaliza ních letech obklopuje, si Ryvolové stale udržují nadstandardní popularitu. Výsledkem jsou i vydávané LP desky: Písn dlouhejch cest. Hoboes, Zvláštní znamení touha...
Život plný zvrat Jaký je Wabi Ryvola v šedesátých a sedmdesátých letech? Vousatá tvá , nezbytná džínsová kšiltovka, džínsy, kostkovaná nebo džínsová košile, na nohou špi até kovbojky. Kou í až ty icet cigaret denn a o jeho flámech se mluví i v nejvzdálen jších trampských osadách. Odmítá se chovat podle spole enských konvencí. Obecenstvo - p edevším ženy - ho však milují. Hlavn pro jeho nespoutanost a okázalé chlapáctví. Každá z t ch, které mu n kdy vstoupí do cesty, je ovšem p edur ena k tomu, aby spole n s Wabim prožívala jednu dramatickou událost za druhou. Se svou první ženou, Hanou Kolá ovou (potkal ji v osad Hazard), žije Wabi necelé dva roky. Odchází od ní, když je jejich synovi n kolik m síc ... S druhou manželkou, Janou Koutskou, se kterou se seznámil rovn ž v osad Zlatý klí , prožije dev t let. Pak se rozvede, aby se k ní (a ke druhému synovi) po n jaké dob znovu vrátil. Ale pouze na n kolik málo let, než potká svou t etí ženu, Sašu Tompichovou. "Wabiho písni ky jsem znala mnohem d íve než jeho samotného," vypráví Saša Ryvolová. "Jednou jsem si šla Wabiho poslechnout do Malostranské besedy a po p edstavení jsem ho našla u baru. Pil. A hodn . Když m uvid l, podíval se na m svýma modrýma o ima a pronesl: Ahoj, dívko! V tom okamžiku jsem si ekla, že s tímhle chlapem nechci mít nic spole ného." Bylo jí však souzeno, aby s ním p ece jenom cosi spole ného m la. Mimo jiné dv d ti. "Vzbuzoval ve mn pocit bezpe Í. P sobil jako lov k, který si vždycky ví rady. Prožila jsem s ním bou livé roky... Rozchody, smi ování. Ned lám si iluze, že mi byl, alespo v prvních letech, absolutn v rný. Ale v d la jsem, koho si beru. A rozhodn jsem se nenudila... " Se Sašou, která je o sedmnáct let mladší, Wabi za íná žít v roce 1974. V té dob prožívá, co se tvorby tý e, úsp šné období. Vznikají písn Zvláštní znamení Woodcraft, Padá láska, a zejména Rychlé šípy, kde se Wabi vyznává nejenom z lásky k dílu Jaroslava Foglara, ale rovn ž ze svého p esv d ení, že mu nikdy a nikdo nevezme nad ji: "... snad jednou, až se jaro navrátí m j život píse Vont obrátí / já svobodný a istý p jdu dál / a sm šný bude ten, kdo se mi smál..." Na koncertech bývá neukázn ný; ob as zapomene text své písn , trému, která ho po celý život p i ejných vystoupeních provází, se n kdy snaží 3
p ehlušit arogantním a vyzývavým chováním. Má vzácný dar urazit i nejlepší kamarády. Mnozí lidé považují Wabiho za nevylé itelného sobce, ješt víc lidí je však ochotno odp ísáhnout, že je Wabiho písn dokázaly dostat z depresí, ze životních traumat. Jednoho dne se Wabi dozví, že jistý kamarád utrp l t žké popáleniny. V následujících hodinách, po celou noc, telefonicky svolává všechny možné trampy a žádá je o pomoc. P íští den se v pražské vinohradské nemocnici, v odd lení popálenin, objeví zástup tramp - v ele s Wabim. Jdou dát kamarádovi svou krev.
Rakovina Po átkem roku 1988 zjiš ují léka i u Wabiho Ryvoly rakovinu. Operují ho a odeberou mu p lku plic. Wabi ze dne na den p estává kou it a neuv iteln rychle se zotavuje. Léka i to považují za zázrak. Pár týdn po operaci odjíždí spole n s Mikim do Švýcarska - na celosv tový potlach eských a slovenských exilových tramp . Ve chvíli, kdy tam Ryvolové zpívají Mikiho Drát né ohrady, ost ílení sv tob žnici mají v o ích slzy: "... dál všichni tla íme svý káry / n kdo málo n kdo víc / A každej ze svý strany áry / koukáme se na m síc / Zelenej zvon les zelenej / Jednou e í zazvoní 4
/ Pod jednou oblohou se sejdem / jeden ohe zavoní..." P ichází Listopad. Wabi jako by nasál novou sílu. V p edmluv ke sborníku svých písní napíše: "Te je mi ty iapadesát a blbej jsem po ád jako za mlada. Takže n co lov k íká a jinak žije? Ba ne. Rozumný podv domý kompromis je to, co je pot eba.... cesta k dálkám za modravé obzory po bílých pís itých cestách, kroutících se údolíma našeho krásného, trochu snad jiného, ale po ád ješt eského sv ta. Nejlíp bos a dost pokorn . Život je kupodivu dost krátký." V kv tnu 1990 prožívá v Plzni, spole n s tisícovými davy, oslavy osvobození Pattonovou armádou. Pozd ji bude na tyto jedine né chvíle vzpomínat na stránkách asopisu Pátek (1/93). kdy Janu Vy ítalovi ekne: "... byl podve er, my byli pod kostelem, celý nám stí nabitý lidma... a ty všechny lidi s námi zpívali starý trampský páky i moje p iblblý hity. Ale vod za átku do konce!"
Vydává u Pantonu svou první a zárove poslední profilovou LP desku - M j názor na v c. Ji í erný na p ebalu píše: "... oby ejnská výslovnost holešovického Klade áka, a do toho sem tam samohláska jako z Neumannových Pod brad. Handrkování hlasivek ... a trochu zvuku a dech a najednou jako kdyby tudy prošel sám velký Armen Aznavourjan ... naho klé melodické vzpomínky, drs ácká samoz ejmost pódiového parda a podv domý vnit ní stud p ed mikrofonem usazený až kdesi za hlubokýma o ima..." 5
Wabi je u znovuobnovení eské tábornické unie. Za átkem listopadu 1991 odjíždí spole n s Mikim - na pozvání exilových tramp - do Australie. V zemi protinožc procestují tisíce mil, denn koncertují. Dom se vracejí až p ed Vánocemi. (foto: Na Fort Hazardu)
Poslední roky Wabi Ryvola žije tak, jako by p íští den m l být poslední. Tuší, že mu už nezbývá p íliš asu? V lét t iadevadesátého roku se ú astní celosv tového potlachu eských a slovenských tramp v americkém Coloradu. Opouští tábornickou unii. Je doslova, pár roku p ed d chodem, vyhozen. N kte í jeho kolegové argumentují jeho neukázn ností a bohémstvím. Trampský bard ale považuje sv j odchod za osobní k ivdu. P estává koncertovat. Z koncertních pódií odchází i Miki, který se vrací ke své p vodní profesi - um lecké keramice. Na Wabiho p ichází další krize, která kon í rozvodem. Nikoliv rozchodem. Žije však i potom se Sašou a ob ma d tmi v jednom byt . Léka i mu p iznávají invalidní d chod. Cítí se zbyte ný. P ipadá si jako ran ný lev, pro ostré slovo nejde daleko a leckdy zasahuje i své nejbližší. Ve st edu 22. února 1995 se ú astní koncertu v Malostranské besed . Když estný host na pódiu. ostatní zpívají jeho písn , sedí jako O pár dn pozd ji se mu p itíží - má ím dál v tší dušnost. V pond lí 27. února 1995 umírá. "Celý život jsme k sob hledali cestu,"sv uje se Miki Ryvola. "T šili jsme se na stá í. Na to, že kone n p estaneme být velkými Ryvoly, jak nás znalo okolí, a op t budeme Mirkem a Jirkou. A kone n si všechno ekneme. Úpln všechno... Už to nestihneme." Po Ji ím Wabi Ryvolovi z stalo na t i sta písní, z nichž mnohé dosud ekají na vydání. Krom toho stihl napsat desítky povídek a esej . Výstižnou te kou za jeho bou livým a zárove obdivuhodným životem jsou slova královéhradeckého rozhlasového redaktora a folkového pábitele Václava Sou ka: "Hodn se díval s nadhledem lov ka, kterému celý život protéká voda mezi neobratnými prsty. Od svého bráchy byl severn jší, drsn jší a písni ky stloukal po ková sku. Zapsali ho mezi klasiky už po t icítce a lidi mu odpoušt li všechno, v etn rumu v žíle. Bral život hákem a harpunou. Pronásledoval umanut svou bílou velrybu, až ho dostala... Wabi Ryvola. Achab... Te by se ten rum hodil. N jak m škrábe v krku…
6
Walden 2015
Na po es 80. výro ia Valašsko Klobouckeho trampingu vzplanul 6. júna 2015 o 20:45 41. ohe Klobouckých osád a my sme boli u toho. Za Tramp club Bratislava – Džipo (STO Nemecká dolina, šerif TCB) a Lewis (TO Mexico), Karfo (TO Túlavý blesk) a Kaki (TO Rys). V sobotu pred poludním sme dorazili na Královec (nm.v. 655 m.) - vrch nad Valašskými Kloboukami. Po krátkom ob erstvení sme sa vydali na malý výš ap, na blízku rozh ad u na Finiši. Vystúpili sme na rozh ad u, pozreli sme si okolie. Na rozh adni povieval príjemný vietor, ktorý sušil naše „ huby“, tak sme sa rýchlo vrátili do miesta ob erstvenia. Nie o sme zakušali, doplnili deficit pitného režimu, zaplatili a vyrazili sme smer Walden. O pol hodinu sme dorazili k miestu konania potlachu. Krátko sme sa zvítali, zavesili naše osadnvé vlajky a vlajku Tramp clubu. Na Waldene už viala aj Slovenská vlajka to znamená, že zo Slovenska tam už je najmenej jeden ú astník. Pablo z TO Baske nás tento rok predbehol prišiel skôr ako my... Len o sme sa utáborili, už aj za ali sú aže. Naša výprava tiež sú ažila. Karfo dostal za hod pierkom prvú cenu. Všetci boli šokovaní ako sa mu podarilo. Bolo to asi tým, že Kaki mu chránil chrbát alebo mu nadhá al vietor? Za zvuku bubnovania sme sa poschádzali u pripravenej pagody, ktorú o 20:45 slávnostne zapálili pri príležitostí 80. výro ia trampingu vo Valašských Kloboukach: 80 rokov osady Miranka, 71 rokov osady stará Shangri-la, 50 rokov osady Javorinka, 47 rokov osád Yukon aWalden, 36 rokov mladej Shangri-ly. Po krátkom príhovore kamaráta Smila z TO Javorinka, ktorý stru nú históriu napísal a tiež celý ve er potlatch viedol - citujeme: 7
“Milí kamarádi a p átelé táborových oh
“.
Dovoluji si Vás p ivítat na 41. ohni Spojených Klobuckých Osad. Tento ohe je významný tím, že oslavujeme 80 let vzniku Trampingu na ValašskoKlobucku. Jedna z nejstarších osad, která vznikla v roce 1935, byla osada MIRANKA a ta zahájila éru Klobuckého trampování. Její lenové byli : šerif Franta Matyáš – Kat Mydlá , Joža Ro ák – Barcha ka, Jan Bureš – K ehulka, Bohuš Polomík – Cigán, Pepa íž – Galba ák, Bé a Love ek – Markýz lovec, Franta Ro ák – Frýb, Lojza Bureš – Kristián a spousta dalších p íznivc . Tito kamarádi se scházeli na prot jším kopci Jele ovská, kde si postavili chatu Miranku. Název chaty je odvozen od slov Místo Radosti Našich kamarád . O radost a dobrou náladu nebylo nikdy nouze. Nezapomenutelné jsou vzpomínky na jejich písni ky, veselé p íhody, dopln né skv lou živá skou, dalamánky a preclíky. Další z osad byla osada PONAPR, jejichž chata stála na jižní stran Královce pod Stráží. Její lenové byli šerif – Olda Ditrich, Jarda Ditrich, Jožka Olšák, Olin Pechanec, Gusta Ptá ek, Miloš Havelka, Zbyn k P ívozník a Franta Mat jí ek. Název osady Ponapr a též chaty byl odvozen od slov, Pomozte Nám Pracovat. Ale po p lnoci se tradovala druhá verze, Polibte Nám Prdel. Tato osada se podílela s osadou Miranka na r zných akcích. Spole n též založili trampskou kapelu „Jani“. Dodnes sta í pam tníci vzpomínají na r zné vyda ené akce, po ádané t mito osadníky, kte í za získané peníze vylepšovali své chaty. Další již zaniklá osada byla osada VLCI. Její lenové byli Jarolím Machala – Džim, Jaroslav Jaroš – Kole ko, Pepa Kocourek – Špek n, Sta a Machala – Sandy a Jožka Žilák – V šák. P sobili na tehdy již opušt né chat Ponapr. V roce 1944 vznikla další osada, osada V NÉHO MLÁDÍ a byla postavena chata Shangri-la. Její lenové byli šerif Karel Cmajdálka – Zoro, Karel Papež – Johny, Tonda Papež – Tom, Vašek Janá – Fin, Josef Love ek – Džozé, Vladimír Severa – Syne ek a pozd ji mladý Jarolím Machala – Džim. Osada p sobila na Javor vkách, kde se kolem ní soust edila spousta okolních chata a p íznivc Shangri-ly. Klobu tí trampi také navšt vovali vzdálen jší osady Vsetína a okolí : Hawa , Dakotu, Toulavé mládí a osady na Jezerném. Všude tam se vytvá ely velmi dobré kamarádské vztahy. A tak se kamarádi trampové domluvili a uskute nili první potlach u Shangri-ly v roce 1966. Mezi p íznivce Klobuckého trampinku pat ili také chata i z okolí Královce, z chat Orka, Vršana, Kecanda, Aja, Bublina, Sajdlovka. 8
as b ží jako voda a všechny ty události se zdají jako ve snu. Jediní žijící pam tníci ze všech jmenovaných, jsou dva chata i z Orky, Ivan Fiala a La a Cmajdálka. Tímto bych cht l vzdát dík všem jmenovaným za to, co ud lali pro další generace tramp . - Nasledoval ceremoniál zapálenia výro ného oh a, po ktorom kamarát Smil pokra oval v histórii osád – V roce 1968 si postavil kamarád Džim chatu Walden, na které jsme se jako za ínající trampové scházeli a poznávali zásady trampinku a života v p írod . Chodili tam nejen lenové nových Klobuckých osad - Javorinky, Yukonu, mladé Shangri-ly a Solitery, ale také trampové z celého eskoslovenska. Za sv j p íkladný vztah k trampinku a tramp m, byl Džim zvolen v roce 1973 šerifem Spojených Klobuckých Osad. Byl to on, kdo m l na nás v mládí zásadní vliv, ve kterém se utvá ela láska k p írod a s tím spojené kamarádství. Tímto bych mu za nás trampy cht l pod kovat a vzdát poctu, a nejen jemu, ale i všem zem elým kamarád m, minutou ticha. Po oboznámení prítomných s históriou týchto osád a trampingu na Kloboukach pokra ovala zábava vystúpením hudobných skupín, duet a sólo kamarátov. Príjemná atmosféra panovala až do neskorých hodín. Nechýbala ani javor vkova voda, ktorej prame sme tak ve mi h adali, žia ale nájs sa ho nepodarilo, to vedia len domáci kde ten prame je... . Tak ako vždy v nede u ráno prišiel as balenia a lú enia sa. Nám už nezostalo ni iné len zalomenie palca a len Ahoj, Ahóój – dovidenia. .
Poves o brale Kamenná svi a Ve a kamarátov trampov chodí z Ra e od kr my „U troch zajacov“ (Meszároš) do lesa po modrej zna ke smerom na horáre Biely kríž (Kocmunda). Asi 50 metrov nad parkoviskom, o je hne pod lesom na avej strane je vidie kamenné bralo ktoré sa volá Kamenná svi a. Pod a 9
miestnej povesti ju prerozprávala a napísala v knižke Vinohradnícke povesti Dobroslava Luknárová. Isto Vás bude táto poves zaujíma . Stalo sa to dávno, pradávno, ke sa ešte Ra a ani Ra iš ou ani Ra išdorfom nenazývala. V malej osade pastierov, o pásli dobytok a tu né bravy, žil so svojou rodinou pastier Viatek. Nikdy nemal núdzu o robotu, lebo statok i bravy, o ktoré sa staral, boli zdravé, vyk mené, hodné kniežacieho stola. Viatek dobre poznal široké okolie osady a vodil svoje stádo ko vždy na také miesto, kde bola paša najhojnejšia. Ne ažilo sa mu vstáva za úsvitu a h ada miesto vhodné na pašu. Ulika ka so zamatovým hláskom a dva verné psy ho potom sprevádzali na jeho celodennej potúla ke so stádom. Ve mi rád ho vodil hlavne na jedno miesto – bolo celkom, celkom pod horou, kde sa dva potoky v jeden spájali a kde rástla hojne bylinka houbacina, hotová pochú ka pre hladné brav eky. Dobre bolo zopár rokov. Viatek mal poves najlepšieho pastiera. Lež o je dobrá poves , ke si ju všimne podlá duša? Zbojní il v tom kraji zlopovestný zbojník Silák. Ke mu zboj nevyšiel, ulakomil sa aj na pytlia enie. Vždy našiel spôsob ako sa na cudzom priživi . Raz, ke sa tak ponevieral po hore a dumal, ako bez roboty k bohatstvu prís , na abil na Viatkovo stádo ko. o sa ja budem po hore túla a za koris ou sliedi ? Ve sa mi tu mastný brav ek priam pod ruku núka. Len ako ho dosta bez platenia!? Pomyslel si. Ani dlho nedumal, hne mal na spôsob naporúdzi. Vyšiel z kroviny po ho rovno k pastierovi. Psy sa vyrútili na neznámeho, lež Vitek ich zavrátil. Dali sa chlapi do re i. Silák sa vydával za kniežacieho posla, ktorý je už tri dni na cestách. i si môže pri nich oddýchnu a zajes – už aj vybral z kapsy kus chleba so slaninou. Aj Viatka ponúkol, aj jeho psy. Kým sa spolu s pastierom rozprávali, k mil psiská chutným pamlskom a škrabkal ich za ušami, pod ufákom, všelijako sa s nimi snažil skamaráti . Potom sa rozlú ili a zmizol v hore. Lenže zostal iba ne aleko. Vy kával, kedysi Viatek zdriemne, aby mohol nepozorovane odláka prasiatko. Takto odlákal Viatekovi de po dni už štyri prasatá. Ke sa stratilo prvé prasiatko, Viatek si pomyslel, že sa len odtúlalo, a tak vypiskoval, ulikal, volal ho spä . Aj psy durkal aby ho h adali. Ke zmizlo tretie prasa, zobral Vietek so sebou aj svojich dvoch synkov, aby mu pomáhali stádo stráži . Ale Silák bol šikovný a vytrvalý. Obchádzal stádo ako la ný vlk dovtedy, pokým sa mu nepodarilo odláka aj štvrtého brav eka. „ o len budem robi “, trápil sa pastier „ve takto prídem o celé stádo!“ 10
Ve er zašiel za otcom. Starký už nevládal na nohy, len tak po komôrke o palici sa motkal, ale rozum a pamä , tie mu ešte slúžili ako za mladých ias. „Vieš o, synak, vyme psy. Možno im niekto po aroval, možno sa vlka boja? Alebo len tak zleniveli potvory!“ „Keby vlka, otec, to by som z odvle ených prasiat aspo zvyšky našiel, ale nikde ni ! Akoby sa pod zem prepadli. „Viatek zájdi do osady niže Ra ieho potoka, k dedovi Valkovi. On má psy aj navyše a dobre ostré vyme od neho dva-tri, také odrastené, nau ené stráži .“ „Len zadarmo ich iste nedá,“ staral sa chudák syn. „To veru nedá, lakomý je dos . Ale zober toto a uvidíš. Pokonáte sa, „-a už starký ahá spopod lavice demižónik. Pozotiera prach z umne posplietaného prútia, omacia voskom zaliaty štupe na hrdle. „To je už posledná, “zdráha sa syn, „chceli ste ju ...odkladali ste na najhoršie...“ „A ve je konc zle! Bravce sa strácajú, nevieš kam! Prídeš o es , chlap enašu, pastiersku - a o potom? Z oho budeme ži ?“ A tak Vitek šiel a dobre sa pokonal. Starý Valko mu vybral tri psiská – mladé, divé, nepredajné. Oplatilo sa lebo len o zavetrili v blízkosti stáda iného zvera alebo neznámeho loveka, rozštekali sa ako besné. Hrozivo cerili zubiská, len trha a trha . Zdalo sa, že bude so zlodejom pokoj. Po tri dni zo stáda nezmizol ani jeden maškrtný rypá ik. Len psiská asto zúrivo brechali. A potom sa to stalo. V ten de bola hrozná spara, muchy v jednom kuse otravovali, tráva si povädnutá líhala k zemi. Bude búrka, pomyslel si Vitek, lebo ho za alo štiepa v kolene a aj stádo bolo celé akési zomdleté. „Pôjdeme domov,“ povedal a zapráskal bi om. V haravare odchodu, ke obaja synkovia aj podurkané psiska zavracali stádo, zbadal Viatek Siláka, ako zahá a jedno prasa do hory. V tom mu svitlo, kam tie predošlé mizli. „Bodaj by si sa na kame obrátil, ty hnusný. Klamár! Kmínisko prešibané!“ zakri al z plného hrdla a pohrozil bi om. V tom hora zahu ala, zastenala, zatriasla sa mocným poryvom vetra. Zablyslo sa, udrel prvý hrom. Spustilo sa leja isko, ako keby sa nebesá roztrhli vo dvoje. Viatek nevedel, o skôr, i synkov ratova , i stádo popohá a na bezpe nejšie miesto. Ešte š astie, že búrka netrvala dlho. Ako prihrmela tak sa aj stratila za kopcami. Obzrie sa Vitek tým smerom, kam videl Siláka beža , a neverí vlastným o iam – uprostred lú iny sa vypu ilo skalisko obrovské, holé, desivé. 11
„Tato kuknite na skalu! Šák sa na našu svinku podobá,“ vraví jeden zo synov prekvapeným hlasom a menší dodáva: „Ale táto je ajajáj, vä šia ako naša!“ Veru, tak to bolo O zbojníkovi Silákovi nezostalo od tej búrky ani chýru, ani slychu. Ale už to nebolo dobré miesto na pastvu, pastieri sa mu za ali vyhýba . Trnky, liesky, jelše aj duby pomaly prerastali lúku, menili ju na les. Iba ženi ky a odrastené deti o chodievali do lesa na haluzinu, prinášali chýry o tom, že sa pod Kamennou svi ou zvyknú pás diviaky. A možno je tomu tak dodnes.
História slovenských trampských osád – doplnenie Ako už redakcia avizovala v májovom Trampskom spravodaji (TS), jeho technický redaktor Lewis po dohode s Br kovým synom Vladom pripravuje druhé vydanie Br kovej knihy Údolia nestíchli – dejiny trampingu na Slovensku (z r. 1991). Bude rozšírené o dopl ujúce informácie o trampoch, vodákoch, trampingu a trampských osadách na Slovensku. Tieto informácie Br ko zbieral od vydania knihy až do svojho skonu. Ke že na druhé vydanie si sám už netrúfal, dop al ich prostredníctvom TS v rubrike „Z trampskej histórie“. Plánoval doplni to, o sa do prvého vydania nedostalo. Vä šinou z dôvodu, že osady informácie o svojej existencii a innosti neposlali v as alebo vôbec. Br kove doplnenia postupne Lewis a Andy Bábovka spracúvajú, celý proces je však asovo aj technicky náro ný, takže druhé vydanie Br kovej knihy Údolia nestíchli – dejiny trampingu na Slovensku predpokladáme koncom roka 2016. Kniha sa venovala najmä trampským osadám a trampingu Bratislavy a okolia v období od jeho po iatku koncom 20. r. do obdobia konca 80. r. dvadsiateho storo ia, chýbali údaje o osadách z iných regiónov a neskôr založených. V septembri 2014 na výstave po as 21. slovensko – eského potlachu v i ave predstavili osadníci Tik TO Sosna a Amazonka TO ierna puma výborne spracovanú Históriu trampských osád východného Slovenska. Históriu trampingu Pezinka, Trnavy, Slne ného údolia, Modry, Zochovej chaty pod názvom Tramping z iného kúta alebo Údolia ešte nestíchli spracoval Lewis a v brožúre vydal v marci 2015. Šerif Tramp clubu Bratislava (TCB) Džipo spolu s Lewisom znovu oslovili trampov z Bratislavy, Záhoria, Trnavy, Prievidze - Hornej Nitry a Považia, aby poskytli informácie o svojich osadách, existujúcich aj zaniknutých. Radi privítame aj informácie o osadách stredného Slovenska. Tie po vzájomnej dohode budú uverej ované v TS TCB a Malokarpatskom ob asníku (MO) RTZ Pezinok. Postupne budú dop ané do alšieho rozšíreného vydania vyššie spomínanej Lewisovej knižky - pokia budú ma dané osady záujem aby sa tam zaradili informácie o nich. 12
Ako má by napísaná história osady: - dátum vzniku, šerif, zakladajúci lenovia, ak je aj foto - vlajka a domovenka osady (kresba, fotka) - osadný flek, búda, miesto kam chodíte - stru ná história - trampské potlachy, vandre, výš apy, návštevy, brigády a pod., ktoré ste robili, i robíte alebo sa zú ast ujete na iných osadách - sú asný stav, lenovia, šerif, innos , prípadne zánik osady Info sta í doda stru ne a heslovite, štylisticky a gramaticky budú správne prepísané.
Festival Blatina – ... údolím sa nesie trampská piese ... sobota 20.jún 2015 Na Blatinu – peknú lú ku uprostred lesa kúsok od kame olomu v serpentínovom kopci medzi Pezinkom a Pezinskou Babou, prichádzame z chaty v Kuchyni o druhej poobede s Pedrom a susedom E im. Zaujíma ma, o sa tu zmenilo po troch rokoch kedy sme tu boli naposledy. To, o bolo na Blatine 2012 dobré sa zachovalo. Veselá, priate ská atmosféra, milé diev atá na vstupnej bráne, pekne upravené potlachovisko, pódium a prírodné h adisko pre divákov, dobrovo né vstupné. A ve a kamarátov, ktorým sa potešíš, najmä ke ich vidíš po dlhšej dobe. Tak ako ja Jarku a bývalý muzikant E i spoluhrá a Hafiho a kamaráta z detstva Karfa. To o sa zmenilo k lepšiemu je parkovacia služba zabezpe ovaná Johanom a vysoko oce ujem, že boli pripravené ierne (nie modré) ozna ené vrecia na separovaný odpad – papier, sklo, plasty a kovy – plechovky. Pozorovala som udí, vä šina odpratávala odpad, tam kam patril. Žia vždy sa nájdu ignoranti a najmä vo ve erných hodinách sa mnohí správali tak, ako keby boli doma zvyknutí na služobníctvo, odpratávajúce neporiadok po nich. Neuvedomujú si, že o to viac práce budú ma organizátori, ktorí toho aj tak majú ve a. Zabezpe i , pripravi , postavi a potom aj pobali všetko, o je potrebné na takúto vä šiu akciu nie je vôbec jednoduché. Najmä ke páchatelia Blatiny Karfo, Lewis, Gula a Cvrko to robia všetko sami s pomocou pár obetavých kamarátov. No a alšia lenka ich tímu, Rendy, im tento víkend nemohla by nápomocná. Ako nás informoval Gula, v piatok sa „rozpadla“ na dve asti a porodila dcérku. Blahoželáme a ve a zdravia! Výborný zvuk ú inkujúcich zabezpe ili Palec s Rudom a programom sprevádzal Ma o, ktorý vtipnými komentármi, ob as aj na Gulov, ú et pobavil publikum. Po asie v porovnaní s minulos ou prialo, páliace slnko sa striedalo s mrakmi, z ktorých sem tam iba trošku sp chlo. 13
Obišla som divákov a ponúkla ich mojou bábovkou od Bábovky. Výnimo ne sa ušla maškrta aj mne - štrúd a od kamarátov erta s Ankou. Posudzovanie výkonov tých, ktorí na tento ro ník Blatiny prišli zahra a zaspieva nechám na divákov. Tí, ktorí ste tam neboli a ste zvedaví, tak prí te nabudúce. Nenechajte sa odradi zbyto ným sledovaním predpovede po asia, i zamra enou oblohou. Mnohí neprišli aj kvôli ú asti na iných trampských stretnutiach, ktoré ich organizátori naplánovali na rovnaký víkend, hoci termín Blatiny je vždy v rovnakom ase a je uverejnený nieko ko mesiacov dopredu. Prvým ú inkujúcim bol sólo spevák a gitarista Sany. Po om vystúpilo Duo Trampers, ktorého spevá ka svojim výzorom aj oble ením by iste získala titul Miss Blatina, keby sa tu taký ude oval. Po nich nastúpila kapela Kamion, na ktorej bolo vidno, ako dobre sú zohratí a stále ich to baví spolu hra a po nich zahrala a zaspievala skupina Vodopád. Medzitým prišli pešo od Pinelky zvyšok Pekaringa Kali s Ringom a Evinou s kamarátmi I om a Ivet. Kapela si dala na parkovisku skúšku, ktorej sa zú astnila aj Plamienka, ktorá práve docestovala z iného trampského stretnutia. Pekaringo s Plamienkou vystúpilo po šiestej so svojim slovenským repertoárom. Tí, ktorí kapelu poznajú, vedia, že hrá aj pesni ky od kapelníka Trampasu Tyqu. Úspech u divákov (a myslím si, že sa na toto podujatie aj dobre hodila) mala aj jeho pesni ka Potlach, ktorú kapela zahrala ako prídavok. Záver patril muzikantom z kapely Zatúlaní z Prievidze, ktorá dala hudobnú bodku za tohtoro nou Blatinou. Po odohraní sme sa presunuli k pripravenému ohnisku. Ohe Blatiny zapálila na Cvrkov povel jeho dcérka. V kruhu okolo oh a sme sa mohli zohria , ke že sa medzitým poriadne ochladilo. Naš astie nepršalo, aj ke obloha bola zatiahnutá mrakmi. Pedro s alšími muzikantmi za ali hra , výborná bola zohratá a zospievaná partia z Trnavy, ktorí za pomoci svojich diev at spievali ve mi pekne viachlasne. ažko sa ale „prehlušovala“ vrava tých, ktorí si neuvedomia, že pri ohni sa sedí, po úva, spieva, ale nerozpráva. Po Pedrovom upozornení, aby sa utíšili a po úvali sme zažili naozaj pravú trampskú atmosféru hrania pesni iek pri ohni. Hralo sa aj Rikatádo od legendárneho Boba Hurikána, od ktorého smrti 2. júna uplynulo polstoro ie. Dojímavou skladbou Michala Tu ného - Tam u nebeskej bran sme si pripomenuli 20 rokov od jeho úmrtia. Práve to ko rokov uplynulo aj od ve ného odchodu Wabiho Ryvolu. Poprosila som Pedra aby zahral Wabiho Island. Po jej odohraní Cvrko povedal, že to bola pre neho spomienka aj na známeho pezinského trampa Pijavicu, ktorý mu túto nádhernú piese hrával. Asi sa všetci títo muzikanti na nás zhora pozerali a pá ilo sa im to, o vidia. Mraky totiž zrazu zmizli a tak ako sa v tejto piesni spieva 14
... na obloze zá í Velký v z... . Pred polnocou sme sa rozlú ili, po akovali organizátorom aj chlapcom v bufete a pobrali sa cez Babu v ústrety novému d u spä na druhú stranu Malých Karpát.
Spomienkový ohe za kamaráta Matesa z TO Irokéz. Kamaráti z TO Irokéz v spolupráci s trampskými osadami a samotármi z Malaciek, zorganizovali spomienkový ohe za kamaráta Matesa. Spomienkový ohe sa konal d a 7.-9.augusta na fleku Pod mlynom (Podlipovec), ne aleko Štefánikovej mohyly a Brezovej pod Bradlom. Hostinec v Priepasnom bol pripravený so spojkami, ktoré mali za úlohu, tých ktorí by mali problémy nájs flek, im trasu vysvetli alebo ich na flek priamo odprevadi . Po asie nám prialo, takže od piatku sa za ali schádza kamarátky a kamaráti samotári a trampské osady zo Slovenska, iech a Moravy. Stretli sme sa v hojnom po te, aby sme si spomenuli na kamaráta Matesa z TO Irokéz (*30.10.1985-†30.9.2014) i na kamaráta Tašiho z TO Nový Tobos (*1.4.1958-† 21.11.2012). Pri bielej pagode z brezového dreva, ktorá mala pripomenú , že i mladí trampi nás opúš ajú na nebeský vander, Matesova sestra Jona položila zelený veniec na túto pagodu za znenia piesne Kamarát, ktorú zahrali dvaja mladí trampi z Trnavy. Takáto pagoda bola pripravená k ve ernému slávnostnému zapáleniu. Šerif Pa ko z TO Irokéz nás oboznámil s programom a kto chcel sa mohol zú astni sú aží, ktoré ako býva zvykom sú rozdelené na detské, ženské a mužské sú aže. Po sú ažiach sme sa najedli dobrého gulášu, napili pivka i kofoly. Pred zapálením spomienkového oh a bolo vyhodnotenie sú aží a odovzdávanie cien. Po zahraní trampskej hymny a zapálení slávnostného spomienkového oh a sme zalomením palca chceli zmierni boles nad stratou milovaného syna, brata, kamaráta Matesa a kamaráta Tašiho. Smútok sa striedal s rados ou, že sme sa v takom hojnom po te stretli a tí, ktorí ich poznali mohli si pospomína na chvíle, ktoré strávili spolu v prírode. Kamaráti ktorí ovládajú hudobné nástroje nám do neskorých no ných hodín hrali trampské známe i menej známe piesne. Ako už býva zvykom, každý za iatok má i koniec a veru tak bolo aj teraz, preto prišlo lú enie a zárove sme sa po akovali za pozvanie a dobré zorganizovanie spomienkového oh a. es našim zosnulým kamarátom. 15
Foto: kapely z vystúpenia - Festival Blatina – ... údolím sa nesie trampská piese ...
ã Vydalo: Regionálne trampské združenie – Pezinok pre vnútornú potrebu združenia. Na tvorbe tohto ísla spolupracovali kamaráti, Rendy, Lewis, a alší. Predpokladaná uzávierka budúceho ísla 18.11.2015. Kontakt: email:
[email protected]
16
