VZTAH DĚTÍ S INTELEKTOVÝM POSTIŽENÍM K TĚLESNÉ VÝCHOVĚ A SPORTU1 Alena Lejčarová, Sylvie Slavíková Anotace: Cílem předkládané práce bylo zjistit vztah děti s intelektovým postižením k tělesné výchově a sportu. Výzkumu se zúčastnilo celkem 59 žáků (20 dívek a 39 chlapců, průměrný věk 13,85 roku) pražských základních škol praktických a 26 žáků (12 dívek a 14 chlapců, průměrný věk 15,80 roku) pražských základních škol speciálních. K posouzení vztahu k tělesné výchově a sportu byl použit nestandardizovaný dotazník, obsahující strukturované i nestrukturované položky. Šetření ukázalo, že školní tělesnou výchovu mají dotazovaní žáci celkem v oblibě, žáci základních škol praktických maji nejraději sportovní hry, zatímco u žáků základních škol speciálních kupodivu vede v oblíbenosti náplně vyučovací jednotky rozcvička. Výzkum nepotvrdil předpokládaný příliš malý zájem žáků speciálních škol o pohybové aktivity ve volném čase. Pro většinu žáků s intelektovým postižením je však školní tělesná výchova jediným místem jejich aktivního pohybového vyžití, proto by jí měla být v kurikulu věnována dostatečná pozornost. Klíčová slova: mentální postižení, školní tělesná výchova, sportovní aktivity, základní škola praktická, základní škola speciální, mimoškolní pohybové aktivity.
Úvod Jedna z cest úspéšné socializace dětí a mládeže s intelektovým postižením vede především přes jejich volný čas. V něm by měly významné místo zaujímat mj. pohybové aktivity, které jsou předpokladem zdravého způsobu života směřujícího k formování celé osobnosti jedince s intelektovým postižením a zároveň představují významný prostředek ke zlepšení kvality jeho života, a to jak svým biologickým, tak estetizujícím, psychologickým a sociálním účinkem. Nedostatečné řešení 1
otázek volného času zejména u mládeže s intelektovým postižením může vyústit v reálné nebezpečí podléhání nežádoucím vlivům s asociálním až antisociálním zaměřením, což je p o d p o ř e n o sklonem těchto jedinců k větší sugestibilitě (Langer 1996, Klauss 2000, Meyer 2000, Múller 2001, Steinhausen 2001). Jsou ohroženi kriminálními delikty relativně více než ostatní lidé. Jedná se především o kriminalitu méně závažnou a méně společensky nebezpečnou - v trestné činnosti jedinců s intelektovým postižením převažují drob-
Studie vznikla s podporou VZ MSMT ČR MSM 0021620864.
né krádeže a konflikty se zákonem, které by se často daly vysvětlit jejich sníženou orientací v sociálních vztazích (Bajcura 2005). Tento problém nabývá v současnosti na významu také tím, že se stále více prohlubuje krize rodiny a přirozené autority. Je tedy důležité, aby výchova ke zdravému životnímu stylu (resp. k provozování pohybových aktivit) provázela děti a mládež s intelektovým postižením po celý průběh jejich školní docházky. Zásadní je v tomto směru motivace a vliv osobností rodiče a učitele. Školní tělesná výchova (TV) je zpravidla pro většinu žáků s intelektovým postižením jediným místem i n t e n c i o n á l n í h o pohybového vyžití (Karásková 1994). F o r m o v á n í vztahu žáka k pohybovým aktivitám souvisí proto převážně s jeho zkušenostmi z výuky tohoto předmětu, zejména pak s jeho emocionálními prožitky. V tomto ohledu je tedy důležitý jak obsah výuky, tak činnost učitele TV. Výzkumné studie se soustřeďují spíše na h o d n o c e n í p o h y b o v é v ý k o n n o s t i žáků s intelektovým postižením než na sledování jejich názorů, zájmů a postojů k pohybovým aktivitám. Určitou sondu d o této problematiky u nás provedla na tehdejších zvláštních školách pouze Karásková (1993), nověji pak Lejčarová (2007, 2009). Problematika na pomocných školách, resp. základních školách s p e c i á l n í c h , nebyla d o p o s u d řešena vůbec. Přitom se d o m n í v á m e , že při zkvalitňování edukačního klimatu školy
je tato zpětnovazební informace od žáků velmi potřebná. Cíl výzkumu Cílem výzkumu bylo zjistit vztah dětí s intelektovým postižením, resp. žáků základních škol praktických (ZŠP) a základních škol speciálních (ZŠS), k TV a sportu. Dílčí cíl pak spočíval v posouzení, zda se v tomto ohledu nacházejí rozdíly mezi žáky obou typů sledovaných škol. V rámci splnění výše stanovených cílů byly formulovány dvě výzkumné otázky: Jak velký zájem mají žáci ZŠP i ZŠS o pohybové aktivity ve svém volném čase? Jaké tělovýchovné aktivity mají žáci ZŠP i ZŠS nejraději? Metodika Výzkum má c h a r a k t e r pilotní studie. Výzkumný s o u b o r tvoří celkem 85 dětí s intelektovým postižením, resp. 59 žáků (20 dívek a 39 chlapců, průměrný věk 13,85 roku) 7.-8. tříd tří pražských ZŠP a 26 žáků (12 dívek a 14 chlapců, průměrný věk 15,80 roku) 6.-9. tříd tří pražských ZŠS. Cíl výzkumu byl realizován prostřednictvím nestandardizovaného dotazníku, jenž byl vytvořen na základě odborné literatury a konzultace se speciální pedagožkou, která pracuje na jedné ZŠP a je zároveň aktivní členkou Českého svazu mentálně postižených sportovců. Obsahem finální verze dotazníku bylo 12 strukturovaných i nestrukturovaných stupnicových položek, jež byly formu-
lovány a d e k v á t n ě k m e n t á l n í ú r o v n i respondentů a týkaly se zejména osvobození žáka od TV, možnosti provádět v š e c h n y a k t i v i t y v r á m c i TV, obliby jednotlivých tělovýchovných aktivit a vůbec p ř e d m ě t u TV, provozování jiných pohybových aktivit m i m o povinnou TV, sledování sportu v televizi aj. Jednotlivé otázky d o t a z n í k u byly na ZŠP probrány se žáky společné s jednou z autorek, aby se zajistilo p o r o z u m ě n í znění otázky, vyplňování pak realizovali žáci sami. Na ZŠS byl vyplňován dotazník vždy osobně s každým žákem zvlášť, v ě t š i n o u ještě s d o p o m o c í p e d a g o g a dané školy.
Výsledky S potěšením jsme shledali, že školní TV se účastní všichni respondenti; nikdo není z docházky pro svůj zdravotní stav osvobozen. Určitá omezení ve výuce má však na ZŠP devět dětí (nejčastěji nesmí provádět kotouly), na ZŠS pak tři děti (zákaz provádění skoků, vytrvalostních cvičení, cvičení, která jsou kontraindikací astmatu). C o se týče obliby TV, z 59 žáků ZŠP se na tento vyučovací předmět těší 35 dětí, sedm dětí se netěší vůbec a 17 dětí se někdy těší a někdy ne. Důvody oblíbenosti a neoblíbenosti TV u žáků jsou uvedeny v tabulce č. 1. Skupina žáků, kteří se někdy těší a někdy ne, má obavy z nezvládnutí různých cviků (např. kotoul), n e m á r á d a rozcvičku, n e m á v oblibě vyučujícího.
m
Tab. č. 1: Důvody oblíbenosti, resp. neoblíbenosti TV u žáků ZŠP Odpovéď
Těším se na hry Baví mě to Zasportuji si Nemusím se učit Nevím prof Bez odpovědi Nebaví mě to Nemám rád sport Kritizují mě spolužáci
Počet žáků
11 9 6 1 1 7 5 1 1
Naproti tomu pouze jeden dotazovaný ze ZŠS uvedl, že se na TV někdy těší a někdy netěší, ostatní se těší vždy (viz tabulka č. 2). Tab. č. 2: Důvody oblíbenosti TV u žáků ZŠS Odpověď
Poíet žáků
Rád/a cvičím Baví mé to
9
Těším se na hry Těším se na vítězství
4
Bez odpovědi
4
1 7
Žáci na ZŠP mají v TV nejraději sportovní hry, což uvedlo 59 % z nich (viz graf č. 1). Naopak mezi nejoblíbenéjší činnost žáků ZŠS patří rozcvička (62 %), v pořadí d r u h o u nejoblíbenéjší aktivitou jsou stejně jako u žáků ZŠP - pohybové hry (54%) (viz graf č. 1).
Graf č. 1: Oblíbenost aktivit v télesné výchově u žáků ZŠP a ZŠS Oblíbenost aktivít v télesné výchové u žáků speciálních Skol
Máku
Sport
Pohyb
Posilo-
hry
hry
viní
piavini
Atletika
Gymnas-Rozcvtt-
m ZŠP
59
49
29
20
17
15
10
• ZSS
SO
54
23
27
S
12
62
tika
ka
Druh aktivity
U žáků byly zjišťovány i neoblíbené činnosti v TV (viz graf č. 2). Mezi ty nejméně oblíbené patří na ZŠP rozcvička a gym-
nastika (obě 39 %), na ZŠS také zejména gymnastika (42 %), málo oblíbené jsou i atletika a posilování (19 %).
Graf č. 2: Neoblíbenost aktivit v tělesné výchově u žáků ZŠP a ZŠS Neoblibenost aktivit v télesné výchově u žáků speciálních škol
Máků
0
Rozcvička
mZ$P
39
oZSS
12
Gymnastika 39
«
Sportovní hry
Atletika
Posilováni
22
19
15
a
19
Plsvtnl
,
14 8
Druh aktivity
D
Na otázku, zda by chtěli mít více hodin TV, odpovídali žáci podle očekávání většinou pozitivně. Na ZŠP by celkem 41 dotázaných dětí chtělo větší dotaci TV v týdenním rozvrhu, zbylých 18 žáků by více hodin neuvítalo (uváděné důvody viz tabulka č. 3). Na ZŠS by naproti tomu jen osm dětí chtělo více hodin TV, sedm žáků by hodinovou dotaci zvýšit nechtělo (bez udání důvodu) a jedenácti dětem současný počet hodin stačí, což pravděpodobné souvisí s faktem vyšší týdenní hodinové dotace TV na ZŠS (5 hodin) oproti ZŠP (3 hodiny). Tab. č. 3: Důvody nechtění větší hodinové dotace TV u žáků ZŠP Odpovéď
Stačí mi to Nuda a nezájem Přílií velká fyzická zátěž Učitel je přísný Neobliba převlékání Kritika a nadávání ze strany spolužáků Bez odpovědi
Počet žáků
8 3 1 1 1 1 3
Co se týče zapojení žáků do školních zájmových pohybových aktivit, sportovní kroužek organizovaný školou navštěvují na ZŠP jen čtyři chlapci (2x sportovní hry, l x fotbal, l x florbal). Na rozdíl od žáků ZŠP se žáci ZŠS do zájmových kroužků s pohybovou náplní zapojují více. Sedm dětí navštěvuje kroužek sportovních her (nejčastěji florbal) a jeden chlapec uvedl posilování. Tři žáci zmínili zdravotní
T V a dva žáci hipoterapii, což sice za sportovní kroužky pokládat nemůžeme, avšak s ohledem na zdravotní, výchovný a sociální efekt těchto aktivit považujeme pravidelné provozování těchto činností za přínosné. V rámci sportovních klubů sportuje ve volném čase 20 žáků ZŠP, přičemž se těmto činnostem věnují více chlapci (16) než dívky (4). Chlapci se většinou orientují na týmové sporty (fotbal, basketbal, hokej) a dívky na individuální aktivity (tancování, aerobik). Na ZŠS oproti tomu pouze jeden chlapec provozuje fotbal, jedna dívka karate a jedna dívka ping pong; uváděné pravidelné domácí cvičení, hipoterapii a běhání u čtyř dotázaných žákyň ovšem n e p o v a ž u j e m e za o r g a n i z o v a n ý s p o r t v rámci sportovní organizace. Jak se děti sportující ve svém volném čase ke sportu vůbec dostaly, ukazuje tabulka č. 4. (Poznámka: Pokud bychom do organizovaného sportu u žáků ZŠS zahrnuli i zmiňovanou hipoterapii, domácí cvičení a běhání, pak by se do popředí „motivátorů" dostali zcela jasné rodiče žáků.) Tab. č. 4: Způsob, jakým se žáci ke sportování dostali Odpověď
Přes kamarády Přes rodiče Přes učitele Sám/Sama Přes internet Bez odpovědi
2áci ZSP
Žáci ZSS
7
1
3 3
1 (4) 1
3 1 3
Co se týče sledovanosti sportu v televizi, nejsou výsledky - zřejmě i díky hypokinetickému stylu života a vysoké sledovanosti televize u současné dětské populace - nijak překvapující (viz tabulka č. 5). Tab. č. 5: Sledovanost sportu v televizi Odpověď
Žáci ZSP
2áci ZSS
často
33
11
Nikdy
24
15
Bez odpovědi
2
Na sportovní utkání se na základě odpovědí v dotazníku chodí dívat 24 oslovených žáků ze ZŠP - nejčastěji jde o fotbal (16x), poté hokej (5x), následovaný basketbalem, dostihy a krasobruslením (1 x). Naproti tomu ze 26 oslovených žáků ZŠS se na nějaké sportovní utkání chodí dívat jen dva žáci, a to na fotbal a hokej. Důvodem zjištěného stavu by mohla být větší samostatnost a integrovanost žáků ZŠP do běžného života a také atraktivita skupinových návštěv těchto akcí s partou vrstevníků.
Diskuse Šetřením bylo zjištěno, že na obou typech škol je minimální počet žáků, kteří se na školní TV vůbec netěší, i když výsledky týkající se oblíbenosti TV u žáků ZŠP jsou pro nás celkem překvapující (35 z 59 žáků se na TV vždy těší); očekávali jsme větší oblíbenost TV. Také Karásková (1993) ve svém výzkumu zjistila, že se na hodiny TV žáci zvláštních škol, resp. ZŠP většinou
těší, a to zejména chlapci, přičemž nejoblíbenéjšími pohybovými aktivitami těchto žáků v hodinách TV jsou hry (stejné jako v našem šetření). Autorkou udávané důvody jsou velmi podobné jako u našeho souboru, tj. baví je, baví je hry, nemusí se učit. U žáků ZŠS je TV velice oblíbená, což slovné potvrdili i jejich pedagogové - žáci se na hodiny TV opravdu velmi těší a mají rádi pohyb jako takový. Tento povinný předmět je tedy z hlediska působení na osobnost jedinců s intelektovým postižením důležitou součástí výuky na základních školách praktických i speciálních, obzvláště vezmeme-li v úvahu, že si žáci raději najdou mimoškolní pohybovou aktivitu, baví-li je TV ve škole. Je však nutno poznamenat, že obliba TV souvisí rovněž velmi úzce s osobností a přístupem pedagoga, který volí i obsah učiva, a dále s prostorovými a materiálními p o d m í n k a m i pro realizaci TV. Většina pražských ZŠP má k dispozici malé, v některých případech až velmi malé tělocvičny (ojediněle lze hovořit pouze o jakýchsi cvičebnách) s omezeným prostorem zejména pro provádění kolektivních sportovních her, avšak občas, zpravidla v případě spojení ZŠP s jiným zařízením, se můžeme setkat i s tělocvičnami dostatečných rozměrů. Adekvátní venkovní hřiště obvykle chybí, a pokud se v areálu, popř. v blízkosti školy vyskytuje, pak je opět většinou ve společném užívání s jiným zařízením. Často je nezbytné hledat náhradní řešení, např. pronájem tělocvičny nebo hřiště,
budování vlastního objektu svépomocí apod. (Lejčarová 2009). Neuspokojivost tohoto stavu potvrzuje i Jakubec (2005) zjištěním, že pouze 3 0 % z 50 oslovených zvláštních škol, resp. ZŠP v ČR zhodnotilo prostorové podmínky pro výuku TV jako výborné, tj. disponuje vlastní télocvičnou odpovídajících rozměrů, venkovním hřištěm atd. Co se týče oblíbenosti jednotlivých tělovýchovných aktivit, mají žáci ZŠS kupodivu nejraději rozcvičku (na rozdíl od žáků ZŠP). Důvodem pro toto zjištění by mohl být fakt, že tak mají větší kontakt s vyučujícím, který je může po každém cviku pochválit či povzbudit, stávají se středem pozornosti. Při rozcvičce bývá dobrá atmosféra, může se provádět formou hry, s hudebním doprovodem apod. Při její realizaci nejsou rovněž patrné tak velké rozdíly mezi jednotlivými žáky jako při jiných pohybových činnostech (nikdo nevyhrává, nikdo není nejrychlejší atd.). Mezi méně přitažlivé činnosti žáků obou typů škol (kromě rozcvičky) patří atletika a gymnastika, které jsou pro děti zřejmě náročnější na provedení (zejména koordinačně) a fyzicky namáhavé. Do jisté míry tento fakt může souviset s chabými volními vlastnostmi těchto dětí (Langer 1996, Klauss 2000, Lauth 2000, Můller 2001 aj.). Díky tomu lehce podléhají prožitkům počátečního neúspěchu při provádění některých obzvlášť náročných pohybových úkolů, vzpírají se pokračovat v činnosti spojené s vyšší námahou, hůře překonávají pocity únavy, pohodlnost a le-
nost. Zároveň jim chybí „sebeobětování" a překonávání sebe sama, houževnatost a vytrvalost, snaha chtít, usilovat o něco (Lejčarová 2009). Provádění především gymnastických cvičení může kromě jiného u žáků vzbuzovat strach a v kombinaci s častou nadváhou žáků zejména ze ZŠP to může způsobovat problémy v poskytování dopomoci a záchrany učitelem. Navíc jsou výše zmíněné aktivity častějším a vhodnějším předmětem klasifikace, což žákům nemusí být vždy příjemné. Žáky může odrazovat, že jsou ve cvičení neúspěšní. Vhodnější a atraktivnější výběr cviků a pestrost organizačních forem a prostředků by jisté napomohly k větší oblíbenosti těchto činností u sledovaných dětí. Bereme-li v potaz organizovanou účast žáků jak ve školních zájmových aktivitách m i m o vyučování, tak ve sportovních k l u b e c h , činí p r o c e n t u á l n í z a p o j e n í žáků ZŠP na základě odpovědí v dotazníku 40,7%, u žáků ZŠS je to 42%, což jsou překvapivě vysoká čísla. Z hlediska zapojení žáků do školních zájmových pohybových aktivit je však situace na ZŠP oproti ZŠS velmi nepříznivá - děti o sport ve škole evidentně zájem nemají. K obdobným výsledkům dospěla i Lejčarová (2007), která zjistila, že ze 153 9 - 1 lletých žáků ZŠP se do pohybových aktivit nabízených školou zapojuje pouze 16 žáků. Příčiny nízké návštěvnosti sportovních kroužků žáky ZŠP vidíme (kromě nezájmu dětí) i v n e d o s t a t e č n é a málo atraktivní nabídce ze strany škol, což může mj. souviset s jejich nedostačujícím
prostorovým, materiálním a personálním zázemím. Na rozdíl od zmiňovaného výzkumu Lejčarové, kde bylo zjištěno, že se do mimoškolních pohybových aktivit z celkového počtu 153 dotazovaných žáků ZŠP zapojují pouze tři chlapci (2x fotbal, 1 judo), jsme v našem šetření shledali, že z 59 žáků ZŠP sportuje v rámci sportovních klubů ve volném čase 20 žáků. K obdobným závěrům jako Lejčarová (2007) dospěl Jakubec (2005), který na základě dotazování 147 žáků 8. a 9. ročníků osmi tehdejších zvláštních škol v České republice zjistil, že se jen 6 % pravidelně účastní pohybových aktivit v rámci školy a 7,5 % žáků reprezentovaných opět jen chlapci navštěvuje pravidelně nějaký sportovní klub (5x box, 5x fotbal, l x basketbal, lx atletika). Také Karásková (1993) ve své studii s žáky 7.-9. ročníků zvláštních škol potvrzuje jejich menší zapojení do organizovaných mimoškolních pohybových aktivit v porovnání s žáky ZŠ, což přičítá nedostatku příležitostí a zdravotním důvodům.
Závěr Přestože v námi provedeném výzkumu nebyla potvrzena příliš nízká účast žáků speciálních škol v organizovaných mimoškolních pohybových aktivitách, pro většinu dětí s intelektovým postižením se školní TV stává jediným místem aktivního pohybového vyžití. Klíčovou roli ve zkvalitňování tělovýchovného procesu na ZŠP a ZŠS hrají učitelé, u nichž je důležité řešit především otázku jejich kvalifikace. Obsah
TV musí být pro žáky co možná nejatraktivnéjší - je vhodné zařazovat aktivity zábavné, motivující, netradiční, dobrodružné, orientované na prožitek, úspěch, citový rozvoj, tj. takové, které mají šanci vzbudit u žáků zájem, jenž by je podnítil k provádění pohybových činností i mimo rámec povinné školní TV, nejlépe celoživotně, a zároveň zařazovat i takové, které budou moci žáci uplatnit v běžném životě a budou pro ně později i finančně dostupné. V rámci snah o zapojení co nejvétšího počtu žáků do pravidelných pohybových aktivit je rovněž nezbytné rozšířit pro ně nabídku mimoškolních aktivit v jejich volném čase formou zájmových kroužků při jednotlivých školních sportovních klubech. Naléhavěji než na běžných základních školách se jeví problém připravit žáky ZŠP a ZŠS na období po skončení školní docházky. V tomto ohledu nabývají na významu právě pravidelné organizované pohybové aktivity, které jsou výborným prostředkem socializace, resp. integrace do společnosti. Literatura: BAJCURA, L. Pomoc mentálně postiženým ve společnosti a ve věznici. Mentálně postižení pachatelé: podklady k diagnostice a zacházení se specifickou skupinou vězněných osob. Příl. časopisu České vézeňství [online], 2005, č. 6 [cit. 2008-04-30). Dostupné z:
. JAKUBEC, R. Pohled do budoucnosti
tělesné výchovy jako předmětu vyučovaného na zvláštních školách a odborných učilištích. Praha, 2005. 54 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova v Praze. Fakulta tělesné výchovy a sportu. Vedoucí diplomové práce Pavel Tilinger. KARÁSKOVÁ, V. N á z o r y m e n t á l n ě retardovaných žáků na pohybové aktivity. Tělesná kultura. 1993, sv. 24. Olomouc : Hanex - UP, s. 47-57. KARÁSKOVÁ, V. Profesní kompetence učitele tělesné výchovy na zvláštní škole. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994. ISBN 80-7067-513-6. KLAUSS, T. Kinder und Jugendliche mít geistiger Behinderung und besonderen Verhaltensweisen. In FISCHER, E. (Hrsg.). Pädagogik fiir Kinder und Jugendliche mit mehrfachen Behinderunge: Lernverhalten, Diagnostik, Erziehungsbediirfnisse und Fórdermassnahmen. Dortmund : Modernes Lernen, 2000, s. 69-102. ISBN 3-8080-0449-5. LANGER, S. Mentální retardace: etiologie, diagnostika, profesiografie, výchova. Hradec Králové : Kotva, 1996. LAUTH, G.W. Lernbehinderungen. In BORCHERT, J. (Hrsg.). Handbuch der sonderpädagogischen Psychologie. Góttingen : Hogrefe, Verlag fůr Psychologie, 2000, s. 21-31. ISBN 3-8017-1227-3.
•
LEJČAROVÁ, A. Motor competence of children with intellectual disabilities and locomotion activities in their lifestyle. In SLEPIČKA, P. (ed.), et al. Sport and Lifestyle. Praha: Karolinum, 2009, s. 82-115. ISBN 978-80-246-1624-7. LEJČAROVÁ, A. Zapojení žáků základních škol praktických v Praze d o mimoškolních pohybových aktivit. In SLEPIČKOVÁ, I.; FLEMR, L. (ed.). Aktuální otázky sociologie sportu: sborník ze semináře České kinantropologické společnosti, Sekce sociologie sportu, UK FTVS, Praha 22. 11. 2007 [CD-ROM). Praha : UK FTVS, 2007. Adresář: D:\sbornik.pdf, s. 56-62. ISBN 978-80-86317-55-7. MEYER, H. Geistige Behinderungen. In BORCHERT, J. (Hrsg.). Handbuch der sonderpädagogischen Psychologie. Góttingen : Hogrefe, Verlag fůr Psychologie, 2000, s. 60-75. ISBN 3-8017-1227-3. MULLER, O. Lehká mentální retardace v pedagogickopsychologickém kontextu. Olomouc : Univerzita Palackého, 2001.
STEINHAUSEN, H.Ch. Geistige Behinderung. In STEINHAUSEN, H. Ch. (Hrsg.). Entwicklungsstôrungen im Kindes- und Jugendalter: ein interdisziplinäres Handbuch. Stuttgart : Kohlhammer, 2001, s. 168-196. ISBN 3-17-016438-4.
