'
•
t
"li*'-
'
W3t^^*i
;
•
\
"£ K3»t| Bi *
r !
r^
L
*•
'r^
'ti:
•
*S.
BB
'.a
\
** *»
er
» :
Htejir ffiHC
'í
HISTORICKÁ BIBLIOTÉKA. ÍDÍ
J.
GOLL A
.
I.
PEKA.
VIII.
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI, lil.
li
92-
L
Nicdcrle: Slov. Scarorirnosii.
2
SLOVANSKÉ
STAROŽITNOSTI. SEPSAL
DR.
LUBOR NIEDERLE,
PROFESOR
ESKÉ
UNIVERSITY V PRAZE.
DÍL
III.
V PRAZE. NÁKLADEM BURŠÍKA 'S KOHOUTA, knihkupc eské
university a
eské Akademie slovesnost a 1919.
císae Františka Josefa pro vdy,
umní.
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI.
v
DIL
III.
PVOD A POCATKy r
SLOVAN ZÁPADNÍCH. SEPSAL
DR.
LUBOR NIEDERLE.
V PRAZE. NÁKLADEM BURŠÍKA <& KOHOUTA, knihkupc eské
university a
eské Akademie slovesnost a 1919.
císae Františka Josefa pro vdy,
umní.
Tiskem Pražské akciové tiskárny v Praze.
PEDMLUVA. Slovanských Starožitností vychází ponkud opoždn proto, že jsem po uveejnní dílu II. pojal úmysl poíti s vydá-
Tento
díl
váním oddílu kulturního
s
Slovan", z nhož Také dlouho trvající válka a následky její ztíží ji do budoucna.
titulem „Život starých
také vyšly ti svazky vletech 1911
znemožnila mi namnoze práci
Nicmén
van
i
doufám, že IV. a poslední
východních,
Pokud úmyslu
— 1917.
se
dokoním v dob
týe
rozsahu tohoto
poátený Sahá-li nkde
a plánu sledovati
díl,
vnovaný
poátkm
Slo-
dohledné. dílu,
bylo také zde v
vývoj západních
mém
Slovan
jen
výklad dále, zejména u podo konce I. tisíciletí. labských Slovan, je to odvodnno jednak tím, že tam zstal místy starý stav až do století XII., jednak pak tím, že jsem pokládal za vhodné, abych se
niku
Slovan
V
Praze,
aspo
polabsko-baltických,
v hlavních rysech zmínil o zá-
a to
do
díla
vlastn nepatí.
koncem roku 1918. L.
NIEDERLE.
Digitized by the Internet Archive in
2012 with funding from University of Toronto
http://archive.org/details/slovanskstaroitn03nied
KAPITOLA
I.
ZEMPISNÝ A NÁRODOPISNÝ OBRAZ VÝCHODNÍ GERMANIE. jméno starovké Germanie vznikly teprve v dob, dostali do pímých styk s Germany a zejména když válkami, které vedl Caesar, potom Augustus a následující císaové, seznámili se blíže se starými sídly kmen, kteí, mluvíce shodnými jazyky, shrnováni byli v pojem jednoho národa germán-
Pojem
kdy
a
ímané
se
ského.
Pvodn,
když vznikla v starovkém ecku pedstava o map zem lidmi obydlené neboli oikumeny podobal
•(-•va) svta, obraz se na
ní
kruhu,
pozdji
plášti
rozestenému, oblitému okeanem
mimo to od západu, od Sloup Herakleových (t. j. Gibraltaru), rozdlenému hlubokým záezem moe na ást severní (Evropu),
•a
— Afriku)
jižní
(Libyi
ást
evropská mimo
dlena byla v
východní
zem
(Asii)
za
Tanaidem a Nilem.
známé, pi Stedozemním
moi
ležící,
stran východní a v Keltiku na západ až po okean. Teprve po-
Skythii a Thrakii na
(KeXxixÝ)), rozloženou
átkem
a
od
ní
p. Kr. došlo se v Itálii k poznání, že mezi Kelty Skythy-Gety na druhé stran bydlí velký národ jazyka mrav zcela odchylných, a národ ten poali zváti Germany a zemi jejich Germanií. Podkladem k tomuto poznání byl najisto vpád Cimbr a Teuton v letech 113 101, nebof ješt Tacitovi I.
na jedné
stol.
a
i
—
zdálo
se to býti
nedávno, co vzniklo jméno
chované historické literatury uvedl Geografický pojem Germanie
mohly
ustáliti.
Za západní
Germanie. 1
Do
za-
je Caesar.
a
jeho hranice dlouho se ne-
hranici proti vlastní
Keltice
ustanoven
byl ihned a na trvalo Rýn," za jižní hranici byly zprvu uznávány 1 Tac. G. 2: „Ceterum Germaniae vocabulum recens et nuper additum". Germani pipomenutí v ímských triumf, fastech k r. 222 jsou pozdjší interpolací na míst jména keltských Gaesat (srv. Schmidt Allg. Gesch. 27). K rozlišeni German a Gall srv. Forbiger Handbuch III. 136. Strabo II. 5, 30, VII. 1, 1, Tacit. G. 1, Ptolem. II. 11, 1, 6, Dion. Hal. ed. Jacoby 4, 247. •
'
8 )
1
hory Sudetské a Mohan,
pozdji obvykle Karpaty a Dunaj;- za to východní, která je pro nás nejdležitjší, byla dlouho neuritá. Kam až sahali Germani na východ? Vdlo se, že za Labe, ale za ním zstala východní hranice až do I. stol. po Kr. neznámá a nejistá. 3 Zprvu se setkáváme jen s pibližným urením pomocí ethnologických údaj nebo blíže neznámých termin geografických. Tak nejdíve Caesar v polovin I. stol. p. Kr. poznamenává, že 4 se Germania táhne na východ až k Dakm a Anartm, potom Strabo praví jednou, že sahá k zemi
ješt sám Tacitus
a Tyrigetm,'' a
nému vytení
r.
Get, po druhé k Bastarnm 98 po Kr. dovedl proti pes-
západ povdti
hranic na jihu a
o
východ
jen to,
mutuo metu aut montibus separatur". Dionysios Halikarnasský kladl za doby Augustovy docela hranici na neznámé hory Ripajské. že tam Germania: „a Sarmatis et Dacis
eka
Ale zárove už v této dob Augustov poíná se objevovati Visla jakožto východní hranice, která na východ dlí Germanii
od Sarmatie. Zdá
že
se,
ní první
s
pišel M. Vipsanius Agrippa; 8
Pomponia Mely, 9 dále u Plinia 10 potom ve IV. u Markiana 12 a v ano-
v literatue se s ní shledáváme u v
1
et
25.
Ptolemaia v
století, u
I.
11 II.,
Pravit Tacitus G. 28 o starši
Moenum amnes
dob:
„inter
Hercyniam silvam, Rhenumque gens tenent". 3, 6, Plin. IV. 81, Caesar VI.
Helvetii, ulteriora Boii, gallica utraque
2 Tak na p. Tacit G. 1, Ptolemaios II. 11, Alpy uvádí za jižní hranici Mela III. 3. 25. Srv. Forbiger
zdjší limes romanus oddlil se ovšem od Dunaje oklikou
pes
dolní
Mohan mezi Seligenstadtem
III.
ped Reznem
315,
316.
Po-
a šel vnitrozemím,
a Miltenbergem k
Rýnu pod Kob-
lenzem. Srv. O. Sarwey, F. Fabricius, F. Hettner Der obergermanisch-rhaetische
Limes des Rómerreiches (Heidelberg od r. 1894) a dále zde pipojenou velkou mapu. 3 Strabo I. 2, 1, VII. 2. 4 (xá 5s Ttépav xou "AX|jio; xá Ttpóg xto wxsavo> TtavxáTtaaiv ayvwaxa fjuXv áaxiv); srv. VII. 3, 1. i
ješ
4
BG.
6
Strabon
6
Germ.
t
ke
VI. 25. II.
X
30, VII. 1,
Rovnž vidime, Germanm, patí-li do
zu Tacitus
1,
Germanien.
VII. 3, 1, VII. 3, 17.
že Tacitus nevi,
1.
Germanie,
ili
má-li
ne.
Srv.
Venedy
za Vislou
ítati
Marcks Kleine Studien
Ostgrenze Germaniens. (Festschr. 43. Verš.
Phil.
Bonn
1895). 7
zv.
Dionys. Hal. XIV.
2.
Keltiku dlí
Germanie, táhne se až po Hercynský 8 3
Plinius IV. 81.
Mela
3.
III.
Dimens. prov.
25, 33.
III.
1,
10,
III.
Rýnem na les a
dv
Wiadomošci 285. 10
Plinius IV. 81, 97.
11
Ptol.
12
Markian
II.
11, 1, 4, 8, II.
31, 36, 37, 38.
1,
z
nichž východní,
Mllenhojf DA. II. 3, a mé SS. I. 132. Nesprávn jej vykládal hr. Dzieduszycki
19. Srv.
82.
ásti,
hory Ripajské.
8,
VIII.
10, 12.
9
nymní hypotyposi V. stol. 1 Tato pedstava se stala také officiální a udržela se, když už dávno nemla skuteného podkladu. Vislu za hranici Germanie a Skythie udává na p. ješt v VI. století i
kdy,
Jordanis-,
Ponvadž však
jak dále uvidíme,
German pi
vbec
ní
nebylo.
prameny svými k Dunaji, který byl obvyklou jižní hranicí, zbývá ješt povdti, kde byla východní hranice mezi Vislou a Dunajem. To je však otázka sporná, jíž je podkladem známé nejasné a najisto pokažené místo v Pliniov po3 pisu jihovýchodního koutu (confinium) Germanie Zdá se však, že zprvu za hranici byla pokládána Morava, pozdji nkterý levý pítok dunajský, tekoucí ze severních Uher (Váh, Hron, Ipel). Ale který to byl, nevíme 4 Tak, jako o celku a o hranicích, vdli ímané a Rekové málo o vnitních zempisných detailech, zejména v Germanii východní. ímská vojska dostala se pouze tikráte v dob Kristov a sice r. 9. p. Kr. pod Drusem, r. 3. pod Domitiem Ahenobarbem a r. 5. po Kr. pod vedením Tiberiovým k Labi, nikdy více. A dále za Labe ani tehdáž nepišla. A ponvadž obchod ecko-ímský smoval mnohem mén do Zálabí než do konin západních, pochopíme chudost zpráv o topografii zálabské Germanie. Známe jen nkolik jmen ek a hor a ješt místy s nejistým urením, známe z Ptolemaia nkolik jmen obchodních stanic na cestách, jdoucích pes Cechy a pes Moravu na sever a to je vše. O národoVisla nedosahá
.
.
i
i
—
pisných
pomrech
shrnouti v tento
Moe východní
xeavds,
západní, dnes Severní, sluje obvykle
zprvu
Baltické
mae
ízíoz
foxXáaaa,
2 3
*
Jordanis Get. Plin.
I.
III.
zatím
mae germanicum,
lap]iax .7.o;, r
sarmaticum, scyihicum, pozdji
Latyšev Scythica
lze
.
anus septentrionalis. Teprve koncem '
zempisné údaje
uslyšíme dále více,
pehled 5
mae suebicum,
tisíciletí
I.
Exuíkxás oce-
po Kr. poali
je
294.
17 (pejato z Cassiodoria). Srv. Mllenhoff
DA.
II.
94.
IV. 80, 81.
Srv. o
tom na p. výklad
Serta Harleliana
9,
u Milllenhoffa
Mucha Stammsitze
14, 131,
R.
DA,
II.
323
si.,
Domaszcwského
Dvoáka . Mat. Mor. 1898,
16, 19.
5
Omezuji se v tomto popisu geografickém jen na východní polovinu Germanie proto, že starovká západní Germanie nemá významu pro dalši výklad' o slovanském pravku. Literární doklady k jménm zde uvedeným a všechny další
podrobnosti
1820 (Geographie
srv. v III.),
píslušných popisech Germanie u K. Mannerta Germania.
A. B. Wilhelma Germanien. Weimar 1823, Chr. Reicharda
Germanien unter den Romern. Nrnb. 1824, F. Uktrta Germania. Weim. 1843 (Geographie d. Gr. u. Rom. III. 1), Forbiqera Handbuch III. 313 si., Kieperta Lehrbuch 520, 534 si. 1
,
10
Nmci
zváti Ostsae, Ostarsalt,
uvádí poprvé
Adam Bremský
v XI.
století.
Jméno
teme
Aoxixó;
mae Balticum
O zálivu Venedském,
2
ostrovu Latrid a Eliksoi
Cylipenském, Codanském, o
SS.
Austmarr; u Theofana
1 u Konst. Porfyr. ZxoTeiv] zliiact..
(ír/.avó;,
srv.
mé
179.
I.
Z horstev seznámili se Rekové a ímané nejdíve s celým komplexem hor jihonmeckých, táhnoucích se od Rýna až po Kar*Perknia, jemuž brzy
paty, pro který pejali starý keltický název
odpadlo náslovné p: 3 'Apxúvia opr, (ve 13), nebo pozdji 'Opxúvio?, 'Epy.úvw; silva u Caesara, Plinia,
váme
se
s
rozlišením
a to poínajíc
opT|),
s
ToLppi^x
(ý\
op'j\ió$ (5Xy], opy,),
I.
Hercynia
Pomp. Mely. Teprve v dob císaské shledájednotlivých pásem horských v tomto celku
od Durinského
Šumavou
QXyj) s
IV. stol. u Aristotela, Met.
lesa
BXr]),
Krkonošemi a Jeseníky
4
(Ý,
^Tjnavá
(xá ^oúoYjxa
'Aaitipoúpytov opo;), 5 se severo-
(xo
uherskými horami (xa Sapjiaxixá Luna (vj Aouva OAyj) zvaným, v
Sijjiavou?, ^Ýjiiavo;,
Krušnými horami
s
opTj)
neznámým
a
nmž nkteí
horstvem
blíže
hledají tytéž
Malé
vysoinu Manhartskou, jiní hory Polavské v jižní Morav, jiní Cesko-moravskou vysoinu. Sám soudím, že se mže název Luna vztahovati na Bílé Karpaty, jež lze vidti z beh Moravy, nebo na hory Zdánské a Marsovské (Chíbcí) na pravé stran eky. 6 Jméno lesa Hercynského se udrželo, ale oznaovalo Karpaty,
jiní
bu
'
2
Srv. Múllenhoff
Adam
I.
62,
Einhardovu Vita Caroli 12, 3
Náslovné p
mé
13, a
II.
SS.
I.
133, 134.
10-20, 23, tam jména není.
18, 38, IV. 5,
II.
ale
25, 30.
Keltové nejpozdji v V.
ztratili
Odvolává
stol. Jelikož
se na
zmínku
starý germ. název
znl Fergúnia, vidno, že se Germani s Kelty u lesa Hercynského stýkali už ped V. stoletím p. Kr. V annálech IX. stol. oznauje les Ferguna Krušné Hory a Šumavu saltus Hircanus (Ann. Mett. ed Šimson 90, 93 — 4).
—
4
Název Gabreta odvozen je od gall. gabros koza (D' Arbois de Jubainville Le Celtes 2) a totožný patrn s pozdjším stedovkým saltus Hircanus (ješt v IX. stol.) pro Šumavu a Stedohoí, o nmž srv. R. Much Saltus Hircanus Zs. f. d. Alt. XXXII. 410. 5
Srv, blíže v SS.
kritice zpráv Kl. Ptolem.
senniky
(nm. Esche, .
XXXIII. (18S9)
pohoi
1
si.,
I.
8
180, u Forbigera
— 11.
jasan)
K
Handb.
III,
318, a u
výkladu jména shodného
srv.
Kossinna Anz.
R. f.
Much
d. Alt.
X"/.'.flO')p'{:^^
1890, 23 a V.
Novotného Ke
významem ooo-.
se slov. Je-
Zs.
Novotný
I.
f.
c.
d. Alt.
Tomuto
patrn název Vandalských hor (tá 0'iav3x/.Lxá opy,) u Diona Doklady pro jednotlivé tyto názvy viz u Forbigera III. 320 si. " Podle Ptolemaia II. 11, 3 tekla podle Luny eka od severu do Dunaje patrn Morava. K sporu o identifikaci Luny srv. mé Starovké zprávy 101. a Novotného 1. c. 12, jenž sám se rozhoduje pro Manhart a Fr. erného CMMor. náleži
Cassia 55,
i
1.
1917, 39, jenž je pro
—
Chíbcí
hory.
11
na konci
století
I.
po Kr. jenom západní nebo stední ást
Také Ptolemaios klade
'Opxúvio?
op'j\ióc,
jako
hor.
1
jednotlivé horstvo
mezi Sudety a hory Sarmatské. 2
Uvnit východní Germanie piNahanarval a Semnon, jakož háj
pomíná Tacitus ješt les v kraji Nerthin na ostrov všechno to však jsou místa blíže neznámá. 3 Vlastní jméno Karpat teme poprvé u Ptolemaia KapTíátYj? i
;
—
opo;, 4 není-li ohlas
49) uvedené, a
jmén eky Káp-'.;, Herodotem (IV. jmén Karpid u Skymna, pozdji Carpi>
jeho už ve
rovnž ve
Kaprcwtvo zvaných. 5
Z
ek mimo
Labe
(OiaroúXa, Visela,
('A/.,j'.;,
Vistla,
"Aajio;, Albis)
na
Vistillus, Bisula)''
ješt Odra,' jednak pod jménem SórjPog geografii, mezi níž a Labem Ptolemaios 1.
západ a Vislu východ známa byla na
r.oxx\ii^ c.
v Ptolemaiov
uvádí ješt odjinud
neznámou eku Xxac/jjo;, patrn nkterou z ek dnešního Meklenburska nebo západních Pomoan (Pnu? Varnavu? Travnu?), jednak pod jménem OaSog, 0'jlxoo'jx, kteréž asi náleželo vlastn nkterému z pítok Odry, nejspíše Vidav slezské a peneseno bylo na dolní tok a ústí Odry od tch, kteí pes Slezsko pi8 cházeli na sever. Ale není vyloueno, že 0»jía5jx není než korOOíxopx?. 9 Z pítok dunajských ruptela pozdjšího názvu Odra vedle Moravy (Marus) objevuje se u Plinia IV. 80 blíže neznámá Duria patící nejspíše mimo Germanii do sev. Uher, dále u Tacita Ann. II. 63 Cusus, podle všeho dnešní íka Gusen tekoucí nedaleko Lince, 10 a ve dvou zkomolených jménech kmenových u Ptoi
—
1
Tacitus Germ. 28, 30.
2
Ptol.
'
Tac. G. 39, 40, 43.
11, 5.
II.
1, III. 8, 1; Markianos II. 38. jménu a národu srv. mé SS. I. 247 si., 424 si. 6 Podrobné doklady o jménu Visly a píslušný výklad srv. už v mých SS. 328 si.; o jménu Labe tamže 330. I. 27, a též u Forbigera Handbuch III. 7 Dnešní jméno Odry objevuje se teprve ve stedovku: Odagra, Odogra v Ann. fuld. k r. 892, Adora u Widukinda I. 28, Oddara (Oddora, Odera) u Adama Brém. IV. 13, Odera v listin Otty III. r. 996 (Friedrich Codex I. 46). •
Ptol.
5
Skymnos
8
Ptolem.
''
Srv.
10
5,
III.
i
1,
5,
6,
II.
luž.
11,
2.
7,
III.
u Efora 841.
K
Srv.
Forbiger
III.
331,
a
Boguslawski Methode 131.
výslovnost Vodra (Damroth Alt. Ortsnamen Schles. 31).
ostatn velmi sporný, hledali Cusus namnoze v Uhrách, Much na p. v Iplu, Cluver, Pšina, Wilhelm a novji Bachmann a Kossinna ve Váhu, Ullmann, Mannert, Dudik, Szaraniewicz Výklad
je
i
Miillenhoff, Pniower, Bretholz a
v Hronu.
kdežto
Na Gusen
jej
soudil už Reichard, Vocel,
zase Králiek
hledal v Kysuci a
v mých Poátcích djin zemí .
17.
Mommsen,
Domaszewski
Brandl, Holz, v Dyji.
Srv.
Dvoák, doklady
12
—
lemaia
lIapu.a'.%á|Jt7toi,
oí
oE
'A8pa(Jaixá{ME0i (srv.
str.
30) vidíme
jméno . Chuby (nm. Kamp). O Labi se vdlo, že se stéká ze dvou pramen, z nichž jeden je Ohe nebo ješt spíše Vltava; z pítok dalších zachováno je u Strabona jméno Sály— ^áXa;. 2
zejm
staré
bu
1
Na obchodních
cestách touto východní ástí Germanie zazna-
adu
menal Ptolemaios
jmen stanic obchodních nebo snad
osad, jejichž umístní na dnešní
sporné,
pedevším
z
map
i
vtších
nejvtší ásti naprosto
je z
toho dvodu, že Ptolemaiova astronomického
urení místa nelze penésti bez redukce (a to velmi rzné) na naši mapu, jak jsem o tom vyložil už jinde.' Jediným správným a možným vodítkem je stanovení pirozených cest obchodních a urování stanic na nich pomocí vypotených vzdáleností a archeologických nález; ale ani to nezaruuje positivního výsledku, ponvadž údaje Ptolemaia a jeho zpravodaj jsou astji zejm nedokonalé, nespolehlivé nebo chybné a naše archeol. mapy dosud také nedokonalé. Z celkové sít tchto stanic a cest 4 vyplývají
zejm
Pedn
jen tyto pro nás dležité poznatky.
pohoím Lunou
jedna cesta
šla
Sarratskými horami, t. j. údolím Váhu mezi Bílými Karpaty a horami uvnit Uher pes Jablunkovský prsmyk nahoru k Visle, na které se nalézaly tyto stanice v Uhrách: Kelamantia
v Uhrách mezi
a
1
Ptolem.
-
Strabon
Chatt 3
Na
VII. 1. 3.
vztahuje se
Srv. SS.
pipojenou mapu Ptolemaiovy Germanie.
11, 2. Srv.
II.
I.
i
a
Sálu se slanými prameny na hranici
zmínka Tacitova Ann.
356
si.,
359
XIII.
Hermundur
57.
si.
známo (zejména o rzných pokusech identifikace) v novjších spisech: V. Novotný Ku kritice zpráv Kl. Ptolemaia o zemích eských. Praha 1910 (srv. jeho CD. !. 96 si.), Ed. Smejkal Kl. Ptolemaia zempisné zprávy o zemích eských a sousedních. Zpráva reál. školy v Pardubicích 1905, A. Gnirs, Das ostí. Germanien und seine Verkehrswege in der Darstellung des Ptolemaeus. Prag- 1898. Dr. J. Slavik Slované a Nmci zejména Cl. Ptolemaia Velká Germania (Tebo 1903), tento bezcenný, W. K^trzyski Kl. Ptolemeusza Germania wielka Sarmacya nadwištanska (Krakov Ak. 1898) a Králiek A. Das ostí. Grofiger*
Srv., co o nich
i
i
Cl. Ptolemaeus. Progr. Landes-Realsch. Briinn 1901. Ze starších uvádím aspo: A. Sedláek Kl. Ptolemaia zprávy o Cechách a zemích sousedních. rzymskie. Tábor 1880. (Zpráva gymn.), J. Sadozuski Drogi handlowe greckie Krakov 1877 (Die Handelstrafien der Griechen und RSmer. Jena 1877). Nejlepší
manien des
i
je
práce
V. Novotného,
Jednotlivé studie R.
ale
i
ta jde
po
H. Jireka, V. Praská,
mém J.
Mucha, K. Penky, V. Ke.trzyského, W.
o identifikaci jednotlivých
mst
soudu
Barvíe, hr.
v lokalisaci
daleko.
stanic
A. Králická, E. Devrienta,
Dzieduszyckého, H. Partsche atd.
náležejí už speciální studii o Ptolemaiovi,
rovnž
jako staré výklady K. Mannerta, F. Ukerta, A. Wilhelma, Fr. Kruseho, A. Buchnera, F. Cluvera, Chr. Reicharda a iiných
v stati Ed. Smejkala 8
si.
geograf. Srv. pehled
jejich
výsledk
13
O-Szóny u Komárna), Singone, Arsikua, Parrienna, Karrhodunon a Arsonion nkde mezi Karpaty a Kališi (st. Kalisia). Zde po dolní Prosn pešla dráha na Vartu a po Vart k Ode a jejímu ústí a tam byly na ní stanice Setidava, Askaukalis, Skurgon a Rugion v zemi Rug. Druhá velká cesta oddlila se v Arsikui nebo v Parrienn na západ (nejspíše (proti Brigetiu, nyn.
Setuia, Asanka, dále
údolím
Vláry)
Moravu,
na
a
pes
ni
napí
Eburon,
stanicemi
Budorgis, Hegetmatia dostala se patrn do Cech
práv
tak, jako
pímá cesta moravská z Karnunta na Dunaji vedoucí na západ od eky Moravy pes stanice Eburodunon, Felikia, Meliodunon, Strevinta a Kasurgis. V Cechách táhly se dráhy do údolí Vltavy a Labe (stanice Redintuinon, Nomisterion, Lupfurdon, Stragona), a jednak do Lužice, Braniborska a Meklenburska (Lugidunon,
tetí
Kolankoron, Susudata, Kistuia, korr. Kistria
— Gústrow?,
Aleisos,
odbokou pes Jesenníky a Slezsko opt k dolnímu toku Odry. Pravdpodobn stanice Bunition, Virunon, Virition byly pi samé Ode. Konen šly ješt dv jiné dráhy do Cech od Dunaje, jedna z Usbia u Lince pes Abilunon, FurgiLakiburgion),
jednak
Koridorgis
satis,
(Pasová) u
—
patrn smrem k Vltav
ústí Innu, ev. z
Rezna,
pes
— a druhá z Boiodura
Brodentii, Setuakoton, do
Ma-
robuda, jímž se patrn rozumí njaká velká obchodní stanice v Cechách, a spolu staré centrum lidu Marobudova, umístní však nezná-
me. Cesta sama šla patrn 1
To
pes Šumavu, nejspíše Brodem (Brodentia?).
v starovké
východní Germanii vše. Jinak sluší poza kraj drsného podnebí s lesy a bainami plnými divoké zve a následkem toho neschdný, províje
dotknouti, že platila
ímanm
vaný studenými vtry, pokrytý po vtší ást roku ledem a snhem, kraj málo úrodný a následkem toho všeho vzezení zasmušilého. 2 i
A
bylo to zajisté díve, než pralesy byly vykáceny, úplná pravda.
Marobudon ztotožovali díve s rznými msty v Cechách, novji hlavn znamenitým hradištm Stradonickým u Berouna, které svou kulturni vrstvou náleží do doby Augustovy. (Srv. hlavn Pi Starož. II. 2 sv.) Ale proti této 1
se
i
identifikaci byly vysloveny 2
Tacitus G.
5:
Terra
vážné námitky. etsi aliquanto specie differt, in
umidior qua Gallias,
universum tamen aut
qua Noricum arborum impatiens, pecorum fecunda, sed plerumque improcera. Také Mela III. 3, 25 pipomíná zde „corpora ad consuetudinem laborum maxim frigoris", „viri sagis velantur aut libris arborum, quamvis saeva hieme" a dále píše (29) „terra ipsa multis inpedita fluminibus, sil
vis
horrida aut paludibus foeda,
ac Pannoniam aspicit; satis ferax,
klady viz u Forbigera
frugiferarum
magna et parte Handbuch III. 317.
multis montibus aspera ex
ventosior
silvis
ac paludibus invia".
Dalši
do-
14
pomrech východní Ger-
Více víme o starých národopisných manie.
Povdli poloviny
jsme
zem
se
zvala Keltikou
Skyth
že na západ od
vali,
že
již,
pvodn
celá západní
(*]
od
a na sever
ást
severní
protože se staí domní-
KeXirtxiq),
Itálie,
Illyrie,
ecka
sedl jeden velký národ Kelt. S touto pedstavou shledáváme se už v V. stol. u Herodota, po nm ve IV. stol. u Efora 2 4 3 a Aristotela, v II. u t. zv. Skymna a také Plutarch, akoliv už
a Thrakie
1
vdl
ml
o Germanech,
na mysli staré
rozdlení na
Keltiku a
Podobn
ješt r. 8 ped G Kr. Dionysios Halikarnasský. Proto také Germani, když se objevili na jevišti ímském, byli zprvu pokládáni za ást Kelt.
když skládal životopis Mariv. 5
Skythii,
Ovšem
nemohlo
to
V
dlouho.
trvati
rzní,
velicí,
kteí od
vk
German
adu
na
to
dva zcela
rozdrobení národové,
sob. Brzy také vedle povšechného názvu
proti
stáli
že jsou
kmen
vtších, menších
brzy poznali, že
Itálii
mezi Kelty a Germany je rozdíl hluboký,
ostatn nejasný,' vystupo-
a Germanie, jehož vznik je
poala nová jména jednotlivých kmen v Germanii sedících, poalo rozlišování kmen g-allských od germánských, pi emž ovšem zstávala stále ada jmen, bu bez bližšího urení, nebo s urením nesprávným, nejistým, jak vidíme hned pi píchodu prvního velkého kmene Bastarn. 8
vati
pd
Germanie pinesl koncem IV. stol. Pytheas, jenž se ve svém periplu zmiuje o Gutonech a Cimbrech pi Severním moi. 9 Ale potom dlouho není v literatue nic nového, a to, ponvadž dílo Poseidonia Apamejského (c. 125 40) není zachováno, až do poloviny I. století p. Kr., kdy se za Rýnem) dovdl Caesar v Gallii a v Porýní (r. 55 a 53 byl národopisný na
První detail
—
i
1
Herodot
»
Eforos IV.
3
K&pl xóauoo
4
Skymnos 777
5
Marius XI.
33, IV. 49.
II.
frg.
[Latyšev Scythica
1.
8
Dion. Hal. XIV.
7
Srv.
27 (zde
i
Schmidt
stol.
p.
1.
c.
c.
494.)
1.
2.
I.
363).
I. I.
375.)
gr. min.
487).
(Latyšev
L. Allg. Gesch.
starší literatura
Germanennamens.
Geogr.
(Miiller
{Latyšev
Caesaris 58. [Latyšev
I.
38 [Latyšev Scyth.
III.
1.
d.
I.
c.
I.
mé
Srv.
9
Srv. Dr. L.
XX. 258
si.
I.
o Germanii, srv. Vita
480).
k otázce), Bremer Ethn. 2
P. Br. B.
SS.
vdl
germ. ViSlker (Munchen— Berlin
ímanm
Kr.
8
227).
Že jinak
291.
Hojj Kenntniss Germ. 35
si.
si.,
1909)
Kossinna Urspung des
se stalo
známým na poátku
15;
nových zpráv o Germanii a zapsal je do díla o válkách g-allských. východní) Po Caesarovi zaíná se v literatue Germania (a to Strabon (63 jednotlivých národ. c. 19 po Kr.) pomalu jmény plniti uvádí už adu národ, mezi nimiž na východ Suevy, Hermundury,, Lang-obardy, Markomanny, Kvady, Semnony, Lugie, Sibiny, Mug-ilony, Zumy, Butony (VII. 1 si.), Plinius v IV. knize § 98. své pírodní historie má další nové zprávy, mezi nimiž vzpomíná na východ Sueb, Vandil, Burgodion, Varinn, Charin, Guton, Peucin s Bastarmy, a brzy po tom poznání Germanie došlo v Tacitovi svého literárního vrcholu a u Ptolemaia svého podrobného i
—
nebo
kartografa,
souasné
co pinesly další prameny
a pozdjší, 1
nesnese srovnání s uvedenými. Tacitus v Germanii, napsané r. 98, úplný národopisný pehled celé Germanie s množstvím podává nových jmen 2 a Ptolemaios, resp. Marinos, 3 zase vše, co našli v starší pístupné literatue, zanesli v II. století po Kr. na první podrobnou mapu (srv. pipojenou tabulku). Tyto tyi prameny tvoí proto i
základ našeho
vdní.
Germánský národ vytvoil kých zemích, tedy v
jižní
se a
pvodn
sedl
vech a v pruhu severního
Nmecka,
rou a ústím Odry. 4
dnes základní thesí
To
je
Ponvadž nepokládám
1
za
rozkládajícím se mezi dolní Vese-
uvedený
na
Kenntniss Germaniens im Altertum bis zum
pkný
struný,
pehled,
jejž
nmecké
historiografie.
svj úkol podrobn vyliovati
poznáni Germanie, odkazuji jednak
a
jen v nordic-
Skandinávii, na poloostrov dánském, ostro-
pedeslal
s
II.
již
historii
tohoto
Dra. L. Hoffa: Die
spisek
Jahrh. nach Chr. (Coesfeld 1890)
ostatními odkazy literárními L. Schmidt
své knize Allg. Geschichte der germ. Volker bis zur Mitte des VI. Jahrh.
chen
— Berlin
1909)
1
str.
— 15.
Na
ad
histor.
map
(12)
(Miin-
pednesl vývoj Germanie
zejména Rod. von Erckert Wanderungen und Siedelungen der germ. Stámme
in
Mittel-Europa von der áltesten Zeit bis auf Karl den Grofien (Berlin 1901). '
Lemovii,
Jsou to ve vých. Germanii, Anglii, Suardones, Aviones, Reudigni, Rugii, Nuitones, Helvetones, Manimi, Eudoses, Naharnavali, Elisii, Harii, Osi,.
(Germania 38
Buri, Marsigni, Cotini '•
SS.
348
str. *
jsem o
Srv., co
K
pomru
si.).
práce Ptolemaiovy k Marinovi z Tyru vyložil v
I.
dílu
si.
otázce kolébky pragermanské srv. hlavn, R.
Stammeskunde Gesch. 20 si. (zde 176,
i
27, O.
Bremer Ethnographie 48
dalši literatura),
germ. Idg. F. VII. 276 (1896),
Much si.
52.,
Reallex. g. Alt. L.
II.
Schmidt Allg.
G. Kossinna Die ethnol. Stellung der Ost-
Hirt H. Hettners
Geogr.
Zs.
I.
649
si.,
Idg.
I.
Kart IV., K. Penka Die Heimat der Germanen (Wien 1893; MAG. XXIII), KockA. Die Urheimat der Germ. (Berl. Allg. Zt. 1907 Nr. 10), L. Erhardt 172, 176,
in Deutschl. und die Ursitze der Indogerm. (Hist. VierHedinqer Urheimat der Germ. (Neue Jahrb. f. kl. Alt. 1899 zde mínní Hirtovo 570), K. Helm Die Heimat der Germanen (Idg F.
Einwanderung
d.
Germ.
teljahrschr. 1905), A.
562, srv.
i
16
Nmecko
Celé ostatní
jiná centra indo-
ve stedu Prakeltové, na
a
východ
ást Praslovan a Germani se ze své poali do pozdjší klassické Germanie úsilovnji
vedle Prakelt myslím
nordické pravlasti
dob
zajímali v starší
západ
evropská, pedevším na i
'
teprve po ústupu Kelt, eventuáln jiných Indoevropan. Síení to postupovalo zprvu jenom pomalu vždy ješt kolem r. 1500 p. Kr. podle dat archeologických nezašli daleko za Emži,
siiti
i
;
V
vtok Sály a Berlín. 2
Brunšvík,
VII.
Gallové, ve IV. Slované, ale teprve od
Ped
šíení rychlé a usilovné.
Mohanu
hor,
ped
—
stol.
I.
pocítili tlak jich
století
dostihli už
výprava
a jakmile
germánskému brána,
se šíení
kmen III.
západ a na
na
kamž ostatn V. a
II.
Cimbr
zamíil
p.
století
už
Kr.
jíž
jih,
p.
Kr. nastalo
Záodí, Krušných
Teuton
a
113 prorazila keltickým pásem Hercynského
r.
ství
Rýna
a
tím
— VI.
krátce
5
otevela se poalo hrnouti nesmírné množpozdji pes Vislu na východ, lesa,
i
výboj
první
Bastarn mezi polovinou
4
V tch
dobách bylo už dávno po pvodní jednot germánvbec neobjevují se historicky nikdy jednotn s jedním spoleným jménem „German", kteréž jim bylo dáno teprve od ské.
Germani
Kaufmann Deutsche Altertumskunde I. Mnichov 1913 62 si., a Kossinny Die Herkunft der Germanen (Wiirzburg 1911). Nkteí z jmenovaných badatel omezují prvotní kolébku jen na Skandinávii, nap. K. Penka, R. Much, Wilser, Kossinna, jiní naopak Skandinávii osazují pozdji 1909, 221), Fr.
nový
spis G.
(Bremer 1
Thrak s
51).
Nkteí a
thematem
kladou sem prasídla
lllyr,
to
ale
jsou
i
jiných indoevropských
všechno
této knihy spojení nemají.
O
dohady
a
nejnovjší
pro thesi,
kmen:
dobu
ješt jednou v kapitole
archaeologické,
ponvadž
jí
Ital,
Rek,
vzdálenou
podle níž ve východní
Germanii dlouho mezi Slovany a Germany sedli Thrákové nebo se
tak
Illyrové,
dnes
hájí
zmíníme
pedevším
archaeologové. 2
Srv.
mapu
v
Kossinov
spisu Die Herkunft d.
Germanen
(v textu str. 21,
novou podrobnjší pod titulem Siedelungsgebiete der Germanen, Kelten und lllyrier in Nord- und Mitteldeutschland wáhrend der II. Period der Bronzezeit (1700—1400) v asopisu Deutsche Erde 1912 tab. 14. 28), a
Múlenhoff DA. II. 289 si., Bremer Ethn. 29. 42, 50, Ho/er Arch. Proder Prov. Sachsen (Halle 1904) 21, Kossinna Die Grenzen der Kelten und Germanen in der Latnzeit (Korrespondenzblatt 1907 57 62), Die ethn. Stellung d. Ostg. c. (srv. Swia,towit VI. 155 si.) a zejména novou práci K. Schumachera Gallische und germ Stamme und Kulturen im Ober- und Mittel-Rheingebiet zur spáteren Latne-Zeit (Praeh. Zs. 1914. VI. 230). Ze byli u Hercynského lesa už ped IV. stol., shledali jsme již výše na str. 10 pozn. (pevzetí 3
bléme
in
—
I.
:1
názvu Fergúnia). 1
Srv.
mé SS.
I.
294—301.
LMlfilEKLf
TAB.
I.
MAPA PTOLEMAIOVY VÝCHODNÍ 6ERMANIE
(k
str.
12).
od Kelt, pozdji od
cizích, zprvu
ek
a
íman,
nýbrž
adou
s
jmen, oznaujících od sebe oddlené, tebas ovšem velmi píbuzné, jednotlivé národy germánské. Píbuznost ta
metí
filologové, historikové a
nov
i
má stupn rzné
genealogickými systémy, založenými na
ji
n-
archaeologové snaží se ode-
dávna, opírajíce se pedevším o Tacitovo líení (Germ. diti
a
vyjá-
2),
pvodní
bipartici
Germanstva na ti velké jazykové skupiny: severní, To jsou však všechno otázky, které zde pro nás zájmu nemají. Pro nás, jak z dalšího bude vidno, je nutno seznámiti se jen se starovkými pomry kraje položeného od Labe a Sály na východ a s tmi kmeny, které tam zná antická literatura, zahrnujíc je pod spolené jméno German a pod zempisný pojem východní Germanie, nebof jen o tch koninách mže býti dvodn uvažováno, byli-li v nich zastoupeni jenom Germani, i jiní
nebo
tripartici
západní a východní.
národové, bylo-li vše mezi
i
praslovanské v
Labem
a Vislou gallské a germánské,
Slované a od které doby. Theorie o
také
tu
byli-li
jižní a
západní Germanii,
—
kolébce
theorie, jichž se po-
zdji na píslušném míst znovu dotknu, jsou naprosto bezpodstatné a bylo by zbyteným plýtváním místa práce, kdybych se k vli nim obíral podrobn národopisem Germanie jižní a západní. Omezím se proto jen na národopisný obraz a rozbor poloi
i
nám jakožto nejdležitjší skupina objezahrnovaní jménem Suev neboli
viny východní a zde se
v
vují
první
ad
kmenové,
Sueb. Suevové. Suevy
nm
a po
sedli v
mnoho stol.
I.
vlastní,
v užším slova smyslu, uvádí Caesar 1
starovkých pramen,
z
nichž vidíme, že
ped Kr. mezi Werrou, Labem kraj Semnon pi Labi. Odsud
a
Mohanem. Cen-
jiných
Suevové pešli od Mohanu, kde jejich jednotlivé ásti mly rzné osudy. V V. století po Kr. odešla ást jich s Vandaly do Spanl, ale hlavní jádro zstalo nahoe sedti na dále pod jménem historických Šváb. 2 trum
jejich byl
pozdji na
1
tito
jih
Caesar BG.
51 v
I.
následujícím
výtu
kmen
germánských
:
Harudes,
Marcomanni, Triboces, Vang-iones, Nemeteš, Sedusii, Suebi. 2
si.,
44>5
Srv. si.
Bremer Ethn. 184
K
historii
Suev
si.,
Much Stammsitze 48 si., Zeuss Deutschen 312 Lehmann Das Volk der Sueben von
srv. dále spisy:
Krone 1883), Riese Die Sueben. Rh. Mus. N. F. XL1V. Westd. Zs. 1890, 339, 1891, 293, Kossinna Die Sueben im Zusammenhang-e der áltesten d. Volkerbeweg-ung-en (Westd. Zs. IX. 1890, 199), Nochmals die Sueven (tamže 1891, 104). Fr. Baumann Schwaben und Alamannen.
Caesar
bis Tacitus (D.
331, 488,
Forsch. d. d.
z.
d.
Stamme
L. Niederle:
Gesch. XVI. (1876) 215, L. Schmidt Allg. Gesch. 168—180, Gesch. II.
2
(Berlin 1913)
Slovanské starožitnosti.
139—218, E. Devrient Die Sueben und í
ihre
18 Starý tvar jména Suevi, Suebi, Suevia pešel v
širší
Suabi, Souchot,
Suavi, Suavia, Hojxjíiíx. 1
Vedle toho
užívalo
i
východ
na
kmen
o'éazi
vtoc tou
So/j^wv l&VY] xá uiv oíxouvxa
KoaSoúwv
c
xá 8i sy.x; toO Spujiou tó xwv SouVjpwv
£t)'vo;.
AayxopápSot" 2
Sopoi xaí
Epxuv£ou)
Siluet yáp auxwv xai ixépav tou
8é xi
]xápoc
(
V
S]j.opa
jisv
r^xáig.
xoD TÝjVOu
fibto
xá
ixá/p*.
ve
zprávy: xtov
twv
xá,
'/.alí-á-sp
šírVYj,
xo:;
i
Labem, ba
tyi
tyto
5p'j|i.0'j,
-AYjV xá ys x
a
8puu.Ó£ xai xá
TEpxúviog
ó
y.xi
Rýnem
mezi
zejm
Labe. Pouují nás o tom
Strabo: „'EvxaO&a
Suev
však v starovku jména
se
smyslu širším pro nkolik jiných
vxi;
(pxei,
Myioxóv
jisv
tou "AX^tog;
*AXj3ios véjiSTat, 7.a9-á-£p
"Epu-óv-
téže kapitole Strabo uvádí dále
i
Sem-
nony a Markomanny jako kmeny suevské. Tacitus „Nunc de Suebis dicendum, quorum non una ut Chattorum Tencterorumve gens. Maiorem enim Germaniae partem obtinent, propriis adhuc nationibus nominibusque discreti, quam:
quam
in
commune Suebi
vocentur", 3
naež
v následujících kapito-
nim ítá Semnony, Langobardy, Reudigny, Aviony, Anglie, Variny, Eudosy, Suardony, Nuitony, Hermundury, Naristy, Mar» komanny, Quady, Marsigny, Lugie, Bury a jiné menší. 4 lách k
Ptolemaios uvádí v AayfopápSoi., 2.
ol
Dio Cassius:
ad kmen mezi
'Aj-^eikoí,
Rýnem
a
Labem:
„ol ]X£v (Ho'jyj 3oc) Tiápav tou Tijvou, &$ (
^£;
2ou)|3ot
2. ol SéjjivovcC. 5 r
\
z
áxpi-
-o/.Aoi -;áp xat áXXoi xoúxtov xvj SouyjPwv óvójiaxo?
ewteív..
Tcoiouvxat".
ávxi-
6
Na základ tchto pramen vidíme, že se vedle vlastních Sueb, kteí zstali sedti v Bavorsku, mezi kmeny suevské poješt Semnoni, Langobardi, Varini, Anglofriesové, Markomanni,
ítali
Kvadi, Hermundui, Naristi a ješt
pro
historii
menší kmenové, kteí však
jiní
východní Germanie nemají zvláštního významu. Zstává
jen nejisto, jaké bylo „suevské" pojítko všech 1
— 18
Szwabowie. Krak. 1902 (Rozpr. Akad. Wydz.
hist.
Teilstámme. Hist. Vierteljahrschr. a
1
K pozdjším zámnám
2
Strabo VII,
3
Germania
4
G. 39
Ptol
6
Dio
II.
tohoto jména srv.
mé
a t.
W. K^trzynski Swewowie XLIII).
SS.
II.
115.
(VII. p. 290).
3.
Srv.
i
Ann.
11.45.
(Suebae gentes, Semnones ac Lang-obardi.) Suevm nepatili. Srv. Schmidt Allg.
všichni jmenovaní však k
Gesch. 168, Gesch 5
VI. 1903
ze-
38.
— 43.
Ve skutenosti
1,
III.
tchto kmen,
d. d.
Stamme
11, 6, 8, 9,
LI. 22, 6.
(k r.
II.
2,
11.
29
p.
Kr.).
140.
19
pvod
spolený jazyk a jak dalece politické Ze zde kultovní svazek byl, vidíme z Tacita, podle nhož mli všichni tito kmenové kultovní stedisko v zemi Semnon v posvátném háji, kde se v ustanovený
jména jak dalece
a
a kultovní interessy je spojovaly.
as
deputace ze všech stran
scházely
obtem.
Semnoni
pi stedním
slavnostem a k lidským
„nobilissimi et vetustissimi
Sueborum" (Tac. 1. c.) Zde dlužno také hle-
Labi, byli jádrem suevského spolku.
prvotní sídla všech
dati
k
1
což se stalo nejpozdji
Suev, dokud se nerozpadli na adu kmen, poátkem I. stol. p. Kr. Jednotliví kme-
nové oddlili se od jádra a vtšinou odtáhli pry, tak že na míst starých sídlel zbyli pouze Semnoni. O tch pak víme, že
dob
ješt v
Kristova
v Staré Marce, ale
r.
narození 6,
jakmile
sedli se
i
na
behu
levém
Labe,
sem dostala ímská vojska
ímských interess, ustoupili oni a soustebeh, 2 do kraje dnešního Braniborska a Dolní zmínný posvátný háj. Zde, na pravém Lužice, kde se nalézal behu, znal je ješt Tacitus 3 Ptolemaios, 4 zde dostali se pod ° vládu Marobudovu a sem se chtli k nim ješt r. 174/5 pisthovati nazpt od Dunaje Kvadové." Jaké však byly jejich další osudy, nevíme; v historii jméno jejich úpln mizí a všechno ztotožování Semnon s jinými pozdjšími nmeckými kmeny, zejména 1 jest jen hypothesou. Ve skutenosti nevíme, co se s Alemanny, a
Labe se
dili
stalo hranicí
i
se na pravý
i
i
s
nimi stalo. s
Více
Germ.
D
Strabon
3
Germ.
4
Ptol.
39. VII.
II.
3,
1,
39. Srv.
a Vel. Pater.
Bremer
II.
45,
Strabon
1.
6
Dio LXXI. 20 (Bremer 196).
7
Od
III.
107: Sv. Bremer Ethn. 193
si.
c.
byli kmenové germánští na horním Dunaji a Rýn. spoleným názvem Alemann (Alamann), svazek pak na dolním Rýn povstal, názvem Frank. stol.
po Kr.
Více o Semnonech
viz u
Zeusse Deutschen
130,
Stámme
106,
íman
od
kmenový, jenž 8
II.
195.
11. 8, 10.
Tac. Ann.
shrnováni
si.,
zpráv o jiných kmenech suevských.
je
1
'
24
i
Bremera c. 188, 193 si., Mucha Stammsitze Schmidta Allg-. Gesch. 187 si., Gesch. d 1.
457,
Pniowera O. Die Bevolkerung- Brandenburg-s vor der slav. Zeit III. 1897. 94—116. Srv. Niederl. Mitth. 1898 V. 383). Ten soudí, že Semnoni kraj mezi Labem a Odrou opustili mezi r. 180 a 270, až na zbytek, který odešel r. 568 569. Je to irá hypothesa. Srv. Miillen11.
2,
139,
(Archiv der Brandeburgia
—
hoff
DA.
II.
103.
i
—
20 Vedle Semnon zajímají nás ze suevských kmen ješt LangoMarkomanni, Kvadové a Hermundui. Jako Semnoni zmizeli
bardi,
Langobardi, ale o tch aspo víme, co se s nimi Germanie stalo. Pipomínají se Vellejem Paterculem k r. 5 p. Kr. kdesi v Lneburgu (Bardengau), tedy pvodn rovnž na západní stran Labe. Odtud také ustoupili r. 6 po Kr. ped mocí ímskou na druhou stranu, naež slyšíme, že náleželi až do r. 17 íši Marobudov a že potom pistoupili k allianci cheruské. 2 Ale už v II. století po Kr. poali se obraceti na jih, nebo k r. 167/8 teme 3 u Petra Patricia o houfci 6000 Langobard v sev. Uhrách. V prbhu II. V. stol. je historie Langobard, pokud o ní víme z tradic, z
i
1
—
naplnna adou nejasných, neovených
a sporných dat,
4
naež
se
490 dobyli Rugilandu na Moravském poli, 5 a po pechodu pes Uhry ocitli se podle jednoho výkladu r. 526, podle jiného r. 546 7 v Pannonii a Noriku, odkudž r. 567 zniili íši gepidskou. Ale v ní nevytrvali, nýbrž r. 568 odešli a založili v Itálii novou íši langobardskou. 6
dovídáme, že
1
II.
106. Srv.
Strabo
i
45, XI. 17.
II.
Stamme
(Srv.
Podle tradic byla však
Bremer Ethn. 215, Schmidt AHg. Gesch.
Petr. Patr. Frg. 6. (Hist. Gr. min.
I.
428), Dio Cassius 71, 3,
vbec mnoho. Srv. slova Tacitova G. piliš pozd kladou odchod Langobard
Schwantes zase píliš brzy do konce 433, Novotný CD. I. 163). 4
3.
4. 431).
I.
nebylo slím,
VII., 1,
ve Skandinávii.
Tac. Ann.
78, Gesch. d. 3
r.
Velleius Pátere.
jejich pravlast 3
asi
Je to historie
zv. tažení
t.
I.
40. z
{Schmidt Gesch.
stol.
langobardského,
k
nmuž
zvané, nejspíše kdesi u
s
i
vých. Slovany
Dnstru
(srv.
—
Langobard
Anty
d.
Stamme
odkazuji
novjší práce Fr. Westberga a K. Blasela, uvedené v poznámce na této cest setkali se
1.
Schmidt a také Novotný, myGermanie teprve do IV. stol.,
6.
I.
aspo
4.
na
Podle tradice
Anthab (Anthaib) Vstník král. spol. nauk
v zemi
Niederle Antové,
1909). 5
Paulus Diacon
19, 20.
I.
Schmidt
Alt.
Gesch.
d.
Langobarden
(Leipzig
1884) 45. 6
Srv.
mé SS.
II.
117
— 118.
K Langobardm vbec
srv.
Zeuss D. 109
si",
Bremer Ethn. 214, Schmidt Allg. Geích. 77 si., Gesch. d. Stamme I. 4, 427 si., Novotný CD I. 163 si., F. Dahn Die Langobarden (Leipzig 1909), Hartmann L. Das ital. Konigreich d. Rómer und Langobarden I. II. (1897, 1900), L. Schmidt Aelteste Gesch. der Langobarden. Leipz., 1884, R. Wiese Die álteste 471
si.,
Gesch. der Lang. Diss. Jena 1877, týž Die Langobarden. Hamm in W. 1907, C. Blasel Die Wanderzuge der Lang. Breslau 1909 (zde a také u Bremera viz úplnou
starší
chách (Pravk
literaturu),
Em. Šimek Archaeologie a pobyt Langobard v eFr. Westberg Zur Wanderung der Langobarden.
VIII. 1912, 70),
3an. H. AKan- Petr.
VIII. sv.
6
.
5 (1904).
21
Markomanni a Kvadové vyšli v I. stol. p. Kr. od stedního a smovali nejdíve na západ k Rýnu a do Gallie, jak víme
Labe
Diona Kassia a zejména ze zprávy Flórový, nebo je Rýna vedle Usipet, Tenkter aChatt. Odtud však se obrátili na východ a pišli do Cech a na Moravu, kde zstali na as sedti. Doba je sporná, kdy k nám pišli, kdy odešli. Nkteí docela soudili, že Markomanni pišli do Cech dvakráte, nejdíve v letech 80. nebo 70tých, kdy dobyli zem od Boj, naež se teprve obrátili k Rýnu a znovu se vrátili krátce z Caesara,
Drusus
1
natrefil u
i
i
pod Marobudem. Soudím však z dvod jinde vyložených, že pišli do Cech pouze jednou, a to r. 8 9 p. Kr. 2 a vedle nich Kvadové na Moravu souasn nebo o nco málo díve, a pokud se týe doby, v níž odešli, myslím, že pobyt jejich v našich zemích netrval dlouho, snad njakých 30 let, snad více,
ped
Kr. nar.
—
ale
o
podle všeho ne
pes
II.
století.
Tacitus jen jednou ješt mluví
že tu sedli dlouho, do V. ba
do
i
od
té
ale
se usuzuje,
podnikajíce
VI. stol.,
výpravy a boje do konin odlehlých, statovati, že
Obyejn
v Bojohaemu až po Dunaj. 3
jejich sídlech
daleké
tomu dlužno kon-
proti
doby, co padl Marobud a kvadský Katvalda a
co družinu barbar, která oba vládce provázela, tedy patrn jádro k r. 21 do rozsáhlého území pi Moravou a Cusem 4 (Gusen, srv. str. 11.), není pramene, na základ jehož bychom byli nuceni pijímati trvání Markomann v Cechách a Kvad na Morav; naopak všechny a dosti hojné prameny ukazují, že sídla a síla obou kmen byla koncentrována na Dunaji: Kvad pi Hronu a Brig-etiu (dnešním Komárnu), Markomann v dolno- a hornorakouském Podunají, až po Rezno. Mohlo by se nadále mluviti jen o panství jejich v Cevojsk, pesadil
mezi
Dunaji
císa Augustus
dolní
''
chách, ale ne o sídlech.
vými, táhnoucími
r.
Byli-li
pak vskutku mezi vojsky
Atillo-
451 do Gallie, jak sdluje Paulus Diacon,
1 '
ili
nemá pro zemi eskou významu. V té dob Markomanni a Kvadové nebyli už u nás, nýbrž na Dunaji a je nanejvýše pravd ne,
1
2
Caesar
I.
51,
Srv. výklad v
Premerstein pichod
Dio Cass. LV. 10a, Florus IV. 12
mých „Poátcích eské
Kvad
klade k
r.
(II.
30).
historie" (Praha 1900. Otisk z
14 (Jahreshefte ost. arch.
Inst.
H.)
VII.
1904
217).
et
3
Tacitus G. 42.
*
Tacitus Ann.
Cusum
II.
63:
barbai utrumque comitati
locantur dato rege Vannio gentis
O
.
.
5
Srv. Niederle
6
Paulus Diacon Hist. rom. XIV. (M G. Auct. ant.
poátcích 19
.
inter
Quadorum.
si. II.
201).
flumina
Marum
22
pemna
podobno, že se zde zatím pipravila
Bavor
ších
Bavor.
a spojený
Labem
kmenem
suevským
Hermundui
máme
v kmen pozdj-
jich
ústup
definitivní
ped
Slovany do
1
Posledním staí
tím
s
na
byli
hlavn od Sály na západ
a Šálou a
Vellejem Paterculem, Tacitem
pro
jejichž sídla mezi
až k
Ve
doložena Ptole-
a dále
století
I.
Labe
stran
levé
(Tsjpio/aíjia'. Kl. Ptolemaia),
maiem. 2 ásti Hermundur uvádjí se také v bojích podunajských v letech 165 180 po Kr. 3 a do té doby padá patrn vtší pohyb
—
a ústup jejich z
konin mezi Labem
a Šálou k západu. Ale všichni
neodešli a ješt Jordanis jmenuje je jako severní sousedy a
Markomann
pro první polovinu IV.
n
vuje se pro
kmen Bur, 5
do Suevie,
t. j.
tch bude
o
ale
zvlášt. Ostatní menší suevští
Od
Vandal
V.
století obje-
Ve východní Germanii objevili se Bastarni
i
velký
kmen Lugi
lépe
pojednati
jako
pramen první
dále
bezvý-
ke skupinám ostatním.
kme-
skupina
a nejstarší
Skirové, kteí však zde
a
bu
kmenové jsou pro nás
znamní, nebo zase ítáni od jiných
nová
4
jméno Durink.
Tacitus ítá mezi Suevy, a jeho ást,
stol.
žili
pomrn
jen krátce.
Bastarni (také Basterni) sedli
1
pvodn
mezi polovinou V. a polovinou
ale už
K
historii
Markomann
a
Kvad,
v Bavory srv. ješt K. Zeuss D. 114
von den Markomannen Munchen 1839
1 ,
jakož
364
si.,
1857 J
si., ,
p.
Kr. odešli
k hypothesi o
i
moe, pes
u Baltického
stol.
III.
pemn
jich
Zeuss Die Herkunft der Bayern
F.
Wittmann Die Herkunft der
Bayern von den Mark. Sulzbach 1841, A. Quitzmann Abstammung, Ursitz und alt.
Gesch.
d.
Mnch.
Baiwaren.
1857, Die
alt.
Gesch.
d.
Baiern bis
zum Jahre
und Bajuwaren. Miinch. 1882, Much Herkunft der Quaden Beitr. G. d. Spr. XX. (1895) 20, Devrient Hermunduren und Markomannen. Jahrb. klass. Alt. VII. 1901. 51. Další viz u Bremera Ethn. 211, 213, Schmidta Allg. Gesch. 172 si., Gesch. d. St. II. 2. 166 si. a u No911. Braunschw.
votného 2
. Dj.
1873,
I.
54
C. Mehlis
Mark.
si.
106, Tac. Ann. II. 63, XII. 29, Germ. 41, Ptol. II. 11, 11. Bremer Ethn. 207.) S ástí Hermundur pi Dunaji setkal se r. 2 p. Kr. Domitius Ahenobarbus (Dio 55, 10a); Strabo Hermundury bud omylem klade za Labe (VII. 1. 3), nebo udal se ped tím njaký doasný ústup za Labe, jako u Langobard. Velí. Pátere.
II.
(Srv.
3
II.
104.
Jul.
Cap. Vita Marci 22, Dio Cassius 71,
K Hermundurm
Allg. Gesch. 182
si.,
kde
4
Get. XXII. 114.
5
Tac. G. 43.
viz
12; 72, 2. Srv.
mé
Zeuss D. 102, 353, Bremer Ethn. 204
srv. i
podrobnou
literaturu.
SS. si.,
I.
403,
Schmidt
23
U Dunaje 230 zmiuje se o výboji bastarnském (bastarnici motus) 28. prolog Troga Pompeja a poátkem II. století byli ve styku s Fiernému moi
Vislu a Polsko k
ped
Dunaji. 1
a k dolnímu
r.
lipem
III.
víc
stále
Makedonským (184
— 182).
2
Potom
se jejich útoky na
panství, 3
doby ímského
Balkán, zejména za
tžisko Bastarn
se
množily
více stahovalo k Dunaji,
a
až
konen
je
na-
dobro oslabené r. 279 císa Probus pijal a pesadil do Thrakie. 4 Skirové, nebo vidíme z deZa Bastarny šli brzy na jihovýchod i
kretu Protogenova, pocházejícího z
III.
—
p.
stol.
II.
Kr.,
v té
že
dob ohrožovali Olbii. Ale patrn neodešli všichni, nebof je pipomíná na severu u Visly ješt Plinius, 6 kdežto zase jiné prameny mluví o útocích Skir pes Dunaj na Balkán. V V. století byli potom nav Uhrách a u dolního Dunaje v Moesii a M. Skythii, dobro zmizeli. 7 5
—
Jako pedešlí nevytrvala dlouho ve vých. Germanii ani druhá,
mnohem vtší skupina gótská. Skládala se z kmen, kteí vyšli ze Skandinávie, pes moe se dostali na protilehlé baltické behy, zde njakou dobu pobyli, naež se sebrali a odešli dále. Náleželi k ní To
a Silingové.
Gotové
skupina pro vých. Germanii nejdležitjší.
jest
(pvodn
Góthar,
stšv.
stisl.
Burgundové
Herulové, Rugové, Vandalové,
vlastní Goti, Gepidi,
.
Gutové, též Gautové, srv.
Touiai, Tauxot,
Gautar, ae. Géaías, got. Gaíós, Gutans) usadili
po píchodu ze Skandinávie nejdíve u Baltického moe na západ 8 Visly, kde o nich zaslechl už ve IV. století p. Kr. Pytheas. Tam na severu za Lugii pipomenul je ješt Tacitus, 9 ale Ptolese
od
1
Srv. výklad o
tomto sporném datu v mých SS.
3
Trog. Pomp. Prologus XXVIII.; Livius
3
Srv. SS.
I.
Vopiscus V. Probi
5
Srv. o
6
Plinius IV. 97:
blíže v
18,
Zosimos
mých SS
„Quidam haec
I.
7
pipomíná
SS.
II.
Gesch.
d.
5,
10.
71.
303, 306.
ad Vistlam
Podobn
usque fluvium
a Sar-
pozdji, ale patrn podle zápisu
Germanii veronský Laterculus.
si.,
3, 115. K historii Bastarn srv. ješt Zeuss D. 70, 127, Braun Pa3biCKanÍH I. 99 si., Schmidt Allg-. Gesch. 52 si., 4, 459, E. Sehmsdorf Die Germanen in den Balkanlándern
Stamme
I.
zum Auftreten der Goten. 3
si.
XL.
113 pozn.
Bremer Ethn. 88 bis
je v
I.
habitari
matis, Venedis, Sciris, Hirris tradunt". staršího,
297
I.
35, 4,
293, 302.
4
tom
XXXIX.
Leipz. 1899. Srv.
mé
SS.
I.
290.
Podle Plinia XXXVII., 35: Pytheas Guionibus (ti Gutonibus) Germaniae
genti accoli aestuarium oceani Metuonidis nomine.
O
tomto
zálivu
zprávy 44, 48. Je to asi korruptela z jména zálivu Venedského. 9 Tacitus G. 44: trans Lugfios Gotones regnantur.
srv.
mé
Star.
24 maios umístil
eky
dále na východ, na pravém behu patí Pliniovo a Solinovo oznaení velké
jménem Gutalus, Guthalus. 2 Patrn druhé poloviny II. stol. pohyb Got smrem jiho-
bhem
již
také
nebo Pregely)
(Visly
nastal
nco
už o
je
Sem
dolní Visly. 1
východním, pohyb, jenž skonil pechodem jedné ásti (Visigoti, Taifalové, Tervingové) do Dacie, kterou jim r. 275 Aurelian z donu-
ást pešla na Dnpr a k ernému moi, kde sedla až do r. 375, kdy zase z nejvtší ásti vypuzena byla od Hunn. 3 Po dalších mnohých bojích na Balkán odešlo jádro Got do Itálie r. 488. 4 Gotm byli píbuzní Gepidové, o nichž také víme, že pvodn sedli pi delt vislanském;'' odtud ped polovinou III. století po Kr. G hnuli se k jihu do Sedmihrad a východních Uher, kde zstali až do VI. století. Potom zde zanikli po velkých porážkách, které jim r. 567 pipravili Langobardi Maurikiv generál Priskos.' s Avary a brzy potom r. 601 Podobný osud stihl Heruly [Eruly). Ti rovnž vyšli ze Skancení pepustil, zatím co druhá
i
i
i
III. stol., jednak na západ k dolnímu Rýnu, odkudž inili útoky do Gallie a Hispanie, jednak pes východní Germanii do jižní Rusi, kde podlehli ve IV. stol. Gotm a kde jich ást nadále zstala. 8 Jiná ást Herul pipomíná se
dinávie, ale rozptýtili se brzy v
i
v V. a VI.
ve válkách podunajských, a
stol.
zbytky byly zase
její
usazeny Justinianem kolem Singiduna, dnešního Blehradu,
1
Ptol.
-
Plin. IV.
3
Srv. SS.
4
83, 91 d. St.
SS.
1.
5
5,
III.
105—110. 111—116. K historii
II.
49
Hlavní,
s!.
ve IV.
Srv. SS. (1.
SS.
K
dile
II.
II.
jim 1.
historii
Gesch. 136
si.
9
SS.
II.
SS.,
d. St.
srv.
Zeuss D. 134, 401, Bremer Ethn. (zde literatura), Gesch.
si.
vnovaném Slovanm východním. I.
K djinám
srv.
Zeuss D. 436, Schmidt Allg.
305.
107. Jsou už na
map
Peutingerské
z
konce
st.
III.
zapsán
Blume (Germ. Stámme 203) klade odchod na základ pitených do poátku IV stol.
c.
Herul
srv.
Zeuss D. 476.
am Schwarzen Meere. 10
Got
125).
c.
hrob domnle 8
Star. zprávy 93.
pro Slovany velmi dležité fase gótské historie proberu
Get. XVII. 96.
Jordanis
Uhrách •
mé
II.
Gesch. 131, Gesch. 6
8 (rohoví-).
100, Solinus 20, 2. Srv.
(zde literatura úplná), Schmidt Allg. Gesch. 83
podrobn
12),
512. 9
Rugiové pišli ze Skandinávie na behy Baltického moe pi oderském, kde je vedle Got pipomíná Tacitus a Ptolemaios 10
ústí
v
r.
Bremer Ethn. 100 (zde
K ernomoským
srv.
i
literatura),
Schmidt Allg.
R. Loewe Reste
d.
Germ.
Halle 1896.
118.
Tac. G. 44. Ptolemaios pak
patrn omylem místo jména
pi
ústí
Viaduy uvádí
kraje jako sousední
rcóXig
Toúyiov
AccxiPopYtov.
Sem
(II.
11,
zajisté
25 a
kde
je znala
ješt gótská tradice
z
doby Jordánovy.
Kdy
1
—
se
IV. stol.; pi hnuli na jih, nevíme, bezpochyby také bhem III. tom se dostali k Dunaji na Moravské pole, kde íši jejich r. 487/8 2 rozbil Odoaker, naež zbytky Rugi odešly do Itálie. Jiní se octli objevují se v V. stol. ve vojsku Odoakrov na Balkán. Mimo 3 Turcilingové, patrn píbuzní. Vedle Rugi na severu pi moi uvádí Tacitus 1. c. ješt Lemovie (Lemovii, al. Lemonii). Zvláštní skupinou na východ byli dále kmenové vandalští, k nimž náleželi pedevším vlastní Vandalové (Vandili, Vindili, Vanduli, BavSíXot), o jejichž starší dob víme jen, že sedli kdesi za krkonošskými horami, které proto Dio Cassius zove OavSaXixá 4 opT,. na Ale ve válkách markomanských objevují se už výboj 5 stol. Uhrách v III. vidíme Dacii ve východních je v jihu Karpat a v bojích s Aurelianem a s Probem, od roku 335 njakou dobu v Pannonii,'' až konen r. 406 odtáhli pes Rýn do Gallie, odkudž po 3 letech pešli do Hispanie a r. 429 pod Geiserichem do se-
n
i
n
,
verní Afriky.'
K
Vandalm
vlastním
poítají se
i
kmenové Asting
(Asding), Viktoval a Lacring (jiní je ítají k Lugim) Plinius Goty, Variny a Burgundy; také Tacitus (IV. 99) sám ítal k nim Germ. 2. uvádí jméno zejm ve smyslu širším. Burgundové (zvaní u Plinia IV. 99 Burgodiones, u Ptolemaia II. 11, 8 a 10 Bou[p]YoOvxai; Tacit jich neuvádí) sedli podle ;
i
nalezl
i
Ptolemaiovi
(II.
11, 7)
'PodtíxXsioi
za PouyíxXsio;
(zapsáni
ped
ústím
Visly). 1 Jordanis G. IV. 26. Gotové na svém taženi pišli nejdíve do zem Ulmerug, kteí tehdy sedli na pobeží. 2 K historii Rugi srv. Bremer Ethn. 93, Schmidt Allg. Gesch. 91, 133, Gesch. d. St. 325, 433 a mé SS. II. 113 115. Blume Germ. Stamme 155 piítá jim latnské hroby žárové mezi Odrou a Vislou, Gotm pak hroby kostrové ze starší doby císaské (153). Schmidt odchod Rugi na jih klade do první poloviny IV. stol., ale sám pipomíná, že se objevuje jméno jich s Heruly mezi národy ímskou íši znepokojujícími už na tabuli Veronské z poátku IV. stol. (p. r. 320). 176 — 177 udržuje Rugie nahoe c. Srv. Riese Geogr. lat. min. 128. Blume
—
1.
až do V.
stol.
:t
Bremer Ethn.
1
Dio Cassius LV.
5
Dio 71,
VANDULI
L.
"
SS.
7
K
93,
Schmidt Allg. Gesch. 135. 1.
12, 72, 2. Srv. SS. II. 105. Tabela Peutingeriana mezi Markomanny a Dunaj. (Segm. IV. 3 4). II.
Schmidt Alteste
Vandalm
III.
st.
klade
106.
djinám Vandal
a
srv.
Geschichte
Wandalen. Leipzig 1901, k k
z
—
Burgundm
Zeuss D. 443
emuž viz u
si.,
Bremer Ethn.
der Wandalen. Leipzig srv.
i
1888,
jeho Allg. Gesch. 53
Bremera a Schmidta
1.
c.
si.
86, 90, a
hlavn
Geschichte der Dalši literaturu
26
Vart stední a Noást ok. r. 250 2 hnula k ernému moi, jiná pak spolu s Vandaly k Mohanu, na nmž sedli až do r. 406, kdy také pešli Rýn a se svolením íma založili r. 413 mezi Franky a Alemanny íši s hlavním stediskem ve Wormsu a Mohui. íše ta byla však brzy zniena Aetiem a Hunny (437), naež byli Burgundi pesídleni r. 443 do Savojska disposic Ptolemaiem uvedených zprvu asi na
tei, pozdji o
a k
nco
jižnji.
Odtud
1
se
Rhon. 3 Varinové sedli ješt v
století
I.
po Kr. v Meklenbursku vedle
Angl, 4 ale pozdji také odešli k Rýnu, kde je do konce V. letí pi dolním toku položena íše varnská. Prokopios mluví 1
o Varnech (Oóápvoi) tak, jako by ješt v VI.
Rýn,
nejen na dolním
Dán,
nž
se Herulové pamatovali a k nimž se
chtli vraceti, anebo, a to spíše:
Varny zvaný, srv.
Semnon,
tam
sice
v VI.
stol.
kmen
a V.
III.
Silingové (Ptol.
zuje
byl
ne germánský, nýbrž Varnové slovanští, o nichž
ale
dále v kap.
dvod musíme naplnna Slovany, o pouhou reminiscenci
byla
bu
na stará sídla Varnu, na
sice
sedli
v níž už z jiných
východní
že
byli
na severu v starých sídlech jižn od
i
dob,
Germanie velmi nevrohodná. Bží tu patrn
pedpokládati, je
ale
ale tato zpráva v
století
sto-
II.
10 2iXÍYY ai) sedli pvodn na jihu a Slezsku v okolí Vratislav, což doka-
11.
tedy v Lužici
jméno totožné
jménem eky
s
Sl^zy.' Vedle
Ptolemaia zmi-
Vedle toho zdá se, že omylem z jiné diathesy Ptolemaios zanesl je na východ Visly (jako Variny) pod jménem ípOUYOUV&ííveg (III. 5, 8). Srv. více o tom v mých SS. I. 386. Hlavni jádro Burgund v dob markomannských válek 1
i
klade Schmidt do sev. Slezska a Dolni Lužice (Allg. G. 68, 79, G.
d. St.
I.
435,
368). 2
Tak podle nkolika G. 68 a Gesch.
(Allg.
d.
válek markomannských.
jimž
náležejí
3
t.
zv.
K
I.
ale
poátek pohybu na
367) už do poloviny
Blume (Germ. Stamme 168
I.
si.,
jih
klade L. Schmidt
století a spojuje s
hnutim
204) soudi, že Burgundi,
bornholmské žárové hroby v jamách (Brandgrubengráber),
koncem II. stol. a v djinám Burgund srv. Zeuss D.
od delta k
hnuli se
zpráv,
St.
jihu
III.
133,
opustili vých.
280,
465,
Germanii.
Bremer Ethn.
90,
367—426. 4 Tac. G. 40. Pliniem (IV. 99 Vandili quorum pars Varinnae) a Ptolemaiem (III. 5, 8 AapiVoC) zapsáni jsou omylem k Visle. Srv. o tom v mých SS. I. 386. 5 Srv. vice u Bremera 117 a Schmidta Allg. Gesch. 148, jenž poátek •odchodu Angl a Varnu klade do III. stol. 6 Prokop. BG. II. 15, IV. 20. Srv. mé Poátky djin zemi . 41. Týká se 513. to výpravy Herul z Uher na sever asi r. 512
Schmidt
Allg. Gesch. 68
si.,
Gesch.
d.
St.
I.
—
7
Srv. dále kap.
II.
27
ješt španlský biskup Hydatius, pokraovatel kroniky Hieronymovy, prav, že se spolu s Vandaly usadili ve Spa1 nlích, kde byli brzy na to znieni v Baetice v letech 416 418.
uje
se o nich
—
od Odry nepodobný, jak dále ješt
Z toho
se podle Mullenhoffa obvykle soudívá, že se hnuli
kolem r. 406, 2 ale to je soud pravd ukážeme pi tomto datu, jež má zárove MiiHenhoff za první chronologické urení píchodu Slovan. Nevíme sice pesn, kdy odešli, ale odchod jejich nastal patrn díve, jak souditi musíme z celkového, práv vylíeného postupu východogermanských kmen, jenž padá do II. III. stol., a dále z toho, že vystupují pi svém pochodu na západ spolu se sousedními Vandaly, jejichž odchod prá-
—
vem
se klade už
Dunaji.
Konen gi
do doby druhé poloviny
stol.
II.
V
byli
III.
na
3
do východní Germanie ješt velký kmen Lu-
náležel
nebo Lygi.}
O
sídlech jeho a rozloze
Tacitovu (G. 43): Dirimit
máme pedevším
zprávu
scinditque Sueviam continuum montium
iugum, ultra quod plurimae gentes agunt ex quibus latissime patet Lug-iorum nomen,
minasse
sufficiet,
Z
valos.
ní
ské,
plures
aniž
diffusum. Valentissimas
civitates
vidíme, že je Tacitus
do Suevie, To, že
in
no-
Harios, Helvetonas, Manimos, Helisios, Nahanar-
se
jinak
za
kladl
píslušnosti
o
etz
Sudetských hor,
národní
blíže
vyslovil.
klade do Suevie, nerozhoduje samo o píbuznosti suev-
je
ponvadž
míst
na jiném
do
že
dí,
Suev
ítáni jsou kme-
nové „nationibus nominibusque discreti" (G. 28) a ponvadž k nim ítal Goty a Rugie. Strabo pak uvádje Lugie a vedle nich adu jiných, menších kmen, oddlil je zejm od Suev slovy i
(VII.
1.
3.):
va;,
Mo
y.7.1
U.éy a
(oprav koufíouc,)
Ao'j:o'j;
'j-;:
Arová;,
Kmenové jmenovaní sedli v
vx;.
Buiaimem, zemí Marobudovou 1
Hydatii Chronica,
cognomine
c.
magnas
DA
extincti.
Mlhnhoji
3
Srv. výše
s
jinými Lugii do poloviny
4
J.
K
str.
Pospíšil
1905, 18
Boutw-
pedstav patrn
49, 60, 67. (M. G. Auct. ant.
2
Opava
Sot^wv
x,at
[il^a šftvo; Séjxvo-
mezi
Boiohaemem), a Semnony na
j.
barbarorum
efficit
Wailiam regem omneš
D. 455 a
(t.
jeho
Zvj|_io'j;,
v.oti
XI.
18, 19):
Wandali
Baeticam sortiuntur ..... Wallia rex Gothorum intra Hispa-
Silingi
nias caedes
lingít
ši+vo;,
za: S(.pívoug xaí TWV
II.
Silingi
in
Baetica
per
411, 416 a 418.
r.
92.
25. L.
Z
Wandali
Zprávy k
Schmidt III.
nejstaršího
54 klade odchod vandalských Si-
Allg. G.
Jinak k historii Siling srv. ješt Zeuss
stol.
zem-
a
djepisu
si.
výkladu forem jména
viz dále
kap.
II.
slezského.
Progr.
gymn.
—
28
stedním Labi. 1 Konen Ptolemaios v popisu konin rozložených nad horami Krkonošskými a pramenem Visly s jedné a mezi Burgundy na Vart s druhé strany uvádí tyto kmeny lugijské (II. 11, 10): IláXiv
utcg
tou; Sé|xvova? otxouot 2tAÍYY at
|i£v
Youvxas Aouyoi
'Ou.avoí,
o£
(Joupytou Spoug
.
.
xovtoí xaL AoOyoi
Boupoi
ož
Lugijské Bury zde
pi
Aouyoi
oi
>
u "^
AtSouvoi
8
T0U ?
|iixp'-
Bou(p)-
T0U 'Aaxír
(Baxeívoug) útió tw 'Aaxif3oupY«p 8pei K&p-
.uTíEp
.
úcp'ou;
jxéy
p*-
ty,; xecpaA?js
uvádí
horní Visle
i
tou OótoTOÚAa TCatajiou.
Tacitus
G. 43 slovy:
Retro Marsigni, Cotini, Osi, Buri terga Marcomannorum Quado-
rumque claudunt
(t.
j.
hlediska dunajského), e quibus Marsigni,
s
sermone cultuque Suebos
et Buri
Na základ tchto Lugi pro
referunt.
zpráv není nesnadno pedstaviti
si
celkové
po Kr. Sedlif na sever hor Krkonošských, Orlických a Jeseník, na sever od horní Visly až k Burgunpi Vart a Notei, jsouce na západ pibližn ohranieni Semnony a Labem, za nímž již byli Hermundui, na východ Vislou až ku vtoku Varty. V území tom, v nmž pozdji na as, táhnouce Burgundi, Vandalové a Silingové, sedla patrn k jihu, pobyli velká ada drobných kmenv a obcí (plures civitates dí Tacit) se jmény pvodu rzného, jež pesnji umístiti lze jen z ásti. Podle výtu Tacitova mžeme umístiti jen Helvetony na . Havolu, jak samo jméno naznauje 2 a dále Bury na temenisko Visly, což poPtolemaios. 3 Z výtu Ptolemaiova jsou to pak vedle Bur tvrzuje Aouvot), v nichž musíme vidti ješt AoCyoi-AiSoOvoi (v jiných ruk. kmenové jméno, utvoené Ptolemaiem ze jména msta Lugiduna tak, jako na jiných místech své mapy Ptolemaios utvoil z osady Buridava své Buridavense, z Torroky své Torekady, z Nauara rozsídlení
I.
II.
stol.
dm
i
—
i
—
1
Pi tom
nované kmeny
mén,
že 2
je
ovšem pochybno, vzhledem ke spojce xcci, zdali Strabon jmea Sibin shrnoval pod Lugie a to tím
Zum, Buton, Mugilon
jména žádného
Vycházím
totiž
z nich
ne
z
Heluetones, kterou dokládají
ani Tacitus
obvyklého
dobré
ani Ptolemaios mezi Lugii neopakuje.
v edicích
rukopisy
teni Heluecones,
(E, T. B. a R.;
srv.
ale z
formy
nové vydání
Germanie od C. Annibaldiho Lipsko 1910, 43, 83) a která shoduje se s pozdjším, stedovkým názvem havolského kraje a kmene zvaného Heveldun, Heveldi, Hehfeldi, Helvoldun atd. u Vidukinda, Adama, Helmolda, Alfreda, geografa Bavorského a listin X. století (srv. dále v kap. V.). S Tacitovými Helvetony jsou patrn totožni AíXouatoveg Ptolemaiovi položení vedle Burgund (II. 11, 9). Mullenhoff u Tacita etl Elvaeones (Germ. ant. 40). Reka Havela je jmenována v Ann. Laurissenských k r. 789, a pozdji asto (srv. Šafaík SS. II. 604). 3 Nkteí korrigují Zoúu.ourg v Bopoug (Zeuss D. 126, Ihm v Pauly-Wisi
i
sowa Realenc.
s.
v.
Burri).
29
Msto Lugidunum umístné na kart Ptolepravdpodobn nkde ve Slezsku
své Navary a pod. 1
maiov
na 39°30'
Tam
Lehnice. 2
blíže
52°30', bylo
:
tedy bych
kmen
Lugiduny. Ostatních
Z
Lugi
historie
Lugiové
sdíleli
Lugy-Diduny nebo lépe
zapsal
však blíže umístiti nelze. 3
dležito toto.
je
kmen, kteí
také osud všech jiných
v
I.
a
II.
do pohybu stol. na jih, ale, jak se podobá, jen z ásti. Aspo se zprávami o mohutnosti národa lug-ijského na severu nesrovnává se jejich pozdjší postoupení na jih. O Lugech teme pouze, že r. 50 po Kr. spolu 4 za Domitiana s Hermundury útoili na íši Vanniovu pi Dunaji, 5 bojích se Suevy v Moesii, v III. století má jmenují se v (81 96) sedli ve východní Germanii.
I
oni
strženi
byli
—
mapa Peutingerská v
LUPIONES SARMATE, kterýž nebo souasn se za doby Pro-
Dacii zápis
dlužno emendovati v Lugiones,
6
bovy pipomínají
Ao^ócoví?
mov. Ale
nemáme dojmu,
7
nikdy
ješt v
šfrvo; yspixavixóv
a
podobný na p. Gotm, národ veliký. Z menších
historii Zosi-
že by zde vystupoval silný národ,
na severu výslovn byli oznaeni jako
kmen
máme nco
o Burech
jen
více
Objevují se astji, už v bojích trajanovských a pozdjších
zpráv.
v Dacii, 8 dále ve válkách markomannských za Marka Aurelia v severních Uhrách 9 a v
se v 1
Srv. SS. 421,
2
Ptol.
(Gesch. 3
d.
II.
St.
II.
mapy Peutingerské
104.
11. 13. (AvjfíSouvov). I.
autor
Zdali Zosimovi Borani (Bopavoí), kteí
výpravy na Balkán a do Malé Asie, jsou
úastnili
stol.
III.
zapsal
století
III.
pi Dunaji legendu BUR. 10
Tak soudi
o vzniku
Lugidun
i
L. Schmidt.
354).
Mugilony se neodvažuji
tované župy Mogelini (IV.
na místo pozdjší u
umístiti
Míšn Dtmarem
V. 37) pro velký intervall asový,
5,
a
mnoho pro
ci-
to
mluví. 4
Tac. Ann. XII. 29, 30.
5
Dio Cassius LXVII. 5:
év
xvj
Zmínku tuto mají nkteí za chybu 40, Gsell Domitien 224),
ne
jiní
Moaqc Aúyich
(tak
2ouy](3oi
Mommsen Hermes
(Pfitzner Gesch.
v.ol III.
n.oXs.^rftiviíc,.
115,
Expeditio Suevica et Sarmatica Domitiani doložena je nápisem CIL 6
7 8
v SS.
Tab. Peut. segm.
Zosimos I. 67. Dio Cassius LXVIII. II.
4—5.
8;
Srv. SS.
LXXI., 18;
II.
III.
291.
125, 140, 161.
LXXIL,
2,
3 (Bouppo:).
Srv.
doklady
104.
Jul.
italské z
.
VII.
Sehmsdorf
der róm. Kaiserlegionen 75).
Capitol. Vita Marci 22. Srv.
doby
SS.
II.
105.
Expeditio Burica
III.
legie
neznámé pipomíná se na pomníku nal. u ezná (CIL. osobní jméno Burrus objevuje dosti asto v nápisech (CIL.
blíže
5937). Jinak se
Supi. index 2384). 10
Tab. Peut. segm. V.
3.
Zápis položen mezi Carnuntum a Aquincum.
III. III.
30 ješt i
staí Burové, je velmi nejisté.
tito
Burové
Celkem však vidíme, že
1
Lug-iové mizejí z djin nadobro ve IV. stol. 2
i
kmenové jmenovaní v starovku na východ Labe jsou pouhá jména pro nás bezvýznamná, nebo o nich vbec nic nevíme (tak na p. Aviones, Eudoses, Nuitones, Suardones, Reudigni), nebo jsou to jména kmen dležitjších, kteí se však jinak Ostatní
bu
svou
sídly a
historií
pedmtu
vymykají
našeho
líení
{Anglii,
Saxones). Za to v jihovýchodním koutu Germanie možno se zmíkmen menších nebo jinak blíže neznámých, jednak niti o
ad
do zemí eských, a jednak proto, že jména mla dosti znanou úlohu v rzných theoriích o píchodu Slovan. Sem patí vedle Tacitových Marsign pipadajících kamsi do severních Cech a dále od nich k východu položených Kotin, pvodu g-allského, 3 pedevším ada kmen jmenovaných Ptolemaiem na následujících dvou místech: proto, že sídla jejich spadají
jednotlivá
Ptolemaios
11, 10: r.zpi tóv "AXfkv Tzoxx\io-t
II.
Baxetvoi, xaí
UTX£p ovc,
KopxovTOÍ TIOTajlOU.
xaí AóOyoi
br.kp toútouc ótto tco
Its.
oí
Boupoi
|ii/p'.
ty
Bol'.vo'£
xi,
'Aoxi^oupyío) opei
xetpaAj? tou
c
<
Kr.TuoÚAa
(
ok
UTíó
Ouiapoúpyiot.
'Opxúviov
útce?
nov
Zde jsou
~pG)X0l
T0UT0UC;
-j
tO V
í
EC,
SlxOL
K 10
*(
V
llz%
'.,
opu[j.ov.
Bainochaimové a Bateini patrn na území nynjších Cech a pod horami Krkonošskými Korkonti. Sidoni, Kognové (Kotinové Tacitovi) a Visburgiové patí nkam do výuvedeni
chodní Moravy a záp. Halie nebo do sev. Uher. 4
Dále (II.
ítTzi
11,
Ptolemaios,
popsav
Varist u Šumavy, vykládá
sídla
11): xaí uixpi ~5u Aavoujjíou
ok tyjv rajSpÝjXav "TXyjv Mapxojxavoí, 6
tou A. ~OTa]j.o0 Koúaoo!., ucp'
o\)c,
c9-vo$ oí
BaTjxoi
Tuoxajióv
oí'
1
[3
a
1
•/.
á
|jl
ti
o
1.
Ta at-orjpiopuyííx xaí uixpt. tou AavoujSíou,
TaxaTpíai
té
Zosimos
K
'A 5 p a
oí
xaí
oí
napjiaixájJi7COi.
TxoTaijLOu oí 5
ou; í)ouo:.voí xaí
[J.é/pi
Otl Se tóv 'Opxúviov Apuu.óv fj
Aouva TAi], 69'
xaí auvE/óic; auToT;
7ipÓ£ to!; Kx|j.~ot£
yjv
jxáya
-apá
tóv
Taxáxai.
27, 31.
I.
a Bur srv. Zeuss D. 124, 126, 458, Bremer Ethn. 89, Schmidt Allor. Gesch. 53 si., Gesch. d. St. I. 354 si., Pospíšil Z nejst. zempisu a djepisu slezského (Progr. gymn. Opava. 1905) 9 si., Ihm Buri (Pau/y-lí^íssoHm Realenc. s. v.) a literaturu uvedenou dále v kap. II. 2
historii
Lugi
3
Tac. Germ. 43.
4
Sidoni jsou
uvádi vedle
patrn
Atmon
Oói<j(3oópyioi jest
Mllenhoff'II.
totožni se
Sidony (^:5ívsg), které Strabo VIL
3.
17
jako bastarnský kmen pi Karpatech a hranicích Germanie,
patrná korruptela, snad z Osi-Buri
326, 339.) Kwyvot je
zejmá
korruptela
z
(srv.
Braun Pa3tiCK.
Koxtvoí
I.
46^
— Cotini (Tac. G.
43).
—
31 Všichni zde jmenovaní
kmenové
verního pásu dunajského mezi tokem
náležejí sídly
svými do se-
Kouby (nm. Kamp, odtud
jméno KájiTCO'.) a Moravy, za níž byla v II. stol. vlastní zem Kvad. O významu jmen a o národnosti všech tchto Ptolemaiem uvedených kmen povíme více v kapitole následující. Z toho, co bylo dosud uvedeno o národopisném stavu staro-
vké
východní Germanie, vyplývá v celku tento obraz.
V dob ped Bastarni mezi V.
zde sídla
Rugi
Kr. nar.
a
Got
jí od Baltického moe k Visle po nich Skirové, a doložena jsou
prošli
stoletím,
III.
už ve IV.
stol.
u Baltického
moe západn
V dob
Kristov sedl nad horami Krkonošskými a Jeseníky velký národ Lugi, složený z ady malých kmen, a národ Suev, kteí byli ješt vtšinou mimo východní Germanii na levém behu Labe (poátkem I. stol. po Kr. pešli suevští Semnoni a Langobardi na pravý beh), dále tu byli vandalští Burgundové pi Vart, na severu pi moi Varini (Varni), Rug-iové a Lemoviové. Na jihu hor Sudetských pipomínají se v Cechách a na Morav poátkem I. století vedle Marsign a Kotin Markomanni a Kvadové, kteí se potom bhem I. století stáhli jižnji k Dunaji. V II. století po Kr. pistupují ve východní Germanii další nová jména kmen, kteí tu ovšem sedli již díve, a to vlastní Vandalové a Silingové v dnešním Slezsku, Gepidové u dolní Visly a na jihu Sudetských hor ada kmen píslušnosti blíže neznámé (Bateini, Visburgiové, Baimové, Korkonti), pi Dunaji pak Kampové a Rakati. (Srv. pipojenou mapu Ptolemaiovu.) Ale zárove už poínalo silné hnutí germánských kmen na jih a na východ. Nejdíve a nadobro odešli Gotové, po ástech poali odcházeti Langobardi a kmenové vandalští, lugijští (z nich zejména Burové), Skiod
Visly.
rové, Rugiové, Gepidové, Herulové. Hnutí to
pokraovalo a stup-
V tu dobu (ne-li díve) odešli GepiVandalové se Silingy a do té doby spadá potulování se Langobard na východ Germanie, tak že poátkem V. století, a možno, že už ve IV. nezstalo ve východní Germanii z národ jmenovaných nic mimo snad ást kmene Lugi, jenž, ovalo
se v stol.
a IV.
III.
dové, dále Burgundi,
i
jak jsem už vyložil, celý sotva odešel. Ze všech ostatních
germánských zstaly
Takový
tu
národ
nanejvýše jen nepatrné zbytky.
byl národopisný stav
starovké východní Germanie.
KAPITOLA
II.
THEORIE O SLOVANSKÉM AUTOCHTHONISMU V GERMANII. Vznik
a
vývoj
theorií
autochthonismu. jednotlivých
Slované
kmen
autochthonistických.
ped Germany.
Kritika
Slovanství
v Germanii. Suevi, Lugii atd. Slo-
vanská nomenklatura topografická. Závr. Slované ve III— IV. stol. po Kr.
Kmenové v pedešlé
kapitole vypsaní jsou ve starých
histo-
rických zprávách umisováni v geografickém pojmu Germanie, a
mimo
namnoze také oznaováni epithetem „germánský". Toto mohlo by se sice samo o sob vykládati zempisn a „kmen z Germanie pocházející". Ale vidíme-li ne národopisn, pozdji v další stedovké historii valnou vtšinu tchto kmen (a zejména všechny nejhlavnjší) vystupovati pi rzných událostech výslovn jako lid germánského jazyka, vidíme-li, že jejich první památky jazykové náležejí germánské ei a literatue, pak nemže býti pochybnosti, že máme ped sebou už v starovku Germany to
epitheton
—
skutené. To platí na p. najisto o Gotech, Bastarnech, Skirech, Vandalech, Langobardech, Burgundech, Rugiech, Suebech-Švábech, nechceme-li zatím Markomannech, Kvadech, Gepidech, Angliech,
—
jmenovati z
pozdjší
ostatní,
o jejichž jazykové
historie
nic
a
národní
píslušnosti
se
uritého nedovídáme, na p. o Lemoviech,
Silingech a Lugiech.
Na základ toho není divu, že v historickém bádání nabyl pojem „germánský" istého národopisného významu už pro starovk co bylo tehdy v Germanii a z Germanie, že se pokládalo za skua že historiografie z tohoto pedpokladu vyten germánské, nmu cházela a k se stále vracela. To se také stalo základem
—
—
nejen to
historiografie
na
byl základ,
Kašpar Zeuss
r.
nmecké,
nmž
1837,
budují všichni moderní
ale
postavili
tak
i
moderní historiografie vbec; poátky djin nmeckých jak
pozdji Karel Mullenhoff, a na historikové až po poslední
nmetí
nm díla
33 L.
A
Schmidta nebo R. Mucha.
dob
v nejnovjší
jestliže
jistá
ást smrodatných filolog vrací se k starým theoriím o keltismu starovké Germanie, a to nejen západní a jižní, jak Miillenhoff týkají se tyto theorie doby pedvýchodní, stanovil, nýbrž germanské, doby ped tím, nežli germánští kmenové od severu 1
i
pišli a zaplavili kraje rozložené na pravé
kmen
mánská píslušnost tchto
tím
stran Labe. Ger-
levé
i
dotena
není.
Ale zcela jinak postavila se k této základní
ada
thesi
bada-
tel, kteí naopak za praobyvatele východní (a podle nkterých i
a
Nmc
Germanie pokládali Slovany, od jen na omezený as podrobené nebo zatlaené. celé západní)
šli
tak daleko, že nejen praobyvatele, ale
kmeny
rické
„germánské"
za
prohlásili
i
A
jen z ásti
mnozí
výše jmenované histo-
Rad
Slovany.
badatel, ponejvíce slovanských, k nimž se však pidružilo
XIX.
století
i
chthonistické
nkolik
—
Balkánu a
zde budu
i
3
Itálie,
a
zpsobil
zjev, jenž
dává se obvykle název školy auto2 s hlediska slovanského
užívati.
ve vývoji historiografie
i
tchto
bhem
—
totiž autochthonistické
kteréhožto názvu se potkali
Nmc,
z nich
Je to týž zjev,
jižní
na jedné
kterým jsme
východ v Rusku — stran nesmírn mnoho zla v stu-
který zahlédneme
sice
s
Evropy, zejména Podunají,
i
na
svádje pracovníky na cesty omylné a nejenž na druhé stran nezstal ani bez dobrých následk,
diu slovanských djin,
správné, ale
vyvolávaje stálou reakci a
Konen na
nco
nového
i
s ní
usilovnjší a prohloubenjší studium.
že jednotliví
nelze neuznati,
autochthonisté
obas
pišli
dobrého, a že mli námitky, jež nebyly vždy
bezdvodné. Vznik a vývoj tohoto uení byl, pokud máme vodu západních Slovan, následující. 1
Srv. výše str. 16. a dále str. 43.
2
Sami
si
dávaji rádi také název školy „slovanské",
Nmc,
vany dosazují misto ta
slovanštjší
za
proti
a
tm,
potom kteí
zení k ob-
jednak proto, že Slo-
proto, že cítní a snahy své pokládá škola
jsou
náhledu jiného,
a
jimž
se
zjevnou
pední pedstavitelé autochthonismu dávají titul školy „berlínsko-vídeské", a pod. Srv. Papáek Pedsl. doba 12, BogusXawski Ed. Hist. II. 14, 10, Metoda 2 si. Tento jinak pední pedstavitel autochthonismu napsal dokonce o druhé tendencí
že je „wiexej niemecka^ niž slowiaskq z bardzo wyražnemi tendencyami Do ní poítá narodowemi politicznemi Niemców, nieprzyjaznemi Slowianom" nesám ovšem dalek vší práce vdecké mne. A u nás J. Kuffner ostýchal se obviovati docela stoupence školy antiautochthonistické z prospškole,
i
!
—
i
cháství a zištnosti (Nár. Listy l
Srv.
mé SS.
II.
93
7.
—
II.
1908).
si.
L. Niederle: Slovanské starožitnosti.
i
34
Poátky
kroniká
národ
že
tím,
setkáváme se slovanských
XI. a XII. století
se snahou
posunovali
ji
nkteré známjší
To
Už v
jsou prastaré.
u nkterých
zveliovati
historii
do minulosti
dále
a pipojovali
na
události starých dob.
ovšem mohlo státi jedin tím, že se v daném území spojila jména pozdjších národ slovanských s jednotlivými národy starovkými. U západních Slovan zaalo to spojováním polského národa se starými Vandaly a Goty. Setkáváme se s tím už v an1 nálech VIII., stol., potom u Adama Bremského a Helmolda, na 2 epitafu knížete Boleslava v Poznani, dále u prvních domácích kroniká Mierzwy, Kadlubka, Dlugoše atd. na západ vedle M. Sabellica, 4 nejvtší platnosti theorii „vandalské" zjednal v XVI. stol. Alb. Krantz spisem Wandalia." Pak ovšem není divu, že se s pose
;i
;
1
Brém.
Ann. Alamanici ad. 793 (MG. SS. II.
Chron.
I.
Wandali mentiti šunt; Adam dicti šunt Vandali; Helmold
48):
I.
18: Sclavania a Vinnulis incolitur, qui olim
Slavorum provinciam eorum, qui antiquitus Wandali, nunc autem Pisplo k tomu jednak, že stái Vandalové sedli
2:
Winithi sivé Winuli appellantur.
eku
kdysi až po
Vendili
Vandili,
Lang.
1)
a
která
Vislu,
doklady v mých SS.
45),
I.
i
staré
Vandy. Srv. Pertaolf Archiv 2
Z po.
i
jméno Vandalicus amnis
Vend, Vind
s
(srv.
Vandaly,
(Vinilly) Pavla Diákona (I. 7. Srv. Origo gentis domácí tradice polské, poutající se na jméno knžny
Vinuly
a
konen
od nich dostala
jednak podobnost jména
si.
Phil.
VII. 612.
MPH.
XI. stol. [Bielozuski
I.
320)
regnum Sclavorum, Gothorum
:
Polonorum.
sivé
3
Mierzwa
MPH.
(MPH.
1
II.
Kadlubek
163),
I.
7,
Kronika knížat polských 3 [Bie-
stol. (MPH. VI. Slovan od severu letopise knze Duklanského ze XII. stol. a u Tomáše jižní zovou se Vandaly, na p. ve Splitského. Srv. mé SS. I. 46, 50). Ale Vita Marini et Ammiani (z let 719—755). Srv. Kos Gradivo I. 233. Na konci XV. stol. M. Sabellicus Opera T. IV. De vestutate Aquileiae
\owski
II.),
a
Dlugoš
Také u Jihoslovan pišlých s Goty (už v lat. 587).
(Hist. Polon.
uchytilo
se
I.
1),
anon. popis ze XIV.
zejména
ztotožnní
i
4
str.
231 (ed. Basilej 1560). 5
A. Krantz Wandalia (Colon Agr. 1519). Po Krantzovi pijali tuto
Annalium Herulorum ac Vandalorum
na p. M. Marschalck 1.
c.
12,
Carion
J.
Chronica.
Francof. 1550. 133, Th.
Wittenberg
Kantzow
("f
1533,
136;
libri
Chronicorum
1542), Ursprung-, Altheit
theorii
septem. 1521. libri
tes.
und Geschicht der
Lande und Vblker Cassuben, Wenden und Rugen (ed. W. Bóhmer Stettin 1835, Seb. Miinster Cosmografia univ. (ed. Basilej 1559. 790), Jan Aventin (Ann. Boiorum ed. Basilej 1580. I. 8, 14). Dalši stoupence ze XVI. XVIII. stol. viz
4),
v
—
mých SS.
I.
46.
au//. Ayrera Herm
Slav. Gott. 1768 7
— 10.
Proti
Crantzov
Gessner 1555, Blondus 1559, Dresser 1594, Chytreus 1599, Lazius 1600, S. Neugebauer 1618, B. Latomus 1610, Goldast 1627, Chr. Hartknoch 1684, Schurzfleisch 1699, Henelius 1704, Cruger Th. 1726, Bangert H. theorii postavili se C.
1727, Ayrerus G. 1768, Ph. Gercken 1771.
35
— a
dobnými theoriemi setkáváme u slovanských historik bez odporu pozdji od XVI. do XVIII. století. 1
—
ne
i
Vedle tchto prvotních pedstav o slovanském pvodu Vandal nebo Got povstávaly pirozen theorie, jež se nespokojily se slavisací jednoho nebo dvou národ, nýbrž rozšiovaly ji na jiné kmeny germánské a to ím dále, tím více, tak že se v XVIII. století dosplo konen ke poslovanní skoro starovké Germanie a vtší ásti Evropy! K starším stoupencm tchto horrentních theorií možno ítati zejména nkteré Jihoslo-
a
ješt více v XIX.
celé
vany, 2 z
Polák na p.
St.
Kleczewského, ze Slovák G. Papánka,
mezi Rusy Vas. K. Trejakovského. 3 Souasní
Nmci, pokud jimi pece trochu stízlivjší, na p. A. Schlózer, jenž autochthonnost Slovan pouze v kraji mezi Vislou, Labem
byli svedeni, byli
uznával a
moem. 4
Adriatickým
Nejvtší rozvoj tchto
theorií nastal
jihoslovanští
Na p.
1
vydané
u Miechowského
1521), u
r.
Krak. 1597.
III.
(v
Pol. Col.
1829
XX,
str.
Ond.
list k
Kromera
ed.
se
stol.
XIX., a to
pirozen badatelé
pedevším o autochthonnost svého národa na a jen zídka nebo mimochodem dotýkali se
starali
Balkán
na
Dunaji,
však v
národ. Jenže
u historik všech slovanských
1589
c.
I.
11, 46, 49,
pipojeném ke kronice M. a J. Bielského Kron.
Criciovi,
a V.,
M. Stryjkowského Kron. polská
Samikého Ann. 1587 ed. Dtugoš, Hist. Pol. II. 976, 981, z Cech u M. Kuthena Kron. 1539 c. I., u Dubrama Hist. 1552 str. III., Jana z Puchová Kozmogr. 1554, 361, u Pšiny Mars Mor. 1677, Ond. Stredonia a Balbína Mise. 1679, str. 30 si. 79 si., Pubiku Chron. Gesch. 1770. Król. 1582.
47, a Gel.
(III.
ed. Varš. 1846, 22), St.
Dobnera Ann. Boh.
Appendiniho, Kaiée, I.
Perwolf C.iaB.
51, 2
Srv.
mé SS.
Mavro Orbini 8
1780
c.
II.
i
u otce bulh. historie Pajsija. Srv.
mé SS.
251.
II.
77. pozn. 3.
Lechus. 1774. 44
Kleczewski
VI.,
123 (1761), na jihu pak u Orbiniho, Brankoviée.
Patí sem hlavn
Fr. Appendini,
O. Kaic,
a J. Rajic.
Pervolf CnaB.
(srv.
I.
Crvie, Rajie
II.
Trejakovskij
158), V. K.
si.,
O
G. Papánek
pocza.tku etc. jazyka polskiego 1767 Hist.
Tpn pa3cy»A- o
gentis
Slavorum.
Ptikosteli
Tpexi) maBHiixt ApeBHOCTaxi,.
1758, 1773 (Ukázky: Germania je si. XoJlMaHifl, strana Chlum nebo .SpMaHiít od jamo, Italia Bopoj;aHÍJi od 6opo^a, Evropa y^aniíi, Britannia >ípona atd.). O tom, jak se císaovna Kateina II. zastávala r. 1784 praslovanskosti Evropy, srv. Pervolf CjiaB. II. 512. K dalším srovnej literární doklady uvedené
mnou
již 4
v SS.
II.
—
—
—
77.
Schlózer A. Allg. Nord. Gesch. Halle 1771. Srv. polemiku /. Thurimanna
Untersuch. 102 1790. XXVIII.
si.
Z ásti sem patí
L.
Gebhardi Gesch.
aller
wend.
St. Halle
36 Germanie,
—
1
totéž
rozen Polákm
Ode
na Labi a
Cechm,
a
aby
otázku
také vskutku toho nejvíce
ad
a z jich
ujali
Nmc
Z
byli
Nmci, mli na
Slovan
Kejrzyském
a Ed.
k
tmto
nkteí
se sice také
piklonili
mírnji, 3 akoliv
mnohem
theoriím, ale v celku
zstalo pi-
nejelnjší reprae-
vyšli
sentanti autochthonismu v A. V. Semberovi, V.
Bog-uslawském.
i
autochthonnosti
do kruhu svého badání. Ti se
speciáln
vzali
—
Rusech 2
vice versa o
platí
vývoj této školy
znaný
práv
tím, že pipustil totožnost jmen Suevi a Slavi,
svou theorií o slovanském rázu durinských vsí
4
proto, že to
na p.
vliv,
J.
Grimm
nebo G. Landau
a
dom.'
U Slovan vlivným mezníkem staly se spisy Semberovy. V Polsku ped vystoupením Semberovým setkáváme se s smru
cemi podobného
pra-
Maciejowského/' A. Kuchaského, 7
W.
u
H. Sucheckého/ a také slavný Adam Mickiewicz dal se svésti na dráhy nadmíru fantastické, zejména když se stal professorem slov. 1
Srv. SS.
theils slawlsche 2
Sem
II.
76
— 83.
Pipojil bych
Abstammung
na p. patil
1837, 66. Srv. SS.
Nmc
./V.
d. d.
Nadždin Ontm>
81 pozn.
II.
sem ješt Th.
der Bewohner
Jaritze
Uber
die groBten-
Lander. Villach 1853.
iict.
rcorp. pyccKaro
Jiipa.
M.
2.
Sembera Záp. Slov. Úvod VIII si., 257 si., kde struná ocenni) J. Biester Waren die ersten Bewohner der brand. preufi. Lander Slaven oder Deutsche? Berlin 1815, D. Popp Abh. uber einige alte Grabhiigel bei Amberg. Ingolstadt 1821 {srv. výtah v Preslov Kroku I., 4 str. 150), Aug. Wersebe Ub. die Volker und Volkerbndnisse des alten Deutschlands. Hannover 1826, J. Schulz Zur Urgesch. d. deutsch. Volksstammes. Hanau 1826, Ferd. H. Múller Die d. Stamme u. ihre Fiirsten. Berlin 1840 41, Peez Eine slav. Colonie im westl. Deutschland (Westerm. Jahrb. 1859, VI. 64 69). Brunšvík 1859, V. Jacobi Slaven- und Teutschthum in Studien. Hannover 1856, Gerlach ve vydání Tacita cultur- und agrarhist. II. (Basilej 1F35, srv. BogusXawski Hist. 427), Palmann Gesch. der Volkerwariderung. Weimar II. 1864 (jen pro asnjši píchod Slovan), Kemble Horae 1863 (srv. Vocel Abh. Kg. Ges. Wiss. VI. 3. 39), Poesche ferales. London 3
Z
sem
se
Ed. BogusXawski Hist.
ítaji
II.,
9
(srv.
si.
403
si.,
:
—
—
Jena 1878.
Arier. "
Gesch. der deutschen Sprache. Leipzig 1848.
5
G. Landau
sammtver. 6
Hist.
I. 7
d. d.
Gesch. Ver. 1862. Nr.
1.
322, 489. Srv. zde dále
str.
47.
Thringen (Correspondenzblatt des Ge-
in
I.).
Srv. obšírný výtah u
Maciejowski W. Pierwotne dzieje Polski
i
Sembery
Slov. 297.
Litwy. Varš. 1846 (Boguslazvski
443).
Kucharski A.
{BogusXawski s
Der Bauernhof
1.
c.
O
Slowianach podlug Jornandesa.
Bibl. warsz.
510
1855
II.
Bibl.
warsz.
439).
Suchecki H. Ziemie Tacytowych
1861. IV. 513 (BogusXawski
1.
c.
466).
i
Strabonowych Swewów.
37
V Cechách v této první nemohla se innost srovnati s polskou a naši repraesentanti vyjmeme-li ovšem Safaíka, který autochthonismu s polskými, sice zaal jíti tímto smrem, ale brzy se obrátil jen ve velmi mírného stoupence. 2 V letech 30. vystoupili J. Franta 3 a Fr. Sír 4 ped vydáním Safaíkových Starožitností. Ale po r. 1837 patrn vlivem tohoto velikého díla se to zarazilo, a nikdo se u nás, abych tak ekl, neodvažoval za živobytí Šafaíkova uritji a hlasitji pronášeti staré theorie o autochthonismu Slovan v Germanii. Jen strun se toho dotkl Fr. Sláma nebo Ign. Hanuš 5 a o K. Vinaickém vím z jeho literární pozstalosti, že pipravoval dílo „Stopy Slovan v starovké Germanii", které mlo dokázati, že zem tato literatur
1 na paížské Collg-e de France.
dob
—
—
pvodn
byla
slovanská. 8
Velký obrat ve vývoji prací autochthonistických nastal však na všech stranách, když
Safaíkovu,
ritu
r.
neboje
a
1868 Alois V. Sembera, zlomiv autove se obrátiti proti nmu, vydal i
Vídni své Západní Slovany v pravku.'
obsah tohoto vlivuplného
pokladu, že národ tak veliký, jakým se od VII. vané, nemohl
se
století a dále z
pedpokladu, že
ve stední
vzíti
národopisné jsou
kalné
a
podrobný
Podávati zde
neteba. Sembera vychází
díla
Evrop
staré
omylné,
ped-
z
Slo-
stol. jeví býti
teprve v VI. nebo VII.
prameny historické po stránce
ponvadž
v starém
ecku
a
nemli vbec vrohodných zpráv o severu Evropy. Proto mohou býti Slované tam, kde jich ecké a ímské prameny vý-
v
Itálii
i
1
A
Mickiewicz Rzecz o literaturze slowiaskiej.
Slaves, histoire et
byl
V
littér.
Pozna 1850 — 51.
Les
etc. Paris 1866.
2 Šafaík v knize Abkunft der Slawen nach Lorenz Surowiecki (Budín 1828) ješt velmi silným autochthonistou a slavisoval mnoho, zejména na Balkán.
Starožitnostech z
vanstva
(srv.
mé
ped Germany ;i
J.
r.
SS.
(SS.
Franta
1837 omezil se už jen na nkteré drobnosti na jihu Slo-
II. I.
78),
a na
domnnku,
že
Slované
byli
na
západ
Visly
441).
Pvod
a
jména Boj, Markomann a
Cech
(Ve spise Cech.
Praha 1832). Srv. Sembera Slov. 280. 4
Fr. Sír
5
Fr.
1867) soudí "
Slowané germánští (Preslv Krok III. 21). (srv. Sembera Slov 289). Také fg. Hanuš Schriftwesen 37 (Prag
Sláma
aspo
na autochthonnost
Pozstalost byla v rukou
šk.
ech
v
echách.
rady Slavíka.
Západní Slované v pravku. Víde 1868, k „Pídavky". Zpracování nmecké vyšlo, pes znané 7
emuž
vyšly
tamže
r.
1871
obtíže, jež se vyskytly proti
ln Akademie, nákladem akademie vídeské „Die Westslaven Wien 1877. Z ásti uveejnil své myšlenky už v Djinách ei a eské (Víde 1858—61).
der
vydání v
in
Vorzeit.
litera-
tury
38
úkolem badatele v pravd slovanského musí Rozborem historických, nám zachovaných zpráv, jakož, a to nejvíce, filologickým rozborem starých jmen národních, topografických a personálních pišel pak Sembera k závru, pedevším že velký germánský kmen Suevi nejsou nic jiného nežli Slavi Slované, a dále že celá ada jiných starovkých národ ve stední Evrop, speciáln v celé Germanii od Rýna, horní Vesery a Allery na východ, byla vlastn slovanská (ba ást Svýcar na východ od Mont-Blancu a jezera Neufchatelského), a že jména jejich vesms jsou starovké zkomoleniny jmen slovanských. Tak jsou na p. Hermunduri slovanští Duinci, Naristae Nardáné, Paxáxai Rakúsi, BaTjioi Moravané, Cechové, Marcomanni Quadi Lužiané, SiXÍYyai Slezané, SemSlováci, Lugii Bukované, Varini nones Zemené, Burgundi (BouyoOVTai) Vraané, Rugii Volyané, Langobardi Raané, Aelveones
slovn
nejmenují,
aby
býti,
a
vynašel.
je
—
i
i
—
—
—
—
—
—
—
— —
—
—
—
Lukobrané, ba
i
—
Gutoni
vislanští,
nmeckých Gdanané, po-
na rozdíl od pravých
—
Gdaská
Got,
nejsou než slovanští obyvatelé
dobn
jako Vandali, Vindili na Visle jsou slov. Vendové, na rozdíl
od pravých nmeckých Vandal, kteí se vyskytují v stední Evrop od III. stol. a o nichž nelze rozhodovat, odkud pišli. Sembera na doklad tchto závr pibíral místy dvody jiné, na p. agrárn-historické z podoby ddin, 2 nebo doklady archaelogické, 3 ale tyto pi tehdejším stavu obou disciplin nemají vbec významu a také u Sembery zanikají ped jeho mítkem a mate1
teprve
i
i
riálem historicko-filologickým.
Po vystoupení Semberov poali se u nás rojiti autochthonisté nejrznjší kvality. Byli mezi nimi mužové jinak zasloužilí, ba nkteí v jiném smru pímo vynikající, ale byli zase a jsou dodnes badatelé, jejichž práce sem spadající patily by mezi tení humokdyby nepsobily
ristická,
tendencí.
Do
zle
university varšavské a autor
nemly
na širokou veejnost a
prvé skupiny náleží pedevším
cenného
J.
zlých
Perwolf, professor
„CnaBHHe, iwh R3anwHbm
díla
OTHOUjeHia H CBH3M", 4 dále sem patili S. Chalúpka, 5
Bda
Dudík,'
;
—
Sembera Záp. Slov. 8 105. na základ prací Landaua a Jacobiho Sembera Slov. IX, 150, 293, 297. Sembera Slov. 145, 243. 1
Hlavn
(viz
naped
str.
36.).
Srv.
:
'
•
J.
Perwolf Polen, Ljachen, Wenden (Archiv
namen (tamže
VII.
590 a
VIII. 1);
GiaBíme
3
Let. Mat. Slov. 1870. VII. 2 str. 9.
u
Mitth.
Central-Comm. 1875.
str.
f.
si.
(Varš. 1886)
XXIII.
I.
Phil. IV. 68), Slav. V olker-
4
si.
Srv.
hl.
Arch. VII. 609.
39
v mladých Barví
3
a P.
uíc, že
v
Aug\ Sedláek, 1 J. Máchal, 2 z novjších J. L. Papáek. 4 Také vtšina eských archaeolog sem patí,
letech
dvod
z
i
našich zemích
dobu Kristovu
Do
druhé
methody
i
a daleko
ady
1
Kl.
Nmecku
ped
Slovan
existenci
ped
posunouti daleko
5 tím, nežli pišli Germani.
badatel, nemající žádné seriosnosti, žádné
pedbžných
žádných
a
dob Šemberov
dlužno
archaeologických
ve východním
i
Fr. Sasinek,
Ptolemaia zprávy o
6
hlubších vdomostí,
K. Sicha,
echách
7
po
náleželi
F. S. Pluskal
Moravi-
a zemích sousedních. Tábor 1880.
Nm. Brod 1883 (Suevové— Slované). Barví J. L. Kdo bydlil na Labi v echách v první polovin II. stol. po Sborn, zemd. 1899. 237. (Ptolemaiovi Bainochaimové jsou Slované.) 4 P. Papáek O pedslovanské dob v echách. Praha 1892, Keltové a 2
Pisp, k otázce suevské. Gymn. progr.
';
Kr.
Nmci i 5
Slované? Praha 1902.
r. 1836 M- Kalina z Jaethensteinu Bohmens heidn. OpferGráber etc 237, pozdji pak B. Jelínek v knize „Uber Schutz und Wehrbauten aus der vorgesch. und álteren gesch. Zeit mít besonderer Rcksicht auf
Tak zaal už
platze,
Bóhmen" (Praha podle Šembery. J.
o
129
1885,
Alemanny
I
Wankel uenim, tom mé SS. II.
že celá
— 156),
naplniv
ji
zbyten
sem patil už díve
Evrop
zv. hallstattská kultura v st.
t.
špatnými etymologiemi
prohlásil za Slovany (133). Dále
80, 91), což uložil
hlavn
je
slovanská
(srv.
v knize „Ein Beitrag zur Geschichte
Europa" (Olmutz 1885; esky 'vydáno v Olomouci r. 1910). Jeho Havelka (as. Olom. Mus. II. 2), /. Woldich (tamže II. 71 a Beitráge IV. 24), J. Smolík (Pam. arch. XI. 162, 445), Kl. ermák (. Mus. olom. 1891,82,Berl Verh. 1889, 443) a jiní. Srv. Pi (Star. I. 48 a II. 3. 238) a /. Richlý (Pravk II. 137).
der Slaven
in
následovali /.
i
nemlo
Ale to všechno
hlubšího podkladu.
Toho
archaeologického teprve uenim, že kultura
t.
se této otázce dostalo s hlediska
zv.
popelnicových periody
polí
lu-
tom v kap. poslední) náleží u nás ve východni Germanii Slovanm. Tohoto uení více mén urit hájili J. L. Pít (Starož. zem . II. 3. 185—214, 270 si.), K. Buchtela (Rukovt 60, Vorg. Bohm. 35, 41), L. ervinka žicko-slezské
(srv.
o
i
Morav. Brno 1911, 69; zde literatura otázky), Fr. erný Morav. Brno 1909, 28) a také já sám (srv. mé SS. I. 507 si. a
(Kultura polí pop. na (Pop. pole na
zde dále v poslední kapitole), ovšem
s
o níž
reservou,
i
zde dále vyložím, a
již
jsem zdraznil hlavn v lánku „Poznámky k otázce slovanskosti našich polí popelnicových" v Pam. arch. 1915. 181. Prof. J. Pí na tom základ došel docela v poslední
dob
Slovan
vlastí
Konen
k theorii, že východní Germanie až po Dunaj
(I.
bych
c).
uvedl,
Díve
ji
že podle
kladl
pouze na Dunaj (SS.
Dra. Hellicha
rozbor
i
I.
byla
vbec
477, 507.
kraniometrický
II.
pra81).
starých
stední Evropy svdí spíše „pro onu perhorreskovanou theorii, kterou Sembera z filologických dvod hájil a nyní Ke.trzyiíski" (Praehistorické lebky v echách. Praha 1899). Totéž stanovisko ml ostatn už ped lety Dr. Kusý lebek
v práci „Studie 8
Fr.
lebkomické
Svtozor 1868,
o národu slovanském" (srv.
Sasinek Záhady djepisné. Praha 1886
— 88,
I.
389, 403).
31. Beitiáge zur
Gesch.
der Slawen. Parlamentár. Wien 1891, a jinde passim. '
K. Sicha
Kam
se podli z historie zmizelí
1884. Nejzápadnjší kraje Slávu v
Evrop. Praha
Markomanné 1887.
a Kvadi.
Olomouc
—
40
anský
1
a dnes
Procházková,
'
J.
Kuffner 2 a Martin Zunkovi,' Vojt. Srba, 4 Mil.
Slovák
J.
Stovik
po nich
a
i
Zoch. 7 Mylné
dr. Ivan
jsou též základy obšírné a jinak slušné práce Slavíkovy. 8
Kvalitativn
mnohem
Cechové jsou na tom Poláci
lépe než
se svými posledními zástupci autochthonismu.
Mají sice také svého
v celku a zejména od náležejí
nisté
V
mezi
zcela
bezcenného A. Baraského,
90tých minulého
let
nejvíce
vynikající
pedstavitele
ale
autochtho-
století jejich
této
školy.
70tých vystoupil, sleduje Šemberu, T. Wojciechowski, 9
letech
v letech 80tých E. Sieniawski, 10 Kaz. Schulz, 11 Vilém Bogustawski 1 "
Po nich adu prací vydal na jiném poli velmi zasloužilý polský historik Vojt. Ke_trzyski,
a prvou svou prací i
1
1
''
Pluskal Das slaw. Altgermanien. Brno 1882. Dje íše velkomoHradišt 1883. Základ djovdy svtové a venetoslávské zvlášt. 1885
F. S.
ravské. Uh.
—
Simon Matusiak.
vše se strašnými etymologiemi, v nichž slavisoval nejen
a Ararat, ale '"
Germany, Kelty,
i
Zprvu
v
Adama, Evu, Noema
Britty atd.
ad feuilleton uveejovaných pod šifrou — — 1913, potom v knize „Vda a báchora?"
Národních
v
š.
Listech v letech 1904
(Praha 1912).
M. Zunkovi Wann wurde Mitteleuropa von den Slaven besiedelt? KroVyšlo potom do r. 1911 6 vydání, též esky r. 1907 (v Kromíži). ref. mj v Hist. XIII. (1907) 185 a M. Mrka v as. Veda I. 266. 3
míž Srv.
1905 1
4
V.
.
Srba Keltové
a
eledi.
MOl. .
95
str.
120 (1907).
Procházková Z pravku. MOl. . 89, str. 1, . 91 Anonyma Od kdy jsou Slované v Evrop (tamže 1906). Srv. 5
Mil.
i
6
J.
str.
.
96 (1905 až
93, str. 1).
(Odessa
O. Stovik C.iaBMHC ;ipeBHÍnuiiíí aBTOxT. napojí. EBponLi.
1905). 7
J. XIII.
Zoch
Slováci sú najstarší praobyvatelia v Uhorsku.
as. mus.
spol.
15 (1910). s
Dr. Jan Slavik Slované
a
Nmci
v staré
dob, zejména
Cl.
Ptolemaia
Velká Germania. Jind. Hradec 1903. Srv. doslov (Slované bydleli ode dávna od Rýna k Dnpru a ernému moi, Nmci staí Kimmeriové pišli ze Sarmatie
—
následkem tlaku iránských kmen). H
T.
Wojciechowski. Chrobacya
I.
Krakov 1873. Srv. Boguslawski
Hist.
II.
13, 467, 475. 10 i
E. Sieniawski Poglqd na dzieje Slowian zachodnio-pólnocnych mi^dzy Laba^
granicemi dawnej Polski 11
etc.
Gniezno 1881.
Ober die Ureinwohner zwischen der Weichsel und der Elbe. Wien 1889. Pednáška na anth. sjezdu ve Vratislavi. Srv. Correspondenzblatt. XV. 132 — 143 a odpov H. Hockenbecka Zwischen Elbe und Weichsel. Zs. hist.
K. Szulc
Ges. 12
d.
Prov. Posen. 1885. 513.
BogusXawski W. a
Hornik Historja serbskeho
národu.
Dzieje Slowiansczyzny pólnocnozachodniéj do polowy XIII. wieku.
Budyšín I.
IV.
1884.
Pozna
1887-1900. 13 Š. Matusiak Namen und Wohnsitze der Lugiervolker. Progr. Bochnia 1889.
41 který však vlastn už
o národnosti Lugi,
a také
hlava nejen polských,
od
víjel
a
slovanských autochthonist, roz-
po
a rozhledem
seetlostí
vynikající
otázce a k ní
celé
K uvedeným badatelm v nové dob pipoErasm Majewski a anthropolog J. Talko-Hryncewicz' 5 také Šim. Matusiak se r. 1906 ozval novou prací.
náležející literatue. jili
vbec
ale
80tých až po poslední doby svou nad obyej bohatou
let
innost,
1868 zaal sledovati autochthonism prací Ed. Bog-uslawski, dnes bez odporu
r.
1
2
1
5
se ješt
Práce této školy nedocházejí uznání od stízlivých badatel. Autochthonisté trpce nesou, že ani nebývají uznáni za hodný vážné
forum
kritiky a polemiky, chodí s tím rádi na
tm, kteí
veejnosti a neostýchají se za to týkati
pohnutky nepkné
i
1
„Die Lugier. Ein Beitrag zur
Urgesch. der Westslawen und Germanen" (Pozna),
Lugiové
pozdjší
byli
slov. Lužici,
ješt Suevy pokládal za
v knize té
nimi nesouhlasí, vy-
s
a zejména nedostatek slovanského citu
K. K^trzyski knihu
R. 1868 vydal totiž
nekritické
nejširší,
a
Visla
Nmce.
jejíž cíl byl
nebyla
prokázati, že staí
národopisnou.
hranicí
Pozdji, po delší pause,
Ale
dále a
šel
Suev, znané ásti Germanie (Boj, Markomann, Vandal, Kvad, Semnon, Siling atd.). Srv. hlavn jeho spisy „O Slowianach mieszkajacych niegdyš mie,dzy Reném Labq, Salq czeska^ granica/' (Krakov Akad. došel k slavisaci
i
i
i
i
„Germania wielka (Krakov 1901, Akad). 1899),
*
dile
Srv., co
svých SS.
79
Sem náležejí hlavn jeho spisy: (Hnzdno 1881), Historya Slowian
si.
Litowindyjskie
1899),
Kl.
i
windyjskie nazwy
(Krak. 1£89), Teoryja nazwisk na
w
czasów przedhistorycznych
— awa
gór,
rzek,
už v
II.
Poglqd na dzieje Slowian
(Krakov-Varšava jezior
osad
i
w
I.
1888,
Europie
Metoda šrodki poznania (Kak. Varš. 1901), Methode
(Krak. 1891),
przeszlošci Slowian
Ptolemausza
povdl
jsem o theoriích a spisech Ed. Boguslawského
str.
zachodno-pólnocnych. II.
Sarmacya nadwišlanska wedlug
i
i
und Hilfsmittel der Erforschung der vorhistor. Zeit in der Vergangenheit der Slawen. Ubers. von W. Osterloff. (Berlín 1902), Einfiihrung in die Gesch. der Slawen (Jena 1904. Vyšlo rusky od O. Iljinského ve Fil. Zápiskách VoronžLI. 59), Slady po Wendach czyli Windach w dzisiejszych Niemcach. (Swiatowit VIII. 1908. 35; zde je 35 65 peh'ed jeho mínní), Trzy recenzye prac i
ských
—
Niederlego
w
przedmiocie Starožytnósci Slowiaskich (Varš. 1908, týkají se hlavn
autochthonismu Slovan jižních (Spraw. Tow. nauk. Warsz. ''
E.
J,
Dowody autochtonizmu
Wendów we
Frankonii (Swiatowit
Talko-Hryncewicz v
Slowian.
Warsz. 1912
antr. IV.).
Majewski Starožitni Slowianie na ziemiach
1899). Slady 1
I.
W.
stati
ITo.nMKn
II.
(P.
dzisiejszej
Germanii (Varš.
63).
AHTp. 3K. 1901.
1
si.)
podle
Kqtrzyského.
theori! '
S.
Matusiak Jakie ludy mieszkaly przy
niejszych? Krak. 1906.
ujšciu
Wisty
w
czasach najdaw-
"
42 více k tomu, aby se
pomr
pak divu, setkáváme-li se na druhé stran pímo opovrhováním nebo sesmšováním celého autochthonismu, zea
horšil s
To ovšem pispívá ješt
1
a vlastenectví.
není
jména když svých
stále a
práv nejbojovnjší
naplují sloupce
zástupci
knih horrentními nesmysly, nemajíce potuchy,
statí a
co je
vdecká, vdecká methoda a logický soud. Nicmén by bylo kivdou, kdybychom všechny autochthonisty
to práce
chtli posuzovati stejn; jsou výsledky,
aspo
rozhodn mezi
nimi badatelé, jejichž
za úvahu, jakož
jednotlivé, stojí
vbec
v celém
dosavadním výsledku práce školy autochthonistické nejsou jednebo bez pravdpodobnosti. Pedem však, máme-li na mysli otázku autochthonismu Slovan ve východní Germanii, dlužno rozeznávati dvojí vc: 1. otázku, pokud tam byli notlivosti bez podstaty
ped píchodem German,
pokud historití národové, uvádní tam prameny od V. st. p. Kr. do V. st. po Kr., jsou slovanští, ili ne. To jsou dv vci zcela rzné, z nichž jedna naprosto nezahrnuje druhou, a k tomu dlužno pedevším Slované autochthony
pihlédnouti v kritice
pijdeme
vci,
i
t.
a 2.
autochthonismu. Rozlišujeme-li pak
zv.
ob
pi bedlivém a stízlivém zkoumání k závru, že
v obou smrech, zejména však v prvém, nelze Slovany
z
východní
Germanie jen tak zhola a nadobro zamítati. 1. Možnost existence Slovan ve východní Germanii ped píchodem German nebo ped dobou Kr. je dnes podepena do znané míry tím, co vbec víme o pravku indoevropském. Dnes nejvtší a nejvážnjší ást
tch badatel, kteí
asijské pravlasti, shoduje se v tom, že
stední
Evrop
se obírali otázkou
rozkládala
se pravlast
mezi Rýnem, Alpami a Volhou a že v
ní
po
Pragermani
koniny rozložené na sever od dolního toku Labe a Odry, 2 incl. jižní Pravlast Kelt byla Skandinávii a dánské ostrovy. pod nimi v západní a stední Germanii, pravlast Balt, Slovan a Indoirán na východ za Vislou a ve zbývajícím stedu a jižní ásti byly patrn rozloženy skupiny ostatních evropských Arijc (ovšem teprve se tvoících) Italové, Illyrové, Rekové a Thrakové. zaujímali
:
Ze by
byli už v této prvotní fási
nemáme doklad
Visly,
bhem
III.
a
II.
tisíciletí
Thrakové posunovati na v
Itálii
a na
Balkán
1
Srv. výše
3
Srv., co o pravlasti
str.
a
a není to
p. jih,
Kr.
Praslované
sahali
na západ od
pravd podobné. Ale poali
tak že na konci
jakmile se
Rekové,
Italové, II.
Illyrci
a
už byli první dva
Thrakové mli své centrum jižn Karpat-
33.
germánské
povdno
výše na
str.
15
— 16.
—
43 ských hor, teba se zbytky jejich dlouho v horách a také v jižní Rusi udržely, pak pirozenou expansí místo, které se na severu uvolnilo, 1
poali zaujímati kmenové sousední, Keltové, Germani a Slované. Germani se úastnili této expanse zcela pomalu a teprve pozdji.
Sami g-ermanisté, jak jsem už výše na závažných
str.
doklad archaeologických,
16. ukázal, na
opírajících
se
základ
vytvoení
o
svérázné a nepopirateln germánské kultury v zemích nordických,
arou, II. tisíciletí Bernburg na Sále, Kopjeník u Berlína k Stargardu v Pomoanech, a postup další do kraje mezi Labem a Vislou kladou teprve do první poloviny I. tisíciletí, vymezují postup germánské vlny pro polovinu
bžící od Hannoveru, pes Quedlinburg,
okkupaci Slezska a Poznaská teprve k
stol.
VI.
myslím, ješt níže. Historicky se tato okkupace
— V."
A
pjdou,
projevuje
jednak
ústupem Kelt ze stední a západní Germanie, jednak útokem Bastarn do Závislí, který možno položiti do V. III. stol. p. Kr." Tedy teprve asi kolem poloviny I. tisíciletí p. Kr. Germani, šííce se do východní a stední Germanie, kmeny, na nž tam narazili, tlaili dále ped sebou k Rýnu, k Dunaji a za ob eky, za hory lesa Hercynského, na východ za Odru a Vislu, nebo ty, kteí zstali sedti, podrobili a ovládli. Že ped tím, než Germani okkupovali kraj mezi Labem a Vislou, sedl tam jiný lid, není pochyby, nebo to zejm dosvduje archaeologie. Také jej nesporn uznává zde vda nmecká, nemohouc se shodnouti pouze o to, kdo to byl. Moderní škola archaeologická v Nmecku supponuje sem ješt pro I. tisíciletí p. Kr. oblast thráckou nebo illyrskou, ale z pomr, jaké se nám zde objevují na poátku historie, je zjevno, že v úvahu mohou pijíti spíše sousední Kelti nebo Slované. Pedgermanské obyvatelstvo mezi Labem a Vislou mohlo po odchodu jihoevrop4 ských Arij býti keltské nebo slovanské. Nové filologické bádání snaží se sice pinášeti pro existenci Kelt ve východní 3
bu
1
Srv., co
jsem
povdl
o jihoruských
Kimmeriech ve svých SS.
I.
219, 228.
2
Tak Kossinna nejnovji vykládá, že teprve na konci doby bronzové v letech 900 — 700 p. Kr. tlaili se Germani pes Bydgoš a Pozna do severního Slezska (Herkunft d. Germ. Wiirzb. 1911. 21, srv. jeho starší výklady v Idg\ F. VII. 281 a Zs. f. Ethn. 1905, 369). Pod. E. Blume Vor- und friihg-esch. Altertumer d. Prov., Posen (Posen 1909) 13 (kol. r. 500 šli už do Poznaská). Na základ i
dat datuje zase Bremer osídlení východní Germanie do
historicko-ling-uistických
—
p. Kr. (Ethn. 52), Much 600—500 (D. Stammeskunde 29). IV.
III.
st.
*
Srv. výše str. 22.
*
Srv.
mou sta
v
Pam.
soudí,
arch. 1914, 182
že
si.
Germani
dostihli
Visly mezi
r.
44 Germanii a v Halii
stále
nové doklady,
jež jsou z ásti nesporné,
pi tom nelze zásadn vylouiti, že by se na expansi do uprázdnných míst na západ Visly nebyli mohli ped okkupací germánskou úastniti také Slované. Naopak je to pravdpodobné z dvod, jež dále poznáme podrobnji a také jen tak si vysvtale ani
líme
pomíšení keltoslovanské nomenklatury a jiná slovní
prastaré
pejetí,
1
vyplývající ze
hor a Jeseník.
sousední obou národ na severu Sudetských
Existence
Slovan na západ
ped
Visly,
tím než
okkupovali od severu Germani, je proto a priori možná a pravdpodobná, zejména když uvážíme, že centrum keltské bylo pece jenom dále na západ. V tomto tedy smyslu theorie o autochthokraj
nismu Slovan ve východní Germanii není bezpodstatná.
ped
mohli býti
Vislou díve, než tam
zásadn
také dnes
nevzpírají
ani
pišli
pední badatelé v
Slované
Tomu
Germani.
staré
se
historii
germánské, na p. O. Bremer, R. Much. a L. Schmidt." Ovšem musíme zase v dsledcích nesporných dat historických (archaeologie je
v tom bodu dosud bez jasného výsledku) pijmouti, že
Slované
vislanští
zatlaeni
zpt
tisíciletí,
dob
v
ímský svt
jimi ovládnuti a
podrobeni
tak,
t. j.
ásti
a to se
že
koncem
platila
za zemi v rukou a v moci
dlužno a sice už
uznati, že ani
ped-
z
—
Kristov, celá východní Germanie
za germánskou,
Rovnž
2.
pedem
—
tito
Germany picházejícími od severu
za Vislu, do staré své pravlasti, jednak
mi spíše podobá I.
byli
pro
German.
dsledkem práv uvedené
these
druhá theorie autochthonistická, pokud hledá
Slovany mezi historickými kmeny v Germanii, nemusí býti nadobro nesprávná. Stará Germanie v dob, o niž nám zde bží (c. 500 p. Kr. 500 po Kr.), nebyla zemí tak blízkou ímu a Itálii, aby antický svt mohl o ní míti jasné a pesné zprávy. Sám pojem Germanie nebylo tak nazváno nevznikl jako pojem ist národopisný, nýbrž vznikl jako pojem území, v nmž sedli pouze Germani, geografický (kraj od Rýna, Dunaje a Alp až k Visle) a je proto
—
—
—
zdali pozdji adjektivum „germánský" znailo ve starovku vždy píslušnost k národu nebo jazyku germánskému, pouhou píslušnost ku geograficko-politickému i vedle toho pojmu Germanie. Germánské bylo jist to, co bylo v Germanii, nebo co vyšlo z Germanie, ale pi tom Germanie a germánský
vždy otázkou,
i
1
Srv. SS.
2
Bremei
Schmidt
Allg-.
I.
201, 311.
Ethn. 48,
Much
D. Stammeskunde 33, Reallex.
Gesch. 21. Také Šafaík
ml
tuto
pedstavu (SS.
g. 1.
Alt.
444
II.
si.).
176.
45
ist
nemusily býti pojmy
národopisné a Visla ohraniující v ped-
íman
východ Germanie, nebyla pesnou hranicí národotedy pisnou, jako jí nebyl na západ Rýn, kde na východ jeho l sedli ješt v I. století kmenové gallští a naopak v Germanii zase za ním v Gallii kmenové germánští. Každý kmen jmenovaný starým pramenem ve východní Germanii nemusí býti proto pvodu germánského. A že tomu tak vskutku bylo, máme nkteré pímé doklady. Sám nejlepší náš starovký zpravodaj Tacitus uvádí v Gerpívlastek „gerjim docela dává manii kmeny negermanské, mánský". Do Germanie ítá litevské Aestie," nebo zase u Rýna
stav
—
—
a
gallské Trevery a Nervie,
akoliv
vdl,
že
3
a
nemluvili
i
Osy zove jednou Germanorum
natio,
nýbrž pannonsky; 4 dále
germánsky,
Venedy po chvilkovém rozpaku prohlašuje za Germany, 5 britanské Kaledonce.'' Vidía na jiném míst mezi Germany ítá slovanské
i
me-li tyto zjevné nesprávnosti u nejlepšího nás došlého zpravodaje,
pak ovšem musíme pipustiti, že
ani lokalisace jiného
kmene v Gerkmeny jinak
manii nebo pívlastek „germánský", zejména, bží-li o
pvodu
neznámé, nevyluuje možnosti tento rozlišen není.
A
u Tacita,
není-li
Tak
jiného.
mžeme
pesn
pojem
mén
íci, že
tím
Strabo nebo Ptolemaios, vyítajíce rzné neznámé kmeny v Germanii,
vdli
germánsky a že svojí lokalisací chtli vygermánský pvod. Ti žili daleko, stejn jako Mas udí, jenž ješt v X. stol. uvádí Sasy a Nmce (Namdžín) jako nejstatenjší a Turky (Maary) jako nejkrásnjší kmen „slovanský". 7 najisto, že mluvily
jáditi jejich
Proto
mám
za správné stanovisko
pedpokládali, že se na starovkou
tch
autochthonist, kteí
Germanii nesmíme dívati vý-
lun
národopisn, 8 a proto nelze zásadn, a priori odmítati pokusy, které chtly zkoumati a rozlišovati, co je mezi historickými kmeny východní Germanie vskutku germánské a co ne, resp. do-
kazovati, že 1
* 3 4
Srv.
Much Stammsitze Taf., Mállenhoff DA.
Germania Germ. 28.
I
jméno Tribok a Nemetu nepokládá
G. 46. Srv. SS.
6
Agricola 11.
7
Harkavi
*
„ab
na
to,
totéž platí o hranici jižní.
I.;
I.
se
Germanorum
Osis
lingua coarguit non esse
5
(Bulletin
Tab.
zajisté jen
45.
G. 28 praví o Osech:
Osos pannonica
Bibl.
tam není všecko germánské. Pijde
ode všech za germánské. natione",
ale
tamže 43:
Germanos.
187.
CKa.3- 136, 137, 165, 166, Westberg lbráhím 131 a Beitrage 276
Acad. 1899. Dec. XI. Nr.
To ostatn
není
5).
jenom mínní autochthonist, nýbrž
Warsz. 1900, Luty 200, Archiv
si.
Phil.
1900. 237).
i
jiných
(Briickner
46
dvod
jaká cesta se nastoupila, z jakých
práv
tém
autochthonisté
a jakou methodou.
A
tu
bez výjimky chybovali, pestelovali,.
upadajíce stále zejména do tí základních chyb. Nejprve pistupok práci pedpojatí. Stanovivše
vali
pro Slovany, byli mnozí
Nmcm.
co nejvíce urvati tím horší,
A
lání.
pedem
ím mén ml
nkteí vbec
1
si
naped
zaujati pro
cíl, dobýti co nejvíce uritý výklad a chtli
Následek toho byly druhé
dv
chyby,
badatel historického nebo filologického
vzd-
Druhou chybou bylo nedbání
zcela žádného!
správné methody historické, jež se opírati
musí o zjištná fakta
historická a z nich usuzuje jen to,
co logicky vyplývá a co není
v odporu
ovenými. Na
s
fakty jinde nabytými a
však obvykle
místo toho se
o domysly kombinace nezaruené, nebo o fakta chybn doložená, na p. o nesprávná tení horších rukopis, ne-li docela o tení ad hoc pizpsobená. A konen tetí, nejhorší a nejastjší chybou byl nedostatek hlubších vdomostí filologických, opírání se o chybné etymologické výklady starovkých jmen kmenových, osobních topografických, o výklady, které nedbaly nebo neznaly ani základních zákon vývoje indoevropských a slovanských jazyk.
autochthonisté
opírali
o zprávy
nejisté,
a
i
Pro badatele, který se tchto tí základních omyl varuje, je jisté kardinální poznatky jsou nedotknutelné a ne-
nesporno, že
zvratné a mezi
—
Germanii
pedevším
nmecký pvod
nejvtší ásti
tamních starovkých
z
slovem „germánský", nýbrž novou, personální z
— pokud máme zení k východní
doby ped Kristem a po Kristu, a nejstarší prameny usazují v Germanii a po
národ že je
n patí
i
i
a
proto,
oznaují
proto, že nomenklaturu jejich (kme-
topografickou) možno
jazyk germánských,
nejen
to
pípad
konen
dvodn
proto, že celá
vyložiti
pouze
ada pozdjších
ímanm
pedstava Germana byla nesmšovali nebo nezamovali s jinými barbary, kmeny ty pece stále oznauje jako Germany až do doby, kdy už jako zjevné a známé ásti národa germánského vystupují v stedovké historii stední Evropy a kdy jejich jazyk poznáváme z prvních památek literárních. z ásti Sem patí staí Strabonovi, Tacitovi, Pliniovi a Ptolemaiovi Gotov, Skirov, Herulové, Suebové-Svábové, Langobardi, Durinci, Markozpráv historických z doby, kdy
zcela jasná a
vyhranná
tak,
že jich více
i
1
Šembera na p. vytýkal
spisovateli,
rob
aby
Nmc
bezdvodn
(Záp. Slov. 322).
vidli jsme už výše
(str.
Ign.
Hanušovi, že je nepíslušné slovanskému
pronášel myšlenku, že národ
33.).
A
jak
jiní vidí
eský
byl kdysi v po-
v antiautochthonismu nevlastenectví,
47
— zstaneme-li
manni, Kvadové, Rugové, Vandalové a Burgundové jen
pi východní Germanii. Nic
nevadí, že
obas
tu a
tam nkterý
stedovký kroniká, z dvod místních neb osobních, hledal pedky Polák a Chorvat ve Vandalech anebo Gotech, jak jsem už výše povdl. Germánský pvod práv vypotených národ 1
starovké východní Germanie je nezvratné faktum, na nmž nic mniti nelze, a kdykoliv se autochthonisté pustili do snahy slavisovati je pomocí filologických výklad pekroucených, chybn emendovaných jmen, dopouštli se vždy násilí na skutenosti, a snaha jejich vždycky vyšla nazmar. Bylo by proto zbyteným plýtváním asu a místa, kdybych se chtl zde dáti do bližšího o tom výkladu a do kritiky tchto pokus, z nichž vyšly jenom samé nesmysly. 2 Chci vnovati více pozornosti a nkolik slov jen výkladm, které v sob mají nco pozoruhodného a vážného, anebo jsou jinak v historii autochthonismu dležitý tím, že tvoí namnoze jeho základnu a východisko. Sem patí slavisování národa Suev a Lugi a nkolika jiných drobnjších jmen v severním a jihovýchodním kout Germanie: Varin, Rugi, Siting, Korkont, Rakat a Baim. K bžnému slavisování národa suevského, jenž sedl rozložen široce na stedním Labi, podotkl bych toto.
bu
Autochthonisté se pi slavisování toho,
že prý jméno
slova Slavi a
Suevi
pi tom
se
opírají
který se kdysi ve smyslu 1
Srv. výše
Rovnž
tom
Suev
latinskou
jen
je
o
stále
pedem
dovolávají
pozmnnou
formou Grimma, Jak. Safaíkovi. 3 K tomuto
autoritu
vyslovil proti
34.
str.
a
si tím, že se rozeznávají, k tomu prameny nedávají podntu, nmetí Gotové, Vandalové, Suevové, Langobardi, Burgundi od slovanských (tak Sembera Záp. Slov. 88, 92, 94, 104, 106, Perwolf -
Archiv
J.
Grimm
Slaven
scheint
nemethodické pomáhati
VII., 612).
3
und
je
allerdings
d. d. Sprache (1848) ganz dieselbe Worter zu sein
ve své Gesch.
scheinen
slawisch
deutschen Sueven aber in
got.
Svébós
behielten
ahd.
(?),
und
bedeutet diesen
Suápa, ags.
wie
Namen
Swaefa."
I.
322, 489, praví: „Sueven
Der Name Suevi
—
wir
eben sahen
bei
und verhárteten
Jak
vidno,
Grimm
Die
freie.
ihn
bloB
soudil,
že
form Suevi na nmecký kmen. Ztotožnil tedy jména, ale Už ped Grimmem Suevy mli za Slávy A. Wersebe, D. Popp, J. Franta,
pešlo jméno Slavi ve ne národy. Fr. Sír,
nich
—
pozdji pedevším Sembera (Záp. Slované 101 si.; odlišoval však od bavorské, pozdjší Šváby I. c. 104), Perwolf Archiv IV.
nmecké Suavy
63, VII. 607,
VIII.
26,
CnaBHne
I.
6,
Kejrzyski
O
Slowianach 54,
Suewowie
Wojciechowski Chrobacya 52, 340 atd. Jediný Ed. BogusXazuski je v tomto bodu mezi autochthonisty výjimkou, nebo má vlastní Suevy za Nmce, kteí se 5
si.,
v
dob p.
Kr. usadili v starším slovanském praobyvatelstvu mezi
zvaném Vendy. (Methode
14
si.,
Einleitung
61,
Historya
I.
Rýnem
419).
a Vislou,
48
domnlá pímá svdectví starovká:
dokladu pistupují pak
jednak
zpráva Jordánova o boji ostrogotského krále Hunimunda se Suavy, 1
Wachona
jednak Paulova o boji langobardského krále 2
se
Suavy
v zemích eských, a ješt uritjší v t. zv. geografu Bavorském z IX. stol., kde pipsaná vta: Suevi non šunt nati sed zápis
zejm
seminati vztahuje se
na Slovany, jak
kontext geografv nevzvratn ukazuje. 3
To
na nichž autochthonisti budují slovanskost
pedcházející
celý
jsou základní kameny,
celého
národa Suev,
dsledku toho tch kmen, suevské, tedy Langobard, Hermundur, Markomann, Semnon. Z nich zejména Semnoni zdáli se býti mnohým a v
kmeny
které staí uvádjí jako
i
Kvad
a
slovanští
1
„Zemené, Zemiane".
Ale výklad tento
nesprávný. Jméno Suevus, Suebus,
je
Eoúir][3os
5
nemá co initi se Slovany, nýbrž je to samostatný útvar pvodu patrn nmeckého, totožný s pozdjším sthn. Schwabe. Kdyby Suebi nebo Suevi mlo býti obmnou jména Slovan, musilo by slyšeli
a
nebo
jinak,
zníti
sousedé
i
pozdjší
ze
Slovené nemohlo v
si.
—
"
—
forma ímská
nejbližší
tak se zvali Slované a tak to
dob
Strabonov
povstati Suevi
ecká
byla Sclavus, Stlavus a
S^Xá^o?. Tím Grimmv výklad odpadá. Uvážíme-li k tomu zjevnou germánskou píslušnost jednotlivých suevských kmen: Langobard, 8
2
Pauli Hist. Lang.
Suavos
inruit
tempore srv.
Suavorum gente.
Jordanis Get. 48 (250): contra
1
I.
21:
Eodem tempore (po.
mé
stol.)
SS.
II.
473.
Waccho super
eosque suo dominio subiugavit. Srv. Origo 4, Cod. Got. 4. (eo Wacho Suavos sub regno Langobardorum). K vci samé
incliravit
zde dále kap. a Novotný CD. ;!
Srv.
VI.
Srv. text u Šafaika SS.
169, 743.
1.
712 nebo u BieXowského
II.
MPH.
I.
11.
Tak hlavn Šembera Záp. Slov. 71, K^trzyski Lygier 64, 86, O Slow. 60, Germ. 21, Suewowie 20 Ed. Bogus\awski Hist. I. 409, II. 205, Poesche Arier 202. Výklad jména v zemené (polab. zemjon, dnes luž. srb. zemjun) nena4
razil ani 5
u Nehringa (Schles. Vorz. IV. 83).
Ob
formy
s
v
i
b jsou stejn doloženy dobrými rukopisy.
stalo se bžným od r. 357, kdy se Suevi spojili na Alamanny. Srv. Bremer Ethn. 199—200. V IX. stol. praví Walafrid Strabo (MG. SS. II. 2): quia mixti Alamannis Suevi partem Germaniae ultra Danubium .... obsederunt, antiquorum vocabulum veritate servata ab incolis nomen patriae derivemus et Alamanniam vel Sueviam nominemus. K etymologii názvu Suevi srv. Zeuss D. 55, Much Stammsitze 48. Ke vzniku Šváb srv. zee
Mohanu
Jméno Schwaben s
jména K^trzyského Suewowie 48 7
Srv.
8
SS.
mé II.
SS.
478.
II.
469
si.,
si.
476
si.
49
Durink, Šváb, jakož
i
ze staré Suevie rozešli a
Markomann
ímanm
a
Kvad,
1
jako Germani
kteí se
dobe
vesms
byli známi,
potom dva svrchu uvedené doklady, jeden ze VI., druhý z IX. století, v nichž vskutku jméno Suevi, Suavi zastupuje Slavi (tetí je z tradice lang-obardské nejistý), nemohou míti nižádné rozhodující váhy.
V
dob
té
zatím
stal se
bžným
Suavi, Souápot, Suavia, Suabia,
dobnosti obou jmen,
—
jména Slavi vedle jména
Svaby 2 pro Šváby a pi popistoupil ješt známý název
k níž na jihu
posávské ásti Pannonie jednou, dvakráte se
tvar
si.
Savia, 3 není nijak divu, setkáme-li se
zámnou tchto
Zámna
jmen.
ta celou
svou
povahou zpráv, v nichž ji nalézáme, 4 není však sto, aby otásla pesvdením o neslovanském pvodu Suev a suevských kmen, které nabýváme z analysy nekonené ady jiných starých a pesných zpráv. Jediní suevští Semnoné by mohli zpsobiti jistou pochybnost, jsou-li vskutku Suevy a tudíž rodem Germany. Nebo ti jediní neodešli od Labe, aspo o tom není zpráv a vše, co se o tom píše, jsou jen hypothesy, 5 a mli vnitní povahou a pak
i
—
—
1
vku,
a
Markomanni a Kvadové nepetrvali ovšem pod tmito jmény do stedonemžeme na jako na nmecké kmeny ukázati pozdji tak, jako na
n
Langobardy, Durinky a Šváby,
a
výklad,
že
to
pozdjší Bavoi,
byli
pravdpodobnou hypothesou. Ale s Markomanny a Kvady mla ímská tolik styk od I. IV. stol. na Dunaji a máme o nich tolik
—
se mezi nimi vyskytla jist
se byli objevili
nomenklatura
je
njaká, která by
kmenem negermanským, nmecká. Proto obvyklý
je odlišila
od jiných
nehledíc ani k tomu, že
výklad jména
zase
je
stále
historie
zpráv, že
by
German, kdyby i
jejich
Markomann
kmenová
za korruptelu
Moravané (tak hlavn Sembera Záp. Slov. 43, K^trzyski O Slow. 58, Suewowie 28, Papáek Pedsl. doba 43, 50) je nemožný s historického s filologického hlediska. Z historie víme, že se Markomanni na Morav neusadili, nýbrž v echách a co hlavní, pišli k nám koncem I. stol. od horního Dunaje už se svým jménem. S filologického hlediska pak slovanské Moravani dalo by lat. Maravani, Marabani, jak vidíme z pozdjších pramen a nikdy Marcomani. Odvozovati pak Markomany od starého jména . Moravy Margus, .Mápyoj, zachovaného v nm. March, znailo by odvozovati je od jména neslovanského. Tím mén ovšem možno vidti se Semberou a Ke.trzyskim v Marobudu si. Mirobuda, v Ariovistu Jarovita, v Kotvaldovi Chotvlada, ve Vibiliovi Vybila, ve Vanniovi slova
i
Váu
atd. 2
Dj.
—
—
—
V
slov.
{Sembera 107 stsl.
—
—
si.)
legend Methodiov
z
konce
IX. stol.
teme
C.aKkl {Pastrnek
ap. 231).
mé SS. II. 56, 115 a K^trzyski Suewowie 16. Ostatn není nutno ani zprávu Jordánovu vztahovati na kmeny slovanské, mohou to býti suevští kmenové v Uhrách vedle Gepid. 5 Srv. výše str 19. Rovnž je hypothesou výklad Mllenhoffv (DA. II. 103), podle nhož sedli Semnoné, jako poslední zbytek Suev, na Labi ješt za píchodu Avar, naež prý pešli jednak s Albuinem do Itálie r. 568, jednak do zem saské. :1
Srv.
4
L. Niederle:
Slovanské starožitnosti.
4
50
bychom
je
proto v pozdjší historii
a místo nich tam sedí Slované.
nedostává
míry prkaznosti,
té
opt
kterou mají
Suev
germánských
Z
že
to,
(srv.
Tacitus
je
výše
Suev
historie starých
Semnon
str.
Ale
jiní.
se
tedy
ani pro slo-
a konec konc pokládá výslovn za jádro
dvodu,
vanskost není žádného pesvdujícího
musí rozhodnouti
Zatím však mizejí
nalézti.
Germanskosti
1
19).
nelze tedy pro starobylost
Slovan
v Germanii vyvoditi nic. Závažnjší jsou však staí Lugiov.
Celkovou
Lugi
historii
Bur, kteížto
a
byli
kmenem
lug-ij-
2 ským, známe, jakož prvotní jejich sídla. Víme, že byli rozloženi, rozpadajíce se na adu menších kmen, z nichž podivným zpi
sobem každý pramen uvádí jména horní Vislou hned Mug-iloni byli
jiná,
mezi
stedním Labem
a
horami Krkonošskými a Jeseníky. Lugijští snad u Míšn, Burové pi pramenech Visly a jak daleko za
na sever, ukazuje zase jméno Havolan. Lu^iové jsou jako Suevové jednou ze základních podpor autochthonismu. Pívrženci této školy vesms a souhlasn ukazovali, že je staré zprávy oznaují za veliký národ, který (mimo oddíl burský) neodešel, jako jiní sousedé, nýbrž zstal sedti na místech, na kterých pozdjší historie nenalézá Nmc, nýbrž pouze Slovany, a sice slovanský národ Lužic, Lužian, jména totožného, odvozeného od stsl. 4 S tím prý souhlasí slovanský ráz jmen /ajfb, st. lug, n. luh. podružných lug-ijských kmen, z nichž zejména MouyíXwve? vyklásahali
:
i
1
Uvádí se hojn také za
disko v posvátném u
Slovan retranských
kových analogií
je
dvod
zpráva, že v jich zemi bylo kultovní ste-
tedy podobné místo, o jakých hovoí pozdjší prameny
háji,
a stargardských. Ale to
ovšem vbec není dvodem,
ta-
ada.
2
Srv. výše str. 28.
3
P.
SS. I. 447—448, 453 pokládal Lugie z ásti (a sice ty J. Šafaík pvodní) za germánské nebo keltické, pozdji pak hlásali slavinitu Lugi vbec Šembera (Slov. 63), Perwolf (SI. Archiv. VIII. 610), Ktfrzyski (Lygier 62 si. Germ. 24), Maciejowski Getodaci 1855, Nehring (Schl. Vorz. IV. 79, 1881, pozdji jinak), Sedláek Ptolem. zprávy 10, Máchal (Progr. gymn. Nm. Brod 1883), Matusiak Namen und Wohnsitze der Lygiervólker (Progr. gymn. Bochnia 1899), Wojciechowski Chrob. 52, 340, Horník Hist. Srb. 5, atd. Ed. Boquslawski podobn jako Šafaík v pvodních Lugiech vidí Gally, kteí ped Nmci opanovali slovanský kraj a jejichž jméno pešlo pak na Slovany (Hist. I. 251, 416, Methode 49, 130). Lugioni Sarmatae III. stol. jsou mu ovšem už Lužiané (Hist. II. 205). To jest výklad obvyklý. Výjimku uinil pouze K^trzyski, jenž ztotožnil jméno Lugii s pol. Lech, r. JI>ixt>. stsl. LecAt (Germ. 24, Lygier 118 si., Suew. 45), což po nm pijal na p. M. Witanowski (Monografya Le,czycy. Krak. 1899 1
po.),
Poesche
Arier
a také Perwolf (Archiv
201, si.
Ed.
Boguslawski (Hist.
Phil. IV. 70).
II.
366,
Meth.
50,
130)
;
;
;
51
dají autochthonisté za
zejmé srbské Mohylany.
eí
nikde napsáno, že mluvili
také
O
1
Lugiech není
germánskou a výklad
jejich
nomenklatury dlá obtíž germanistm. v tchto výkladech je mnoho nesprávného a libovolného, hlavn s hlediska filologického. Nesprávný je pedn hlavní výklad kollektivního názvu Lugii od si. lug"b, háj ve spojení se jménem Lužice. Nebo lugi> znlo v dob kolem Kr. nar. ješt všude u Slovan la.g^>" a tato výslovnost udržela se na západ až do IX. X. st., 3 jak dosvduje vedle ady jiných slov se zachovanou nosovkou, I
—
speciáln sám název Lužic zapsaný u geografa Bavorského, tedy 4 a maarský název šaryšské osady stol., ve form Lunsizi
v IX.
Nemohl tedy v
Lužany.
Lugi nebo Lugii,
tvar
dob
Kristov vzniknouti
nýbrž
z l^g"b latinský
*Longi,
*Lungi,
jen tvar
—
Hlavní výklddy jmen sem spadajících jsou: MjyiXwvs:;
1
*Lungii,
Mohylané
(tak
Sembera
64, K^trzyski Lyg. 115 a ostatní); Zoúfiot od suma-les (K^lrzyski Lyg. 116); KaXouxcáveg od kaluga - kal (K^trzyski Germ.
—
—
bera 65
1
,
Koledici (Boguslawski Hist.
—
Boúttoveg Slpívoi
—
Harii Suew.
—
Budišiané {Sembera
Slov. 64);
Grimma) Orava (O Slow.
Srbini (K^trzyski Lyg-. 116 podle
Ke.trzyski od hora nebo *Ara
-
84. Lyg. 126,
45);
—
Helvecones 23,
Kolúchované (Sem-
14),
205)
II.
Suew.
ece
obyv. na
Liwci nebo osady Liwu (K^trzyski
Havolané (BogusXawski
46),
Manimi,
—
*Ou.avo
u Ptol.
Einl. 59, Hist.
.
na
obyv.
II.
Mieni,
Germ.
206, 367);
pítoku Visly v Kujavách
(Kejrzyiski Germ. 25, Suew. 46);
Helisii
—
126, Suew. 45,
od . slezské
O
(Sembera Slov. 63, K^trzyski Lyg.
Olša
Elsa,
Slov. 84), Slezané (BogusXawski Hist.
Nahanarvali
—
II.
368);
pi Narevu (K^trzyski Lyg.
obyvatelé
O
125,
Slow.
Nanarvané (Nehring 1. c. jako Nabužané); AlSoúvoi Ddošané (K^trzynski Lyg. 126, Sembera 63), Lugové na Dunajci (K^trzynski Germania 25, Suew. 45), Ddošané (BogusXawski Hist. II. 206,
84),
—
368);
Boupot 2
— Bobané
(Sembera Slov.
(Bogus\awski Hist.
46), Borani
Miklosich
SI.
Ortsnamen
zachováno ve všech slovanských log,
.
luh, p. 3
4
Srv.
te.g II.
Šafaík SS.
II.
Dtmara
(I.
Lunzini u
sem
tajr,
mé SS.
63),
od boí, (K^trzyski Lyg. 126, Suew.
61)
II.
II.
192,
eech
Berneker (r.
EW
a \ug, luž. luh, \ug, polab.
712 (Lunsizi 10),
grafie Jul Honoria 26 v ruk.
r
l j.g,
—
l^gi,
v.
laug z *lug;
civitates
XXX).
Srv. k
dnešní Lenzen u Wittenbergu a
Got, Bastan, Vandal
srv.
silva,
slovin.
rum.
i
a
tomu
i
lug).
jméno msta
konen Karp
i
Longh. Srv. Slown. geogr.
s.
v.
též snad
uvádí kosmo-
Veronském, Paížském a Vatikánském. Tak
grafie Aethicova 26 (Geogr. gr. min. ed Riese 40, 84).
Ma.
s.
361.
patící Langionss, které vedle
5
739
JiyrB, bulh. .tlít,, srbch. lug,
i
kosmo-
52 výklady jmen lugijských
kmen jsou
výjimkou Mugilon, o nichž dále, skoro všechny
bu násilné
Rovnž práv podané
*Longii.
proto
s
nebo libovolné a nepodávají prkazu, že
kmenové
byli
ti
slovanští.
Na druhé stran však pece vše, co víme o Lugiech, o místu, kde sedli, o jich kmenech a jejich kultue, je povahy takové, že, myslím, vylouiti nelze možnosti toho, že ped sebou máme kmen nenmecký
velký
a západoslovanský.
Jak jsme výše vidli, je nutno dnes uznati, že ped píchodem sedli mezi Labem a Vislou jiní národové, a z nich
German
Slovan vedle Gall pravdpodobná. V dob Nmci Germanii naplnili, objevuje se nám v pramenech mezi stedním Labem a Vislou velký národ, složený z ady menších kmen, který sedí tedy na rozhraní svta germánského je
tam
existence
Kristov, zatím co
a slovanského, a o
nmž
vskutku
nmeckých kmenech,
mánskou.
1
Ba co
urit
nikde
že
eí
by byl býval mluvil soudíc
tento národ,
více,
neslyšíme, jako o ostatních ger-
pramen, neodešel
z
od Labe a Odry, mimo ást burskou, která, sedíc do proudu jižních sthování a kdesi na Dunaji nebo na Balkán také zanikla. Lugiové jsou sice pipomenuti ješt dvakráte v Uhrách, ale jinak není o nich slechu, akoliv byli nahoe pevelikým národem. Méyx sitvo; nazývá nemohl
a
odejíti
pi pramenech
Strabon,
je
Visly, cele byla stržena
Tacitus
a
„latissime
dí:
patet
Lugiorum
nomen".
Proto mají Sembera a Kqtrzyski pravdu, poukazují-li, že Lugiové
nemohli
odejíti všichni,
pravdou
je
nemén,
že,
sedti nahoe, a když pozdji historie znovu odkrývá dže zstali z vtší ásti
jišt východní Germanie, není tam o
germánském
lidu ani
stopy,
pouze samí Slované a Lužiané sedí tam, kde byla díve
sídla
Lugi.
týe jazykových dvod, tu ovšem starý bžný Lugi od stsl. /ajfb odpadá z dvod výše vyložeNicmén myslím, že vedle slova /ajft> existoval v té dob
Pokud
se
výklad jména ných. i
koen nebo 1
vixóv
Ctme
(I.
slovo
sice
67), ale
lug~b
jednou ve IV.
SS.
II.),
stol.
u Zosima v
výše o
nm
pramen, mapa Peuting-erská,
má
bainy (odtud r.
pol. iug,
277: Aovfícoves 18-vos
naproti
tomu pi Dunaji
vyložil jejíž
zápis
(na str. 45) a zde tím
originál
pochází z
„Lupiones Sarmate,
III.
(SS.
I.
-,'s&|ia-
mén,
století
pi
nmž
pochyby, že stará Zeussova emendace (D. 443) v Lugiones, kterou pijal
ík
csl.
pívlastek germánský, takto ojedinle se vyskytující, nemá váhy
vzhledem k tomu, co jsem jiný starší
ve smyslu
451) a
Mommsen
tedy Lugiové oznaeni za
(Rev. arch. 1867 janv.
7),
kmen negermanský, sarmatský.
je správná.
i
že
(srv.
není
Šafa-
Zde jsou
53
.
luza,
louže,
liúgas,
2
Lugi, Lugii.
Xuiyna,
p. laia,
=
luga
lugas,
illyr.
i
bychom ovšem
Cekali
1 ,
lit.
i
nhož mohl
povstati tvar
potom njaký
tvar Lugiani,
z
i
odpovídá
jemuž
luza),
luž.
palus
Lugani s koncovkou topickou, analogický . nebo srb. Lužani 2 slovanští Varané nebo jménu Poláni, Nisani, Zprjavani. Ale Varnavi, Havolané slují v lat. pramenech, jak dále doložím Polabi, Moravané Moravi, MaHevelli, Heveldi, Polabané rahi, takže tvar Lugi nebo Lugii není bez analogií. Proto mám výklad tento za možný aspo tak, jako dosud podané výklady z gallštiny nebo z germanštiny". Pokud se týe jmen jednotlivých kmen lugijských, tu dlužno doznati, že pokud nejsou korrupte4 lami (Acyoi oí AtSouvot), jsou etymologicky zcela nejasná. Jediné jen jméno Mugilon Strabonových (srv. výše str. 27), patilo-li i
—
—
—
—
n, mluví nepopirateln ve prospch slavinity, nebo není druhého jazyka, který by tomuto jménu poskytl výklad rovnocenný slovanskému Mogilané, Mohylané. Pedn jsou v slovanské nomenklatue jména topografická rodová (zejména na západ Slovanstva), mezi
i
1
EW.
Srv. Berneker
748.
I.
Strabonem na zajímavém míst Srv.
gesta).
v
i
moál
vedle
a
listinách
nho
402 . 398).
I.
465). 2
v.),
Srv.
Lužani,
Srv.
plém
Záp.
r.
v
baina
— XIII.
long za
Muka
(v Slezsku, v
ást Cepinského
3
liuge
Much (Stammsitze lukki,
—
sthn
luge,
—
Je
je
(u Ter-
zajímavo,
že
lug za
V nmecké
roztockých knížat
jqz.
listin
Wendów
liineb.
palaš,
lat.
(Mat. kom.
v Polsku a Halii
(SI.
Hory, (Cviji IIpoJl. 176). Hojné
Srbsku, v Hercegovin, v Karpatech),
Ortsnamen
II.
Germ.
Laistner
Staré
Reky
je_z.
geogr. je
s.
topické
pol.
Luze,
Rodopé
sluje
sts. luggi,
sthn.
v
198.
32) vykládal *Lugjbz,
Eid nebo got. luga
doložen
y.aAO'J|xsvov
formans -atum).
pole na levé stran
lúge),
Aoúysov
Morast lug a Holtz Long (Meckl. Urk.
Szczatki
erné
Jly^caHe. Srv. též Miklosich SI.
luggi,
les.
sac-j
objevuje se slovo
stol.
teme
1232
lat.
(s
název
venetský)
(resp. eis
echách, Lužani tikráte
na jihu
jméno Luhy, Lugy Lužki.
z
též
Lažany
XII.
slovo
Mikoláše a Jindicha I.
—
Hgatz
alb.
pomoanských
Illyrský
(VII. 5, 2):
—
Liigner (od
Volkernamen 29 od
stir.
luge>
Ehe.
4 Sem ítám Bury, jejichž jméno by bylo sice lze spojovati bu se si. kmenem bur (. bouiti, p. burzy, malor. 6ypiiTii) nebo se slovem bur~b — tmavý, šedý (r. óypHtiií, p. bury, lit. buras). Miklosich EW. 24, Berneker EW. I. Srv. i
Možné
konen
to, že jméno Elisi (Helisi) souvisí Odry u Tšína) nebo Olešnice u Vratislav (Nehring Schles. Vorz. IV. 84). Shodné je zejm jméno Helveton Tacitových neboli Ptolemaiových Helveon (AíAooaÍMVSg) sídlem jménem s ekou Havolou {Havela r. 789, srv. výše str. 28), ale samo jméno této eky ze slovanštiny, myslím, vyloženo nebylo. Sembera Helveony ztotožnil s pozdjšími Volyany, obyvateli ostrova pi ústí Odry (Záp. SI. 89). i
s
personále
jménem
Burislav.
slezs'<é
eky
je
i
Olša, Elsa (pítok
i
—
54
odvozená od
druhé pi okraji staré zem 984 srbskou župu Mogilan a tam dále vtéká u Drážan
a za
Dtmar k r. 2 poblíže Míšn
jmenuje ješt
iugijské
1
mogyla, hojná
stsl.
a hrad Mogilina urbs
do Labe eka Mohelnice (Miigflitz) a u Nisy zhoelecké íka Mohelka. i
Konen je
práv forma
slova
—
u
s
Polabanm
stará a
vlastní.'
1
K
tomu pak pistupuje ješt, jako další dležitý moment, že dnes archaeologie pedpokládá z dvod ryze archaeolog-ických ve vých. Germanii existenci velkého negermánského národa, který tam sedl ped píchodem German pi nich, a o nelze se
nm
i
zetele
hypothesu, že byl slovanský, shledámeli, že lze vývoj
pustiti
kultury od poátku I. tisíciletí po Kr. sledovati nepetržit do V. VI. stol., kdy už kraj byl zjevn osídlen Slovany; ale o tom dále v poslední kapitole podrobnji vyložím.
jeho až
To
momenty, které pi hledisku, výše na
jsou
ném, padají
aspo
Mug-ilon) musíme pipustiti
dobnou.
Více však
jiný výsledek je
zatajiti,
že
rémžto
pípad
Kelt
i
1
dnes
totiž
pvod
pravdpo-
ne-li
mluviti a nelze g-allský,
v kte-
jméno Lugii má ohlasy v gallské
I
na tom, jak se jednou definitivn roz-
závisí
utvoená od mogyla
Srv. jména
V
43).
str.
nomenklatue. 4 Vše
XXIII. 202.
nasnad:
nelze
(a
by nám Lug-iové pedstavovali zbytek oderských
výše
(srv.
jako možnou,
než o možnosti
43 vyložezejména
str.
Lugi
na váhu, že slovanskost
zajisté tak
máme
zemich eských
Ortsnamen
u Miklosiche SI.
II.
Denkschr
na p. osadu Mohelnice, . Mohelku u Hra-
dišt, Mohelnici, pítok Odry, ti osady Mohelnice v Cechách
(u
Peštic,
Hra-
dišt Mnich., Kešína), jednu na Morav, Mohelno u Tebíe, Muglinov u Hemanic ve Slezsku a u Bohumína. V Rusku a Polsku je ada (Mogilno, Mogilnica, Mogielnica, Mogilany, Mogilanka, Mogilna, Mogilka). 2
Dtmar
984); V. 37 (22)
Miklosich
1
r.
Monuia.
V
Mogilina urbs (dn. Miigeln) k
:
EW.
gomila,
slovin. srb. ch.
Srv. SI. geogr. VI. 577
si.
IV. 5 (4): per Niseni et Deleminci pagos usque ad Mogelini (k
Berneker
199,
.
EW.
II.
r.
68:
stsl.
mogila, mohyla, p. mogi\a,
polabské listin z
XIII.
teme: mons
stol.
r.
1003.
mogyla,
vedle gomila,
Morwpa, dupna muggula
malor. Mon.i.ia,
lapideus
more nominatum (Dreger Codex Nr. 242 k r. 1254), v jiné pomoanKazimíra I. z r. 1174: in cumulum, qui sclavice vocatur mogela (Mekl. Urkundenbuch I. 112 40; ibidem Nr. 247 mogila, Nr. 398 mogili. Srv. sclavicali
ského vévody
Cod.
Porn.
dipl.
Mugeln 4
Srv.
I.
91).
(Ptol.
II.,
15, 3).
1905 Nr.
I.
s\awski (Hist.
1.
(CIL
III.
Srv. dále gall. 44).
Gallské
251, 416.
polabský tvar:
v Dol. Rakousích.
Ptolemaiovo AooyíSoovov
dn. Szekcsó na Dunaji
VII.
Berneker transkribuje
dodnes místo mohyl
sluje
11, 12), dále
(II.
1678, 426, 1041,
Xoáfo^
—
vrána
kolonii
46 podle Kazvczyského (Kwart.
hist.
str.
49),
1890, 737).
I.
(I.
c.)
325).
Lugio v Pannonii
1678, 2276, 2328), Avj T ío>vov (S.
Dottin Rev. des Et. anc.
družiny spatuje v Lugiech
Srv. zde výše
miiogóela
(Mitth. anthr. Ges.
pedevším Ed. BoguPotkaski Lachowie
dále K.
55 otázka píslušnosti polí popelnicových a gallské nomenklatury
luští
ve východní Germanii. Ale ani pi tom by doklady,
nasvdují
Slovan na
starobylosti
horní a stední
které
Ode,
jinak
veškeré
váhy nepozbyly. Pouze by se netýkaly Lugi. V obou pípadech který zstal si musíme pedstaviti Lugie jako starý velký národ,
pi okupaci germánské, ovšem rozsedti mezi Labem Vislou trhán, z ásti pevrstven a ovládán germánskými kmeny Semnon, i
i
Markomann, Vandal, Siling
kmen ve východní
jiných
Nahoe
Burgund
tak dlouho,
než
tito
západ Evropy.
odešli zase dále na jih a na
Z
a
Germanii zasluhují zmínky ješt
nad horami Sudetskými mezi Labem a Vislou
je
tito.
ješt
nkolik starých kmen, jejichž jména jsou podobná, ne-li totožná jmény pozdjších slovanských kmen. Sem náležejí Ptolemaiovi jméno shoduje se úpln se si. SiXíyY " (II. 11, 10), jejichž sídla se
i
Slqzy,
1
dále Tacitovi a Pliniovi Varini (Tac. G. 40, Plin. IV. 99),
jménem
nav
sídly
i
Varnm na . Varkonen Tacitovi Rugii
pozdjším slovanským
blízcí
Warnow)
(dn.
v Meklenbursku,
2
a
adu století pozdji pramenech rovnž Rugii vedle obzvané v O shod jména lugijských Helveton neboli
(G. 44), kteí sedli kdysi tam, kde vidíme o
slovanské
Rujance,
3 vyklejšího Rugiani.
Helveon
(Tac. G. 43,
jsme se
Ptol.
11, 9)
II.
se sídly
Havolan na Havole
zdjších slovanských
jménem po-
s
i
v Braniborsku
zmínili
pímé dkazem pro jmenovaných starovkých kmen. Jméno
díve. 4 Ale všechny tyto shody, jakkoliv vznikly
již
totožnosti jmen,
pece nemohou
pvod
slovanský
—
tí
z
býti rozhodujícím
Sl^zi>, mohl by sice germánskou transkripci slov. *sl^gb, ale naproti tomu stojí to, že koncovka e.z (p°k ^dz) v slovanštin odpovídá pravidlem neslovanskému ing 5 a dále to, že Silingové v jediné zpráv, kterou máme o jich osudech, spojeni jsou úzce
Siling
nkdo
základní
konec
konc
formu slovanského
to
míti jen za
—
s
kmenem vandalským. eka
1
'
Rovnž Rugy máme
Slqza sluje dnes Lohe a
1
Stará
-
Srv. o nich
3
Srv. o nich dále v kap. V.
1
Srv.
str.
podrobnji dále
tee
doloženy ze Skandi-
u Vratislav do Odry.
v kap. V.
28 a 53. Jméno Havoly vykládá však
J.
Koblischke
z
—
germ. hab
jezero a suff. ula (D. Erde IX. 148). 5
pol.
Srv.
pienindz
adu
—
analogických pevzetí
phéning,
65 a Šafaík SSa tak
i
Mitth.
Miklosich d.
6
slesch.
II.
423
mosi^dz
a Zeuss. D.
Denksch. XV. Ges.
f.
—
z
germanštiny: kn^zi,
messing.
663 soudili na vývoj
1867, 126,
Volkskunde 1894/5
Vandali cognomine Silingi
—
Vandali
—
kuning, pen$z~b,
Proto už Bandtkie
Múllenhof) 18,
si.
DA
z
nm.
II.
92,
a
Schles. Vorz.
Silingi.
Hist. Pol.
SIe,z
Nehring
IV. 85 a
Srv. citát výše
na
I.
Siling,
t.
str.
d.
27.
56 navie
(
Rygir) a jako Germani objevují se
nám zjevn pod vd-
covstvím Odoakra pi okkupaci Moravského pole (Rugiland)
zdji v pramenech stedovkých a Prokopios, jenž
prostedn, oznauje pouze shoda
pímo
je
Varini —
si.
jako
je
kmen gótský.
i
po-
poznal bez-
Tak zbývá
1
Varnavi, která sice také není
pesvdu-
a
zstává aspo možnou. V Meklenbursko, to není pravdpodobné, mohl už v dob Pliniov proniknouti menší kmen slovanský. Ale spíše se stalo zde to, co u Siling a Rug, (ev. Havolan) pišel slovanský kmen do zem, na níž tkvlo staré jméno kmene germánského, a jméno to pešlo na nj. Doodjinud. Uvádím na p. pechod jména klady podobné máme Boj a zem Bojské (Boiohaemum) na slovanské Cechy Bohémi, Bohmen, nebo jména Prus a Pomoan na dnešní nmecké obyjící,
ale
i
i
:
i
—
Frank
vatele,
Angl
na dnešní Francouze,
na obyvatele Brittanie
a tak dále. jihu hor je to zase staré jméno Vídn a Vindobony a kmenové Rakati u Dunaje, Korkonti u Krkonoš a Baimové na míst blíže neuritelném, kteí zasluhují zmínky. Uvádí je Ptolemaios na míst již výše in extenso citovaném v popise jihovýchodního koutu Germanie 2
Na
dále
.
Jméno Víde, rovnž jako nm. Wien, podle Jagiova výkladu íky *Vdbnja. 7 Ale toto jméno není ze vanského, vznikši '
nýbrž
jen
ovšem pvodu
slo-
ze slovanského jména
doby doloženo,
staré
Ptolemaiem 4 a tento název
nejdíve
Vindobona,
lat.
je
nemá co dlati s Vídní,* nýbrž je to samostatn gallského pvodu, jak ukazují ob složky vindo
—
vzniklý
název
bona.
Složka
vindo nevztahuje se ani zde, ani u sousedních Vindelik'' na Vindy
— z
Slovany
(a po mém soudu
i
tento
1
Prokopius
BG
III.
"
Srv. "ýše
str.
30.
3
Srv. Crienberger Th. Vindobona, Wienne.
131. VIII. 21
si.
1
Ptolemoios
Wien
II.
14,
vznikl
—
adj.
2.
a referát
v Gesch. der Stadt
kmenový koene vind
název
7 téhož gallského koene), nýbrž pochází od
Jagiv I.
Archiv
si.
Phii.
Sitzungsber. Akad. Wien. Bd.
XVII. 293. Srv. též R. Miiller
1897 160.
3 (OÍKv5ó[5ova), po
nm
pak Tab. Peuting V.
1
(Vindo-
bona), Itinerarium Antoníni a texty další. 5
Jinak AI. Pogodin C:iaB. nepe;;B. 28, a Kossinna Anz.
6
Vindeliky autochthonisti
zené (Ed. Boguslawski Hist. CjiaB.
I.
7
4
atd.)
Srv. SS.
I.
201.
I.
šmahem
mají za Slovany:
138,
236,
II.
K^trzyski
f.
d. Alt.
1890, 23.
Vindy na Lechu usa-
O
SIow.
61,
Perwolj
——
57
—
vindos
krásný, který je tak hojný a typický v staré gall-
bílý,
A
1
složku bona možno odtamtud doVindobona tedy odpadá a nedosvduje nám existence Slovan u Vídn v II. stol. po Kr. Jméno Rakati, PaxáTa'. 3 souvisí bezpochyby a pímo s pozdjším si. Rakúsy a s jménem hradu Rakouz, Rakez, Rakiz, dnešní Raabs, ale platí o tom totéž, co o Silinzích a Ruzích. Ze by jméno samo Rakúsy a Pxv.ázoc: bylo slovanské, nelze však prokázati tak, aby nezbývalo znaných pochyb, 5 a tak zstává výsledkem opt negativní soud jako pi Vídni, jakkoliv by pítomnost slovanského kmene na rakouském Dunaji v II. stol. po Kr. byla jinak možná, ba docela pravdpodobná. 6
nomenklatue.
ské
ve významu
ložiti
sídla.
také
2
I.
A
I.
—
Kopy.ovxo:', Vážnjší jsou Korkonté sedící podle Ptolemaia pímo pod Askiburským pohoím, tedy pod Krkonošemi; pekvapují zevní shodou jména svého s pozdjším názvem hor 8 v té míe, že souvislost zhola upíti a odstraniti nelze. Možno však z
'
toho íci, že Korkonti byli Slované krkonošští, nebo že už tehdy
jméno Krkonoš?
existovalo slovanské
1
adu doklad
Srv.
odpovídá
ktivu vindos
smyslu
v SS.
I.
find,
ir.
nm
tak vykládá jméno Vindelik, po
:i
U
1.
máme
Ptolemaia
III.
Kosmas 73,
168
Nr.
a
III.
(\\.
5
M.
VIII. h).
u Hostradic a 8
Jag'
c.iaB.
(Font.
r.
Chmelovu
Kran
— úsy
— 15.
Adje-
gwenn
—
ve
nep. 18, 25.
b.
II.
je
i
rozlišoval
145, 212). Srv.
SB.
1.
f.
II.
r.
329).
1130:
Šafaík Sebr. Lit.
K. 1847
u.
bóhm. Ges.
kgl.
1907
raími kníry" podal Perwolf (Archiv Mokrovousy u Hradce Krá-
u Ouval,
doloženo: Rakousy, vesnice
jinde
(DA
pokraovatel k
v Oesterr. Blátter
„lid s
t. j.
ddinu Tlustovousy
Srv.
obé
vyšehradský
Novotný Zur bohm. Quellenkunde
Jméno Rakousy
lové.
IIct.
Miillenhoff
Rakouz,
1864, 85, sta
Pokus o výklad Rak
Phil.
Poqodin
H, 11/
castrum
12:
VII. 104.
SI.
14
c.
bret.
vedle hned Rakaty ješt jednou uvedeny pod korrum-
per regionem Racudsis marchionis sp.
1.
gzcen fem.,
c.
povanou formou Taxaxpíat 4
a u Grienbergera
si.
gzven m.,
krásný, šastný. Srv. D'Arbois de Jubainville Celtes 124, 130, jenž
bily,
Týž
198
gall.
u Turnova,
dále
v Cechách.
pochybnost o souvislosti jména Rakat a Rakous po Heinzel SB. Akad. Wien Bd. 119, 29, kterou však pijímal Miillenhoff DA II. 331 (ovšem s prostednictvím), Much Stammsitze 123, Germ. Volkernamen 41 a Novotný Krit. Ptolem. 26. (Archiv
'
si.
Tak
docela
Phil.
správná
zní
(Stammsitze 111) 9
Poprvé
vyslovil
XII. 601),
u
chybn
forma
I.
i
podle vtšiny rukopis
Ptolemaiových a
Much
opravoval Kopxovyoí za germ. *Kurkungoz.
Hájka Kron.
u Dubravia Hist. Boh.
nm
(1552)
1541
Krkonoss,
Herb.
1562
Krkonossy,
na po. Cerconessi, v zpvníku olom.
Krkonoše a u Stránského Resp. 1634. Srv. Gebauer St.
SI.
II.
151.
z
r.
dále
1601
58
Není spíše eské jméno Krkonoše, jak už nesmyslný význam dává, 1
jeho na ruku
lidovou
etymologií
upravená korruptela
zího názvu hor, kterého Slované doslechli a který
nepesn
také
zachován v Ptolemaiov
je,
ci-
jak se podobá,
Kopxovxoí?
To,
jedin,
pod Korkonty (anebo jméno hor), ze jména utvoili své Krakonoše tak asi, jako z ím. Curicum utvoili jméno ostrova Krku (Veglia). Že forma Krakonoše pedcházela Krkonoše, nasvduje stídání stsl. krok, krak za pv. *kork a stará jména Krak, že Slované pišedše a zastihnuvše
dlužno pipustiti,
myslím,
horami
Krok, Krakov.
Jméno
má
vykládají
BaT|io'.
konen
Cech Bohém
uvedení
první
-
do
obecn
autochthonisté 2
historie,
emuž
proti
za
druhá
Mllenhoffem obvykle za „lid z Boihaema", totiž za suevské Markomanny nebo Kvady. 3 Tohoto výkladu bych však nesdílel. Nebo Markomanni a Kvadové byli ímanm velmi dobe známi a vždy pipomínáni vlastním jménem. Vzniklo-li vedle toho pi Dunaji pojmenování „lid z Boihaema" a to je vskutku
strana
je s
—
nejvhodnjší výklad Ptolemaiova
hodn
spíše na
mann
a
—
vztahovalo se to roz-
který v Boihaemu sice sedl, ale vedle Marko-
lid,
Kvad
4
BaíjAoi,
mohl
a to
býti nejspíše lid polí
Jméno Bohémi mohlo Baíjioi
mže
(Baí|io'.
z
býti
vzniknouti
dobe
už
ped
graecisovaným
popelnicových,
pípad
na základ naší archaeologické hypothesy po
i
slovanský.
Ptolemaiem
ohlasem formy
a
forma
pvodní
BoíaijiO'.).
Nicmén pesného dkazu
možné jsou výpramene vypsané a korrumpované, Boj, kteí v I. stol. opustili Cechy a stáhli se k Dunaji a za Dunaj do Pannonie. Odtud by pak poklady jiné: že na
Nov
1
(Archiv
si.
Korkonttji
ani
ani
Baqio'. jest jen
311),
J.
zde
jméno
není a
Boj
i
ze staršího
šastného výkladu ze stsl. klhohocl II. 60) pedpokládá vývoj Janko (.
Sobolevskij nepodal
XXXII.
Phil. __>
p.
e
Khrkonotji ]> K'i>rkonotši.
2
Sembera Záp. Slov. 30, K^trzyski Germ- wielka 28, Papáek Pedslov. Mus. Fil. 1901, Brandl 1873 28, Sedláek Ptolem. 11, Prášek 470, Máchal 12, Boguslawski Hist. SI. 248, II. 204. doba
MM.
32,
.
1.
:i
Mullenhoff DA.
potomky sesílené,
II.
328,
Much Stammsitze
Puiover tamže
337.
340,
C. Muller Ptolem.
Bachmann SB. Akad. Wien
91 str. 850. Za Marobudových a Katvaldových družin suevských, pozdjšími pírstky má je Novotný D. I. 101, Krit. Ptolem. 23 (zde srv. úplnou hlavni
geogr. 262,
128,
i
literaturu otázky). 4
pouze lat.
Podobnou, vypustiti,
ale
zejmou
korruptelou,
zárove však omylem, který dlužno zejmý pepis
jsou Ptolemaiovi v Cechách zapsaní Batvo^aíu-ai,
Boiohaemum, germ. Baiaheim.
Srv. Niederle.
Po.
26.
59
Nebo mohou býti BaiPtolemaiovo umístní k Dunaji. z nichž Suevové, se bhem století soustední mové k Dunaji Bavorsko bylo ponenáhlu osívytvoili Bavoi tím zpsobem, že 1
cházelo
bhem
dleno z Rakous
poprvé u Jordána
551
r.
mén
které autochthonisté
Germanie,
vbec povdti
nic
jich a jejich
ani historicky
kdy
stol.,
menších a
ostatních
skosti
— VI. — Baibari.'
II.
známých kmenech
prohlašovali
z
východní
z
Slovany,
za
nelze
uritjšího a všechny výklady ve smyslu slovan-
jmen jsou naprosté smyšlenky,
ani filologicky
nezdvodnna. 3
Pehlédneme-li dosavadní výsledky,
kmeni
jméno slyšíme
jejich
výše
uvedených
že byl slovanský. Ale za to
shledáme, že o žádném
nemžeme
íci
nám pi
nich
s
naprostou
vystoupil
uritostí,
zejm
jiný,
nkolik starovkých jmen totiž, akoliv jich slovanského rázu prokázati nelze, je shodno nebo pímo totožno s pozdjšími stedovkými názvy slovanskými. Z toho lze uiniti jedin správný a positivní závr historický v tom smyslu, že Slované, pišedše, zastihli v Germanií ješt adu starých cizích kmen díve, než tito odešli. Nebo jen tak možno vysvtliti vznik pozdjších slovanských názv: Sl^zy, Varnavi, Havo4 Krkonoše, Jeseníky za Askilani, Rujanci, Rakúsy, po pípad pijetí jmen Odry, Labe, Sály, 5 Havoly, Varburgion, a ovšem pro slovanskou
historii
dležitý zjev:
i
i
1
Tak
soudil už
ežábek MapKOM.
boíihbi 46,
R.
Dvoák as.
Mat. Mor.
Germanien 155. Jordanis Get. 55. Viz k otázce literaturu u Novotného D. 1. 159. Sem náležejí Tacitovi (G. 40) Reudigni (Šembera Záp. SI. 74 Redané), Došané), Nuitones (Semb. 78 Eudoses (Semb. 76 Nufané), Suardones Svartavané), Charini Plin. IV. 13 (Semb. 83 Karíni), Lemovii (Semb. 78 (Šemb. 90 Lebané), nebo ZeiSjvot Ptol. II. 11 (Šemb. 86 Šttiané) atd. 4 Sem musí položiti Mugilony ten, kdo by starý Strabonv kmen nechtl ethnicky spojovati se slov. kmenem Mohylan5 Slovanskosti tchto tí jmen nelze pesn prokázati, rovnž jako ne starých, výše na str. 10 si. vytených jmen orografických a místních. Pokud se Labe týe, tu sice slovanský tvar Labe, Laba je dosti rozšíen po Slovanstvu (. Lab u Lipljanu a osadu Labinec, potok Labina u Prutu a polské osady Labu, Labie, Labiewo, Labiszyn, Labunie atd.), ale my víme, že slov. jméno této hlavní eky Germanie utvoeno bylo ze starší formy Albis a ne naopak, jako Raba z Arrabo nebo Rab z Arbo. Odra mohla by býti slovanského pvodu, akoliv se obvykle pokládá za nmeckou (tak Mllenhojf DA. II. 209 a Miklosich Denkschr. Ak. XA"I. 76, XXIII. 207; proti tomu pipouští slov. pvod Kretschmer Hist. Geogr. 97). Jméno Odra shledáváme ješt v Chorvatsku jako pítok Kulpy (Odagra Ann. Fuld. 892), jiná Odra tee v Cernigovské gubernii, Odrov je pitok Dnpru v mohylevské gub. (Sobolevskij ."Iiinr. apx. naó.i. I. 91 a Pogodin Cji- nep. 86), 1898, 11, Mehlis Beitr. Bayer. V. 49, Reichard
—
1
—
—
— —
— —
i
60
Odina
navy, a pítoku
Rovnž
Vidavy.
styku slovanského jména Morava
mžeme
Ba my
1
a Pliniovým
patrn
dále a souditi, že Slované
jíti
shody a Marus.
popíti
nelze
Tacitovým
s
dobu
delší
kmeny sedli pospolu, bu vedle nho, nebo pi pouhém rychlém doteku, pi by hned první len ustoupil a se ztratil, bylo by pejetí na tomtéž území, nebo bez-
se starými
prostedn
nmž a
zejména udržení
tžko
lidu
aspo
doklad
sitivní
jména starého v ústech
zakotvení
i
Máme
vysvtlitelné.
smru,
v tom
že Slované se stýkali
pravdpodobn
Variny, Rugy, Silingy a Havolany tím,
nežli
kmenové
tito
dležitý a cenný
závr,
který
v Germanii — pro
Slovan
jak jsme vidli, —
delší
Rakaty,
s
dobu ped
A
Germanie.
to
je
západoslovanské historie nadmíru
antochthonismu
nedokazuje
sice
to lze uvésti
do
Vislu k
míry jiné
jisté
nemohou
ale dokazuje, že zase naprosto
Slovan pes
kteí postup
ti,
odešli z východní
poátk
pro správné posouzení
nového
tedy v uvedeném pejetí jmen po-
Ode
dvody,
míti
pravdu
a k Labi kladou te-
do VI. a VII. Zeussem a Múllenhoffem do V. nebo dokonce východní Germanii pro delší dobu prázdnou. Mllenhoff sice dobe vystihl, že pejetí jména Siling- udává nám terminus a quo pro píchod Slovan. Ale Miillen3 hoff nesprávn za tento termín uril poátek V. století, nebo to nebyla doba odchodu Siling- ze Slezska; Silingové jmenováni jsou už r. 411 v Hispanii, kamž pes Gallii odešli s Vandaly, tedy podle výše uvedených dat o výprav vandalské patrn dávno ped prve
se
století,
i
2
ponechávajíce
Odry potok Ale
kdyby
i
v Cechách
i
(Miklosich
1.
sám myslim,
bylo, jak
Odra pitok Svarcavy {Becker
c),
288).
slovanské, objevuje se v pramenech teprve
pozd, od IX. stol., tedy v dob, kdy už dávno u ní sedli Slované. Srv. Odagra, Odogra (jižní) v Ann. fuld. k r 892, Adora u Widukinda I. 23, Oddora u Adama slovanskost
{Bielowski
O
1
3
má
sice
jména
z
Sála
Br. IV. 13. ale
MPH
II.
tomto jménu
si.),
L.
II.
83,
1896
>
I.
45.
ped
Solava.
polsky
slula Sála
B.
78, 79, 92, I.
69,
Hey
(v VI. st.),
Raki
Lamprecht DG.
Biela Hrv. I.
4
282, I.
Slaw. Siedel.
1880
185,
186,
Becker Jahreschrift
37, O.
Sommerfeld (Germanisation
Loserth (Mitth.
102,
Hennig (Correspondenz-
Idg. Fr. 184, Beltz Alt. 357, (srv.
(1903) 66, Meitzen Siedelung-
v Pobaltí
stol.
zemi eské. II.
Bachmann Gesch.
Kossinna
Pogodin CjiaB. nep. 120, L.
Mllenhoff DA.
Schulze Kolonisierung- 385
Pommerns
XIII.
viz více v kapitole o
Srv. Zeuss D. 636,
1900 109
32),
V
189).
Ver. Gesch. D. XXI. 283), bl.
starý pendant u Blatenského jezera (Conv. Bag. 11),
toho nevysvítá.
i
Correspbl. 1901
in
Sachsen Vorg.
g.
Karamel Werdegang 3)
nechce
2,
docela
d.
d.
uznati
Sachs.
Volkes.
Slovan
VII. stol. a soudi, že se osazení provedlo v VII. a VIII. stol.
Miillenhoff
DA.
II.
92.
A.
Schumann Kultur
61 tím, už v stol.
II.
—
Varini, event.
odešli
Rovnž díve
1
III.
než v V. století odešli Rugiové,, Není dokladu, že by byli v tu
Havolani.'
i
pozdní dobu ješt zde sedli, nýbrž patrn jako Varini a Havolani (nezstali-li zde tito jako
ást Lugi sedti)
byli strženi
do proudu
sthování, který vyprázdnil východní Germanii od velkých
germánských ve
III.
už v V. století."
V
dob
musili
III.
— IV.
slovanského
st.
dob
této tedy
Rýn
mli na
a IV. století. Varini
výmna
nastala
a
zde býti už Slované,
jmen,
v této
už jako
zbytky
kmene Lug-i, i jako noví pisthovalci
shodu jmen,
kterou
nkteí
už
kmen
novou íši
a
jestliže
postehli a
autochthonisti
níž
s
prospch slovanskosti Siling, Varin, Rug, Havolan, Korkont a Rakat, nelze vyložiti v tomto smyslu autochthonickém, pokládám ji pece za zjevný a bezpený dkaz toho, že Slované do východní Gerhianie pišli díve než v V. nebo VI. operovali ve
--a
století
sice
aspo v
II.
—
Nelze
///.
také
se
pustiti
zetele
významný výrok Julia Kapitolina, jímž odvoduje, pro za doby Marka Aurelia nastalo velké hnutí mezi národy východní Germanie a
postup na
jih.
„Pulsae ab superioribus barbaris"
mánských kmenech. 4
To
byl
patrn už
praví o ger-
To
nátlak slovanský.
tedy positivní výsledek filologicko-historický,
je
neodvislý zatím od
možnou, ale nedokázanou pokládám a pod jménem Lugi sedl tam už v dob Kristov zbytek
these, kterou jinak sice za
podle
níž
Slovanstva,
German
které
zaujímalo východní Germanii
ped píchodem
ovšem pešlo pak také do massy slovanské, která se výbojem gótským hnula po Kristu ze Závislí, a jak soudím, v prbhu III.' IV. stol. naplnila postupn celou oblast mezi Vislou, a
—
Labem
Nemohu proto naprosto souhlasiti nmeckými historiky nebo archaeology, kteí
a Šálou.
staršími
východní Germanii perývku kulturní od že Germani chod Slovan, ponechávají
vají sice,
1
d.
St.
Srv. výše I.
str. 27.
368, 435), podle
Podle
L.
Srv. výše
str.
26.
Schmidta
Bremera (Ethn. 216
Jestliže
Herulové na cest do Dánska už slovanští Varnové
nmetí
(srv.
c. r.
srv.
197) byla
(Allg-.
i
G. 134)
Prokopios BG-
táhli
oznaení
vedle £í
Varinové, jejichž íše v tu dobu
t.
"c-
;
j;
II.
15
1.
tmi
kteí uzná-
stol.,
souasný pí-
dv
(Allg-.
století
G. 68, Gesch.
Germanie východní
do po.
IV. stol.
pipomíná k
kmene Varnu, mini Oápvoug KaXoyu.évoi>g)
zv.
podle
Vita Marci 14. Srv. celý citát v SS.
250
odešli
r.
512,
že
se tím spíše nežli
známí
Prokopia byla na dolním
Rýn
(IV. 20). 4
— IV.
s
uznávají ve
Germanii po
východní
vbec vyprázdnna už v III. stol. 2 Odchod Rugi klade Schmidt 3
III.
ale nechtíce pipustiti
odešli,
ani
403.
62
To je nemožné, ani historicky ani odvodnné. Nebof také archaeologie svdí
prázdnou.
hodn
1
asnjší
pro polí
konce
tisíciletí
II.
ped
která
íci a jak
skost
jejich je
gické
pomry
století (jež
Nmecka
vých.
práv
slovan-
ukazují
stopy)
století.
Tak
si
starší
ímskou keramiku
nejlépe
nebo po
tuto
vyložíme,
provinciální.
To
perušení
A
že
filologie
i
musíme
událost,
pro
jejich
násilném a náhlém
si
ped
tedy
Slované
IV.
osvojili
dvody, pro odmítav k asnjšímu
jsou asi hlavní
archaeologové nechovají
píchodu Slovan."
IV. stol. úplné
kultura Slovany,
ped
položiti
také
od
archaeologové vysvtlují Almgreen, Salin a Montelius." Jestliže však
udušena byla
není
se dnes
astji píle-
kapitole vyložím,
nejlepší severní
byla pomalá a postupná,
vtržení
nž
ml
jsem
jak
pouze pravdpodobná. Ale vedle toho archaeolo-
invasí slovanskou, tak
invasi
nebof,
znovu zde v poslední
staršího vývoje a to
ve IV.
v Polabí
se
Kr. a kterou západoslovanští archaeologové
rádi prohlašují za slovanskou, žitost
Nepomýšlím pi tom na objevuje už od
píchod Slovan.
popelnicových,
kulturu
archaeologicky neposlední doba roz-
již
pinese
další
doklady
pro
Sem náleží na p. Rod. Eckert Wanderungen und Siedelungen d. germ. Stámme (Berlin 1901) mapa 8 — 10. Pro hiát v V. a VI. stol. vyslovil se na R. Much a R. Virchow (Mitth. anthr. Ges. anthr. sjezdu v Lindav r. 1899 XXX. Sitzungsber. 63, Correspondenzblatt 1900, 109 srv. Swiatowit III. 205, 1
i
;
Také L. Schmidt d!(AUg. Gesch. 14^, 168), že královstvi Saské bylo Suevy vyprázdnno c. r. 120 a že zstalo tém prázdno až do pichodu Slovan.
215).
Srv.
od
i
jeho Gesch. g. St.
German
Velký
hiát
z velké
uznává patrn
14 a Erich Blume
II.
8, 141.
ásti opuštna,
O
východní Germanii
ale
dí jen, že
byla ve IV.
od Slovan ješt neobsazena (tamže
M. Jahn Die Bewaffung Germ. Stámme 212. Vor- und i
d.
Germanen.
I.
stol.
433).
Berl. Diss. 1914,
fruhg. Alt. (1909) 18.
2
Almgren Studien ub. nordeur. Fibelformen 128, Salin Thierornamentik (MAG. Wien XXX. 62). Už O. Almgren správn ukázal, že není ve vých. Nmecku a hlavn v Polabí velkých pechodných pohebiš mezi první a druhou dobou ímskou, že mladší nesouvisí (až na výjimky) se staršími, jevíce mimo to vlivy ernomoské, a vykládal to pevraty od východu pišlými mezi II. a III. stoletím. Montelius píchod Slovan kladl k r. 300 Vedle zmínného Salina a Monteiia srv. ješt /. Kostrzewski Wielkopolska 154, Mater. XIII. 54, E. Blume Amll. Fhrer des k. Friedrich-Mus. Posen (vyd. 1911) 51, Feist Europa im Lichte der Vorgesch. 19 (Berl. 1910), Weigel Das Gráberfeld von Dahlshausen 30. Z historik na tento asnjší (od r. 200) píchod soudil už Pallmunn Gesch. d. Volkerwanderung II. 83 — 87, po Fosse Cod. dipl. Sax. I. 1 str. 3, Grúnhagen Gesch. Schles. I. 4, a také L. Giesebrecht se proti tomu nestavl (Wend. Gesch. I. 4); novji velmi rozumn se K. Kretschmer vyslovil v tom smyslu (Hist. Geographie 170 171) a také P. Niessen Gesch. d. Neumark I. (Landsberg 1905) 13 a K. Potkaski Lachowie 70, M. Wehrmann 142, Montelius
:1
nm
—
(Gesch. von
Pommern
I.
26).
i
63 stejnou
thesi
rozboru
z
nikterak nepochybuji.
by
Má-li
,
nmeckého
dob
Slované už v
tu filologický doklad,
aspo
pejatých Slovany od German 1 pravdu A. Sobolevskij, jenž z pe-
SasinTi bez k
vzetí všesl. Sas~b,
slovo to pijali
slov
prototypu soudí,
všeslovanského jazyka 2
se Slované k dolnímu Labi
že
že byl
,
dostali
krátce po narození Kristovu.
V
ode kdy sedí Slované ve východní tam 1. existence jich ped dobou Kristovou, ba vbec ped píchodem German možná, ba pravdpodobná z dvod, jež nám poskytují jména Strabonových celku tedy na otázku,
odpovdti
Germanii, možno
Mug-ilon a Lugfi pokládati
za
a
jistou
tak, že je
nkteré these archaeologické a 2. že aspo pro III. století po Kr. V
musíme dobu
ji
tu
patrn velká vlna slovanská bez ohledu na to, byli-li zde pod píkrovem germánským starší Slované v obyvatelstvu po-
pišla už
hbeném
v lužickoslezských
dobu Slované
adu
nich
názv
topických a
i
správné
a
—
Vil.
do
až
pedvislanských zcela 1
Srv. o nich
Brcknera Ciw. 2
1
pi tom
Ravennský
57
západ
jsou doklady omylné a nerozhodující,
tedy
Visly a mají
svta
Slovan do zemí
Hirta
Paul-Braune B. XXIII. 330,
doklady, jak jsme
nezvratn
vidli a
potvrzují.
O
(VI. stol.)
neznají
ješt za východní
Vislu' stále
Goty, Gepidy a Burgundy!) jsou to jen VI. stol.
si.,
Wídsíd
na
pímé
o píchodu
ne-
je
hranicí
opírá o to, že ani Cassiodorius u Jordána
(VII. stol.), ani
To
ped
byla
století
slov.
podle jiných
1904, 464.
Mullenhoff se
jiné
—
20.
>KMHn.
ani geograf
tu
jiný obraz.
Peiskera Bez.
u
VI.
Mám
slovanského a germánského.'
stol.
nesprávná a rovnž
naprosto
je
že Visla
tvrzení,
kulturních
jiných
Mllenhoffova pedstava, že pišli teprve v V. docela v VI.
V
ne.
zde ješt odcházející Germany a pejali od
zastihli
starších
popelnicových, ili
polích
(r.
551),
ješt Slovan
hranici
German.
ponvadž (Wídsíd jmenuje tam ješt ohlasy starších map a popis, a ponvadž dále uvidíme, Slovany na západ Visly
Visle
jako hranici
vyslovil se Mullenhoff
„Dass die obere Weichsel mindestens bis zur Einmndung des Bugs, die Ostgrenze der Germanen war, steht durch die Zeugnisse der alten fest". II. 78: „Dafr dass die Ostgermanen in den ersten jahrhunderten unserer Zeitrechnung und frher Slawen unter sich gehabt hátten, sei es als reste einer takto
II.
77
.'
álteren landesbevólkerung, die
annahme
sei es als eindrinlinge, fehlt jegliches
bleibt leere móglichkeit
grenze und war, nach allem was wir grenze, die bis
Diese
auf
thatsache
ist
die
so
aus unserm Altertum."
o nezvratnosti tohoto
zeiten der
wohl
ohne
wert.
anzeichen, und
Die Weichsel
—
galt
fr
und ermessen konnen, wirklich die wanderung Germanen und Slawen schied. tuissen
begriindet
Nicmén
allen
und so wohl
bezeugt,
Mullenhoff sám ve vnitru nebyl
fakta, jinak by byl
nemohl na jiném míst
wie
nur eine
pesvden úpln pipustiti, že
snad
64 Vycházíme-li
dnes
z these,
obecn
uznávané, že kolébka Ger-
manii byla v zemích nordických a v severní ásti Germanie mezi
nesedli, je I.
Odrou, takže ve východní Germanii
pvodn
už a priori pravdpodobno, že se Slované
poátkem
Veserou
dolní
a
p.
tisíciletí
zavislanské
Kr. ze své
pravlasti
mohli rozšíiti
na.
Tomu dnes nasvduje do jisté tomu nasvduje zajisté relativní istota no-
západ Visly až za Odru k Labi. míry archaeologie,
i
menklatury topografické mezi Odrou a Vislou a dále, že Germani
jméno Visly, jak myslím, od Slovan.
pijali
1
Potud
mluviti
lze
oprávnn o „autochthonnosti" Slovan v Germanii, a tomu, jak už výše povdno, nebrání se dnes ani pední nmetí badatelé. i
Není to ovšem njaká absolutní autochthonnost, nýbrž jen pravdpodobné vtší stáí sídlení slovanského než germánského. Slované tu byli ped Germany. Podle výsledk dnešní germanistiky poali Germani, šííce se tedy od dolního Labe a Odry a také direktn pes moe, naplovati východní, zálabskou Ger-
ze své pravlasti, ze Skandinávie
teprve v
manii
Pi tom pirozen vlna svdí, národu nesmírné tury hmotné,
3
pece
Slované
p.
tisíciletí
I.
Kr.
—
germánská,
na
století
náležející,
expansivnosti a v té
psobila repressivn na pišli v zástupech
díve,
bez
starší
zatím
nezáleží.
2
jak další historie
dob
vyšší
i
kul-
obyvatele a je jednak
hluného vystupování,
(II.
100)
:
„so konnten sie auch im osten der Elbe lange verborgen und unbeachtet bleiben,
uber die groBe veránderung, die sich hier im
bis ein ereigniss
plotzlich die bis dahin
augen offnete. Es
trat ein
stillen
aber besteht was Zeuss 636 behauptete vollig zu recht,
abendlande von der Elbe her schlechterdings noch 77: „allerdings
keine
siedelt hatten sie
als die
Srv.
Germanen von westen her
haufen sich ange-
zuerst den
Fluss
erreichten,
sogar schon diesseits Slawen angetroffen haben: den entweder von
oder von
ihnen
man im
kannte.
dabei nicht ausgeschlossen, dass nicht auch diesseits desselben
ist
:
dass
Wende
wie nachmals diesseits der Elbe und Sále einzelne slazvische
konnten
vollzogen hatte*
im siebenten zehnt des VI. jahrhunderts
den Eisten
mussen
sie
wohl
den flussnamen erfahren
und
entlehnt haben." 1
Slovanský
ená patrn
z
pvod možno
opíti zejména
koene rozšíena
téhož
Vislo, Islo, Vislica,
poukazem na
Vislok, Visloka, Vislanovka,
emuž
to,
jak
jména utvo-
íní nomenklatue. Srv. Svislocz (íka msteko na
jsou v slovanské
i
Uhrách jména osad Vislava, Viszló v ma. slovníku topografickém). Etymologický výklad zstává ovšem Srv. mé SS. I. 27 a Rozwadovski Almae mat. Jag. (1900) 107. Novjší s keltštinou viz u Sachmatova Archiv si. Phil. XXXIII. 66, Kaz. Bugy a Litv), Swislina,
Roczn. slaw. VI. " 1
Srv. výše Srv.
mj
k
4,
srv. v
28, 203.
str.
ŽS.
16. I.
49.
i
(tyikrát nejasný.
spojování
Vasmera
65
tlaila
ped
tou
sebou do jižnjších konin, jednak pevrstvila a abuzavela jako vtší menší ostrovy v oblasti
jednak
sorbovala,
dobou germánské.
existenci velTímto postupem lze si vyložiti v Zákrkonoší kého patrn negermanského národa Lug-i (slovanského? gallského?) existenci slovanských (?) Mugilon na Labi v dob Kristov jiných Slovan blíže neznámých, kteí zachovali stará a snad jména Krkonoš a Rakat v zemích eských. i
i
i
Bhem Zárove
doby
se však
i
východní Germanie peplnila Germany.
celkový pohyb tak
že pešel od II. stol. po Kr. poínajíc ve známé velké a boulivé sthování národ, kterým se, jak jsem svrchu ukázal (str. 31.), v prbhu II., III. a IV. století, kraje mezi Labem, Šálou a Vislou od German opt vyprázdnily, nebo ze všech vtších díve tam jmenovaných kmen nemají doloženého odchodu jediní Lugiové. Ze Slované pi své IV. stol. nelenili, je expansivnosti bhem tohoto sthování v II. na bíledni. Vždyf byli s ním v tsném dotyku, byli místy do nho strženi, ba my mžeme s pravdpodobností íci, že na aktivn psobili. Je velmi pravdpodobno, že zpráva Slované Capitolina v životopisu císae Marka Aurelia (14) „VictuJulia Marcomannis cuncta turbantibus, aliis etiam gentibus, alis et quae pulsae a superioribus barbaris fugerant, bellm inferentibus" vztahuje se slovy superiores barbai na Slovany, jejichž nátlak zapoal ve II. století. 1 Jinak úinek odchodu German na Slovany byl patrn dvojí: jednak slovanské ostrovy, které existovaly už ped tím mezi stedním Labem a horní Vislou, odchodem German se uvolnily, pokud nebyly s sebou strženy, jednak pak — a to je hlavní expansivní síla, která psobila zrovna tak ve vnitru Slovanstva jako u German, tlaila nové kmeny slovanské pes Vislu do uvolnné Germanie, k Ode a k Labi. V jednom bodu mají nmetí historikové pravdu: že totiž hlavní okkupace nastala po odchodu German. Ale dále ne. Bylo by chybou, kdybychom pojímali vc pedn tak, že Slované pešli v massách Vislu teprve, když všichni Germani do posledního kmene odešli, a za druhé: se jejich
sesílil,
—
i
n
i
:
—
—
kdybychom ve IV. a V. stol. chtli uznávati celá rozsáhlá prázdná území mezi Labem a Vislou a Slovany sem pivádli teprve v VI. nebo VII. stol. Tím nechci íci, že se v Germanii nevytvoily vbec pusté koniny, vždyf nám je dokládá Prokopios k r. 512 1
Srv.
mé SS.
I.
403,
L. Niederle: Slovanské starožitnosti.
II.
120.
Tak
i
Šafaík SS.
II.
522
si.
66
pi zptném
Herul
tažení
na sever.
To
1
se týká
zejm
jezerna-
kraj mezi vnitrozemím a krajem pobežním, kde byly velké pustiny ješt v XI. století. Dlati však ve IV. tých a bažinatých
dv
až V. stol. na celá
století pustinu
A
Eckert uinil, 2 je nesprávné. s
podmínným
tak
slovanstvím Lug-i a
theorie autochthonistické, veden je
historickými k závru,
pi
horní
s
Nmci,
jmen,
tedy díve, než
str.
tito
ped
kteí odešli
výše
(srv.
ada
ukazuje
Siling,
Slované
že
Ode aspo
dolní
i
svdiv
i
V.
v
III.
z
vých. Germanie, jako to
kdo by nechtl souhlasiti vbec s výše podanou formou
ten,
pece
dalšími fakty filologicko-
sedli
— IV.
která odešli. stol.,
ve východní
nebo nám
stol.,
zde Slované
Tak
Germanii
pe-
to
pejali stykem
pejali ve Slezsku jméno
pravdpodobn
27), tak pejali na severu jméno
—
už v
II.
Rugi, kteí
—
III.
odešli
do jižní Evropy bhem III. IV. století (srv. str. 24), tak pejali jméno Varnu (Varin), dokud ješt tento kmen sedl na severu u . Varnavy (srv. str. 26), tak jméno Helveton. To vše se i
prbhem
stalo
III.
— IV.
stol.
a jak soudím,
spíše v
III.
po-
nežli
Got
zdji, bereme-li v úvahu zprávu Capitolinovu a také odchod z Povislí.
na jev, že Slované,
tedy
Je
obou stranách Odry od Slezska IV. století. Jinak
nehledíc
až
po
však nesporno, že
je
k thesi
autochtho-
jménem pipomíná teprve k
ústí
je
aspo
nám zde
po nebo
sedli
Lugiech a Mugilonech
nistické a thesi o slovanských
ve
III.
historie
urit
512 Prokopiem a že teprve od VI. stol. poínají se vyskytovati tu a tam zprávy další, z nichž najednou vidíme, že Slované té doby méli zaujatou celou východní Germanii až po stední Labe, Sálu a Šumavu ; z German zbyly a vlastním
1
pišli
Prokopios
na sever
k
BG
II.
15.
Varnm,
Srv- výše
a když
byli
velké pustiny: „oty.^áv-;; špy)u,ov jrrópav -
Srv. výše str. 62.
:i
Prokopios BG.
se vrátiti -.7.
II.
15 vypráví,
do své severní
SxXapr/VÍ&v
vlasti
(ve
;
r.
pozn.
Zde se
prošli
množstvím
praví,
že Herulové, než
Slovan,
táhli
skrze
KoWýv".
že Herulové po porážce
vých.
Gepid
Germanii) a pi cest
odhodlali
„YJu,en{íav
iiív
Cesta od Blehradu srbského do Dánska vedla pirozen
19-vyj".
Odry na
O
po. es. djin 41.) Safaik Tomek a jiní kladli pochod tento k r. 495 a skrze Cechy. Proti tomu ozval se dobe Schulze (Kolonisierung 385 si.), který však zase zbyten a nesprávn vede Heruly zpt kolem Karpat po Prutu a skrze Hali k Varnm (388). Srv. mé Poátky a nejspíše údolím kdysi
.
(SS.
djin
I.
II.
c.
430)
a
po
sever.
nm
(Srv. Niederle
Palacký,
Vocel,
67
tam
jen zlomky,
nanejvýš
nepadají na váhu a které
které
brzy
1
zanikly.
Germany
Pro všechny
dob nám
Slovan v
povstal u
ne-
známé název . Nmec, csl. Nmhch, pol. Niemec. 1 Název ten jenž byl patrn všeslovanský, chtli nkteí vykládati za performaci jména západogermanského kmene Nemetu, pipomenutých na Rýn v okolí Spýru a Mohue Caesarem, Tacitem, Pliniem, Ptolemaiem, a j. 3 Ale výklad tento nepokládám za správný. Pedn není pro-
nmecký pvod Nemetu a za druhé abychom mohli Nemety nkdy klásti k Ode kázán
byli mohli stýkati se
eské
osadní jméno Nemetic (u Plzn, u Olomouce), nevyhovuje
Pozdjši
1
by se
Sachmatovv výklad, který Nemety na východ, odvolávaje
Slovany. Ani nový
supponuje njaké zvláštní keltické se na
nemáme dokladu, a Visle, kde
regermanisaci
vysvtlovali
sice
kdysi
C. Fabricius
(Jahrbuch
(Wend. Gesch. 1843, I. 35—36, II. 97 Gust. Freytag (Bilder aus der deut. Vergang. VII. Aufl. L. 1872), Platner (Forsch. z. d. Gesch. XVII, XVIII, XX) theorií, že zbylo pomrn dosti Germanii mezi Slovany, podle Giesebrechta mezi Lutici, což po nich pijímali R. Virchow meckl. Gesch. VI. 1841,
7
L. Giesebrecht
si.),
,
i
(Buschans Zentralbl. 1897, 338, Korresp.
1897, 67), nejnovji
Bl.
Ethn. 1912, 387) a A. Kiekebusch z archaeologických
dvod
Mielke (Zs.
i
(Praeh.
f.
Zs. 1912,
ale odmítl to dobe G. Wendt Uber die Nationalitát der Bevólkerung Ostmarken vor dem Beginne der Germanisierung (Gott. 1878), Die Germanisierung der Lander ostlich der Elbe I. (Progr. Akad. Liegnitz 1884) a Dr.
395
si.),
d. d.
Ostatn Wend. Bevolkerungsreste in Meckl. (Stuttg. 1905, 9), Guttmann Germ. 406 si., Sommerfeld Gesch. d. Germ. Vorrede, Beltz Vorg. Meckl. 1S2— 183, Die Wenden in Mecklenburg (Progr. Gymn. Schwerin 1893, 5). Myslím též, že njaké vtší Herkunft
Sebicht
to zamítali
i
d.
Bevólkerung
ostdeut.
Mllenhoff (DA.
množství zbylých
German
II.
(Niederl. Mitt. 1913,
Pniower
93, 373),
(ib.
207).
Witte
378),
naprosto vyloueno, roztroušené zbytky ovšem ne;
je
na to nelze vbec dáti odpov, ponvadž byly Takovým starým germánským zbytkem byla asi osada Nmhci (Nemzi), pipomenutá Dtmarem už r. 1017 v Slezsku VIH. 59, (VII. 44), k níž se ostatn dále ješt vrátíme. Pipomíná ji ostatn listina Otty III. z r. 1000 a papeže Benedikta z r. 1024 (srv. Heinemann Cod. Anh. 70, 83). O starších historiích germánských zbytk srv. H. Knothe Archiv f. sachs. Gesch. NF.
jak byly však tyto místy silné,
brzy slavisovány.
i
I.
II.
294 '-'
si.
Pokud
pedešlé, cerem. (\i;'
II.
vím, nejdíve na
dále v leg.
398
míst
Dtmara
u
Klimenta 13
(Neu,nr,oí),
(o ^sydusvot NsuítÍJkh)
:v. Byz. Zs.
(Marquart
sv.
III.
374).
Strcifziige 105,
U
a
Mas'údího
r.
960
u Konst.
v listin r.
cis.
Porfyrogenneta
Komnena
z
roku
de
1088
943—4 teme Námdžín, Némdžin
Westberg Ibráhím ibn
krále Josefa k rabimu Chasdajovi
1017 citovaném v poznámce
r.
teme
V zem Nemez
Ja'kúb 131).
název
list 'Russ.
chazar.
Revue
1875, 79). :
Srv. doklady v SS.
II.
482,
jeden nebo druhý výklad zastávali.
kde dále
podán
také
pehled tch, kteí
68 a nikdy nevysvtlí,
ženého
—
pejíti
jak název keltského
kmene
—
nikde nedolo-
mohl v ústech Slovanstva na oznaení všech
German, s nimiž mli Slované tolik starodávných styk, jist od Kelt zálabských dobe rozeznávali. Na základ 1
a jež
toho,
a
ovšem všechny pochybnosti odstranny nejsou, nezbývá než pi výkladu slova vyjíti s Dobrovským a Miklosichem od stsl.
nmh a vyložiti Nmec ve smyslu cizince, jehož ei Slovan nerozuml. Píklady podobného vzniku kmenového názvu lze doložiti
i
odjinud.
2
Název Theutoni, Theutonici, Teutones zaíná objevovati od poloviny X. století.
1
2 3
se v
1
Šachmatov Archiv si. Phil. XXXIII. 82. Srv. Vasmer Roczn. si. VI. 194. Srv. Kópke-Dúmmler Kaiser Otto der Grosse
L.
1876 560.
pramenech
KAPITOLA
III.
HISTORICKÝ POSTUP SLOVAN DO GERMANIE. Dostižení Labe. a
Pehled
Limes sorabicus.
Nejzápadnjší
Sálu.
hranice
Postup
pes Labe
slovanských
kolonií.
pramen.
historických
Za první historickou zprávu, která nám v VI. století dokládá Slovany na stedním Labi, pokládám zápis Vibia Sequestra v spise De fluminibus (VI. stol.): A/bis Suevos a Cervetiis dividit, nebo zde Cervetii znaí zejm jméno srbské župy na pravé stran Labe mezi Magdeburkem a Lužicí (v okolí dn. Zerbstu), uvádné pozdji v listinách Otty I. a II. a Jindicha II. terminem Ciervisti, Zerbisti, Kirvisti.' S tím souhlasí potom zpráva Fredeg-arova o existenci srbského knížectví v letech 623 631 v koninách pi Sále, jakož 1
—
i
a o odrážení
Srb
Slované
že
zují,
Slovan do Durinska roku 631
zprávy o vpádech
jeho
sousedili.
1
V
Radulfem, vévodou durinským, jež
—
Cechové
—
tehdy
pak Einhard pímo:
praví
VIII. stol.
Srbové
a
s
a 632
vesms
uka-
Durinskem
„Sála fluvius
Sorabos dividit". 4 Ale to jsou všechno ješt jen nepatrné zmínky, málo sdlující. V první polovin VIII. století Thuringos
teme jak
o
II.
Oberlinus
ed.
Na doklad
II).
Srv. zakl. listinu
Jindicha
jak
r.
766 od Frank, 5
r.
Otty
I.
z
748 pomáhali Pipinovi, prameny, které nám
ale
(Argentorati 1778
Cheruscis, ale rukopisy mají nejvíce
Servitiis (Paris. -
polabských,
r.
Vib. Sequester
sice ísti a I.),
Slovanech poraženi
byli 1
et
str.
tento ukázal už Šafaík SS. r.
949
1003 (Zerbisti) atd. Srv.
Nkteí
5).
chtli
Cervetiis (Rev.), Cervetis (Paris.
(Ciervisti),
Otty
další v kap. V. ve
II.
I.
r.
199.
973
(Kirvisti),
výkladu o polabských
Srbech. :
Fredegar
a Novotný 4
CD.
Chron. IV. 68, 74, I.
75, 77, 87.
Srv. Schulze
Kolonisierung 7
222.
Vita Karoli 15. Srv.
Ann. Mett. 748, An. Fuld. 748, Ann. Laur. 747. (Jahn Jahrbiicher von 741 752, str. 218), Lamb. Ann. 766, Rocznik wielko-
des. frank. Reichs
polski 766 (Bielowski
—
MPH.
II.
780/
'
70
pedvádjí
zdejší Slovany podrobnji a pesnji, poínají teprve dobou Karla Velkého, koncem VIII. století. V tu dobu po pokoení Sas r. 782 poala se totiž velká, svtová offensiva Nmectva proti Slovanm.
Jak se pi tom Slované postupn dostávali ku na západ do vnitra staré Germanie, kdy dospli k
ek, pedevším celého toku labského
livých
—
slovem
citovaného Vibia Sequestra vidíme
byli u
stedního Labe, tam, kde
už za
dob Strabonových
toho,
co jsem výše
Varnovu a dále za
ped dobou ped Labem, u už
nám z
r.
to
v
III.
Sály a
i
daleko
ped
k
doby sedli
za jeho
hranicemi eskými.
A
saxonicus.
jakkoliv
pesnou hranicí meze, pes niž
pistoupil
v Zálabí
níž
nelze
íci,
o
nco
ásti
z
Ukazuje
(limes sorabicus)
pozdji
by ára
že
a jak
jen, že se tak stalo
nesporn Karlem stanovená mez srbská
805,
podle
byli
století
kdy pešli Labe, kdy
ale
nebo
Karla Velikého,
pedpokládati
v Meklenbursku na
i
ku pedu, nevíme. Vidíme
šli
že v VI. století
sice,
— IV.
pravdpodobn
—
a
konen mžeme
je
(Mugiloni),
vyložil,
jižnji na Havole,
Labem
jednot-
kdy jej pekroili, slovanského postupu na západ zstává nám
historie
U
temná.
pedu smrem
behm
t.
zv. limes
vedená
jimi
byla
nmeckých a slovanských, pece celá povaha nesmly pevážeti zbran a kde byl obchod a
sídel
se
styk dovolen jen na uritých bodech, chová v
sob aspo
pibližné
rozhraniení oblasti germánské a slovanské na poátku
Nepochybuji ovšem, že
i
pes
ni
IX.
stol.
už vybíhaly jednotlivé osady
slovanské na západ, jak dále bude vidno
(str.
75
si.),
ale
massy
patrn zhruba ohranieny tak, že vše, co bylo od meze na východ, bylo ist aneb pevahou slovanské.
osídlení
jsou
jí
O první mezi
srbské podává kapitulare Karlovo dané v Dieden-
805 zprávu slovy následujícími: „De negoqui partibus Sclavorum et Avarorum pergunt, quousque
hofenu (Thionville) tiatoribus,
cum
procedere
r.
suis
negotiis
debeant, id est:
partibus Saxoniae
usque ad Bardaenowic, ubi praevideat Hredi; et ad Schezla, ubi Madalgaudus praevideat; et ad Magadoburg praevideat Aito; et ad Erpesfurt praevideat Madalgaudus et ad Halazstat praevideat item Madalgaudus ad Foracheim et ad Breemberga et ad Ragenis;
;
burg praevideat Audulfus, et
brunias non ducant
portantes, 1
Tak
ut
i
et
ad Lauriacum Warnarius. Et
ad venundandum.
omnis substantia
Fr. Stein
Quod
eorum auferatur ab
(Gesch. Frankens,
Schweinfurt 1885,
ut
arma
inventi fuerint
si
I.
eis,
dimidia
55) pro Bavory.
71
quidem pars partibus
vero medietas
alia
palatii,
inter iamdictos
]
missos et inventorum dividatur.
tohoto textu vycházel z jihu limes sorabicus od od Lorchu (starého Lauriaca, vých. Lince), sledoval zprvu Dunaj až po Rezno, naež se obrátil pes Pfreimt u Norimberka a pes Forchheim k Bamberku; odtud bžel dále pes neznámou blíže osadu Halasztat a pes pustý Francký les do Erfurtu, odtud asi k Sále nebo nedaleko Sály" k Labi pi Mag-deburku, odtud pak dále vedle Brunšvíku 3 k místu zv. Schezla, blíže neznámému,
Podle Enže,
ústí
bu
které se však nalézalo
smoval od
ece Wumm
u dnešního Schesselu na
nkde pi ece
nebo spíše
do
u vtoku
Ise
Allery.
4
Konec meze
Labem podle Adama
Schesly k Bardowiku na Labi. Za
poínala hranice nová r. 808 stanovená zv. limes Saxoniae, jež bžela od íky Delvenavy k pramenm Bileny a vedle Travný, Plunského jezera ke vtoku Sventiny do zálivu Kielského/' 1
Boretius
"
Codex
'
zjistiti
z
smr
Tento
!
Srv. dále
Správné
regum Franc,
Capitularia
Nr. 44, Friedrich
dipl.
I.
MGLeg.
in
sectio
tom.
I.
122,
(srv. dále str.
78).
II.
1.
vyplývá z dalšího zkoumání toponymického 76.
str.
umístní Schezly
(Chezla)
existenci slovanského území na
domnlých slovanských názv
vysuzují
na
závis!
západ od
Muka
eky
tom,
podaí-li
se
pevn
lllmenavy (Jilmové), jak to
a Kiihnel
(srv.
dále
str. 76).
Potom
by ovšem nebylo námitek proti ztotožnní Schezly s Schesselem na . Wiimme, pítoku Veseinu. Jelikož však domnlé doklady Mukovy a Kuhnelovy pro západní Hannover s
odporem
u
Zelle,
377
nebo
— 378.
limes
K
ale
aspo 5
její
II.
žádoucí hledají
srbské mezi (Zs.
d.
si.),
f.
podrobn
continentem:
taito
Hoc
est,
est
Mescenreiza vocant
a
(Adam
Adam
výklad A. Meitzena
a
303)
praescriptum
ab Albiae ripa
a
Karolo
in
jmperatoribus ceteris
et
usque
orientali
quo sursum limes
Velkému a vypisuje
Karlovi
currit
ad
winestein et Wispircon et Birznig progreditur.
Colse vadit;
sicque
interfecitque igitur
ad orientalem
quem
ita
se
Sclavi
per silvam Delvunder usque
Tunc
in
in
Horbistenon vadit usque
Trauena silvam, sursumque per ipsam in Buliiunkin; recto ad vadum, quod dicitur Agrimeswidil, ascendit. Ubi
campionem Sclavorum
rivulum
Horchenbici et Bilenispring, inde ad Liud-
in
m memoriam. Ab eadem
bh
Invenimus quoque limitem Saxoniae,
15b):
II.
fluvium Delvundam; sicque pervenit
est
Isy
—
pibližnou hranici agrárního zízení germánského a slovanského.
quae trans Albiam
contra
a
jenž také pokládá srbský limes ne sice za pesnou,
Ustanovení této hranice pipisuje
velmi
v oblasti Allery
Srv.
Gesch. 1906.
thiir.
uvedená identifikace
se
Ohnsorge Ausbreitung 8 9, nepístupný lánek Honigsheimv Der
mn
i
setkává
na jihovýchod
dále
Wittingen.
srv.
Ver.
153a, 368
prkaznosti,
jiní
nebo
Gifhornu,
sorabicus
(Siedelung
nemají
Schezlu
a
eum
et
lapis
mox et
in
Agrimeshov
Burwido
in
eodem
fecit
loco positus
aqua sursum pro currens terminus
campm
venit
flumen Zuentinam, per quem limes Saxoniae usque
Zuentifeld, in
et
duellum
usque
in
stagnum ipsum
in
pelagus Scythicum et
mae,
72
Nmce.
Srbský limes nebyl ustanoven pízniv pro
Neopíral
pirozené hranice, nýbrž šel vtšinou mimo n, a pirozené hranice mli v rukou Slované. Proto nmetí králové brzy poznali, že hranice stanovená Karlem není dostatenou hradbou proti slovanskému postupu, a že nutno penésti ochranu na Labe a Sálu, k emuž také došlo. Nicmén pes všechen odpor nezstala národolimesu, nýbrž popisná hranice nmecko-slovanská státi na se o
áe
stoupila
i
pes nj
míti píležitost
kap. V. znovu
v
zmíniti se
sídel jednotlivých
slovanských
vhodnjší víme ješt
pedem
spojiti
Budeme
k západu, a místy ješt dosti daleko.
kmen,
všechny
ale
výsledky v jedno
co
tím,
s
ped kompaktním
slovanských
jinak o koloniích
o tom pi stanovení zde pokládám za nej-
osíd-
jakému kmeni náležely a jež pipojiti. uritému kmeni tudíž nelze k Jsou to kolonie, oznaované v pramenech prost terminem Sclavi. Bylo jich však dosti lením, o nichž nelze pravidlem uriti,
a jak ihned uvidíme,
pi
Ve,
Tuto západní
nco
nejen
ped samým
limesem,
nýbrž
daleko
i
Fuld, stedním Mohanu, ba snad pi Rýn. nesmíme ovšem pokládati za
hranici slovanskou
Jist se v prbhu IX. až XII. století mnila. kdy se Slované dostali na as vítzn do území n1
stabilního.
Byly doby,
meckého,
vydati je zpt, jiný
nežli
tak že
v druhém.
krátkou dobu nuceni byli
ale za
je osadili,
je ovládli,
slovanský
ráz
zem
v jednom období byl
Proto také hranice nejzápadnjšího osídlení
quod vocant Orientale, delabitur. Pokud se týe jednotlivých zde uvedených jmen, Delvunder a . Delvunda dn. Delvenau, Horchenbici dn. Hornbeck u Breitenfelde, Billenispring pramen dn. Billy, Liudwinestein dn. Steinhorst (?), Wispircon dn. Wesenberg u Travný, Birznig dn. . Bissenitz,
—
—
je silva
—
—
—
—
u kláštera Reinfeldského vtékající do jezera vedle Trohnsdorfu; Horbinstenon
dn.
potok Garbeck
Travenhorst, Bulilunkin
Agrimeswid
beck,
—
—
—
—
do Travný, Trávena sdva dn. dn. Blunk u Segebergu, Agrimeshov dn. Tense-
vtékajíc!
(?)
u Gnissova
—
dn. Stocksee,
Colse
—
dn.
Plónské,
jez.
Zventifeld
—
poznámkách vydání Adamova ad. c, založený pedevším na starém klassickém výklad Wedekindov (Noten zu einigen dn. Bornhoft. Srv. výklad
Geschichtschreibern u Z. Giinthera
Lappenbergv
d- d.
Adam
von
Mittelalters
Bemen
I.
etc.
v
I
Hamb.
1821),
(Sitzb. b.
Jinak k celé otázce tohoto limesu saského srv. Pavinskij Karls des Grossen „limes Saxoniae"
in
Holstein
a
dále
Ges. Wiss.
(Zs.
1
novjší výklad 1894
Ionaó. Cn.
18
II.
6,
Heimat XV. Nr.
si.)
Dr. Gloy 9,
1903.
as. D. Erde. 1906, 146) a Dr. Fr. Bangert Die Spuren der Franken am nordalbingischen Limes Saxoniae (Zs. d. hist. Ver. f. Niedersachs. 1904. Sepabdr. Hannover 1904); nové námitky proti autorství Karlovu viz u Chr. Reutera v Hist. Zs. 1910. Bd. 105, 248 si. Srv. ref. v
1
Srv.
Ohnesorge Ausbr.
12, 20.
73 mez, k níž se dostaly slovanské osady, a na nebo jen na krátko, pechodn v rzných dobách,
lze vykládati jen za
dobu
delší,
a nelze
ztotožovati
jí
skuten
mecké
a
paktn
a na stálo proti
Co
chodu.
trvalým
s
To
sob.
slovanského
bylo
rozhraním
mnohem
bylo vždy
ped
skuten n-
oblasti
oba národové sedli kom-
v nichž
slovanské,
dále k vý-
tedy jen
byly
ním,
doasné
osady slovanské, osady idší, osady na území už nmeckém, promíšené osadami nmeckými. Slovanskost jejich zjistiti mžeme jen zídka ze zpráv historických. Po vtšin je to jen slovanský ráz
jmen osadních a jiná jména geografická, pak za slovanský uznávaný okrouhlý typ ddin {okrouhlíce, Runddorf) a vbec agrární pomry, které slouží za vodítko, namnoze ovšem nejisté a sporné. Na pohraniním nmeckoslovanském území, pi zkomolen zacho1
form jmen,
vané
je
zkomolenina
rická
petžko rozpoznati filologu, je-li pvodu slovanského nebo nmeckého
leckdy
sledky nejsou náležit vrohodné.
svdomité
histo-
i
Tou vadou
trpí
a
vý-
novjší a jinak
i
práce, obírající se rozborem topografických jmen z
tchto
konin, na p. Khnelovy, ba nemohl jsem nabýti pesvdení, že by Mukovy výklady byly vždy pevné. Výjimku iní stále jen Brúcknerova práce o Staré Marce (srv. dále str. 77). Z tch i
dvod
n-
nahrazovati všechna dnešní jména
se také neodvažuji
mecká slovanskými, jak je zmínní badatelé rekonstruují, a uvádím je jen tam, kde je slovanský tvar starým pramenem doložen. Pokud se pak týe typ ddin a spojených s tím agrárních poi
mr,
studium
rozbor
a
abychom mohli
rovnž ješt
nepostoupily
bezpeností rozeznávati, co
s
je
daleko,
tak
pvodem nmecké
nejbezpenjší kde není slovanských jmen, anebo chybjí tam, kde víme, že sedli Sloyané, na p. v Bavorsku jsou
a co
Okrouhlice
slovanské.
urení, ale
1
Už
i
poskytují
ty se objevují tam,
padesátých
v letech
rozeznávati typy
ddin
Anschauung gebracht, si.)
a zejména
r.
bes.
1862
J.
minulého
a šedesátých
slovanských.
Tak už
Jacobi ve spisu „Slawen und Teutschthum 13
ješt
sice
aus
r.
in
Landau
Nmci
und agrarhist. Studien zur
cultur-
und
Luneburg
poali zde
století
1856 professor univ. lipské Viktor
v Durinsku
(Hannover
Altenburg"
(Der
Bauernhof
in
1856,
Thiiringen
und zwischen der Saale und Schlesien. Corresp. Blatt des Ges. Ver. d. d. Gesch. Ver. Beilage. Januar 1862. Srv. výtah u Šemberg Záp. SI. 297). Nejvíce v tom
smru
vykonal ovšem A. Meitzen ve svém díle Siedelung und Agrarwesen der Westgermanen und Ostgermanen etc. — III. Berlin 1895. Po a vedle nho
nm
I
uznávali okrouhlíce za
mítko
slovanskosti Peisker Zs.
Hty
V. 10, Brúckner Ans. 23, Leo Untersuchungen
9,
Chronologia najstarsz. ksztaltów wsi
Kwart.
Ausbr. 11,
18, 26,
slow.
(
pak Kiihnel, Gloy, Jellinghaus
f.
soz.
SI.
Ans.
hist.
(sr.
und Wirtschaftsgesch. in
Sachsen
5,
Balzer
1910, 363), Ohnesorge
zde dále
str.
75, 78).
74
ídké
mimo
Ostatní pak typy adové,
proti Polabí.'
nmecké
vbec
(Haufendorf),
mítka
neposkytují
rozptýlené vsi k
podobnému
rozlišování.
Ze všeho
njaké pesné stanovení nejzápadvbec pomýšleti. Musíme se
že na
je zjevno,
njší hranice slovanské
dnes
nelze
zatím spokojiti,
naznaíme-li v následujícím
pibližn
kam
místa,
až Slované
píslušnou reservou
s
ped
pronikli
kom-
oblast sídel
paktních.
V
pvodn,
vané
Labem
severní ásti mezi jak
souditi
lze
sedli Slo-
Adama Bremského,
z
Travn, Delvenav, a zde zstalo
Sventin,
moem
a Baltickým
asi
i
ece
až k
nadále osídlení
Ale z nomenklatury vidíme, že v X.— XI. století Vagrové ješt dále, rozšíivše se hlavn v druhé polovin XI. stol. za výboj Krutových (1066—1092) na severozápad až po Eideru, ba z Visio Godeschal do okolí Rensdburgu, jak vidno z rázu místních jmen. Také Helmold ukonuje své dílo vtou (II. 14) „Omnis enim regio Sclavorum incipiens ab Egdora, qui kompaktní.
vnikli
i
i
i
:
est limes
Danorum
regni
Albiam per longissimos
extenditur
et
usque
tractus
inter
mae
Zverin,
Balticum
.... nunc
et
dante
Deo tota redacta est veluti in unam Saxonum coloniam." 3 Za Neumnsterem je však smrem k Hamburku stop málo. Za to naplnili zase kraj Sturmar (ovšem vedle nmeckých osad) až po Hamburk a Alsteru. 4 Ostatn už list papeže Mikuláše z r. 864 I.
1
Meitzen (Siedelung
I.
39)
základ typ
na
sídelních vede celkovou hra-
od Mohanu podei Itze k Blessbergu, dále k Brandbergu a pes Burzelberg, Frankenberg a Schonefeld k Rudolstadtu na Sále, dále eištm Sály, Labe, Ohry, pes Dromling, podél pravého rozvodí Ilmenavy k Labi u Bleckede, za Labem podle Delvenavy, nahoru k Bilen, do Nesenbergu na Travn, pes Segenici
berg k
jez.
Plunskému
Šumav
burg k
153, 368, 2
Na
—
tedy celkem tak, jak ukaod Pegnice pes Amberg a Nab416). K dalším detailm srv. však II.
a podél Sventiny ke Kielu
zuje bádání toponymické.
jihu jde hranice
a podél ní k Dunaji
(II.
411—412, 416, 437, 470—474, 477, 481, 483—489.
Visio Godeschalci ed. Usinger.
Také bremský neznámý knz, jenž r. 1448 sepsal Chron. Holzatiae (Pertz SS. XXI. 263), vymezuje stejn zemi Slovan: Egdora (que erat inicium Slavie), Nygemunster, Kyl, Lutkemborg, Segebergh, Oldenborg, Imbria, Lubeke, Sweryn ''
(t. j.
Neumiinster, Kiel, Lutjenburg, Segeberg, Oldenburg, Imbria, Liibeck, 1
Tak Pavinskij
Opatrn
to pipustil
Ilon.
i
Fr.
Bungert
za
si.,
7.,
Ohnesorge
Hiljerding IIct. 28, 29,
Waitz Schleswig-Holst. Dr.
Cias 2
Gesch. krajní 3
Hartenholm a Bergedorf
I.
21 a Giesebrecht
body slovanské
(Zs. hist. Ver.
se domnívá, že hranic! byla cesta z
Lopón
f.
Ausbr. 50, z
12,
nmeckých
Wend. Gesch.
kolonisace
16,
udává
I.
Zvin). 18,
26.
historik 9 (1843).
Neumiinster,
Niedersachsen, Hannover 1904). Reuter
Hamburku do
Itzehoe (Ohnesorge 21).
Vše
—
75
oznauje Hamburk slovy „in confinibus Sclavorum et Danorum atque Saxonum" a Prudentius Troyský nazývá jej „civitas Sclavorum". Reka Bille je slovanská Bílá nebo Bílena. Podle toho kompaktnji v celku asi k Slované zde postoupili ped tím byly už jen osady Kiel-Neumiinster-Alstera - Hamburk 1
áe
;
jednotlivé.
beh
Pejdeme-li u Hamburku na levý
Labe, tedy do Liine-
shledáváme opt, že se zde Slované dostali, a to hust, dosti daleko na západ. Jak pozdji uvidíme, byl to kmen Drevan, který se zde usídlil, soustediv se po obou stranách burské pusty,
eky
2
Jesné (Jetzel) a Jilmové (Ilmenau).
Na
Jesné se Slované tak
zakoenili, že, jak ješt v kap. V. vyložím,
do
XVIII. stol.,
zde sedti až
zstali
n
germajméno Dra-
topografické
nomenklatury
zatím co sousedé zálabští
dávno
již
byli
pi Jesné dosud nese památkou na Dráwáina) a Wendland. Novými pracemi Arnošta Muky, P. Kiihnela a P. Rosta zastaralo vše, co díve a nedokonale 3 bylo napsáno o místním rozsazení tchto Slovan. Podle Khnelových rozbor dostihují slovanské názvy osadní a okrouhlíce donisováni. Kraj
ivehn
(stará
pedem
závisí
na
ádném
rozpoznáni
slovanské
Holštýn, která byla dosud zanedbávána od filolog. Ani Pavinskij, ding ho nepodali. Srv. dále P. Bronisch Die slavischen Ortsnamen
v
und im
Furstentum
Liibeck.
Gang- der Germanisation ilav.
Ortsnamen
jménm
in
nkteí
a
(12),
vinskij
1894
Kiel f.
Holstein
— 1903,
Gloy
a
Jellinghaus H. Zu den
a
niederd
Spr. 1909.
K
19.).
slov.
A- Šach Die gesch. Doppelnamen im Herz. Schleswig
Pavinskij
11). Jednotlivá
Ann.
i
autochthonisté
(Ohnesorge Ausbr. 1
Ostholstein.
in
1901
Sonderburg.
Progr.
Holstein (Korresp. d. Ver.
v Slesviku srv.
Hadersleben 1910.
III.
I
ani Hilferin
shledával i
zvuky
slov.
Hamburku
v
i
hledali
jména slovanská jsou ovšem
i
u jmen pi Severním moi jméno slovanské (srv. Pa-
za Eiderou, na
p.
v Jutsku
19).
Bertiniani auct. Prudentio k
845
r.
(MG. SS.
441) a Ohnesorge
I.
20.
I.
c.
.
Jetzel zní v nejstarších
*
Jilm,
polab.
Sprachreste 219. 3
jehn.
Tak pepisuje Muka
Muka pepisuje
Jasela
(1.
Srv. Pavinskij Yío:\. C.naB. 19, 168,
c.
429,
ece Orav (Ohe),
(165) soudil,
že
šli
4.
Hefti,
i
Jméno
VI. 429).
jasem>). Srv. Rošt
prae
Bopóa 92
behu
Andree
(Výet
Jilmové
ale konstatoval
na 100
názv
slov.
za nejdále
uznal pouze Gifhorn a Isenhagen (Globus LXVI. Nr.
kunde 1896,
*
313, 389).
I.
Hilferding
si.
pes
les
Góhrde
k severnímu území magdeburskému, Pavinskij
dále až po Brunšvík.
Bopóa 109 — 118).
u Hilferdinga
Mater,
Hilferding
vedl zde hranici slovanského osídlení od pravého a Dromling, po
Pehled
(SI.
pramenech Jesne, Jesna (Jesená od
názv
v Staré Marce viz
posunuté slovanské body 7,
1894;
srv.
slovanských
felde (Braunschweiger Volkskunde. Brunšvík. 1896. 370).
Zs.
f.
v okolí
Volks-
Vors-
—
76
áry Stade-Hersefeld-Rotenburg-Verden na Vesee, Muka pak na základ peliv sebraných dat toponymických neváhá vésti hranici slovanského osídlení od ústí Jilmové velkým obloukem pes dolní Alleru, pes Burgdorf jižn od Zelle, pes Peine, mimo Brunšvík, Helmstedt a pes Neuhaldensleben k ústí Ohry, staré Oravy."
cela
'
Za Kúhnelem jdou
i
v kraji stadeském
Reuter a Rúther, shledávajíce slovanská jména ve
a
Wigmodigav;
znalci filolog-ové a etnografové,
skuten p.
musí rozhodnouti
tu
ale
jsou-li tu
uvádná jména
všechna
slovanská a skutené slovanské okrouhlíce.''
ady Kúhnelových
celé
a
Rošt na
P.
Mukových dokladu neuznává. 4 Hi-
západ Jilmové v XII. stol. doloženo 20 osad slovanských na jihu dn. Wichmannsburg-u (jižn Lúneburgu), 13 osad u Suderburgu blíže dn. Ulzen' a další z doby 1221 1246 u Wastoricky je na
—
1
na
renholzu
Radu doklad máme
1
Ise.
východní stran
'
z
konin
na
jižnjších
pedn
Zde jsou
dnešního Brunšvíku.
osad
i
historicky
1191 od dob dávných, dále se pipomíná 7 slovanských ddin r. 1306 ve Werderu a Vorsfelde, * slov. ves a ti vsi da platící z r. 1224 9 a 1160 u Helmstedtu. Také Okrouhlicemi liší se tento kraj výdoloženi Slované v
Kónigslutter (stará Luttera)
r.
'
1
Kúhnel Die
P.
(Zs. d. hist. Ver.
f.
slaw. Orts-
Spuren der Slawen
sich nocli
zur Gesch. Niedersachs. v Zs. d. '-'
hist.
Ver.
Muka
dkladnji ve prae I. 323 i
:i
f.
I.
5.
46.
tomu souhlasnou
k
Srv.
A. Slované ve vojvodství Liineburském spisu
Szcza_tki
polabskiego
je.zyka
Einfliisse
in
na
stol.
slov.
Pehled
si.
VI. 103) a
Liineburskich
1909, 414
(Mat.
si.
a
Ohnesorge
(cit.
územi a Wentorf u Wittensee
der Liinenburger Haide?
Pehledu VI. 419
V
zápisu
dar
k
in
— 356).
Leipzig
tmto Slovanm
(1.
c).
Hannoverschen. Leipzig
viz
Dále
1906.
srv.
Kiick Ed.
Úplnou
ostatn
od
starši
Muky
si.
abatyše Judity
156, Wilibaldi ep. 82. Srv.
8
Muky
Slovan ukazují názvy Wendlohe u Altony, Wendlohe Wenthorn u Elmshornu, Wennkamp (Wendenkamp) u Kelling-
historicko-národopisnou
bibliografii
7
(Forsch.
A.
kritiku
Hist. Zs. 1910. Bd. 105, 247
Bemen
der Reg. Bez. Stade.
P.
Wendische
II
(Slov.
Wendów
Rošt Die Sprachreste der Draváno-Polaben 1907, 349 (soubor Roštových top. jmen viz na str. 181
5
III.
I.
sta Finden
si.).
husen. Také Nostorf byl ve XII.
v Slov.
a
Reuterovi hranici
u Barmstedtu,
I
— 1903
im mittleren und westlichen Hannover?
Reuter Ebbo von Reims und Ansgar.
— 26).
im Liineburgischen
Niedersachsen 1908, 376. Srv. dále Ohnesorge Ausbr. 20
Riither Heimatskunde
20
und Flurnamen
Niedersachsen) Hannover-Leipzig 1901
K^trzyski
(1146
O
—
1148) v Jaffého Slowianach 44.
Bibl.
r.
germ.
I.
Andree R. Braunschweiger Volkskunde. Braunschw. 1901. 502 (II. vyd.). I. XVII. 436. Andree c. 501 a téhož sta Die Wendendórfe im Werder bei Vorsfelde.
Srv.
Riedel Cod. brand. 1.
Globus LXVI. 1894. Nr. 7. " Andree c. a P. Meier Bau- und Kunstdenkmáler des Kr. Helmstedt 1.
15.
77
znan
od okolního nmeckého, následkem ehož mohl R. Andree slovanského osídlení zde odWarenholzu po Ise k AI-
vésti hranici
lee a dále kolem Fallerslebenu, Kónigslutteru a Helmstedtu. 1 Kdy sem tito Slované pišli, není známo, ale je pravdpodobno, že už za doby Pypinovy. Ovšem ped IX. stol. bylo tu Slovan pes jen málo. Hlavní rozšíení Slovan do zem saské, jakož Labe pipadlo jist teprve po r. 804, kdy Karel ze zem saské tisíce rodin pevedl do Francie, zemi vylidnil a jak praví annalista francký „pagos transalbianos Abotritis ddit".- Postup ten souvisel tedy s politikou Karlovou proti Sasm. Vlastní Stará Marka i
—
1
eku Oravu (Ohe)
obsazena byla až po
jak ukazuje jazykový ráz jmen,
ze severu, z Drevanska,
výborn rozebraných
AI.
Brckne-
rem. 4 Hojnosti slovanských jmen ubývá také v Staré Marce od severu k a
tak že jižn Oravy už zanikají (mezi Wollmirstádtem
jihu,
Magdeburkem
Trumpsice)
a
jsou
roku 973 jen Windischenburch, Bizzinici a
smrem
poínají býti astjší zase na jihu
burku k Sále, kde však už
byli
Srbové.
Pvodn
J
od Magde-
snad byla Stará
nmecká Marka celá slovanská, ale už od r. 822 objevují se v ní jména osadní a zejména brzy poali Nmci vnikati do poíí Oravy. Sousední severní Durinsko, t. j. kraj mezi Labem, Oravou, Bodou a Šálou, bylo však vždy jen ídce Slovany osídleno. Jména kraj durinských v X. století jsou pevalnou vtšinou nmecká a také i
eky
mají jména neslovanská.
Andree c. podává podrobnou mapku vsi s Okrouhlicemi na tab. XII. K forve Wendlandu a Staré Marce srv. též Meitzen Siedelung II. 477 492. 2 Ann. regni Franc. 804. Srv. též, jak r. 780, když Karel táhl na Sasy a je podrobil, zárove: „nec non Winidorum seu et Fresionum paganorum magna multitudo ad eum conversa est". (Ann. Mosell. 780. MGH. SS. XVI. 497.) 3 Stará Marka (Altmark) obemykala dnešni kraje Salzwedel, Gardelegen, Stendal a Osterburg v dnešnim vládnim okrsku magdeburském. Do XIV. stoslula jen Marka nebo Marka Severní oproti Východní Marce mezi Šálou letí L
1.
mám
a
—
vsí
Labem; jméno Stará Marka upevnilo
Labe) od roku 1304.
Srv.
Drevan uvádjí
se v
Brúckner
se zde
SI.
Ans.
protiv
v in
k
Altmark
Nové 1.
V
(na
východ
Staré
Marce
dob
IX.— XII. století pagy Osterwalde (asi dn. kraj Salzwedel a Gardelegen) a Belxem (jižní ásti obou kraj a Osterburg). Na severu Lipani. Brúckner SI. Ansiedel. 1. Osterwaldu pipomíná se kraj Lipan r. 956 Jako ást Belxemu uvádjí se Mosidi (Bottger III. 178, Brúckner 1. c. 2). 4 Brúckner A. Die slaw. Ansiedelungen in der Altmark und im Magde-
jižn
—
burgischen. '
Leipzig 1879.
Brúckner
1.
c.
7
— 8.
(Preisschriften der F. Piznici,
Trumpsice v
Jablonowskischen Ges. XXII. list.
Otty
II.
973 (Riedel Cod.
I
I.
XVII. 423). 8 Brúckner 1. c. 4 Gaugrenzen IV. 330 si.
—
5.
O
krajích
durinských
srv.
Bottger Diocezan-
und
78
Na východ
Sály bylo ovšem všechno slovanské,
pímo dosvdil,
hard
Labe
Sálu vnikli
a
nm
jak už Ein-
prameny jiné. Zdá se, že mezi po Srbové valem po r. 561. Aspo tohoto roku a
1
ítalo se toto území ješt k Durinsku.
2
Kam až dospli Slované na západ Sály, na jejíž východní stran bylo kompaktní srbské území, je dosud nesnadno íci, ponvadž není po ruce spolehlivé, vše vyerpávající práce. Porzné ''
možno zatím
dosavadní výsledky
nezstala hranicí a že
eky
vytvoili jednak podél
jednak
za ním
dále
Slované
ji
v ten rozum,
shrnouti
pekroili daleko,
že Sála
a to tak,
že
hust vyplnný pás osad, vtších nebo menších ostrov
dosti široký a
adu
ješt
nmecké. Pipomíná-li Luitprand r. 933 Merseburg jako pevnost na hranici Sas, Durink a Slovan, 4 má to
v kompaktní oblasti
jenom význam
Nebo
vévoda durinský Radulf postavil r. 641 hrad na Unstrut patrn proti Slovanm, a Dagobert III. r. 706 daroval klášteru sv. Petra „in villa Merovegesburg in Thuringia" adu slov. osad mezi Erfurtem a Šálou ve hvozdu politický.
už
''
1
Einhard Vila Caroli 15:
Ann. Einh. k
centes incolunt. Srv.
národ ultra v
(tamže -
:l
fluvios
Oltona
listin
Sála fluvius,
Sorabi Sclav',
782:
r.
listiny
papeže Jana
XIII.
z
inter
et
Albim
Sorabos
dividit;
Salám
interia-
et
V68, pipomínajíc! velký slovanský
Albiam et Salám (Posse Cod. dipl. Sax. I. 1. 246,* 248) a r. 968 slova: totius ultra Albiam et Salám Sclauorum gentis
z
I.
249).
str.
Paul. Diac. Gest. Lang.
H.
Thuringos
qui
quo campos
Gróssler.
II.
10.
Die slavischen Ansiedelungen im Hassengau (Archiv
si.
Phil.
Doprovozeno A. Brucknerem. Hassengau je staré jméno kraje mezi Šálou, Unstrutou, Helmou, Leinou, Viprou a Schlenzi, doložené už r. 777. Dalši sem spadající práce jsou: Schottin Die Slawen in Thiiringen (Bautzen, Gymn. Progr. 1884), G. Landau Der Bauernhof in Thiiringen (Correspondenzblalt des Gesammtvereines d. d. Gesch. Ver. 1862 I.), dále spis Jind. Lea (Leo) Untersuchungen zur Besiedelung und Wirtschaftsgeschichte des thiiringischen V. 333).
Osterlandes
Geb.
in
der
Gesch.
d.
Zeit des
1900,
III.)
shledával
ovšem
Ostgrenze zwischen a
asi
slov. typ
Neznámá mi zstala
1
V.
Studien aus
dem
thiiringischen Siedelungsnamen.
že
slovanská jména omezují se jen
Sály, ale zde jsou hustá. (srv.
J.
výše
Landau str.
73).
dissertace /. Blochvwitze Die Verhaltnisse an der deutschen
Elbe und
K^trzytíského
Antapodosis
(Leipziger
Die
okrouhlíc v celém Durinsku hojný
O. Schliitera Die Siedelungen
uvedená práce
Mittelalters
W. Schatte
Také Schatte našel, 20 km od Labe a
Halle. Diss. 1903, 27.
na východ Durinska,
frúheren a
II.
28.
Fred. Chron. IV. 87.
Donau in
O
zur Zeit
der
ersten
Karolinger.
nordostl. Thiiringen. Berlin 1903.
Slowianach sem
z
ásti
náleží.
1872,
Také dále
79 Hirzbruil zvaném.
Zde také na západ Merseburgu mezi Šálou,
1
Querfurtem
Unstrutou,
Mansfeldem
a
Gróssler
konstatovali
a
Briickner velké množství slovanských jmen osadních.
Jiný doklad slovanských sídel je z kláštera fuldského
samé
a to v
usazeni
blízkosti kláštera,
937 a 973. ~ Na statcích
r.
Slované už v polovin
byli
rovnž
a
stol.
VIII.
v indexu statk kláštera
hersfeldského uvádí se nkolik durinských míst, v nichž sedí Slo-
—
vané
manent
Když opat Sturm
Sclavi.'
ece Fuld tam koupali. 4 Patrn
r. 744 zakládal klášter velkým množstvím Slovan,
fuldský, tu se na
setkal s
kteí se
byl kraj na horní
Potom
se
ovšem nedivíme, že
strutou a Viprou
Lambert
stol.
z
se
pipomíná v X.
pímo pagus
kraj, zv.
Sclavorum,^ ba že se setkáváme k dnešních Gotting".'
slovanský postup do Durinska,
MGH.
Dipl.
2
Nr. 83,
I.
dob
ale stai, že už v
Srv. Gróssler
smrem
se Slovany po-
i
vidno,
je
XI.
pímo
nazývá že
musíme
na Erfurt a Fuldu, klásti
Listina je sice falsum X.
197.
str.
té kladli slovanské
osady zde do po.
nebo
VIII.
pi
XI. stol.,
stol.
353, 368.
c.
I.
1055
r.
Z uvedených zpráv
mezi Un-
nebo že v
Hersfeldu kraj u Saalfeldu na Sále
blíže
naplnn.
jimi
stol.
Winidon,''
regio
1
Fuld
pehled tchto doklad ve spisu V. K^trzyskho O Slowianech mieszkajacych niegdyš mie.dzy Reném, t-aba,, Salq czeska^ granic^. Kraków (Rozp. Akad. XL.) 1899 str. 35 si. a 39 si. Slovanské statky tchto klášter se uvádjí nejvíce v koninách východních a jihovýchodních, jednak smrem na Verru a Erfurt, jednak na franckou Sálu, Mohan a Bamberk. Výpisy hersfeldské jsou 3
Srv. úplný
i
z Breviaria sv. Lulla z VIII. '
Zpráva
je
i
regione mercandi causa
flumen
Fuldam
stol.
jinak zajímavá: (abbas) pervenit ad viam,
Mogontiam pergentes
ad
vadit,
magnam Sclavorum
ibi
ducit
multitudinem
fluminis alveo natantes, lavandis corporibus se immersisse;
animal cui praesidebat pertimescens, tremere coepit
torum ŽS.
exhorruit.
I.
"'
Vita
(Eigilis
S.
Sturmi
7.
que a Turingorum
ubi
;
:
platea reperit
illa
super
eiusdem
quorum nuda corpora Dei eorum foe-
et ipse vir
MGH.
SS.
II.
369.)
Srv.
mj
127.
V
listin
Otty
II.
z
r.
979
(in
pago Winidon). Srv. Bóttger Diócez. Gau-
grenzen IV. 402.
MG. SS.
V. 238.
Ann.
Monachus Saalfeldu ohromný
k
r.
1075:
in
regionem Sclavorum
MPH.
in loco qui
pipomíná vedle Harzu a les slovansky zv. Lovia. Je to t. zv. pagus Orla pi horní Sále, o nmž srv. Bottger IV. 374. K téže Orle (Orlaa) do lesa zv. Hirzbruil klade adu slovanských vsi také darovací listina Dagobertova z r. 706 (Mon. G. Dipl. I. 197); ovšem listina ta je falsum X.— XI. stol. dicitur
'
Salefelt.
V
Brunvill.
darovací listin arcib.
vanské lány u dn. Thalwenden. k
Slovanm durinským
viz
(Bielowski
mohuského Lupolda Srv.
tamže
str.
K^trzyski 40
— 41
1.
a u
c.
r.
42.
I.
348)
1055 pipomínají se
slo-
Dalši listinné doklady
Šembery Záp.
SI. 301.
80 a VIII.
—
celku vychází ze všeho,
co
nejmenším do
stol.
mových do tchto
V
VII.
zemí.
od doby výprav Sa-
nejspíše
1
dosud víme, že hutnjší
slo-
vanská sídla omezovala se zde na území, které se zprvu táhlo podél Sály v šíi asi 15 20 km v tomto pásu je nejvíce slo-
—
—
vanských jmen,"
pi Unstrut
ale
hranice
se
Unstruty a Vipry, obemykajíc župu Winicíon
Ve
k stední
pes
a
ni
Reznu
(srv.
str.
82
pes
Ansbachu
k
(Aisch)
Isku
Pi tom ovšem sedli Slované místy jinak bylo nmecké. Ze však
si.).
ideji v území, které
hustji, místy
Nmci
dále
obešla vedle Gothy
na horní Fuldu a vracela se pomalu
Chyžice (Kissingen), Windsheim na . a k
;
dále podél
vypjala
sedli také v pásu hust Slovany osídleném, vidíme
z toho,
pi Sále pipomínají se v IX. a X. sto3 letí osady nmecké. Všude byli Slované pomíšeni s Nmci. Už sama existence jmen na WindWindischpokud Slovany oznauje, ukazuje, že vedle nich sedlo obyvatelstvo jiné, které cítilo potebu osady ty oznaiti výslovn jako slovanské. Vbec má Leo pravdu, praví-li, že tu ostré národnostní hranice nebylo a že oblast slovanská pozvolna a pomíšen pecházela v nmeckou. že zase v srbských župách
,
,
;
Nevidíme také nikde jinde takové roztíštní na drobné zlomky, jako zde. 4
Ze ovšem
i
práv stanovenou
za hranicí
notlivých osad slovanských, je
na
nelze vyluovati jed-
Bývají
bíledni.
vskutku vyhle-
dávány docela pi samém Rýn a smrem na jihozápad až pi jezee Bodamském. Bohužel však máme pro tyto vzdálené kolonie podklad jen v rázu topických jmen domnle slovanských, tedy v materiálu, který je spolehlivý jen, když nese zcela zejmou peet slovanského pvodu. A toho tu pravidlem není. Ani jména, která se skládají nejvíce
—
ze
nemusí býti slovanská,
1
Fredegar 48. Srv. Gróssler 337.
-
Gróssler
1.
337 a Leo Untersuch.
c.
osídleni a adaptace k
slovanskou
dané
pd.
zde od Rudolstadtu
berg a Blessberg
v
Durinském
Slovanské jméno zdá se i
wind
wend,
složky
miti
i
' 1
'
si.
Phil.
XXVI.
—
už
6.
Zde na
str.
13
si.
pes Frankenberg, Itzu k Mohanu
lese a podél
župa Langnizza (o
553), jak je
tch
je
ní viz
1
zpsobu ddin hranici
více o
Meitzen vedl na základ formace na Sále
a
pipomenul Brúckner,'
jak
Orla pi horní Sále. Ze župa tato byla srbská,
(Archiv
zuinden
a
Burzelberg,
(Siedelung
BrandI.
39. ).
Bóttger IV. 331) a ovšem
dovodil
Muka
nomenklatury
z
ostatn už polohou pirozené.
Leo I. c. 8-9. Na p. v Neleticích k Leo 6, 14—15. Ansiedelungen 88 si.
r.
961. (Riedel Cod.
1.
XVIII. 421.)
81 že starovké prameny znají v gallské nomenklatue spoustu jmen se složkou vind a vend a ve východních Alpách kmen a provincií Vindelik. Totéž platí o názvech konících na itz.~ Jsou tedy slovanská osadní jména, která pro západní Nmecko až po Rýn peliv se3 bral V. Kelrzyski, doklady, jejichž význam pro otázku existence
zejména když
uvážíme,
jihogermanské)
(i
1
—
i
Slovan v tamjších koninách, v stízlivého filologa a
poátky všech
A
priori se
Rýn,
však nic nestaví
musíme
mé SS.
Srv.
Ovšem
O
K^trzyski
V.
zprávu
Soest a Paderborn nazývá hrady v zemi
i
podle
198
I.
pramen. 4
slovanské kolonie na
proti možnosti
na dolním Mohanu nebo na pítocích Vesery.
slovanské/'
1
neteba,
popírati
vzato,
jednotlivých osad z píslušných lokálních
Kazvíního, který docela
2
celku
potebovalo ovení spolenou prací historika, který by zase vyšetil historické
každé by teprve
ale z nichž
všeho,
co
pokládati
víme,
spíše
za
si.
Slow.
Meitzen Siedelung
22,
3,
II.
R.
244,
Much
Corresp.blatt 1913, 65. 1
K^trzyski
V.
autochthon,
— 16. Ke.trzyski omylem pokládá všechny Labem a Šumavou za zbytky slovanských zde ped píchodem German (str. 29, 47). Ped Kej-
O
Slowianach 5
mezi Rýnem,
tyto slovanské osady bydlících
rzyskim už G. Landau 1859, 64
srv.
;
Siegenu
u
v
1. c. a také Peez A- (Westermanns Jahrbuch. Braunschw. Šembera Záp. Slov. 296) hledal osady slovanské na Westerwaldu Porýní, ale bezdvodn. Rovnž H. Marjan nedovedl pinésti
vrohodných doklad pro osídlení Slovan mezi Rýnem a Moselou (Rheinische Ortsnamen. Aachen 1884. Srv. Brúckner Archiv si. Phil. IX. 146 a Bogus\awski c. 51), potom ani f-órstermann 1544 si., Ed. Bogus\awski (Swiatowti Vlil. 35) a ovšem V. Šembera 137 si. 141, 213. O práci Er. Majewc. ského viz dále str. 85. Proti tomuto stanovisku vystoupili spolenou prací Rhamm, Jellinghaus a Andree v stati „Urslaventum zwischen Elbe und Rhein" 1.
1.
i
(Globus 1902, Bd. 82, 239-242).
Boguslawského ve Šwiatowitu
Sta
jest
jim
odpovdí. 1
u
aspo Wendenheim
Srv.
Nimwegen
Windense
(1028),
a
u
Ober-Unterwinden u Strassburgu, Windeshem
Mohue, Winedahusen (Wiensen)
Winidum
a
(Weende) u Gotting-, Windischbuchen na dolním Mohanu, Winden a Wenden mezi Strassburgem a Stuttgartem, Wendischenhof, Windischenbach severn Stuttgartu
a
K^trzuski
—
pod. [Fórstemann,
Mapa
4 a
I.,
483-490 2 BogusXawski Šwiatowit ,
"'
17.
U
Namenbuch. Nordh. 1856—9. II. 1544, II. 404 si., Arnold Ansiedelung-en
VIII.
55
si.).
Jacob Ein arab. Berichterstatter aus dem X. oder Kazvíního ed.
v zemi
Slovan,"
v zemi
Slovan."
selstva k Ottovi L.
Altd.
Meitzen Siedelung-
Niederle
:
Wstenfeld
a
dále
II.
413,
„Paderborn
r.
se
dí
(Váterbúrúna)
Jacob piítá pvodní II.
415,
:
je
XI.
Jahrh. Berl. 1890
„Soest
(Sušit)
je
dobe opevnný
zprávu Ibráhímu Tartúšímu,
hrad
lenu po-
973.
Slovanské starožitnosti.
hrad
6
82 než do Paderbornu územím slovanským.
omyl, vzniklý jen tím, že arabský cestovatel,
tém
pišel, procházeti musil
Zpsob
stále
tchto vzdálenjších kolonií také rzný. Jednak sem Slovany
a vznik
kládán a zajisté byl
knížata, biskupové a
teba také pochybovati,
nesvdí zují
nám
nmecká
volali
úelem.
1
Ale ne-
ást této kolonisace vznikla zem od Slovan, v dob výše
velká
že
postupem a zaujetím Ze široký pechodný pomíšený pás, bez ostré hranice, nutn, jak se Leo domnívá, proti volnému postupu, ukadjiny slovanského šíení na jiných místech, na p. na V listin Arnulfov z r. 896 pipomínají se pak výslovn
spontáním vyložené.
vy-
opatové klášter ku vzdlávání pdy, jednak
usazovali z pinucení jako zajatce za týmž
je tu
rzn
byl
2
i
Balkán. u Rezna Slaví
'
liberi.
Trochu více než o durinských víme o Slovanech, kteí se na západ Smrin a Šumavy do Horních Frank, Horní Pfalze a Bavorského lesa, hlavn po horním Mohane a jeho pítocích Radnici, Badnici, Peg-nici, Rezatu, dále po Nab, Chub, Reznu a lize. Zde byly opt mnohé koniny od Slovan zaujaty v takové míe, že platily za slovanské a v listinách jmenovány terra Sclavo-
rozšíili
rum nebo
Sclavorum.
regio
Mohanem
mezi horním
pežské
z
a
VIII.
Slovan
radnických
a
nám
Dokládají
listiny
je
bylo v lesnatém
—
císaské,
Už roku 751
IX. století.
kraji
od nichž se jim dostalo v
a Radnicí,
nách jména mohanských Ratanzvinidi.
Nejvíce jich
Moinvinidi
et
biskupské a pa-
papež
dal
listi-
Zachariáš
na otázku, má-li se vybírati da sv. od zdejších Slovan. „Ano," odpovdl, „nebo by jinak zemi tuto Bonifácovi zajímavou
pokládali
1
za vlastní."
odpov
Výše uvedení Moinvinidi
pipomínají se v listin Ludvíkov r.
889;'' v zápisech fuldských
1
Tak soudí Leo
Riezler Gesch. B.
1.
c.
6
Meitzen Siedelung
2
Srv. výše
Mon. boica XXVIII. 113. Jaffé Bibl. rer. Germ. III. 226
str.
consilium non indiget,
77, 78. Srv.
si
oporteat
dum
ipsam quandoque propriam 5
R. 846:
fluvios, qui
rei
sibi
i
Nr. 80:
censm
1.
Ratanzvinidi
ece c.
Isce
(Aisch
Arnold Ansiedel.
—
438-,
Etenim de
terra
si.
Sclavis, Christianorum
accipere, interrogasti frater. Hic
quidem
causa est manifesta. Si enim sine tributo sederint,
vendicabunt terram.
„In terra Sclauorum,
„in
II.
a
potvrzené Arnulfem
Schulze Kolonisierung- 9
qui
sedent inter Moinunr et
vocantur Moinwinidi et Ratanzwinidi."
889 teme:
846,
zove se kraj na
:;
'
r.
60.
I.
terram inhabitantibus,
r.
— 8,
z
Sclauorum
.
winida". (Mon. boica XXVIII. 40, 95).
.
.
qui
V
Radantiam
potvrzující listin
vocantur
Moinwinida
et
Arnulfov Radanz-
83
dob
stará Eisga) v
sv.
Bonifáce regio Sclavorum
1
nm
a v
pipomínají se u dn. Vierethu cetera oppida sclauiena;'
r.
911
jiná regio
824 severn ód Bamberku. 3 Další Slovany na statcích biskupství wurzburského dokládá listina Arnulfova 4 z r. 889, potvrzená Jindichem I. r. 923 a Ottou III. r. 993, 5 Wilibaldv život sv. Bonifacia. Už na poátku, k emuž srv. Slaviorum pipomíná se
r.
i
v
dob, kdy
14 kostel,
byli
podízeni církvi wiirzburské, zízeno bylo pro
ale
kesanství pes
1 '
to
nemlo
n
mezi nimi úspchu.
Kraj zstával zanedbáván. Byl odlehlý a biskupové tam nechodili.
Proto se
r.
1007 odhodlal Jindich
II.
samém
zíditi v
centru slo-
Bamberku, jenž byl ostatn jeho oblíbeným místem, nové biskupství, v jehož zakládací listin výslovn teme, že úel jeho byl pokestiti okolní Slovany: „ut et paganismus Sclavorum destrueretur et christiani nominis memoria perpetualiter inibi celebris haberetur". Ale ješt synoda do Bamberku r. 1059
vanského
v
kraje,
'
svolaná potvrzuje, že byli v okolí Slované, kteí tehdy
1
Ezzilo tradidit Sto Bonifacio
Medabach
fluminis Eisga et iuxta
regione
villas
.
( Dronke
v po-
loco Hohenstat qui situs est iuxta ripam
in .
in eadem Sclavorum Sampach simul cum
(idem comes) tradidit
Lonrestat, Wachenrode,
has. Tutenstete,
inhabitantibus Sclavis
.
trvali
Trad. et ant. fuld. 1844,
.
c.
.
.
IV. 129
— 130,
srv.
K^trzyski Stow. 20, 36). R. 824 pipomíná listina fuldská osadu Thurpfilin iuxta ripam fluminis Moin in regione Sclauorum (Dronke Cod. fuld. Nr. 430). V téže krajin pipomíná Slovany jiný zápis fuldský u Dronka c. IV. 133, jiné VIII. 36 (u Sulzbachu), jiných ada pipomínána je v kap. XLIII. a XLV. mnohými ísly jejichž výet viz u K^trzyského c. 37 39. i
—
1.
-'
;l
1
MGH.
Dipl.
K^trzyski
1.
I.
1.
c.
(listina
Konrádova
z
r.
911).
K^trzyski
Mon. boica XXVIII.
97,
161,
258.
Desátek mli
tito
Slované odvádti
„sivé in melle, sivé in paltenis, seu in alia qualibet redibitione".
Otty
III.
•
8
z
r.
40.
c.
1.
35.
Také
jiná listina
996 potvrzuje Slovany v okolí Wiirzburku (Mon. boica 267).
Wilibaldi vita
Už Karel
to
stí r.
Bonifacii
8 (Jaffé
Bibl.
III.
461).
800 naizoval biskupovi wiirzburskému Bernwelfovi
a jeho
následníkm, postaveny byly však kostely teprve za Ludvíka. (Mon. boica XXVIII. 40, 95). 7
Jaffé Bibl. rer. germ. V. 27. Totéž vidíme r. 1007, v
nmž
Jana IV. biskupu wiirzburskému
z listu
patriarchy aquilejského
teme: „Omnipotenti Deo
in-
mensas gratias referimus quod per regem nostrum H(enricum) fundatissimam pacem omnibus ecclesiis praestat et insuper novám ecclesiam formát, per quam et de inimico humani generis in vicinas Sclavorum gentes Deo opitulante, triumphavit (Ke^trzyski 31) a ze souasného listu biskupa Arnolda, jenž pipomíná o biskupství bamberském: „se parvum inde fructum habere; totam illam terram .
pene silvam esse; Sclavos
.
.
ibi
.
habitare"
[1.
c.
477).
.
.
84 hanství.
]
Akta
synody potvrzují nám zárove, že bamberské
této
ist
biskupství nebylo sice
—
pece
slovanské, ale
jen z veliké ásti
parte sclavonica. 2
maxima
Další zmínky o Slovanech mají ješt listiny Ludvíkova z
r. 863 Nabawinida, villa Arnulfova z r. 896 o lánech svobodných Slovan u vsi Besinga (dn. Pósing-) severových. Rezna, 4 dále Ludvíkova z let 903— 906, 5 Konrádova z r. 911, 6 Otty I. a III. z r. 953 a 993 a množství zápis kláštera fuldského sebraných
—
{
'
K^trzyským. 8
Ze se eský kraj Tuhoš táhl až na bavorskou eku Chubu (dn. Chamb), dosvduje Jindichova zakládací listina biskupství pražského z r. 1086 y a osada Pemfling, která ješt ve 10 XII. stol. mla jméno Boem-villingen.
ped
Máme-li je
sebou takovouto summu historických doklad,
ovšem pirozeno, v
nejen
klaturou,
že se zde setkáváme
dob,
staré
a se slovanskými tvary vsí.
1
quam c.
se slovanskou
nomen-
i
Trevina
(Trebina,
1061),
r.
slovanský
„Erat enim plebs huius episcopii utpote ex maxima parta sclavonica, ritibus
abhorrens
gentilium dedita,
1.
Trebnitz
(Vranice?),
nitz
i
podnes ješt zachovanou Slovanská jsou na p. jména ek Wórale
in
a
religione christiana
decimationum contradÍGtione decretis
tam
cognatarum conubiis
in
patrm omnino
contraria.
(
Jaffé
497).
Stopy Slovan lze prý v Bamberku sledovati pobamberských a v ei. Za nm. Pfiitze íká se tu si. luza. (Dr. P. Schneider und Dr. W. Ament, Bamberg. B. 1912, Lutsche 25.) Jinak o pobytu Slovan zde srv. ješt pojednání: Ant. Diirrwachter Studien zur Besiedelungsgeschichte des Bamberger Landes. I. 68. Ber. d. hist. Ver. zu B. 1910. 13 47. Adam Ziegelhofer und G. Hey Die Ortsnamen des ehem. *
dnes
v
Srv. pozn. pedešlou.
rázu
tid
nižších
—
—
Hochstifts Bamberg. B. 1911. 3
Mon. boica XXVIII.
Obé mi zstalo
54. (srv. XI. 121).
nepistupné.
Dnes Wenedig
v
Nabburgu (K$t-
rzyúslci Stow. 8). *
Tamže
Ludvikova
z
113
str.
Cod.
Kos Gradivo
(srv.
832 (Mon.
r.
II.
235).
Winades pi
36 (Bawari
Friedr.
Mon. boica XXVIII. 144 (sclauiena oppida).
7
Tamže
str.
dipl.
253. tribus
in
má
listina
Sclavi istius patriae).
"'
6
„Winidsazin et
ústí Erlafy
B. XXVIII. 21). I.
a
35,
MGH.
villis
Dipl.
Sclavorum
et
Otto
I.
et
I.
(Zde se pipomíná pago Salagowe" nad
Nr. 160.
Winidon
in
Šálou franckou.
I.
s
K^trzyski
9
„Tugust,
1.
c.
quae
35
si.
tendit
94). 10
Mon. Boica XXVII.
39.
ad
medium
fluminis
Chub"
(Friedrich
Cod.
.
85
—
Rednitz, Pegnitz, a jména Radenza, Pagenza slovanské jsou hojné názvy odvozené od stsl. chl^m.^, . chlum: hora Kulm mezi Bayreuthem a Ambergem, stará osada Cumizdorf, tvar dostala stará
Kulmbach (Chulmina), Kolmsdorf, Kolmitz, Kolmstein, Kolmhub,
dále osady Kolmberg-, Culmitz,
Kolmhof,
Kulmberg,
Kolmreuth,
jména Muggendorf, Mogelndorf, Kulmod, slovanská jsou patrn Muggenhof (od mogyla, polab. mgála) a mnoho jmen na -itz i
Dormitz,
(Stegnitz,
jmen
Spousta
Fórmitz,
Trebitz,
také
vykazuje
Wurlitz
Vielitz,
složku
zuind,
a
pod.).
windisch, 2
zvinden,
k nimž lze pipojiti už staré názvy Nabazuinida, Winidouwa,
pi
této
nomenklatue
je
pece teba
na njž jsem už výše na
velké opatrnosti
80 upozornil.
str.
A
4
tak,
i
z
ale
dvodu,
z
kdybychom
udává poet slovanských osad v Horních, Stedních a Dolních Francích Erasm Majewski, 5 pijmouti
nemohli
íslo
dosud vyškolený
našel se
vanskost jich vždy 1
846)
pin
kterýmž
nesporn slovanských názv poet velmi znaný; ovšem
je tu
r.
567,
ek
Jména
ádn
Pegnice,
vysvtlil
a
6
ovil.
nebo
keltické
illyrské,
mezi jména
a to
Rednitz,
patrn
mají sice také zjevnou slovanskou koncovku, ale
cizi,
se slovanským
Vsi
(pv.
Pagenza, a Regnice
st.
koncovkou
s
v listin z z
r-
1003
Surbaha,
z
Liubasa,
1014
r.
z r.
osady
1008
eka
Niuzellici
dob
staré
u Bamberku,
1007 pagus Riezzin
r.
eka
V
Becker 453).
Ribenca,
z
z
u Bamberku,
Liubrodici
(Besenca,
znjí ješt slovansky
Vraha, pítok Radnice,
et
-entia
že v Kra-
1017 osada Retsiz
r.
ke sku-
-antia,
Much Correspondenzblatt 1913, 65), akoliv sluší pipomenouti, jin práv potoky, tedy menší vody, máji hojn slov. jména na -anca Gostinca,
Radenza
st.
náležej!
(srv.
Studenca,
ne-
který by se jich byl ujal a slo-
filolog,
r.
inferior,
1061
1021,
Chizziche
dn.
Lupenza dn. Lupnitz, st. Lipnica u Eisenachu. (Dronke Trad. 116). Podrobný výet viz u Majewského Swiatowit II. 66. Zejména jsou zde hojná jména s koncovkou -wind, -wend (Albiswind, Bischwind, Ditterswind, Gerlas-
Kissingen
atd.,
'-'
wind, Kurzewind, Voccawind,
Bernhardswend a
Dautenwinden, Egloffswinden, Griiberwinden 3 Winidouwa v listin Jindicha Nabawinida srv. výše str. 84 1
Chr. Beck
vbec
zdejší
II.
jména na
z
r.
-itz,
1033
s
-litz
a
XXVIÍI. 310),
-winden pokládá
Grienberger Ih. Zur
i
Gesch. XIX. 520
Kunde
si.).
Majewski
napoetl jich v Hornich Francích 318, v Stedních 72, Horním Palatinatu s ezném 138 (Slady Wendów ve FranSwiatowit II. 63. Ref. Vest. si. st. IV. 90). Zejména je pouná mapka Er.
v Dolních 39 konii.
(Mittl. Inst. ost.
(Mon. boica
-nitz,
za neslovanská (Zs. d. Mundarten 1911, 133). Srv.
der bsterr. Ortsnamen
nebo -winden (Brodswinden,
j.)
atd.).
a
v
Horních Frank. "
všímali již astji, jakož vbec otázky Ale vše potebuje kontrolly. Vedle uvedené práce MajewKe.trzyského srv. ješt Haas Gesch. des Slavenlandes an der Aisch
Jinak
si
jich
badatelé historití
bavorských Slovan.
ského
a
und Ebrach. 1819,
/
E.
Koch Sternfeld Beitráge
zur
t.
Lánder-
etc.
Kunde. Passau
86
typem
zejména východn od áry jdoucí od Bamberku po úpatí bayreutského hbetu až k Heide-Nab, ale
nalézají se
(SchleBlitz)
poínají už za Radnicí a archeologicky
i
lze
Konen
1
Pegnicí.
je
pozoruhodno, že
Slovany prokázati do téhož obvodu. Pohebišt
vyznaená slovanskou keramikou a záušnicemi" z doby IX. až XI. století byla konstatována, pokud vím, na severu až na západ od Erfurtu a v okolí Gothy a na jihu až u Burglengenfeldu na Nab, na jihozápad pak jižn Ansbachu na horním Rezatu a Hojná jsou též mezi Bayreuthem a Bamberkem a v jeAltmuhlu. a hradišt
:;
(severozápadn od Rezna) Ranke slovanské božišt na základ tam nale4 zených hlinných sošek a rytin ve vrstv se slovanskou keramikou. Podle Reinecka ukazuje chronologický ráz hrob, že zprvu byly u Velburgu nedaleko Parsbergu
skyni
shledával docela
J.
161—254 (1825), K. Lang Baierns Gauen (Nurnberg 1830), Ad. Bacmeister Alemann. Wanderungen (Stuttg. 1867) I. 150, Holle Die Slaven in Oberfranken, Archiv des Archiv f. Gesch. und Alterth. in Oberfranken II. Beyreuth 1842, 1 I.
;
Zs.
fr
Ver.
hist.
Unterfranken XXVIII. 354,
deutsches Recht XIX.
f.
383
III. I.
;
Forsch.
Riezler Bair. Gesch. (Gotha 1878)
140;
deutschen Reichs unter Heinrich II.
si
367;
217 373 266,
sierung
II.,
II.
I.
28
Zs.
zur
d.
425;
60,
Kirchenrecht IV. 166
XVI. 397,
Gesch. Hirsch
(Pabst)
si.;
XIX.
Jahrb. d.
Stein Gesch. Ostfrankens
si.;
Ostfranken im X. Jahrh. (Forsch. zur
si.,
f.
I.
55,
Gesch. XXIV. 127), Bavaria
d.
si., Dronke Cod. Fuld. 124, 158, 193, 430; Diimmler Ostfránk. Reich Ranke Mitth. anthr. Ges. Wien XXX. Sitzungsber. 86, Schulze KoloniP. Mller Der Bohmerwald und seine Stellung in der Geschichte, 8.,
Strassburg 1904. A. Vierling Die slaw. Ansiedelungen in Bayern (Beitr. Urg. Bayer. XVI. 13 18), Frank Fr. Materialien zur Gesch. der Slawenzeit Ober-
Diss.
—
frankens.
Hof 1910 (bezobsažné), Ed. Boguslawski Slady po Wendach
Windach
w
Niemczech (Swiatowit
dzisiejszych
kriegsgefangener Slawen oder Sklaven
(Mnchen 1
1897).
ást tchto
Srv. Meitzen Siedelung
in
416,
I.
Altbayern
znám jen
prací
II.
VIII.
35),
/.
und
czyli
Sepp Ansiedelung
ihre
letzten
Spuren
z citát jiných.
411
— 412.
Okrouhlice jsou zde však
ídké (kolem Creussenu a Pressatu). Meitzen II. 402 si. rozbírá podrobn zdejší oblast slovanskou na základ jmen, uznává kompaktní slov. osídlení až po i
Pfreimd na
Creussen,
Waischenfeld, Bayreuth,
Nab
Trosau do Rótzu a mimo to ješt oddlené skupiny
a podél
zevn
Schwarzachu pes
u Gráfenberku a Burg-
lengenfeldu a velkou oblast hlavn v okolí Ansbachu.
v
L'
Srv. SS.
3
Srv. /.
II.
514
Lindav, otištná v
ecke Praehist.
deutschland.
a
si.
Ranke Zur
ŽS.
I.
588
si.
jiingsten Heidenzeit in
Bayern
(pednáška na sjezdu
Wien XXX. Sitzungsb. 86 si.), /. Reinder slav. Funde aus dem Sud- und Mittel-
Mitth. anthr. Ges. in
Varia. VI.
Statistik
(Correspondenzblatt
1901.
Nr. 3)
a
C. Toldt Altslawengráber in
Deutschland und Osterreich. (Correspondenzblatt 1911. Mapa.) 4
Ranke
1.
c.
Podle zpráv
nalezené za falsifikáty. Srv.
mne nov
mj
ZS.
II.
došlých pokládají se však nyní vci tam 195..
87 obsazeny Horní Franky a ást Stedních, pozdjší stupe ukazuje severní Pfalz, ást Stedních Frank a vých. polovina jižního Du-
Ale materiál dosavadní k urení tohoto postupu
rinska.
daleko
nedostauje.
Na
Dunaje setkávali
jihu
se
slovanští
severní osadníci
už
do Horních Rakous, Dolních Alp, a dnes není více možno rozhod-
(slovinskými), picházejícími
s jižními
Frank a Horních Bavor
z
pokud sem zasáhli západní Slované. Na stará slovanská jména, z nichž možno zde souditi na osady slovanské (ovšem jsou nouti,
poukázal jsem
jen jednotlivé a roztroušené), Slov. Starožitností na
str.
ásti
z
již
v
dílu
II.
353. Nejzajímavjší jest zde bez odporu
jméno Winidozua a jméno . Liubasa, dn. Loisach. Vzhledem k tomu není nemožný ani slovanský pvod jména sousední osady Tollenz, dn. Tolz, založené na Isae vých. od jezera Wiirmského r. 763. ~ Ze do Svýcar zapadli slovanští kolonisti, máme doklady 1
staré
i
3
historické.
Uritjší jsou už hranice slovansko-nmecké v dnešních Hor-
Máme
ních Rakousích.
eské
více zpráv a také údaje o hranicích
Na
bavorské nám zde pomáhají.
proti
hranice kompaktního osídlení,
jak
jsem
zem
Dunaje bžela
jihu
na jiném míst,
vysvtlil
od Dachsteinu kolem Hallstattu, mezi jezerem Mondsee a Attersee po Travn k Welsu, dále ke Kremži, sv. Florianu a k Linci. 4 Od této hranice na západ v kraji hausruckém a vbec mezi Travnou a Innem byly jen jednotlivé osady slovanské, 5 mezi Travnou a Enží ješt dosti. Na severu Dunaje hranice bžela celkem podle toku eky Mhlu, pestupujíc ji jen na málo místech. Ale o tom 1
'
Chronicon Benedictoburanum [Pertz SS.
1
ženi kláštera
IX. 214) ve
vypravování o zalo-
pipomíná „palus magnum WyniWiirmsee, a!e Riezler Gesch Bayer. 1. 60
740 na . Liubase
r.
(srv.
i
212]
douwa dictum". Vykládá se to na jez. vidi v tom moál mezi Beuerberkem a Konigsdorfem. BogusXawski Ed.
Sepp
J.
pokládá to však -ens
c.
(1.
8
Hist. SI.
Griindung von Tolz
I.
Srv.
im
hypothesi
za
I.
J.
391, 392, Einfiihrung 12, Šwiatowit VIII. 56,
763
(Beil.
ipsis
mus.
.
54),
Rieszler
tam
více
jmen na
1907,
Zt.
ponvadž
je
60).
Doklady
u K^trzyslcé/io
hominibus) a u Safaika SS.
1
SS.
°
Tamže 351
''
z Allg.
odvážnou,
velmi
O
Stow. 45
sed extirpata est ab hominibus qui vocantur
ab
.
II.
350
II.
Winda
(Althusern primitus silva .
.
.
Similiter et Birchi
fuit
exculta
629.
si.
a v pozn.
1.
píslušná literatura, jakož
i
na
str.
353 pozn.
1.
Srv. Pajk Crtice o nekdanjih slovenskih naselbinah v Gorenji Austriji (Izv.
dr. VII. 156),
Kos Gradivo
II.
82,
Hackel E. Besiedelungsverháltnisse des Volkskunde XIV. 1), Fr. Stroh
Muhlviertels, Stuttg. 1902 (Forsch. d. Landes- und
88 ješt povíme dále v osady mohly býti
vbec njaké
nebo
V
znanou adu jmen
vidli
v západní polovin Germanie,
Slované sedli místy hustji, a
drazem
s
eských.
Zdejší slovanské
srbského, eského, slovinského,
vrstvy pechodní, eskoslovinské.
jsme
celku
o Slovanech
stati
pvodu rzného,
dlužno vytknouti
nám
a
jiných
dokladu
dosvdujících nevývratn, že tam místy jen ídko. Ale to znovu zde všechna
:
tato
jména a všechny
od Vlil. a IX. století po Kr. doklady jsou a v souvislosti s celým rozvojem a postupem Slovan, pokud jej známe odjinud, mohou znaiti jen osady, kolonie na obvodu kompaktní oblasti vzniklé potom, když tato, šííc se od východu, doJednotlivé výjistihla Labe, Sály a Šumavy, tedy po VII. stol. mené výstelky byly snad ped tím možné, ale žádného nedoloženy
teprve
i
známe.
Nejsou tedy a nemohou býti nikdy dokladem
Slovan mezi Labem
stence, autochthonnosti
ada
ješt pro
exi-
Rýnem, jak neustále
autochthonist vykládá," ponvadž není žádného dokladu
že existovaly už v staré
to,
a
pradávné
dost, až píliš
mnoho,
dob. Bylo
a slyšeli-li
Nmci
však v
jich
Nmecku
ješt o dalších spoustách
slovanských na Dunaji, v Uhrách a v Dacii, na celém Balkán a na
východ
v Rusi, pak se nedivíme, píše-li o nich v IX. století neznámý geograf bavorský: „Suevi 1 non šunt nati, sed seminati". „eousque latitudo sclavice lingue a dodává-li pozdji Helmold :
pene careat existimatione."
succrescit ut
Die álteste Besiedelung des oberen Car. Linz 1914),
1914
Gesch. Bd. 104)
Ssterr.
náleži
P
a
.
Kdmmela
stará práce O.
i
osterreichs v Archivu
si.
f.
Miihlviertels
Die freien
Strnadí
Jal.
Phil.
Miiller
Die slaw. VII.
526 a
!
(72.
Jahresber. d. Mus. Franc.
Leute der alten Riedmark (Archiv
f.
Der Bóhmerwald 49 (mapka). Sem Ortsnamen in nordl. Theile Niedernkteré menší, o nichž viz v úvodu
práce Strohovy.
K^trzyski O SIoŠemberu Záp. SI. 8 si si., Marjan H. Rheinische Ortsnamen IV. Aachen 1884 (srv. Brúckner Archiv si. Phil. IX. 146), Ed. BoqusXawski Hist. II. 323 si., Methode 37, 116, 123, 126 si. Srv. k tomu odmítavou sta „Urslawentum zwischen Elbe und Rhein?" v Globu LXXX1I. 239 42 od Rhamma a Jelling-
Uvádím aspo
1
wianach 3
si.,
novjších
z
Majezuski
,
Slady 63
—
pednášku R. Andreeho na 109). Také Šafaík sem trochu
haase, a
anthr.
1900,
patil. (SS.
2 ;
'
t.
j.
Slavi
Helmold
I.
(srv. 1.
výše na
str.
48).
sjezdu II.
v Halle (Correspondenzblatt
627
si.)
89
Prameny
historické, které vykládají o
Slovan
a rozšíení
rozlenní
a dále
práv vylíeném postupu
pak o pomrech
poátení
jejich sídel zálabských,
emž
povím v následujících kapitolách, jsou pedevším jen prameny napsané po latinsku v západní Germanii. ecké prameny nepadají vbec na váhu, domácí slovanské málo a zprávy Orientálc jsou neetné a namnoze nejasné.
jejich
Djepisci
a
nmetí
Slovan prost
ních
historii,
obírali
o
se historií
proto, že to byli
a
národopisem západ-
i
Nmci,
proti
nimž pedevším
šel vylíený postup Slovan a spojený s tím staletý boj o pdu po obou stranách Labe. Z té píiny se nmetí vládcové, vdcové a ovšem také knží, kteí pi tom s meem v ruce kestili, peasto zamstnávali událostmi na hranicích nebo na území slovanském, a proto se nám stali nmetí spisovatelé tém výhradnými a jist nejdležitjšími zpravodaji o pravku západo-
slovanském.'
Obraz západního Slovanstva otvírají nám historikové na pechodu starovku a stedovku, mezi nimiž však mimo Jordána" není pramene dležitjšího. První zajímavjší zprávy, hlavn o dob Samov, máme v kompilované kronice Fredegarov z poloviny 3 VII. století a po ve dvou starých zápisech o historii longobardské stol. VII. a VIII., 4 k nimž se pipojuje jen nkolik málo souasných drobných zpráv odjinud.'' Více nám podává teprve IX. stol. jednak adou dat z karolinských annál, jednak vý-
nm
1
'
1
v
Výborný pehled svých
dilu
III.
Jordanis
-
gestis; ed. i
v dalším 3
SS.
M. G. Auct.
pehledu pipojuji
mer.
Sem
1
str.
tchto pramenech podal Ludv. Giesebrecht 275
ant. V.
ty edice,
II.
Gothorum rébus Zde r. 551.
(de
jsem obvykle
užíval.
Ed. Br. Krusch M. G.
1888.
patí anonymni
Origo gentis Langobardorum z doby c. 670, dále c. 799) De gestis Langobardorum VI. (c. 720
r.
744). Srv.
—
1
i
—
zv. '
(ed.
jichž
Getica
1882) psaným kolem
anonymni Historia Langobardorum cod. Gothani neboli Chronicon Gothanum z let 807 810 (vše ed. Waitz SS. rer. Lang). Sem by patil na p. anonymní t. z. kosmograf Ravennský asi ze VIL
(djiny do
stol.
1.,
Fredegar Scholasticus zanechal Chronicon
Paulus Warnefridi zv. Diaconus
t.
si.
Jornandes) hlavn spisem
(jinak
Mommsen
T. zv.
rer.
a výklad o
Wend. Gesch.
(ed.
Pinder
Oberlin,
Etymologiarum
et
Parthey,
Berlin 186D),
Argent. 1778) nebo libri
kronika
Vibius Isidora
z
konce VI.
stol.
Sevillského
(Originum
sivé
Sequester
XX. Miqne LXXXIP.
Z annál karolinských dležitjší G. SS. 23, 40),
I.
6),
Petaviani
Alemannici
(ib.
(ib.
I.
I.
22,
7.),
40).
jsou Annales Sti. Amandi [Pertz Mon. Laureshamenses (ib. 1. 22), Nazariani (ib. I.
Guelferbytaní
(ib.
I.
23,
40),
Laurissenses
90
borným životopisem Karla Velkého, napsaným od Einharda, vedle dvou život císae Ludvíka 2 a krátkého sice, nicmén však dležitého pehledu slovanských národ, který sepsal v Bavoích njaký mnich slovanského pvodu mezi lety 866 a 870. 3 1
Do r.
906)
pokraováním,
s
dovým životem
1
prmského opata Regina
kronika
X. náleží
století
nkteré
dále
sv. Bonifacia''
nad
a
annál saských
z
jiné
'
s
(do
Wilibal-
dležitými djinami národa
saského od Widukinda, mnicha kláštera corveyského; napsány byly
po
967 a mnoho pinášejí
r.
autopsie.'
z
djiny západních Slovan historické Ješt prameny století XI. V ele jich stojí merseburský biskup Thietmar (975 1018) s pedležitou kronikou msta Merseburg-u a zem 8 pak mén dležití životopisci Jindicha II. a Konráda II., okolní, biskup Adalboldus a kaplan Wippo, kroniká Hermann z Reichenavy zv. Contractus, Lambert z Hersfeldu 9 a dále životopisci sv. více poskytují pro
—
(ib.
134, Minores 112
I.
žitých
423, 429, 464), Fuldenses (ib.
67),
I.
Chronicon Moissacense
a
annal Einhardových
zv.
t.
Sangallenses
I.
(Ib.
I.
2S0).
Dále vedle dle-
ješt Annales Bertiniani (ib. I. Xantenses (ib. II. 219). Augienses
135) srv.
1.361, 111.116),
(ib.
(ib.
(ib.
73).
I.
Einhard De vita et gestis Caroli Magni (psáno hned po smrti Kailov Ed. Waitz Hannov. 1880 a Pertz SS. II. 426. r. 814). Thegani Vita Hludowici (SS. II. 585), An. Vita Hludowici (ib. II. 604). Zde bych pipojil také Eigilo Život sv. Sturma, opata fuldského (ib. II. 365). 1
1
T. zv.
Geographus Bavarus,
Šafaík SS.
Ed.
kláštera,
II.
Hormayerem
nal.
knihovn Emmeranského
v
MPH.
Biehwski
711,
I.
10.
Pvodní
titul
je
plagam Danubii." Kommentá nejobšírnjší vydal A. Králiek. Der sogenn. bair. Geograph und Máhren Anonymus salcburský z doby c 870 (De conver(Zs. f. Gesch. Mahr. 1898).
„Descriptio civitatum et
regionm ad
septentrionalem
—
—
ed. Pertz MG. SS. XI. 1 15, Pastrnek apoštol 1902, 264) je dležit pro Slovany alpské. 4 Regino Chronicon. Ed. Pertz MG. 1. 536 a Fr. Kurze Hann. 1890. Pokraování psáno neznámým mnichem od r. 964 967.
sione Bagoariorum
Djiny
et
Carantanorum,
sv.
—
Sem
5
III.
náležejí
Annales Corbeienses [Pertz SS.
Hildesheimenses
18),
(ib.
III.
22),
III.
Quedlinburgenses
6
Willibaldi Vita Stí Bonifacii
7
Widukind. De rébus gestis Saxoniae
(Pertz SS.
II.
libri
1),
Ed.
III.
723 a Kurze Hannover 1889. Faksimilované vydáni vyšlo
(R.
Tamme). Zprávy jeho
Thietmar Cnronicon
xpoiniKa 9
1.
ied. Pertz
(poato
VIII.
asi
r.
1012). Ed.
Lappenberg MG. r.
SS
1905 v Drážanech
o Slovanech rozebral Fortinskij Tiii.\iapi> Mep.3. n ero
(Petr. 1872).
MG. SS. IV. 679), Wipo Vita Hermann von Reichenau Chronikon Lambert Annales do r. 1077 led. Hesse MG. SS. III.
Adalboldus Vita Henrici
Chounradi
Waitz u Pertze SS.
Hann. 1882).
408 8
(ib.
22).
334). III.
III.
(Zvi. otisk.
Hersfeldenses 111.
(ib.
II.
led. Pertz.
MG.
22, V. 134.1
II.
MG. SS.
SS. V. 67).
ed.
Waitz
IX. 254),
91
muedník vrozvst,
zejména
Vojtcha.
sv.
Radu
1
uzavírá
jich
znamenitý Adam,
bremský kanovník, zemelý po r. 1067, jehož djiny hamburské církve zstávají stále základem našeho vdní o etnografii a djinách baltických Slovan.- Po také na nkolik
nm
tém
zprávy o Slovanech
desetiletí
utichly.
zárove
Historikové XII. století vyvrcholují zprávy, ale
ují
adu pramen,
mžeme
nichž
z
Sem
o poátcích západních Slovan.
ukon-
i
poznatky
erpati originální
svtová kronika Ekke-
náleží
4
íšské djiny Saského annalisty a pedevším holštýnský fará v Buzov na jezee Plunském Helmold (zem. po r. 1177) se svým pokraoada vatelem Arnoldem, opatem kláštera lubického a ovšem pokraování starších annál a kronik. Bohatostí zpráv adí se k nim dále životopisy biskupa Ottona Bamberského (1103 1139), hardova,
t.
dále historie frisinského biskupa Ottona,
!
5
zv.
1
'
i
—
Pomoan
kestitele
Ebbonv'
tjší dva,
ib.
Kohlmann (MG. SS.
VI.
poloviny XII.
<
Pertz SS. IV. 581
i,
století.
auct. Biu-
Otto
kláštera v
vyd. 1876).
II.
Aue
Kroniku jeho vydal Waitz
po 1125).
(f
li.
z Frisingu
(*
1146 (ed. Wilmanns
MG.
(Gestorm
I.,
Friederici
po 1111, zem.
1158)
psal kroniku v letech
SS- XX. 83. Otisk 1867) a
dv
1143 až
knihy djin Fridricha
I.
SS. XX- 338).
Annalisfa Saxo (djiny od
'-
z
Hammenburgensium led. Lappenberg Nové vydaní pipravuje Ph. Adam von Brehmen Leipzig 19C8l.
jeho spis
srv.
i
Ekkehard, opat
*
nichž jsou nejdleži-
pontificum
SS. VII. 267. Otisk Hann. 1846,
3
z
IV. 596).
Adamus Bremensis Gesta
2
MG.
a
Vita Sti Adalberti ep. auct. Joh. Canapario
1
none
1124-1128, Herbordv, s oba
v letech
r.
741 do 1139) ed. Waitz
MG. SS
VI. 542.
Helmold Chronica Slavorum do r. 1171 (ed. Lappenberg MG. SS. Otisk 1868). Nové vydání poídil B. Schmeidler. Hann. Leipz. 1909. Arnold, opat lubický (j 1212), pokraoval v ní do r. 1209. Jeho kroniku (Chronica Slavorum) vydal Pertz v MG. SS. XXI. 100 a samostatn v Hann. 1868. Menší je Chronicon slavicum, quod vulgo dicitur Suselensis (ed. Laspei/res, Liibeck 1866). Polský peklad Helmolda vydal Jan PapXoski Helmolda kronika 6
XXI.
1.
slawiaska (Varš. 1862). 7
Ebbo
Bie\owski
(t 1163)
MPH.
II.
Vita
Ottonis
ed.
Jaff
Bibl.
V. 580,
MG.
8 Herbord (t 1168) XX. 697, Bie\owski II.
Dialogus de 71).
vita
Životopisy
Ottonis
(ed.
mají
dv
tyto
BaMepcKOMt
(Praha 1874) a A. Petrov Fcpúo[>,i.oi:a
ermcKona
6aAi6epcKaro ("AWIHII.
Dležitá
zejména
je
XII. 822,
Jaff tamže, MG. SS. monografie vnované
speciáln obsaženým tam zprávám o Slovanech: A. Kotljarevskij
OttohI.
SS.
32.
II.
a
III.
1882.
VIII.,
kniha Herbordova.
1883.
VII.
Civ'a:saiiÍH
6iorpa<J)ifl
o6'b
Onoiia
Otisk Petr. 1883).
92
Také
t.
Visio Godeschalci z
zv.
1190
r.
za zmínku pro Slo-
stojí
vany v Holštýnsku. 1
Z doby té máme však ješt nkolik více mén dležitých pramen, které povstaly mimo Nmecko, na severu u Dán a na
východ
samých Slovan.
u
Mezi
prameny dlužno
nordickými
uvésti vedle starší (IX. stol.) národopisn-geografické zprávy krále
Alfreda"
pedevším dva
Svena
;
a
ve válkách
Saxona
znamenitého
XV. knihu Slovan sem
Slovany:
baltickými
s
Grammatika, zejména
jeho djin dánských, napsaných kolem
a
Abso-
historiky vyšlé z vlivu a okolí biskupa
vdce
hrdinného
lona,
totiž
XIV.
XII.,
1185.
r.
4
Ze
eský kroniká dkan Kosmas a jeho Polák pak Martin Gallus a po nm Mieržwa, Boguchwal, zprávami však chudými, nebo jsou utonáleží první
pokraovatelé," u
Kadlubek a peny v záplav vymyšlených nebo nezaruených tradic. Vysoko nad vynikají letopisci kijevští. Životopisy svatých, zde už díve 1
'
n
'
vzniklé, jsou také chudé.
Obsah
8
Pro baltické Slovany dležitjší a obsaž-
Slovany, ale jen letmo.
njší zprávy pináší dánská historie víkingasaga, vyliující kus historie Vydal R. Usinger
1
IV. Kiel 1875. Srv. -
Alfred 871
dem Geb.
auf
astji boj se
starých nordických sag dotýká se sice
d.
Quellensammlung
v
Ohnesorge
— 901
Volina Ges.
d.
f.
1
"
I.
a sága o TidreGesch.
sclilesw. holst.
140.
podle zpráv Othera a Wulf stana. Srv.
Gesch.
d.
pak Jóms-
Knytlingasag-a,
zv.
msta
Altona 1822, 417
Dahlmann
Forsch.
Šafaík SS. II. 705. SS. XXIX. 27). 1168). Ed- Holder (Strassburg
si.,
Svenonis Regum Danorum historia [Pertz Saxo Grammatnus Historia danica (do r. 188D) a Pertz SS. XXIX. 37. Cosmas 1125) Chronica Bohemorum [Ed. Koepke Pertz SS. IX. 1). Martin Gallus Chronicon 825 — 1113, Mieržwa Chronicon 1050 — 1058, '
4
("j"
'
''
Vine.
Kadhibek
(f 1223)
'
Konenou nám
1.
390,
II.
r.
1203,
Boguphal
(f
1153)
f 163, 24 J, 467).
formu
zachovanou
poátku
mnich kláštera peerského na
do
Polono.um
Chronica
MPH.
Chronica (Bitlowski
dal
letopisu
nebo
Nestor
Silvestr,
XII. stoleti. Srv. ed. lavr. spisku. 3 vyd.
Petr. 1897. N
XV.
572,
Peka
Srv.
Fontes
r.
Boh.
brechta 10
O a
O
199,
I.
Kristiánovu si.,
z X. stoleti)
Pertz
a legendy
SS. IV. 211, 574, 596,
Die Wenzels- und Ludmila-Legenden und die Echtheit Christians
(Prag 1906, 335), Nejstarši kronika 9
(hlavn
Srv. legendy svatováclavské
o sv. Ludmile.
starších
zmínkách
eská
nordických
(Praha 1903, 131).
skald od
X.
Wend. Gesch. III. 298, 300, 312, 357 si. Historia regum Danorum dieta Knytlingasaga
obsahu a vydáních Jómsvíkingsagy
Wachowski Jomsbork
'14.
srv.
Paul H.
— XII. {Pertz
Grundrifi
stol.
viz
u Giese-
SS. XXIX. 271 g.
Phil.
IP',
-
)
819
93
bernském ze
kovi
Konen
1
Rus. pramen a
XIII.
reminiscencemi na
s
Luticv
boje
pro západní Slovany jsou ješt zakládací, darovací a pod.
císa, král
listiny
stol.
velmi dležitou a také velmi bohatou skupinou
obydlené.
biskup nmeckých pro koniny od Slovan
a
2
Z pramen orientálních nejdležitjší
pro polovinu X. sto-
je
zpráva Ibráhíma ibn Ja kúba o západních Slovanech, jak o nich doslechl pi poselství k císai Ottonovi. 3 Zachoval ji AI Bekrí,
letí
u
nhož
je
dího, z let
1
passus o Slovanech
i
hlavn
Srv.
knihy „Zlaté luhy" od Mas ú-
z
943— 944. 4
Veselovského
/V.
staf
PyccKÍe n
;;peK)> IJepHCKOMT, (IlaB. oth. p. H3. XI. 1906.
K
Tn-
BifiiBTUHLi bt> carb o
Jíl. 1.
si.),
kde
ostatní literatura.
sbírky novjši: Friedrich K. Codex diplomaBohemiae I. Praha 1904 7, Erben K. Regesta diplomatioa nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. I. (600 1253). Praha 1855, Zahn J. Codex dipl. Austriaco-Frisingensis. Wien 1870, Boczek A. Codex dipl. Moraviae. Olom. 1836 si. I. i396 1199), Urkundenbuch d. Landes ob der Enns.
nim patí tyto zde užité
—
ticus et epistolaris regni
—
—
Wien 1852 — 1906, Niederosterr. Urkundenbuch. Acta Austriae inferioris. Wien 1891, Codex dipl. Lusatiae super. Zhoelec 1856 (ed. G.Kóhler und A. Jech>> Codex dipl. Saxoniae reg. I. Leipz. 1882 (ed. O. Posse), Tzschoppe C, Stenzel G. Urkundensammlung zur Gesch. des Ursprungs der Stádte in Schlesien und Oberlausitz. Hamb. 1832, Hasselbach K., Kosegarten /., Fr. von Medem Codex dipl. Pomeraniae. I. Greifswald 1843 (do r. 1253), Riedel A. Codex dipl. Brandenburgensis. Berl. 1843—1849, Mecklenburgisches Urkundenbuch (786-1250) Schwerin 1863, Klempin R. Pommersches Urkundenbuch I. (786 — 1253 Stettin 1863. (VI. 1906), Monumenta boica (Monach. 1763—1829). Collectio nova (18331861), Dronke E. Codex dipl. fuldensis (Cassel 1850), Codex dipl. Maioris Poloniae, ed. Raczyiíski, Pozna. I.— V. 1840, 1877—1908, Codex dipl. Minoris I.
I.
,
Poloniae ed. Piekosiski. Vol.
Cod.
III.),
jakož
i
Epistolae
I.
a list
Berl.
Datum
1
je
k
této
Ibráhim's
v
Kwart.
asu
J. 4
1.
c.
hist.
I.
(Mon. med. aevi
VIII.
s
Hann. 1835,
jiní
k
vydané
svazky
IIct. ot;i. je
I.
1847),
nejstarších
Diplomata imperii
973 (Jacob,
uber die III.
i
r.
pekladem
píslušným
kde
Acad. Crac-
ed.
Hann.
I.
zá-
1872,
následující).
Reisebericht
1916, 223,
hist.
Ponejvíce vykladatelé vztahují zprávu k
Westbcrg),
zpráv
AKafl;.
si.
Rzyszczewski a Muczkowski (Varš.
ed.
1887 a svazky
Ibn-Ja'kúb's
(Petr. .lan.
(Leges
nejisté.
a Rosen, de Goeje,
raturu
Krak. 1876
Monumentech Germaniae
v Pertzových
kon, diplomat
I.
Poloniae
dipl.
M.
4.,
podal
Fr.
Slawenlande 1898)
polský peklad.
r.
Ke.trzyski).
a
nov
965 (Kunik
Úplnou
Westberg v aus
lite-
spisu
dem Jahre 965
Stan.
eský peklad
Zakrzewski vydal svého
Jireek v CCMus. 1878, 515 (podle Rozena) a 1880, 293 (podle de Goeje). Harkavi CKaa. 135, Marquart Osteurop. Streifzge 102, Westberg
Srv.
46, 130.
KAPITOLA
IV.
JAZYKOVÉ ROZLIŠENÍ ZÁPADNÍCH SLOVAN. Postup differenciace a její hlavní jazykové znaky. Jazyk eskoslovenský, srbský, polabskopomoanský a polský.
Postupu smrem západním úastnila se ta ást Slovan, kterou po stránce jazykové jako celek odlišiti od Slovan jižních od východních a které proto jazykovda dává jméno vtve západní. lze
i
Je to ta ást,
kolébce majíc
v
center,
z
která
pi primární
tripartici
oddlila se od východní a
1
jižní
Slovan v zakarpatské ásti na západní stran,
sob ovšem od poátku zárodky dalších dialektických nichž se souasn a soubžn poaly vyvíjeti jednotlivé
Z východního a jižního oddílu dostaly do západního nanejvýše jen útržky, které se v nm brzy odnárodnily, totiž ztratily své „jižní" nebo „východní" znaky a assi-
slovanské jazyky západní. se
milovaly se rázu západnímu.
ských Chorvat,
Tak
se stalo na
kteí se jinak vyvinuli
pln
p.
s
ástí zakarpat-
jako národ
jižní.
Jak a kdy se vyvinuly na západ praslovanské oblasti znaky, skupinu „západní" od druhých, a kdy, v jakém poadí
jež odlišily
a v jaké intensit
poaly
se v ní dále objevovati zjevy, vytváející
uvnit této skupiny nová náeí, vanské a tím ovšem jsou všechno
mže
ješt
My
otázky,
dáti
i
z nich
pak pomalu nové
ei
jednotlivé nové národy západoslovanské,
na
nž
nynjší stav
dostatené odpovdi.
slo-
—
slovanské filologie ne-
Aspo
ne urité
a
ne na
nebo polština hotova už ve XII. stol. (srov. str. 97, 100), ale kdy ped touto dobou možno prvn mluviti o eštin a polštin, kdy byly analogicky hotovy jazyky polabský, srbský, pomoský a vbec jaké byly vzájemné primární pomry tchto eí, to vše je teprve pedmtem badání a dosud mnoha spor filologických. Vidíme dále, že se dialektické zmny v praslovanštin nedaly všechny tak, aby se shodovaly s uritým územím, nýbrž že se leckteré rzn kížily, že byly
vše.
sice víme,
že
byla eština
—
i
1
Srv., co
jsem o této prvotní
tripartici
povdl
už v SS.
I.
119.
si.
95
zmny,
jež se prostíraly
na p.
které lze vésti
vývoje
ped
š
po oblastech neshodujících se
hláskami
e,
a vývoje
na p. vývojovou oblast skupiny
pvodního r, pes tyto všechny te,
1
etz
tržitý
sedy,
lze
pvodního
podle vývoje
tort,
epethetického tolt,
tert,
telt,
—o
koncovky instrumentální u
a
zjevy, ukazující, že
v
praei
s
dj
tj,
hranicemi, a
kv,
gv,
Srovnejme
/.
slabik ne, de,
kmen.
byl vlastn
1
Ale
nepe-
dialekt, majících vždy nkteré spolené znaky se sou-
pece na základním rozdlení
trvati
ti vtve: západní,
jižní
a
východní
(ev.
praslovanštiny ve
ve skupinu jihovýchodní)
opt pedevším ve dv eskosrbskou a 2. polabsko-pomoskopolskou, jíž se dává od dob Safaíkových spolený název skupiny (vtve) lešské, lašsk; 1 její základní rys spoívá proti pedešlé na tom, že se západní rozdvojila
a dále
velké skupiny jazykové
1.
i
—
nosovek 3 To poznal a podle toho dlil ^. západní Slovany už J. Dobrovský, P. Šafaík, tak Aug\ Schleicher, po nich A. Hilferding, J. Perwolf, M. Hodža a ješt dnes je toto postavení zvláštní lašské skupiny základem filologického nazírání Baudouina de Courtenay, AI. Brucknera, K. Nitsche Ad. Kryského. v udržení
prasl.
i
i
Ovšem
v detailech, zejména pokud se vývoje týe, jsou ješt ne-
shody.
Kdežto
si
p. Kaz. Nitsch pedstavuje prvotný
na
západoslovanských jazyk
tak,
!
rozvoj
že se nejdíve rozpadly na ti sku-
piny: lechickou (lešskou), lužickou a eskoslovenskou, a že lechická
potom teprve rozpoltila v ást polabskou a polskou, mezi nimiž po dlouhou dobu kolísala jako 3. ást stará kašubština (zbytek pomoského jazyka), pi emž však stará severní slovinina byla se
jazykm polabským, a stará lužitina zase bližší ehož nesmí se spojovati v jednu skupinu s eskou, má o tom jiné mínní F. Lorentz, nebo oddluje polabské ei od polštiny tak, že mu tripartice severozápadní slovanštiny vypadá takto: 1. vtev polabsko-pomoská („ostseedialektem bližším
polštin než polabštin, následkem
—
wendisch"),
2.
polská, 3. srbská, jež snad blíže souvisí se 4.
slovenskou. Polabskobaltická rozpadla se 1
-
:)
III.
v
náeí
Hujer Úvod 51—52. Srv. str. 96 pozn. 4. Šafaík SI. národopis 75. Podntem k tomuto oznaení
kijevského letopisce, jenž Poljany, Mazovjany,
chúm"
mu
Pomoany
esko-
lutická
ped
hlavn výrok
byl
a Lutice poítal k „Lja-
(Lavr. 5 3 ).
K. Nitsch Stosunki pokrewiestwa je.zyków lechickich (Mat.
1—57,
1904, 304.
prae Akad hlavn str. 48 a 55 si. a ref. prof. Polivky v L. Fil. Podobn dlí Baudouin na 3 pvodní skupiny: eskoslovenskou,
1903).
i
lužickou a lechickou
pomoský
i
Srv.
t.
j.
polskopolabskou, kterážto se rozdlila na jazyk polský,
a polabský (Grande Encyclop.
s.
v.
Slaves, 101).
;
96
Západní slovanština ást jaz.
kašubský
polský
ást
lechická
eský
hornolužický
dolnolužický
polabský
ást eská
lužická
slovenský
(pomoský)
eí.
Nitschovo schéma záp. slovanských
Odrou
pomoanská
a
ob
kašubštin, jež a polská
náeí
nelze.
Sblížení
polské.
1
J.
Odrou,
za
tato žije
dosud v slovinin
a
Lorentz oddluje. Spojovati polabsko-pomoská
v jednu pedchozí nastalo
prae
lešskou, podle Lorentze
pozdji vlivem panství
teprve
tyi
Mikkola dlí západní slovanštinu na
kultury
a
skupiny: po-
labskou („ostseewendisch"), polskou, lužickou („lausitzerwendisch"),
eskoslovenskou a prvé
dv
spojuje v jazykovou jednotu" a také
kmen Lech od Labe
AI. Briickner uznává jednotný
až po
San a
3
Bug-.
Odmyslíme-li
si
mén
dležité a nejasné vci, spoívá obraz
jazykového vývoje západního ních znacích.
V
Slovanstva
na
následujících
hlav-
4
praslovanské jazykové jednot (ovšem nikdy absolutn jed-
poaly
notné)
se na
tvoiti jisté zvláštnosti a odchylky od
východní a to:
oblasti jižní a
pvodní
1.
západ
polohlásky
i>
a
i>
—
e
a
na jihu nastoupily stídnice v
(stední slovenština
s
—o
2. za prasl. tj a dj vzniklo
je
adou východ
zastoupeny byly zde jen
pechodem), kdežto na
ad — — — o a,
e,
v západních
v ruštin palatální c, ž (jen bloruština v bulharštin št, žd, v srbštin ,
eech
c,
dz, kdežto
z,
má pechodní
odchylky),
;
hláska
3.
i
vyvinutá ze
starších diftong)
v násloví
4.
pešla na vzniklo
staršího
jihu a
na
ch
ped
východ
v
hláskami s,
kv, gv tam, kde mají
na
e,
i
(ze
západ v
jiné
s;
slovanské
jazyky cv a zv; 5.
/'
iny) v 6.
1
(Archiv -
3
ped
j a palatalními
vokály
pešlo
(s
výjimkou sloven-
; epenthetické
/
zaniklo nebo se nevyvinulo
Das gegenseitige Verháltniss der XXIV. 8, 21, 72.)
F. Lorentz si.
Phil.
Urslawische Grammatik.
Archiv
si.
Phil.
1.
Heidelberg- 1913,
;
sog-enn. lechischen Sprachen.
2.
XXI. 73.
Vondrák SI. Gram. I. 2. si., Kryski Je.zyki slow. (Lwów 1908) 12—16, Hujer Úvod do djin jaz. eského. Praha 1914, 50 si., Mikkola Ursl. Gram. 5 6. 1
—
97 7. za (tort,
skupinu
prasl.
or,
ol,
er,
chylné od východních a jižních,
praslovanské skupiny v
eštin
v
luž.
or,
pomo.
ruskému
8. Prasl.
la,
r,
l,
\o,
re,
le,
dialektech or,
\o,
re,
la,
\o,
r,
le,
oro, olo, ere,
ele
r,
l.
•
a.
nosovky
pešlo v
u,
ó,
Pízvuk
9.
3,
e,
v
e,
a (pv.
.
západ
ro,
ra,
.
odza
la,
skupin polsko-pomosko-
slovenštin,
jakož
i
v
luž.
srbštin
á).
siln odchýlil
se také
Zprvu pohyblivý, na
.
udržely se v
kdežto v eštin,
máme
ro,
a bulh.-srbsko-slovinskému
polabské,
zmny
takže
ra,
..........
v polštin
souhláskama
el,
srbštin
v polabštin a
proti
jednotn,
ale ne
er,
ol,
dvma
el mezi
západních jazycích
vyvinuly se v
telt)
tert,
tolt,
se
od pízvuku ostatních eí. a
ustálil
sice
v
eštin
a
luž.
srbštin na první slabice, v polštin na druhé od konce.
Na základ
tohoto
historické v slovanské oblastí,
zmny
processu
vytvoila se
ada
bhem
doby ped-
menších
jazykových pak bhem doby historické nastávaly zase další a odchylky dialektické. oblasti
západní
v nichž
Nejdále na jihozápad v koninách piléhajících k horní a k Labi vznikl ustálil trat,
eskoslovenský
jazyk
na první slabice, že
tlat,
trt,
samohláskové
tlt jako
ztratil
tím,
nosovky,
u Jihoslovan,
konen
že se že
v
nm
Ode
pízvuk
vytvoil skupiny
vytvoil, resp.
zachoval 1
Tyto památkách od XIII. stol. a v jednotlivých slovech, na p. v nomenklatue, už od XI. stol. Byl tedy v tuto dobu jazyk eský už hotov. Pokud byl díve, nevíme s uritostí, je to však pravdpodobné. hotov 2 Hujer myslí na první století po Kr., ale v tu dobu nebyly ješt 3 ztraceny nosovky, existovalo ješt "h a b a jiné starší znaky. Ovšem už v té dob, kdy mluvíme o vyvinuté eštin, nebyla pi tom na celém eském území jednolitá, nýbrž mla v sob dialek-
píznaky
r a
vyskytují
/
a
už
se
v
vokály dlouhé vedle krátkých.
eských
literárních
i
1
Srv. více u Hujera
Úvod 53
si.
2
Hujer 1. c. 3 Pehlásky se provedly v eštin v XII XIII. stol., ale v ásti Moravy O dob, kdy zanikly nosovky, srv. SS. I. 361, K doa na Slovensku jich není. kladm tam uvedeným srv. ješt rivus Lunsenice v echách v listin Fridricha I. z r. 1179 a u Kosmy jméno eky a hradišt Katili za pozdjší eské Chub (II. 9 k r. 1040). K dalším detailm srv. Hujer Úvod 55—56.
—
L. Niederle
:
Slovanské starožitnosti.
'
98 tické odchylky, lovali
které z ásti vznikly
nové
v
zemi
rzné
východ,
„slovenská",
v
eské
nkteré
hor, jazyk jednak vyvíjel
jednak pi tom zstával
Mimo
eské.
speciáln
Uhrách
vyvíjel tento jazyk na
jihoslovanskými a v stálém
srbského
zejména
sice
oblasti
v
severních
hradbou Karpatských
zvláštnosti fonetické
dlužno uvážiti,
to
pd
dotyku
lexikální,
i
ásti záse v sev.
že
pomíšené zbylými
dosti
oblastí
s
Nej-
jazyka
živly
slovinského,
bulharského, a tím vším se stalo, že se zde slovenština
i
od eštiny,
dosti
odchýlila
obyvatelstva.
ve vývoji pozadu za vývojem
padní,
assimi-
tehdy dialektická oblast
již
a
níž,
Uhrách, oddlených od ostatní
Cechové
si
staršího
dležitjší a nejrozsáhlejší byla zajisté na
že
tím,
zbytky
zstavši
na
starším
stupni vývoje,
1
pikloujíc se k slovinštin nebo srbštin. Tak dlužno se dívati z nhož nkteí slovenští filologové a pak zejména T. Florinskij vyvozovali thesi o samostatném postavení jazyka a kmene slovenského v poadí slovanských národ, jemuž dal S. Czambel nové pozadí svou theorií o jihoslovanském pvodu staré ei slo2 venské, což obé je však nesprávné. a
na zjev,
—
Vedle slovenské
oblasti
poaly
beze
se
vší
pochyby stejn
eském území lokální odchylky jazykové, které daly vznik nynjším eským a moravským dialektm, hlavn hanáckému ve stedu Moravy a všem dialektm eským
záhy vyvinovati
i
v ostatním
(severovýchodnímu, stednímu a jihozápadnímu) a i
zajisté už
tehdy
území lašské poalo se tvoiti jako pechodný pás k vlastní polštin.
Na 1
2
eské
sever od oblasti
žického) na jakési basi
vznikla oblast jazyka srbského
pechodní mezi eštinou, polštinou
Vandrák SI. Gr. I. 10. Tak už díve inili nkteí
Prešp. 1846,
jazyk
v nové
220
a
si.
dob
ovšem
i
S.
pak zejména
Czambel
Sv. Martin 1906) svou theorií Proti tomuto
Dm.
T.
byli
už
pes všechny
noty eskoslovenské proti ostatním slovanským
XIX.
V.
Jagi Archiv
V.
Vondrák Archiv XX. 243,
si.
Phil.
Pastrnek v Listech
slovak. Sprache.
Wien
Fil.
eších.
XX.
277,
Gram.
1898, 215
1888, 5
Jihoslované?" (Vstník Akad. v stati o
SI.
pvodu
Dobrovský,
J.
si.)
si.
a týž
XIII.)
i
Srv.
no
Slov.
slovenštiny
M3.
e. sem
II.
Tur. náleží.
P. Šafaík, Fr. Miklosich
západoslovanským jazykm, tak
38, /. Polívka Listy
(srv.
Hronce
CJiaB.
odchylky existenci jazykové jedi
10. Proti
I.
a také /. Kollár v
re. Budap. 1903,
jihoslovanském
o
oddlení od eštiny
slovenštinu
L. Štúr Nárjeja slovenskuo.
Florinskij .1cku,íh
(Slováci a ich
a také novjší filologové uznávají
Fr.
(srv.
M. Hodža Vtín o slovenin. Levo 1848
1836),
vbec
vlastencové, kteí
slovenští
pokládali za centrum a jádro slovanských
(lu-
a polab-
i
Fil.
1898,
208,
Florinskému obrátil se hlavn jeho Beitráge zur Lautlehre d.
proti
Czambelovi
více
v
statí
mých SS.
II.
„Jsou-li Slováci
357 a zde dále
—
99 štinou.
1
Hlavní
a 2. skupiny
k,
p, t ped
mkkým
s (dolnol.
eštin
nosovek jako v eštin
ztráta
1.
jako v polštin,
tlet,
3.
pechod
vokálem pš (pš), kš
t, 4. v severní ásti
tvrdým vokálem v lený jako v
trt,
tlot,
j nebo
— psáno k, p, i
píznaky jsou:
její
trot,
pechod
r
v pr,
kšaj, hornol. kraj),
skupin
(ks), kr,
tš (tš)
tr
i
pízvuk
5.
na první slabice. Také v srbštin vznikly brzy
nkteí
další dialektické rozdíly a to tak silné na severu proti jihu, že
jazykozpytci,
ped ustá-
jako Fr. Miklosich, uznávali místo jednoho jazyka o
dvou náeích dokonce dva jazyky srbské: hornolužický (jako pechod 2 k eštin) a dolnolužický (tvoící více pechod k polštin). Ješt dále na severu pi dolním Labi a pi moi Baltickém
vznikla oblast
ei polabskopomoské,
Hamburkem, Brunšvíkem 1.
zachování nosovek,
tort,
tret z *trt,
trit,
2.
rozkládající se na území mezi
Hlavní znaky
a dolní Vislou.
vytvoení skupin or
tlat z *tlt),
3.
její
byly:
(ar), \o, re, \a (tl&t,
pechod
o
vtšinou pízvu-
;
4. pízvuk pak, jenž byl obyejn paroxytonon, pešel ného v 3 s výjimkami na poslední slabiku; v kašubštin není dosud ustálen.
Také
v polabskopomoské oblasti
tu,
tvoily, se
brzy
další
oblasti menší. Ze by Obodrici, Lutici mli každý svj jazyk, nelze íci, ale dialekticky byli Blíže známe však jen jediné náeí zálabských Dreasi odlišeni. van. Náležela-li dále nejvýchodnjší ást vtve polabskopomoské,
dialekty
v Vlil.
sedící
jazykové
u Baltického
i
vtvi (str.
a
IX. stol.
k polské,
moe je
a
Odrou, vskutku k této
dnes ješt spor, jehož jsem
Bží pi
95) dotekl.
mezi Vislou
nm
hlavn o zv. Kašuby
se
už
výše
Slovany, zbylé
to, zdali
podnes pi Baltickém moi, t. a Slovince lebské, máme míti za ást Polák i za Nepoláky, za píslušníky jiné vtve polabskopomoské, jinými slovy, zdali staré Pomoany, jejichž zbytkem jsou práv Kašubové a Slovinci, máme po stránce jazykové spojovati v jedno s Polabany ili s Poláky. Vtší ást slovanských filo-
log
vidí 1 2
v nich
Vandrák
Vondrk
vtev
SI. 1.
Gr.
I.
polskou,
ale
nemén
Phil.
XX.
si.
Miklosich Vergl. Gram.
1.
(1879) 553, 568.
Vondrák
I.
8,
:l
Sprachen 5
I.
SI.
Gr.
vážné hlasy
hájí stále
9.
Jagi Archiv
c.
4
Mikkola
Betonung
46,
Florinskij ."k-Kinn
und
Quantitat
in
II.
584,
den westl.
Helsingfors 1899, 44, 58.
Jsou to zejména filologové polšti
Dialektstudien, Archiv
si.
Kryski Je.zyki
Phil. XVIII. 322,
slow. 11, Bronisch L. Kaszub.
Briickner Randglossen zur kaszub. Frage,
Archiv XXI. 62, Dzieje je,z. pol. 10, Kariowicz Gwara kaszubska, Varš. 1898, Nadmorski Ludnošé polská v Prusach Zachodnich 1889, Slovinci szczatki ich jazyka. jiní (Polívka L. Fil. Lud. V. 320, Kaszuby Kociewie. Wislal902, 141, 205, ale 1898, 309, Vondrák SI. Gr. I. 8, Krek Einl. 221 a také už P. Šafaík SI. nar. 5, 75). i
i
i
100
oddlení od Polák a více
mén !
labany, na Lutice a Obodrice.
tsné pipojení na západní Po-
Lorentz vidí v Kašubech
i
Slovin-
vtve pomoské;" Mikkola kašub-
cích zbytky zvláštní samostatné
pokládá za dialekt polský, tvoící pechod k slovinin, tuto
štinu
však za poslední zbytek polabštiny. 3 Poslední zbývající skupinu
jen
výjimen
3. ztráta
jižních
zachování nosovek (stídnice
1.
ve slovech pevzatých),
kvantity v historické
Slovanstva
pásmem Karpatských hor pripetských. Vyznaují jej pede-
a od východních bassinem blat
vším tyto znaky:
východ západního
na
oddlený od
utvoil jazyk polský,
dob
2.
skupina
a 4. ustálení
u,
trot,
a objevují se tlot,
tret,
tlet,
pízvuku na druhé
od konce. 4 Polštinu vidíme již hotovou v nejstarších lite5 rárních památkách z XII. století, akoliv cizincm znla v té dob 6 ješt stejn jako eština. Ale podobn, jako bylo u eštiny, smíme zajisté o polském jazyku a o polském národ mluviti už díve ped slabice
rovnž
XII. stoletím a
zjevno, že už tehdy nebyl jazyk a národ
je
více jednotný, nýbrž že byl differencován. Základy nynjších pol-
ských dialekt, jejichž první celkový a
nedávno Kaz. Nitsch, už na konci
I.
nýbrž pedpokládati v nich
atd.,
klad jazykový, dialektický. I
Tak
St.
obraz podal teprve
aspo
po Kr. mluviti nejen o kmeni Mazovjan,
tisíciletí
Polan, Slezan
vdecký
byly už tehdy hotovy a smíme proto
'
RamuXt Stownik
K
tomu však pomorskiego
je_z.
se
odchylný podpozdji ješt vrátíme.
czyli
i
(Kraków Baudouin de
kaszubskiego
1893) a Statystyka ludnošci kaszubskiej (Krak. 1899) 23 a po
nm
M
Courtenay Kauiy6cKÍii hslikt, etc. >KMHn. 1897, 310, Kurzes Resumé der kašub.Frage (Archiv si. Phil. XXVI. 366, 404) a/. Zubatý (Vstník si. stár. II. 24).
O
XV. ct. Grammatik I. Petersb. 1903. Lorentz slovininu pokládá za samostatný jazyk. Také Nitsch náleží sem, jak nasvduje jeho výše na str. 96 uvedené roztídní západoslov. jazyk (Stosunki 27, 31, 47). V spisu Proba ugrup. 7. vyslovuje se urit v tom smyslu, že Kašubové tvoí úpln oddlený celek, náležející však do prvotní Polsky. Mínní Jagiovo srv. Archiv XX. 41. Ursl. Gram. I. 2., Betonung 29. 4 Vondrák SI. Gr. I. 7. Pro jakýsi centrální ráz polštiny mezi slov. jazyky Srv.
~
výše
95 a Lorentz
str.
II3B. 0T3,. p. M3. 1905
— 1906
I.,
nojiepe-iJiCKOMi) aslikí; ;io non.
a Slowinz.
i
;1
vystoupil kdysi Jan KarXowicz ale
ponkud
a v knize Z dziejów 5
V hnzdenské Srv.
Adam
7
a
bulle
polszczyzny (Wisla XIV. 487.) Podobné,
A. Brúckner Archiv
si.
Phil.
1901, 241
Lvov 1903. Kap. I. (Srv. L. Fil. 1904, 1136 [Brúckner Z dziejów je.z. polskiego
z
r.
II.
18.
Ovšem
sob podobné
Bull.
také Einhardovi byly v IX.
stol.
všechny
(paene similes. Vita Car. 15).
Proba ugrupowania gwar polskich. Rozprawy akad. krak. XLVI.
Mowa
303.)
4, 67).
Brém.
západoslovanské jazyky
i
polskiego.
je.z.
Acad. Crac. 1910. Nr. II
Srodkowoš
mírnjší stanovisko zaujal
ludu polskiego. Krak. 1911, 31
si.
t.
1910
KAPITOLA
V.
SLOVANÉ POLABSKO-BALTITI. Píchod a hlavni rozdlení. Terminologie pramen. Úvod zempisný. I. Srbové. Hranice oblasti a rozsídlení kmen. II. Obodrici. III. Lutici ili Veleti. IV. Ostrovy v moi Baltickém. V.
Pomoané.
kmen
VI. Boje a podlehnutí
srbských a polabsko-baltických. Germanisace.
Podle jazykového vývoje práv vyloženého mli by Srbové skupinu zvláštní a v kapitole samostatné.
v dalším líení tvoiti
Nicmén má
tento
kmen ve svém historickém
vývoji
spo-
tolik
ho s historického hleA také ne se zempisného, nebo jej diska odtrhnouti nelze. s ostatním spojuje jedna a tatáž nedílná plá severonmecká. Z té píiny spojím výklad o Srbech s ostatními PoJabany a Slovany
leného
s ostatní
skupinou
polabskou, že
baltickými v kapitolu jedinou. Obvykle
vanm
dává se všem
název polabských. Ale termin tento
jako nevyhovují ideji užívané Slované.
1
Budu pro celou
názvy
pln
tmto
nevyhovuje,
zálabští,
Slo-
rovnž
nadlabští, baltití
oblast užívati nadále názvu
polabsko-
nebo balticko- polabský a zahrnovati v ni tedy všechny západní Slovany mimo Cechy a Poláky. Ovšem dlužno míti pi tom stále na mysli, že ve skutenosti jednotného celku polabskobaltický
,
nýbrž že v
baltického nebylo,
dv
nm
ješt
event.
eeno,
pomoská.
tetí
byly odchylné
v užším, vlastním
srbská a polabsko-baltická
:
Ale
na
oblasti
aspo
slova smyslu,
druhé stran, jak
práv
spolený osud a spolené jednotné territorium. Proto se historikové obírali namnoze všemi najednou a tím se také utvoilo ono literární jejich spojení v jeden spojoval
celek proti
všechny tyto
Cechm
a
oblasti
Polákm.
Všichni polabsko-baltití Slované pišli do svých sídel historických od východu, byvše sem zatlaeni jednak vnitním rozvojem 1
Termín polabský
je
nejobyejnjší
(tak u
Safaíka, Pavinského, Wachow-
ského, Baudouina). Terminy zaiabski, nadiabski se objevují tu a tam v literatue
polské (Kryski), Lorentz a Mikkola pro sever užívají slova „ostseewendisch".
—
102 a
zmohutnním centra slovanského, jednak zajisté podnty cina p. tlakem Got, Finn a Litevc. Šafaík na základ i
zími,
nkterých zjev v topografické nomenklatue a v mythologii vymezoval jejich prvotní sídla Vislou, Dvinou a Berezinou. Dvody, jež jej k tomu vedly, nejsou sice správné, ale pes to neteba 1
pochybovati, v
Slované už v pravlasti slovanské
polabští
že
podobném geografickém
položení
eským
mezi centrem
byli
a pol-
ským, tedy kdesi na severozápadní okrajin pravlasti a že se odtud
souasn
a v stálém dotyku s ostatními svými pozdjšími sousedy
na západ tak,
posunuli
chm
pi tom Srbové
že
pechod
inili
pomoská vtev pechod k Polákm.
a
Na
k Ce-
tyto starší po-
mry
ukazují ješt údaje Kl. Ptolemaia, který záliv na východ od Visly zove Venedským", a zná ješt na východ Visly Velty Velety 3 patrn pozdjší Lutice. To vše se posunulo pozdji pes Vislu dále na západ a koniny zavislanské, které byly díve slovanské, zaujali po nich litevští Prusové. ,
Dobu,
Slované
v níž polabští
sídel na Labi,
urili jsme
díve.
již
pišli
Podle
do svých historických vší pravdpodobnosti
ást jich sedla ped Ptolemaiem ješt za Vislou, hlavn práv zmínný silný kmen Velt, ale ást byla už dávno ped Vislou, sahajíc snad až k stednímu Labi. Koniny mezi Dolní Odrou a Labem byly však dlouho germánské a do tchto konin, jakož pes Labe dostali se polabští Slované teprve po odchodu Geri
man,
tedy ve
II.
— IV.
století.
V
na mnoha místech Zálabí. 5 Slované
obyejn
V
Vlil.
starých
jsou doloženi
4
historicky už
pramenech zváni jsou
tito
Sclavi (Schlavi), též Sclaveni, Sclavini, Sclavoni
formou Slavi, Slaui. a Název Windi nebo Winidi, Wenedi, Winedi, Winadi, Winades, Winnetes, Winithi, Winethi, Winodi, nm. Wenden, Winden, nord. Vindr, Windir, objevuje se ideji a obyejn jen v starších pramenech na jihozápad a v nordic-
nebo
si.
1
Šafaík SS.
2
Srv.
3
Srv.
4
Srv. výše na
6
Slova
východ
norum 6
521, 634
179, 362, 366 (Ptol.
I.
368
str.
západ
Labe.
(Ptol.
78
tak
III.
zde
bžné,
že
III.
c.
V.
1, 7,
10) 378.
V. 10), 417.
s
hlediska slovanského,
nmeckého
(Srv. Mekl. Urk. I.
c.
si.
Labe. S
transalbina (tamže Je to
si.
I.
Zálabí užívám
kraje ležici na
na
II.
mé SS. mé SS.
I-
a
rozumím tím tedy ovšem
hlediska transalbina Slavia je
48, 84,
96).
Odtud
i
termín gens paga-
85).
neteba zde dokládati
citáty.
Formu Slavi
našel jsem
878 u Petra Bibliothekara (Hist. Francorum abr. SS. I. 416, 418) na p. a v listin Arnulfov z r. 896 (Mon. boica XXVIII. 113). Srv. též SS. II. 472 si. už k
r.
:
103
Nkdy
kých pramenech.
jméno pokaženo a
je toto
zamnno
po-
dobným cizím Vinili, Vinuli, Vandali, nkdy docela nahrazeno starým jménem Hunn nebo Sarmat. Také oznaení barbai se 1
i
2 objevuje zhusta. Celý kraj slovanský nebo
pozdji speciáln ást pilehlá dolnímu Sclavia, Slauia, Sclavania
z
aspo
Labi
z
Vindland, Vinland,
,
Když však Frankové
nedaland, Wenedonia.*
jeho vtší ásti,
pravé strany sluje
Veonodland, Wi-
pišli s ní
do užších
styk, zaínají se vedle tohoto povšechného názvu objevovati nové názvy oznaující vtší území a sice na podklad následujících i
ty
nž
velkých oblastí, na
se Slovanstvo polabskobaltické rozpadalo
nad horami Sudetskými, 2. obodrické pi dolním východu až po Odru, 4. pomoíské mezi dolní Odrou, Noteí a Vislou. Tyto tyi oblasti I.
oblasti srbské
Labi, 3. lutické neboli veletské dále k
Adam
1
Srv. Ann. Aleman. r. 798, Helmold I. 2. Srv. zde výše
dali),
Kópke-Dmmler
-
Sr.
3
Sclavia,
Adam
II.
Sclavania
miniatue votivního
II.
asté,
a
to
pro
i
celek Slovanstva
si.
vbec
symbolická postava Sclavinie holdující Ottovi
i
Wan-
18 (Vinuli, qui olim dicti sund
34.
Kaiser Otto der Grosse. Leipz. 1876. 557
jest
Sem pati
18).
str.
(srv. III.
na
Rómy, Germanie a Gallie (Sclauinia) ; Vindland teme v Hist. Knytidarum 22 (SS. XXIX. 276) a Weonodland u Wulfstana. V IX. století teme výraz terra Sclauorum astji pro územi menši, na p. nad Mohanem (Mon. boica XXVIII. 40) nebo pro srbské (Ann. Einh.
r.
listu
evangelia mnichovského, vedle
80b), v X. stol. v listinách císaských
papežských
i
sluje
také jen srbský
nebo terra Sclavinica (Cod. dipl. Sax. I. 1, . 4, 8, 10, ale pozdji v XII. a XIII. stol. jméno Slavia, Sclavia, Sclauorum oznauje v listinách speciáln území Slovan, sedících v Meklen-
kraj partes Sclavoniae,
II, 27, 28, 35),
provincia, terra
bursku a
Pomoansku
Mekl. Urk.
(srv.
29—31,
I.
48, 54, 84, 96, 109, 144, 161
Lappenberg Hamb. Urk. I. 139, 145. 328 r. 1136, 1139, 1208) a knížata tamjší nesli také titul princeps Slauorum (Mekl. Urk. I. 142, 144, 150) nebo docela rex Slauorum (Jindich, syn Gotšalkv, Vratislav srv. Ohnesorge Ausbr. 320), což pecházelo pak do titulu král dánských, na p. Kanuta (Cod. Porn. I. 178), nebo Waldemara (Arnold VI. 17). Císa Friedrich I. povýšil r. 1181 knía
;
i
žata
pomoská na duces Sclaviae pi moi jméno speciáln
že se
Na porouchané peeti Jindicha
PRINCEPS to
(Cod. Porn. udrželo
i
(Mekl. Urk.
I.
I.
165).
Borvina
(c.
I.
121)
zde na to
;
vliv
mlo
(hrad Slavno a dn. Slovinci
1200) byla
Rozsah pojmu Slavie
i
to,
lebští).
patrn legenda S(LAV)1E se pi tom mní, jednou
znaí jen Meklenbursko nebo Pomoany, jindy oboje. Srv. Ohnesorge Ausbr. 123 a Šafaík SS. II. 400. Zde bych ješt pipomnl, že v annálech Ein-
122
—
hardových objevují se v IX.
ením
smyslu,
nýbrž prost
eští
labští,
i
ást
ti
století
Slované proti iši
To ovšem
Sclavi orientales.
Slované,
jižních,
nejsou
nmecké
nkolikráte
„východní" Slované
v
s
ozna-
našem slova
pokteí sedli na východ hranic íšských p. z r. 822, kde mezi nimi se uvádjí :
jak vidno na
Sorabi, Beheimi, Marvani, Praedenecenti, Wilzi. 1
Wenedonia
v
Ann.
Amandi
789,
805
u Wulfstana, Winedaland u Alfreda (Šafaík SS.
(SS. II.
I.
12,
14),
706, 709).
Weonodland
104 v pramenech
až na první srbskou vystupují
zejm
jako celky a existenci prvého
O významu
od konce IX. století snadno aspo domyslíme.
si
národopisném politickém vyložím dále podrobn. pouze podotýkám, že mimo první, srbský, ostatní
jich
Zde pedem
i
ady kmen,
celky objevují se jako politické a píbuzenské svazy
tch
kteí v oblastech
Tyto
sedli.
jednotky v nich oznaovány jsou terminy se
zetelem k obyvatelstvu
bžn
se však objevuje
menší a
i
sice topografické
vtší kmenové
oblasti a také
terra, provincia,
natio, populus, gens, tribus.
i
ethnografické. Tento termin neznamená
—
správní
oznaení pro slovanský rodový
okres hrabte, nýbrž je to
ádu
Vedle toho
výraz pagus ve významu jednotky ješt
zde v Polabí jednotku administrativní státem zízenou nižšího
regio a
nmu
a náležející k
ústroj
území. První jednotkou sociáln
—
hospodáskou u Slovan vbec zdejších necháme-li primární jednotlivou rodinu stranou, jež ovšem také bývala sama poátkem obcí 1 byl rod ízený nejstarším lenem, další skupinou pak svazek rod, bratrstvo, plém vedené náelníkem a zaujímající i
—
vtší území s adou obcí. Pro tuto nižší formaci vyskytuje se v pramenech slovo pagus, jejž nkteí pekládali ukvapen slovansky župa, penášejíce pojem, který existoval na Balkán, sem k severním Slovanm, kde historicky župa v tomto smyslu doložena není. 2 Pagus oznauje tedy území plemene s adou rod a 3 Proto se v objevují obcí kolem jednoho centrálního hradišt. urbes nebo civitates, což znaí toto centrální ohrazené sídlo, dále castra, castella hradišt vedlejší jednotlivých obcí, nebo spo-
nm
—
1
Srv. k
Rewizya
tomu hlavn spor
teorii o pierw.
Piekosiského a O. Balzera
Fr.
osadnictwie
w Polsce
(Kw.
hist.
XII. 1898,
v tohoto stati
Odb.
str.
7
— 11).
2
Výklad o pvodním významu slova župa, župan a o mnohých literárních sporech vci té se týkajících podán bude na jiném miste v píslušném oddílu kulturních SS. (díl II.) a zde dále v úvodu ke kap. VI. o Slovanech eských. Prokázati,
To
nelze. i
že by za je jisté.
na severu
zde
vzniklý
lat.
pagus
skuten
Ale nepochybuji, nežli
jiný,
že
polabšti Slované byli užívali slova župa,
pvodní význam
župan a župa byl a jeho úadu, význam territoriální.
si.
pozdjší historický význam úednika
pod panstvím nmeckým, a že mla župa zdali lat. pagus rovnal se si. žup.
pvodn
Jenom nevíme, 3
Z Ann.
Bert.
I.
23
vidíme
stoliného hradišt ješt 11 jiných mysliti
pi
pomrn
na p.,
že srbský
(castella).
údajich geografa Bavorského,
pagus Kolodic
Na úhrnný poet
když u jednotlivých
ml
hradišf
kmen
vedle
musíme
uvádí ísla
p. 95 u Vilc, 50 u Srb, 400 u Glopean, 325 u Zuirean, 231 u Bužan). Oznauje je vesms terminem civitates. Ostatn dlužno podotknouti, že se termin leckdy užívá promíšen, na p. Helmold pro Mikilenburg jednou
veliká (na
civitas,
podruhé urbs, po tetí castrum
(II.
2,
14).
—
105
léná pohraniní opevnní
potu
—
a oppida suburbia, villae
osady ne-
rzného. Skutených mst, jako byla na p. Jumneta, bylo ovšem málo, vtšinou jen hrady s vesnicemi. Hey odhaduje normální rozsah starého srbského pagu na 15 -20 100 tv. mil. 1 Tyto pagy staly se pirozen vsí, Meitzen na 50 základem pozdjších politických okrsk státních církevních a ohrazené,
vsi
velice
—
—
i
i
dvodná domnnka, že možno aspo z ásti rekonstruovati
je
proto
V
hranic diecesálních, dekanát-
z
kde jsou po ruce doklady
zejména tam,
ních a arcidekanátních, staré.
rozložení jejich starých hranic
Polabí bylo také dosud jediné touto cestou docíleno cel-
kových výsledk
Landauem,
G.
Jind. Bóttgerem, jak
a pedevším ovšem otázka,
Leop. Ledeburem
uvedu."
je dále
V
Cechách
je
kmenová území, velmi sporná, ponvadž v Cechách takových starých doklad není a slovo župa vyskytuje se XIV. stol. ve významu zcela jiném. Ale ani tam teprve pozdji v XIII.
jak rekonstruovati nejstarší
—
bych nechtl zavrhovati pagy jako staré slovanského
mru
ped
X.
stol.,
by
3
territoriální
jednotky ústroje
bych nemohl povdti, v jakém po-
byly k primárním oblastem plemenným.
Když Slované
pišli, rozpadali se nejspíše
ješt na samé jed-
notky menšího stupn, tedy na rody, bratrstva, vedené náelníky.
Tyto jednotky sousteovaly se v nové vlasti kolem nkolika stedisk zejména náboženských a tak se pomalu bhem doby vytvoily z nich vtší nebo menší kmeny píbuzné rodem jazykem a spo4 jené kultem spolených boh, kmeny, jejichž náelníci jsou v pramenech oznaováni obyejn výrazem princeps, ideji dux, regulus, subregulus, rex na rozdíl od primores, meliores, praesianíiores, i
1
tchto 2
1874
Hey
Slaw. Siedel.
pojm
srv. též
in
Sachsen
H. Bóttger Diócesan- und
—75.
Literaturu
5,
Ohnesorge Ausbr.
Meitzen Siedelung
Pokud
a
214.
K
rozlišení
Gaugrenzen Norddeutschlands I. IV. Halle Ledeburových a jiných ješt badatel viz
prací
starších
u K. Kretschmera Hist. Geogr. von Mitteleuropa 192 3
II.
43, 207, pozn. 291.
zdali se shodují
s
— 194.
pozdjšími dkanáty,
ovšem už
je
vc
jiná.
Výklad o celé této sporné otázce s píslušnou literaturou viz u Novotného CD. I. 497 499 a hlavn v stati J. Pekae O správním rozdlení zem eské do
—
pol. XIII. století. srv.
(Sborník
Rachfahl Jahrb. 4
f.
Kult spolených
u Velet. Pravit jednou
žák
Gollových. Praha 1906.)
boh
pomrm
na severu
význam kultovního stediska vyniká pedevším
a
Dtmar
Quot regiones šunt
VI. 25 (18):
tot templa habentur et simulacra
démonm
singula coluntur,
supramemorata principálem tenet monarchiam. dále v stati o Ratarech.
K
Nationalokon. 1900, 203—213.
O
retranském
in bis partibus,
quae civitas chrámu srv. více
inter
106 »
rozumti náelníky nižších stup, pag a rod. U Obodric ostatn už r. 828 vystupuje slov. titul knz,' o jehožto vzniku a významu bude pojednáno podrobnji v kulturním oddílu Starožitností. Z nich zase rodem nejznamenitjší, nejbohatší a nejsilnjší 1
jimiž dlužno
dovedli se vyšinouti dále a
strhnouti na sebe vládu
nad
i
adou
kmen
píbuzných nebo sousedících a vytvoiti tak velké svazy kmenové nebo silné politické íše. S tím se setkáváme už ped dobou Karlovou. Vidímef už za jeho doby mezi Srby velkého knížete Miliducha, o nmž dí Chronicon Moissiacense k r. 806 „rex superbus, qui regnabat knížete (rex) Dragavita,
Wiltzorum regulis
et
longe praeminebat.
4
in Siurbis",
3
mezi Velety velkého
a
roku 789 podle Einharda
jenž
generis
nobilitate
et
Existoval tedy vtší svaz srbský
poátku slovanské pomoanský. Nicmén starých pag, na p. u už na
historie;
potom
se objevuje
a
je
ješt
dobe
znáti
krátko. a
V Pomoí
Obodric
vedle
Srb i
jinde
vbec jenom
se objevuje
kmen
dlouho,
„ceteris
auctoritate senectutis
a i
pvodní
aspo
veletský
obodrický strukturu
místy
jeden kmen, u
malé pagy, ale že
jich bylo
a
na
Velet
v X.
stol.
mnoho, vidno na p. z toho, že Gero roku 939 zrádn pobil pi hostin 30 knížat (principes), bezpochyby lutických a zajisté nebyli všichni odstranni. " U Vagr ješt ve XII. stol. vyítají se malá
podobn
území, a
Pokud podrobnosti
nmu
se
mezi
Pnou
týe souasné z
její
a Ukrou.
geografie slovanského území, vyniknou
následujícího popisu ethnografického.
Úvodem
do X. století je nových zempisných dat o slovanském území v Germanii velmi málo. Einhard pipomíná nejen nový název Baltického moe Ostarsalt, t. j. Ostsee, ale zmiuje se o tom, že se táhne daleko na východ v šíi ne k
chci však podotknouti, že až
i
1
Srv.
Wachowski Slow.
101,
108.
Ostatek
národa
oznauje
se
výrazem
vulqus nebo populus. 3 3 4
Ann. S. Canuti 828: chnese. Ann. regni Franc. 806, Chron. Moiss. 806 (SS. I. 308). Ann. Einh. 789. jiné prameny jej zovou rex (Ann. Guelferbytani, Ann. I
Také Chron. Moiss. praví: venerunt reges terrae (SS. I. 298). V Ann. regni Fr. r. 823 je zajímavá zpráva, jak celý národ na snme volil nebo lépe potvrdil velkého knížete, zde po smrti Liubov (rex Wilzorum) Milegosta (quia maior erat natu, regem sibi constituit). Srv. k tomu Wachowski Slow. 102 si. a 112. 5 Widukind II. 20. Chesnii, Alem., SS. illius
I.
34, 44).
cum rege eorum Tragvito
107
ek
mimo Labe (Albis, Albia) a Vislu Bílena, Travná dobu nahoe jen Bílá Pana, Pene, dole Orava — Ora, Horaha Trávena a Pna 2 Sála. Potom dlouho neteme nic nového, a u Dtmara, a Sála Vidukinda a v listinách souasných objeví se jen zídka jméno Spreuua, 3 erného Halštrova Habola, Sprevy . Havoly 5 Vurta, Elstra, Muldy Milda* a pítok Odiných Varty 1 Nice s Raxa a Nisy Bobry Pober, se. Bober, Reknice a také nkolik jmen osadních, jež zde vyítati místa není. V cestopise Ibráhíma ibn Ja kúba máme zmínku o Sále (Sláva ze si. So9 lava), Nut (Nuda, tení nejisté) nebo Bod a Muld (Mldáva). Teprve na konci XI. století objevuje se nový zempisný a spolu 1
pes 100.000 krok. pipomíná
(Visula)
—
Z
však
—
se v tu
—
—
—
—
—
—
—
— —
—
tí
národopisný obraz kraje slovanského u
Adama Bremského. Adam
novými ze svého vlastního vdní a tak vznikl neveliký, ale první pehledný zempisn-národopisný obraz Slovanstva, nalézající se v kap. 15 20 sebral
a
zprávy
sestavil
spojil
starší,
je
doplnil
a
—
druhé knihy djin církve hamburské. L. Giesebrecht nazval proto
Adama prvním zempiscem zemí nebo to, co zde napsal Adam,
kmen to
je
nedá
ješt soustavný pi vší své strunosti, ale Také zde shledáváme jen nová jména pro
mae Barbarm, mae Scythicum, pistupuje ješt název mae Balticum, 12
míst
10
Pehled o zempise se
není nic soustavnjšího.
íci.
—
vanské
V
slovanských, ale nevalným právem,
11
k
nmuž
v
moi
moe
slo-
na jiném
vedle
ady
1
Einhardi Ann. 808, Vita Caroli 12.
2
Einh. Ann. 780, 782, Vita Caroli 15. Wulfstan 2, Ann. Lauresh. Chesn. 789.
zakládací listin
Porn.
I. :i
Ann.
2,
V
laur.
r.
I.
789, Habola.
1
Thietmar
VIII.
5
Thietmar
II.
6
Thietmar VI. 26.
7
—
I.
Otty
listin
z r. 786 teme ješt Bílena, Trauena, Pene (Cod. XVII. 419), v listin r. 937 Horaha Ora. r. 965 (Spreuua), v listin z r. 993 prov. Hevellon,
Karlov
Riedel Cod.
Vidukind
51 (VII. 36).
29
III. 53.
(19).
O
jménu Odry
co
eeno
výše na
str.
59.
Jméno Rakša máme na Slovensku (SI. Pohl'. XI. 584, XI 1. 551). i
8
Thietmar VI. 22 (Nice provincia).
9
Ed. Westberg 24, 54.
10
srv.,
(19).
Wend. Gesch.
Týž vnoval Adamovi speciální práci Hist. lit. Abh. d. Ges. Kónigsberg III. 1834, již však pedstihla daleko novjší kniha Z. Gúnthera Adam von Bemen, der erste d. Geograph. (Sitzb. b. Ges. Wiss. 1894.) Giinther nazývá pípadnji Adama otcem slov. ethnojrrafie (21). 11 Adam II. 15, 18. název moe Barbarského viz však už v listin Karlov Giesebrecht
„Uber die Nordlandskunde des
r.
786 (Cod. Porn. l
-
Adam
I.
I.
3).
62 a IV. 10
I.
str.
Adam
si.
XI.
von
Bemen
108
ostrov dánských
a
švédských pipomíná Slovany na ostrov Fembre
flmbra, Fembre), Rujane finsula Ranorum) a dále uvádí Semland,
1
v popisu vnitrozemí pak vedle jezera Plunského (stagnum Colse)
eky Eidoru (Egdora), Stoer (Sturia), Pnu (Panis, Peanis), Delvenau (Delvunda), Travnu (Trávena), Bílou (Bilena), Sventinu
potk
vedle tí blízkých malých slovanských jmen, pak Havolu (Habola) a ovšem Labe (Albia) Odru (Odara), (Zuentina),
i
o
„ditissimus amnis Sclavaniae
níž praví:
simo saltu Marahorum ubi
To
tém
vše, a jak vidno,
je
dob
Ale v této
et
.
.
oritur in profundis-
.
Albia noster principium sortitur". 2 vše už bylo
ped
ješt více v
XI. století a
tím uvedeno. století XII.
nastu-
puje nový, hojný a velmi detailní materiál v pramenech jiných, jednak
v zápisech historik (Helmold, Gallus, Kosmas atd.)
jednak v
listinách, jichž
poíná
býti množství veliké.
To, co víme a
detail.
geografický
území nabývá tím mnoho nových
a ethnografický obraz slovanského
rys plných drobných
annalist,
a I
Nebudu
se jimi však zde
pedem obírati.
dležito po stránce topografické, uloženo bude vše
je
v následujícím národopisném vylíení zemí polabsko-baltických,
ských a polských." Jen vnjšímu rázu kraje vnuji ješt nkolik
U hor nov
e-
slov.
prostupujících slovanskou Germanii objevují se do této
doby
jenom jména silva Miriquidui a Fergunna, Virgunna Hircanus saltus pro Šumavu, 5 saltus Lovia, Levia, Louvia pro severní ást lesa Durinského. 6 Jméno Krkonoš se objevuje teprve v XVI. stol. v kronice Hájkov z r. 1541 ve form Krkonoss a v herbái (1562) Krkonossy.' Za to jméno Tater hory Krušné, 4
pro
Adam Adam
1
-
IV. 16, 18. II.
15-20.
Celkový popis historické hydrografie, orografie
:1
chodního (Miinch.
Nmecka
viz
Berl. 1904)
84
D. Gesch. Blatter.
gebung
grafickou
4
1. :>
Tietmar VI. z
— 43,
1904
r.
i
.
Dále
8,
srv.
a politické geografie vý-
Geographie von
Hist.
Mitteleuropa
Lohmayer Th. Unsere FluBnamen
Die Hauptgesetze der germanischen FluBnamen-
Dr. F.
Koneczny Geograf ia historyczna I.
—
II.
(Lw. 1904.) Starou
Polski. (Lw.
mapu hydro-
hydrograficzna dawnej Slowianszczyzny.
jeziora dawnej Slow.)
Chron. Moiss. k
r.
805. SS.
I.
308. Srv. též listinu Fried-
1162 (Stumpf 3929).
Zde je zpráva, že v Hirkanském lese honil Novotný CD. I. 272 a Much HZ. XXX. II. 410.
Ann. Mettenses 803, 805.
Karel buvoly a jinou
Hist.
si.
Rehman Ziemie dawnej Polski. vydal W. K(opernicki). Mapa
Warsz. 1883. (Rjeki richa
137
si.,
29
VI.
(Kiel, Leipz.,
1905), A.
u K. Kretschmera
zv.
6
Mon.
7
Srv. výše str. 57
Brunvill.
Geogr. 74
— 80.
Srv.
(Bielowski
MPH.
Skryto
je
I.
348).
St. si. II. ovšem už ve
a Gebauer
151.
K tmto
jmén
horám
srv.
Kretschmer
národa Kopxovioí.
109
Tatri) z
Kosmy ve form Tritii (v jiných ruk. Triti, Tryti, pvodního Trtry. 1 Hory byly vesms zarostlé hustými pra-
lesy
velmi neschdné.
je
zapsáno už u a
Lesy se rozkládaly širokým pásem kol-
kde hor nebylo, nebyl vždy kraj pístupný a zejména o širokém jezernatém pásu, prostoupeném nepatrnými výšinami, který se rozkládal od dolního Labe podél moského behu až po Prusko. Zde bylo plno jezer, rybník a bain, obrostlých hustými lesy, tak že projíti z vnitra do Pomoí po cestách, které byly známy, bylo velmi obtížné. Když Otto Bamberský se svým prvodem vyšel z Havelberku, aby kestil v Pomoanech, bylo mu jíti mezi Havolou a Morickým jezerem po pt dní neprostupným pralesem. „Vastissima silva" nazývá jej Ebbo 2 a Herbord popisuje takto cestu: „horror solitudinis, loca 3 insolita, nemoris nigra densitas". Osad bylo patrn málo a skrytých v lesích nepístupných. A tak bylo jinde v tomto pásu. Helmold slovanský kraj v Holštýn oznauje slovy: „locus horroris 4 listina vévody Jindicha Lva et vastae solitudinis a týmiž slovy z r. 1171 kraj polabský popisuje: „terra Sclauorum transalbina locus 5 Také o východním kraji mezi Pohorroris et vastae solitudinis. moím a Polskem na sever od Notee víme, že byl pokryt hlubokým, pustým lesem. kolem.
Ale
tam,
i
To
pohostinný.
platí
i
i
i
Všechny tyto výroky nesmíme ovšem bráti doslovn. O skutených pouštích nelze mluviti. Je v tom trochu rhetoriky, 6 jak zejmo už z typicky opakované frase, ale najisto bylo zde plno hustých prales, vanské,
mezi nimiž hradišt a osady slo-
nevykácených,
zejména po velkých bojích XI. a
XII.
procházelo, vzbuzovaly dojem padal,
1
dnes jedin
ukazuje
Kosmas
I.
33, II. 37.
Ak. Krak. XIII.
Tatr. (Spraw.
Jliim. apx. Haó.i. 77 a 2
Ebbo
3
Herbord
II.
4
Helmold
1.
"'
Mekl. Urk.
III.
o tomto kraji: (ib.
K
Czambel
zv. pusta
výkladu názvu
9, 3)
re.
Slov-
6
Srv.
jasborská
srv. /.
si.
Phil.
1,
11.
I.
se jimi
—
Johannis-
RozWadoWski
O
nazwie
XXXIII. 194, Sobolevskij
4.
11. 47. Srv. dále
1.
96.
Podobn
(campus vasta
Ut hec terra horroris
Ohnesorge Ausbr.
et sterili mirica perhorridus).
se vyslovuje biskup Brunvard šverínský et
241).
I.
Arch.
a
dokud
Jak tehdejší kraj zde vy-
pustiny.
t.
decimované
stol.
skrývaly se na místech nepístupných, tak že lesy,
92, 149.
vastae
solitudinis
facilius
r.
1219
inhabitaretur
110
východ
burger Haide a dále na a
O
pusta bialovžská. 1
floe jeho
faun podal názorný obraz A. Rehman. 2
SRBOVÉ.
I.
kmen shrnovaná pod jméno Srb uvedených skupin nejmén síly k vytvoení plemenného svazku v jednom státním ústrojí. Objevuje se už okolo r. 630 Dervanus dux ex gente Surbiorum, 3 ale není pi tom dokladu o rozsahu jeho íše. Pozdji se sice jednou kníže Miliduch srbský, jenž padl v boji s Franky r. 806, zove od kronikáe skupina polabských
Jižní
mla
ty
ze všech
qui regnabat in Siurbis*
rex superbus,
mu podailo
výše
ehož
z
soudíme,
že se
Srby pod svou nadvládu ale, stalo-li se tak, vztahuje se to jen na župy t. zv. vlastních Srb (srv. dále) a bylo to na krátko. Jinak ped ním v bojích od r. 748 vidíme v Srbsku jen nkolik menších knížat, nkolik na sob neodvislých knížectví, spojiti
;
vtšinou malých, která se r. 806 vesms poddala Karlovi. 5 Tak bylo pozdji. 6 A jiného dokladu pro sjednocení není. v pozdjších I
i
kmenové
bojích vystupují zde
k obran, ale že
Nmci
si
kmen
vdomi
Cechm.
Bobrou
a
tedy
Jakkoliv
Nicmén znamenáme,
vzájemné píbuznosti plemen a
bližší
mezi Šálou
sedících
a jižním
organisace netvoí.
trvalejší
byli
sluují se sice na chvíli
neodvisle,
proti severním
nikdy politické jednoty a nikdy nevystoupili v srbský národ, zenství
pece smíme
smíme
a
eské, polské a zbytcích
To
lutické.
historii jako
že mezi nimi bylo užší
o zvláštní oblasti srbské
mluviti
tch kmen,
souditi,
potvrzuje
které v starší
Polabanm
kmenové neutvoili
drobní
tito
i
pozdjší
dob
proti sousední
historie,
historie
jeden
píbu-
nebof
i
na
nenazývá Srby,
mluvíc jen o Milanech a Lužicích, zstalo
po dnešní den tkvti ješt význanji dotvrzuje filologie, že byl vskutku jazyk srbský samostatnou vtví slovanské dolní polabštiny.' Jsme praei, odchylnou od polštiny, eštiny
jméno
Srb
(dnes Serb,
Serbjo).
pl.
A
i
pln oprávnni
tedy
sibi
Rehmana
1
Srv. o nich u
2
Rehman
3
Fred. IV. 68.
4
Chron. Moiss.
regnabat
in
skupinu polabských Slovan mezi Šálou
jižní
Ziemie 312
si.,
806
a.
Ziemie 320, 381. II.
(et
492
tunc
si.
fuit interfectus
Melito
rex superbus,
qui
Siurbis).
b
Ann. Mettenses
6
K
7
Srv. výše na
a.
748. Srv.
Wachowski Slow.
111.
Ann. Rud. Fuld.: „per Sorabos iter faciens ducibusque eorum tamže k r. 858. coniunctis Dalmatas proelio superat". Srv. r.
856
di
i
str.
98
si.
111
Bobrou pokládati za samostatný celek proti obodrickému, luticproti Cechm a Polákm), zváti jej a pomoskému (ovšem pojednati jako o celku. národem srbským a o a
kému
i
nm
Sted
Tam
Šálou a Muldou.
ciáln k
zv. Srby, ale
Bobe
s
pi ece
starého srbského území byl
Hvizdou
Sále,
hlavn mezi
bylo sídlo vlastního srbského národa, spe-
vedle
nho
k východu táhla se píbuzná oblast až
na západ, jak jsme
78 si.), Mohan, ba Není pochybnosti, že na pochodu Slovanstva do a
již
výše vidli
(str.
postoupili tito Slované daleko na horní Werru, Fuldu,
až po Dunaj. tchto krajin
mli v
první
jihozápad.
a
na množství zde vzniklých slovanských kolonií úast Srbové, postupujíce od Sály na západ a
ad
Ze by
Srbové,
celé jihozápadní
nevím
dvod,
Nmecko
byli
pouze koloniso-
Tolik však piSrbové majíce pes že Sálu cestu otevenjší, úastnili se na tomto postupu více než kterýkoliv jiný slovanský národ, že vali
z
jež dále vyložím.
pouštím,
tedy kolonie v jihozápadním
zejména blok na
Pesnou
Nmecku
Fuld
z
nejvtší ásti byly srbské,
a na Mohanu.
hranici celého srbského
pomr
základ
Ve,
území pokusil se stanoviti na
geografických, dat historických a pedevším jazy-
vého rázu topografické nomenklatury Arn. Muka. Hranici tu mžeme aspo z nejvtší a nejdležitjší ásti pokládati dnes za správnou, tebas jednotlivé body, ji sestavující, nejsou definitivní, zejména ne na jihozápad. 1 Východní hranice šla od Tafelfichte v Jizerských horách po ece Hvizde (Gwizd) až ku vtoku jejímu do Bobry u Zahán (nm. Sagan), odtud po toku Bobry po vtok její do Odry u Krosna (Krossen), a dále po Ode až k Vurici (Aurith) nad Frankfurtem. Zde se hranice obrátila k západu a bžela pes Píbor (Fiirstenwalde), ke Kopjeníku (Kópenick) na Sprév, odtud jižn pes Sosny (Zossen), Zelm (Baruth) k Dubne (Dahme) a po hranici braniborsko-sasko-anhaltské k ústí Sály do Labe; odtud obrátila se jihozápadním smrem pes Koblou (Kalbe), Popelov (Aschersleben), Nordhausen na Helm, k Múhlhausenu na horní Unstrut a dále pes horní Fuldu na Chýžice (Kissingen) a Gorici (Garitz) na francké Sále, na Wasserlosen, Windsheim, Cholm (Kolmberg), Grimschwinden, Windshofen a po ece Vranici až k ústí jejímu do Dunaje u Donauwórthu. Potom ji Muka vede na Rezen a po pohraniných eských horách k ústí Kamenice do Labe u Henska, pak kolem eské Kamenice, eské Lípy pes Ještd 1
si.
Phil.
E.
Muka
Die Grenzen des serbischen Sprachgebietes
XXVI. 543-61.
in
alter Zeit.
Archiv
112 k Jablonci na horní Nise a k horám Jizerským. Tato hranice není
ovšem pesná, zejména pokud uvnit
týe
se
rozhraní
Polák
a Lutic. Byly
osady nesrbské, jako zase srbské prodo Staré Marky, ale v celku zajisté Mukou stanovená ára rozdluje na východ a na severu správn kompaktní oblast srbskou od nesrbské aspo po Mohan. zajisté
i
nikaly za
ní jednotlivé
na p. do Slezska, Cech
ni,
1
i
Pokud se týe Mukovy hranice v jižním Nmecku za Mohanem, nemohu se již vysloviti tak urit, kudy šla, ponvadž jí proti
Nmcm
dobe neznáme 2
a také nevíme, kde zde poínaly, resp. konily osady eské a slovinské. Možnost eských kolonií v Horní Falci a v Horních Francích musíme pipustiti, nebo sem sahaly
eské
výboje.
3
Pívlastek „vendský", „vindický" u jmen osad ne-
rozhoduje tak
urit
pokládaje,
Cechové nebyli tak nikdy nazýváni. 4 Ale v celku
1
Sidlova
že
Muky
Podle
c.
1.
Muka domnívá, ped-
pro srbský ráz, jak se
byly jednotlivé kolonie srbské v polském území u hradu
(Schidlow) až ke Grimnici
(Grimnitz)
u
Chvalimu a jinde
(srv.
i
jeho
šínsku
Neumark 1898, 10), dále byly srbské kolonie na Opavsku a T(Prásek Djiny Tšínská. Opava 1894. 106 si.). Naopak Nitsch soudí, že
Poláci
pronikali až k
Ortsnamen
der
in
také osady Srbce,
pvodu
Zarovu
Srbe,
Gubinu (Stosuki pokrew. 20.) Srbín, Srbsko, Srbská
a
Srbice, Srby,
(Muka Archiv
srbského
— 1344.
1.
c.
Srv.
556).
jich
výet
v
a v
podle všeho
Cechách byly
Kotyškov
Míst-
díve prokázati jejich stáí. V Staré Marce sahali sice Srbové až k Arendsee, jak ukazují Ann. Fuld. k r. 822: in parte orientalis Saxoniae quae Soraborum finibus contigua est in quodam loco deserto iuxta lacum Arnseo" (Brckner SI. Ans. 7), ale to se mohlo týkati jen njakého výbžku, nebof ráz topografických jmen ve Staré Marce není srbský. slovníku 1343
in
Bylo by však nutno
povdno dob Samov
2
Srv., co o ní
3
Tak už
v
Francorum regnum
jež je sice pozdjší,
inruunt. ale
výše na
str.
78
si.
(Winidi in Toringia et relequos vastandum pagus
Fredegar IV. 68). Dále
událostí
vrohodn
srv.
vzpomíná:
Karlovu
listinu z
r.
800,
„ab incursu paganorum
Sclauorum videlicet qui e regione Boemiae sepius irruptionem facere et homines abducere solebant" (Codex dipl. Fuldensis ed. Dronke 89), nebo Ann. Fuld. k r. 869 a 880 [Jireek Top. ant. XXIII., XXV.). Jižn od Chebu a jihových.
od Waldsassen pipomíná v Bavoích osadu s eským jménem (ambitus boemice listina vévody Friedricha z r. 1181 (Friedrich Cod. I. 263). Srv. co povdno výše na str. 84.
ugiez apellatus), dn. Máhring, i
4
Muka
1.
v Chron. Goth.
545,
c.
2,
9,
Beuwinitha v Ann. Xant. k Vinidy
(IV. 48,
68),
tomu srv. oznaeni Boiowinidi, Beowinidi ichu- Winides v Chron. Moiss. k r. 805, Fredegar zove Slovany Samovy iše vbec
Naproti
557.
Beu-Winides, r.
846.
speciáln
o Ceších
eských s nmeckým pi cestách z Cech.
dí
„Sclavi
coinomento Winedi",
tak
od IX. století užívá obyejn je též, že v Cechách není starých osad oznaením Windisch (Muka I. c. 556). Ale v Bavoích jsou
Gesta Dagoberti 27. Jinak je ovšem pro Cechy lat. názvu Bohémi, a jisto i
jisto,
že se
113 zdá se
pece
podle jiných jazykových známek), že kraj na Mo-
(i
Nab
Naba-Winida výše na str. 84) mli zaujatý Srbové a ne Cechové, aspo pokud celkový ráz lidu máme na mysli. Cechové šli Chebskem z ásti na Nabu, Rezen a zejména na Chubu. Ostatn áru od Chýžice na Vranici a Donauwórth dlužno míti jen za nejzazší hranici slovanských, zde jen ídce roztroušených osad, a ne osídlení kompaktního nebo hustšího. Vlastní srbská zem rozkládala se pvodn jen po stranách eky Muldy. Teprve pozdji se rozšíila na kraj Daleminc, na Sprévu a Nisu a pešla tak na zemi Lužian a Milan. Kdykoliv prameny VIII. X. stol. mluví o Srbech, mají na mysli jen kraj západní pi Sále a Muld, ale ovšem kraj kmen vtší, nejen zemi nepatrnou, na níž, jak dále uvidíme, jméno Srb speciáln sedlo. 1 R. 782 pipomínají Einhardovy annály, že do Durinska vpadli „Sorabi Sclavi qui campos inter Albim et Salám interiacentes incolunt", a r. 789 objevují se titíž Surbi jako pomocníci 2 Karla Velikého vedle Obodric proti Veletm. Když pak r. 806 Karel vytáhl proti nim, stál jim v ele Miliduch jako panovník, hanu, Radnici, Pegnici a z ásti na
(srv.
i
i
—
i
jenž ovládal in Siurbis,
Srb
—
jiná knížata srbská,
i
praví chron. Moissiacense
rex superbus
k
r.
—
806
qui
regnabat
a po porážce
vystavl Karel dva hrady proti nim, jeden na Labi u Magdedruhý na Sále u Halle. 3
burku,
R. 822 jsou jmenováni poslové
posl Obotric, Vilc, Cech Moravan, tedy samých velkých kmen na snmu frankfurtském. 4 To vše ukazuje na znanou sílu Srb, ale Daleminci jsou od nich ješt odlišováni jako samostatný kmen, na p. v týchž annálech
Srb
v annálech
fuldských
vedle
a
fuldských
856 a 880 nebo u geografa Bavorského a Alfreda. 5
r.
žup
1
Srv. dále o
2
Ann. Lauriss. k
;i
Srv. Einhardovy
Srbišti
Ann. k
sledovala však nová výprava
in
Ann. 816). Hrad na Sále
(Einh.
na
str.
115.
789.
r.
r. 806 a Chron. Moiss. k r. 806. Už r. 816 náSorabos Sclavos, qui dieto audientes non erant
byl Giebichstein
u Halle
(srv.
Schulze Koloni-
sierung 12).
výše
4
Ann
5
R. 856 táhl Ludvík
in
str. 110).
annálech
(MGSS.
Podobn I.
393),
rozlišováni jsou
dále
qua regione plures šunt quae habent
Talaminzi. Srv. Bielowski 13). (II.
tomu mé SS. II. 391. pes Srby na Dalemince (Ann. Rud. Fuld ad
822. Srv. k
r.
zde na
citát
v týchž
k
Kosmas k
r.
1087
MPH. užívá
I.
Srbové
u geografa Bavorského
civitates L. Iuxta illos šunt
10) a
Alfreda v IX.
pojmenování Srbska už
stol. i
a.
a Daleminci k
(srv.
pro
Srv.
880
(regio Surbi,
quos vocantur BieloWski
území
1.
c.
míšeské
39, 40).
L. Níederle: Slovanské starožitnosti.
r.
o
114
S
pvodním
tímto
a to t.
j.
pojmem Srb setkáváme
vlastním
a
v pramenech od VI. století.
Vidíme
totiž už u
je
se
Vibia Sequestra
ješt pi Labi, nepešle na západní beh, pod jménem Cervetii 1 Servitii. V pramenech VII. IX. století teme obyejn název
—
Surbi, též Suurbi, Siurbi, Surbii, tak v ann. laurissenských, u Fre-
degara, v chron. Moiss., u geografa Bavorského, 2 z
ehož
vzniklo
také Alfredovo Surpe, Surfe:'' Pozdji však tento tvar nahrazován 4 byl širším Surabi, Sorabi, poprvé v annálech na konci VIII. stol.
a u Einharda,
Mas
potom pravideln u Adama Bremského, Helmolda a j. nebo Sarbín. G Zem srbská sluje v listin fuld-
-
'
udí píše Srbín
ské
z
r.
801
provincia
Sarove,'
Kosmy
u
—
Zribia,*
v listin
Zurba pagus," v listin Lotharov 10 prov. Suurbelant, což však pozdji také bylo nahrazeno širším tvarem Sorabia. K výkladu jména Srb srv., co bylo
Jindicha z r. 1136
povdno
z
III.
1040
r.
—
v SS.
486.
II.
Ani vlastní srbská oblast v poíí Sály a Muldy neobjevuje se v pramenech jako celek, nýbrž rozdlená na adu menších plemen 11 a kmen, jejichž vzájemné pomry a hranice nejsou vždy jasné. Pibližn však mžeme si je sestaviti v následující pehled: 1
Srv. výše
2
Ann.
Moiss. k 3 •
r.
69.
str.
k
laur.
789 (Suurbi), Fredegar IV. 63
r.
806, Geogr. bav. u BieioWského
Bielowski
Ann. Fuld. k
I.
10
(srv.
(srv.
výše
str.
110), Chr.
výše pozn. 5 na
str.
113).
13.
c.
1.
MPH.
806,
789,
r.
822, 849, 856,
869,
880
atd.,
Ann. Prudent.
Soavi (MGSS. I. 418). Srv. sbírku tchto doklad u Bóttgera Dioc. und Gaugrenzen IV. 300 301. V Karlov kapitularu z r. 807 teme Surabi (Leges I. 149).
k
r.
839 a snad už u Petra Bibliothekara za
korr.
—
5
Einh. Ann. k
r.
782, 806, 816, 822, 826 atd., Vita Caroli 15. Srv.
i
Vita
Hludov. 26, 40. 6
Marquart
Streifziige 106,
7
Bóttger
c.
*
Kosmas
8
Bóttger
10
1.
II. 1.
39
c.
Westberg
vkMHIL
1908.
II.
397.
IV. 301, 308. (k
r.
1087) a 40.
IV. 295.
Tamže 300. Opírám se pi tomto urováni hlavn
o mapy Bottgerovy (Diócezan- und Gaugrenzen a Wohnsitze d. Deutschen) a dále o práci O. Posse Die Markgrafen von Meissen v Cod. dipl. Sax. X. 1 si. 167, s píslušnými mapami. Pozdjši archidiakonaty nelze beze všeho penášeti na staré pagy, ale pibližn to zstalo 11
(Posse
1.
c.
168). Starší
sem
spadajici práce jsou
ješt
J.
W. Neumann
zur Marken- und Gaugeographie der ehemaligen Sorbenlánder
Beitrage
(N. Mitth. IV.
I.
114—135, Halle 1838), Hefter Gauenkunde des Sorbenlandes (N. Mitth. IV. I. 5, Halle 1841) a ovšem Šafaíkova sta v SS. I. 614 si., z novjších hlavn Fr. W inter Der Sprengel von Merseburg und seine Grafschaften (Arch. f. sáchs. Gesch. N. F. III. 1877. 105 si.). Zde bych uvedl hned, že slovanskou nomenklai
115 První ástí, která speciáln nesla název kraje srbského Serbište
nebo
Srbišti,
Ciervisti,
lat.
Cervisti,
Kirvisti,
—
si.
Zierbisti a
—
1
Cervetii u Vibia Sequestra, byl kraj na druhé, pravé patrn stran Labe, rozložený od vtoku Sály na východ v okolí nynji
šího Zerbstu
Pi
Plona (Ploni),
ní
uvádí se ješt
malá oblast
pochybno,
byla-li srbská,
i
Srb
v Durinsku zv.
už
spíše
objevuje se však ješt opodál v kolonii srbské
Zurbowe
uvedeném hradu Pagus
na severovýchod
ale o ní je
Jméno
lutická.
Serbište), tedy asi v území dnešního zálabského
(si.
Anhaltska. 2
Zorbau 3
dn.
stol.),
(XIII.
v dále zde
a
Zurbici.
Zirmunty,*
v
psaný
listinách
Sermunti,
Serimunti,
Serimunt, Seromunti, Sirmunti, Serimode, Seremode, Zirmute, Sir-
kout mezi Labem, Šálou a Pi nm nebo v nm, tvoíce
muti, Zirimudif ležel v
na
jih
až
po Fuhnu.
dli Koledici a
(pedevším Lužice)
túrou srbských zemí dosti, z
ásti nepístupných
Ortsnamen
Weise Die
Gymn.
mnozí
se obírali
Mag. Gorlitz 1890,
Hey
G.
1883),
a
tom vydáno
o
je
Ortsnamen der Ober-
SI.
konec N. Laus. Mag. 1897), Sachsen-Altenburg (Eisenberg.
Leipz. 1891,
Ansiedelungen
slaw.
Progr.
Koledizi
Colodici,
Hlavní práce novjší jsou Schmaler Die slaw.
statí.
der Oberlausitz. Bautzen 1867, Kúhnel
in
lausitz (N. Laus.
O.
v pramenech
Koledici
Zitici.
Muldou
dolní
jeho ást, se-
in
Herz.
im Konigreiche
Die slaw. Siedelungen
Sachsen,
Dresden 1893 (zde viz starší soupis píslušných prací na str. 27), G. Hey Zur Ortsnamenforschung D. Gesch. Bl. II. 1901, 121, G. Hey und K. Schulze Die Siedelungen in Anhalt (Halle 1905), k emuž bych dodal ješt M. Schmidt Zur Gesch. der Besiedelung d. sáchs. Vogtlandes. Progr. Dresden 1897, M. Benedict Die Ortsnamen d. sáchs. Vogtlandes (Plauen 1900) a H. Seidel Spuren des Slawentums zwischen Mulde und Saale. Deelitzch. Progr. 1906/7. 1
Zakl. listina
Jindicha
II.
vincia), pap.
r.
Otty
1C03
949
r.
I.
Klimenta
III.
r.
Otty
(Ciervisti),
(territorium Zerbisti),
1LS8
973
r.
II.
Friedricha
I.
r.
(Kirvisti pagus),
1161
(Ciervisti pro-
Srv. doklady sebrané u Bótt-
(Ziervisti) atd.
gera IV. 59 a 91. 2
Šafaík SS.
II.
620, Bóttger IV. 92
Zirmuntm, Moraanm, Nižicm 1
Gróssler Archiv
Phil.
— 93
(zde
Ligzicm a
urena pohraniná
V. 355.
Tak pepsal Šafaík, srovnávaje Zirmuny, Zirmunty
"
Srv.
list.
Otty II.
r.
I.
r.
945
místa proti
oblasti plonské).
1
Serimunt), Otty r.
si.
a
litevské (SS. II. 621).
(Seromunti pagus, Serimuntilant),
973 (marcha Serimode, Sirmunti),
r.
r.
951 (regio
974 (Seremode pagus),
r. 979 (Sirmuti), Otty III. r. 986 (pagus Zirimudis), r. 992 995 (Seromunti). Srv. doklady u Bóttgera IV. 20 22. a Cod. dipl.
978 (pagus Zirmute),
(Serimunti),
Sax.
I.
1.
r.
—
252, 256, 259, 260.
Zde bych podotkl, že ovšem nkteré
listiny
Otton
se pokládají za falsa XI. a XII. století, ale to pro naše data ethnografická celkem
nemá významu. c
Srov. Posse Cod.
Posse Cod.
dipl.
I.
1.
I.
1.
170
— 173,
173, 175, Bóttger
1.
179 atd. c.
24.
116 Colodiki 1 sedli více na
regio,
J
Osternienburg.
dišt
v listinách
Žitici,
Zitici,
Citizi,
pi Labi. Jim patil hrad Zur-
podle jednoho mínní dn. Zórbig, podle jiného Klein-Zerbst,
bici,
kr.
jihu,
více k severu
Citice, Zitrici zvaní"
V
obranných.
mli
Kolodici
vedle župního hradu ješt 11 hra-
XI. století volili
svého knížete. 4
si
od Zirmunt až po
Pag-us Neletici rozkládal se na jih
stední Muldu a na východ k Labi a zván byl v (Netelici), Neletiki, NieletizeJ' Listina
Otty
z
I.
r.
Elstru,
listinách Ne/etici,
961 rozeznává dvojí
hradem Giuicansten (Giebikenstein) a Dobrogora hradem Vurcine (Wurzen) na Muld a listina Otty II. z r. 973 pipomíná ješt na východ Neletiki ubi Turguo síat. Nejsou to však ti rzné kraje, nýbrž ásti jednoho od Sály až po Torgavu na Labi. Vedle toho Ottova zakládací listina biskupství havelberského a jiné ješt prameny' zmiují se o území Neletic umístných uvnit diecése havelberské, která toutéž listinou je ohraniena moem, kraj Neletic, jeden s
(Halle) druhý s
1
'
Pnou, Eldou
a Strumou.
Ty dlužno tedy
mnohem více
klásti
na sever od Havelberku; náležejí do skupiny lutické
dále
(srv.
k severu, str.
142).
patrn Nudici (Nudzici) s hradem Vitinem ástí Neletic s (Wettin) na Sále. Mimo to na sever od Chudic vedle Neletic nebo byli
1
Ann. Prudentii Trec. k r. 839 (MGSS. I. 436 Sorabi qui dicuntur CoOtty II. r. 973 (regio Koledizi), r. 981 (pag-us Colidiki), srv. Bóttger
lodici), list.
IV. 27.
Dtmar
kterou
Otto
na
ale ta leží piliš
udloval
II.
pipomíná k
Vil. 18 (VIII. 25)
Colidici, dn. Kolditz,
r.
vanských zemí, jmenuji se podél Muldy
Albiam, dále Chuntici, Uuolauki,
Nigenburg,
Morkeni,
Zizouua,
Heinemann Cod. Anh. •-'
r.
List.
Otty
978 (pagus Bóttger
4
Ann.
5
List
945
I.
Zitrici).
:i
1.
c.
Bert.
Otty
Bóttger, IV. 28 a
I.
(iuxta
Muld
Mildam flumen)
opt
Zliuuini, Lusice,
Drenzile,
Helvoldo
(Zitice),
r.
961
osadu locus
Z
listiny,
ze slo-
Citice, Sir-
Siusli,
Torgau a Citic Kirvisti, Buchune
Neletici u Ploni,
(Cod.
dipl.
Sax.
I.
26. Bóttger I.
r.
961,
má
Otty II. r. 973 (prov. Cod. Sax. I. 1. 238, 252.
(Zitizi regio),
Srv. Bóttger IV. 26 a
Cod.
na
1.
252
41).
SS. I.
1015
973 magdeburskému arcibiskupství desátky
munti, Cholidiki, Neletiki, dále Nidkike (Nižici) a iuxta
r.
od kraje žirmuntského.
jih
Zitice
i
Kolodice za podžupy Zirmunt.
W achowski
23. Srv.
963, 965, 966, Otty
dipl.
Sax.
I.
1.
Citice),
Slow. 112. II.
r.
973,
238, 252, 276, Cod.
Otty
III.
Pomr.
r. I.
996. (srv. 22).
Bbttger (IV. 28) omezuje pagus Neletic jen ekami Šálou, dolní Elsterou Strengem (Strisize) a Fuhnou, a kraj za oblastí suselskou na levé stran Muldy s Vurcinou oznauje za pagus Neletic (234). Posse proti tomu za Susly Neletic neklade, ale za to rozšiuje na východ Muldy území Suselc (Cod. dipl. I. 1. Gaukarte). 7 Na p. list Otty I. r. 946 a Konráda III. r. 1150 (Cod. Pomr. I. 17, 45). B List. Otty I. r. 961: Nuditzi, Nudzici (Cod. Sax. I. 1. 239, Riedel Cod. I. 6
XVIII. 421).
V
25, 26, 29, jenž
listin z
však
r.
965
chybn
teme
Nudhicisite (Riedel 422). Srv.
zde uvádí nkteré
další
i
Bóttger IV.
doklady, týkající se Nižic.
117
uvnit
území pi stední
jejich
Muld
umístiti
(Syselc), hranic pesnji neuritelných, v u
annálech
Dtmara
dlužno
Sysl
pagus
i
v listinách zv. Siusli, Siu-
pagus, Susali, Suselin pagus, Siuseli terra sclavinica,
Siusilli
suli,
l
fuldských
Siusli,
Alfreda
u
Siusili,
Sysyle,
Sysele,
Helmolda Susir Hlavní hradišt neznámý.
Siusuli, Siusili, u
ské byl Holm, blíže
Pagus Nižici,' v
zv. Nizici, Nizizi, Nisici,
listinách
sysel-
Nicciti,
Nitaze, Nikiki, Nicici, Nietci, Niciza pagus, Nithscici pagus, Nidkike.
Ležel a
od dolní Muldy na východ k Labi
pes Labe
erné
k
až za
Blgoru
A
(Belgern)
Elste. 5
Pagus Chudici (Skudici?) ležel mezi stední Šálou a Muldou od Ilburgu na jih pi dolní Elste, kde je podnes Schkeuditz, msto záp. od Lipska, staré Dtmarovo Scudici (III. 16.) Ponvadž však jednou Dtmar pipomíná zvlášt ješt východní ást Chudic u Kamenice, pítoku Muldy, je vidno, že se ást Chudic táhla až na tuto eku.'' Scuntira listiny Ottovy z r. 983, položená Bóttgerem mezi Chudíce západní a východní, je patrn jen ástí zem chudiké, nebo jiná 1
Bottger IV. 41
llburgem
— 43.
Bóttger pokládá
za východní Muldu, proti
Chudicm
mold
I.
(Siusli, r.
985
Ann.
fuld. kr. 869,
874
Holm),
965
r.
(Siusilli),
Otty
Konráda
(Siusele, Siuseli),
II.
pagus). Srv. doklady u Bóttgera IV. urbs Sušili, Siusili
Otty
Otty
(list.
1, VIII.
50
Dále
srv.
I.
II; r.
r.
973
(Siusli), r.
s
hradem
(Strizice),
V
Kart).
1.
I.
(Siusuli, Siusili),
Hel-
Otty
961.
list.
974
I.
r.
Otty III. 1048 (Susilin
(Siusuli),
1031 (Susali), Jindicha
324—325.
III.
zemi Nižic pipomíná se také
966 [965] a Jindicha
I.
Streng
Vurcin (Cod. Sax.
incl.
Dtmar III. MPH. 13).
(Siusli),
7 (Susi), Alfred (BieXowski,
ást Susl
íku
osady Hohenleina a Gubici. Posse rozšiuje
území Susl ješt dále na východ až po -
ruk. Quezici za
i
Susl pijímá
40, 324) a za záp. hranici
c.
(1.
II.
r.
1004) a burchwardium
997 [996]. Bottger IV. 238, 240). Jméno Susli vyskytuje se ješt v Polabí jako jméno osady ve Vagrii [Helmold I. 57 Susel, dn. Súsel)
Suselci
u
(list.
III.
r.
Ahrensboecku a na
selingun (v
list.
vykládal od susol, suslik, 1
4
Otty
Slov. tvar List.
Otty
fluminis), 981 II.
r.
Sax.
I.
(Scitizi,
1004
sysel
— mus
948, 965, 967, 968
si.,
(in
pago
citillus
Jindicha IV.
(Archiv
niz, nižina
(Nizizi),
Nikiki vel
occidentalem
iuxta
(Nizizi),
Bóttger IV. 44 1.
.
osady Siu-
Mon. Boica XXVIII. 442. Perwolf
1015). Srv.
sus-bIt,,
sebrané Bóttgerem IV. 238 '
r.
973 (Nidkike), 981
II. r.
Jindicha
II.
jména odvodil Šafaík od I. r.
jmén
Bavorsku nedaleko Bamberku ve
jihu v
Jindicha
(SS.
si.
II.
Mezumroka
je
Phil. Vlil. 6).
621).
pap. Jana XIII.
partem Albiae r.
f.
r.
968
(Nizizi),
dieto in ripa Elbie
fluminis),
997
(Nizizi),
1069 (Pagus Niciza). Srv. doklady
si.
173,
238
si.
a Wohnsitze, Gaukarte
s.
v.,
Posse Cod.
173.
U Dtmara III. 16 (9) teme: „quae ad Gutizi orientalem pertinet ac fluviis Caminici Albique distinguitur". Zminka o Labi neshoduje se však s údaji o sidlech Daleminc.
118
Otty II. z r. 974 osadu Chorin (dn. Khoren) klade do zem chudiké. V pramenech psáno je jméno kraje a kmene jednak s náslovným Se, Ze, Sh, jednak Ch nebo G, tak že pvodní a správný jeho tvar zstává nejistý. Na tvar Skudici ukazovalo by nynjší Schkeuditz a Safaíkem, který tohoto tvaru užívá, uvedené Skudy na Litv, 3 na tvar Chudici prameny starší a analogie v slovanské listina
1
-
nomenklatue, na p. jméno kopanice Chudici u Velké Javoriny v Malých Karpatech. 4 Hrady chudikými byly Zuenkowa, Suencua, dn. Zwenkau na Elstee (974, 1004), dále Trebani, dn. Treben, Chut, dn. Gotha v
delitzschském a
kr.
jiné.
Ostatek srbského území mezi horní Šálou, Muldou a Krušnými horami vyplnn byl nkolika menšími plemeny, jejichž rozloha a hranice zstávají z ásti nejisté. Spokojuji se proto s výtem jich
výsledk Posso-
a pibližnou lokalisací podle celkem souhlasných
vých a Bóttgerových. 5 Byla to plemena zvaná v pramenech Weta (Veda, Weyta, Weita), Tuchurini (Duchain, Tucherin), Ponzowa (Puonzowa, Puzowa, Buzowa)
s
mstem Zií
(dn. Zeitz), Strupenice,
Gera (Geraha), Brisingowe, Plisna (Plisni, Plisne, na p. Plisn (dn. Pleisse), Zwikowe (srv. dn.
Blisina)
Plisina,
msto
Zwickau),
6
Ze tyto kraje patily k vlastním Srbm, vidíme z toho, že se k nim vztahují názvy pagus Zurba v listin Jindicha III. r. 1040,' provincia Swurbelant v listin Lotharov
Dobna, Nacgowe
Otty
1
K
2
Dtmar
II.,
atd.
pagu Scuntira
III.,
I.
4,
II.
Jindicha
srv.
37,
II.
i
a
III.
Bóttger IV. 317, 322, 232. Srv. 16 (9)
Konráda
má II.
i
189.
Chutici, Chutizi, Gutizi, Scudici, listiny
mají
r.
973 provincia Chuntici, 974 regio,
pagus Chutizi, 983 pagus Scuntiza, 997 prov. Ghutizi, 1004 prov. Scudici, Schutizi, Schzi, 1013 Gudici, 1028 comitatus Chuontiza, 1030 pagus Chuntizi, Scudizi, 1031 pagus Szhudizi, 1040, 1041 pagus Zcudici, 1045 Guodizi, 1046 Chutibi, 1081 Chutiz atd. Srv. Cod. Sax. 1
*
Šafaík SS.
K
II.
I.
1.
252—341, Bóttger
IV.
320—321
a
též
230
si.
625.
výkladu jména
Chudic
srv.
Muka
Mat.
i
prae
I.
Znlo
388.
to staro-
—
potomkové Chudá (Chdo zkratka z Chudoslav chudb, miser). Ale ve dvou listinách Ottových z r. 973, 983 a v listinách Konrádových z r. 1028, 1030 teme tvar s nosovkou Chuntici, Scuntiza, Scundiza, polab. Chudici, novopol. Cheudici
—
:
Chuontiza, Chuntizi, Gunthizi (Cod. Sax.
nedovedu 5
6
1.
267, 290, 292 srv.
i
189), kterého
vyložiti.
Posse Cod. Sax.
dále pozn.
I.
6).
I.
1,
15, Bótiger IV.
Starší literaturu viz u
Píslušné doklady
listinné viz
266
Ša/aika SS.
si. II.
Tak
i
Leo
str.
10—13
(srv.
626.
sebrané u Bóttgera IV. 277, 282, 289, 295,
298, 300, 306, 308. 7
Srv. Bóttger IV. 295.
tuchurinského.
Jméno Zurba má Bóttger
za druhé
jméno kraje
119
r.
1136
1
patrn
a
provincia Sarowe, pipomínaná vedle Cech
i
O srbské oblasti
801 patí ke jménu Srb. 2 Sále zmínili jsme se
výše na
již
79, jakož
str.
i
r.
pi horní
Orle (Salafeld)
o sousední La.gic.
Osídlené plochy tchto plemen byly neveliké proto,
že se mezi
nimi rozkládaly veliké hvozdy. 3 Kraj za
Muldou
byl zprvu, jak jsme vidli
(str.
113), odlišován
od
Srb. První velký kmen, který zde sedl mezi župou Chudic, Neletic, Milan, Nišan, byli Daleminci, v pramenech namnoze porušen uvádní názvy Demelchion (805), Dalmatae, Dalmatii, Dala-
vlastních
mensan, Talaminzi, Dalmantia, Dalamanci, Dalminze, Dalminize, Deleminci, Dalaminci, Thalaminci, Talemence provincia, Dalaminza, Dalmatia pagus, Dalmantia, Deleminze, Talmence, Thalemenche atd. 4
Kamenice (Dtmar I. 3), táhla se od dolního toku této eky na sever smrem k Stele (Stehla) na Labi, a dále na východ za Labem až k . Polznici. Zde Sídla tohoto kmene, jehož západní hranicí byla
opt
se hranice obracela
pes Lužickou pustinu (Laus. pes Tharandtský les a podle
na západ
Haide) k Labi nad Míšní, a dále
. Bystice
V
ke Krušným horám, jež tvoily hranici
(Weifieritz)
nco
jižní.
6
Dtmara, annalisty Saského Daleminc s novým názvem Glomaci, Glumici, Glomuzi, Zlomizi, Zlomekia, oznaepramenech o
a v listin Otty
II
z
r.
pozdjších
(u
981) ztotožuje se jméno
1
'
1
„provincia, quae dicitur
Strupenice" 1
„provinciam Sarowe sitam
(Dronke Cod. 308. Bottger '
Swurbelant
Srv.
in
episcopatu Nuenburgensi
in
pago
{Bottger IV. 300.).
fuld. Nr. 578, a 1.
c.
ztotožuje
ji
iuxta
znovu s
Bohemiam" 1012,
r.
ib.
(v
fuldské z
listin
r.
801,
Nr. 729). Srv. Bottger IV. 301.
Dobnou.
mapku hvozd pipojenou k
spisu
H. Leo Unters. zur Bes. des
Thii-
Osterlandes. (Leipz. 1900).
ring.
4
Chron. Moiss. 805, Ann. Fuld. 856, 880, Geogr. Bav.
šunt, quos vocant Talaminzi, qui
36, 38,
Dtmar
Jindicha
II.
r.
I.
3,
10,
1074, 1090, 1095,
list.
IV. 5, dále
Jindicha
1013,
III.
papeže Jana 218 222.
sebrané u Bóttgera IV.
—
(Surbi. Juxta illos
habent civitates XIV), Widukind
r.
list.
1046,
XIII.
V
Otty
r.
I.
r.
970,
Jindicha IV.
Otty r.
17, 20, 35,
I.
II.
981,
r.
983
1064, 1065, 1069,
968. atd. Srv. doklady tyto
Chron. Moiss. vypravuje se k
i
r.
jiné
805,
ješt jak
Demelchion do údoli Ohe, a r. 806, jak táhli ultra Salám super Hwerenofeldo. Hwerenofeld, Werinofeld ležel mezi Šálou, Muldou a Labem (Schulze Kolonis. 2 3/ K tvarm jména výet v Cod. dipl. Sax. I. 1. 191. srv. 5 Srv. Posse Cod. I- 1. 14, 191, Bottger IV. 224 si. " Dtmar I. 3. k r. 908 (provinciam, quam nos teutonice Deleminci vocamus, Slavi autem Glomaci vocant), V. 36 pagus Zlomici, list. Otty II. r. 981 (Cod. Sax. I. 1. 261: in pago Dalminze seu Zlomekia vocato juxta fluvium Multha), annalista Saxo [Pertz VI. 652 Glumizi). vojsko Karla Velikého táhlo ze Sas super Hwerenofelde
et
—
i
120
ným výslovn za slovanský, který vedl Šafaíka k restauraci slov. tvaru Glomai (Glumai), jakožto druhého jména Daleminc. Pomr obou jmen zstává nejasný, ale nejspíše v kraji pvodních Daleminc nabylo pozdji pevahy plém hrad Gloma a tak staré jméno poalo býti zamováno novým. Mezi adou hrad v kraji dalel
i
minckém pipomínají
se zejména Corin (dn. Altchoren), Doblin 929 ztroskotaná Gana (Jahna v kr. ošackém), Mogelini, Mogílina urbs (dn. Mugeln), Oscechs (dn. Oschatz) a Míše (Misna) založená Jindichem I. asi kolem r. 928, aby byla oporou (dn. Dóbln), dále
nmeckého ke konci
r.
panství.
IX.
Kmen Daleminc nabývá
2
v
historii
dležitosti
Srbové oslabeni upadali. 3
zatím co vlastní
století,
Zbývající oblast pi Krušných horách zaujímala zem Nišan (Nižan), v pramenech Niseni, Nisani, Nisane, Nisen,* rozložených po obou stranách Labe vytékajícího z Cech, tak že na západ a na severu omezeni byli hranicí daleminckou od Krušných hor až po Polznici, na východ pak arou pes Massenei-Wald kolem Sluknova až ke Georgswalde. 5 Zdali srbský kraj zv. Zagozd v sev. Cechách'' dlužno oblastí
spojiti
s
jej jiní
spojují s
bezpen
nelze
nišanskou, jak iní na p. Posse, zatím co Milany, podle obvyklého spojování v pramenech,
Jméno eky
rozhodnouti.
Nisy,
protékající,
jí
na-
jméno jezera Glomuzi u Dtmara I. 3. a zach. jméno osady od Míšn. Sem snad náležejí Glomami ang-losas. pvce VIII. stol. (Bieiozoski MPH. I. 7). Jméno Gloma pokládal Šafaík (SS. II. 626) za pezdívku, šum, zábava, r.iyMbUb srovnávaje chorv. gluma šašek (srv. str. my.Mt herec). Ale Dtmar odvozuje je od stejnojmenného potoka (I. 3 et haec provincia ab Albi usque in Caminizi fluvium porrecta vocabulum ab eo trahit dirivatum). 1
Srv. ješt
Lomatsch
záp.
i
—
—
—
:
-
Srv. Bóttger IV. 218, 219.
3
Wachowski Slow.
4
List.
Otty
I.
r.
1068 (Nisani),
r.
1083 (Nisen) IV.
srv.
i
výše
54.
str.
948, 968, 970 (Nisane), 984 (Niseni), Otty
nem), papeže Jana XXIII. IV.
K Mogilanm
113.
r.
968 (Nisen), Jindicha
Dtmar
a jiné listiny
IV. 5 (Niseni),
II.
r.
1013
VI. 10 (Nisani),
III.
r.
996 (Nise-
Jindicha Ann. Pegav. k r.
(Niseni),
papežské a biskupské, jejichž sbírku
viz u
Bóttgera
211—213. 5
Posse Cod. Sax.
6
K
ohranieni
srv.
I.
14, 192,
výše
str.
Hey
SI.
Ans. 17.
111. Jablonec,
eský
Kamnitz) srbské. Proto také zakládací kraje k diecési pražské,
uvádjíc
listina
Dub,
eská
Lípa,
eská
Kamenice (Windischpražského biskupství neítá tohoto
Kamenice byly už národnosti eské, Hrádek (Grottau) vedle Milciani.
a Srb.
Dostal se k
echám
teprve
udlením jeho Vratislavovi od cisae Jindicha IV. Srv. Kalousek Hist. Sbor. I. 14, 99, Sedláek CM. 1892, 238, Šimák CLid. VII. 210, Novotný Djiny eské I. 546, Muka Archiv si. Phil. XXVI. 534, Posse Cod. Sax. I. 1. 14, 193, K Zagozdu srv. H. Kothe Další doklady srv. u Bóttgera IV. 174 si. 194.
v XI.
stol.
i
Archiv
f.
sachs. Gesch. N. F.
II.
303.
121
svdovalo by mínní prvnímu. Samo jméno Zagozd znaí kraj ležící za hvozdem. . Zahvozd,
—
co
a
Ostatek srbského území,
plnn
pomrn
dvou
sídly
kteí se také
Hvizdou a vy-
kmen, Lužian
velkých
v pramenech
Lusici, Lužici, Lusice
toho korr.
výraz „srbský"
a
Milan,
a
tebas jen v nevelikém potu, podnes zachovali.
jediní,
Lužiané, obyejn
n
se zprvu na
Labem, Bobrou
rozložen byl mezi
nevztahoval,
tolik,
1
pvodn
zvaní
pozdji
Lunsizi,*
hojn zamuje),
z a s se
(c,
vedle
Lucizi, Lucize, Lusiki, Lusiti, dále Luizizi pagus, pro-
i
vincia Luzica,
pozdji od konce
Triebus (Trebuz
n.
Trebbus),
Nmci, Niempsi
(dn.
Niemtzsch),
Liubochoni
(Gorrenberg),
Jarina
pvodn
Lusatia,' byli
XIII. stol.
jen obyvatelé vlastní Lužice s hrady
na kraj mil(Lubochów) a jinými. Pozdji se jméno rozšíilo anský a rozdleno na Lužici Dolní (pvodní Lužice) a Horní (Milané). Slovanské jméno je zejm odvozeno od /ug"b, stsl. /a.gTa a nosovka je ješt zachována ve form Lunsici, zapsané v IX. Hranicí Lužian století Bavorským geografem a v X. Reginem. byla na západ uvedená již hranice nišanská, pak Polznice a erný i
ára Mukou výše urená pro obvod
Halštrov, severní hranicí
lého Srbstva, východní Dolní Bobra Lužici
od Milan,
pes Mužaków
bžela
ei
Tebon
Blgoe
Milané,
a
Muka
1
2
Mat.
gozd,
i
prae
civitates
Vidukind
'
1031,
r.
I.
Milzienti, Milciani,
II.
r.
listinou
'
pagus, terra, regio
512. (Srbsky zagozd, polab. zagiizd;
XXX. [Šafaík SS.
66,
III.
listiny
Dtmar Otty
I.
a
II.
stsl.
gvozch. znlo
Jindicha
1137,
lantkr.
list.
Dticha
1161, z
i
Sclavi qui dicuntur
626.)
I.
V. 18, VI.
14,
III.,
Srv.
712).
II.
963 [Pertz SS.
r.
963, 968. 970, 1000, 1004, 1005, 1007,
cence
Tre-
novopol. gtizd).
Lunsizi
:
1
i
v pramenech zvaní Milzani, Mi/czane, Milzsane,
Lunsizani u opata Regina k
Hild. k
náleželi
do Slezska.
nepatili-li dále
Milzeni, Milcini, Milzieni,
stpolab.
K Lužianm
Rozburku, jmenovaní zakládací
blíže
pražského biskupství,
oddlující
Jižní,
Mukova zkoumání od Zahán
podle
dolnolužické a hornolužické.
bované u
ce-
Grodk (Spremberg), Rólany (Ruhland), na Labi, tam tedy, kde bží hra-
(Muskau),
Vikov (Elsterwerda) k nice
k Zaháni.
4
II.
list.
22,
z.
I.
pap. Jana XIII.
1301 (Lusatia) atd.
r.
VIII.
34, 57,
a Friedricha
r.
16,
Ann.
948, 961,
968,
Inno-
Srv. Bóttger IV-
247—250. '
Srv. výše
s
Muka
B
Friedrich
v kapitole o
str.
Archiv
111. Srv. si.
Cod.
eších
Phil. dipl.
i
Bóttger IV. 250—251.
XXVI. I.
558.
92 a Kosmas
a též výklad o polských
II.
37. Srv. str.
násl.
kmenech ve Slezsku.
a text dále
122
—
Milzana, Milsca, Milza, Mika, Miltsa^
sedli v pozdjší Horní od Hvizdy na západ až k Mišni na Labi a na sever k práv vytknuté. Za hlavní hrady mli Budyšín (Budussin, Budessin, Butsin, Budissin) a Zhoelec, srb. Zhorjelc (Gorelitz). Od XI. stol. nastoupil název pagus Budesin, pak terra, provincia Budesinensisr Jméno Lužice zdá se býti vztaženo na milanský kraj už
áe
Lužici
i
v annálech hildesheimských k
932. 3
r.
Lužian a Milan pipomínají se na východ Labe plemena menší, patrn pouhé ásti kmen práv jmenovaných, a to pi vtoku Hvizdy do Bobry plém Zarovan fZara, Sarozue, Zarowe) v okolí msta Zarova (dn. Sorau) a Prebuzu Vedle
dv
ješt
(dn. Priebus)
4
plém Slubjan
a
Lužice nebo v
ní,
(Selpoli, Selpuli, Salpoli) vedle
patrn na . Slub
tekoucí mezi
(Schlubbe),
Sprévou a Odrou a pemnné dnes v kanál Bedicha- Viléma.' Podle ní mají jméno. Kraje Zpriavani, Zamcici, Dassia, Liubuzzi 6 na severní okrajin Lužice dlužno již pipojiti k následující skupin lutické, rovnž jako na severozápad kraj píonský (srv. výše str. 115), kdežto zase Golensice a Trebovany, které Šafaík kladl do kraje lukovského a trjebulského, bude lépe pipojiti k oblasti slezské a tudíž polské. Zcela záhadné zstává jméno, 1
i
1
I.
Geograf bav.: Milzane,
16, IV. 45, V. 7, 18, 38,
list. III.
Otty 1141,
I.
970, Jindicha
r.
Friedricha
Šafaík se jménem
I.
lingy peloponnéské, ale
i
lit.
jejich pravlast vedle Litvy a
obrací se proti
II.
1006,
1165 atd.
Milan
XXX. {Šafaík SS. II. 712), Dtmar Kosmas II. 37, Ann. Saxo r. 1004,
civitates
VI. 2, 14, 58,
Srv.
Jindicha IV. 1071, 1091, 1095, Konráda Bóttger
srovnával nejen
milžins, milžinas
Velet
(1.
201—204, Šafaík
IV.
Miloxi geografa
— obr,
lot.
milzis
(Archiv
c). Perwolf
f.
II.
Bavorského
si.
618.
a Mi-
a hledal proto Phil.
VII. 616)
tomu a odvozuje jméno od toponymika utvoeného od person.
Milek.
Ann. Pegav. k
anské
srv.
i
r.
1083 atd.
Posse Cod. Sax.
I.
1,
Srv. Bóttger IV.
202—204.
K
oblasti mil-
14, 193.
3 Posse Cod. Sax. I. 1. 193. Jinak od XIII. stol. se odlišuje Horní Lužice od Dolni. BogusXawski- Horník Hist. serb. nar. 56. 4 Dtmar VI. 34 k r. 1008 má Lužici, Zara et Selpuli, list z r. 1301 terra Sarowe, a nm. listina arcib. Otty z r. 1336 Land tzu Zarowe. Srv. Bóttger IV. 259. Králíek pipojuje sem Seravici, uvedené bez bližšího urení sídel i
a rozsahu geografem Bavorským [Šafaík SS. 8
Objevují se
Salpoli) v
ve spojení s
(II.
Šafaík ítal
. Sluby. Lubušany, rovnž jako
(Lužici et Selpoli, též Selpuli,
Srv.
i
Bóttger
IV. 247,
257.
616) vyložil od
mezi župy lužické. [Šafaík SS. serb. nar. 14. a
712).
II.
Lužiany
dokladech výše pi Lužici uvedených.
Jméno Šafaík 6
obyejn
mapa.
II.
616, 617.)
následující
Tak
i
Golensice
a
Trebovany
Bogus\awski a Horník. Hist.
123
umístní
i
Lupiglaa
30 hrady.
1
Slovanech srbských na díve, stanovíce západní
Vidli jsme,
manii.
jménem
píslušenství plemene, jejž geograf Bavorský uvedl s
že
západ
Sály
již
hranici Slovanstva v Ger-
a jihozápadní
Slované sahali až do Durinska k Nord-
hausenu,
Góttingám, Fuld,
ovšem na
celé této
Wrzburgu
Chýžici,
pohraniní
áe,
jakož
mykala na západ Sály, Smrin a Šumavy, íci, co bylo na severu
jsme
pojednali
i
je
ješt drevanské, co na
a Vranici,
ale
které obe-
v území,
ješt dosti nesnadno jihu
eské
a co mezi
Z píznak filologických vidíme pouze, že jižní Stará Marka a kraj mezi Oravou a Bodou nebyl už srbský, jak ukázal Bruckner, 2 a proto Muka vedl zde hranici srbské oblasti od vtoku s Sály pes Koblou, Popelov, Nordhausen k Mhlhausenu na Vee. Na jihu pi Dunaji postrádáme bližšího rozlišení mezi živlem eským a srbským. Ze by Serviodurum, uvedené mezi Reznem a Passovem
tím srbské.
na
map
možné,
Peutingerské,
pijímáme-li
ovšem
jistého
II.
znailo už osadu srbskou,
asný
lokální postup
dokladu v tom
sice ne-
není
Slovan k
Dunaji,
ale
není.
OBODRICI, LUTICI A
POMOANÉ.
Celé Slovanstvo, které se rozkládalo na sever od území srbského, tvoilo oblast v celku jednotnou, oblast vlastních
Siovan
polab-
ských a baltických. Badáni filologické není posud tak daleko, aby-
chom mohli uvnit
rozlišovati další skupiny jazykové a národopisné.
Jsme odkázáni jen na historii a ta nám na tom celém území ukazuje adu vtších nebo menších kmen slovanských, které asem bývaly spojeny v nkolik politických celk neboli svaz, z nichž nejuritji vystupují ti: obodrický, lutický a pomoský. Nejsou to tedy kmenové skupiny najisto jazykov od sebe odlišené, akoliv neteba pochybovati, že pi spojování pišly k platnosti vzájemné bližší vztahy píbuzenské a mezi nimi píbuznosti jazykové, nýbrž i
i
jsou to jen skupiny politicky na
as
souasn
nemly
vedle sebe nebyly, ani
utvoené, skupiny, které hranic a
rozmr
ani
stálých.
c. podle XXX. (Šafaík SS. II. 617, 712). Šafaík Zarovjan na . Lupu, pítok Nisy, což je snad výklad [Zs. f. nejlepší. Králiek emenduje Lupizuaa a ztotožuje s Lubušany na Ode Gesch. Mahr. 1898, 32.). Jméno Lupoglava je ostatn astji doloženo v slov. c.) nomenklatue topografické, na p. v Rusku a v Chorvatsku. (Šafaík 2 SI. Ans. 7—8. 1
Lupiglaa civitates
Lelewela
1.
kladl je vedle
1.
3
Srv. výše
str.
111.
124 Jednotliví
kmenové (nebo
jejich
území) dostali se v
svazu jednoho, jindy do svazu druhého, nebo se
dob
do
vbec mimo
ostatn pi stálých bojích o nadvládu nebo hegemonii
svaz, jak je
Tím
pirozeno.
jisté
octli
pedem, pro
se také vysvtluje
se badatelé roz-
svaz, pro jeden ítá nkteré kmeny Luticm. Jisté je jen to, že 1. od konce VIII. stol. existoval na západ svaz obodrický, do nhož urit patili aspo kmenové Obodric vlastních v užším slova smyslu, dále Vagrové a Polabané (asem v sestavení tchto
cházejí
k
i
Obodricm,
jiný k
menší, jako Smolinci a Liané), že
2. se
vedle
nho
vytvoil
souasn tymi
baltického silný svaz lutický se
Crezpan, Dolenc
v prosted území polabskohlavními kmeny: Chyšin,
Ratar, k nimž se však
a
obasn
i
jiní
menší
pipojovali, a že 3. se dále vytvoil
pomoský,
svaz
jenž
ásten
mezi dolní Vislou a Odrou obsáhl
území na
západ
Kmeny, s
na útraty oblasti díve lutické
kmen pomoských
pozdji vedle vlastních
dolní Odry.
i
velké ostrovy slovanské a
prameny uvádjí mimo práv jmenované,
jež
ást
1
nelze
uritostí pipojovati ani k jedné, ani k druhé nebo tetí skupin,
které stídaly svou politickou píPipojovány bývají rzn k svazm a také v tomto výklad bude výet jich a popis umístn mimo svazy jmenované.
a
byly
mezi nimi jednotlivé,
slušnost.
O bodr ici. Všechno polabské Slovanstvo, které sedlo pi dolním Labi od eky Eldy, vtékající do Labe u dnešního Dómitze 2 a od eky Varny neboli Varnové (dnešní Warnow v Meklenburku), vtékající u Roztoku do moe, mžeme ítati k Obodricm v širším a na západ
slova smyslu, totiž ke svazu obodrických
kmen.
Zprvu, za Karla Velikého a Ludvíka, objevuje se kmen
Obodric
pod vedením jednoho knížete, zv. princep, dux rex, a stojícího v ele silné vojenské monarchie. Vedle knížete oznaeni jsou jiní i
1
K
historii
tchto svaz
zachodnia (Varš. 1903). o
srbském 110
neml a
si.)
a
I.
93
ovšem
srv.
si. i
O
hlavn
spis
K. Wachozvského Slowianszczyzna
svazu veletském 101
píslušné kapitoly v
díle
si.,
o obodrickém 105
Gieselbrechtov,
a
si.,
tento
toho zení k vytvoení politických celk jako Wachowski.
Když Karel Veliký
r.
786 pokoiv Obodrice, podizoval území
skupství verdenskému, ohranioval je na
(Cod. Porn.
1.
.
1).
východ Pnou
jejich bi-
(horni) a na jihu
Eldou
—
125
pedáci jen názvy: „primores,
hému
—
lidu
„vulgus".
jeho poloviny ji
opt
síla
k staré
praestantiores" proti pou-
meliores,
Tak bylo ješt v
od druhé XI., kdy a syn Gotšalkv
IX. století, ale
obodrické jednoty se drobila do poloviny
síle
pozvedli knížata Gotšalk,
Krt
Jindich. Podle všeho smíme souditi, že Obodrici tvoili zprvu íši
sestavenou
hromad smyslu,
—
mezi sebou úže píbuzných,
které držel po-
Obodric
v užším slova
pozdji však že se starý svazek rozpadl a vedle
Obodric
ních jiní.
kmen
z
vojenskou mocí kníže vlastních dostali se k platnosti
samostatnosti
a
Byla tedy obodrická skupina jednak
kmen,
politickým spojením
vlast-
kmenové
i
zevn utvoena doasným uvnit do tohoto
jednak však, jak se podobá,
píbuzná proti skupin lutické. Kmenové pak, kteí píbuzenského a politického svazu, byli: 2 1
patili
i
pramenech zvaní nejastji Abotriti, a Helmolda Obotriti, ObodApodriti, Abrotidi, Abatareni, Aporiti,* jinde více mén porušen ditri, u geogr. Bavorského Abtrezi, u Alfreda Apdrede, Afdrede,'' sedli pi moi od zálivu lubeckého a jezera Ratiboského k dolní Varn, na níž se pipomíná hrad castrum Wurle situm iuxta flumen 1.
Obodrici vlastní, v
Abdriti, Apodriti,' u
lat.
Adama Bremského
Warnou prope terram
Kicine.
G
Nejistá je hranice
dlužno na horní Varnu položiti 1
už Varny
Pozdji jiným názvem tohoto svazu byla výše
a (str.
ale
jižní,
za
eku
ponvadž
Eldu,
která
103) vzpomenutá Slavia,
Transalbina Sclavia, terra Sclauorum Transalbina, gens pagana Transalbina (Mekl. Urk.
I.
48, 54, 84, 85, 96, 109).
jmen topografických v koninách obodrických obíral se (str. 75 si.) uvedených hlavn P. Khnel Die slaw. Ortsnamen in Mecklenburg. Schwerin 1881. Nachtrág-e. Neu-Brandenburg 1882, Slaw. Ortsnamen in Mecklenburg-Strelitz. Progr. Neu-Brandenburg 1881 1883 (srv. ref. A. Brúcknera v Arch. si. Phil. IX. 141), G. Hey Die slav. Ortsnamen von Lauenburg. Progr. Dresd. 1886, P. Bronisch Die slav. Ortsnamen in Holstein und im Fiirstentum Liibeck. I. II. Progr. Realsch. Sondenburg. 1901 1902, A. Schulz Die Siedelungen des Warnowgebietes in Mecklenburg. Stuttg. 1909 Srv. Globus XCVII. 162. Srv. H. Ernst Die Colonisation Mecklenburgs im XII. und XIII. Jahrh. Rostock 1875. 2 Tak Dtmar (I. 10, lil. 18 [11], IV. 19 [12], IX. 5) a dále Ann. Lauriss. k r. 789, Ann. Moiss. r. 804, Ann. Einh. Fuld. a Lauresh. r. 795, Ann. Bert. :
Výkladem
vedle jiných
z
slov.
ásti výše
-
—
—
i
r.
839, Vidukind 4
Adam
I.
III.
5,
68. 16,
II.
18, 37,
III.
19, 50,
Helmold
I.
2,
12, 20, 21, 37, 52.
a jinde. 5
Geogr. Bav. Nort-abtrezi
Jinak srv. indexy v 8
Helmold
I.
MG.
SS.
(Šaf.
II.
711),
Alfred
(Bielowski
MPH.
I.
13).
I.
87. Prof. Rudloff a R. Beltz za hranici nepokládají Varny, ale
áru od Fulgenbachu na
jih
k
Varnm
(Correspbl. anthr. Ges. 1901, 32).
126
ostatn už Karlem Velkým naznaena byla
kmen Smolinc
Lian,
a
jejichž píslušnost
najev aspo pes Eldu. Na západ pak Ratibo
je
ostatn
nejistá, je
ními stedisky
obyejn
tolik,
k obodrickému svazu
že vlastní Obodrici nešli
hradem polabským. 2 Hlavhrady obodrickými byly Viligard, v pramenech byl
:i
a
Miklinburg, Mikilenburg a Magnopolis zvaný, dále Wurle
Varn
nebo Werle na
Zvin
hranicí oblasti obodrické, 1
Wieku v
statku
proti
kraji
misdorfském, 4
a pozdji Vismar (Wissemar, Roztoku pi ústí Varny pipomíná se Saxonem njaký slovanský chrám s idolem. 5
Sverin,
(Zuarina,
Zverin)
i
V
Wissemara).
Dosti obtíží psobí stále výklad jména Obodric. Nejastji nejmén zkomolené tvary latinské jsou Abodriti a Obodriti. Vykládati však jméno toto ze slov. pedložky ob a jména eky Odry
a
—
kmen
po obou stranách Odry, jako Perwolf a pedevším vcný význam, ponvadž Obodrici podle historie u Odry nesedli. Musili bychom nanejvýše pipustiti, že tam u Odry bylo jejich starší sídlo, kde vyrostli, kde jméno vzali a odkudž pozdji pi pohybu slovanských mass na západ zatlaeni byli za Varnu až k Travn, ale to by byl vždy výklad násilný. Také bychom potom ekali formu Obodrané. Naproti tomu tedy za
Briickner uinili,
bydlící
6
však koncovka
brání
-iti,
s
kterou korresponduje -ezi u geografa Bavor-
ského, ukazuje spíše na
Obodra.
7
Lat. transkripce
obyejn teme
ici,
Srv. výše
-
Helmold
3
Viligardem (polab. vél
str.
2,
je
-ift"
iki,
izi,
1
I.
a tím na
si. -ici,
s
sice
ale je
njaké Obodrice, potomky
nebo pravd nejpodobnjší
podivná a nezvyklá,
pece
jen
124, pozn. 2.
Adam
II.
18.
—
velký
;
srv.
Rosi Sprachreste 434)
jest
zejm
hrad íše Nákúnovy Azzán pipomenutý v cestopisu Ibráhima ibn Ja kúba z r. 965, nebo prý slovansky znailo jméno to „velký hrad". V textu teme ovšem jen
Azzán,
ale
ovšem zpsobem velmi odvážným Proti tomu Westve svém vydání Ibráhima rukopisného Azzán, ale zbyten a zjevn
nkteí
orientalisté
a komplikovaným, ve Fili-grán
berg drží se
emendovali
t.
j.
to,
Vili-grád. (Tak de Goeje.)
—
nesprávn ztotožuje jej se Zvínem (Reisebericht 15 16, 155), ponvadž text výslovn mluvi o slov. názvu „velký hrad". S Goejovou konjekturou projevil souhlas Jagi v stati o Viligradu (Archiv si. Arch. V. 167). i
4
"'
6
Phil.
Srv. Bóttger Di6c.
III.
286, Lisch Meklenb. Jahrb. VI. 88.
Saxo ed. Holder 524. Tak vyložil Briickner Bibl. warsz. 1900, Luty 207
VII. 595),
jenž však
smyslu eky, vody vbec,
nemá na
eky jakékoliv.
Ob[v]ršany, Ogorje. 7
8
a
Perwolf (Archiv
si.
Odru nynjši, nýbrž slovo 'odra ve Obodrici bylo by utvoeno jako OóoHOKbC,
mysli
Tak Kiihnel SI. Ortsn. 5, 101. Srv. na p. pedchozí jména kraj srbských.
127 ní koncovku patronymickou. Šafaík supponoval na základ nkolika místních jmen roztroušených po Cechách, Polsku, Rusku tedy potomci a Uhrách si. jméno Bodrci, od slova bodr^, bedrb, Bodrovi, ale tvar bez náslovného a nebo o není ani jednou doje po Safaíkovi stále opakují, neložen 2 a proto jména Bodrci, mohu pijmouti a užívám slovanské formy Obodrici, akoliv jméno
vidti v
—
1
a
zstává nejasné. Vedle jména Obodric
ml
pozdji tento kmen podle svdectví Saského ješt jedno Reregi} Jméno Adama Bremského a annalisty toto vztahovalo se patrn k hradu Rerigu, o nmž pipomínají annály :
zboen od
Einhardovy, že byl dával Gebhardi v
ddin
zev hradu vykládal za správný,
si.
Dán
808 4
r.
a jehož zbytky shle-
Rorichu nedaleko Wismaru. Šafaík ná-
rarog~i>
ponvadž zmínné
— druh
sokola,
5
ale výklad je sotva
annály výslovn praví,
že Rerig byl
názvem dánským, tedy g-ermanským. Východními sousedy vlastních Obodric byl kmen
2.
na p. Varn,
lat.
zv. Varnabi,
—
Varnahi, Varnavi, 6
sedící
tedy polabsky
Varnové,
v jazycích jiných Slovan Vránové, Vraané. Jméno samo uruje zhruba jejich sídla a doplují je zmínky o Chyžinech za nimi pi moi sedících. Jinak ovšem oblasti a hranice pesnji i
nesahali však
vymeziti nelze;
1
Šafaík SS.
II.
2
Pouze se pipomíná
Jméno
to je 3
stsl.
Braniboru
správn už Perwolf
bedrišti,
civitas
za jezero Plavské
za Eldu,
nm
na p. Pavinskij, Hilfer-
c.
1.
Bidrizi v listin Otty
I.
Magdeburku (Cod. Porn. I. záp. si. bedrici (Brckner Ans. a
z
19,
Ann. regni
Fr. Fuld.
r.
808,
809
(Pertz
Danorum Reric). Podobná jména hrad ''
a
RarogT, je
i
in
I.
Adam omylem
v
I.
18).
III.
195, 196, 354),
19: Obodrit
kde uvedeno
oceani litore constitutum lingua
(Orel, Sokol, Jestáb) nalézáme
jméno ddiny
949, ale v kraji
Mekl. Urk.
Brém. II. 18: Obotriti, qui nunc Reregi vocantur; Ann. Saxo k r. 952 Abotriti vel Reregi.
jméno tvarem Reric (destructo emporio quod
Slovanstvu
r.
6).
Adam
vel Reregi; 4
blíže
jih
608. Tutéž formu pejali po
ding, ale obrátil se proti ní
havolském
na
gub.
Plocké.
vskutku asto po
(Šafaík 55.
II.
608).
jména hradu vytvoil název kmenový, který vlastn neexistoval (Národ. Vstn, 1917, 320), ale tak daleko jíti neteba. 6 Adam Brém. II. 18: Ultra illos (Polabingos) šunt Lingones et Warnabi, Briickner se domnívá, že
mox
ze
III. 19: Polabingi, item Linoges, Warnabi, Helmold I. 2 (Warnavi), Ann. Saxo k r. 952 Warnabi. Odtud zem jejich sluje pozdji Warnowe, Wornawe, Warnuowe (na p. terra Warnowe v listin pap. Urbana III. r. 1185 (Cod. Porn. I. 138). Srv. dále Bóttger III. 293;
habitant Chizzini et Circipani
Chyzzini.
;
i
Šafaík SS. II. 612. Jméno eky dn. Warnow bylo patrn Varna nebo Varnova od stsl. vraná (Muka Ortsn. Neum. 87). Varna a Travná píše Boguphal.
128 a Morické,
1
nkteí
sice
nebo
zde už sedl kmen
ítali
k
ke skupin lutické
Obodricm,
Lían
Morian,
a
které
sám bych spíše adil Sedli tedy pedevším pi
ale které
(srv. dále str. 140, 142).
Varn.
horní
sousedy Obodric
Vagrové a Polabané. Wagirí, Wagrirenses (porušen Waigri, Wari, Waari, Wayri), zem pak Wagria, Wagria, Wagrica, Wagirensis provincia, jednou Vulgaria, 2 zaujímali velkou ást Holštýnska a knížectví Lubecké tak, že se území jejich rozkládalo od moe a Travný až k Egdoe, k Neumunsteru, kde byl jejich nejzápadnjší kraj Faldera, a na jih k Segebergu na Travn, kde byl Západními
3.
byli
Vagrové, v pramenech zvaní Wagri, i
i
kraj Dargunský.*
Ostatn vagerské osady
3
pad, jak už výše bylo vyloženo na
str.
i
dále na zá-
74, a to až k
áe Rends-
pronikaly
burg-Elmshorn, jenže za Eidorou a Bilenou nebylo už slovanské osídlení
pes
Vagrie
pag,
dolní Travnu.
mezi
nimiž
také
4
Pozdji
plónského. 5
Jsou to všechno zejmé stopy prvotního
a plemenného ústrojí,
výše
(srv.
str.
Srv.
Adam
Dtmar
IX.
5
Brém.
Ortsn. Mekl.
SI.
18,
II.
(SI.
Ortsn. 4) od
ot-vaga. f.
Oldenburg.
'
Bóttger
K
III.
osídlení
275
však poítá k Luticm.
je
Ann. Saxo 12,
2,
50.
u Bóttgera
si.
jména
(srv.
Vagr
On
5.
doby v jeden kmen zárove dležitý pístav
III.
r.
952, 967,
(Vulgaria v
II.
III.
68,
pap. Innocence II.
609.
Jméno
Uct. 6a.m. Gn. 41-,
srovnávajíce skr. vágara
Usinger pokládal
je za
germánské
53).
238, 262).
i
srv.
nevyložil,
Widukind
list.
270 a Šafaika
VII. 616), Hilferding
Phil.
kmene vag- odvážný, statený, c.
1.
schlesw. holst. Gesch.
'
:
Šafaík
I.'
doklad
vykládal Perwolf (Archiv
Kúhnel
19,
III.
Helmold.
(Wari),
1199). Srv. sbirku
r.
Vagr
(Zs.
Kúhnel
1
2
rodového
bhem
které splynulo
105). Hlavní hrad vagerský a
byl však Stargard-Aldenburg, dn.
si.
(pagus Susle, dn. Sússel)
Plunie, castrum Plun,
(civ.
a
ada, celkem 12
se uvádí v ní
suselský
kraj
nešla
pagus plunský se silným hradem r. 1139 rozboeným pozdji Plone, dn. Plón), u dnešního jez.
a dležitý
III.
Na východ
nýbrž jen osady porzné.
kompaktní,
pedevším
detaily
pebohatou
práci
W. Ohnesorge
Ausbreitung und Ende der Slawen zwischen Nieder-Elbe und Oder (Liibeck 1911) a
rovnž poátek jeho
díla Einleitung in die
L. G. X.). Liibeck 1908.
K
proniknuti
liib.
Geschichte
Slovan do Holštýna
I.
(Zs.
a Slesvíka
d.
Ver.
f.
pak ješt:
Aug. Sachs Die geschichtlich bedeutsamen Doppelnamen im Herz. Schleswig. Hadersleben 1910 a Gloy Gang der Germanisation in Ostholstein. Kiel 1894. 5 Ohnsorge Ausb. 42 313 (o pagu suselském 225 si., o plunském 246). 6 civitas populosissima de Adamem Brém. II 41 nazván je Aldinburg
—
christianis (v schol. 16
dicuntur).
a
29 k
—
II.
18 a
II.
41 civitas
magna Slavorum,
qui Waigri
129
Také
Adama
Fehmarn, u
ostrov
protilehlý
zv.
Imbra nebo
1 Fembre, u Helmolda Vemere, v Chron. Holtz. Imbria, osazen byl Slovany vag-erskými, kteí se udrželi zde až do XIV. století. 2
Pod Obodrici podél Labe, poínajíc Alsterou nebo
4.
speciáln podle svých
sedli Slované,
Polabí (korr. Palobi) nebo Polabingi,
Polabia,
kraj.
Bílenou,
Polabany,
sídel zvaní 2
lat.
jejichž hlavním
pohradem byl Ratibo (Racisburg, Razesburg, dn. Ratzeburg). atd.) byla pvodn hradem polabským. 4 Podle všeho jméno Polaban není název pvodní, nýbrž jen pozdjší úhrnné jméno pro adu ethnických jednotek 5 nižšího ádu, které splynuly v kmen Polaban a kraj Polabia. patí Po jednotkách tch zachovalo se málo stop, ale mezi snad kmeny nebo pagy Smolinc, lat. Smeldingi, SemelI
zdji založená Lubice (Lubece, Liubice
n
i
:
Smeldingon, b sedících nejspíše na severním
dinc,
Vtnic
ústím Eldy' a
Bethenzr, Bechelenzi,
Bethelclereri
1
Adam
2
Ohnesorge. Ausbr. 314
II.
16, 18,
Betec),
(nebo
Helmold
Ovšem
velmi
v Chron.
(tak
Chron. Holtz.
2,
I.
si.
kout tvoeném
lat.
porušen nebo
Moiss.)
15. Srv. výše str. 108.
jeho výkladu jména Fembre ze
si.
ve
morje pijmouti nelze. 3
První formy užívá Helmold
Jindicha IV.
z
r.
a 1154 (Mekl. Urk.
Helmold Urk.
I.
I.
20.
V
I.
druhé
30, 50),
Arnold IV.
50,
2, I.
Adam
II.
18,
1158
r.
Jim také náleži název Transalbiani u
52).
III.
Jméno Polabani
277.
je
Ohnesorge Ausbr.
56
byla podle
Ohnesorga teprve
byl opodál
r.
v letech
1143 založen nový
Slovan nazván
Bukovec
108,
si.,
195, 2C9.
1044
nmecký
III.
19,
teme Adama
listiny z
1139
r.
Ann. Saxo k
r.
952,
„tota Polabia" (Mekl. II.
Srv. sebrané
18.
utvoeno analogicky na p. ná-
ITopmane, nocyjiHHM, Ilo.ioMaHe ruského 4
IV. 7, VI. 9 a listina
2,
26 pagus Palobi) a jiné
listin pap. Hadriana IV.
doklady u Bóttgera
zvm
I.
1062 (Mekl. Urk.
letopisu.
Lubice (Alt-Lbeck)
— 1055
a
rozboena
r.
založena
1138,
naež
Lubeck. Tento byl pozdji od okolních
Bucowyecz u Boguchwala, Bielowski Helmold (proem.) nazývá Lubici nejznamenitjším mstem Slovan (Lubecensium inclyta civitas... inter omneš Sclavorum opinatissimas civitates haec iam caput extulerit tam rerum opulentia quam religione divina). K výkladu jména od Ijubh srv. Ohnesorge a Briickner
MPH.
I.
[Buccowecz,
470. 480, 481). Srv. Ohnesorge 222.
v Roczn. staw. V. 246. 5
Wachotuski SIow- 100.
6
Ann. regni
Ann. Fuld r. 808 (Linones et Smeldingi), r. 809 (Semeldinc), Geogr. Bav. (srv. zde dále pozn. 1, str. 130). Jméno slovanské shoduje se patrn s ruskými Srnolenci, Smolany a Smolenci makedonskými. Fr. k
r.
808, 809,
Regino 809 (Smeldingi), Chron. Moiss. k
'
Tak
i
Wachowski SIow.
Boizenburgu a Domitze
(SS.
II.
I.
115; 610),
Šafaík je položil severnji až do okolí tomu Pavinskij k ústí Stepenice
naproti
(rio.ia. CnaB. 20). L. Niedírle: Slovanské starožitnosti.
9
130 Bethenici u geografa Bavorského,
zde
1
o
nkde pi pravém behu Labe
víme
nichž
Lian,
vedle
že sedli
jen,
dále asi pagus
Mintga a sám kmen Lian, o nichž však dále bude e, nebo ti spíše náleželi k Luticm, tvoíce s ostatními kmeny jiholutickými souást diecése havelberské. 2
Rovnž
Die váné, Jasen
není
Obodricm, i k Luticm stran Labe, soustední pi ece Jesn,
patili-li k
jisto,
sedící na levé
vbec
Možná, že
(dn. Jetzel).
samostatnou vtví po-
byli
labskou.
behu
na levém
Slované
povdno
na
dolního Labe sedli,
áe
k
až
76,
str.
Slované na jihu Oravy (Ohe) poínali už býti
stadt-Magdeburk.
ástí této pedlabské oblasti a
Slovan
eka
do Labe', tak že Drevani,
ára
Jindicha
z
II.
Chr. Moiss. k
r.
ze
je
811 (SS.
Alandu zde se-
II.
259
bechelenzi)
stoji
prav!:
Karolus imperator exercitum francorum et saxonorum ultra albiam ad qui nominantur lanai
et
bethenzr
nedovolují
emendoval
Wachowski 54).
jiném. -
linci
ídké
:l
1
115), Pavinskij
(I.
(IIo;r. ,
C.i.
formy latinských
porušené
srbského
lidu zv.
(Dtmar
V. 9
VI. 54 [37].)
Bottger IV. patili
Bottger
II.
[6],
župy drevanské
20), užívají slov.
Lorentz Betenci (IkiB.
O tíd
Dtmarem
K
ped
tím k svazku obodrickému.
255
r.
808 vidíme však
adou
Gaukarte
a rjeho
obcí,
z
s.
v.
z
annál
Lchow, Danneberg,
vidíme, že
nichž
o;;t.
p.
Ohnesorge
20.
[Bottger
c).
M3. XI. 1906.
fuldských,
Jedna stará zpráva,
že
míst
Smo-
oznaená
se celá
zem
vendská dlila na
hlavn Schnega,
a menší východní s 10 osadami. (Ruk. v král. knih. hannoII.
Claniki in Drevani (Bottger zdejší
jako
dem wendischen Pago Drawán", vymezuje obvod
verské XXIII. 880. Srv. Bottger Jinak Slované
611)
formy Byteci, Kuhnel
2 ásti, severnjš! drevanskou se 17 kostelními osadami, mezi nimi
1.
pramen
vethenici pojednáno bude na
123.
jako „griindliche Nachricht von
4
Geogr. Bavor.
illas.
(Linaa) resident quos vocant Bethe-
lis
a
regiones
misit
sclavos
bezpen pvodní slovanský tvar jména. Šafaík (SS. II. Vtnici od kmene vt (vta, vtiti, povt) a vyložil „obhájci", jiní,
Liané
i
í
illos
zjistiti
(Ortsn. 4) „Bytiner", „Bethenzer" I.
et vastaverunt
prope
[Šafaík SS. II. 711) praví pak: nici et Smeldingon et Morizani.
a to
ale to lze vysvtliti tím, že Dre-
309;
I.
ústí
Kmen
Drómlingu k
doby pouze jedenkráte
staré
1004*,
r.
z
protékala stedem.
Jesna
doložen
ára od Blekede do Dróm-
západní
stranou
stranou jihovýchodní
a
listinou
se
jak
sice,
nejhustji obsazeným. Tvoil jakýsi trojúhelník, jehož zá-
kladnou bylo Labe, lingu,
1
výsledk jen podobá, územím od
Kraj drevanský byl však podle Bóttgerových
srbští.
dící,
jak bylo už
Hamburk-Zelle-Brunšvík-Helm-
zváni
V jedné
byli
listin z
253.) II.
také r.
252). Claniki jest dn. Clentze u Luchova.
prost Slavia
1393
teme
cisalbina
Barendorpe
up
r.
1170.
Srv.
ten Dravenen
131 váné, sedící na levé stran Labe,
dostali
pod vládu n-
se brzy
meckou, zatím co ostatní jích sourozenci za Labem trvale a urputn následkem toho jsou o zálabských také astjší odporovali jí zmínky v pramenech. Je však tím zajímavjší, že se ze všech polabských Slovan udrželi nejdéle, až do poloviny XVIII. století ;
o tom dále
(srv.
na
(Wendland), ale
ponmeném
udrželo se na
wehn, Drawán, sídel.
176)
str.
a že
pímo jméno zem
i
starých jejich
se tak kraji, nevelikému ovšem, mezi
na Jesné a Olšinou (Uelzen) na Jilmové. 2 se byla zajisté nejen
odedávna pod
poetná
síla
Píinou
Drevan, nýbrž
nmeckým,
panstvím
1
po dnešní den ve form Dra-
zárove dalším dokumentem
jsouc
Dosud íká
území
zem
jméno vendické
nejen
drevanské, polab. Dravaina,
tak
nebyli
Luchovem
tohoto udržení i
to,
že sedíce
jako
vyhubeni,
Slované na druhé stran za Labem.
Dva
pagy, které podle Bottgerových bádání ležely mezi vý-
Drevan
a Labem, totiž pagus Osterzualde a Belešem Balsamorum, Balsamia, Balsemerland), byly také siln slovanské. Helmold to o posledním výslovn dosvduje. 3
chodní hranicí
(též Belxa, terra
Lutici neboli Vel ti a kmenové sousední. Byl to mohutný baltický kmen, jejž podle vší pravdpodobnosti
Ptolemaios jménem OuéAta
4
Umísuje je sice pobeží pruské, ale to nepekáží ztotožniti je se slovanskými Velty-Lutici. Padá to na vrub bu nedostatenosti Ptolemaiova pramene a jeho peasto chybné kartografie, anebo je to ješt spíše jen prostým dokladem toho, že 5 Velti ped II. stol. po Kr. se vskutku nalézali dále na východ, uvedl už v
mnohem
1
našel u (1.
c.
stol.
II.
Muka Mat. prae. Krak. I. 421. Poprvé jsem jméno kraje Drewyna Boguphala [BíeXowski MPH. II 479, 480), kde kmen sluje Drewnyanye i
i
Jméno samo podle Mukova výkladu znaí
drhva, polab. drkwa, ;l
Helmold II.
Ptol.
I.
88.
i
J.
drva, od
Perwolf,
ehož
kraj
listnatých
les od
pl.
drhvina, polab. drawaina (Scza&i 439).
nomenklatue drevanského kraje viz naped na srv. hlavn Bóttger III. 178 si.,
K tmto pagm
str.
a
i
75.
Ša-
613. III.
5.
OéXtat nejsou tedy a
.
Literaturu k slov.
faík SS. 1
..
dále na východ, kdesi na
Srv.
470).
2
1
10.
Srv.
k
ani Litevci s
ani Lotyši,
jak
tomu text a výklad v mých SS. I. 368, 417. korrumpovaným jménem, jak vykládal K. Zeuss
chtl Mullenhoff,
ke kterémuž
výkladu
se
kloní
Veselovskij.
' Šafaík hledal pvodní vlast Velt u Vilna v zemi Neur na základ Herodotovy tradice o vlcích v této zemi (Šafaík SS. II. 586), proti emuž ozval se a ovšem správn už Perwolf (Archiv si. Phil. VIII. 615). Veselovskij ji klade také na západní Dvinu na základ ságy o Tidrekovi bernském (II3B. ot^. p. »;s. XI. III. 6).
132
German
odkudž teprve po vyprázdnní východní Germanie od ve všeobecném posunu Slovan
k Labi dostali se
století.
V dob
— XI.
IX.
století
ty
vším na skupin
a
na
vytlail postup
Got
v
vidíme jméno Lutic-Velt
tkvíti
pede-
pímo
levou stranu Odry. Snad je sem III.
na západ,
kmen
sousedních
II.
a
sedících mezi Obodrici a
Odrou, k nimž v IX. století geograf Bavorský, v XI. Adam Helmold souhlasn poítají Chyžiny, Crezpany, Dolence a Ratary, kteí tvoili svaz založený hlavn na spoleném kultu boh retranských. Ale vedle toho vybývá ješt znané území s adou vtších nebo menších kmen, mezi oblastí obodrickou na západ, dolní a
nm
po
1
pomoskou na východ
vlastní
a srbskou na jihu, které
nemžeme
dvodu, ani k Obodricm, ani k Srbm, ani k Pomoanm. Na jihu máme dnes hranici srbskou historicky a jazykov dosti pesn urenou (srv. výše str. 111) a nemajíce proto hlubšího
pipojiti,
mžeme
proto všechno, co je na sever od ní a co není obodrické,
když nebo aspo za lid Luticm nejpíbuznjší, prameny o píslušnosti kraj zde umístných mlí. Jiné dvody uvedu ješt dále na str. 140. Nejhe je s východním územím pi dolní Ode a ostrovy zálivu oderského. Zde sedlo nkolik kmen, míti za Lutice,
i
jinak
o nichž
vskutku
je
k nimž pozdji
nejisto,
politicky
Odtud
dnešní den (Pommern).
bližší
byli-li
si
shledáváme pi vymezení oblasti
jichž
Khnelem, Sommerfeldem, Wachowským v dalším výkladu sem
Ode
Luticm i Pomoanm,
jméno utkvlo zde po vysvtlíme rzné neshody, které lutické na p. mezi Safaíkem, a
náleželi
a jinými.
2
Pipojuji-li proto
široký pás od dolní Havoly a
i
Uke, iním
Magdeburku
výslovným podotknutím, že tím lutická píslušnost jeho nijak dokumentována není. Je možné, k celé dolní
Adam
\
soli
III.
21
:
a
Itaque
quatuor šunt, qui ab
eorum
populi
Paním,
Totéž po
Vuilci, in (I.
si.,
2
ale
populi fortitudine celebres
Chizzini et Circipani, 1.
21:
.
.
.
Tholo-
Quatuor autem šunt
cis
quorum Kicinos atque Cirpanos citra Panim habitare constat. Geograf Bavorský
XCV.
ty oblasti:
et reg-iones IV.
lutického, o
nmž
srv.
132—137, 151 si. Šafaík II. 594, Kiihnel Ortsn.
Wachowski Slow.
Vilci skládají ze
(Šafaík SS. II. 711). Vidu(I. 10, V. 19) však Retrany uvádjí mimo Velty, jiné praa Dolence (Ann. Sang-. Mai k r. 955, SS. I. 79), což
Dtmar Crezpany zmnami svazu
Srv.
scilicet
opakuje Helmold
udává aspo také, že se
(terra) civitates
36) a
104,
Winulorum
qui Lutitii sivé Wilzi dicuntur,
qua
zase
souvisí se
101
nm
Riaduros sivé Tholenzos
nezná sice tchto jmen,
meny
multi šunt
Wilzi a nobis dicuntur Leutici, inter quos de nobi-
potentiaque contenditur. Hii šunt
litate
santes et Retheri.
kind
cum
illis
to s
I.
188.
hlavn u Wachowského Slow.
Meckl.
5,
Sommerfeld Ausbr.
I.
9,
133
máme ped sebou pás pechodný jednak Srbm, jednak k Polákm, jednak k Pomoanm. Pvodní slovanské jméno lutického národa bylo, jak ukazuje století u Ptolemaia a jak pozdji pímo dozmínný už citát z ba pravdpodobné, že tu k
II.
—
kládá Einhard a Notker 1
.
Wlotabi, 2
Velatabi, Vuelitabi,
OoéXxai,
Velti,
lat.
jméno
Veltové,
si.
Veletabi,
Veleti,
pvodu . velký
nejistého,
a s konc. snad slovanského, souvisícího s ko. vel-, velij, oh, eh. z V tom pípad znailo by tedy velikána a souviselo by násl.). Plnohlasá forma velet dala s rus. BOHOTh (srv. dále str. i
v baltické polabštin tvar
nmuž
proti
spatují
Ale
velt.
pece
je to
v názvu Velt jen
jiní
jen výklad nejistý,
výtvor jazyka cizího,
germánského nebo keltského. 4 Srozumitelnjší jsou už druhá dv jména, pezdívky, které dávali Veltm pro jejich divokost Nmci sice, ale ob pevzaté z ei slovanské. Zvali je jednak vlky (stsl. polab.
vl~bkh,
patrn
vk\k,
s
jménem
Velt,
kové Luta, od stsl. ljub, . lítý, st. zní prvá pezdívka obyejn Wilzi,
porušen 1
nm.
Wulcrei,
i
Einhard Ann. k
Germania, sedens super
789
r.
litus
jednak Lutici
ljutý.
6
V
I.
Wulzi, Vulsi,
Wiltzi, Vilti, též
175): Natio
vedla
—
potomlatinských pramenech
zem
Vilcia, nord.
quaedam Sclavenorum
Oceani, quae propria lingua Veletabi
autem Wiltzi vocantur. Vita Caroli 12 (MGH.
tabi), francica
(jiné rule.
est in
Vela-
449): Sclavis, qui
II.
vero, id est sua locutione Weletabi dieuntur,
nostra consuetudine Wilzi, proprie
bellm
5
Wilze, Vilte, Wiltin,
(MGH.
emuž
veVk, pol. wi\k), k
vjelk,
luž.
sluchová shoda
i
illatumest. Norther Marc. Capella 105: die uuletabi dte in germania sízzent,
tie uuír uuilze héizen. 2
Srv. pozn. pedešlou, dále pozn. na
následující.
str.
3
Tak už Šafaík SS. II. 582, Pervolf Archiv si. Ortsn. Meckl. 5, Brckner vykládal podobn r. velet (Zs. a také Bezzenberger pruský tvar Welot
Phil. VII.
Monatschr.
(Altpr.
Kiihnel
606,
Sprachf. 45, 108)
verg-1.
1876, 406, 433.
XIII.
—
Tak Vasmer v souhlase s Muchem vykládá z germ. "Velthos die Wilden (Zs. f. d. Alt. XXXIX. 49). Sachmatov pokládá *veltos za slovo keltské (srv. kymr. gwyllt, cornw. gwyls, ale Velty samy za Slovany nazvané tak od vislan4
Kelt
ských 5
(Archiv
Einhard
187), ale
bží
sice
si. 1.
XXXIII. 71).
Phil.
c.
praví, že Wiltzi je
tu o patrný omyl.
Pedn
název francký (tak
i
Saxo
výkladu samého slova
je z
ed.
a
Holder druhých
nejpodobnjší, že Nmci slovanský výraz „vlci" pejali a lítému kmeni jím pezdívali, nehledíme-li ani k možnosti, že oznaení „vlci" náleželo Veltm
názv pravd iotemisticky
(Srv.
a
equus
medioeris,
u,.
ot.-;. 6
p.
equus
*3. XI.
III.
Srv. osadu Ljutii
Berneker
mj
Život Slov. praví
nobis dieuntur Leutici.
Wilzi,
11
k tomu
nemén vrohodný,
zpravodaj
EW.
I.
759.
(III.
Zajímavá
weletabus
(Zs.
f.
74).
II.
21) je
Za druhé
práv naopak: sthn. glossa:
d. Phil.
Adam
populi, wilz
XXXII. 527,
Bremský,
qui ab
(var. wulz) cit.
illis
—
V eselovskij
13).
v
Novopazarsku záp.
od Sjenice.
K
výrazu ljutý viz
134 1
Wiltinaland,
druhá Luiici,
nám
Liuticia, Leuticia,
S tmito názvy shoduje
Seleucia." jak
Liutici, Lutitii, Liutizi, Liatizii, Loutici,
zem
Leutici, Leuticii, Lutoici,
vesms
líí historie. Jsou
ji
Adam
konce
do
VIII.
nmecké
moci
—
21
III.
XII. století,
a ješt více
porušen
v starých zprávách oznaováni
—
fortitudine ce-
svj houževnatý odpor od tedy po nkolik staletí, vedený proti proti nové víe kesanské. Žádný jiný a to pro
slovanský národ nevedl tolik úporných a vyhlazujících
Odtud spojena
Seleutia,
i
národní povaha Velt,
národ slovanský
za nejstatenjší a nejdivoejší lebres praví
úpln
se
boj
Nmci.
s
pojmem Velt pedstava vlk, pedstava
byla s
dávána jim epitheta durissimi, ferocissimi 3 proto o nich nejastji, proto jméno jejich proniklo do bájí skandináv-
lítých lidí,
teme
',
i
ských, 4 ba
do vzdálené Rusi, kde se udrželo v lidové tradici ve smyslu obra, velikána, nadaného nadlidskou mocí a silou. 5 1
Ann.
(Wilcia),
(Wilcia),
i
S.
Amandi 789
Ann. Quedl. 789
(Wulzi),
Ann. Lauresh. 789 (Wilti), Regino 809 Ann. Guelf. 789 (Wiltia), Ann. Weing. 789
(Vulzi),
(Wiltzi), (Wilzi),
Ann. Petav. 789
Ann. Alem. 789 Ann. Lauriss. min.
Ann. Sangall. 955 (Vulci), Chron. Moiss. 789 (Vulsi, k r. 812 Wilti), Ann. Einh. 789 (Wilzi), Alfred (Wilte, Bielowski I. 13), Vidukind I. 36 (Wilti), Adam Br. II. 12 (Wilzi), Geogr. Bav. (Uilci), Helmold I. 2 (Wilzi), Saxo Ann. 952 (Wilzi), Rocznik wielkopolski 789 (Wulcrei), R. Krakowski 789 (Uiulirei), 789
(Wilzi),
Saxo gram. VI.
p.
Sága o Tidrekovi má Vilcinus, Vilcinaland, 11). Saxo Gram. piše jednou Wasce-Wilze
187 (Wilze) atd.
Viltinus, Viltinaland [Veselovskij
c.
1.
Holder 187). - Geograf Bav. (Lendizi místo Leutizi), Dtmar IX., 5 (Liutici, Leutici), Helmold I. 21 (Lutitii), Ann. Saxo 952 (Wilzos habent, qui alio nomine Leuticii vocantur), Adam II. 19 (Leuticios, qui alio nomine Wilzi dicuntur), Helmold I. 2 (ed.
(populi a fortitudine Wilzi sivé Lutici
Quedl. 789
(gens Vulzorum,
991, 1029, 1035 (Liutizi, (Liutici),
Herbord
(Seleucia),
II.
Liutizii),
Mon.
(Leuticia),
1
apellantur),
priefl. III.
Ebbo
12
I.
21 (Lutitii sivé Wilzi), Ann.
997
Einhard 789: gens
illa
bellicosa
;
I.
Kosmas
I.
Ann. Hildesh.
(Liutici),
2 (Loutici),
list
Brunonv 1008
Gallus
(Liuticia),
Mierzwa, Kadlubek (Seleucia), Bielowski (MPH.
Wilibalda 1149 (Leuticii, Leuticia. Cod. Porn. :t
I.
qui Lutici vocantur),
II.
proem.,
index),
list
I.
6
opata
41, 44) atd. 15:
Dragomir de durissima gente
Luticensi; Gallus proem.: ferocissima natio barbarorum Seleucia. Notker ve své parafrasi
Marciana Capelly
[Veselovskij
(SS.
1.
c.
20).
1.
c.
zase
Pekvapí
rozhlašuje o nich legendu, že jedí svoje
rodie
proto, když u mnicha Richarda Piet. Chron. Cont.
XXVI. 84) teme „Leutices sivé Lutoici šunt enim pulcherrimi homines". 1 Mllenhoff Haupts Zs. f. Alt. XII. 340; Veselovskij (srv. pozn. násl.). .
5
Rus. BO.norB, Be.TeTi)
.
(z *bojitt>, *Be.Tn>),
.
BC.inrB, str.
ruská topografická jména Bojiotobo, BcneTOBO, Bojiotiih
i>,
i
B.iaTt (srv.
Bo.iotobt>,
i
západo-
BonoTOBKa,
Bo.iotbi, Bo.ioTima ropa) znaí tolik co iuToy,Ti», ncno.iiint, BCTiiKam. (Srznvskij MaT. I. 295, Aka;i,. Cjiob. s. v.) V Blorusi starým mohylám íkají no.-ioTOBKT.i.
V
otázce
Volot ruských
srv.
Šafaík SS.
II.
574, 578
si.,
588, 589
135
Ze
nemže
Velti-Veleti, Vilci a Lutici jsou jeden a týž národ,
po pímých svdectvích annál Quedlinburských (997), Helmolda a Saského annalisty. Sporná jest Bremského, Adama jen, jak jsem už výše ekl, rozloha jejich sídel, zejména pokud k vlastním tyem lutickým kmenm smíme ítati ješt dosti široký na Ale vedle toho sluší podotknouti, že se pás sousedních. jiných místech Evropy objevují jednotlivá stará jména, která nás podobou svou upomínají na jméno Velt. Šafaík byl tím piveden k výkladu, že existovaly na bezích západní Evropy kolonie tohoto 2 bojovného a s plavectvím dobe obeznámeného kmene. Uvážíme-li námoní úlohu, v jaké se nám objevují slovanští kmenové u moe býti sporu
1
i
sedící a mezi nimi
Velti na jevišti XI. a XII. století a která není
i
nepodobna vikinské, nebyl by vznik tchto kolonií nemožný, ale pouhá vnjší podoba jmen s názvem Velt pece jen nestaí, není-li pro to jiného dokladu historického. Jedin snad oppidum Wiltorum Bdou vzpomenuté v Nizozemí poblíže Utrechtu iní výjimku, jednak nezkomolenou formou jména, jednak tím, že se zde a v sousední
o Slovanech zmiují
Frisii
Kmenové.
Jak jsme
Adamova a Helmoldova Crezpany, Dolence a i
o ti sta
tyi
let
starší
Velet
>K"iib.
650, 784
II.
Ratary,
jiHHain,
yKMHII.
Ik-pucKOMt
hlavn
Chyžiny,
rozeznávajícího
jak jsme vidli, už v IX. stol.
1896,
./V.
120, Buslajev
III.
CWepKii
I.
243,
Pvcckíc III.
1
že tyto toponymické reminiscence
sl.).
ii
analogií.
Na
o nichž v XII.
stol.
n
je
na
str.
Ovšem
v Rusi vztahují
(na dvinské) vztahují se
slyšeli
kupci
I.
2,
bhubthhbi bl
Zde
nmetí pi
i
ústí
14
Ho^t.
3aM'I>TKH k 6bi-
cai
— 19
o Tn;ipik]. i
Veselovskij se
Velty dvinské (neslovanské, ;ioc.'iaBHHCKÍe 13, 14), jejichž
na Slovany baltické.
176, Afana.yev
Veselovskij II3B. oí;\. p. 33.
VIII.
po-
106).
(str.
(II3B. ot^. p. M3. XI.
— XIII.
podle svdectví
se
tyi kmeny:
kterýmžto rozdlením souhlasí
Souasn,
sem píslušných názv topografických a vuje,
3
velká knížata (rex) nad ostatními knížaty,
Crap. 1891. a
s
dlili
na
zpráva geografa Bavorského,
tvrzovaná volbou lidu Potebnja
povdli,
vlastní Lutici
kraje v zemi lutické.
vystupují u
b.
už
jiné kroniky pozdjší.
i
úplný si
výet
pedsta-
na pvodní zaniklé
jméno pešlo prý pak
Villini
Dviny
ságy o Tidrekovi, (25).
poznámkách pedešlých. * Safaik (SS. II. 589 sl.) vztahoval sem zmínku ze VI. století u Venantia Fortunata (IX. 1, 73) o kmeni Wasco, v nmž nesprávn shledával korruptelu z Walzo, dále jméno msta Wilton, kraje Wiltshire a kmene Wiltuni, Wiltunisci 1
Srv. výše doklady v
v jižní Britannii a 3
Bda,
konen adu
kolonií v Nizozemí a Friesku.
Donavit ei Pipinus locum cathedrae episcopalis quod antiquo gentium illarum vocabulo Wiltaburg, id est oppidum Wiltorum, lingua autem gallica Trajectum vocatur. Srv. Šafaík c. 591, kde další doklady kronikáské.
in
Hist. Eccl. V. 12:
castello suo illustri
1.
i
136
Prvním kmenem v samém sousedství Obodric a Varnu byl je nejisté, jsouc v pramenech psáno
1.
kmen, jehož domácí jméno Kycini, Kizin,
aspo
díme
pi
1
Kicine.
pi moi hned z
zem
a
blíže popsána,
Sídla nejsou
Kyzin,
terra ale že
sedli
Varnou a za Varny Crezpany na Pn, viHelmoldovy zprávy o hradu Wurle, ležícím na Varn za
i
Obodric
hranici
Kyczeni, Kyssini,
Chizzini,
Kicini,
Kixin,
Kycin"
a
podobn
a
z
listiny
císae Fried-
Wurle zaínala patrn už zem Kycin moského a táhla se dále podél pobeží. 4 Že byla u moe, nasvdovšem je-li správný výklad, podle nhož ovalo by samo jméno je odvozeno od si. chyzb, . chýše, kterýmžto názvem, znaícím bídný píbytek z pletených stn,' byly u polabských Slovan speciáln oznaovány chýše rybá, nemajících rolí a živících se pouze výtžkem rybního lovu. Odtud také si. význam a název chyzb, byl prvotn sám pvodu germánského,'' pešel podle svdectví gottwické kroniky v dob nmeckých výboj znovu do nminy a sice ve form Kietz, Kietze, Kieízin,' tedy ve form, jež nejlépe odpovídá bžnému latinskému tvaru jména Chyžin Chizzini nebo Kycini, terra Kyzin. Znamenalo by pak toto jméno Chyžiny richa
I.
z
:
1181.
r.
Blízko
—
i
1
a
—
1
Saxo k
Adam
952,
r.
r.
1186, Klementa
300, Šafaík SS. 2
Helmold
III.
1189, Coelestina
r.
III.
600 a dále Mekl. Urk.
II. I.
18 (schol. 17),
II.
III.
dále v listin Friedricha
20, 21, 36, 48, 71, 87, 92,
48, 87
(Wurle
.
.
I.
r.
19, 21, I.
6,
18,
Urbana
III.
I.
pap.
1191. Srv. Bóttger
III.
2,
285, 295,
150, 163.
situm iuxta flumen
.
Helmold
1081,
r.
Warnou prope terram
Kicine). Srv. str. 125. 3
Villas in
1
Bóttger (Gaukarte),
Kizin que pertinere solebant ad
myslim,
mezi Varnou a Reknicí až k i
Kúhnel (Ortsn. Mekl.
Pn,
Circipani jdou až k z
obou
kmen
5).
moi
a
Praví-li
mén
Werle (Cod. Porn.
správn protahuje
Chyžiny umisuje teprve
Adam
II.
18
a
g-ulis
6,
Tak
že Kycini
a
každý
Pnu a k Diminu, ponvadž to stejn prost mže znakmen sahal k Pn. Stejným zpsobem dí Adam, že na
a
Pna dlí od nich Dolence a Ratary, patrn Ratai k ní neŽe pak k náležejí Crezpané, svdí jejich jméno. I Helmold vzpomíná tchto bídných pletených chýší II. 13 (casas de vir-
Pn
mj
contextunt). Srv. 8
za Reknicí. I.
je velkou otázkou, dlužno-li to vykládati tak, že
druhé stran 5
Helmold
119).
Crezpan
sahal až na
menati, že celek obou
sahali.
I.
oblast
Srv.
mj
ZS.
I.
793.
ZS.
696.
I.
Slov. chyzh vzniklo z germ.
hs
a dostalo pozdji
suffix ja. 7
marks
Srv. 46.
Ša/aik SS.
V
voca venedica Kitze I.
350,
219,
II.
II.
600,
Briickner
Chron. Gottwicense
32, 264,
vel Kytze,
si.,
Ans.
casa piscatoria.
jenž zde obšírn jedná
Wendt Germ. 35
SI.
Muka Ortsnamen Neu-
19,
teme: Ketzin vicum
Guttmann Germ.
o
významu
100.
piscatorium denotat a
Srv. Riedel slova.
Mark BrandenburgSrv.
i
Ohnesorge
137
kmen na behu moském
a živící se pedevším rybástvím. Obvyklý, Safaíkem autorisovaný tvar Chyžané pokládám za mén správný, ponvadž lat. koncovka je konstantn -ini a nesouhlasí tedy se supponovaným si. topickým -ane. 1
Nemohu však íci, že by tento výklad vyhovoval úpln, nebo vcn je mu na závadu penesení jména pobežních bídných ry-
bá
ty
kmen lutických. Spíše by jméno od njaké osady Chyšin, Kyšin zvané, podobn jako u jména Ratar. na celý jeden ze
bojovných
se mi zamlouvalo, vykládati
2.
Crezpané
v
Cirzipani
(Zirzipani),
Zirzipa,
Czirzepene,
prov.
pozdji
Cirpania,
Scircipene,
Chircepene,
pramenech
lat.
Zerezpani,
Zerezepani,
Zcirizspani,
Cyrspania,
i
Szyrszo-
mén porušené pepisy slov. jména kmene bydlícího za ekou Pnou, tedy jména utvoeného pomocí pedložky rez, . skrz, stsl. crsii, režb 3 tak, jako je analogicky utvoeno srbské llpeKOz prasl. * kerst> Cez-Soa), es. jpHHUM, ílpeKOcaBUH, slovinské Prekmurci, (srv. 1
penia,"
což všechno jsou více
Crezpané
ve smyslu
i
Zadunajci, Zálabci, Záhorci,
Transpadani, Transmontani a jak
lat.
správn už rozuml Adam Bremský a Helmold. 4 Jméno takto na jejich sídla sedli za ekou Pnou. Reku vytvoené ukazuje Pnu a hrad Dimin uvádí Adam výslovn za mez Chyžin a Crezpan proti Dolencm a Ratarm/' Pesné hranice na zái
pad a
neznáme, ale v
Dehmen ítány
hali
až 1
Gesch. -
stol.
Jamin
i
po Wurle. Vedle Diminu
Šafaík in
XIII.
1.
c,
Nmci
Einzelndarst.
Ann. Saxo
r.
I.
I.
supponoval
pišou
i
i
byl
název Kysané,
si.
jejž
[Wagner Wendenzeit
Kessiner
zase pijal
Mekl.
11,
Kessin je dosud ves u Roztoku.
II.).
Ann.
952,
973, 975, Friedricha
(Mekl. Urk.
však
jenž
pi Varn savýznamnjším
severu
Demmin)
(dn.
Bycin (Btzin)
(Jahmen),
Na
jsou do Circipanie.
Hilferding (Dop6a 3).
r.
:
r.
19, 85, 160,
(Circipani qui habitant citra
S. Gall.
r.
955,
Urbana
1170, pap.
III.
list.
r.
Otty
I.
r.
Otty
965,
1185, Coelestina
III.
r.
II.
1197
Cod. Pom. I. 21, 22, 23, 66, 160), Adam III. 21 Panim fluvium, Tholosantes et Retheri, qui ultra
III. 19 (Circipani usque ad Panem fluvium), II. 18 (Chizzini et quos a Tholosantibus et Retheris separat flumen Panis et civitas Di-
Panim degunt), Circipani,
mine), Helmold
I.
2,
20, 36, 71,
6,
599, 671 (Cyrcipinenses,
Šafaík SS. l
1
II.
EW.
Srv. pozn. 2.
13,
Arnold
III.
Srv.
4,
Saxo ed
Bóttger
III.
Holder
295, 297,
115.
Také Helmold
za níž sedí Kicini. Srv. 6
II.
provincia).
599.
Miklosich
Bóttger (Wohnsitze, nici,
92,
Cyrcipanensis
I.
6,
20, 21.
Gaukarte) umísuje i
rezpany
Kiihnel SI. Ortsn. Mekl.
Bóttger Diocezan-Gaugrenzen
III.
295.
5.
mezi Varnu a Rek-
Srv. však
naped
pozn.
138
hradem s
1
Uznoimu
Gockov (Gozgouia, chrámem.' Pozdji se v kraji
krásným
mínají
Wologastum, Ologost) na pobeží proti
Veligost (Wo/gast,
i
ostrovu
a
ješt provincie
Tribucensis,
dn.
Bárta,
:
dn. Giitzkow)
Barth
dn.
Ruján
proti
Pny
pítoku
Triebsees na Trebelu,
Pny
u
rezpanském pipoprov.
a
stejno-
se
jmenným hradem. 3 pítoku Pny,
Tolensani,
O
sedli na . Dolence (dnes Tol-
pramenech starších Tolensane, Tolonseni, v pozdjších Tholosantes, Tho-
a zváni jsou v
Tolensati,
Tolenci, a
lenci,
Dolenané
Dolenci,
3.
lense),
Dolenz,
prov.
kraj
Tholenz,
Tolensa.
Tolenze,
4
Moriany, Ukrany a Rpatrn pes prales, rozložený mezi Dolenckým jezerem a Ukrou, kde byla už prov. Plot, Chorice (srv. dále str. 146). Jezero Dolencké nalézalo se patrn už v zemi retranské. 4. Ratai, Retrané. Jméno tohoto kmene objevuje se Riadri, v pramenech od X. století ve formách siln porušených Rederi, Riedere, Ridera, Raduir, Radwer, Riaderi, Redari, Redarii, rozloze sídel víme jen, že sedli mezi
any,
že sahali na sever k
Pn
a na jihu nešli
:
Redares, Riaduri, Rederarii, Retharii, Retheri, pag-us Riedierirun,''
odvozených vesms od jména hlavního hradu a vbec náboženského stediska všech Lutic, zvaného zprvu Riedegost (Dtmar), pozdji Retra, Rethra (Adam, Helmold), jež leželo uprosted vod jezerních, spojeno s pevninou mostem a obklopeno bylo silnou 1
Neum. 2 3
r.
1140 "
ráda
Jméno
Muka
vykládá
pomo.
za
Veligozd,
gvozb
Velij
stsl.
(Ortsn.
111).
Herbord III. 7. Srv. Saxo ed. Holder 511, atd.
List
III.
r.
(Cod. Porn.
Otty
I.
r.
I.
list.
Lothara
r.
1136,
975,
Otty
II.
Inocence
pap.
II.
32).
Otty
946, 965,
1150, Friedricha
I.
II.
973,
r.
1170, 1179,
r.
list.
Bernona
III. r.
Kon-
995,
r.
pap.
1173,
Ale-
Urbana III. r. 1185 (srv. Cod. Porn. I. 17, 21, 22, 23, 86, Ann. S. Gall. r. 955 (Pertz I. 79), Adam II. 18, III. 21 107, 114, 138 atd). (Tholosantes), Ann. Saxo, Helmold sbírku do2, 21 (Tholenci, Tolenci). Srv. klad u Bóttgera IV. 55, 151 si. a Ša/aíka SS. II. 601.
xandra
III.
r.
1177,
1.
5
List
(Riedere),
Otty
I.
Radwer), Vidukind 10,
II.
r.
Friedricha
Retharii),
r.
(17)
(Riaderi),
968 (Redares),
1179 (Radwere),
930, 968
r.
12, V. 31, VI.
(Retheri,
965
936, I.
i
23
Helmold
(I.
Kazimíra
Otty
36, III. 58, 70, Redarii,
(Riedieri, Redarii, Rederarii),
I.
2,
21 (Redarii,
Redari,
II.
r.
o
kmeni Tro-wend
u
anglosaského
—
pvce
VIII.
stol.
Redares),
Dtmar
18, III. 21
Riaduri),
II.
i
zmínka
MPH.
1.
bojovník (Archiv boj, z ehož 'ratari, Jméno odvozoval Perwolf od rah Phil. VII. 627). Tak po nm Kiihnel (SI. Ortsn. Mekl. 5). i
I.
fuldská
listina
(Bie\owski
—
(Raduir,
Adam
936 (Dronke Cod. Nr. 682 Riaderi). Na Rethrany zdá se vztahovati
z
975
973,
r.
pomo. 1170
I.
7). si.
139
Uvnit se nalézal slavný chrám (celefanum Helm.), umlecky vyzdobený se zlatou sochou boha Svarožie-Radogosta (u Adama Redigast, u Helmonda Radigast, Redegast) a vštírnou, k níž putovali Slované ze všech hradbou
1
devíti branami.
s
berrium
konin.
oích
Retra platila v
hrad pohanských. Adam
Nmc
zove
ji
za
jeden
nejhlavnjších
z
jednou civitas vulgatissima
c.
1.
Rethre, sedes ydololatriae, po druhé metropolis Sclavorum Rethre,
Helmold podobn a a spálil se
epithetem
s
Kde
1121 Lothar.
r.
bezpen
dosud
anthropologické spolenosti
Od
Rhetraforschung-".
nm
A. Masch a po odkudž pocházejí
berlínské
boh
sošky
retranských,
v Starg-ardu,
na
rzných
lenckého" a novji na místo
Liepse
stol.
shledával
Nové
Stelice,
domnlé
prilvické,
4
na jezeru Morickém,'
zase
Wustrowa
u
u
Prilvici
idoly
Malchin, Roblu, Kuschwanzi, 5
Fischerinsel
zv.
t.
konci XVIII.
vsi
falešné
Hané
;
i
Už na
mnozí ve
známé
i
nepodailo dobu utvoena pi zvláštní „Kommission fur
se Retra hledala ponejvíce na
let
ji
byla v poslední
místech v okolí jezera Dolenckého. ji
Vyvrátil
se však Retra nalézala,
a
zjistiti,
urbs?
antiquissima
na
pak se
na jezero
i
domnnek
Ale dosavadní nálezy rzných tchto
obrátil zetel
behu
záp.
to jiní
jezera
Do-
Blankenburské.' nijak nepotvrdily,
místo slavné Retry a jejího chrámu zstává stále neznámé. Ze se však nalézala kdesi v tchto koninách, nasvduje vodnatý jejich ráz a též komplikovaný systém fortifikaní, který se zde naa tak
lézá a se skládá z množství hradišf.
8
Podle došlých nás zpráv, tebas skoupých, 1
Adam
II.
18,
50.
III.
zprávu
Starší
ponkud
byli Retrané, ne-li
odchylnou
viz u
Dtmara
VI. 17 (23). -
3
Helmold o Rete
I.
2,
21, 23, 52.
hlavn Woge D. und Masch A. Die gottesdienstlichen Alterthumer der Obodriten aus dem Tempel zu Rethra am Tollensee. Berlin 1771 a S. Buchholz Rethra und dessen Gótzen. Biitzow-Wismar 1773. A. Masch Beitráge zur Srv.
Erláuterung der obotrit. Alterthumer. Schwerin 1774 atd. o
K
Rete
srv.
dalšímu
hlavn sta Lewezowa
srv.
mj
ZS.
1
Srv. Lewezozo
6
Srv.
l.
Šafaík SS.
II.
v
Abh.
Berl.
Akad.
K
této starší literatue
Hist. Cl. 1834,
150—151.
163.
c. II.
602.
Šafaík sám
rozhodl
Mecklenburg
Berlin 1899. 162, 183 a též Lisch
se
pro
Kuschwanz mezi
Treptovem a Ivenakem. ''
Srv. Beltz Vorgesch. von
v Jahrb. 7
f.
meckl. Gesch.
III.
21—25
Berichte uber den Fortgang
(1838).
der
Rethraforschung.
1006; 1907, 746; 1908, 559, 915, 1912, 354. Srv. 8
Beltz
1.
c.
162.
i
Zs.
f.
Ethn.
Berl. Verh. 1904, 758.
1906.
'
140 nejsilnjším
kmenem lutickým, aspo nejvýznamnjším, stojíce v ele Na to ukazují zprávy Vidukindovy a také centrální
všech Lutic.
význam Retry. hrad, a
2
1
o
—
jiný
abychom si o rozloze retranského území Retran mohli uiniti pesný obraz.
síle
Mimo tyto tyi adu kmen, pag a nových
ješt
jejich
nestaí,
ale to
vbec
Vedle Retry uvádí se v zemi
hlavní národy provincií
kmenové
jichž
—
uvádjí prameny ješt
lutické
patrn
píslušenství
dalších
nelze
jednotek
kme-
dobe
uriti.
vždy
Pipojuji-li je sem, nechci tím nikterak tvrditi, že byly všechny lu-
iním
tické, ale
mohly i
tak proto, že, nejsouce srbské,
nejbližší a potom p. Havolané) do svazu slovanský jazykozpyt nedospl k tomu, aby z nich,
nkteré
proto, že
lutického.
A
1
podle své polohy
nebo aspo vlastním Luticm
býti lutické
nich pináležely (na
z
zde mezi vlastními Velty a Srby, vytvoil zvláštní jazykový oddíl.
Sem patí kmenové
a
pagy
následující.
Mezi jezerem Morickým (Mritzer See) a Dolenckým (Tollen-
sedl kmen pipomenutý nkolikráte jménem Morizi, Murizi, Moriz, Muriz tedy Moriané/' Mimo to však dále k jihu pi Labi naproti Magdeburku, hned vedle župy Srbišt a župy Pfonské uvádjí se nkolikrát ješt jedni Moriané, kteí slují u Dtmara Morezini, u Helmolda Marscinerland, v listinách císaských, biskupských a papežských Mortsani, Moritzani, Morasee)
—
terra
Moroszani, Moresceni, Mrozini, Morozini, Morazani, More-
ciani,
Mrozani, Morschene, Morkem, Moresceni, pagus Morazena,
ziani,
Wachowski SIow.
1
Srv.
-
Vidukind
:1
Srv.
I.
118, 124, 128
Šafaík SS.
II.
1
k
r.
na
str.
Tak, zdá
991 (SS.
pímo,
III.
haet". (Bielowski
byli jen
36.)
I.
f. mkl. Gesch. III. 5-22. Wažupu Plotskou, Chorici a Mezieí, o nichž I.
118, 240.)
uvádjí annály hildesheimské
se,
O
68).
k
Branibor jako
i
zemi havolské (Stodoranii)
lidu v
a také Alfred v IX. stol. píše „Vilte,
MPH.
a fuldských
i
(Wachowski Stow.
146.
že byl lutický,
annál
(Vidukind
601 a Lisch Jahrb.
chowski do území retranského ítá srv. dále
si.
36. (Leutzen, Lanczyn).
I.
13).
I.
r.
789.
doasn, ponvadž
jich
Na
totéž zdá se ukazovati
Wachowski (Slow.
I.
119)
i
di
thé
msto
lutické
Kosmas,
I.
15,
man Aefeldan
zpráva Einhardových
ovšem
tam
soudí, že
geograf Bavorský uvádí mimo Velety.
B Ebbo III. 4. (barbarorum natio quae Moriz vocabatur), list Otty I. r. 946, Konráda III. 1150, Jind. Lva r. 1171, pap. Alexandra III. a Urbana III. r. 1177,
Cod. Porn. I. 17, 45, 76, 107, 114, 138). Srv. dkanát warenský a zemi do území jich poítá Turné na jihu. Pijali kest od biskupa Otty bamberského r. 1127 (Ebbo c). 8 Podle Brúcknera Ans. 2, 6, 61 znaí toto jméno obyvatele osady Morici, stsl. *Morišti, pvodn tedy Morištjane. Šafaík (SS. II. 605) pipustil tení Moraané od moraa-moál. 1185,
Friedricha
Bóttger
IV.
146
I.
1179.
si.,
jenž
(Srv.
i
1.
i
141 Je tžko souditi, že by tu byli dva rzní vekmenové na tak blízkém území. Spíše máme ped sebou kmen XII. stol. uchýlila se jediný, jehož ást v bouích válených X. od Labe, kde byla vysazena prvním nmeckým útokm, dále do les a bain pi jezee, jež pak od nich zváno bylo Morické, jako od Dolenc Dolencké. Druhá ást však zstala sedti u Labe. Tito Moriané, rovnž jako sousední Lisici a Smici, nemohli
Mortzene, Mokerne.
1
letí
—
—
kmenem srbským
býti
že zachovali dlouho nosovky, které
proto,
odedávna ztratila (srv. topografická jména Genthin, Mahlenzien, Randau, Sandau, Schlag-enthin, Wenzlau) a rovnž zachovali jako Lutici prasl. or, za nž má srbština ro (srv. jména Gartz, Kórbelitz, Warnau). Proto dlužno je pipojiti k Luticm a ne k Srbm. 2 Z týchž dvod Slované v Staré Marce nebyli již srbští, mimo nepatrné výstelky (srv. výše str. 77, 112). srbština
i
Další dležitá a dosti rozsáhlá oblast kmenová rozkládala se pi dolní a stední Havole. Tam sedli pedevším dva mohutní kmenové Brižané a Stodorané, na nž pecházelo jméno eky i
Havoly.
Brižané
v pramenech
Prissani, 3
Brizani,
sedli
od dolní
Havoly na sever do kraje dnes Priegnitz zvaného, majíce za hlavní svj hrad Havelberk. Byli silnými odprci a dlouho se vzpírali nadvlád nmecké kesanství, jež se tam ujalo teprve, když byl r. 1131 odpor jejich zlomen Lotharem. 4 ástí jich, po-
Nmc
i
i
Dtmar
1
Helmold
VI. 33,
Otty
r.
973, 975,
r.
1114, bisk. Egeharda
a u Riedela
Cod.
III.
r.
1238.
88,
Otty I. Klementa
list.
pap.
937,
949, 965,
Otty
II.
Herberta sebrané u Bóttgera IV. 85 87 r.
1188,
bisk.
—
doklady
Srv.
r.
z
Heinemanna Cod. Anh. I. 30, 31 a ŠaMorizanech geografa Bavorského nelze íci urit, v kterém dipl.
faika 1. c. O z obou území sedli i
I.
992, 995,
r.
I.
VIII.
90, 119,
(Morizani,
qui
habent
civitates
XI.),
což
ostatn
platí
o svrchu uvedených dokladech listinných.
Brcfcner SI. Ans. 6. Dokládá je Helmold I. 37, 88 (Brizani et Stoderani, qui Havelberg et Brandenburg habitant) a patí sem patrn Priszmínka geografa Bavorského sani civitates LXX (Šafaík SS. II. 712) íslo hrad je neobyejné, ale že kraj byl Slovany hust osídlen, vidno z toho, že dosud našel O. Vogel proti 92 jménm nmeckým 334 osad se jmény slovanskými a napoetl pro XIII. století 426 osad. 3
i
:
;
Vsi jsou ze tetiny okrouhlíce.
Gymn. Perleberg 4
im
K.
nejstarším
djinám Brižan
1250 a téhož úvod
J.
(O. Vogel. Die Ortschaften der Priegnitz. Progr.
1904).
ke
Cod.
srv. dipl.
Riedel Brand.
Brižané je dialektickou formou jména Brežané, ložil
brig-h
a
odvozeno od
stsl.
breg-h
(Rošt Sprachreste 375).
— ripa,
jak
jež polabští
Jména Brežan,
Beschr. I.
3
si.
d.
Mark Brandenburg Jméno
(Berlin 1838.)
už Šafaík (SS.
Slované vyslovovali
Berežan
jsou
i
II.
604) vy-
tém
jako
jinde známa.
142
doba
a snad (nebyl-li
Neletic
pagus
byl malý
se,
samostatný)
Lian
kmen
i
mezi Stepenici a Dossou
1
(Glian?), jehož
pipojen byl k biskupství havelberskému zakláOttovou z r. 946." Jméno Lian je nejasné. V pra-
kraj s ostatními
:!
dací listinou
menech objevuje
potom
Linoges.*
Jilmové v Hannoversku
asi
(si.
tomu
stojí
nalézali
uvedená
lokalisace
již
v
podobn
19 a
III.
Helmolda
u
37,
2,
I.
18)
(II.
bingos) Lingones šunt et Warnabi", dále
v annálech
labském. 7
Linnaga
prov.
je
což by ukazovalo,
'
behu
Adama Bremského
lustim a dále výrok
zváno 1
Luniburc,
tam, na levém
i
Lanai,
Linai,
Také msto Lneburg na
*Linograd)
fuldských Hliuni, jinde Liuniburg,
Liané
porušené. Nejastji Liuni,
Líni,
i
Linaa, Lingones, Linguones,
že se
form
se dosti asto, ale ve
4 Linones (Hilinones),
teme
Ale proti hradem Poth-
s
„ultra illos (Pola-
:
poadí ve výtu kmen což vše je zjevn umí-
suje za Polabany na pravé stran Labe vedle Varnu, tak že sedli patrn od stední Eldy k Morianm na . Stepenici. S tím souhlasí ostatn
et
a
V nm jsou tedy Liané mezi Vtnici, Moriany nad jezerem Morickým.
Neletící
u
Muldy
Smolinci na Jižní
Nieletizi,
et Morizani.
pipomínají
Niletizi
8
Srbové
byli
hradu
u
se
Nitzow). Srv. doklady u Bóttgera IV. 135.
berského z
r.
946 uvádí se vedle
Mintga,
Liezizi,
Linaa est populus,
:
quos vocant Bethenici
resident,
illis
Eld
Smeldingon 1
Bavorského
text geografa
i
qui habet civitates VII. Prope
Chorize,
(srv.
provincie
Tito severni
116).
str.
ješt provincie Zemzici,
Nielitlzi
Linagga, Murizzi,
Desseri,
Brotwin, Wanzlo, Wostroze (Heinemann Cod. Anh.
Otty
výše
Havelbergu a Nizemu, Nizowu (dn. V zakládací listin biskupství havelTholenz,
Mizerez,
Ploth,
13).
I.
dn. Puttlitz na Stepenici sev.
Konráda III. r. 1150 a Friedricha I. r. 1179 (Bóttger zárove v kraji hrad Pochlustim, Pothlustim, od Priswalku, ímž oblast a kmen pesn jsou lokali-
sovány.
Ans.
Srv.
-
list
IV. 123, 140),
1906
Srv.
946,
se uvádí
Briickner
SI.
Cji.
2),
Osada Glina pipomíná
v XII. stol. (Cod. Porn. 4
Ann. Fuld.
Geogr. Bav. (Linaa
Helmold Ann. Fuld.
(Linoges), 6 7
8
I.
jako Lorentz
(IIsb. OTR. p.
Semice,
a Neletíce,
Lišíce
i
na.
Brižany
Srv. více u
Šafaík SS.
r.
r.
r.
808.
SS.
Saxo II.
2 (Linguones)
711.
1.
c.
r.
Líni
711), I.
což po
610),
nm
pevzali
Wachozuski (SIow.
i
kláštera v Kolbazu
Caroli
r.
808
(v
nkt.
808, 858, 877, Ann. Saxo r.
808, Chron. Moiss.
Adam
Brém.
II.
r.
II.
236),
Adam
II.
ruk. Hilir.
952.
811 (Lanai)
18, (Lingones)
37 (Lini sivé Linoges).
795. (Srv. Bóttqer
Safaíka II.
II.
pomoanského
Vita
809,
839, Ann. Fuld.
— Šafaík r.
se mezi statky
795, Poeta
I.
(SS.
Pavinskij (rio.i. OiaB. 20)
150.)
Tak Einhard Ann. k
nones), Ann. Bert. k 5
širší
Gliané
Šafaík supponoval název
Hilferding (IIct. óajiT.
108).
Nkteí
4.
jméno Linon za
Linon.
za ásti
i
i
54), pokládají
I.
3
r.
v nichž
64,
III.
59.
III.
19
143
Kolem stední Havoly sedli Stodorané
eky
(Stoderani, Ztodorani,
Havolany (Hevelli, sám astji Heveldun, Hevellim, Helvoldun, Hevollon, Heveldon, Aefeldan? Hlavním hradem byl jim Branibor (Brennaburg-, Brandeburg-, Brandenburg a Postupim pipomínaný podle jména
provincia Stodor),
zvaní
i
Heveldi, Hehfeldi), kraj
-
)
v listin Otty
už
náležejí
poátky
i
Jim nebo sousedním Sprévanm Ze Stodorané a Havolané poítáni byli
993.
r. 3
Berlína.
máme
k Luticm,
z
III.
2
doklady pímé,
i
jsem uvedl
již
výše na
jiná
plemena,
pomry píbuzenské
zstávají
jež
140.
str.
Vedle jmenovaných jejichž jména,
hranice
však prameny ješt
znají tu
vzájemné
a
namnoze nejasné. Bylo jich asi více, nežli je dnes známo, nebo ješt Helmold mluví o mnohých plemenech vedle Havoly, Labe 1
Vidukind
Srv.
36
35,
I.
Helmold
fluvium šunt),
I.
2
(Hevelli),
Adam
geogr. Bav. (Hehfeldi qui habent civitates.
Otty
II.
973, Otty
r.
III.
993, Jindicha
r.
18 (Heveldi, qui iuxta Habolam
II.
MPH.
Alfred (Bielowski
(totéž),
Vlil.), II.
r.
list.
Otty
Aefeldan),
13,
1.
937, 948 (949),
r.
I.
1010, Friedricha
I.
r.
1161, pap.
Pagus Heveldun objímal dkanáty braniborský, rathenovský a špandavský. (Srv. Bóttger IV. 100.) K jménu Stodoran srv. dále: Dtmar IV. 29: Stoderania, quae Hevellun dicitur, Ann. Quedl. k r. 997: Ztodoraniam quam vulgo Heveldun vocant egregiam inter sclavanicas terram (Pertz SS. III. 73). Ann. Saxo k r. 997: Stoderania, que vulgo Heveldun dicitur [Pertz VI. 641), Adam II. 18 (Stoderani), Helmold I. 2 (Stoderani) 37, 88 (terra Brizanorum, Stoderanorum, srv. celý citát dále na str. 144, v pozn. 1), Kosmas I. 15: Dragomir ex provincia nomine Stodor, de durissima gente Luticensi. Marquart v kmeni Klimenta
1188.
r.
Mas údího Ostrotrána shledává Stodorany jméno Stodoran od boha Stodo Phil. VIII.
si.
Muka
''
Braniborska
lande und
in
Sind
okolí
Jméno
und
Safaik
104).
vykládal
i
Perwolf Archiv
V. Jacobi
Ortsnamen um
603, tak
slav.
Z
Berlína
Gebieten.
práci
in
germanisch ?
od
berlo (pol.
obírajících
Rathenow.
Ortsnamen
I.
berlo,
slovanskou
se
Sprachreste
Progr.
der
brhlinu
stsl.
mal.
1890,
aus II.
.
—
.
berla)
nomen-
dem Havel1896,
May
Brandenburg und M. 1897. Deutsche
Provinz
Frankf.
a.
Ruppin (Brandenburg). Neu-Ruppin jist slovanské a rozšíeno je také jinde v zemich
Spuren je
stsl.
Weisker Slaw.
G.
oder
srv.
vykládá jméno Berlína
54)
uvádím
slavisch
Postupim
Grabow od
fremdartigen
Deutschland
1904.
Dr.
den angrenz. die
Besiedelung
im
Kr.
Známe Berlin u Halle, Perliny v Lauenburku, Perlin Meklenburku, Perlin u Brod, Berlinchen v Nové Marce (Nova Berlin r.
Slovany v
devná,
K
Brandenburgia XVII. 435.
klaturou
M.
Neum.
(Ortsn.
ohrada
as.
v
II.
23).
Cod. Sax. I. 1. 273. Potsdam. Leipz. 1859. '-'
brlení,
(Streifziige
a suffixu -or (SS.
1278), Berlin.)
obydlených.
Berlin
jezero
u
Wittstocku.
[H.
Oesterley Hist. geogr.
Worterb.
s.
v.
144
Brižan a Stodoran. Z rzných listin císaských a papežských lze sem uvésti ješt vedle zmínných již severních Neletic" Lisice pi Labi až po Strumen, Smice kdesi pi Strumeni,'' pagus Mintga vedle Lian, ve vnitrozemí u . Dossy pagus Dassia, Desseri u hradu Wizoka, dn. Wittstock, podle vší pravdpodobnosti totožný s kmenem Doxani Adama a Helmolda, dále Lubušany v okolí Lubuše na Ode pod Frankfurtem, ^ Sprévany na stední Sprév 9 a konen pagus Ploni v kraji Sucha zvaném 1
a vedle
5
'
1
'
'
1 Helmold I. 88: Omnem enim terram Brizanorum, Stoderanorum multarumque gentium habitantium iuxta Habelam et Albiam misit sub iugum (Adelbertus Ursus). K tomu srov. „Šunt et alii Sclavorum populi qui inter I. 2: Oderam et Albim degunt sicut Heruli vel Heveldi, qui šunt iuxta Habolam i
.
fluvium et Doxani,
slovn pejato 2
Srv. výše
''
str.
multis
což však do-
aliis",
142. i
Lusici. Srv. doklady u Bottgera
—
133—134.
tedy Jméno odvozuje Brúckner SI. Ans. 3 od lisí, Bottger rozlišuje dva kmeny Lisici a Ligsice a tento klade mnohem
a
potomci Lisa.
do sousedství Lužice
jižnji
cum
Stoderani
et Vilini,
18.
II.
Lisici, Liezici, Lizzici, Liczici, Ligzici, korr.
98—99
IV.
.
Leubuzi
Adama
z
.
(odtud
zámna jména
i
Lisice a Lusice v
nkterých
pramenech), do okolí Luckenwalde a Jutroboku (IV. 85, 98). Ale oddlení Ligsic
odvodnno, nebo se Ligsici uvádjí mezi Havolany Moriany, což více ukazuje na sever než na jih k hranici lužické. Severní župa Lisic omezena byla proti Havolanm . Havolou, proti Moraanm Strumenem od Lisic není dostaten
i
a
(Bottger IV. 133).
Zamzici, Zemzici v
•
richa
131. II.
r.
I.
Otty
list.
I.
1161, 1179, pap. Klimenta
Jméno znaí
asi
potomky
r.
III.
Smka
946 (949), Konráda r.
III.
r.
1150, Fried-
1188. Srv. Bottger IV. 59, 111, 123,
(Brúckner
SI.
Ans.
3,
podle Safaíka SS.
607}. :>
List.
Otty
I.
k dkanství
(Brúckner Ans. 6
List.
7
Adam
na
z
r.
1150 (Mutiga), Friedricha
v ní villa Robeli
se
a
I.
podle toho kladou
r. ji
1179 jedni
c.) Morickém jezee u Wredenhagenu (Bottger Tak Wersebe, Riedel, Heinemann, Brúckner 1.
ve Staré Marce. 3).
Otty
pap. Klimenta
ztotožnil
946 (949), Konráda
robelskému
k Rábelu
druzí
r.
Pipomíná
(Bottger IV. 143).
III. II.
946 (949), Konráda
I.
r.
r.
1188 (Cod. Porn.
18,
Šafaík SS.
Helmold II.
I.
2.
I.
III.
r.
1150, Friedricha
I.
r.
1161 (1179),
19, 45, 57, 114, Bottger IV. 59, 120, 137).
Srv. výše
pozn.
1.
Všechny
tyto ti kraje
606.
8 Adam II. 18 (Leubuzzi), Helmold I. 2 (Leubuzi). Hrad slul Lubuš, luticky Lebuš (Muka Ortsnamen Neum. 28, Archiv si. Phil. 1904, 543). Jiná je Lubuša Dtmarova (I. 16, VI. 59, VII. 20 Liubussa) sev. erného Halštrowa, dn. Lebus. Srv. dále Mucke E. Slav. Orts- und Flurnamen aus den Kreisen Lebus, Krossen und Zllichau (Schriften d. Ver. z. Gesch. d. Neumark 1908, 93 100). Wiistungen,
— —
Gewasser etc. der Neumark mit slav. Benennungen (tamže 77 92). 9 Zpriawani v list. Otty I. 949, Friedricha I. 1161 a papeže Klimenta III. 1188. V list. Otty I. r. 965 uvádí se „pagus Niiti et Sprewae ex utraque fluminis parte". Srv. doklady u Bóttgera IV. 59, 107.
145
Zauche) v okolí
(dn.
Srbm
než
a
Belzig-u.
mžeme
je
1
Ti všichni
Luticm
byli asi bližší
Luticm v
proto piaditi k
širším slova
smyslu. Další
ada
plemen, jejichž jména známe hlavn ze zakládacích
diecese havelberské
listin
od
946 2 a braniborské
r.
949, nalézala
r.
kout utvoeném dolním tokem Odry, ekou Pnou protékaném ekou Ukrou. Není najisto postaveno,
se na severu v
Dolencou
a
tato plemena,
zdali
Ukran, už k pomoské, k východu. To
pedevším
a
i
k vtví lutické
rozložené v jádru svém a v hlavní jsou všechno vci, na
kmen
ve stedu sedící
hlavní
náležela rázem a jazykem obyvatelstva
nž odpov
síle
Odrou
za
pinese teprve
další badání, zejména jazykový rozbor starých topografických jmen. Ale ponvadž Adam a Helmold výslovn vedou Lutice až k dolní Ode, za níž jim teprve poínají Pomoané, 3 zmiuji se o nich také na tomto míst. Kraj tento byl s ostatními lutickými zemmi spojen také v diecesi havelberské. Pozdji se ovšem dostal do
moci knížat pomoských. 4
politické
Ukran,
Hlavní území zde zaujímal kmen
Ukry, od
Uchrí,
Ucri,
mu
níž se
eky
Srv. Bóttger IV. 59. 94,
-
Bóttger IV. 50
si.,
123;
patrn
Ucra,
po
až
Hradem ukerským byl Pasewalk na Uke. Vedle
Ukrou."
a
Pozdivlk (Pozdezuolc, Pozduwolc), 1
pak prov.
sahala
jejich
sídla
Pnou
mezi
zemi
Uerani,
i
Na západ
Uccra?
Ucrania,
porušen
Wucri,
prales rozložený
rozložený podél
dostalo jména v pramenech psaného Ucrani,
dn.
Šafaík SS.
607.
II.
Cod. Pomr.
17, Mekl. Urk.
I.
I.
16 (srv.
po-
i
Konrádovo z r. 1150 a Friedrichovo z r. 1179), Cod. Pom. I. 19, Mekl. Urk. 18, Riedel Cod. Br. I. VIII. 91. Adam II. 19, IV. 13, Helmold I. 40, 88, II. 12. 4 Stalo se tak po rozpadnutí svazku lutického. Sommerfeld 14 si. Pomoský jako princeps Leuticiorum (Cod. Pom. I. 70, vévoda podpisuje se r. 1170
tvrzení
;l
i
71, 74). 5
r.
Ann. Saxo k
934, Vidukind
r.
973, 975, Friedricha
pap. Alexandra Sigfrieda 60,
r.
III.
r.
r.
lares, qui
I.
VIII.
Uerani dicebantur).
—
u BieXowského 8
42, 54,
Konráda
Klementa
III.
r.
Herbord
119 atd.
Ebbo Za
III.
Otty
list.
r.
Cod. Pom.
II.
949, 965, Otty
III.
11
(u
I.
III.
19,
r.
II.
r.
1172,
1194,
bisk.
I.
21, 22, 23, 57,
Herborda a Ebbona
to Wulcrei Roczniku wielkopolského
k
r.
jména od Boguphala
789 viz
472. c. Ukrané byli ješt r. 1127 pohany a uednik biskupa Ottona Oldich, plav se z Uznoima.
Další vymezeni viz u Bóttgera
pokusil se je pokestiti
r.
14 (barbai crudelitate et saevitia singu-
Lutici (srv. výše str. 134). Starý výklad
MPH.
I.
1168, vév. Bogislava
1188, Coelestina
Srv. Bóttger IV. 118 a
korr. Verani, Verania),
jsou Wulzi
III.
1161, bisk.
1178,
1194 atd.
Riedel Cod. Br.
cleme
I.
L. Niederle: Slovanské starožitnosti.
1.
1"
:
146
Ukran
pipomínají
zakládací
kraje
listiny
(pagus,
pro-
regio,
vincia)
Riezani (Riaciani, Raciani, prov. eze, RitzaJ, Ploth (Plot, Ploit) neboli Choíce (Chorize),
Mizerez
Meserechs, Mezeres,
(Mizerezs,
Mezerich, Mezirech,
Myseritz),
Grozzvin (Croswine, Crozswina, Brotwin),
Wostroze (Woztrose, Wostze),
Wanzlo (Wanziozue, Wunzlow) a jiné ješt, jejichž umístní, jakož
historické
výklady jmen našly v novjší
i
mnoho ohlas.
literatue
rozloženy byly tyto
župy
tak,
1
Podle
Ukran, kolem Templinu, župa Chorice
žup
je dn. Plathe u
byla na
studií
že Riezani sedli
byla na
Bóttg-erových
jihozápadn od
západ
(Plot v této
Feldbergu, záp. od Prenzlau), župa Mizerez
severozápad až po Pnu, Jamen a Dimin, župa Grozzvin
Odry pes Randow a Ukru k ústí Pny (Anklamu), Wanzlo byla na Uznoimu a župu Wostroze klade Bóttger k levému behu dolního toku Odry (arcidkanství šttínské), což je však nejisté. od
ústí
Pirozenjší by bylo hledati
ji
Pnou, tebas
mezi Hildou a
v
kraji
že je
Wostrosne, ležícím na severu
eka Pna jmenována
dací listin jako severní hranice diecése,
Wostroze.
v zaklá-
v níž se nalézá
pagus
i
2
Jména
latinská pepisují
patrn domácí názvy slovanské. Riezani
Rané
jsou
zejm
slov.
Mezirí
slov.
ostrovb nebo ostrogb, zde
si.
(srv.
vyslovovaným,
jak
od reka," Mizerez správnji Mezerich dev. medze-réka), Wostroze souvisí zjevn ukazuje
je
se
na severu vuostrúóv a vuostrógf 4 topografických jmen.
ada
Ostatní
názvy jsou nejasné.
1
975,
Jmenují
Konráda
je
pedevším
III.
biskupa Adalberta Srv.
Cod. Porn.
I.
z r.
r.
listiny
1150,
1189,
17, 19,
Otty
Lothara
bislc.
I.
II.
Konráda
z
r.
r. r.
946 a 949, 965, Otty 1136, 1168,
Friedricha
I.
papeže Urbana
21, 22, 23, 32, 45, 54, 57, 60, 114,
z
II.
r.
1161,
r.
III.
r.
973, 1179, 1185.
138 a Bóttger IV.
115, 156, 159, 163, 167, 169. 2
Bóttger
1.
Tribsees (srv. výše a
Cod. Porn. 11
1
I.
17
c.
Listina Lotharova
str.
138).
pipojuje
i
Starší lokalisace viz u
si.
Srv. Briichier SI. Ans. 48,
Saýaík
1.
Srv. Rošt Sprachreste 334, 401, 440.
c.
603.
prov. Tribusses
Safaika SS.
v okoli dn. II.
603
— 606
147
OSTROVY RUJANA, UZNOIM A
VOLIN.
Samostatnou a historicky nad míru dležitou skupinu tvoí dále
kmenové
obývající ostrovy zálivu oderského:
Uznoim
a Volin
položenou Rujanu. Jest opt nemožno íci, byli-li obyvatelé tchto ostrov bližší sousedním Luticm, i Pomoanm.
a dále k severu
po dob skvlé samostatnosti byly tyto ostrovy politicky pipojeny k Pomoí, pi emž je dležito, že se Volin ve
Víme jenom, XII.
století
vcech
i
víry.
1
že
dobrovoln Ale ovšem
Obr.
První a zajisté
msta
držel rozhodnutí je to už
1.
p. ve
Plán ostrova Rujany.
nich nejznamenitjší
z
Šttina, na
data pozdního.
byli
obyvatelé ostrova
2
Rujany neboli Raný, od nhož vzali své jméno. Zváni jsou v starších pramenech Rugiani, Ruiani, Roiani, Ruani, pozdji i
1
-
Srv.
Zde
Wachowski Sfow. sluší
191, 203
si.
zvlášt ukázati na svdectví Wilibalda, opata corveyského, v list
biskupovi
Bernardovi hildesheimskému
slovanský,
Ruiana pak germánský (Cod. Pom.
viz
v následující poznámce.
z
r.
1149, I.
podle
nhož Raná
17, 41). Další
je
název
doklady k formám
148 obvykle Ráni, Runi, porušen
i
Rutheni, což jinak Rusy znaí.
1
Zprvu se pipomínají zídka, ale od poloviny XI. stol. objevují se na pedním míst. „Gens fortissima Sclavorum" zove je Adam a Helmold po dodává ješt: „Šunt autem Ráni, qui ab alliis
nm
modm
Runi appellantur, populi crudeles, ydolatriae supra
primátm
preferentes in omni Slavorum natione."
dditi,
2
Podkladem pripo úpadku Retry
mátu toho byl význam svatyn arkonské, jež postavila se v elo všech pohanských Slovan. Mimo to byli Ranové povstní v XI. XII. odvážnými pirátskými výpravami, a ovšem bohatstvím, jež si sousteovali v pevném hradu Arkon, o nmž, o jeho opevnních, lostvu a svatyních, zejména o povstném chrámu Svantovitov, víme hlavn z podrobných líení Saxona Grammatika 4 a Helmolda. Podle Helmolda byl arkonský Svantovit nejpednjším ze všech slovanských boh, ponvadž jeho vítzství byla nejskvkelejší a jeho vštby nejplatnjší. Jemu každoron obtovali sana losem ureného a do jeho chrámu scházely se poplatky a
—
;
i
i
1
Widukind
4. 7 (Rugiani),
Friedricha
list.
I.
pap. Alexandra
54 (Ruani), Saxo Gram. (index Rugia, Rugiani), Arnold
III.
Lothara
list.
1170
r.
III.
r.
r.
844 (Rugacensis ruiacensis,
(ins.
1177 (Ruia), Urbana
insula),
terra III.
r.
list.
Otty
I.
r.
III.
946 (Rugiani),
Ruyanorum, gens Ruyanorum), 1185 (Ruyia), Jaromíra
r.
1193
(Roianorum princeps). Srv. Cod. Porn. I. 11, 14, 17, 66, 107, 138, 169. Formy Raná, Ráni, Runi užívá Adam Bremský (IV. 18, 19), vedle Rugiani, Ruiani, Runi i
Helmold
(I.
2,
pap. Alexandra
6, 26,
III.
r.
15,
1169
36
atd.),
teme Ró
pak Buguphal (Bielowski II. 479). V listin a tak astji v dánských kronikách, s ímž
dolnonm. Roien, Rojjen. Rutheni teme v Životech Ottona bamberského (Ebbo III. 11, 14, 23, Herbord III. 30, 31). Podrobný pehled forem viz u Fabricia Rugische Urkunden I. 66 si. a též Safaíka SS. II. 595.
srv.
-
Adam
3
O
IV. 18,
pirátství
Helmold
I.
36.
pobežních Slovan
srv.
Helmold
II.
13
(Adam
IV. 18).
Saxo XIV. ed. Holder 444, 505, 565 si. Jméno zní Archon, Arkon, Arcon, Archonenses, Arconenses (nord. Arkun) a není slov. pvodu. Chybn je vykládal Fr. Šubert Rujana, Wittow, Arkona (Vstník král. spol. nauk 1898), doervený (od purpurové mnívaje se, že Arkona je slov. jméno Jarkun od jarký barvy chrámu). Také formu Rujana pokládal za slovanskou od ko. ru-. Severní cíp Rujany sluje dnes Witov, u Saxona gram. Withova, v zakl. list. Jaromarov pro klášter bergenský z r. 1193 Wythuy, což zejm souvisí se jménem Svento-v;7 a s transposicí za sv. Víta (srv. o tom ZS. II. 140). Jména Witow jsou ostatn 1
Srv.
—
doložena
i
z Polska.
K
Beyersdorj Slav. Streifen in
seinen Ortsnamen.
topografii Rujany (Balt.
srv.
ješt Rehman
Stud. 1881, 1883),
Stettin 1894
(Balt.
Studien
Ziemie
II.
350,
G. Jacob Das wend. Rugen XLIV.),
Baier R.
Die Insel
Rugen nach ihrer archaeolog. Bedeutung (Stralsund 1886) a Zur vorgesch. Altertumskunde der Insel Riigen. Berlin 1899, R. Credner Rugen. Eine Inselstudie. Stuttg. 1893, Kretschmer Hist. Geogr. 122.
149 dary ze všech zemí slovanských.' Když však
Dánové pod vedením padla tím nadobro
i
r. 1168 v den sv. Víta Valdemara kvetoucí msto vyvrátili, 2 sláva celé Rujany a více se nepozvedla.
krále
moc
a
Nedaleko osady Puttgarten na severním cípu ostrova, na ostrohu vysoko nad hladinou Baltického moe ukazují dnes jen zbytky mo-
val na místo, kde stávala kdysi Arkona a slavný Svantovitv Hned po Arkon vyvráceny byly chrámy Rugevita, PorePorenutia v sousedním hrad Koenici (dn. Garz) 4 uvnit
hutných chrám. 3
i
a
vita
zem
položeném.
Ukázal jsem
Rugian
se
výše
už
jménem
na
str.
že
55,
starých germánských
shoda jména Rujan,
Rugi,
jejichž sídla v
dob
Ob
Tacitov pipadala poblíže týchž konin, 5 je píliš veliká. jména jsou zjevn totožná. Z toho ovšem nelze usuzovati na slovanskou národnost Tacitových Rugi, ponvadž je jejich germánský
pvod
z
ady
jiných svdectví
nepopiratelný.
Ale
tolik
je
zase
že slovanský kmen, který pejal jméno kraje a starších jeho
jisto,
obyvatel tak, jako to vidíme analogicky u jména Havolan, Varin nebo Siling, Rakat a pod., musil osídliti starou zemi Rugi díve, než tito Germani odešli na jih, tedy už ped IV. stoletím po Kristu. V sláv Rujany ztrácel se úpln sousední ostrov Uznoim [Uznum, Uzná, Uxnoimia), o jehož obyvatelstvu Ebbo mluví také o zvláštním kmeni/'
jako
ale jenž
nikdy význanji nevystupoval.
Za to se mnohem astji setkáváme s jménem tetího, východního ostrova Volinu a obyvatel jeho Volinc v pramenech formou Vu7 lini, Vuloini, Vilini atd. uvádných. Jim náleželo slavné msto Volin, 1
Helmold
12. Saxo 1. c. 505 praví: „Arcon oppidum Helmold I. 36 zove je „fanum celeberrimum". - Helmold II. 12 a listina Friedricha I. z r. 1170 a papeže Alexandra III. r. 1169 (Cod. Porn. I. 14, 63), Knytlingasaga (MGSS. XXIX. 313). Otto Bamberský chtl se už r. 1127 pokusiti o pokestní Raný (Ebbo III. 23). 3 Arkonské hradišt prozkoumala už r. 1868 komisse sestávajicí z Quasta, Baiera, Lische a Worsaae. Srv. ref. v Balt. Stud. XXIV. 234. Plán Rujany a Arkony viz u O. Focha Riigensche und Pommerche Gesch. (Leipz. 1861) 71, tab. 1—2. Obyvatel odhaduje na 30—35.000. * Popis Koenice, chrám a idol viz u Saxona Gramm. ed. Holder 517 si. I.
6,
361,
52,
II.
vetusto simulacri cultu inclytum,"
(o vyvrácení 578). J
movi.
Jméno
zní u
Podle Tacita Germ. 43 L.
Schmidt
je
rozhodn
Saxona Carentia, v neprávu,
7
loini),
Willin,
Ebbo
III.
3
(allia
gens Uznoim
moi
Knytling Karennz.
vedle
Gotton
a Le-
když jméno Rujany oddluje nadobro
od jména Rugi, pokládaje prvé za slovanské (G. ''
v historii
sedli pi Baltickém d.
Stámme
I.
327, Zeuss 665).
dieta).
Adam Brém. II. 18 (Wilini), Helmold I. 2 (Wilini), Vidukind III. 69 (VuSaxo Gram. pass. (Vulini), list. Innocence II. r. 1140 (civitas Vulinensis, Cod. Porn. 1. 36), Boguphal I. 4 (Volin, Welunecz).
150
Nmc Winetha a vedle toho ješt
zvané od 1
Ani a nejvtším Julin.
Dán
sídlem
hrad
v
mnoha
Rek,
cizinc," mezi nimiž bylo nejvíce
Viking, usazených od poloviny X.
a nordických
msta
zove nejslavnjším slovanským v Evrop, plným bohatství, vzác-
mstem
ností, rozkoší a
zvané Jumne, Jumneta,
Adam Bremský
tato osada, kterouž
—
Jomsburp; zvaném,'
stol.
opodál
osudu, který
neušla
stihl
všechna stediska baltických Slovan. 4 Tato rzná jména vedla k mnohým sporm o to, zdali oznaují jedno msto, i msta rozliná. Srv. k tomu oajaika SS. II. 597 a jeho zvláštni sta „O jménu a položeni msta Vinety" (CCM. 1845 a Sebr. spisy lil. 45), nmecky v Jordánových Slaw. Jahrbcher a otiskem v Lipsku kterážto vyšla pod titulem „Namen und Lage der Stadt Wineta, auch Jumin, Julin, r. 1846 J
i
Tam
Jomsburg".
viz
Dále
starší literaturu.
i
Stubenrauch Untersuchungen auf der die
Winetafrage
(Balt. Stud.
Berl.
Verh. IV. 1872,
Usedom und
Insel
Wollin im Anschluss an
W.
1898, 65), Kretschmer Hist. Geogr. 125, Deecke
(X. Jahresber. d. geogr.
Wineta.
Virchow
srv.
A. Berghaus Vineta (Ausland 1881, 296),
58, VIII. 234, Corresp. Blatt 1886, 78,
Ges. Greifswald
1906.
Srv.
H.
1906,
388;
Pravk 1907, 104). Zde srv. zejména výklad povsti o potopené Winet. Deecke klade Vinetu na Uznoim. 1907, 451;
Jméno Wineta
Volin je slovanské, majíc
souvisí
Namenbuch
II.
asi
Jméno
1544).
kronikái,
spojovali je
století
na
(viz
vykládajíce, že
má jméno od nho
o jiných
p. Ebbo
mstech,
I.
K
tvaru názvu
Bielowski
II.,
Dtmar
Jumne
4
1.
II.
priefl.
jménem
se
5,
Saxo
16,
Julia Caesara,
svého zakladatele (podobné tradice byly tehdy
srv.
MPH.
srv.
II.
49, pozn. 2,
proem., Helmold
kopi hasta, lancea Julii, což zase souvisí s
158, 204).
mnich
2,
Boguphal
index ed. Holder),
Studya IV.
Zukrzezvski
265, ctilo
i
Jméno Wined [bórstemann Altd. nejzáhadnjší. Už ve XII. a XIII.
analogií v jiných slov. zemích.
Julin, Julina je
Gram. passim rozšíeny
adu
germ. názvem Slovan Winid,
s
I.
179 pozn. a
38)
ctním germ. Julblocku
zde poznámku
3.
5,
že se tam (ZS1. II.
Jako tvrté staré jméno
Volinu patí sem snad arab. zkomolenina Avbába, oznaující
pístavního
pímo
msta
tvar Vlnáne
poblíže Odry, t.
j.
u lbráhíma ibn Ja kúba.
Voliané (Reisebericht
32).
Srv.
lid njakého velkého Westberg emenduje též Wachowski Joms-
borg 21. '
2
Adam
II.
19: Nobilissima civitas Jumne, celeberrimam praestat stacionem
barbaris et Graecis,
quaedam Est
cum
qui šunt in circuitu.
et vix credibilia recitantur,
san maxima omnium aliis
gentibus,
De
cuius praeconio urbis,
quia
magna
volupe arbitror pauca inserere digna relatu.
quas Europa
Graecis et barbaris
claudit .
.
.
civitatum
Urbs
illa
quam
incolunt Sclavi
mercibus omnium septen-
trionalium nationum locuples, nichil non habet iocundi et
rari.
Srv.
i
Helmold
1.
2.
Odtud vznikla jména Jumne (Adam II. 19, 25, schol. 57, IV. schol. 117 Jumneta (Helmold I. 2, 15). Jomsborg (Hist. Knyt. 22) bylo hradišt nedaleko *
1,
Volinu, založené za
asu
krále Haralda asi v pol. X. stol.
od družiny vikinských
pirát vedených Palnatokim, jak nám o tom zachovala podrobnou zprávu Jomstol. {Wachowski Jomsborg 14). Srv. Giesebrecht Wend. Vikingi z Jomsborga (Sprawozd. Potkaski Diužyna Mieszka Akad. Krak. 1906 VI. 8), Wachowski Kaz. Jomsborg. Normannowie wobec Polski
vikingsaga zach. z XII.
Gesch.
I.
205
si.,
i
151
POMORANE. Jak jsem už výše na str. 99 podotkl, jsou mnozí polští badakteí pokládají Pomoany, resp. jejich dnešní zbytky Kašuby a íebské Slovince za vtev národa polského. Je ovšem pravda, 1 že biskup Otto že kijevský letopisec poítal Pomoany k Lechm telé,
,
psobil
u nich s
tlumoníky
polskými a že soudní
v Pomoanech.
praví, že jeden jazyk vládne v
Polsku
dlužno uznati, že mezi Poláky a
Pomoany
rovnž
mezi Poláky a Lutici, které
konce X.
moany
2
ve
st.
Nicmén
byl vždy rozdíl, tak jako
letopis spojuje s Poláky.
Už od
národní rozpor stálými boji mezi Po-
století projevuje se
a Polskem,
i
pramen ze XIV.
XII.
Helmold a
stol.
jiné
zejm
prameny
ba i sám Gallus v úvodu k své historii mezi barbarskými národy s Poláky sousedícími. 4
oba národy,
oddlují
:í
Pomoany Pomoané dále objevují
uvádí
od poátku své historie pod samostatkonen ani pední znalci slovanských tebas polštin blízká, pece byla pomoanská, jazyk netají, že 5 odedávna od ní odlišena. Ovšem tlumoníci polští Ottonovi bamberskému dostaili, ponvadž ve XII. století si jist Poláci s Pomose
nými knížaty jako Veletové a
e
any
rozumli.
Ze všeho je vidno, že sice náleželi s Poláky k jedné jazykov píbuzné skupin, t. zv. lašské, ale že je pece dosti dvod, abychom je uznali za samostatný kmen, ovšem u vdomí, že vždy byli
w
(Prae Tow. Nauk
w. X.
stycích s
Dány
K domnlému
II.
.
11.
a uchylovala se do
pohebišti Viking
berge bei Wollin
Warsz. 1914). Julin byl proto vždy v úzkých dánská knížata (Saxo ed. Holder 332)
nho
srv.
i
Olshausen Das Graberfeld auf dem Galgen-
Verh. 1899. 217).
(Berl.
Helmold I. 2, Adam II, 74, schol. 57 (Magnus rex opulentissimam civitatem Sclavorum Jumnem obsedit). 1 Let. Lavr. 5 3 (Cjiobíhii npuiue,nme ci^oma Ha Bhcjib npo3BainacM *
.'iMxoBe a oti, Tt,xr, .'IflxoBt
mhu MaaOBiuanc, SS.
II. 3
iihii
399. Safaik
npo3Baruacfl Honíme, .'Imxobc ^pyami Jly-rimn.
IIoMopHHe).
Pomoany
ítal
O
jiných tradicích
pímo
za
kmen
podobných
srv.
Šafaík
polský.
Sommerfeld Gesch. d. Germ. 14, 16 si. Pipojil je k Polsku nejspíše koncem X. stol. Wachotuski Jomsborg 33. 3 Helmold I. 2, I, 40. (Pomerani qui habitant inter Odoram et Poloniam), 88 (apud Polonos atque Pomeranos). Podobn na p. v list cis. Friedricha k opatu už
Srv.
Mško
Wilibaldovi z
II.
r.
1157 zovou se
Pomoané
t>icina
gens
Polák
(Cod.
dipl.
mai.
Také v listin Boleslava Chrabrého (Herbord 30 k r. 1124) teme gens Pomeranica et populus Stetinensis. 1 Proem. (ferocissimae nationes barbarorum Selencia (t. j. Luticia), Pome-
Pol. 24); tak
i
Gallus
I.
19 a jinde.
rana et Pruzia. [Bielowski '
Srv. výše str. 99.
MPH.
1.
394).
.
152
do
jisté
pechodem od
míry
k vlastním
obyejn
nech
je zjevný.
ském
nkdy
Pomerani, Pomerania, Pomerana,
Také
správn Herbord
je už
vyložil.
2
Polabané, srb. tkvíti
Maritimi peložil
FIocaBijii),
to
na celém okrsku po dnešní den v
eky
mern, ást na východ od
i
moe
Kijev-
bydlí (srv.
Kadlubek. Jméno
nm. form Pom-
Kolobehu
Persanty u
pramePomorani, 1 lat.
Pomoané, v
letopisu HoMopaHe, znailo ty, kteí podél
zstalo
Slovan
ostatních baltickopolabských
Polákm. Význam jména, pepisovaného v
ústící dostala
po polském výboji název Pomorze polskie? Tímto jménem oznaovali se tedy pvodn Slované od dolní Odry na východ, ale pozdji pešlo jméno na ást území na západ Odry, kde se po rozpadnutí svazu lutického dostalo pi4 lehlé území pod moc vévod pomoanských. Západní hranicí vlastního Pomoí v pvodním, užším slova smyslu byla dolní Odra, jak se pímo vyslovuje Adam Bremský a nkolikráte Helmold.'' Od ústí Varty poínala jižní hranice, polská, která bžela po Vart k ústí Notee a dále po toku této eky až k ohybu Visly pod Toruní. Vidíme to na p. ze zpráv, které sem kladou rzné pohranin hrady pomoskopolské, mezi nimiž hrad Uzda pi stoku Gldy i
i
(Kddow)
a
Notee
nm.
Ujšcie,
(dn.
Usch) a Naklo zvány jsou
pohraniními hrady Polska, Zantok zase klíem z jiné
Herbordovy zprávy, podle
1 Adam Brém. Boguphal [Bielowski
Porn.
I,
94, 95, zde
(Ann. Altah. mai. -
3
Herbord Srv.
i
IV.
19,
479)
13,
Helmold
a pozdji
hojn
I.
Pomoan a Pomoan
také
Arnold
4, 7,
hranicí 2,
36, 40,
v titulech knížecích
MGSS. XX.
802). Srv.
Rozwoj
terytoria
Pomorza
pol.
Krak. 1909) a Maronski Die Stammverwandsch. und
w
XI.
— XIII.
byla
p. Cod. r.
Sommerfeld Germ. 17
1.
Fr.
III.
(na
Pomorani). Titul dux Bomeraniorum objevuje se od 1046,
r.
II.
Duda
II. II.
níž jižní
st.
1046 si.
(Akad.
Beziehungen Pommerns
polit.
Gymn. Neustadt in Westpr. 1866). K starému Pomoí srv. Quandta Pommerns Ostgrenzen (Balt. Stud. XV.) a Zur Urgeschichte der Pomoranen (tamže XVI.). 1 Srv. výše str. 145 a Wachowski Stow. 217. 5 Adam II. 19, IV. 13, Helmold I. 40, 88, II. 12. Šttin, jako hlavni msto pomoské, ukazuje ovšem, že aspo pi ústí šlo Pomoí za levý beh Odry. zu Polen (Festprogr.
též studie L.
i
*
má
i
Uzda, castrum
in
mnich Prieflingenský
extremis Poloniae 1 11.
1
a
Ebbo
I.
finibus
(Herbord
4 (castrum
II.
Uzda).
5 a 10). Totéž
K Nákl
(Nacla)
Herbord II. 5, Gallus III. 1, 26 (Nakel). U Galia se praví na prvním míst: „Castrum nomine Nakel in confinio Poloniae et Pomoraniae paludibus et opere firmum", k Zantoku dí Gallus II. 16: „Zutok regni custodia et clavis" (dn. Zantok nad Wartou u Landsbergu). Dalším pohraniním hradem na Notei byl Velun, dn. Vielu, Filehne (Gallus II. 48) a také Mezriecze, dn. Mi^dzyrzecz (Gallus II. 14), byla nedaleko hranic. Srv. Duda Rozwoj 60, 62. srv.
153
eka,
— patrn
Note. Ovšem nesmíme 1
lesy bráti píliš
pesn;
a naopak, zdá
se, Poláci
místy hrady
hranici tu pro neprostupné
pomoské vyboovaly
velmi brzy tlaili se
Kociewie a Chelmsko) a od poloviny X.
(dn.
O
postup až k moi. zpráv. Ale lze se
východ kraje
3
a
ni"
Visly
proti
Prusm nemáme i
dosvduje
stará slovanská nomenklatura
4 nálezy archaeologické v kraji chelminském. Podle toho
bych zde v X.
kladl
ped
právem domnívati, že již odedávna sedli Slované na
dolní Visly, jak i
i
dolní
(zaMška) vidíme
století
východ
staré hranici na
podél
(nm. Sorge,
stol.
Sirgune)
slovanskopruskou hranici mezi . Dzierzgonu s
jedné a Pasargou
s
druhé strany, tam
asi,
kde za Boleslava Chrabrého a jeho nástupc stanula hranice politická. Od konce XII. a po. XIII. stol. poali se sem vtírati Prusové, až došli Visly a opanovali t. zv. Pomezanii mezi . Vislou a Drvecou. i
Ze by však Visly mezi
staten
V
byli
Prusové už na poátku historie pronikli na západ a Stargard, jak se Lorentz domnívá, nelze do-
Tczewo
prokázati."
a
pomoanské
nejsou jmenováni menší kmenové, Pouze v jménu Chšábín zapsaném v X. století vedle Mas udím 7 skrývá se asi jméno Kašub, doložené jinak teprve
zde jist
Sas
zemi
byli.
1
Herbord II. 10. Z nepolského tvaru jména hradu Gardov (dn. Gartow, kr. O. Sternberg) položeného jižn Varty soudí Muka, že to byl hrad pomoanský, posunutý ped Vartu (Muka Ortsn. Neum. 4). O neprostupném pralesu pi Notei srv. na p. Adam II. 18, Mon. priefl. III. 1 a Ibráhím ed. Westberg 92. 3 Quandt L. Ostgrenzen 207; cit. Duda 3. Duda c. 51—53. Srv. "
1.
4
ZS.
I.
i
Ukazují to hojné zde nálezy
hrob
593, 599; Lissauer Praehist.
Denkmaler der Prov. Westpreufóen
se slovanskými
záušnicemi
Srv.
mj
(Leipz.
1887) 176 a tab. V. 5
Lorentz
Archiv
V. 103). Vidivarie
si.
Phil.
1905, 470
pipomínané Jordánem
ml bych spíše za korruptelu z Svdí tomu Jordanis sám, prav, že Visly
si.
Opel
(Get.
96,
se
tomu Briickner
36) v VI.
Vindi varii, než za zvláštní
rzných
se složili z
kmen
(D.
století
kmen (1.
c.
pi
Erde ústí
Vidivari. 96). Jinak
jméno Vitland pro zavislanské Prusko dokládá Wulfstan, Pomoansko zove Weonoland. Srv. Duda Rozvoj 43. 6 Srv. co dí Helmold I. 2: „Post Oderae lenem meatum et varios Pomeranorum populos". Novji F. Lorentz na základ dialektologických píznak rozeznává nejen západní a východní Pomoany, nýbrž v každé polovin oblasti menší, jež oznaují bývalé kmeny. Tak v západním Pomoansku (neboli vlastním) bez dnešního kraje Stolpského, Lauenburského a Bytovského, spolu však s Novou Markou bylo šest zemí, zv. podle hrad: Pyrická, Stargardská, Kaminská, Kolobežská, Belgardská, Slavenská. (Srv. o tom blíže v IIsb. otji. p. «3. 1906. I. 55). Srv. Kunik-Rozen H3B. A;i DcKpn 55, 76, Westberg Ibráhíms Reisebericht 48, Charmoy Rél. 314 (Chašabin); Harkavi CKa.i. 136 pepisuje Chašanin, var. Chašabin, ale vykládá (167) podle Charmoye Kašuby. i
'
154
Mierzwou a Boguphalem.
v kronice velkopolské,
kmen,
1
Ze však bylo
pipomínky rzných lokálních knížat a náelník pomoských, kteí se od XI. stol. dostali pod svrchovanou moc vévod, sídlících v Kamieni, Kolobehu, nebo Belgardu." S tím souvisí ada znamenitých hrad, jež známe jednak z hojných listin pomoských, jednak z životopis Ottona, biskupa bamvíce
také
ukazují
i
berského, který zde v letech 1124
pomoskou
Metropolí
Šttina, Stitinum)
(Stetin,
nedostupným. Herbord sima
,
s
úspchem apoštoloval. opevnný hrad Šttin
vodou kolem tak
oblity, že se zdál být
nazývá „civitas antiquissima
jej
Pomeranorum, materque
terra
in
— 1128
byl ve XII. stol. siln
et nobilis-
Vedle
civitatum".''
nho
jako další dležitjší hrady pipomínají se ješt Stargard (Stargrod, Sitarigroda), Pyrice ( Pyris, Pyrissa, Piritscum, Phiris, dn. Puritz),
Kamie
(Gamin, Chamin, Camin, Caminum, dn. Camin proti KXodno (Clodin, Cloden, Clodona), Belgard (Belegarde,
Volinu),
Belgrada, Belgradia na
Gdask
1148 v
r.
Persant),
dn. hradišt Heiliger
dolinou
Gdask
(Gyddanizc, castrum
Kolobeh (Colubrega, Chol-
pap. Eug-enia),
Coluberh) známý svými solnicemi, Lubin (Liubin,
berg, Colobrega, asi s
list.
Stadtberg- u Schóningen,
Slavná (Slauna),
Labinsbruch),
jižn Šttina 4 Schlawe,
Slawe,
dn. G
Pomoí na Wieprzi a jiných více. Jména tato uvádí pedevším Herbord, Ebbo a mnich Priefling-enský, z listin pak hlavn listina pap. Innocence II. z r. 1140 a pap. Eugenia z roku hrad v zadním
'
1148, Klementa
Konráda 1
r.
Ke
pomo.
1188,
biskupa Adalberta
MPH.
Bor,
II.
164,
470. Stará hranice
jak ukázal K. Nitsch (Roczn.
ka.šubská
w
Tow. nauk.
1159, bisk.
Wachowski Slow. 186 meny šlechtu pod názvy primates, Srv.
si.,
188, 192
principes,
si.,
díve
až do si.).
Duda Rozwoj
24.
206, 207.
nobiles ac
šla
Toruniu XIX. 129
vzniku a rozvoji jména Cassubia pro zemi belgardskou srv. J
r.
1168.
Bielowski
tucholských
r. '
Také zde
potentes,
znají pra-
maiores natu
ac sapientiores, honorabiles (tamže 198). 3
1.
9,
Herbord
III.
II.
2 (Monach.
5,
25,
priefl.
32—34, II.
u
rimum Pomeraniae oppidum). Také Gallus losior et opulentior. Nejobšírnjší popis
Šttin byl "
5
6
Šttina viz u Ebbona Holder 604 (Stitinum veter-
40, III. 13. Jiný popis
7), jiný
Saxona II.
msta
poktn Ottonem bamberským
r.
ed.
19 praví: Stetin urbs terrae popuII. 32 34.
a chrámu je u Herborda
—
1127.
Srv. Schuchardt Praeh. Zs. 111. 323. List.
Boguslava
pomo.
c.
1200 (Cod. Porn.
I.
193).
Zde bych podotkl, že Rozwadowski ve jménu Graudenze (pol. Grudzi^dž) shledává jméno gótských Greutung (Arch. slav. Phil. XXXIII. 194). Jinak k mstm pomoanským srv. G. Krát z Die Stadte der Provinz Pommern. Berlin 1865. 7 Cod. Pom. 1. 36, 39, 54, 60, 152,
155 severovýchodní ást dnešního Branist. Pomoí, t. Nová Marka byla v staré dob ídce osazena pedeže dolní Note, Varta Odra kraj široko zaplavovaly.
ást
Jižní
borska,
j.
zv.
t.
vším proto,
i
koniny nebyly ovšem
Jižní jeho
pomoanské, nýbrž
už
Stará slovanská nomenklatura tohoto kraje
brána
údaj oznauje 2. 5.
III.
polské.
podrobn
pro-
pag
starých
;
je dosti
je
Kónigsberg,
uruje zde Muka pt, ale v nedostatku starých jmény kraj dnešních 1. West- a Ost-Sternberg, :
Soldin-Landsberg,
3.
Dramburg-Schievelbein.
Arnswalde-Friedeberg,
4.
1
BOJ POLABSKOBALTICKÉHO SLOVANSTVA S NMCI.
GERMANISACE SLOVAN. Historický
polabského
Slovanstva
boj
tém
skonil úplnou porážkou a zahynutím
ped
Karel Veliký." Byly zajisté už ale
kální ráz a
význam.
byla by není
historie
i
mimo
íši
Muka
1
O
mly
zajisté
njaké vtší koncentraci a
VII.
VIII.
stol.
jenž
poal nmecko-
a
uinila zmínku.
ist
jen
lo-
velkém boji Ale takové
Samovu.
A. Die slavisehen Ortsnamen
(Sonder-Abdr. aus den
výkladm
práci srv. k
ním boje na hranici
víme o nich pramálo a
slovanské,
Nmeckem,
s
všech Slovan,
des Ver.
Mitt.
z.
zdejších místních
(Programme von Rathenow
1890),
Neumark
Neumark. Landsberg 1898, 5. Neumark). Mimo Mukovu
der
Gesch. der
jmen ješt Weisker Slavische Sprachreste Reiche Bausteine
R.
Muka
zur
Gesch.
d.
Stadt
129) a Paul
von Niesen Gesch. d. Neumark im Zeitalter ihrer Entstehung und Besiedelung. Landsberg a. W. 1905. 2 Hlavní povšechná literatura, obírající se historií polabskobaltických Slovan, je (mimo speciální menších oblastí, v poznámkách dalších citovanou) tato: Giesebrecht L. Wendische Geschichten aus denjahren 780 1182. Berlin 1843. HilferKónigsberg-
der
in
(srv.
1.
c.
—
ding A. Ilcropifl
6a:ir.
C.iaB5mi>.
M. 1855
spisech Cohiihchím A. F. IV. C. 116. 1874.'
C.
1871.
rió.
Labq
mie.dzy
i
Sieniazvski.
Poglad
na
granicami dawnej Polski.
breitung der Deutschen
in
(II.
vydání
vyšlo v jeho sebraných
Pavinskij A. Ho:iaócKÍc dzieje
Stowian
Gniezno
1881.
C.iaBHHe.
zachodnio-pólnocnych
Meitzen A.
Die Aus-
Deutschland und ihre Besiedelung der Slawengebiete.
Jena 1879. Perwolf Jos. rep.MaHH3ai;ÍH
6a.ix. C.iaBíiHT.. C. TTó. 1876.
Nebosklonov A.
Oiaoim. ci> HliMnaMii 3a iic3aniicii.MocTi> bt> cpe^iiie BÍKa. Bogus\awski W. a M. Hórnik Historija serbskeho národa. Budyšin
IlaMa.io óopi.óti
ka3. 1874. 1884.
(Srv.
Boguslawského „Rys dziejów serbolužyckich." Petr. 1861.)
i
s\awski
W.
Dzieje Stowiaszczyzny
Pozna
1887
— 1900.
pólnocno-zachodniej do polowy
XIII.
Boguwieku.
OiepiCB TBicítiejrÉTHCH 6opl6li Ba.'iTÍncKo;io B03p0AMceHÍH CepóojiywviinKaro ii.ic.MeHH. C.ri6. 1897. Wachowski Kaz- Slowiaszczyzna zachodnia. I. Warsz. 1903. Brekovi M. Bbc^chíc' bi, couia.ii.uyio iiCTopiio khmvk'. Cianin ii.in Ilo.iaócKaro
Filippov N.
ciaB^HCTBa
ct>
—
3an. IfoMopi.H (Jurjev 1912).
HÍMu,aMH
156
Výboj nmecký ml ti velké fáse: první za Karla Velikého a jeho nástupc v X. stol. ale výsledky jeho nebyly ješt valné. Druhá byla za dynastie saské, poínajíc Jindichem I. (919 936) a za jeho nástupc s výsledky vážnjšími boj trval déle, pldruhého století, a jím se dostala už celá jižní Polabština do moci nmecké a zaalo kestní. Tetí fáse boj ve XII. století nebyla už vedena od celé íše, nýbrž od hrabat v markách polabských, nicmén útoky a lsti jejich dokonaly dílo a neodvislé dosud ásti Slovan dostaly se jimi bezprostedn nebo prostednictvím jiné moci pod vládu nmeckou. Karel Veliký, poínaje boj s polabskými Slovany, neml ješt v úmyslu je podrobiti a pipojiti k íši, tím mén úmysl je vyhladiti. To poínáme vidti teprve v intencích Otty I. Karlovi bželo pedevším jen o stanovení pevných hranic na východ íše a o jejich zabezpeení proti slovanským útokm. K tomu cíli sloužilo pevné vymezení hranic a styných bod, provedené roku hrady 805 a 808, jak jsme je výše poznali, k tomu cíli sloužily 1
—
—
:
bu
i
na Labi a Sále postavené,
dv
jen na
Srbm poal
boje
skonily,
mecké,
jednak
je
té
Luticm.
proti
Luticm r. 789 a tyto první pirozeno, úspchem pevahy n-
Slované nedovedli postaviti vtší
Obodrici v
za Karla
proti
782,
r.
ostatn
jak
proti níž
svornou moc.
janm,
boj
smovaly
které
Srbm,
jednak proti
strany,
Proti
výpravy,
i
dob
pomáhali
organisaci a
Karlovi
proti kra-
chovajíce proti Luticm, jak praví francký letopisec, „staré
nepátelství".
k pokoji,
2
Následek toho
ale že
i
Srbové
r.
že
byl,
805
byli
— 806,
nejen Lutici donuceni
po pádu velkého knížete
Miliducha, donuceni k poddanství. Podél slovanských hranic zvedly se první pevné hrady Franky obsazené,
vanský
kraj a držely jej
Spor,
jež
v
na uzd.
nmecké
íši nastaly
nedovedli využíti k vnitnímu
nní
a tak,
973)
moc nmeckou
rabství
i
když Jindich
základ
I.
1
Wachowski Slow.
I.
218.
2
Ann. regni
r.
803
nadále
stežily slo-
po smrti Karlov, Slované
a — 936)
sesílení,
(919
obnovili a v Polabí
církevní
Fr. k
aby
3
organisace,
'
jim nastalo a
znané
zejména Otto
zízením
posílili
stálo
I.
proti
uvol-
(936 mark-
tomu Slo-
(Wilzi, qui propter antiquas inimitias,
quas cum
Abodritis habere solebant). 3
Giesebrecht
W. G.
1.
97
— 109.
Srv.
i
Vrabec J. Slovanské Polabí. Progr.
gymn. Slané 1900. 4 Srv. R. Kópke-E. Dúmmler. Kaiser Otto der Grofie.
Leipz. 1876.
157 vanstvo stejn roztíštné
bhem
lov.
I
proti
Luticm
byl
ale boje
nedopadly
s
826, 839, 852,
r.
by
kteí zvedali odboj,
prospchem, zejména na jihu, v zemi srbské. Zde 856, 880, 892 pipomíná se ada porážek Po nastoupení Arnulfov velkými ztrátami pro Nmce.
pro Slovany už
Srbm,
a
stejn slabé, jako bylo v dob Karadu drobnjších boj a výprav
a
vidíme
IX. století
l
s
i
Slovanm
895 povolen
r.
naež
mír,
za panování
vbec
Arnulfova
doba zkrusaské. Když r. 928 za dynastie šení nastala Slovanm teprve Dalemince, dobyv Jindich I. porazil Havolany, pokoil souasn bylo celkem klidno a nové boje velké a
hlavní
i
Gany (dn. Jahna u Míšn) a v zemi jejich na Labi založen hned potom pevný hrad nmecký Míše, ímž síla srbská mezi Šálou a Labem nadobro byla zniena. 2 Déle odporovali Srbové zálabští. Ale zde podlehli Slubjané a Lužiané markrabti Geronovi a koncem X. stol. byli Milané r. 963 hlavního
hradu
i
i
zem
pagus Milsca, pozdji pagus Budissin, dána do správy markrabte míšeského. Tím podrobení Srbstva bylo dokonáno, nebo pozdjší úspchy Polák pipojeni definitivn k íši a
jejich jako
doasné a Cech jen ástené. 3 Vtší práci mli Nmci se Slovany severnji sedícími, Obodrici a pozdji s Pomoany, kteí se všichni
byly jen
tici,
s
druhé
poloviny
meckému
i
XII.
do houževnat proti mei nDjiny tchto národ jsou plny velkých bránili
století
proti kíži.
revolucí, zejména divokých reakcí
žádalo tisíce obtí mezi
král.
4
dictas a
temporibus magni Karoli
priscis
ecclesie rebelles et infestas,
christiane
je
1158:
r.
jemuž Slované poltili jména neobsáhla," pravil také zmínka vévody saského „Gentes paganas Winedos
jich
Charakteristická z
cervices
jež si vy-
klérem,
„Kniha by
o Slovanech obodrických
i
hynoucího pohanství,
nmeckým
lebky ve znamení kíže.
jednou dánský
Lu-
až
i
deo semper
et
sancte
postquam tandem mag-no labore fidei submiserunt, sepius ad vomitum
durissimas
ydolatriae relapsas." 5 1
Srv.
Giesebrecht
I.
Wachowski SJow. 119—131. I.
»
Srv. Vidukind
3
Wachowski
I.
150,
35,
Dtmar
Posse
188, Boguslawski-Hórnik 40
šínském * 3
r.
112,
Boguslawski-Hórnik
Hist. serb. nar.
37
s).
W. G.
1018.
Adam
II.
41.
Mekl. Urk.
I.
56.
Cod. si.
I.
9 (k dipl.
45—55.
r.
931).
Sax.
I.
1.
4
si.,
Srv. zde dále na
str.
Giesebrecht
W. G.
159 o míru budy-
9
158
Válek se stídavým štstím bylo na severu mnohem
Luticm
Obodricm
a
obas
opakovaly se
více.
I
proti
boje od smrti Karlovy
po nastoupení dynastie saské, ale nebyly zvlášt významné.' zde poal novou sérii vítzných útok teprve Jindich r. 928 nejdíve proti Havolanm, Obodricm, Ratarm," pak proti Ukraaž I
nm i
—
I.
znovu proti
(934),
Ratarm
Luticm
a
(936) a
souasn poal
ptadvacetiletý útisk povstného
hrabte Gerona r. 938 ustamezi jiným r. 939 úkladn zabil na
noveného (zemelého 965), jenž 30 slovanských knížat z rzných kmen (Vidukind II. 20) a r. 954 pobil Ukray. Svaz veletských kmen spolu s Obodrici osnoval
r. 955 povstání, ale nešfastné (bitva nad Reknicí) a tak celkový výsledek boj až do r. 983 byl pro Slovany bezúspšný.'
sice
Zárove po-
Bylo tím, slovem, dokonáno první pokoení Slovan. loženy za Otty
poalo
se
i
II.
i
základy církevní organisace a kesanství samo
založením kláštera sv. Morice v Magdeburku ložena v
poala
v Zálabí silnji ujímati. Církevní missie
první
r.
r.
937
946 a 948 za-
Havelberku a Brandenburku,
v
biskupství
a
r.
968
Stargrad ve Vagrii a téhož roku zízeno nové samostatné arciv Magdeburku s temi biskupy v Merseburku, Zii a
biskupství Míšni.
4
Ale od
ehož
kde
r.
977 poali se Lutici opt hýbati a vzpírati kesanství, vévoda Dtich a tvrdý arcibiskup magdeburský
ml
vinu
1
Giesebrecht
4
Boj
r.
WG.
119—131.
I.
929 skonil porážkou Slovan u Hradišt Lunkin (L^czyn, Lenzen),
prý bylo 200.000 pobito (Vidukind
jich
WG.
35, 36).
I.
Wachowski Stow. 117—122. 4 Dodal bych ješt, že podle Alcuina (Ale. Mon. Jaff Bibl. VI. 165) pomýšlelo se na kestní Slovan mezi Labem a Odrou už na dvoe Karla Velikého (srv. Wachowski I. 79) a také se už kestilo (Giesebrecht I. 153). Pak to ustalo. Na poátku X. stol. kázal jim verdenský biskup Adalward (Adam II. 1). Otto I. :
'
zídil
r.
Giesebrecht
I.
946 biskupství v
biskupství v
Magdeburku
132
si.,
Havelbergu, s
948 v Brandenburgu
r.
temi biskupstvími
v
invidiam fidei tanta Sclauorum plebs deo noviter aequisita, insidiis"
—
dí listina pap.
Jana
XIII.
z
r.
a
r.
968
arci-
Merseburku, Zii a Míšni (ne per
968 u Riedela
I.,
callidi
hostis rafiatur
VIII. 95), ale biskupství
nemla ješt mnoho kostel a far a biskupové nebyli píliš naplnni evangelickým nadšením, které by je vedlo ke konání missii. V X. stoleti vynikl pouze
ta
Boso merseburský
ada
revolucí,
(list.
Otty
poínajících
r.
pokusech a teprve na poátku niborského,
Vicelina
I.
r.
983.
968).
V
Ale všechny tyto prvni základy zniila nepatrných
XI. století slyšíme proto jen o
XII. objevuji
stargardského
a
se
missie
úinnjší
(Herberta bra-
zejména Otty bamberského;
(srv.
dále
Snahy Albrechta Medvda podporovali opt havelberský biskup Anselm, braniborský Wigger a také první kláštery v zemi slovanské založené ádem premonstrátským a cisterciáckým. str.
178).
—
159
„non pastor sed mercenarius", jak jej charakterisuje Dtmar a když r. 983 pišla zpráva, že Otto II. poražen byl v jižní Itálii, vznikla 29. ervna v Havelberku a Brandenburku první velká a 1
Gisiller,
úspšná revoluce sledky tak,
slovanská,
že se zdálo,
zniila dosavadní
která
jakoby
aspo
Lutici
a
nmecké
vý-
Obodrici nabyli
plné svobody.' Zejména svaz veletský ukázal se ješt jednou v plné hlavní bitva na íce Tong-ee, malém pítoku Labe Magdeburku, skonila podle nmeckých zpráv ústupem žádného význaSlovan, nepinesla, jak se podobá, ani 3 ovšem njšího vítzství. To bylo asi píinou, pro konen boj v letech 985 997 politika nmecká zmnila ješt po 4 na as dosavadní smr a naladila strunu smílivjší. Od té doby vidíme aspo veletský svaz po delší as (do r. 1117) ve spojeneckém a
síle,
by
i
poblíže
Nmcm
pomru
k
—
—
ad
íši,
vanm. Zdálo
bohužel
opt
v politice namíené proti jiným Slo-
se totiž jednu chvíli, že se z jiné strany dostavuje
pro Slovanstvo zdejší záchrana a že
Slovany sjednotiti v jednu moc, trvale
eliti
—
Nmecku.
Bylo
pece dovede všechny polabské by dovedla se zdarem
která
to
vlády
za
Boleslava
a
polského
— 1025),
kdy tento chrabrý panovník, rozšíiv znamenit hranice své zem, pocítil se najednou dosti silným, aby zmnil polskou (992
politiku
a
místo dosavadní odvislé Polsky postavil
mecké neodvislou
proti íši
n-
a rovnocennou íši slovanskou. Ale Boleslavovi
plán práv Lutici a vedle nich Cechové, stavjíce se na pomoc císai, kdežto Obodrici se bouili, a tak konec konc, po mnohých bojích vedle Pomoan, dobytých znovu r. 995, dostala se jen východní ást Srb (Lužiané a Milané) mírem budyšínským
zhatili
i
1018 do spojení
Velký odboj Lutic a s neodvislou Polskou. 1018 pokoen byl roku následujícího pomocí dánského krále Knuta. A když Boleslav krátce potom r. 1025 zemel, r.
Obodric
r.
zhroutil se
vbec
1
Dtmar
III.
celý plán
Pomoany
nocení Slovan.
14
vnive
a
zašla
odpadly od
nadje na
Polska,''
další sjed-
východní Srbové
(8).
hlavn Dtmara III. 17—18 (10—11, 14) a Adama II. 40—43 (pipisuje to omylem k r. 1002). Zde viz zejména vylíení úpadku kesanství, ujatého v pedchozích 70 letech za Ott a ádní Slovan v dobytém Hamburku. R. 984 vystupuje Mistivoj obodrický úpln samostatn (Dtmar IV. 2). Wachowski I. 122. " Wachowski 123—124, Giesebrecht W. G. I. 300, Guttmann Germ. 63. Srv. Novotný eské dj. I. 1. 683 si., Giesebrecht WG. II. 1—47. Z pramen pouuje nás pedevším Dtmar v kn. V VIII. 8 Sommerfeld 16 (Mart. Gallus I. 19, 21, 22, 25). Znovu byly podrobeny 2
Srv.
'
I.
•
Pomoany
Boleslavem
III.
160 už
se
vrátili
podrobil
za
1032,
r.
Konráda II. po prvé válce s Mškem, který se pod nmeckou vládu a brzy na to znovu proti
Luticm podniknuty souasn dv výpravy (r. 1035, 1036), jejichž výsledkem bylo optné jich pipoutání k panství nmeckému. 1 Ale boje a
souasn
další
pece
neustávaly,
vidíme, že se
ba pišla
i
velká vítzství,"
positivn iní optné pokusy o utvoení
i
nových silných slovanských íší namíených proti Nmcm. Patí sem vláda obodrického knížete Gotšalka (1043—1066), jenž opt sjednotil íši obodrickou, dosud v druhé stojící/ a pipojil k ní velecké Crezpnany a Chyžiny a pi tom siln podporoval kesanství, 4 dále po jeho násilné smrti nejslavnjší vláda velkého knížete ranského Kruta (1066 1105), jenž zvítzil na všech stranách/ získal Obodricm svobodu a znovu k plné sláv pozvedl staré instituce pohanské, a konen vláda syna Gotšalkova Jindicha, jenž dovedl pod své žezlo spojiti tebas pod saským protektorátem Obodrice Lutice západní Pomoany a rozšíil íši obodrickou od Slesvíka do polských hranic. Zejména dailo se zle ve Vagrii, kde r. 1071 dobyt Plun a roku následujícího vypálen nadobro Hamburk, ímž se Obodrici úpln uvolnili. Luticm se sice ped tím vedlo zle, Retra padla r. 1068 a biskup halberstadský Burchard vracel se dom na posvátném
ad
i
—
1
i
i
i
i
Nmcm
—
—
Wachowski Slow. 126, Boguslawski- Horník 55, Giesebrecht WG. II. 61 77. Srv. Wachowski c. 127 si., Giesebrecht II. 94 si. Sem nálcži zejména porážka Sas r. 1056 pi ústi Havoly, která znovu zlomila panství nmecké, ale Veleti nedovedli úspchu tohoto vykoistiti. Nastaly hned rozbroje mezi Crezpnany a Ratary, kteí tísnni od prvních obrátili se o pomoc ke Gotšalkovi, k Sasm a Dánm a pak ovšem zvítzili r. 1057 (Wachowski 128 — 129, Giesebrecht II. 1
2
1.
101
— 102),
naež
svazek veletský upadl do úplné desorg-anisace,
matoval, ani když
sám Jindich
jej
IV. vybizel k boji proti
nepíteli (Wachowski 131). Mezi tím
Kmenové obodrití od
3
úlohu podadnou.
kmenová a
vstání
983
i
r.
Adam
III.
Retra padla
1018 19:
respiciunt dyocesim,
r.
ale
jich
nevzpa-
odvkému
1068.
obas
ev.
se
do Krutovy mli rozpadávala
a v roce tom zaniklo zde kesanství, ped tím dosti Wachowského Stow. 138 — 144. Igitur omneš populi Sclavorum, qui Hammaburgensem
sub
illo
principe
(Godescalco)
christianam fidem coluerunt
devote, hoc est Waigri et Obodriti vel Reregfi vel Polabing-i, item Linoges, nabi, Chizzini et Circipani.
gratiam 5
II.
85
Helm.
I.
20:
Sed
War-
et Kycini et Cyrcipani receperunt
fidei.
K
vlád Gotšalkov
viz
W achowski
144
srv.
Giesebrecht
WG.
(Krutov 145
si.
6
na
v stálé závislosti na Saších. Obodrici úastnili se po-
byla
ujaté. Srv. bližší data u 4
i
929 do vlády Gotšalkovy,
Vláda velkoknížecí existovala,
knížectví r.
r.
níž se
z
Sasm,
K vlád
Jindichov
II.
183
—211.
si.),
Giesebrecht
161
—
koni Svarožiov, 1
ale
se
ti
i
zatím Jindichovi IV. kruté boje
potom
uvolnili,
nebo
se saskýnii knížaty v
Itálii
nastaly a velký
2
Také kesanství na delší dobu zašlo. Ale po smrti Jindicha, syna Gotšalkova, r. 1119 vše se zase rozpadlo 3 snahy následujících obodrických v nive a tentýž konec mly knížat Pribyslava a Niklota. Oba užili r. 1130 všeobecné vzpoury a kruté reakce pohanské k osvobození, ale už roku 1131 byli Lotharem pokoeni a Pibyslav znovu ješt r. 1138 39 (vyvrácen 4 Plun) tak, že knížectví jeho nadobro bylo pipojeno k Sasku. Brzy na to nátlakem Bernarda, opata z Clairvaux, a papeže podniknuta byla proti pohanským Slovanm ohromná kížová výprava se 100.000 lidmi (mimo lostvo), jejímž následkm vyhnuli se Slované tím, že na oko pijali kesanství."' Potom ješt r. 1151 teme o bouích v severních Luticích, ale ty byly hned potlaeny. Na konec neustálé námoní piraterie slovanské proti Jutsku, Seelandu a jiným dánským zemím pimly Dány pod králem Valdemarem podncovaným od fanatického a stateného biskupa roeskildského Absolona k rozhodnému zakroení proti baltickým kmenm slovanským, pokud ješt požívaly svobody. 6 Výpravy poaly r. 1158 a následovaly ron,' nkdy za souasného boje Jindicha Lva, nkdy mimo nj, až konené poslední bašta nezdolného a pohanského Slovanstva, ostrov Rujana, po nkolikerém zpustošení propadla osudu neodvratnému. Dne 19. kvtna r. 1068 obležena byla Arkona od Dán na moi na zemi a po krátkém odporu 8 15. ervna v den sv. Víta vydána a ztroskotána. Obyvatelstvo 9 30 Rujany odhaduje se v tch dobách na 35. 000. Voíin byl po nkolikerém zpustošení spálen Valdemarem r. 1177. 10 Mezi tím padl r. 1160 na západ Niklot v boji s Jindichem Lvem, naež boj
o
investituru.
i
—
tém
i
—
i
1
Srv.
2
Giesebrecht
3
Giesebrecht
II.
1
Giesebrecht
II.
5
Giesebrecht
lil.
24
si.
6
Giesebrecht
lil.
92
si.
7
Srv. Giesebrecht lil. 129
9
Giesebrecht
Ann. August. 1068. Pertz SS. WG. II. 132-155. 212 si., Wachowski 331—362, lil. 1 si.
lil.
171
si.,
III.
I.
128.
160
si.,
164
si.
si.
O. Fock
Riig-ensch-Pommersche
Geschichten
základ líení Saxonova v XIV. knize jeho djin). K. popisu a datu pádu Arkony srv. Fock 26, 141. Úplné vyvrácení pohanských svaty na Ruján dokonáno bylo r. 1170 (srv. Giesebrecht III. 192). 9 Fock O. c. 19, 124. (Leipz.
1861) 70
si.
(na
1.
10
Giesebrecht
Niederle
:
S ovanské
111.
225.
starožitnosti.
11
162
pokusech a pes pomoc knížat pomoských vzdal se definitivn všeho odporu a pijal r. 1166 od Jindicha Lva zemi v léno nmecké. Krátce ped tím r. 1150 markrab Albert Medvd utvoil marku braniborskou ze zem Brižan a Stodoran 2 a nedlouho potom r. 1167 rozhodl se pomoský kníže Bogislav pijmouti nmecké poddanství. 3 Takovým zpsobem pišli v druhé polovici XII. století všichni Obodrici, Lutici a Pomoané pod navládu nmeckou, která pro znasyn jeho Pibyslav po marných
1
i
i
n
menala nejen ztrátu politické svobody, staré víry a staré kultury, nýbrž ztrátu národnosti. Od té doby poíná rychlý zánik tchto i
Slovan.
1.
tyi píiny to byly, pdy rovinné, na
povaha
které je
pedevším pivedly k pádu:
všechny strany otevené, neposkytující
nikde místa ke koncentraci a k
obran na pevné
2.
linii,
neustálé
vnitní rozbroje a hlavn stálé a staré nepátelství mezi svazem obodrit-
ským proti
kteí
což mlo za následek stálou rozdrobenost Slovan optovn sjednocené íši nmecké, a 3. kulturní vysplost Nmc, a lutickým,
již
si
4
ímskou
assimillovali
kulturu, proti
slovanská kultura tak slabá, že Slované
A konen
tvrtá píina: Slované
tito
nmecké
moci souasné: sešli se
císaství
i
stála
níž
houževnatji než
ímskou
jiní
ob dv
církev.
Oba
ve snaze poraziti polabské Slovanstvo a
šli
domácí,
nmecké. 5
podléhali
pijmouti kesanství a to spojilo proti nim
hali se
rové
šmahem
zdrá-
nejvtší
tito
fakto-
ruku v ruce
nmu. Následkem toho strašný boj, který vznikl mezi Slovany polabskobaltickými a Nmci, byl nejen politický a národnostní, nýbrž náboženský, ehož u Polák a Cech nebylo. Tito, pijavše brzy kesanství (v Polsku Meislav r. 965, na Morav Rostislav už roku 863, Boivoj brzy potom), vyhnuli se podntm a útokm se strany íma. Zato na dolním Polabí a na Baltu drželi se jejich soukmenovci, proti
i
''
nesmírn houževnat
zejména
Lutici,
vraždili
missionáe a nenávidli
víry otecké, odpírali kesanství,
nmecké knze
a biskupy, kteí,
provázeni vojskem, vymáhali desátky, brali svobodu a vnucovali kíž. 1
Giesebrecht
2
Wachowski Wachowski
3 1
Srv. výše
5
Wachowski
riióe.iii 6
III.
112
I.
165
I.
184
str. 1.
si.
—
— 172, si.,
Gutlmann Germ. 66 67. Sommerfeld Gesch. Germ. 46
— 47.
156.
219
si.
Bez zvláštní ceny je
staf
A. Budilovie
O
npiiHimax t>
6ajn\ OiaBííHCTBa. Jurjev 1898 (nai, Cn. >'4eH0.iiiTep. oóm,.)
Novotný Dj. es.
I.
323, 439.
163
A
když pinuceni kíž pijali, ekali jen na vhodnou chvíli, aby jej zase s potupou odhodili a vrátili se ke svým bohm. Djiny nám zaznamenávají adu takových náboženských revolucí a návrat k starému pohanství, zejména r. 929, 983, 1018, 1066, 1130 u Obod-
ric a Lutic, v
Pomoí ješt 1140-1147 a 1187—1207. Odtud sil. Na jedné stran roztíštné Slovanstvo, na druhé silná, asem sjednocená íše
ten staletý boj, jenže boj nerovných
potem slabší nmecká spojená
a
s církví
a vedle ní ve XII.
stol.
ješt stejn útoní,
stejn dobyvaní Dánové.
Pedevším ovšem Nmci nenávidli Slovany a každý boj byl naplnn krutostmi a hubením. Pi dobytí slovanských hrad muži bývali všichni vraždni, ženy a dti odvlékány do otroctví. „Feno et 1
igni vastavit" je obvyklá frase ve zprávách o postupu
nmeckých
Hrady a vsi byly spáleny a když se znovu zvedly, ekal je za njakou dobu týž osud a tak bylo tebas nkolikráte. Je vbec s podivem, jak po nkolika výpravách, které na p. podnikl roku 1060 68 Valdemar na Rujanu a vždy ji zpustošil, mohla vbec zbýti na Ruján njaká slovanská ves a slovanské obyvatelstvo. Také v otevených bitvách padalo na tisíce Slovan, když ísla udávaná uznáme za pehnaná. 2 Cteme-li pak u Helmolda, jak si Slované 3 stžují, že isou vyhánni ze svých rodných zemí, tak že jim nezbývá než živiti se loupeží na moi, a jak vévoda Jindich Lev a hrab Adolf zpustošili r. 1164 Slavii meem a ohnm do té míry, že Helmoldozemi obodrické vykládá: „Omnis igitur terra Obodritorum vojsk.
—
i
et finitimae reg-iones assiduis bellis
maxim
vero hoc novissimo bello Slavorum extremae reman-
tota in solitudinem redacta est. ... Si quae
serunt reliquiae, tanta inedia confecti šunt, ut congreg-atim ad
ranos sivé ad Danos fug-ere cog-erentur" 1
Tak
byla na
p. vyhubena župa plunská
qui inibi erant occisioni traditis) a byla proto
až
konen
r.
s
o dobytí
mst máme
—a
let
(Srv.
Pome-
podobných výrok
hradem (Helmold
adu
1156 hrad Plun znovu byl vystavn.
Podobné zprávy
4
I.
56: Slavis
liduprázdna (tamže
I.
Ohnesorge Ausbr. 148
57), si.).
ješt odjinud.
Srv. na p. porážku u Lqczyna r. 929 (Vidukind I. 36), v Slesviku r. 1043 (Adam II. 75) atd. Zde bych podotkl, že Bloch vypoítal pro dobu kolem r. 800 v nmeckých koninách íše (350000 km'2 3 miliony obyvatel, tedy 9 na 1 km 2 pro slovanskou ást (2C0.00J km'2 jen nkolik málo statisíc (Zs. f. Socialwiss. -
)
,
)
1900).
Helmold I. 62 (k r. 1147), I. 83 (1156), I. 89, 92 (1162), II. 2 (98) Ohnesorge Ausbr. 85—95. R. 1164 (Helmold 1. c. II. 2) volá Pibyslav k obhájcm Mikilenburgu „Expulsi sumus de terra nativitatis nostrae 1
k
r.
Srv.
1164. Srv.
:
et privati hereditate "
Helmold
II.
patrm nostrorum!" 5 (101).
164 je u s
Helmolda
více,
—
1
pak
<
nemže
a vymíralo.
I
pochyby, že tmito boji
býti
skuten
pesilou nmeckodánskou Slovanstvo
i
fysicky hynulo
když má Ohnesorge pravdu, že Helmold pehání, že
pece
to jsou více rhetorické fráze nežli obraz skutenosti,
jen tak
Ohnesorge pedvedl, zajisté nebyl." Také mezi missiemi a kestním doby první (VII. VIII. st.) a pozdjší (XI. XII. stol.) je velký rozdíl. Díve se chodilo s kížem v ruce a s nadšením pro Krista, pozdji s meem a s heslem ubíti každého, kdo se nepodrobil. Biskupové pozdjší byli více vojevdci 3 nežli hlasatelé kesanství. Typem je ve XII. stol. známý roeskildský mírný úbytek Slovan, jak by
rád
jej
—
—
biskup Absolon.
Ale na druhé stran
Slovan ve
XII.
je pravda, že
—a
století
se
tato
o
njakém úplném vyhubení
theorie
opakuje,
stále
4
—
ei. H. Ernst staví se vbec proti germanisaci Slovan, ponvadž prý jich tu ve XIII. století vbec nebylo. Tomu
nemže
býti
po definiboj, a tomu zejména odporuje množství zbytk slovanských, které nám dokládají prameny ve XIV. století,'' a rovnž udržení pebohaté staré slovanské XIII. nomenklatury topografické. Ostatn už samy zájmy hospodáské stavly se proti tomu, aby lid slovanský nadobro byl vyhuben. To nebylo v zájmu pán nmeckých. Jestliže ímská kurie nebo to se stalo r. 1147 na cizí klérus ml nkdy takové úmysly, politika domácích Bernarda Clairvauxského, hospodáská ag-itaci pán jak svtských, tak církevních nemohla je opravdov sledo-
však odporují prameny, ukazujíce, že se Slované stále
pokoení úastnili
tivním
i
dalších
—
—
—
1
terra
Srv. výrok k r. 1160 (I. 87): dux praecepit Slavis, qui remanserunt in Wagirorum, Polaborum, Obotritorum, Kicinorum. R. 1164 mluví Pibyslav
jen o zbytcích slovanského národa: „Revertimini igitur ad cor, o Sclavici generis et resumite audaciam."
'Helm.
II.
2).
V
I.
Slovan v zemi Vagr a v Polabsku, a 1. 87 o Stodoran a vbec Slovan v okolí Havoly a st. Labe.
o zániku
Ohnesorge Ausbr. 85 265, 1914 313
— 95.
Srv.
i
kn.
viri
reliquiarum
83 kap. mluví se
zániku v zemi Brižan,
Schmeidler Hist. Vierteljahrschr. 1913
si.
3 Srv. biskupy v kižácké výprav r. 1147. (Chron. montis Sereni a Ann. Magdeb. Porn. Urk. I. . 34, Pertz SS. XVI. 188.) 4 zajisté všichni nemysli na stejnou Srv. pehled zastanc této theorie, 130. Proti ní se vedle Ohnesorga 3, 28 si. vyslovili ješt míru, u Ohnesorga 126 Witte D. Gesch. Biátter 190 4, 221 f., 233. Guttmann Germ. 406 a
a
—
H
s
Srv. zde dále str. 174
G
Chron. montis Ser.
1.
si.
c.
praví
o
výprav: „Magna multitudo signatorum
contra paganos aquilonem versus habitantes profecta est, ut eos aut christianae religioni
subderent aut omnino delerent" (Porn. Urk.
I.
.
34).
:
165
Kdo by
váti.
jim byl
nebylo hned
jimi
nmž
jako byl Jindich Lev, o se Slovany
dan ?
platil
aby se
tolik,
Kolonist nových ze západu
mohla dí
Helmold, že se
nýbrž jenom
o kesanství,
nejednalo
A
vyplniti celá Slavie.
pímo
mu
muži,
v bojích
o peníze,
1
ne-
mohlo nikdy býti cílem, aby Slovany nadobro zniil, ponvadž by se byl tím zbavil prostedk k dosažení daní a bohatství. Ani u nho, ani zajisté u druhých vévod a hrabat nemže býti ei 2 o úmyslu vyhubiti Slovany. A rovnž ne u valné vtšiny opat a biskup v zemích slovanských. Pro jejich statky platilo totéž a oni obraceli z ásti více zetel k svému obohacení, než k stai
O
o víru.
rosti
magdeburském arcibiskupovi
„non pastor sed mercenarius". 3 Všichni
obas
Slovany pi vzpourách,
pobíjeli
Gisilerovi praví
nmetí
tito
je
i
Dtmar
velmožové
mimo
decimovali
boj,
nechtli vyhubiti a nevyhubili docela.
ale
Za
to,
me,
co nedokonal
dokonala germanisace.
Germanisace, která po vylíených bojích následovala, nebyla násilná. Násilné obracení lidu k jiné národnosti, násilné odvracení
rodného
od
jeho
rodných
jazyka,
ád
tradic,
a
jsou
teprve
nmecké. Pro dobu velkých bželo o kestní a podrobení se moci nmecké, ne o germanisaci. Ta nastala teprve po bojích XII. století, ale ani tu nebyla násilná. Provádla se vtšinou klidn, jednak samovolným odnárodováním se Slovan, pikloováním se k vyšší kultue a moci nmecké, pomalým nastumoderní
pozdjší,
zjevy
boj od
do
IX.
pováním jazyka ské, jednak pak
pán
—
civilisace
století
XII.
a
a
úad
na místo opovržené
nejvíce
to
—
ei
zptnou
silnou
slovan-
kolonisací
nmeckou. Ze by se bylo po odchodu germánských kmen z východní Germanie, provedeném, jak jsme výše poznali (str. 31, 66), hlavn v II. IV. stol. po Kr., zachovalo zde u vtší míe, a že by se tyto etné zbytky staly po tisíci letech opt základem no-
— 1
fuit i
Nmc
Helmold
autem expedicionibus nulla de christianitat Ba máme doklady, že hodnostái svtští penize od pohan za to, aby je ponechali žíti ve vire pohanské.
mentio, sed
církevni brali
1.
68: in variis
tantum
I.
-
III.
.
32).
Více viz u
Takový záchvat
Dtmar
III.
8.
r.
1147
Brekovie
ml
70). Merkl. Urk. str. 20. :;
.
.
i
Srv. bullu papeže Eugenia III. z
Urk.
.
de pecunia.
jen
(2.
dubna)
Buejienie 145
jednou
r.
968
kižákm
adressovanou (Porn.
— 148.
Otto
proti
Ratarm
(Vidukind
166
vého rychlého rozvoje nmecké národnosti, není doklad. 1 Snad žily tu a tam nepatrné zbytky, toho neteba zásadn popírati a je možno, že nkteré osady od Slovan už v IX. stol. Nmbci, Nmib 2
zvané
byly takovýmito pozstatky starých dob, ale ani toho nelze
prokázati. že
Každým zpsobem
bylo málo a ješt není vyloueno,
jich
ony byly kolonie pozdjší.
i
nmecká
Jinak
ped
kolonisace ve velkém nepoala, zhruba vzato,
Už díve, od doby
XII. stoletím.
Karla Velikého,
nmeckými
založeny tu a tam pevné hrady rukami
zeny
chránny/'
i
ale kolonisace
zemí slovanských, která
nisaci
odnárodnila
lid
a
byly
sice
Nmci
osa-
ve velkém, která provedla g-ermanaplnila
je
Nmci
a která v nich
dokud odpor dokud nebyla založena hrad, slovem, dokud
slovanský, nemohla se uchytiti díve,
Slovan nebyl na všech stranách zlomen ada biskupství, dkanát, far, klášter
a a
nebyla utvoena v zemích slovanských náležitá církevní a vojenskoorganisace,
administrativní
mohla
která
Slovany na
držeti
uzd
v poslušenství. Hromadnou kolonisaci, která pak nastoupila, provádli jednak páni nmetí, hrabata a vévodové kolem opeva
nných nak
sídel
hrad,
a
a to ješt
na levém
míe
Pi tom
stavení klášter.
behu
nmecký obranný
tvoících
u vtší
páni
církevní
volali kolonisty nejen ze
Labe, ale
i
vzdálenjších,
ze
systém, jed-
biskupové a ped-
:
sousedních krajin
z Frieska,
Porýní,
ba z Nizozemí, kde lid byl dobe obeznámen se stavbami vodními a pracemi melioraními, jakých bylo ve vodnatých a bažinatých koninách staré Slavie velice zapotebí. 4 Zejména Westfálska,
1
i
nkterých
Byla to stará theorie
Giesebrechta, k níž se dnes ješt hlásí
povdl
výše na
str.
67),
—
ale nelze
nmeckých historik, hlavn Platnera, nkteí nehistorikové (srv. co jsem o tom
j!
nikterak prokázati. Je také
že se sice Slované v bojích dovolávají svých oteckých (srv.
na p. Helmold
I.
62,
II.
2 a výše
str.
163), ale
práv na
Nmci
zem
významno, polabské
nikdy.
Na jihu jsou Nemisch, Niemitsch, Nimptsch dv v Lužici u Gubna Hoyerswerdy a dv v Slezsku u Zahán a Vratislav, jiné v Hannoversku u Dannebergu; srv. též Nehmzow v Meklenbursku. Z nich jsou jmenovány Nmuci v Slezsku na . Lohe už Dtmarem k r. 1017 (VIII. 59, [VII. 44]: ad urbem Nemzi in pago Silensi a Herbordem Nemecia (II. 8). K tomuto názvu srv. Muka Ortsnamen Neumarcks 48 a Scza.tki je.z. Wendów lun. 394, 418. je forma lužická, stpolab. Nemaic. '-'
a
.
.
.
Nmi
3 4
Srv. výše str. 78 a dále str. 169.
Srv. Helmold
I.
57
(k
r.
1143) o velkém sthování kolonist do Polabie,
na Travnu, k Plunskému jezeru, do
zem Vagr
multitudo de variis nationibus, assumptis
na vyzvání vév. Adolfa
z Flander,
„Ad hanc vocem surrexit innumera familiis cum facultatibus," dí Helmold
Hoilandska, Utrechtu, Westfálska, Frieska.
167
Nizozemí bylo
z
pehnan,
mnoho. Praví Helmold
jich
behu Labe:
o levém
„civitates et
k
1160, ovšem
r.
oppida multa valde
usque ad saltm Bohemicum possederunt Hollandri". šli
z
i
Durinska, Frank a
pipomínají
v
i
mstech
z
Bavor do Vogtlandu,
1
a
Do
Srbska
Flámové se
lužických. 2
pedevším dva. Pedn byla etnjší kolonisace nutným požadavkem a doplkem administrativní
Podnty ke
kolonisaci byly
na obranu nmeckého panství. íše církev potebovaly kolem svých hrad, klášter a kostel proti možným slovanským revolucím opory, na niž by se mohly bezpen spolehnouti a takovou oporou mohli býti pirozen jen nmetí soukmenovci v dostateném potu soustední, ádn opatení, opevnní a vyzbrojení. Za druhé se však uplatnila poteba hospodáská. a vojenské správy
i
i
Slované, nehledíc ani k tomu, že
pece
potem
jen
dobí
jsouce staletými boji pohubeni, byli sice
nmeckého lidu, volali je nmetí západního Nmecka, ale pece jen v celku
byli
mén
slabší
1,
slabší,
vyvinutí a tudíž
i
zejména pociovala církev. Slované mli oradla tivnjší,
4
mén
byla menší, pole
jitra jejich
kde byl
páni a opatové
nedostatek
hospodásky
nedostaovali,
rolníci, a
proti
i
do
Nmcm
poplatníci.
To
horší, radla primi-
vynášela a vedle toho
namnoze se ješt zabývali jen velaením, pastvou a rybástvím. Následkem toho desátky odvádné v naturaliích byly menší a mén spolehlivé. Církev nemohla nkdy docíliti lepších a Slované radji hrozili vysthováním, než by ze svých rolí více platili.'' Naproti tomu nmetí kolonisté picházející z Porýní poznali a pi''
i
1.
c.
Dále
srv.
I.
62,
kde se
se pipominají Friesové v
di,
že Slované kdysi sedli ve Vagrii, a
žup Susl,
I.
Sašové
83
r.
1156
v
I.
zemi
64,
kde
plunské
—
(„Defecerunt que Sclavi paulatim de terra" dodává Helmold), I. 88, kde se pipomíná uvedení kolonist z Utrechtu, Porýnska, Hollandska, Flám v zemi Stodoran a Brižan od Albrechta Medvda, 91 pivedeni Westfal do zem Polaban r. 1162. Dále srv. listiny vévod pomoských klášteru kolbazskému z r. 1173, 1174. (Cod Pom. I. 83, 91, 92). Helmold I. 88. Srv. Th. Rudolf Die niederlánd. Colonien der Altmark. 1.
1
1889 a Ohnesorge Ausbr. 260.
Berlin '-'
3 *
Knothe Gesch.
d.
Germ. der Oberlausitz
256.
Srv. výše str. 82.
O
tomto horším radlu slovanském, pedcházejicim pluh imskogermanský
(pvodu vlastn ímského), obšírn jsem pojednal v níku Národop. 1917, 5 1
O
tom, co se
1
platilo
14 a 87. fi
Srv.
Helmold
stati
„Radlo a pluh" ve Vst-
si.
I.
83.
od radla
z obilí,
medu, lnu
a jiného, srv.
Helmold
168 zpsobili
dávno vymoženosti ímské kultury
si
mli
picházeli lépe opateni, nástroje,
vtší a
umli
1
lesy
slovem vynášeli
pdu
zdaiti a
proto za
platili
lepší pluhy,
více."
zlepšovati,
odmnu rzných
n
Proto se o
v
i
agrikultue,
pvodem ímské
a lepší
lány jejich
privilegií spolehlivji
byly i
více,
páni více zajímali, než o pod-
dané slovanské a rádi jim dávali rzné výhody na úkor živlu slovanlid zstával sice doma pi svých domácích prá-
ského. Slovanský
odstren a dýchal volnji vlastn ddinách. jen po venkov, v Do vznikajících mst nesml vbec nebo jen z milosti do nkterých kout, ponejvíce do pedmstí (vicus slavicalisj, kde žil proti bez práv a bez možnosti hospodásky vyniknouti a sesíliti. Mimo to byl, jak jsme práv vidli, poetn seslaben a prost nedostaoval k ádnému využití vech a tradicích,
ale jinak byl
Nmcm
i
pdy. Tmito pomry dán kolonisace
mane
nastoupila
podnt
byl
brzy
k tomu, že v záptí
germanisace Slovan.
ád
odvraceli od starých
slovanští první se
nmecké
Velmoži a zea jazyka,
pi-
nmecké, íšské rytíství, službu na dvorech nebo ve pán, a vstupujíce pi tom ve satky s nmeckou
jímajíce vasalství
vojšt císae a šlechtou, mnili své slovanské jméno za nové, cizí.' Slované pak v mstech usazení, odstrení do zákoutí a do pedmstí, pehlížení, ba opovrhovaní privilegovanými mšany nmecké národ5
cech, 4 nebyli také s to udržeti svoji národnost a odnárodovali se rovnž rychle. Jen prostý selský lid držel se na venkov po ddinách rodného jazyka a starých ád, zejména v tch prostých chýších rybáských a pastýských, jejichž slovanský název znám byl u výrazem a jménem Kietze, 5 ale konen tak že za nkolik lid slábl, upadal a opouštl je, nosti, a
vytlaení
z
Nmc
i
1
Výklad o tom všem podám na píslušném míst Života starých Slovan
v kap. VIII. -
Srv. Ohnesorge Ausbr.
118—120, 322-324, 357. Lány hollandské (jugera
hollandensia, mansi hollandenses) byly vtši slovanských. 3
Guttmann Germ. 95—99.
4
Nebylo to
sované?)
Ausbr. 358,
adu
srv.
na p. v Lubecku
sice vždy,
mezi nkterými i
emeslníky
Guttmann 147
cechovních usnesen! z
r.
si.),
1500,
i
mezi
vidíme
obas Slovany
úedníky msta
ale bylo to obvyklé, a
i
(srv.
(germani-
Ohnesorge
pro Lubeck
1502, 1508, která vyluují Slovany z
máme cech
Sommerfeld Germ. 152, 229, Guttmann Germ. 152 si. I. 793. Guttmann jich na p. v Marce odhaduje nejmén na 100 (Germ. 100. 141). O tom, pokud existoval nadále svobodný stav u Slovan, srv. tamže 101 si. 149 si. Vice bude uvedeno v VII. kap. Života starých Slovan. [Ohnesorge 365). 5
Srv.
i
Srv. o nich výše a v ŽS.
169 století až i
pvod
tyi
na ti,
malé
ponmil.
a se
1
kraje
Nejhe
vidíme zánik rychlý, jinde pomalý.
Lutic,
Srb
kdežto u
a
on zapomnl
i
na
svj jazyk
Nestalo se to však stejnomrn.
Pomoan
bylo
u
ponkud
bylo
Nkde
Obodric
lépe a
z
a
nich
jediných se také na dvou místech udržely slovanské zbytky až po
dnešní den.
Srbové. Od dob Samových až po Karla bylo v Srbsku aspo nevíme o bojích tamjších Slovan s Nmci. Sála byla hranicí moci slovanské a nmecké (Einhard). Války zaaly, klidno,
156) pehledu djin za 806 podrobením vlastních Srb a po nové boj, podniknutých od r. 928 od panovník Daleminci, Lupipojeni byli definitivn k íši z rodu saského, žiané a Milané, ímž na konci X. století podrobení celého Srbstva až na ást s Cechy spojenou bylo dokonáno, aniž
jak jsme
Karla
vidli
ve výše
podaném
782, konily v první
r.
(str.
už
fasi
r.
ad
i
zde Slované byli vyhubeni nebo odsud vyhnáni. Také kesanství
poalo
Hlavní kestní
biskupové neustali v
jak je zejmo ze pi zízení biskupství Dailo se sice pomalu,
odporu,
nastalo
— 968. innosti. O Bosonovi 2
Zii a Míšni 962
v Merseburg-u, ale
a bez
se ujímati, ale ne rychle
zpráv Dtmarových.
mnoho
lidu,
že bez
oddechu kázal slovansky a kestil
na Plisn, kde vyvrátil
i
víme, že pokestil
pedchdci Dtmarov, mnoho na Halštrovu a
o Wigbertovi merseburském,
posvátný háj Zatibure
— Svatobor zvaný.
Tak psobil
Bennonovi dostalo se docela názvu i Eido (Ý 1015). 4 apoštola slovanského." Ale pohani se pipomínají až do stol. XII. Germanisace na západ Labe poala díve než na východ díve dokonána. Tam už v X. stol. se zvedaly nmecké hrady a souasn pánové nebo biskupové volali nmecké osadníky, kteí vypalovali si v lesích novou ornou pdu a zakláa také byla
r>
Dležitým zjevem pi tom bylo vznikání nmeckých osad vedle slovanímž vznikly na mnohých místech dv vsi pohromad, slovanská a nmecká, rozlišené ve jmén rznými pívlastky. (Srv. Ohnesorge 359.) 1
ských,
3
Srv. Posse Cod. dipl. Sax.
Dtmar II. 23, vztahuje se u Dtmara ;;
Srov. dále Posse 1
1.
Thiir. 66), Pilk
nž
8,
VII.
(II.
23)
zmínka o
18.
169.
K
slovanským
posmšném
pouením Bosonovým
kroucení slov (ukrivolsa).
154, 172, Bogus\awski-Hárnik Historija 42.
roku toho
as. ma.
Leo Unters. 21
1,
26,
Boguslawski-Hórni/c 60.
ješt pohané, pro
''
c.
I.
VI.
si.
Také na Sále v biskup
serb. 1900,
78
Anno
okolí
Saalfeldu
založil klášter.
(srv. listiny
z
r.
Zde výet hrad postavených v
byli
r.
1074
(Leo Untersuch.
1149, 1162, 1201). IX.
— XI.
stol.
170
nové osady nmecké, 1
dali
ských) a ješt
r.
2
boj
polslov.
pán
právech,
a
Šlechtici
vi
vanský pak dostával se
hrnoucím se sem od
!
se usazovati
slovanských
zstávali sice pi
do služeb nmeckých
uvnit ponmovali. Lid
nmeckým
picházejícím
XII. —XIII. st.,
nesml
;
i
za
ada
celá
slovanští
vstupovali
ale
kde se rychle zevn
a vojsk,
vení závislejší
svdky
mezi
se
ale brzy bylo jinak.
svých statcích
starý slovanský
obas vyištní
sice
velmožem Borem uvádí jmen,
poaly pevraceti (na p.
jež
1071 na listin smlouvy biskupa Bennona se
Nastalo
ráz kraje.
ím
slo-
kolonistm,
dále tím více v posta-
nesml v
v mstech,
mst
provádti poestná emesla, nesml do cech, nesml mezi mšanstvo a také jazyk slovanský ím dále tím více ustupoval. V kraji mezi Šálou a Labem ješt do konce XII. stol. byl slovanský živel silný, ale v okolí Jutrobogu dostali Nmci pevahu 1
Nové
1
hrad
pod
jako zvláštní
nimiž,
poíná teprve
agrární zízeni
se zízením
Nové rozdlen!
stav
(rustici),
si.).
Hned
kolonisté v X. stol. (milites),
postaveno
bylo obyvatelstvo slovanské
nebylo však pedsevzato hned,
polí
(Leo Unters. 31
v XI. stol.
nmetí
usídleni zde byli první
nýbrž
páni
si
zizovali jen
sbrny dávek od slov. poddaných, kterým bylo rolniení penecháno. Teprve pozdji bylo na míst starých slov. rolí stanoveno nmecké zízení tak, aby každý dvr ml stejný podíl. Odmování slov. lán vystupuje v pramenech koncem XI. stol. (ped tím uvádí se vždy jen darování (Leo c. celé vsi) a r. 1071 teme zde poprvé o placení desátk podle lán 50 si.). Další zprávy o zpsobu, jakým byli sem uvedeni kolonisté, viz u E. Schulze vtší dvory
curia) jako
(curtis,
1.
ve
W uttkov
srv.
Sachs. Volkskunde 82
Meitzen Siedelung
nist
z •
Frank
Cod.
Sax.
I.
O
si.
419, 437, 443
Ann. Pegav. k
je v dipl.
II.
si
formách
starých
470. Prvá
,
a
nových
vsí
zpráva o povolání
zde
kolo-
1104.
r.
336.
1,
Hórnik M.-Boguslowski W. Historija serbs. národa. Bud. 1884, 62 si., 69 si., Posse 1. c. 154, Knothe H. Zur Gesch. der Germanisation der Oberlausitz (Weber, Archiv f. sáchs. Gesch. NF. II. 1876 237 si.), M. Schmidt Zur Gesch. der Besiedelung des sáchs. Vogtlandes. Progr. Dresden 1897 (od XI. stol., hlavn v XIII. a XIV.), Schulze E. O- Die Kolonisierung und Germanisierung der Gebiete zwischen Saale und Elbe. Leipzig. 1897, Pilk J. Podtloenje Serbowstwa pi Modle, Solawje a srjedžnym Lobju (Cas. Mat. Serb. 1900, 73), Leo 1
Srv.
Untersuch. 57 (od XII.
Celkem vzato
horských v XIII.— XV. 1
Každý
na Sále
stol.
máme
doklady o
osidlem' roviny a úpatí hor bylo
ue
stol.
znaném
dokonáno
procentu
Nmc).
vyšších poloh
v XIII.,
(Schulze- Wuttlce 95).
pi vstupu
musil prokazovati
k mistrovi,
že
není z nehod-
ného lože a že není Vend. Srv. zr 1451 v pravidle cechu eznického z Drážan „das er von fromen erlichen Eldern, von Vater und Muter eelich geborn, auch :
rechter
dutzscher Zunge und Art sy." (Srv.
slawski- Hórnik 72, 101.) srv.
i
O
doklady u Briicknera
odporu
SI.
Ans.
Nmc in
Hey
proti
SI.
Siedel. 21,
Slovanm
22 a Bogu-
v ostatním Polabí
der Altmark 20 (pozn. 46).
171
poátku
už na
vendické
ei
Plisenské
a
V
XIII.
U
1
soud,
u
souasn
XIV. a XV.
srovnání
Roku 1293 zakázáno v Anhaltu 1327
r.
v
stol. stáli
dob
dostavil v
stol.
Lipsku
podobn
Cvikov,
a
zde Slované už
užívání
v Altenburku v oblasti v
ped
Míšni
r.
zánikem,
1427."
který se
nejbližší. s
rychlým úpadkem
pece
Labe, v obou Lužicích
na
západ
Tam
jen lépe.
bylo
východ
na
se sice také zakládaly
(zejména v Dolní) kolonie, kostely a kláštery
nmecké,
ale
zstalo
tam zachovalejší staré zízení slovanské, Nmci zstali ve znané duchovní dbali pece více o to, aby znali srbskou minorit a páni 3 mimo to se stalo, že Lužice pešla na dlouhou dobu ke korun eské, ást už r. 1086 za Vratislava II., ostatek r. 1319 a 1329 za krále Jana Lucemburského 4 a r. 1369 za Karla IV. Tím postavena hráz a slovanská byla pece jen pívalu a vlád i
e;
Nmc
národnost nebyla tak potlaována jako na
západ
mezi
Labem
a
v 1356 naizoval, aby se knží hrabata uili srbštin a totéž naídil r. 1487 knžím míšeský biskup Jan. V mstech lužických v XIII. stol. vzniklých (mimo starší Budyšín) dostávali se Karel IV. staral se o slovanský
Šálou. bulle
r.
lid
v Lužicích
a
zlaté
i
;
'
ve XIV.
úad
snad
a
stol.
mstských,
by
i
díve Slované do mšanstva, ba do za velké platy. Také husitské války (1420 i
1
i
'
až 1436) nezstaly jist bez vlivu na posílení národnosti slovanské a oslabení živlu
ražen.
kými
i
selskými,
usazovali
jinde.
nmeckého.
Nicmén nmecký
jihovýchodní kout naplnil se už v
kolonisty
patrn a
Pedn
XIII. stol.
zejména v okolí Biskopic,
pi nmecké
Kolonisace a
postup nebyl za-
nmec-
kteí se
tu
kraj slezských 7 germanisace pokraovala ku pedu, tebas kolonisaci sousedních
pozdji se zde slovanství pokládalo za „lasterhafte když r. 1526 nastoupil na eský trn nmecký král Ferdinand, „padla všechna nadje na pozdvižení srbské národnosti v jednot s Cechy a Poláky" praví M. Hórnik, nebo nadále pomaleji,
a
Nation". 8
A
i
—
1
Bogus\azuski-Hórnik 64.
Hey 1
I.
c.
23,
BogusXawski-Hórnik 71, Guttmann Germ. 112.
Bogulazvski-Hórnik 74, Knothe 244, 247
Tamže 95
Novotný Dj. eské I. u Mišn byl v rukou eských (Novotný 267). 5 BogusXawski-Hórnik 80. "
7
s "
si.,
Hey SI. Siedel. 22, 23, Knothe 260. Knothe 264 si., 297 si. Knothe 261, Bo%us\awski-Hórnik 75
2,
—77.
Tamže
97.
si.
259
si.
R.
1086 hrad Gvozdec
172 necítili poteby starati se o národnost Srb lužických. Když pak roku 1635 postoupena byla obojí Lužice Ferdinandem v léno saskému Janu Jiímu, poal zde srbský lid valem
eští králové
—
1
zejména v ásti dolní,
upadati,
braniborské."
Literární obrození,
provedené v XIX. stol. od nkolika nadšených vlastenc, pozvedlo sice malý národ k novému životu, ale osud jeho národnosti zdá se býti zpeetn, bude-li je nmecká vláda a lid nadále tak brutáln potlaovati, jako se to dalo v letech posledních, jsou Srbové
a
starý mohutný kmen polabských Srb jen na hrstku asi 150.000 duší,' sedících na ostrov rozloženém po obou stranách Sprévy mezi Lubnjovem (Lbbenau), Kalawou (Kalau), Komorowem (Senftenberg ), Kamjecem (Kamenz), Biskopicemi (Bischofswerda), Lubijí (Lóbau), Mužakowem na Nise (Muskau), Baršem (Forst) a Gubinem kolem Chotbuzi (Cottbus), Grodku (Spremberg) a Budyšína (Bautzen), ale jen ást jižní, hornolužická, se stediskem v Budyšín, drží se
zcela
bezbranní
a
Dnes
bezútoní.
omezuje
se
3
-
houževnatji ve svých hranicích. 4
ást
severní, dolnolužická, valem
s obou stran Grodek nesmírné pokroky, tak že málem už odtrhává severní Blata dolnolužická od Lužice Horní. Hranice mezi Dolní a Horní Lužicí zstala na od Komorowa pod b Grodkem k Nise nad Mužakovem.
upadá
1
a za posledních 30 let uinila g-ermanisace
'
smrem
na
Chotbuz
a
áe
1
-
Tamže Tamže
105.
101, 107
si.,
120.
Za doby nmecké reformace byly srbské ješt
osady Biskopicy, Ramnowy, Porchow, Halštrow, Protycy, Smrjokow, Sepicy, Wulki
Hrabow, Ronow, Wulki Bukow, Ruland, Hermsdorf, Kropno a Lindow (tedy kraj
mezi Polznicí a
.
Halštrovem).
I
okolí
Komorowa
celý
bylo celé srbské. Dolno-
byly: Rukow, Bychow, Bokowice, Klšiša, Zatgos, Pak poínaly od Grabina srbské osady, jichž hranice šla vedle Grožišéa, Wysoké. Lukowa a Golišyna až do Braniborska do okolí Storkowa, pak se hranice obrátila do Bskowa a Pibrga na Ode a odsud pes okolí Gubina, Brod, Trbul k Pibuzu; pak šla hornolužická hranice pes srbské osady Lipoj, Dube, Kozly, Jzor, Džže, Mrjow a Myslecy (tamže 97). 3 Tak podle sítání r. 1910. R. 1900 odhadl jsem jich asi na 150.000, kdežto ješt r. 1880—4 Muka zjistil 176.030 (Niederle Slov. Svt 69). Zde viz také na str. 68 bližší data o dnešní hranici národnostní a v poznámkách píslušnou lite-
srbské osady
Nažjece
západ
na
a Bytná.
—
raturu. * Niederle SI. Svt. c. Ale tu v Sasku mezi 297 „vendskými" obcemi napoetlo se pi sítání r. 1900 jen 225 se slovanskou vtšinou a ist srbských 1.
—
jen 7 (Globus 5
Ad.
Swjela G.
erný 6
LXXXV.
O
i
126).
srbské národnosti
v Dolní Lužici
Národopisná mapa Dolní Lužice (tamže 322).
Srv. výše
str.
121.
(Slov.
Pehled
IV. 213),
173
He
než se Srby dopadlo
to
pi dolním Labi
s
Obodrici,
Lutici a Drevany.
Obodrití Slované po mnohých výše popsaných bojích byli v druhé polovin XII. století tak zkrušeni, že se poddali úpln svému osudu a Jindich Lev od r. 1160 poal ítati léta své éry „od podrobení Slovan". Nastalo definitivní uznání poslušnosti, pokestní a kolonisováni tak usilovné, že již Helmold na konci své knihy mohl s uspokojením poznamenati: „Omnis enim
konen
1
Sclavorum regio, incipiens ab Egdora, qui est limes regni Danorum et extenditur inter mae Balthicum et Albiam per longissimos tractus usque Zuerin, olim insidiis horrida et pene deserta, nunc
Deo
dante
instruuntur
tota redacta est veluti in civitates et oppida,
illic
unam Saxonum coloniam. et
et
multiplicantur ecclesiae et
numerus ministrorum Christi."" Základnou nmecké kolonisace byla msta Segeberg (Dargun), Neumnster (Faldera) a Lbeck" a vstup kolonist poal patrn po dobytí Slavie Adolfem r. 1143. 4 V Lubici 5 byli už r. 1030 31, v plunské oblasti pipomínají se Sašové r. 1156,
—
v zemi
obodrické
r.
1162,
1164 pipomínají se kolonisté ze
r.
Saska, Westfalska a Hollandska. G
bení,
Vedle nmeckých kolonist Slované, pedcházejícími boji oslanemli dostatené síly k udržení své existence. Ba Helmold
praví docela,
už
že
ped
jeho
dobou
zem Obodric
zpustla a
kde zbytky Slovan, že ped hrabtem Adolfem prchaly do Dánska a Pomoanska. Na základ této a výše citované zprávy o kolonisaci nmecké, která západní Meklenbursko promnila celé v jednu kolonii saskou, soudilo se namnoze, že už v XII. století nebylo v Meklenbursku Slovan a tím že dlužno vysvtliti úplnou zstaly-li
'
jeho germanisaci v století 1
V
listin
XIII.
1162 teme:
r.
„in
To
bylo
hlavn mínní Jind. Ernsta
secundo anno postqaam
Slavos videlicet, propicia divina misericordia bellica virtute 2
Helmold
„všechny
14.
II.
pokestné"
Také jedna (Mekl. Urk.
listina I.
perfidem g-entem,
mee
Jindichova pipomíná
101: omnibus baptizatis
in
subieci dicioni". r.
1171 Slovany
Chtisto).
Ovšem
nesmíme slovo „všechny" bráti doslovn, nebof ješt r. 1200 v Braniborsku, r. 1219 v Meklenbursku a v pol. XIII. století v Staré Marce byii prý pohané (Ohnesorge Ausbr. 78). Ke kritice upilišelého výroku Helmoldova srv. Witte D. Geschichtsblatter V. 223. 3
Ohnesorge
1
Ohnesorge 33 si., 55 Ohnesorge 196, 208.
''
K 1
Helmold Helmold
1.
1.
II.
c.
83, 5.
127.
1.
si.
92, 98 (II. 5) a zde výše na str. 166, 167.
Srv. výše
str.
163..
174 a také Rob. Beltze.
W.
H. Witta a
1
Ale tak tomu nebylo. Novjší
detailní práce
Ohnesorg-a ukázaly, že tu sedli Slované v dosta-
tené míe ješt v XIII., ba ve XIV. století. 2 Ohnesorge na základ registru ratiboského odhaduje v této diecési, tvoící západní ást Meklenburska, r. 1230 ješt na 36 osad ist slovanských. i
Byly na jihu oblasti darg-unské, falderské, plunské, na severu v okolí Stargardu, Kielu 3
vbec
a
zejména v
ješt nepišla silnjší
kraji
nmecká
kam do
jablanském, kolonisace.
V
4
1230
r.
Liibecku, nyní
po slovansku Bukovec zvaném, pipomínají se Slované ješt v XVI. ovšem už v podruí. Na Fehmarnu žili do XIV. stol. Rovnž na velkých ostrovech zálivu oderského mizeli asi souasn. Na
stol.,
1
Srv. pozn. následující.
2
Srv. H. Witíe
Wendische Bevolkerungsreste im westl. Mecklenburg (D. Wendische Bevolkerungsreste in Mecklenburg. Kart), Wendische Zu- und Familiennamen aus mecklenb.
Geschichtsblátter V. 1904, 219), Stuttgart 1905
(mít
Urkunden und Akten (Jahrb. Ver. f. meckl. Gesch. Bd. 71. Schwerin 1906 Srv. ref. v Globu 1907. Januar 17), Germanisation der Gebiete von der Saale und Elbe bis zur Weichsel (D. Geschichtsblátter 1908, Rostock), W. Ohnesorge Ausbr. 346 d.
(srv.
Dobe
poznámky I.
násl.
se na celek dívá
i
R. Sebicht Die Herkunft
ostdeutschen Bevolkerung (Mitt. niederlaus. Ges. 1913. XII. 207
srv.
Unsere
si.),
k
emuž
Z jiných prací srv. Mecklenburg (Mecklenb.
mittelalterliche Ostmarkenpolitik (Breslau 1911).
ješt Bolí Obodritenslaven und ihre Autochthonie in X11I. Jahrh. (tamže Jahrb. IX), Mecklenburgs deutsche Kolonisation im XII. XIII. 1848), H. Ernst Die Kolonisation Mecklenburgs im XII. und XIII. Jahrh. (Schnirrmachers Beitr. II. 1—130, Rostock 1875), Mecklenburg im XIII. Jahrh.
—
(Piogr.
Gymn. Langenberg
1894) a Die Colonisation von Ostdeutschland.
Wie wurde Mecklenbuig Gloy Gang der Germanis.
Progr. Langenberg 1888, R. Beltz (Progr.
Gymn. Schwerin
1893),
Gymn.
ein
deuUches Land ?
in
Ostholstein (Kiel
1894), Rudlo// Die Germanisierung Mecklenburgs (Meckl. Gesch. in Einzelndarst. 111. 1901 Berlin), Wendt Germanisierung der Lánder óstlich der Elbe (Progr. Akad. Liegnitz 1889), G. Blumschein Uber die Germanisierung der Lánder zwischen Elbe und Oder (Progr. Koln 1894). a
(záp.
Register ratiboský podává pehled obcí platících biskupství ratiboskému
ást Meklenburska
v Mekl. Urk.
Ohnesorga 191,
260,
c
126).
(1.
s
.
1.
Ausbr. 297.
V
375
až asi po a
343
Zvínské
literaturu si.
—
k
K osadám
u Witta
tu
srv.
dále
s
nmeckými
ješt hojn slovanské denáry
obcí však zde selhává. Jsou slovanské
lány a právy
(I.
c.
4
Witte Bevolkerungsreste 226 (D. Geschbl.).
5
Ohnesorge 113
des Namens Liibeck"
si.,
224,
Ohnesorge
názvy a zase naopak [Witte Bevolkerungsreste 228). Také
vané už v obcích
1910).
Register tento viz
Bevblkerungsreste
slovanským
XIII. a XIV. stol. kolovaly
Soud o národnosti podle jmen
nmeckými
jezero) desátky.
nmu
124, 321, 319, 349.
žili
Slo-
233 D. Geschbl.).
Srv. též jeho
sta „Die Deutung
(Festschr. des XVII. d. Geogr. Tages. Lub. 1909.
2.
vyd.
175
Ruján, kde už
1193 vznikl klášter v Goe (Bergen), zanikl už r. 1404, kdy prý zemela poslední
r.
slovanský jazyk nadobro
svým mužem mluvila po slovansku, 1 na Uznoimu v druhé polovin XIII. stol. objevuje se už ada nmeckých jmen která
žena,
se
šlechtických
i
2 osadních, proti nimž slovanská zanikají.
Na
Volinu
patrn souasn s mstem Volinem, jemuž koncem dáno bylo nmecké právo lubecké, naež Nmci zde pomalu
nastala germanisace XIII. stol.
Ve XIV.
5
ovládli.
V
nic.
té
dob
o Slovanech na severu
století
vbec
neslyšíme
sedly zbytky Obodric pouze na
v staré
jihu
jižní ásti okresu neuhauského (nyní Blekede), pustin Jablanské (Jabelhaide) mezi . Sudou a Eldou 4 a zbytky Brižan v okolí Prisvalku, záp. od Wittstocku, kde nám je pro léta 1544 86 dosvduje kroniká Zach. Garcaeus a krátce ped tím M. Marschalck. 5 Ale to byly už jen nepatrné zbytky, které se udržeti nemohly a také tu více o Slovanech neslyšíme. Rovnž ostatní Lutici neodolali germanisaci, když byli po výše vylíených bojích Lotharem podrobeni a r. 1131 pinuceni pijmouti
zemi polabské, v dále v
zv.
t.
—
V
kesanství. ješt
dosti,
samém Braniborsku bylo
nebo
je
papež Coelestin
Srv. Kosegarten Porn.
Urkbuch
436,
I.
Muka
SI.
XII. století
1197 pravá
r.
Patrn
perversa natio, inimici Christiani nominis.' 1
však v
jich
nazývá
III.
et
kesanstvím
ani s
Pehled VI.
10,
Ohne-
sorge Ausbr. 312. 3
Sommerfeld Germ. 205.
3
Tamže 20.
4
Zde do
r.
nmecká
1230 nepoala iešt silnjší kolonisace
[Witte Be-
vólkerungsreste 226). s
Zach. Garcaeus Successiones praesidium marchiae Brandenburgensis (ed.
Krause 1729J, podle Muky SI. Pehled VI. 11. R. 1521 Slovany v Jablanské pustin dokládá Mik. Marschalck: „Qui Gabellarum saltus incolunt, tam re quam sermone adhuc Sarmathae, nihil de moribus mutavere" (E. J. Westphalen Mon. ined.
Germ.
r.
Pjulem
v
II.
1510),
as. ma.
k
emuž
serbs. seš.
p. í)3. VII. (1902) kn.
2.,
u
pustin
srov.
i
dva doklady k
213.
Dále
srv.
d.
Ver.
f.
r.
1512 a 1514 citované
V. Poržezinjskij IlaB.
Wenden
193 a sta „Die letzten
der Jabelhaide" v Jahrbiicher (Jabloni)
viz
XXX.
mkl. Gesch.
II.
177.
in
otjj.
Mecklenburg auf
K
jménu Jablanské
Rošt Sprachreste 217.
Stv. Riedel A. Cod. dipl. brand.
Pomoan,
I.
8.
Když
1128 Otto
r.
BarmWský
šel
ješt v plném pohanství a v Havelberku byla práv velká slavnost pohanská ku poct boha Gerovita (Ebbo lil. 3); ale už se zemí Iutickou do
dali obyvatelé
pohnouti k
nalezl
ji
slibu, že
pijmou novou
víru.
Kestn!
se pai< povedlo
havelberskému biskupu Anselmovi. 7
výše
Proto nesmíme Ješt koncem XII.
Ohnesorge Ausbr. 347.
str.
164)
bráti doslova.
slovanského na Brandenburk Br. X. 76).
Guttmann (Germ.
(list.
bisk.
slov
Balderama
68) centrum
Helmoldových
století obávali se z c.
(I.
88,
Nmci
srv.
útoku
1187. Riedel Corp. dipl.
tchto Slovan hledá pi Nut.
176
Nmecké
kolonisty poal zde usazovati biskup hlavn Albrecht Medvd podle uvedené zprávy Helmoldovy. 2 Ovšem v kraji pi samém Labi šlo to rychleji než ve vnitrozemí. Tam kolonisace postupovala od druhé poloviny XII. století za arcibiskupa Wichmanna tak, že na p. v zemi Morian je od konce tohoto století zmínka o Slovanech výjimkou. Také zem Lisic byla rychle zaplavena vysthovalci a r. 1240 a 1302 pipomínají se Slované jen v Schollahne. " Za to vidíme koncem
to nebylo valné.
Anselm havelberský
XII. stol.
'
a
adu nmeckých
obcí u Brandenburku, Postupimi, Nauenu,
po r. 1229 pronikly za horní Havolu a Nutu mezi Morické jezero a Odru až po hranici poplatná moskou. 4 R. 1300 pestala býti v Marce slovanská Lehninu, Spandavy, Fahrlandu a
i
e
u soudu, v Magdeburku
XIV. v
stol. zanikli
ad
odstranil
Slované
rybáských
chýší
i
ji
arcibiskup Erich
c.
1290. 5
Ve
v selských vsích a udrželi se jen v ústraní Kietze. Na druhé stran Labe v Staré
—
Marce dostavila se nmecká okkupace slovanského území ješt díve. Nmecká jména osad se zde objevují už od r. 822. Zejména poali Nmci vnikati do poíí Oravy. 7 V XIII. — XIV. století byly jižnjší ásti
slovanské.
8
ponmeny Za
to je s
a zstaly nanejvýše jen nepatrné zbytky podivem, že se až do XVIII. stol. udrželi
9 severnji Slované drevanští.
Drevané, sedíce hust v Jesnou (Jetzel) a 1
borska d. hist.
pvodn
ideji
i
mezi . Jilmovou (Ilmenau) a
širokým okruhem
vn
tohoto
Brúckner SI. Ans. 4, Riedel Cod. br. 1. c. 8. Jinak ke kolonisaci BraniH. Krabbo Deutsche und Slaven im Kampfe um Brandenburg. Jahresber. XL1I. (1910) a B. Guttmann Die Germanisierung Ver. zu Brand. XLI.
srv.
—
der Slawen
in
der Mark (Forsch.
Krabbo mi zstal ve Srv. výše
3
Brúckner Ans. 9—14. Sommerfeld Germ. 132
str.
zur
brandenb. und preuss. Gesch. IX. 1897).
válce nepístupný.
2
4
kraji
167.
— 135.
Guttmann Germ. 112. 8 Guttmann 100, 129—130, 140 si. Koncem stol. XIV. tyto ddiny byly germanisovány (Guttmann 145). Guttmann pro dobu Albrechtovu odhaduje v Brižanech, v zemi Havolské, Suché, Barnimu, Teltov asi 30.000 Slovan (76). Všech obyvatel v stední Marce nebylo do pol. XIII. stol. více než max. 75.000. Srv. Riedel 1. c. 18—19. 5
i
i
7 Brúckner Ans. 4. Od konce X. do XIII. stol., jak se zdá, vznikání nmeckých vsí pestalo, ale ve východní Staré Marce zmizely všechny okrouhlé vsi a nahrazeny novou regulací nmeckou už v XI. století (Meitzen Siedelung II. 481 si., 488—492). 8 Tamže 9 14, Sommerfeld 132.
—
9
Srv. o nich výše na str. 130.
177
Nmci,
jádra, byli sice se tí stran obklopeni
práv
podlehli, ale
Slovanm stedni,
nadvlád hned
jejichž
vedené
proto, že se jich nedotýkaly útoky
proti
zálabským, zstali ušeteni násilného hubení, zstali sou-
poetn
proto déle odolali gfermanisaci. Ale ovšem,
silni a
by pomaleji, germanisace tu šla ku pedu. V polovin XIV. stol., kdy v dalekém sousedství Slovan už tém nebylo, oblast drei
vanská rozkládala se ješté na znanjším území, obsahujícím kraj luchovský (Lúchow) na Jesn, svaidelský (Danneberg ), jižní polo-
vici
blekedského, východní kus olšinského (Ulzen), severovýchodní
ást isenhagfenského
v kraji luchowském,
se Slované ješt
ásti olšinského, 2
1
ást Staré Marky.
a severní
R. 1671 pipomínají
svaidelském a ve východní
r. 1700 byla vtší ást tohoto úvodu lúnebursko-vendického slovníka faráe Christ. Henniga z r. 1705. 3 Ostatn už k roku 1672 máme zprávu o farnosti luchovské, že tam bylo zakázáno Vendm duchovní své, by jen slovem, vendsky oslovovati. 4 Potom nastal velmi rychlý pád. Posledním ostrvkem slovanským byl t. zv Drawehn, slov. Dravaina," v luchovském kraji, na níž jméno vymela slovanská „Wendland" zstalo tkvíti až podnes, ale tu navždy mezi rokem 1750 a 1760. Poslední slovanská mše tena prý byla ve Vostrov roku 1751 a roku 1798 zemel prý ve vsi Kremlin poslední sedlák jménem Várac, který ješt uml po slovansku otenáš. Když v letech padesátých XIX. stol.
ale už
ponmena,
kraje
kolem
i
jak vidíme z
i
i
e
cestoval zde Alex. Hilferding-,
570
Vend,
po sítání
které
7
r.
neuslyšel
už slova slovanského a
1890 objevil zde Alfons Parczewski,
ukázalo se býti prostým omylem, jak prokázaly studie vykonané
hned na míst Arn. Mukou. 8 1
Srv.
2
Muka Muka
:
'
Muka
5
K
8
Muka
Phil.
si.
jménu 1.
Pehled
VI.
9
1900, 116.
výše str
srv.
58. Srv.
c.
i
131.
Srv. J. B.
8
Parczewski Serbja v Pruskiej.
Malý Ponmil! Slované
w Hanowerskiem
sta Tetznerovu
dále uvedenou
7
Slowian
103.
si.,
11, 12, 56, 103.
c,
1.
Archiv,
SI.
11.
c.
1.
Parczewski dal se omýliti názvem
luneburští.
as.
(Wisla XI. I. 408
krakovskou akademii a výsledkem
Mat. si.).
uv.
CCM.
Srb.
1890,
Muka tam
studií jeho jsou již výše
v Globu.
1857. 155.
65;
Potomkowie
byl vyslán
uvedené
r.
1901
stati v Slov.
h'avn práce „Szca^ki je.zyka polabskiego Wendów liinekom. je.z. Krakov I. 313 si. 1903). K tomu srv. Tetzner F. Die Polaben im hannoverschen Wendland (Globus 1900, LXXVII. 201) a Die Drawehner im hann. Wendlande um d. Jahr 1700 (Globus 1902, LXXXI. 233), Hirt Archiv f. si. Phil. 1900. 318.
Pehledu VI. burskich"
5
a
si.
(Mater,
i
praie
i
L. Niederle
:
Slovanské starožitnosti.
'^
178
Wendland
1
„Wenden". Ale lid jinak namnoze zachoval
a z toho vzniklou sítací rubrikou
tohoto kraje nezná
již
slovansky,
tebas
si
mnoho rázu slovanského. Po moí. Ve vlastním Pomoansku poala germanisace pozdji,
ve svém bytu
Pomoí
jak je ostatn pirozeno. 2
bylo
pedn
stupnjší a potom kestní zachytilo se zde
biskupa bamberského Ottona v
1.
1124
vzdálenjší, nepí-
vbec
— 25 a 1128.
:i
teprve missiemi
Ost
tn
i
ty
mly
význam prpravný a výsledky doasné. Více než missie Ottonovy psobilo kižácké tažení roku 1147, po nmž vévoda pomoanský pijal kest a zavázal se podporovati novou víru (v letech padesátých založeny byly první dva nmecké kláštery v Slupu a v Grobe na Uznoimu), ale definitivní ovládnutí kesanství nastalo teprve od r. 1167, kdy za Jindicha Lva slovanská knížata pijala poddanství íšské. Potom také nastoupila kolonisace a germanisace Pomoí, pedevším pomocí klášter, které dostaly práva uvádti Pokud se týe šlechty, v dokumentech poínajíc cizí kolonisty.' r. 1150 až do r. 1300 objevuje se ješt c. 400 šlechtických jmen slovanských, v dob od r. 1235 — 1300 nmeckých už 700. Stav jen
i
mšanský
vbec nmecký, msta
byl
1300
(do
r.
stát.
Bureaus. XXXIII. 266 (1893).
1
2
Srv.
Srv.
jich bylo 34),
Fucks Die Iv.
preufi.
za to vsí s
Bevóikerung- nach ihrer Muttersprache. Zs. d. pr.
von Sommerjeld Gcschichte
thums Pommern oder Slavien und socialwiss. Forsch. XIII.
výlun nmecká nmeckými názvy napoetl
byla brzy
bis
der Germanisierung
zum Ablauf des
Leipzigf
1897
p.
225
des Herzog-
XIII. Jahrhundertes.
— 227.)
Srv. výtah
(Staatsz
toho
a
Pkrwotna tfermanizacya Stowian pomorskich (Bibl. Warsz. 1897. Stycze 137—156, Luty 265—292). Biskupství v Kolobehu založil sice už Boleslav Chrabrý po pokoení Pomoan c. 995 (Sommerfeld 16), ale teprve poátkem XII. stol. ujal se kesanství
zárove
kritiku
v
stati
III.
a
dra Koclianowskho
:t
znovu Boleslav
když nemohl nalézti
mezi polským klérem náležité
horli-
obtavosti (Sommerfeld 23) a když se nezdaila dobrovolná missie španlského mnicha Bernarda (asi r. 1122), obrátil se r. 1124 k biskupovi Ottonu
vosti a
Bamberskému, který kdysi jako mladý knz v Polsku byl a který Slovany znal mu bylo pes 60 let, z okoli svého obvyklého psobišt. Tento vyzvání pijal, na prosbu pomoanského vévody Vratislava a hned pišel r. 1124 5, pozdji po druhé v dubnu 1128 a zstal do listopadu t. r. Srv. o tom všem více u Sommer-
a
i
—
fclda 23
—36,
W. Wiesenera Gesch. der clir. Kirche in Pommern zur Wcndenzeit, Wend. Gesch. II. 262 si., Kaiserzeit III. 995 si.
1889, nebo L. Giesebrechta
Podobné povolení dostal už klášter v Brod u Nov. Brandenburku r. 1170, Dargunu a Diminu r. 1171 2, ale první zmínku o nmecké osad u Kolbazu našel jsem k r. 1173 v Cod. Porn. I. 83. Otto Bamberský kolonist neuvedl. O dalším zakládáni klášter v pednich zadních Pomoanech, jež se vesms staly samy už ostrovy nmecké národnosti, srv. u Sommtrfelda 72 82, 102. 'l
v
—
i
—
179
Sommerfeld do r. 1300 jenom 170 (a z nich 150 objevuje se v pramenech teprve po r. 1250), kdežto vsí slovanských bylo tyikráte 1 tolik. V celku lze íci, že ješt poátkem XIII. stol. celé Pomoí mimo duchovenstvo a mšanstvo bylo pevážn slovanské. Ale v následujících generacích znamenáme
Pomoan
(na
západ Odry)
i
zde obrat.
V
západní ásti
mizí slovanská šlechta už ve 40. letech
XIII. století tak úpln, že se patrn odtud, pokud se neznmila, vysthovala do ásti východní, nebo se zdá, že se tam slovanská šlechta soustedila. Totéž ostatn platí o kraji u Šttina, Pyrice a Stargardu. Pi tom vidíme optn, jak šlechta pijímá tituly a i
nmeckém
po
léna
a vstupuje
s
vzoru,
Nmci
zakládá
msta
nmeckým právem
s
Nižší tídy slovanské
ve svazky píbuzenské.
mstech oddlily se od nmeckých mšan opt ve zvláštní tvrti mimo vlastní msto, zv. zde obyejn vicus slavicalis, wendische Wiek, a tam byly bez zvláštních práv. 2 Obyvatelé ddin sice zstali pevn sedti, ale tu koncem XIII. století nastalo splývání s osadníky nmeckými, penášelo se na nové právo, tak že v
i
n
i
rozdíl mezi
Nmci
Stailo tedy
a
Slovany pomalu mizel.
asi šest
generací (180
let)
po
missii
Ottona Bam-
berského a zmnilo se mnoho. Lid slovanský sice nezmizel, zejména
východ Odry
na
byly
držel se
ješt dlouho,
ale
koncem
XIII.
století
a vývoj jeho také zlomeny, byly zbaveny silnjších stedisk
síla
a ve veejném život nebylo ho více znáti; mezi tím vždy více a více vystupovala bez boje a bez lid,
zejména na
odporu
západ Pomoan,
nmecká
kultura a
nmecký
v ásti dležitjší a vtší. Místo
bain a prales objevila se pda vzdlaná se sty ddin, bohatými kláštery a kvetoucími msty a s bohatým stedním n-
starých s
meckým
Ve XIV. století nebylo sice vévodství pomoanské ješt docela germanisováno, ale bylo už v celku svém státem nmeckým. A vše se stalo bez odporu Slovanstva, aspo o stavem.
:í
nm
neslyšíme.
4
Z celého pomoanského Slovanstva zstal
pi
ústí
eky
Kašubové se
Visly, mezi deltem a jezerem
a Slovinci lebští,
výše na
již
1 2
str.
95, takže
Sommerfeld 124 Sommerfeld 229.
3
L
c.
*
L.
c. 2:í3,
vysthování
si.,
jen zbytek nepatrný
Lebským. Jsou to
t.
zv.
o jejichž jazykové posici zmínil jsem
zbývá jen uvésti nkolik informativních
126, 225.
231, 232. 234. Jako jedinou reakci uvádí
slov. šlechty
Sommerfeld
ode dvora vévodského v XIII.
passivni odpor, totiž
stol.
(228).
180
obou tchto kmen. Dnes
dat o dnešním stavu
vinc
asi
200.000 podle statistiky
1900
r.
je
Kašub
a Slo-
a území jejich rozkládá
'
základ pelivých prací a map St. Ramuíta a dra Nadmoského pi levém behu dolní Visly, jsouc ohranieno arou vedoucí od Kamien (Kamin) pes Czíuchowo (Schlochau), Ferstnowo (Fórstenau) k Starzynu a Miastku (Starsen) a odtud pes Bytów (Butow), Le.borg (Lauenburg) k jezeru Zarnowskému. Podél pobeží bží potom hranice kašubská k Langfuru u Gdaská a odtud rovnou arou pes Skarzewy (Schóneck), L^g (Long) ke Kamieni, 2 kdežto r. 1780 šla ješt od západního behu Gardeského jezera pes Freist, Gr. Diibsow a vedle Kolziglowa k jihu.' Jádro hust se na
osídlené sedí dnes uvnit na oblasti ješt menší
(srv.
mapu).
Od
hust zalidnného jádra je dnes oddlena ješt malá ást, sedící kompaktn pi jižním behu jezera Lebského a Gardeského pi vtoku ek Leby a Lupy (Lupow). To jest území t. zv. Slovinc tohoto
Slovinc,
(kaš.
udrželo
dob
Slowienec,
pol.
podobn te se už
jako jméno
pl.
Slowiecy),
Slovák
a
jejichž
Slovinc
jméno se
jižních ze starých
1586 u Simona Krofeye a r. 1643 u Michala Pontana. Jméno Kašub uvádí Mierzwa a Boguphal v XIII. stol. Cassubia (i s výkladem), pozdji je hojné v titulu pomo. vévod. 5 Ale je pravdpodobno, že jméno Chšábín Mas udím a
r.
4
—
i
v X.
1
v
uvedené vztahuje se na Kašuby
stol.
Pro
r.
Nmecku
tohoto (srv.
potu
žije
výše
str.
153).
a
jich na 200.000, jich úední statistika mla Ramult o nco díve vypoetl 174.831. Asi polovina v Americe, ovšem pro budoucnost ztracena pro svj národ
1900 vypoetl jsem
jen
(srv.
100.213. jich
Niederle Slov.
Svt
64).
Nadmorski Stowicy szczqtki ich je.zyka (Lud V. 320, srv. k tomu RaKociewie (Wista 1902, 205), Polabianie a Slowicy mu\t Lud VI. 81), Kaszuby (Wisla 19 2, 141), Ramult St. Statystyka ludnošci kaszubskiej (Krakov 1899), Lorentz Fr. CjiaBMHC bt> noMcpaiiin. 2KMHIL .V* 345, 120, Slowinzische Grammatik Petr. 1903. § 1., Fr. Tetzner Die Slowinzen und Leba-Kaschuben (Berlin 1899) "
i
i
3
Srv. Tetzner
4
K
1.
c.
výkladu jména Slovinc
Brckner (tamže
1902,
kasz. Volksk. 1908.
1.
619)
a
/.
srv.
F.
12—14). Lorentz jméno
název lidový. 5
Bielowski
Lorentz Archiv
Koblischke Der
MPH.
II.
164, 470, 479.
Name
si.
Phil.
XXIV.
70,
a
Slovinzen (Mitth. Ver.
to pokládá proti Koblischkovi za
KAPITOLA
ECHOVÉ
VI.
A SLOVÁCI.
pvodu a pravlasti. Pomr Slovák k CechmPrvotní differenciace. Otázka žup. Historití kmenové v Cechách. Cechové a Praha. Sjednocení. Pomry na Morav, Slezsku a Slovensku. Cechové v Podunají a postup Otázka
Nmc.
Cech
Staré theorie, které kdysi prarodinu
shledávaly v horách
kavkazských, kde se jméno kmene Zich, známého už
z
II.
a VI.
stol.
po Kr., 1 zdálo býti totožným se slov. jménem Cech, jsou dnes právem odstranny ze všech vážnjších úvah. Tím se mohl dáti na chvíli svésti
dob, kdy
ješt Dobrovský v
se
do Asie kladlo vý-
mže theorii podobnou kdo nemá o vývoji národ evropských pontí. 2
chodisko všech evropských národ, ale dnes vysloviti jen ten,
Pravlast
Cech
Slovák
a
byla na severu Karpat a do svých
pímo odtud, od Visly pes Odru do Cech Moravy a pes západní Karpaty do Uher. Pedpokládati jinou vlast nebo jinou cestu nemáme píiny ani na základ filologie, historických sídel pišli a
ani archaeologie, ani historie. 1
Tento kmen uvádí už Ptolemaios
historikové
byzantští:
Prokopios
BG.
Theofanes Cont. ed. Bonn 55
Kr"'/.-/',:,
—
— 21) —
Zlfxpi,
Pers.
29
(V. 9. '17
IV. 4,
B.
II.
—
pozdji asto Zrjyot,
Genesius ed. Bonn 33
Zkjxoí,
ZVjxo:,
—
Zvjyoí,
Konst. Porfyr. de adm. imp. 42 atd.
S touto
'"
podobn
a
theorii
setkáváme se už od XVI. CnaB.
II.
(.7,
137,
pomýšlel jednou
141
pracích
W.
U
si.
vydati
(Francev O^iepKii 24).
stol.
odvozováním
nás srv.
i
Dnes
aby
shledal jsem se
Obermiillera (Urgeschichte der v Lublani
Lach
v stati
Dobnera Ann.
na Kavkaz,
se
na archaeologickém sjezdu i
s
Srv. zde dále
s
ní
Wenden.
v Mitth.
v nové knize A. Wirtha Gesch. Asiens
zvdl,
od kavkazských
o Polácích
a
55
si.
(1761)
I.
co na
theorii
znovu nejen Berlin
anthr. Ges.
und Osteuropas
Laz
u Perzvolfa
Dobrovský je
pravdy.
v nesmyslných
1874 13 a pednáška
Wien I.
X. 95),
(Halle 1906)
nýbrž 182,
Také francouzský geograf Petitot, jenž hledal roku 1889 pvod Cech u Uralofinn (Quinze ans souš le cercle polaire. Paris 1889, 101. Srv. eský Lid. I. 42">), sveden byl patrn tímto starým jménem. Podobn Ed. Baum Sind die Tschechen ein slav. volk? (Strassb. 1908). 192, srv.
i
253.
182
sama nemá
Historie
vbec odpovdi
na otázku, kdy k nám
Kosmy mlí
a zpráva Suidova, o niž
pišli Cechové, nebof tradice u
Dobner
se kdysi opírali
Dobnerem odnkud práv naznaenému píchodu. Nmetí
a Monse, je falsum
pejaté a nestaví se tudíž proti
'
historikové sice rádi vykládají, že trvalé a kompaktní slovanské osídlení našich zemí provedli koncem VI. stol. od jihovýchodu Avarové, kteí pivlekli sebou do Alp, do Cech a na Moravu tisíce Slovan z
ped
Uher, a pipouštjí
—
kolonisaci,"
ídkou nebo ástenou
tím nanejvýše jen
všechno
jsou
to
ale
theorie
vymyšlené,
které
dostateného podkladu v historii. These, že Avarové hnali ped sebou slovanskou kolonisaci zemí alpských, eských atd., je vbec nesmyslná. Nco podobného mohlo se státi jen místy s njakými zástupy Slovan, ale kolonisaci celého eského národa tak vykládati nelze. Píchod Avar k stednímu Dunaji pipadá teprve do let šedesátých VI. stol., 3 kdy už o Slovanech na Labi nemže býti pochyby. Také archaeologie nemže o vzniku a pvodu slovanských hrob v Cechách íci nic uritjšího, leda bychom pedpokládali, že eskomoravská pole popelnicová jsou slovanská, což je však hypothesou, dosud náležit nepodepenou. 4 nemají
1
Bží
tu o
domnlou
zprávu Suidovu, kterou prý našel Dobner:
„Slavi e
regione trans Danubium primo venere
cumque finitimis saepe venissent auxilio, terrae melioris capiendae gratia tandem populariter transeuntes, in lllyrico consederunt, pars eorum Bohemiam occupavit, et regionem proximam, quam a Maravaha flumine Maravaniam appellant." Srv. Dobner Annales I. 62, 81, Monse Landesgesch. Máhrens I. 3 (1785). Ale recensenti už vytýkali Dobnerovi, že falešn cituje. Srv. Dobrovského dopis z 22. XII. 1817 [Jagié 435 si ). Pedstavu o píchodu Moravan z Ullmann Altmáhren -
Tak
na
soudil
mann GB.
I.
ml Jordán De orig. (1745) Bohusz Siestrncewicz Rech. III.
jihu
i
8,
I.
p
61, 69, 76,
Gesch. Máhrens
I.
i
XXI.
57, Mehlis Beitr
/. Peisker, jenž
42, 212.
Cech týe, Einwanderung 885), Bretholz Djiny I.
(srv.
f.
2S3,
Lippert
Socialgesch.
I.
Bac/i-
i
23,
2S,
Dudík
126,
Urg. Anthr. Bayerns. 1882. V., W. Friedrich
Geogr. 74, Skalla Der erste Pemyslide 8 a
theorie
126, V.
Róssler Zeitpunkt 94, a pokud se
78
Loserth Mitth. Gesch. Deutsch.
Hist.
IV.
515.
vbec význam Avar
jiní.
ásten
se pidržuje této
peceuje
pro kolonisaci slovanskou
(Expansion of the Slavs. Reprinted from the Cambridge Medieval History
II.
1914.
434, 437). 3
a
Srv.
4
mé SS.
D.
Novotný
I.
II.
201,
dále
lánek „echové
Ze naše pole popelnicová pišla ze severu,
archaeologické Buchtela,
faktum.
Srv.
Niederle-Buchtela
Jahrbuch ZK. IV. 31
Morav 20, pímo ástí
a
Avai"
v
H. XV.
345,
102.
23. Podle
si.,
Pi
Star.
II.
z
Lužice a Slezska, jest ovšem
Rukovt 60 3,
ervinkovy hypothesy (Kultura
kolébky této kultury, což není nemožné.
erný
si.,
SS.
II.
499,
Popelnicová pole na
poli popel.
60
si.)
je
Morava
183
Zbývá tedy jenom a cesty severní,
vlasti
nebo nám
tak navzájem úzce a starobyle
ovšem mluví ve prospch
etz
ukazuje
spojený,
pedpokládati musí
spojení
territoriální
ale ta
filologie,
etz,
pomry
pro
i
eí
slovanských
že se tentýž
totéž
prvotních
dialektických stedisk ve slovanské pravlasti, která byla na severu
a slovinského
ní centrum praeské bylo vedle srbského, polského umístno tak asi, jako dnes, a Cechové se nemohli
do nynjší své
vlasti dostati
Karpat. 1
Už v
pedu
ku
zpsobem
jiným
než tím, že se posunuli
v stálém dotyku na jedné stran
lužickými Srby a na
s
druhé se Slovinci. 2 Pišli tudíž ze severovýchodu, že ást,
vyluuji,
Cech
jižních
A
od Dunaje, o
dostati odtud,
povdno
co zde
pes Moravu
dostihnuvší
eské
o zemi
emž
smr
Uinil
pisthování.
Czambel
sice S.
pvodu
Hron, Nitru a Váh a rovnž
a že pišli na
ne-
se dále ješt zmíním.
a moravské, platí
vensku. Ani tam nejsme oprávnni pedpokládati dokázati filologicky, že jsou Slováci
ímž ovšem
Dunaje, mohla se do
jiný
o Slo-
i
pvod
a jiný
1903 a 1906 pokus
r.
jiného, jihoslovanského i
na Moravu
Uher, oddlivše se od ostatních jižních Slovan, 3
z
dolních
— ale odmyslíme-H
od všeho ostatního, ímž se Czambel snažil prohloubiti dnešní rozpor mezi Cechy a Slováky a oba kmeny oddáliti, nepodailo se mu ni-
—
kterak prokázati Všichni
vci
rzný pvod,
spec. jihoslovanský ráz
ne zcela novou." Slovenská
e
není ástí
vtve
centrum vznikalo v nejtsnjší souvislosti
její
tvoilo
s
vbec
tímto
srbskému,
ei slovenské.
znalí slovanští jazykozpytci odmítli tuto thesi,
polskému,
jakousi
jižní,
s
a
ruskému,
s
ostatn
nýbrž západní,
eským
centrem
jednotku jazykovou
slovinskému
4
a
proti
centru
nimiž je
ovšem
vážou mnohé pechody. Jazykové rozlišení Cech a Slovák nastoupilo zetelnji teprve po úplném vývoji jednotlivých jazyk 1
Srv. SS.
-'
S.v.
3
sv.
121.
I.
Oblak Archiv f. si Phil. XVII. 595, Jagií ib. 1901. 621. Srv. Samo Czambel Slováci a ich re. Peš 1903, Slovenská re. Ture.
Martin 1906
I.
a jeho starší brožurku
A
cseh tót-nemzetegység' multja, jelene
(Peš 1902, esky pekladem Ed. Gullera v Praze 1904). Jagié Archiv si. Phil. XIX. 277, XX. 38, Kirchenslav. Sprache
és jovoje *
Pastrnek Fr. (Srv.
i
H3HK3
starší
1907,
Slováci
jeho III.
jsou-li
Jihoslované?
sta v Listech
filolog.
(Vstník C. Akad. 1898 215),
Polívka
XIII.
J.
11
1904
H3B.
si.
1
si.
otjí. p.
345, J. Skultéty Nár. Noviny 1903, srpen, Siov. Pohl'ady 1903,
709 a 1908, 380. Srv. mé SS. II. 357 pozn. 2, kde ukazuji na ty badatele, kteí v starých na pannonských Slovanech vidli zvláštni vtev, jež, jak soudili, rozkládala se severu Dunaje v dnešní Morav a uher. Slovensku (Miklosich, Dúmmler, Waitenbach, Hunfálvy, Mareíi, Králíeh, Suman, Hodža atd.). "'
i
184
práv jmenovaných, zejména když
uherští Slováci trvale se dostali
do jiných politických pomr a od ostatních soukmenovc oddleni byli hradbou západokarpatských hor. A jak vznikl v slovenin jihoslovanský pímsek, ada slov, ada zjev fonetických a tvaroslovných, ukázal jsem se to jednak tím,
majíce
slovanské,
do sebe a které na pochodu ze že pejali
pi ekách
odedávna sedli vedle
že Slováci s
horami a
položená,
v Starožitnostech na míst jiném. 1 Stalo
již
ze severu
mnohem
více
volných
i
do
nho
tekoucích. Neplatí tedy pro Slováky
žádný jiný
dvod
historický
nebo archaeolog-ický."
K mnové.
filologický než pro
Cechové
Cechy
a
rovnž
a Slováci nebyli v první
v nynjším slova smyslu, nýbrž rozpadali se na z nichž
oblasti jiho-
styk než západn Nmci oddlená, vtev eská a potom tím, absorbovali adu zbytk ist jihoslovanských, Zakarpatí na Balkán zstaly vzeti pi Dunaji a ní
tak ne
dob
dvod
národem
adu plemen
a
kmen,
národ vznikl teprve vývojem historickým.
Byly-li
v Cechách,
Morav
na
a
Slovensku vedle
kmen
a
plemen ješt župy ve smyslu malých hospodáských, píbuznými a županem ízených území, díve kladn odpovídalo, dnes však negativn
proto, že historického
dokladu pro existenci takových žup není.'
Je vskutku
rody osazených
je otázka,
na niž se nesporné,
SS. II. 358—359. Také sem pole popelnicová pišla od severu. Srv. mé SS. II. 498 si. (s doklady) a sta „Pravk Slovenska" (Slovenská ítanka 51, Tel 1911). Starší literaturu a lánky mé sem se vztahující viz v SS. II. 499, pozn. 3. Jiných archaeologických doklad ovšem není, zejména jimi nejsou jména ukazující na stará sídlišt nebo hroby, jak soudil A. Kmet (Tovaryštvo Oswaldovo III.) a J. Holuby (Sborn. slov. mus. 1898, 145). To už dobe odmítl J. Skultéty Pohl'ady 1901. 738. Jméno Náklo nedokládá, že tu Slované sedli už v neolithu, nebof takové jméno vzniknouti mohlo a vznikalo pozdji, když pišli Slované a zahlédli zbytky kolových staveb dob starších. 3 Župy uvedl do eské historiografie Boek falešnou listinou z XI. století (supa Olomutici) a uvili v hned V. Maciejowski Hist. prawodawst slow. III. 116, dále Palacký v 1835, 406 si., 442 si. a v Djinách na místech píslušných (Gesch. von B. I. 174, II. 1. 21), Herm. Jireek v Pam. arch. 1856. II. 25, ve svém Slov. právu II. (1864) 7, 172 si. a hlavn V. V. Tomek v práci „O starém rozdleni Cech na župy a pozdjším na kraje. CCM. 1858, k nmuž se pidružil pozdji /. Kalousek v 1874, 147. R. 1875 vystoupil však proti falsm Bokovým A. V. Šembera v 1875, 57—81, což doplnil roku 1878 lánkem „O domnlém rozdlení zem eské a moravské na župy" (CCM. 1878, 1), v nmž nadobro zavrhl existenci territoriálního významu eských žup. 1
2
i
M.
n
M. M.
Následovala
ada
H. Jireek
CM.
polemik nebo
lánk
1878, 321. Prove
sporné výklady doplujících, jež uveejnili
s. v.
župa, Právn. život 18, V. Brandl (Glos-
185
eských
v pramenech starých djin
že se
nevyskytují slova župa
pomrné pozd
a župan ve smyslu uvedeném, nýbrž teprve
úadu
a XIV. stol. ve smyslu
ve
XIII.
královského, práva k jistým regaliím.
1
V
Cechách od poátku doby historické vidíme místo pedpokládaných malých žup jenom kraje v pramenech oznaované slovy 1 tribus, districtus. Výraz pagus se provincia, terra, regio, ideji 3 tém nevyskytuje. To je tedy faktum historické. Ale nebylo župan a tím žup u nás v dobách starších, na p. v dob Samov i
i
a starší knížecí?
Nechtl bych sám k
odpovdti záporn
této otázce
tak
a
nové škole historické. 4
jako se to iní v naší
apodikticky,
Kdo
uznává u nás župy a župany jen v XII., ev. XIII.— XIV. století ve vyloženém smyslu úedním, je nutn veden k tomu pedpokládati, že oba terminy vnikly k nám teprve v tchto dobách pozdních. Jinak by pece musil uznati, že zmínný úední význam nemohly
—
nkolik set let ped tím, v stol. VIII. IX. Ale župan nebo župa v okolí eské zem už v století míti
je
zárove v severozápadním
sarium
VI.
VI. 249,
CM. Mor.
i
B. Rieger
1878, 392),
Slovník
pece
staré, není
Zízení
krajské
Sedláek Vstník
474,
str.
VIII.,
jižním Slovanstvu
a
jihozápad Ruska'' jako terminy
vidíme-li slova
1891, 18, Jasinskij A.
U.
str. 6,
I.
J.
Celakovský
229,
na^eme seMCKaro
ocv;uipcTBt> (Kijev 1895) 183, /. Lippert Sozialgesch. B.
vidíme-li
možná
i
na
jen nemožno, že
1890,
Spol.
a
Ottv
Ottv Slovník
CTpotf bt> mciiickomi,
I.
28, Mitth.
f.
Gesch.
XXXI, 223, A. Šlechta ze Všehrd (tamže XXXII. 1), -Stieber Das ósterr. Landrecht 1905, 71, Peterka Burggrafentum in B. Prag- 1906, Koss Landesprivilegien 136, Exkurs,/. Vacek (Aletheia I. 311, Soc. djiny eské 94), A. Bachmann GB. I. 153, /. Peisker Die aitslaw. župa (Weimar 1897, S. Abdr. Zs. f. Soc. Wiss.) až po práci J. Pekae, která poskytuje nejlepší pehled a posouzení celé otázky: O správním rozdlení zem eské do XIII. stol. (Sborník žák Gollových D.
in B.
1906, 81). 1 '
89
si.,
3
lužické
Srv.
Peka
1.
91, 94, 97, Šlechta
c.
Panovnické [Friedrich
Betislava
I.
listiny
Cod.
5
oddílu
c.
1
si.
Peka
I.
(zhotovené ve XII.
I.
c.
97,
K dokladm
Novotný
str.
Hajiemc
190.
výrazu pagus jen pro sousední pag-y Výjimkou je pagus ísgorelik v listin jenž zjevn náleží do ech (Friedrich I.
198, 202). stol.),
Kosmy
D.
I.
I.,
3.
499.
píslušným, které rozebrány
Slov. Starožitností,
883-884, Raki Rad XCI.
22, Jasinskij
XII. století užívají
dipl.
360). Srv. též pagus Stybeczne u 1
1.
Novotný CD. I. 499, Sedláek O rozdlení Moravy Jireek Top. ant. 122, 151. Srv. zde dále pozn. na
srv.
zatím Miklosich
a
ocenny budou
EW.
M.
v kulturním
Sreznvskij MaT. I. 1878, 324, Bujak Studya
413,
(1888) 137 si., Jireek 352 (Rozprawy Akad. T. 47), Balzer O zadruze slow. Kwart. 1899. XIII. 205 si., Peisker Die aitslaw. župa 98 si. Z Ruska sem patí rusínský výraz pro uherský
'
186 byly také
souasn
Cechách
už v
a na
nevztahuje se na Slovany
eské? Jist
podle jazyka
konec této
blízci
Morav. Kdo
pirozen župan
a
(srv.
župa nemohly
míti
z
V
777
r.
Cechm
Slované
byli tito stati).
vbec
zda
ví,
doklad kremžského župana v Tassilov listin
nejstarší
století
VIII.
— X.
toho významu úedního, jehož
význam jiný. A že se tento význam poutal skuten na njaké menší territorium rodové nebo hospodáské, ukazují ob sousední analogie slovanské dosud podané etymologie slova župa,konen pozdní význam eský, v nmž pi pojmu beneficia zstává podklad uritého kraje. Proto nabyly v
mly
XIV., nýbrž
stol. XIII. a
starší
i
i
i
bych tak rozhodn nezamítal možnost territoriálních žup a píslušných k nim župan u nás ped X. stoletím, zejména když uvážíme, že s
obou
stran Cech, na severu v Srbsku a na jihu
župani doloženi,
—
a je nepípustné
ovšem
ale
župách v Cechách
o
mluvit
pi
Dunaji, jsou
n pímého dokladu
u nás pro
není
díve
jak se
tak,
doloženým geografickým jménm. Není
mluvilo, a pipojovati je k
jakého by byly rázu, zda by to byly menší celky píbu-
jasno,
rodové,
zenské,
i njaké
territoriáln
hospodásky stanovené
a
okrsky a jak veliké. Župani v sousedství Cech objevují se v
nej-
starších
dokladech jako správcové slovanských obcí, patrn vtších.
Pozdji
se
ovšem
jak ukazují alpské
—
komitát
vi-ryna,
magisti villarum velice rozmnožili,
tito iudices,
urbáe
polského
XXIII. 264); zajímavý je
i
XIII.
pvodu
i
maloruské
xeynHHKa (Sreznvskij Jopan Physso [Fr. Schiuni Archiv
mé SS. J
II.
—
gopá
si
je pvodu nevdl s
strážník,
chránné.
rady
pastý, gopujáti
(Idg. F. XI.
111.)
XXIV. 70 pipojil výkladu pidali se Brugmann k
tomu)
však i
KJpta .Mmnuka
c).
l.
f.
Heimatskunde. Laib. 1882.
I.
2. Srv.
tento
Pozdji ješt
velmi záhadného. Starši výklady pomíjím.
ním
/.
a Idg. F.
zavrhuje
liána
351).
Slovo
Miklosich
Denkschr.
[Miklosick
vicvnaisa
doklad v 3an. .'bKe;uiM. 1604:
Hcyrn. pycciaiX7> 1
3
století.
i
(EW.
—
Hujer
413);
hlídá,
K
prasl.
koenu geup
Janko
O
vychází
Brugmann
'geupa
—
i
prasl.
srovnal
župa
etvmologii slova pán L.
k ide.
výklad,
novji
t.
Fil.
v
'g~hpan,
od
župana
(župu
stin.
místo
XXXI. 104
ke kterémužto
stycích 1#5. A. Briickner (Idg. F.
jen
j
má
XXHl. 217)
za novotvar
jeho pozdního významu úedního a pokládá slovo za avarské nebo bul-
(Beziehungen 102) na základ J. Peisker. Zprvu regio pastoria. Novji však župana Brugmanna a Hujera vykládal, že je župa a si. gxpana (srv. už Bez. 104, pozn. 1 a Neue Grundlagen 7, Anzeiger XXXIII. harské. Této možnosti chopil se
i
—
a
247, Expansion 445) pokládá za tituly avarskobulharské (xouavóg). 3 Srv. Dopsch Altere Sozial- und Wirtschaftsverfassung d. Alpenslawen (Weimar 1909, 23—52), Rachfahl Jahrb. f. Nationalokon. 1900 203—211, Peisker Vierteljahrschr. f. Soc. VII. 326. Peisker ovšem rozlišuje tyto pozdní od pvodních (šlechty avarského pvodu). Peiskerov hypothesi, že župa byl okrsek panstvím
187 Nehledíc tedy zatím k župám, pro
zstává
jisto,
pvodní
že se
eské
zem
nedoloženým,
ady menších plemen východu posunuly ped VI. stoletím
osídlení skládalo z
rod, které se od severu a do Moravy a do Cech, obsadily úrodný kraj hvozdem nekrytý 1 a tam vystavli velkou adu osad s píslušnými útoišti, menšími pro jednotlivé osady, nebo velkými pro celé píbuzné, plemenné komplexy. Je zajisté pravdpodobno, že už tehdy vedle jednotlivých rod tvoily se vtší plemenné nebo hospodáské jednotky, ady ddin kol spoleného hradišt a že dále nkteré z nich poaly se a
bu
i
avarským vytvoený, mohl by se župana a župy
vývoji i
dáti souhlas,
kdyby se prokázalo, že slovo župan
vskutku turkotatarský termin pro správce župy. Ale je možno, že v historickém
je
máme
kontaminaci slov
i
význam rzných,
indoevropského
turkotatarského.
Nové slovanské obyvatelstvo mohlo se tak, jako ped nim jiní praobyvatelé, jenom v tom území, které nebylo pokryto neprostupným hvozdem. Tento starý hvozd nemohl býti dosud náležit vymezen a neznáme proto ani hranic území pvodn osídleného. Ale z dat po ruce jsoucích je na jev, že bylo vtší, než je vymezil W. Friedrich ve své jinak cenné práci, zejména srovnáme-li s ním 1
usaditi
samu mapy pedslovanských osídlení archaeologicky doložených a také už agronomickou mapu ech, vydanou J. Salabou. Rozkládalo se v echách pedevším po poíí Blé, stední a dolní Ohe až po Berounku a Vltavu a pak v celém i
ostatním Polabí,
poátku
Morav
kde
je
všude
historie koncentraci
pda
otevené,
bylo také území
nejvolnjší
nejmilnjších
nejúrodnjší.
a
eských kmen,
prosté prales
a
Zde vidime na
jak dále vyložím.
Na
úrodné odedávna osídlené
omezovalo se zhruba na sted zem od Mohelnice po Tebísko, Budjovice a Znojmo na západ a pes Usov, úpatí Jeseník, dolní Bevu, Holešov, Zlín, Uh. Brod až k úpatí Bílých Karpat, ovšem s výjimkou Marsovských hor. Dále do hvozdu poala eská a pozdji nmecká kolonisace pomocí usilovného mýcení a pražení les vnikati teprve pozdji, zprvu podle cest jím prostupujících. Píslušná literatura je tato: W. Friedrich Die histor. Geographie Bóhmens bis zum Beginne d. d. Kolonisation. (Abh. geogr. Gcs. Wien IX. Nr. 3. 1912.) Práce je velmi záslužná, vyžaduje však korrektury Srv. Eisner J. 1913. 99, týž Vývoj peds hlediska archaeologického. historického osídlení zem eské. 1914, 137, a B. Horák K historické geografii Cech. Sborn. zem. XVIII. (1912). Dále srv. Sedlákovo vymezení hvozdu eského v Ottov Slovníku VI. 253. Jinak k pomeznímu hvozdu a stezkm jej prostupujícím srv. bohatou starší literaturu u Zíbrta Bibl. CH. I. 139 si., C. Lid IV. 204 a Novotného CD. 1. 546. Hlavní práce jsou V. Tomka Nco o pomezí zem eské za nejstarších (CCM. 1855, 461), H.Jireka Vzdlání a osazeni pomezního hvozdu eského (Pojedn. u. spol. VI. 12. 1884), J. Peiskera totiž až
do
Tišnovsko
XII. století, a
a
i
H.
H.
as
m
Pomezní hvozd a nejnovjší spisy o (Sbor. Hist. III. Iíl85, Der Grenzwald Bohmens (Mitth. Ver. Gesch. D. in B. XXI. 1883, i
Topogr.
ant.
133
erný Píspvky
si.,
J.
Lipperta Sozia'gesch. B.
k histor.
Jiný obraz starého osídlení
m.
ol.
1914, 100.
I.
9.
K Morav
9), J.
177), srv.
Losertha
H.Jireka hlavn Fr.
zempisu Moravy. as. M. Mor. 1917, 7, 22, 39 si. na základ archaeologickém podal /. ervinka Cas.
188 brzy sdružovati v ješt vtší celky, získati prvenství a s
O
v ele.
knížaty
moc
vedené tmi, kteí si dovedli vytvoení velkých kmen
a tak dáti základ k
tomto nejstarším stavu
však
není
pímých
zpráv. Ale nynjší jazyková a národopisná differenciace a pak staré tradice jednoho
kmene
konen
a
bezpen,
zpráv ukazuje
i
nkolik pozdjších historických
že nebylo zprvu té jednoty národní, kterou
pozdji vidíme, nýbrž že bylo nkolik jednotek vtších nebo menších Ovšem prameny ty jsou tak omezené, že nejvtší ást území eskoslovenského zstává nám neznáma a starý národopisný obraz Cech, Moravy a Slovenska nesnese srovnání se souasným obrazem srbských a polabských Slovan. vedle sebe.
Na
nám nejprve moderní po stránce jazykové a národopisné. Vidíme v
starou differenciaci celkovou ukazuje
nm
obraz národa
dosti silné dialektické, povahové, kulturní a
jsou staré a které
nám
plemenného, ale historicky historická,
oblasti
eské
sice
tlesné rozdíly, které
nedovedeme pedvésti. Žádná zpráva s rozdlením
žádný termin historický nesrovnává se na p.
na ti známé pásy dialektické: jihozápadní, stední a
severovýchodní
žeme
jich
i
pedstavují formy pvodního vývoje
najisto
'
a totéž platí pro oblasti moravské a uherské.
M-
dnes íci, že tyto oblasti existovaly, resp. byly založeny
poátku doby historické, že tehdy existoval ve svých poátcích kmen hanácký práv tak jako slovenský, ale nic více. To je jeden druh staré differenciace kmenové, kterou právem pedpokládáme pro dobu ped 1000 lety, aspo v jejích základech a poátcích. Pokud pak se týe anthropologických rozdíl, které kdysi ped lety snažil už na
se J.
bezúspšn
složkách,
V
srovnávati se starou historií L. Snajdr a novji lépe
Matiegka, jsou dosud píliš neznámé v dnešním stavu
abychom mohli
knížecí
dob
v starých jeho
pronésti více nežli zajímavé
archaeologii bije nejvíce do
Cech v
i
pohanské.
oí '
domnnky. J
kulturní rozdíl severních a jižních
Je to sice nejtemnjší doba
eské
1 Jen pro menši oblasti bychom snad našli stará jména, na p. pro severovýchodní dialekt — Chorvaty, pro doudlebský Dúdleby.
—
2
Snajdr Palaeoethnografické aforismy.
eského národa (Pam.
genie
slovenského (Za vzdláním
. Lid
arch. 1917, 109) a
sv.
1895, 76 a J. Matiegka Ethno-
Vznik a poátky národa esko-
100. Praha 1917) 38
si.
3
Na tuto rznost jižní oblasti mohylové a kraje severniho upozornil zejména dr. Axamít (Pam. arch. 1917, 9) a ásten už J. Braniš v studii Osídlení Doudlebská (Zpráva reál. Kladno 1911, 7), nejnovji pak J. Hellich ve slati o významu hrob pinvských,
která se nalézá v tisku. (Pam. arch. 1918). Matiegka shle-
dává ve východoeských polích popelnicových rázu slezského a bylanského
Cho-
189
pece
praehistorie, ale jeví se v ní
jen nápadný rozdíl v
ve vydržení žárových mohyl na jihu
ehož
z i
eském
znané
i
rozdíly kraniologické,
Je jich
'
nemnoho
a
a v letopisu
jak Hellich
jejichž
jména zachovala
ceny nestejné. Nejdležitjší je bez odporu
zakládací listina biskupství pražského z století
tu,
nemohu zatím rozhodnouti.
ad kmen,
Positivnjší jsou zprávy o historie.
severní,
proudu a nejspíše pak
lze souditi na lid jiného kolonisaního
jiného (na jihu dunajského) východiska. Najdou-li se
myslí,
pevaze a
proti ásti
Kosmov,
r.
1086, zachovaná v opise z XII.
jež potvrzuje stará privilegia z
r.
973 ~
a v níž se severní hranice biskupství pražského vymezují takto:
„Termini autem eius occidentem versus
hii šunt. Tugust, quae Chub, Zedlza et Lusane et Dazana, Liutomerici, Lemuzi usque ad mediam silvam, qua Boemia limitatur. Deinde ad aquilonem hi šunt termini: Pssouane, Chrouati et altera Chrowati, Zlasane, Trebouane, Pobarane, Dedosize usque ad mediam silvam, qua Milcianorum occurunt termini. Inde ad orientem fluvios habet terminos: Bug scilicet et Ztir cum Gracouua civitate provinciaque cui Uuag- nomen est cum omnibus regionibus ad praedictam urbem pertinentibus, quae Gracouua est. Inde Ungrorum limitibus additis usque ad montes quibus nomen est Triti dilatata procedit. Deinde in ea parte, que meridiem respicit, addita regione Morovia usque ad fluvium cui nomen est Wag et ad mediam silvam cui nomen est IV.óre et eiusdem montis, eadem parochia tendit, qua
tendit ad
medium
fluminis
Bauuaria limitatur." 3 poátky 40) rzného prostedí, nýbrž vaty (Vznik a
kmeny eskými vykládá nejen vlivem rzných zbytk starého obyvatelstva (Vznik což ostatn na mysli ml Pí a Axamít (1. c). i
38, Ethnogenie 114), 1
K tmto
a rozdíly mezi
assimillací
i
kmenm
zejména práce: Šafaík SS. II. 460, Vocel Pravk 272, Jireek Kmenové eští u Kosmy. CCM. 1892, 267 si Tomek Obrana nejstarších dj n eských. Pam. IV. 2, 10, O starodávném rozdlen! Cech na starým
srv.
,
župy.
O
M.
wand.
d.
1858, 222, 1859, 167, Apologie (Akty král. spol. nauk 1864), Kalousek
í
rozsahu
e
eské
Slawen
za Boleslava
II.
(Mitth. Gesch. d. D.
(Sborn. in
B.
hist.
I.
1883, 101),
Loserth Ein-
Sedláek
Mist. Slovník
XXI. 292),
Ottv Slovn. VI. 249, Novotný CD. 499 si. Mapu vydal Vocel v Pravku Ti historické mapy k djinám eským. Praha 1885 (mapa I.). Srv Výklad k hist. mapám Cech. Praha 1891 2
(s. v.),
I.
a Kalousek i
jeho
.
K
pokud bylo privilegium r. 1086 podvrženo a jak dlužno vyložiti udané hran ce biskupství, srv. pehledný výklad u J. Pekae v CCM. 1904, 45, J. Novotného CD. I. 567 a St. Zakrzewského Kw. hist. 1916, 260 si. a Friedricha Codex 1. 93. Existence eských kmen v privi'egiu jmenovaných se spory netykají. Zpráva o kmenech je vrohodná, a pochází listina z X. nebo XI. století. 3 Otiskuji z Codexu diplom, regni Boh. (ed. Friedrich I. 92 . 86) podle opisu z XII. stol. chovaného v archivu mnichovském. Vedle toho zachoval listinu !
otázce,
-
190
ada eských kmen. K nim pináší Kosmova (zejména o Ceších, Luanech a Zlianech), potom legenda sv. Václava (o Chorvatech), MasúdízX., resp. IX. stol. (o Dúdlebech), Dalimil o Zlicku, dále ada annál Zde
je
uvedena nejvtší
zprávy kronika
další
aspo
íšských, jež
eské
nejstarší listiny
i
(provincia,
ciích a krajích
souasn nkolika
vzpomínají
konen nco
a
v zemi
knížat
eské zmínkami
o provin-
kteréžto terminy založeny jsou
regio),
pravdpodobn také na jednotkách plemenných nebo kmenových. Za to bych z pramen vylouil geografa Bavorského z IX. stol., nebo 1
Stadic,
ani jeho
K
Znetalic,
ani
ani
Fraganea,
eho
aniž
pedn,
celkové charakteristice tchto zpráv podotkl bych
adu jmen významu
že podávají
jiného
bezpenji na nkterý kmen eský.
lze vztahovati
nestejného.
Jméno znaí nkdy
skutený kmen a jindy patrn jen plemeno nebo jeho pohraniní hradišt. Za druhé vidíme, že nkolik tch jmen kmenových daleko nevypluje tehdejší osídlení zem eské, o Morav, Slezsku a Slovensku ani nemluvíc. Je to tedy jen ástený obraz, který možno zkonstruovati a jen pro Cechy. V celku vidíme, že hlavní kmenové drželi sted zem, území nejúrodnjší, už od pravku osídlené: Luané na Ohi, Cechové ve stedu, Zliané ve východní a Chorvaté v severovýchodní ásti. To jsou silní a velicí kmenové, velký,
Kosmas pi líení událostí r. 1086 (II. c. 37). Rukopisy jeho mnohé odchylky jmen, z nichž pijal Jos. Emler do svého vydáni ve
tuto nedokonaleji
vykazují
Fontes merici,
r.
Boh.
1
116 tyto tvary: Tugost, Zelza, Zedlica, Liusena, Dasena, Luto-
II.
Pšovane,
Lemuzi,
Dedosane,
i
Tritri,
Novotný CD.
Chrowati,
Slasane, Trebowane,
Boborane,
Kosmy
Srov. výše
districtus, tribus.
23. J.
— 4. Prameny uvedené zídka užívají „kmen" — 13), obyejn pišou regio, provincia, ideji
499, 511, 513
I.
(na píklad populus u
vyšehradské
Ghrovati,
Moure.
Peka
10
1.
str.
doplnil
1^4.
eských
Starých kraj
výet na 25
— 28
(Sborník
znají
žák
ob
listiny
Gollových 114,
119) a to následující: Pražsko, Rokytensko (Rakovnicko), Zatecko, Bilínsko,
D-
Litomicko, Boleslavsko, Hradec.
ínsko,
šunt civitates XV.,
Merehanos,
ipsi
Marharii habent civitates XI.
badatelé vztahovali nkteré na
Geograph und Máhren. dicích
eské
.
habent civitates XXX.) uvádi ješt Zs. Gesch. Mahr.,
líných
knížectví pražského (CD.
I.
.
Est populus,
adu kmen,
quem vocant
z nichž
echy. Tak zejména Králiek (Der sogenn.
Stadice na Bílin,
ostatn po píkladu
.
Schles.
II.
216, 228) shledává v Sta-
v Zneta
k tomu pak V. Novotný
ve výroku Fraganeo cwitates XL.
501), kdežto
W. Friedrich
novjší
bairische
kraj
na
shledává oznaení
Ode (Geographie 75).
S
191
ostatní na severu jsou
vesms
menší a podružnjší, bez zvláštního
významu. Proto také celá historie VIII. až X. stol. a z ásti ped praehistorie pojednává jen o tchto silných kmenech, kteí tím už i
eský národ dokud ho
pedstavovali.
dvod,
z
Ale ješt v X.
K
kmenové
Ti
Cechové.
zlický kníže ovládal tetinu Cech.
stol.
menším na severu položeným
ležela podle pražské
o primát,
také
zápasili
jež dále vyložím, nedostali vlastní
kmenm
nebo
plemenm
ná-
osada Tugost pi cest vedoucí hvozdem dále Sedliané zvaní podle hradu Sedlce
listiny
1 Domažlic na Chubu, 2 u Karlových Var, pi ústí
z
Ohe Litomici," dále pi Labi u Dína kmen Lemuz, sedící na Blin v pozdjším blinském, kde Kosmas uvádí populus Blina, nebo na druhé
Dané kraji
A
patrn
a
i
i
stran Labe. 5 Hranicí proti Srbm byl hvozd na Krušných horách a za Labem ára, jdoucí pes eskou Kamenici a eskou Lípu Na
1
i
umístní ukazuje pímo poslední vta v
toto
nmecký
privilegiu
roku 1086
z
název Domažlic Taus. Z textu privilegia vidno zárove, že nebží o hrad
eským lidem, jež sahalo až do Bavor stediskem byla Tuhost. Novotný CD. I. 504, Tomek CCM. 1859, 172, Kalousek Hist. Sb. I. 97. Jména kmene neznáme (Domaželici?). Chodové vystupují v historii teprve pozdji (Sedláek Míst. slov. 152). K theoriím o pozdjším pisthování „polských" Chod do Šumavy, kterou shledáváme už u Pavla Stránského (De republ. bojema 1634) a pozdji u J. Wenziga, Ed. Riittera (Der poln. Volkstamm in Bóhmen. Aus allen Weltth. 1876 VIII.), Br. Grabowského (Wisla 1895 851), a J.Erbena (Dj. Chod. Kvty 1868 . 8—11), srv.
jako mezní bod,
Dr.
nýorž o území osídlené
84) a jehož
(srv. str.
M. Pangerl Die Choden XX. 105).
zú Taus (Mitth. Gesch. D. in B. VIII. 144), Loserth
(ibid.
- Zedlza, var. u Kosmy Zedlica, Sedlicane. Nebyli však nejzápadnjším kmenem na Ohi, nebo smíme dále do Bavor v Chebsku pedpokládati plém
Cheban 110).
(I. 10),
Sedlian
Sedláek
494, 497, 3
Hban
bo
n
Zem
(Novotný
D.
505, 546,
I.
Zubatý Sborník
zvána byla pozdji krajem loketským {Tomek
792, Kalousek Sborník
Liutomerici, var. Lutomerici. Srv.
I.
99,
Jireek Topogr.
fil.
I.
CCM.
106,
185
ant. 131).
Kosmovo populus Lutomerici
et
Blina
vedle dalšího provincia (Friedrich Cod. 1.45,498,11.494, Jireek Top. ant. 71).
4
Dasana,
u
var.
Kosmy Dasena, Daciane
Dechinensis provincia (Friedrich Cod.
v okolí hradišt
Dína.
Srv.
Jireek Top. ant. 26). Sídla Lemuz, jejichž jméno se opakuje ješt jako název osady na Kouimsku a Strakonicku (Palacký Popis 236, Sedláek Slovník 504), bylo vždy pedmtem spor. Už Dobner si nevdl rady a kladl je jednou ke Zhoelci, podruhé k Zitav; Šafaík je kladl k Bezdzi (SS. II. 465), Tomek na Bílinu I.
45,
•'
(Pam.
IV., 2,
na Plounici
i
2),
Slovník IV. 250) u Nisy,
Loserth na východ
(CM.
1892, 267),
a J.
Šimák
Dan
(Mitth.
Gesch. D. XXI. 295), Jireek
Sedláek do Zagosdu (CCM.
snažil se dokázati,
že
sedli
v
1892, kraji
239,
Ottv
jabloneckém
oddlení od Pšovan a Chorvat Brdy a hvozdem od Ještda k Bezdzi by vskutku poadím výtu ukazovala na východ
'C. Lid VII. 90). Zakládací listina
Dan
a
Litomic,
ale
nad hranicí Zagosdu
(srv.
výše
str.
120)
není pro
n
192 (srv. výše str. 120), od nhož Mlník, díve Pšov zvaný, sedli eští Pšo-
k Ještdu, za níž byl srbský Zagozd k jihu až po 1
vané. v
Bezdz
a
Staroslovanský prolog- o
Pšov
sv.
Ludmile nazývá
rozenou dcerou knížete srbského, 2
ale
sice tuto svtici
jazykové
dvody
po Mlník pipojili do oblasti srbské. Prvním velkým kmenem vedle jmenovaných byli Luané (Lusane, var. u Kosmy Liusena, Lucsane u Dalimila Luczene, Luczko). Sedli na stední Ohi od Sedlian na západ, hlavn v okolí Zátce, ale dovedli zprvu sídla svá nebo své panství rozšíiti od Sedlce až po Tebenice (v jejichž blízkosti lucký kníže vystavl hrad Vlastislav pi hranici zem blinské a litomické) a na jih až po Mži. Ovládali tedy tém celé Poohí. Jméno mli od kraje úrodného a luinami pokrytého, jenž se Luka zval a podle Kosmova sdlení rozkládal uprosted zem pi Ohi. Název Luani je jinde po Slovanstvu nedovolují,
abychom
kraj až
!
i
A
místa.
jelikož se
v
souasných pramenech objevuje astji termin provincia 491, II. 449, Jireek Top. 5) a u Kosmy I. 45, povždy pravdpodobné, že starým kmenovým názvem lidu
Belinensis {Friedrich Cod.
pulus Blina
10), je
(I.
i
na Bilin bylo jméno Lemuzi, které brzy zaniklo a ustoupilo term. nu geografie ému.
Ostatn
je
možno, že všechny ti zde jmenované kraje jsou ástmi území Lemuz 2, 12, 1859, 174, 186, Apologie 21,
CM.
[Novotný CD. I. 506, Tomek Pam. IV. Kalousek Hist. Sb. I. 99). 1
Kosmas
I.
15: castellum Pšov; Kristián 3: prov. Sclavorum, que Pšov anti-
quitus nuncupabatur, nunc modernis ex civitate noviter constructa Mielnik vocitatur
(Peka Nejst. kronika 138) Do území Pšovan náleželo nejspíše hradišt Kampipomínané v Chr. Moiss. k r. 80> (SS. I. 308), jež lze nejlépe hledati u vsi Kaniny a Hradská na jihozápad od Mšena na Mlnicku (vedle Kokoína). Srv. Sedláek Pam. XII. 254, Pie ib. XV. 363. K hranicím Pšovan srov. Tomek Pam. IV. 6—13, CM. 1859, 185, Apologie 21, Novotný CD. I. 507, Sedláek i
burg",
Ottv Slovník v 250, CM. 1892, 239. Pi kladl kdysi hranice Pšovan a ChorNymburk ítal k Pšovsku. vat na áru od Bakova pes Bousov k Libáni a (Pam. arch. XIV. 357, 362). Ale dvody nedostaují. Za to zcela libovoln Kráhek (I. c. 345) položil sídla Pšovan do Ratiboská a ješt dále Marquart do okolí haliského Pemyslu (Streifzge 130), vedle vislanských Chorvat. Oba byli svedeni k tomu tím, že autor zakládací listiny zejmým ovšem omylem následující kmeny slezské až po Milany uvádí v poádku obráceném, což svádí obrátiti I.
i
pi|dou potom nejdále na východ. tomu Novotný CD. I. 442, 508. 3 Kosmas I. 10. Zde vyítá pt kraj zem lucké, která mu patrn byla 1858, 492; 1859, 182, Pam. známa. Podrobnji o Luanech viz u Tomka IV. 10, Sedláka Ottv Slovník VI. 249, Jireka CM. 1892, 269, Top. 75, Novotného CD. I. 505. Sem na západ zem lucké kladl bych pohraniní hrad jiní spojovali Wogastisburg Fredegarv (IV. 68), jejž Zeuss, Palacký a po (Pam. Uhoští Kadan hradištm s u Sedláek spojuje Tugoštm, ale lépe s jejž arch. XII. 247). O této sporné otázce viz blíže u Novotného D. I. 220. Za doby celou
sérii
2
poínajíc Pšovany, takže
Font. rer. boh.
I.
tito
123. Srv. k
M.
nm
Kosmovy
zvali se
staí
Luané Zatany
(I.
10).
193
znám (v Halii, Dalmácii). Boje Luan o nadvládu v stedních kap. 10 a 11 podle Cechách výstižn vylíil Kosmas v letopise staré tradice. Pipadaly do konce VIII. stol. a do po. IX. I.
Druhým velkým a dležitým, ale pi tom znan záhadným kmenem byli Chorvaté (Chrouati et altem Chrowati) doložení i
pražskou
chod
eky
bližšího
Pšovany mezi Labe a Jizeru, na výpod horami krkonošskými. Legenda sv. Václava
položíme-li
listinou,
této
a
urení neposkytuje, ba ani toho ne, bží-li o Chorvaty i o Chorvaty za hranicí Cech.
v Cechách usedlé,
1
K Chorvatm Pedem, pokud
zakládací
listiny
poutá
nkolik problém.
se
zejména vzhledem k výrazu altera. Ze sídla jejich pipadají na východ Jizery a na jih Krkonoš, vtom jsou shodni celkem všichni badatelé, nejsou-li obráceným poádkem se sídel týe,
kmen
této série
svedeni, vyluovati je
uinil Marquart;-
také
vbec
shoda v tom,
je
že
z
Cech, jako na p.
ablativ
altera
znaí
druhé strany" njaké meze, zde pirozen njaké eky, nebo ješt spíše hor. Ale o kterou mez tu bží? Kam až sahalo chor„s
Na otázky ty nelze z daných pramen odtud množství odchylných výklad, jež uvádím dole v poznámce. Západní hranicí bylo patrn Pojizeí, ped nímž se nacházela sídla Pšovan. Jižní hranice je neznámá,
vatské území v Cechách?
pesné odpovdi
dáti
a
'
ale
nepekroovala
mže
se
po
mém
Pokud
soudu
„OyKOlHBIIIH
Pas/rnek 78, Vstník
>Kí
se
pak týe výrazu
dvodn
nošských a Orlických hor 1
kde Libice byly už jedním ze
ústí Cidliny,
rých stedisk zlických.'
a
vztahovati pouze na
znaí tedy: Chorvati
CA AUTU
král. spol.
et altera
£1*0
CMípTH,
K'kiK.1
s
líh
sta-
Chrouuati,
hbet krkodruhé strany
XcpKThl"
(ed.
nauk 1903).
- Marqiuiit Streifzúg-e 129, 137, klade je na Vislu vedle Pšovan v okolí Pemyslu (srv. naped str. 191). Nahoe podaným výkladem mním ponkud své starší mínní ze SS. II. 264. Na omezené území na horní Jizee kladli je Tomek (Pam. IV. 2, 13 a CM. 1859, 186 do Mn. Hradišská a Turnovská), Kulousek (Pam. X. 189, vtev slezskou :i
M.
do Polabí na rozlehlejší území kladli je Jireek 1892, 267, Pí Pam. XIV. 362, Sedláek Míst. Slovník 306, Ottv Slovník VI. 250, 1892, 239. Simák uznává pouze Chorvaty v severových. echách a oddluje ob ásti hbetem výšin táhnoucích se od Ještdu na Kozákov mezi Jizeru a Cidlinu. Za západní hranici uznává Brdy a lesy blské, za jižní podle Píce mezi údolím Mužodmítá
,
CM.
ským a boleslavským Chlumem aru od Bakova k
Líbáni,
za severovýchodní
Krkonoše až k Trutnovu a lesm od Hostinného na Král. Dvr, Zviinu smrem na Libá (. Lid VII. 209). Pedstavu v celku shodnou s mojí má Novotní) I. 508 (srv. 233).
D.
i
1
I..
Kosmas
I.
27. Srv. dále
Niederle: Slovanské starožitnosti.
str.
196.
13
194
tchto
hor, zejména v Kladsku.
Ze zde ve Slezsku dále na východ další a patrn vtší ást Chorvat, dosvduje nám aspo velmi pravdpodobn nkolik jiných doklad: peklad Orosia od krále Alfreda, jenž na východ od Moravy a
sedla vskutku
až k horní Visle
Daleminc klade kmen fyrogenneta
Bílém
o
zprávy arabské z X.
Velkém Chorvatsku v Zakarpatí," (erpané ze spoleného pramene stol. IX.) severních Slovan a na konec Chorvatín
neboli
stol.
mstu Churdáb
o íši a
dále zprávy Konstantina Por-
zv. Horiti,^
u
'
4 uvedení Mas udím.
Domnívám dále na t.
vtve chorvatské
nejsou nic jiného než zbytky velké kdysi i
zbytky velké íše chorvatské),
Visle,
míst obšírnji
jak jsem už na jiném
Sáv
k
jih,
západ pi Visle
tickému moi, zstaly sedti, jeden na horách, druhý kdesi v Halii
(a
patrn
stedisko bylo kdysi na horní
jejíž
po odchodu hlavního jádra na
jež
vyložil a
i
ruští
zv.
se,
223 znovu opakuji, že jak tito západní, tak východní, Chorvaté Letopisu Nestorova (k r. 907, 942, 993)
str.
K
pi Sánu.
nim
a k Adria-
Sudetských
a
náleží
útržek za-
i
chvácený pi pohybech slovanských kmen proudem západním a zapadlý do severních Cech, vedle nkolika drobnjších, které se dostaly ješt
dále.''
Soudím, že útržek Chorvat pišlý sem snad ped Kr. nar., snad po Kr., ale jist ped bhem této dlouhé doby ztratil úpln ovšem
už v posledních stoletích více
než 1000
lety,
teprve poínající v té
dob ml
svého dialektu, jenž východním, slovem
charakter
„jihoslovanský"
formu ješt peblízkou západním
že se odnárodnil
svým soukmenovcm
i
v Cechách,
jižním, poeštil
jako se popolštily zbytky ve Slezsku a na Visle a poruštili Chor-
Ze k tomu 1000
vaté východní.
— 1500
1
Místo
v
pekladu
zní:
let
pomrn
pi
vbec kmenových
rozdílech tehdejší mluvy, kultury a
„Na východ od Moravy
malých
rozdíl úpln
vislanský kraj,
jest
na
severovýchod Daleminci [Dalamensam), na východ od Daleminc Horiti, na sever
od Daleminc Stupe a k západu Sa.syle {Bielowski MPH. I. 13). - De adm. imp. 30 —-32. Srv. úplné citáty tchto zpráv a píslušný k nim výklad v mých SS. II. 244 si. Ibn Rosteh, Kardízí a anon. perský geograf. Srv. SS. H. 268 269.
—
:1
4
Mas
úd! uvádí vedle
vátín (srv. SS.
isem
již 5
na Sále
II.
267).
na místech
Sem
náleží
(srov.
ech
Moravan,
Podrobné doklady
a
(ev.
Sas) na
k nim Briicknera Archiv
Halberst. (Pertz SS. XXIII. 91, tamže)
gdaském. Sálské Chorvaty pipomíná
si.
a i
snad
podal
Starožitností. (III.
11
(8),
dn. Corbetha
V. 343), Curezvati v Gesta ep.
Phil.
listina
kmen Char-
tmto zprávám
k
výklady
práv zde citovaných II. dílu Slov. Dtmarovi Chruvati u Merseburgu
severu
i
kašub.
Cliarvatenjo
Jindicha V.
z
nominatur Chrowati iuxta flumen Sála (Heinemann Cod. Anh.
r. I.
1108: 135).
v okresu villa
que
-
195
nemže
stailo,
pochyby, vidíme-li, jaké pevraty, jaká hluboká
býti
odnárodnní stala se od té doby na jiných stranách, a vidíme-li, jak jiné vysplé kolonie chorvatské, které se r. 1582 dostaly mezi eské obyvatelstvo Moravy, se za 200 let poslovenštily. Chorvatské kolonie v Cechách a Slezsku (Kladsku), obklopeny živlem západoslovanským, zanikly v nm tak, jako zanikli lašští Vjatii a Radimii 1
v
To mám
ruském.
živlu
za pirozenjší výklad než ten, který vedle
sebe v slov. kolébce za Sudety a za Karpaty v jednom souvislém
pásu uznává
pvodem
trojí,
rzné,
vaty: západní, jižní a východní.
2
ale stejné
S tohoto
jméno mající Choi
hlediska je také zajímavo,
Podkrkonoší objevuje stedisko zvláštního eského dialektu/'
že se v
pravdpodobno,
Je dosti
by
J.
Ovšem pokud
oblastí chorvatskou.
života bylo
jak už
lze vyhledati
v
spojky
Pí
soudil,
ei s
4
že
oblast tato je
a také v jiných stránkách
jinými Chorvaty,
nedovedu
povdti; nebylo to zkoumáno/ Tetí velký kmen musil sedti na východ Chorvat a Cech, nebo se knížatm jeho podailo ovládnouti ohromné prostranství ve vých. a jižních Cechách.
zem
V
X.
stol.
rozkládalo se panství Slav-
Oseku na Mži až po Litomyšl a hrad Kladsko v horách Orlických. Se sousedními, vlastními Cechy byl kmen tento patrn v dlouhoníkovo od
netolické a dúdlebské a hory
''
konen tmto
letém antagonismu, až se
na Libici vybíti
rod
záken
podailo
r.
995
ovládnouti jeho panství.
Jména kmenového neznáme a užíváme pro jména Zlian podle malého sice, ale patrn dležitého knížectví v samém sousedství Cech
Kouim,
v okolí texty
'
1
na
str. -
a nejspíše
O
tchto
knížecí
a
doloženého Kristiánem,
Dalimilem
domoviny knížecího rodu.
'
i
Svt. 96, 119 a literaturu píslušnou Nová Ves, Poštorná a Hlohovec. Podobn obšírnji vyložil jsem svoje mínní už v SS. II. 271, hlavn proti koloniích srv. Niederle Slov.
181, 185. Jsou to obce
Alex. Brúcknerovi, jenž všechny Chorvaty rozlišuje :
pozdjšími Jedním stediskem
Srv.
Šembera Základové dialektologie eské.
(Archiv
Víde
si.
Phil.
1864, V.
1900. 238)
Dušek Národo-
pisná výstava eskoslov. Pr. 1895. 86. >
Pí
Pam. XIV. 358
si.
Jako drobnstku bych uvedl, lidové termin vila. Srv.
Kosmas '
I.
mj
ZS.
II.
že
pokud vím, jen zde se udržel v
tradic
62.
27.
Kristián 10 (ed.
kouimského
Peka
echm),
167: dux Kurimensis.
Zde
tradice o podrobení se
—
53 (Lycsko, tomu potom wzdyechu Kurzymsko). Další doklady viz v lánku /. Vávry: O Licku, Pam. arch. X. 363, a v dodatku, který k nmu pipojil Kalousek, jenž se pidává k mínní Tomkovu o totožnosti Kouimská a Zlicka. Zde také doklady knížete
Dalimil ed.
Mourek
41,
51
196
kmene byla stará Kouim, druhým Libice, hradišt Labem a Cidlinou otoené a zatopené zde patrn sídlelo jádro kmene na místech, na nichž se odedávna koncentrovaly hlavní cesty, procházející zemí eskou. Kouimsko a Kolínsko je jedním z území ;
v praehistorii naší nejdležitjších a nejbohatších.
pomry
Velmi záhadné jsou staré ethnografické
Ze také v
podobn
Cechách,
jižních
na jihu Cech.
jako v severních, sedla
ada kmen
a plemen (v X. stol. pod panstvím zlickým), je na tebas o tom není starých zpráv. Ukazují na to jména starých dležitých hradiš, jako Chýnova, Bechyn, Dúdleb, Netolic a pozdjších kraj. Ale jenom k jedinému poutá se historická zpráva velmi záhadná, totiž k Dúdlebm. V pramenech eských 1 doložen je u Kosmy a v souasných listinách jen hrad Ddleby, ale že byl zárove stediskem kmene, jenž patrn zaujímal význanjší postavení mezi eskými kmeny, souditi smíme ze zprávy Ma sudího o kmeni Duleb (Dúlába) a jejich králi Václavovi Vandžslava:' Marquart sice píliš daleko zašel, když soudil z této zprávy, že z Dúdleb a ne od Cech vyšlo sjednocení eského národa, 4 ale tolik mžeme z ní vždy vyísti, že Dúdlebové byli kmenem bíledni,
1
—
srv. Sedláek Míst. Slovník 1028, Ottv Slov. VI. 250, pvodní území zlické (St. Kouim slula asi pvodn Zli nebo Zliée) ohraniuje na západ Mochovem, na jihu Posázavím a snad Chotboí- Habry. Peka Gollv Sborník 109, 119 a zde výše str. 190. Kosmas 27 a Friedrich Codex I. . 278, 291, 311 (r. 1175, 1179, 1186). Novotný (. D. I. 502—504) a Sedláek (Ottv Slovn. VI. 250) uvádjí ješt Netolice, Boletice, Mžany, Pcisker Volyany (Grundlagen 7), ale to jsou kmenové pímo nedoložení. K Boleticm srv. zejména Peisker Knechtschaft in Bóhmen
k
variantm Licko-Zlicko. Dále
jenž staré
i
1
-
1.
Kladno 1909 12
1890, 22 a Branis Staro. hrady.
behu
levém
Sedli vedle Dúdleb na
si.
horni Vltavy v úvale Chvalšinského potoka, v
konin
zvané kdysi
Záchlumím kolem jednoho hradu. Jméno Boletic je supponováno. Marquart Streifzge 101, 123 si., Wcstberg Ibráhím ibn Ja kúb :i
K
1
i
D.
transkripci Vandž-slava srv. Novotní'/
Marquart
123,
103,
Pcisker (Grundlagen 6
ada badatel ped o nich SS.
369)
II.
—
nimi
1.
132.
462.
c.
Marquart
Týž
1.
c.
127,
jakož
Expansion 437), Bráníš (Osídleni 10), a ostatn celá domnívají se, že Dúdlebové ešti jako pannonští (viz,
7,
jako
a
Novotní/
128,
I.
Bugu (Letopis
na
ruští
Kijev.
ed.
Lavr. 11,
12,)
Avar a rozvleen Avarm nenáleží osídleni
jsou jen zlomky jednoho velkého kmene, který byl rozbit od s
nimi na
vší
rzná
zem eské
mista, mezi jiným
i
do
od Slovan, ekl jsem
ech. Ze nahoe (str. 182). To ovšem nevyluuje
jižních
již
možnosti, že jednotlivé menší celky, na p. tito Dúdlebové, byli jimi sem zahnáni, resp. usazeni.
Ale
pustiti nelze.
Ped
faík SS. 71,
II.
není
proto
Marquartem
pímých doklad
364, Lelewel Géogr. de
Decker Dj.
Avar
15.
Moyen Age
Nejzávažnjší
dvody
než možnost pipodobné výklady už Ša-
a tedy vice
a Peiskerem pronášeli lil.
37,
Biidingcr Ost. Gesch.
pro tuto thesi pinesl, myslim.
197 kdysi
známým
Ostatn nám jeho
a vynikajícím.
existenci potvrzují
ješt jiné zjevy. Kotlina Doudlebská je pokryta mohylami ze staré doby pohanské, dialekt je zde siln odchylný a znalci kraje mluví
tlesných zvláštnostech Doudlebská.' o jiných národopisných Vše by potebovalo teprve bedlivého probádání a zjištní, ale i
i
jak se podobá,
potvrdí-li se,
vbec
bylo Doudlebsko
tyto
není nemožné,
zvláštnosti,
osídleno jiným,
proudem,
jižnjším
že
nežli
proudem, jenž sem vnikl od Dunaje cestou pes Vitoraz a Cáhlov, kde také eši sedli.") Srv., co jsem povdl už výše na str. 189 a dále na str. 201.
severní Cechy,
Posledním
kmenem
a
nejsilnjším,
ne-li
aspo nejvýznamnjším
jist
pvodní území zasahovalo, jak západ a jihu za Libušin k hvozdu
byli vlastní Cecliové, jejichž
vidíme z letopisu Kosmova, na k dolní
Ohi
Kouim,
jež
hoe Oseku
potoku Zurin a
kivoklátskému,
a k Labi, za
nímž byl
kraj
Mže,
u
.
na sever
východ po rozsáhlá zem, ale
pšovský, na
Nebyla to tedy to nevadilo, aby její obyvatelé pedstihli všechny kmeny ostatní. Jejich knížatm se totiž podailo sjednotiti nejen sourodé kmeny byla
už zlická.
Morav
v Cechách,
ale
celku jméno
Cechov a
mezi
Praze,
na
i
dvma
n
jeden
v
národ,
dáti
mstu
znamenité stedisko v
Jméno Prahy objevuje se astji v hornonm. form Braga.
hrady položeném.
v pramenech teprve od X. Westberg
a ve Slezsku
vytvoiti pro
"ykMIHI 1908
II.
pramene, že by za Václava
století,
394
si.,
i
ale
panovalo v
nemohu uznati na základ arabského echách jméno Dúdleb, když domácí
prameny o tom nevdí.
Tak zejména
Braniš Osídlení Doudlebská 8
si. Braniš vymezuje Douod Písené po vých. svahu Kleti k Vidovu, pak na sever k Strážkovicm, k Smrhovu, pes Rozpoutí po svahu Polušky nad Zub-icemi a Mirkovicemi k Vltav, kterou pestupovala mezi ernicemi a Písenou c. 12). Rozkládalo se tedy v poíí Malše a zasahovalo jen málo na levý beh (I. vltavský. Srv. též Braniš Staro. hrady (Kladno 1909) 8, kde v území doudlebském vedle hlavního hradu stanoveno dalších 5 opevnní. '
dlebsko
hranic!
J.
táhnoucí
se
Braniš Osídlení 15 a Novotný
-'
Vitorazska.
Obzor
D.
I.
304,
Sama, a to vojenskou okkupací jako ostatních Cech velkým pralesem. váno
503.
za
Jméno Prahy teme nejdíve u Vidukinda 1. 35 bevnovské Janov a podvržené Boleslavov z r. 993 a
arcibiskupa Willig-isa z str.
518.)
Salaba (K minulosti
Dúdleby,
'
v
/.
praeh. V. 1914) dovozuje, že Vitorazsko bylo
Náslovné b
r.
976.
Cod. dipl. pramenech vzniklo
(Friedrich
v dalších
I.
echy
k
r.
929,
40, 45,
348 za
v
listinách
mohuského
v listin
substitucí
koloniso-
oddleno od
jsouc
;
srv.
nvadž Hornonmci nemli pravého p. Odtud bžná forma Boloni místo Pokud se týe výkladu etymologického, dlužno jej hledati bezpochyby i
i
index
slov. p,
po-
Poloni.
ve vý-
198
Z X.
století
máme
první velmi zajímavý popis
i
1
Jinak však
její.
existence Prahy, jakožto silného kulturního stediska,
doložena
od prvních dob osídlení zem eské. Svdí o tom pražském pebohaté nálezy archaeologické všech dob. 2 už
Když Samo
623 zbavil Slovany eské
r.
avarského a brzo
na to
nmeckého,
i
doby
íši slovanskou,'' už tehdy,
zem
eské,
i
slovinské
panství
sjednotiv je v nejvtší
zdá se mi,
je
v okolí
té
stalo se to z centra
pomocí kmene Cech. Naznauje nám archaeolog-ie, dobu opustil práv sted zem eské njaký cizí nmecký, nejspíše durinský lid.' Po Samovi v mythické dob VII. až IX. století poutají se sice tradice opt pedevším na stední Cechy k Ripu, Praze, Vyšehradu, Tetínu, Kazínu, Dvínu, Libuže asi v tu
4
znamu
slova
pražiti,
jak
Tomek
už
a
Jireek vykládali
v Slov.
právu
I.
4 e*.
V jednom slov. pekladu svatováclavské legendy z X. nebo z poátku XI. stol. teme formu lipan. [Sobolevskij Mai. 98). Vedle eské Prahy existuje ješt Praga, pedmstí varšavské na Visle, a jiná Praha, osada v stol. novohradské u Bal. Darmol, Mála Praha (Klein Prage) u Budyšína, dále osada Prag, pvodu patrn slovanského u eky liz vtékající u Pasová do Dunaje, Praghof u Rosenbergu
Miklosich Slav. Ortsnamen. Denkschr. Akad. Wien XXIII. 220) a ko-
(srv.
nen
Pragy u Chocimu a Kamence Podolského, jež našel Jireek na mapách Z nich snad nkteré je gen. štábu (Kosmas a jeho kronika. Praha 1906 14).
jméno
eské Prahy penesené.
z 1
Prvni popis historické Prahy (Barága nebo Farága, Frága) podal lbráhim
Jakub následujícími slovy (ed. Westberg 12, 53): „Msto Frága je vystavno kamene a vápna a je jedno z mst nejbohatších obchodem. Picházejí k nmu z msta Krakova (Krákxia) Rusové a Slované se zbožím a picházejí k nim (t. j. ku Pražanm) ze zem Turk Musulmané a Židé a Turci rovnž se zbožim
ibn z
a
byzantskými mithkály a vyvážejí od nich mouku,
s
zem
nice prodávají u nich za knšár tolik,
stane se za knšár
V
mst
zemich II.
Praze ."
.
.
pro
kon
D.
Podobn
252.
I.
Top. 106 *
10 kuat
hildesheimských k
(Mitth. Gesch. D. in
dostane se
za
knšár.
1000
r.
O
založeni
Bielozvski
tch MPH.
Vyšehradu
srv.
B.
si.
Srv.
hlavn
studii dra. K. stár.
Prokopa
Praha
Srv. o ni u S,v.
Pam.
Novotného
arch.
v
dob
pedhistorické.
Praha
1905) a novjší populární spisek E. Štorcha Praha
pravku. Praha 1916.
1
kožešiny. Jejich
XXXII. 213) a Novotný Hrad Pražský založen byl podle tradice po nastolení Pemysla Soupis nejstarších historických doklad o Praze viz u Jireka Ant.
1905 (Otisk v as. pátel
*
rzné
se sedla, udidla a štity, které se upotebuj: v
v annálech
Die Wyschehradfrage
(tamže 258).
v
na 40 dní a také
( Brága) hotoví
762) sluje už Praha „principalis utbs Sclavorum".
Lippert
cín a
prostedky k živobytí: pšeco staí lovku na msic, a jemena do-
nejlepší ze zemí severních a nejbohatší na
je
D.
1918, 15.
I.
210
si.
199 šinu atd.,
1
ale to se
zachoval,
psal
vysvtluje tím,
zapisoval události a místa,
mohla
jež
Kosmas, jenž
že
eského
rodu
knížecího
historii
ty tradice
mla pispti
a
pirozen
a tedy
k památce
dob té pipoutáno Litomicko, jak zejm dosvduje tradice o Pemyslovi a Libuši a pomoc, kterou lid na Blé a litomický poskytoval Cechm v boji s Luany. 2 Také Pšovsko bylo asi pipoutáno satkem Ludmily pšovské s Boivojem. Ovšem souasn, co se takto vzmáhali Cechové, daly se od Dležitjší
Pemyslova.
rodu
že v
však,
je
patrn
bylo na vlastní Cechy Blinsko a
i
i
kmen
pokusy vyniknouti, ovládnouti a utvoiti vedle Cech nebo proti nim vtší politické celky. Vidíme to ze zmínných již tradic o bojích s Luany a na východ o boji se velkých
jiných
Slavníkovci,
knížaty
zlickými,
podlehly výboji eskému.
všechny
ale
pokusy
tyto
a celky
základ svého
Jediní Cechové, a to na
výhodného centrálního položení, dále na základ bohatosti poetnosti obyvatelstva vzmohli se tak, že se jirn podailo podrobit a sjednotit. se to neudalo
na konci
1
postupn
naráz, -nýbrž
vc
nemožná. Správné
je,
poátek teprve do poloviny Srv.
Novotného
u
Tomek vili
227
I.
na
ni
Kosmas spontan
byl u nás
ji
Ovšem Dalimil
povst
o
ukázal v srv.,
u
I.
a Ka-
echovi,
jako
je,
a Slavjanu
již
nco
Palacký
analogické jinoslo-
pvodu umlého. Ze
pravdpodobn. eského k Ripu piecha-Bohema. Po Kosmovi
vytvoil, tvrditi nelze, ale je to
Kosmas
znal a pipojil k ní
ji
nejen pejal, ale doplnil už ohlasy jiných tradic, zejména polských.
Dalimila vidíme už výklad, že pišli
Slovan, což
Velikého
Tomek
Byl, myslím, o
'
praotci
Šafaík),
jež se zatím objevily v literatue v XIII. století
U
Karla
za
na p. lokální povst kmene
jakýsi podklad lidový,
poutaná, asi zde byla.
ostatní
Ale jist
co namítl Novotný, jenž sám
Mehu
vanské tradice o praotcích Lechu, Rusu, by
už
IX. století.
Tradice
si.
(trochu jinak patil
a
dokonal to teprve Bo-
a
hotovo
jak kdysi vykládali Palacký,
století,
VIII.
lousek, je
a
se to stalo, historie nepraví.
Ze by sjednocení bylo
leslav. "
klade
Kdy
zem
je
echové
na z
východ
na
i
pannonské neb
západ ech.
illyrské
ovšem také jen výplod umlé kombinace, jak jsem
kapitole
II.
dílu Slov. Starožitností.
již
kolébky
obšírn
Jinak k vývoji tradic o Cechoví
co psal J. Perwolf Cnašsme II. 42 si. J. L. Pí chtl kdysi události vylíené archaeologicky výkladem, že píchod t. zv. bylanské kultury
Kosmy podepíti
na Roudnicko znaí
Kosmv
11.
a moji kritiku v
II. -
Kosmas
K dobytí
H.
I.
Srv.
1906
1
II.
si.,
stol.
III.
p.
Kr. Výklad
Nár. Listy 1906
II.
satek Libuše eské s blinským Pemyslem, satek Boivoje s pšovskou Ludmilou (srv. No-
258, 263, 442). I.
v
187, 214,
Nár. Listy 1906 14.
náleží
lucké za Neklaná,
Novotm)
asi 3.
10.
tomuto postupu
zem
votný CD. 1
1.
Cech k Ripu Pí Star.
píchod
tento jest však zcela nesprávný.
267, 283,
441—444,
510.
200 díve,
do X.
ale jinak až
století
vidíme
vedle eského, jako zlické a chorvatské,
ješt samostatná panství vidíme v bojích s Nmci
1
vystupovati neodvisle nkolik knížat, na p. 890,
niorum" nebo otec
r.
805, 845, 856, 872,
Pi tom teme výroky „omneš duces Boeman-
896."
895,
Bohemitarum duces" a ješt kníže Vratislav, Václava, když chystal synovy postižiny, podle staré le-
sv.
„g-entis
gendy zaprosil k nim knížata, která byla vedle nho v zemi. Z tchto dvodu na otázku, byli-li Cechové v celé zemi už za :i
kladn od-
Karla Velikého sjednoceni v politickou jednotu, nelze
povdti.
Sjednocení
bylo snad
doasné, trvalého prameny
jen
nikde nedokládají. Jinak však
dlužno
doznati,
kmenové už od konce
a národní. Bylo sice ješt v X., ba
renciace kmenové,
oích
v
že
v XI.
i
eští
ciziny všichni
jako celek plemenný
století vystupují
VIII.
vdomí
stol.
staré diffe-
od konce VIII. vidíme v latinských pramenech jeden kollektivní název Boemi, Bohémi, resp. v pramenech Behaitni, Beheimi, Behemenses, Be/iemitae, Boemani, nebo Beuwinides, Beozvinidi, Beuwinitha atd." Toto oznaení není termin '
stol.
929 utíká Drahomíra v Chorvaty
R.
-
XXIV.
r.
Regino
r.
výše
193),
str.
:i
11.
Život sv. Václava
íacTii ... 1
Ann. Fuld. 856, 872, 890, 895, 896
890,
Novotný 1.276, 303, 355,
si.,
subreguli (Widukind
oó
(srv.
a
do konce X.
ohromné panství zlické, které znieno bylo teprve vraždou 995. Srv. Novotný I. 462, 475, 641.
existovalo
bickou
i
ale jinak
'
ii
:
Knížata
421).
[Jireek Ant. top.
nebo
obvykle duces
sluji
li-
3). „ii[.iii:;i:ai;
uocrpiiroma
i.
I
'>|
nciau
iai
mm".
khíi3b
l [
(Fontes
r.
H3KC
boh.
6íi ioi.i.i BT> CBOCií
127, 128, pozn. 10).
I.
Tak vidíme na p. u Kristiána, že P.šovsko obýváno bylo Slovany — Psow (ed. Peka 132., 134, 138). a dále z pražské biskupské
provincia Sclauorum listiny. •'
Uvedu aspo formy
Ann. Einh. k v
i.
791, 805,
kap. Karla Vel. z
božného 36),
z
regio
r.
817
Behim
r.
z
(Friedrich
Ann. 873,
Behemitae
v
849,
895,
1.
c),
Otty
I.
Beheim
111.
r.
stol
:
Beehaimi, Beheimi,
Fuld. 869, 871, 872, 890; partes
807 (Friedrich Cod.
v listin
Beheimare
nejstaršíchjpramen do X.
Behemiv Ann.
2),
Beheimi
v listin
996
Otty
(Friedrich
I.
v listin I.
r.
46),
Beheim
Ludvika Po-
905 [Friedrich
1.
Behin v Hincin.
v Ann. Fuld. 896, Behemenses (Regino Chron. k r. 876) Geogr. Bav., Berne u Alfreda (Šafaík II. 709), Boemani u Einharda Vita Caroli 13, 15, Ann. Xantenses k r. 846, Ann. Fuld. k r. 806, 846, 818,
856,
vévody Jindicha
v
listin II.
z
r.
Ludvika c.
987
IV.
z
(Friedrich
903-6
r. I.
41),
(Friedrich v Ann.
1.
35) a v listin
Hildesh.
k
r.
995,
Poemani v aktu z r. 855 (Friedrich I. 5, Ann. Sangall. 955, Fuld. 855), Boemannia v Ann. Fuld. 900, Bohémi u Kristiána (Peka 12, 202, 204), Boemi Ann. Fuld. -845, Boemii u Widukinda 1. 35, 36, Boemia v listin Otty III. z r. 991 (Friedrich 1. 42) a papeže Jana XV. z r. 993 (Friedrich I. 45), Boemii v Ann. Hildesh. k r. 1000, 1015 atd. Srv. podrobný soupis u Jireka Top. aut. XVIII. si.
201
(Nmcm ostatn
pouze geografický: Slované ze starého Boiohaema starý termin Boiohaema ve smyslu geografickém nebyl nýbrž je to zajisté zárove
skutený národní o kollektivu
termin,
podobn
celek,
jako
a
Obodric,
Luticu,
bžný),
již
pojímal Slovany ty jako
jenž
mluví
mezi
znají
souasné prameny nimi
adu kmen
menších. Srovnejme na p., jak je užito terminu Behcrni pro celé
obyvatelstvo
o útoku
zem
mezi analogickými
vojska
snmu
celky
Moravan, Srb, Obodric
frankfurtském
terminu toho annály fuldské
vají
p.
805, nebo jak jsou Beheimi uvedeni
r.
sousedními
Lutic ve zpráv o
a
zprávách annál Einhardových a fuldských
ve
nmeckého
r.
r.
„contra Bohemos, qui duces quinque
.
.
.",
vidti
je
celého
z
kontextu,
stední kmen vlastních Cech,
myslili
nýbrž
i
ovšem hypotheticky,
na
„omneš duces Boe-
Nmci
zajisté,
pi pojmu Boemi ne na
usazené, na
bželo p. v Podunají.
pl.
Cechové objevuje
se teprve v IX.
a
pravdpodobn.'
mimo zemi eskou
Slovanské jméno Cech, stol.,
jak uží-
teme
na píbuzenský svazek ple-
menily a užívali pak ovšem názvu toho od
eské Slovany
nebo kde
872, 895, 896,
manniorum", „gentis Bohemitarum duces" a pod." jak
7
822,
VIII. stol.
tam, kde
:
Nejstarší,
jistý
je potom bžný od XI. století. K tomu jednom církevnslov. peklade les*, sv. Václava z X. nebo z po. XI. stol. miií! 6oeMbCKT> {Soholskij MaTCp. 98) a v arabských textech Boima, BCúnid (Ibráhím, ed. Westberg 54, 96). U Mas údiho na jednom miste je nejisto, c. má-li se ísti Bémdiin i Nmdžin (Westberg130), Idrísí má Bua.rn.ia [Westbergl30). Brzy vystupuji však složené tvary sWinid : Beuwinides v Chron. Moiss. k r. 805, Bóiowinidi, Beowinidi v Hist. Lang. cod. Gothani 2, 9 (z doby <S10), Boemani quos nos Bcuivinitha vocamus v Ann. Xant. k r. 846. 807
Tvar Boemi, Bohémi, Boemia, Bohemia ovn. v
si '
'i<
I.
i
Ann. Einhardi k
1
id
r.
822:
In
quo conventu omnium orientalium Sclavorum
Beheimorum, Marvanorum etc. 876 zprávu, že Karloman dostal v ddictví
Abodritorum, Soraborum, Wiltzorum,
est
legationes audivit. Cf. u Regina k
Sclauorum, Behemensium
reg-na -
Srv.
Jireek Top.
Ve zpráv
ant.
et
r.
.
.
.
Marahensium
XXIV.
XXVI.
zptné výprav Karla Velikého r. 791, z Pannoníe do Rezna (Ann. Einh. 791). Ta po mém mínní nešla skrze Cechy, jak chce Novotní/ CD. 269, nýbrž severním pásmem pidunajským do Rezna. Srv. CCH. 1909 73 a 1
o
1
zde na
sir.
197.
r. 805 obsažené v Chron. Moissiacense o výprav ad euhuvidines, supervindones a annál tillianských, kde teme pi tom: Sclavi, qui ziocabantur inu. Pertz (SS. I. 223, 307) emendoval Cic/iti t. j. ('echové. Novotný (CD. I. 266) zavrhuje sice tento doklad, ale neprávem, ntbof soubžné zprávy annál fuldských a Einhardových o téže události (srv. je pohromad u Jireka Top. ant. XIX.) ukazují nesporn, že tu bželo o Slovany '
lýka se to zprávy k
vojska Karlova
:'
202
máme
doklad !
—
hcn.
legend o
v
UcpcTncAaKK
'iffh.
V letopisu
1
vedle
století
tvar Ma\*M,
teme
Kijevském
poloviny
z
r.ijqfcaaKK
h\-a\--h,
už stále
* 1 1
jen
X.
století
KNA3K y
1 1
,
méckkh,
<miicKaia
'fiayw.
;
jméno pokoušeli se mnozí
Vyložiti toto
o tom v poznámce vykládám, ale dosud bez úspchu.
slavisté, jak
Aspo
l
ehož vyskytuje se však v starých památkách XII. — XIV.
:5£A\/\i.i,'-
i
Václavu
sv.
kk
kiia;;k
není dodnes výkladu, který by byl doznal souhlasu obecného.
echách (Behemi, Boemanni) a je proto emendace v ichu jedin pravdpodobná a pípustná. Slovem, je to první doklad. Zcela nejistý je za to doklad z Mas údiho, kde rukopisný název jedni tou Sásín t. j. Sašové, druzí Sáchín Cachín t. j. eši, toto na p. Marquart (Streifzge 122). Westberg- proti tomu pidržuje se výkladu prvého (3KMHEE. 1908, II. 369 Harkavi (< a tak
v
—
i
'
podobn
136, 166), 1
(Vstník
Pastrnek
Ed.
v
Letopis Lavr. 3
5, 25, 66,
nauk 1903,
spol.
král.
Hecixt (tamže
jsou bi> "íexexrb, bt> '-'
41, 50). Varianty
39,
27,
25, 41). Srv. Sobolevskij Mai. 98.
V
141, 193, 476.
pramenech byzantských u Kinnama (1143
V.
i
jako už díve Dosson a Lelewel.
—
1
1
dob
téže
80
1
objevuje se to poprvé
T;í/o:. Tgá/wv ^9-vog,
—
Hist.
8 (ed. Bonn. 218, 222, 223).
7,
3
Srv. doklady u Sobolevského
.lnm. apx. naó:i. I. 79 a Lopareva la\:. Dalb C:ior>. s. v. 'ia\ Bylo dosud podáno mnoho rzných výklad, a to, pokud vím, tyto: Dobrovský vykládal jméno od slovesa *eti, 'iti srv. poíti, poátek) jakožto kmen, který první šel, kdežto Slezané jej „sledovali" (v úvod k Pelclov Gesch. Bohm. 1782 a pozdji v stati „ech nebo echové odkud tak slují" 1827 II. 3.). Jungmann vidl ve jménu zkratku eslava (Slovník I. 268). Šafaík ;i]i.
LXXXIV.
micM.
I
19. Srv. též
i..
''
ech
<
M.
v listu
ke Kollárovi
Kollárovým,
v
ale
Jungmannovi a z ehož Cách
—
(potcha).
O
Ign.
Srv.
Hošek
Mor. 1891) chové
—
s
1874 292)
Starožitnostech
echa
vyložil
v stati
(M.
1827
r.
za
II.
pvodní
apellativum od
i
projevil s
proti
aj
výkladem
Dobrovskému a
(akám
— spero),
—
výkladem, že
214).
ech
Srv.
Perwolf vyložil
pvodn
se
Kollár
je
zkráceno
Ctinves (Pvod jména ech. Zprávy
J.
sice souhlas
vyslovil
sám podal nesmyslný výklad od kmene tch jménech 287 348. Z novjších eských filolog pihlásil se „O významu jmen echové, Moravané a Slované" (. Mat. Cech.
rodáci, Fr. Prusik s výkladem, že
kaski (Lachowe 1890'.
458
i
Fr.
král.
z
eledín (len eledi, rodák),
ech spol.
vzniklo z Cesta, z
ehož
r.
eCfa,
nauk 1885), což pijal K. Potjména ech i
Slavíka sta o významu
(vycházeje od
i
a ch. formy
ach, jach),
(M.
že
ech
významu bojovníka (Archiv si. Phil. VII. 618). Naposledy J. Sutnar podkládá echu význam lovka, echové — lidé Zbornik V. Jagica Berl. 1908 612), což však zamítl E. Berneker (EW. I. 153). Z jiných vykladatel uvedl bych, že Jagi zamítl sice výklad Prusíkv, ale vyslovil se pro zkratku z eslav, áslav (místo estislav) v Archivu si. Phil. X. 218, A. Brckner prohlásil prost echa za zkratku utvoenou analogicky k Lechu, Mechu (srv. Rech z Raclaw), ale z eho, nevi O Piašcie 340. Rozpr. Ak. krak. XXXV. agmen (P<Í>B. 1902, 1XL. 273 si.), A. SoJ. Mikkola vykládá echa od eta soudí že utvoena (analogicky jako .hi\ b bolevskij, vycházeje od str. formy >iax od .TM.ia) z ko. mi ii, ian, srv. ep, epati, epiga, zaepiti (.finii. n axp. na'i.1. znamenal
appellativum ve
I,
i
—
j..
l
203
kmenech z historie povdti nelze. Ze by rovnž jako na Morav, zstalo sedti ze starších dob tolik zbytk nkterého nmeckého kmene (Markomann, Kvad, Lang-obard, Hermundur), aby se jimi dal vysvtliti vznik Více o eských
bylo v Cechách,
pozdjších nmeckých kolonií a
nmeckému
vstíc snaze,
zející
vrub
kolonisace
nová theorie, vychá-
je
jehož sesílení spadá jinak na
dodati více
století,
XIII.
oblastí,
živlu,
práva na
historického
Ale theorie ta nemá opory v pramenech; naopak je v odporu se vším, co víme z historie a také z archeologie o osídlení XII. století. Za této doby byly naše zem nanašich zemí v VII. zemi.
1
—
kompaktn
jisto
ními nálezy,
ješt v V.,
v Cechách
nalézala
stol.
ritu
bu
dalšími
Blou
VII.
a okolím
obyvatelstva jiného
merovejské, která
zv.
t.
ásti
v první
i
mezi
germánskými Durinky,
když bude jeho existence
i
rozložená
znané množství
a jiné kultury,
nejvíce se sousedními
sice ukazuje posled-
v VI. a snad
oblast
pražským, v níž sedlo dosti
pohebního
nám
slovanské. Archaeologie
že se
je spojuje
ale toto obyvatelstvo,
nálezy potvrzena,
2
poátkem
nebo zaniklo, což asi souvisí se vznikem íše Samovy. Nezstalo zde tedy sedti, a nemáme pro od VIII. až do XII. stol. ani historických, ani archaeologických doklad. Ovšem utvoení njaké jednotlivé asnjší nmecké kolonie neteba VII. stol.
odešlo
n
odmítati. 79; Archiv
I.
niczne
si.
(Dzieje
W. BogusXazvski
1905, 244).
Phil.
slow.
Sám mohu
78).
II.
nomenklatue osamoceno
není v slovanské
Tschechen ve
Slezsku
(už
stol.
i
(>Kepe.na
— doly
jméno
pedn samo pedevším Czechy
Ortsn.
Schles.
nci. Yk|>. V. 179.
;\o
gor-
echy
astéji
vod. Srv.
Dammroth
1253 Czechi,
r.
'h\i,i ve vých. Halii už ve XII.
czachy
s
a že vystupuje
jako jméno osad po Slovanstv roztroušených, ba
—
spojuje
jen upozorniti na to, že
58),
246),
Bílska, Czechy pítok Stým v bass. pripeském (Becker 208). Vedle kmen patrn totožný základem ješt ady jiných topografických jmen, uvádím na p. v zemích eských echovas, Cechoovice, echomez, e-
Czechy u toho
je
z nichž
echtice,
chovice, a
jich
u 1
Bogus\au>ského
Zastává
und Máhrens ji
a
echtín,
Grzymalowa, echovice u
ji
bis
z
Halie echov Czechowka
Bílska,
Dzieje Slow.
II.
u
Buace,
u Vieliky
echova
atcl.
f.
Gesch.
d.
D.
in
B.
1914
1
si.
díle
Gesch. Bohmens Zamítl
Lips. 1912'.
(srv.
H.
1915, 263)
Ober Ursprung- der Stadte in B. Prag 1914, a také Schiitte Zur Urg\ der in Bóhm. ech. Revue I. 419. Stejný cíl jako Bretholz sleduje pomoci
Slawen
i
strašných
etymologií
A. Schreiber Beitráge
(M. Nordb. Exkurs. Klub. 1915 '-'
v
Kolomyje
78.
pedevším moravský archivá B. Bretholz v zum Aussterben der Pemysliden (Mnich.
však A. Zycha Mitth.
u
Viz obsažný soupis
Dosud toho
echách"
není
s
III.
Srv.
H.
dostatek. Srv. o
v Pani. arch. 1918, 15.
zur Ortsnamenforschung
Bohmens.
1915 434.)
tom lánek
mj
„Merovejská kultura
204 starém národopisném obrazu Moravy, Slezska a Slovenska
mén. Na Morav a ve
víme mnohem
mimo jediné eské kmen nepipomíná, jsme vlastn
kde se nám
Slezsku,
Halasíce na Opavsku žádný starý
odkázáni jen na
kmen
uinili
si
1
to, abychom z dnešního rozložení moravských závry pro dobu starou, nebo máme plné právo
pedpokládati, že dnešní rznosti mají za sebou už dlouhý, staletý Proto pro X.
vývoj. s
differenciací
století
dvou velkých
smíme na Morav poítati pedevším kmen Hanák a Slovák. :
Uvnit zem mezi hvozdem eskomoravským, teprve v historické z Cech osídleným," dále mezi Jeseníky a na jihovýchod vysoinou Zdánskou a Chíbcí, tedy nejúrodnjší a nejvolnjší moravský kraj, zaujal od pravku kmen dnes podle kraje a íky jím protékající zvaný Hanáky. Bylo to bez odporu jádro vlastních Moravan, pišlých s ostatními eskými kmeny od severu. Zde na
dob
Bevou pecházela plemena hanácká, jak odedávna povlovn v slezské a vislanské Poláky. Aspo
severu mezi Jeseníky a se zdá, už
ten
kraj
dnes,
podle starého názvu Polsky Lacliy zvaný,'
a
ješt udržuje pechodný svj ráz. Nebo a historií patí k národu eskému, pece
znané
ukazují 1
necli
kmen pi
Tito Holasici jsou jako malý
.
.
.
celým bytem, životem národopisné znaky
jiné
Milzane
.
.
v IX. století:
Besunzane
.
.
.
.
Ode
horni
Vuislane
Verizane
.
.
.
.
a kladl je
Fraganeo
.
do okoli Golešina v Lužici
jmenováni po Opoli-
Sleenzane
.
Opolini civitates XX. Golensizi civitates V. (Šafaík SS.
etl Golenšici
stále
polonismy.'
geografem Bavorským
Dadosesani
1
712).
II.
(SS.
II.
.
.
.
.
.
Lunsici
.
.
.
Lupiglaa
.
.
.
.
Šafaík omylem
596), nebof to jsou
pramen, v kraji Praddem, Budišovem, Odrami, Bohumínem, Bavorovem, Osoblahou a Cukmantlem. Srv. Prásek Djiny kraje Holasovského ili Opavského. Opava 1891, 8. Holasici
(Golesisc,
Golasiz,
Holachiz)
Golaschiz,
pozdjších
mezi
K
srv. Biermann Uber die Provincia Holacensis (Zs. Ver. f. Gesch. Schles. Králiek Bair. Geogr. und Máhren II. 30. K nejstaršímu rozdleni Moravy na kraje a kmeny srv. též Sedláki' lánek O starodávném rozdleni Moravy na kraje (CMat. Mor. XV.) a H. Jireka místopis Moravy do roku 1200 v Pam. arch.
Holasicku
i
X. 360) a
111.
18
si.
2
a/
Srv.
ervinky Hradiska pravká
erni)
Mor.
Mus. 1917, 15
hranice až po Bitov, Jemnici, Zeletavu,
atd. si.
na Morav.
2.2,
Pedin,
a Bystici. Srv. Bartoš Dialektologie moravská. ::
Termiti tento není
ních), ale
uveden byl
znám
Min,
vd.
(lid
eský
1914, 69, 76
užívá
11.
si.
pes Štpánov
sahá dnes
Radostín, Zvolu,
Brno 1895
v lidu pro celek
a ujal se ve
MOlom.
39. Dialekt
243.
rzných názv
Moravské Lašsko jde až po
lokál-
msta Nový
Jiin, Štramberk, Frenštát a Frydland. 1
Je to
Bartoš Dial.
.
akad.
III.
hlavn pízvuk I.
97, Loriš J.
polský, krátkost slabik a místy zachované nosovky. Srv.
Rozbor
t. VII. Praha 1899).
podeí
hornoostravského ve Slezsku (Rozpr.
-
205
Za
moravských Slovácích nevíme, ani kdy pišli, ani ostatními Moravany od severu, i od východu
o
to
odkud,
zdali
s
z Uher. Pravdpodobnjší zdá se mi však býti to druhé: Slováci po odchodu Jihoslovan pesunuli se prsmyky Bezkyd a Karpat do Uher a odtud teprve od dolního Váhu rozšíili se k dolní ece Morav a podél ní na sever za Olšavu až k horám radhošským. Pirozenou mezí proti Hanákm ve vnitru zem stal se hluboký hvozd vysoiny Zdánské a Chíbcí, do jehož západního úpatí, na Hustopesko a Klobúcko, myslím, vnikly teprve pozdji živly hanácké. 1
1
Jméno Valacha
Vlárou, v
dostalo
Holešovem,
Zlínem,
se
moravského
ásti
severní
Bysticí,
Slovenska
mezi
Meziíím, Rožnovem a Karpaty teprve
dobách pozdjších. Díve mnozí zastávali thesi, že tito Valaši jsou slavisovani totiž pastýi rumunští, kteí se sem nasthovali od XIII. století a od
Rumuni,
Tak soudil hlavn Fr. Miklosic/i Uber die Wanderungen der Rumánen in den dalm. Alpen u. Karpalhen (Denkschr. Fr. Bartoš (Lid a národ 1. 177) a L. Malinowski Akad. Wien 1879), po Slady wplywu rumuskieg-o w mówie goralskiej na Podhalu (Rozpr. Akad. Krak. 1891). Šafaík sám se domníval, že jsou snad ástí sem zatlaených gallských Boj (SS. I. 423, srv. 432). Novjším bádáním se však ukázalo, že fakta, o nž se opíral Miklosich, musíme pece jen vykládati jinak. Moravský lid valašský nejsou Rumuni pvodem, nýbrž Slováci. Pouze do hor vnikla od východu popozd vrstva pastý rumunských se svými stády, která bhem doby v nich zanikla. Zstala po ní jen salašnická nomenklatura (baa, vatra, brynza, artak, geleta, košiar, koliba, urda atd.) a jméno kraje. Bezpochyby se íkalo v nižin kraji k horám položenému „Valachy", „na Valaších", a odtud se jméno udrželo a rozšíilo pak na celý kraj, krojov a jinak od ostatních moravských Slovák odlišný. Srv. o tom novjši práce M. Václavka O pvodu a jmén okolního lidu byli assimilováni, poslovanštni.
nm
i
mrn
—
i
Valach (Sborník mus. II.ii:.
ku
i;
1899
i,
III.
spol.
Mor. Mat. XXXI. 1907, 113 (as. mor. zem. mus. 1907
Meziíí 1898 .
Val.
si.),
— 1909).
Práce
Válkova
Valach (as.
moravských
Poznámky k
Jos. Válka
Florinského (>"nnn.
7*.
II.),
O pvod
Pastrnka
121), Fr.
map
Valašska
povšimnutí proto,
zasluhuje
že se autor v ní snaží rozlišiti dvojí osídlení Valašska,
mor.
prvotní
od
pol. XIII. st.
sem pivedlo kolonisty z vých. Karpat (hlavn od Vihorlatu, ze Zemplína a Užhorodu), k emuž vedou shody v topické nomenklatue, a druhé osídlení salašnické v XVI. a XVII. století, které teprve pivedlo sem Valachy slovenské a rumunské. Pro první ást své theorie nepinesl však Válek dostatených dvod. Srv. Fr. er,} Mor. Valaši (as. Mat. Mor. XXXIII. 1909, 355) poínajíc,
jež
jenž také dovozuje, že kolonisace Valašska
1917, 62).
Starší
literaturu k
Valašsko v písemnictví IV.
— V.
Volksk. k
110). Srv. III.
40).
i
Valachm
eském
i
cizím".
je
sebral
pozdní
M. Václavek
(Národ. Sborník
téhož sta „Land und Volk
Plnohlasá
velmi
. forma jména
in
111.
(srv.
a
vice,
I.
„Valach"
M. Mor. „Moravské
1898, 49.
Doplky
ukazuje podle Pastrnka, že
O
jazyku srv.
(Brno 1886), 59.
Dnešní hranice istého Slovenska bží od Beclav ke Kyjovu, cdkud zpt k Morav a podle eky
ej
.
der máhr. Walachei". (Zs. Sst.
nám pišla prostedím ruským, tedy na severouherský pvod.
Bartoš Dial.
i
v stati
pes až
Podivín,
ped
ejko-
Napajedla
206
Mnohem vtší ást kmene
slovenského zstala na pochodu ze
severní pravlasti sedti na jižní stran
Kdy
Uhrách.
a
konci doby pedhistorické,
na
už
byli
Karpat v severozápadních
sem, historie také
pišli
nepraví,
tedy v
VIII.
zde
najisto
ale
— IX.
stol.,
1
výklady nkterých maarských historik a ethnograf, že Slováci
Uhrách živlem eským, pozdji pisthovalým, jsou
jsou v
vtve
primát v Uhrách. 2 Ze dále nebyli Slováci ástí
maarský
dokazovati
jihoslovanské, nýbrž západoslovanské, vyložil jsem také výše,
svém severouherském bytu
a jen tím, že se ve
trvale stýkali s jiho-
slovanskými kmeny a že podle všeho také absorbovali
vtve,
této
jen vý-
vdeckým pláštm
stelky nevdeckého chauvinismu, jenž chce pod
dostala
sbližujících je
dnes
s
do
se
jejich
centrum
jisté
Pvodn
Jihoslovany.
emž
ástí oblasti eské, pi
jazyka a folklóru
jejich
adu zbytk ada prvk,
ástí vtve západní,
byli
však už od velmi starých dob jevilo
ist eského,
odchylky od centra
bude
tak že
národ odedávna eskoslovenském než eském z nhož teprve pozdji se vydlila slovenina a s ní kmen slovenský Rozdíl je rozhodn hlubší, než u jiných kmen eských a starší nebo se jeví nejen v znanjší míe jazykových odchylek, ale v mnoha jiných stránkách bytu, zejména bych poukázal na rznosti psychologické, v temperamentu, a rznosti v typu tlesném, a vci ty ekají teprve vdeckého zachycení a ovení. Slovenská píse snad lépe mluviti o
i
melodie
a
to
založena
padá na
kde pestoupí a
prsmyk
váhu,
eku
v
je
že
zcela jiném nitru
Slováci
si
a jde na Zlín a odtud jižn
Ped
Vlárský.
eská. A také od ostatních
nežli
na
udrželi
rozdíl
smrem
Vyzovic
touto oblast! rozkládá se ješt
na Vlachovice
široký pás
dosti
„slo-
venskohanácký" od Hustopee kolem Klobouk, Zdánic, Kyjova, Bzence, Buchlovic, Kvasic, Napajedel a Zlína, jenž vznikl
náckého. Viz Bartoš Dial.
Slovensko
1
(1918).
si.
pozdní kolonisací Dial.
I.
33
si.,
V
si.
patrn pomíšením
II.
slovenského a ha-
živlu
eskoslovanského I. Moravské pi horách 18 ddin, vzniklých patrn
a v Národopisu lidu
celé oblasti je
Lid a národ
v tak zv. Podluži
3
ponvadž
Uher,
z
I.
zachovávají úplný ráz uherskoslovenský [Bartoš
103, 123, 192
pi stoku Moravy
a Dyje
si.).
O
tom,
malá ást Slovák
že
[Bartoš Lid
II.
7
si.,
70
si.)
vznikla
poslovenštním kolonií chorvatských, zmínil jsem se už výše na str. 195. Podle všeho už mnohem díve, když totiž Uhry byly v V. století osídleny 1
až po Sávu a Dunaj. 2
Tak na p. Hunfálvy Mag\ Ethnographiája. Bud.
von Ungarn 299, 301. Hunfálvy ani jeden
nemže
íci, že
dí
na
mezi
pivolaných
Herakliem,
vlasti." Jiný
nesmysl pronesl
zbytky Tatar.
(Beil.
autochthonem.
Horvat, kteí mohou
ostatními r.
Maai
1908 Otto Attg. Zt.
1876,
530,
532. Ethn.
532: „Národy Uherska jsou rzné, ale
by byl domorodým,
rozdílu pisthovalci. Ale neítáme-li
poeštné
str.
jsou
Houser,
býti
nejstaršími
vykládaje,
1908 Nr. 20
Všichni jsou bez
potomky Horvat
str.
157.)
že
obyvateli této
Slováci
jsou
207
kmen eských
všenárodní jméno Slovené,
zmnné, kdežto ostatní v ped X. stol. Proto užívám 1
Cechách a na
tebas ve form po-
Morav
pro starou dobu
i
ztratili
to už
„esko-
terminu
slovenský."'
Rozlohy
slovenského
mžeme
se
Ale
území na
konci
I.
tisíciletí
neznáme.
hranici
pirozen
právem dohadovati, že severní
utvoily hbety karpatské až po Vysoké Tatry a Mag-uru, pi
emž
vyloueno, že už tehdy polský živel pronikal na jižní sklony hor." Východní hranice je však nejistá. Pokládá se sice celé dnešní východní Slovensko od Novohradu, Zvolen a Liptova na východ za oblast pvodn polskoruskou, teprve pozd, ba z ásti nedávno poslovenštlou, " vždy tém oima možno bylo slenení
i
—
— ale dosavadní vdní pece ne-
dovati rychlý ústup živlu ruského,
abychom na základ tom starou hranici slovenskou urit vedli od Tater pes prameny Váhu, Hronu a po západní mezi stolice g-emerské, mimo ohromný hvozd, jenž se ješt v XIII. stol. 4 rozkládal na hranici Gemeru, Spiše a Liptova. Dležito je, že se u Murán v severozáp. Gemeru shledáváme s názvem Peš, tedy s formou bulharskou. Byl-li dále celý Novohrad slovenský, staí,
i
'
i
dlužno-li za starou hranici slovenskobulharskou poítati Ipel, ne-
víme také, neznajíce stáí všech slovenských ostrov v
Novohrad
Ale spíše bych soudil, že kde bylo ovšem až po Dunaj už velké pomíšení živlu
a v severní ásti stolice peš-pilišské. šla za Ipel, '
k je
mé SS.
Srv.
domnnce,
475. Tato
II.
pravda jen potud,
že se
ocitli
obklopeni jsouce Rusy, Poláky, L.
22
Štr Narja si.,
46), J.
Podobn
vc
vedla kdysi slovenské badatele a vlastence
Slovan, což ovšem
že Slováci jsou a byli centrem a jádrem všech
bhem
echy,
doby
Slovinci
slovenskuo (Prešp. 1846, 28, 67),
Hrdlika
(srv.
Obzor
lit.
I.
204),
v jakémsi
centrálním
položení,
Srby a Bulhary. Srv. díve M. Hodža Vtín (Levoa 1848.
a
i
Papánek, Hist. gentis
si.
1780, 35.
Šafaík (Gesch. si. Spr. Lit. 370) a nov Horinskij (JIei
vyslovil
i
Kopitar (Gram.
d.
Spr. 1808, V.),
si.
i
v Saryši a
popradská dolina byla odedávna polská
pijímá osídlení odvké, proti
emuž
vyslovil
(29, 33)
filologické
také Kolodziejczyk
;
pochybnosti
J.
Polívka
Vstn. VI. 22). Podle Rozwadowského pejali Slováci Rusíni polskou formu jména Tater (O nazwie Tatr. Rozpr. Akad. Krak. 1908). Ve Spiši byli (Nár.
i
i
Slováci už ve XIII. ;i
Czambel
SI.
Praha 1903 127 a
stol.
re.
další
Národop. Vstníku 1907
(Czambel I.
1,
35, 38).
26, 28,
29 a Niederle Národop, mapa uher. Slovák,
polemiky vzniklé v 1.
Srv. též starší
4
Silva Zepus v listin krále Bely z
5
Srv.
mé SS.
II.
451.
SI. Pehledu V. 345, VI. 258, IX. mínní u Czambela Slováci 39 si.
r.
1269 [Czambel
I.
1, 9,
18).
60,
"
208 slovenského
jihoslovanským a macfarským. Velké pohebišt novo-
s
hradské u Pilin už
v
s
Pedáci
na
str.
tom, že slovenský
po Blatno,
až
363.
Stalo
povdl se
tak
úastnili kteí r. 850 Pribinou svcení kostela nad Šálou u Blatná, mají jména tém poloviny rázu eského.
nejspíše po s
Starožitností
díle
II.
O
1
znané ásti Pannonie
kdysi do
živel zašel
jsem
však patrn slovenské.
je
O
796."
r.
se
slovanští,
nevíme docela nic. dosud povdly píliš málo; neznáme ádn ani dnes kmenových oblastí slovenských, ani hloubi jejich rozdílu a vše ješt ped našima oima tvoí chaotický celek, v nmž jen tušíme hlubší staré rozdíly. Detva na p. poskytla Ot. Herrmannovi podnt k domnnce, že je to lid pist-
kmenech,
mlí
Historie
Slováci skládali,
nichž se
z
a ethnografie
s
i
i
hovalý z Hercegoviny.''
'
filologií
Filologicky
rozeznávají
se
zatím jen 3
spodním Pováží a Ponití, stedního na horním Váhu a na Hronu, a východního za hranicí, která bží mezi Liptovem a Spiší a Zvolení-Novohradem a Gemerem. Tento však nejspíše pro starou dobu odpadá, oblast zdá se býti, jak práv eeno, jen pozd nabytou akvisicí velké
dialekt
oblasti
západního,
v dolním
a
—
1
'
slovenského národa, tak že by nám nanejvýše jen Srv. o
'
túmer
II.
v listin
nm
438, 871,
Gejzy
Slováci 104
si.).
I.
v Arch. Kozí. IX. 16 a Arch. Ert. 1902, 210 a
334,
III.
520.
Maai
sem
vnikli,
první dia-
Hampeí
Alter-
jak ukazují jména
Beadika na Hronu r. 1075 (Czamhel šla k Hronu (I. 14). „Tunc vero Sclavi post Hunos inde expulsos Danubii diversas regiones habitare. Sed nunc
o založení kláštera sv.
venientes coeperunt qualiter
Také
Svatoplukova íše podle
Srv. co dí Conv. Bag. 6:
-
ob
istis
partibus
Huni inde expulsi šunt
et
Kosmy
Sclavi inhabitare coeperunt et
illa
pars Panno-
Juvavensem conversa est, edicendum putamus." 10. Postquam ergo Carolus imperator Hunis reiectis episcopatus dignitatem Juvavensis ecclesiae rectori commendavit coeperunt populi sivé Sclavi vel Bagoarii inhabitare ter., niae ad dioecesim
.
.
ram unde illi expulsi šunt Huni et multiplicari. K tomu srv. dále c. 11. o Pribinovi: „Tunc coepit ibi ille habitare et munimen aedificare in quodam nemore et palude Salae fluminis et circumquaque populos congregare ac multum ampliari in
terra :1
mé
SS.
illa."
Conv. Bag. II.
et
Car. 11 a výklad jmen a Jagice Entstehung 10, 480-. Srv.
365.
Zakrzewski zcela
''
neoprávnn Bužany
geografa
Bavorského klade mezi
Moravu (Kw. hist. 1916, 283), ponvadž tam žádného Bugu není. Srv. o tom výklad /. Škulttyho v Slov. Pohl'adech XX. (1900) 346 a u K. Medveckého Detva (1905) 32. " Sembera Základové 61 si., Past mek Beitráge zur Lautlehre der slov. Sprache (Sitzb. Akad. Wien 1888) a v spisu „Slovensko" vyd. Uml. Besedou (Praha 1901) 50, Czamhel SI. re 62. Váli a
'
209 lekty pedstavovaly snad staré, vtší oblasti kmenové. Ale uritého
nelze íci nic.
Drobní kmenové na Morav se díve sjednotili chách. Reka Morava, pibírajíc pítoky s obou stran a
nežli
v Ce-
z celé
zem,
sluovala nejen celé své úvodí v jeden pirozený celek
pi
jejím toku, nýbrž
lid
ten byl
sob
úzce píbuzný, spojilo
na venek v jednotu, na niž pešlo
i
obou stranách.
bydlící po
lid,
i
její
i
íní
jej
s
A
1
centrem
ponvadž
pouto Moravy brzy
jméno. Zde sedlo jádro
nkterého stediska vzniklého na toku eky, slavného, dnes ovšem blíže neznámého hradišt IX. vku," vyšlo toto sjednocení a uskutenilo se díve nežli v Cechách. Aspo nepochybuji, že název Moravané oznauje už na po. IX. století lid celé zem s obou moravských beh, spojený národn politicky, jak proti národa a zde také
—
z
myslím nejspíše ze starého Velehradu,
—
i
Nmcm, 822 na
1
ol.
tak
snmu
Pkn
o
proti
i
V
Cechm.
djinách objevuje se poprvé
r.
ve Frankfurt, kde mezi posly jednotlivých vtších
zempisném významu
nížiny
moravské vykládá
Moravan
mus. 1914, 7 a ukazuje, že jádro a stedisko
J.
Plaek
v
as.
musilo býti v stedním
Pomoraví, ne v dolním.
Nepodailo se dosud
pes všechny námitky zstává kde se pi Morav hradišt to nejspíše nalézalo. Zdá se mi, že pi stoku Olšavy a Moravy a pi kižovatce zde bžících cest do Rakous a do Uher (srv. ervinka as. musea olom. 1914. 101) byl zbudován rozsáhlý systém komplikovaných devných opevnní v rovin a proto se snad dosud archaeologické zbytky jednoho velkého hradišt nenalezly Literaturu spor o Velehrad viz u Novotného CD. I. 339. Hlavni spisy jsou V. Brandl Velehrad. Briinn 1862, O poloze starého Velehradu. Brno 1862 (o další -
jeho polemice
s
Jméno Velehrad
(CH.
VIII.
zjistiti
polohy,
Velehradu u Hradišt
okolí dnešniho
Dudíkem (C. Mat.
198),
srv.
Navrátil V. Brandl. Cas. Mat. Mor. 1902), V. Prásek 1900, 313), /. Peka poloze starého Velehradu
O
Mor
Nevil
J.
ale
místem,
Velehrad
1905 a Jahrbuch Z. K. IV. 1905),
Cas.
ol.
mus. XXIII.— XXVI. 1904 až
Velehrad a starobulh. knižecí sídlo v
Uh. Brod 1908. Srv. též /. Plaek c. 1913, 126. velkolepé Rastislavovo hradišt (ineffabilis munitio
Pi tom
1.
dissimilis.
Ann.
fuld.
869) není tento Velehrad,
zmiují annály fuldské
maarském
855, 864 (Pertz SS.
I.
Dvín
Abob
vyloueno, že
omnibus antiquissimis
nmž
u Dunaje, o
369, 378), a jenž
se
patrn padl pi
906. Starý Dvín ležel nesporn u dn. Dvína ped Prešpur1913 provádjí soustavné výkopy velice dležité. Tento Dvín L. ervinka a Jos. Zavadil pokládají za Velehrad moravský, ale dvody dosud
útoku
kem, kde se od J.
r.
Rastizi,
ale
není
r.
r.
i
pinesené mne nepesvdily o této identit. Viz ervinka Dvín a Velehrad. Krom. 1902 (k tomu srv. /. Glos Dvín a Velehrad. Mor. Orl. . 210—213), Dvín, Velehrad íše velkomoravské. Brno 1914 a /. Zavadil Velehrady Dvín a Nitra. Krom. 1912. Tetí dležité hradišt velkomoravské bylo totiž v Nite na i
stejnojmenné ece. L. Niederle:
K nmu
Slovanské starožitnosti.
srv.
Zavadil
1.
c.
89, a
Pi
Pam. XXI. 316. 14
210 „legati Marvanorurn." slovanských národ picházejí Potom se jméno objevuje astji v prbhu IX. století v zprávách, pojednávajících o osudech íše velkomoravské za Rastislava a Svatopluka. Zprvu se setkáváme s tvary odvozenými od nmeckého Maraha, March (z ''Marg): Margi, Margenses, Maraha, Marahi, Marahenses, 1 k nimž pistupují ješt odchylné formy Maroaro Marahabitae, u Alfreda (za Marvaro), Marharii a Merhani u geografa Bavorského Pozdji nastupují tvary odvozené od slov. a Mari u Vidukinda. Morava, Moravané: Maravi, Marabi, Moravi, Marava, Maravia, '
i
;
k nimž ná-
Morovia, Marvani, Marevini, Marax>oni, Maravenses,* ležejí
Od
Mas údího Maráva:'
i
Moravia
Samo jméno
a Moravi.
nejasného, ale
bainách
patrn
souvisí
bžná pouze forma Morava je sice pvodu
XI. století je
slovanské
významem
a zelených, vlhkých lukách.
vodou
s
roztékající se
po
1 '
Pokud se týe dvou uvedených jmen u geografa Bavorského, Merehani v jednom vznikly pirozen pochybnosti, zdali Marharii kontextu znaí týž kmen, totiž naše eské Moravany. Nkteí badatelé v druhém jmén Merehan spatovali proto Slovany na i
Ann. k
1
Einharc!
2
Pehled tvar jména, pokud
822.
r.
se vyskytuje ve franckýeli annálech, s písluš-
—
nými doklady podal ve výše citovaném lánku J. Plaek (1914, 6 7). Srv. Pertz SS. 1. 647. Tvary v listinách od IX. stol. poínajíc viz u Friedricha Cod. dipl. 1.
17
879 Maravna), 19 (880 Marabensis),
(r.
900
28, 29 (888.
Maravi), 38 (973 Maravia), 42 (987 Marevini) atd.
V
Sclavi, qui dicuntur
Ann. Xant. 864, 870
Margi. Tvar Maraha, Maraaho objevuje se v listinách Jindicha
1051 {Friedrich :;
'
'''
I.
a
111.
teme
z r.
1002,
MPH,
I.
geograf Bavorský
12),
(Šafaík SS.
II.
711).
19.
Plaek
1.
c.
Westberg Ibráhím 130, Marquart Streifzge 115
K
II.
48, 51).
Alfred (Bielowski
Vidukind '
1.
i
výkladu jména Moravy
srv.
Jireek Pam.
III.
si.,
18,
120. Fr.
Ková O pvodu
jména Morava (C. Mus. Fil. 1895, 247, 1897, 329, 459), / Hošek K etymologii jména Morava (C. Mus. Fil. VI. 186; srv. as. Mat. Mor. XV. 1891), O. Koller Uber den Namen Morava (Progr. Realschule, Kremsier. 1898). Slovo je jist pvodu domácího, nebo se vyskytuje dosti hojn v slov. nomenklatue hydrogra. fické topografické. Mimo eskou Moravu nalézáme Moravy, Moravky, Moravice, i
i
Morae
a pod. v Polsku v
poíí Odry
a Visly (pítok
Wisloku),
v
Chorvatsku
LXX. si., Jagi Entstehungsgesch. 16'-') a na Slovensku (PohTady XII. 426). V slovenin máme dosud „zelená morava" travnaté, vlhké místo (PohTady 1901, 737). Slované patrn zde na severu jako na Balkán, starý, pedslovanský název Mara zamnili svou domácí i'>k'm:.
Grap-
—
Moravou.
I.
170, Kopitar Glag. Cloz.
211
Morav
jméno Margus, Margis ~ Slované práv tak, jako na severu, pektili v Morava, z ehož rovnž odvozeno Nepokládám však tento výklad za správný už proto, Moravané. že t. zv. geograf Bavorský obsahuje výslovn výet kmen ad septenirionalem plagam Danuvii.' Je to patrn zápis omylem, z jiného pramene pejatý, znaící také Moravu severní, jednou Moravany vlastní v užším slova smyslu, po druhé snad Moravu v širším smyslu, Velkou Moravu Svatoplukovu s Pannonií/' na by srbské,' jejíž staré
;
1
svdila
závrená
i
slova:
šunt regiones,
„istae
Bavorska, nebo, že v tu dobu Moravané
in finibus nostris,"
t.
sahali až k Dunaji,
dokládá pasovská
j.
u Mochinle (dn. Nochling) a
je
Tullnu.'
listina z
r.
987, pipomínajíc
Trebinse (dn. Trubensee)
naproti
1
Kdy
jméno Slovák
a jak vzniklo
oznaující soubor
adj. slovenský,'
eky Moravy
na východ až po
ravané, nelze íci
s
jinde vyložil,"
si
že
Pomoí, nebo
jméno
lid
Domnívám
kmen
práv
sedících
Cechové
a
od Mo-
se však, jak jsem už
památkou
udržel
to
fem. Slovenka,
Slováci, resp.
proti kolektivu
zvali se CjlOBl>He,
Slovinci
—
lidu,
Ipel,
bezpeností.
ješt všichni Slované sev.
quae terminant
z
doby,
kdy
tak jako Slovinci na
nebo Slované u jezera Ilmen-
alpští,
ského, že je tedy prastaré, starší než pozdji vzniklé okolní názvy
kmenové. Ovšem doloženu máme jeho existenci, rozlišující Slováka od pojmu echa, teprve od XIV. stol. v literárních památkách eTak Zeuss Deutschen d. Rum. 42.
1
Pi
Šafaík SS.
640,
229,
II.
Diinm'
3acejienie 155,
Abst. -
Pliti.
a Forbiger
III.
26, 29,
Handb.
alt.
Strabon VII.
Geogr.
12
5.
1090.
III.
Bápyos).
(corr.
Srv.
mé
SS.
II.
30
Ma/us IV Rozwadowski
Také severní Morava
u Plin.
znla pvodn Marg, jak vidno z nm. March. K etymol. srv. Almae matri Jagiell. Lvov 1900. 113 a Šachmatov Archiv si. Phil. XXXIII. 66—67
80.
V pramenech od IX. stol. (Mcopájžoi, Mwpapía). Srv. SS. II. 417. Tak zni nadpis popisu geografa Bavorského. ást textu týkající se obou jmen zní Beheimare in qua šunt civitates XV. Marhaiii habent civitates XI. Vulgarii regio est immensa et populus multus Est populus queni vocant ;
*
:
.
Merehanos,
ipsi
habent civitates
finibus nostris. (Bielowski "'
Srv.
Et
mé SS.
ita ultra
II.
MPH.
XXX. I.
10,
363 a zde výše
Istae
.
šunt
Šafaík SS. str.
.
regiones II.
quae terminant
in
711.)
208.
Danubium usque ad Marevinos terminos
in
Iatum et sursum
longum usque ad Mochinle et Trebinse et utramuque ripam Danubii fluminis infra iam dictum terminm. {Friedrich Cod. I. 41, Niederosterr. Urk. Wien 1891, in
I.
1.
4). 7
Slováka, slovácký
9
SS.
II.
475
si.
je
eský
novotvar.
212 1
ských.
Ze však
Anonyma
tu bylo
již
krále Bely, jenž v
díve, zdá se ukazovati
i
jeden výrok
souasné Nite rozeznává Cechy
a Slo-
patrn Slováky."
vany,
Na konec
chci
se ješt
nkolika slovy
vrátiti
k otázce,
jak
eský do jižního Podunají. O tom, že Slováci a snad Moravané zaujali znanou ást Pannonie, zmínil jsem se už výše na str. 208. Obtížnjší je otázka s eským živlem mezi Litavou a Enží. Historický doklad máme jen jeden, a to o staré eské osad nad Tullnem pi ece Perschlingu (stará Persnicha patrn daleko sahal živel i
—
Berznica nebo Brznica)
toho
je tu
passovské
v listin
z
asi
r.
987.
Vedle
;
však ješt nkolik topografických jmen se složkou Bóhm-,
mžeme
Bóheim-, jež se táhne
z
ásti sledovati až do
osad jevících
klín
eskou
a dále
XII. století,'
fonetiku
proti
slovinské od
dolnorakouského Dunaje mezi Enží a Litavou pes Vídeské Msto,
po Murici
Me
a
až po Drávu, jak jsem na jiném
míst Slovan-
ských Starožitností obšírnji vyložil na základ topografických jmen,
odvozených od eských forem ch\m, clúum a jedla vzhledem k slovinskému holm a jel, jela. Proti tomuto dokladu bylo ovšem Opakuji zde
1
váci v sborníku
kolínských z
r.
Anon.
-
c.
co jsem uvedl
to,
Velešínov
z
XIV.
již
stol.:
v
SS.
II.
475.
Czechowe
i
Nejdíve vystupují Slo-
Slowaczi/, dále v knihách
1494, 1495: Slowak, Slowaczek. u Kornela ze Všehrd
r.
1495.
35: habitatores provinciae (Nitra) Sclavi et Boemi.
Persnicha sicut Willihelmus in proprium possidebat, quod tempore Boemani insidendo arabant" (Friedrich Cod. I. 41, Niederósterr. Urkundenbuch. I. 1, 4.) Listina Ludvíkova z r. 832 rozlišuje pi ústí Erlavy do Dunaje Vinades a Sclavi. Jsou to eši? (Mon. Boica XXVIII. 21).
„Postea
:;
presenti
Sem
4
patí v Horních
Rakousích
nejen
vsi
pedmstí
Bóheimschlag a BóhmdorJ
Bohmer Vorstadt, Gmundenu Bóhming, samota Bóhmmiihle u Peuerbachu a dále názvy Peham (u Gmundenu a u Mauerskirchenu). V Dolních Rakousích patí sem nejen na severu Dunaje statek Bóhmhoj a ves Bóhmsdorf u Svtlé, Bohmzeil Pehendorf u Svtlé) a Bóhmischkrat u Pušdorfu u Mistelbachu, u Cmuntu (snad u Leonfeldenu (hejtm. ale
i
na
Cáhlov) a samo
cáhlovské
jihu u
i
Behamberg, Beheimberg v okresu haagském pi dolní Sv. Hipolytu, Bóhmerhof u Neulengbachu a Peham (o. Ybbs) u Nabeggu. Z nich doložen je Beheimberch k r. 1110, Beheimchirchen k r. 1180, Pehaimstorf r. 1303, 1326, Pehaimsdorf u Reichentalu r. 1365, Peheimslag r. 1456. Srv. Urkundenbuch des Landes ob der Enns I. 118, 126; Niederósterr. osada
nýbrž
i
Enži,
Bóheimkirchen
na jihu
u
Urkundenbuch I., 1, 18 a /. Strnadí v Archivu f. 6st. Gesch. 104, 515. 5 1909, 76. Srv. SS. II. V lánku „Jak daleko sedli echové na jih" v 354 si. Srv. výet tchto jmen (Kulm, Kulmhof Kulmberg, Kum, Kumberg, Kulmitz protislovin. Kolm, Kollmitz, Cholmberg.Cholmunz, neboEdla, Edlach, Edlitz, Jedlesse, Jedlesdorf, Edlaberg, Jedlonek. Kumberg na jihu od Tullnu doložen je už z Vlil.
H.
i
,
století:
Einh. k
ad Gumeoberg iuxta Comagennos civitatem (Ann. Franc, k r. 791, Ann. 791), per Cummiberg (Ann. fuld. 791), Chumberg (Regino Chr. k r. 791).
r.
213
správn namítnuto,
a
1
eštin
jícím
dokladem eského
slovanský
nemohou
blízké znaky fonetické, a že
lid
aspo
mly
že severní zaniklé dialekty slovinské
tytéž
rozhodu-
býti
V tom pípad mluvil tedy starý pechodním mezi eštinou a vlastní
osídlení.
dialektem
do nho zasáhl eský živel mezi Enží a Litavou jen osadami jednotlivými, svrchu historicky doloženými," a teprve dále na východ za Litavou pešel kompaktn k Blatnu. Na severu Dunaje, jak ukazují nová pelivá badání Jul. Strnadta a Fr. Strohá, slovininou
;
sedli Slované,
Cechm,
nejbližší
k západu shledáváme se už jen
západ od Travný.
jižnji na
!
po eku Miihlu, za níž dále osadami ojedinlými, tak jako
až s
Nejstarší zmínky o nich jsou zpráva
eském pomezí
Blancidiova o slovanských horách na
Slovanech
o
a zápis
Slovanech u Puchenavy
o
zápis
frizinský
853/ vedle
mezi Aistou
(Ag-asta)
k
800, dále
r.
Lince
blíže
z
Narnem
a
827
r.
(Nardina)
zmínku Einhardovu, že Karel Avarm vracel se do Rezna „per Beehaimos." Nemyslím totiž, že by byl do Rezna dlal dvakráte zbytenou okliku pes nepístupné hvozdy centrální zem eské, když ml podél Dunaje cestu otevenou. A kroniká praví výslovn, že se vracel do Rezna touž cestou, kudy táhl do Pannonie. z
r.
Veliký
z
nichž bych položil
i
výpravy proti pannonským ''
—
O
Moravan Ovšem už velmi
hranici
z
lidu 1
i
Jul.
str.
záhy zaal sem vnikati nový proud
nmeckého
Pravím nový proto,
Bavor.
/. Stu,- v Sitzb.
2
poblíže Tullnu zmínil jsem se na
Akad. Wien.
Phil. Cl.
CLXXVI.
Strnadt sice v pojednání výše citovaném
ony Boemany passovské zprávy z
r.
vylouiti
nelze
že
i
Srv.'L.
211.
starších
XLI1I. 149.
Fil.
jména složená
s
Behaim-
987 pokládá za isté Slovince, ale najisto ne-
správn. Rovnž nemohu souhlasiti s jeho výkladem, že to byli „Slovinci", ktei naplnili celé severní Podunaji až po hranice eské, ba vnikli do ech na i
eku
Malši a Stropnici
(str.
474, 514). Srv. co jsem napsal o
tom v
CH.
1918.
Práce Fr. Strohá vyšlá pod titulem „Die altslaw- Besiedelung- des oberen Miihl-
zpráv musea
viertels" v 72.
dvody
pro slovinský
slovinskosti v názvu
pvod
lineckého této staré
r.
1914
odmítá správn
Winden, Windisch), k
der alteren Gesch. des oberen Mhlviertels
nmuž
se
hlásili
(Muhlviertler
i
68) domnlé domnlý znak
(str.
vrstvy slovanské (zejména
G. Vielhaber Skizze
Nachr. 1908
I.
Forts.)
a Fr. Sekker Linz zur Zeit der Karoling-er (Linzer Tages-Post 1910, Beil. Nr. 45). :;
1
'
nechce
(D.
I.
Strnadt
c.
Mapa. Srv. také výše na
str.
87.
tomu u Strnadta 469—472. Ann. Einhardi 791. Námitek Novotného D.
vbec
1.
269 nemohu uznati. Novotný
by knížectví Rastislavovo bylo sahalo až k Dunaji 303, 310), jakkoliv to rzné narážky (na p. v Ruod. Fuld. 45 46, Maginani pipustiti, že
—
hard Fuld. 62; Dunaji
1.
Srv. doklady k
zejm
moravského
Novotný 302, 303) a zejména poloha Rastislavova Dvínu na dosvduji. Novotný ovšem klade Dvin nesprávn do vnitrozemí (srv.
(310).
214
zbytk nmeckého
po obou stranách Dunaje, tak že slokompaktn. Zstaly zde patrn zbytky Markomann nebo Kvád, a snad ješt staršího pednmeckého obyvatelstva, na p. Rakat. Kdo uchoval na p. stará jména Rakous, Kampu, Margfu a Hronu a oznámil Slovanm? Nový proud nmeckých kolonist piveden byl tím, že povanský
lid
osídlení
nesahal k Dunaji
i
dunajskou nížinu poali do své moci zabírati biskupové a páni ba-
Doklady toho a zárove nmeckých jmen topografických doby karolinské, ale po vítzství maarském u Prešpurka r. 906 se vše zastavilo, a teprve po nkolika desetiletích nastala druhá doba usilovné kolonisace nmecké, kterou mžeme už podrobnji sledovati.' Od polovice XI. století objevují se celé Rakousy v držení markrabat rakouských až po hvozd eský, Dyji
vorští.
máme
a
už z
S tím pirozen ruku v ruce poal ústup eského od Dunaje k severu. Germanisace uvnit marky byla rychlá;
Mailberg."
živlu
podle Strohá
byli
Slované v IX.
místy se udrželi až do XII.
století
už polog-ermanisováni, ale
:
století.
Podrobnosti viz u A. Grunda Die Veránderungen der Topographie imWiener Walde und Wiener Becken (Pencks Geogr. Abh. Vlil. 1. Leipz 1901) 56, J. Eschlera Zur Gesch. der Besiedelung Siidmáhrens durch die Deutscheu Zn. 1901), A. Meitzena Siedelung II. 374 si, M. Vancsy v dile (Znaimer Bilder 106 (Gotha 1905), V. Hasenóhrlu „Gesch. Nieder- und Oberosterreichs '
I.
I.
Deutschlands súdostl. Marken im
Kammela Die
1895 426
si.)
Phil. VII.
256), Die
CH.
1904 54 -
K
O.
:;
slaw.
Entstehung des
ost.
Deutschthums.
60
I.
si.
Srv. též
Peka
si.
Mailbergu
Mouriberíf jiných až 51. (Peka.
und XII. (Jahrh. Archiv f. óst. Gesch. Ortsnamen im Niederósterreich (Archiv si.
X., XI.
1.
se
vztahuje
pramen.
Zde
c.)
Stroh Besiedelung 85, 88.
jméno Moure zakládací se octla hranice panství
listiny
eského
pražské, v
t.
j.
letech 1043
KAPITOLA
VII.
POLÁCI. Vznik národa a prvotní
Stará differenciace
osídleni.
kmenové. Vjatii a Radimii v Rusi. Hranice národní. Otázka Lach. Poátek g-ermanisace.
a
Nejmén o jejích z
Got
víme o prvotním vývoji a osudech národa polského.
Cech
Jako u
píchodu a
Vandal
2
poátk
i
1
nebo z Laz kavkazských, ale všechny podobné jsou dnes právem odstranny
a za
národa polského postaven jeho vznik ze západní
Polák jazykov
ásti zakarpatského Slovanstva, v níž se zárodek
Cech, Srb
tvoil vedle zárodku se to dalo,
tyto
'
theorie a ješt jiné
základ
u Polák rzné dobrodružné theorie pi Ochridském jezee, dále o pvodu
vznikly
z pravlasti
pomr
zejména
a
Pomoan.
Okolnosti, za nichž
sousedm, nejsou úpln jasné a bapedstav jednotné,' nicmén základ povstali differenciací ze slovanské vtve k
datelé neshodli se dosud na
nezvratný
je
Poláci
:
Bielowski Aug. (Wste.p krytyczny do dziejów polskich. Lwów 1850 II.) na základ spojování Lech, Lechit s Lenkity, Lynkesty, Lychnity v Iliyrii a v Dacii usedlými, kteroužto theorii vkládal do ztraceného pramene XI. stol. (kroniky lechitské), jež sloužila pramenem Dzieržwovi, Mat. z Cholewy a Kadlubkovi. Kadlubkovy výklady pokládal za fragmenty tradic z doby, kdy pedkové Polák sedli jižn od Dunaje. Kolébkou Polák byl kraj u Ochridského jezera. O této '
theorii
Bielowského a polemikách
z
se
pvodu Polák
viz
i
srv. Zeissberg
Die poln. Geschicht-
tchto starých
theoriích, týkajících
toho vzniklých
schreibung des Mittelalters. 1878, 61 u Perwolfa
(
si.
Jinak o
kikmih
II.
135
si.
137, 139.
Ped
Bielowským
patí sem Lelewel, Ossoliski, Szajnocha. -
Srv. SS.
I.
45.
177,
II.
III.
34.
Tak napsal už Herm. Schrainck (srv. Kleczewski St. Lechus. Olom. 1774 po S. Legnich (Dissertatio de Polonorum maioribus 1732 350), Albertrandi 1
109),
nm
Dzieje
król. pol.
tuski (Hist. J. II.
polit.
1766), T.
1773)
i
Wuqa A.
(Hist. ksiqžat
Naruszewicz
S^kowski (Kollektanea z dziej. tur. Warsz. 141 si. a Maleckého Lechici 97 si., 136. 1
Srv. vvše
str.
99—100.
i
królow polskich 1770), K. Skrze-
Hist.
nar.
1824).
pol.
Srv.
(Warsz. více
u
1824)
Perwolfa
I.
1.
a c.
216 západní a nejspíše už na tom míst,
dné
kmenové od
slovanští
— ba,
hnuli,
ponvadž
a
na
nmž
je
vidíme
souste-
v celé další historii, totiž v Povislí, tak že se ostatní západonich oddlili a oddálili.
vbec
myslím, v jádru svém
Poláci se
nejmén
se nehnuli ze své pravlasti
pvodní kolébky
se tato nalézala ve vnitru
celého národa slovanského, mají dosti pravdy polští badatelé, kteí piítají
Polákm
centrální postavení
Slovanstva. znávajíce
i
zovou
a
Také nkteí filologové polské ei do jisté míry
je
stedem
i
jádrem všeho
slovanští s tím souhlasí, picentrální ráz.
1
Poláci tedy nezaujali své vlasti, pišedše odjinud," nýbrž sedli
aspo z vtší ásti podobn jako tomu rod, plemen,
—
— které
Dnprem
mezi Odrou a
Cech
bylo u
odedávna a tvoili Slovan, adu
a jiných západních
župy ani zde nejsou v zempisném smyslu do-
bhem
nebo se sdružily v celky ješt vyprávti o slovanském lidu polských zemí, a to je pomrn pozd, pozdji než u jiných Slovan, vidíme vc dvojí jednak nkolik jmen vtších menších kmen, jednak jedno jméno Polan, jako kollektivní název pro všechny. Patrn se už ped tím udalo to, co jsme shledali v Cechách.
loženy,'
—
vtší
:
Jeden ze starých spojil je v
historie
—
—
Polan
rozrostly
let
kmeny. Když zaíná
kmen
centrálních
sesílel,
sousedy,
jméno jeho. Vedle jména na njž pešlo ješt druhé kollektium Lachové pvodu záhad-
jeden celek,
existuje však
své
ovládl
i
ného, jak dále vyložím. Stará differenciace,
kterou se setkáváme na
s
srovnávala se v hrubých rysech
s
poátku
historie,
uvnit polského ná-
tou, kterou
Už kroniká Kijevský na základ pímých na zpráv, nabytých z pedchozích styk ruskopolských a patrn základ doslechu starých tradic, rozeznává u Ljach kmen Mazovroda podnes shledáváme.
i
šan, Pomorjan, Lutic 1
Sem
patí zejména
(Wista XIV. 487),
J.
Karlowicz
on piznává všestrannost, jež
i
si.
Phil. 2
wiesn. ::
ii
spojuje
ji
uením A.
„šrodkowošci
o
Briickner
se všemi
polszczyzny"
neuznává, ale
nicmén
slovanskými jazyky. (Archiv
XXI11. 230, 241.) Srv. též výše str. 100, pozn. 4.
Tak soudí na p.
Fr. Piekosiski, že pišli teprve v VI. stol.
po Kr. (Ludn.
1).
Srv. výše
ýž (IV. 45, 1
míe
plné
sice v tak
jíž
Z nich Pomorjany a Lutice
Poljan.'
a
185.
str.
VIII.. 20)
Letopis
(lavr.
a
Pagus
Silensis uvádi
Dtmar
(VIII. 59),
pagus Diedesisj
a Ann. Saxo (Per/z SS. VI. 668, 644). „( 5) praví:
nposBaiiiacM JLsxoBe,
a
mi,
'.
i
ipw.niT ,'lvnrin, hhii .Ma.iur.iiiaiu
ion l.\ ,
l.
i.
mi ace obu ripímiemne cl.ioina na .Ih\oi;i,
npo3Bainacfl
mul [ToMOp«He.
rioJiHHe,
.
linc.il.
bixor.c
217
základ nedokonale poznaných politických a píbukmen z vlastními Poláky. Vidli jsme však, že bude lépe je oddliti a pipojiti k skupin polabskobaltické, kterou ovšem dnes filologie s Poláky zahrnuje pod pojem skupiny lašské proti lužickoeské, a probrali jsme to, co víme o poátcích tchto dvou kmen už výše na str. 131 a 151. Zbývají nám tedy pipojil jen na
zenských styk tchto
i
1
pro vlastní
differenciaci
polskou ze
zprávy
letopiscovy
dva
jen
kmenové Mazovšan a Polan. Ale tuto zprávu základní (tvoíf v letopisu ást zprávy o pvodu slovanského národa vbec) doplují ješt jiné prameny údaji o dalších starých polských kmenech: tak pedevším nám již známá zakládací listina biskupství pražského z r. 1086, která uvádí nkolik slezských kmen vedle zakarpatských Chorvat, ješt jinými zprávami na Visle doložených," dále Žití sv. Methodia a král Alfred zmínkou o Vislanech, k emuž ovšem pistupuje ješt velká ada rzných starých historických traktát a listin, v nichž se vyskytuje kollektivum Poláni/ Ostatn geograf Bavorský ve svém výtu zakarpatských kmen má patrn vedle slezských kmenová jména vlastní polská; jenže jednotlivých tch 1
:]
i
i
kmen
dobe
nelze
Za kmen polský v pramenech nejdíve jmenovaný pokládají
se
Rovnž
se
Vislané,
nebo
interpretují
uvádí už v IX.
je
do zápisu života
i
K'h liiicA-k\-i\"
O
zjistiti.''
a
i
1
ztotožují
pi tom
Lenyce
;
z
obecn
Malopolskem
i
se kladou na horní až
po
Tam byla uinna také zmínka Pomoany zaadili do starého
o
Pilici,
tch
Nidu
slavistech,
národa polského.
výklad St. Šmolky, který Lutice letopiscovy pokládá
týkati vlastnich
letopisce Lechové usedli Lutic [Šmolka Rozpr. Ak. XIV. 336
1.
Srv. dále pozn. 223.
1
Srv. dále
str.
219.
"'
Srv. dále
str.
223.
''
Uuislane
ped
7
Miklosich Vita Sti Methodii (Vind. 1870) 18, (podle ruk. XII.— XIII.
MPH
I.
VIoCK. Ycn. Co6.
Slenzany (Šafaík SS.
107. 1.
V
107
edici
te
nesprávn
II.
709.
712
.
se: „ni. BHCJrfc.". Miklosich
tyto Vislany klade kamsi
Šafaík SS.
II.
st.),
A. Sachmatova a P. Lavrova ve Coopn. XII.
Vistulanorum." Ke.trzyski (Przyczynki do
8
s
Srv. výše str. 194.
Bielowski
39)
kiii.ihk cí,\\a
toho hlavn dvodu, že podle
nemže
na Visle; to se pak •
zpráv, ale
letopis Kijevský,
Pozornosti zasluhuje však za vislanské
Methodia: „norauucKK
pozdjším
s
Srv. výše str. 95, 99.
kteí sledujíce
sv.
geograf Bavorský.''
do výrazu Visle/and v zempisném popisu Alfredov.
'
rozloze sídel není
Vislu
stol.
hist.
do
1.
c.
pekládá
u.
„in terra
Piastowiczów, Rozpr. Ak. XXXVII.
Srmu.
218
Stediskem jich byl Krakov a potom Wišlice Sandom.-' Soudím však o této vci jinak a domnívám se, podobn jako Ad. Szelagowski, že název Vislan a spojené s tím oznaení zem Vislanské je prost jen první souborné oznaení Polák sedících v Povislí. Polska poala totiž býti známa pi velké obchodní dráze, vedoucí od Dunaje mezi Odrou a Vislou na sever k ústí vislana
Lysou
1
Goru.
i
a
;
skému. Proto první zprávy zaínající v IX.
kmeny Vislany
a odtud vznikl
i
termin
století
zem
nazývají polské
Vislanské u Alfreda
Methodjov legend. Název
Vislané neznamená tedy uritého kmene polského, nýbrž vbec jen lid na Visle, Poláky vislanské a užíván byl, dokud nevešly v známost speciální kmenové názvy Polan, Lenycan, Mazovjan atd., jež se v historické literatue pozdji objevují, kdežto termin Vislané úpln mizí. Pi tom ovšem nepopíráme, že pozdjší Malopolsko a rovnž pozdjší Krakované a Sandomiané byli už ethnograficky odlišeni od ostatních Polák. a v
zvláštního
1
Ze všech historických kmen nejdležitjším a také nejvtším Polané v užším slova smyslu, sedící odedávna po obou stranách Varty, na jih od Pomoan, na západ od Mazur, na východ od Lutic a na sever od Slezan. V X XI. století byli již byli vlastní
—
kmenem
však pesnji s
Noteí
mínaný
pouze na severu, kde
uriti
Pomoanm
proti prales.
'
ovšem
a
Na západ
sahali
mezi vtokem Varty a Bobry; na
už
je
tvoila dolní Varta
nám známý
Polan
1
asto vzpo-
(srv. str. 225),
Tak dovozoval Potkaski Kraków przed Piastami 103, 105 si. K jižni osiedlenie Podhala (Spraw. Akad. Kr. 1896 111.). Do srv. Granice i
vnikati od
hvozdu poali
Potkaski Kraków 168 -
a
spadaly na jihu pibližn
dnešní dialektickou mezí velkopolsko-mazurskou
hranici
možno
oblasti
jejich
pravdpodobn k stední Ode jihu a na východ hranic nezná-
me, ale možno souditi, že hranice asi s
Hranice
silným a rozlehlým.
velmi
Gallus k
dicím,
III.
nmu
8 k
r.
XII— XIII.
si.,
století.
o Vislanech
srv.
poátcích
historie
vislanské srv.
práci Lachowie (1897) 11
si.
Ke jménu Krakova a k trahlavn Potkaski Kraków 112 si. Jméno Kra-
1093 [Bielowski
se poutajícím
O
vbec vjeho I.
434, 439.)
Krakovaný je dosti rozšíeno. Szel^owski Najst. drogi z Polski 77 si., 97. Potkaski Kraków przed P. 109. Krakované sahají dnes po Nidu a BoBoguchwal užívá terminu Cracovitae et Sandomiritae [Bielotuski 11. 518, 522-
kov, Krokov, :!
'
chniu. 556).
O 5
ethnografickém okrsku Malopolska
Srv. výše
tomu obyvatelé Próba 7, 13).
str.
Bor
152 a dále a
Krajný
str.
srv.
KarXowicz
v díle
Polska
I.
184
si,
231. Pronikli však brzy v Kociewie. Naproti
tvoí odedávna pechod ke
Kašubm.
(Nttsch
.
219
nebo za radzan
L^ycan (Lqyc)
už byl kraj
ní
v okolí
Tito
Sieradze.'
má Potkaski,
a pravdu asi
byli
Mška Polané už pedMško pipojil ješt Mazury.
praví-li, že za
nkolika plemen, k nimž
stavovali svazek
v okolí Lqczyce a Sie-
Polány nejdíve spojeni
s
Kmen Polan, jehož jméno je domácí, od pole odvozené, jak sám Dlug-oš dobe povdl," shledávali mnozí už v Ptolemaiových za Vislou umístných Bulanech (BoóXave?), což je však velmi nejisté (akoliv ne nemožné) z té píiny, že je rukopisn zarueno pouze tení EoúXavsc; nebo SoúXwves. 3 Bezpen lze doložiti jméno to teprve od X. století, kdy se poíná astji vyskytovati v historických pramenech latinsky psaných ve formách rzných, nejastji ve form Poláni, Pohani, dále Poloni,
teme ješt
Poleni, vedle nichž
Polonenses,
Pulani, Pulanes, Polemi, Polonia, Poliania,
Pulinaland,
Polliana, Palona,'
1
První jsou
pipomenuti v
Mško
kde se zove
sacam cuius potestatis erant
II.
et Lencici, jak se
ješt
podali
i
pravd nejpodobnjší bych
23),
pi
teme
Lestkovici,
(za
Potkaski
faik myslil na Lechy (SS.
Mška
412).
Piašcie
7
je
pokládal
zjevné zkaten, že
ped
zde
ním už Le-
dvou
jmen Lechi Jiné výklady
ze
— 8),
Zakrzewski
podle Zakrzewského, Lachowie 3
(Liczici
II.
O
v kronice
regem Mi-
66:
III.
Jméno
Joakimov.
korruptelu složenou
i
titulu
[aai. 8),
I
v zápisu Lunsici geo-
teme
Vidukinda
qui dicuntur Licikavici."
nebo snad
objevují
Briickncr
Spraw. 1910, a Vislou
U
(Samokvasov
kronice
korruptelu polského /.e/ic/c/Jtak Malecki, Lechici 11,
a Wiszniewski),
lewel
nmeckou zmnou
s
n .Icicmn", a snad
i,
712.).
Slavi,
žené a záhadné. Ale za výklad
máme bud
také
Joakimov
zv.
t.
„Kmiru. JImxob
grafa Bavorského (Šafaík SS.
nebo
Polonii,
Polemia,
Jméno sousedních Kujaw mezi
(Studya
si.).
horni
Safa-
Notei
teprve u Kadtubka a Boguchwala Cuiavia, Cuiavcnsis provincia,
(MPH.
Karlowicz IPam. Hz. li. 375, 389, 390, 443 atd., 522). jméno to s pol. kujawa severní vitr, neúrodu nosii. Pokud vím, vyskytuje se ješt za Odrou (Kujava r. 1012), na Morav u Nového Jiína Cuiavitaa
1882, 504)
II.
—
spojoval
a v Halii (Karlowicz etc). 2
Dlugoš ed. Przedz.
topickou koncovkou
jméno 580)
tedy
O
míti za polský
nebo bulharští
pvodn
imieniu
v sing.
Polaków
Imiona niekt. plemion ring
Uber 1
386 r.
die
Namen
1687),
jako
r.
1
Io;i>m<
kmen, jak nktei IIo.imiiii
io imiiiih i
i
Polski. ziein
v i,,
myslili;
srv.
(tch však nelze pro stejné
Jaoió Archiv
VI. 140, VIII.
Makedonii (osada severových. Vodenu). pl. jiOJIflHe.
Varš.
1881
K
výkladu jména srv.
(srv.
dawnej Polski (Pam.
ref. fiz.
Polen und Lechen. (Archiv
fiir
jsem o tom
Jméno vytvoeno
est campestres).
u Kijeva
povdl
Archiv II.
si.
si.
/.
Phil.
Znlo
KarXowicz VI.
140),
Varš. 1880) a W. NehPhil.
III.
46S.)
pi výkladu Ptolemaiovy Sarmatie v SS. Bulaný za Poláky pokládal už Chr. Hartknocli (De resp. Pol. I. 2 § 1. v nové dob Šafaík SS. I. 237. Perwolf Arch. si. Phil. VII. 597, 610,
Srv., co
si.
28. (Polanye, id
I.
podobn
Nehring Schles Vorz. 1888 V. 1
už
82, Šetnbera Záp. Slov. 95,
1.
Dzieduszycki
Úplný výet tchto forem a píslušných doklad podal Karlowicz O imieniu Polaków. 1
i
Wiadom
Nehring
1.
c.
341
463
220
eeno,
jak už bylo
Polan
Bolani,
hlásky
náslovné to,
kolektivum
jako
a
také význam
bžný. Je polských vyšlo od nich dokonáno. Kdy se tak
ped koncem ve velké (992
X. a
síle
— 1025)
Boloni,
z
rozkvtu
a
což
kmen
vidno,
v X. století
už
v této
Mškem
pod
sjednocení
že
ovšem nevíme,
nebo i
a
vlastních
pro všechny kmeny polské,
a bylo
schopna eliti
jako jméno
dvojím:
toho
stalo,
století,"
Bolonia, Boulena,^
Bolonii,
ve smyslu
nejvtší ásti
z
ale státi se to musilo
dob
byla
1.(960
— 992)
polská íše
už
Boleslavem
i
Nmc
výbojné íši nmecké. Útok
na polabské Slovany pokládati
lze
vbec
podnt
za hlavní
klad národního sjednocení a zcelení." Také
je
Nmci
pod-
a
zaínají užívati
stol. Ped tím teme ješt oznaení jednotlinebo obecné Sclavi. 4 Od Polan po ovládnutí a slouení okolních kmen pešlo pomalu jméno na celek a odtud také pozdji vzalo pvod pro kraj vlastních Polan pojmenování Velké Polsky proti Malé Polsce na jihu od Krakova k Lublinu. 3 V území jich dlužno tedy hledati kolébku a srdce Polsky a to pedevším
názvu Poláni od X.
kmen
vých
v okolí Hnzdna, Krušvice a Poznan, kam staré tradice lokalisoprvní stediska národní. Gallus a Dlug-oš podle starých povaly vstí vyliují Hnzdno jako hlavní náboženské stedisko pohani
''
ských Lech,' tam roku 1000 povstává sídlo metropolity polského, 8 Martin Gallus stolice Boleslava Chrabrého a Mška II. tam byla a Boguchval kladou tam vbec poátky dynastie, jež Boguchval i
1
SS.
Tak teme
119, 121),
a
Ann. Hildesh. 1109, Ann. Alt. 1046, Ann. Zwifalt. (Pertz Wippona Vita Ch. 9, 29, Herm. Contr. Chr. (SS. V. 118,
2
v
listinách
povdno
výše 207,
co
Srv.
(Gallus 395, 397, 398, 399).
Bobrzyski Dzieje Kraków 207 si. 1 5
Potkaski Lachowie
Geografia
hist.
XI. též
stol.
byli
výklad
2
346,
I.
Smolkv si.
v
347, této
362)
zmn
197.
str.
konci VIII.
první Piastovci
88'-'
O
90, 97).
—
Polski (Varš. 1880)
K vytvoení provincií
I.
pi jménu Praga Braga na 210 hledá poátky už na
Galia vidíme, že podle tradice
3
(Bielowski
1085, 1088 [Friedrich Cod.
Potkaski Lachowie
srv.,
eského 1074
Vratislava
mohuského Wezila
arcib.
náslovné
Z
v
XII. 56, 85, 89), u
stoleti'
dobyvatelé
velcí
Rozpr. XIV. 338
K sjednoceni
viz
i
si.
Potkaski
si.
Velkopolsky, Malopolsky v státu polském
ziem dawnej Polski. Krak. 1900, 81, 170. (doklady
srv.
Gloger Z.
z XIII. stol.).
s Galiem (I. 1 civitas Gneznensis quae nidus interpretatur Gniezdno od gniazdo (Dzieje lit. pol. Varš 1908), kdežto Balzer pedpokládá pvodní Kniezno nebo Kniezna (Stolice Polski 8). ,;
Jméno
Briickner
sclavonice) vykládá z
7
s
1916) 8
Srv. Gallus
Srv. o si.
(MPH
I.
tom podrobn
395) a Dlugoš ed. Przezdz.
I.
46.
v studii O. Balzera Stolice Polski
963—1138 (Lvov
221 spojuje
V
1
Krušvicí.
s
i
Poznani bylo zase
968 založeno první
již r.
polské biskupství. Krakov nabyl primátu a
se stolicí za Bole-
stal
Kivoústého, zejména pak od reakce pohanské
slava
Druhým velkým
kmenem
a starým
1037."
r.
Mazovjané, v Kijev.
byli
východ
letopisu Ma30BiuaHe, u Galia Mazovienses,' kteí sedli na
Polan pi stední
Visle
byl už mazovský.
Na
'
od hor Svatokížských na
severu sousedili
Wieprz
sever.
Prusy, Litvíny a Jatvingy,
s
nimiž žili v neustálých bojích. Pvod jména, jež se v pozdjších pramenech vyskytuje pro zem lid ve form Mazury, je neznámý. V ethnické nomenklatue slovanské stojí zcela ojedinle. 5 Tetím velkým kmenem byli na jihozápad Slezané. Zprvu tvoili jen skupinu kmen pi horní Ode od Bobry k Visle, a teprve jméno jednoho z tamjších kmen, jehož pozdji rozšíilo se na sídlo se nalézalo od Odry smrem k horám pi ece Sleze (dnešní Lohe) a hoe Slejzu (dn. Sobotka), pipomínané tímto jménem už ve XII. století mezi Katzbachem, Odrou a Nisou. 6 Hora Sobotka byla od pohanských dob místem posvátným a proto Kadlubek oznauje Slezsko slovy „divina, sacra Silencii provincia." 7 Tito vlastní Slezané, v pramenech IX. XI. století oznaovaní Silensi, Cilensi, Sleenzane, Zlasane a jako kraj Selencia, Silencia,^ s
i
n
—
i
1
-
:
Gallus
1.
c, Boguchval
II.
z
1065
r.
Perwolf (Archiv
srv.
'
5
J ag' (Archiv
(Archiv
si.
Phil.
II.
189.
418, 459. Kraj v listin
I.
K formám
Pol. mai. 3).
Phil. VIII. 9>
si.
Kaowicz
a
Mons
Boleslava
II.
i
Silentii v
bulle
a Jindicha
samml. 310—311 Jajfé Beuthen 1896 16, kde
III.
II.
i
2
Bielowski
8
Dtmar
II.
vývo-
v
Pam.
s reservou, s
ale
Pogodin
i
Kadlubka
c, jenž pivádí
ehož
(1148),
III.
i
Podle Nitsche
lit.
mažas
—
228
— 231),
Perwolf
v bloruštin
macT.
mózo,
malý
mazur
srb. mciícbo.
Zlenz v listin vévody
Zlenc,
1247 (Tzschoppe-Stengel Schles. laus. Urkunden-
2998). Dále srv.
Damroth Die
jméno od vysoké
II. I.
712), v zakládací 94,
Kosmas
II.
Silencia, (Bielowski
od XV. stol. u kanovníka vyšehradského
Slezia, Zlesia, Slesia
(P'l>lí. L.
maz, mazati (od I.
hory.
VI. 57 (38) Cilensi, VIII. 59 (44)
Slasane (Friedrich Cod. u
tak
24.
severních.
Ortsnamen Schlesiens.
ált.
Dtmar
O
této
dí (srv. násl. pozn.),
hoe
viz u
Damrotha.
347, 372.
Sleenzane (Šafaík SS.
50),
r.
Próba
kraj
doklady pro Slqzu. Jinak už
že pagus Silensi vzal kdysi 7
i),
Eugenia z
105, 107, Nitsch
Lublinu, ale bez
spojil je,
s koenem Kaowicz
VIII. 8)
špinavý chlap), tak 8
580)
VIII.
koncovkou a maz. z místo
(se slov.
sk je
c.
1.
506.
II.
Potkaski Lachowie 12, Kraków pvodní Mazowsko sahalo od Skrvy k
111.
MPH.
Mazovia, Masovia (Cod.
sluje
jovým tohoto názvu
—
472, 477, 478. Srv. Mierzwa
Srv. výše str. 216. Gallus u Bielowského
Boleslava
fiz.
MPH.
Balzer Stolice 14—20.
i
37).
II.
Silesia
pagus Silensi
listin
U
Galia
260, 305
(Damroth
v pol. XII. stol.
;
geograf Bavorský
biskupa pražského
—
teme
etc), v 19).
regio
Zlasane, Zleziensis
pozdjších
Druhý
listinách
tvar se suffixem,
Slezsko (SS. IX. 138).
222
jméno totožné, jak jsem už výše vyložil, s jménem germánských Siling, což už Bandtkie a Šafaík správn postihli." Všechny výklady ze slovanštiny, poínajíc výkladem Dobrovského od kmene sled,' nelze vyrovnati výkladu uvedenému, nebo slov. koncovka ^z'b, pol. jjí/z, ukazuje všude na pvodní germ. -ing (k'L>ne_zi> 1
mají
—
—
kuning, pen^zi>
Slezan
pímo
nebo
byla Ilua,
k
Ode,
a
I\ava,
1
Srv. výše
-
Šafaík SS.
najisto však
nevíme,
polské,
jméno
se lokální
Tak shledáváme Bobrany pi pravém
nich.
dn.
konen
a Silingové jsou
Kdy
Bobry, 5 které byly zde zárove
a
Ddošany od
srbským Milanm/' dále
proti
4
v IX. a X. století ješt existovala samostatná
kmenová jména vedle
behu Hvizdy
doloženi.
kmeny
rozšíilo na sousední
teprve pozdji,
— messing)
phéning, mosiqdzi.
také v zemi už Ptolemaiem
Eilau,
hraniným bodem
Opolany na horní
hranicí
kde
Milanm,'
proti
Ode
polskou
Bobry,
dolní
nad vtokem Nisy
55.
str. II.
395, 423, Bandtkie Hist. Pol.
65.
I.
Dobrovský [Pelzel Gesch. Bohm. I. XXI.) vyložil Slezany za kmen, jenž sledoval echy, kdežto echové poínali pohyb na západ (srv. dopis Bandtkiemu v ed. V. Franceva 63). Jiné doklady srv. u Damrotha c. 17. 3
i
I.
9
Srv. výše
5
Uvádí
26.
str.
je zakládací listina biskupství
Boborane, Bobrane, Pobarane. Jméno je od bhbrh. 6
—
I.
1
(srv.
eky Bobry
výše
si.
názvem
189)
str.
a to od
bobru, bebri,,
patrn pro hojnost tchto zvíat pi ece. Bobrany a Slezany k Tebnici Kalousek Hist. Sbor.
Srv. výše 111, 121. Zakládací listina zde uvádí mezi
Trebovany (Trebovane). Sidla (tak
pražského
Nehring u Partsc/ie Schles. si.), ímž by Trebovane
I.
— 16
poádek pražského
ukazuje
kladou
jich
313
náleželi
privilegia.
nkteí do
sice
Jireek
a také
mezi
Ale
centrální
není
i
Slezska
kmeny
vyloueno,
slezské,
že
patili
na což
do kraje
trzeboského u Rozborku (Rothenburg), tedy mezi plemena lužická (tak Keltsch a Králiek Bair. Geogr. II. 29, Potkanski Kraków 232). Staré kolonie polské zasahaly do okolí Zarova a Gubna. Srv. Nitsch Stosunki pokrev. 20, Prásek Djiny Tšínská (Opava 1894) 106 si. St. Zakrzewski položil Trebovany do ech do okolí eské Tebové (Kw. hist. 1916, 300), což konen také není vyloueno, i
uvážíme-li, že 7
Srv.
výet
kmen
Dtmar
IV.
privilegia je
28.
Ddošany
na tom míst siln zmaten. uvádí
zakládací
listina
pražská
(1.
Dedosesi, Dedosize, Dedosane, dále geograf Bavorský: Dadosesani civitates
(Šafaík SS.
II.
712),
Dtmar
k
r.
1015 pagus, qui Diadesisi dicitur
1000 pagus (IV, 45,
VI.
Diedesisi, k 57, Vlil.
r.
c.)
1010 Diedesi, k
20) s
:
XX. r.
hradem Glogua.
Ann. Saxo: pagus Diedesi, Diadesesi (Pertz SS. VI. 644, 662, 668) Otty z r. 970: Diedesa. Srv. Bóttger Diec. IV. 173, 261 a Králiek staré píkopy a valy, o nichž Bair. Geogr. II. 28. Od Krosna k Hav táhnou se Schles. I. (Gotha 1884) 6 a Partsche Schlesien viz u Griinhagena Gesch. dále
a listina
i
I.
347
si.
'
223 v okolí
XIV.
msta
století.
Jiná
sem
nelze
Sem
Opolí.'
se
Slezan
jméno
rozšíilo teprve ve
2
kmenová jména ve Slezsku zaruena nejsou, a zejména dvodn umístiti jména z výtu geografa Bavorského, jež
V celku tedy slezská plemena objímala po Hvizdu a Bobru, na sever až asi po jihu ovšem Holasicko bylo už eské, jak jsem výše na str. 204 poznamenal, a rovnž Kladsko. Hlavním hradem byla Vratislav. Pozdji se úryvky Slezan dostaly ovšem za tyto hranice, jak souditi smíme z nkolika názv osadních jinde roztroušených. sem nkteí chtli
poíí Bary. Na
Odry
horní
celé
1
klásti.'
až
i
nám ješt záhadní polští Chorvati. Existence severních nesporn doložena adou pramen, které 5 poznali pi výkladu o pravlasti Chorvat jižních a dále
Zbývají
Chorvat v jsme
již
Zakarpatí je
pi výkladu o Chorvatech v Cechách od Visly a
pišli ze Zakarpatí,
jižní
1
sedících.
sice už
Je nesporno, že
'
ped
VI. a VII.
sto-
—
po Kr. Nicmén ješt prameny mnohem pozdjší z IX. XI. století pipomínají Chorvaty severní, a to na rzných místech od hor krkonošských až po východní Hali. Vzpomíná jich, jak jsme uvedli,
letím
'
biskupství pražského
zakládací listina
v X.
stol.
podrobn
v severovýchodních Cechách, vyložím v díle
Kijevský ve vých. Halii
IV.
pi
legenda
a s
o
vzpomíná
Slovanských
Václavu
sv.
dále,
jich
Starožitností,
907, 992," a vzpomínají jich
r.
jak
letopis
konen
prameny mezi kmeny v Zakarpatí, aniž by sídla jejich pimji urovaly, tak Alfred, " Mas údí, pak zprávy arabské z IX. až X. stol. o íši a mstu Churdáb zvaném ~ a konen Konstantin
ješt
jiné
1
1
'
]
i
Porfyrogennetos svými zprávami o Bílé Chorvacii. 111 1
k nim
U geografa Bavorského Opolini civitates XX. (Šafaík SS. Damroth c. 20 si. Damroth c. 20. Tak sem býval ítán kmen Besunzane [Šafaík SS. II. 395,
II.
712). Srv.
1.
-
"
I.
424, Keltsch
X. Laus. Mag. LIX. 315). 4
Srv. je u
5
SS.
8
Zde výše na
7
SS.
II.
II.
Damrotha
s
Zde výše Let. lavr.
11
c.
19.
str.
193.
374.
8
'"
1.
263.
:í
str.
193.
12, 29, 119. Srv.
Alfred (Bielowski
MPH.
Marquart Streifzuge 96
lbráhím 48. Srv.
mé
SS.
12
Srv. SS.
II.
13
De adm.
imp.
II.
I.
si.,
mé SS.
II.
265—266.
SS. Harkavi (ka.i. 125
13). Srv. citát v
267.
268—269. 30—32.
Srv.
mé SS.
II.
244
si.
II.
si.,
263. 136,
166,
Westberg
224
Ze ást Chorvat sedla
pod horami krkonošskými v Ceeskými kmeny v národ eský, je nesporné. Za nesporné pokládám obdobný zjev na západní hranici oblasti ruské. A, jak jsem výše vyložil, nevkládám do jedné oblasti njaký kmen eský a do druhé kmen ruský stejným jménem oznaený, nýbrž pokládám za mnohem pravdpodobnjší hypóthesu, že
chách, kde splynula
i
ostatními
s
i
1
existovala kdysi v Zakarpatí rozsáhlá oblast chorvatská, z níž velká
ást pešla
se
Srby na
však menší ásti pi rozchodu
z níž se
jih,
slovanského národa posunuly jinými smry, jeden k horám krkonoš-
ským
Dnstru, a že vtvi slovanské, dostávše se asn do okolí jednak úpln eského, jednak úpln ruského, brzy se v tomto prostedí poeštily a poruštily, tak že v
východ
(útržky až na Sálu), druhý na
tyto ásti,
dob
X.
a pvodn
— XI.
stol.
za San, k
náležely dialekticky k jiné
možno bylo
mluviti
již
eských
o Chorvatech
Rozdíl jazykový a kulturní skupiny západní a východní
a ruských.
od jižní byl v prvních stoletích po Kr. ješt tak nepatrný, že „odnárodnní" (sit venia verbo) menších ástí vtve jižní v prostedí západním nebo východním musilo jíti rychle vped a vbec nemohlo initi žádných obtíží, uvážíme-li vtší analogické pemny,
dv
stránky historie chor-
Chorvat
jsou tedy dosti jasné.
které se staly na jiných stranách. Tyto
vatské:
vznik
Mén
eských
jasná je
a ruských
vc Chorvat
Chorvat
polských, totiž njakých
na Visle zachovaných. Praví-li Alfred, že vedle Daleminc a Mo-
ravan
sedí Horiti,
mohou
to býti
Chorvaté eští, tak jako v zpráv
biskupská
Mas'údího, a pipomíná-li
krkonošskými a Orlickými
aneb
XI. století
sedící,
ale že
byli
dále
pi
že zde
skoslezských njací Chorvaté byli nimi, že to
Chorvaty
njací zvláštní Chorvaté
Vše ukazuje pouze na jedno:
z
pražská Chrouati
listina
altera Chrouati, lze to sice vyložiti na
by
z
z
et
ásti za horami
toho vycházeli v X.
polští,
horní
není nijak zjevné.
Ode
ásti za horami,
eped
a horách z
ásti
všechno zbytky njaké kdysi velké oblasti
chorvatské pi horní Visle, po níž zstalo nkolik matných vzpo-
mínek {„Bílé" Chorvatsko Chorvaté a k níž náleželi
—
Churdáb Arab),
pvodn
i
Chorvaté
z níž pišli
i
adriatití
eští, — ale
zbyla-li
njaká ást popolštlá mezi Slezany a Poláky pi horní Visle, 2 z doklad posavadních náležit nevysvitá. Byli-Ii tu njací, splyi
nuli
brzy se Slezany. 1
SS.
2
Polské Chorvaty uznávali na
II.
265 a zde na
str.
Geogr. 30, Kunik Lechica Kwart.
194.
p. Bobrzyski
XII. 9,
11,
Dzieje 84, 87, Králiek Bair.
(ztotožuje je
s
Vislany, nad nimiž
225 Srovnáme-li nyní toto historické rozdlení na kmeny
badání o polských
dosavadních
dialektech
s
výsledky
pódíváme-li se
a
na
novou mapu tchto dialekt uveejnnou Kar. Nitschem, jenž v tomto smru nejvíce a nejsoustavnji pracoval, 1 pak nás pekvapí na první pohled, že kmenové historicky jmenovaní dialekticky se nepedCelá dnešní Polska rozpadá se pedevším na
stavují.
dv
oblasti:
po Rawicz, Ostrów, Kalisz, Turek, Kujawy a Kociewie Kutno, Plock, Brodnici, tak že do ní náležejí velkopolskou
1.
až
sáhající
i
na oblast dialekt mazurujících (vyslovujících místo
a 2.
—
c,
s,
nýbrž
L^ycko, ást Slezska
Sieradzsko,
i
polsko
obsahuje nejen staré Mazovsko
dz), jež
z,
jen jižní
;
Wieprzi
znak ten
sev.
ást Slezska
a kus
stykem
zem
š,
,
(srv. str.
ž,
221),
a skoro celé Malo-
východ Sánu
na
dž
a na
2
Ze všeho lze souditi, že tyto dv velké oblasti stály už odedávna proti sob, tedy na jedné stran v bližším jazykovém píbuzenství Polané ztratily
sousedy.
se
druhé Mazui a Hornovislané. Jak dalece
a Kujavjané, na
i
L^-
ycané, Sieradzané a Slezané pvodn náleželi mazurské skupin, netroufám si povdti vzhledem k tomu, že dialekt mazurský, jak z
výklad Nitschových soudím,
výbojný a zabral ást území
byl
teprve postupem asu. 3 Za to z národopisných
píznak
zjevno,
je
že
i
anthropolog-ických
Gorale jsou ástí zvláštního
polští
typu
a kmene, jehož však stará historie nevzpomíná. 4
Na konec bych skými,
t.
dodal, že podle Kijevského ietopisu byli lašpolskými ješt dva kmenové ve vnitní Rusi: Radimi-
j.
panovali neslov. Lechové), Ed. Boguslawski Hist. nice Polski
(Sprawozd. Akad. 1910 Nr.
334—337., ze
starších
stavil se proti
Keltsch
Polski
wicz Hist. pierw.
1878
(I.
SI.
St.
11),
2,
II.
369, A. Szel^gozuski Gra-
Šmolka Rozpr. Akad. XIV.
c), Bielowski (Wste.p 483, 503),
(srv.
Malecki Lechici 229
— 231).
J. Bartosze-
Skepticky po-
polským Chorvatím nad Vislou K. Potkaski (Kraków przed
Piast.
104 a Lachowie 12) a K^trzyáski Granice Polski v X. w. (Rozpravy Ak. XXX), jenž vbec myln zamitá starší existenci Velkého Chorvatska v Zakarpatí. (Srv. i
Ac. 1892
Bull.
III.
91), k
gide, J. Perwolfa, Fr.
že žádných
dvod
srv.
ovšem
i
podobné skeptické názory V. JaII. 258 si.) Zde bych pipomnl,
není pro Westbergovu hypothesu, podle níž
byli Poláci (Beitrage 275, 1
emuž
Kosa, a Maretie. (Srv. SS.
Mas udího Serbin
Ibráhím 50, 131.
Próba ugrupowania gwar polskich (s mapou), Krak. 1910 str. 6 uvedeny jsou všechny detailní práce Nitschovy. ~ Kaz. Nitsch ukazuje 1. c. 10 (343) na shodu historických hranic Velkopolska a na rozdíly anthropologické. Zem Dobrzynská patila k Polsku. Srv. Kaz. Nitsch
(Rozpr. Akad. T. 46), kde na
i
i
1
I.
1
(Nadb.
c.
Srv.
24. (357) 26.
práce prof. J. Talko-Hrynceucze, zejména studii „Gorale polscy" pam. Bol. Orzechowicza Krak. 1916. 405. Srv. Nár. Vstn. 1916 444).
z Ksie.gi
L. Niederle:
Slovanské Starožitnosti.
15
—
226
i
a Vjatii, kteí prý se kdysi z
Radima
zejména
mnozí,
tuto
Lach
pisthovali pod vedením
a Vjatka a usadili se, první na Soži, druzí na Oce. 1 Zprávu
badatelé
polští
pijímali
spolehlivou"
za
a vskutku není bez podstaty. Theoreticky nelze nic namítati proti
možno, že se v rozmachu slovanského sthování dv plemena polská dostala ven a dále, že jaksi
Jest zajisté
ní.
V
v
VII. století
vyrazila z celkového souvislého postupu a prorazivše západní oblast
ruskou, usadila se na Soži a na Oce. Archaeologicky to sice podnes
podepíti nelze,
ale za to poskytla
aspo do
jisté
míry oporu
filo-
Jazyk oblasti starých Radimi náleží ovšem bloruštin a oblasti Vjati velkoruštin, tedy oba vtvi ruské a je vidno
logie.
njaké naprosté píbuznosti,
o
z toho, že
—
nemže býti ei, adu zjev,' které
tradice
5
nalézti
ale v dialektech
obou
oblastí lze
je sbližují s polštinou více,
pece
než jiné ruské
hovory, tak že lašského vlivu nelze jen tak zhola vylouiti.
možno
smyslu
„bratrství" ve
Ovšem
bych pokládal skoro za pijatelnjší), že podkladem tradice letopisné byl pouze fakt, že pišli mezi V. a VII.
je též
od Lach,
stol.
pvodem
to
(a
t.
z
j.
Lachy sousedícího, že tedy
kraje s
Rusi, ale z oblasti lašské a tím
i
Lachm
rázu
chodného. Než o tom více vyložím ve IV.
díle
tchto
byli sice
bližšího,
pe-
Starožitností.
Ale jiný kmenový problém zbývá ješt vyložiti, význam jména Lech (pol. Lach, . Lech, rus.Jlfl.vi>). totiž pvod a Letopisec Kijevský oznauje na poátku své kroniky názvem JlMxOBe celou slovanskou vtev, z níž pošli Polané, Mazovšané,
Otázka
lešská.
Pomoané, a o nco pozdji, jak jsme práv vidli, pokládá Radimie a Vjatie za kmeny pošlé z Lech. 4 Po Kijevském
Lutici i
i
v téže
letopiscovi
vykládaje
o
asi
dob
byzantský historik Kinnamos
kižácké výprav Konráda
jména dvou knížat slovanských, 1
r.
ii
.
1
Letopislavr.il'
Inci. ví., 1'a.ui.M
i.
npo3Bainacfl Pa
:
z
III.
a
r.
1147,
Ludvíka VIL, uvádí
nichž jeden
vládl
nad Cechy,
l'a;uiMimn óo n Iímiiimii ott. ."Imxop/l. loicxa 6p 2 ópaia
a .ipyrnn Bíitko, n ii|iniiK\vLiiia cl>,iocia. l'a:uiMi» uimiihii, a
Bako
cbjífi
ci,
ponoMT> cboiimx
Ha Cijkk),
na Oni.. ott>
Hercojce npo3Bainacfl Iíhtiimii. '-'
Tak na p.
z
novjších Potkaski Lachowie
64
si-
(soudí, že pišli z
zurska, z gub. siedlecké, lomžské a grodenské), Brúckner Archiv
245, ze staršich Šafaík SS.
Kwart. "•
hist.
XII. 12.
Srv.
Krymskij
II.
126, Solovjev líci. Pocc.
Bi>;iopyrci.i
napi,MÍn. Varš. 1892, 150
si.,
I.
."Ieknin
I,
4
si.
Ma-
Phil. 1900,.
61, Klinik Le.chica
waiiki. BejniKOp. 71 si., J. Budde K" no hct. pycCK. H3. Kazan 1906 23, Šachr.
matov UpeBHifl naracKÍa nocejicHia bi> Poccíh (CjiaBímcrBO 1911 . 4 — 6, 9 29; srv. Roczn. slaw. V. 317), Kb Bonpocy 9.
—
4
Srv. pozn.
1.
227 druhý nad Lechy a dodává: „(Aáyv.), Polská
historiografická
Gallus,
nápis nebo
stará
listina.
Ode
na
Poláky
jen Vislane, Poloni
Kadlubkov
a
a
2'y.uíhxóv [>iv ta-, yévos". 1
Lech
zprvu
nezná,
nevzpomíná,
jich
ani
aniž který
Také západní prameny, pokud mluví Visle, neuvádjí tohoto jména, zovouce
o Slovanech stále
sama
literatura
uherskopolská
kronika
ani
oE,
Teprve v kronice
neb Poláni.
zde nenadále, teprve od X. kapitoly, objevuje se
i
1 pro Poláky synonymon Lechitae, což pak pejali následující kroni-
známou dvojici kái polští slovanští, vytvoivše vedle toho bratr echa a Lecha (vedle Rusa, Meha) ve smyslu praotc národa eského a polského. To jsou doklady nejstarší. Vedle nich však litevský název pro Poláka Lekas, pl. Lekai, rovnž i
i
'
i
maarský Lengyel ukazují na velkou starobylost a zárove že v pvodní form jména byla nosovka, následkem ehož mžeme Lingony splitského arcijáhna Tomáše míti za Lechy-
jako
na
to,
i
Máme tedy ped sebou nepopirateln starý Polákm se vztahující, který se ostatn dosud udržel.
Poláky. 4
název
k
Polští
horalé stále zovou rovinu a
obyvatele Lachy:' Také v perštin
její
a turetin zstalo jméno Lechistan pro Polsku. 1
Kinnamos
II.
18.
Srv. Malecki Lechici 22,
1
'
Klinik Kwart. XII. 505.
Zde
bychom ovšem formu
Laclii
o pozdjších formách jména (Aayía). 2
Kadtubek (Bielowski MPH.
261).
Cekali
se lech ve smyslu
velmože
II.
nebo Lenchi. :;
(1374
U Dalimila objevuje
— 1378)
Lech bratrem Cechovým
kron. knížat polských
velkopolské,
(Bielowski
je
II.
vidime
a
(ed.
Mourek
5),
ale u
Pulkavy
odtud u Boguchwala a v kronice ti
už
bratry Lecha,
468 ). Srv. o vývoji dalším u Perzuolfa
C:iai;Miie
II.
Rusa a 42
si.,
echa
108
si.,
Potkaského Lachowie 25 si., 38, Maleckého Lechici 53 si. Thomas Hist. Salon c. VII. (Venerant de partibus Poloniae, qui Lingones appellantur cum Totila). To jsou ovšem jiní Lingones než ti, o nichž píše Jordanis Rom. 300 nebo A.íyT a! Ptolemaiovy Germanie, které tam místo -:'/./. í\'\'y.: sup1
pedky Polák (Srv. jménem vzdálení pvodního tvaru jména Lech. K Lingonm Tomáše Splitského srv. hlavn Kunik Le.chica II. (Kwart XII. 497) a Potkaski Lachowie 45 si. Perwolf sem pipojil Lendice geografa Bavorského (Archiv si. Phil. IV. 70) a Z. Gombos Landzany Mas údího (Roczn. si. ponoval Perwolf a V. Ke.trzynski, shledávaje v nich Lechy,
zde výše
str.
Rovnž
50).
Lugii jsou
i
V. 321). '
M\ynek
St.
L.
w
Eljasz-Radzikowski Lachy
O
dzisiejsiej
emuž
nazwie Lach
i
Polsce
jej
i
na Slowaczyžnie. (Lud. VI. 301),
znaczeniu
(III.
zjazd hist. pol. Sekcya IV.
ješt kritiku V. Kolaševského JLniiciciii Bonpi )Ci> (•k"jiR. Orap. 1903. 422), Fr. Bujaka Przyczynek do kwestyi Lachów Górali (Lud. VIII. 161) a Potkaského Lachowie 15. O rozšíen! názvu Lech v nomenklatue persoReferát), k
srv.
i
nální a topografické 8
Kunik
tamže 41.
Le.chica
Kwart.
XII.
506.
228
týe historického významu Lech, není sporu, že od soused daný Polákm a od tchto z ásti pejatý. Nejstarší doklady ukazují, že Rusové mínili tím Poláky vbec v protiv k živlu ruskému. V XI. stol. byl Jlaxi. antithesí ruského Pokud
je to
se
název
1
Slovana a
pozoruhodno,
je
v
že
ruských církevních
nejstarších
podob
tradicích objevuje se dábel v
Ljacha."
Tento široký ethnografický význam ml zjevn pojem Lecha Litevc u Maar a tak pešel k Jihoslovanm a Cechm. 3 Vztahovati je však na polabské a pomoské Slovany 4 nelze. Tak sice uinil Kijevský letopisec z neznalosti, resp. sveden úzkým píbuzenstvím Pomoan a Lutic s Poláky, ale ve skutenosti první dva kmenové nebyli zváni Lechy. Byla by se udržela aspo njaká stopa v mnohých zprávách o nich zachovaných; zatím však není nic. Prameny nmecké vbec Lech neznají. Pokud se pak týe Lecha kroniká polských a vbec Kadlubkových Lechit, nemže býti pochybnosti, že obé je vymyšlená fikce, i
u sousedních
i
povstalá ve XII.
vlivem njakých
stol.
dobe
jak už Malecki
i
fals a
balkánských Lichnit,
5
vyložil.
Tímto výkladem historického pojmu Lech není však s dostapvodní význam a pomr k pojmu Polák. Nemíním otázku tuto, zajisté nesmírn tžkou, kategoricky ešiti, ale
tek vysvtlen jeho
nemohu pece
mínní
jen potlaiti
následující. Je-li správný výklad
jména Polán od pole, a na druhé stran dnes od filolog obvykle pijímaný výklad jména Lach, Lech od *AAfi,d, JiÁfla, rmjiiHa, bulh. zieAMHa,
Jie^a,
-
''
Lechica St.
4
Ke
5 si., ,;
jak
'
468
III.
Arch.
si.).
K
III.
polab.
staroruská
ladii,
slovin.
adjektivní
forma
si.
125.
rum. léh a
Bruckner Archiv
Srv.
ldo,
lado,
ukazuje
lit.
Tamtéž
XII. 8, 11.)
v
luž.
1074).
r.
vzniku macf. Lengyel a
(Kwart
Lachowie 5 17
lado,
1
Srv. Malecki Lechici 19 Let. lavr. 3 184 (k
Novakovi
Archiv
lada,
ldina,
chorv.
ledina, 1
.
si.
Lekas
viz
Potkaski Lachowie 13 & Klinik 'léliaii, o emž hlavn psal
o vzniku srb.
Vedle alb. Phil.
toho
lahí
.
teme
srv.
i
leh,
leški
(srv.
Nehring
tamže.
Potkaski
XXI. 73,
Kwart.
XII.
293,
si.
Malecki Lechici 40
si.,
srv.
i
Potkanski Kwart. XII. 295
— 297,
Lachowie
22.
To
apx. naó:i.
jest I.
(Lechici 34).
na p. výklad E. Bernekera
EW.
I.
705, A. Sobolevského
.'Iiiht.
Jagie Archiv IV. 74, W. Nehringa tamže III. 467 Maleckého Z dalších výklad novjších uvádím, že Sachmatov hledá pvod
80, V.
i
—
jezdec 90). /. Baudouin cle Courtenay vykládal "lqgi, Kunika Kwart. XII. 13), A. Bruckner pijal domnnku L. Krzywického, že lqch byl ruskou pezdívkou pro vyslovování nosovek (Archiv 1900, 238), F. Solmsen keltský (Archiv XXXIII. (u
229
aa^kckk
— polský,
dv
stavly
zejm
pak se tím za starodávna
1
rzn
hospodásky
bydlící a
v polích a pracující na nich, tedy
lid
žijící
tídy
:
proti
rolnický proti lidu bydlícímu
na nezoraných porostlinách, v nevzdlané zemi, na ladech, jenž
lid,
hospodásky
Lech
kraj
Mazovsko
—
tedy
ale více jen lovil a stáda
by tedy lovci a pastýi proti rolnickým Polanm, by Polska mimo Polány, tedy hlavn pi Visle, Malopolsko, kde se také jméno dosud udrželo. S tohoto
Lechové
pásl.
jinak, nerolniil,
žil
sob
bydlící
lid,
byli
byla
a
hlediska pochopíme, že Rusové, Litevci a Uhi sousedíce na severu, východu a jihu znali pedevším Lechy a jména toho užívali o celém polském národ, kdežto zase Slované západní, polabští, srbští a eští, kteí hraniili s Poláky, a kteí celý národ poznali pedevším pod
vlivem a etikettou polského panství, nepoznali blíže
rozdíl
hospodásko-topografický nevyžaduje ovšem nutn
hlubších rozdíl ethnických mezi
mínní
a užívali
Polan nebo Polák.
proto názvu
Tento
Lech
nebyli všichni
Polány a Lechy.
badatelé
polští
a
tak se
Ale takového
stalo,
že otázka
lešská zatemnna byla a ješt více komplikována tím, že byla do ní zanesena ješt další these, podle níž Lechové byli zárove ethnicky
ním
zcela jiným,
kmen nebo
jiný
než ostatní
jiná vrstva, která
lid
—
polský,
že
pomrn pozd
to byl slovem
pišla mezi ostatní
Poláky a teprve pozdji se popolštila, neztrácejíc nikdy úpln svých
odchylných znak. Je to známá theorie o odchylném
pvodu
a rytístva polského, kterou do polské historiografie pinesl
šlechty r.
1730
Sommersberg- vydáním vratislavského rukopisu kroniky Baszkovy,-' kterou rozvinul první
Lelewel pod vlivem lech rukopisu Zele-
J.
nohorského, zprvu od
1822 nesmle, pozdji od
r.
a prohlouben, a za niž se
stali
r.
pedními bojovníky v
1837
urit
starších do-
bách K. Szajnocha a V. Maciejowski, novji pak zejména A. Kunik a Fr. Piekosiski. Podrobné djiny této theorie byly už jinde nesrovnává lendu,
JlOXMa,
.ioxomi.
—
landk
r.
listi
lézti,
(Kuhns
—
za patronymikum
oznaující rod
Akad. 1910. 26
Starších
Phil. III.
IV. 68
467 1
r.
— 78
a u
M. KaWczyski
spojil s
lit.
knížecí s družinou (tak Zakrzewski Sprawozd.
výklad úplný pehled Nehringa Uber die Namen
viz u fiir
Perwol/a v Archivu
si.
Polen und Lechen (tamže
si.)
Z toho odvozeno bylo l^chu
iio.tIíxt, '-'
1.
Zs. 1901, 580),
díra (Kwart. hist. XII. 13). Jiní mají Lechy, Lechice
i
no.if.iiivK
Sommersberg
jenž ukazuje na
i
od
Ser. ser.
pvodce
i
:i>í\i>
analogicky, jako Polán od pole nebo
nojrfecBe.
textu
sil.
II
(1730)
Baszkova.
c.
VII. Srv. o
tom Malecki Lech.
88,
230
Zde postaí, vytknu-li, že zprvu J. Lelewel vidl v Leších privilegovanou kastu z Balkánu od Dakogot pišlou," tak jako pozdji Aug-. Bielowski, K. Szajnocha a na ruské stran E. Kunik družinu germánskou (saskou, normanskou), pišlou z norkolikráte napsány.
Germanie,
dické
1
kmen slovanských
Maciejowski
V.
Polaban;
1
novji pak zejména Frant. Piekosiski namáhal se dokázati cizí pvod šlechty polské (Lechity on má za pvodní domácí lid). jemu šlechta vznikla z dobyvatel, kteí mezi Lechity polské pišli I
asi
v VIII
— IX
znormanisovaní
zem
ze slovanské
stol.
erb
runy
(srv.
obodrické, 4 ale
pece trochu
šlechtických).
nemá
dostatené opory v historii. Není zprávy, která by opravovala píchod zvláštního výbojného kmene nebo družiny do Polska a vznik šlechty z nho. Podle vší pravdpodobnosti povstala šlechta jen evolucí prastarých sociálních pov lidu polském, tak jako u Cech a jinde, pi emž ovšem neteba popírati, že k vytvoení tíd polský lid pijal do sebe Ale theorie
tato
mr
1
Srv.
nap. Ed. Boguslawského
Rehmana
ITepejJB. 146,
77 a hlavn
Ziemie Polski
pehled
vyerpávající
historycznej krytyki. Lvov 1897 (k hist.
Hist. II.
527
práci
v
emuž
365
II.
>ar. 31,
K.
Pogodina
Dzieje 2 47
w
Maleckého Lechici
Ant.
XII. 291). Jiný pehled viz u Pickosiského
pravách krak. Akad. XIV. 87
: •
Bobrzyského
si.,
srv. ref.
Drinova
si.,
si.,
šwietle
Potkaského Lechica Kwart.
Rycerstvo L.
5.
si.
Roz-
a v
si.
2
Doklady Lelewelowa vývoje viz podrobn sebrané u Maleckého Lechici 142 si., 149 o Bielowském tamže 200 si. Srv. Lelewela Polska wieków šrednich IV. Pozn. 1851 a Bielowského W.->te.p krytyczny do dziejów Polski. 121
si.,
Lw. 1850. 1
Szajnocha K. Lechicki poczatek
Maciejowski W. Pierwotne dzieje Polski prawod. slow. pokládá
An-BeicpH (srv.
Dzieje
I.
Malecki
c.
1.
Levestan
byli Leši
Ad. Mickiewicz
na
A.
Gally,
(Varš.
1872);
Malecki 211
i
Jul.
cizí
si.),
hist.
Kunik Lingony
vislanskými
šlechtou polabskou
soudili
na
(srv.
nad Blochorvaty
myslil na
Celiiíski
1858
Litwy (Varš. 1846) a Dopelnienie
panujíc!
Podobn
163, 188).
i
przedchrobrowej.
vrstva
Macieiowskému
88),
171, 173), kdežto Fr.
Polski
neslovanskou
za
Polski, Lvov.
(ll:;i;.
do Polsky pišlou
Slowacki, M. Baliski (Malecki
nomadskou
kavkazské
Lazy
vrstvu (srv.
z
východu,
Malecki
176,
180, 224). 4
Piekosiski
Fr.
O
powstaniu spolczestwa polskiego
W.
w
wiekach šrednich.
XIV) 112, Obrona hipotezy najazdu (XVI. Kwart. histor. 1890, 693 (viz 1882), k emuž srv. dále
Krak. 1881. (Rozpr. Akad.
hist.
t.
tom Rozpr. Wydz. hist. rozo tom u Maleckého Lech. 253 si.) a Ludnoš wiesniacza w Polsce (Studya prawy I. Krak. 1896) 9 si., 18., Rycerstwo polskie wieków šrednich. Krak. 1896 2 (I. 37 si.). Podobn /. Szujski Dzieje Polski. Krak. 1895. I. 40. Také Bartoszcwicz i
i
vrstvu
odlišoval
Malecki
1.
c.
lechickou
229-231).
za
Pilic!
od chorvatské mezi Vislou a Bug"em
(srv.
231
i
elementy
cizí.
1
Ale
výklad o tom
bližší
starožitností slovanských (do VII. kap.),
Pi práv podaném výkladu nám národopisné hranice východ mezi Mazury a Rusí.
náleží do kulturních kamž proto toucího odkazuji.
kmen
o rozložení staré
staly
z-
polských
Polsky neznámy jenom na
Jinde je celkem
Ovšem
známe.
nesmíme zapomenouti, že nebyly nikde ostré, že nejspíše pecházely pechodným pásmem v sousední píbuzné národy a kmeny tak, že vlastn pesných hranic nebylo (srv. na p. pi Bílé Rusi nebo ve Slezsku), ale místy vypomohly meze pirozené. Tak na západ a severu jí byla Hvizda, pak dolní Bobra a dále Odra 2 až po vtok Varty, potom Varta a Note, ili lépe eeno, tžko prostupný hvozd noteský na jihu Pomoan. " Ovšem pronikaly tu jednotlivé osady nebo hrady za tuto mez a pi Visle, zdá se, Poláci poali se brzy dnešním Kociewiem tlaiti k ústí Visly a na pravý beh. Zde hranice polského živlu sahala v X. století až po chelminský kraj a dolní Ossu Drw^cu. 4 O východu možno íci, že stará hranice polsko-ruská nebyla asi od dnešní daleko a držela se západn Bugu hrady Pemysl nad Sanem, pak erve kdesi pi Bugu'' a Belzy byly podle svdectví Kijevského letopisce v X. a XI. stol. hrady polské. Také pražské privilegium ukazuje na Bug a Styr. Naproti tomu Drohiin se jeví ve XII. stol. hradem ruským.' Dnes bží zhruba vzato od Blostoku na Suraž, Blsk, ani tu
i
i
;
1
'
Anthropologie ukazuje
1
a lidem na
p. ve vzrstu,
plexi
Tallco
P.
(srv.
\hí|i.
použity k Iz.
'A\.
II.
Kopernickým
mnohé
typ
mnohem
1
a
(srv.
dalekosáhlých
:l
(1901, 12
Mat.
— 22,
theoriím
antr.
na p. Goraly
v lidu
lidu
vbec
polského, na
míti
podle
a
p.
nejsou vysvtleny
polském a které
pravdpodobnosti
rozlišuji
jej
nelze z lokálních rozdil šlechty
!).
Mohou
i
Ale dokud
na
tchto
initi
piiny
mají
starší.
Srv. výše str. 121.
Srv. výše
str.
O
K^trzyski
152 a 218. ludnošci
w
polskiej
Prusiech
Granice Polski v X. wieku Rozpr. Akad. Krak. 3
Srv. Szelngowski Drogi 108
"
Letopis k
r.
981 (Lavr. 80
:;
)
a k
Kadlubek [Bielowski M. P.) H Avenarius ,'lponi'iiiin,. Mai. apx.
nebyl jatvžský, jak se
slovanského.
obyejn
(Lvov
1882)
29
si.,
35 a
XXX. Mapa.
— 109. r.
7
(Srv.
komOdb. Krak. 1912), rioJIJTKH byly ovšem od anthropolovú
dvou vrstvách pozdjšího
Talkem Hryncewiczem.
závr.
XII.
127). Tyto rozdíly
o
tlesné, které se jeví
jiné rozdíly
nkolik
-
Hryncewicz
podobným
podstatné rozdily mezi polskou šlechtou
totiž jisté
v útvaru lebky (šlechta je více brachycefalni), v
(II 1'.
1030
(ib.
146 3 ).
396, 397, 421) IV. 3). Kraj
soudi, ale slovanský.
a
Ipat.
let.
k
mezi Drohiinem a
r.
1142.
Blskem
Kurhany tamjší jsou rázu
232 Drohiin, Krasnostav, Tarnograd a Jaroslav a pes Dynów, Duklu, Ropu k Piwniczné. V Halii samé kladli nkteí historikové tuto 1
bu
hranici
k Visloku, nebo k Sánu, nebo mezi Visloky,
1348 pipomíná osada Rogi u Krosna
r.
pro X. století
tžko povdti nco uritjšího
je
horalé u Popradu a Dunajce
že by polští
tvrditi,
mén,
Tím
Rusové.
pustina, která
Sanem
mezi
byla
že
kde se Ale
„in terra Russiae"."
a nelze na
Vislokou
a
patrn oba národy zhruba oddlovala.
p.
popolštlí
byli
dlouho
Jižní
hranicí
pirozen štíty karpatské, resp. karpatský hvozd. Ale pravdpodobno, že jednotlivými prsmyky pronikl polský živel
byly zprvu je
asn
na
sedí po
dob
jižní
svahy
Kežmark
do Oravy nebo do Spiše,
hor,
mli
a Námestovo." Podle K. Nitsche
Slováky
užší styky se
kde dnes
Poláci v staré
Mazovskem. 4
nežli s
Rovnž zstává nám neznámá pvodní hranice eskopolská Tšínsku, ale byla patrn na západ Tšína, už vzhledem k polskému rázu moravského Lašska. Opavsko bylo ovšem zase dávna eské, jak jsme povdli pi výkladu Holasic, na ode str. 204 a bžela tedy hranice asi už tehdy od ústí Olše nebo Ostravice k Bavorovu, kolem Holasicka (Osoblahy, Cukmantlu, Praddu a Kladska) a kolem území chorvatského (?) k pramenm Hvizdy. Ze se jednotlivé osady polské dostaly do vnitra zemí eských, máme staré zprávy historické. Tak víme o kolonisaci Hedan, jež do Cech pivedl r. 1039 Betislav a usadil v lese v
i
I
Srv. bližší data v
a jižn Lublinu a mezi '-'
w
K
Galicyi
si.).
Podobn
K
Mezi oba
Dunajce vedl
chod
Halie
Visloky
a
a
r. ji
že
se
na jihu
ruská
živly
Nitsch
ruskim
1354
i
ma
(Bull.
pás severn
Ac.|1909, 158).
hist. nar.
ruskiego
národem w Gal. Rzeszów a r. 1434
polskim
oznaen ruským
vedl Maciejowski Pierw. dzieje Polski (1846)
pes horní QKhb. C rap.
a polská
lublinské
a
Jaslu
1903,
Ropu
424).
národnost stýkaly
gubernie.
Ruský
lid
ást
dialektu
R.
5
si.,
pramenm
pvodn
jen
polského
pišel do Halie
(Xo.imckum PyCB. Chark. 1910,
k
1910 vyslovil
pozd
.Iiiur.
apx.
na
na výa assiiia.ti.
45.)
II.
Za pvodní obyvatele Spiše až po Toplu uznává Poláky Czambel (Slov. 16, 20 si., 28—29). Podobn G. Smolski Šwiat stow. V. II. 108 a Kolodzejczyk tamže VI. II. 223, 236. Zde je pehled nynjšího polského II
re. E.
si.
404, Zubricki Rys do
II.
mie.dzy
pokládá za popolštlou ruštinu.
miloval sarmatské
171
polonisovaný
dále
Sobolevskij
hranici
Sobolevskij minni,
severu
je
Sánu
15, 52,
a Jaroslaví za
Granice
(Lw. 1837, 12),
(Lw. 1849, 5
Svt
Slov.
p. Šafaík SS.
Visloku na
Jasliska a vsi sousední.
353, 605.
mém
Rzeszówem
1,
I.
i
území. Srv. též výše 4
str.
207.
K. Nitsch Proba 18.
233
Navzájem ovšem ukazují stará jména v Polsku, že ernínském. se tam usazovaly staré (bezpochyby válené) kolonie eské." Také ást polského národa podlehla g-ermanisaci, ale teprve 1
v dobách,
které
s
pedmtem
naší práce nemají co initi.
Nej-
díve jí zastiženo bylo Slezsko a to, jak se zdá, už ve XII. stol., akoliv zde kolonisace ve velkém poala teprve v první polovin století XIII., ješt více pak po vpádu tatarském. i
1
1
Kosmas
Colonie der
II.
2.
(Gedcane, castrum Gedec). Srv. sta E. Komárka Die poln.
Hedané
Bóhmen (Abh.
in
Gess. Wiss. 1868)
kg-.
W. Friedrich
a
Geographie 39.
výet jmen od Cechy odvozených na
-'
Srv. výše
:i
Srv. novjší práce
:
W
.
Schlesien (Sbornik Silesiaca 1IS98),
in
Schlesiens
(Darstell. in
203.
str.
Schulte Die Anfánge der deutschen Kolonisation
Quellen
zur
V. Seidel
schles.
Der Beginn der
d.
Besiedelung
Gesch. XVII. Vratislav 1913),
O.
Gorka Uber Anfánge des Klosters Leubus (tamže XVIII. Vrat. 1913) s referátem K Kroýty v 1914, 334 a Widajewicze Powolowe (Lvov 1913, 103). O tom, kdy poala nm. kolonisace v Slezsku, je spor, jenž se toí hlavn o uznáni
H.
.
zakládací listiny kláštera lubiažského (Leubus) první zmínka o
nmeckých
kolonistech.
u Vratislav
H. Knothe soudí,
Lužice mezi Hvizdou a Lehnicí byl kolonisován už ve XII. f.
sáchs.
v
XIII.
a
Gesch. N.
F.
XIV.
na 1500 (Cod.
stol.
II.
1876, 297).
Meitzen
dipl. Sil.
odhaduje
IV. 103).
K
z
r.
1175,
že kraj
v níž
je
hranicích
(Webers Archiv
stol.
poet
místním
pi
založených
názvm
vsi
slezským
H. Adamy Die schles. Ortsnamen Breslau 1887, K. Weinhold Zur Entw. der Ortsnamen in d. Schlesien 1887, (srv. Nehringv ref. v Arch. si. Phil. XI. 143), Nehrinq SI. Niederschlag-e in Schles. (Mitth. schles. Ges. f. Volksk. I. 2), Draidiynski St. SIow. nazwy miejscowošci na Sla.sku pruskim (Wisla X, XI, XIX), Damroth K. Die alt. Ortsnamen Schlesiens. Beuthen 1896, Mycielski J. srv.
Pierwotne slow. nazwiska miejscowošci na Szlqsku.
Pozna
1900.
—
KAPITOLA
VIII.
ZÁPADNi SLOVANÉ V ARCH AEOLOGII. Pole popelnicová. Jejich vznik, rozložení, vývoj, chro-
I.
nologie a otázka píslušnosti.
II.
Památky
V
X. století.
Sídlišt, hradišt a hroby.
I.
Už v dílu Slovanských Starožitností podal jsem v XI. kapitole pehledný výklad o archaeologfickém vývoji stední Evropy až po dobu ímskou, tedy o archaeolog-ii zemí západoslovanských, zavíraje I.
i
v to speciáln oblast a kulturu lužicko-slezských polí popelnicových.
Mohl bych
se proto spokojiti s prostým odvoláním na tento výklad
už proto, že se v rozboru celkovém za 15
let
dalšího badání
mnoho
nezmnilo, a doplniti jej zde jenom archaeologickým obrazem slovanských kraj od doby ímské. Ale otázka polí popelnicových, jejich kultury, vzniku, rozšíení,
datování a zejména otázka kmenové
píslušnosti je dležitá pro starou historii
slovanskou a byla dále
dob optn vtažena do základních spor o pravlasti Slovan projednána s nových hledisk, tak že mám za vhodné, abych z pedímské archaeologie vyal aspo východov poslední
západních
i
germanská pole popelnicová a je zde znovu pehledn probral, vysvtlil a zejména ukázal, v spoívá jejich význam pro sporné historické problémy djin západoslovanských. ást autochthonist
em
(ti
zejména,
kteí
Slovan omezují na východní
autochthonism
Germanii) vidí totiž v této skupin hrobních památek hlavní archaeologický doklad správnosti svých theorií a ne už výše na 1
(lilu
II.,
str.
39 a 43
Je to pedevším J.L. jenž je celý této
povdl.
Pí
1
bezdvodn, jak jsem onom míst
Jenže jsem se na
ve svých Starožitnostech
vci vnován. Pí
zem eské
v 3.
svazku
sice nebyl první, jenž tuto thesi pinesl
ji u nho sledovati od r. 1891, ve Výzkumu str. XCIII, v Pam. arch. XV. 756, XVII. 365, 538, XVIII. 633, XIX. 588, XX. 75, 76, v Star. I. 1, 55), ale každým zpsobem uinil pro ni nejvíce. Doznal také souhlasu^ plného nebo aspo ásteného u nás u tém všech eských archaeolog, z nichž ve vci té
(možno
235
mohl
celé otázky
jenom dotknouti, nechtje
text perušiti
dlouhým
archaeologickým exkursem. Proto zde podávám výklad podrobný. Popis a charakteristiku polí popelnicových podal jsem už v I. díle Starožitností na
nco
dodati
za 15 let
476
str.
a zbývá mi jen k
si.
výkop
novjších
o výsledcích
od
struné rekapitulaci a prací, vykonaných
1903, kdy byla sta moje napsána.
r.
Pole popelnicová
zv. lužickoslezská jsou
t.
pohebišt
žárovými, která dnes ponejvíce nemají nad povrchem
hroby mohyl
s
zem
'
pod povrchem v nevelikých jamách, bu kameny bez tohoto obkladu. Uvnit obsahují popel ze obložených, nebo spáleného tla v jedné vtší nádob, k níž byly pistaveny ješt jiné, bus potravou nebo prázdné, potem mnícím se od nkolika více kus. Tímto vnjším rázem, jenž je v obsahu málo až do 20 samém doplnn charakteristickým a originálním typem keramiky, odlišují se pole popelnicová nejen od jiných archaeologických kultur a hbitov s tly nespálenými nebo spálenými, ale pochovanými pod velkými mohylami zvláštních konstrukcí, nýbrž od sousedních a souasných polí popelnicových, které se vyznaují jinou keramikou a jiným a nalézají se
i
i
i
i
inventáem; tvoí tak nepopirateln se vyslovili zejména ješt K. Buchtela
und
lausitzer
Ottv
SI.
zalidnili
schles.
Brandgráber
XVII. 710, J.
in
zvláštní,
Ottv
Bohmen"
ervinka Morava
v
za
SI.
Nau.
samostatnou skupinu, XXIII. 433
pravku (Brno 1902)
Slované stední Evropu (Cas. i. 1907) a Kultura
(Brno 1911) 63, Fr.
nkolikráte od
erný
1891
r.
slovanských badatel
Popel, pole na
(srv.
ujali
se
Pam. 1914, jí
„Die
a v stati
Jahrbueh ZKom. 1906 42, K. Maska,
Morav
polí
241, 310,
pop. na
Kdy
Morav
(Brno 1909) 28 a také já sám
181). Jinak
srv.
v Polsku Ed. Boqus\awski
výše
str.
(Einfhrung
33.
62),
Z jiných novji pak
/. Kostrzewski Wielkopolska w czasach przedhist. (Pozn. 1914) 157, ale jen opatrn. These sama, že žárové hroby východního Nmecka jsou slovanské, je ovšem už data staršího a shledáváme se s ní už u J. Dobrovského a M. Kaliny v Cechách [Dobrovský Uber die Begrabnissart d. Slawen 1786, Kalina Bohm. Opferplátze 1836, 237) a pozdji astji od let 70. u J. Smolíka, J. Wankela, B. Jelínka, 1914, 181) na jiných stranách pak u Lische J. Woldicha atd. (srv. Pam. arch. a Kaz. Szulce. Jinak ovšem Nmci, od doby Worbsovy (1824), Schelzovy (1842) a zejména Virchowovy hájili pedstavu jinou, o neslovanském pvodu žárových
hrob.
Pvodn
1
ovšem všude oznaeny aspo mohylkami a vtší mohyly hlavn v zalesnných koninách a u hrob nejstarší periody. Cech (Pi Starož. II. 3, 10), z Moravy (ervinka Kultura 11, 43) byly hroby
se zachovaly místy,
Známe z
je
z
Lužice (Nachr.
d.
Alt.
1895,
1,
1896, 74), Braniborska
(H. Busse, Zs.
f.
Ethn.
1909. 690. Nachr. 1893. 34), Slezska [Seger Beitr. Urg. Schles. IV. 1909. 28
Mertins (I.
17
Schles. Vorz. VII. 517), z
Prov. Posen. 1909. si.),
Piv
z
poíí
Star.
II.
7,
Poznaská (Blume Vor- und Frhgesch.
Kostrzewski Wielkopolska
37), z
Pomoan
(Nachr. 1904.
Sály a Halštrova (Kropp Latnz. Funde 1911. 103). Srv. 3,
178—179.
si.
Alt.
i
výet
236 nejen
kulturní,
ale
patrn
i
národní,
zhruba rozloženou, jak dále
Sanem
a Vislou.
jejího vývoje
vyznail
uvidíme, mezi stedním Labem, Šálou, Dyjí, Karpaty,
Typy keramiky podle
hlavních
jsem už a obrazy doprovodil v
Tab.
I.
Nádoby
I.
Pozdji detailnjší svých
(a ne
díle
Slovanských Starožitností.
kultury dobichovské.
(Buchlela-Niederle
svazku
stup
Rukov
tab. XX.)
vždy správný) obraz podal J. L. Pí v pátém zem eské, a zejména K. Buchtela
Starožitností
v typologické studii „Lausitzer und schles. Brandgráber vyšlé
pak
r.
J.
in
Bóhmen",
1906 a v Rukovti eské archaeologie z r. 1910, pro Moravu L. ervinka r. 1911, na což zde mohu pouze odkázati.
Také odstupnní celého vývoje na
1.
stupe
neboli kulturu nejstarší
237 lužickou, 2. mladší lužickou s dalším lokálním odstínem „knovízským"
v stedních
echách,
„podolským",
4.
Kr., s kterýmižto
3.
slezskou
s
odstínným na Morav stupnm z posledních století p.
bylanskou a plátenickou
mladšími stupni srovnávají se na severu Sudet-
Tab.
II.
Nádoby
kultury dobichovské.
(Buchtela-Niederle
Rukov
tah. XXI.)
ských hor Vossovy typy: górický (Góritz), blinský (Billendorf) v poíí Odry a kanellovaný typ saský, bylo mnou už vysvtleno K tmto stupm, vyplujícím celý vývoj na míst citovaném 1 .
1
S. S.
I.
479—486.
Blíže o nich viz
Rukovt 64 si. a ervinky Kultura rav mezi stupe slezský a malovaný
poli
u Buchtely
Laus. Brandgraber 5
popelnicových 10
plátenický ješt
si.
stupe
zv.
podolský
si.
na Mo-
(týž vsunul s
vlivem
—
238
dob „ímské", inventá kovový, kostný a z ásti keramika stojí pod silným vlivem provinciáln-ímským, od I. stol. po Kr. poínajíc stupen 5. v Cechách zvaný dobichovský, dlící se na starší podstupe popelnicových až do doby Kristovy, pistupuje v
polí
v
níž
i
pihorský
(I
po Kr.) a mladší
stol.
II.
tebický (III— V.
na dvou
rozloženého
polovin na ostrohu Pi-
v starší
tratích,
stol.),
Kouim,
nazvaný podle velkého pohebišt u Dobichova blíže
hora zvaném, v mladší na Tebické. 1 Hlavní typy keramiky a ostat-
inventáe,
ního
stupe
tento
jež
I— III.
tabulka
Vznik
vystupuje hotová, na
z
d-
dob
bronzové už kultura tato
p. Cechách
a na
Morav.
povdl, 2
jinde
již
doby bronzové
starší
stední
V
dále naznaených.
jak jsem
padá podle
popelnicových lužickoslezského typu
polí
mého pesvdení pi nejmenším do
vod
pedvádí pipojená
provázejí,
nm
A
sice myslím,
Dunaji v Uhrách,
vznikla ne na
že
Undset soudil a po pijal nýbrž J. L. Pí, na severu v centru své pozdjší oblasti, mezi Šálou, Labem a Odrou, a snad na Morav. Nebo jenom tak vedle podkladu terramarního a úntického který vidíme v nejstarším stupni jejich keramiky a jemuž
jako kdysi
J.
'
i
i
hallstattským a italským. Srv. oblasti polí popelnicových srv.
Thongefássen des
33 si.) a u Píce Starož. II. 3, 9 si. K nmecké zejména práce. R. Behly Die Urnenfriedhofe mit
str.
Typus (Luckau 1882), H. Jentsche Die Thongefásse der II. 1 si.), A. Vossa Keramische Stilarten
laus.
niederlaus. Graberfelder (Niederl. Mitth.
und benachbarten Gebiete (Zs. Ethn. 1903, 161), E. in der Prov. Posen (Mannus IV. 75), H. Schumanna
der Provinz Brandenburg
Blumeho Thrakische Keramik
—
(Beitr. zur
Pommern
in
391),
I.
Mitth. Berl. Verh., Zs. 1
Více o
nm
2
28
Srv. SS.
I.
jednotlivé popisy v Schles. Vorzeit, Niederl.
Ethnologie.
f.
477
Weigela Der sogenn. Lausitzer Typus
si.),
mimo mnohé Pice Star.
viz u
Hadaczka Cmentarzysko
II.
3,
Zs.
J.
f.
ervinka 3
327,
200
Ethn.
a
si.
1910,
(Kultura 57,
89
Buchtely
si.,
Pravk
1909, 70.
946), dále
Pravk
f.
Podobné
si.,
Pani.
arch.
XVII. 365,
212, Urnengráber
274
Schuchardt
(Zs.
1910, 63) a Fr.
poslední
mínní). Také Kossinna operoval kdysi
s
f.
erný in
538, XVIII. 633, (v
z
III.
Ethn.
81
si.
a
K
Lvov 1909. vyslovili
Pravk
1910,
a
nov
1910),
(Pole 27).
Nord-Europa (Hamb. 1882) Starož.
I.
dob ponkud
podobou
2)
ásti mínní
Anthr. 1908, 49—50,
Undsei Das erste Auftreten des Eisens
Pí
Rukovt
cialopalne kolo Przeworska (Teka kons.
Seger (Schles. Vorz. VI. 50, Zentralblatt
62,
Schumanna
Bralitz (Prenzlau 1901),
Studien XXXIX), Segera Schles. Hiigelgráber
(Balt.
Urg. Schles. IV. 1909,
M. 1890.
(Niederl.
i
—
A. Miecka Graberfeld bei Oderberg
Urnenfriedhofe
thesí
(Idg.
2,
117,
II.
3, 184,
pozmnil své
starší
Frage 211, a ješt
d. Germ. 1911, 21, 28), ale dnes kulturu lužickoslezskou odvádí z oblasti úntické (Mannus III. 316, IV. 173 si.), ervinka opustil starší mínní (Pravk 239) a je dnes pro pvod severní (Kultura 53 si.).
Herkunft kultury
239
lze
piísti
dv
i
zánik staré dekorace nordické,
vysvtliti
možno práv
nejdležitjší a základní formy popelnic lužických,
nápadnou shodu
s
Tab.
typem amfory
a
ukazující
dvojkomolého hrnce, který se
Kovové vci kultury dobichovské. Rukov tab. XXII.)
III.
(Buchlela-Niederle :!
druhy
Sem náležejí mísy s džbánek vlastních
vyžlábnutým okrajem, pepaženým 2 i
našim mohylám (Pi Star.
II.
—4
úšky,
šálk
3, 178),
s
jisté
volným
uchem, poháry na nožkách a dále dekorace prsovitých vypnulin, vystupující nejen v terramarách italských
(Modestov
thrácké (Mannus IV. 178),
ZK.
1903,
24,
46).
Srv.
ale na
ostatn
Kultura 54, Mertins, Wegweiser 49, tých uch na nkterých
Intr.
a
1'hist.
176)
rona.
a
staré
keramice
Dunaji už vedle forem úntických (Jahrbuch i
Zentralblatt
Mannus
f.
Anthr. 1908,
IV.
179.
hrnekách lužického typu
(srv.
mají stejné analogie v pannonské keramice v Uhrách.
Sem pati i,
50, i
co vykládá
ervinka
ozvuky roha-
Pi
\,
c), jež
240
Nmecku
v severním
a v kostrových
kultue.
Rovnž
1
objevuje v kultue nordické na konci neolithu
hrobech
žárových
i
tak lze
jen
si
doby bronzové v téže
starší
u nás vysvtliti geografický rys
postupného šíení kultury lužickoslezské od severu k jihu a k západu. Do Cech a do Moravy nepišla najisto z jihu a zastanci uherského pvodu byli proto nuceni pijímati pro ni náhlý pechod, vlastn skok pes naše zem do vých. Nmecka a odtud teprve zptné šíení k nám. Mezera asová, která se jeví ješt mezi poátkem našich polí a zmínnou nordickou keramikou, musí ustoupiti ped faktem vzájemné shody vedoucích typ keramických a je mimo
nebo
to jen nevelká a více zdánlivá,
kazuje nejen styky
vých
tedy
(u nás
s
nejstarší lužická kultura vy-
bronzovou
kulturou
nejstarší
úntickou), nýbrž místy docela
s
hrob
kostro-
reminiscence
i
na dobu pechodnou, v níž se jako v nejstarší bronzové objevují
práv dvoukomolé hrnce a amfory s vysokým hrdlem na Nmecka. Nkteré hroby úntické doby pímo se tím s
severu spojují
nejstarší fasí lužickou."
Forma amfory
1
s
dvma
krajinách
a také v jižnjších
úšky pod hrdlem se
s
ni
je dosti
hojná v nordické kultue
setkáváme v nálezech
pechodního.
stilu
skínkové hroby u Helmsdorfu v okolí Mansfeldu v Sasku, dále u Sangershausenu v Durinsku (Jahresschrift f. Vorg. s. L. VIII. 92, 94, Gótze Friih- und vorg. Alt. Thiir. 147), u nás u Lab. Kostelce, Kenovic, Kbel, na Slánské hoe. Zejména dležité prototypy vedle dvojkomolého kužele ukazuje eneolithické pohebišt u Walternienburgu (Kr. Jerichov) v Durinsku (Jahresschrift X. tab. 16 — 20). Forma dvojkomolého kužele, charakteristická rovnž pro nordické hroby sev. Srv.
Nmecka
[Beltz Vorg. Alt. 195, Vorg. Mekl. 25, 81, Mestorfová Urnenfriedhofe.
Swantes
Alt. XVII. 141,
vyskytuje
254),
Rudislebenu
(Jahresschrift,
2
Srv.
tisíciletí
p.
IV. stol.
p.
Kr.).
do minulosti
století
našim
(poátek pak
Kr.
V
(srv.
omyln
soudil na
ech ped
r.
XIII I.
tedy
Anthr.
XXV,
Mansfeldu,
u
u Sulimova (Silmenau)
tab. IX. 149),
Unticm,
f.
kostrami
VII. 19).
kladl
bych poátky lužických
aspo do
naší slezské fase asi
do
posledních
VII.
— VI.,
století
II.
plátenické do
doby bronzové vbec; nkteí vše posunují o nkolik na p. Montelius, Kossinna, Blume, Hoernes), druzí více
stlaují (S. Mller, Buchtela).
jdou až do
s
datování tomto rozcházejí se velice badatelé podle toho,
jak se divají na datování
do
Gotze
156,
I.
hrobech
poznámku pedešlou. Následkem toho
hrob do doby souasné
jedni
12-18, Brunner Archiv
skíkových
v
Vratislav (Schles. Vorz. V. 127, Niederl. M.
blíže
c.
Alt. Urnenfr.
rovnž
se
To má pak
— XV.,
stol.
p.
druzí
Kr.,
vliv
i
na datování periody lužické,
do IX — VIII.
století.
Pí sám
s níž
zprvu zcela
na konci života kladl píchod kultury lužické
500, tedy asi do VI. stol.
p. Kr.
(Starož. II. 3. 186, 200, 208,
Urnengráber 255). ervinkovo datování shoduje se celkem s mým (Kultura 58, Kdy zalidnili Slované 22), tak Jentschovo (Niederl. M. VII. 79) 219, 275,
i
a Reineckovo
(MAG.
1900, 52
Korrespb. 1904 12,
23).
241 Oblast polí popelnicových pirozen
nebyla stejná
na všech
svého vývoje, ale zmn, které prodlala, nelze dosud bezpenji zjistiti, zejména na severu a na východ. V starší dob representované stupnm u nás v Cechách „lužické", zv. t.
stupních
Nmecku
pak pedevším typem nádob s prsovitými vypnulinami a vodorovnou kanellací, zaujímala oblast tchto polí popelnicových už velké území, obsahující celé dále Starou Marku do Durinska Sasko až po Sálu s výbžky až po . Jesnou, dn. Jetzel," celé Braniborsko se starým krajem brižanským (Priegnitz), Markou Ukranskou a Novou Markou, „lužicko-knovízským", v stedním
1
i
,
do Meklenburska a k Slupsku do odkudž pronikal lužický typ dále Poznasko, Slezsko a západ ruského Polska Pomoan/' Na jihu byly hranicí Karpaty s výpo Vislu a Halie po San. bžkem do Oravy a na Morav stok Moravy s Dyjí u Beclav, Krumlov, 7 v Cechách Chrudim, áslav, Praha, Zatec a Kada na Ohi/ V mladší dob representované v Cechách a na Morav stupnm „slezským, podolským, bylansko-plátenickým" a dále na severu „blínským, g-órickým, gorszewickým", pak malovaným slezským hnula se oblast intensivnji k severu do Meklenburska a Pomoan, a na jihu hloubji do severních Uher a k Dunaji. Na severu postupovala souasn proti lužicko-slezské kultue oblast žárových hrob nordické kultury rozložená kompaktn od Hanoi
—
1
'
Kropp
1
kultury k -'
29, 54 2,
12
Mohui
XXX.
si.
Gótze Vor-
und
Voss docela podal zprávu o výstelku luž.-knovízské
(Nachr. 1902, 95.)
P.
Kupka Die
si.
76. C.
Bronzezeit in Altmark. Jahreschr. f. Vorg. sachs. L. VII. Schwantes Die altesten Urnenfriedhofe bei Uelzen. Hann.1911,
si. '
Belíz
Meckl. 256,
Alt.
Gráberfeld bei Balt. Stud. 39,
1
265,
Oderberg-Bralitz
Voss-Stimming
byly až u Sodlina
pes
(Wurzb. 1911) 98—103,
Latnzeitliche Funde
J.
Friihgesch. Alt. Thiir.
(kr.
Corresp.
48, 78, 79,
Alt. 11.
Slupsk) v
1901, 85,
Mohyly
Pomoanech.
s
16—22,
Schumann-Mieck in Pommern, žárovým hrobem odkryty
Urnenfriedhofe luž.
(Nachr. 1904, 17
Zde mi není hranice podle dosavadního materiálu
si.)
Ale zdá
jasná.
se,
že
dob lužické nešla, leda u Plocka a Varšavy. Srv. Kostrzeiuski 77. K Poznasku srv. Blume Alt. Prov. Posen 7 — 15.
Vislu v starši
Wielkopolska 55,
Srv. hlavn materiál u Dcmetrykiewicze Mat. II. 135, 153 (a též v Zbióru III, Zde se v Halii jeví typy trochu odchylné a bylo by dobe mluviti o typu haliském nebo furmanskm (dle pohebišt u Furman u Tarnobrzegu). Do lužické doby náležejí z ásti hroby z Vyš. Kubína a Orav. Podzámku •'
3).
''
(srv.
MAG.
XIII. 67,
XIV.
7
ervinka Pravk
s
Buchtela
19.)
201, 202, Kultura 16,
Brandgráber
Thátigkeitsber. Mus. Teplitz za L. Niederle:
Slovanské starožitnosti.
9, r.
32, 34.
1901
str.
Srv.
erný i
Pii
Popel, pole 20. Star.
II.
3,
10,
Weinzierl
21.
16
242
pes Holštýn
Meklenbursko do Pomoan, 1 a tím si vysvtlíme, že jsou severní hranice obou oblastí dosti neurité. Pronikají se navzájem a mimo to se údaje archaeolog- neshodují. verska
a
Následkem
toho se také na p. mapa rozlohy lužického typu Píových Starožitnostech znan liší od mapy Kossinovy." Východ pak vbec není blíže znám, a pokud se jihu týe, tu v Cechách zíme hranici posunutou dále až u Blatné," na Morav v
jde ke Znojmu, Mikulovu a Lednici,
na Hron a do Novohradu.
Pi zv.
4
v Uhrách na stední Pováží,
5
od této kultury oddliti oblast hrob podkloszowe" a o nco pozdji skupinu
dolní Visle dlužno
„groby
polsky
hrob skínkových,
i
— také
s
popelnicemi, ale
s
keramikou a
vbec
Tyto zaínají už v mladší dob inventáem namnoze jiným. s lužické vnikati do lužicko-slezské oblasti Velkopolska a v pedímské dob pronikají skínkové hroby jako cizí element, náležející cizímu lidu, až do Slezska, pivádjíce zde k úpadku jak kulturu ''
starou, tak
zvoncových. 7
hrob
kulturu
i
Potom v kultue
polí
popelnicových nastupuje
jasný, ohlášený na severu v
ského,
jejž
v
Nmecku
a
v
Nmecku
Polsku ztotožují
kultury a nového severního lidu,
pivedl
píchodem nové
s
k
zániku kulturu
Srv. Mes/orfová J. Urnenfriedhofe in Schleswig-Holstein (Hamburg 1886), Friedhofe der álteren Eisenzeit in Schleswig-Holstein (Kiel 1910),
1
Knorr
který
obrat nedosti
objevením se stupn latn-
Fr.
Schwantes G. Der Urnenfriedhof bei Jastorf im Kr. Uelzen (Jahrbueh des Prov. Mus. in Hannover 1904), Die Graber der áltesten Eisenzeit im ostí. Hannover (Praeh. Zs. I. 2) a Die áltesten Urnenfriedhofe bei Uelzen und Liineburo (Hannover 1911) v sbírce Schuchardt C. Die Urnenfriedhofe in Niedersachsen 1—2 a Beltzv popis meklenburských v Jahrbiicher d. Ver. f. mkl. Gesch. I. 1906 a v
a
mapku,
o sjezdu
Poznasko srv. Blume Alt. Prov. Posen 13 si. mapa G. Kossinna D. Erde XI. (1912) tab. 14. Nejlepší také ne úpln shodnou s naším výkladem vydal L. ervinka v zprávách Star.
III.
XXIII. 57
3
II.
mor. archaeolog v Boskovicích (Brno 1910).
Buchtela
:l
Meckl. Pro
díle Altert.
Pí
<'
1.
c.
36
ervinka Pravk
1
5
si.,
Taf. VII.,
Pí
Star.
II.
3,
85,
187,
Siblík
Niederle
216, 225, 229, Kultura 22, 46,
Píspvek
(1900) 172 a SS.
II.
k
po.
erný
Pop. pole 23.
slovenské historie. Osvaldovo Tovaryšstvo
7
o píslušnosti
pietl Litevcm (Star. II, Blume 1. vidl jeden proud germánský (tak
skíkových hrob, Pí
je
sám bych dnes v nich stát Reineckovu Korrespondenzblatt k nim i
III.
499.
Kosírzewski Wielkopolska 93, 96, Blume Alt. Prov. Posen 13. Kosírzewski 1. c. 69, 94, 110, 112. Kostrzewski se nevyslovuje
8
Pam.
si.
i
d.
anthr. Ges. 1904,
3.
c).
13, 23.
urit 1846)
;
Srv.
243 lužicko-slezskou. to
1
Co
se
touto stalo, zstává stále nejasno a vede
s
2 k podivným hypothesám. Faktem však zstává, že se v
i
mecku
v
asi
III.
—
vývoj
stol.
II.
lužicko-slezské
N-
kultury zastavuje
pi píchodu doby ímské, resp. stupn dobichovského. Lužicko-slezská kultura nemá pojednou vývojového spojení s tímto stupnm aspo není posud dostaten prokázáno 3 tak jako v Nmecku se stupnm latnským, jenž pokrauje do stupn reichersdorfského a darzavského. 4 i
mizí a totéž vidíme u nás
—
—
Všechno vypadá tak, jako by se vskutku v Nmecku latnskými hroby žárovými a spojenými s tím ímskými, u nás pak dobichovskými vyjadoval vstup nového lidu od severu do oblasti ''
hrob lužicko-slezských. Lidem tím mohli býti jenom Germani od severu se šíící. Germanm by tedy náležely hroby typu dobichovského v celém Nmecku u nás. Ale vc nelze pece ešiti tak snadno a tak jednoduše. Zstává pedn nejen možnost spojení (dosud scházející) s kulturou starší, a potom these starých
i
tato nevysvtluje uspokojiv, co se stalo se starým lidem lužicko-
slezské kultury,
kam se podl, Slovan mezi Labem
a
rovnž nevysvtluje souasnou
existenci
a
Vislou v císaské
jak jsem
ji
výše na
man
také Slované,
skou,
nebo
jsou?
—
hadného pro
61 dovodil.
Zde
ímKde tedy ješt mnoho nevysvtleného, mnoho zá-
a sice
i
v žárových hrobech
s
kulturou
je
tu
mohu dnes k otázce archaeologického dokladu existenci Slovan ve východní Germanii, speciáln
Srv. Voss Korrespbl. 1901, 114, VI.
406,
Weígel
Jentsch Niederl. Mitth. IV., 89, 90, 97,
Gráberfeld
von
Blume Germ. Stámme 148 si., Friedhofe Schlesw. Holst. 15, Kossinna Mannus I.
ímské, Ger-
obrat k pochovávání nastal u nich pozdji.
Slovem,
Schles. Vorz. Schles.
dob
býti vedle
musili
a proto
starší
1
str.
44,
polska 111
Beltz Alt. 337, Schwantes
Dahlhausen
Busse,
Zs
IV.
Seger
Beitr.
265,
Knorr
Kostrzewski Wielko-
266,
IV.
30,
Mannus
158, Jahn Die BeGerm. (Berl. 1914), Becher Jahreschr. Vorg\ sáchs. L. II. 1 si., Hadaczek Cment. Przeworska 16, W awrzeniecki Mat. X. 88, Stimming Mannus IV. 309. Souasn na severu objevuji se hroby s popelem do jámy vsypaným (Brandg-rubengráber) místo do popelnice, a to hroby rázu bornholmského. ; Blume vykládal na p. zánik pohlavními výstednostmi zjemnlého lidu kultury lužicko-slezské. (Mannus IV. 75). Srv., co jsem povdl v Pam. arch. 1914, 184.
waffnung-
si.,
Praeh.
.
I.
2,
d.
i
:1
4
Srv.
pechody
v
pohebištích u Lubošojc (Liebesitz)
dersdorf) v Lužici (Mitth. Niederl. IV.
pad
si.
86, 87).
a
Sazarjejc (Sa-
Podobné jsou dále na
zá-
v Sasku. ''
k
1
Latnské hroby žárové vnikly k nám podle dosavadních vdomostí pouze nad Labem. (Wiener Praeh. Zs. I. 189).
Podmoklm
244
odpovdti
k otázce slovanskosti polí popelnicových,
nou skepsí
asi toto.
Pole popelnicová
severu pomalu
nebo
ovšem do
který se
Thrak
Nmecku
mžeme
prbhu
v
doklad, —
nové Kossinnovy hypothesy, slezské
v
dob
té
oblasti
náležel
okruh
lužicko-slezské
od
Nejsou také thrácká, jak díve soudil Kossinna,
šíil.
pro existenci
ve východním
lužicko-slezského typu nejsou podle všeho,
nebo Germanm
co víme, germánská; nordické kultury,
zna-
jen se
1
nebo
a
o
I.
Kr.
nemáme
nejsou illyrská podle
Hroby p.
ní platí totéž.
ve východní Germanii pro
dobu, než tam pišli Germani, míti
p.
tisíciletí
rovnž I.
tisíciletí
dvodn bu
lužickoKr., pro
za gallské
nebo
západ Labe, Slované na východ Visly nimi s sousedili. Pro Gally by svdila hojná gallská íní nomenklatura v Poodí a Povislí jak se tu aspo dnes pedpo-
za slovanské. Gallové na
kládá
jména osad Ptolemaiem uvedená.
a gallská
svdí
však a
—
—
historie,
jež
zde
velkého
gallského
Proti
nim
národa nezná
ješt více archaeologie, ukazujíc, že kultura vlastních Gall na
západ pi
Rýn
Pro Slovany
je
rázu zcela jiného nežli kultura lužicko-slezská.
mluví
bezprostední sousedství pravlasti slovanské
nkteré historické doklady, jež nasvdují, že Slované Ale bezpenjšího byli ped Vislou dávno ped V. stol. po Kr. dvodu pro slovanskost také není a nebude tak dlouho, dokud se neprokáže vývoj lužicko- slezských hrob do kultury dobnchovské a z této do slovanské V. VI. století po Kr., kterážto kontinuita vývoje dosud objektivn prokázána není. Nelze tedy po mém soudu vylouiti možnost, že lužicko-slezská kultura je slovanská, ale dokázáno to není. A ponvadž v druhé polovin I. tisíciletí p. Kr. naplnili kraje mezi Labem a Vislou Germani, pochovávaza Vislou a
—
jící
své mrtvé také v hrobech žárových,
ást žárových hrob
je
zjevno,
že
i
pipustí-
patrn tak zv. latnské stedního Nmecka a dále ásti stupn ímského musí býti germánské a bude dalším úkolem rozlišiti, co je v hrobech této doby slovanské a co germánské. Lze tedy nanejvýše s pravdpodobností mluviti o slovanskosti me-li slovanskost,
stupn Pokud se týe
polí starého
a
sice
lužicko-slezského, vše ostatní je píliš nejisté. oblasti,
na
níž
se
rozkládají
žárové hroby
dobichovského, jemuž v Nmecku na rovni stojí hroby typu reichersdorfského, dahlhausenského, darzavského,
našeho typu t.
zv.
také staromarckého, karstedského, bortelského atd., tu oblast tato 1
Vyložil jsem to obšírnji v
Pam.
arch. 1914, 181
si.
245 šíí se místy daleko za staré hranice typu lužicko-slezského, se objevují
hojn
nejen v Staré Marce,
Nmecku,
v Meklenbursku a ve stedním
Cech do a to
Polabí, na
Moravu
se ovšem stýká tom však bude pojednáno ve
Souasn šíí
ímskou
hroby
Polska
ba až do
rázu
jiného.
Slovanských Starožitností.
od
pomíšen
(zprvu
I.
století
i
kostrové hroby
žárovými),
s
které se také
Velkopolskem jednak do Slezska, jednak pes Bug k sted-
nímu Dnpru; 1 vedle nich od
Nmecku za
východ do
žárovými
s
IV. díle
se u dolní Visly objevují
kulturou
s
nýbrž proniká k nám do na
a dále
jižní
nebo
v Holštýn,
daleko za Vislu k Mlav, do Podolí haliského,
i
Podnpí, kde
O
Liinebursku,
i
III.
— IV.
nové mohyly žárové, které
poínají se ve vých.
století
nkteí archaeologové
mají
pedvoj pozdjších slovanských." II.
otázce slovanskosti polí popel-
Nepihlížíme-li k této sporné nicových, je nová invase
na
Slovan mezi Labem
— IV.
a Vislou
zajištna
po Kr., jak jsem ukázal výše 61 a násl. z ady jmen, pejatých Slovany od starších germánských ped jich odchodem z Germanie. Následkem
historicky teprve str.
kmen
III.
stol.
doby zde poítati archaeolog bez ohledu pole popelnicová a je zjevno, že nkterá kultura nebo
toho musí na starší
od
s
nimi od té
nkteré druhy pohebiš nesprávné
je
i
z
III.
— IV.
stol.
hlasu se starší školou
ské teprve v nálezech VI. nebo VII.
úkol
z nejhlavnjších
dobu
zjistila
zde slovanské a že
jsou
tch nmeckých archaeolog, kteí historickou hledají poátky kultury
stanovisko
století."
Bude
praehistorické archaeologie,
bezpen
i
archaeologicky
zajisté
aby
v souslovan-
jedním
pro
tuto
Slovany v celé východní
Germanii tam, kde se Slovany historicky nutno poítati. Prozatím
možno
íci, že
splnní tohoto úkolu nejblíže
je
archaeologie eská,
která právem za takové asné slovanské památky pokládá malé mohyly žárové, roztroušené po skupinách bohužel dosud málo probádaných (píinou toho je jejich chudost a spojené s tím málo 1
Kostrzewski
Got
Blume
a
v
nich
shledává
šíení
Gepid (Germ. Stámme
Got
(Wielkopolska 142
si.,
153),
203, Alt. Prov. Posen 17). Jednotliv se
ovšem kostrové hroby objevuj! po celé staré oblasti polí popelnicových, kde nám pedstavují nejspíše památky po ímských obchodnících, úednících nebo vojácích. •'
'
Srv. o nich znovu dále na
Kemke
Beltz Alt. 367,
Schriften d. fys.
str.
ok.
246.
Ges. 1899,
Schumann Kultur Pomm.
83.
88,
Tischly
(Kemke
ib.
94),
246
vdné
obsahujících
kopání),
hroby
žárové
na úrovni a se zbytky keramiky tak ské keramiky provinciální. vati
do
i
jižní
pomry
nebyly a
cku
objevují
2
tam
zejm
jistá a
nkteí archaeologové
jasné.
1
míe dosud zjištny Ve východním Nmedoby ímské,
starší
mladší skupinu
teprve
piítati
Slovanm
stopy slovanského postupu na západ/ s
se slovanskou kolo-
(Jaroczyn, Siedlemin, Bromberg-, Czarnikow,
stol.
ím-
v Cechách sledo-
píslušné
mohyly už od
ethnická píslušnost není
hromádkou popele
s
hradištní, vyvinuté z
jejich lze
souvisí
Morav v vbec nejsou
na
;
žárové
se
Rozšíení
což
poloviny,
Cech
nisací jižních
1
zv.
keramikou typu darzavského, vedle
z
III.
Kolmar)
a spatovati
se
chtjí
v nich prvé
Vyskytla se také níž
ale
— IV.
sídlišt
keramika
objevuje
Ale souasnost a vrohodnost vyžaduje potvrzení nálezy novými, pesn probádanými. hradištní.'
1
Jinak je ovšem nesporno, že se v plné
síle
nám pedstavují západní Slované
archaeologicky teprve od IX.
století.
V dob
této
mžeme,
od po Brunšvík, Nordhausen, Gothu, Fuldu, Wúrzburg-. nám vykazuje celý tento rozsáhlý kraj západními Slovany celkem jednotnou archaeologckou kulturu pomrn sice
jak jsem svrchu vyložil, posunouti poslední hranici jejich sídel
Hamburka
Souasn
až
osazený chudou, ale pi tom svéráznou, která i
je nepopirateln slovanská. ostatn velmi nestejn probádané druhy památek: zbytky sídel, hroby a opevnná útoišt válená, obvykle hradišt zvaná, mimo nkolik málo poklad kovových v zemi uložených a zapomenutých. Nejmén známa je prvá skupina, ponvadž je nejchudší svým
Pedvádjí nám
obsahem 1
a
ji
pedevším
dosud nejmén
Srv. SS.
II.
514 a zde dále
ti,
k
lákala str.
výzkumm. Jako
v starších
249.
skupin Niederle-Buchfela Rukovt 91 si., a zvlášt Pi Star. (mapa rozlohy tchto mohyl u Píce III. 1 mapa A), ale k tomu III. 1. 9 si. poznámky dra. Axamita v Pam. 1917, 9. 3 ervinka Pravk 315. 4 Slovanm je piítá na p. Kostrzewski (Mater. XIII. 54, Wielkopolska 2
Srv. o této
i
nho
154, Roczn. tow. Pozn. 1917, 116) a podle
(1.
c.)
v
poslední
dob
i
E.
Blume Kaiser Friedrich Museum in Posen. Amtl. Fiihrer 1911 (III. vyd.) 44, 51. Ve svém hlavním spise „Germ. Stámme etc." z r. 1912 Er. Blume se sice (str. 203) o tchto mohylách zmiuje, ale nepraví, komu náležejí, jen dí, že starší svj názor o nich zmnil. (Zde udává k nim literaturu.) R. 1909 pokládal tyto mohyly ze starší doby ímské za germánské, ale o mladších (Jaroczyn) ani toho tvrditi nechtl. (Alt. Prov. Posen 18.) Srv. mínní Salinovo, Almgrenovo a Moni
i
teliovo, citované už výše 5
na
str.
62, pozn. 2.
Srv. Beltz Nachr. 1895, 19, 21.
247 dobách, tak
ddinách zemí
dob
v této
i
zbyly
naplnné,
obsah
jejichž
rzného domácího náiní
lidu
p
:
nebo jak se zase s konce doby praehistorické, do
dob
slovanský
jiném míst, 1 zde
zbytky keramiky,
úlomky zbraní, do této doby asn hlediska archaeologického íká, do
— kladou sídlo
atd.,
historické,
v té
po sídlech prostého
jen místa popelovitá, zejména stále ješt jámy popelovitou
VII.
(VIII.)
— X.
(XI.)
Jak
století.
prostý bydlil, vyložil jsem podrobnji na
lid
mohu jenom
podotknouti, že takovýchto jam
jest
roztroušeno po celé západoslovanské oblasti dosti veliké množství, ale
pomrn velmi málo. Staí vzíti na p. do Starožitnosti zem eské, kde sice této period
zkoumáno
ruky velké
jich bylo
Píovy vnován
archaeologické
je
celý
obšírný (V.)
svazek,
ale
nm
v
zmínka jen o nepatrném potu sídelných jam sem patících a ješt v menší míe o jamách prozkoumaných." A to, co platí o Cechách v díle Píov, shledáváme pro Moravu v starším díle ervinkov 3 a totéž v popisech starožitností slovanské periody
se iní
východního
Nmecka. 4
Výsledkem možno
západní Slované poali se v
íci, že
té
dob
pevn usazovati a stavti domy pevnjší a stálejší na povrchu zem, a že píbytk v jamách založených, t. zv. zemnic, poíná ubývati. '
Obsah popelovitých
nebo jam z této doby projevuje týž setkáváme v hrobech a hradištích, jenže je
vrstev
kterým se
inventá,
s
mnohem
více
Hradm
upotebený
a pokažený.
slovanským vnováno bude obšírné pojednání v X. kapitole Života Slovan. Zde zatím konstatuji, že celkového zpracování hradiš západoslovanských dosud není a jsou 7 jen vydány výty a popisy pro jednotlivá menší území, ale tu nebo-li hradištím
1
'
i
1
:!
1
Život Slov.
Pi
Star.
691 1.
si.
323
si.,
ervinka Pravk Mor. Srv. ŽS.
I.
386, Beltz Alt. 378, 5
I.
III.
Srv.
mj
699,
I.
si.
Nachr. 1902, 83.
Schuhmann
ŽS.
389
326. Zs.
f.
Ethn. V. 156, 1911,
Kultur 88, Jahreschrift
f.
347, 1912,
Vorg. sachs. Lánder
I.
491.
703.
Název hradišt je starý, u nás už z XIII. stol. doložený a pak u Dalimila znamená vlastn misto, kde býval hrad (Gebauer St. si. 483). Dnes se ho v archeologii užívá ve významu hradu ovšem nezdného, staršiho. Sem náležejí hlavn tyto novjší a celkovjší pehledy pro Cechy: Pi Star. III. 1, 201, 355 si. a / Braniš Staro. hrady (Kladno 1909), pro Moravu: Knies CL. III. 449, ervinka Pravká hradiska na Morav (Kromíž 1896), ''
(srv. stsl. gradišté), ale
1.
i
'
Pravk 330, Hradiska pravká, hrady a hrádky na Morav (Cas- Ol. Mus. 1914, XXXI. 69 102), pro Slezsko a Lužici: Sóhnel H. Rundwálle der Niederlausitz (Guben 1886), Andree R. Heidenschanzen und Steinwálle in der Lausitz (Globus
—
248
ponvadž výzkum
popisy nedokonalé, je
velmi nesnadný
(prokopáni) vtšího
nákladný a badatelé spokojují se
i
hradu
obyejn
jen
nakopnutím valu nebo vnitní plošiny na jednom nebo nkolika místech, aby z kulturních vrstev mohlo býti zjištno aspo stáí a ráz konstrukce. Z tchto dvod není mi také možno podati podrobnjší obraz jejich rozložení, zejména pokud se týe konstrukce obranných systém kmenových, ani podrobné vylíení jejich konstrukce vnitní a pak významu a úelu hrad jednotlivých.
Hradišt pedstavují z ásti pouhá útoišt obyvatel celého nebo nkolika píbuzných ddin v dobách válených, z ásti opevnní sídel trvalých, zejména stráže pohraniní, z ásti však kmenových sídlech knížecích a tržištích. pi V tomto pípad kraje
i
1
hradišt bylo komplikovanjší, zejména vedle velké prostory ohrazené
mlo
pehradí a uvnit na výhodném míst
rodu, plemene nebo kmene. ale mají místy
nmž
hrob, o mika
strun
jsem
na
ností
dále
nich
z
dostal
Ale
i
tu
hlíny nasypány,
kulturních
inventá souasných pevládá rozbitá kerakeramiky
název
i
II.
díle
možné
všechny
ješt ztíženo
je
z
Slov.
jiné
hradištní Starožit-
se
artefakty
namnoze porušeném. Sestavení kulturního
tu nalézají, jenže ve stavu
obrazu
jako
Nejvíce
charakterisoval už v
514."
str.
v níž bydlil náelník
devné. Inventá
vcí,
týchž
z
mluvím.
který odtud
typu,
jejž
substrukce kamenné a
celkem
sestává
vrstev
a
i
tvrz,
Valy jsou obvykle
že
tím,
se
peasto pi
kopání
XX. 219), Sóhnel H. Burgwalle Schlesiens (Breslau 1896, srv. Sen/ Archiv f. Anthr. XXV11. 133), Partsch Schlesien 1. 346 (Breslau 1896), Behla R. Uber Rundwalle in
Sachsen
Ho/er
Verh. 1888, 433), Die vorgesch. Rundwalle im
unci Schlesien (Berl.
Deutschland
(Berlin
Vug
O.
1888),
Schles.
Heidenschanzen
jahressehr. Vorg. sáchs. Lánder V. 57, pro ostatní
P.
(Grottkau
Nmecko:
ostí.
1890),
P. Ziesche
—
Die vorgesch. Burgen und Wálle in Thiiringen (Vorg. Alt. Prov. Sachsen X XII. \- 3, 17 si. (bavorské), Beltz 1889, 1906), Reineckc Korrespondenzblatt 1901, .
Alt.
I.
382, Korresp. 1901, 32, 37, F. Wigoer Mecklenb. Ann. 1863, Beltz Karten
von Mecklenburg
(Berl. 1899),
Kreises (Wúrzburg
XXXVII. W. Czernmk
H.
1911),
Stud.
Stettin 1886).
a
Dzieje Polski
Staré zprávy
1
pesn
(srv.
výše
W. Bartelt und K. Waase Burgwalle des Ruppiner Schumann Burgwalle des Randowthales (Balt.
K 1.
polským
(Víde
srv.
1906)
obas civitas nebo Sem náleží množství
rozlišuji tu
str.
104).
i
to sídel bohatších a vynikajících jednotlivc.
pojednal
Pí
Star. III.
1.
si.
O
nrbs a castellum, ale ne vždy
hrádk, opevnných významu hradiš dobe
malých
úelu
a
298—323.
Podrobnjší výklad o ní a vbec o apitoly III. dilu Života Slovan. 2
Kostrzewski Wielkopolska 160
17-23.
slov.
hrníství bude vložen
do
V
i
II-
—
—
249 dostávají
vci
z
povrchu, tedy vci mladších
Vbec
vrstvy hradištní.
velice nedokonalý.
století,
do
starší kulturní
dosavadní výzkum až na málo výjimek
je
1
výkop
Nedokonalá známost
píinou, pro nám vznik
také
je
hrad
jak v jednotlivých pípadech, tak
jasný.
V
otázce té setkáváme se dosud
s
dostaten
v celku není
i
nmeckou
podle níž
thesí,
západoslovanská hradišt objevila se náhle po píchodu Slovan, jenž se, jak jsme vidli, klade obvykle
smyslu a
do V.
V
VI. století."
nebo
tohoto hlediska souhlasu dáti nelze,
s
o
tomto
píchodu
Slovan do Germanie v V. VI. nebo dokonce teprve v VII. století nebýti ei. Nicmén tolik se aspo u nás v Cechách a na Morav pravd podobá, že se poala vtšina hrad budovati v VI. VII. století, tak že se zdá vznik jejich vkutku náhlý. To však nesouvisí s píchodem Slovan, nýbrž spíše s útoky avarskými, proti nimž
mže
—
bylo nutno po kmenech
v
zachoval
Kristián sv.
Václava
na
místo, nemajíce
(*j~
hrad.
Konen tu a
sílu
místa že se
4
plém nebo
toho
kmene
systémy obranné pro vtší území, za-
a
mohlo
hrady
Proto lenitost
venek
z
i
celé linie
ložené tak, aby celé
aby mezi
dob Cechové potulovali s Tím ovšem nechci vyluovati, doby starší.
bych dodal, že hrady nebyly zakládány jen po tam na místech výhodných k obran, nýbrž že na-
mnoze tvoily a
;
Ješt
souasník
starc,
úst
z
929), že se v staré
jednotliv najdou hrady
rúznu,
tradici
stol.
obranná útoišt.
velká
zizovati
X.
celý
i
kmen
systému a
chránn
byl najednou
aspo poet hrad
udrženo
býti
signálové spojení.
representovaly
na
musíme rozumti zprávám geografa Bavor-
a tak
Výjimkou takovouto nad jiné dležitou bude výzkum hradišt dvinského, r. 906 pi vpádu madarském, který r. 1913 poala provádt komise Archaeologického klubu moravského vedením J. ervinky. Srv. J. Zavadil Velehrady Dvín a Nitra. Kromíž 1912, ervinka J. L. Dvín, Velehrad iše 1
zašlého nejspíše
velkomoravské. Brno 1914. (Srv.
i
starší spis
jeho
Dvín
-
Srv. Virchow Korrespondenzblatt 1884. 69.
J
Kristián ed.
Peka
134
(Fontes
I.
202):
principe vel rectore, vel urbe, uti bruta animalia incolebant. v
III.
díle 1
významu tohoto potulování
s
místa
vrstvách
Sclavi
Kromíž
Boemiae
.
.
.
1902.)
sine
ullo
sparsim vaorantes terram solam viz
podrobný výklad
typem
tebickým, tedy
na místo
Života Slovan.
Podle Píce poíná keramika nkterých
dobou V. Pr.
O
a Velehrad.
století
(Star.
hrad keramika
Zs. IV. 341
(ze
100
III.
1.
244).
hrad
V Nmecku
už
zase nalézá se ve
spodnjších
rázu lužického. Srv. Kostrzeski Wielkopolska 157 a Gótze
hrad
v D. Lužici u
13).
—
250
pi každém uvedeném slovanském kmenu
ského, jenž
ml hrad
nkdy
(civitates),
znan
íslem
i
uvádí, kolik
vysokým.
1
Ze nám pesné stanovení systém hradných pomže jednou ešiti spory o hranicích mezi jednotlivými kmeny, je na bíledni. Zatím však nemáme, než první k tomu nábhy."
Hroby v
slovanské
mohu zde
se
pokud
periody
této
Slovan
dílu Života starých
I.
na
omeziti
jsem
vylíil
strunou
zcela
podrobn
tak
pohebním,
v kapitole o ritu
že
výsledk,
rekapitulaci
se vztahují na Slovany západní.
Pedn
Pohbívání Z jihu ímský, resp. církevn
vidíme rychlý zánik starého
ritu spalování.
nenastoupilo všude stejn a také ne všude stejným vlivem.
od Dunaje psobil na západní Slovany vliv ímský, pomrn slab a pozd a následkem toho zde pochovávání nastoupilo teprve s pijetím kesanství u Cech v IX., u Polák :t
v X.
stol.
Do
doby
té
Slovanm
se spalovalo, a proto
zmínné malé mohyly
náležejí v
Cechách
chudým inventáem, dosud málo známé. Kladeny jsou do VI. VII. stol., ale ást znaná patí do VIII. a IX., ba místy nkteré do doby ješt pozdjší/' i
výše
s
velmi
—
1
i
i
Je to nutný apriorní postulát archaeologicko-historický, který bude
bhem
jist 1
dob
v
(Starož.
II.
VIII.
náležit nálezy doložen. Ze jich je dosud tak 711,
II.
— XIII.
stol.
355—388),
3,
a
zde
uvádím,
1893 napoítal 97,
na
výše
Pi
že
N ie derl.
ke 100
Mitth.
III.
104.
str.
K
srovnáni
v
(Praeh. Zs. 1912, 341
1),
vývoje
Cechách ke 250 a v Horni Lužici ke 300 (Weguvádí
jich
Mertins ve Slezsku
Gótze v Dolní Lužici
weiser 131), r.
i
Šafaík SS.
Srv.
hrad
doby
Jenisch jich
;
Beltz v Meklenbursku 143 (Korres-
pondenzblatt 1901, 32, 37). 2
357
Srv.
si),
Piv
výklad
o
kmene Pšovan
hranici
nebo Hellichi' o
hranici
dvou rzných
Kostomlatm
Kolínu
(Pam.
Týnice ke hradištných
srv.
též
a
O
1915).
výklad Balzerv Kwart.
hist.
napsal o hradech mor. Slovenska (Mor. Slovensko 3
U
Dunaje objevuji se však kostrové hroby
Chorvat (Pam. XIV.
a
kmen
XXIV. 360, I.
s
od
v Polabi,
fortifikaním
Labské
významu
linií
a také, co jsem
23).
inventáem sarmatsko-slovan-
VII. stol. Sem bych aspo ítal hroby u Kirchbergu v Hor. pozdjší hroby u Mistelbachu se záušnicemi (srv. Jahrbuch ZK. III. 220, 222, 226) a mezi Kirchdorfem a Micheldorfem (tamže 214). Za to hbitovy u Kettlachu a Thunavy se zajimavými email, šperky nejsou tak asné, jak se díve soudilo, nýbrž pozdjší, asi z IX. X. stol. Srv. o nich v SS. II. 520
ského rázu už
Rakousich a o
i
V.
nco
—
a ŽS.
I.
545.
1
Srv. o nich výše na str. 245.
5
V
Cechách na p.
XXI. 573), na
Morav
z
srv.
hroby
z Netolic, Libjic,
Kobeic (. Mat Mor.
Srv. Berl. Verh. 1885, 150, 383; 1890, 356;
1917, 8).
Blatné (ZS.
Také
z
I.
232, Pam.
Lužice je známe.
1892, 277; 1901, 39 a ŽS.
I.
233.
—
251
málo známo zánikem,
z
konin mimo
jenž byl
velký hvozd, nutno vysvtliti snadným
snad ve spojení
konstrukcí.
s jejich
Je totiž
možno, že byly sypány nad povrch zem jen malé mohylky s njakým zbytkem hostiny pohební a že vlastní popelnice stála na mohylce, tak jako to máme doloženo z XI. století v Rusi u Vjati
od Polska pišlých. Takové mohylky propadly ovšem po zavedení kesanství zkáze velmi brzo. Ze by v Cechách slovanské hroby kostrové byly starší IX. století, dosud dokladu není, bych jednotlivých pedem nevyluoval. Starší hroby kostrové, které známe ve vnitních Cechách VII. stol., ba jednotliv ze století pedcházejících, z doby V. Totéž jsou však spíše cizí (nmecké, durinské), než slovanské. shledáváme u Slovan na severu. V koninách polabských objevují se hroby kostrové od III. století a v dolním Povislí docela už od 2 Ale to jsou všechno hroby, u nichž zatím není I. stol. po Kr. dvod, abychom je pokládali za slovanské. Naopak vidíme, že se zde u Slovan ritus spalovací dlouho udržel, a známe odsud žárové hroby pod mohylami nebo s pozdním inventáem, na p. od Stavenhagenu, Bobzinu v Meklenbursku z XI. stol.,' od Galg-enbergu u Volina,' od Velkého Vachlinu z Pomoan. 5 V Polsku jdou žárové mohyly až do stol. XI. ° Pomrnou ídkost starších mohyl bude dlužno vysvtliti asi týmž zpsobem jako v Cechách a v Rusi.' Vnitní ustrojení hrob, které vesms byly pvodn pod mohylkami, je zcela jednoduché. Jsou to jámy podlouhlé, na jejichž dn leží tlo lidské na znaku, typická poloha slovanských hrob je hlavou k západu, tak že obliej smuje na východ* s rukama podél tla položenýma nebo na tle skíženýma; tlo leží zprvu bez píkrovu (jen na desce nebo deskou kryto), pozdji v jakési Na tle zstal šat a šperky, po pípad truhle z desek složené.
a
i
1
i
i
—
—
1
'
1
?
Srv.
Pam. 1918, 1. str. 245 a ZS.
Srv. výše
I.
231.
Jen na Silberberg-u
se vyskytovati kostrové hroby vedle žárových v VII. 1
1
Srv. ZS.
ješt v XI. '
stol.
u Elblqgu
[Kemke
poínají
Beitrag- 106).
Nachr. 1895, 20, Beltz Alt. 375, 377.
Verh. Berl. 1899, 217. Jinak jsou v
pohebišt po dob VI. stol. velmi ídká. 5 Schumann Kultur Pommerns 102. 8
— VIII.
I.
století
231.
Z Polska
(Dtmar
máme
IX. 3 k
r.
Kostrzewski Wielkopolska 158.
9
Srv. ŽS.
"
ŽS.
I.
I.
353
359 si.
si.
Pomoanech
Srv. ZS.
I.
a
Meklenbursku žárová
231.
také historickou zprávu, že se tam spalovalo 1018).
252
i
výzbroj,
Celkem mladší
popsal
je (z
nohám neb hlav postaven inventá chudý a tím chudší,
k
a
však XI.
—
jsem
XII.
a
st
).
popíši
Jednotlivé
dležitjší kusy
podrobn
ješt
Inventá eských hrob (Buchtela Nicderle
Rukovt
tab.
z
je
hrneek.
pohebišt
(srv.
píslušných
na
kulturního oddílu Slovanských Starožitností.
Tab. IV.
typický
ím
zejména
esovité
IX.
— X.
sto).
XXIV.)
1
-
Srv.
SS.
dosud II.
str.
v
ŽS.
515
I.
si.,
jižních,
J
potom hrnce zmínného rázu možno rozeznávati slovanská pohe-
záušnice
hradního. Podle nich nejlépe
místech
1
Typické pro Slovany západní, tak jako jsme to vidli u jsou
tab. 4.)
tab.
III.
a ŽS.
I.
a
VI.,
588
si.
XXI.— XL1.,
L1II.,
LVI.
253 bišt
na
od neslovanských
rozdíl
na p. na výše
slovanské,
pohraniném kraji oblasti slovansko-nmecké
v
i
stanovené hranici
uvnit zemí nmeckých, do nichž, jak jsme svrchu (str. 86) poznali, pronikly mnohé vtší nebo menší ostrovy slovanské.
a
i
Hrob
takto
—
charakterisovaných
uvnit
je
západo-
oblasti
ohromné množství a jsou to leckdy hbitovy rozsáhlé. V Cechách je dnes známo na 300 hbitov, na Morav jich ervinka r. 1902 napoetl 38, ale dnes jich je mnohem více z uherského Slovenska známe jich aspo nkolik. J idší zprávy jsou z území Slovan srbských, polských a polabských, ale neteba pochybovati, že pomrn menší íslo padá zde na vrub pouze tomu, že se výkopy tamjší nedají dosud srovnati s intensivním bádáním v Cechách a na Morav. K podrobnjšímu výtu musím ovšem odkázati jednak na III. kapitolu mého „Života starých Slovan", jednak na adu píslušných statí v rzných puslovanské
IX.
z
XII.
stol.
i
1
;
blikacích.'
Zajímavé jsou západní hranice tohoto hrobního typu slovanJdeme-li od Dunaje k severu,
ského. i
shledáváme
na jednotlivých místech Horní Falce a Horních
(Luhe, Burglengenfeld),
—
Bamberkem a Beyreuthem, vesms z X. XII. stol. Na seMohanu objevila se skupina jich v okolí Erfurtu, Gery Gothy. Mezi Erfurtem a Naumbergem u Leubingen (Kr. Eckarts-
mezi veru
i
4
berga) 1
našla
Pi
ervinka Pravk
c,
1.
znamenitá
se
do
mohyla,
Hampel
zaadna ukáži
byla
Alt.
315.
77, 489, 871,
II.
slovanská
i
A. Nyáry u Pilin v Novohradu ;1
Srv. Beltz Alt. Meckl.
1901.
r.
375
I.
(uvádi jich 36; srv.
si.
Schumann Kultur Porn. 102, Wegweiser 136, Biefel Schles. Vorz.
Bd. 58),
Kóhlera
Berl.
Verh. 247
hlavn Šwiatowit II. 19 hebišt od Staboszewa 1
Statistiku
si.
si.,
ješt
stati
a
mapkou
VII. 39,
Pam.
mapkou)
dra. C.
Bayern"
in
v Korrespbl. der Ges.
f.
175
fiz.
III.
si
,
Mertins
Poznaských výet
(1874) 201.
K
polským
viz srv.
Nejvíce známé je po-
(18b3).
u Mogilna (srv. Kostrzewski pozn- 363).
Toldta
Oesterreich" (tamže 1911 Nr. 8—12), jung-sten Heidenzeit
Meckl Jahrbiicher
a Kostrzewského Wielkopolska 159.
(spolu s
jich
II.
i
Denkmáler
Lissauer
vydal
ped
lety P.
„Praehist. Varia" v Correspondenzblattu d. anthr. Ges. ji
povrchu vloženo
jejíhož
III. 388, 520. U Hampela však nepochybn pohebišt do skupin cizich, zejména sarmatské, jak na jiném míst. Nejvtší mi známé pohebišt staroslovnské vykopal baron
-
u
Stedních Frank
Reznem a Amberkem a dále Windsheimem pi Mohanu, pak
a sice mezi
mezi Norimberkem, Ansbachem a
a
i
roztroušeny
je
d.
„Altslawengraber
pednáškou
(MAG. Wien,
/.
1899,
Gesch. und Alt. 1904. 67.
Reinecke v lánku
1901 Nr. in
Ranka
3.
Doplniti lze
Deutschland
und
v Lindavé
„Zur
86) a stati
A.
Gotze
254
hrob
bylo na 70 kostrových Pobiíže
—
tchto míst
tedy všude tam,
slovanských
objevila se
kde nám
hradišt
i
historie
i
asi
z
X.
— XI.
století.
1
kulturou analogickou
s
doložila Slovany.
2
Dále
Hannoveru znám dosud podobné slovanské hroby jen z Mehrinu a z Rassavy v kraji Na východ Labe nebylo Olšinském ze zem starých Drevan. v dob té více tam jsou jen hroby slovanské s rázem totožným, by i, jak jsem povdl, idí nežli v Cechách. Zejména v zemi srbské je jich dosud nevysvtliteln málo. Na severu jdou tak jako osady a hrady slovanpohebišt až k samému moi, ské, na východ nelze vésti dosud archaeologické hranice proti Slovanm ruským ani v hrobech, ani v hradištích. Typický inventá západoslovanský zasahá nesporn do oblasti východní. Proto nelze dosud k ohraniení upotebiti výsledk archaeolog-ických. k severu, ve Staré Marce, Brunšvicku a :
Nmc
;
—
i
Poslední skupinou archaeologickou, jsou v západoslovanské oblasti
stol.,
dob
náležející
IX.
— XI.
nkteré poklady vcí drahozem a potom opuštné.
cennjších, uložené kdysi obchodníky do Je jich známa z
Cech
výrobky a
ada
Poznaská
a království Polského,
Moravy jenom v nepatrné míe. Jsou
a z
cizích
ocenní
ze Slezska,
jejich
Starožitností.
dílen,
nejvíce
zlatnických,
pro
kulturu
slovanskou
vtšinou jen Orientu dovezené
z
to
náleží
na jiné
místo
4
1
Srv. popis v Jahresschrift.
-
Srv. výše
str.
85
f.
Vorg. sachs.
L. V.
43 (1906).
si.
:!
Schzvanies C. Praeh. Zs.
4
Srv. zatím píslušná místa v
popis bude v kap. VIII. dílu
III.
I.
85,
387
ŽS
I.
(z
XIII. stol.),
557,
620,
Toldt
622
si.,
l.
c.
648.
Podrobný
REJSTÍK K Abotriti
III.
DÍLU
SLOVANSKÝCH STAROŽITNOSTÍ.
125.
archaeologie západních
Arkona
104,
civitas
Adrabaikampové 30. Aldenburg (Stargard) 128. Alemanni 19.
Corin 120.
Cechové
Slovan
234.
181,
ech
201,
C.
vlastní 197,
(tradice) 199,
.
jméno Du-
u
naje 212.
148.
autochthonistické theorie 32
si.,
34, kritika 41.
Azzán 126.
djiny
Crezpané
137.
Daleminci 119.
Dargun 128. Dassia, Desseri 144.
Baimové
30, 58.
Bainochaimové 30.
Balsamorum
terra 131.
Bárta 138. Bastarni 22.
Belešem, Belxa 131.
Blina populus 191, 192.
Demelchion 119. Detvané 208.
Dané
191.
Ddošané 222. Dvín 209. Doblin 120.
Dobna
118.
Berlin 143.
Besunzane 223. Beteci, Byteci, Bethenici 129. Besinga 84.
Bobrané 222.
Bohémi
Doxani 144. Dolenci 138.
Drawehn (Drawaina)
75, 131,
177.
Drevané 130, 177. Dúdlebové (Dúlába) 196.
200.
Boletici 196.
Faldera 128.
Borani 29.
Fembre (Fehmarn)
Branibor 143.
Fergunna (Virgunnaj 108. Fraganeo 190.
Brisingowe 118.
108, 129.
Brižané (Brizani) 141.
Budyšin 122.
Gana
Bukovec 129.
Gdask
154.
Gepidové
Buláni 219.
Burgundové
120.
25.
Burové 28.
24.
Gera 118. Germani,
jejich
42, šíení
Cassubia 154. Cervetii 69, 114, 115.
vznik
16, 43,
a kolébka 15,
kmenové 17
si.,
rozchod 31, 65.
Germanie obraz zempisný
eky
7,
Cirzipani 137.
10,
Citici 116.
nice 12, obraz národopisný 14.
11,
obchodní dráhy a
hory sta-
256 Germanisace 124,
pol.
Polák
Slovan
162,
Cech
Kvadové
21.
Kycini 136.
233.
Giuicansten 116.
Gliané
Labe
142.
Glomai
119.
Glomami
Gockow
107.
11, 59,
Langnizza 80.
Langobardi
120.
20.
Laši moravští 204.
138.
Lazové 215.
Gorelitz (Zhoelec) 122.
Gotové 23. Graudenz (Greutungové) Grozwin 146.
Lexycané 219. Lemoviové 25,
154.
Lemuzi 191. Licikavici 219.
Hanáci 204.
limes sorabicus 70, saxonicus 71.
Havelberg 141.
Línané, Líni, Linones 142.
Havolané 143.
Lišící 144.
Heluetones 28, 53,
Hermundurové
Litomici
55.
191.
Liuniburg 142.
22.
Herulové 24.
Lovia saltus 108.
Hircanus saltus 108.
Lubice,
Holasici 204.
Lubušané, Lubuš 144.
Horiti 194.
Luané
hradišt 104, 247.
Lugiové
liroby žárové
záp.
Slovan
235,
ko-
strové pozdni 250.
Lbeck
129.
192.
(Lygiové)
žiané
27,
domnlí Lu-
50.
Lunsici 121.
Lupiglaa 123.
Chebané
191,
jméno
Lutici 131,
Chorice 138, 146.
Lužiané
Chorvati eští 193,
ní
I
134.
Lusici, Lunsici)
121,
dneš-
172.
Chorvati polští 223.
Chšabín 153, 180,
Malopolsko 218.
Chudící 117.
Marharii 210.
Chyžini 136.
Marsigni 30.
Marka Nová 155. Marka Stará 77. Markomanni 21, domnlí Moravani
Julin 150.
Jumne, Jumneta 150.
Mazui
Kamieri 154.
Mazovjané,
Kašubové
Merehani 210.
180.
kašubština 95, 99.
Miklinburg 126.
Milané
Kietze 168, 176. knížata západoslovanská 105
si.
Koledici (Kolodici) 115.
Kolobeh kolonisace
Míše 165
si.
Korenica 149. Korkonti 30,
121.
Mintga 144. Miriquidui 108.
154.
nmecká
221.
120.
Mizerez, Mezerich 146.
Mogelini urbs 120.
pomr
ke jménu Krko-
noš 57.
Moinwinidi 82.
Moravané 209, jméno 210.
Kotini 30.
Moriané
Krakované 218. Krkonoše jméno 108.
moe
140.
Severní a Baltické
Mugiloni 27, 53.
9,
107.
49.
257 Nabawinida
Nacgowe
Ratai 138.
84.
Ratibo, Racisburg 129.
118.
Rederi, Redarii 138.
Nalclo 152.
Rerig, Reregi 127.
116.
Neletici
Retra, Retrane 133.
Neletici (severní) 142.
Nmci, jméno
67.
Nmii. (hra
Nmi.ci,
166.
Nišané (Nisani) 120.
Rané,
Riezani 146.
Rugiové
24.
Rujana, Rujani 147.
Nižici 117.
Sála 11, 60, 107.
Nudící (Nudzici) 116.
Sandomiané Obchodní dráhy
a stanice v
Germanii
12.
jiné 122.
Scuntira 117.
Obodrici (Obotriti) 124, jméno 126.
Odra
218.
Sarove 114, 119,
11, slov.
jména
59, 108.
Sedliané 191. Selencia 134.
okrouhlíce 73.
Selpoli 122.
Opolané 222.
Smici
Orla 80, 119.
Semnoni Serbišt
Oscechs 120. Osterwalde 131.
Parmaikampové
Sermunti 115.
Slovan
30.
Sieradzané 219.
Polabané (Polabi, Polabingii 129. Poláci 215
247.
Sidoni 30.
Pemfling 84.
Siling-ové 26, 55. Siusli 117.
si.
Skirové 23.
Polané 218. pole popelnicová 235, vznik a pravlast
Slavná 154. Slezané 221.
238, stáí 240.
Ponzowa
19.
115.
sídlišt záp.
pagus 104.
Pomoané
144.
Slováci,
151.
jméno 211,
diffeienciace 207*
moravští 205.
118.
Postupim 143.
Slovák pvod
Pozdivlk 145.
Slovan píchod do Germanie 59 — 66,
jižní
183.
Plisna 118.
historický postup 69
Ploni 115, 144.
jazykové rozlišeni na
Plot 138,
94
146.
Plun
si.,
voích
128.
82, v Durinsku
noveru 75,
prameny
historické 89.
Nmectvu
Prissani
141. v
Germanii
Pšované 192.
12.
a
2'13,
v Ba-
Han-
Rakousích 87. boj proti 155 si., úpadek a germasi.,
Srb
169, Obodritu
Pomoan
Lutic 173,
lák
si.,
77, v
v
nisace 162
msta
jméno 102,
vtve západní
hranice západní 74
Praha 197.
Ptolemaiova
si.,
Cech
Pyrice 154.
Slovinci lebští 180.
Quezici 117.
Slubjané 122.
178, Po-
214.
Smolinci, Smeldingi 129.
Rakati (Rakatriové) 30.
Raná, Káni 147.
Sobotka 221. Sprévané 144. Srbové a hranice
Ratanzvinidi 82.
slova smyslu
Rakousy
L.
57.
Niederle: Slovanské starožitnosti.
jich
113,
110
si.,
v
jméno 114. 17
užším
258 Stadici 190.
Vendi
liineburští
Stargard 128, 154.
Weta
118.
Šttin 154.
Vtnici 129.
Stodorané 143.
Vidivarii
Strupenice 118.
Vilci, Wilzi,
Suevové 17, domnlí Slované 47 Sucha 144.
Viligard 126.
Susle pagus 128.
I
Semberovy
Wulzi 133.
jméno Vindobona-Víde 56.
Vindi, Venedi,
102.
Winidon pagus 79. Winidouwa 85, 87
117
Siusli
153.
Vineta 150.
Swurbelant 118. Syslí
1/7.
theorie 37.
Vislané 217.
Skudici (Scudici) 117.
Vismar 126.
Talaminci 119.
Vitin 116.
jméno 109 Teutoni jméno Nmcd
Volin, Volinci 149.
Vitland 153.
Tatry,
68.
li.
Tolensani 138. Tollenz v Bavoícli 87.
.ion. 134.
Wostroze 146.
Trebani 118.
Vurcine 116.
Trebované 222.
Wurle
Tribucensis prov. 138.
Tro-wendi 138.
125, 126,
Zagozd
111,
Zantok
Tugost 191.
1
136.
192.
120,
52.
Zichové 181. Tuchurini 118. Zirimudi 115.
Turcilingové 25.
Ukrané
Zliané 195. Zlomici 119.
145.
Uzda 152. Uznoim (Usedom)
Znetalici 190. 149.
Zribia 114.
Zuenkowa Vagrové (Wagiri, Wagria) 128. Valaši moravští 205.
Vandalové
25.
11'V
Zurbici 116.
Zurbowe
Vandalské hory 25.
Zvin
Wanzlo
Zwikowe
146.
118.
Zurba pagus 114, 115.
126. 118.
Varinové 26, 55.
Varnové (Varnabi) 127.
Žarované
Wasco
Ži
135.
Wolgast 138.
Velti, Veleti,
Velun 152.
122.
Žirmunty (Serimuntyl 115.
Velehrad 209. Veligost,
Zara
118.
Veletabi 131.
Žitici
(Zitici)
116.
župa 104.
župy v Cechách 1X4. význam slova 186.
OBSAH DÍLU SLOVANSKÝCH STAROŽITNOSTÍ.
III.
KAPITOLA Zempisný
I.:
KAPITOLA
II.
KAPITOLA
Germanii
32
Slovan do Germanie. Pehled pramenu
KAPITOLA
69
IV.:
Jazykové rozlišeni západnich
KAPITOLA
V.
Slovan
94
:
polabsko-baltití.
I.
Srbové,
Obodrici,
II.
III.
Lutici
ili
Veleti,
Ostrovy baltické, V. Pomoané. Germanisace
KAPITOLA Cechové
v
III.:
Historický postup
IV.
7
:
Theorie o slovanském autochthonismu
Slované
Germanie
a národopisný obraz východní
101
VI.:
a Slováci
KAPITOLA
181 VII.
:
Poláci
215
KAPITOLA Zapadni Slované
VIII.: v
archaeologii
234
Rejstík
255
OPRAVY A DOPLKY. K i
w
str.
86
pipoj
do
literatury
Gr.
przylegtych krajach (Swiat slowiaski
K
str.
115
pipoj
D. Lužicy. Budyšin 1911.
A.
Smólski
VIII.,
Muku Pinoški
k
I.
Szczqtki
slow.
w Bawary
19).
stawiznam
penmenych
stron
D 147 N55 dil
Un.vers,ty of Toronto Robarís
CheckOuí Receipt 27/05/04
07.46
pm
^^vanskóestaroUzitnosti UueDate 10/6/2004,23:59
p 'easer6..taintn,srece, f
.,t
Renewal 416-978-8450
H ave
a great day)
