Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa
VZTAH STÁTU A NEZISKOVÉHO SEKTORU: TEORETICKÉ PŘÍSTUPY A PRAKTICKÉ PŘÍKLADY V ČR Relationship between government and NPOs: theoretical principals and practice in the Czech Republic
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Ing. Zuzana Prouzová
Autor: Bc. Marie Horáková Brno, červen 2009
J mé no a p ř í j mení aut or a:
Bc. Marie Horáková
Ná z e v di pl omové pr áce:
Vztah státu a neziskového sektoru: teoretické přístupy a praktické příklady v ČR
Ná z e v pr áce v angličt i ně:
Relationship between government and non-profit sector: theoretical principals and practice in the Czech Republic
Ka t e dr a:
Veřejná ekonomie
Ve doucí di pl omové pr áce:
Ing. Zuzana Prouzová
Rok obhaj oby:
2009
Anotace Diplomová práce Vztah státu a neziskového sektoru: teoretické přístupy a praktické příklady v ČR se zabývá rozborem přístupu státu k neziskovému sektoru v České republice. V první části je popsán neziskový sektor a jeho místo v rámci národního hospodářství. Druhá část vymezuje teoretické přístupy vzniku a vývoje neziskových organizací. V třetí části je charakterizována situace v České republice v jednotlivých obdobích po roce 1989. V poslední části je prezentován vztah neziskového sektoru a kraje Vysočina.
Annotation The submitted thesis: Relationship between government and non-profit sector: theoretical principals and practice in the Czech republic is to analyze access of the state to nonprofit sector in the Czech Republic. In the first part is described the non-profit sector and its status within the national economy. The second part determinates theoretical access of origin and development of non-profit organizations. The third part deals with the situation in the Czech Republic after 1989. The last part presents the relationship between non-profit sector and Vysočina Region.
Klíčová slova Nezisková organizace, neziskový sektor, stát, partnerství, veřejná politika, legislativa
Keywords Nonprofit organization, nonprofit sector, government, partnership, public policy, legislation
2
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Vztah státu a neziskového sektoru: Teoretické přístupy a praktické příklady v ČR vypracovala samostatně pod vedením Ing. Zuzany Prouzové a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.
V Brně dne 23. června 2009 vlastnoruční podpis autora
3
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Zuzaně Prouzové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji Ing. Petru Holému z Krajského úřadu Vysočina za poskytnutí odborných informací. A zejména děkuji celé své rodině za úţasnou podporu.
4
OBSAH ÚVOD ....................................................................................................................................... 6 1 ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ POJMŮ .................................................................................. 8 1. 1 TRH, STÁT, NÁRODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ............................................................................. 8 1. 2 NEZISKOVÝ SEKTOR..................................................................................................... 12 1. 3 DÍLČÍ ZÁVĚR ................................................................................................................ 18 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA .................................................................................... 19 2. 1 SVOBODA SDRUŢOVÁNÍ .............................................................................................. 19 2. 2 FILANTROPIE (CHARITA) .............................................................................................. 20 2. 3 TEORIE VZNIKU NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ ................................................................ 21 2. 4 MODELY VZTAHŮ STÁTU A NEZISKOVÉHO SEKTORU .................................................... 27 2. 4. 1 Modely dle typu financování veřejných sluţeb .................................................. 28 2. 4. 2 Modely dle míry spolupráce............................................................................... 29 2. 4. 3 Modely partnerství ............................................................................................. 30 2. 4. 4 Modely struktur rozvoje regionálních partnerství ............................................. 31 2. 5 NEBEZPEČÍ NARUŠENÍ PARTNERSTVÍ MEZI STÁTEM A NEZISKOVÝM SEKTOREM ........... 32 2. 6 DÍLČÍ ZÁVĚR ................................................................................................................ 33 3 VÝVOJ VZTAHU STÁT - NEZISKOVÝ SEKTOR .................................................. 34 3. 1 3. 2 3. 3 3. 4 3. 5 3. 6 3. 7 3. 8
DĚJINY NEZISKOVÉHO SEKTORU V ČESKÉ REPUBLICE .................................................. 34 PŘEHLED ETAP VÝVOJE PO ROCE 1989 ......................................................................... 35 OBDOBÍ 1990 – 1992 ................................................................................................... 37 OBDOBÍ 1993 – 1997 ................................................................................................... 40 OBDOBÍ 1998 – 2001 ................................................................................................... 45 OBDOBÍ 2002 – 2006 ................................................................................................... 50 OBDOBÍ 2007 – 2009 ................................................................................................... 54 DÍLČÍ ZÁVĚR ................................................................................................................ 59
4 KONKRÉTNÍ PŘÍKLAD – VZTAH NEZISKOVÉHO SEKTORU A KRAJE VYSOČINA ........................................................................................................................... 61 4. 1 4. 2 4. 3 4. 4 4. 5
KRAJ VYSOČINA – OBECNÉ INFORMACE ...................................................................... 62 PRVNÍ VOLEBNÍ OBDOBÍ (2001 – 2004) ........................................................................ 63 DRUHÉ VOLEBNÍ OBDOBÍ (2005 – 2008) ..................................................................... 65 TŘETÍ VOLEBNÍ OBDOBÍ (SOUČASNOST) ....................................................................... 68 DÍLČÍ ZÁVĚR ................................................................................................................ 71
ZÁVĚR................................................................................................................................... 74 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................. 76 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK, GRAFŮ .................................................................... 80 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................... 81
5
ÚVOD Po roce 1989 došlo v České republice k velkým změnám, které se projevily i do té doby nevídaným rozvojem neziskového sektoru. Občanský sektor se stal jedním ze tří základních regulátorů společenského ţivota, vedle trhu a státu. Tento rozmach byl veden snahou občanů zakládat spolky a sdruţení, nezávislé na státu a v návaznosti na svobodu sdruţování. Role neziskového sektoru se začala pomalu, ale jistě zvyšovat. Nově vzniklé organizace si postupně našly svoje místo v moderní společnosti a staly se uznávanou alternativou státu při poskytování sluţeb a veřejných statků. Jsou povaţovány za základ rozvoje demokracie ve společnosti, za moţnost občanů pomocí participace ovlivňovat veřejnou politiku. Cesta k tomuto však nebyla jednoduchá. Politici, státní správa i veřejnost často nevěděly, jak vlastně neziskový sektor vnímat, jaký k němu zaujmout postoj, jaká má být jeho úloha ve společnosti a co od něj vlastně očekávat. Cílem mé diplomové práce je analýza vývoje vztahu státu a neziskového sektoru. Zmapuji tento vývoj v České republice od roku 1990 do současnosti, a pokusím se ověřit hypotézu, ţe se jedná o formu spolupráce na úrovni partnerství. V konkrétním období budu zkoumat, jak uvedený přístup státu přispívá ke zvýšení či sníţení významu a role neziskového sektoru. K dílčím cílům pak patří definování základních pojmů a vymezení moţných modelů vztahů mezi představiteli státu na jedné straně a neziskovým sektorem na straně druhé. Dalším dílčím cílem je popsat situaci a charakteristiku jednotlivých etap vývoje neziskového sektoru v České republice. Posledním dílčím cílem je zhodnocení konkrétní spolupráce mezi těmito dvěma stranami v kraji Vysočina. Při zpracování diplomové práce pouţiji metody obsahové analýzy a syntézy teoretických přístupů a modelů vztahu stát-neziskový sektor a to z odborné literatury, z dostupných periodik a z internetových zdrojů. Dále metody analýzy financování neziskového sektoru a analýzy právního prostředí. Důleţitým zdrojem budou také internetové stránky statistického úřadu, výzkumných center a ostatních organizací, které se o stav a fungování neziskového sektoru zajímají. V praktické části pouţiji metody řízeného rozhovoru s představitelem krajské samosprávy a dále metody komparace a zhodnocení.
6
Práce bude rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola je zaměřená na úvod do problematiky vztahu státu a neziskového sektoru, vymezení a definice hlavních pojmů a souvislostí, včetně typologie neziskových organizací. Ve druhé kapitole se pak budu zabývat samotnou podstatou fungování neziskového sektoru, k čemuţ pouţiji teoretická východiska, tak jak jsou známy z odborné literatury. Třetí kapitola má za cíl analyzovat jednotlivé etapy neziskového sektoru od roku 1990 aţ po současnost. V kaţdém období budu zkoumat, jaký vliv měla na neziskový sektor vládní politika, způsob financování a právní prostředí, popř. některé významné další akce jednotlivých období v souvislosti s neziskovým sektorem. . V poslední kapitole se zaměřím na konkrétní příklad spolupráce státu a neziskového sektoru. Na vztahu kraje Vysočina s nestátním neziskovým sektorem představím konkrétní aktivity ze strany kraje i samotných neziskových organizací, které vedou k naplňování principu partnerství. Diskuse o vztahu státu a neziskového (třetího) sektoru je především o potřebě neustálého vyjasňování si funkcí a vazeb, které vznikají, působí a zanikají ve společnosti1.
1
ONDRUŠEK, D. a kol. Čítanka pre pokročilé neziskové organizácie., s.153
7
1 ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ POJMŮ 1. 1 Trh, stát, národní hospodářství Neţ se začneme zabývat otázkami vztahu státu a neziskového sektoru, je nutné si definovat základní pojmy – trh, stát a v rámci národního hospodářství vymezit neziskový sektor. Právě termín „neziskový sektor“ není dosud přesně definován a tak se někdy označuje i jinými termíny2.
Trh Pokud máme definovat pojem trh, nelze nevzpomenout na Adama Smithe (1771) a jeho neviditelnou ruku trhu. Trh bez zásahů se charakterizuje tak, ţe kaţdý jedinec sleduje své vlastní zájmy a tím dochází ke spokojenosti všech. Působí zde definice Paretova optima: všichni jsou uspokojeni a jedna ze stran by se mohla dostat do lepšího postavení pouze tak, ţe by zhoršila postavení jiné, přičemţ kritéria jsou subjektivní. Trţní mechanismus staví na dobrovolné kupní smlouvě mezi prodávajícím a kupujícím o směně zdrojů (statků). Pokud by však nebyl trh nijak omezen, pak by se za těchto podmínek mohlo stát, ţe by se ti, kteří jiţ disponují velkými zdroji, stávali ještě bohatšími a chudí by přicházeli i o to málo, s čím na trh vstupovali. Takto trh vymezuje Václav Klaus: „Trh (…) je obecným systémem horizontálních vztahů, vztahů svobodných a rovnoprávných jedinců. Je prostorem, kde si lidé svobodně vybírají, kde spolu uzavírají dobrovolné smlouvy a kde díky tomu realizují své touhy, svá přání, své potřeby, své preference3.“ Trh je závislý na státu, na politické moci: na tom, jaké zákony zajišťují osobní svobodu a chrání soukromé vlastnictví.
Stát Zatímco trh je prostředníkem uplatnění moci ekonomické, stát tradičně vytváří obecný rámec fungování společnosti a zároveň zprostředkuje formování a výkon moci politické. V idealizovaném pojetí je stát představitelem a vykonavatelem veřejného zájmu. Podle toho, jakým způsobem veřejný zájem stanoví a jak jej i uspokojuje, se pak liší dle povahy politického systému té které země. 2
Blíţe kap. 1.2. KLAUS, V. Mezi minulostí a budoucností. Brno a Praha, Nadace Universitas Masarykiana a Nakladatelství Georgetown a Svoboda 1996. In POTŮČEK, M. Nejen trh. Role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách české společnosti., s.24 3
8
Optimální velikost a síla státu není všeobecně stanovena, ale stát by měl plnit minimálně tyto funkce: -
obecný výkon politické vůle (moc výkonná)
-
tvorba zákonů (moc zákonodárná)
-
soudnictví4.
Úloha a postavení státu je velmi kontroverzní. Na jedné straně stojí ti, kteří jsou pro zásahy státu do trţního prostředí jen v případě zajištění bezpečnosti a dalších nevyhnutelných případech, na druhé straně představitelé totalitních reţimů mají za to, ţe stát je nejdůleţitější nástroj regulace trhu. Skutečné chování státu a jeho orgánů neodpovídá ani jednomu, ani druhému z uvedených polárně protikladných modelů; nalezneme v něm rysy obou z nich: „Stát nemaximalizuje ani veřejné blaho, ani uspokojení sobeckých zájmů. Snaţí se o kompromis, o pokojné řešení zájmových konfliktů, zprostředkuje vyjednávání mezi jednotlivými zájmovými skupinami; stává se, ţe někdy prosadí i nějaký obecně prospěšný politický projekt či inovaci.“ (Streeten 1993:1290)5
Národní hospodářství Pro správné pochopení neziskového sektoru je potřeba vymezit mu prostor v rámci národního hospodářství. Národní hospodářství je chápáno jako sloţitá soustava subjektů a vazeb mezi nimi, které se vytvořily v procesu vývoje společnosti za účelem produkce statků, jimiţ jsou uspokojovány potřeby lidí, ţijících na území určitého útvaru6. V odborné literatuře je uváděno mnoho způsobů, jak je moţné národní hospodářství členit. Pro účely mojí diplomové práce jsem vybrala členění dle principu financování a sektorové členění podle Pestoffa. Podle členění dle principu financování produkce a spotřeby statků tak, jak je pouţíváno na Katedře veřejné ekonomiky ESF MU (např. Strecková, Malý7), rozlišujeme: -
ziskový (trţní) sektor
-
neziskový (netrţní) sektor, který dále členíme na veřejný sektor, nestátní sektor a sektor domácností
4
POTŮČEK, M. Nejen trh. Role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách české společnosti., s.14-15 Tamtéţ, s.36 6 ŠKARABELOVÁ, S. a kol. Kdyţ se řekne nezisková organizace.,s.86 7 STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. In: ŠKARABELOVÁ, S. Kdyţ se řekne nezisková organizace., s.86 5
9
Obr. 1 Členění národního hospodářství podle principu financování NÁRODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ
ziskový (trţní) sektor veřejný sektor
neziskový (netrţní) sektor nestátní sektor
sektor domácností
Pramen: Strecková, Z., Malý, I. a kol.: Veřejná ekonomie pro školu i praxi. Computer Press, Praha 1998
Ziskový, trţní sektor, je ta část národního hospodářství, která je financována z prostředků získaných subjekty ziskového sektoru z prodeje statků, které buď produkují nebo distribuují, a to za trţní cenu, která se na trhu vytváří na základě vztahu nabídky a poptávky. Cílem existence je dosahování zisku. Neziskový, netrţní sektor. Subjekty zde fungující a produkující většinou smíšené statky získávají prostředky na svoji činnost převáţně z přerozdělovacích procesů. Cílem existence není zisk, ale realizace poslání a z něj vyplývající uţitky. Tento sektor je dále členěný na: Neziskový veřejný sektor, který je financován z veřejných financí, je řízen a spravován veřejnou správou, rozhoduje se v něm veřejnou volbou a podléhá veřejné kontrole. Cílová funkce je dosahována tzv. poskytováním veřejné sluţby. Neziskový soukromý sektor, jehoţ cílovou funkcí není přímý uţitek. Je financován ze soukromých financí, tedy financí soukromých fyzických a právnických osob, které se rozhodly vloţit tyto své finance do konkrétní, předem vymezené produkce nebo distribuce statků, aniţ by očekávaly, ţe jim tento vklad přinese finančně vyjádřený zisk. Sektor domácností, jenţ má v rámci národního hospodářství významnou roli svým začleněním do koloběhu finančních toků a vstupem na trh produktů, faktorů a kapitálu8.
8
Zpracováno podle REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení., kap.1.2
10
Na toto rozlišení volně navazuje členění národního hospodářství švédského ekonoma Victora A. Pestoffa (1995).9 Ten dělí národní hospodářství do jednotlivých sektorů podle tří kritérií:
podle financování provozu a rozvoje na sektor ziskový a neziskový,
podle vlastnictví na sektor soukromý a veřejný,
podle míry formalizace na sektor formální a neformální.
Jak vidíme na obrázku níţe, tyto sektory vymezuje pomocí trojúhelníku. Výhodou tohoto uspořádání je mimo jiné i to, ţe se z konečné podoby trojúhelníku dají vyčíst základní charakteristiky organizací, které v jednotlivých sektorech působí. Obr. 2 Členění národního hospodářství podle Pestoffa
Pramen: Rektořík, J. a kol.: Organizace neziskového sektoru.Základy ekonomie, teorie a řízení. Ekopress, Praha 2001.
9
PESTOFF, V.A. Reforming social services in Central eastern Europe an eleven nation overview, GRYF, Poland, Cracow, 1995. In: REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení., s.16
11
Z obrázku je patrné, ţe v některých zónách se činnosti a poslání jednotlivých organizací působících ve vymezených sektorech překrývají. V tomto případě jde potom o organizace, které nazýváme hraniční či smíšené. Jde například o spolky či seskupení, tedy neformální organizace, které nebyly zaloţeny dle platné legislativy. Jiným příkladem hraniční organizace můţe být státní podnik, který je zřízen veřejnou organizací za účelem podnikání, resp. obhospodařování státního majetku. I soukromá škola, která poskytovanou sluţbou (svým posláním) zasahuje do veřejného sektoru, můţe být hraniční organizací, protoţe má privátní charakter. Příkladem smíšené organizace můţe být soukromá střední škola, která svým posláním zasahuje do veřejného sektoru, má privátní charakter a je z určité části financována z veřejných financí. Nebezpečí těchto hraničních organizací spočívá v přehnaném akcentu na ziskové aktivity, kdy dochází ke konfliktu cílů. Přínosem obou zmiňovaných členění je, ţe rozlišují neziskový sektor domácností a neziskový nestátní sektor, protoţe u některých jiných členění tyto sektory splývají v obecnějším pojmu občanská společnost.
1. 2 Neziskový sektor Neziskový sektor je tvořen z různorodých organizací, které jsou formou dobrovolného sdruţování občanů sdílejících společné hodnoty a ochotných spolupracovat na společném díle. Činnost těchto organizací můţe směřovat buď pouze k uspokojení potřeb a zájmů samotných členů, nebo můţe být vedena snahou pomoci druhým či prosazovat nějaký zájem obecný (veřejný)10. V prostředí České republiky je obecně pouţíváno více termínů pro neziskový sektor, případně neziskové organizace. Pouţívají se tyto termíny: neziskový sektor, neziskové organizace, veřejný sektor, veřejné neziskové organizace, občanský sektor, nestátní neziskový sektor, soukromý neziskový sektor, nestátní neziskové organizace, soukromé neziskové organizace, třetí sektor, organizace třetího sektoru, také dobrovolné či dobrovolnické organizace a nevládní sektor či nevládní organizace, případně ještě některé další (nezávislý sektor, komunitní organizace, organizace občanského sektoru atd.)11.
10 11
POTŮČEK, M. Veřejná politika., s.14-15 Převzato z: BAČUVČÍK, R. K terminologii neziskového sektoru. [online]
12
Úkolem neziskového sektoru je uspokojovat potřeby občanů tam, kde nejsou uspokojovány nebo jsou uspokojovány pouze neadekvátně. A k tomu jsou potřeba zejména dobré informace o lidských potřebách, na rozdíl od státu, který spoléhá na politické procesy, legislativu a veřejné rozpočty. Neziskový sektor je na státu nezávislý – je součástí soukromého sektoru. Ale jeho činnosti nejsou vedeny ziskovým motivem – je součástí veřejného sektoru. A právě proto se doporučuje, aby se o tomto sektoru mluvilo jako o specifickém třetím sektoru, v němţ se neziskové organizace řídí pravidly, která se odlišují od zákonů trhu i od fungování státu a jeho institucí12. První sektor je sektor ziskový – trţní a druhý sektor je sektor veřejný – netrţní. Hranice mezi sektory jsou velmi neurčité, navzájem se ovlivňují a prolínají. Ve vztahu neziskový sektor a ostatní sektory můţeme rozlišit tyto vazby13: a) působení veřejného sektoru na neziskový sektor – veřejný sektor (stát) zajišťuje přesouvání finančních zdrojů k třetímu sektoru (formou různých dotací, grantů, daňových úlev aj.), dále také tento sektor ovlivňuje regulačními opatřeními a podobně. b) působení ziskového sektoru na neziskový sektor – také zde můţe jít o přesouvání finančních zdrojů, a to formou sponzorství. Oba typy organizací ale mohou být i vzájemnými konkurenty nejen co se týče hlavní činnosti, ale také např. při získávání zdrojů z veřejných rozpočtů. c) vztah v rámci sektoru mezi domácnostmi – ty jsou pro třetí sektor ţivotně důleţité, protoţe jsou zdrojem peněţních prostředků (a to jak přímo – poplatky, členské příspěvky, tak nepřímo – formou daní) a zdrojem dobrovolníků. Představují také klienta, který nakupuje a spotřebovává sluţby poskytované třetím sektorem.
Neziskové organizace Neziskové organizace jsou obecně vymezeny jako organizace nevytvářející zisk, anebo sice vytvářející zisk, ale tento zisk musí zpětně vloţit do organizace k plnění hlavních cílů. Kromě nevládních neziskových organizací se pod neziskové organizace zahrnují i organizace příspěvkové, rozpočtové, odbory, politické strany a hnutí, zájmová sdruţení právnických osob, druţstva (pokud jsou zřizována za jinými účely neţ podnikání), nepodnikatelské 12
POTŮČEK, M. Veřejná politika., s.103 Zpracováno podle REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení., s.17-20 13
13
obchodní společnosti (např. společnosti s ručením omezeným, pokud jsou zřízeny k jiným účelům neţ podnikání), příp. i právnické osoby zřizované samostatnými zákony (např. Česká akademie věd, Česká televize, Český rozhlas). Vzhledem k tomu, ţe není v naší odborné literatuře jednoznačně definována charakteristika neziskových organizací, uvedu nyní čtyři způsoby členění, tak jak jsou vymezeny v rámci mezinárodní klasifikace, v rámci právního řádu České republiky, v rámci Rady vlády pro nestátní neziskové organizace a vymezení v rámci Systému národních účtů.
Mezinárodní klasifikace neziskových organizací Podle Salomona a Anheiera14 se řeší problém v terminologii pomocí tzv. strukturálněoperacionální definice, která říká, ţe neziskovou nestátní organizací je ta organizace, která je: -
organizovaná (organized)
-
soukromá (privated)
-
nerozdělující zisk mezi vlastníky (non-profit-distributing)
-
samosprávná (self-governing)
-
dobrovolná (voluntary) 15
Mezinárodní klasifikace ve standardu ICNPO dle Salomona a Anheiera (International Clasification of Non Profit Organisations) ještě vymezuje i oborové členění neziskových organizací16: 1. kultura a sport, rekreace 2. vzdělání a výzkum včetně vědy 3. zdravotní péče 4. sociální sluţby 5. ţivotní prostředí 6. komunitní rozvoj 7. ochrana práv skupin a jednotlivců 8. dobročinnost, filantropie 9. mezinárodní aktivity 10. náboţenské aktivity 14
SALAMON, L.M., ANHEIER, H.K. Defining the Nonprofit Sector. In: A Gross National Analysis. 1997. Blíţe např. HYÁNEK, V. Ekonomika neziskových organizací:distanční studijní opora., s.14-15 16 FRIČ, P.,GOULLI, R.a kol. Neziskový sektor v ČR.., s.15-16 15
14
11. podnikatelská a profesní sdruţení, odbory, svazy, komory 12. ostatní nespecifikované činnosti
Klasifikace neziskových organizací podle právní normy17 V právním systému ČR je vymezení neziskové organizace nejblíţe zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších zákonů, který v § 18, odstavci 8 definuje tzv. organizaci charakteru právnické osoby, která nebyla zřízena nebo zaloţena za účelem podnikání. Zákon sem řadí tyto organizace: zájmová sdruţení právnických osob, pokud mají tato sdruţení právní subjektivitu a nejsou zřízena za účelem výdělečné činnosti, občanská sdruţení včetně odborových organizací, politické strany a politická hnutí, registrované církve a náboţenské společnosti, nadace, nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, veřejné vysoké školy, veřejné výzkumné instituce, školské právnické osoby podle zvláštního právního předpisu, obce, organizační sloţky státu, kraje, příspěvkové organizace, státní fondy, subjekty, o nichţ tak stanoví zvláštní zákon18. Rozhodujícími právními formami nestátních neziskových organizací v ČR jsou pak z hlediska jejich počtu a zaměření činnosti: -
Občanské sdruţení (zákon č.83/1990 Sb. o sdruţování občanů) – jde o sdruţení fyzických i právnických osob na základě členství, registraci provádí Ministerstvo vnitra ČR, podmínkou je předloţení Stanov. Nemusí předkládat výroční zprávu.
-
Obecně prospěšná společnost (zákon č.248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech) – jde o společnost poskytující obecně prospěšné sluţby, vzniká
17
ŠKARABELOVÁ, S.a kol. Kdyţ se řekne nezisková organizace: příručka pro zastupitele krajů, měst a obcí., s.8 18 Za tyto poplatníky se dle Zákona o daních z příjmů nepovaţují obchodní společnosti a druţstva, i kdyţ nebyly zaloţeny za účelem podnikání.
15
registrací v krajském obchodním rejstříku, podmínkou je Zakládací smlouva či listina, má za povinnost předkládat výroční zprávu, která musí být veřejně přístupná. -
Nadace a nadační fondy (zákon č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech) – jde o účelová sdruţení majetku s cílem dosahování obecně prospěšných cílů. Zřizují se Nadační listinou nebo Zakládací listinou, popř. závětí. Registrace probíhá v krajském obchodním rejstříku, ze zákona musí předkládat výroční zprávu, nesmí podnikat.
Klasifikace neziskových organizací podle Rady vlády pro nestátní neziskové organizace Definice nestátních neziskových organizací podle Rady vlády pro nestátní neziskové organizace je účelově vytvořená a zjednodušující, nicméně vyjadřuje to, jak je neziskový sektor vnímán značnou částí (ne)odborné veřejnosti. Pod označením „neziskové organizace“ lze rozlišovat tyto dva typy, resp. skupiny 19: • vládní (státní, veřejné) neziskové organizace, které zabezpečují převáţně realizaci výkonu veřejné správy. Jejich opodstatnění je dáno jejich posláním, kterým je podílení se na výkonu veřejné správy na úrovni státu, regionu či obce. Jejich právními formami jsou v podmínkách ČR příspěvkové organizace a bývalé rozpočtové organizace, od roku 2001 organizační sloţky státu, kraje či obce. • nestátní (nevládní, občanské, soukromé) neziskové organizace20, jejichţ existence vychází z principu sebeřízení společnosti, tj. schopnosti určitého společenství lidí ţijících a spolupracujících ve vymezeném prostoru organizovat a vzájemně usměrňovat své jednání. Pod pojem nestátní neziskové organizace zahrnuje Rada vlády pro nestátní neziskové organizace následující organizační formy (do tohoto celku patří i nadace a nadační fondy, ale této organizační formě nelze podle platných právních předpisů poskytovat státní dotace): Občanská sdruţení Účelová zařízení církví Obecně prospěšné společnosti, poskytující veřejnosti obecně prospěšné sluţby za předem stanovených a pro všechny uţivatele stejných podmínek. Jejich 19
Převzato z HYÁNEK, V., ŠKARABELOVÁ, S., ŘEŢUCHOVÁ, M. Rozbor financování nestátních neziskových organizací z vybraných veřejných rozpočtů (metody, problémy, řešení)., s. 7-8 20 V České republice se pro zkrácení dlouhého názvu „nestátní neziskové organizace“ pouţívá zkratky NNO, jeţ má svůj anglický protějšek ve zkratce NGO, tedy „non-governmental organisation“.
16
hospodářský výsledek (zisk) nesmějí pouţít ve svůj prospěch ani zakladatelé ani členové nebo zaměstnanci těchto organizací. Podle Potůčka právě slovo „nestátní“ , které pouţívá Rada vlády pro neziskové organizace, umoţňuje dělat rozdíly ve veřejné politice (legislativa, financování) vůči státním (veřejným) a nestátním (soukromým) organizacím21.
Klasifikace neziskových organizací v systému národních účtů22 Ještě jinak vymezuje neziskové organizace Český statistický úřad v rámci národních účtů. Podle jejich metodiky je sektor neziskových institucí slouţících domácnostem (NISD) tvořen souborem všech netrţních institucionálních jednotek, které poskytují své sluţby převáţně domácnostem. Ne kaţdá nezisková organizace patří do sektoru NISD. Pro zařazení do sektoru NISD musí samostatná institucionální jednotka splňovat dvě základní podmínky: -
má netrţní charakter,
-
své sluţby poskytuje převáţně domácnostem.
K hlavním typům patří zejména: odborové svazy, profesní a vzdělávací společnosti, sdruţení spotřebitelů, politické strany, církve nebo náboţenské společnosti (včetně těch, které jsou vládou financovány, ale nejsou vládou kontrolovány) a sociální, kulturní, rekreační a sportovní kluby; dobročinné, podpůrné a výpomocné organizace, které jsou financovány na základě dobrovolných transferů (peněţních nebo naturálních) od jiných institucionálních jednotek. Konkrétně Český statistický úřad (který vychází z klasifikace zpracované na bázi mezinárodního standardu) uvádí tyto instituce: nadace, nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, střední školy, základní školy, školská zařízení, předškolní zařízení, zdravotnická zařízení, sdruţení (svaz, spolek, společnost), politické strany, hnutí, církevní organizace, organizační jednotky sdruţení (svazu, spolku, společnosti), organizační jednotky politické strany, hnutí, stavovské organizace – profesní komory, zájmová sdruţení právnických osob. 21
POTŮČEK, M. a kol. Veřejná politika., s. 155 Jedná se o klasifikaci pouţívanou Českým statistickým úřadem, která je základem pro vedení registru ekonomických subjektů. 22
17
Vzhledem k tomu, ţe v další části diplomové práce týkající se vývoje neziskového sektoru, zmiňuji připravovaný návrh zákona o statusu veřejně prospěšná společnost, přidávám k těmto členěním ještě členění neziskových organizací podle charakteru poslání. Jedním ze znaků neziskových organizací totiţ je, ţe slouţí veřejnému prospěchu, a tím přispívají k veřejnému blahu. Podle toho, do jaké míry plní kritérium veřejného prospěchu, rozlišujeme: a) organizace vzájemně prospěšné, jejichţ hlavním cílem je slouţit zájmům svých členů. Pokud tyto organizace slouţí veřejnému prospěchu, není to jejich hlavní cíl. Tyto skupiny vznikly např. na bázi určité podobnosti zájmů, koníčků, profese atd. b) organizace veřejně prospěšné, jejichţ hlavním účelem je poskytování veřejně prospěšných sluţeb a sluţba obecným zájmům. Tyto organizace jsou otevřeny široké veřejnosti, tj. všem, kteří tuto sluţbu potřebují23.
1. 3 Dílčí závěr Tato kapitola nás uvádí do problematiky, jde v ní zejména o pojmenování tří hlavních regulačních mechanismů: trhu, státu a neziskového sektoru. Důleţité je vymezení prostoru, který neziskový sektoru zaujímá v rámci národního hospodářství. Pro tento účel bylo pouţito členění podle principu financování a členění národního hospodářství podle Pestoffa. Role neziskového sektoru v dnešní společnosti je stále větší. Často se pro něj pouţívá i termínu třetí sektor, kterým se právě zdůrazňuje postavení neziskového sektoru mezi státem a trhem. Důraz je však kladen na to, ţe jeho cílem není vytvářet zisk. Neziskový sektor sám o sobě je sloţen z mnoha různorodých organizací. Problém nejednoznačné definice pojmu „nezisková organizace“ vede k tomu, ţe lze v odborné literatuře nalézt několik různých klasifikací neziskových organizací. Na mezinárodní úrovni je vhodné vymezovat nestátní neziskové organizace podle mezinárodně uznávané strukturálně-operacionální definice amerického sociologa
Lestera M.Salamona. V prostředí českého právního řádu jsou
neziskové organizace vyjmenovány v zákoně o dani z příjmů. Organizace také můţeme dělit na vládní – které zabezpečují především realizaci výkonu státní správy ve veřejném neziskovém sektoru (např. kraj, obec, organizační sloţka státu, příspěvková organizace) a nestátní - jeţ se podílí na veřejné politice v rámci občanské společnosti v neziskovém sektoru soukromém (např. občanské sdruţení, nadace, obecně prospěšná společnost aj.). 23
FRIČ, P., GOULLI, R. a kol. Neziskový sektor v ČR., s.12-13
18
2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA V ideálním případě tvoří veřejný neziskový sektor, soukromý neziskový sektor a soukromý ziskový sektor tři pilíře, které se vzájemně doplňují a vyvaţují rozloţení sil na poli politickém, ekonomickém a na poli občanských svobod. Obecně platí, ţe čím více je společnost protkána sítí horizontálních svazků na různých úrovních lidské činnosti, tím je její demokracie pevnější a odolnější vůči politickým otřesům a zvratům. Stát svou politikou a zákony určuje prostor a míru nejen pro svobody občanů, včetně svobody sdruţování, ale i pro konkrétní právní a daňové prostředí nezbytné pro činnost celého neziskového sektoru24. Kořeny rozvoje neziskových organizací lze spatřovat ve dvou klíčových oblastech. První z nich je charita, resp. filantropicky motivovaná činnost lidí. Druhou je potom jedno ze základních práv občanů, a to právo sdruţovat se.
2. 1 Svoboda sdružování Neziskové organizace jsou prostředkem občanské participace, pomáhají občanům rozvíjet své zájmy, měly by slouţit veřejnému prospěchu,
poskytovat veřejné sluţby. Tím
zprostředkovávají občanům moţnost účastnit se veřejné politiky. To je dle Potůčka (2005) hlavní důvod a příčina, proč se občané sdruţují do různých typů neziskových soukromých organizací. Svoboda sdruţování (opodstatnění existence těchto organizací) se tak stává jednou ze základních svobod demokratického státu. Toto opodstatnění svobody sdruţování se vyznačuje následujícími šesti body25: 1. Svoboda sdruţování je vyrovnávacím závaţím principu demokracie. 2. Svoboda sdruţování jako forma účasti na moci. 3. Svoboda sdruţování jako podpora většiny ostatních svobod. 4. Svoboda sdruţování jako faktor společenských novot. 5. Svoboda sdruţování jako faktor výchovy občanů. 6. Svoboda sdruţování jako prostředek obrany a podpory.
24
REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení., s.21. Více např. REKTOŘÍK, J. a kol.Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení., kap. 2.1 25
19
Ve společnosti ovšem existují i brzdy svobody sdruţování26 (faktory působící proti rozvoji této svobody), které mohou někdy znamenat i narušení rovnováhy demokratického systému: konkurence vůči vládnoucí moci (neziskové organizace mohou mít tendenci přivlastňovat si úlohy, které tradičně ve společnosti náleţejí jiným institucím) riziko omezení demokratické svobody (obava státního aparátu z přílišného uvolnění podmínek fungování těchto soukromých subjektů, které by mohlo vést k legalizaci některých společensky nebezpečných jevů – např. fašismus, komunismus, apod.) obava státní moci z růstu nezcizitelného majetku a moci soukromých neziskových organizací (některé neziskové organizace mohou ve svých rukou soustřeďovat značné prostředky a majetek, který vyuţívají často na obdobné účely jako státní instituce, coţ samozřejmě můţe státní moc znepokojovat zejména v případech, kdy neziskové organizace svojí činností přímo konkurují státním institucím) riziko zkostnatění činnosti organizace (jde o faktor vnitřní, který omezuje efektivnost činnosti organizace, např. tendence k monopolizaci činnosti, k centralizaci moci v jedněch rukou apod.) převáţení zájmů jednotlivců nad zájmy obecnými (případ, kdy se nezisková organizace stává de facto pouze rouškou pro jiné typy činností, coţ sniţuje uţitek subjektů očekávajících od organizace naplňování deklarovaného poslání, a jednak znevýhodňuje a diskredituje celý sektor těchto organizací v očích veřejnosti i státu) V České republice je svoboda sdruţování zakotvena v Listině základních práv a svobod a dále v zákoně č. 83/1990 Sb. O sdruţování občanů ve znění pozdějších předpisů. Na základě tohoto zákona funguje nejpočetnější typ neziskové organizace – občanské sdruţení27.
2. 2 Filantropie (charita) Opodstatnění existence dnešních neziskových organizací však nelze vysvětlovat pouze v kontextu svobody sdruţování. Zajímavý je i vztah mezi pojmy neziskovost a filantropie, popřípadě charita(tivnost). Tedy proč lidé obětují část svého majetku, peněz či času ve prospěch někoho jiného. 26
Zpracováno podle HYÁNEK, V. Ekonomika neziskových organizací:distanční studijní opora., s.36 K prosinci 2008 bylo v ČR registrováno 65.386 občanských sdruţení, coţ v celkovém počtu NNO tvoří téměř 50%. Zdroj: Český statistický úřad. 27
20
Slovo charita pochází z latinského caritatem, coţ je výraz označující křesťanskou lásku a do dnešních jazyků vešel z bible. Do doby příchodu státu blahobytu (welfare state) byly charitativní organizace většinou výsledkem či vyjádřením jakési velkodušnosti či dobročinnosti buď jednotlivce anebo státu. Jak moc a vliv aristokracie a církve slábla, přecházely postupně dobročinné instituce a organizace pod vliv státu28. Jiţ ve 13.století nalezneme zmínku o prvních nadacích, zaměřených zejména na podporu církví a duchovního vzdělávání. Šlo v první řadě o různá zaloţení chrámů, klášterů, dotace na zařízení a udrţování oltářů, kaplí apod. Časté byly mešní nadace, tj. sloţení určitého obnosu… jímţ bylo zabezpečeno pravidelné slouţení mší…. Jiným - a velmi častým – typem nadací byly nadace studijní, jeţ měly umoţnit studia nemajetným studentům29. Se současnou neziskovou organizací ale spíše souvisí pojem filantropie. Toto slovo, označující obecně lásku k lidem, pochází z řečtiny (philanthropos). Filantropie, tedy snaha pomoci motivovaná (obecně) láskou k bliţnímu, dnes nachází vyjádření v neziskových aktivitách. Organizace stojící na tomto základě se nazývají neziskové – nejsou řízeny státem (vládou), nefungují za účelem dosaţení zisku. Jsou vyjádřením postoje určité společnosti (komunity) lidí k některé z veřejných otázek a jsou závislé na financování z velké části z prostředků dobrovolných dárců. Organizace tohoto typu nevznikají přičiněním státu, jsou výsledkem snahy a přání určitých skupin občanů30.
2. 3 Teorie vzniku neziskových organizací Jeden z obvyklých přístupů k existenci neziskového sektoru je následující: trh není schopen určité problémy řešit, tj. selhává. Proto nastupuje stát a jeho instituce a snaţí se těmto selháním předcházet, či je nějak řešit. Nicméně také stát můţe v této snaze selhat, ať uţ díky časovým zpoţděním, partikulárním zájmům apod. Zde potom můţe vznikat prostor pro existenci nestátních neziskových organizací, které napravují jak selhávání trhu, tak selhávání státu. Více o těchto selháních píše například Potůček (2005)31.
28
REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení., s.25. TŮMA, O. Počátky neziskového sektoru v Českých zemích. In: FRIČ, P., GOULLI, R. a kol. Neziskový sektor v ČR., s.17 30 REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení., s.26 31 Blíţe POTŮČEK, M. Veřejná politika, kap.4 29
21
Důvody vzniku jsou však různé dle různých zemí. Mezi ty s nejrozvinutějším neziskovým sektorem se řadí především Spojené státy americké. Elexis de Tocqueville jiţ v roce 1853 v knize Democracy in America, napsal, ţe „Američané všeho věku, postavení a smýšlení neustále vytvářejí spolky“32. Oproti tomu v Evropě byl vývoj jiný. Mohou zato zejména odlišné historické, ekonomické, sociální a další specifické rysy jednotlivých zemí. Proč tedy vznikají neziskové organizace? Salamon a Anheier33 tyto odpovědi řadí do šesti kategorií, podle toho jaký vliv na ně působí: teorie heterogenity (selhání trhu/selhání státu), teorie přídavného faktoru (sociální podnikatelé), teorie důvěry (smluvní selhání), teorie sociálního státu (neziskový sektor jako reziduální kategorie), teorie vzájemné závislosti (selhání neziskových organizací), teorie sociálních zdrojů (liberální, sociálnědemokratický, korporativistický a etatistický model – jádra v sítích zavedených a bohatých elit). Nyní jednotlivé teorie rozebereme blíţe, tak jak o nich pojednávají Potůček (2005) a Rektořík (2007)34. Teorie vládních a tržních selhání (také teorie veřejných statků, nebo teorie heterogenity) – vychází z poznání, ţe svobodný trh sám není schopen pro občany v ţádoucí míře zabezpečit veřejné statky. V selhání trhu vidí klasická ekonomie důvod pro existenci státu. Avšak v demokracii můţe stát uspokojivě plnit roli dodavatele veřejných statků jedině tehdy, kdyţ většina voličů bude podporovat produkci jednotlivého veřejného statku. Pokud nejsou potřeby spotřebitelů (voličů)
plně uspokojovány ani trhem ani státem,
obracejí se na neziskové organizace, které jim mohou pomoci zmíněné potřeby uspokojit. Teorie přídavného faktoru (sociální podnikatelé) – neuznává selhání trhu a státu za dostatečné podmínky pro vznik neziskových organizací, neboť je 32
HYÁNEK, V. Ekonomika neziskových organizací., s.69 SALAMON, L.M., ANHEIER, H.K.: Social Origins of Civil Society, Voluntas 1998 . In. FRIČ, P., GOULLI, R. a kol.Neziskový sektor v ČR.., s.76-78 34 Zpracováno podle: POTŮČEK, M. a kol. Veřejná politika., s. 162-165 a REKTOŘÍK, J.a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení., s.27-30 33
22
třeba zohlednit ještě další faktor, a to přítomnost „sociálních podnikatelů“, tj. lidí, kteří mají speciální motivaci a podněty vytvářet neziskové organizace saturující potřeby občanů. Výskyt těchto sociálních podnikatelů je významně častější např. tam, kde existuje náboţenská konkurence (horliví zastánci různých církví se snaţí získat prostřednictvím uspokojování potřeb občany pro svou církev). Teorie informační asymetrie (také teorie důvěry či selhání smluvních vztahů) – vidí příčiny vzniku neziskových organizací v selhání trhu, kdy spotřebitelé postrádají dostatek informací k dokonalému posouzení kvality statků či sluţeb, které nakupují (anebo které jsou často nuceni nakupovat, resp.spotřebovávat). V mnoha případech vzniká „informační asymetrie“ a spotřebitelé si jako dodavatele zboţí a sluţeb raději vybírají neziskové organizace, vzhledem k tomu, ţe jejich hlavním cílem není maximalizace zisku. Teorie státu blahobytu (sociálního státu) – neziskové organizace jsou chápány jako něco, co mělo patřit spíše historii, jako předmoderní mechanismus řešení sociálních problémů vyuţívaných hlavně v tradičních společnostech. Příčinou přetrvávání neziskových organizací v současném moderním světě pak není nic jiného neţ nedostatečná rozvinutost funkcí státu (nedostatečná schopnost zajišťovat sociální potřeby obyvatelstva pouze svými dostupnými prostředky). Teorie vzájemné závislosti – nevidí důvody vzniku a fungování neziskových organizací jednostranně v oblastech selhání státu a trhu. Nachází spíše prvky, které stát a neziskové organizace předurčují ke spolupráci a na základě kterých si stát a neziskové organizace vzájemně pomáhají kompenzovat své nedostatky, a proto jsou na sobě závislé. Neziskové organizace často reagují mnohem rychleji na potřeby lidí, jsou často aktivní v určité oblasti ještě dříve, neţ se stát rozhodne situaci řešit. A stát tak můţe vyuţít výsledků práce neziskových organizací pro své vlastní aktivity. Neziskové organizace často získávají veřejnou podporu potřebnou pro určité problémy, čehoţ potom mohou státní instituce vyuţít.
23
U teorie vzájemné závislosti je moţné nalézt zdroj spolupráce i v omezených moţnostech neziskových organizací. Salamon35, a také další autoři, pouţívá termín „voluntary failure“, volně opsáno „selhání neziskových organizací“, který popisuje těmito znaky: filantropická nedostatečnost – neziskové organizace musí rezignovat na některé potřebné činnosti, neboť je nejsou schopny pokrýt lidskými či materiálními zdroji. Nedostatek zdrojů můţe plynout částečně i z neschopnosti neziskových organizací vyrovnat se s problémem černých pasaţérů. filantropický paternalismus – nebezpečné tendence některých neziskových organizací míjet se se svým posláním, s potřebami na straně poptávky. Jde o stav, kdy organizace nevychází vstříc potřebám klientely (domnívají se, ţe klienti nejsou schopni se sami správně rozhodnout), nepodporují samostatnost a sebedůvěru klientů, snaţí se dělat vše za ně, apod. filantropický amatérismus – na toto selhávání často upozorňují i samotné neziskové organizace. Dochází k němu, pokud převáţí dobré úmysly a nadšení nad odborností. Tedy se můţe stát, ţe organizace nedisponují dostatečně odborně fundovanými pracovníky či členy. filantropický partikularismus – ani neziskové organizace nejsou schopny pokrýt v dostatečné míře či kvalitě všechny existující potřeby a jejich odstíny a stát zde plní roli napravovatele selhání neziskových subjektů. Poslední ekonomickou teorií Salamona a Anheiera je teorie sociálních zdrojů nebo také teorie společenských kořenů moderní občanské společnosti36.
Ve své teorii nehodnotí
neziskový sektoru pouze z hlediska velikosti, ale vytváří a formulují čtyři37 typy „neziskových reţimů“, resp. způsobů koexistence státu a nestátních neziskových organizací, z nichţ kaţdý odráţí odlišné působení společenských sil a vlivů.
Všimněme si jejich
základních charakteristik : model liberální (Velká Británie, Austrálie) je typický nízkou úrovní vládních sociálních výdajů a současně relativně velkým soukromým neziskovým sektorem. Vyznačuje se odporem k rozšiřování zásahů státu do sociálních
35
REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení. s. 30-32 HYÁNEK, V. Ekonomika neziskových organizací:distanční studijní opora., s.71-72 37 První tři modely čerpali Salamon s Anheierem z práce Esping-Andersena (Esping Andresen, G.: The Three Worlds of Welfare Capitalism. Princeton University Press, Princeton, New Jersey 1990), poslední model – model „statist“ přidali Salamon s Anheierem. 36
24
sluţeb a místo toho preferuje řešení v rozvoji soukromých aktivit v oblasti sociálních sluţeb (rozvoj soukromého neziskového sektoru); model sociálnědemokratický (Švédsko, Norsko, Finsko) je naopak na opačném pólu. Upřednostňuje státem zabezpečované sluţby, tedy vysoká úroveň sociálních výdajů státu a nevelký prostor pro soukromý neziskový sektor (jen jako doplněk chybějících státních sluţeb); model korporativistický (Německo, Nizozemí) stojí mezi výše uvedenými. Stát se soukromými neziskovými organizacemi spolupracuje.
Poměrně
rozsáhlý občanský sektor (se vzájemnou silnou konkurencí) existuje současně se státem štědře podporujícím sociální programy; model statistický, státně-socialistický, autoritativní (Latinská Amerika, Afrika) se vyznačuje jak nízkou úrovní sociálních výdajů, tak i relativně malým neziskovým sektorem. Stát vytlačuje neziskové organizace na periferii společenského dění jako reprezentanty marginálních zájmů (sociální sluţby v soukromé sféře prakticky neexistují). Obr. 3 Čtyři typy „neziskových režimů“ a země těmto typům odpovídající Úroveň vládních
Rozsah neziskového sektoru
sociálních výdajů
malý
velký
nízká
Statist
Liberální
(Japonsko)
(USA, Velká Británie)
Sociálně-demokratický
Korporativistický
(Švédsko, Itálie)
(Německo, Francie)
vysoká
Pramen: Salamon, L.M., Anheier, H.K.: Social Origins of Civil Society: Explaining the Nonprofit Sector CrossNationally. Voluntas, vol.9, No.3, 1998 In: Hyánek, V.Ekonomika neziskových organizací: distanční studijní opora. Masarykova univerzita, Brno 2004
25
K této charakteristice přidává ještě Z.Kolarič38 další – katolický model (někdy označován také jako křesťanský): - klíčovou roli zde hrají rodinné svazky, církevní instituce a síť charity, jako neformální občanské servisní organizace. Lidé mají moţnost si kupovat sluţby i prostřednictvím systému povinného pojištění. Stát zasahuje a zabezpečuje tyto sluţby jen tehdy, pokud je tyto instituce nejsou schopné zabezpečit na přiměřené úrovni a v dostupné ceně. V tomto modelu bývají neziskové organizace jednoznačně propojené s církví a sociální pomoc se prolíná s evangelizací. Toto úzké propojení ale nemusí vyhovovat některým organizacím nebo jejich klientům. K těmto typům „neziskových reţimů“
se úzce váţí 3 modelové vztahy společensko-
ekonomických subjektů39, které rozlišují postavení nestátních neziskových organizací dle přístupu k trhu, státu a dalším subjektům: Liberální pojetí trhu jako základního prvku společenského pohybu – v tomto pojetí je důleţitá ekonomická reprodukce a svoboda jednotlivce (končící tam, kde omezuje svobodu druhého). Důraz je kladen na aktivní produkci, směnu, spotřebu. Postavení nestátních neziskových organizací je omezené, bráno jako doplňkové. Sociální stát jako základní forma společenského ţivota – základem je zde klíčové a výsadní
postavení státu, který zaručuje rovnost příleţitostí a tím také
přerozděluje prostředky. Nestátní neziskové organizace jsou v pozadí, protoţe stát si většinu potřeb zabezpečuje sám. Konzervativní hodnoty jako základní normy, ze kterých se má vycházet v sociálním smyslu – podstatou je společnost s tradičními prověřenými hodnotami, která tedy nemá co měnit a experimentovat. Řešení se hledá na základě tradic, i neziskové organizace mají vymezeny tradiční oblasti – charitu, dobročinnost.
38 39
ONDRUŠEK, D. a kol. Čítanka pre pokročilé neziskové organizácie., s.89-90 HYÁNEK, V.Ekonomika neziskových organizací:distanční studijní opora.,s.72-74.
26
2. 4 Modely vztahů státu a neziskového sektoru Na základě předešlých teorií důvodů vzniku neziskových organizací je jasné, ţe neziskové organizace nevznikly z ničeho a jejich hlavním úkolem je vlastně vyplnit prostor mezi státem a trhem, přičemţ platí, ţe selhání podléhají i samotné neziskové organizace a ideální vztah je fungování všech tří vedle sebe s moţností se vzájemně ovlivňovat a spolupracovat. Neziskový sektor, jak víme, je sloţen z mnoha heterogenních organizací s odlišnými oblastmi působnosti. Stejně tak různorodé jsou i přístupy a vztahy státu k neziskovému sektoru. Jsou ovlivněny historií, zkušenostmi, politikou. Některé z těchto modelů, podle toho jak se stát k neziskovému sektoru staví, nyní představím. V prvé řadě je potřeba říct, ţe stát můţe ve vztahu k neziskovému sektoru zaujmout v zásadě trojí postoj: bránit jeho vzniku, eliminovat jej, pokud jiţ existuje, nebo si jej podřídit stimulovat jeho rozvoj a uplatnění, vůbec se o něj nezajímat. První postoj je typický pro totalitární reţimy, které se snaţí maximálně omezit sféru nezávislého občanského ţivota; neziskové organizace jsou ovšem institucionální trestí této nezávislosti. Druhý postoj převládá v těch společnostech, které nemají problémy s existencí sebevědomého a nezávislého občanství a kde si neziskové organizace jiţ vydobyly své místo40. V České republice je samozřejmě aplikován druhý postoj, v rámci něj jde však o to, do jaké míry stát rozvoj neziskového sektoru opravdu stimuluje, zda s ním spolupracuje a zda jej přijímá jako partnera.
„Síla občanské společnosti a zvláště neziskových organizací nespočívá v tom, ţe konkurují veřejnému sektoru, ale v kooperaci s ním...“ (Streeten 1993)41.
40 41
POTŮČEK, M. Nejen trh: Role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách společnosti., s. 97 Tamtéţ, s.21
27
2. 4. 1 Modely dle typu financování veřejných služeb První z modelů jsou vymezeny podle toho, kdo a v jaké míře poskytuje veřejné sluţby a kdo a v jaké míře tyto veřejné sluţby financuje. Na základě srovnání různých tradic vztahů mezi státem a třetím sektorem v různých zemích B.Gidron, R.M.Kramer a L.M.Salamon42 navrhli následující typologii vztahů: Model dominujícího státu – dominantní roli má stát, tzn. ţe sociální sluţby hradí stát (vyuţívajíce přitom prostředky z daní) a poskytují je státní zaměstnanci. Příkladem můţe být Švýcarsko, kde má neziskový sektor jen doplňkovou funkci. Model dominujícího třetího sektoru – dominantní roli při financování i při poskytování sociálních sluţeb mají neziskové organizace. Tento model je typický pro země, ve kterých je buď z ideologických nebo náboţenských důvodů silný odpor proti státním zásahům do poskytování sociálních sluţeb, nebo i tam, kde potřebu těchto sluţeb společnost ještě neakceptovala. Duální (paralelní) model – do zabezpečování sociálních sluţeb jsou zapojeny oba dva sektory (státní i neziskový) a to tak, ţe neziskové organizace buď doplňují sluţby poskytované státem anebo nabízí klientům sluţby, které stát neposkytuje. Příkladem je např. Itálie, kde i přes silnou tradici církve stát vytlačil neziskové organizace z dominantní pozice. Model spolupráce – zde se na zabezpečování sluţeb znovu podílí stát i třetí sektor, ale na rozdíl od předcházejícího modelu přitom spolupracují. A to tak, ţe stát zabezpečuje finance a neziskové organizace poskytují sluţby. Podle míry nezávislosti se pak stávají neziskové organizace buď „spolupracujícími prodejci“ (jsou jen vykonavatelé státního programu) anebo „spolupracujícími partnery“ (neziskové organizace mají vysokou míru samostatnosti). Příkladem takového modelu je USA, Holandsko a do jisté míry i Německo. Přehledné členění jednotlivých modelů vidíme na obr.4. v originální verzi.
42
Zpracováno podle ONDRUŠEK, D. a kol. Čítanka pre pokročilé neziskové organizácie. ,s.166
28
Obr. 4 Modely vzťahov medzi štátom a tretím sektorom
Pramen: Ondrušek, D. a kol.: Čítanka pre pokročilé neziskové organizácie, Peter Prekop Print Production, Bratislava 2000
2. 4. 2 Modely dle míry spolupráce Další modely vychází z toho, zda jsou vztahy mezi státem a neziskovým sektorem v zásadě kooperativní, anebo konfliktní43. Kooperativní modely vycházejí z premis interdependency theory, podle které stát i neziskové organizace rozeznají, ţe cesta vzájemné spolupráce je efektivnější neţ konflikt. Scénáře fungování kooperativních vztahů mohou být dva44: Scénář průběţné spolupráce Neziskové organizace monitorují problémová pole společnosti, identifikují ty problémy, které povaţují za závaţné a mobilizují tlak na stát (vládu), aby se o problémy začal zajímat. Stát reaguje vstřícně, vypracuje (za přispění neziskových organizací) programy, jak problémy řešit, najde zdroje na jejich realizaci a pak se zároveň obrátí jak na neziskové organizace, tak na komerční organizace, aby zajistily příslušné sluţby. (Stát samozřejmě můţe také sám přijít na to, ţe určité sluţby nefungují tak, jako by měly, a vyzve neziskové organizace, aby se v daném směru angaţovaly.) Scénář odloţené spolupráce Kdyţ stát nereaguje na tlak řešit identifikované problémy, neziskové organizace se je snaţí řešit samy. Stát vůči aktivitám neziskových organizací zachovává postoj tolerantní neshody. Časem však přece jen shledá (sám nebo pod tlakem veřejnosti), ţe řešení identifikovaných problémů je ve veřejném zájmu, ocení úsilí neziskových 43
SALAMON, L., ANHEIER, H., SOKOLOWSKI, W and Associates: The Eerging Sector. Baltimore, Institute for Policy Studie, The Johns Hopkins University, 1996. In ŠKARABELOVÁ S. a kol. Kdyţ se řekne nezisková organizace: příručka pro zastupitele krajů, měst a obcí., s.60 44 Zpracováno podle FRIČ,P. Neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky., s. 22 a ŠKARABELOVÁ, S. a kol. Kdyţ se řekne nezisková organizace: příručka pro zastupitele krajů,měst a obcí., s.61
29
organizací, snaţí se vyuţít jejich know-how, které nabyly při řešení problémů, a začne jim do určité míry na řešení daných problémů přispívat. Jinými slovy řečeno, neziskové organizace mohou veřejnou politiku ovlivňovat pomocí prostředků umírněnějších nebo radikálnějších. Mezi umírněné formy se obecně řadí ovlivňování pomocí dávání příkladu a také lobbování. Mezi radikální patří různé způsoby mobilizování veřejnosti a vymáhání poţadavků soudní cestou. Je samozřejmé, ţe zástupci státní správy budou jednat raději s organizacemi, které mají zájem o věc, a ne s těmi, které pořádají nátlakové akce45.
2. 4. 3 Modely partnerství Předešlé modely nás vybízejí k otázce. Je postoj vládních špiček v naší zemi příčinou konfliktu anebo převaţuje spolupráce? Dle Potůčka46 výrazně převaţuje spolupráce, ale stále nejde o plně partnerský vztah. Bohuţel, ani sami představitelé neziskových organizací se nemohou dohodnout na tom, jak by měl partnerský vztah se státem vypadat. Podle Salomona a Anheiera v zásadě existují tři fungující modely partnerství státu a neziskových organizací: německý korporativní model, v němţ šest svobodných asociací neziskových organizací vytvořilo formální kooperační orgán, se kterým je vláda povinna konzultovat legislativní otázky ve všech hlavních společenských oblastech, tím je zajištěna účast všech hlavních sítí neziskových organizací na rozhodovacích procesech veřejných politik; tento model má ovšem sklon konzervovat programovou strukturu neziskových organizací americký model zájmových skupin, který nezná formální kanály ovlivňování; neziskové organizace mají sice moţnost ovlivňovat výsledky legislativního procesu, avšak vţdy jen ad hoc formálně nekodifikovaným způsobem; tento systém je sice oproti předchozímu modelu otevřenější, ale postrádá schopnost generovat a implementovat koherentní strategie rozvoje neziskového sektoru nebo jeho části, a to jak ze strany státu, tak ze strany neziskových organizací47
45
HYÁNEK, V. Ekonomika neziskových organizací: distanční studijní opora., s.69 Převzato a upraveno podle: POTŮČEK, M. a kol. Veřejná politika., s. 177 47 FRIČ, P. Neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky., s. 29 46
30
model střední cesty uplatňovaný např. ve Velké Británii, není zde sice ţádný poradní orgán, ale snaţí se vytvořit společnou střešní organizaci, jeţ by vyjednávala cíle a podmínky plnění programů státu. Neziskové organizace mají moţnost ucházet se o moţnost realizovat státní programy. Navíc na obou stranách dochází k vytváření zvláštních orgánů, které mají za úkol koordinovat vzájemnou komunikaci. Efektivita tohoto modelu zatím není dostatečně prokázána . Kaţdý z výše uvedených modelů má své výhody i nevýhody. V České republice, která je označována jako země se silně poznačenou tradicí státního paternalismu, je obtíţné budovat vyváţené a rovnocenné partnerství. Napomoci tomu však mohou modely partnerství budované zespodu – na úrovni místních a krajských samospráv.
2. 4. 4 Modely struktur rozvoje regionálních partnerství Podle moţností a přístupů těchto jednotlivých lokálních samospráv a neziskového sektoru mohou potom vznikat následující modely struktur48: Regionální partnerství bez vnitřní struktury Charakteristickým znakem tohoto modelu je chybějící vnitřní struktura neziskového sektoru. Uplatňuje se zejména v malých obcích. Nestrukturovaný neziskový sektor při současné struktuře veřejné správy pro práci s občanským sektorem Některá města v rámci veřejné správy vytvořila vlastní instituce pro neziskový sektor, například zvláštní útvary městských úřadů pro práci s neziskovými organizacemi. Toto však můţe vést ke klientelismu a nově vzniklé organizace se do zavedených mechanismů prosazují jen obtíţně. Nestrukturovaný neziskový sektor, který vyuţívá jednotnou informační centrálu V tomto modelu jde o neziskové organizace poskytující informační sluţby (například knihovna), které získávají prostředky buď na základě vztahu poskytovatel – zákazník, nebo díky grantům získaným na informační servis. Model je výhodný tam, kde má veřejná správa 48
Zpracováno podle ŠKARABELOVÁ, S. Kdyţ se řekne nezisková organizace: příručka pro zastupitele krajů, měst a obcí. ,s.70-71
31
velký zájem o spolupráci a zároveň je zde neexistující konkurenční nezisková organizace. Volná koalice neziskových organizací či komunitní koalice Koalice vytváří neziskové organizace i jednotliví občané, ale nesnaţí se nijak jednat jménem takovéto skupiny. Prostředky na fungování získávají jednotliví členové sami. Tento model předpokládá značnou ochotu spolupráce veřejné správy a zároveň schopnost komunikace neziskových organizací. Mandatorní koalice Některé z volných koalic se přetransformují v mandatorní koalici. Začínají pouţívat mandáty k jednání. Tento mandát často dlouhodobě získává volený zástupce - manaţer koalice. V mnoha případech takové koalice krátkodobě pověřují jednáním
vybrané organizace.
Mandatorní koalice vznikají tam, kde existují určité zábrany ze strany představitelů veřejné správy, nebo v silně problémových komunitách. Grémium neziskových organizací Tento model vychází z demokratických principů, ale jeho předpokladem je respektování vůdčí osobnosti místní komunitou. Hlavním posláním je poskytovat informace neziskovému sektoru a vytvářet komunikační platformu. Členové grémia se schází nepravidelně. Grémium se zaměřuje na celý občanský sektor a za své členy povaţuje všechny neziskové organizace, případný nesouhlas musí dát organizace písemně.
2. 5 Nebezpečí narušení partnerství mezi státem a neziskovým sektorem Pokud si stát i neziskové organizace uvědomí, ţe jeden bez druhého nemůţe efektivně fungovat a opravdový partnerský vztah, ve kterém nemá ani jeden z aktérů snahu mít převahu, je nezbytnou podmínkou, musí také znát potenciální nebezpečí, které mohou tento vztah ohrozit, popřípadě úplně zničit. V odborné literatuře jsou při spolupráci státu a neziskového sektoru takto vymezeny tři potenciální nebezpečí zásadního významu49: ztráta autonomie/nezávislosti neziskového sektoru; nejsilnější obavou při zapojování neziskových organizací do veřejných programů je strach z toho, aby se potom neziskový sektor nezačal přizpůsobovat prioritám politických představitelů, místo toho, aby je přizpůsoboval komunitám, kterým slouţí. 49
Zpracováno podle ONDRUŠEK, D. a kol. Čítanka pre neziskové organizácie., s.167
32
narušení poslání neziskových organizací; pokud se neziskové organizace stávají závislými na grantovém financování ze strany státu, mohou se dostat do polohy dodavatele sluţeb bez ohledu na původní poslání. Existuje obava, ţe financování z veřejných zdrojů můţe přilákat neziskovou organizaci do oblasti, která nebude v souladu s tím, co sama organizace povaţuje za významné. Na druhou stranu toto nebezpečí skrývá i financování ze soukromých zdrojů. byrokratizace/přílišná profesionalizace; coţ vede ke ztrátě flexibility a místní kontroly. V případě, ţe se neziskové organizace zapojí do vládních programů, můţe to vést k vysokému stupni byrokratizace. Vláda
poţaduje kromě
samotných sluţeb i perfektně vedené účetnictví, garanci minimálních standardů kvality, naplnění základních programových cílů v souladu s některými cíly státní politiky (např. se zásadou rovných příleţitostí) a další poţadavky, které zvyšují byrokratizaci organizace.
2. 6 Dílčí závěr Důvody vzniku a působení neziskového sektoru se staly zdrojem mnoha teorií. K popsaným teoriím a modelům je však nutno přistupovat s nadhledem, protoţe se realitě pouze přibliţují, nepopisují ji však dokonale50. Důleţité je, ţe prostřednictvím neziskových organizací občané sami mají zájem na ovlivňování veřejné politiky, tj. snaţí se prosadit určité změny anebo zabránit určitým změnám ve veřejné politice. Jednotlivé modely státní politiky vůči neziskovému sektoru nám ukázaly, jaké vzájemné vazby mezi nimi mohou nastat. Rozmezí těchto vazeb je ohromné – od úplného ignorování neziskového sektoru aţ po opravdu partnerský vztah. Podle některých autorů (Potůček, Frič) v České republice převaţuje spolupráce, ale plně partnerský, rovnocenný vztah to ještě není.
50
HYÁNEK, V. Ekonomika neziskových organizací: distanční studijní opora., s.64
33
3 VÝVOJ VZTAHU STÁT - NEZISKOVÝ SEKTOR 3. 1 Dějiny neziskového sektoru v České republice Dějiny neziskového sektoru v České republice sahají aţ do roku 1918, kdy vznikaly na základě spolkového práva dobrovolné neziskové organizace. Například Československý červený kříţ, Masarykova liga TBC, Sokol, Orel, Skaut apod. Během fašismu a komunismu byly však jakékoliv jiné neţ řízené aktivity obyvatelstva potlačovány. Po listopadu 1989 se v České republice udála řada demokratických změn. Kromě samotné obnovy trhu se otevřel prostor i pro rozvoj občanského sektoru, velký podíl na tom měl Zákon o sdruţování občanů. Po zkušenostech období totality a nadvlády státu cítili občané potřebu ovlivňovat veřejnou politiku. A tuto moţnost jim přinesly právě neziskové organizace. Občané se prostřednictvím sdruţování v neziskových organizacích snaţí vyjadřovat své společné zájmy a poţadavky; sdruţují se s cílem řešit své společné problémy. Tereza Vajdová51 hovoří o tom, jak lze hledět na participační roli nestátních neziskových organizací: „Tyto organizace hrají roli zástupců veřejnosti vůči veřejné správě, dále jsou často veřejnou správou jako odborníci nebo jako ti, kteří mají v konkrétní oblasti patřičnou zkušenost, zvány k účasti na řešení určitých otázek. Další důleţitou roli nestátních neziskových organizací představuje jejich činnost, která se snaţí posilovat participaci občanů (především jim pomáhají formulovat a hájit jejich zájmy, učí je diskutovat o veřejných věcech apod.)“. Na změnu vztahu neziskový sektor – stát v období demokracie mělo vliv několik faktorů: -
právní úprava vzniku, činnosti a financování neziskových organizací, případně institucionální podpora, kterou stát nabízel neziskovému sektoru (v podobě poradenství, školení personálu, informačního servisu apod.)
-
finanční podpora ze strany státu k neziskovým organizacím – formou grantů a dotací nebo prostřednictvím daňových úlev sponzorům a neziskovým organizacím
-
vnitřní organizační potenciál jednotlivých organizací - schopnosti a zkušenosti jejich členů, kvalifikovaní odborníci
51
VAJDOVÁ, T. Zpráva o neziskovém sektoru v ČR. , s.14-15 [online]
34
I před rokem 1989 ovšem existovaly neziskové organizace. Více o nich píše opět Tereza Vajdová (2007): Někteří autoři upozorňují na rozdíl mezi „starými“ organizacemi občanské společnosti, které existovaly jiţ před rokem 1989 a které z této doby mají poměrně rozsáhlé členství, materiální zajištění, ale i nálepku „starých struktur“ (např. Svaz ţen nebo organizace mládeţe Pionýr), a „novými“ organizacemi, které začaly vznikat po roce 1989 a které se vnímají jako skutečné organizace občanské společnosti. Podle Friče (1998) představují „staré“ organizace asi čtvrtinu neziskových organizací v ČR.52
3. 2 Přehled etap vývoje po roce 1989 Celý mapovaný úsek vývoje neziskového sektoru v naší republice jsem rozdělila do následujících pěti etap53: 1) Období 1990 – 1992 2) Období 1993 – 1997 3) Období 1998 – 2001 4) Období 2002 – 2006 5) Období 2007 – 2009 Kaţdou jednotlivou etapu v následujících subkapitolách blíţe specifikuji zejména z hlediska postoje státu (vlády) k neziskovému sektoru, k čemuţ se dále váţe i právní prostředí a financování. Také v jednotlivých obdobích uvedu vybrané počiny, který měly pro činnost neziskových organizací významný vliv. K otázce financování ještě několik poznámek. Nedostatek finančních prostředků bývá pro neziskové organizace jedním z největších problémů. Po zaloţení neziskové (především soukromé) organizace bývá zpočátku jediným zdrojem „jen“ lidské nadšení a dobrovolná práce. Velice brzy však kaţdá organizace zjistí, ţe pokud chce pracovat dobře a profesionálně, nezbývá neţ svou činnost zabezpečit i finančně.54 V této oblasti se bohuţel některé organizace v České republice mylně domnívají, ţe nezisková organizace nesmí mít ţádné zisky. Nezisková organizace (má-li zůstat nezisková) však musí jen případný zisk pouţít pro účely své hlavní činnosti, svého poslání, a ne jej rozdělit mezi své členy. Neziskové organizace tak mohou získat pro svoji činnost příjmy ze soukromých darů, 52
VAJDOVÁ, T. Zpráva o neziskovém sektoru v ČR., s.21 [online] Čerpáno z VAJDOVÁ, T. Zpráva o neziskovém sektoru v ČR.,. s.10-11 a z RAKUŠANOVÁ, P., STAŠKOVÁ, B. Organizovaná občanská společnost v České republice., s.39. Upraveno a doplněno autorkou. 54 REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení. , s.93 53
35
z vlastní činnosti, z členských příspěvků a ze státních a územních rozpočtů, fondů a nadací. Ve své práci se budu zabývat jen podporou, kterou neziskovým organizacím můţe nabídnout stát, protoţe vzhledem ke společenské úloze nestátního neziskového sektoru je víceméně nezbytné, aby ho stát podporoval. Tato podpora můţe být buď přímá (dotace55, dary, vlastní zdroje a veřejné finance od samosprávy obcí a krajů) nebo nepřímá (daňové zvýhodnění). Mezi jednu z moţných forem přímé podpory patří i veřejné zakázky. Ty jsou v zákoně o veřejných zakázkách definovány takto: Veřejná zakázka je zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavatelů, jejímţ předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či sluţeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Veřejná zakázka, kterou je zadavatel povinen zadat podle tohoto zákona, musí být realizována na základě písemné smlouvy56. Pro neziskové organizace tak mohou být veřejné zakázky dalším zdrojem financování. Podle zveřejněných údajů však z celkového objemu zadaných zakázek (souhrn přes 2 mil. Kč, zakázky jsou vedené v informačních systému o veřejných zakázkách) pouze 1% představují neziskové organizace, naprosto převaţují komerční organizace.57
55
Mezi dotace dále patří: granty a smlouvy, tj. přímé příspěvky vlády organizacím na podporu specifických činností a programů. Můţe se jednat o i bilaterální prostředky (například prostředky plynoucí z EU, od zahraničních vlád apod.). mandatorní transfery, tj. příspěvky vlády, z nařízení zákonem, k financování určitých druhů organizací v uskutečňování veřejných programů a určitých druhů činností (politických stran, církevních organizací, soukromých škol atd.). dotace a platby zprostředkované třetí stranou, tj. převáţně sociální zabezpečení, platby zdravotního pojištění a další nepřímé vládní platby, které jsou hrazeny organizacím za sluţby poskytované jednotlivcům. Dále jsou to platby a příspěvky poskytované třetí straně za programy, projekty a činnosti, které neziskové organizace zajišťují. [In: FRIČ, P.,GOULLI,R. Neziskový sektor v ČR., s.177] 56 Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách [online] 57 HYÁNEK, V., PROUZOVÁ, Z., ŠKARABELOVÁ, S., a kol. Neziskové organizace ve veřejných sluţbách., s.233
36
3. 3 Období 1990 – 1992 Premiér: Marián Čalfa I (10.12.1989-27.6.1990); Marián Čalfa II (27.6.1990-2.7.1992); Jan Stráský (2.7.1992-31.12.1992) Vládní koalice: Občanské fórum, Křesťansko-demokratická unie, Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko
Postoj vlády Naděje a idealismus doby se odrazily v prvních právních úpravách neziskového sektoru (zákon o sdruţování a právní úprava nadací) a v zaloţení Nadačního investičního fondu. Vznikla Rada pro nadace jako poradní orgán vlády pro otázky nestátních neziskových organizací. Liberální politika státu v této době vytvořila podmínky k bouřlivému rozvoji neziskového sektoru. Do země také vstupují zahraniční dárci a podporují rozvoj neziskového sektoru jako součást rozvoje nové demokracie. [Vajdová 2005] 58 Podobně jako Vajdová popisují první etapu i ostatní autoři. Např. Frič59 charakterizuje období po prvních svobodných volbách jako dobu, kdy se moci chopili především bývalí disidenti, kteří podporovali neziskové organizace a aktivitu občanů, neboť oni sami z neziskového sektoru vzešli. Růst neziskových organizací chápali jako přirozenou součást demokratizačního procesu. Do státní správy přicházeli noví odborníci, z nichţ mnozí měli zkušenosti právě z neziskového sektoru. Odborníci z neziskových organizací tak měli moţnost zasahovat do tvorby veřejné politiky. Podle Potůčka60 byl základní charakteristikou politického pohybu prvních měsíců a let po listopadu 1989 důraz na uplatnění široce zakotvených hodnot občanské společnosti a potřebu morální obrody. V politickém ţivotě České republiky od té doby aţ do druhých svobodných voleb v červnu 1992 koexistovaly a prosazovaly se sociálně demokratická, sociálně liberální a neoliberální ideologie. Vládou realizovaný koncept společenské transformace bylo moţno charakterizovat jako vyváţené uplatnění institucí politické demokracie, trţního hospodářství a občanské společnosti.
58
VAJDOVÁ, T. Zpráva o neziskovém sektoru v ČR., s.10-11 FRIČ, P., GOULLI, R. a kol. Neziskový sektor v ČR., s.85 60 POTŮČEK, M. Nejen trh: Role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách společnosti., s. 90 59
37
Spolupráce vlády a nestátních neziskových organizací byla částečně institucionalizována, kdyţ byla v roce 1992 zřízena Rada pro nadace jako poradní orgán vlády pro otázky nestátních neziskových organizací.
Právní prostředí Prvotní vliv na zakládání neziskových organizací měl Zákon č.83/1990 Sb., o sdruţování občanů, který byl přijat v r. 1990. Po jeho přijetí následoval Zákon č.424/1991 Sb., o sdruţování v politických stranách a v politických hnutích (1991) a zákony týkající se církví: Zákon o svobodě náboţenské víry a postavení církví a náboţenských společností a Zákon o registraci církví a náboţenských společností (přijaty v roce 1992). Také profesní komory dostaly své zákony - Zákon o daňovém poradenství a Zákon o auditorech.
Financování Jak bylo zmíněno dříve, zákonem ČNR byl v roce 1991 zřízen Nadační investiční fond a to pro účely podpory nadací určené Poslaneckou sněmovnou Parlamentu na návrh vlády. Vláda pro tento fond vyhradila 1% akcií z druhé vlny kupónové privatizace. Portfolio těchto akcií bylo svěřeno do správy Fondu národního majetku ČR. Rozdělením finančních prostředků NIF byla pověřena Rada vlády pro nadace. Majetek tvořily akcie 485 společností v nominální hodnotě 2 mld 823 mil. Kč61. Dalším zdrojem příjmů pro neziskové organizace byla podpora ze zahraničí. Miroslav Pospíšil ve svém příspěvku History of the Czech Nonprofit Sector k těmto financím, které začaly proudit ze zahraničí, říká: „Část veškerých finančních prostředků byla vyčleněna na rozvoj občanské společnosti a neziskových organizací;
v zemi začaly pracovat první
evropské a americké nadace. Vzhledem k tomu, ţe nová česká organizace byla však velmi slabá, byly neziskové organizace schopny absorbovat pouze část této pomoci“62. Za zmínění stojí také restituce majetku, které se však týkaly jen spolků a sdruţení, které fungovaly jiţ dříve (např. Sokol, YMCA, církve, atd.). Někteří drţitelé tohoto majetku jej však odmítají dobrovolně vydat. Důvody jsou jasné – jde o miliardové hodnoty budov, pozemků, hřišť apod. 61 62
VAJDOVÁ, T. Zpráva o neziskovém sektoru v ČR., s.29 POSPÍŠIL, M., History of the Czech Nonprofit Sector., s.7
38
Velikost neziskového sektoru Právě toto období je spojeno s ohromným nárůstem neziskových organizací. Zatímco na konci existence komunistické éry bylo registrováno pouze 537 neziskových organizací, do konce roku 1991 uţ jich bylo 21.000. (Zdroj :ICN, 2005).63 Tento rychlý nárůst neziskových organizací po politickém převratu je vysvětlován takto64: působení vlivu teorie heterogenity; náš postkomunistický stát byl oslaben (vzdal se vícero svých funkcí) a trh byl nerozvinutý, tedy nebyly uspokojovány velice diferencované potřeby lidí a to byla ideální příleţitost pro nástup neziskových organizací rozpad velkých organizací bývalého „státního neziskového sektoru“; jednotlivé pobočkové organizace se začaly masivně osamostatňovat a získaly právní subjektivitu (naprostá většina z nich však vyvíjela činnost jiţ před listopadem 1989, nebyla ale registrována samostatně, do registru tehdy vstupovaly jenom národní střechové organizace65) teorie kolektivní identity; po pádu komunistického reţimu se stala nedostatkovou a velice ţádanou hodnotou právě kolektivní identita, projevovala se u lidí, kteří proti reţimu bojovali, i u těch, kteří jej uznávali spekulace; týkalo se hlavně nadací, jejichţ nárůst mohly ovlivnit úvahy o tom, jak lehce získat nové finanční zdroje (např. Nadační investiční fond a ostatní nadace, které zakládali spekulanti za účelem získat nárok čerpat peníze z tohoto fondu, tyto nadace nikdy nevyvíjely reálnou nadační činnost, přesto byly vedeny v registru NO jako činné organizace) a úvahy o tom, jak zabránit odlivu jiţ vydělaných peněz (nadace mohly slouţit podnikatelům jako vhodná oblast pro daňové úniky a podvody, resp. peněz nepodléhajících zdanění).
Ostatní Významným krokem bylo setkání zástupců českých a slovenských nestátních neziskových organizací (v roce 1991), jejichţ výsledkem byl vznik Informačního centra nadací66, později
63
POSPÍŠIL, M., History of the Czech Nonprofit Sector., s.4. Upraveno: FRIČ, P., GOULLI, R. a kol. Neziskový sektor v ČR., s.81-83 65 POTŮČEK, M. Nejen trh: Role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách společnosti. ,s.64 66 Čerpáno z http://www.neziskovky.cz/ 64
39
Informační centrum neziskových organizací. I kdyţ původním záměrem zřízení tohoto centra měla být jen databáze registrovaných občanských sdruţení a nadací, postupně se z ní stal zdroj informací pro všechny neziskové organizace. Jedny z nejlépe organizovaných neziskových organizací této doby jsou ekologická hnutí. Na rozdíl od ostatních neziskových organizací působí celostátně a jsou napojeny i na mezinárodní sítě. Jejich plusem je, ţe na sebe i na vybrané problémy, proti kterým brojí, dovedou výrazně upozornit. Jedná se zejména o problematiku jaderných elektráren, vedení dálnic krajinou či řešení čistoty měst. Bohuţel, právě ony jsou často spojovány s radikálnější formou ovlivňování veřejné politiky. Příkladem těchto organizací jsou například Hnutí DUHA, Děti země, Veronica, Hnutí Brontosaurus.
3. 4 Období 1993 – 1997 Premiér: Václav Klaus I(2.7.1992-4.7.1996); Václav Klaus II (4.7.1996-2.1.1998) Vládní koalice: ODS, ODA, KDU-ČSL, KDS67 (Pozn.: Jednalo se dosud o nejstabilnější vládu. V roce 1993 došlo k rozdělení federace na dva samostatné státy – Českou republiku a Slovenskou republiku).
Postoj vlády Občanský sektor má plnit v demokratické společnosti dvě základní funkce – sociální a politickou. Sociální funkce občanského sektoru se dále člení na servisní (vlastní výkon a poskytování specifických sluţeb) a participativní (uspokojení potřeby sdruţovat se, aktivně se podílet na činnosti dané organizace a ovlivňovat ji). Politická funkce spočívá zejména v rozvíjení politické kultury dané společnosti. A právě politická funkce neziskových organizací se stala jedním ze ţhavých témat tohoto období. Na jedné straně stojí političtí liberálové, kteří jsou zastánci reprezentace názoru občanů prostřednictvím voleb. Na opačném konci pak jsou teoretici, dávající přednost participativní demokracii68.
67
V průběhu volebního období došlo ke sloučení KDS s ODS. Zpracováno podle POTŮČEK, M. Nejen trh: Role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách společnosti., s.54-55 68
40
Po volbách v roce 1992 převáţili zastánci neoliberální ideologie. Nejvýznamnějším zástupcem byl Václav Klaus, od roku 1992 český premiér. Zde je jeho pohled na občanský sektor: „…stále se hledá něco, co by nebylo společností ,atomizovaných´ jedinců, ale zároveň ani byrokratizovaným státem. Historie nám nesčíslněkrát ukázala, ţe tudy cesta nevede, ţe stačí svoboda, politický pluralismus a trh a ţe to je to nejlepší, co se dá pro spravedlivou, slušnou, solidární společnost vykonat. Tudy vede i má vlastní, jiţ více neţ čtyři roky trvající polemika o trh bez adjektiv, o standardní systém politických stran bez národních front a občanských hnutí, tudy musí začít další kolo (ve své logice prakticky stejné) polemiky o společnosti svobodných občanů oproti zavádějící myšlence takzvané občanské společnosti (podtrhl V.K.) … Co je to tedy ta ,občanská společnost´? Mám strach, ţe je to povaţováno za něco více neţ za společnost svobodných občanů, ţe se k individualistickému východisku svobodné společnosti přidává jistá kolektivita, chápaná jako doplnění a vylepšení výchozího občanského principu.“ (2.3.1995) (Klaus 1996: 288-291)69 Potůček (1997) zmiňuje skutečnost, ţe tato jeho teoretická platforma se výrazně odrazila i v praktických krocích české vlády, kterou vedl. Projevilo se to zvlášť ve zdráhání přijmout solidní moderní legislativní úpravu podmínek činnosti neziskových organizací a značně zkomplikovalo transformaci tak důleţitých odvětví, jako je školství, zdravotnictví, sociální péče, tělovýchova a sport, komunální sluţby70. Tento názor Klause je v přímém kontrastu s názorem exprezidenta Václava Havla (1994), který oproti Václavu Klausovi povaţoval rozkvět neziskového sektoru přímo za měřítko vyzrálosti občanské společnosti71. První Klausova vláda se zabývala především ekonomickou transformací a právě v zájmu efektivity řešení problémů si ve svých rukou ponechala silné ekonomické nástroje na její řízení, a to i v neziskovém sektoru. Navíc mimoekonomické otázky ponechala stranou, čímţ se neziskové organizace a jejich problémy octly na okraji zájmu vlády. Václav Klaus v průběhu svého vládnutí neprojevil o neziskové organizace přílišný zájem. Nedošlo ani k decentralizaci státního přidělování dotací neziskovému sektoru, nepokusil se ani morálně podpořit neziskové organizace před veřejností (oproti Václavu Havlovi). Neziskový sektor
69
POTŮČEK, M. Nejen trh: Role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách společnosti., s.62 Tamtéţ, s. 63 71 HAVEL, V. Novoroční projev prezidenta republiky. [online] 70
41
byl odsunut na periferii zájmu a jeho moţnosti podpořit transformaci se nedocenily. Charakteristickým rysem pravicových vlád tak byly obavy z moţných důsledků působení neziskových organizací a jejich malá podpora. Navíc se obávali toho, aby se nestaly nástrojem ke zvýšení vlivu levicové opozice na politické dění. Za pravicových vlád tedy převaţovala spíše představa neziskového sektoru jako konkurenta, politického protivníka státu. Tuto situaci umocnil i fakt, ţe se neziskové organizace staly útočištěm bývalých disidentů, kteří byli v rozporu s vládou, a kteří se nechtěli smířit s tím, ţe mají malý vliv na tvorbu politiky. I díky tomuto faktoru byla odmítána politická funkce neziskových organizací. „Teplé období“ otevřeného hledání způsobů partnerské koexistence mezi vládou a neziskovým sektorem tak vystřídalo „chladné období“ rezervovaného odstupu ze strany vlády72. Vládní strany povaţovaly neziskové organizace spíše jako za „ne zcela ţádaný jev, který je třeba hlídat a omezovat všude tam, kde je to jen moţné“ . 73 S odstupem několika let je ovšem moţno konstatovat, ţe tato redukce pojetí a cílů společenské transformace, „…degradace politiky a občanského ţivota na funkci potřeb ekonomické transformace, jejího úspěchu a upevnění mocenských pozic politických sil spjatých s ekonomickou transformací a nepřímo i privatizací,“ (Gabal 1996:7) byla v mnoha ohledech kontraproduktivní. Ukázaly to nakonec i výsledky parlamentních voleb v roce 1996, v nichţ se odrazila široká podpora vyváţenějšímu konceptu vztahu hodnot svobody a rovnosti, neţ jaké je schopna vstřebat a v praktické politice uplatnit samotná neoliberální ideologie74. Obě první etapy (1989-1996) charakterizuje Potůček (1997) takto: „Je nesporné, ţe situaci České republiky sedm let po pádu komunismu charakterizují deformované vztahy, napětí a disproporce mezi trhem, státem a občanským sektorem.(…) Po padesátileté devastaci hodnoty občanství a institucí občanské společnosti nenašel občanský sektor (který byl víceméně ponechán sám sobě, pokud mu exekutiva dokonce neházela klacky pod nohy) dostatek vnitřních zdrojů k nalezení odpovídajícího sebevědomí a prosazení se všude tam, kde by měl a mohl působit lépe neţ samotný trh nebo stát. Nedostatečná legislativa, přílišná benevolence či nekompetentnost státní správy vedly k otevření nepřiměřeně velkého prostoru pro sociálně patologické formy regulace – korupci, působení mafií, úniky veřejných 72
FRIČ, P., GOULLI, R. a kol. Neziskový sektor v ČR.., s.86 Tamtéţ, s.88 74 POTŮČEK, M. Nejen trh: Role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách společnosti., s.90 73
42
prostředků do soukromých rukou. Mnohé příklady dokumentují, jak stát, občanský sektor a nakonec i sami občané dopláceli na to, ţe teoretici i politici – protagonisté neoliberalismu – koncipovali a v praxi prosazovali zavádění trhu jako hlavní, ne-li jediný, cíl společenské transformace, nejvýrazněji ovšem po parlamentních volbách v roce 1992“.75
Právní prostředí První krokem nového státu – České republiky - bylo přijetí Ústavy ČR (Zákon č. 1/1993 Sb.), jejíţ součástí je Listina základních práv a svobod, vyhlášená usnesením předsednictva České národní rady č.2/1993. Listina zaručuje občanům České republiky (i cizincům s výjimkou těch práv, která zákon jmenovitě přiznává pouze občanům republiky) základní práva, z nichţ pro vznik a působení neziskových organizací jsou nejdůleţitější: právo svobodně se sdruţovat (článek 20), právo pokojně se shromaţďovat (článek 19), právo na svobodu projevu a právo na informace (článek 17) a právo petiční (článek 18). V oblasti daní byl přijat Zákon o dani z příjmů (586/1992 Sb.), jehoţ přínosem byl zejména fakt, ţe vymezil neziskové organizace. Kromě Zákona o daních z příjmů byl dalším, pro neziskové organizace potřebným přijatým zákonem, aţ Zákon č.248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, který vstoupil v platnost 1. ledna 1996, a odstartoval existenci nové formy nestátních neziskových organizací. Působnost Zákona o nadacích a nadačních fondech (č.72/1997 Sb.) se projevila aţ v roce 1998, a to radikálním sníţením nadací.
Financování Zajímavý je fakt, ţe i přes negativní ohlasy nechtěly vlády Václava Klause vystupovat v roli nepřítele neziskových organizací a tak finanční podpora neziskovému sektoru neklesala76. Státní podpora byla stabilní (2 aţ 3 mld Kč). Protoţe však objem poskytnutých dotací nikdy neuspokojí všechny ţadatele, ţádaly samy neziskové organizace jako nejvhodnější kombinaci daňového zvýhodňování dárců a mírnějšího daňového reţimu77. Tato kombinace zvyšuje ochotu finanční pomoci u dárců a naopak mírnější daňový reţim se snaţí vést neziskové organizace k plnému vyuţívání prostředků získaných vlastní činností.
75
Tamtéţ, s.176 ŠILHÁNOVÁ, H. a kol. Základní informace o neziskovém sektoru v ČR.. In: FRIČ, P., GOULLI, R. a kol. Neziskový sektor v ČR., s.24 77 FRIČ, P., GOULLI, R. a kol. Neziskový sektor v ČR.. ,s.145 76
43
O této podpoře píše Potůček takto: Právní systémy zemí střední Evropy zohledňují skutečnost, ţe neziskové organizace jsou organizace, kterým je vzhledem k jejich společenskému poslání, nutné vytvořit výhodnější daňové podmínky, neţ mají komerční ziskové subjekty (firmy). V tomto ohledu se v těchto zemích uplatnila tradice práva, která uděluje daňové výhody a úlevy podle právní formy dané organizace. Daňové zvýhodnění se týká jak samotných NO, tak i dárců, kteří přispívají na veřejně prospěšné účely78. K tomuto se váţe právě Zákon o dani z příjmů (586/1992 Sb.), který uvádí, které příjmy nejsou u poplatníků, kteří nejsou zaloţeni za účelem zisku, za určitých podmínek předmětem daně z příjmů79. Jiné příjmy neziskových organizací jsou zase od daně z příjmu osvobozeny (např.členské příspěvky). Naopak předmětem daně jsou vţdy příjmy z reklam, příjmy z nájemného a příjmy z podnikání. Výsledné daňové zvýhodnění ale mnohdy není tak výhodné, jak se můţe na první pohled zdát. V určitých případech dochází jen k moţnosti sníţit základ daně o 30%, nebo oddálení povinnosti platby daně o tři následující daňová období a v případě zdaňování příjmů z veřejně prospěšné činnosti jsou tyto organizace dokonce znevýhodněny před podnikatelskými subjekty, protoţe nemohou kompenzovat zisk a ztrátu z jednotlivých druhů činností80. I přesto se našli v průběhu vývoje neziskového sektoru lidé, kterým toto „zvýhodnění“ dosti vadilo. Premiér Klaus81 několikrát vyjádřil své obavy, aby „např. daňové úlevy pro neziskové organizace nebyly příčinou ekonomických potíţí země nebo nespravedlnosti vůči některým občanům“.
Ostatní V této době se také rozvíjí větší podpora neziskovým organizacím ze strany samotných občanů. Podnětem se staly ničivé povodně z roku 1997, které prokázaly připravenost především humanitárních organizací pomáhat postiţeným oblastem. Veřejnost reagovala silnou vlnou solidarity a zapojila se formou darů, které byly distribuovány potřebným převáţně přes neziskové organizace82.
78
POTŮČEK, M. a kol. Veřejná politika., s. 160 § 18 odst.4 a násl. téhoţ zákona 80 ROSENMAYER, T. Daně trápí i neziskovky. [online] 81 FRIČ, P.,GOULLI, R. a kol. Neziskový sektor v ČR., s.23 82 POSPÍŠIL, M. History of the Czech Nonprofit Sector., s.8 79
44
3. 5 Období 1998 – 2001 Premiér: Josef Tošovský (2.1.1998-17.7.1998); Miloš Zeman (22.7.1998-12.7.2002); Koalice: ČSSD (menšinová vláda)
Postoj vlády Vztah státu k neziskovému sektoru je intenzivnější a zpřesňuje se. Nový zákon o nadacích vede ke konsolidaci nadační sféry, probíhá příprava nových zákonů a zpřesňování dotačních pravidel jednotlivých ministerstev. Je obnovena činnost Rady vlády pro nestátní neziskové organizace a jsou rozděleny první finanční prostředky z Nadačního investičního fondu83. Před volbami 1998 v zemi narůstá sociální napětí, projevující se zejména v akcích odborových svazů. Volby vyhrála ČSSD a moţná, ţe i díky jednomu z bodů ve svém volebním programu: „ …Právě ve vytváření podmínek pro aktivní spoluúčast vidíme cestu ke vzniku skutečné občanské společnosti, nezúţené na činnost jednotlivých politických stran. Významné jsou pro nás aktivity dobrovolných společenství, neziskových organizací stejně jako uplatňování myšlenek přímé demokracie“84. A opravdu, pro nestátní neziskové organizace nastala pozitivní změna. Vládní představitelé začali brát nestátní neziskové organizace na vědomí a chovat se k nim jako k uţitečným partnerům. Velký význam měly zejména dva počiny tehdejší vlády: -
v lednu 1999 se konal první seminář s názvem Vztah státu a nestátních neziskových organizací, kde bylo přislíbeno, ţe se bude řešit problém nedostatečného rozlišení vzájemné prospěšnosti, zrovnoprávnění přístupu k financím veřejných rozpočtů státním i nestátním neziskovým organizacím, bude se podporovat vícezdrojové financování, rozvoj mezirezortního i víceletého financování, přenesení části dotací na niţší články státní správy a stimulovat rozvoj dárcovství.85
-
Ustanovení poradního orgánu vlády pro nestátní neziskové organizace, kterým se stala Rada vlády pro nestátní neziskové organizace.
83
VAJDOVÁ, T. Zpráva o neziskovém sektoru v ČR., s.10-11 ČSSD. Volební program 1998 [online] 85 ŠKARABELOVÁ, S.a kol. Kdyţ se řekne nezisková organizace: Příručka pro zastupitele krajů,měst a obcí., s.62 84
45
Rada vlády pro nestátní neziskové organizace Vznikla přejmenováním Rady pro nadace a stala se stálým poradním, iniciativním a koordinačním orgánem vlády České republiky v oblasti nestátních neziskových organizací86. Snaţí se prosazovat společné zájmy nestátních neziskových organizací mj. v oblasti tvorby legislativy a financování. Je to jediný orgán v zemi, zabývající se problematikou neziskového sektoru. Vede ho člen vlády a tím je zajištěn přímý kontakt s vládou ČR. Rada soustřeďuje, projednává a prostřednictvím svého předsedy předkládá vládě materiály, týkající se nestátních neziskových organizací a vztahující se k vytváření vhodného prostředí pro jejich existenci a činnost. K jejím úkolům mj. patří: Povinnost předloţit vládě kaţdý rok do konce května návrh hlavních oblastí státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím na rok následující. Po té, co jsou tyto vládou schváleny, zajistit jejich zveřejnění na internetu jako „Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím“. Kaţdoročně vyhodnocovat informace o poskytování státních dotací nestátním neziskovým organizacím v předcházejícím roce, a to formou tzv. Rozboru financování nestátních neziskových organizací ze státního rozpočtu ČR Členy Rady vlády pro nestátní neziskové organizace jsou jednak zástupci nestátních neziskových organizací, dále zástupci ministerstev a jiných správních úřadů, které mají vliv na postavení a činnost neziskových organizací, a dále zástupci orgánů územní samosprávy. Funkční období všech členů je čtyřleté a počet opakovaných jmenování je omezen na dvě funkční období po sobě následující, čímţ je zajištěna jistá obměna názorů a přístupů87. Právě díky kaţdoročně publikovanému Rozboru financování nestátních neziskových organizací z vybraných veřejných rozpočtů jsou jiţ několik let známy údaje o tom, kterým druhům nestátních neziskových organizací (podle právní formy nebo podle činnosti), ze kterých kapitol státního rozpočtu a na jaký účel, byly veřejné prostředky přidělovány. První Rozbor financování byl zpracován za rok 1998.
86
Rada vlády pro nestátní neziskové organizace byla zřízena usnesením vlády z 10. června 1992 č. 428 jako Rada pro nadace, usnesením vlády z 30. března 1998 č. 223 byla poté transformována na Radu vlády pro nestátní neziskové organizace. 87 Internetové stránky Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. [online]
46
Právní prostředí Začala se uplatňovat ustanovení nového zákona o nadacích, který upravoval dříve velmi liberální podmínky působení těchto subjektů. Coţ mělo za následek radikální sníţení počtu nadací a vznik nadačních fondů. Zatímco v roce 1997 bylo registrováno 5.238 nadací, v roce 1998 jich uţ bylo jen 55, pro změnu vzniklo 71 nadačních fondů. Toto je způsobeno tím, ţe nadace, které vznikly po listopadu 1989, byly ustanoveny podle občanského zákoníku, coţ umoţňovalo, aby byly zřízeny nejen jako organizace sdruţující majetek, ale i jako členská sdruţení pro organizace poskytující sluţby. Zákon č. 227/1997 Sb. vymezil nový právní rámec, stanovil minimální nadační jmění na 500 000 Kč a dosavadním nadacím uloţil povinnost poţádat o novou registraci do 31. 12. 1998.88 Nejvíce diskutovaným zákonem této doby je uvaţovaný zákon o daňových asignacích. Daňová asignace89 představuje moţnost daňového poplatníka rozhodnout o určení části své daňové povinnosti (tj.určitého podílu daně) jinému příjemci neţ státu, přičemţ okruh těchto jiných příjemců stát vymezuje. Jednoprocentní daňová asignace ve prospěch neziskových organizací funguje jiţ od roku 1996 v Maďarsku a od ledna 2002 i na Slovensku. Návrh na vydání takového zákona byl v roce 2001 předloţen Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, ale byl zamítnut. Zastánci tohoto přístupu podpory nestátního neziskového sektoru vyzdvihovali kromě občanské uvědomělosti i skutečnost, ţe to přispěje k decentralizaci zdrojů. Asignace je podle nich v podstatě jakousi úlevou od daně a tím, ţe ji občan-poplatník vyuţije, sníţí podíl financování veřejných statků a svobodně se rozhodne, které vybrané nestátní neziskové organizaci tuto 1% daň odvede. Naproti tomu odpůrci tohoto přístupu poukazují na fakt, ţe asignace popírá základní princip daně jako neekvivalentní platby do státního rozpočtu, která nezakládá právo na určování jejího pouţití. Druhým problémem je také moţnost narušení horizontální spravedlnosti (stejný příjem - stejná daň). Poukazují na příklad dvou daňových poplatníků se stejným zdanitelným příjmem, z nichţ první bude asignovat a druhý ne. Potom fakticky první poplatník přispívá na úhradu veřejných statků menší částí neţ druhý. Další negativa jsou v tom, ţe nikdo neodhadl náklady spojené s administrací těchto prostředků. Svoji roli hraje i 88
Servisní Nestátní Neziskové Organizace, Attavena o.p.s., s.5 Zpracováno z ŠKARABELOVÁ, S. Kdyţ se řekne nezisková organizace: příručka pro zastupitele krajů, měst a obcí., s.32-33 89
47
fakt, ţe asignace jako další daňová úleva komplikuje pouţívaný daňový systém. Příkladem, kde je tento princip úspěšně uplatňován, můţe být Itálie a Španělsko. Asignace zde jdou zejména do církví a náboţenských společností.
Financování V oblasti financování se změny týkaly zejména Nadačního investičního fondu. Od roku 1995 se začaly prodávat jeho akcie a do konce roku 1998 byla takto získána částka ve výši více neţ 1 mld Kč. Ovšem aţ do roku 1996 se vedly ve vládě spory, jakým způsobem a kterým nadacím budou prostředky z NIF rozděleny. Teprve po volbách roku 1996 Rada vlády pro nadace prodiskutovala a připravila návrh s tím, ţe fond bude rozdělen přímo nadacím a toto rozdělení bude provedeno ve dvou etapách stejným dílem do sedmi oblastí činností nadací. Výběrové řízení na rozdělení příspěvku z Nadačního investičního fondu proběhlo ve 2 etapách. Výsledky I. etapy byly schváleny Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR v červenci 1999. Celkem bylo rozděleno 500 milionů korun 39 nadacím v sedmi programových oblastech. Jedna nadace příspěvek ve výši zhruba 16 milionů korun nepřijala. II. etapa rozdělování příspěvků z NIF proběhla v roce 2001 a výsledky výběrového řízení schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR v prosinci 2001. Celkem bylo 64 nadacím rozděleno 849,3 milionů korun a podíl na budoucích výnosech z prodeje akcií v portfoliu Nadačního investičního fondu90. Za rok 1998 byl Radou vlády pro nestátní neziskové organizace publikován první Rozbor financování nestátních neziskových organizací ze státního rozpočtu. Státní dotace totiţ tvoří největší podíl ze všech zdrojů financování. Poskytují se buď v rámci státní dotační politiky nebo na základě rozhodnutí o dotaci podle rozpočtových pravidel. Státní dotační politika je jediný nástroj přímo určený nestátním neziskovým organizacím. Je zakotvena v ustanovení Zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, kde se upravuje poskytování dotací a návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu, a dále se řídí dokumentem Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy, které byly přijaty usnesením vlády v roce 2001. Vláda kaţdoročně schvaluje hlavní oblasti dotační politiky. Tyto oblasti se neustále vyvíjí a rozšiřují. V roce 1999 bylo těchto hlavních oblastí 10, v roce 2003 jich bylo 12 a
90
Čerpáno z POSPÍŠIL, M. History of the Czech Nonprofit Sector., s.8, a z internetových stránek http://www.tretipatro.cz/
48
v roce 2007 jich uţ bylo schváleno 23. Dne 9. června 2008 schválila vláda Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím pro rok 200991. Pro zajímavost: objem finančních prostředků, které poskytly ministerstva, okresní úřady a magistráty na aktivity nestátních neziskových organizací v roce 1999, činil celkem 2.5 mld Kč, coţ je částka podobná jako v minulém období. Největším příjemcem byly občanská sdruţení (80% všech dotací) a „nejštědřejším“ bylo Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy, které na dotacích poskytlo 972.702 tisíc Kč92. Podobný vývoj měly i granty poskytované státní správou v dalších letech. Ročně je rozdělováno kolem cca 3 miliard Kč. Pro názornost uvádím objem poskytnutých dotací za roky 1999 a 2000. Tab. 1: Finanční příspěvky z veřejných rozpočtů pro NNO podle úrovní přispívajících úřadů v roce 1999 (údaje jsou uváděny v tis. Kč)
Pramen: Rozbor financování nestátních neziskových organizací ze státního rozpočtu ČR v roce 1999 [online]
Tab. 2: Finanční příspěvky z veřejných rozpočtů pro NO podle úrovní přispívajících úřadů v roce 2000 (očištěná data93 – pouze podpora pro NO z vlastních zdrojů) Pro občanská sdruţení
Pro účelová zařízení církví
Ministerstva Okresní úřady Magistráty
2 062 542 80 452 317 005
292 811 109 146 121 294
Pro obecně prospěšně organizace 111 911 23 043 42 867
Dotace celkem
2 459 999
523 251
177 821
Dotace celkem 2 467 264 212 641 481 166 3 161 071
Pramen: Rozbor financování neziskových organizací ze státního rozpočtu ČR v roce 2000 [online]
91
Celý dokument ke staţení na webových stránkách vlády ČR. Čerpáno z RNNO. Rozbor financování nestátních neziskových organizací ze státního rozpočtu ČR v roce 1999. [online] 93 Termín „očištěná data“ označuje údaje okresních úřadů a magistrátních úřadů, které zahrnují pouze finanční prostředky poskytnuté NO z vlastních rozpočtů, nikoliv přerozdělované ze státního rozpočtu. 92
49
3. 6 Období 2002 – 2006 Premiér: Vladimír Špidla (15.7.2002-4.8.2004); Stanislav Gross (4.8.2004-25.4.2005); Jiří Paroubek (25.4.2005-4.9.2006) Koalice: ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU
Postoj vlády Toto období je poznamenáno reformou veřejné správy, která započala uţ v roce 2001. Vznikem čtrnácti nových územně-samosprávných celků se započala spolupráce neziskových organizací se státem na úrovni krajů, které začaly neziskové organizace podporovat také ze svých zdrojů. Podle průzkumu Pavola Friče94 se dá konstatovat, ţe spolupráce je zřetelnější na niţších (lokálních) úrovních státu. Často dochází k tzv.“personálnímu prorůstání“ mezi veřejnou a neziskovou sférou. Samozřejmě hodně závisí na jednotlivých osobách, se kterými neziskové organizace musí jednat95. Další změnou byl vstup do EU v roce 2004, který pro neziskové organizace znamenal i nový impuls pro jednání s vládou. V zemích Evropské unie jsou nestátní neziskové organizace přirozeně povaţovány za jednoho z moţných reprezentantů zájmů a názorů široké veřejnosti. Proto jsou chápány jako významní a tradiční partneři. V naší republice se v této době neziskový sektor stabilizuje. Postoj vlády se postupně mění z rezervovaného v opatrnou spolupráci. Prvním krokem k nastavení rovnoprávného vztahu v České republice bylo zapojení neziskových organizací do tvorby strategických dokumentů. V roce 2003 provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění zajímavé šetření, které se týkalo vztahu angaţovanosti veřejnosti v neziskovém sektoru a návaznosti na politické postoje. Z výsledků například vyplývá, ţe více neţ 71 % respondentů aktivně participuje v občanském ţivotě. Politické postoje rovněţ uvedlo 13 % respondentů jako důvody, proč pomáhají ostatním. Nejvíce angaţovaní jsou respondenti, kteří uvedli, ţe ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR hlasovali pro ODS a KSČM. Naopak mezi nejméně angaţované patří nevoliči (respondenti, kteří uvedli, ţe se nezúčastnili voleb do PS v roce 2002), a respondenti, kteří uvedli, ţe v těchto volbách hlasovali pro ČSSD96. 94
FRIČ, P. Rozhovory o neziskovém sektoru II: neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky., s.31-57 NOVÁKOVÁ, M. Zastupitelská demokracie a nevládní organizace. [online] 96 Čerpáno z RAKUŠANOVÁ, P. Třetí sektor a občanská participace v České republice. [online] 95
50
Právní prostředí Kromě Zákona o svobodě náboţenské víry a postavení církví a náboţenských společností (3/2002 Sb.) byl přijat Zákon č.198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě. Tento zákon vyuţívají ke své činnosti všechny právní formy neziskových organizací. Zákon upravuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou sluţbu upravenou dle zákona a vykonávanou bez nároku na odměnu. Dobrovolnická sluţba je činnost, při níţ dobrovolník poskytuje pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiţeným, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakoţ i pomoc při péči o děti, mládeţ a rodiny v jejich volném čase. Naopak to není činnost, při níţ jsou uspokojovány osobní zájmy anebo je vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti anebo v pracovněprávním vztahu, sluţebním poměru nebo členském poměru97. A stejně jako v minulém volebním období i nyní neziskové organizace očekávaly, ţe vláda Jiřího Paroubka schválí navrţený zákon o daňových asignacích, tak jak si to předsevzala ve svém programovém prohlášení: „Vláda bude významnou část svého úsilí věnovat systematické a cílené podpoře neziskových organizací, jejichţ činnost je ţivotně důleţitá pro sociální sluţby, péči o zdravotně postiţené, řešení sociálních patologií, ochranu ţivotního prostředí, ochranu kulturních památek či rozvoj komunitního ţivota. Za tímto účelem vláda zváţí přijetí zákona o daňových asignacích, který by mohl vést k finančnímu posílení neziskového sektoru a ke zvýšení spoluúčasti občanů na správě jejich daní.“98 Bohuţel, ke schválení tohoto zákona doposud nedošlo. Od 1.1.2003 také začal fungovat speciální typ neziskové organizace – příspěvková organizace. Jde o organizaci, jejímţ zřizovatelem můţe být obec, kraj, stát, a najdeme e zejména ve školství a zdravotnictví. Ve vztahu k ostatním nestátním neziskovým organizacím jde však o nerovné postavení, protoţe mají ze zákona daný příspěvek od svého zřizovatele a tím jsou zvýhodňovány oproti ostatním neziskovým organizacím. Těm stát poskytuje dotace pouze na jeden rok, takţe na dlouhodobější programy musí ţádat několikrát. Přitom není jisté, zda jim budou peníze přiděleny opakovaně, coţ vnáší do hospodaření nestátních neziskových organizací značný prvek nejistoty. 97 98
Ustanovení Zákona č.198/2002 Sb., O dobrovolnické sluţbě Viz Programové prohlášení vlády. [online]
51
Financování Se vznikem vyšších územně samosprávných celků se očekávala také úprava financování, spojená se sniţováním centrálního rozdělování financí a přechodem na krajské financování. Vláda uloţila svým usnesením ze dne 19. června 2002 č. 642 předsedovi RVNNO zpracovat a předloţit souhrnný materiál zabývající se moţnostmi decentralizace části finančních prostředků určených na státní dotace projektů NNO s krajskou působností na úroveň krajů. Vláda posléze vzala v usnesení ze dne 6. srpna 2003 č. 807 na vědomí „Zprávu o stavu decentralizace finančních prostředků určených na státní dotace na projekty NNO na úroveň krajů“. Z obsahu zprávy vyplývá, ţe jediné ministerstvo – Ministerstvo práce a sociálních věcí – se chystalo pro rok 2004 převést částku 403 mil. Kč, která zahrnovala část prostředků na podporu regionálních aktivit nestátních neziskových organizací, tj. sociální sluţby na místní a regionální úrovni, do rozpočtů krajů. Všechna ostatní ministerstva ponechala prostředky ve státním rozpočtu, některá z nich si přitom decentralizaci představovala jako uţší spolupráci s kraji při rozhodovacím řízení o udělení dotace ze státního rozpočtu konkrétním neziskovým organizacím99. Vstupem do EU se zároveň oslabila finanční pomoc ze strany zahraničních dárců. Ti se přesunuli do dalších zemí, které ještě v EU nejsou, na východ. Některé neziskové organizace tak přišly o část svých zdrojů. V souvislosti s členstvím v Evropské Unii se v květnu 2005 v Praze konalo Zasedání Evropské Komise, kterého se zúčastnilo na 60 zástupců neziskových organizací z celé republiky. Během setkání se čeští zástupci neziskových organizací, které reprezentovaly celé spektrum sektorů a aktivit, dotazovali především na moţnosti získávání grantů z programů a fondů Evropské unie. Setkání bylo věnováno otázkám komunikace mezi českým neziskovým sektorem a Komisí. V rámci debaty vystoupila paní komisařka Wallströmová, která zdůraznila, ţe neziskovky mají často vyšší důvěryhodnost neţ politické instituce a politici v dané zemi a proto jsou pro Evropskou komisi vítaným a vhodným komunikačním kanálem.100
Ostatní Aţ do roku 2003 byla velkým problémem nestátního neziskového sektoru u nás neexistence jednotné zastřešující organizace, která by zastupovala všechny neziskové organizace a 99
Čerpáno z RNNO: Posouzení systému udělování dotací nestátním neziskovým organizacím. [online]
100
52
představovala tak rovnocenného partnera pro jednání s ostatními společenskými subjekty (veřejnou správou, parlamentem, zastupitelstvy, podnikateli, politickými stranami apod.). V tomto roce byla zaloţena Asociace nestátních neziskových organizací (Asociace NNO), která je nepodnikatelským zájmovým sdruţením právnických osob. Její historie sahá aţ do roku 1989, kdy byl u nás obnoven nestátní neziskový sektor. Původně to byly celostátní všeobecné konference nestátních neziskových organizací, které postupem času vedly aţ k zaloţení Asociace NNO. Členem Asociace NNO jsou všechna existující krajská všeoborová a některá oborová sdruţení, jakoţ i řada jednotlivých nestátních neziskových organizací (NNO). Sdruţuje téměř 700 NNO. Asociace NNO pomáhá svým členům i dalším NNO v adaptaci na podmínky Evropské unie.101 Ale i kdyţ je v současnosti Asociace NNO platformou působící na celorepublikové úrovni nestátního neziskového sektoru, problémem je, ţe členy nejsou všechny neziskové organizace a naopak asociace zase nejsou ve všech regionech České republiky. Dle dostupných informací je aktuální počet členů Asociace NNO 64 (potaţmo je toto i počet asociací neziskových organizací v České republice)102. Kromě této „všeoborové“ zastřešující organizace existuje však mnoho jednooborových zastřešujících organizací, např. Amatérská divadelní asociace Asociace informačních poradenských středisek Asociace křesťanských sdruţení mládeţe Asociace národnostních sdruţení Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel Česká asociace sport pro všechny Česká rada dětí a mládeţe Fórum dárců Síť mateřských center a další.
101 102
http://www.asociacenno.cz/ Tento údaj se týká počtu členů k 12.3.2009.
53
3. 7 Období 2007 – 2009 Premiér: Mirek Topolánek I (4.9.2006-9.1.2007), Mirek Topolánek II (9.1.2007-8.5.2009) Koalice: ODS (menšinová vláda), od ledna 2007 ODS, KDU-ČSL, SZ Vláda neprošla hlasováním o důvěře a 8.5.2009 ukončila svoji činnost.
Postoj vlády V posledních letech se stále více prohlubuje spolupráce a partnerství na úrovni krajů a obcí. Na nejvyšší úrovni je velmi kladně hodnocena činnost Rady vlády pro nevládní neziskové organizace. Právě ona předloţila vládě dokument Zhodnocení koncepce podpory rozvoje neziskového sektoru103. Tento projekt má za cíl především identifikovat překáţky, které brání dalšímu rozvoji a stabilitě neziskového sektoru do budoucna. Jako klíčové se ukazují tři oblasti: dostupnost finančních zdrojů, právní vymezení neziskového sektoru a rozvoj neziskového sektoru včetně spolupráce veřejné správy s neziskovým sektorem. Na koncepci se začalo pracovat na začátku 2008 a vláda jej schválila v lednu 2009. Vize pro rok 2013 jsou tyto: Transparentní nestátní neziskový sektor je rovnocenným a vítaným partnerem veřejné správy na místní, regionální i národní úrovni. Nestátní neziskový sektor má pevnou oporu v zákonech a nové právní úpravy neomezují aktivity občanů a činnost neziskových organizací. Nestátní neziskové organizace mají dlouhodobě stabilní finanční zdroje různých typů a kvalitní personální a technické kapacity pro rozvoj činnosti a veřejné prospěšnosti. Jak se budou tyto vize naplňovat, je nyní, vzhledem k vyhlášení předčasných voleb, nejisté. Negativem je výlučné postavení příspěvkových organizací státu, krajů a obcí, které jsou zvýhodněným konkurentem nestátních neziskových organizací. Přínosné bylo ratifikování tzv. Aarhuské úmluvy104, která rozlišuje mezi pojmem veřejnost a dotčená veřejnost. Přičemţ dotčená veřejnost má větší moţnost ovlivňovat rozhodování.
103 104
Čerpáno z internetových stránek http://www.vláda.cz/ [online] Blíţe např. http://www.ucastverejnosti.cz/cz/zakladni-informace/
54
I kdyţ si uţ neziskový sektor vydobil své místo ve společnosti, problémem je dosud nemoţnost ho komplexně „uchopit“, chybí nějaká komplexní analýza, konkrétní data jen za neziskový sektor. Nejsou k dispozici dostatečné údaje z Českého statistického úřadu, jen několik útrţkovitých a nespolehlivých údajů z několika výzkumných šetření. Tuto situaci by mělo zlepšit zavedení satelitního účtu neziskových institucí (v roce 2007)105. Současné vztahy mezi státem a neziskovým sektorem se povaţují spíše za kladné (kooperativní) neţ konfliktní, ale přesto nejde o vztah rovnoprávný. Neziskový sektor je ve vztahu ke státu tlačený do role jakéhosi servisního apendixu, který „vhodně“, podle představ úředníků a politiků, doplňuje nabídku sluţeb státních organizací106.
Financování Ekonomické návrhy této vlády jsou orientované spíše na trh, liberalismus. Rovná daň a rovné sociální dávky podle některých prospějí zejména bohatým, zatímco obyvatelé s niţšími příjmy výraznou změnu k lepšímu nepocítí. I představa o financování neziskového sektoru odpovídá jejímu trţnímu zaměření. ODS doporučuje západní model, kde neziskové organizace „ţijí“ ze sponzorských darů. Rozdíl je však v tom, ţe rámci tamějších daňových zákonů si dárci odepisují dary z daní a nikoli pouze ze základu daně, jako je tomu u nás. Stálým problémem současnosti je také patrná snaha o nahrazení prostředků ze státního rozpočtu financemi z evropských fondů.
Právní prostředí Od 1.1.2009 platí novela Zákona o dani darovací, která neziskové organizace plně osvobozuje od platby této daně (předtím byly osvobozeny do určité částky). Toto je důleţité vzhledem k tomu, ţe nejčastějším zdrojem financování činnosti nevládních neziskových organizací jsou dary. Nejdiskutovanějším problémem současného období je fakt, ţe není právně podloţen pojem organizace se statusem veřejná prospěšnost107. Nesprávně se za tyto organizace povaţují všechny nestátní neziskové organizace. Ale uţ se fakticky nezkoumá míra veřejné 105
POSPÍŠIL, M. History of the Czech Nonprofit Sector. FRIČ, P. Rozhovory o neziskovém sektoru II: neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky., s.27 107 Čerpáno z Věcný záměr zákona o organizacích se statusem veřejné prospěšnosti včetně závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace. [online] 106
55
prospěšnosti. Zákon, po kterém neziskový sektor volá uţ několik let, a který je potřeba zejména kvůli nejednoznačné terminologii veřejná prospěšnost, nyní připravuje vláda. V současné době tedy připravovaný zákon o organizacích se statusem veřejné prospěšnosti právě samotné neziskové organizace zpřipomínkovávají. Tyto dva pojmy (nestátní neziskové organizace a veřejná prospěšnost) by měly být ujednotněny a uvedeny ve všech předpisech, které v příslušné oblasti upravují právní vztahy. Dalším důvodem potřeby přijetí tohoto zákona je větší transparentnost. Dosud jsou nejčastější právní formou nestátních neziskových organizací občanská sdruţení. Tato forma je sice nejméně transparentní, ale současně nejvíce neziskových sluţeb občanům poskytují ony a tím pádem jsou také největším příjemcem dotací. Oproti nadacím, nadačním fondům a obecně prospěšným společnostem jsou však občanská sdruţení zvýhodněna jak v jednoduchosti samotného vzniku, tak i tím, ţe jsou mnohem více podporovány z veřejných zdrojů108. Větší transparentnost ve finančních tocích je potřeba také z důvodu kladného vnímání v očích veřejností. Na občanská sdruţení je někdy nahlíţeno jako na organizace, které sice dělají dobrou věc, ale jejich účetnictví je neprůhledné - málokteré občanské sdruţení zveřejní svoji výroční zprávu. Nový zákon by měl upravovat i tyto povinně zveřejňované údaje.
Velikost neziskového sektoru Podle Vajdové109 se od roku 2002 růst počtu všech typů nestátních neziskových organizací zpomalil a můţeme tedy hypoteticky uvaţovat o tom, ţe se český neziskový sektor „nasytil“. Přesné údaje o počtu neziskových organizací se ovšem rozcházejí. Zatímco ICN v roce 2003 mluví o 90.118 neziskových právnických osobách, ČSÚ k témuţ datu zveřejnil údaj 119.267 neziskových organizací110. Zde je nutné poznamenat, ţe v České republice existují na jedné straně neziskové organizace, které pracují pouze na dobrovolnické bázi, ale na druhé straně jsou i profesionální neziskové organizace, které zaměstnávají nemalý počet zaměstnanců. Bohuţel, poznatků a údajů o počtu zaměstnanců v organizacích neziskového sektoru v České republice je poskromnu a 108
Dle zákona 248/1995 Sb. mohou obecně prospěšné organizace získat finanční prostředky na stejný projekt pouze z jednoho státního zdroje, zatímco občanská sdruţení takovéto omezení nemají. 109 VAJDOVÁ, T. Zpráva o neziskovém sektoru v České republice.,s.11 110 POSPÍŠIL, M. History of the Czech Nonprofit Sector.
56
velmi často se lišily, coţ je způsobeno převáţně rozlišným pojímáním, co lze v rámci České republiky povaţovat za neziskovou organizaci a co jiţ ne. V čem panuje všeobecná shoda je, ţe neziskový sektor je významným činitelem zaměstnanosti, převáţně díky vytváření pracovních návyků u absolventů a při zaměstnávání osob ohroţených sociální exkluzí, osob se zdravotním postiţením atd. Také se shodují, ţe chybí relevantní data pro přesnější popis významu neziskového sektoru na trhu práce, podle jakékoliv definice111. Hodnotící Zpráva o stavu neziskového sektoru v České republice v roce 2007 k tomuto říká: „Klíčové organizace mají stálé zaměstnance. Ne vţdy mají tito zaměstnanci pevně stanovený popis práce. Pracovníci jsou často zaměstnáváni na dobu trvání projektu. Obecně v neziskovém sektoru roste zaměstnanost, nicméně stále chybí dostatek schopných manaţerů. Neziskové organizace spolupracují s dobrovolníky, ojediněle mají organizace systematicky zpracované databáze dobrovolníků. Na základě zákona o dobrovolnické sluţbě se přípravě a vzdělávání dobrovolníků věnují akreditovaná dobrovolnická centra. Podle zákona však dobrovolníkem nesmí být člen sdruţení, coţ často komplikuje práci nestátních neziskových organizací s dobrovolníky“112.
Ostatní V roce 2008 proběhla změna názvu Informačního centra nadací na Neziskovky.cz..113 Významným projektem této organizace byla v průběhu desetiletí kampaň 30 dní pro neziskový sektor. Kampaň nabízela prostor a diskusi o významu a práci v neziskovém sektoru. Celkem proběhlo 10 ročníků této kampaně, v roce 2008 byl poslední. O významu těchto akcí svědčí i fakt, ţe se ho zúčastňoval velký počet osobností, například Václav Havel, politolog Jacques Rupnik nebo Karel Schwarzenberg. Mezi další úspěšné akce můţeme zařadit například: Běh pro paraple organizovaný na podporu zdravotně postiţených sportovců, akce Pomozte dětem podporující znevýhodněné a ohroţené děti do 18 let, Bílá pastelka a Světluška shromaţďující finanční prostředky a informující veřejnost o ţivotě nevidomých nebo kaţdoroční Adventní koncerty114. 111
PROUZOVÁ, Z. Podíl a význam neziskových organizací na pracovním trhu s veřejnými sluţbami a trhu poskytovatelů veřejných sluţeb.[online] 112 ICN, o.p.s.. Zpráva o stavu neziskového sektoru v ČR. , s.2 [online] 113 http://www.neziskovky.cz/ 114 Čerpáno z oficiálního vebu České republiky, provozovaného Ministerstvem zahraničních věcí. Dostupné z http://www.czech.cz/
57
Působnost současných NNO V jakých oblastech nyní neziskové organizace působí? Dá se říct, ţe všude tam, kde se lidé chtějí soukromě angaţovat a nahradit tak neexistující nebo nedostatečně fungující státní instituce. Neziskové organizace tak zalesňují naše hory, organizují zájmové aktivity pro děti v jejich volném čase, pořádají osvětové přednášky zaměřené proti rasismu, budují cyklistické stezky, pomáhají jako asistenční sluţba handicapovaným dětem ve školách, opravují historické památky, organizují humanitární pomoc v případě ţivelných katastrof u nás i v zahraničí apod.115 Jde zejména o tyto oblasti: kultura, ochrana památek, umění výzkum a vzdělávání zdravotnictví a sociální sluţby ochrana ţivotního prostředí, ekologická výchova ochrana lidských práv rovné příleţitosti komunitní rozvoj práce s dětmi a mládeţí rekreace, sport, tělovýchova ostatní (např. podpora neziskového sektoru, jeho PR, informační sluţby, podpora dárcovství a dobrovolnictví) Mezi nejvýznamnější neziskové organizace v České republice patří například: -
Občanská sdruţení: Armáda spásy, ICN, Bílý kruh bezpečí, Arnika, Český červený kříţ, Agora, Tereza
-
Nadace a nadační fondy: Kapka naděje, Nadace Terezy Maxové, Nadace rozvoje občanské společnosti, Nadace Charty 77, Naše dítě, Nadace Via, Nadace ADRA, Nadační fond Českého rozhlasu
-
církevní právnické osoby zřizované církví či náboţenskou společností: Česká katolická charita, Diakonie ČCE
-
obecně prospěšné společnosti: Člověk v tísni, Finále Plzeň, Kühnův dětský sbor, Amnesty International
115
čerpáno z http://www.neziskovky.cz/, Co je to neziskový sektor. [online]
58
A opět můţeme citovat Václava Havla: „…myslím, ţe člověk nemusí být velkým ekonomem či počtářem, aby přišel na to, ţe občanská společnost se vyplácí…většina neziskových aktivit neslouţí jen těm, kdo se jich účastní, ale přináší obecný prospěch, tedy výsledky, z nichţ se tak či onak můţou těšit všichni…jednou ze základních dimenzí občanské společnosti a zároveň jednou z forem či podmínek jejího rozvoje je tedy decentralizovaný stát…“116 (Václav Havel – Co je občanská společnost - projev 26. 4. 1999 v Minneapolis, USA)
3. 8 Dílčí závěr Po svrţení komunistické diktatury v naší zemi se kromě otevření trhu také otevřel prostor pro rozvoj neziskového sektoru. Souhrnné informace o něm však nebyly dlouhou dobu vůbec k dispozici, průlomem byla aţ Zpráva o neziskovém sektoru v České republice, kterou v roce 2004 zpracovala Mgr.Tereza Vajdová, PhD. I dnes je však obtíţné některé souhrnné údaje o neziskovém sektoru sehnat. V prvním volebním období byl postoj vlády velmi liberální, ze strany legislativy byly umoţněny podmínky pro výrazný růst neziskových organizací, patrná byla snaha vytvořit mezi státem a neziskovým sektorem partnerský vztah. V období vlád Václava Klause bylo bohuţel toto teplé období ze strany vlády vystřídáno odstupem. Význam neziskových organizací stoupl aţ v roce 1998, na coţ mělo vliv i přejmenování Rady pro nadace na Radu vlády pro nestátní neziskové organizace. V období vlády ČSSD se situace začala opět zlepšovat. Vláda viděla jako potřebné vytvářet podmínky pro aktivní spoluúčast a začala uvolňovat první finance z Nadačního investičního fondu. V současnosti jsou vztahy stát-neziskový sektor označovány jako kladné, problémové okruhy však zůstávají stále stejné: legislativní upravení, oblast financování a míra spolupráce mezi veřejnou správou a občanským sektorem. Zejména v oblasti financování je snaha neziskový sektor stavět do takové pozice, aby se sám staral o získávání finančních prostředků formou sponzorských darů a vlastních zdrojů. 116
ANDERLE, P. Máme na čem stavět. Útrţky ze ţivota občanské společnosti. [online]
59
V oblasti legislativy jde o neexistenci zákona, který by upravoval postavení neziskových organizací. Přesto však je fungování všech právních neziskových typů, které na území ČR působí, právně ošetřeno. Kaţdý typ neziskové organizace má svoje speciální zákony – zákon o nadacích a nadačních fondech, o obecně prospěšných společnostech, o sdruţování občanů a zákon o církvích a náboţenských společnostech. Vzhledem k neexistenci tohoto zákona však dochází k tomu, ţe v jednotlivých zákonech jsou různá vyloţení pojmu nezisková organizace (popř. nestátní nezisková organizace). V současné době se tedy připravuje zákon o nestátních neziskových organizacích, který by ponechal stávající právní formy neziskových organizací a současně vymezil, co je nestátní nezisková organizace a veřejná prospěšnost. Z hlediska financování se stát zaměřuje zejména na státní dotační politiku. Bohuţel se tak někdy snaţí vmanévrovat neziskové organizace do oblastí, které sám povaţuje za potřebné a od neziskového sektoru chce, aby, pokud chce dotace, se mu přizpůsobil. Výsledkem je menší zájem ze strany neziskového sektoru o některé vypsané dotační tituly. Pro obce a kraje tato politika není závazná, předpokládá se totiţ, ţe tyto samosprávné celky nejlépe znají své potřeby a samy si tak určují potřebné oblasti. Ale i kdyţ objem vyplacených dotací neustále roste, stále není s to pokrýt veškeré nároky neziskových organizací. Proto roste význam vícezdrojového financování, coţ organizacím umoţňuje získat finance z veřejných zdrojů, z vlastních příjmů a z darů od občanů a organizací ze soukromého sektoru, i z prostředků Evropské unie. Samotné neziskové organizace však raději dávají přednost nepřímým formám podpory státu, protoţe v dotační politice zejména menší organizace nemají velkou úspěšnost. Uvítaly by zejména zavedení zákona o daňových asignacích, který se bohuţel zatím nepodařilo prosadit. V souvislosti se členstvím v Evropské unie se však v budoucnosti dá přijetí takového zákona očekávat. I kdyţ jsou vztahy stát – neziskový sektor nyní spíše kladné, stále nejsou rovnoprávné. V oblasti spolupráce je tak stále co zlepšovat. Na straně neziskových organizací je třeba se sjednotit, vytvořit takový zastřešující orgán, který bude plně respektován všemi neziskovými organizacemi. Jedině tak se bude moci stát plnohodnotným partnerem při vyjednávání se státem, s podnikatelským sektorem, s veřejností. Je jasné, ţe neziskové organizace zvyšují bohatství společnosti. A je to mnohem více neţ jen hrubým domácím produktem, na němţ se podílí pouze minimálně. Těţko lze hodnotit neziskový sektor na základě ekonomických čísel. Jeho hodnota nespočívá jen v produkci hmotných statků nebo počtu zaměstnanců, ale zejména v hodnotách jako jsou solidarita, tolerance a pomoc druhým. 60
4 KONKRÉTNÍ PŘÍKLAD – VZTAH NEZISKOVÉHO SEKTORU A KRAJE VYSOČINA V minulé kapitole jsem se věnovala analýze vztahu mezi neziskovým sektorem z hlediska vládní politiky, z pohledu financování a z legislativního hlediska, a také z pohledu vzájemných organizačních vztahů stát-neziskový sektor, kterým se nelze vyhnout, protoţe bez nich nelze spolupráci (partnerský vztah) uskutečňovat. Tyto hlediska jsem doposud zkoumala jen na nejvyšší - státní úrovni. Zejména organizační vztahy ale v sobě zahrnují mnohem větší oblast, v rámci nich jde o institucionální podoby jednotlivých ministerstev, krajských a místních samospráv a ostatních státních úřadů, které s neziskovými organizacemi (spolu)pracují. Tyto vztahy mohou být (a jsou) samozřejmě velice odlišné. Aktivní vztah na úrovni státu zajišťuje zejména Rada vlády pro nestátní neziskové organizace, o jejíţ činnosti jsem se zmínila v průběhu etap vývoje v minulé kapitole. Na úrovni ministerstev jsou tyto vztahy závislé od toho, jak moc které ministerstvo neziskový sektor potřebuje nebo s ním musí komunikovat – např. nejvíce aktivním se zdá být Ministerstvo ţivotního prostředí, coţ je však dáno tím, ţe tzv. vlajkovou lodí neziskových organizací jsou ekologická hnutí. Pro účely této práce jsem si však vybrala jako konkrétní příklad spolupráci státu s neziskovým sektorem na niţší úrovni – na krajské úrovni. Na niţší neţ státní úrovni je spolupráce neziskového sektoru se samosprávou a správou výrazně lepší neţ na centrální úrovni117. Je to dáno tím, ţe samospráva, tedy samostatné spravování, samostatné vykonávání správy, zahrnuje svobodné a nezávislé poznávání, posuzování a rozhodování vlastních věcí. Má tak velmi dobré předpoklady pro spolupráci s neziskovými organizacemi. A to platí i naopak, protoţe obě strany mají zájem na stejné věci – spokojenost vlastních obyvatel. Také je třetí sektor potenciální základnou osobností místní politiky.
118
A naopak: obsah rozvojových
dokumentů vznikajících na centrální úrovni má své kořeny v místních problémech jednotlivých krajů. Neziskový sektor v kraji Vysočina je co do statistik obdobný ostatním krajům. Ale jaký mají vztah neziskový sektor a kraj mezi sebou? Naplňuje se zde chápání principu partnerství tak, jej vymezují materiály Evropské komise, podle kterých je princip partnerství jedním ze základních principů politiky hospodářské a sociální soudrţnosti? 117
Blíţe FRIČ, P. Aktivity a potřeby neziskových organizací v ČR: výsledky kvantitativního sociologického šetření., s. 6-7 118 ONDRUŠEK, D. a kol. Čítanka pre pokročilé neziskové organizácie, s.184
61
Informace pro tuto kapitolu jsem čerpala z několika zdrojů: z projektu Komplexní analýza nestátního neziskového sektoru v kraji Vysočina, uskutečněného v roce 2005-2006; z internetových stránek kraje Vysočina119, kde na úvodní straně webových stránek je odkaz na „nestátní neziskové organizace“ ; a také přímo od pana Ing. Petra Holého, pracujícího na úseku spolupráce s neziskovým sektorem Odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina. Dále také čerpám z internetových stránek informačního portálu nestátních neziskových organizací na Vysočině120, z internetových stránek krajského koordinačního centra KOUS121 a z internetových stránek Partnerství pro Vysočinu122 a z internetových stránek uváděných organizací.
4. 1 Kraj Vysočina – obecné informace Vysočina byla pod názvem "Jihlavský kraj" vytvořena ke dni 1. 1. 2000 ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Tím došlo k naplnění článku 99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky. Ústavním zákonem č. 176/2001 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, byl ke dni 31. 5. 2001 změněn název kraje na "Vysočina". Kraj Vysočina se rozkládá na ploše 6 796 km2, celkový počet obyvatel je 513 677123. Celkově je v kraji 704 obcí, coţ je druhý nejvyšší počet mezi regiony. Na jednom čtverečním kilometru ţije v průměru 75 lidí, coţ je třetí nejniţší číslo mezi českými a moravskými kraji. Charakteristické jsou pro tento kraj malé vesnice nepříliš vzdálené od místního centra, jímţ bývá klidné malé město se třemi aţ deseti tisíci obyvatel. Pouze ve čtyřech městech ţije více neţ dvacet tisíc obyvatel, krajské město Jihlava dosahuje počtu padesáti tisíc. Kraj je umístěn v dopravním i populačním středu země. Vysočinou prochází hlavní dopravní tepna České republiky dálnice D1.
119
http://www.kr-vysocina.cz/ http://www.neziskovka.cz/ 121 http://www.kous.cz/ 122 http://www.partnerstvi-vysocina.cz/ 123 Čerpáno z webových stránek kraje Vysočina, stav ke dni 1.1.2008 120
62
4. 2 První volební období (2001 – 2004) V kraji vládne Čtyřkoalice (sloţená z členů KDU-ČSL, ODA, US, DEU) Hejtmanem se stal Ing. František Dohnal (zvolen 20.12.2000, za Čtyřkoalici). Prvním závaţným činem vlády bylo v únoru 2001 přijetí dokumentu Program rozvoje kraje Vysočina. Tento Program se rozhodl tehdy ještě „Jihlavský kraj“ více rozpracovat. Faktickou tvorbu dokumentu zajišťovalo 14 pracovních skupin (dle prioritních oblastí), ve kterých byli zastoupeni i zástupci nestátních neziskových organizací. Na Program rozvoje kraje Vysočina se napojil tzv. Fond Vysočiny124, který je specifikem tohoto kraje. Jde o samostatný účelový rozvojový fond, který soustřeďuje část rozvojových prostředků kraje, které jsou poskytovány jednotlivým subjektům prostřednictvím grantových programů formou dotací a půjček na základě stanovených pravidel a v souladu se schválenými prioritami. Konkrétní vytvořené programy jsou pak specifikovány podle potřeb kraje. Od jeho zřízení jsou zastupitelstvem kraje kaţdoročně vyhlašovány grantové programy, jejichţ účelem je cílené financování rozvojových aktivit ze strany kraje Vysočina. Převáţná většina ţadatelů je z řad neziskových organizací. Přehled vyhlášených grantových projektů z Fondu Vysočina a jejich objem je vidět v grafu na konci této subkapitoly. Zřízení tohoto fondu představovalo začátek spolupráce kraje s neziskovým sektorem. Tato spolupráce nebyla z počátku nijak organizačně zakotvena, coţ se však zásadně změnilo s vytvořením pracovní pozice kontaktní osoby pro neziskový sektor na Oddělení regionálního rozvoje. Kraj Vysočina tak byl jedním z prvních, kde byla ustavena pracovní pozice koordinátora neziskového sektoru na Krajském úřadě. Zástupci nestátních neziskových organizací jsou s úředníkem v pravidelném kontaktu, jeho hlavní přínos leţí především v poradní funkci (informování o grantech atd.). Kromě toho se tento úředník pravidelně setkává se členy tzv. koordinačního uskupení nestátních neziskových 124
V polovině roku 2002 bylo zastupitelstvem rozhodnuto přesunout 81, 6 miliónu Kč z rozpočtu kraje a rozdělit je mezi jednotlivé cíle, aby byl celý Programový rozvoj kraje konkrétnější. Zdroj: Analýza spolupráce nestátních neziskových organizací a veřejné správy na tvorbě krajských rozvojových dokumentů, případně dalších dokumentů relevantních pro EU. [online]
63
organizací kraje Vysočina. Toto uskupení vzniklo na podzim 2002, a původně bylo bez právní subjektivity. Důvodem vzniku byla potřeba se sdruţit, aby společně mohli delegovat zástupce nestáních neziskových organizací do Výboru pro regiony při Radě vlády pro nestátní neziskové organizace. Od března 2003 byla na krajském úřadě zřízena Pracovní skupina kraje Vysočina pro nestátní neziskový sektor. Je tvořena reprezentanty zastupitelstva (Rady kraje Vysočina) i zaměstnanci Krajského úřadu. Celkový počet členů je 18. Pracovní skupina se schází jedenkrát za měsíc a věnuje se průřezovým problematikám nestátního neziskového sektoru (např. databáze nestátních neziskových organizací, zprávy z Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, školení pro neziskové organizace apod.). Graf 1: Přehled vyhlášených GP z Fondu Vysočiny a jejich objem v letech 2002-2006
Zdroj: Kraj Vysočina, Závěrečná zpráva o čerpání prostředků Fondu Vysočiny v roce 2006 [on-line], dostupný na: http://www.kr-vysocina.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=450008&id_org=450008&id=1599184&p1=&p2=&p3=
cit. dne
15. 6. 2009
Tento graf je průřezem dvou volebních období, a je zde na něm jasně vidět, ţe zatímco v průběhu prvního volebního období za vlády Čtyřkoalice finanční podpora stoupala, po nástupu vlády ODS se počet grantových programů i objem finančních prostředků výrazně sníţil.
64
4. 3 Druhé volební období (2005 – 2008)
Vládnoucí strana: ODS Hejtmanem byl zvolen RNDr. Miloš Vystrčil (ODS). V průběhu druhého volebního období se pokračovalo v nastavené spolupráci neziskového sektoru s krajem a vzniklo několik podstatným aktivitám, které však měly původní myšlenky započaté jiţ v minulém období. Velkým přínosem bylo komplexní zmapování nestátního neziskového sektoru v celém kraji. Tato potřeba komplexní analýzy se projevila jiţ při zpracování Strategie rozvoje nestátního neziskového sektoru v kraji Vysočina na jaře roku 2005. Zástupci nestátních neziskových organizací se stále potýkali s absencí relevantních vstupních dat. V této době vzniká i projekt Partnerství pro Vysočinu, který je zaměřen na vytváření a podporu spolupráce mezi krajskou samosprávou, sektorovými125 a místními126 partnerstvími. Iniciátorem projektu je kraj Vysočina a finančně byl podpořen v rámci opatření 3.3 Společného regionálního operačního programu. Cílem tohoto projektu, je vybudovat v kraji partnerský dialog, v němţ budou zastoupeni všichni ti, kteří mají co říci k rozhodování o budoucnosti regionu, a zajistit tak maximální přijatelnost a udrţitelnost rozvojových plánů kraje, v nejbliţším období zejména v zaměření na zvyšování absorpční kapacity při čerpání z fondů EU v programovacím období 2007-2013.127 Cílovou skupinou jsou obce, podnikatelé, zemědělci, nevládní neziskové organizace, mikroregiony a další. Právě oni totiţ díky své úzké vazbě na dané území nejlépe vědí, co je třeba změnit a do čeho je třeba investovat, aby se jejich obce a okolí rozvíjely a nabízely dostatek pracovních příleţitostí, kvalitní infrastrukturu, potřebné sociální sluţby i kulturní vyţití. Pro realizační tým tohoto projektu bylo prakticky nemoţné zjistit, s kolika neziskovými organizacemi lze počítat, nebyly k dispozici ani aktuální kontakty. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto pokusit se analyzovat sektor nestátních neziskových organizací v kraji Vysočina jako celek, a byly nalezeny i potřebné finanční prostředky. Realizace Komplexní analýzy nestátního neziskového sektoru v kraji Vysočina začala na podzim roku 2005 a ukončena 125
Sektorové partnerství je zaloţené na spolupráci subjektů v rámci jednoho sektoru a na jejich sdruţování. Vrcholní představitelé těchto sektorových partnerství jsou Koordinačního uskupení NNO, Krajské agrární komory, Krajské hospodářské komory, Úřadu práce v Jihlavě ad. 126 Místní partnerství jsou neformální pracovní skupiny sloţené ze zástupců mikroregionů, místních akčních skupin, jednotlivých obcí, místních organizací a institucí i aktivních jednotlivců. 127 Čerpáno z Představení projektu. Dostupné z http://www.partnerstvi-vysocina.cz/
65
byla v dubnu 2006. Tato analýza byla (a stále je) svým rozsahem v rámci České republiky naprosto ojedinělá. Mapování sektoru nestátních neziskových organizací je sice obecně povaţováno za velmi potřebné, je ale také velmi obtíţné vzhledem k velkému mnoţství organizací a absenci aktuálních kontaktů. Dosavadní analýzy, který se na úrovni krajů dosud realizovaly, se týkaly vţdy pouze malého vybraného vzorku organizací128. Realizační tým, který tvořili pracovníci Krajského úřadu kraje Vysočina a zástupci nestátních neziskových organizací, se rozhodl kontaktovat všechny organizace registrované a působící v kraji (jednalo se o téměř 5200 organizací) a zjistit stav jejich činnosti, jejich zkušenosti ze spolupráce s různými institucemi, ekonomickou situaci a rozvojové potřeby. Jak samotná analýza neziskového sektoru probíhala? Důraz byl kladen především na zkoumání kvalifikačních potřeb a absorpční kapacity neziskového sektoru tak, aby to odpovídalo zaměření projektu Partnerství pro Vysočinu, v jehoţ rámci byla analýza realizována. Na základě těchto poţadavků byl vypracován strukturovaný dotazník s několika desítkami otázek týkajících se ekonomické situace organizací, struktury financování, vyuţívání fondů EU, počtu a vzdělání pracovníků i překáţek rozvoje. Na jeho tvorbě se podíleli i zástupci ČSÚ v Jihlavě a Centra pro výzkum neziskového sektoru v Brně. Vyuţito bylo i zkušeností ze zahraničí, zejména z Maďarska, kde instituce, zabývající se sběrem statistických dat, pravidelně plošně komunikují s neziskovým sektorem, vytvářejí aktuální databáze fungujících subjektů a informace pravidelně kaţdoročně aktualizují. Cílem bylo získat informace od všech fungujících nestátních neziskových organizací. Z celkového počtu 5200 organizací registrovaných v kraji Vysočina se podařilo získat 1048 vyplněných dotazníků. I kdyţ to zdaleka nejsou všechny neziskové organizace, je tento počet plně reprezentativní. Zde je vhodné zmínit fakt, ţe se nejčastěji nepodařilo kontaktovat neziskové organizace, které mají v krajském měřítku nejmenší vliv na podobu zkoumaného sektoru (ať jiţ z hlediska kvalifikačních předpokladů pracovníků či vzhledem k ekonomické situaci). Veškeré výstupy této analýzy je moţné si prohlédnout na webu projektu Partnerství pro Vysočinu na adrese www.partnerstvivysocina.cz
nebo
na
informačním
serveru
neziskového
sektoru
kraje
Vysočina
www.neziskovka.cz.
128
Například Situační analýza neziskového sektoru Jihomoravského kraje dle zájmových sektorů čítala 225 neziskových organizací.
66
Po tomto úspěšném projektu se v roce 2004 na konferenci nestátních neziskových organizací zúčastnění zástupci rozhodli pro další projekt, který měl za cíl definovat zásadní překáţky, bránící rozvoji nestátního neziskového sektoru na Vysočině a najít společná východiska vedoucí k překonání těchto překáţek. Tento projekt dostal název Hledání cest k rozvoji nestátního neziskového sektoru v kraji Vysočina. Formou SWOT analýzy tematicky utřídily podobu šesti prioritních cest, které formulovaly jako procesy, vedoucí neziskový sektor i jednotlivé nestátní neziskové organizace na Vysočině k zajištění jejich udrţitelného rozvoje. Hlavním přínosem celého tohoto procesu je zmapování potřeb a příleţitostí rozvoje nestátního neziskového sektoru na Vysočině s vyuţitím znalostí a duševního potenciálu zástupců nestátních neziskových organizací. Výsledkem je těchto šest prioritních cest129: 1. Prostřednictvím systematického vzdělávání a strategického plánování zkvalitňujeme řízení (management) s cílem zvyšování úrovně poskytovaných sluţeb. 2. Zvyšujeme finanční stabilitu neziskového sektoru zvládnutím způsobů vícezdrojového financování a působením na vytváření vnějšího systému financování neziskového sektoru. 3. Neziskový sektor svojí občanskou participací a veřejně prospěšnou činností usiluje o zrovnoprávnění svého postavení ve společnosti tak, jak je běţné v zahraničních demokraciích. 4. Zvyšujeme podíl neziskového sektoru na rozvoji lidských zdrojů na Vysočině. 5. Na podkladě vyhledávání a pojmenování společenských potřeb NNO vytvářejí a nabízejí produkty a sluţby prospěšné široké veřejnosti (sluţby typu poskytovateluţivatel, zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů, prosazování práv a zájmů občanů a občanských skupin). 6. Uplatňujeme princip partnerství uvnitř neziskového sektoru i navenek na základě vzájemné prospěšnosti. A konečně, na základě výsledků „Hledání cest“, se tým zástupců opět sešel, aby vytvořil Strategii rozvoje nestátního neziskového sektoru v kraji Vysočina. Tým byl sloţen z 26 dobrovolných zástupců neziskových organizací a ze 4 pracovníků Krajského úřadu kraje Vysočina. Nejprve byla formulována vize, ke které neziskový sektor v průběhu dalších let bude směřovat. A následně se formulovaly programy, vedoucí k naplňování těchto cílů jednotlivých cest. Plné znění Strategie je moţné nalézt na stránkách krajského úřadu.
129
Komplexní analýza nestátního neziskového sektoru v kraji Vysočina., s.39.
67
4. 4 Třetí volební období (současnost) Vládnoucí strana: ČSSD Hejtman: MUDr. Jiří Běhounek (ČSSD) Na počátku roku 2008 byl ukončen projekt Partnerství pro Vysočinu. Jeho cíl byl naplněn byla
vytvořena
místní
partnerství,
která
spojila
zástupce
místních
samospráv,
podnikatelského sektoru, nestátních neziskových organizací, vzdělávacích institucí, úřadů práce, zájmových sdruţení v oblasti rozvoje venkova i podnikatelů v oblasti zemědělství v aktivní pracovní skupinu. Všichni tito totiţ mají co říct k budoucímu rozvoji kraje.V databázi partnerství je z celkového počtu okolo 5200 neziskových organizací celkem 1218 organizací130. V současné době se připravuje další komplexní analýza nestátního neziskového sektoru v kraji, opět ve spolupráci kraje Vysočina s KOUS. Dotazník, který umoţní získat informace o činnosti neziskového sektoru na Vysočině, lze nalézt na webových stránkách krajského úřadu131. Na zatím poslední krajské konferenci nestátních neziskových organizací kraje Vysočina (2008) vzniklo občanské sdruţení KOUS Vysočina, které je pro ostatní nestátní neziskové organizace zastřešující organizací. Zastupuje neziskové organizace v některých z komisí rady kraje, má zástupce v Krajské radě pro rozvoj lidských zdrojů, a vysílá zástupce také do orgánu monitorujícího rozdělování prostředků EU na úrovni regionu soudrţnosti Jihovýchod. Pro organizace z kraje je k dispozici kancelář s úředními hodinami, pravidelně jsou organizovány vzdělávací a informační semináře, informace o přehledu grantových uzávěrek nadací, místních, národních a mezinárodních institucí a agentur, informace o významných seminářích a konferencích, a podobně jsou zveřejňovány také na jejich webových stránkách (http://www.kous.cz/). Dva členové KOUS Vysočina, o.s. jsou v poradním orgánu vlády ČR – Radě vlády pro NNO: Ing. Tomáš Škaryd, člen Rady kraje Vysočina, je řádným členem Výboru pro regiony RVNNO a Ing. Petr Holý, pracovník Odboru regionálního rozvoje KÚ, je jeho náhradníkem.
130 131
Čerpáno z internetových stránek kraje Vysočina, stav je aktualizován vţdy k 1.1. Dostupný z http://extranet.kr-vysocina.cz/nno
68
Kromě KOUS Vysočina, o.s. v kraji působí i několik dalších zastřešujících organizací, ale všechny působí pro jednooborově zaměřené cílové skupiny. Z nejznámějších vybírám např. Všesportovní kolegium132 – jde o seskupení jedenácti největších
sportovních svazů a
asociací (Asociaci tělovýchovných jednot a sportovních klubů ČR, Asociaci školních sportovních klubů, Autoklub ČR, Českou asociaci Sport pro všechny,
Českou obec
sokolskou, Český olympijský výbor, Český střelecký svaz, Český svaz tělesné výchovy, Klub českých turistů , Orel, Sdruţení sportovních svazů České republiky). Na krajské úrovni se spolupráce se zastřešující organizací pro všechny neziskové organizace uskutečňuje pouze v rámci spolupráce s KOUS Vysočina, o.s. Blíţe k tomu Ing. Petr Holý: „Zastřešujících organizací je v kraji celá řada, ale všechny jsou spíše jednooborové. Najdete je jak v sociální oblasti (např. krajské rady humanitárních organizací a zdravotně postiţených), tak v oblasti volného času mládeţe (Krajská rada dětí a mládeţe), sportu (Všesportovní kolegium). Jedinou víceoborovu zastřešující organizací v kraji, kterou znám, je KOUS Vysočina“. 133 Spolupráce kraje Vysočina s celorepublikovou Asociací NNO probíhá v tom smyslu, ţe „pokud tato asociace pořádá nějakou akci, která je i pro naše organizace, tak jí vycházíme vstříc“134. Ne všechny projekty se však uskutečnily. NO samy navrhly v roce 2006 vznik Komunitní nadace kraje Vysočina, která se měla stát dalším zdrojem finančních prostředků pro NO. Kraj s tímto nápadem prostřednictvím KOUS souhlasil, ale pro naprostou neaktivitu ze strany NO se projekt neuskutečnil. Jak však potvrzuje Ing. Petr Holý, projekt ţije dál: „V současné době se k němu opět vracíme. Dokonce jsme měli zájem podat projekt do Revolvingového fondu MŢP, ale po první konzultaci jsme zjistili, ţe by to podle představ ministerstva muselo být jinak, takţe čekáme na další uzávěrku. Mezitím bude skupina v práci pokračovat“. 135 V současné době neziskové organizace v kraji Vysočina působí zejména v sociálních sluţbách, na druhém místě četnosti se shodně umístily neziskové organizace působící ve sportu a volnočasových aktivitách – viz graf č.2.
132
Čerpáno z www.vsesportovnikolegiumcz.cz z e-mailové korespondence mezi Ing. Petrem Holým a autorkou, dne 16.6.2009 134 Tamtéţ. 135 z e-mailové korespondence mezi Ing. Petrem Holým a autorkou, dne 18.6.2009 133
69
Graf 2: Oblast působnosti neziskových organizací v kraji Vysočina (v %) Oblast působnosti neziskových organizací v kraji Vysočina (v % ) 30 25
24,8
20 15 10 5
19,2 19,2 12,6 7,1
5,8
3,1
1,9
0,9 0,8
0,7 0,7
0,3 0,2
oc hr an a
so ci ál ní
sl vo užb ln y ži ý vo ča ná tn s í bo h sp o že p or ns ro t tv stř í a ed cí í rk ku ve ltu vz r o d či db a nn ělá os vá pa ory oc ti j ní má t h in a fi l ran de vý ky an z t ro a p neu ku r v m ho pi e áv, ed o en sp a od do bha é ář bro jo sk v ba á oln ko a m pr i ctv un of í itn es í n m ro ez zv zdr í i n oj av ár od byd í ní l e ak ní t iv i ty
0
1,8 1,3
Zdroj: Partnerství pro Vysočinu, Komplexní analýza nestátního neziskového sektoru v kraji Vysočina [on-line].Dostupný z : http://www.partnerstvi-vysocina.cz/files/nns/vys_analyzaNNO_str_01_48.pdf cit. dne 15.6. 2009
70
4. 5 Dílčí závěr Potřeba spolupráce neziskových organizací s krajem Vysočina je v tomto kraji vnímána velmi silně. Specifikem kraje je podpůrný systém finanční
podpory Fond Vysočiny.
Neziskové organizace spolupracují na tvorbě identifikací lokálních problémů a specifik daných lokalit a tím se vytváří přímo potřebné programy. Z Fondu Vysočiny tak byly poskytnuty finance např. na kulturní akce, prevenci kriminality, obnovu hřišť, provoz letních táborů a další). Dalším z kladů je zřízení místa tzv. koordinátora pro nestátní neziskové organizace s krajem Vysočina. To je důkazem toho, ţe si kraj Vysočina nestátních neziskových organizací váţí a je ochoten s nimi spolupracovat a je podporovat. A to nejen finančně, ale také formou vzdělávání, školení, pořádání informačních setkání, podporou při vypracovávání projektů a další, které realizuje v prostorách Krajského úřadu. Jednou z nejlépe hodnocených podpůrných akcí ze strany kraje pro nestátní neziskové organizace
bylo uspořádání
konference na téma podvojného účetnictví u neziskových organizací (uskutečněno v roce 2006). Krajský úřad spolupracuje s KOUS Vysočina, o.s., které představuje víceoborovou zastřešující organizaci otevřenou pro všechny neziskové organizace v kraji. Pracovník Krajského úřadu je zároveň i členem KOUS Vysočina, o.s. Významný je také projekt Partnerství pro Vysočinu, ve kterém je kromě kraje Vysočina zapojeno i mnoho nestátních neziskových organizací. V rámci tohoto projektu se uskutečnila i komplexní analýza neziskového sektoru na Vysočině, díky níţ se aktualizovala databáze neziskových organizací a bylo získáno mnoho nových informací o neziskovém sektoru. Silnou stránkou ze strany samotných neziskových organizací je zejména jejich iniciativa a ochota pracovat za nízkou (nebo spíše ţádnou) mzdu. Neziskové organizace disponují velkým zdrojem lidského potenciálu,
schopností porozumět potřebám občanů a jejich
zareagováním na ně. Jsou schopny vytvořit společný pracovní tým a jsou politicky neutrální. Z výše uvedeného vyplývá, ţe nestátní neziskové organizace jsou brány krajem Vysočina jako rovnocenní partneři. Nejde zde pouze o to, aby kraj „jen“ poskytl finanční prostředky na 71
jejich činnost nebo na určitou akci, ale dochází ke spolupráci při realizaci společných projektů. Tomu odpovídá i výčet rolí, které v rámci těchto vztahů neziskové organizace v kraji Vysočina plní136: Role poradní (poskytují odborné znalosti v oboru, jako poradní orgán v oblasti dotační politiky) Role kontrolní (kontrola a monitoring činnosti kraje) Partner pro spolupráci (partner kraje při čerpání finančních zdrojů z EU – fondy Phare, Sapard, Ispa, Equel, Interreg, Urban, Leader, také partner kraje při přeshraniční spolupráci) Role zprostředkovatelská (zprostředkovává kontakty i informace od NNO ke kraji i naopak) Role poskytovatele veřejných sluţeb ( je externím poskytovatelem veřejných sluţeb nezávisle na záměru kraje nebo na základě objednávky kraje) Role poskytovatele informací o území V návaznosti na teoretické modely, které jsem vyjmenovala na začátku diplomové práce, a na základě výše uvedených informací, můţeme vztah kraje Vysočina a nestátních neziskových organizací zhodnotit takto: -
kraj Vysočina stimuluje rozvoj a uplatnění neziskového sektoru
-
z hlediska teorií vzniku jde zde zejména o reakci na selhání trhu nebo státu při uspokojování určitých potřeb, také se zde vyskytují „sociální podnikatelé“ podle teorie přídavného faktoru, svou roli při vzniku určitých organizací sehrála i teorie informační asymetrie a teorie vzájemné závislosti
-
z hlediska rozlišení „neziskového reţimu“ můţeme říct, ţe i kdyţ byl v některém období v tomto směru uplatňován spíše model sociálně-demokratický, tak v současnosti jde zde o model korporativistický, v němţ mimo kraj poskytují sluţby také soukromé neziskové organizace, a to v závislosti na veřejných i soukromých zdrojích
-
z hlediska modelového vztahu podle typu financování veřejných sluţeb jde o duální model, kdy do zabezpečování sociálních sluţeb jsou zapojeny oba sektory, přičemţ neziskový sektor spíše poskytuje ty sluţby, které kraj neposkytuje
136
z hlediska modelů partnerství kraj ve všech hlavních společenských oblastech úzce
Kraj Vysočina. Analýza komunikace kraje Vysočina a NNO. [online]
72
spolupracuje s Koordinačním uskupením NNO na Vysočině a tak dává neziskovým organizacím moţnost podílet se na přípravě strategických projektů -
nestátní neziskové organizace jsou brány ze strany kraje za rovnocenné partnery a snaţí se výše uvedenými příklady toto partnerství prohlubovat
To, ţe si je kraj Vysočina vědom přínosu neziskových organizací, dokládají i slova Ing. Holého: „Pokud by partnerství s nestátními neziskovými organizacemi bylo v kraji narušeno, pak by to jistě znamenalo ochuzení o názorovou pestrost zájmů, které NNO zastupují a určitě by to byla pro kraj ztráta aktivních a ochotných jedinců, kteří jsou schopni pro rozvoj kraje vynaloţit nemalý objem práce. Pokud si na jedné straně představíte organismus, kde spolu jednotlivé buňky spolupracují a vytvářejí synergii, tak jeho protipól, ve formě nekoordinovaných osamocených ostrůvků nadšenců nepřináší takový uţitek“.137 Za potenciální nebezpečí lze brát ze strany kraje Vysočina zejména politické důvody – závisí na politické vůli, zda bude mít chuť ve spolupráci pokračovat. K těmto politickým důvodům patří i politické dosazování členů do jednotlivých komisí. Na otázku, jaký vliv měly na spolupráci mezi nestátními neziskovými organizacemi a krajem Vysočina jednotlivé vládnoucí strany v kraji,
Ing. Petr Holý odpovídá: „Vliv určitě měly. Kdyţ vezmu jen
poslední dvě volební období, tak přístup té předposlední určitě neprojevoval takový zájem, jaký je tomuto sektoru věnován dnes. Ono to vyplývá uţ ze zaměření jednotlivých stran, které rozhodování zásadně ovlivňují, kdy v jedné je pozornost soustředěna převáţně na dosahování zisku (coţ pro sektor, který má ve svém názvu neziskový, není zrovna optimistická vyhlídka) a druhá je orientována spíše prosociálně, kde se neziskový sektor cítí více doma.“ 138 Ze strany neziskových organizací je nejslabší stránkou nejednota a roztříštěnost celého neziskového sektoru a neochota domluvit se. Neziskové organizace kraje Vysočina urazily velký kus cesty při budování spolupráce a partnerství. Formulovaly společnou vizi, určily prioritní směry, kterými by se měl neziskový sektor na Vysočině ubírat, a našly programy, jeţ pomohou klíčové oblasti rozvoje neziskového sektoru řešit.139
137
z e-mailové korespondence mezi Ing. Petrem Holým a autorkou, dne 16.6.2009. z e-mailové korespondence mezi Ing. Petrem Holým a autorkou, dne 16.6.2009. 139 Komplexní analýza nestátního neziskového sektoru v kraji Vysočina., s.43 138
73
ZÁVĚR Po sametové revoluci začaly v naší zemi vznikat tisíce nových nestátních neziskových organizací a celý neziskový sektor prošel řadou změn. Cílem této diplomové práce bylo popsat a analyzovat vztah státu a neziskového sektoru v naší republice od roku 1990 do současnosti. V souvislosti s tím byly vymezeny i moţné teoretické přístupy. Praktické příklady jednotlivých období byly doplněny způsobem financování a příslušným právním prostředím.Vycházela jsem z hypotézy, ţe vztah těchto dvou aktérů je moţné nazvat partnerstvím a je ovlivňován přístupem vládnoucí strany. Z dostupných zdrojů, které se fungováním neziskového sektoru zabývají, zejména z odborné literatury a internetových zdrojů, jsem došla k ověření správnosti této hypotézy. Vztah státu a neziskového sektoru v České republice je moţno označit jako partnerský, stupeň tohoto partnerství ale výrazně ovlivňuje politika státu a jeho postoj k neziskovému sektoru. V období vlády pravicových stran převládal v této zemi trţní sektor a sociální politika byla tlačena do pozadí. Pokud v zemi vládla strana, která je politicky orientovaná nalevo od středu, byl kladen větší důraz na vliv neziskového sektoru. Na základě těchto poznatků se také potvrdil fakt, který publikoval uţ Mezinárodní výzkumný projekt Johns Hopkins University, který říká, ţe zcela byla vyvrácena doktrína, podle které je nejdříve zapotřebí dokončit ekonomickou reformu a aţ potom rozvíjet neziskový sektor. Neziskové organizace sami svými aktivitami významně pomáhají sanovat neblahé důsledky reformy, a to jak formou charity tak formou poskytování pracovních míst pro zvyšující se počet nezaměstnaných140. Naopak, je jasné ţe jeho nesporný přínos pro naši společnost spočívá nejen v poskytování svých sluţeb, ale zejména pro svůj přínos k budování občanské společnosti. I přes některé nedostatky, zejména týkající se nejednotnosti právních norem, je český neziskový sektor na velmi dobrém stupni vývoje.
Problémem je však stále velká
roztříštěnost samotných neziskových organizací, zastaralé a neaktualizované databáze, neochota spolupracovat mezi sebou navzájem. 140
FRIČ, P., GOULLI, R. a kol. Neziskový sektor v ČR.., s.32
74
Vláda na počátku roku 2009 schválila Koncepci podpory rozvoje neziskového sektoru, podle které si klade za cíl toto partnerství plně naplňovat. Co by přineslo rovnocenné partnerství oběma stranám? Na straně neziskového sektoru by bezesporu přispělo k lepší soudrţnosti a vzájemné spolupráci, a tím také k lepší finanční i morální podpoře neziskového sektoru. Na straně státu by rostla úroveň sociálních sluţeb, které by „spokojený“ neziskový sektor produkoval, coţ by zase naopak vedlo ke spokojenosti občanů, potaţmo voličů. Spolupráce se uţ nyní začíná projevovat při tvorbě a implementaci strategických dokumentů. Na základě konkrétního příkladu na přístupu kraje Vysočina k neziskovému sektoru můţeme říct, ţe nakročeno k tomuto partnerství na lokální úrovni uţ neziskový sektor má. Na státní úrovni ale zatím není vnitřní organizovanost neziskového sektoru natolik efektivní, aby byl vládou chápán jako respektovaný partner pro vyjednávání.141 Přínosem mé práce je přehled teoretických modelů přístupu vztahu státu a neziskového sektoru a zejména komplexní analýza vývoje vztahu státu a neziskového sektoru v novodobé historii.
„Občanská společnost je (…) i tou nejlepší pojistkou proti moţnému nástupu autoritativních sil, které se vţdy hlásí o slovo tehdy, kdy má společnost pocit otřesu či nejisté budoucnosti, a které mají pochopitelně tím lepší podmínky k ovládnutí země, čím více moci zůstává v centru. Komunisté dobře věděli, proč potřebovali ovládnout, zmanipulovat a podrobit si kaţdý včelařský spolek…“ (Václav Havel – Co je občanská společnost - projev 26.4.1999 v Minneapolis, USA)142
141 142
FRIČ, P. Neziskový sektor v ČR.., s.120 ANDERLE, P. Máme na čem stavět. Útrţky ze ţivota občanské společnosti. [online]
75
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1) FRIČ, P. Aktivity a potřeby neziskových organizací v ČR: výsledky kvantitavního sociologického šetření. Praha: Agnes a ICN, 1. vydání, 1998. 61 s. ISBN 80-9026330-5. 2) FRIČ, P. Rozhovory o neziskovém sektoru II: neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky. Praha: Agnes, 1. vydání, 2000. 113 s. ISBN 80-902633-6-4. 3) FRIČ, P., GOULLI, R. a kol. Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia, 1. vydání, 2001. 203s. ISBN 80-86432-04-1. 4) HYÁNEK, V. Ekonomika neziskových organizací: distanční studijní opora. Brno: Masarykova univerzita, 1. vydání, 2004. 96 s. ISBN 80-210-3501-3. 5) HYÁNEK, V., PROUZOVÁ, Z., ŠKARABELOVÁ, S. a kol. Neziskové organizace ve veřejných sluţbách. Brno: Masarykova univerzita, 1. vydání, 2007. 292 s. ISBN 978-80-210-4423-4. 6) HYÁNEK, V., ŠKARABELOVÁ, S., ŘEŢUCHOVÁ, M. Rozbor financování nestátních neziskových organizací z vybraných veřejných rozpočtů. Brno: Centrum pro výzkum neziskového sektoru, 1. vydání, 2005. 40 s. ISBN 80-239-5262-5. 7) ŠPAČEK, J., TESAŘOVÁ, D., HOLÝ, P., HANZALOVÁ, V., BÖHMOVÁ, Š, SVATOŇOVÁ, M. Komplexní analýza nestátního neziskového sektoru v kraji Vysočina; Jihlava: Krajský úřad kraje Vysočina, 2006; 86 s. 8) ONDRUŠEK, D., ZELENÁKOVÁ, M. Čítanka pre pokročilé neziskové organizácie. Bratislava: Partners for Democratic Change – Slovakia, 1. vydanie, 2000. 307 s. ISBN 80-968095-3-9. 9) POTŮČEK, M. Nejen trh: role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství, 1. vydání, 1997. 188 s. ISBN 8085850-26-5. 10) POTŮČEK, M. a kol. Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství, 1. vydání, 2005. 399s. ISBN 80-86429-50-4. 11) RAKUŠANOVÁ, P., STAŠKOVÁ, B. Organizovaná občanská společnost v České republice. Praha: Profesional Publishing, 2007. 116 s. ISBN 978-80-86946-22-1. 12) REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení. Praha: Ekopress, 2. vydání, 2007. 187 s. ISBN 978-80-86929-25-5. 13) RŮŢIČKOVÁ R., Neziskové organizace: vznik, účetnictví a daně. 9. vydání. Olomouc: ANAG, 2007. 240 s. ISBN 978-7263-404-0. 14) SALAMON, M., Lester. Global Civil Society: Dimension of the Nonprofit Sector. Bloomfield: Kumarian Press, 1st. edition, 2004. 335 p. ISBN 1-56549-184-X. 15) STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. Praha: Computer Press, 1998. 214 s. ISBN 80-72261-12-6. 16) ŠKARABELOVÁ, S. a kol. Kdyţ se řekne nezisková organizace: příručka pro zastupitele krajů, měst a obcí. Brno: Masarykova univerzita, 1. vydání, 2002. 130 s. ISBN 80-210-3031-3.
Články v seriálech 1) ROSENMAYER, T. Daně trápí i neziskovky. Grantis, 2006, roč. XIV, č. 6, s. 6-7, dostupné na internetové adrese:
.
76
Internetové zdroje 1) Internetové stránky Asociace nestátních neziskových organizací [online]. Dostupné z < http://www.asociacenno.cz/>. 2) Internetové stránky Českého statistického úřadu [online]. Dostupné z . 3) Internetové stránky zpravodajství Ecconectu [online]. Dostupné z . 4) Internetové stránky Informačního centra neziskových organizací. [online]. Dostupné z . 5) Internetové stránky Koordinačního uskupení nestátních neziskových organizací kraje Vysočina [online]. Dostupné z . 6) Internetové stránky kraje Vysočina [online]. Dostupné z . 7) Informační portál neziskového sektoru kraje Vysočina [online]. Dostupné z . 8) Informační stránky projektu Partnerství pro Vysočinu [online]. Dostupné z . 9) Internetové stránky Rady vlády pro nestátní neziskové organizace [online]. Dostupné z . 10) ANDERLE, P. Útrţky z historie občanské společnosti: Máme na čem stavět. Budišov nad Budišovkou: Občanské sdruţení VLASTENECKÝ POUTNÍK. [online]. [cit. 2009-05-20]. Dostupné na internetové adrese: . 11) ASOCIACE NESTÁTNÍCH NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ. Seznam členů Asociace nestátních neziskových organizací v České republice [online]. [cit. 2009-06-13]. Dostupné na internetové adrese: . 12) BAČUVČÍK, R. K terminologii neziskového sektoru. [online]. [cit. 2009-06-01]. Dostupné na internetové adrese: . 13) ČSSD. Programové prohlášení vlády. [online]. [cit. 2009-06-15]. Dostupné z: . 14) HAVEL, V. Novoroční projev prezidenta republiky. 1.1.1994 [online]. Dostupné z: . [cit. 2009-05-21]. 15) HLADKÁ, M. Přehled legislativy pro neziskové organizace 2009 [online]. Dostupné na www: < http://www.e-cvns.cz/soubory/Prehled_legislativy_2009.pdf >. 16) ICN. Co to je neziskový sektor. [online]. Dostupné na internetové adrese: . 17) ICN. Statistika počtu nestátních neziskových organizací v letech 1990 – 2008. [online]. [cit. 2009-05-29]. Dostupné na internetové adrese: . 18) ICN. Zpráva o stavu neziskového sektoru v České republice v roce 2007. [online]. [cit 2009-05-21]. Dostupné na internetové adrese:
77
. 19) KALOUSOVÁ, P. Co je nadační investiční fond. [online]. [cit. 2009-06-15]. Dostupné z: . 20) KRAJ VYSOČINA. Analýza spolupráce nestátních neziskových organizací a veřejné správy na tvorbě krajských rozvojových dokumentů, případně dalších dokumentů relevantních pro EU. [online]. [cit. 2009-06-15]. Dostupné z: . 21) KRAJ VYSOČINA. Závěrečná zpráva o čerpání prostředků Fondu Vysočiny v roce 2006. [online]. [cit. 2009-06-15]. Dostupné z: http://www.krvysocina.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=450008&id_org=450008&id=1599184&p1=& p2=&p3= . 22) KRAJ VYSOČINA. Analýza komunikace kraje Vysočina a NNO. [online]. [cit. 2009-06-15]. Dostupné z: . 23) NOVÁKOVÁ, M. Zastupitelská demokracie a nevládní organizace. [online]. Dostupné na: . ISSN 1801-1438 24) OFICIÁLNÍ WEB ČESKÉ REPUBIKY. Neziskový sektor. [online]. Dostupné z: . 25) OFICIÁLNÍ STRÁNKA AARHUSKÉ ÚMLUVY V ČR. Základní informace. [online]. Dostupné z: . 26) PARTNERSTVÍ PRO VYSOČINU. Představení projektu. [online]. [cit. 2009-06-17]. Dostupné na internetové adrese: . 27) PARTNERSTVÍ PRO VYSOČINU. Komplexní analýza nestátního neziskového sektoru v kraji Vysočina. [online]. [cit. 2009-06-17]. Dostupné z: . 29) PROCULTURE. Neziskovky mají často vyšší důvěryhodnost neţ politické instituce a politici. [online]. [cit. 2009-06-21]. Dostupné z: . 32) RNNO. Rozbor financování nestátních neziskových organizací ze státního rozpočtu v roce 1999. [online]. [cit. 2009-05-21]. Dostupné na internetové adrese: . 78
33) RNNO. Rozbor financování nestátních neziskových organizací z vybraných veřejných rozpočtů v roce 2000. [online]. [cit. 2009-05-21]. Dostupné na internetové adrese: . 34) RNNO. Věcný záměr zákona o organizacích se statusem veřejné prospěšnosti včetně závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace. [online]. Dostupné z: . 35) RNNO. Základní informace o koncepci. [online]. Dostupné na www: . 36) Servisní Nestátní Neziskové Organizace, Attavena o.p.s., České Budějovice 2005, ISBN: 80-86778-09-6 [online]. [cit. 2009-05-21]. Dostupné na internetové adrese: 37) ŠEDIVÝ, M. 30 dní pro neziskový sektor. [online]. [cit. 2009-06-15]. Dostupné na internetové adrese: . 38) VAJDOVÁ, T. Zpráva o neziskovém sektoru. 2003. [online]. [cit. 2009-05-21]. Dostupné na internetové adrese: . 39) VAJDOVÁ, T. Česká občanská společnost 2004: po patnácti letech rozvoje. [online]. [cit. 2009-05-29]. Dostupné na internetové adrese: .
Zákony a právní předpisy 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách Usnesení vlády ČR ze dne 9. června 2008 č. 692 o Hlavních oblastech státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím pro rok 2009. [online]. Dostupné na www: .
79
SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK, GRAFŮ Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4
Členění národního hospodářství podle principu financování .................................... 10 Členění národního hospodářství podle Pestoffa ........................................................ 11 Čtyři typy „neziskových reţimů“ a země těmto typům odpovídající ......................... 25 Modely vzťahov medzi štátom a tretím sektorom ..................................................... 29
Tab. 1: Finanční příspěvky z veřejných rozpočtů pro NNO podle úrovní přispívajících úřadů v roce 1999 (údaje jsou uváděny v tis. Kč) ..................................................................... 49 Tab. 2: Finanční příspěvky z veřejných rozpočtů pro NO podle úrovní přispívajících úřadů v roce 2000 (očištěná data – pouze podpora pro NO z vlastních zdrojů) ....................... 49 Graf 1: Přehled vyhlášených GP z Fondu Vysočiny a jejich objem v letech 2002-2006 ....... 64 Graf 2: Oblast působnosti neziskových organizací v kraji Vysočina (v %) ........................... 70
80
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č.1: Statistika počtu nestátních neziskových organizací v letech 1990 – 2008 Příloha č. 2 - Srovnání klasifikací OKEČ, CZ-COPNI a ICNPO
81
Příloha č.1: Statistika počtu nestátních neziskových organizací v letech 1990 - 2008
* Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech vstoupil v platnost 1. ledna 1996 ** Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech vstoupil v platnost 1. ledna 1998 Zdroj: Neziskovky.cz,: statistika počtu NO v letech 1990-2008 [online]. Dostupné na: http://neziskovky.cz/cz/fakta/neziskovy-sektor-v-cr/statistika/
82
Příloha č. 2 - Srovnání klasifikací OKEČ, CZ-COPNI a ICNPO OKEČ1) CZ-COPNI 92 Rekreační, kulturní a sportovní 03 Rekreace, sport a činnost kultura 01.5 Lov, odchyt a chov divokých zvířat a související činnosti 75.2 Činnosti pro společnost jako celek 80 Vzdělávání 04 Vzdělávání 73 Výzkum a vývoj 85.1 Zdravotní péče 02 Zdravotnictví 85.3 Sociální péče 05 Sociální péče 08 Ochrana ţivotního prostředí 70.2 Pronájem vlastních nemovitostí 01 Bydlení
91 Činnost společenských organizací (odbory, politické strany, církve a profesní spolky)
93 Ostatní osobní sluţby
ICNPO 1 Kultura, sport a volný čas
2 Vzdělávání a výzkum 3 Zdraví 4 Sociální sluţby 5 Ţivotní prostředí
6 Rozvoj a bydlení 8 Filantropie a dobrovolnictví 9 Mezinárodní aktivity 06 Náboţenství 10 Náboţenství 07 Politické strany, 7 Ochrana práv a odborové a profesní obhajoba zájmů, politika organizace 11 Hospodářská a profesní sdruţení, odbory 09 Sluţby jinde neuvedené 12 Činnosti jinde neuvedené
1) pouze nejpočetněji zastoupené OKEČ Zdroj: Český statistický úřad
83
