VZTAHY CENTRÁLNÍ BANKY K BANKÁM OBCHODNÍM

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Bc. Eva Haasová

VZTAHY CENTRÁLNÍ BANKY K BANKÁM OBCHODNÍM Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Milan Bakeš, DrSc. Katedra: Finančního práva a finanční vědy Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 31. května 2012

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem vypracovala tuto práci samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

31. května 2012

Eva Haasová

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu mé práce prof. JUDr. Milanu Bakešovi, DrSc. za cenné rady a odborné připomínky, které mi poskytl při vypracování této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala mému otci RNDr. Františku Haasovi za korekturu mé práce.

Obsah Obsah ......................................................................................................................... 4 1.

Úvod ................................................................................................................. 5

2.

Definice základních pojmů ................................................................................ 7 2.1. Centrální banka.............................................................................................. 7 2.2. Obchodní banky ............................................................................................ 8 2.3. Vztahy centrální banky a bank obchodních .................................................. 13 2.4. Vztahy související s regulací a dohledem ..................................................... 14

3.

Vstup do bankovnictví..................................................................................... 19 3.1. Bankovní licence ......................................................................................... 19 3.2. Založení pobočky v členském státě EHP ...................................................... 23 3.3. Přeshraniční poskytování služeb bez pobočky .............................................. 24 3.4. Dohled ......................................................................................................... 25

4.

Povinnosti obchodních bank ............................................................................ 28 4.1. Kapitálová přiměřenost ................................................................................ 28 4.2. Bankovní dohled .......................................................................................... 37 4.3. Opatření k nápravě a pokuty ........................................................................ 39 4.4. Vztahy související s měnovou politikou ....................................................... 44

5.

Zánik bank ...................................................................................................... 48 5.1. Zánik bankovní licence ze zákona ................................................................ 48 5.2. Odejmutí bankovní licence .......................................................................... 49 5.3. Likvidace banky .......................................................................................... 50

6.

Závěr............................................................................................................... 51

Seznam obrázků ........................................................................................................ 55 Zdroje ....................................................................................................................... 56

4

1.

Úvod Obchodní banky jsou, vzhledem ke své zprostředkovatelské funkci mezi jednotkami

deficitními a přebytkovými, klíčovou složkou finančního trhu, potažmo celé ekonomiky. Obchodní banky umožňují jednotkám s volným kapitálem tyto prostředky zúročit a na druhé straně umožňují deficitním jednotkám získat volné peněžní prostředky, které mohou použít ke své podnikatelské činnosti. Právě hospodaření s cizími finančními zdroji je důvodem, proč bankovní instituce obecně podléhají přísné regulaci, která je obsažena především v zákonných normách. Dohled nad dodržováním těchto norem vykonává Česká národní banka, která svými vyhláškami a opatřeními taktéž stanovuje pravidla chování bankovních institucí, vykonává tedy jak funkci regulační, tak i dohledovou. Cílem této práce je nejen charakterizovat a zanalyzovat vztahy, které mezi Českou národní bankou a bankami obchodními vznikají, ale především je kriticky zhodnotit a případně navrhnout možná zlepšení platné právní úpravy, zejména v oblasti stability bankovních institucí. Mezi obchodními bankami a Českou národní bankou vzniká celá řada vztahů, vzhledem k tomu se tato práce soustředí na vztahy související se vznikem, existencí a zánikem obchodních bank. V první části jsou definovány základní pojmy, zejména pojem centrální banka a pojem banka obchodní a jsou popsány vztahy mezi těmito bankami vznikající. Druhá část je rozdělena na tři oddělené, ale nikoliv nesouvisející sekce. V prvé sekci jsou popsány podmínky, které musí žadatel splňovat, aby se mohl stát nositelem bankovní licence udělované Českou národní bankou. Dále jsou v této sekci popsány možnosti působení subjektu na českém bankovním trhu bez této licence, včetně problematiky jednotného evropského bankovního pasu a jeho vlivu na stabilitu bankovního sektoru v České republice. V druhé sekci jsou popsány vztahy mezi centrální bankou a bankami obchodními, které vznikají v průběhu existence banky a ovlivňují její způsobilost poskytovat bankovní služby na území České republiky. Zde je popsán současný koncept kapitálové přiměřenosti, jeho změny pod vlivem současné ekonomické situace, zmíněny jeho silné a slabé stránky a možné úpravy tohoto konceptu, které by mohly zkvalitnit řízení rizik. Dále je popsán způsob výkonu kontroly ČNB nad bankami a jsou popsány nástroje, které ČNB využívá k zajištění 5

řádného fungování obchodních bank a v neposlední řadě vztahy vznikající v souvislosti s prováděním měnové politiky ČNB. V třetí sekci jsou popsány povinnosti a práva bank při ukončení jejich činnosti, a to jak dobrovolném, tak i nedobrovolném. Následuje závěr, který kriticky hodnotí a navrhuje inovace základních prvků fungování bankovního systému České republiky, zejména s důrazem na licenční řízení.

6

2.

Definice základních pojmů 2.1.

Centrální banka

Centrální banka je instituce, která uskutečňuje tyto aktivity: 

emituje monopolisticky hotovostní peníze,



provádí měnovou politiku a



reguluje bankovní systém. 1

Centrální banky jsou mladším prvkem bankovního systému než banky obchodní. První instituce, které splňovaly alespoň jeden ze znaků shora zmíněných a můžeme je nazývat centrálními bankami, vznikaly až od počátku sedmnáctého století, přičemž ve většině států existují až od století dvacátého. Mezi důvody jejich založení patří zejména snahy vlád kontrolovat pohyby finančních prostředků a krýt své finanční potřeby. Prvotní funkcí centrálních bank byla zejména emise hotovostních peněz, což je dodnes odlišuje významně od bank obchodních. Centrální banky jsou totiž v tomto případě emitentem monopolním. I v případě bank obchodních můžeme zaznamenat termín „emise peněz“, ale v tomto případě se jedná pouze o emise bezhotovostní. Funkcí centrální banky, jak vyplývá z její definice, je péče o měnovou stabilitu, péče o bezpečnost, důvěryhodnost a efektivnost bankovního systému. Druhy centrálních bank Centrální banka může existovat v různých podobách. Jako tzv. měnová rada, ve které je emise domácí měny navázaná na příliv zahraniční měny do domácí ekonomiky, nebo jako centrální banka v měnové unii. V tomto systému je činnost centrálních bank jednotlivých členských států omezena ve prospěch banky unie. Větší počet centrálních bank je systém, jehož asi nejznámějším protagonistou jsou Spojené státy americké a jejich Federální rezervní systém (FED). Funkčně se jedná o jedinou banku, přičemž jednotlivé banky si zachovávají určitý stupeň samostatnosti. Některé státy nemají vlastní měnu a zákonným platidlem je měna cizího státu, nejčastěji se jedná o americký dolar. Pokud nemají vlastní měnu, je logické, že nepotřebují ani centrální banku, která by jejich bankovky emitovala či vykonávala měnovou politiku. 1

Revenda, Z.: Centrální bankovnictví, str. 32.

7

Standardním systémem, který se uplatňuje i na území České republiky je systém jediné centrální banky.

2.2.

Obchodní banky

Obchodní banky (dále také jen „banky“) jsou definovány jako instituce, které jsou bankovní licencí oprávněny k přijímání vkladů od veřejnosti a k poskytování úvěrů. K tomu, aby právní subjekt mohl být označen termínem banka, pak není třeba, aby vykonával tuto činnost fakticky. Naproti tomu anglické právo založené na precedentech definici obchodní banky vůbec nemá. Za obchodní banky jsou považovány instituce, které fakticky bankovní činnosti vykonávají. Co je za bankovní činnosti považováno, je pak definováno judikaturou. Česká definice banky se překvapivě odlišuje i od definice uvedené v německé právní úpravě, která za banky pokládá osoby, které uzavírají bankovní obchody podnikatelsky, a na rozdíl od české definice chybí požadavek bankovní licence. Vzhledem k posilování role právních předpisů Evropské unie je vhodné zmínit definici úvěrové instituce na evropské úrovni, a to jako podniku, jehož předmětem podnikání je přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet. 2 Definice pojmu banka jsou v různých zemích různé, ale jeho obsah je ve všech zemích stejný, vždy se jedná o podnikatelské subjekty, jejichž předmětem obchodování jsou peníze, které jsou zprostředkovatelem peněžních obchodů. O tom, zda je lepší formální či materiální definice pojmu banka, by se dalo dlouho polemizovat, podstatným rozdílem je v případě materiální definice možnost vztáhnout právní úpravu i na subjekty, které nejsou držitelem bankovní licence. Český zákon o bankách č. 21/1992 Sb., v platném znění (dále také jen „BankZ“) definuje banku jako akciovou společnost se sídlem v České republice, která: 

přijímá vklady od veřejnosti,



poskytuje úvěry a



je držitelem bankovní licence.3

Právní forma banky Požadavek na právní formu akciové společnosti je možno dále rozvést. Toto znění bylo do zákona o bankách vepsáno teprve nedávno, a to novelou č. 41/2011 Sb., která zrušila 2

Barák, J. a kol.: Zákon o bankách, Komentář a předpisy souvisící, str. 7.

3

BankZ, § 1.

8

požadavek založení banky jako akciové společnosti. Ten nebyl úplně přesný, právnická osoba by, dle zmíněného textu, mohla být založena jako akciová společnost a poté by mohla změnit svou formu například na společnost s ručením omezeným a požadavek na právní formu banky v podobě akciové společnosti v době jejího založení by byl teoreticky splněn. Požadavek na zachování právní formy akciové společnosti i po jejím založení bylo nutné dovozovat z textu a smyslu zákona, tedy i před novelou z roku 2011 zákonodárce požadoval zachování právní formy akciové společnosti po celou dobu existence banky. Dnešní úprava je přesnější a požadavek na právní formu banky jako akciové společnosti je explicitně zákonem požadován v době založení banky i během jejího trvání. Nařízení Evropské unie č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti, ve svém článku 10 říká, že se k evropské společnosti přistupuje stejně jako k akciové společnosti založené dle práva členského státu sídla společnosti. Vzhledem k přímé aplikovatelnosti nařízení je další přípustnou právní formou žadatele, potažmo držitele bankovní licence, i evropská společnost. Česká právní úprava svým striktním požadavkem na právní formu držitele bankovní licence patří spíše k přísnějším, například v Německu, Rakousku či Anglii je přípustná i právní forma společnosti s ručením omezeným. V souvislosti s tím si je nutno uvědomit, že skrze jednotnou evropskou licenci mohou u nás poskytovat bankovní služby i subjekty odlišné právní formy. Jistě mezi právní úpravou a z ní vyplývajícími požadavky na kapitál či organizační strukturu budou v národní úpravě těchto společností určité rozdíly, ale domnívám se, že vzhledem k minimálnímu standardu zajišťovanému ze strany Evropské unie, by z titulu jiné právní formy nemělo dojít k nižší stabilitě těchto subjektů ani k vyššímu riziku pro její investory, respektive klienty. Přijímání vkladů od veřejnosti Přijímání vkladů od veřejnosti je monopolním právem bankovních subjektů. Porušení tohoto monopolu vykonáváním soustavné činnosti, spočívající v přijímání vkladů od veřejnosti a prováděné samostatně vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, by bylo klasifikováno v závislosti na společenské nebezpečnosti jako přestupek nebo trestný čin neoprávněného podnikání. 4 Tento monopol může být prolomen a výjimka je dovolena pouze zvláštním zákonem. Zvláštní zákon, který umožňuje subjektům přijímat vklady od veřejnosti, je například zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, který v § 3 říká, že družstevní záložna je v rámci své podnikatelské činnosti mimo jiné oprávněna přijímat i vklady od členů. Zde by někdo mohl namítat, že členové družstevní

4

§ 251 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 24 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

9

záložny nespadají do definice pojmu veřejnost, ale vzhledem k tomu, že v zákoně schází definice pojmu veřejnost a vzhledem k tomu, že se členem družstevní záložny může stát prakticky kdokoliv, právě za účelem profitování na výnosech z vložených peněžních prostředků, je tento názor třeba považovat za nesprávný. Dalším subjektem, kterému je na základě zvláštního zákona umožněno přijímat vklady je Česká národní banka (dále také jen „ČNB“). Za přijímání vkladů je totiž za podmínek § 2 odst. 2 BankZ považováno i emitování dluhopisů, k čemuž je Česká národní banka oprávněna právě zákonem č. 6/1993 Sb, o České národní bance, v platném znění (dále také jen „ČNBZ“). Vklad ve smyslu zákona o bankách je nutno striktně odlišovat od vkladu společníků do obchodních společností. Banka je povinna vklad, peněžní prostředky, které jí byly svěřeny, alespoň v jejich jmenovité hodnotě navrátit osobě, která jí peněžní prostředky svěřila. Poskytování úvěrů Poskytování úvěrů je nevýhradní činností bankovních subjektů. Úvěr je poskytnutí peněžních prostředků v jakékoliv formě a to na určitou dobu. Dočasnost, časová omezenost je jeho charakteristickým znakem. Při poskytování úvěru již není stanoveno, že musí být poskytován veřejnosti, proto může být poskytován v omezené míře i omezenému okruhu osob. Úvěr nemusí být poskytnut pouze na základě smlouvy o úvěru. Tyto činnosti jsou základními činnostmi, respektive činnostmi, které samotný pojem banka definují. A může je vykonávat každá banka. V bankovní licenci však mohou být uvedeny i další vedlejší činnosti, které je konkrétní banka oprávněna vykonávat. Vedlejší činnosti jsou uvedeny v odst. 3 § 1 BankZ. Jedná se například o investování do cenných papírů, finanční pronájem či poskytování platebního styku a zúčtování. Výčet těchto činností je zdánlivě taxativní, v písmeni o) jsou však uvedeny činnosti, které souvisí s výslovně uvedenými činnosti, a tím se dle mého názoru výčet činností stává takřka neomezeným. Je si třeba uvědomit, že zejména investování do cenných papírů je přitom činností značně rizikovou s nejistými ekonomickými výsledky, a proto je otázkou, zdali by bankám, v zájmu zachování stability, mělo být uskutečňování těchto činností povoleno. Obchodní firma banky Označení bankovních subjektů termíny banka či spořitelna není obligatorní, to znamená, že držitel bankovní licence není povinen zahrnout tyto pojmy do svého názvu. Na druhou stranu jsou však tyto termíny a jejich překlady či odvozeniny vyhrazeny držitelům bankovní licence a ostatní subjektům je jejich užití zapovězeno, pokud není ze souvislosti použití tohoto slova zřejmé, že se nejedná o držitele bankovní licence či pokud není použití 10

termínu zavedeno nebo uznáno na základě zákona či mezinárodní smlouvy. Do jisté míry je v tomto směru rozporuplný požadavek zákonodárce na obligatorní obsah obchodní firmy družstevní záložny, kdy ta může obsahovat v názvu termíny „spořitelní a úvěrní družstvo“ nebo „spořitelní družstvo“. Zde dokonce zákon požaduje označit instituci přídavným jménem od slova spořitelna, což naopak zákon o bankách vylučuje. Je třeba si uvědomit, že úmyslem zákonodárce bylo zabránit, aby se běžní spotřebitelé mylně domnívali, že se jedná o banku či spořitelnu, respektive o subjekt, který je držitelem bankovní licence a splňuje podmínky zákona o bankách včetně striktních požadavků na kapitál, organizační strukturu či to, že je účasten systému pojištění vkladů. Proto je v tomto duchu zapovězeno označit družstevní záložnu slovním spojením „družstevní spořitelna“ či „družstevní banka“, právě aby nemohlo dojít k mylnému považování tohoto subjektu za banku. Subjekty, které poruší tento zákonný požadavek, mohou být Českou národní bankou sankcionovány pokutou, která může dosáhnout až 50 milionů Kč.5 Zde však, dle mého názoru, právě možnost označit družstevní záložnu termínem „spořitelní a družstevní záložna“ či „spořitelní družstvo“ může běžné spotřebitele uvést v omyl, že se o banku skutečně jedná. Spořitelní a úvěrní družstvo totiž podléhá jiným respektive nižším standardům než banka a toto označení je dle mého názoru schopné vyvolat v klientech mylnou představu, že tato instituce je bankou a podléhá tedy stejným pravidlům, kterým podléhá banka. S ohledem na průzkum společnosti Ipsos Tambor6, ve kterém 37 % respondentů vyjádřilo svou nedůvěru spořitelním a úvěrním družstvům a pouhé 1 % bankám, a vzhledem k tomu, že toto označení je dle mého názoru zaměnitelné s označením banky jako spořitelny, hrozí tu opravdu možnost záměny a subjekt by tak mohl vložit své finanční prostředky namísto do banky do spořitelního družstva, aniž by tak chtěl učinit a aniž by si toho byl vědom, pokud odhlédneme od dalších odlišností mezi těmito institucemi. V souvislosti s rozvojem mezinárodního obchodu a propojováním národních trhů dochází i ke vstupování dalších subjektů na český bankovní trh. Následující schéma zobrazuje druhy bankovních subjektů, které mohou na českém finančním trhu působit. Dle údajů České národní banky působí na území České republiky k 30. 11. 2011 celkem 44 bank a poboček zahraničních bank.

5

BankZ, § 26 odst. 1 písm. e) a odst. 9; § 3

6

http://www.fpv.cz/cs/aktuality/povedomi-o-pojisteni-vkladu-vyrazne-vzrostlo-lide-vsak-stale-nevedido-jake-vyse-jsou-jejich-penize-pojisteny.html dostupné dne 31.5.2012

11

Obrázek č. 1: Schéma subjektů působících na českém finančním trhu

Banky dle § 1 zákona o bankách Jednotná licence Bankovní subjekty oprávněné k výkonu bankovní činnosti v ČR

Banky se sídlem v členském státě EU Přeshraniční poskytování služeb

Banky, které na základě mezinárodní smlouvy mohou požívat stejných výhod jako banky se sídlem v EU Zahraniční banky

Zdroj: Vlastní tvorba dle §1, §5 a §5c BankZ. Zahraniční banky mohou na území České republiky poskytovat bankovní služby, pouze pokud jsou držitelkami bankovní licence České národní banky, na jejímž základě mohou přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry. Odlišný režim platí pro banky států Evropského hospodářského prostoru, které poskytují bankovní služby na základě jednotné evropské licence. Pro jiné než bankovní služby se BankZ neuplatní. Bankovní systém, jakožto základní kámen finančního systému, musí být dostatečně stabilní. Proto jsou podmínky, které musí instituce splnit k tomu, aby se stala bankou, velmi přísné, a jsou striktně upraveny zákonnou úpravou. Jedná se zejména o požadavky na formu společnosti, průhledný a nezávadný původ základního kapitálu, důvěryhodné a odborně způsobilé personální vedení. Vynucování těchto požadavků je svěřeno právě do rukou centrální banky. Obrázek č. 2.: Schéma zobrazující druhy bank Univerzální

Zaměřené na určitý typ klientely

Specializované

Wholesalové

Banky

Retailové Zdroj: Vlastní tvorba dle Revenda, Z.: Centrální bankovnictví, str. 24-30. 12

Obchodní banky především přijímají vklady, poskytují úvěry a zprostředkovávají platební styk. Tyto činnosti jsou považovány za klasické bankovní služby a označovány jako komerční bankovnictví. Další činnost, kterou mohou uskutečňovat, je obchodování s cennými papíry, tedy činnost investiční. V některých systémech je dovoleno, aby banky poskytovaly jak klasické bankovní služby, tak i služby investiční. V tom případě se pak jedná o systém univerzální. V jiných systémech jsou výše uvedené služby striktně odděleny. Potřeba tohoto oddělení se objevila společně s rozvojem burzovních obchodů a zvýšenou potřebou zamezit možnému konfliktu zájmů. Potenciálním rizikem univerzálního systému je možnost využití informací o klientovi, které bance poskytl například při žádosti o úvěr a které by mohly být zneužity při investičních obchodech. Proto i systém založený na univerzálních bankách často obsahuje překážky tzv. „čínské zdi“, které oddělují bankovní služby od investičních, zejména po stránce personální a informační a také zamezují možnosti krýt ztráty z investičních obchodů poplatky spojenými s poskytováním klasických bankovních služeb. Oba systémy mají svá pozitiva i negativa. Univerzálnost je příčinou vzniku velkých bank, umožňuje dosahovat vysokých výnosů z rozsahu, avšak na druhou stranu s sebou nese větší náklady na vnitřní řízení a risk management. Specializace umožňuje nabízet kvalitnější produkty, ale naopak zvyšuje nároky na regulaci a dohled. V poslední době také do předmětu činnosti bank zasahují i jiné nebankovní instituce např. pojišťovny či investiční nebo podílové fondy.

2.3.

Vztahy centrální banky a bank obchodních

Vztahy mezi centrální bankou a bankami obchodními mohou vznikat pouze tam, kde jsou tyto instituce rozdílnými subjekty. Tato situace je typická pro tržní systémy a bankovní systém je v tomto případě nazýván systémem dvoustupňovým, ve kterém je první stupeň tvořen bankou centrální a druhý stupeň bankami obchodními. Alternativou k tomuto systému je systém jednostupňový, ve kterém veškeré transakce uskutečňuje jediná banka. Vztahy mezi centrální bankou a bankami obchodními v tomto případě nevznikají. Tento systém je charakteristický pro plánované ekonomiky a byl uplatňován od roku 1950 do roku 1989 na území českého státu. Uspořádání bankovního systému, postavení centrální banky i bank obchodních, je definováno v širokém spektru právních norem, počínaje ústavní úrovní a podzákonnými právními předpisy konče. V Ústavě je České národní bance věnována celá hlava VI., v které

13

je uvedeno, že Česká národní banka je ústřední bankou státu, a jejím hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu, a že další vymezení jejího postavení a její působnosti stanoví zákon. 7 Ze zákonů na tomto místě zmíním zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění a zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, v platném znění. Česká národní banka je oprávněna vydávat podzákonné právní předpisy a to ve formě vyhlášky. Činnost bank mohou také regulovat podzákonné právní předpisy Ministerstva financí České republiky. Vztahy mezi centrální bankou a bankami obchodními vycházejí v podstatě z funkcí, které je centrální banka povinna vykonávat. Daly by se tedy rozdělit na vztahy související s emisní činností, vztahy související s měnovou politikou, devizovou činností, regulací a dohledem, s funkcí centrální banky jako banky bank či jako banky státu. Nejvíce vztahů mezi ČNB a bankami obchodními vzniká v souvislosti s regulací a dohledem.

2.4.

Vztahy související s regulací a dohledem

Regulace a dohled jsou zdánlivě shodné termíny v oblasti kontroly finančních institucí. Avšak i mezi nimi existuje podstatný rozdíl. Regulace představuje stanovování pravidel, norem, které mají být dodržovány. Dohled je v podstatě činnost na regulaci navazující. K čemu by byla regulace bez kontroly dodržování norem stanovených v procesu regulace? K ničemu. Jedná se o stejný případ, jako pokud zákon stanoví pravidlo chování, ale porušení tohoto chování není nikterak sankciováno. Důvody pro regulaci Bankovnictví je odvětvím, které je ve vysoké míře regulováno striktními normami, jejichž dodržování je kontrolováno především Českou národní bankou. Proč tomu tak je, čím je oblast bankovnictví natolik specifická, že musí být takto regulována? Bankovnictví je

specifickou

částí ekonomického sektoru. Banky emitují

bezhotovostní peníze, zabezpečují platební styk, velkou část jejich pasiv tvoří cizí zdroje v podobě vkladů nebankovních subjektů. Banky vzhledem ke svému předmětu činnosti mají také zvláštní odlišnou strukturu aktiv a pasiv. V aktivech převažuje dlouhodobý a střednědobý majetek, zatímco pasiva tvoří převážně cizí zdroje v podobě nebankovních vkladů, které mají spíše krátkodobý charakter. Nelze tedy pro hodnocení finančního zdraví uplatnit tzv. zlaté pravidlo financování, které říká, že dlouhodobý majetek by měl být kryt dlouhodobými zdroji, což vzhledem k výše uvedené povaze zdrojů banky splňovat nebudou. Proto jsou pro subjekty

7

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava, čl. 98.

14

v bankovnictví stanovována speciální pravidla kapitálové přiměřenosti. Cílem těchto pravidel je posílit regulaci, dohled a zkvalitnit řízení rizik bank a prostřednictvím těchto regulatorních požadavků na banky zajistit stabilitu celého bankovního systému, potažmo celého finančního trhu, jehož klíčovou složkou banky zcela jistě jsou. Obrázek č. 3: Graf nesouladu splatností aktiv a pasiv v bankovním sektoru v % aktiv; kumulovaná 3M netto rozvahová pozice 5

0 -5 -10 -15 -20 -25 -30 -35 -40 -45 01/01

10/02

06/04

Celkem

Zdroj:

02/06

11/07

07/09

03/11

S vyloučením 80 % netermínovaných vkladů

http://www.cnb.cz/cs/obecne/rozsirene-vyhledavani.jsp?cnb_es=true&cnb-

folder=&cnb-search-area=czech-version&cnb-search-all-words=basel+III&cnb-search-exactwords=&cnb-search-any-words=basel+III&cnb-number-result=30&cnb-from-day=1&cnbfrom-month=1&cnb-from-year=2008&cnb-to-day=26&cnb-to-month=2&cnb-toyear=2012&cnb-search-action=Hledat Z uvedeného grafu je patrné, že nesoulad ve splatnosti aktiv a pasiv je stále výraznější. Často se v souvislosti s bankovními institucemi hovoří o slovním spojení „too big to 8

fail“ , které poukazuje na velikost bank a možné důsledky jejich selhání na systém. Důsledkem tohoto stavu, kdy stát označuje některé banky za systémově důležité je, že tyto subjekty při své činnosti podstupují vyšší míru rizika, než kterou by si mohl dovolit jakýkoliv jiný podnikatelský subjekt, který nese svá podnikatelská rizika sám za sebe a který nepředpokládá sanaci státem. Jedná se v postatě o hazard s prostředky třetích subjektů, které však stát jako takový má zájem chránit. Z toho důvodů podléhají bankovní subjekty přísné

8

Slovní spojení „too big to fail“ v českém překladu nemá ustálený odborný ekvivalent, ale de facto znamená, že instituce je příliš velká k tomu, aby stát mohl dopustit její pád.

15

regulaci v širokém spektru právních norem a jsou, jak již bylo řečeno, dohlíženy centrální bankou. Dalším důvodem, který mluví pro regulaci je informační asymetrie, která spočívá v tom, že subjekty s kterými banky obchodují, nemají dostatečný přístup k informacím, k tomu, aby dokázaly zhodnotit, zdali je banka, do které se rozhodly vložit své finanční prostředky, „zdravá“. Naproti tomu banky mohou o svých klientech získat informace pomocí nejrůznějších rejstříků a dotazníků a na základě propracovaných matematických a statistických metod mohou zhodnotit platební schopnost svých klientů. Důvody proti regulaci Regulace klade nároky na banky, ale samozřejmě, že banky se snaží své povinnosti limitovat a snaží se jim vyhnout. Někdy se v této souvislosti hovoří o tzv. „hře na kočku a myš“, kdy na bankovní inovaci regulátor reaguje vytvořením nového regulačního pravidla, na toto pravidlo však bankovní trh zareaguje novou bankovní inovací. Názorným příkladem této hry může být zákaz úročení běžných vkladů daný americkým bankovním institucím, které na tento zákaz promptně zareagovaly vytvořením smíšených běžných a termínových vkladů. 9 Navíc regulace bankovních subjektů otvírá v mnoha případech další možnosti pro nebankovní zprostředkovatele, kteří mohou být regulováni daleko méně než banky. To jsou argumenty odpůrců regulace, kteří dále upozorňují na vysoké náklady na zajištění regulace a především dohledu, či někteří dokonce uvádějí, že regulace v určitých případech zvyšuje morální hazard bank a vede je k riskantnějším operacím, které by bez určitých regulačních pravidel nerealizovali. Často diskutovaný je institut pojištění vkladů, který zaručuje bankovním klientům v případě defaultu banky vyplacení náhrady za ztrátu peněžních prostředků, o které díky úpadku banky přišly, ve výši 100 % vkladu, maximálně však do částky ekvivalentní 100 000 €. Dalšími argumenty odpůrců regulace jsou zvyšování nejistoty v bankovním prostředí, které spočívá v nepředvídatelnosti chování regulátora, orientace banky na mimobilanční operace, které jsou regulátorem obtížně kontrolovatelné, či nedodržování pravidel samotnými institucemi regulace a dohledu, spočívající zejména v nejednotnosti přístupu k různým subjektům. 10

9


10

Revenda Z.: Centrální bankovnictví, str. 467, 468.

16

Česká národní banka vykonává mimo jiné dohled nad bankami, pobočkami zahraničních bank, spořitelními a úvěrními družstvy a nad bezpečným fungováním bankovního systému. Vykonává dohled individuální, dohled na konsolidovaném základě nebo ve skupině a také doplňkový dohled nad individuálně dohlíženými subjekty ve finančních konglomerátech. Vztahy související s regulací a dohledem mohou být dále rozčleněny na vztahy upravující vstup do bankovnictví, vztahy, které vznikají související s řádným fungováním banky a vztahy související se zánikem banky. Trendy v oblasti regulace Trendy v oblasti regulace a dohledu ke konci 20. století byly zejména uvolňování regulace, harmonizace a mezinárodní koordinace, a souvisely s rozvojem bankovního trhu, integrací a globalizací finančních trhů. Byla snaha zajistit jednotný přístup pro velké konglomeráty a snaha přiblížit se k liberalismu, spočívajícímu v ideji svobodného trhu a jeho samočisticí síle. Avšak trend uvolňování regulačních pravidel byl, pod vlivem finanční krize způsobené zejména americkou politikou, která prosazovala tezi, že každá rodina by měla vlastnit svůj dům, nahrazen trendem opačným a to reregulací. Dá se říci, že americká vláda nejen umožnila, ale svým přístupem a opatřeními přímo donutila banky k poskytování úvěrů i subjektům, jejichž příjmy by bývaly byly po jednoduchém testování vyhodnoceny jako nedostatečné k tomu, aby danou hypotéku zaplatily. Toto však nebylo jedinou příčinou finanční krize, další příčinou byla právě nedostatečná regulace finančních subjektů a důvěra v jejich schopnost chovat se racionálně bez pomoci regulátora. Finanční krize je tedy dle mého názoru opětovně důkazem selhání ekonomického liberalismu spočívajícího v tržní samoregulaci. Teprve nyní vlády svými novými opatřeními konkludentně připouštějí, že jednou z příčin krize byla i nedostatečná regulace a snaží se ji napravit novými pravidly chování finančních institucí. Vliv finanční a bankovní krize na regulaci V reakci na krizi byl ve Spojených státech v červenci 2010 přijat zákon Dodd-Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act, který má zajistit vytvoření stabilního prostředí finančního trhu a ochránit jej před krizí. Systém spočívá zejména v posilování dohledu systémově důležitých finančních institucí11, vybavuje vládu nástroji k bezpečnému řešení selhání finančních institucí a tím se snaží zabránit nákladné záchraně těchto systémově

11

Chápej jako instituce, jejichž úpadek může ohrozit fungování celého systému.

17

důležitých subjektů, vytváří radu k rozpoznání případných ohrožení bankovních systémů a další kontrolní instituce. Dále se snaží chránit spotřebitele před nevýhodnými hypotékami a úvěrovými kartami zajištěním dostatečných informací o těchto produktech a zamezením ukládaní skrytých bankovních poplatků. Snaží se chránit investory pomocí nově vytvořených pravidel pro transparentnost ratingových agentur, které se taktéž svými nepřesnými ratingy na vzniku krize podílely. K řešení krize na půdě Evropské unie byla pověřena skupina odborníků v čele s Jacques de Larosierem. Tito odborníci měli zanalyzovat probíhající finanční a ekonomickou krizi, zjistit její příčiny a navrhnout její řešení. Jedním z důvodů krize bylo špatné oceňování rizika, a to jak ze strany regulovaných subjektů, tak i regulátorů. Tím pádem byly přeceněny schopnosti finančních institucí řídit svá rizika a také byl samozřejmě podhodnocen regulatorní kapitál. K podhodnocení regulatorního kapitálu došlo tím, že jednotlivým aktivům byla z důvodu špatného ocenění rizika přiřazena špatná váha a tím pádem byl požadovaný kapitál nižší než v případě, že by váha ocenění rizika byla stanovena dobře. Z toho je patrna role ratingových agentur, kterou tyto sehrály při vzniku finanční a ekonomické krize. Je si také třeba uvědomit, že hlavním důvodem proč ratingové agentury neposkytovaly nestranné a nezávislé hodnocení, bylo zejména jejich financování stejnými subjekty, které jimi byly následně hodnoceny. Larosierova zpráva doporučila doplnit koncept kapitálové přiměřenosti Basel II o zvýšení kapitálové přiměřenosti, zpřísnit dohled nad mimobilančními položkami a posílit pravidla pro kontrolu a řízení rizik. Dále by měl být vytvořen Evropský systém finančního dohledu a měl by mimo jiné vzniknout Evropský úřad pro bankovnictví. Evropská unie tedy následuje Spojené státy a vydává se stejnou cestou zpřísnění regulace.

18

3.

Vstup do bankovnictví 3.1.

Bankovní licence

Klíčovou podmínkou pro poskytování bankovních služeb je bankovní licence, která jednak umožňuje subjektu bankovní služby poskytovat a jednak vytyčuje jejich rozsah. Bankovní licence je správním aktem typu veřejnoprávního povolení udělovaného „ad personam“ formou rozhodnutí ve správním řízení. Bankovní licence jakožto veřejnoprávní povolení tedy nemůže být převedena na jinou osobu a ani nepřechází v důsledku právního nástupnictví. Pro udělení licence musí být kumulativně splněny podmínky uvedené v § 4 odst. 5 BankZ. Ty lze rozdělit do několika kategorií: 

zásadní podmínkou je požadavek na minimální výši základního kapitálu banky ve výši 500 mil. Kč12 a tento minimální kapitálový požadavek musí být tvořen pouze peněžitými vklady13 a plně splacen. Jeho původ musí být průhledný a nezávadný14, nezávadný musí být taktéž původ dalších zdrojů financování banky nad rámec obligatorního základního kapitálu,



dalším posuzovaným kritériem jsou požadavky na personální zabezpečení bankovního subjektu. Osoby, které budou zastávat klíčové pozice v bance, musí být k tomu odborně způsobilé ve smyslu získaného vzdělání a praxe, zkušené a důvěryhodné, tedy osoby, které nebyly v minulosti odsouzeny za úmyslný trestný čin, k prověření tohoto požadavku je ČNB oprávněna vyžádat si opis z evidence rejstříku trestů, ten na rozdíl od výpisu obsahuje i již zahlazené tresty,

12

Základní kapitál ve výši 0,5 miliardy je v porovnání s kapitálovými požadavky dalších evropských

států velmi vysoký a značně překračuje minimální požadavek směrnice CID ve výši 5 miliónů €. Jeho účelem však je, mimo zajištění stability banky, zamezit vstupu do odvětví velkému množství malých bank, které by byly pro ČNB obtížně kontrolovatelné a mohlo by dojít k nadměrné expozici vůči riziku defaultu pro jejich klienty, potažmo pro stabilitu celého finančního trhu České republiky. 13

Důvodem pro požadavek peněžitých vkladů je především zajištění průhlednosti finančních zdrojů.

14

Požadavek na nezávadný původ kapitálu se v komunitárním právu nevyskytuje a je specialitou české právní úpravy. Dokazování nezávadného původu kapitálu by v rozvětvené akcionářské struktuře mohlo být velmi obtížné a proto je zkoumána průhlednost a nezávadnost kapitálu tím důkladněji, čím vyšší je podíl daného akcionáře na společnosti. Především by měl být znám původ finančních prostředků a nesmí existovat byť podezření, že finanční prostředky pocházejí z trestné činnosti. Společník by měl k prokázání původu a nezávadnosti prostředků předložit např. své účetnictví.

19



dále jde o požadavky na technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných bankovních činností, funkční řídící a kontrolní plán a obchodní plán, který musí být v prvé řadě postaven na reálných ekonomických výpočtech,



a nakonec požadavky na průhlednost skupiny propojených osob, které je banka členem, úzké propojení v rámci této skupiny nesmí bránit výkonu bankovního dohledu, stejně tak výkonu dohledu nesmí bránit faktické ani právní zábrany.

O udělení bankovní licence rozhoduje Česká národní banka. V případě, že rozhoduje o licenci pro subjekt, který je ovládán zahraniční bankou se sídlem v členském státě, osobou, která má povolení orgánu dohledu členského státu, pojišťovnou, která má povolení příslušného orgánu dohledu či osobou, která ovládá výše uvedené osoby, požádá o stanovisko orgán dohledu příslušného členského státu Evropské unie. Stanovisko by se mělo týkat zejména vhodnosti, zkušeností a pověsti osob, které se podílejí na řízení podniku. Stanovisko však není pro rozhodnutí ČNB závazné, se stanoviskem se však musí ČNB jako správní orgán vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí. Pokud ČNB rozhodne o udělení licence, oznámí Evropské komisi udělení licence a Evropská komise zapíše nově založenou banku do Úředního věstníku Evropských společenství. Na řízení o žádostech a o odnětí bankovní licence se vztahuje správní řád. Správní řízení o udělení licence je tedy zahajováno na návrh a jeho konečným výstupem je rozhodnutí, a to buď rozhodnutí o udělení licence, nebo rozhodnutí o zamítnutí žádosti, za zákonem předpokládaných podmínek je možné správní řízení také zastavit. Udělení bankovní licence je tedy správním aktem. Správní uvážení ČNB je možné pouze v rámci zákonem stanovených podmínek, jejichž splnění není přesně kvantifikované čísly, nebo opravdu jednoznačnými předpoklady. Například posouzení požadavku na důvěryhodnost řídících osob dává ČNB určitou míru správního uvážení. Na druhou stranu vzhledem k cílům právní jistoty a predikovatelnosti rozhodnutí, ČNB v úředních sděleních takto neurčité pojmy vysvětluje a snaží se uveřejňovat metodické postupy svého rozhodování. V žádosti o bankovní licenci uvede žadatel konkrétní činnosti, o jejichž povolení žádá. Banka může žádat o povolení služeb uvedených v § 1 odst. 1 písm. a) a b) BankZ, které jsou nutnou podmínkou pro to, aby mohl být žadatel bankou, dále může žadatel žádat o výkon činností uvedených v § 1 odst. 3 BankZ, jedná se zejména o investiční činnosti a platební styk. Banka musí výslovně žádat o povolení k výkonu všech služeb, které hodlá poskytovat. Jiné činnosti totiž není oprávněna vykonávat, pokud se nejedná o činnosti vykonávané pro jiného, které souvisejí se zajištěním provozu banky a jí ovládaných jiných bank, finančních 20

institucí či podniků pomocných služeb. Bankovní licence může tedy obsahovat rozsah povolených činností, které mohou být omezeny žadatelem či ČNB. Omezení však nesmí spočívat v omezení počtu obchodních případů. ČNB může stanovit podmínky pro zahájení určité činnosti, není však oprávněna udělit licenci, pokud by žadatel nesplňovat všechny zákonem požadované podmínky. ČNB vydá rozhodnutí o udělení licence, změně licence nebo o zamítnutí žádosti o licenci do šesti měsíců ode dne zahájení správního řízení. V případě, že podaná žádost není úplná a ČNB si vyžádala doplnění, prodlužuje se lhůta pro vydání rozhodnutí o šest měsíců. Pokud je i po doplnění žádosti žádost neúplná, je ČNB oprávněna správní řízení zastavit. Rozhodnutí o odmítnutí licence či její změně musí být odůvodněno. Proti rozhodnutí ČNB je přípustný rozklad, který nemá odkladný účinek a rozhoduje o něm bankovní rada. Žádost o licenci se podává na standardizovaném tiskopisu, jehož vzor tvoří přílohu č. 1 vyhlášky ČNB č. 233/2009 Sb. V textu výše zmíněného právního předpisu jsou upraveny podrobnější požadavky na prokazování informací o žadateli a jeho způsobilosti být nositelem licence včetně seznamu dokumentů, které je žadatel povinen ČNB předložit. Žádost musí taktéž splňovat náležitosti požadované v § 37 odst. 2 správního řádu. Z žádosti musí být tedy jasné, kdo ji činí, které věci se týká a co se navrhuje, dále musí být označen správní orgán, kterému je podání určeno, další náležitosti, které stanoví zákon a podpis osoby, která žádá. Bankovní licence je nutnou podmínkou pro zapsání předmětu podnikání, spočívajícího v přijímání vkladů, do obchodního rejstříku.15 To by znamenalo, že banka nemůže vzniknout před udělením bankovní licence, ale je si třeba uvědomit, že banka může do obchodního rejstříku zapsat některé nevýhradní bankovní činnosti, a tedy může vzniknout již před udělením bankovní licence. Pokud by však došlo k situaci, kdy bankovní licence neopravňuje banku vykonávat některé z nevýhradních bankovních činností zapsaných do obchodního rejstříku, ztratila by společnost nadále oprávnění k výkonu těchto činností a v souladu se zachováním principu publicity by měla po právní moci rozhodnutí o udělení bankovní licence požádat o změnu zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku. Licence nesmí být udělena, pokud by to bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou. Jedná se o nástroj zahraniční a bezpečnostní politiky. Příkladem tohoto opatření je nařízení Rady EU č. 961/2010, o omezujících opatřeních vůči Íránu, které obsahuje ustanovení

15

§ 37 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

21

obsahující explicitní zákaz zřizování zastoupení, pobočky nebo dceřiné společnosti úvěrových nebo finančních institucí se sídlem v Íránu, na území Unie. 16 Princip jednotné bankovní licence Český zákon o bankách v § 5c – 5m transponuje úpravu jednotné evropské licence. Základním principem této jednotné evropské licence je umožnit bance či jiné oprávněné instituci poskytovat bankovní služby i v jiném členském státě Evropské unie, a to pouze na základě oznámení. Základ této právní úpravy je položen v primárním právu17 Evropské unie, kdy jsou zakázána omezení svobody usazování a svobody volného pohybu služeb. 18 Svoboda usazování spočívá v samostatném výkonu podnikatelské činnosti a to ve formě stálého zastoupení na území jiného členského státu v podobě samostatné společnosti či pobočky. Svobodu usazování chápeme jako aktivní poskytování služby, kdy subjekt překročí hranice právě za účelem poskytnutí služby, naproti tomu svoboda poskytování služeb je poskytování služeb na území jiného státu, které je pouze dočasného charakteru, přičemž se může jednat jak o aktivní, tak i pasivní služby. Obecně jsou omezení těchto práv zakázána, judikaturou Soudního dvora EU však byly stanoveny podmínky, za nichž je určité omezení výše zmíněných svobod akceptovatelné. Omezení musí být: 

provedeno ve veřejném zájmu,



přiměřené svému účelu,



nesmí omezovat nad míru nezbytnou k dosažení účelu a



nesmí být aplikováno diskriminačním způsobem. 19

Princip jednotné evropské licence v podstatě znamená, že členský stát plně důvěřuje licenčnímu procesu ostatních členských států Evropské unie. V souvislosti s finanční krizí 2008 se však princip vzájemné důvěry v licencování bankovních subjektů v ostatních členských státech posouvá postupně v princip co nejvyšší harmonizace, která by měla být završena dokonce systémem plně harmonizovaných pravidel. Princip jednotné evropské licence je postaven na třech základních pilířích, což je: 

vzájemné uznávání bankovních licencí,

16


17

Primární právo EU je přímo použitelné a v případě rozporu s vnitrostátním právem má aplikační

přednost. 18

čl. 49 a 56 SFEU

19


22



minimální harmonizace hmotného práva,



jednotný systém dohledu, postavený na principu dohledu domovského státu.20

Na tomto místě však musím upozornit na to, že jednotná evropská licence však není obsahově totožná s bankovní licencí udělovanou Českou národní bankou. Jednotná evropská licence umožňuje bankám členských států vykonávat v ostatních členských státech pouze činnosti uvedené ve směrnici CID. Pokud tedy v jednotlivých členských státech může banka jakožto držitel bankovní licence vykonávat ve svém státě registrace činnosti, které však nejsou ve směrnici CID zmíněny, není tyto činnosti oprávněna vykonávat ve státě, ve kterém působí pouze na základě jednotného evropského pasu. I výčet bankovních činností dle českého práva je širší než rozsah činností, které upravuje směrnice CID.

3.2.

Založení pobočky v členském státě EHP

Obrázek č. 4: Schéma založení pobočky v členském státě EHP. Banka mající v úmyslu založit pobočku na území hostitelského státu

Orgán dohledu domovského státu

Orgán dohledu hostitelského státu

Banka mající v úmyslu založit pobočku na území hostitelského státu

Zdroj: Vlastní tvorba dle § 5f – 5h BankZ. Založení pobočky v členském státě EHP probíhá pouze na základě oznamovací procedury. Banka, která hodlá založit svou pobočku na území hostitelského státu, informuje o tomto svém úmyslu orgán dohledu domovského státu. Spolu s touto informací mu písemně sdělí: 

na území kterého členského státu hodlá založit pobočku,



obchodní plán,



organizační strukturu pobočky,



adresu v hostitelském státě, na které bude možnost získat dokumenty a



jména osob odpovědných za řízení pobočky.

20


23

ČNB po doručení shora uvedeného oznámení zahájí, za účelem zjištění zdali jsou splněny podmínky evropského práva pro založení zahraniční pobočky, správní řízení. ČNB tedy rozhoduje správním rozhodnutím. Pokud orgán dohledu domovského státu nemá pochybnosti21 o organizační struktuře a finanční situaci banky, předá ve lhůtě tří měsíců 22 tyto informace doplněné údaji o výši kapitálu, kapitálové přiměřenosti a účasti na systému pojištění vkladů.23 Orgán dohledu hostitelského státu se ve lhůtě dvou měsíců připraví na dohled nad bankou. Tuto lhůtu však může orgán dohledu hostitelského dohledu zkrátit tím, že bance sdělí ustanovení právních předpisů, které upravují podmínky jejího výkonu činnosti na území hostitelského státu. Po obdržení tohoto oznámení je zahraniční banka oprávněna požádat o zápis pobočky do obchodního rejstříku a následně zahájit svou činnost. Celá zřizovací procedura tedy může trvat až pět měsíců.

3.3.

Přeshraniční poskytování služeb bez pobočky

Obrázek č. 5: Schéma příhraničního poskytování služeb bez založení pobočky.

Banka hodlající poskytovat služby bez založení pobočky

Orgán dohledu domovského státu

Orgán dohledu hostitelského státu

Zdroj.: Vlastní tvorba dle § 5i BankZ V případě, že banka hodlá na území hostitelského poskytovat služby bez založení pobočky, oznámí činnosti, které zamýšlí poskytovat, orgánu dohledu domovského státu, a to před prvním poskytnutím služby. Orgán domovského dohledu toto oznámení zašle ve lhůtě jednoho měsíce orgánu dohledu hostitelského státu. Oproti zřizování pobočky se jedná o jednodušší procedury, kdy zahraniční banka je oprávněna poskytovat bankovní služby neprodleně po splnění své oznamovací povinnosti.

21

V případě pochybností orgán dohledu domovského státu informuje banku o nepředání oznámení hostitelskému orgánu dohledu. Banka se může proti tomuto postupu domáhat nápravy u soudu. 22

Tříměsíční lhůta je svou povahou pouze pořádková. Její nedodržení je však nesprávný úřední postup a banka se může domáhat náhrady škody vzniklé tímto nesprávným postupem. 23

§ 5f BankZ.

24

3.4.

Dohled

Na otázku, kdo vykonává dohled nad držitelem bankovní licence udělené ČNB, by dokázal patrně odpovědět každý. I když vzhledem ke snaze Evropské unie o kompletní přesun dohledu nad všemi dceřinými společnostmi určité mateřské společnosti, do státu dohledu této mateřské společnosti, by to zase tak jednoduché být nemuselo. Tomuto přesunu, proti kterému brojila i Česká republika, však bylo prozatím zabráněno. Ale pokud se ptáme, kdo vykonává dohled nad subjektem, který na území České republiky vykonává bankovní činnost na základě jednotného evropského pasu či pouze příhraničně poskytuje služby, je odpověď složitější. Dohlížení na pobočky působící na území hostitelského státu na základě evropského pasu vychází z úpravy Evropské unie a je obecně svěřeno do rukou domovského dohlížitele, s výjimkou dohledu nad likviditou24 pobočky a měnových opatření regulátora domovského státu. Na banky, které poskytují služby bez založení pobočky, se tato ustanovení nevztahují. Na zahraniční banky včetně bank působících v České republice na základě jednotné evropské licence se také vztahuje dohled na konsolidovaném základě, pokud je k jeho výkonu ČNB příslušná. Pobočky zahraničních bank také nejsou obligatorně účastny systému pojištění vkladů ve Fondu pojištění vkladů. O své vklady se však klienti bát nemusí, neboť limit pojištění vkladů vychází z právních předpisů Evropské unie a je pro členské státy závazný jako maximální neboli úplná harmonizace. Národním legislativám tedy není dovoleno přiznat klientům náhradu ve vyšším rozsahu, než je stanoveno na unijní úrovni. Pokud orgán dohledu domovského státu zjistí porušení právních předpisů domovského státu, k jejichž dohledu je příslušný, vyzve nejprve zahraniční banku k upuštění od porušování a pokud je tato výzva neúspěšná, vyzve orgán dohledu v domovském státě banky, aby přijal vhodná opatření k zabránění porušení. Pokud i tato výzva nepovede k odstranění porušování právních předpisů, pak je orgán dohledu hostitelského státu oprávněn učinit vhodná opatření k zabránění dalších nesrovnalostí a také zahraniční banku potrestat. Hostitelský členský stát, potažmo jeho orgán dohledu, je však oprávněn činit opatření včetně zabránění zahájení dalších transakcí na území hostitelského státu, k zabránění nebo potrestání nesrovnalostí spáchaných na jeho území, které jsou v rozporu s právními předpisy bez dalšího, pokud se jedná o rozpor s právními předpisy, které byly přijaty z důvodu veřejného zájmu. 25 Česká právní úprava považuje téměř jakékoliv porušení právních předpisů za porušení předpisů z důvodu ochrany veřejného zájmu, s výjimkou pravidel likvidity a

24

Pobočka je povinna splňovat požadavky ČNB na výši povinných minimálních rezerv.

25

Čl. 30 - 33 směrnice CID

25

připojištění u Fondu pojištění vkladů. Česká národní banka tedy ve shora uvedené situaci může aplikovat sankční postup dle § 26 BankZ. Z logiky věci však plyne, že některá opatření nemohou být použita. Jedná se například o vyžadování odstranění nedostatku v činnosti tím, že zahraniční banka vymění členy dozorčí rady či bude udržovat kapitál nad minimální výši stanovenou v českém zákoně o bankách. V případech, kdy je třeba činit opatření v zájmu ochrany klientů a ta nesnesou odkladu, je ČNB také oprávněna vydat opatření obecné povahy dle § 26bb BankZ. V případě odnětí licence bance je domovský orgán dohledu povinen informovat o této skutečnosti hostitelský orgán dohledu. Toto opatření je nezbytné za účelem fungování principu jednotné bankovní licence. Oprávnění zahraniční banky poskytovat služby v hostitelském státě je totiž derivováno od bankovní licence v jejím domovském státě a tedy pokud banka o své oprávnění k poskytování bankovních služeb přijde, neměla by nadále poskytovat bankovní služby ani na území hostitelského státu. Orgán hostitelského státu po tomto oznámení nesmí připustit této instituci pokračovat v poskytování bankovních činností na území daného hostitelského státu. Pokud by pobočka zahraniční banky neupustila od poskytování, nyní již neoprávněného, bankovních služeb, mohla by ČNB aplikovat postup dle § 26 BankZ. Všechny výše uvedené prostředky ke zjednání nápravy podléhají přezkumu Evropské komise. Jednotná bankovní licence tedy nabízí bankám možnost působit v dalších státech EU na základě pouze jedné bankovní licence. Tento systém je dle mého názoru výhodný pro velké nadnárodní bankovní skupiny, které tak mohou působit ve více státech pouze na základě jednoho „pasu“. Jednotná bankovní licence přináší těmto subjektům řadu zjednodušení, mohou, vzhledem k tomu, že na pobočku zahraniční banky obecně působí pravidla jejich domovského státu, aplikovat pouze jeden postup správy společnosti, jednu strategii řízení kapitálové přiměřenosti a jsou kontrolovány jedním orgánem dohledu. Samozřejmě, že EU v souladu s principy zachování vnitřního trhu zaručujícího volný pohyb zboží, služeb a kapitálu usiluje o zachování těchto ve Smlouvě o fungování EU deklarovaných hodnot, ale neměli bychom se s ohledem na bankovní a ekonomickou krizi roku 2008 ptát, zdali by nemělo být odvětví, které ve svých rukou spravuje cizí finanční zdroje a je klíčové pro ekonomiku Evropy, regulováno ne snad přímo přísněji, ale více heterogenně, aby tím byla diversifikována možnost selhání dohledové metodiky jednoho orgánu dohledu? Navíc uvažujme situaci, že členský stát požaduje po žadatelích o tuzemskou 26

bankovní licenci splnění velmi přísných požadavků oproti standardu ve směrnicích EU, které naopak další členské státy transponují pouze v minimálním požadovaném standardu. Ptám se tedy, zda je správné dovolit na území tohoto členského státu umožnit vykonávat těmto subjektům bankovní činnost? Z pohledu EU patrně ano, ta považuje své vlastní minimální standardy za dostatečné. Ale pokud na celou situaci nahlížím z pohledu bankovního klienta, který není tak finančně gramotný, aby si uvědomil diference mezi jednotlivými subjekty působící na jeho domácím bankovním trhu, musím počítat s tím, že finanční gramotnost tohoto spotřebitele není taková, aby si uvědomil, že pokud uloží své finanční prostředky do subjektu působící na území českého státu na základě jednotného evropského pasu, působí tento subjekt v tomto státě také na základě právní úpravy jeho domovského státu, tedy není dozorován Českou národní bankou, nesplňuje požadavky české právní úpravy na jeho kapitálovou přiměřenost, neúčastní se českého systému pojištění vkladů. To jsou odlišnosti, které si běžný klient při svém rozhodování neuvědomí. Také se ptám, zdali při svém uvažování o jednotné bankovní licenci vzala EU v potaz rozdílné ekonomické, hospodářské ale i sociální podmínky jednotlivých členských států, ve kterých budou banky na základě jednotného bankovního pasu působit. Uvědomila si při tvorbě těchto pravidel, že jiná úroveň hospodářství, finančních trhů, ale i finančních gramotnost je v Německu a jiná naopak v Řecku. Samozřejmě, v tuto chvíli srovnávám nesrovnatelné, dva absolutní protipóly EU, ale uvědomili si tuto neporovnatelnost i tvůrci evropské legislativy? Na druhou stranu by se jako pozitivum jednotné bankovní licence dalo čekat zvýšení počtu subjektů působících na bankovním trhu, a tím pádem i zvýšení konkurence mezi těmito subjekty, což by ve svém důsledku mělo vést ke zlevnění bankovních služeb. V poslední době jsme stále častěji ovlivňováni pomocí masivních marketingových kampaní, nabízejících výhodný úrok na úvěr, či na spoření. Dá se říci, že k určitému zlevnění bankovních produktů došlo. Ale toto zlevnění dle mého názoru využijí pouze finančně gramotní klienti, kteří se dokážou v nepřeberném množství produktů zorientovat, správně je zhodnotit s přihlédnutím ke všem souvislostem a skrytým poplatkům a na základě tohoto hodnocení si kvalifikovaně zvolit vhodný produkt.

27

4.

Povinnosti obchodních bank 4.1.

Kapitálová přiměřenost

Kapitál představuje jakýsi „polštář“ pro krytí rizik, kterým je banka vystavena. Proto jsou požadavky na jeho výši upraveny velmi podrobně, jedná se o jeden z klíčových nástrojů bankovní regulace. Koncept regulace kapitálové přiměřenosti stojí na předpokladu, že banka se snaží přirozeně udržovat co nejvyšší podíl cizího kapitálu, resp. uskutečňovat co nejvíce obchodů a zajistit si tak co nejvyšší rentabilitu, naproti tomu, čím vyšší je podíl cizího kapitálu, tím nižší je podíl kapitálu vlastního, který umožňuje pokrýt případné ztráty. Z pohledu ekonomické teorie by měl trh bránit bance pouštět se do rizikových obchodů a naopak nutit ji udržovat dostatečnou výši kapitálu k možnosti řízení kapitálového rizika, trh však v tomto ohledu neplní svou funkci dostatečně, existují zde podstatné skutečnosti, které zkreslují riziko bank. Těmito skutečnostmi jsou zejména neschopnost klientů zhodnotit rizika, která banka podstupuje, a vybrat si tak k uložení svých volných finančních zdrojů nejvhodnější subjekt, systémy pojištění vkladů, které brání dopadu případného selhání banky na klienta a rovněž velikost bankovních subjektů a jejich klasifikace jako „too big to fail“. Už žadatel o bankovní licenci musí splnit zákonem stanovenou výši základního kapitálu, a to ve výši 0,5 miliardy Kč, a pod tuto výši nesmí kapitál banky nikdy klesnout. Banka a pobočka zahraniční banky, nepožívající výhody jednotné evropské licence, musí na individuálním základě udržovat kapitál odpovídající minimálně součtu jednotlivých kapitálových požadavků ke krytí rizik.

26

Stejně tak jsou stanoveny požadavky pro udržování

kapitálové přiměřenosti na konsolidovaném základě. V souladu se zásadou subsidiarity a vedena snahou o alespoň základní harmonizaci upravuje Evropská unie ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES pravidla pro kapitálovou přiměřenost úvěrových institucí s tím, že dle preambule této směrnice by v ní upravená pravidla měla být považována za minimální standard solventnosti bank 27 a členské státy jsou oprávněny ke stanovení přísnějších pravidel. Stejně tak klade důraz pro hodnocení kapitálové přiměřenosti nejen na individuálním, ale i na konsolidovaném základě. Směrnice je transponována do českého práva pomocí vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, k jejímuž 26

§12a BankZ.

27

Chápej jako dlouhodobou schopnost dostát svým závazkům.

28

vydání je zákonem o bankách zmocněna ČNB. Evropská a tím pádem i česká právní úprava vychází z pravidel pro kapitálovou přiměřenost vytvořených Basilejským výborem pro bankovní dohled Basel II a v současné době i Basel III. V současné době se však již hovoří o konceptu Basel IV, který by měl posunout koncept kapitálových požadavků směrem k přísnější regulaci. Základním pravidlem kapitálové přiměřenosti je, že banka musí udržovat kapitálovou přiměřenost ve výši 8 % z podílu kapitálu ke kapitálovým požadavkům. Celkový kapitál se zjistí jakou součet: 

původního kapitálu na individuálním základě (Tier 1),



dodatkového kapitálu na individuálním základě (Tier 2) a



kapitálu na individuálním základě na krytí tržního rizika (Tier 3),

snížený o odčitatelné položky na individuálním základě..28 Obrázek č. 6: Schéma zobrazující výpočet kapitálu pro výpočet kapitálové přiměřenosti.

Kapitál

Původní kapitál

Splacený základní kapitál + emisní ážio + rezervní fondy + nerozdělený zisk - neuhrazená ztráta - nehmotný majetek

Dodatkový kapitál

Rezervy + podřízený dluh A + ostatní kapitálové fondy

Kapitál na krytí tržního rizika

Podřízený dluh B

Odčitatelné položky

Kapitálové investice bankovního portfolia do jiné banky nebo finanční instituce Součet kapitálových investic bankovního portfolia do jiných bank nebo finančních institucí

Zdroj.: Vlastní tvorba dle § 54 odst. 1 vyhlášky č. 123/2007 Sb.

28

§ 54 odst. 1 vyhlášky č. 123/2007 Sb.

29

Původní kapitál v podstatě představuje vlastní kapitál. Jednotlivé složky jsou do celkového kapitálu započteny omezeně. Limity pro zápočet jednotlivých složek upravuje § 63 vyhlášky č. 123/2007 Sb. Výše kapitálu vypočteného dle výše zmíněné vyhlášky musí odpovídat součtu jednotlivých kapitálových požadavků ke krytí rizik, tedy požadavků k úvěrovému, tržnímu a operačnímu riziku na individuálním základě dle české legislativy. Přičemž úvěrové riziko spočívá v tom, že protistrana selže a nedostojí svým závazkům, riziko tržní vyplývá z možnosti změny situace na trhu a zahrnuje riziko akciové, úrokové, měnové a komoditní, a nakonec riziko operační, které je definováno jako riziko ztráty, která plyne z nedostatečnosti či selhání vnitřních procesů, lidského faktoru, či vlivu vnějších skutečností. U úvěrového rizika to jsou kapitálové požadavky k: 

úvěrovému riziku, včetně rizika vypořádacího, investičního portfolia a riziku rozmělnění investičního portfolia 29



specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia,30



specifickému akciovému riziku obchodního portfolia,



riziku protistrany u repoobchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, derivátů, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů,



vypořádacímu riziku obchodního portfolia a volným dodávkám,



ostatním nástrojům obchodního portfolia a



riziku angažovanosti obchodního portfolia.31

U tržního rizika se jedná o kapitálové požadavky k: 

obecnému úrokovému riziku obchodního portfolia,



obecnému akciovému riziku obchodního portfolia,



měnovému riziku investičního a obchodního portfolia a



komoditnímu riziku investičního a obchodního portfolia. 32

29

Do investičního portfolia jsou zařazeny nástroje do obchodního portfolia nezařazené. (§ 47 vyhlášky č. 123/2007 Sb.) 30

Do obchodního portfolia jsou zařazovány nástroje držené se záměrem obchodovat s nimi nebo s cílem zajišťovat jiné nástroje obchodního portfolia. Jedná se zejména o nástroje určené ke krátkému opětovnému prodeji nebo nástroje držené za účelem získání prospěchu z krátkodobých cenových rozdílů mezi kupní a prodejní cenou. (§ 45 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 123/2007 Sb.) 31


30

Kapitálové požadavky k obecnému a specifickému úrokovému riziku a obecnému a specifickému akciovému riziku obchodního portfolia se souhrnně označují jako kapitálové požadavky k pozičnímu riziku obchodního portfolia. Ke kapitálovým požadavkům k pozičnímu riziku obchodního portfolia, k měnovému a komoditnímu riziku se přičítají kapitálové požadavky k opcím a fondům kolektivního investování. 33 K výpočtu požadované výše kapitálových požadavků lze použít buď základní postupy, jejichž metodologie je uvedena ve vyhlášce ČNB nebo postupy speciální, a to za podmínky, že k použití speciálního přístupu obdržela banka souhlas ČNB. Současná koncepce kapitálové přiměřenosti, stejně tak i navrhované úpravy dle Basel III, nemění dle mého názoru podstatu věci, a to, že jednotlivé kapitálové požadavky k jednotlivým rizikům jsou sestavovány odděleně a banka je povinna udržovat kapitál minimálně ve výši součtu kapitálových požadavků k úvěrovému, tržnímu a operačnímu riziku. To znamená, že nejsou brány v potaz vztahy mezi jednotlivými riziky, jejich souvislosti a možnosti vlivu expozice jednoho rizika na riziko další. Tento stav je možno ilustrovat na následujícím zjednodušeném příkladu. Banka poskytla úvěr americké společnosti v dolarech. Jako další operaci provedla nákup jejích akcií na burze. Souvisí spolu tyto dvě operace? Na první pohled nikoliv, ale je si třeba uvědomit následující. Pokud se společnosti nepovede dobře a poklesne její schopnost splácet úvěr, pocítí to banka jednak v úvěrovém vztahu, a to v tom, že se například bude opožďovat s placením splátek. To, ale nebude jediný důsledek tohoto selhání, pokles její ekonomické úspěšnosti se promítne i v hodnotě jejích akcií a já tak tento důsledek pocítím i poklesem hodnoty nakoupených cenných papírů. Navíc, jelikož byl úvěr poskytnut v dolarech, mohu se dostat do problému i z tohoto titulu, mohu mít například splatné závazky, které měly být právě přijatými dolary uhrazeny, a to bez nutnosti nákupu těchto měn. Jak je nepochybně patrno z výše uvedeného, tyto okolnosti spolu velmi úzce souvisí a v žádném případě se nedají dle mého názoru zjednodušit do té míry, aby byla míra jejich vlivu na stabilitu banky vypočtena prostým součtem. V konceptu kapitálové přiměřenosti by tedy, dle mého názoru, bylo vhodné se více zaměřit na vazby, korelace jednotlivých rizik, využít moderní metody risk managementu s cílem odhalit možné násobení negativních ale i pozitivních faktorů. To by samozřejmě ještě 32


33

§ 75 odst. 3, 4 vyhlášky č. 123/2007 Sb.

31

zvýšilo nároky na složitost řízení kapitálové přiměřenosti. Na druhou stranu by se těmito úpravami docílilo přesnějšího obrazu o splnění kapitálových požadavků daným subjektem a taktéž lepší stability. Obrázek č. 7: Graf vývoje kapitálové přiměřenosti a indexu bankovní stability v ČR (kapitálová přiměřenost v %, index ve standardních odchylkách od dlouhodobého průměru 1997-2010) 2

16 14

1

12 10

0

8 6

-1

4 2

-2 1997

1999

2001

2003

2005

2007

2009

0 2011

Index bankovní stability Kapitálová přiměřenost (pravá osa) Kapitálová přiměřenost Tier 1 (pravá osa)

Zdroj:


folder=&cnb-search-area=czech-version&cnb-search-all-words=basel+III&cnb-search-exactwords=&cnb-search-any-words=basel+III&cnb-number-result=30&cnb-from-day=1&cnbfrom-month=1&cnb-from-year=2008&cnb-to-day=26&cnb-to-month=2&cnb-toyear=2012&cnb-search-action=Hledat Index bankovní stability je agregovaným ukazatelem stability bankovního sektoru. Je složen z dílčích ukazatelů, a to kapitálové přiměřenosti, kvality aktiv, ziskovosti, likvidity, úrokového a měnového rizika. Jednotlivým ukazatelům jsou přiděleny váhy dle jejich vlivu na stabilitu bankovního sektoru. Nízké hodnoty v letech 1997 až 1999 jsou důsledkem ekonomické recese a bankovní krize. Na přelomu tisíciletí došlo k oživení ekonomické situace, což zapříčinilo zlepšení stability bankovního sektoru. Od roku 2002 se index nachází v kladných hodnotách, což je projevem ekonomické expanze. V roce 2008 naopak pod vlivem ekonomické a finanční krize dochází ke zhoršení tohoto ukazatele. Ten se však i nadále drží v kladných hodnotách, což lze hodnotit pozitivně.

32

Z grafu je patrný pokles kapitálové přiměřenost bank až do roku 2008. Poté naopak dochází k trendovému růstu kapitálové přiměřenosti bank. Důvodem je finanční krize, obava bank o přežití, ale také tlak regulátorů na dodržování minimálního požadovaného kapitálu. Obrázek č. 8: Graf struktury regulatorního kapitálu 350 300 250 200 150 100 50 0 12/02

07/04

Základní kapitál

Zdroj:

03/06 Nerozdělený zisk

11/07

07/09

Podřízený dluh

03/11 Ostatní


folder=&cnb-search-area=czech-version&cnb-search-all-words=basel+III&cnb-search-exactwords=&cnb-search-any-words=basel+III&cnb-number-result=30&cnb-from-day=1&cnbfrom-month=1&cnb-from-year=2008&cnb-to-day=26&cnb-to-month=2&cnb-toyear=2012&cnb-search-action=Hledat Z grafu vyplývá, že stále větší část regulatorního kapitálu je tvořena nerozděleným ziskem. Basilejský výbor pro bankovní dohled poskytuje regulační rámec pro bankovní dohled, jeho stěžejním úkolem je vytváření mezinárodních standardů kapitálové přiměřenosti, které jsou poté implementovány do národních legislativ. Do českého práva se tyto dokumenty dostávají skrze právní předpisy Evropské unie, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES, o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu a směrnice č. 2006/49/ES, o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí, obojí v přepracovaném znění. Z tohoto důvodu je pro nás vývoj koncepce kapitálové přiměřenosti vypracovaný Basilejským výborem podstatný.

33

Obrázek č. 9: Graf srovnání kapitálové přiměřenosti: Basel II vs. Basel III (požadavky v % rizikově vážených aktiv)

14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 Současné požadavky Tier 2 kapitál

Zdroj:

Conservation buffer

Požadavky Basel III Countercyclical buffer


folder=&cnb-search-area=czech-version&cnb-search-all-words=basel+III&cnb-search-exactwords=&cnb-search-any-words=basel+III&cnb-number-result=30&cnb-from-day=1&cnbfrom-month=1&cnb-from-year=2008&cnb-to-day=26&cnb-to-month=2&cnb-toyear=2012&cnb-search-action=Hledat Basel II Současná koncepce kapitálové přiměřenosti je do českého právního systému zapracována zejména v zákoně o bankách a vyhlášce ČNB o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. Tato problematika byla popsána již výše. Minimální kapitálové požadavky jsou však pouze jedním z pilířů konceptu řízení bankovních rizik, druhým pilířem je „Proces dohledu“ a třetím „Tržní disciplína“. Proces dohledu nad bankami ze strany regulátora hodnotí kapitálovou přiměřenost, ale zároveň motivuje banky ke zlepšování metod řízení rizik. V tomto pilíři by regulátor měl pomáhat bance k vytvoření kvalitního řízení rizika. Dohled by měl být založen na: 

kvalitní analýze kapitálové přiměřenosti banky a strategii jejího udržování,



povinnosti regulátora zhodnotit systém banky pro řízení rizik, 34



schopnosti regulátora požadovat zvýšení kapitálové přiměřenosti, pokud to považuje za nutné,



preventivních zásazích regulátora k zabránění poklesu kapitálu pod minimální požadovanou výši.

Ve druhém pilíři je tedy kladen důraz na aktivní přístup regulátora k naplnění požadavků na kapitálovou přiměřenost. Tržní disciplína je komplementem k předchozím dvěma pilířům. Tento pilíř je založen na obligatorním zveřejňování informací o bance, a to takovým způsobem, aby účastníci trhu měli možnost získat přehled o rizikové expozici banky. Cílem tohoto pilíře je donutit tržní cestou banky dodržovat pravidla kapitálové přiměřenosti. Basel III Cílem nové koncepce Basel III je vytvořit existenci stabilního bankovního systému, který je schopný absorbovat šoky, zmenšovat selhání trhu a rozšířit opatření i na makroekonomickou úroveň. Basel III veden snahou o učinění bankovního systému bezpečnějším, zdokonaluje ukazatele kapitálové přiměřenosti, poukazuje na procykličnost bankovního odvětví a snaží se ji omezit, snižuje závislost na ratingových agenturách, které se podílely na vzniku finanční a ekonomické krize, reguluje riziko protistrany, pákový efekt a snaží se posílit likviditu bankovního sektoru. Basel III bude zaváděn postupně v letech 2013 až 2019, s tím, že v lednu 2019 by měly banky udržovat regulatorní kapitál v objemu 10,5 % z rizikově vážených expozic (včetně 2,5 % bezpečnostního polštáře). Současně bude zkvalitněna a zjednodušena struktura kapitálu, bude totiž zrušen Tier 3. Dále bude zaveden proticyklický kapitálový polštář. Vytvoření proticyklických pravidel dle Basel III vychází z teze, že se banky chovají procyklicky. Tedy v období ekonomického růstu poskytují velké množství úvěrů a naopak v době recese množství poskytovaných úvěrů omezují. Toto jejich chování je považováno za rizikové. Nadměrné poskytování úvěrů vede k nadspotřebě a poskytování úvěrů i rizikovým klientům. Banky pod vlivem ekonomické expanze předpokládají lepší platební schopnost dlužníků, než kterou tito ve skutečnosti mají. Tímto chováním přispívají k systematickému riziku bankovního systému, a navíc v době recese reagují snížením množství poskytování úvěrů, čímž však recesi ještě prohloubí. Cílem proticyklického kapitálového polštáře je ochránit bankovní sektor před výše uvedeným systematickým rizikem. Bankám bude uložena povinnost vytvářet si v době ekonomické expanze kapitálovou rezervu, kterou bude moci použít k poskytování úvěrů v období recese. Regulátor se tedy tímto opatřením snaží zabránit 35

snižování poskytování úvěrů v období recese a jejímu prohlubování. Tato opatření mohou být pro konvergující ekonomiky včetně České republiky problematická a to vzhledem ke způsobu výpočtu. Výpočet je založen na statistických metodách, kdy bude pozorovanými hodnotami zadlužení reálného sektoru prokládán dlouhodobý trend zadlužení. Problém je právě v dlouhodobém trendu zadlužení, který se bude vzhledem k nedostatečně dlouhé časové řadě34, velmi obtížně odhadovat. Navíc výpočet nezohledňuje ekonomickou situaci země. Pro české banky by vytvoření proticyklického kapitálového polštáře vypočteného dle výše uvedené metodologie znamenalo velkou zátěž. V oblasti druhého pilíře Basel III usiluje o významnější zahrnování rizika vyplývajícího z mimobilančních operací, řízení rizika koncentrace, poskytování pobídek bankám k lepšímu řízení rizik v dlouhém období, stress testing, pravidla pro správu a řízení společnosti a zakotvení účetních standardů pro finanční instrumenty. Třetí pilíř zvyšuje požadavky na informace o jednotlivých komponentách regulatorního kapitálu a podrobné vysvětlení postupu výpočtu regulatorního kapitálu. Obrázek č. 10: Vybrané ukazatele obezřetného podnikání bank

Kapitálová přiměřenost (%)

31.12.2008

31.12.2009

30.9.2010

31.12.2010

12,32

14,11

15,57

15,52

2011 31.3.

30.6.

30.9.

15,6

15,97

15,7

31.12.

zdroj: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zaklad ni_ukazatele_fin_trhu/banky/bs_ukazatele_tab05.html Z výše uvedené tabulky vyplývá, že bankovní sektor v České republice v průměru s rezervou splňuje minimální požadavky na kapitálovou přiměřenost, a to i ve výši 10,5 %, která bude od roku 2019 požadována na základě aktualizovaného konceptu kapitálové přiměřenosti Basel III. Přesná podoba bankovní regulace, která bude ve smyslu Basel III závazná pro členské státy, však není ještě zcela vyjasněná. V současné době probíhají jednání o přesném konceptu na úrovni Evropské unie, na kterých vzhledem k probíhající finanční krizi a roli bankovních subjektů v této krizi, rozhodně nepanuje shoda. Názory na regulaci jsou různé, diskutován je především koncept kapitálové přiměřenosti a dohled. Ač se to zdá paradoxní, tak členské státy Evropské unie, která měla představovat jednotnou Evropu a cílovou metou byla úplná harmonizace, nyní v době krize nepovažují právě v oblasti bankovnictví úplnou harmonizaci za cestu ke kvalitnímu fungování. Některé státy se staví

34

Pro kvalitní odhad trendové funkce je zapotřebí alespoň dvacetiletá časová řada. Česká republika a podobně i ostatní konvergující ekonomiky má však vzhledem k socialistické minulosti a následnému převodu špatných aktiv do konsolidační agentury použitelnou pouze desetiletou časovou řadu.

36

proti konceptu úplné harmonizace. Rády by si totiž ponechaly úpravu přísnější, tedy více ochranářskou a evropskou úpravu by považovaly pouze za minimální standard. To je však otázka. Na jednu stranu zní koncept úplné harmonizace velmi dobře, všichni budou respektovat stejná pravidla a všichni spotřebitelé, respektive klienti budou chráněni stejně, ale jak již bylo řečeno, každá země má svá politická, hospodářská i sociální specifika a stejně jako každému člověku vyhovuje jiný střih šatů, tak i každá země potřebuje daná pravidla trochu upravit. Z tohoto pohledu se jeví výhodnější minimální harmonizace, která poskytne minimální standard, který by každá země měla dodržovat. Otázkou je, jak v takové koncepci pamatovat na působení bank skrze jednotnou bankovní licenci. V tom případě totiž banka splňuje požadavky země, která ji licenci udělila a nikoliv země, ve které působí. Tedy země, která se rozhodla pro větší regulaci, je nucena na svém území tolerovat fungování dalších subjektů, které její přísnější podmínky nesplňují. Za zvážení stojí, zda by řešením nemohlo být určité oddělení problematiky licence od vlastní faktické činnosti. Ve smyslu „řidičský průkaz platí v celé Evropě, ale povolená rychlost na dálnici je v každé zemi jiná“.

4.2.

Bankovní dohled35

ČNB vykonává dohled nad bankami, včetně jejich zahraničních poboček, kterým udělila bankovní licenci. Do působnosti ČNB z hlediska dohledu dále patří také činnost poboček zahraničních bank na území ČR avšak v omezeném rozsahu. Na tyto pobočky se primárně dohlíží v zemi sídla zahraniční banky. 36 ČNB uskutečňuje dohled dvěma způsoby, jednak na dálku, jednak na místě. Dohled na dálku úzce souvisí s informační povinností banky vůči ČNB a právem ČNB požadovat po bance informace a podklady k tomu, aby mohla řádně plnit své úkoly. ČNB stanoví podrobnosti poskytování informací a podkladů svým opatřením vyhlášeným ve věstníku ČNB. Takto získané informace jsou základem pro to, aby si ČNB vytvořila představu o vývoji banky. Je však třeba si uvědomit, že ač jsou dodány podklady na základě požadavků ČNB, připravuje je sama banka, která tak může ovlivnit to, jaké informace se k ČNB dostanou a může tedy do jisté míry ovlivnit i samotný výsledek dohledu na dálku.

35

Bankovní dohled zahrnuje rozhodování o žádostech o udělení licencí, kontrolu dodržování podmínek stanovených v takto udělených licencí, kontrolu dodržování právních předpisů, získávání informací potřebných pro výkon dohledu, ukládání opatření k nápravě a sankcí a řízení o správních deliktech a přestupcích. 36

ČNB může požádat orgán dohledu příslušného státu o kontrolu na místě mimo území ČR u osob, které primárně dohlíží. ČNB také může vyhovět žádosti o kontrolu na místě orgánu dohledu země sídla banky. Tyto vztahy fungují na bázi reciprocity.

37

Z toho důvodu je druhým, nebo lépe řečeno klíčovým institutem dohledu tzv. dohled na místě37, který umožňuje ČNB získat přístup k podrobným, a dalo by se říci také s menší pravděpodobností zkresleným, informacím o situaci banky. Výkon dohledu na místě se řídí zákonem o státní kontrole. Dohled na místě je vykonáván pracovníky ČNB38 přímo v bance, která je jim povinna umožnit přístup ke svým datům. ČNB realizuje dohled na místě ve dvou formách, jednak jako tzv. komplexní dohlídky, které uskutečňuje v každé bance v intervalu jeden až tři roky. Tyto komplexní dohlídky trvají čtyři až šest týdnů a jsou hloubkovou kontrolou finančního zdraví banky. Typickým indikátorem sloužícím k posouzení rizika je metoda „CAMELS“39, která hodnotí přiměřenost kapitálu, kvalitu aktiv, managementu, výši zisku, likviditu a citlivost na tržní rizika. Za druhé provádí ČNB tzv. dílčí dohlídky, při kterých se pracovníci ČNB soustředí na kontrolu a doplnění informací, které nebyly dostatečně objasněny v rámci dohledu na dálku či na kontrolu úseků hospodaření banky, které byly považovány za problematické. Cílem dohledu je tedy především identifikovat problémy a snažit se, prostřednictví nástrojů, které jsou ČNB svěřeny zákonem, je eliminovat. Dohled na individuálním základě je, s ohledem na stále rostoucí význam velkých finančních skupin, doplněn o dohled na konsolidovaném základě. V tomto pojetí je banka chápána jako součást velkého celku a předmětem dohledu jsou především rizika právě z této účasti vyplývající. Tento dohled nemá v žádném případě nahrazovat dohled na individuálním základě, je pouze doplňkem, který se snaží zachytit další možná rizika banky a zkompletovat tak informaci o jejím finančním zdraví. ČNB se také účastní evropského systému dohledu. Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 byl zřízen Evropský orgán pro bankovnictví. 40 ČNB je povinna se řídit jeho doporučeními, a to v režimu „comply or explain“. Termín „comply or explain“ znamená, že ČNB je povinna opatření dodržovat, pokud tak nečiní je povinna vysvětlit důvod svého počínání. Na vysvětlení toho, proč se případně doporučeními neřídí, má ČNB pouze pořádkovou lhůtu dvou měsíců. Evropský orgán pro bankovnictví pak o důvodech, proč se orgán dohledu jeho doporučením neřídí, informuje Evropský parlament,

37

Tento institut je zakotven v § 25 odst. 1 BankZ.

38

Všechny osoby zúčastněné na provádění bankovního dohledu či nucené správě jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všech údajích, která v souvislosti s dohledem či nucenou správou zjistí. Tato mlčenlivost trvá i po skončení práce pro ČNB a může být prolomena pouze pro plnění úkolů ČNB a pro poskytnutí informací osobám, které jsou uvedeny v BankZ. 39

„CAMELS“ je zkratka vytvořená z prvních písmena zároveň i hodnotících kritérií této metody. Jedná se o capital, asset, management, earnings, liquidity, sensitivity. 40

Adaptace tohoto nařízení dosud do BankZ neproběhla, stále se hovoří o Evropském výboru orgánů bankovního dohledu. Nařízení je však přímo účinné a má přednost před zákonem.

38

Radu a Komisi a je povinen zajistit, aby se dotčené orgány dohledu jeho doporučeními řídily. V nařízení není uvedeno jak má konformitu zajistit. Pokud ČNB při výkonu dohledu zjistí mimořádnou situaci, v jejímž důsledku by mohlo dojít k ohrožení likvidity na trhu a k ohrožení stability finančního systému v ČR, je povinna o této skutečnosti informovat centrální banky Evropského systému centrálních bank a orgány veřejné moci v členských státech dotčených touto situací, jsou-li pro ně tyto informace významné. 41 Zde bych ráda upozornila na to, že se neustále hovoří o dohledu a o tom, jak mají orgány dohledu banky kontrolovat, je tedy posilováno jejich postavení a taktéž role ratingových agentur, jak v hodnocení bank, států, tak i jejich klientů. Ruku v ruce s tímto trendem jsou omezována finanční a analytická oddělení banky. Banky stejně jako jejich klienti se totiž spoléhají nikoliv na vlastní hodnotící postupy, ale pouze na názor regulátora. Mám za to, že toto je poněkud rozporuplný trend a ptám se tedy, pokud by hodnocení regulátora bylo dostatečné, jak je možné, že některé banky, které byly právě tímto regulátorem hodnoceny kladně, které tedy splňovaly požadavky regulátora, mohly padnout? To je otázka, kterou je třeba zkoumat nejen z hlediska podmínek, které regulátor žádá, ale i z hlediska toho, do jaké míry by měly banky spoléhat na hodnocení zpracované regulátorem. Na jedné straně se totiž posílením pozice regulátora, začleněním podmínek pro činnost bank do legislativy, zvyšuje „bezpečnost“ bankovního systému. Na druhé straně to však vytváří prostor pro snížení vlastní odpovědnosti bank, jejich vedení, a tedy pro porušení principu, že odpovědný je v první řadě ten, kdo koná.

4.3.

Opatření k nápravě a pokuty

Nástroji k zajišťování dodržování předpisů ze strany bank jsou: 

opatření k nápravě,



ochranná opatření,



sankce,



zjišťovací opatření.

Opatření k nápravě mohou být použita i pro zahraniční banku působící na základě jednotného evropského pasu za podmínky, že orgán dohledu jejího domovského státu je nečinný a jejich použití je vzhledem charakteru vztahu ČNB k této bance logicky možné. 41

§ 25b BankZ.

39

ČNB ukládá opatření bud na základě oportunity dle § 26 BankZ nebo dle § 26a BankZ, u kterých se princip oportunity neuplatní. Obrázek č. 11: Schéma dělení opatření a sankcí ČNB.

Na základě principu oportunity (§ 26 BankZ) Opatření a sankce Nikoliv na základě principu oportunity (§ 26a BankZ) Zdroj. Vlastní tvorba dle § 26 a § 26a BankZ. Opatření na principu oportunity ČNB je oprávněna, nikoliv povinna, použít v případě zjištění nedostatků v činnosti 42

banky , nástroje k jejich nápravě. Zde je však nutno poukázat na to, že ČNB má v některých případech uloženu povinnost jednat na základě jiných právních předpisů. 43 Banky mají deliktní odpovědnost nejen ze zákona o bankách, ale podléhají i speciálním právním předpisům. Mezi tyto právní předpisy patří zejména zákon o podnikání kapitálovém trhu či zákon o některý opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. ČNB je při ukládání opatření k nápravě povinna postupovat dle určité hierarchie. Tedy při zjištění nedostatku, by měla v prvé řadě vyzvat banku k napravení zjištěného nedostatku. Tato náprava může spočívat v: 

omezení některých povolených činností nebo ukončení činností nepovolených, neprovádění některých obchodů, převodů finančních prostředků nebo jiných transakcí,



omezení distribuční sítě,

42

Nedostatkem v činnosti banky je zejména porušení zákona o bankách a souvisejících právních předpisů a také individuálních právních aktů vydaných ČNB, dále porušení soukromoprávních pravidel ochraňujících spotřebitele při uzavírání finančních smluv dálkovými prostředky a porušení zahraničních právních předpisů. Důkazní břemeno prokazování existence nedostatku leží na ČNB a v případě pochybností se zde uplatní zásada „in dubio pro reo“. 43

Např. § 2 odst. 2 písm. d) ČNBZ.

40



výměně vedoucích zaměstnanců banky nebo osoby ve vedení pobočky zahraniční banky,



výměně člena dozorčí rady,



uvedení uspořádání, strategií, postupů a mechanismů do souladu s BankZ,



přijetí přísnějších pravidel likvidity, pravidel pro tvorbu opravných položek a rezerv, nebo pravidel pro stanovení kapitálových požadavků,



vytvoření odpovídající výše opravných položek a rezerv,



udržování kapitálu nad minimální požadovanou výší,



snížení základního kapitálu ve stanoveném rozsahu,



použití zisku po zdanění primárně k doplnění rezervních fondů nebo ke zvýšení základního kapitálu,



snížení výše svého podílu v jiné osobě nebo převedení svého podílu v této osobě na jinou osobu anebo v jiném omezení rizika plynoucího z podílu banky v této osobě,



způsobu omezení odměňování osob, jež mají významný vliv na banku v případě nesplnění zákonných požadavků na kapitálovou přiměřenost,



upravení složení kapitálu tak, že nahradí nástroj, který lze v souladu s vyhláškou ČNB 123/2007 Sb. zahrnout do vedlejšího původního kapitálu obdobným nástrojem, nebo úměrným zvýšením základního kapitálu,



nevyplacením

příslušenství,

podílu

na

zisku nebo

obdobného

plnění

vyplývajícího z nástroje, který lze v souladu s vyhláškou ČNB 123/2007 Sb. zahrnout do vedlejšího původního kapitálu. 44 Shora uvedená opatření v podobě výzvy k odstranění nedostatků je ČNB povinna použít primárně. Pokud tedy banka nesplňuje požadavky na kvalitu osob v jejím vedení, je jí doručena výzva, která jí ukládá výměnu těchto osob, pokud banka nesplňuje požadavky na výši či kvalitu kapitálu, jsou ji uloženy požadavky k jeho navýšení či nahrazení nekvalitních složek složkami kvalitními. Ve své výzvě však není ČNB oprávněna stanovit způsob odstranění zjištěného nedostatku, naopak by v ní z důvodu zajištění vykonatelnosti rozhodnutí měla určit

44

§ 26 odst. 1 písm. a) BankZ.

41

přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatku. Tato lhůta však nesmí být kratší než 24 hodin a musí být přiměřená k povaze opatření.

45

Výjimkou je zavedení nucené správy, která je

zavedena již okamžikem doručení rozhodnutí. Opatření k zavedení nucené správy nelze považovat za uložení povinnosti, ale za konstituování stavu. Tato úprava je dle mého názoru logická, pokud by totiž i k zavedení nucené správy byla stanovena lhůta, mohly by být ještě bankou před jejím zavedením učiněny kroky, které by mohly dále zhoršit nejen postavení její, ale i jejich klientů a věřitelů a nucená správa by tak nemusela splnit svůj účel, případně by bylo dosažení jejího cíle značně ztíženo. Za podmínky, že nesnese-li věc odkladu, či výzva k nápravě by nevedla k odstranění zjištěného nedostatku, je ČNB okamžitě oprávněna uložit následující opatření: 

změnit licenci vyloučením nebo omezením některých činností v ní uvedených,



nařídit mimořádný audit na náklady banky nebo pobočky zahraniční banky,



zavést nucenou správu,



uložit pokutu do 50 mil. Kč za každé porušení zákona,46



snížit základní kapitál banky za účelem úhrady ztráty o částku odpovídající ztrátě po jejím zúčtování s rezervními a dalšími fondy za předpokladu, že ztráta přesahuje 20 % vlastního kapitálu banky, 47



zakázat nebo omezit provádění operací s osobami, které jsou spjaty úzkým propojením s bankou nebo které jsou součástí stejného konsolidačního celku jako banka nebo mají k bance zvláštní vztah,



požadovat zvýšení kapitálu nad minimální úroveň požadovanou zákonem,



požadovat zvýšení likvidních prostředků banky nebo pobočky zahraniční banky alespoň na výši stanovenou ČNB.4849

45

§ 26 odst. 8 BankZ.

46

Výše pokuty by měla být přiměřená rozsahu porušení povinnosti a řádně odůvodněna.

47

Základní kapitál je snížen právní mocí rozhodnutí ČNB a není k němu třeba rozhodnutí valného hromady banky. 48

§ 26 odst. 1 písm. b) – písm. i) BankZ.

49

ČNB není oprávněna vůči pobočce zahraniční banky zavést nucenou správu, snížit základní kapitál banky za účelem úhrady ztráty o částku odpovídající ztrátě po jejím zúčtování s rezervními a dalšími fondy za předpokladu, že ztráta přesahuje 20 % vlastního kapitálu banky, zakázat nebo omezit provádění operací s osobami, které jsou spjaty úzkým propojením s bankou nebo které jsou součástí stejného konsolidačního celku jako banka nebo mají k bance zvláštní vztah a požadovat zvýšení kapitálu nad minimální úroveň požadovanou zákonem.

42

Co se týče trestání dle jiných právních předpisů stanovuje zákonodárce explicitně, že uložením pokuty není dotčena odpovědnost podle jiných právních předpisů. Což si však na první pohled odporuje se zákazem trestání jednoho deliktu dvakrát. S tím se však vypořádal Nejvyšší správní soud, kdy ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje, že jeden skutek může naplnit skutkovou podstatu více správních deliktů, a to za podmínky, že tyto skutkové podstaty chrání rozdílné zájmy. Nucená správa Nucená

správa

je

nástrojem

bankovního

dohledu,

opatřením

k

nápravě,

prostřednictvím kterého může ČNB zasáhnout do správy banky. Tento nástroj je ČNB oprávněna použít pouze pokud zjistí nedostatky v činnosti banky, které ohrožují stabilitu bankovního systému a tyto nedostatky nebyly odstraněny. Pokud je na banku uvalena nucená správa, je její řízení svěřeno nucenému správci jmenovanému ČNB. Hlavním úkolem správce je napravit zjištěné nedostatky, zabránit úpadku banky a eliminovat možné dopady zjištěných nedostatků na její zákazníky a také obchodní partnery. Nucená správa je účinná již doručením rozhodnutí bance a tímto doručením je pozastavena činnost orgánů banky a nucený správce získává postavení statutárního orgánu. Zajímavostí je, že institut nucené správy právní předpisy EU ani většina právních řádů členských států nezná. Procesní ustanovení k ukládání opatření k nápravě a pokut50 Účastníkem řízení o ukládání pokut a opatření k nápravě je pouze dotčená banka. Řízení může být zahájeno dnem rozhodnutí ve věci. Což je zvláštní úprava oproti správnímu řádu, dle kterého je řízení zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení účastníkovi. Úprava v BankZ tedy umožňuje účastníkovi účastnit se řízení až formou rozkladu, který však nemá odkladný účinek.51 Tento postup lze považovat za přijatelný při rozhodování o nucené správě, nikoliv však při rozhodovaní o ostatních opatřeních, dotčená banka totiž nemá možnost zúčastnit se procesu dokazování a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Navíc vzhledem k tomu, že není rozkladu, mimo případu uložení pokuty, přiznán odkladný účinek, může toto rozhodnutí, jehož vydání nepředcházela účast dotčené banky, způsobit dotčené

50

Neaplikuje se na licenční řízení.

51

Obecná úprava odkladný účinek rozkladu přiznává. Speciální úprava BankZ tedy poskytuje bankám nižší míru ochrany.

43

bance škodu, za kterou v souladu s obecnou úpravou odpovědnosti za škodu bude odpovídat ČNB. Při řízení o rozkladu se bude subsidiárně postupovat podle správního řádu. Další možností banky na ochranu svých zájmů je správní žaloba dle soudního řádu správního. Naopak je vyloučena možnost bránit se proti rozhodnutí podle občanského soudního řádu.

4.4.

Vztahy související s měnovou politikou

Pokud mám popisovat vztahy související s měnovou politiku, je nutné nejprve přesně pojem měnová politika vymezit. Měnová politika je vědomá činnost nějakého subjektu, který se prostřednictvím měnových nástrojů52 snaží regulovat množství peněz v oběhu a tím dosáhnout určitých cílů.53 Hlavním cílem je v tomto případě měnová stabilita, což je takový stav v ekonomice, kdy nabídka peněz je schopna plně uspokojit poptávku po penězích. Měnová politika může sloužit k plnění rozličných cílů, podporovat ekonomický růst, zaměstnanost, stabilizovat úrokové sazby, finanční trhy, pečovat o vnější stabilitu měny či o její vnitřní stabilitu. Poslední zmíněný cíl je hlavním cílem České národní banky. Usilování o vnitřní stabilitu neboli stabilitu cenové hladiny spočívá ve snaze udržovat inflaci na úrovni, kterou Česká národní banka uzná za vhodnou pro současnou ekonomickou situaci. Obecně se dá říci, že pro ekonomiku není žádoucí ani příliš vysoká míra inflace, ani nulová či dokonce záporná míra inflace neboli deflace. Nízká míra inflace zpomaluje ekonomický růst a vysoká míra inflace v podstatě také, obnáší totiž vyšší náklady spojené s držbou peněz, je výhodná pro subjekty v dlužnickém postavení, jelikož reálná výše dluhu se s rostoucí inflací snižuje. Naopak subjekty ve věřitelské pozici ponesou s rostoucí mírou inflace ztrátu. V současné době se prognózovaná meziroční míra inflace v České republice pohybuje kolem 3 %. Operace na volném trhu Měnová politika je v tržní ekonomice realizována na základě transmisních mechanismů. Transmisní mechanismus je proces, který začíná použitím některého z nástrojů měnové politiky k tomu, aby působil na operativní kritérium, které dále působí na zprostředkující kritérium a to usměrňuje cíle měnové politiky k požadovaným hodnotám. K péči o cenovou stabilitu používá Česká národní banka transmisní mechanismus v podobě cílování inflace. Tento postup spočívá v tom, že centrální banka pomocí

52

Měnové nástroje jsou prostředky, které centrální banka používá k tomu, aby dosáhla stanovených cílů měnové politiky, jedná se např. o operace na volném trhu, diskontní nástroje či kursové intervence. 53


44

repooperací, které zde zastávají funkci nástroje, působí na operativní kritérium, kterým je krátkodobá úroková míra. Zprostředkující kritérium se v tomto procesu neuplatňuje. Úroková míra pak působí na množství peněz v ekonomice, tedy na míru inflace. Pokud úroková míra roste, peníze v ekonomice jsou dražší, a tudíž jejich množství klesá. ČNB praktikuje restriktivní měnovou politiku. Repooperace jsou kombinací spotového a termínového obchodu, mohou být uskutečňovány ve dvou formách, jednak ve formě prostých repooperací, kdy centrální banka nejprve cenné papíry prodává a poté je zpět nakupuje, jednak reverzních repooperací, kdy centrální banka cenné papíry nejprve nakupuje a následně je prodává. Z výše uvedeného je patrné, že prostou repooperací centrální banka odčerpává peněžní prostředky z bankovního sektoru a naopak pokud potřebuje zlepšit likviditu bank používá reverzní repooperaci. Cena prostředků, které se účastní repooperací je limitní reposazba vyhlašovaná ČNB a cílem těchto operací je právě korigovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice. ČNB standardně provádí reverzní repooperace54 a to na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu. ČNB uskutečňuje repooperace způsobem „americké aukční procedury“, kdy jsou operace uskutečňovány s variabilní sazbou, s tím, že ČNB přednostně uspokojuje nabídky s nejnižší úrokovou sazbou a vyhlášená reposazba slouží pouze jako maximální limitní sazba, za kterou mohou být transakce uskutečněny. Repotendry jsou v současné době prováděny třikrát týdně, vždy v pondělí, středu a pátek. Minimální možný objem transakce je 300 mil. Kč. Jako doplňkový měnový nástroj ČNB používá tříměsíční operace na bázi americké aukční procedury realizované za sazbu peněžního trhu.55 Operace na volném trhu jsou jedním, nikoliv jediným nástrojem, který ČNB používá k plnění svého hlavního cíle. Diskontní nástroje Stejně jako repooperace jsou spojeny s limitní reposazbou, diskontní nástroje jsou spojeny se sazbou diskontní a lombardní, a společně tvoří trojici sazeb, vyhlašovaných ČNB. Současná hodnota diskontní sazby je 0,25 %, dvoutýdenní reposazby 0,75 % a lombardní sazby 1,75 %. 56

54

Reverzní repooperace jsou uskutečňovány z důvodu trvalého systémovému přebytku likvidity.

55

Cílem této sazby není vysílat trhu signály o budoucím vývoji úrokových sazeb.

56

www.cnb.cz ze dne 6.4.2012.

45

Diskontní sazbu používá ČNB v rámci automatických facilit, 57 a to konkrétně pro případ depozitní facility. Depozitní facilita umožňuje bankám uložit své volné finanční prostředky přes noc u ČNB a získat úrok ve výši právě zmíněné diskontní sazby. Zajímavé je, že při splnění podmínek má banka na uložení volných finančních prostředků nárok. Mám za to, že z povahy tohoto instrumentu jednoznačně vyplývá, že se jedná o nejnižší krátkodobou sazbu na peněžním trhu. Banky se totiž ke svěření svých volných finančních prostředků do rukou centrální banky uchýlí pouze tehdy, pokud pro ně nenaleznou lepší, výnosnější umístění. Lombardní sazba je cena peněžních prostředků, které ČNB půjčí bance přes noc. Prostředky jsou poskytnuty buď automaticky, pokud banka nesplatí vnitrodenní úvěr nebo fakultativně na základě žádosti banky. Kurzové intervence Kurzové intervence představují ovlivňování mezi nabídkou a poptávkou na devizových trzích, s cílem ovlivňovat vývoj měnového kursu domácí měny. 58 Kursové intervence jsou dalším nástrojem určeným k ovlivňování vývoje měnového kursu. Vzhledem k tomu, že hlavní politikou ČNB je cílování inflace, jsou devizové intervence pouze doplňkovým nástrojem ke splnění stanoveného inflačního cíle. Vzhledem k tomu, že máme kurz „ free floating“, tedy volně plovoucí měnový kurz, nejsou kurzové intervence standardně prováděny, poslední byla provedena v roce 2002 a v souladu s cílem zachování transparentnosti měnové politiky, by byla veřejnost o jejich provedení s časovým zpožděním obeznámena. Tyto nástroje jsou dvojího druhu, a to nástroje přímé, které ovlivňují měnový kurs přímo nákupem či prodejem zahraničních měn za měnu domácí, či nepřímo změnou diskontních sazby. Přímé intervence fungují tak, že pokud se poptá větší množství zahraniční měny, zahraniční měna se stahuje z oběhu a do oběhu se naopak dostává měna domácí, která, protože je jí na trhu více, je méně vzácná a tedy znehodnocuje. Pokud se naopak prodává větší množství měny domácí je situace opačná. Přímé intervence mohou být sterilizovány pomocí operací na volném trhu. Sterilizace však snižuje účinnost intervencí na měnový kurs a může způsobit tlak na úrokovou míru přesně opačným směrem než byl cíl původních devizových intervencí. 57

Automatické facility slouží k ukládání/poskytování likvidity s „overnight“ splatností.

58

Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 302.

46

Nepřímé intervence jsou prováděny pomocí změny úrokových sazeb centrální banky, které ovlivňují i další sazby v ekonomice. Výše sazeb v domácí ekonomice působí na příliv či odliv cizího kapitálu do země a tímto způsobem nepřímo působí na devizový kurs domácí měny. Pokud by ČNB přistoupila ke kurzovým intervencím, realizovala by je přímo prodejem či nákupem své měny za cenu cizí. Povinné minimální rezervy Povinné minimální rezervy (dále také jen „PMR“) jsou spíše okrajovým nástrojem měnové politiky. PMR jsou povinny na účtu držet banky a také pobočky zahraniční banky, které jsou držiteli bankovní licence nebo pokud podnikají v ČR na základě jednotné bankovní licence. Tyto subjekty jsou povinny držet na svém účtu u centrální banky předem stanovený objem PMR. V současnosti se jedná o 2 % objemu primárních závazků daně banky se splatností nepřevyšující dva roky, a to v průměru za udržovací období, které trvá 1 měsíc. Dlouhou dobu bylo diskutováno, že tyto prostředky představují vlastně další zdanění bankovních subjektů, nebyly totiž úročeny, proto došlo v roce 2001 ke změně a tyto prostředky jsou úročeny limitní reposazbou. Pokud banka nesplní svoji povinnost ohledně výše PMR za udržovací období, poskytne jí ČNB volné peněžní prostředky, ale za sankční lombardní sazbu. Je nutno podotknout, že povinné minimální rezervy vzhledem k sazbě pouhých 2 % v dnešní době roli měnově-politického nástroje plní jen minimálně. Spíše je však nutno upozornit na jejich funkci garanta likvidity bank, která zaručuje plynulost platebního styku. Hlavním důvodem, proč zůstávají PMR mezi nástroji ČNB, je dle mého názoru historická setrvačnost, ale hlavně snaha centrální banky zabezpečit již zmíněnou likviditu bankovních subjektů.

47

5.

Zánik bank Obrázek č. 12: Zánik bankovní licence na základě správního rozhodnutí

dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí licence

dnem, ke kterému se banka zrušuje (pokud se zrušuje s likvidací)

Licence zaniká

ze zákona

dnem, od kterého banka nadále nebude vykonávat činnosti, ke kterým je třeba licence dnem výmazu banky z obchodního rejstříku (pokud zaniká bez likvidace)

Zdroj: Vlastní konstrukce dle § 7a BankZ Bankovní licence zaniká jednak ze zákona, jednak na základě správního rozhodnutí o odnětí licence.59

5.1.

Zánik bankovní licence ze zákona

Ze zákona zaniká bankovní licence okamžikem, kdy valná hromada banky rozhodne o jejím zrušení s likvidací, či o tom, že již nebude vykonávat činnost, ke které je třeba licence. S ohledem na její povahu zaniká bankovní licence také dnem výmazu banky z obchodního rejstříku, pokud zaniká bez likvidace. Licence pobočky zahraniční banky zaniká také dnem, ke kterému zahraniční banka ukončí činnost své pobočky v ČR a vzhledem k závislosti existence pobočky na zahraniční bance také dnem, ke kterému ztratí zahraniční banka ve státě svého sídla oprávnění působit jako banka.

59

§34, 35 BankZ.

48

5.2.

Odejmutí bankovní licence

K vydání správního rozhodnutí o odnětí licence bance, ale i pobočce zahraniční banky60, je za určitých okolností ČNB povinna přistoupit, za jiných okolností je ČNB dáno do rukou pouze právo nikoliv povinnost licenci odejmout. ČNB je tak povinna odejmout bankovní licenci v případě, že: 

přetrvávají závažné nedostatky61 v činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky anebo došlo k úpadku62 banky,



kapitál banky na individuálním základě je menší než jedna třetina součtu jejích jednotlivých kapitálových požadavků.63

V případě, že: 

banka nebo pobočka zahraniční banky nezahájila činnosti do 12 měsíců ode dne udělení licence nebo jestliže po dobu 6 měsíců nepřijímá vklady od veřejnosti nebo neposkytuje úvěry,



licence byla získána na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti,

je ČNB oprávněna licenci odejmout.64 Počínaje dnem právní moci rozhodnutí o odnětí licence je dotčenému subjektu zapovězeno provádění bankovních činností s výjimkou činností nezbytných k vypořádání svých pohledávek a závazků a až do doby jejich vypořádání je dotčený subjekt považován za banku dle BankZ. Z výše uvedeného zcela logicky vyplývá, že ČNB je oprávněna odejmout licenci pouze subjektu, kterému ji udělila. ČNB tedy nemá pravomoc odejmout licenci subjektu, který v České republice působí na základě jednotného evropského pasu.

60

Rozuměj banka sídlící mimo EHS.

61

Za nedostatek se považuje jakékoliv porušení právního předpisu či rozhodnutí ČNB, jehož materiální význam je podstatný. 62

Odejmutí bankovní licence je nutnou podmínkou zahájení insolvenčního řízení s bankou.

63

ČNB nemusí pro nesplnění podmínky kapitálové přiměřenosti licenci odejmout, pokud je banka v nucené správě, či jde o banku zvláštního určení. 64

§ 34 BankZ.

49

5.3.

Likvidace banky

V případě, že byla bance odňata bankovní licence, podává ČNB návrh na zrušení společnosti soudem. Banka však může být zrušena s likvidací také na základě rozhodnutí valného hromady, pokud jí nebyla odňata bankovní licence. Pro dobrovolné ukončení své činnosti a vstup do likvidace potřebuje banka souhlas ČNB. Ten jí ČNB udělí pouze pokud jejím počinem nebudou ohroženi její klienti ani bankovní sektor. Vstupem banky do likvidace bankovní licence zaniká. V případě dobrovolné likvidace na základě rozhodnutí valné hromady jmenuje valná hromada také likvidátora. 65 Likvidátorem banky může být jak právnická, tak i fyzická osoba. Nemůže jím však být osoba se zvláštním vztahem k bance či auditor banky. Osoby, které se na likvidaci podílejí jsou povinny zachovat mlčenlivost ohledně informací, které jsou chráněny institutem bankovního tajemství. Povinností likvidátora je předkládat ČNB veškeré doklady a výkazy požadované obchodním zákoníkem. Likvidátor je také povinen plnit informační povinnost banky a vymáhat vydání plnění z neplatných právních úkonů.

65

Na dobrovolnou likvidaci banky není vyloučena aplikace obecné úpravy likvidace akciové společnosti dle obchodního zákoníku.

50

6.

Závěr V České republice je uplatňován dvoustupňový bankovní systém, kdy roli centrální

banky plní Česká národní banka. Bankovní systém, jak se nejen v průběhu bankovní a ekonomické krize ukázalo, je základním stavebním kamenem celé ekonomiky, který drží finanční zdroje ostatních subjektů v ekonomice působících a proto je velmi důležité, aby řádně fungoval. Jelikož, jak se v historii opakovaně potvrzuje, aplikace deregulace a rozvolňování pravidel na bankovní sektor není nejvhodnější cestou k zajištění hladkého fungování bankovního systému, vidím spíše cestu v regulaci bankovních subjektů. Velkou otázku po vstupu do Evropské unie pro mne však je, zda by určovatelem regulace měly být pro banky na území Evropské unie její orgány a pravidla pro fungování těchto subjektů by měla být plně harmonizována. Harmonizace a jednotný přístup pro regulaci zní na jednu stranu velmi příjemně, naznačuje zjednodušení systému správy společnosti pro velké nadnárodní koncerny, snižuje jejich náklady, ale měli bychom si také uvědomit, že některé státy stanovují pravidla pro banky přísnější. Dle mého názoru je tedy žádoucí, aby Evropská unie zakotvila jakýsi minimální standard pro tyto instituce, ale v žádném případě není dle mého názoru správné, aby úplným sjednocením úpravy zamezila státům stanovit pravidla přísnější. Navíc je si třeba uvědomit, aniž by šlo o kritiku konceptu Evropské unie, že jednotný přístup, pokud není dokonale propracovaný a obsahuje mezery, může způsobit, že se do problémů dostanou nikoliv pouze jednotlivé banky, ale problém může být systémový a zasáhne tak celou Evropskou unii. Zde bych však ráda upozornila na další problém současného konceptu, a to jednotnou bankovní licenci, která umožňuje bankám se sídlem na území členského státu působit na území České republiky, aniž by tato banka splňovala podmínky daného státu a na jeho území by tedy jeho bankovní licenci neobdržela. To je trochu zvláštní a paradoxní situaci, kdy banka, která splní podmínky na území státu, který je na banky nejméně náročný, může působit i na území státu s požadavky nejpřísnějšími. Příznivci Evropské unie by však na tomto místě argumentovali tím, že i tyto banky splňují minimální standardy EU, to ano, ale jsou tato pravidla dostatečná? Byla při tvorbě těchto pravidel dostatečně zohledněna rozdílná ekonomická úroveň a vůbec rozdílné podmínky, v nichž bude banka existovat? EU se totiž snaží sjednotit úpravu ve státech, které mají odlišnou historickou, ekonomickou, ale i sociální úroveň. 51

Podívejme se na situaci kolem jednotné bankovní licence z pohledu ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie. Ta se v hlavě IV zabývá volným pohybem osob, služeb a kapitálu. V kapitole 2, Právo usazování čl. 49 říká: 

V rámci níže uvedených ustanovení jsou zakázána omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území jiného členského státu. Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu usazenými na území jiného členského státu.



Svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce, za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení, nestanoví-li kapitola o pohybu kapitálu jinak.

V článku 50, odst. 2 je uvedeno, že:Evropský parlament, Rada a Komise plní úkoly,

které pro ně vyplývají z předchozích ustanovení, přičemž zejména, kromě jiného: 

Postupně odstraňují omezení svobody usazování v každém oboru činnosti, který přichází v úvahu, a to jak pokud jde o podmínky zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností na území členského státu, tak i pokud jde o podmínky vstupu zaměstnanců mateřského podniku na řídící nebo dozorčí místa těchto zastoupení, poboček nebo dceřiných společností.



V míře nezbytné k dosažení jejich rovnocennosti koordinují záruky, které jsou pro ochranu zájmů společníků i třetích osob vyžadovány v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce.

Uvedené texty jasně deklarují volný pohyb osob, ať již fyzických, nebo právnických, a jejich možné působení v rámci celé EU. Z toho lze dovodit, že při přechodu z jednoho státu do druhého není třeba žádné transformace, takže pokud nějaká osoba působí jako banka v jedné zemi, může tak působit i v druhé. Na druhé straně ale z předchozích textů také vyplývá, že je nutno dodržovat podmínky státu, v kterém osoba působí a že ty podmínky mohou být v různých státech různé. Jinak by je totiž nebylo třeba koordinovat. Zajímavé je ustanovení 2. odstavce článku 53, které jasně ukazuje, s jakou rozvahou, přistupuje EU k problematice, která se doslova dotýká životů občanů Unie:

52



Pokud jde o povolání lékařská, ostatní zdravotnická a farmaceutická, závisí postupné odstraňování omezení na koordinaci podmínek pro výkon těchto povolání v jednotlivých členských státech.

V této souvislosti je ale možno si položit otázku: Jak moc je bankovní sektor důležitý pro „praktický život“ Unie. Je vůbec možné uvažovat o situaci, že by EU fungovala bez něho? Asi každý odpoví: Ne. Ovšem v tom okamžiku automaticky nastupuje otázka další: Není postup harmonizace v oblasti bankovnictví příliš rychlý, nebyla by vhodnější obdobná rozvaha, s jakou EU postupuje v oblasti zdravotnictví? A tady již stejně rychle a rezolutně odpovědět nejde. Rozhodně není možno říci, že stávající krize je důsledkem rychlé harmonizace bankovnictví. Ale názor, že nižší rychlost harmonizace v bankovnictví by nebyla na újmu věci, by patrně příliš odpůrců nenašel. V kapitole 4, Kapitál a platby je v článku 65 uvedeno, že kromě jiného, není dotčeno právo: 

Uplatňovat příslušná ustanovení svých daňových předpisů, která rozlišují mezi daňovými poplatníky podle místa bydliště nebo podle místa, kde je jejich kapitál investován.



Učinit všechna nezbytná opatření, jež by zabránila porušování vnitrostátních právních předpisů, zejména v oblasti daňového práva a dohledu nad finančními institucemi, nebo stanovit postupy pro ohlašování pohybu kapitálu pro účely správní či statistické, nebo učinit opatření odůvodněná veřejným pořádkem či veřejnou bezpečností.

Uvedená ustanovení hovoří o případném porušování předpisů, neměla by však být chápána i jako pokyn k dodržování předpisů a to k dodržování jedněch předpisů v jedné zemi všemi osobami, působícími ve stejné sféře, v tomto případě v bankovnictví? Není vlastně to, že pokud banka splňuje mírnější podmínky země, ve které sídlí, může působit i v zemi, kde jsou podmínky přísnější, aniž by je splňovala, vlastně porušením principu rovnosti? Nepředběhla jednotná bankovní licence svou dobu? Uvedené otázky nás směřují k otázkám týkajícím se Evropské unie jako takové. Členy unie jsou státy, jejichž ekonomická situace, zaměření a úroveň hospodářství, sociální úroveň obyvatelstva i historický vývoj se značně liší. Liší se i mentalita jejich obyvatel, jejich kulturní zvyky a podobně. Mají ale, nebo by měly mít, jednotnou měnu, de facto jednotný bankovní systém. A já se domnívám, že Evropská unie je hlavně měnovou unií a teprve 53

potom unií jako takovou. To se pochopitelně významně projeví v okamžiku, kdy se objeví měnové, ekonomické problémy, tedy problémy v oblasti kde je spolupráce států nejužší. Potom ovšem výrazně slabší vazby v ostatních oblastech nevedou ke společnému řešení problémů jednotlivých států, ale k jednotlivým řešením společného problému. Ať již však je bankovní systém jednotný, nebo je v každém státě svébytný, vždy musí být funkční a spolehlivý. A to, jak se ukazuje, bez regulace a dohledu nejde. Proto je nutno systém dohledu a regulace nadále rozvíjet a doplňovat, aplikovat postupy, které zvýší jeho bezpečnost, lépe budou hodnotit rizika a vyhodnocovat jejich souvislost.

54

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Schéma subjektů působících na českém finančním trhu Obrázek č. 2.: Schéma zobrazující druhy bank Obrázek č. 3: Graf nesouladu splatností aktiv a pasiv v bankovním sektoru v % aktiv; kumulovaná 3M netto rozvahová pozice Obrázek č. 4: Schéma založení pobočky v členském státě EHP. Obrázek č. 5: Schéma příhraničního poskytování služeb bez založení pobočky. Obrázek č. 6: Schéma zobrazující výpočet kapitálu pro výpočet kapitálové přiměřenosti. Obrázek č. 7: Graf vývoje kapitálové přiměřenosti a indexu bankovní stability v ČR (kapitálová přiměřenost v %, index ve standardních odchylkách od dlouhodobého průměru 1997-2010) Obrázek č. 8: Graf struktury regulatorního kapitálu Obrázek č. 9: Graf srovnání kapitálové přiměřenosti: Basel II vs. Basel III (požadavky v % rizikově vážených aktiv) Obrázek č. 10: Vybrané ukazatele obezřetného podnikání bank Obrázek č. 11: Schéma dělení opatření a sankcí ČNB Obrázek č. 12: Zánik bankovní licence

55

Zdroje Knihy, časopisy Jirůvková, M., Marek, K.,Tomíčková, S.: Banky, bankovní služby, burza, IURIDICA BRUNENSIA, Moravská obchodní společnost, Brno, 1995. Blažek, J., Uklein, J.: Bankovnictví, PF MU a nakladatelství Doplněk, Brno, 1997. Barák, J. a kol.: Zákon o bankách, Komentář a předpisy souvisící, Linde Praha, a.s., Praha, 2001. Právo a podnikání, Princip jednotné bankovní licence, Mgr. Ing. Lukáš Brotel, 2004, č. 5, str. 22-22. Právo a podnikání, Princip jednotné bankovní licence, Mgr. Ing. Lukáš Brotel, 2004, č. 6, str. 10-17. Revenda, Z.: Centrální bankovnictví, Management Press, Praha, 2001. Dvořák, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty, Linde Praha a.s., Praha, 2005. Kohout, P.: Finance po krizi, Evropa na cestě do neznáma, 3. rozšířené vydání, Grada, Praha, 2011. Revenda Z., Mandel M., Kodera J., Musílek P., Dvořák, P. Brada J.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, Management Press, Praha, 2005. Půlpánová, S.: Komerční bankovnictví v České republice, Nakladatelství Oeconomica, Praha, 2007. Ziegler K., Žalman L., Šperl J., Mrkva J., Černý L., Lukáš V., Nidetzký K.: Finanční řízení bank, Bankovní institut Vysoká škola, Praha 2006. Hendrych, D. a kol.: Správní právo, Obecná část, C.H.Beck, Praha 2009. Právní předpisy Smlouva o fungování Evropské unie (CELEX 11957E) Nařízení rady č. 2157/2001 ze dne 8. Října 2001 o statutu evropské společnosti Vyhláška ČNB č. 233/2009 Sb., o žádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob a o minimální výši finančních zdrojů poskytovaných pobočce zahraniční banky 56

Vyhláška ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010, o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, v platném znění. Zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, v platném znění. Judikatura Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.10.2008 č.j. 5 Afs 9/2008 – 328 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.1.2005 č.j. 6 As 36/2003 – 115 Elektronické zdroje https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB30.CAS_RADA_DRUHA_STAT4 dostupné dne 7.12.2011 http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_ fin_trhu/banky/bs_ukazatele_tab05.html dostupné dne 12.2.2012 http://www.federalreserve.gov/newsevents/reform_about.htm dostupné dne 25.2.2012 http://banking.senate.gov/public/_files/070110_Dodd_Frank_Wall_Street_Reform_comprehe nsive_summary_Final.pdf dostupné dne 25.2.2012 http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2004/cl_04_041118b.ht ml dostupné dne 25.2.2012 http://www.finance.cz/zpravy/finance/288363-basel-iii-obetuji-banky-cast-sveho-zisku-/ dostupné dne 25.2.2012 http://www.eu-vyzkum.eu/pdf/Podklad_seminar_1.pdf dostupné dne 25.2.2012 http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_pro jevy/vystoupeni_projevy/download/Tomsik_20110531_Basel_III.pdf dostupné dne 26.2.2012 57

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_pro jevy/vystoupeni_projevy/download/tomsik_20111021_skoda.pdf dostupné dne 26. 2.2012 http://www.cnb.cz/cs/obecne/rozsirene-vyhledavani.jsp?cnb_es=true&cnb-folder=&cnbsearch-area=czech-version&cnb-search-all-words=basel+III&cnb-search-exact-words=&cnbsearch-any-words=basel+III&cnb-number-result=30&cnb-from-day=1&cnb-frommonth=1&cnb-from-year=2008&cnb-to-day=26&cnb-to-month=2&cnb-to-year=2012&cnbsearch-action=Hledat dostupné dne 26.2.2012 http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2012/cl_12_120102_ger sl_seidler_euro.html dostupné dne 26.2.2012 http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_pro jevy/vystoupeni_projevy/download/Singer_20110608_klub_financnich_reditelu.pdf dostupné dne 26.2.2012 http://ec.europa.eu/internal_market/bank/regcapital/index_en.htm dostupné dne 26.2.2012 http://www.bis.org/bcbs/about.htm dostupné dne 26.2.2012 http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2006 /FS_2006_clanek_2.pdf dostupné dne 26.2.2012 http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zak ladna/banky_a_zalozny/download/jednotna_licence.pdf dostupné dne 10.3.2012 http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/tendry.jsp dostupné dne 6.4.2012 http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2011/cl_11_111003 .html dostupné dne 7.4. 2012 http://www.fpv.cz/cs/aktuality/povedomi-o-pojisteni-vkladu-vyrazne-vzrostlo-lide-vsak-stalenevedi-do-jake-vyse-jsou-jejich-penize-pojisteny.html dostupné dne 31.5.2012 http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-55807770-kalousek-tvrdi-obhajili-jsme-svezajmy-o-bankach-v-cesku-si-rozhodneme-doma#.T7O1BKGsJkY.email

dostupné

dne

31.5.2012

58

Abstrakt Vztahy centrální banky k bankám obchodním Tato práce se zabývá vztahy mezi centrální bankou a bankami obchodními, s důrazem na situaci v České republice. Cílem této práce je charakterizovat a zanalyzovat vztahy, které mezi Českou národní bankou a bankami obchodními vznikají, kriticky je zhodnotit a navrhnout případná možná zlepšení platné právní úpravy, zejména s cílem zlepšit stabilitu bankovních institucí, potažmo celé ekonomiky. V prvé části práce jsou definovány základní pojmy a popsány druhy vztahů vznikající mezi centrální bankou a bankami obchodními. Práce se vzhledem k širokému množství vztahů vznikajících mezi centrální bankou a bankami obchodními soustředí zejména na vztahy související se vstupem do bankovního sektoru, vztahy související s řádným fungováním bank a dohledem nad tímto fungováním a na vztahy související se zánikem těchto institucí. Druhá část je tedy logicky rozdělena do tří sekcí s tím, že nejprve je popsán mechanismus udělování bankovní licence Českou národní bankou a možnosti působení zahraničních subjektů na českém bankovním trhu. Velká pozornost je věnována konceptu jednotné bankovní licence. Ve druhé sekci jsou popsány podmínky, jejichž dodržování by mělo zaručovat řádné fungování bankovních institucí s důrazem na koncept kapitálové přiměřenosti a jeho vývoj pod vlivem finanční krize. Dále jsou v této sekci popsány nástroje, která může Česká národní banka použít k výkonu dohledu nad bankami obchodními a také k zajištění nápravy zjištěných nedostatků. V třetí sekci je popsán zánik bankovních institucí včetně jejich likvidace. Závěry jsou shrnuty v závěrečné části práce.

Seznam klíčových slov Banka, bankovní licence, kapitálová přiměřenost.

59

Abstract Relations of the Central bank to Commercial banks This thesis deals with the relations among the central bank and commercial banks laying emphasize on the situation in the Czech Republic. The aim of this thesis is to characterize and analyze relations among the Czech National Bank and commercial banks, to evaluate them and suggest possible legislative improvements to strengthen the stability of banking institutions and thus the entire economy. In the beginning of the thesis the basic terms are defined. Then the types of relations among the central bank and commercial banks are described. The thesis is due to the wide number of emerging relations among the central bank and commercial banks focused mainly on relations associated with entrance into the banking sector, on the proper functioning of banks and on the relations associated with their extinction. The main part of the thesis is logically divided into another three parts. The first part describes the mechanism of granting banking licenses and the possibility of foreign institutions’s establishment in the Czech banking market. Huge attention is dedicated to the unique bank license concept. In the second part there are described the most important conditions that are necessary for the banking sector to run properly. Most of this section is devoted to the capital adequacy concept and its development under the influence of financial crisis. In addition, this section presents the tools that can the Czech National Bank use for the supervision of banks and for the remedy of the identified failures. In the third part the extinction of bank institutions, including their disposal, is described. Conclusions are summarized at the end of the thesis.

Key words Bank, bank license, capital adequacy concept.

60

VZTAHY CENTRÁLNÍ BANKY K BANKÁM OBCHODNÍM

Recommend Documents