Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra slavistiky
Vztah české veřejnosti k ruské menšině žijící v České republice Bakalářská práce Autor:
Pavlína Šejnová
Studijní program:
B7507 - Specializace v pedagogice
Studijní obor:
Společenské
vědy
se
zaměřením
vzdělávání, Ruský jazyk se zaměřením na vzdělávání Vedoucí práce:
Mgr. Petr Kotyza
Hradec Králové, 2015
na
Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala (pod vedením vedoucího bakalářské práce) samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury V Hradci králové dne………………….
……………………………………… Pavlína Šejnová
Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu své práce, Mgr. Petru Kotyzovi, který mně během práce poskytoval cenné rady a připomínky. Chtěla bych mu poděkovat za vedení této práce, za jeho trpělivost, a za čas strávený při konzultacích. Dále bych chtěla poděkovat PhDr. Miroslavu Jouklovi, Ph.D. za pomoc se sestavením dotazníku. A nakonec svojí rodině a přátelům, kteří mně poskytli během psaní této bakalářské práce zázemí a psychickou podporu.
Anotace ŠEJNOVÁ, Pavlína. Vztah české veřejnosti k ruské menšině žijící v České republice. Hradec Králové, 2015. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, Katedra slavistiky. Práce se zabývá otázkami současného postavení ruské národní menšiny v České republice. Mapuje působení ruské menšiny v ČR a její reflektování ze strany české veřejnosti. Součástí práce je výzkum, provedený metodou dotazníkového šetření. Klíčová slova: ruská národnostní menšina v ČR, socioekonomická a existenciální situace ruských migrantů, ruská kultura v České republice
Annotation ŠEJNOVÁ, Pavlína. Relationship of Czech Society towards the Russian Minority. Hradec Králové, 2015. Bachelor Degree Thesis. University of Hradec Králové, Faculty of Education, Department of Slavonic Studies.
This Bachelor Thesis deals with questions of today´s position of Russian minority in the Czech Republic. It depicts the influence of Russian minority in Czech Republic and how it is reflected from the point of view of the Czech public. The part of the Thesis is a research made by a method of a questionnaire survey.
Keywords: Russian national minority in the Czech Republic, socioeconomic and existential situation of Russian migrants, Russian culture in the Czech Republic
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 7 1
2
3
4
Ruská emigrace......................................................................................................... 8 1.1
Dějiny ruské emigrace ve světovém kontextu ................................................... 8
1.2
Historie ruské emigrace do českých zemí ........................................................ 10
1.2.1
Ruská pomocná akce ................................................................................ 11
1.2.2
Emigrace v období od 2. světové války do revoluce roku 1989 .............. 13
1.2.3
Emigrace od 90. let 20. století .................................................................. 14
Existenciální a socioekonomická situace ruské diaspory v ČR .............................. 15 2.1
Ruské diaspora v ČR v současné době ............................................................ 15
2.2
Migrace a adaptace v novém prostředí ............................................................ 16
2.3
Pohled na vztahy Čechů a Rusů z hlediska ruské migrace .............................. 19
Aktivity ruské menšiny v ČR ................................................................................. 20 3.1
Diverzifikace ruských spolků a organizací ...................................................... 20
3.2
Ruské noviny a časopisy u nás ........................................................................ 23
3.3
Významné ruské kulturní akce......................................................................... 24
Praktická část .......................................................................................................... 26 4.1
Cíle a metody výzkumu ................................................................................... 26
4.2
Výzkum pomocí dotazníkového šetření .......................................................... 26
4.2.1 4.3
Interpretace dotazníku .............................................................................. 27
Závěr a shrnutí praktické části ......................................................................... 41
Závěr ............................................................................................................................... 42 Seznam pouţité literatury: .............................................................................................. 43 Seznam grafů: ................................................................................................................. 48 Seznam příloh: ................................................................................................................ 48
Úvod Bakalářská práce s názvem „Vztah české veřejnosti k ruské menšině ţijící v České republice“ se zabývá mapováním ruské menšiny ţijící na území České republiky. Práce je obohacena o sociologický výzkum, který ukazuje vztah studentů cizojazyčných jazyků na Univerzitě Hradec Králové k ruské menšině v ČR. Cílem práce je zmapovat působení ruské menšiny v ČR, od její emigrace na české území, přes její současné existencionální a socioekonomické postavení, aţ po různé aktivity a kulturní akce, které v ČR provozuje. Na konci práce je proveden výzkum pomocí dotazníkového šetření, který zjišťuje, jak ruská minorita na studenty působí, jak ji vnímají, a zdali se zajímají o ruskou kulturu, a mají o ní nějaké povědomí. Celkem je bakalářská práce rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola se zabývá ruskou emigrací v kontextu světových dějin, dále se zaměřuje na emigraci do českých zemí. Druhá kapitola zobrazuje současné postavení ruské diaspory v České republice. V této části se také zajímá o průběh adaptace ruských přistěhovalců na českém území, a o to, jak sama ruská menšina vnímá vztah Čechů a Rusů. Třetí kapitola je zaměřena na aktivity ruské menšiny v ČR, kde jsou popsány vybrané spolky a organizace, periodika vydávaná v Česku a kulturní akce pořádané Rusy. Poslední kapitola se věnuje mému výzkumu.
7
1
Ruská emigrace Emigrace je všudypřítomná. Uprchlíci, kteří opustili svou zemi, se vyskytují
ve všech epochách historie. Důvody emigrace byly různé. Například ve středověku často probíhaly náboţenské spory a náboţenské války, které zapříčinily odchod představitelů poraţeného náboţenského proudu. Ve 20. století byl hlavním důvodem emigrace útisk a strach z nastoleného politického reţimu, kdy lidé utíkali především kvůli tomu, aby dosáhli svobody. Kapitola nastiňuje ruskou emigraci ve světovém kontextu, od jejich nejranějších počátků po současnost. Dále se zaměří na emigraci do českých zemí, jak z hlediska historického, tak z hlediska současného.
1.1 Dějiny ruské emigrace ve světovém kontextu Počátky ruské emigrace lze datovat k 16. století, k období vlády Ivana Hrozného. Za prvního emigranta Ruského impéria se povaţuje kníţe Andrej Michajlovič Kurbskij, jenţ utekl se svou druţinou na Litvu. Tento kolektivní útěk se povaţuje za jeden z největších v 16. století. V 17. století, ruský car Boris Fjodorovič Godunov poslal do Evropy mladé šlechtice, aby se tam učili. Ti se ale většinou nevrátili. (Poljan 2006) Na konci 17. století z důvodu pronásledování utekla část obyvatelstva do Polska a Litvy. Jednalo se o tzv. staroobřadce, stoupence poraţeného směru po církevním rozkolu. (Putna 1993: 13) Podle většiny specialistů rozdělujeme ruskou emigraci do pěti základních vln. (Пальцев 2005). Do poloviny 19. století byla emigrace z Ruska méně častým jevem. Avšak po zrušení nevolnictví v roce 1861 se velmi rozšířila. (Полян 2006) Tímto začíná první vlna, která končí na počátku občanské války, ke konci roku 1917. Z Ruska v té době odcestovalo okolo 4,3 miliónů obyvatel. (Пальцев 2005) Lidé odjíţděli ze země zejména kvůli ekonomické a politické situaci. Cílem jejich přesídlení jsou země Nového světa, především Kanada a USA. (Полян 2006) Druhá vlna se vztahuje k letům 1917 aţ 1938. Tato vlna se týká přibliţně 4 miliónů emigrantů. Po uchvácení moci bolševiky se proti nim staví ostatní, od monarchistů po menševiky. Avšak kvůli svým odlišným zájmům je roku 1920 jasné,
8
ţe vítězství patří bolševikům. Putna ve své knize (Putna 1993: 16) uvádí, ţe tohoto roku prchá z Ruska mnoho utečenců, nejen vojáci poraţené Bílé armády, ale spolu s nimi i civilní obyvatelstvo do Cařihradu. V Cařihradu tak začínají vznikat různé společenské a kulturní organizace, vydávají se zde ruské noviny a časopisy. Dále autor zmiňuje, ţe Cařihrad byl pouze přestupní stanicí, a koncem roku 1920 z něho pomalu odcházejí první emigranti. Cílem jejich cesty jsou především Jugoslávie, Bulharsko, bývalé Československo, Německo a Francie. Po tomto postupném toku emigrantů se začíná Cařihrad pomalu vyprazdňovat, aţ z kulturní mapy emigrace roku 1924 zmizel. Ovšem ne všichni měli takové štěstí a uprchli. Těm, kterým se to nepoštěstilo, měli po roce 1920 cestu z Ruska uzamčenou. Roku 1922 je na příkaz bolševické vlády vyhoštěno okolo dvou set stoupenců inteligence, mezi nimiţ jsou významní filozofové, umělci či vědci (například N. A. Berďajev, S. Bulgakov). Byli vyhoštěni tzv. Lodí filozofů do západních zemí, Německa, Francie atp. (Putna 1993: 18) Třetí nejpočetnější vlna zahrnovala 8 - 10 miliónů emigrantů a trvá přibliţně do roku 1950. Putna (Putna, Zadraţilová 1994: 101 - 102) uvádí, ţe na konci druhé světové války se v Evropě nacházelo asi 8 miliónů sovětských obyvatel, kteří při odstupu německých vojsk odešli s nimi. Jednalo se o emigranty z porevolučního Ruska, válečné zajatce i civilní osoby, kteří odešli dobrovolně před politickým reţimem. Avšak někteří zatouţili vrátit se zpátky do své vlasti, kdy propaganda SSSR slibovala, ţe je přijme zpět bez postihů, a vše bude zapomenuto. Nebyla to pravda, navrátilci putovali rovnou do cel a Gulagu. V Evropě zůstalo přes milión Rusů, kteří se nechtěli za ţádnou cenu vrátit. Jejich ochranou před Stalinem, který se je za kaţdou cenu snaţil dostat zpátky, bylo pouţívání pseudonymů a skrývání své identity. Ve své knize Putna dále udává, ţe o tyto lidi se starala organizace UNRRA (United Nations Reconstruction
and
Recommodation
Agency)
a
IRO
(International
Refugy
Organization). Dostali název „Displaces Persons“ (v překladu přesídlenci, zavlečenci, bezdomovci), zkráceně DP. Pojem DP se stal jedním ze základních pojmů druhoemigrační literatury, včetně slova „dipijský“. Nejprve byli shromaţďování v tzv. „dipijských“ táborech v Německu, Rakousku a Itálii, a poté propouštěni dále na Západ. Ti, co opustili Evropu, se usadili v USA, Jiţní Americe a Austrálii. Menšina, která zůstala v Evropě, se usadila především v NDR. (Putna, Zadraţilová 1994: 102).
9
Čtvrtá vlna, nazývaná také emigrací studené války, probíhá od roku 1950 do roku 1990, a týká se přibliţně jednoho a půl milionu přestěhovalců. Tato vlna měla v první řadě politicko-etnické, ale i rodinné důvody. Emigrují především do USA, Kanady a Německa. (Полян 2006) V knize „Rusko mimo Rusko“ (Putna, Zadraţilová 1994: 131) Putna zmiňuje, ţe tuto vlnu tvoří lidé, kteří měli status „vystěhovalců“. Následovala je hrstka odváţných, volících nebezpečné cesty přes hraniční čáru či Beringovu úţinu a exulanti, kteří si zaţádali o azyl uţ v cizině. Nová moţnost, jak moci opustit sovětský svaz souvisela s vyhlášením samostatného státu Izrael. Vycestovat mohli příbuzní těch, kteří se stali právoplatnými obyvateli nově vzniklého státu. Na počátku 70. let musí Breţněvův reţim vyjít vstříc poţadavkům Západu na uvolnění vystěhovalecké politiky. (Putna, Zadraţilová 1994: 131) Začíná masová vlna emigrace Ţidů a jejich rodin za hranice Sovětského svazu. K tomuto Putna uvádí pojem tzv. „spojování rodin“, kdy se na jednoho ţadatele ţidovské národnosti napojila celá početná rodina, i ti, kteří nebyli Ţidé. V 80. letech vyjíţdí obyvatelé především z ekonomických důvodů, později přibyly i důvody rasové. Pátá a poslední vlna se datuje od roku 1990 a trvá dodnes. Po rozpadu SSSR se otevřely hranice a vycestovalo zhruba 1,1 miliónu obyvatel. Cílem jejich cesty jsou Německo, Izrael, USA a Česko. Mezi emigranty páté vlny je mnoho lidí s vyšším vzděláním, s vědeckým titulem kandidáta nebo doktora nauk, inţenýrů, učitelů, specialistů v různých oblastech a sportovců.
1.2 Historie ruské emigrace do českých zemí V počátcích československého státu se na jeho území nacházelo asi 8 tisíc vyhnanců z Ruska, převáţně váleční zajatci z první světové války, a také část vojska Západoukrajinské republiky, která se po bojích s Poláky roku 1919 stáhla na naše území. Spolu s vojáky přišlo také civilní obyvatelstvo. (Sládek 1993: 2) Na počátku 20. let 20. století přichází na území meziválečného Československa, tzv. první Československé republiky první vlna uprchlíků z Ruska. Veber ve své knize (Veber 1995: 7) označuje od roku 1922 Prahu, hned po Paříţi, za druhé evropské kulturní centrum emigrantů z Ruska.
10
1.2.1 Ruská pomocná akce Na začátku je důleţité správně vymezit pojem ruská pomocná akce. Toto označení „ruská“ lze chápat v širším slova smyslu, protoţe se jedná o označení všech národnostních menšin, které ţily na území předrevolučního Ruska. Lze tedy pod tento pojem zahrnout Rusy, Ukrajince, Bělorusy, Arménce a Gruzínce. (Kopřivová 2001: 9). Jiţ zmíněný Cařihrad byl pouze krátkým nouzovým řešením. Proto představitelé ruské emigrace společně s mezinárodními humanitárními organizacemi roku 1921 poprosili o pomoc nejen vítězní strany Dohody, ale také mladé slovanské státy, mezi nimi i naši republiku. (Kopřivová 2001: 7 - 8). Akce vycházela jak z iniciativy prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, majícím představu o budoucím demokratickém postavení Ruska, tak z představy Karla Kramáře, který ţivil tradiční slovanskou myšlenku. Kopřivová dodává, ţe k pozitivnímu přijetí uprchlíků přispělo hned
několik
faktorů,
například
českou
veřejností
podporované
rusofilství
a slavjanofilství ve druhé polovině 19. století. Dále nesmíme opomenout ruské legionáře, kteří získali bohaté zkušenosti během dlouhodobého pobytu v předválečném Rusku, nebo přešli z vojenských zajateckých táborů k československým legiím. Ruská pomocná akce přinesla emigraci moţnost pokračovat ve studentské, pedagogické či výzkumné dráze. Umoţněn byl také rušný společenský a kulturní ţivot. Zřizovaly se hlavně střední a vysoké školy pro emigraci (avšak nebylo pravidlem, ţe ruští studenti museli absolvovat pouze tyto školy, mohli i československé). Nesmíme opomenout ani základní školství a péči o děti předškolních let. O studenty se staral Komitét pro zajištění studia ruských studentů, coţ zahrnovalo hmotné i léčebné potřeby. (Sládek 1993: 6) Sládek také zdůrazňuje, ţe pomocná akce nezahrnuje pouze školské instituce, ale vznikaly i různé ústavy a výzkumná pracoviště, jejichţ prioritou byl vědecký výzkum a výchova vědeckého dorostu (například Ruský zahraniční archiv nebo Ústav pro studium Ruska). Mimo výzkum, pracovali ruští emigranti v československém průmyslu: ve strojírenství, obuvnictví, cukrovarství, textilnictví i stavebnictví. V nemocnicích působili ruští lékaři, v armádě ruští důstojníci. (Sládek 1993: 12) Významným centrem ruské komunity a společenského ţivota byla církev a její pravidelné navštěvování. Bohosluţby se konaly v kostele sv. Mikuláše na Starém Městě. Roku 1925 byla postavena na Olšanských hřbitovech pravoslavná kaple Zesnutí Přesvaté Bohorodice, slouţící především pro pohřby a zádušní mše. V čele pravoslavné
11
církve byl v Paříţi sídlící metropolita Jevgenij, který jmenoval do Prahy kněze jménem Vladyka Sergij. (Exil v Praze a ČSR 2005: 11 - 12) Kopřivová ve své knize „Střediska ruského emigrantského ţivota v Praze“ dodává, ţe Vladyka Sergej byl ruskými návštěvníky kostela milován pro svou vlídnou povahu, horoucí víru a nezištnou sluţbu bliţnímu svému. Zpočátku byla tato akce vnímána jako krátkodobá záleţitost. Věřilo se, ţe poměry v Rusku se stabilizují a zlepší pomocí demokratických struktur, a emigranti se budou moci vrátit zpět do své vlasti. Pomoc byla vypočítána dle Kopřivové (Kopřivová 2001:9) na 5 aţ 8 let, aby bylo studentům umoţněno dostudovat. Naneštěstí se ale politická situace v Rusku vyvíjela jinak, a emigranti na našem území zůstali déle, neţ se předpokládalo. Během celosvětové hospodářské krize na přelomu 30. let 20. století se zastavil vývoj české ekonomiky. Proběhla opatření, díky kterým měli na našem pracovním trhu přednost domácí obyvatelé před emigranty. Ti většinou odcházeli za prací na Slovensko, Podkarpatskou Rus nebo opustili ČSR a vydali se do francouzských kolonií v Africe (Tunis, Alţír, Súdán) či do Jiţní Ameriky (Argentina, Paraguay, Uruguay, Venezuela či Brazílie) nebo ţádali o česká občanství.(Kopřivová 2001: 38) Poté, co Československo uznalo SSSR de iure v roce 1934, a téhoţ roku proběhl jeho vstup do Společnosti národů, všechna podpora pro ruskou pomocnou akci byla oficiálně ukončena. Navíc ČSR se Sovětským svazem v květnu následujícího roku podepsalo smlouvu o vzájemné pomoci. Většina invalidů a starých lidí byla podporována prostřednictvím Červeného kříţe. V roce 1937 byla starost přenesena na ministerstvo sociální péče. Pouze pár institucí, například Ruský zahraniční historický archiv, Slovanská knihovna, Ruská lidová univerzita a Ruské gymnázium v Praze pokračovali aţ do války. Po příchodu Sovětské armády 1945 ustala činnost zbytku ruské emigrantské komunity. Ruské spolky, ústavy i jednotlivci dále dostávali finanční a morální podporu, i kdyţ v daleko menším rozsahu. (Činjajeva: 23 - 24) Závěrem je nutno dodat nezbytné číselné údaje. Statistiky ukazují, ţe ve vrcholném období Ruské pomocné akce, tj. roku 1925, u nás pobývalo na 25 000 emigrantů. Jejich počet se postupně sniţoval. Zdeněk Sládek uvádí ve svých statistikách
12
následující pokles počtu emigrantů: z 25 000 osob v roce 1925 na 24 000 v roce 1928, 10 500 v době vrcholící krize v roce 1932 na 6 000 - 8 000 před začátkem války roku 1938. Na celou akci bylo celkem vynaloţeno přes půl miliardy korun. (Kopřivová 2001: 47 - 49) Po ohlednutí se zpět můţeme tuto akci hodnotit jako důstojný čin světového měřítka. Přínosem působení Rusů na našem území nejsou pouze vědecké aktivity, ale i poznání kultury Ruska, která se prolínala s tou naší, vzájemné duchovní stýkání se a ovlivňování.
1.2.2 Emigrace v období od 2. světové války do revoluce roku 1989 Od 16. března 1939 do 8. – 9. května 1945 byla značná část československého území okupována nacistickým Německem. Toto území bylo připojeno k Velkoněmecké říši a dostalo název Protektorát Čechy a Morava. Na konci roku 1942 a zejména po poráţce nacistického vojska na začátku roku 1943 u Stalingradu se v Praze objevují uprchlíci z Němci obsazených území Sovětského svazu. Jednalo se především o příbuzné praţské emigrantské komunity, či jejich známé nebo krajany. Pomoc, ať uţ materiálního nebo duchovního rázu, nalezli vţdy v kostele sv. Mikuláše na Starém Městě a jemu nedaleké faře. Od těchto uprchlíků se Rusové ţijící v ČSR mohli dozvědět vše o ţivotě v SSSR. (Kopřivová 2001: 61) Na jaře roku 1945 po náletu na Dráţďany uţ bylo jasné, kdo vyhraje válku. Někteří Rusové, kteří si představili, jakou moc bude mít Sovětský svaz po válce, zvolili rychlý odchod na západ. Pro kaţdého byl odchod nesnadnou záleţitostí. Na západ se dostávali díky transportům, jimiţ odjíţděly rodiny německých civilních zaměstnanců. Kopřivová říká, ţe pokud se někomu tento odjezd povedl domluvit, byl utajovaný i před nejbliţšími. Cílem jejich pouti se stávaly hlavně tábory DP. (Kopřivová 2001: 73-75) Na konci druhé světové války, kdy vstupuje sovětská armáda na území Československa,
začíná
masové
zatýkání
představitelů
ruské
emigrace.
(Zolotarev 2011: 52) Kopřivová doplňuje, ţe zatýkání se týkalo všech emigrantů, kteří byli do Říjnové revoluce státními občany Ruské říše, a to bez ohledu na to, zda ţijí na území SSSR nebo v jiné zemi. Se zatčenými bylo zacházeno jako s nepřáteli a zrádci SSSR. Dle Kopřivové je přibliţný počet odvlečených osob z našeho území odhadován na číslo 1000. Také ve své knize zachycuje (Kopřivová 2001: 82), ţe po zatčení byli
13
zajatci postupně převáţeni do SSSR, kde byli souzeni za účast v Dobrovolnické armádě v roce 1918 - 1920 a za účast v emigrantských spolcích na 10 let pobytu v táborech nucených prací, v Gulagu na Sibiři. Malá část se vrátila po Stalinově smrti, v letech 1955 - 1956, v době tzv. „prvního tání“, po Chruščově liberalizaci. Mnoho lidí zahynulo během výslechů, a kvůli těţkým podmínkám, které jim byly nastoleny. V období po roce 1948 byla ruská emigrace zbavena majetku a institucí. Kontakt s Ruskem a aktivity s přívlastkem ruský-sovětský byly kontrolovány skrze Svaz československo-sovětského přátelství, který byl řízen komunisty, a kde se povolovala jen chvála na SSSR. Někteří Rusové, co zůstali v ČSR, a nebyli pronásledováni komunisty, se nechali zlákat sovětskou propagandou slibující bezúhonný šťastný ţivot a vrátili se do své vlasti. Byla jim slibována místa pobytu v Moskvě, Petrohradu a Kyjevě, ale ve skutečnosti je posílali do kazašských stepí, Uzbekistánu apod. (Zolotarev 2011: 54) „Svobodně emigrovat v době socialistického bloku bylo prakticky nemoţné. Pracovní migrace měla převáţně ideologický podtext v rámci zemí socialistického tábora.“ (Sládek 2010: 29) Zolotarev udává, ţe po podepsání Helsinské mezinárodní úmluvy v roce 1975 proběhly pozitivní změny v oblasti lidských práv, týkající se i národnostních menšin. Například se dalo snadněji vycestovat ze SSSR z důvodu „spojení rodinných příslušníků“. Tímto se začala ruská menšina v ČSR opět rozrůstat. Nelze opomenout ani zahájení tzv. perestrojky M. Gorbačovem. Díky tomu se objevuje dostupnost informací a svoboda slova, coţ dává Rusům ţijícím u nás velkou naději v budoucnost, a zvyšuje jejich společenskou aktivitu, zvláště k znovuobnovení společensko-kulturní činnosti. (Zolotarev2011: 54) 1.2.3 Emigrace od 90. let 20. století Touto emigrací se rozumí poslední pátá vlna emigrace, která trvá po Sametové revoluci roku 1989 a rozpadu Sovětského svazu roku 1991 dodnes. Ve sledovaném období, v letech 1994 a 1995 se cizinci s ruským občanstvím řadili na osmé místo v pořadí četností nejvíce zastoupených státních občanství cizinců v ČR. V celkovém počtu všech cizinců na území naší republiky představovali 3%. Roku
14
1996 se přesunuli na pátou pozici v pořadí četností cizinců. V roce 1999 se procentuální počet vyšplhal aţ na 7%. Od té doby se podíl pohyboval okolo 6%.1 Počet obyvatel se od roku 1994 do roku 1999 zvýšil o více jak 13 000 ruských přistěhovalců. Po vydání nového zákona v roce 2000 poklesl počet imigrantů z Ruska s povoleným pobytem o necelé 3 000. Od roku 2000 do roku 2003 se počet cizinců s ruským statním občanstvím v ČR pohyboval v rozmezí 12 000 - 13 000. Od roku 2004 došlo k mírnému vzestupu, kdy počet imigrantů dosáhl roku 2005 16 000.2 Vzestup pokračoval i v roce 2006, kdy byl zaznamenán kalkul přes 18 000 ruských přistěhovalců. Roku 2007 se počet zvýšil na 23 278, a v 2008 o další necelé 4 tisíce. Podle statistického úřadu ČR dosahovalo mnoţství obyvatel s ruským občanstvím v roce 2009 30 295 a v roce 2010 31 807. V období 2011 bylo zaregistrováno 32 377 a v 2012 32 961 obyvatel.3
2 Existenciální a socioekonomická situace ruské diaspory v ČR Následující kapitolky si všimnou postavení ruské diaspory v České republice v současné době, průběh adaptace ruských přistěhovalců na novém území. Dále popíší, jak je vnímána ruská menšina českou společností z pohledu Rusů.
2.1 Ruské diaspora v ČR v současné době U Rusů registrujeme kladné saldo přírůstku obyvatel. Podle posledních zjištěných údajů Statistickým úřadem ČR bylo na našem území roku 2013 zaznamenáno celkem 33 138 přistěhovalců s ruským občanstvím. Dle statistik Sčítání domů, lidů a bytů4, které proběhlo roku 2011, ţije na našem území 17 872 zástupců
1
Český statistický úřad. Cizinci v ČR 2012.[online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z:http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/67002FB406/$File/11180635.pdf 2 Tamtéţ. 3 Český statistický úřad. Cizinci podle státního občanství. [online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?vo=null&cislotab=OBY5092PU_OK&voa=tabulka&go_zobraz=1 &aktualizuj=Aktualizovat&cas_2_102=20091231 4 Český statistický úřad. Sčítání domu lidu a bytu 2011.[online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.scitani.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/A100329E69/$File/OBCR602.pdf
15
ruské národnostní menšiny. Je jasné, ţe počet můţe být i mnohonásobně vyšší, protoţe ne kaţdý se ať uţ z jakéhokoliv důvodu ke své pravé národnosti hlásí. Podle nejnovějšího SDLB je z celkového počtu 10 394 jedinců ekonomicky aktivních. Je důleţité odlišit zástupce národnostní menšiny od cizinců. Představitelé národnostních menšin mají oproti cizincům česká státní občanství. Cizinci mají ruské státní občanství a dočasný nebo trvalý pobyt. „Geografické usídlení v ČR je celoplošné, s větší mírou koncentrace v Praze, Karlových Varech, Brně a dalších větších městech.“5 Sládek ve své publikaci (Sládek 2010: 9) upozorňuje, ţe přítomnost ruských migrantů v ČR je majoritní společností nahlíţena jako diskutabilní. Existují dva základní rysy, které předurčují této komunitě jisté svébytné postavení. Prvním rysem je stále patrný negativistický pohled české veřejnosti proti všemu „ruskému“. Tento pohled je zapříčiněn zejména vpádem spojeneckých vojsk do naší republiky v roce 1968. Druhým rysem je projevující se novodobá éra „ruského mafiánství“ na území Česka. Z výzkumu, který proběhl v roce 2014, vyplývá, ţe ruská menšina neusiluje o separaci, ani nemá pocit pozitivní či negativní diskriminace. Igor Zolotarev, člen organizace Ruská tradice a pracovník v Domě národnostních menšin v dotazníku jako jeden z respondentů odpovídá, ţe problém je v záměně pojmů sovětský x ruský. Dle něho se postoj české majoritní společnosti k ruské minoritě během let vyvíjí. Od negativního, který panoval po roce 1968, přes netečnost 90. let aţ po současnost, kdy se vztahy zlepšily.6
2.2 Migrace a adaptace v novém prostředí Pojem migrace obecně chápeme jako proces prostorového přemisťování osob přes hranice, spojený se změnou místa bydliště na kratší či delší dobu, případně natrvalo. Migraci lze rozdělit na nucenou a dobrovolnou. V rámci migrace nucené se jedná především o politickou či ekonomickou nestabilitu, nebo přírodní katastrofu, která zasáhla danou zemi. Dobrovolnou migraci chápeme jako pracovní, řetězovou (sloučení
5
Ruská národnostní menšina. [online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://cb.c-d-s.cz/?q=node/26 PIPKOVÁ, SALAČOVÁ. Ruská národnostní menšina v Čechách. [online] Hospodářská a kulturní studia PEF ČZU v Praze, 2009. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/rusove_v_cechach 6
16
rodiny) a inovační (migrování za účelem zlepšení ţivotních podmínek, kariéry a finančního zabezpečení). Je zřejmé, ţe ruská meziválečná emigrace byla spíše nucenou s převaţujícími push faktory (faktory, které „vypuzují“ obyvatelstvo ze své mateřské země), zapříčiněná například bolševickým pučem nebo občanskou válkou. Co se týče poslední vlny migrace, převaţuje dobrovolná s pull faktory (faktory, jimiţ jsme přitahováni do cílové země). (Sládek 2010: 26) „Obecně je známo, ţe motivy migrovat, počáteční existenciální a sociální postavení migrantů v cílové zemi se spolupodílí na celkové psychologické zátěţi a migračním stresu, který doprovází volba a průběh migrace.“ (Sládek 2010: 50) Dále autor uvádí, ţe pro emigranta je daleko silnější psychický stres, pokud je donucen opustit vlast v rámci nucené emigrace, a ocitá se tak v zemi s pro něho neznámou kulturou a jazykem, a bez velkých finančních prostředků. Dobrovolná emigrace představuje menší psychickou zátěţ, protoţe jedinec si můţe své rozhodnutí řádně promyslet a naplánovat předem. Negativem můţe být sociální tlak ve vztahu k vlastní komunitě a majoritní společnosti. Šišková říká, ţe adaptace na nové podmínky v majoritní společnosti má mnoho často velmi rozdílných podob a je podmíněna různými faktory. Není podmíněna pouze samotnými migranty, důleţitá je i role migrační politiky země a přístupem její majoritní populace k imigrantům. (Šišková 2001: 23) Dle Sládkovy studie (Sládek 2010: 52) vytváří část ruských migrantů uzavřené a izolované komunity, které ţijí vlastní subkulturou. Díky dnes velmi rozvinutým komunikačním technologiím, kdy je moţná okamţitá komunikace s druhým koncem světa, mohou mentálně stále ţít ve své původní zemi. Jedná se především o bohaté Rusy. Ačkoliv tu mohou ţít delší dobu, třeba i 10 let, český jazyk se nikdy nenaučili aktivně pouţívat. Spoléhají na to, ţe většina Čechů ruštinu ovládá, protoţe se v minulém reţimu vyučovala na našich školách povinně. Ve svých firmách zaměstnávají raději příslušníky stejného etnika (jsou pro ně i ekonomicky výhodnější) a scházejí se hlavně mezi sebou, navštěvujíc různé ruské kulturní a společenské akce (přednášky, koncerty, divadelní představení), navštěvují ale i české akce. Zástupci těchto uzavřených komunit jsou vůči majoritní společnosti lhostejní, a díky svému dobrému ekonomickému zázemí a postavení nemají ţádné problémy s místními
17
imigračními úřady. Výzkum, provedený v roce 19997 v Karlových Varech potvrdil toto tvrzení, ţe v rámci ruské komunity je silná vnitřní komunikace a malá komunikace s majoritní skupinou a uzavřenost vůči ní. K tomuto však Sládek dodává: „ Proces izolovanosti a uzavřenosti jisté ekonomicky stabilní skupiny ovšem nelze v ţádném případě generalizovat.“ (Sládek 2010: 52) Procesem adaptace musejí procházet i děti migrantů, které se musely řídit rozhodnutím rodičů. Ve většině případů představuje stěhování do jiné země velkou emoční náročnost, se kterou se musejí vyrovnávat. Z psychologického hlediska mohou děti zpočátku procházet negací, kdy se snaţí vytěsnit existenciální skutečnost, se kterou nepočítaly. Negace bývá provázena šokem a vnitřním stresem. Další fází je zloba a deprese, přemýšlejí a touţí po návratu do vlasti, kde zanechaly kamarády a celý svůj dosavadní ţivot. Poslední fází je akceptace a přijetí, s nimiţ souvisí i hledání nové identity. V období adolescence, kdy si člověk vytváří vlastní autonomní ego, se snaţí oprostit od tradic svých rodičů. U adolescentů-migrantů bývá tento průběh vytváření sloţitější, neţ u svých vrstevníků majoritní společnosti, do které chtějí vstoupit a ztotoţnit se s ní. Sládek vysvětluje, ţe často dochází k druhotné individualizaci a úplné asimilaci při souběţném opouštění původní kulturní identity. (Sládek 2010: 53) Zařazení dětí migrantů upravuje Školský zákon, který stanovuje rovnost dětí cizinců a dětí občanů v ČR v přístupu k základnímu vzdělání bez ohledu na druh pobytu. Jedinec se musí vypořádat s řadou konfliktů, jako je změna prostředí, jazyková bariéra a odlišný způsob vzdělávání v předchozí zemi. Před příchodem dítěte-cizince do školy je moţné obrátit se na Asociaci Ruských spolků v České republice, která můţe zajistit tlumočení, nebo jinak pomoci před příchodem ţáka do školy, ale také potom.8
7
DRBOHLAV, Dušan. LUPTÁK, Milan. JÁNSKÁ, Eva. BOHUSLAVOVÁ, Jaroslava. Ruská komunita v České republice.[online]. Praha, 1999. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.mezikulturnidialog.cz/res/data/011/001342.pdf 8 PUNČOCHÁŘ, Martin. BERNÁTKOVÁ, Taťjana. Začlenění vzdělávání dětí cizinců. [online]. [cit. 2015-02-12].Dostupné z: http://www.deticizincu.cz/userfiles/files/Lektori_Prirucka_OK.pdf
18
2.3 Pohled na vztahy Čechů a Rusů z hlediska ruské migrace V této podkapitole je nastíněn i obrácený pohled na vzájemné vztahy, tentokrát ne z pohledu české veřejnosti, ale očima ruské migrace. Jiţ v dobách první československé republiky plebejsky zaloţení Češi moc nerozuměli aristokratickému ţivotnímu stylu Rusů, kteří se o sobotách a nedělích scházeli u odpoledního čaje a hovořili o různých tématech, jako je smysl ţivota či dějiny. Recitovali básně, četli prózu a konverzovali o umění. Rusy spatřovali jako lehce výstřední chudé obyvatelstvo, přičemţ očekávali spíše kulturní přizpůsobení. Rusové vztah Čechů k Rusům po sametové revoluci posuzují spíše jako problematický. V mnoha případech negativní postoj Čechů k Rusům souvisí s předsudky z řad české inteligence, které se šířily v době perestrojky. V rámci negativních postojů Čechů je ruské migraci nejvíce připomínána stále palčivá otázka okupace z roku 1968. Rusové však odmítají vzít na sebe jakousi „dědičnou kolektivní vinu“ za okupaci v jiţ zmíněném roce. Namítají, ţe za rok 1968 nemůţe pouze jeden národ, kdyţ do událostí vstupu vojsk byli tehdy zavlečeni mnozí politici a mnoho národů Varšavské smlouvy. Dalším problémem je chybné spojování ruských migrantů s „ruskou mafií“, které migranti důrazně popírají. Ačkoliv média na základě zpráv Bezpečnostní informační sluţby často referují o zvýšených aktivitách „ruské mafie“, ruští zástupci její přítomnost zcela negují. Dle údajů Českého statistického úřadu9 bylo roku 2012 odsouzeno 133 osob ruského státního občanství. Pro přiblíţení lze porovnat kriminalitu s druhými národy, kdy vedoucí místo obsadilo Slovensko, s počtem 1966 odsouzených osob na našem území se slovenským občanstvím. Druhé místo zaujímají příslušníci Ukrajiny, s počtem 779 osob, a na třetím se umístily osoby s vietnamským státním příslušenstvím, s 506 odsouzenými. Kdyţ si povšimneme počtu odsouzených ukrajinských cizinců, je velmi pravděpodobné, ţe si tak Češi spojují rusky mluvící lidi s„ruskou mafií“. Tímto vyvstává další potíţ, kterou je směšování Rusů s jinými národy. Některým Rusům vadí, pletou li si je Češi s jinými národy, například s jiţ zmíněnými Ukrajinci či s některými národy Zakavkazska. Podle Sládka nechtějí být spojováni s Ukrajinci
9
Český statistický úřad. Cizinci v ČR 2012. [online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/2E003D9601/$File/141413_t5-1.pdf
19
pro jejich sociálně odlišnou situaci, kdy většina Ukrajinců v ČR pracuje v dělnické profesi v rámci tzv. „klientských systémů“ (Sládek 2010: 58) Dle jednoho respondenta v Sládkově publikaci pracuje minimální počet Rusů v dělnických profesích. Většina z dotazovaných Rusů klade důraz na své vzdělání a touhu vyniknout ve společnosti, ve své profesi, zejména v podnikání. Povaţují se za vyšší sociální vrstvu, coţ by mohl být další z důvodů, proč nechtějí být srovnáváni s ukrajinskou migrací, protoţe jsou si vědomi, ţe majoritní společnost migranty „druhého trhu“ přijímá s jistou distancí. S národy Zakavkazska nechtějí být spojováni obzvláště kvůli tomu, ţe zde údajně provádí kriminální činnost, která je poté chybně svalována na Rusy. Na závěr je nutno zmínit i xenofobii Čechů vůči cizincům, která se však od 90. let postupně zlepšuje. I kdyţ stále se setkáváme s případy, kdy ruští přistěhovalci zaţívají negativní zkušenost. Dotazovaný respondent například říká, ţe xenofobie se začíná opět zhoršovat. Své stanovisko zakládá na zkušenosti svých dětí, které zde studují, a jsou ve škole údajně znevýhodňovány kvůli tomu, ţe jsou cizinci. (Sládek 2010: 54 - 58)
3 Aktivity ruské menšiny v ČR „Česká republika je v evropském kontextu vázána Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin zavazující podporovat, uchovávat a rozvíjet kulturu a identitu menšin, a Evropskou chartou regionálních či menšinových jazyků. Kromě zřízení Rady vlády pro národnostní menšiny vznikly krajské výbory (komise) pro národnostní menšiny a zástupci ruské menšiny jsou v různých dotačních komisích ministerstev.“ (Sládek 2010: 61) Ministerstvo vnitra registruje mnoho organizací a spolků, které usilují o ţivot národnostních menšin v České republice. Aktivní spolupráce vlády s ruskými svazky zahrnuje mimo jiné i poskytování dotací na vydávání periodik. (Sládek 2010: 61)
3.1 Diverzifikace ruských spolků a organizací Organizace, sdruţení a spolky dnešní ruské menšiny jsou velmi rozdrobeny. Jiţ za prvorepublikové ruské emigrace byly rozštěpeny politické, profesní, společenské a kulturní spolky, kde se snahy o sjednocení zahraniční emigrace projevovaly stejně
20
výrazně, jako se výrazně objevila nesvornost, rivalita a polemiky umocněné občasnými vzájemnými obviňováními z proniknutí sovětských špiónů do té či oné organizace. (Sládek 2010: 62) Jedním z těch, kdo se snaţí sjednotit v diaspoře současnou ruskou migraci, je Alexej Kelin, potomek prvorepublikové kozácké emigrace. Zaloţil Координационный совет российских соотечественников в Чехии (Koordinační rada Ruských krajanů v Česku), jeţ má zaštiťovat ruské organizace v ČR. (Sládek 2010: 62) Důleţitou úlohu, kterou v dnešní době hraje tato rada při sjednocování krajanů, potvrdil roku 2014 na Konferenci ruských krajanů v Česku i velvyslanec RF v ČR Sergej Kiselev. Vyjádřil, ţe velvyslanectví je připraveno podporovat její projekty směřující na utuţení přátelských vztahů. Po konferenci byla zvolena novou předsedkyní KRRK Ljubov Vondroušková.10 Roku 2001 vznikla jedna z hlavních organizací ruské menšiny, občanské sdruţení s názvem Ruská tradice (plným nazváním Sdruţení krajanů a přátel Ruské tradice v ČR), jejímţ předsedou je Ing. Igor Zolotarev, CSc. Hlavními prioritami sdruţení se stala vydavatelská činnost, kromě periodik vydala do současnosti cca 30 kniţních publikací. Dále pořádá koncerty klasické hudby v Obecním domě v Praze. Ruská tradice organizuje v Domě národnostních menšin pravidelné akce jako kino klub, literární krouţky, výstavy ruských výtvarných umělců, spoluúčastní se na folklórním festivalu Praha srdce národů. Provozuje dětské divadlo Krásný SARAFAN, pořádá různé sportovní akce, pro mládeţ připravuje diskotéky, a spoustu dalších akcí. (Zolotarev 2011: 54 – 55) Mezi nejstarší ruské organizace se řadí Spolek rusky mluvících studentů a jejich příznivců neboli Mládeţnické sdruţení Artek. V současné době je předsedou spolku Alexandr Barabanov. Na své internetové stránce11 spolek uvádí, ţe nespojuje pouze rusky mluvící studenty, ale i lidi všech věkových kategorií, a jeho sloţení je mnohonárodnostní. Artek pořádá velmi oblíbené diskotéky, večery klasické hudby a jazzu, a setkání milovníků uměleckých písní. Poskytuje informace o moţnostech studia v ČR a informačně-poradenskou pomoc při přijetí do školy, a také pomáhá studentům v procesu učení. Udrţuje úzké kontakty s většinou vzdělávacích institutů
10
Ruské středisko vědy a kultury v Praze.Konference ruských krajanů v Česku. [online]. 2014. [cit. 201502-12]. Dostupné z: http://rsvk.cz/cs/konference-ruskych-krajanu-v-cesku/ 11 ARTEK. Обобществе.[online]. 2014. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.artek.cz/about-community/
21
v České republice: v Praze, Liberci, Plzni, Hradci Králové, Poděbradech, Brně, Olomouci atd. Při organizaci Artek se otevřel klub fotografů „Artěl“, spojující kreativní a ambiciózní profesionály. Zolotarev ve svém článku o sdruţení říká, ţe těsně spolupracuje s velvyslanectvím RF v Praze, a s dalšími organizacemi a institucemi Ruska v ČR, včetně Koordinační rady ruských spolků v České republice bezprostředně řízené z Moskvy, sídlící v Ruském středisku vědy a kultury v Praze. Ruské středisko vědy a kultury je oficiální instituce zaměřující se primárně na rozvoj kulturních, vzdělávacích, vědeckotechnických a informačních styků Ruské federace s Českou republikou. Středisko spolupracuje s řadou sdruţení, například s Ruskou tradicí či Českou asociací rusistů. Tato instituce provozuje také knihovnu. Pomáhá českým občanům s informacemi o moţnostech studia v Rusku. RSVK spadá pod Velvyslanectví RF, a má tedy velvyslaneckou strukturu. Hlavním cílem střediska je ukázat a prezentovat kulturní hodnoty země.12 Z mimopraţských organizací lze zmínit Asociaci Ruských spolků v ČR, sídlící v Brně. Předsedá jí Anatolij Rozov. Asociace usiluje o uchování důleţitých atributů ruské kultury: jazyka, historie, tradic a kulturního dědictví.13 Organizace postupně rozšířila svůj rámec činností o pořádání mezinárodního festivalu ruské kultury, vydávala literárně-poetické sborníky. V dnešní době je činnost asociace zaměřena na podporu činnosti folklórního souboru „SUDARUŠKA“ a na klubovou činnost. (Zolotarev 2011: 55) Folklórní sdruţení přátel ruské a ukrajinské kultury „SUDARUŠKA“ vznikl roku 2003 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně na katedře ukrajinského jazyka a literatury. Zpočátku se spolek účastnil jen fakultních akcí, ale díky výše zmíněné asociaci rozšířil své pole působnosti na folklórní festivaly a přehlídky lidového umění. Cílem souboru je zachovat atributy ukrajinské a ruské kultury. Členy jsou především příslušníci ruského a ukrajinského národa.14 Výrazně profesně zaměřenou organizací je Svaz ruskojazyčných spisovatelů v ČR. Svaz vyvíjí svou činnost zejména na základě podpory Magistrátu hl. m. Prahy
12
PIPKOVÁ, SALAČOVÁ. Ruská národnostní menšina v Čechách [online] Hospodářská a kulturní studia PEF ČZU v Praze, 2009. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/rusove_v_cechach 13 Mezikulturní dialog. Asociace ruských spolků v ČR.[online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.mezikulturnidialog.cz/adresar.html?id=411 14 SUDARUŠKA. Folklorní sdružení přátel ruské a ukrajinské kultury „SUDARUŠKA". [online]. 2011. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z:http://sudaruska.webnode.cz/
22
v rámci
grantových
projektů
na
podporu
aktivit
integrujících
se
cizinců.
(Zolotarev 2011: 55) Sdruţuje spisovatele a novináře píšící rusky bez ohledu na to, jakou mají státní příslušnost či občanství. Poskytuje také pomoc začínajícím spisovatelům, a pomáhá jim zlepšit své dovednosti. Kaţdý měsíc se konají literární setkání, kde mohou diskutovat jak spisovatelé, tak čtenáři. K aktivitám spolku patří vydávání almanachu s názvem „Praţský Parnas“. V neposlední řadě organizace spojuje nejen spisovatele, ale i zpěváky, hudebníky a fotografy. Lze jmenovat například pěvce Olega Korotkova nebo satirika Sergeje Levického.15 Nejvýznamnější podporou v rozvoji činností národnostních menšin v posledních letech bylo zahájení činnosti Domu národnostních menšin v Praze v roce 2007. DNM byl vybudován z prostředků vlády ČR a Magistrátu hl. m. Prahy. Stal se sídlem 11 národnostních menšin uznávaných v ČR a několika desítek jejich občanských sdruţení. DNM umoţňuje realizaci kulturně-společenských akcí, a co nejvíce, vytváří podmínky pro mnohem těsnější spolupráci mezi organizacemi a národnostními menšinami. Faktická činnost ale bohuţel doposud zůstává daleko za očekáváními jak vlády, tak samotnými organizacemi. „Pouze koncepční činnost příslušných orgánů na magistrátu a aktivní spoluúčast na přípravě dlouhodobých perspektivních programů činností umoţní proměnu DNM ve výkladní skříň realizace národností politiky ČR a Prahy, a bude přínosem nejen pro menšiny, ale i pro celou společnost.“ (Zolotarev 2011: 56)
3.2 Ruské noviny a časopisy u nás Časopis Artek vydávaný stejnojmenným spolkem byl zaloţen roku 2007. Je vydáván v České republice, ale psán rusky. Vydávání je podporováno Ministerstvem kultury ČR. Mezi nejčastější otázky, kterými se periodikum zabývá, patří adaptace rusky mluvící mládeţe mezi ostatní, dále zde najdeme pozvánky k různým kulturním akcím. V čele redakce stojí Alexandr Barabanov a Marina Dobuševská. Čtenáři bývají především mladí lidí od 18 – 35 let (65%).16 Ilustrované kulturně-společenské periodikum „Русское слово“ vychází pod záštitou sdruţení Ruská tradice od roku 2003. Spolu s časopisem Artek se řadí mezi
15
Literator.cz. Союзрусскоязычныхписателей в ЧешскойРеспублике. [online]. 2013. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://literator.cz/ 16 ARTEK. О журнале. [online]. 2014. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.artek.cz/about-journal/
23
nejznámější ruskojazyčné časopisy vydávané v ČR. Je financován ministerstvem pro národní menšiny ČR, také získává určité prostředky z předplatného, reklamy a darů podnikatelů. Časopis vydává i přílohu pro děti Slovo dětem.17 Periodikum ukazuje tradiční ruskou kulturu, zvyky a tradice. Redaktoři se snaţí objektivně pojednávat o významných tématech nejen české historie. Jde například o námět ţidovského holocaustu či okupaci vojsk Varšavské smlouvy. Nevyhýbají se ani aktuálním geopolitickým otázkám, a informují o ţivotě pravoslavné církve v České republice. (Sládek 2010: 64 – 65) Občanské sdruţení Ruská tradice vydává také od roku 2007 časopis Afiša. Popisuje kulturní ţivot v městech České republiky, zajímá se o současné dění v ruské minoritě. Tiskovina nemá stálé rubriky, obsah tvoří především kulturní rubriky, kde najdeme pozvánky na různé akce. Dále popisují různé památky, které doporučují navštívit. Provoz je financován z fondů Ministerstva kultury v ČR a reklamy.18 Periodik vydávaných v rámci ruské minority existuje daleko více. Globálně lze říci, ţe většina těchto tiskovin vznikla zejména pro lepší orientaci Rusů v českém prostředí. Tiskoviny pomáhají při integraci do české společnosti, informují o kulturních akcích a radí, jak lze efektivně vyuţít svůj volný čas.
3.3 Významné ruské kulturní akce Jednou z nejvýznamnějších kulturních akcí mezi Ruskou federací a Českou republikou je akce s názvem Dny ruské kultury Slovanské jaro. Festival probíhá od roku 2006 kaţdé dva roky v několika městech ČR. Diváci se mohou těšit z pestrého programu divadelní, hudební a výtvarné tvorby zejména mladé ruské generace, ale i české. Akce se snaţí o zachování kulturního bohatství Ruska, napomáhá sjednocení různých národů a vytváří náleţité prostředí pro lepší kulturní vztahy.19 Festival KULTURUS, celým názvem Festival soudobé ruské kultury se koná kaţdým rokem na podzim v Praze. Program akce se uskutečňuje na několika místech najednou, jde zejména o divadla, galerie a kluby. Promítají se například dokumentární, 17
Vláda České republiky. Analýza periodik vydávaných organizacemi národnostních menšin. [online]. 2000. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: www.vlada.cz/assets/ppov/rnm/Mensiny-media/analyza_casopisu.pdf 18 Tamtéţ. 19 Iru.cz. Dny ruské kultury "Slovanské jaro 2006". [online]. 2006. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.irucz.ru/pda/cz/zpravy/7/102-ceska-republika/10211-/000-/406-kultura/7768-dny-ruskekultury-slovanske-jaro/
24
experimentální a současné filmy, videoart. Konají se různé koncerty a besedy. Besedy přednášejí politologové, sociologové a aktivisté. KULTURUS nemá určeno své hlavní téma, většinou se zaměřují na aktuální problémy, například roku 2014 se zaměřili na situaci na Ukrajině a roli Ruska v této události.20 ARS POETICA- Puškinův památník je soutěţ v recitaci a zpěvu děl ruských autorů v ruském jazyce. Jedná se o nejstarší evropskou soutěţ a přehlídku uměleckého přednesu v cizím jazyce. V Ruské federaci je tato událost známá, a je vnímána jako projev „lidové demokracie“. Ví se o ní mezi ruskými poety, herci a zpěváky, dokonce i herci z MCHATu a umělci Alexandrova souboru ji znají. Jde o velmi dobrý nápad poznávat ruskou kulturu prostřednictvím uměleckého slova a hudby.21 Ve školním roce 2014/2015 proběhne v dubnu jiţ 49. ročník.22 Mezinárodní multietnický folklorní festival Praha srdce národů se uskutečňuje kaţdým rokem v Praze. Pořádá jej hlavní město a národnostní sdruţení a spolky v ČR. Předvádí se kultura, tanec, zpěv a hudba různých národů a etnik.23 Cílem festivalu je hledat shody a odlišnosti národů a jejich kultury.
20
COLTA. В Прагепрошелфестивальактуальнойроссийскойкультуры. [online]. 2014. [cit. 2015-0212]. Dostupné z: http://www.colta.ru/news/5292 21 Asociace rusistů. ARS POETICA – Puškinův památník 1966–2011.[online]. 2011 [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://asociacerusistu.cz/wpcontent/uploads/2013/12/ARS_POET_sbornik_1966-2011.pdf 22 Asociace rusistů. ARS POETICA – Puškinův památník 1966–2011.[online]. 2011 [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://asociacerusistu.cz/?page_id=150 23 Česká kultura. MFF Praha srdce národů 2015 - 17. ročník mezinárodního festivalu národnosti a etnik.[online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.ceskakultura.eu/index.php?m=instituce&b=i&c=1026
25
4 Praktická část 4.1 Cíle a metody výzkumu Na osnově prostudované literatury a zdrojů byly pro následující praktickou část stanoveny dvě hypotézy. Hypotéza 1: Studenti cizojazyčných kateder na univerzitě v Hradci Králové vnímají ruskou menšinu ţijící v České republice pozitivněji neţ respondenti, kteří se zúčastnili průzkumu veřejného mínění v rámci CVVM. Hypotéza 2: Studenti ruského jazyka se více se zajímají o ruskou kulturu, a mají k ní blíţe, neţ studenti jiných jazykových kateder. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak studenti vnímají ruskou menšinu, zdali o ní mají nějaké povědomí, znají znaky její kultury, a především, jaký mají k této menšině vztah. Výzkum by měl potvrdit či vyvrátit mnou definované výzkumné otázky.
4.2 Výzkum pomocí dotazníkového šetření Pro tento sociologický výzkum zvolila kvalitativní výzkum, v jehoţ rámci jsem pouţila metodu dotazníku. Dotazník jsem publikovala na webové stránce Vyplnto.cz. Dotazník nebyl určen široké veřejnosti, respondenty byli studenti cizojazyčných kateder na univerzitě v Hradci Králové. Pro rychlejší šíření online dotazníku jsem vyuţila sociální síť Facebook, kde existují různé skupiny stmelující studenty cizích jazyků. Vyuţila jsem také svých spoluţáků, aby dotazníky rozšířili mezi další studenty studující cizí jazyk. Dotazník, který jsem nazvala „Vztah studentů jazykových kateder na UHK k ruské menšině ţijící v ČR“ měl celkem 11 daných otázek, z toho 2 otázky po zodpovězení odpovědi „ano“ navazovaly na další otevřené doplňovací otázky. S tímto součtem měl dotazník 5 otevřených otázek a 8 uzavřených. Pro lepší porovnání studentů ruského jazyka se studenty ostatních jazykových oborů se dotazník po zodpovězení otázky číslo 8 s názvem „Studujete v rámci svého oboru ruský jazyk?“ větvil, kde na stejně poloţené otázky odpovídali zvlášť studenti ruštiny a zvlášť studenti druhých cizích jazyků. Dotazník byl publikován na webové stránce Vyplnto.cz po dobu od 13. 4. 2015 do 26. 4. 2015, kdy jej vyplnilo přesně 100 respondentů. Průzkum byl anonymní a vyplnění zabralo 4 – 5 minut času.
26
Otázky 1 – 7 se zaměřují na to, jaké mají studenti povědomí o ruské menšině, zdali jsou s Rusy v kontaktu, a jak je vnímají jako menšinu. Otázka 8 slouţí jako dělící mezník. Otázky 9 – 13 jsou zaměřeny na to, jaké mají studenti ponětí o ruské kultuře, zdali o ni jeví zájem, a zda navštívili nějakou z ruských akcí pořádanou v České republice. 4.2.1 Interpretace dotazníku Graf 1 – Co se Vám vybaví jako první, když se řekne Rusko/ Rusové?
zdroj: autorka Svou první otázkou jsem se chtěla dozvědět, co respondentům vytane na mysli jako první, kdyţ se řekne „Rusko či Rusové“. V této otázce jsem se přesvědčila, ţe mnoho studentů si vzpomene zejména na klasické znaky Ruska, které si asociuje mnoho lidí. Mimo to se objevují i odpovědi týkající se současného problému Ruska, kterým je konflikt na Ukrajině, a s tím spojené jméno hlavního představitele Ruské federace Vladimíra Putina. Někteří respondenti neodpovídali jednoslovně, a na danou otázku dali několik odpovědí, které jsem se rozhodla sečíst. V konečném součtu se nejčastěji opakovaly následující odpovědi- Putin (21%), velká honosná a bohatá země (13%), Moskva (12%), vodka (8%), komunismus (6%), azbuka (5%), zima (4%),
27
válka s Ukrajinou (3%), ruský jazyk (2%), SSSR (2%), ruští spisovatelé a Puškin (2%), dále hokej (2%), Sibiř (2%), Kreml (1%), kultura (1%), Stalin (1%) a okupace (1%). Do poloţky Jiné (12%) jsem zařadila odpovědi, které se objevily pouze jednou, a patří mezi ně například boršč, pohostinný národ, krásný jazyk, matrjoška, Lenin, Petrohrad. Graf 2 – Máte nějakou osobní zkušenost s Rusy?
zdroj: vyplnto.cz Většina respondentů má nějakou zkušenost s Rusy. Po zodpovězení odpovědi „ano“ následovala otázka, kde se zajímám, jaká byla jejich zkušenost (viz graf 3).
28
Graf 3 – Pokud ano, jakou?
zdroj: autorka Odpovědi mě velmi překvapily, kdyţ jsem zjistila, ţe s jasným přehledem studenti označují své osobní zkušenosti s Rusy za dobré a kladné. Některé odezvy byly různé, a kaţdá popisovala trochu něco jiného, například kde se respondenti s Rusy setkali, nebo popisovali jejich chování. Avšak vţdy kaţdá odezva dokázala vystihnout to klíčové, na základě čeho lze pochopit, zda je zkušenost pozitivní či negativní. Po sečtení a setřídění byly odpovědi následující - většina studentů odpověděla, ţe je Rusové vyučují (23%), ţe jejich kamarádi (16%) pocházejí původně z Ruska a ţijí v ČR, dále, ţe mají s Rusy pozitivní a dobrou zkušenost (16%), zatím pozitivní (7%), ne moc pozitivní (4%) a negativní i pozitivní (5%). Při zkušenosti pozitivní i negativní například respondentka uvedla, ţe většinou byli Rusové, s kterými se setkala hrubí, neomalení a bezohlední. Na druhou stranu však poznala Rusa, který byl pravým opakem - milý, ochotný a přátelský. Vţdy záleţí na tom, jakého člověka zrovna potkáte. Dále dotazovaní odpovídali, ţe Rusy povaţují v rámci své zkušenosti za přátelské a sympatické (5%), 5% studentů nabylo své zkušenosti během pobytu v Rusku, nebo se s nimi seznámili během výměnného pobytu a erasmu (3%). 3% uvedlo, ţe několik Rusů znají. Do poslední kolonky jiné (11%) jsem zařadila například odpovědi – dopisuji si přes internet s jedním Rusem, pouze vysvětlení cesty, Karlovy Vary, oslava.
29
Graf 4 – Máte známé, nebo přátele mezi Rusy žijícími v České republice?
zdroj: vyplnto.cz Po osobních zkušenostech či nezkušenostech s Rusy mě zajímalo, kolik odpovídajících povaţuje v rámci svého kontaktu Rusy za známé či přátele. Na otázku odpovědělo ne 58%, a ano 42% dotazovaných.
30
Graf 5 – Na stupnici od 1 – 5 ohodnoťte ruskou menšinu, co se týče sympatií k této minoritě.
zdroj: vyplnto.cz Zejména tato otázka byla klíčová pro jednu z mých výzkumných hypotéz. 32% respondentů povaţuje ruskou menšinu na území ČR za ani sympatickou, ani nesympatickou, 26% za spíše sympatickou a 21% za spíše nesympatickou. Dále 20% odpovídajících vnímá ruskou minoritu jako velmi sympatickou, a pouhé 1% za velmi nesympatickou. Abych dosáhla ověření své první výzkumné otázky, porovnala jsem své výsledky s výsledky průzkumu CVVM, který se uskutečnil v únoru 2015. Ve studii Centra pro výzkum veřejného mínění s názvem „Vztah české veřejnosti k národnostním skupinám ţijícím v ČR“ dotazující své sympatie či antipatie vyjadřovali pomocí pětibodové škály, na které bod 1 znamenal „velmi sympatičtí“, 2 „spíše sympatičtí“, 3 „ani sympatičtí, ani nesympatičtí“, 4 „spíše nesympatičtí“ a 5 „velmi nesympatičtí“. Pro lepší porovnání jsem tuto pětibodovou stupnici pouţila i já. Výsledky CVVM byly následující:24 ruskou národnost v České republice označilo za „velmi sympatickou 3% obyvatelstva, za „spíše sympatickou“ 16%, za „ani
24
Centrum pro výzkum veřejného mínění. Vztah české veřejnosti k národnostním skupinám žijícím v ČR – únor 2015. [online] . 2015. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z:http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7352/f3/ov150306.pdf
31
sympatickou ani nesympatickou“ 38%. Dále vnímá ruskou minoritu 28% dotazovaných za „spíše nesympatickou“ a 12% za „velmi nesympatickou“. Po srovnání výsledků mého průzkumu a průzkumu CVVM je patrné, ţe se má první hypotéza ověřila. Graf 6 – Považujete ruskou minoritu v ČR za otevřenou, či uzavřenou vůči majoritní společnosti?
zdroj: vyplnto.cz V této otázce jsem chtěla zjistit, jestli je ruská menšina dle studentů povaţována za otevřenou, či uzavřenou pro kontakty s majoritní společností. Ve své teoretické části jsem na základě Sládka uvedla, ţe část Rusů vytváří na našem území izolované a uzavřené komunity, které ovšem nelze generalizovat. Také je ruská menšina vnímána veřejným míněním za spíše uzavřenou skupinu vůči majoritní společnosti. V mých výsledcích odpovědělo 36% respondentů nevím, 35% dotazovaných povaţuje ruskou minoritu za spíše otevřenou, 21% za spíše uzavřenou, 6% za rozhodně otevřenou a 2% za rozhodně uzavřenou.
32
Graf 7 - Jaké problémy spatřujete ve vzájemných vztazích Čechů a Rusů?
zdroj: autorka Dle Sládka má ruská menšina v České republice ztíţené postavení kvůli okupaci českého území sovětským vojskem v roce 1968. Tuto palčivou událost má část Čechů Rusku a Rusům stále za zlé. Proto Zolotarev uvádí, ţe je důleţité nezaměňovat pojmy sovětský x ruský, a díky tomu se vztah k ruské minoritě od 90. let postupně zlepšuje. Studenti ve velké většině uvedli, ţe problémy mezi Rusy a Čechy nespatřují žádné (32%). Druhá nejčastější odpověď byla, ţe problémy jsou zapříčiněny historií, historickými okolnostmi a problematickou historií (12%), dále okupací z roku 1968 (9%). 7% odpovědělo nevím. Mezi další odezvy patří- předsudky (4%), jiné politické smýšlení (4%), spojování s komunismem (4%), rozdílná mentalita (3%), Putin (3%), spojování Ruska s mafií (3%), historické předsudky (2%), jiná kultura a zvyky (2%), neochota spolupráce, kompromisu a přizpůsobení se (2%) a jiné (13%). Do sloţky jiné jsem zahrnula odpovědi, které se vyskytly pouze jednou, například arogantní chování Rusů, ruská rozpínavost, nedůvěra, nadvláda, uzavřenost a Karlovy Vary.
33
Graf 8 – Studujete v rámci svého oboru ruský jazyk?
zdroj: vyplnto.cz Na otázku, zdali jsou respondenti studenty ruského jazyka, odpovědělo ano 43%, a ne 57% dotazovaných. Jak jsem jiţ dříve uvedla, tato otázka slouţí jako rozcestník, kde budou na stejně poloţené otázky odpovídat zvlášť ruštináři, a zvlášť studenti druhých jazyků. Graf 9 – Navštívil/a jste někdy Rusko?
zdroj: vyplnto.cz
34
Graf 9 zobrazuje odpovědi studentů ruského jazyka, kdy na otázku, jestli někdy navštívili Rusko, odpovědělo ano 16 (37,21 %) respondentů, a ne 27 (62,79 %). Na stejnou otázku odpovědělo ne 57 (100 %) studentů druhých cizích jazyků. Tato otázka byla poloţena za účelem toho, ţe návštěva Ruské federace můţe velmi ovlivnit vnímání ruské kultury.
Graf 10 – Co si spojujete s ruskou kulturou? Napište prosím, které znaky ruské kultury se Vám zejména vybaví?
zdroj: autorka Na danou otázku studenti neodpovídali jednoslovně, většinou se jim vybavilo více znaků spojených s ruskou kulturou. Odpovědi jsem sečetla a rozdělila. Na grafu s číslem 10 jsou zobrazeny odpovědi studentů ruštiny. Nejčastěji dotazovaní uváděli literaturu (19%), a s ní spojená jména literátů, zejména se objevovalo jméno Puškina, Dostojevského a Tolstého. Dále matrjošku (8%), ruskou národní kuchyň (8%),
35
a k ní patřící boršč (5%). Mezi další odpovědi patří památky (7%), hudba (5%), vodka (3%), balet (3%), ruský národní kroj (3%), panovník Petr I. Veliký (3%). Mezi nejméně opakujícími se reakcemi byli Mrazík (2%), Putin (2%), architektura (2%), břízy (2%), ruské zvyky a tradice (2%), pravoslaví (2%), zlato (2%), chrámy (2%), barevnost (2%), Moskva (2%) a Kreml (2%). Do kolonky Jiné (16%) jsem zařadila odpovědi, které se vyskytovaly pouze jednou. Například přezdobenost, hokej, Alexandrovci, příroda, filmy, otevřenost, pohostinnost a přípitky. Na grafu 11, který je uveden níţe, jsou zachyceny reakce studentů druhých cizích jazyků. Nejvyšší počet odpovědí byl zaznamenán u ruské národní kuchyně a jídla (11%), kde se také často uváděl boršč (5%), méně pak pirožky (2%) a polévka (1%). Poté u matrjošky (10%), tance (7%), literatury (7%), (zde se také nejčastěji uváděla jména literátů Puškina, Dostojevského a Tolstého), ruské hudby (6%), ke které dva respondenti připsali jméno Rachmaninova a tři Čajkovského. K dalším odpovědím patří památky (5%), architektura (5%), vodka (5%), hokej (4%), Mrazík (3%), Rudé náměstí (2%) a kroje (2%). Nakonec pravoslavná tradice (2%), Alexandrovci (2%), Kalinka (2%), azbuka (2%), památky v Moskvě (2%), Moskva (2%) a Kreml (2%). Poloţka jiné (13%) zahrnuje například alkohol, oslavy, sport, historické osobnost, balalajka, Kalašnikov a zima. Ve výsledku jsou odezvy obou skupin studentů velmi podobné, zejména co se týče často se opakujících odpovědí.
36
Graf 11 - Co si spojujete s ruskou kulturou? Napište prosím, které znaky ruské kultury se Vám zejména vybaví?
zdroj: autorka
37
Graf 12 – Zajímáte se o ruskou kulturu?
zdroj: vyplnto.cz Tato otázka je klíčová pro mou druhou stanovenou hypotézu. Chtěla jsem zjistit, zdali se studenti ruského jazyka více zajímají o ruskou kulturu, neţ studenti neruského jazyka. Z grafu s číslem 12, který znázorňuje odpovědi studentů ruštiny, lze vyčíst, ţe velké mnoţství respondentů, přesněji 25 dotazovaných, odpovědělo spíše ano (58,14%), coţ je procentuální většina. Dále 9 odpovídajících studentů uvedlo spíše ne (20,93%), 7 rozhodně ano (16,28%), 1 dotazovaný student odpověděl nevím (2,33%) a 1 rozhodně ne (2,33%). V grafu 13 jsou zaznamenány výsledky odpovědí druhé, srovnávací skupiny studentů, kde převaţují spíše záporné reakce. 31 dotazovaných odpovědělo spíše ne (54,39%), 22 spíše ne (38,6%), 3 respondenti uvedli spíše ano (5,26%), 1 student odpověděl nevím (5,26%) a ţádný z dotazovaných nezvolil odpověď rozhodně ano. Z porovnání skupin lze vyčíst, ţe studenti druhých cizích jazyků se nijak nezajímají o ruskou kulturu.
38
Graf 13 – Zajímáte se o ruskou kulturu?
zdroj: vyplnto.cz
Graf 14 – Zúčastnil/a jste se někdy nějaké ruské akce?
zdroj: vyplnto.cz
39
Graf 14 zobrazuje odezvu studentů ruského jazyka na otázku, zda se někdy zúčastnili nějaké ruské akce. Odpovědi respondentů mne velmi překvapily, kdyţ pouhých 17 dotazovaných odpovědělo ano (39,53%) a 26 dotazovaných ne (60,47%). Všichni studenti druhé skupiny, tedy celkem 57 respondentů odpovědělo ne (100%). Pokud respondenti zaškrtli odpověď „ano“, následovala otázka, kde se ptám, jaké ruské akce se zúčastnili. Pokud studenti odpověděli „ne“, dotazník byl ukončen. Graf 15 – Pokud ano, jaké?
zdroj: autorka Nejčastěji navštívili studenti divadlo v ruštině (33%), kdy tuto událost uvedlo 7 respondentů. Dále se zúčastnili koncertu ruské hudby (19%), představení a přednášek v rámci katedry slavistiky (14%), pouze přednášek na katedře slavistiky (9%). Mezi odpověďmi, které se opakovaly pouze jednou, byly ruská párty (5%), setkání s ruskými návštěvníky na střední škole (5%), vaření ruské kuchyně (5%), vánoční koncert ruské školky v Praze (5%) a oslavy narozenin a svátků - Silvestr, Vánoce, Velikonoce (5%).
40
4.3 Závěr a shrnutí praktické části Cílem mého výzkumu bylo zjistit, jak studenti Univerzity Hradec Králové vnímají ruskou menšinu, zdali o ní mají nějaké povědomí, znají alespoň základní znaky její kultury a především, jaký mají k této menšině vztah. Studenti, kteří se někdy osobně setkali s příslušníky ruského národa hodnotí své setkání z velké většiny jako pozitivní, a uvádí, ţe má mezi nimi i přátele. Ruskou menšinu v České republice respondenti vnímají především neutrálně, ale objevuje se i mnoho odpovědí, kdy ji vnímají spíše pozitivně, poté spíše negativně, a jen o jeden hlas méně neţ spíše negativně ji vidí jako velmi pozitivní. Toto je velmi zajímavý výsledek při porovnání s výsledky CVVM, kdy je ruská menšina českou veřejností hodnocena nejvíce neutrálně a spíše negativně. Dotazovaní většinou nevědí, zda zařadit ruskou minoritu mezi otevřenou, či uzavřenou vzhledem k majoritní společnosti. Po nejčastější odpovědi „nevím“ dále uvedli, ţe ji povaţují za spíše otevřenou neţ uzavřenou. To je taky velmi zajímavé, protoţe obecně je ruská menšina povaţována za spíše uzavřenou, neţ otevřenou vůči majoritní společnosti. Problémy ve vzájemných vztazích Čechů a Rusů nespatřují ţádné, a pokud ano, jedná se zejména o historické okolnosti a předsudky. Co se týká ruské kultury, studenti ruského jazyka ve velké většině odpovídali, ţe se spíše zajímají o ruskou kulturu, neţ nezajímají. Oproti tomu studenti druhých cizích jazyků se o ni spíše nezajímají, či vůbec nezajímají. Část studentů ruštiny se zúčastnila nějaké ruské akce, zejména šlo o divadlo, divadlo či přednášky v rámci katedry slavistiky. Z druhé skupiny odpovídajících se ani jeden respondent nezúčastnil ţádné takové akce. V závěru své praktické části bych se ráda vrátila ke svým stanoveným výzkumným otázkám. Výsledky dotazníkového šetření potvrdily obě mnou definované hypotézy. Studenti cizojazyčných kateder na univerzitě v Hradci Králové vnímají zástupce ruské menšiny v České republice pozitivněji, neţ respondenti odpovídající v průzkumu CVVM. Studenti ruského jazyka mají blíţe k ruské kultuře tím, ţe se o ni více zajímají, a účastní se různých ruských akcí, neţ studenti neruských cizích jazyků.
41
Závěr Tato bakalářská práce se věnovala současnému postavení ruské národnostní menšiny v České republice. Součástí práce byl i výzkum, který byl proveden formou dotazníku. V teoretické části je popsána ruská emigrace jak z hlediska světových dějin, tak ruská emigrace v kontextu českých zemí. Dále je v práci nastíněno současné existencionální a socioekonomické postavení ruské menšiny v ČR. Poslední kapitola teoretické části se zabývá aktivitami ruské minority na území ČR, kde jsou popsány vybrané organizace a spolky menšiny, také tiskoviny, které vydávají, a kulturní akce, které pořádají. Praktická část je postavena na dvou výzkumných otázkách, které jsem si zvolila po přečtení odborné literatury pro teoretickou část. Pro ověření pravdivosti svých hypotéz, byl vytvořen dotazník. Výsledky výzkumu potvrdily obě mnou stanovené výzkumné otázky. Hypotézy jsou stanoveny na začátku praktické části a výsledky šetření jsou zaznamenány v závěru praktické části. Výsledky mého průzkumu jsou pouze orientační a hypotetické. Díky menšímu vzorku odpovídajících respondentů dosaţené výsledky nelze vztáhnout na všechny studenty cizojazyčných kateder, kterých je v podstatě více.
42
Seznam použité literatury: Literární zdroje: 1) ČINJAJEVA, Jelena Vladimirovna. 1993. Ruská emigrace v Československu vývoj ruské pomocné akce. In : Slovanský přehled : časopis pro dějiny střední, východní a jihovýchodní Evropy. Praha : Ústav dějin střední a východní Evropy AV ČR. - Roč. 79, č. 1, s. 14-24. ISSN 0037-6922 2) Exil v Praze a Československu 1918-1938: Exile in Prague and Czechoslovakia 1918-1938. Praha: Praţská edice, 2005, 213 s. ISBN 80-86239-11-x 3) KOPŘIVOVÁ, Anastazie. 2001. Střediska ruského emigrantského života v Praze: (1921-1952). 1. vyd. Praha: Národní knihovna, 113 s. ISBN 80-7050378-5 4) PUTNA, Martin C. 1993. Rusko mimo Rusko: dějiny a kultura ruské emigrace 1917-1991. 1. vyd. Brno: Petrov, 200 s. ISBN ISBN 80-85247-45-3 5) PUTNA, Martin C., ZADRAŢILOVÁ, Miluše. 1993 - 1994. Rusko mimo Rusko: dějiny a kultura ruské emigrace 1917-1991. 1. vyd. Brno: Petrov, 2 sv. (200, 301 s.). ISBN 80-85247-53-4 6) SLÁDEK, Karel.2010. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Praha : Pavel Mervart, 144 s. ISBN 978-80-87378-49-6 7) SLÁDEK, Zdeněk. 1993. Ruská emigrace v Československu. In : Slovanský přehled : časopis pro dějiny střední, východní a jihovýchodní Evropy. Praha : Ústav dějin střední a východní Evropy AV ČR. Roč. 79, č. 1, s. 1-13. ISSN 0037-6922
43
8) ŠIŠKOVÁ, Tatjana. 2002. Menšiny a migranti v České republice: [my a oni v multikulturní společnosti 21. století].1. vyd. Praha: Portál, 188 s. ISBN 80-7178648-9 9) VEBER, Václav. 1995.Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945 : sborník studií.Praha : Karolinum, 139 s. ISBN 80-7184-083-1 10) ZOLOTAREV, Igor. 2011.Ruská národnostní menšina v České republice: historie a současnost. In : Identita národnostních menšin a integrace cizinců střední a východní Evropy ve dvaceti letech svobody : kolektivní monografie. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, s. 46-56.
Elektronické zdroje: 1) ARTEK. О журнале. [online]. 2014. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.artek.cz/about-journal/
2) ARTEK.
Об
обществе.[online].
2014.
[cit.
2015-02-12].
Dostupné
z:http://www.artek.cz/about-community/ 3) Asociace rusistů. ARS POETICA – Puškinův památník 1966–2011. [online]. 2011. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://asociacerusistu.cz/?page_id=150 4) Asociace rusistů. ARS POETICA – Puškinův památník 1966–2011. [online]. 2011. [cit. 2015-02-12].Dostupné z:http://asociacerusistu.cz/wpcontent/uploads/2013/12/ARS_POET_sbornik_196 6-2011.pdf
44
5) Centrum pro výzkum veřejného mínění. Vztah české veřejnosti k národnostním skupinám žijícím v ČR – únor 2015. [online]. 2015. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z:http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7352/f3/ov15 0306.pdf
6) COLTA.
В
Прагепрошелфестивальактуальнойроссийскойкультуры.
[online]. 2014.[cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.colta.ru/news/5292 7) Česká kultura. MFF Praha srdce národů 2015 - 17. ročník mezinárodního festivalu národnosti a etnik. [online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.ceskakultura.eu/index.php?m=instituce&b=i&c=1026 8) Český statistický úřad. Cizinci podle státního občanství.[online]. [cit. 2015-0212]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?vo=null&cislotab=OBY5092PU_OK&vo a=tabulka&go_zobraz=1&aktualizuj=Aktualizovat&cas_2_102=20091231 9) Český statistický úřad. Cizinci v ČR 201.2[online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z:http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/67002FB406/$File/11180635.pdf 10) Český statistický úřad. Cizinci v ČR 2013. [online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/2E003D9601/$File/141413_t5-
1.pdf 11) Český statistický úřad. Sčítání domu lidu a bytu 2011.[online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.scitani.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/A100329E69/$File/OBCR602.pd f
45
12) DRBOHLAV, Dušan. LUPTÁK, Milan. JÁNSKÁ, Eva. BOHUSLAVOVÁ, Jaroslava. Ruská komunita v České republice.[online]. Praha, 1999. [cit. 201502-12]. Dostupné z: http://www.mezikulturnidialog.cz/res/data/011/001342.pdf
13) Iru.cz. Dny ruské kultury "Slovanské jaro 2006". [online]. 2006. [cit. 2015-0212].
Dostupné
z:http://www.irucz.ru/pda/cz/zpravy/7/102-ceska-
republika/10211-/000-/406-kultura/7768-dny-ruske-kultury-slovanske-jaro/ 14) Literator.cz. Союзрусскоязычныхписателей в ЧешскойРеспублике. [online]. 2013. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://literator.cz/ 15) Mezikulturní dialog. Asociace ruských spolků v ČR.[online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.mezikulturnidialog.cz/adresar.html?id=411 16) PIPKOVÁ, SALAČOVÁ. Ruská národnostní menšina v Čechách. [online] Hospodářská a kulturní studia PEF ČZU v Praze, 2009. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/rusove_v_cechach 17) PUNČOCHÁŘ, Martin. BERNÁTKOVÁ, Taťjana. Začlenění vzdělávání dětí cizinců. [online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.deticizincu.cz/userfiles/files/Lektori_Prirucka_OK.pdf 18) Ruská národnostní menšina. [online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://cb.c-d-s.cz/?q=node/26 19) Ruské středisko vědy a kultury v Praze.Konference ruských krajanů v Česku. [online]. 2014. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://rsvk.cz/cs/konferenceruskych-krajanu-v-cesku/
46
20) SUDARUŠKA. Folklorní sdružení přátel ruské a ukrajinské kultury „SUDARUŠKA".
[online].
2011.[cit.
2015-02-12].
Dostupné
z:http://sudaruska.webnode.cz/ 21) Vláda
České
republiky.
Analýza
periodik
vydávaných
organizacemi
národnostních menšin. [online]. 2000. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: www.vlada.cz/assets/ppov/rnm/Mensiny-media/analyza_casopisu.pdf 22) Пальцев, Евгений. 2005. Наши в Словакии. [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.russkie.org/index.php?module=fullitem&id=8403 23) Полян, Павел. 2006. Эмиграция: кто и когда в XX векепокидалРоссию. [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://demoscope.ru/weekly/2006/0251/analit01.php
47
Seznam grafů: 1) Graf 1 – Co se Vám vybaví jako první, kdyţ se řekne Rusko/ Rusové? 2) Graf 2 – Máte nějakou osobní zkušenost s Rusy? 3) Graf 3 – Pokud ano, jakou? 4) Graf 4 – Máte známé, nebo přátele mezi Rusy ţijícími v České republice? 5) Graf 5 – Na stupnici od 1 – 5 ohodnoťte ruskou menšinu, co se týče sympatií k této minoritě. 6) Graf 6 – Povaţujete ruskou minoritu v ČR za otevřenou, či uzavřenou vůči majoritní společnosti? 7) Graf 7 - Jaké problémy spatřujete ve vzájemných vztazích Čechů a Rusů? 8) Graf 8 – Studujete v rámci svého oboru ruský jazyk? 9) Graf 9 – Navštívil/a jste někdy Rusko? 10) Graf 10 – Co si spojujete s ruskou kulturou? Napište prosím, které znaky ruské kultury se Vám zejména vybaví? 11) Graf 11 – Co si spojujete s ruskou kulturou? Napište prosím, které znaky ruské kultury se Vám zejména vybaví? 12) Graf 12 – Zajímáte se o ruskou kulturu? 13) Graf 13 – Zajímáte se o ruskou kulturu? 14) Graf 14 – Zúčastnil/a jste se někdy nějaké ruské akce? 15) Graf 15 – Pokud ano, jaké?
Seznam příloh: Příloha 1 – Dotazník: Vztah studentů jazykových kateder na UHK k ruské menšině ţijící v ČR
48
Příloha 1 Dotazník: Vztah studentů jazykových kateder na UHK k ruské menšině žijící v ČR 1. Co se Vám vybaví jako první, kdyţ se řekne slovo Rusko/ Rusové? (otevřená otázka) 2. Máte nějakou osobní zkušenost s Rusy? a) ne – následuje otázka 4 b) ano – následuje otázka 3 3. Pokud ano, jakou? (otevřená otázka) 4. Máte známé, nebo přátele mezi Rusy ţijícími v České republice? a) ne b) ano 4. Na stupnici od 1-5 ohodnoťte ruskou menšinu co se týče vašich sympatií k této minoritě: 1 velmi sympatičtí 2 spíše sympatičtí 3 ani sympatičtí ani nesympatičtí 4 spíše nesympatičtí 5 velmi nesympatičtí 5. Povaţujete ruskou minoritu v České republice za uzavřenou, či otevřenou vzhledem k majoritní společnosti? a) rozhodně uzavřenou b) spíše uzavřenou c) nevím d) spíše otevřenou e) rozhodně otevřenou
6. Jaké problémy spatřujete ve vzájemných vztazích Čechů a Rusů? (otevřená otázka) 7. Co si spojujete s ruskou kulturou? Napište prosím, které znaky ruské kultury se Vám zejména vybaví? (otevřená otázka) 8. Navštívíl/a jste někdy Rusko? a) ano b) ne
9. Zajímáte se o ruskou kulturu? a) ano b) spíše ano c) nevím d) spíše ne e) ne 10. Zúčastnil/a jste se někdy nějaké ruské akce? a) ne – následuje konec dotazníku b) ano – následuje otázka 11 11. Pokud ano, jaké? (otevřená otázka)
