Věznice Rýnovice
Arest č. 5, 2016 Uvnitř tohoto vydání:
Arest č. 5/2016
Čtení z Bible
3
Studentské natáčení
4
Křížovka
5
Svědectví
6-7
Učitelka za katrem
8-9
Program Al Paso
10
Povídka
11
Výlet
12
Worschop
13
Kvíz VO
15
Pár slov na úvod Zdravíme naše čtenáře v prázdninových letních dnech. Prázdniny se chýlí ke konci, a i když je toto období známe jako okurková sezóna, my Vám v tomto vydání našeho časopisu přinášíme spoustu článků zejména z akcí, které proběhly v naší věznici.
Vás zajímavé události, ale také básní nebo kresbou. V časopise je dostatek prostoru pro Vaše příspěvky a my je rádi uveřejníme. Zvláštní poděkování patří PhDr. Janovi Beerovi, za zaslání příspěvku (Učitelka za katrem, strana 8—9).
Stále hledáme šikovné spoluodsouzené, kteří by mohli přispět do našeho časopisu. Přispět nám můžete například článkem, povídkou, sepsáním nějaké pro
Budeme velice rádi, pokud se i Vy budete chtít zapojit a něčím zajímavým přispět.
Redakční rada ARESTU Pedagogický dohled:
Redakční rada:
Stálí dopisovatelé:
spec. ped. Mgr. Miroslav Kotlár spec. ped. Ing. Jozef Mičko vych. Daniel Gregor
Lukáš Soukup
Lukáš Soukup (-suki-)
Jakub Vondra
Jakub Vondra (-kouba-) Autoři, kteří si přejí zůstat v anonymitě (-an-) Příspěvky redakce (-red-)
„Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“ Seneca
Stránka 2
Kvíz Výstupního oddělení 1. Výhodnější je půjčka?
a)
b)
c)
Půjčka s úročením 1% p.m.
Půjčka s úročením 12 % p.a.
Možnosti a) i b) jsou stejné.
2. Která zkratka se u půjček ze zákona musí uvádět?
Sazbu RPSN (tj. zkratka „roční procentní sazba nákladů“.
b)
c)
Sazbu p.m. (tj. zkratka z latiny, která znamená „za rok“).
Sazbu p.a. (tj. zkratka z latiny, která znamená „za měsíc“).
1.c), 2. a)
a)
Stránka 15
Romská píseň
NALAČHO LAVUTARIS MOSAREL LAČHI LAVUTA—LAČHO MANUŠES MOSAREL NALAČHI ROMNI. Špatný hudebník zkazí dobré housle—dobrého člověka zkazí špatná žena.
Zápis do not a překlad Mgr. M. Kotlár
Stránka 14
Celonárodní čtení z Bible RÝNOVICE 24. března (VS ČR) – Věznice Rýnovice se rozhodla podpořit již 8. ročník Celonárodního čtení Bible. Jedná se o novou velikonoční tradici, která znovu ukazuje na křesťanský rozměr Velikonoc. V loňském roce se do této akce zapojili křesťané ve více než 50 městech a obcích České republiky. Jedním z nich je tradičně i Jablonec nad Nisou, kde se letos čtení z Bible konalo ve středu 23. března za účasti primátora města, který čtení zahajoval. V letošním roce se do čtení zapojili, na popud kaplanky Květy Jakubalové, i věřící odsouzení z Věznice Rýnovice. Nápad se zrodil při lednovém setkání zástupců církví s primátorem města a byl přijat s otevřeností. Čtení ve věznici probíhalo po dvě odpoledne, ve středu a ve čtvrtek, aby se mohli zúčastnit za církve i ti, kteří se ve středu účastnili čtení ve městě. Pozvání do věznice přijali zástupci pěti místních církví. Někteří z přítomných se do věznice podívali poprvé, ale věříme, že nikoliv naposledy. Zapojení věřících vězňů do tohoto projektu by mělo vzbudit i povědomí o tom, že Bůh působí silně také v místech, kde si lidé odpykávají svůj trest a zároveň mají možnost za pomoci docházejících duchovních i odborných pracovníků věznice získat nový náhled na život a pokusit se o jeho změnu. Věříme, že zapojení věznice do celonárodního čtení Bible bude nejen začátkem nové tradice ve věznici, ale že se v dalším ročníku zapojí, za asistence vězeňských kaplanů, i věznice v dalších městech. Čtení bible jsem se také zúčastnil a mohu říct že tyto dny byly pro mě dost silné. Člověk si v takových chvílích uvědomí, jako velikou oběť za nás za všechny na sebe vzal Ježíš Kristus. Jak výše uvedla paní kaplanka, hodně to vede k zamyšlení, že Bohu je jedno, kde se člověk právě nachází. Protože u něho je možné opravdu všechno. Mě osobně oslovil až právě zde ve věznici a jsem za to vděčný, jelikož mi to pomalu obrací celý život vzhůru nohama. Ale v dobrém slova smyslu. Sám jsem byl přesvědčen o jiném životě, že je to ten správný. Ale když jsem začal navštěvovat naše společenství a poznávat Boha, tak jsem zjistil že dosavadní život nebyl tím, čím život opravdu má být. Jsem vděčný naší paní kaplance a samotnému Bohu, že mne přijali s otevřeným a pravdivým srdcem. Nejsem 100%, to ani náhodou, ale vím, že můj život dostává směr, který je pevný a když obstojím, vím že se mi dostane milosti od našeho Pána. Což je ten nejhezčí dar, kterého se nám může dostat. Přeji každému, aby poznal sám sebe a oporu, kterou nám Bůh nabízí.
-Suki-
„Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.“ Arthur C. Clarke Stránka 3
Studentské natáčení RÝNOVICE 2. května (VS ČR) V pátek 29. dubna probíhalo v prostorách střežené části věznice natáčení studentského filmu. Členy štábu byli převážně studenti Filmové a televizní fakulty. Námět filmu je ojedinělý. Hlavním protagonistou je zaměstnanec věznice, nikoliv odsouzený. Film by měl přiblížit funkci vychovatele věznice jakožto potřebnou, ale zároveň psychicky náročnou práci. Jedná se primárně o film s tématikou vztahů v rodině, jeho smysl je tedy obecnější, nemá ambice formulovat názor na vězeňství, spíše ukázat nový osobnější pohled na vězení a jeho zaměstnance bez klasických stereotypů. Natáčení předcházela ze strany věznice jednání hlavně s ohledem na bezpečnost a minimální narušení časového rozvrhu dne. Od ranních hodin se natáčelo v prostorách jedné z ubytoven odsouzených, ve vycházkových dvorech oddělení výkonu kázeňských trestů a dalších venkovních prostorách. Poslední klapka nejen v naší věznici, ale celého filmu, padla v podvečerních hodinách. Přesto, že se jedná o studentský projekt, doufáme, že tento krátký film bude mít úspěch a poukáže na psychicky náročnou práci zaměstnanců věznice. Bc. Monika Králová
KRÁTKÝ FILM - VĚZENÍ FAMU, katedra režie, 2. ročník realizace: duben 2016 stopáž: 25 min film je ve fázi vývoje scénáře režie a scénář: Damián Vondrášek kamera: Filip Marek produkce: Martina Netíková Synopse: Třicetiletému Petrovi je po marném hledání práce ve školství, přes jeho tchána dozorce, nabídnuta pozice vychovatele ve vězení. Petr i přes počáteční pochyby práci přijímá, aby zabezpečil rodinu a upevnil chřadnoucí vztah se svojí ženou. Film sleduje jeho první den ve zkušební lhůtě, kdy se vyrovnává s náročností nového prostředí. Jakožto spíše introvert se potýká zejména s nízkou autoritou při kontaktu s odsouzenými. Jeho úkolem je obstát sám před sebou a také před tchánem, se kterým měl vždy chladný vztah.
Stránka 4
Workshop proběhl úspěšně RÝNOVICE 12. dubna (VSCR) – V úterý 12. 4. 2016 proběhl ve Věznici Rýnovice Workshop k zaměstnávání odsouzených. Této vydařené akce, jejíž cílem bylo získat pro odsouzené více pracovních míst, se zúčastnilo 46 osob, z toho 22 firem, pro nás tedy, 22 potenciálních zaměstnavatelů. Workshop zahájil úvodním slovem Ředitel Věznice Rýnovice plk. Mgr. Vlastimil Kříž, který zdůraznil význam celé akce. Hovořil o významu práce pro vězněné osoby, které si zařazením do zaměstnání udržují, ale v mnoha případech nově získávají pracovní návyky. Účelně tak mohou využít čas ve věznici a společně se vzdělávacími a terapeuticky výchovnými programy se tak připravovat na nový a snad lepší život. Informace o zaměstnávání vězňů ve vězeňské službě, jejich výhodách i nevýhodách předal Jiří Štegl, MBA, koordinátor zaměstnávání GŘ VSČR. Se zajímavými příspěvky zde vystoupili i zástupci probační a mediační služby, úřadu práce, Magistrátu města Liberec a Centra pro podporu podnikání. Ve druhém bloku zaměstnanci Věznice Rýnovice seznámili přítomné se specifiky zaměstnávání, ale i vzdělávání vězňů v rýnovické věznici.
Velmi zajímavé byly příspěvky současných zaměstnavatelů, kteří se podělili o dosavadní zkušenosti se zaměstnáváním odsouzených. Na závěr měli všichni možnost podívat se na dvě pracoviště ve střežené části věznice a pohovořit s vězni. Z příspěvků, které zazněly v závěrečné diskusi, bylo zřejmé, že se nám podařilo u řady zúčastněných zbořit mýty a předsudky, které často zaměstnávání vězňů obestírají. Bc. Monika Králová
Stránka 13
Výlet na rozhlednu—Výstupní oddělení Výstupní oddělení v rámci své extramurální aktivity uspořádalo výlet na jabloneckou rozhlednu. Počasí nám zprvu nepřálo, sněhové přeháňky se střídaly s jasnou slunečnou oblohou. Po krátké cestě jsme společně dorazili na rozhlednu, kde se poprvé rozjasnila obloha, a tak jsme mohli usušit bundy a trochu se nahřát do zásoby. Odtud jsme šli lesem, který neuvěřitelně voněl dřevem a podhoubím, zdálo se, že na každým kroku budou nějaké houby, ale ty se před námi dobře schovávaly. V lese jsme narazili na opuštěné tábořiště a o kus dál provizorní přístřešek, zřejmě místního bezdomovce. Z lesa jsme vyšli u ohrady, kde se pásl kůň. Velmi krásné a majestátní zvíře bylo na lidi zvyklé, a tak na zavolání váhavě, ale přeci, kůň přišel i k nám. Jeden z výletníků utrhl trs trávy a nabídnul ho koni jako odměnu, za to že k nám přišel. Jenže ouha! Mokrý trs trávy ve spojení s mokrým rukávem se dotkl ohradníku, kterým byl výběh pro koně obehnán, a kůň, ale i nejmenovaný výletník dostal pořádnou elektrickou šlupku! Kůň od nás odskočil a zároveň na opačnou stranu uskočil spoluvýletník, který takto nešikovně nabízel trs trávy. Kůň se z rány jen oklepal, zato nešikovný výletník jen vykulil oči a zprvu netušil co se děje. Až náš společný smích ho probral a nešťastník se začal smát také, až se za břicho popadal. Po této příhodě jsme se vydali směrem zpět a poklidným tempem, jsme prošli kolem nákupního střediska, kde jsme se zastavili a nakoukli na nejnovější „módní“ trendy obuvi i oblečení a zejména cenovek. Na zpáteční cestě nás opět zastihla sněhová přeháňka. Mokří, ale spokojeni jsme dorazili zpět a už se těšíme na další vycházku. -red-
Stránka 12
Stránka 5
Svědectví U mnoha špatných lidských osudů hraje roli špatné dětství. Vlastního otce si pamatuji, když zmlátil mou matku a opustil nás. Nevlastní otec, který přišel později do mého života, byl zase tvrdý vůči nám, kdy nás ponižoval, mlátil a často trápil hlady. Právě pro neshody s ním, jsem začal ve třinácti letech utíkat z domova, kdy jsem trávil mnoho času na ulici, přespával ve sklepích a panelácích a kdy jsem kradl v obchodech. Později jsem se chytil party starších kluků, kde byly rvačky a krádeže na denním pořádku. Byl jsem rád, že někam patřím, a že mě někdo přijímá. Často jsem se po diskotékách bezdůvodně pral a moje agresivita a nenávist vůči lidem stoupala. V šestnácti letech jsem se dostal poprvé do vězení, kdy jsem na ulici pobodal nožem člověka. Ve vězení jsem se rychle adaptoval. Začal jsem obdivovat zkušené svalnaté potetované starší vězně, začal jsem přijímat jejich myšlení, cvičil jsem a nechal se tetovat. Taky jsem si myslel, že jedině silou si můžu vydobýt dobré postavení a respekt. Po propuštění jsem šel do pasťáku, ze kterého jsem většinou utíkal, tak jsem zase končil na ulici a v trestné činnosti, od rvaček, vydírání, loupeže, krádeže apod. Také přišly do mého života tvrdé drogy. Je to tvrdá a hořká zkušenost, když si člověk zvolí tuto cestu. Vše se najednou začalo točit kolem drog a výherních automatů. Můj život do třiceti let se skládal jen z marných předsevzetí, kdy jsem vycházel z vězení plný plánů a s vyhlídkami na lepší život. Ale vždy se mi sny během pár dní na svobodě zhroutily a já končil s jehlou v ruce a s rychlým návratem zpět do vězení. Ve svých třiceti letech jsem měl odsezeno celkem 11 let. Ve vězení jsem hledal vyšší smysl a harmonii v hinduismu nebo budhismu. Možná klid na chvíli v mém rozbouřeném srdci přicházel, ale změnu mého života mi to nepřineslo. Změna přišla až tehdy, kdy mě poprvé zavřeli do vězení za to, co jsem neudělal a čekal jsem po svých jedenácti letech v těle dalších třináct. Na vazbě jsem chtěl svůj život skončit sebevraždou. Uvědomoval
Stránka 6
jsem si čím dál víc, že můj život nemá smysl ani žádnou cenu, že jsem jen špína, která nikoho nemá, a že i přesto, že toužím po lepším životě, neumím z toho starého způsobu života vyjít. Ale z druhé strany mě ujišťoval jakýsi vnitřní hlas, že existuje Bůh, a že zná mou situaci, a že mi pomůže. A já složil svou naději na cele v Teplicích v Ježíše Krista. Začal jsem studovat Nový zákon, modlil se každý den a vnitřní hlas mě vedl k vyznávání všeho špatného z mého života Bohu. A skutečně v těchto chvílích jakoby ze mě padal obrovský těžký balvan vin a při každém vyznání těchto hříchů jsem cítil obrovskou úlevu a radost. A já tak celé měsíce prosil v duchu lidi za odpuštění skrze Boha. A i přesto, že jsem nevěděl, co se mnou bude, cítil jsem velikou úlevu a radost v přítomnosti Boha. Už ve vězení byla na mně vidět změna, nechtěl jsem dělat levárny ani žádné obchody, toužil jsem po čistém životě a můj pobyt za mřížemi se proměnil ve chvíle, kdy jsem stále mluvil s každým o Ježíši. Byl jsem plný nadšení. Nakonec mi Bůh pomohl prokázat, že jsem nespáchal to, za co mě uvěznili.
Pokračování na str. 7
Povídka odsouzeného - Povídka II. Den 1. Když jsem ráno vyšel z karavanu, cítil jsem se velice důležitě. Byl jsem pánem na farmě a mohl jsem si dělat co jsem chtěl. Dokonce jsem přemýšlel, že bych si mohl přispat. Ale tuhle myšlenku jsem ihned zavrhl. Cestou na pastvinu jsem připravil dojičku a za stálého pískání a neuvěřitelně povýšeného pocitu jsem začal hnát krávy. To se dělá tak, že vyženete první a ty ostatní jí automaticky následují - zákon stáda. Jakmile opustila poslední kráva pastvinu, shodil jsem elektrický ohradník, svinul a překolíkoval, a připravil kravám novou pastvinu. Jedním okem jsem sledoval, jak si krávy vyšlapují tím svým kravím tempem směrem do dojičky, vzdálené asi dvě stě metrů. Zapálil jsem si cigaretu, vychutnal si prvního šluka jako lord a velký šéf a vydal se stejnou cestou jako moje holky na dojení. Pomalinku jsem přicházel k dojičce, cesta se v posledním úseku stáčí o devadesát stupňů, takže není vidět přímo do dojičky. Jedna věc mne znepokojovala. Neslyšel jsem bučení, ani odkašlávání a funění, které se normálně rozléhá po celém kravínu. Byl to pro mne šok, když jsem se blížil do cíle a zjistil, že tam není ani jedna kráva! Okamžitě jsem zrychlil krok a už jsem s hrůzou viděl co se stalo. Cestou pro krávy jsem zapomněl zavřít hlavní bránu, která slouží k převádění krav po silnici a také pro mlékaře, který jezdí velkou dlouhou cisternou pro mléko. Hlavní silnice vede do města Fermoy a tam přesně šli ty krávy, které jsem měl v péči první den, co mi byla svěřena funkce velkého farmáře. Představte si sto dvacet krav, které se vydaly do města velkého asi jako Liberec a mne jako velkého „Bosse“, který ve 30ti minutách zklamal. Měl jsem opět štěstí, protože jsem zatarasil ohradníkem jeden směr hlavní cesty, která vede naopak do městečka Casteltovnroche. Z ničeho nic se krávy začaly vracet zpět do dojičky, jedna po druhé, spokojené z krásného výletu do města.
V první chvíli jsem si myslel, že mé modlitby a kletby byly vyslyšeny a že se stal zázrak. Možná ano, možná ne, ale fakt je ten, že mi pomohl cizí farmář z okolní farmy, který pochopil, že něco není v pořádku, když cestou z Fermoye potkal tak velké stádo bez honáka. Zatarasil silnici jeepem a hnal krávy zpět směrem ke mně s úsměvem od ucha k uchu. Já mu okamžitě děkoval, div jsem ho nechtěl radostí objímat, ale on mi skromně a zkušeně odpověděl, že to je v pořádku a ať jenom uklidím silnici od kravských lejn, kterých tam bylo požehnaně. Nasedl do jeepu, popřál mi hodně štěstí a odjel. Myslím, že měl doma o čem vyprávět. Krávy jsem přepočítal a podojil, zahnal zpět na pastvu, překontroloval všechny brány a ohradníky, sedl do traktoru, stáhl silnici, uklidil dojičku, nakrmil telata a šel na snídani, na kterou se mi poprvé vůbec nechtělo. Téměř se slzami v očích jsem velkému Tomovi vylíčil, co se ráno stalo. Tom mi připomenul, že mám stále myslet na práci, kterou právě dělám, přemýšlet a kontrolovat cesty, po kterých hodlám krávy hnát. Jen s kýváním hlavy a s pokorou jsem mu dal za pravdu a slíbil, že si budu dávat pozor. Už jsem se necítil pyšně a ani jako velký farmář. Uvědomil jsem si, že to bude trvat ještě pěkně dlouho, než se takto budu opravdově cítit. A to byl teprve první den a čeká mne jich ještě devět, než se Tom vrátí. Petr Lenc
Stránka 11
Program Al Paso Program Al-Paso usnadňuje amnestovaným vězňům na Vysočině návrat do života
Radovan Menčík připustil, že když mu bylo nejhůř, tak o nelegální cestě k penězům skutečně přemýšlel.
Domů do svých měst se vrátily tisíce vězňů, často ale nemají ani kde spát. Jejich rodiny je zpět nepřijmou a tisícikoruna od úřadu práce na mnoho noclehů na ubytovně nevystačí. Na Vysočině těmto lidem pomáhá unikátní program České katolické charity Al-Paso.
„No myšlenky tady byly. Seděl jsem podruhé, měl jsem už před tím výkon trestu, tam jsem si odseděl dva a půl roku. Popravdě můžu říct, že jsem to vydržel čtyři měsíce, než jsem se vrátil k tomu, co jsem dělal před tím,“ říká.
Jak vysvětluje terapeutka Barbora Kloudová, smyslem programu je zabránit tomu, aby se propuštění vězni vrátili zpět k páchání trestné činnosti.
Kontaktovat svou rodinu se prý kvůli napjatým vztahům bál. Má nevlastního otce, se kterým nevychází, a ani s matkou není příliš zadobře. Žít s cejchem člověka, který jednou prošel vězením, zkrátka není jednoduché, zvlášť třeba v malé obci.
„My jim v práci a v přístřeší můžeme nabídnout pomoc, ne konkrétně tu věc. Ptáme se, co má za kvalifikaci, kam se bude vracet, jestli ho čeká rodina. Snažíme se je připravovat, aby to pak nebyl náraz, že vyjdou z brány a už nemají kam jít,“ popisuje. Česká katolická charita provozuje v rámci programu AlPaso dva azylové domy, jeden v Třebíči a druhý v Jihlavě. Zároveň poskytuje propuštěným vězňům poradenství s prvky terapie, dodává Barbora Kloudová. „Když se to podaří, tak je čekáme hned ten den, kdy vystupují, protože se říká, že prvních 24 hodin je pro toho člověka kritických v tom, aby se vrátil do strategií ‘něco ukradnu a zase budu v teple‘. Pokud se nám tohle podaří, tak si je potom zveme na osobní schůzky, sedíme, povídáme.“ Cejch kriminálníka člověku zůstane, říká propuštěný vězeň Český rozhlas mluvil s vězněm, který se vrátil zpět do Třebíče až z Odolova. Cestoval vlakem přes celou republiku a ze čtrnácti stovek, které dostal ve věznici, mu zbyla necelá tisícikoruna. I tyto peníze mu zakrátko došly poté, co velkou část utratil za noclehy na ubytovnách.
Stránka 10
„Ne, že by se styděli, ale udělá to hodně. Prostě ten cejch kriminálníka tomu člověku nějaký čas zůstane,“ poznamenává Radovan Menčík. web/Malý a Hromádka -kouba-
Svědectví S tímto nadšením jsem šel i ven, Bůh mi dal práci poprvé v životě, kde jsem našel i svou ženu. Zpočátku vše klapalo, ale začaly přicházet situace, které jsem neuměl řešit a nebyl po mém boku nikdo, kdo by mě vedl, tak jsem znovu skončil na drogách. Pomohlo mi to, že jsem si šel dosedět trest tři měsíce, kdy jsem se znovu vrátil k Bohu a mohl jsem znovu začít. Jsem přesvědčen, že bez církve a zkušených bratrů, kteří vás chtějí vést, to člověk s tak těžkou minulostí nemůže zvládnout. Člověk se musí učit od základů a potřebuji pomoci růst v poznání života a Boha, který je schopen postavit život na pevný základ. Díky Bohu jsem poznal v průběhu mého života spoustu dobrých křesťanů, převážně vězeňských kaplanů. (Jako byl Martin Penc, Martin Škoda, Renata od adventistů i řada katolických duchovních i jiných jako je Vojtěch Roztočil) Ale největší dík patří manželům Valešovým, kteří si mě i manželky ujali a vedli nás na dobrou cestu do sboru Církve bratrské, kde jsme našli tu nejlepší rodinu a přátele, kteří nás neodsuzovali za naši minulost. Byli s námi trpěliví i v našich nedostatcích. Vychovávali nás a vychovávají dodnes, obětovali nám kus svého života, velkou sumu peněz, abychom mohli začít bydlet a kdy s námi řešili i dluhy. Obětovali nám zkrátka svůj čas. Od nich jsme se mohli učit lásce k Bohu, k lidem i k sobě navzájem. Od té doby, kdy jsem to vzal s Bohem vážně, uplynulo sedm let. Jsem členem Církve bratrské v Jablonci n. N., mám vymazaný trestní rejstřík. Jsem ženatý, mám dvě děti, práci, bydlení. Bůh mě pomohl s kouřením, s dluhy, s kriminálním myšlením, s drogami, automaty. Můj život se doposud skládá z bojů s mými starými sklony jako je hněv, agrese, ale věřím, že je to čím dál lepší. Ježíš je ta jediná cesta, pravda a život. Poznal jsem pravdu o Bohu i o sobě a ta mě osvobodila. Nalezl jsem cestu, která má smysl, a která zaručuje snesitelný život na této zemi i zaručuje život věčný. Nalezl jsem v Ježíši Kristu život, o kterém se mi ani nesnilo. A tak se modlím, aby co nejvíce lidí mohlo změnit svůj život, aby se v jejich srdcích objevila alespoň malá touha po novém životě s Bohem. A aby se On mohl stát živou nadějí. Kéž by mohli začít nový život, který začíná vyznáním všeho špatného Bohu a požádáním, aby Ježíš vstoupil do jejich života. Aby měli odvahu být poslušni jeho slova, studovat Bibli a hledat společenství, kde budou mít duchovní domov a budou moci růst v poznání správného života, kterým je Kristus. Pavel Kadaši
Stránka 7
Učitelka za katrem Jednou týdně za Marií Formáčkovou za-
ceti let netušili, že vedle malých písmen existují i
padnou vrata jedné z českých věznic. Za-
velká. Nebo si s nimi ve volných chvílích čtou
jde do sborovny, vezme si třídní knihu a jde učit. Žáky jsou dospělí odsouzení muži, kteří si zvyšují kvalifikaci. Buď získávají úplně první nebo si ji rozšiřují.
knížky, divili byste se, kolik žáků až u nás poprvé otevřeli knihu.
Během vzdělávání sice nevíte, kdo je za co odsouzen, ale nemáte sama ve třídě strach, když dáváte někomu pětku?
Jednou týdně za vámi zaklapnou brány věznice, vy
Strach jsem neměla nikdy a taky jsem se nikdy
vezmete do ruky křídu a třídní knihu a jdete učit.
necítila ohrožená. Žáků je ve třídě víc a kdyby tře-
Jaký je to pocit? Jste typem učitelky „Hnízdo“ v
ba někdo měl potřebu si to se mnou vyřídit, tak by
sukních?
ostatní zakročili. To se i stává, když někdo vyrušu-
Jestli je tím míněn Igor Hnízdo, hrdina filmu Jana
je, tak ani nemusím zakročit, udělají to za mě žáci.
Svěráka Obecná škola, tak to určitě ne. On je prototyp chlapa, který vzbuzuje respekt hrdinskými činy. Takovou roli přenechávám svým mužským kolegům, já jsem spíš „hnízdo“, ve smyslu mateřského přístupu, kdy se snažím se žáky jednat laskavě a trochu jim promlouvat do duše. Snažím se je přesvědčit, že když jsou Češi, tak je přece ostuda svůj rodný jazyk neovládat a udělat třeba ve slově „když“ tři hrubky. A zkuste tipnout, jaké.
Nevadí Vám rozdílné předpoklady ke studiu u Vašich žáků? Někdo má maturitu, jiný je 10 let po základní škole. Konkrétně v českém jazyce se z toho dá udělat výhoda. Žáci s maturitou nebo i vysokoškoláci (ty tam máme také) doučují ty, kteří třeba do svých šestatři-
Stránka 8
pokr. na straně 9
… strach nikdy neměla a ohrožená se necítí Učila jste dlouhá léta i na jiné škole. Je nějaký
Mateřský přístup k žákům se Marii Formáčkové vy-
rozdíl mezi školou za zdmi věznice a mimo ni?
plácí. Dokonce ji jednou nominovali do soutěže Zlatý
Učila jsem několik let na vysoké škole a poté na
Amos jako kandidátku na Učitelku roku! Kromě toho,
vyšší odborné škole na umělecké průmyslovce. Šlo
že paní Formáčková učí, je i známou spisovatelkou –
tedy o výběrové školy, kde studují žáci se specific-
žáci školy tak vědí, že je učí někdo, kdo má za sebou
kým nadáním. A specifické nadání mají i žáci ve
praktické životní zkušenosti.
vězeňské škole, takže až tak velký rozdíl nevidím.
Jakub Adam
Snad jen v tom, že zatímco na „civilních školách“
foto: net
jsou ve třídě vrstevníci, ve vězeňské třídě jsou žáci všech věkových kategorií.
Jako příspěvek do časopisu zaslal PhDr. Jan Beer, speciální pedagog a ředitel Střední školy VIZE v Jiřicích.
Jaký je podle vás význam vzdělání v životě? Vlastně až ve vězení mi došlo, jak je vzdělání důležité. Jednou si ode mne nechal jeden žák zkontrolovat dopis, který psal své partnerce, v němž ji vysvětloval, že se domů vrátí jako docela jiný člověk, že už bude „někdo“, protože bude mít středoškolské vzdělání. Ten chlapec byl z velmi početné rodiny, z níž jako první dosáhl vzdělání. A opravdu mu to dodalo sebedůvěru, je už venku třetí rok, od začátku pracuje a má velmi dobré postavení. A takových žáků je mnohem víc.
Nabídka pro odsouzené ve Věznici Rýnovice PhDr. Jan Beer nabízí setkání se zájemci o základy novinářské tvorby a jak se dělá časopis. Zájemci nechť napíší písemnou žádost spec. ped. Ing. J. Mičkovi nebo spec. ped. Mgr. M. Kotlárovi.
Stránka 9
