Vzdělávání zdravotníků v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha

Vzdělávání zdravotníků v České republice Bakalářská práce

Lucia Malackaničová

Duben 2013

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu, podnikání a oceňování

Vzdělávání zdravotníků v České republice

Bakalářská práce

Autor:

Lucia Malackaničová Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb

Vedoucí práce:

Praha

MUDr. Andrea Suchánková

Duben 2013

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Vzdělávání zdravotníků v České republice“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiložené bibliografii. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

………………… V Praze, dne 3. 4. 2013

Lucia Malackaničová

Poděkování

Mé upřímné poděkování patří mé vedoucí bakalářské práce MUDr. Andree Suchánkové za spolupráci, vstřícnost, tematické připomínky, vynaložený čas a odborné vedení. Velký dík patří kolegům různých zdravotnických zařízení za pomoc při získávání dat potřebných k napsání mé bakalářské práce. Mé poděkovaní také patří rodině a přátelům za podporu, trpělivost a pochopení.

V Praze dne 30. 4. 2013

Anotace

Bakalářská práce se zabývá problematikou vzdělávání zdravotníků v České republice. Cílem práce je popsat legislativu týkající se vzdělávání zdravotnických pracovníků, zmapovat aktuální formy a vývoj v trendech celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků, specifikovat získané kompetence. Praktická část je zaměřena na zjištění a vyhodnocení názorů a postojů zdravotnických pracovníků související s jejich vzděláváním a zvyšováním kvalifikace. Dále mapuje a analyzuje finanční stránku kontinuálního a celoživotního vzdělávání zdravotníků v České republice.

Klíčová slova: celoživotní vzdělávání, formy vzdělávání, specializace, finanční náročnost vzdělání, legislativa, lékař, nelékařský zdravotnický pracovník

Annotation

The bachelor thesis deals with the education of health professionals in the Czech Republic. The aim is to describe the legislation relating to the education of health professionals, mapping the current forms of trends and developments in the continuing training of health workers, specify the obtained competencies. The practical part is focused on identifying and evaluating the opinions and attitudes of health care professionals related to their training and raising the qualification. Furthermore mapping and analyzing the financial aspects of continuous and lifelong education of health professionals in the Czech Republic.

Key words: lifelong of education, forms of education specialization, financial demands of education, legislation, doctor, paramedical staff

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................ 8 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE .................................................................................. 10 TEORETICKÁ ČÁST 1 VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNÍKŮ V ČESKÉ REPUBLICE ................................ 11 2 PLATNÁ LEGISLATIVA ŘÍDÍCÍ VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ ................................................................. 16 2.1 Platná legislativa pro vzdělávání lékařů a zubních lékařů ........................................ 16 2.2 Platná legislativa pro vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků .......... 17 3 VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ ........................................................................................ 18 3.1 Historie vzdělávání lékařů ........................................................................................ 18 3.2 Vzdělávání lékařů v současnosti .............................................................................. 20 4 DOTAČNÍ PROGRAMY NA DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ A ZUBNÍCH LÉKAŘŮ ................................................................................................ 23 4.1 Rezidenční místa ...................................................................................................... 23 4.2 Operační program lidské zdroje a zaměstnanost ...................................................... 25 5 KOMPETENCE LÉKAŘŮ, ZUBNÍCH LÉKAŘŮ ............................................... 27 5.1 Kompetence a pravomoc .......................................................................................... 27 5.2 Kompetence lékaře .................................................................................................. 27 5.2.1 Odborná způsobilost k výkonu povolání lékaře .................................................... 27 5.2.2 Specializovaná způsobilost lékaře ......................................................................... 28 5.3 Kompetence zubního lékaře ..................................................................................... 29 5.3.1 Odborná způsobilost k výkonu povolání zubního lékaře ..................................... 29 5.3.2 Specializovaná způsobilost zubního lékaře .......................................................... 30 6 ATESTAČNÍ ZKOUŠKA ......................................................................................... 31 6.1 Výše úhrad za atestační zkoušku ............................................................................. 31 7 CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ, ZUBNÍCH LÉKAŘŮ .................. 33 8 INSTITUCE CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ, ZUBNÍCH LÉKAŘŮ ............................................................................................... 34 8.1 Česká lékařská komora - ČLK ................................................................................. 34 8.2 Institut pro další vzdělávání ve zdravotnictví - IPVZ .............................................. 35 8.3 European Union of Medical Specialists - UEMS ................................................... 36

9 VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ ...................................................................................................... 37 9.1 Vzdělávání zdravotních sester – historie ................................................................. 37 9.2 Vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků v současnosti ....................... 38 10 KOMPETENCE NELÉKAŘSKÉHO ZDRAVOTNICKÉHO PRACOVNÍKA ....................................................................................................... 42 10.1 Kompetence zdravotníka, nelékaře bez odborného dohledu ................................. 42 10.2 Kompetence zdravotníka, nelékaře pod odborným dohledem .............................. 43 10.3 Kompetence zdravotnického asistenta ................................................................... 44 10.4 Kompetence ošetřovatele a sanitáře ...................................................................... 44 11 DOTAČNÍ PROGRAMY PRO DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ .............................................................. 46 11.1 Rezidenční místa pro nelékařské obory ................................................................. 46 12 SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ .............................................................. 48 13 INSTITUCE PRO CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ ........................... 50 13.1 Národní centrum ošetřovatelských a nelékařských zdravotnických oborů – NCONZO ............................................................................................................. 50 13.2 Česká asociace sester - ČAS ................................................................................... 50 PRAKTICKÁ ČÁST 15 METODIKA ........................................................................................................... 51 15.1 Metodický postup – metodika výzkumného šetření ............................................... 51 15.2 Metoda výzkumu ................................................................................................... 51 16 CHARAKKTERISTIKA VÝZKUMNÝCH SOUBORŮ ................................... 53 16.1 Charakteristika prvního výzkumného souboru ....................................................... 53 16.2 Charakteristika druhého výzkumného souboru ..................................................... 53 17 ANALÝZA A VYHODNOCENÍ VÝZKUMU .................................................... 54 17.1 Analýza a vyhodnocení výzkumu prvního souboru .............................................. 54 17.2 Analýza a vyhodnocení výzkumu druhého souboru .............................................. 58 18 VÝSLEDKY VÝZKUMU ...................................................................................... 62 18.1 Interpretace výsledků prvního výzkumného souboru ............................................. 62 18.2 Interpretace výsledků druhého výzkumného souboru ........................................... 72

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 84 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................... 86 SEZNAM ZKRATEK ................................................................................................ 90 PŘÍLOHY .................................................................................................................... 97 OFICIÁLNÍ ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE .................................................. 109

ÚVOD Vzdělání je souhrn znalostí, které získáváme pomocí procesu vzdělávání. Původ slova vychází z latinského „educare“, pocházejícího z kořenů znamenající „vedení ven“ nebo „vedení vpřed“. Vzděláváním rozumíme proces získávání a rozvíjení vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností. Vzdělání se vztahuje k formování především kognitivních stránek osobnosti, k rozvíjení poznávacích schopností jedince, k formování schopností a dovedností jednat na základě znalostí a názorů založených na poznání. Vedle pojmu vzdělávání rozlišujeme pojem vzdělání, který je chápán jako výsledek, tedy jako určitý dosažený stav rozvinutosti člověka. Vzdělání je historicky relativní pojem. Na základě jeho vývoje vznikly a existují jeho různé formy a úrovně. Těmito jsou: vzdělání všeobecné a odborné; vzdělání teoretické a praktické; vzdělání základní, střední a vysokoškolské. Celoživotní vzdělávání je považováno za kontinuální proces získávání a rozvoje vědomostí i nad rámec počátečního vzdělání. Může být realizováno organizovanou formou (formální), prostřednictvím individuální zájmové činnosti (neformální) nebo spontánně, bezděčně (informální). Definice celoživotního vzdělávání mezinárodní organizace OECD z roku 2000: „Jedná se o systémový přístup: zaměřuje se na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny děti od nejútlejšího věku; vede člověka k učení po celý život a ke koordinování snahy o zajištění příslušných možností pro všechny dospělé bez ohledu na zaměstnané, usilující o postoupení na vyšší kvalifikační stupeň či nezaměstnané, kteří se potřebují rekvalifikovat. Kvalifikace je způsobilost řádně vykonávat určitou pracovní činnost, určitou pozici nebo určité povolání. Zahrnuje v sobě znalosti, dovednosti a kompetence, které jsou potřebné pro vykonávání příslušné činnosti, pozice nebo povolání. Lze ji získat vzděláváním ve škole nebo v kurzu, praxí nebo samostudiem. Kvalifikace bývá zpravidla potvrzována určitým dokladem. V České republice je vytvářena národní soustava kvalifikací (NSK), která je navázána na evropský rámec kvalifikací (EQF). Vytvářejí ji zástupci zaměstnavatelů, kteří jsou sdruženi v sektorových radách pod metodickým vedením Národního ústavu odborného vzdělávání, s podporou Evropského sociálního fondu. Pojetí lékařského i ošetřovatelského celoživotního vzdělávání se vytváří od začátku 20. století a v druhé polovině minulého století nabylo na aktuálnosti v souvislosti s velkým

rozvojem biomedicíny. Potřeba neustálého vzdělávání zdravotníku vedla k vytvoření relativně dobře fungujícímu systému jejich dalšího vzdělávání. Vytvoření systému dalšího vzdělávání zdravotníků vycházelo ze specifických podmínek zdravotnictví, častých změn v používání nových přístupů a technologií a i ve změně chápání významu zdraví jako společenské a individuální hodnoty. Celoživotní vzdělávání zdravotníků je naprosto nezbytné a nutné pro poskytování kvalifikované a kvalitní péče. V České republice je povinné, určeno legislativně, v některých zemích je chápáno jako morální povinnost člena profesní organizace. Hlavním tématem teoretické části předložené práce je popis reformních změn ve specializačním vzdělávání lékařských i nelékařských zdravotnických pracovníků. Práce se věnuje popisu získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře a zubního lékaře. Dále rozebírá předpoklady způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání. Praktická část je zaměřena na analýzu finanční spoluúčasti jednotlivých profesí a oborů. K získání informací je využita kombinace výzkumných metod. Jedná se kvantitativní výzkum dotazníkovou metodou v kombinaci s vedeným rozhovorem.

CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Obecné cíle 1. Popsat platnou legislativu vztahující se ke vzdělávání zdravotnických pracovníků. 2. Zmapovat formy vzdělávání zdravotnických pracovníků. 3. Zaznamenat

vývoj

celoživotního

vzdělávání

lékařských

a

nelékařských

zdravotnických pracovníků. 4. Specifikovat získané kompetence zdravotnických pracovníků.

Praktické cíle výzkumu 1. Zjistit názor sester, zda zvyšují svou kvalifikaci dalším vzděláváním a jakým způsobem. 2. Zmapovat cenu a spoluúčast zaměstnavatele na dalším vzdělávání sester. 3. Identifikovat, jaké podmínky klade zaměstnavatel při zvyšování kvalifikace sester, pokud toto vzdělávání hradí. 4. Zjistit názor lékařů na zvyšování své kvalifikace včetně finančních nároků. 5. Zmapovat odraz zvyšování kvalifikace na postavení lékaře u zaměstnavatele. 6. Identifikovat poměr finanční účasti lékařů, zaměstnavatele a jiných subjektů při navyšování kvalifikace.

1 VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNÍKŮ V ČESKÉ REPUBLICE Vzdělávání zdravotnických pracovníků v České republice je legislativně upraveno a podmíněno finanční a časovou náročností studia. V různých literárních pramenech jsou popsány překážky, požadavky a názory na vzdělávání a navyšování kvalifikace zdravotnických pracovníků. Před začátkem tvorby mé bakalářské práce jsem prostudovala mnoho materiálů vztahujících se k tématu od zákonů přes vyhlášky a různé literární podklady. Vzhledem k tomu, že se ve zdravotnictví již několik let pohybuji jako zaměstnanec vím, že tato problematika je velmi často skloňována a legislativní úpravy, jak vzdělávání lékařů, zubních lékařů, tak legislativní úpravy vzdělávání nelékařských zdravotnických profesí, byly zpočátku přijímány s velikými rozpaky. Pozdější novelizace zákonu č. 95/2004 a zákonu č.96/2004 přinesly do vzdělávání zdravotnických pracovníku více srozumitelnosti, jak v rozdělení kompetenci, tak i v ujasnění postgraduálního vzdělávání. Na vzdělání a vzdělávání je kladen větší důraz i vyšší nároky. Výrazně se navýšil počet kreditů nutný k vydání diplomu celoživotního vzdělávání pro lékaře. Nelékařští pracovníci, pokud chtějí pracovat bez odborného dohledu, musí také nasbírat požadovaný počet kreditů za určené období. Finanční ohodnocení a společenské uznání jim pak připadne nedostatečné. Podle Ryšky „se v minulých desetiletích evaluace vzdělávání rozvíjela jako významná součást vzdělávacího systému. Nové požadavky na evaluaci byly vyvolány zájmem o efektivitu vzdělávání, o výsledky a výstupy vzdělávání.“ 1 Velmi často absolventi škol špatně nacházejí své uplatnění, každý zaměstnavatel raději sáhne

po

kvalifikovaném

zaměstnanci

s praxí,

než

po

čerstvém

absolventovi.

KALOUSKOVÁ a VOJTĚCH ve své práci uvádějí, „ že v kvartérním sektoru jednoznačně nejvíce chybějí pedagogové (zejména kvalifikovaní učitelé cizích jazyků, odborného výcviku či

odborných

předmětů

a

vyučující

výpočetní

techniky),

lékaři,

IT

pracovníci

(zejm. programátoři či správci sítě), zdravotní sestry a sociální pracovníci.2 Dále uvádějí odvětví, ve kterých se zaměstnavatelé potýkají s kvalitou absolventů: V kvartérním sektoru byli jako profesní skupiny, ve kterých respondenti spatřují problémy s kvalitou mladých 1

RYŠKA, Radim. Evaluace a přidaná hodnota ve vzdělávání. 1. vyd. Praha: CINEMAX, s.r.o., 2009, s. 5. ISBN 978-80-7290-423-5

KALOUSKOVÁ, Pavla; VOJTĚCH, Jiří. Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol–souhrnný pohled. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008. s. 34 2

11

pracovníků, nejčastěji zmiňováni pedagogové (zejména kvalitní vyučující cizích jazyků), následováni administrativními pracovníky, zdravotními sestrami, sociálními pracovníky a profesemi z oblasti stavebnictví (jde hlavně o dělnické profese jako tesař, zedník, malíř, pokrývač). Výskyt dalších profesí byl spíše sporadický.3 Jejich práce zkoumala i perspektivní obory vzdělání z pohledu zaměstnavatelů s výsledky: V kvartérním sektoru předpokládají zaměstnavatelé největší poptávku po IT oborech (od středoškolských pozic až po vysoce specializované), dále pak po oborech skupiny Strojírenství a strojírenská výroba (bez rozlišení, zda jde o učební obory, středoškolské či vysokoškolské pozice), po lékařských oborech (ať už v obecné rovině, nebo je zdůrazňována zejména stomatologie) a technických oborů (především strojírenských, elektrotechnických a stavebních). Stabilní zájem by měl být i o ekonomické obory (ať už obecně, nebo se zaměřením na management, účetnictví či daňové poradenství), stavební obory (buď bez rozlišení, nebo o dělnické profese, jako jsou zedníci, klempíři, instalatéři, pokrývači, tesaři), řemeslné profese (např. zedník, truhlář, tesař, malíř, ale i umělecká řemesla) a zdravotnické a lékařské obory“.4 Vzdělávání lékařských zdravotnických pracovníků je finančně i časově velmi náročné. Poté, co lékař – absolvent dostuduje vysokou školu a nastoupí do zaměstnání, nastává mu další koloběh vzdělávání. GNIDA uvádí: „Prakticky to tedy znamená, že lékař ihned po ukončení vysoké školy je sice plnohodnotným lékařem, nicméně nesmí vykonávat činnost lékaře samostatně, tedy např. být odborným zástupcem zdravotnického zařízení, samostatně poskytovat péči jako praktický lékař pro dospělé, samostatně vést a provozovat odbornou ambulanci), nýbrž pouze pod odborným dohledem, neboť dosažení odborné způsobilosti mu garantuje pouze tuto možnost.“5 Ale i přesto jsou lékaři nedocenění. BRŮHA, D.: „zdravotnické povolání patří obecně mezi povolání, u kterých se získání, udržení či rozšíření kvalifikace ani zdaleka nevyčerpává absolvováním studia na střední či vyšší odborné škole nebo na lékařské fakultě; naopak bývá pravidlem další studium či jiná odborná příprava.“ 6 Podle Macha ekonomické ohodnocení naprosto neodpovídá vysokému společenskému ocenění práce lékaře. Podle všech průzkumů veřejného mínění stojí lékaři vždy na úplné

KALOUSKOVÁ, Pavla; VOJTĚCH, Jiří. Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol–souhrnný pohled. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008. s. 36 4 KALOUSKOVÁ, Pavla; VOJTĚCH, Jiří. Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol–souhrnný pohled. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008. s. 37 5 GNIDA, Aleš. Právní úprava podmínek výkonu povolání lékaře, farmaceuta a stomatologa. Zdravotnictví a právo, 2005, roč. 9, č. 3-4, 3

s. 21. ISSN: 1211-6432. 6

BRŮHA, D. Prohlubování a zvyšování kvalifikace zdravotnických pracovníků. Práce a mzda. 2007, č. 8, s. 26. ISSN 0032-6208.

12

špičce povolání, kterých si lidé nejvíce váží, což znamená, že společenské ocenění českého lékaře je vysoké.“7 Změny ve vzdělávání zdravotníků jsou za poslední dobu velké. MOTTLOVÁ MALINOVÁ: „Systém vzdělávání se transformuje, vzdělávání samotné se prodlužuje, řada absolventů škol však využívá vysokoškolského vzdělávání k oddalování nástupu do praxe, což přispívá k současnému nedostatku sester v klinické praxi. Příkladem je výše zmíněný absolvent studijního programu, který vznikl v roce 2004 pod názvem zdravotnický asistent. Jedná se o čtyřletý studijní obor na SZŠ, absolvent tohoto oboru má nezastupitelnou roli ve zdravotnickém týmu, ovšem zásadní problém, který je spojen s touto profesí je v tom, že ani po absolvování povinné praxe, či celoživotního vzdělávání není kompetentní k poskytování ošetřovatelské péče bez odborného dohledu. V roce 2008 vyšli ze škol první absolventi tohoto oboru, kdy téměř z 3 000 absolventů jich do praxe nastoupilo pouhých dvě stě jedenáct. Ostatní nastoupili právě z výše zmíněných důvodů k dalšímu studiu, nebo odešli zcela mimo obor. I zde lze příčiny hledat v neuspokojivém platovém ohodnocení hlavně u čerstvých absolventů, a jak jsem již uvedla v absenci kompetencí. Informace jsou přímo z MZ ČR, které na konci školního roku 2008/2009 požádalo ředitele středních zdravotních škol o bližší informace. Dalším negativem, které bylo důvodem nedostatku odborného personálu, je časová a finanční náročnost zvyšování kvalifikace. Přesto, že se úroveň odměňování sester v posledních letech zvýšila, neodpovídá její výše stále ještě významu jejich práce a především mzda v minulosti v mnohých případech neposkytovala dostatečnou možnost přístupu k dalšímu vzdělávání.“8 Vzdělávání

nelékařských

zdravotnických

pracovníků

je

na

tom

obdobně.

KRAMPEROVÁ, H.: „Vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků prochází v posledních letech mnoha změnami. Týkají se jak kvalifikačního, tak celoživotního vzdělávání. Celoživotní vzdělávání provází člověka celý život, zdravotnického pracovníka nevyjímaje. Nelékařský zdravotnický pracovník je ze zákona povinen se celoživotně vzdělávat. Pokud výkon zdravotnického povolání vyžaduje práci bez odborného dohledu, je legislativně přesně stanoven minimální rozsah celoživotního vzdělávání.“9 RERKOVÁ, N.: „Obecná úprava odborného rozvoje zaměstnanců, zejména formou prohlubování a zvyšování kvalifikace, obsažená v zákoníku práce stanoví minimální základ pro právní vztahy vznikající v rámci péče zaměstnavatele o zaměstnance. Hodnotím ji jako MACH, Jan. Právní postavení českého lékaře. Tempus medicorum. Praha: ČLK,2010, č. 11, s. 44. ISSN 1214-7524

7 8

MOTTLOVÁ MALINOVÁ, Anna. Vývoj systému vzdělávání u nelékařských zdravotnických pracovníků. Brno, 2010. Bakalářská práce.

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno, s. 29. KRAMPEROVÁ, Hana. Vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. Novinky v ošetřovatelské péči, 2010., s. 116.

9

13

vhodně zvolenou.

Rezervy skýtá vymezení druhů nákladů, které vznikají v souvislosti

s prohlubováním či zvyšováním kvalifikace. Tato otázka by v budoucnu mohla být výslovně upravena, neboť v odborné literatuře jsou na ni různé názory a v praxi způsobuje obtíže. Zejména se to projevuje v souvislosti, se sjednáváním kvalifikačních dohod, kdy není jasně řečeno, které náklady je možno do této dohody zahrnout (a které tedy bude zaměstnanec nucen v případě nesplnění stabilizačního závazku zaměstnavateli vrátit). Specializační přípravu lékařů, která je opravdu mnohdy velmi náročná, by se měl zákon snažit lékařům co nejvíce usnadnit. V minulých letech docházelo k neustále novému nastavování podmínek pro vzdělávání lékařů. Pro právní úpravu obecně platí, že by měla být stabilní a předvídatelná, oproštěná od lobbistických tlaků a v současné době také přizpůsobená evropské legislativě. To vše by mělo do budoucna platit i o právní úpravě vzdělávání lékařů.“10 Důležitou roli v dalším vzdělávání zdravotníků zaujímají zaměstnavatelé. Je na nich, zda a jak budou své zaměstnance motivovat k dalšímu získávání a prohlubování vědomostí. Mnoho nemocnic pořádá zdarma pro své zaměstnance certifikované kurzy s přidělenými kredity. Část zaměstnavatelů motivuje zaměstnance k účasti na odborných seminářích a kongresech započtením této doby do fondu pracovní doby. Bohužel jsou i takoví zaměstnavatelé, kteří zaměstnance v dalším vzdělávání nejen nepodporují, ale zvýšenou kvalifikací zaměstnanci neuznají. WILDMANNOVÁ, M.; KOUDELKOVÁ, L.: “Zaměstnanci by měli být považováni za nejcennější devizu, pro kterou stojí za to věnovat úsilí a snahu o co nejefektivnější zajištění kontinuálního vzdělávání. Proto bych doporučovala zvýšit úsilí při tvorbě celoústavního školicího programu a dále bych doporučovala vytvořit školicí programy pro jednotlivé ucelené oblasti zdravotnické praxe, neboť pouze pokud bude vzdělávání řešeno na základní nejnižší možné úrovni, od základních zaměstnanců na jednotlivých odděleních, lze postupným seskupováním vytvořit kvalitní a zejména dlouhodobý plán, který by podporoval hlavní cíle nemocnice. Vždyť jedním z cílů, které si sama organizace stanovila, je flexibilní program kontinuálního vzdělávání uvnitř organizace pro všechna oddělení a dále vytvoření pozitivní pracovní atmosféry, ve které je dosaženo pracovního uspokojení. Co jsem však měla možnost sama poznat, propracovanost tohoto plánu však není vysoká. Nesmí se také zapomínat na to, že každý podobný plán nesmí mít statickou podobu, neboť v dnešním rychle se vyvíjejícím světě by jakékoliv bazírování na statických věcech mohlo vést k rychlé zkáze celého 10

RERKOVÁ, Nina. Zvyšování a prohlubování kvalifikace se zaměřením na zdravotnické pracovníky. Brno, 2011. Diplomová práce.

Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Obor Právo, Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení, s. 64.

14

vzdělávacího procesu s nedozírnými důsledky nejen pro organizaci, ale možná také pro pacienty, což by bylo daleko horší.“11 SCHINDLEROVÁ, R.: „Rozvoj medicínských oborů v současnosti předpokládá soustavné studium nejen u lékařů, ale také u středního zdravotnického personálu. Proto je nezbytné, aby zdravotníci věnovali větší pozornost rozšiřování a upevňování svých znalostí a dovedností. Je ale také v zájmu organizace podporovat vzdělávání svých zaměstnanců. Nejprve je třeba upozornit na podporu vzdělávání řadových zaměstnanců ze strany přímých nadřízených, na oceňování a kladné hodnocení zdravotníků. Při pořádání celoústavních seminářů nebo konferencí by bylo částečným řešením i včasné vyvěšení zprávy o konání vzdělávací akce na Intranetu nemocnice eventuálně vyhlásit informaci místním rozhlasem, včetně přesné instrukce, komu je konkrétně akce určena (obor, specializace apod.). Dále by bylo jistě motivující zvýhodnění vzdělávajících se pracovníků, např. přednost při péči a ošetřování diagnosticky zajímavých případů, větší benevolencí k požadavkům při plánování služeb, upřednostňování při čerpání řádné dovolené v nejžádanějších termínech apod. Otázkou zůstává možnost využití jednoho i více dní v roce na vzdělávání v rámci pracovní doby.“12 Na dané téma již existuje velké množství odborné literatury a panuje mnoho názorů. Přes obsáhlou literární četnost, vztahovanou k tématu mé bakalářské práce, jsem se rozhodla provést výzkum, ve kterém jsem se zaměřila především na finanční stránku a podmínky pro další vzdělávání a zvyšování kvalifikace zdravotnických pracovníků.

11 12

WILDMANNOVÁ, Mirka; KOUDELKOVÁ, Lenka. Nové požadavky na vzdělávání pracovníků v sociálním zabezpečení. 2008, s. 55. SCHINDLEROVÁ, Renata. Sebevzdělávání středních zdravotnických pracovníků. 2010. s. 76

15

2 PLATNÁ LEGISLATIVA ŘÍDÍCÍ VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ Před vstupem České republiky do Evropské unie dochází k zásadním legislativním změnám nejen ve vzdělávání zdravotnických pracovníků, ale i v nově vymezených kompetencích z důvodu harmonizace vzdělávání a tím snadnějšímu uznávání dosaženého vzdělání a kvalifikaci a lepší mobilitu zdravotnických pracovníků v zemích Evropské unie.

2.1 Platná legislativa pro vzdělávání lékařů a zubních lékařů Zákon č. 95/2004 Sb., Zákon ze dne 29. ledna 2004 o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Vyhláška č. 188/2009 Sb., o atestační zkoušce, aprobační zkoušce a závěrečné zkoušce certifikovaného kurzu a o postupu ověřování znalosti českého jazyka pohovorem lékařů, zubních lékařů a farmaceutů (o zkouškách lékařů, zubních lékařů a farmaceutů). Nařízení vlády č. 184/2009 Sb., o stanovení výše úhrad za zkoušky (úhrady za atestační zkoušku, závěrečnou zkoušku certifikovaného kurzu a aprobační zkoušku podle zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a atestační zkoušku, aprobační a zkoušku k vydání osvědčení podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Nařízení vlády č. 31/2010 Sb., O oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilosti.

16

Vyhláška č. 361/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, s účinností od 1. ledna 2011.

2.2 Platná legislativa pro vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků Zákon č. 96/2004 Sb., Zákon ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Zákon č. 105/2011 Sb., Zákon ze dne 25. března 2011, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 636/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 4/2010 Sb. kterou se mění vyhláška č. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků, ve znění vyhlášky č. 321/2008 Sb. Vyhláška č. 55/2011 Sb., O činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

17

3 VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ 3.1 Historie vzdělávání lékařů Profese lékaře je profesí tradiční, sahající do nejstarších dob lidstva. Měla vždy určité výsadní postavení i přesto, že nebyla vždy dostatečně ohodnocena. Před založením Univerzity Karlovy získávali lékaři své vzdělání v zahraničí. Student, který chtěl studovat na lékařské fakultě, musel absolvovat 3 roky studia trivia (trojcestí) na artistické fakultě. Přijetí do trivia podmiňovalo umět mluvit latinsky. Trivium zahrnovalo tři oblasti: gramatiku, dialektiku a rétoriku. Student získal základ z aristotelské přírodní filosofie a fyziky, astronomie, geometrie, etiky. Stal se tak bakalářem umění (baccalaureus) a mohl nastoupit na šestileté studium medicíny. Na přednáškách četli a komentovali významné lékařské spisy od Avicenny ( Kánon medicíny), Galéna (Arsparva, Arsmedica, Tegni, Microtechne), Hippokrata (Aforismy, Progno sticon), přírodní filosofii Aristotelovu, Rhazese, salernské mistry i mistry z Montpellier (Arnoldus z Villanovy, Bernard de Gordon – Lilium medicinae) i spisy ze soudobých univerzit. K praktickým předmětům patřila nauka o horečkách, moči, patologie, botanika, farmakologie, astronomie, astrologie, učili se pouštět žilou, anatomie (ale demonstrační pitvy na rozdíl od italských univerzit či Vídně se zde neprováděly.). Astronomie byla tehdy také důležitým předmětem pro medicínu. Profesoři lékařské fakulty vydávali kalendáře popisující vliv hvězd na člověka a přinášející doporučení, kdy a kde je vhodné pacientovi pouštět žilou. Krom výše uvedeného chodili medici patrně i na praxe do špitálů, na které byl, postupem času, stejně jako na pitvy, kladen čím dál větší důraz. Vývoj ukázal, že vzdělávání lékařů nemůže být ukončeno absolvováním vysoké školy, že musí pokračovat dále při získávaní specializace a dalším sebevzděláváním při výkonu své profese. Vzdělávání lékaře jako celoživotní proces se vytváří od začátku 20 století a postupně se vyvinul v dobře fungující systém, který vychází ze specifických podmínek zdravotnictví. Své aktuálnosti nabylo zejména ve druhé polovině minulého století v souvislosti s prudkým rozvojem biomedicínských věd.

18

Celoživotní vzdělávání lékařů je členěno do 3 fází: pregraduální, postgraduální, kontinuální. Pregraduální, základní vzdělávání lékařů je nejstarší, časově vymezené, šestileté. V České republice probíhá na 7 lékařských fakultách. Pregraduální vzdělání je příprava na výkon profese lékaře, ale je nedostačující pro samostatný výkon povolání. Na něj se lékař musí připravovat dalším studiem a praxí. Druhá fáze, postgraduální vzdělávání, specializační, je zaměřena na získávání odborné kvalifikace, nyní specializované způsobilosti. Časově vymezena o minimální dobu přípravy (2 – 8 let), liší se požadavky v jednotlivých oborech. Absolvování postgraduálního vzdělávání umožňuje samostatný výkon lékaře jako specialisty v některém z lékařských oborů. Do roku 2004 u nás platila vyhláška č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, podle níž bylo stanoveno další vzdělávání všech kategorií pracovníků ve zdravotnictví. Jednalo se o dvoustupňový systém specializací, s možností získat specializaci I. a II. stupně ve 20 základních lékařských oborech a 60 specializacích nástavbových. Lékaři povinně museli absolvovat specializační přípravu v některém z 20 základních lékařských oborů. Kvalifikační atestaci I. stupně skládali po minimálně 30 měsících specializační přípravy. V některých oborech bylo získání specializace I. stupně dostatečnou kvalifikací pro samostatný výkon povolání. Jinak lékaři pracovali pod dohledem specialisty se specializací II. stupně. Po absolvování další, 3 až 5 leté specializační přípravy, a atestační zkoušce, získali specializací II. stupně. To lékaři umožňovalo samostatný výkon specializovaných činnosti, zastávání vedoucích funkcí či postů primářů. Poslední fázi lékařského vzdělávání je kontinuální, nyní označované jako celoživotní vzdělávání. Není časově vymezeno, navazuje na předchozí fáze a je nejdelší fází vzdělávání, protože probíhá po celou dobu odborné činnosti lékaře. Cílem celoživotního vzdělávání je soustavné doplňování poznatků, udržování kompetence lékařů v souladu se zrychlujícím se rozvojem vědy a měnícími se potřebami zdravotní péče.

19

V posledních letech je na toto vzdělávání kladen velký důraz. Poskytovateli celoživotního vzdělávání jsou nejen vysoké školy a profesní organizace, či speciálně vytvořené vzdělávací instituce, ale také farmaceutický a medicínsky průmysl. Financování celoživotního vzdělávání je vícezdrojové. Podílejí se na něm nejen samotní lékaři, stát, odbory ale i zaměstnavatelé a pojišťovny. Poskytovatelům zdravotní péče se stále vyšší částky, které jsou na tuto fázi vzdělání vynakládány, vrátí v podobě kvalifikovaných lékařů a kvalitní zdravotní péče. V roce 2004 u nás došlo k zásadním legislativním změnám v oblasti postgraduálního vzdělávání lékařů vydáním zákona 95 /2004 Sb. Již uvedený zákon je současně zákonem harmonizačním. Má umožnit snadnější mobilitu lékařů a uznávání jejich vzdělání a kvalifikace v ostatních členských zemích EU.

3.2 Vzdělávání lékařů v současnosti Zákon 95/2004 Sb., ze dne 29. ledna 2004 o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Změna: 125/2005 Sb., 124/2008 Sb., 189/2008 Sb. § 1 Předmět úpravy (1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy práva Evropských společenství 1) a upravuje a) podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta v České republice, b) celoživotní vzdělávání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, c) uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta13 1. osob, které získaly způsobilost v jiném členském státě než v České republice (část sedmá), 2. osob uvedených v části osmé a d) volné poskytování služeb hostující osoby (část sedmá). (2) Tento zákon se vztahuje na uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta, který hodlá vykonávat povolání na území České

13

ČESKO. Zákon č. 95 ze dne 29. ledna 2004., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. 2004, částka 30, s. 1434 - 1451

20

republiky jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec anebo jako osoba usazená nebo hostující. (3) Na vzdělávání zdravotnických pracovníků podle tohoto zákona se nevztahuje zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání 1a). (4) Tento zákon se nevztahuje na získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, které stanoví zvláštní právní předpis. § 2 Vymezení základních pojmů a) zdravotnickým povoláním souhrn činností a znalostí při výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, b) zdravotnickým pracovníkem fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta podle tohoto zákona, c) akreditovaným zdravotnickým magisterským studijním programem studijní program všeobecné lékařství, studijní program zubní lékařství a studijní program farmacie, který splňuje podle stanoviska Ministerstva zdravotnictví 2),(dále jen "ministerstvo") minimální požadavky stanovené prováděcím právním předpisem k získání odborné způsobilosti jeho absolventů k výkonu zdravotnického povolání a který získal akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, d) specializačním vzděláváním příprava na výkon povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, jejímž ukončením se získává specializovaná způsobilost, e) samostatným výkonem povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta výkon činností, ke kterým je lékař, zubní lékař nebo farmaceut způsobilý bez odborného dohledu, a to na základě vlastního zhodnocení a posouzení zdravotního stavu pacienta a s tím souvisejících okolností; tyto činnosti stanoví vláda nařízením,14 f) výkonem povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta pod odborným dohledem výkon činností v rozsahu stanoveném lékařem, zubním lékařem nebo farmaceutem oprávněným vykonávat povolání samostatně podle písmene e); tyto činnosti stanoví vláda nařízením, g) pověřenou organizací univerzita, právnická osoba zřízená ministerstvem nebo jiná právnická osoba, která vykonává činnosti na základě tohoto zákona a smlouvy; za univerzitu se považuje vysoká škola univerzitní 2a), která uskutečňuje příslušný akreditovaný zdravotnický magisterský studijní program a která vykonává činnosti na základě tohoto zákona a smlouvy, ČESKO. Zákon č. 95 ze dne 29. ledna 2004., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. 2004, částka 30, s. 1434 - 1451 14

21

h) členským státem členský stát Evropské unie, jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarská konfederace, i) školicím místem pracovní místo v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby 2b), ve stanoveném oboru specializačního vzdělávání v akreditovaném zařízení, j) rezidenčním místem školicí místo na akreditovaném pracovišti, které je spolufinancováno ze státního rozpočtu, k) rezidentem účastník specializačního vzdělávání, který se účastní specializačního vzdělávání na rezidenčním místě, l) odbornou společností odborné společnosti sdružené v České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a další odborné společnosti; bližší podmínky stanoví ministerstvo zdravotnictví prováděcím předpisem.15

15


22

4 DOTAČNÍ PROGRAMY NA DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ A ZUBNÍCH LÉKAŘŮ 4.1 Rezidenční místa Od listopadu 2011 organizují a zajišťují specializační vzdělávání lékařů a zubních lékařů lékařské fakulty, a to v 16 základních oborech specializačního vzdělávání s výjimkou základního oboru všeobecné praktické lékařství a základního oboru praktické lékařství pro děti a dorost, na základě takzvané veřejnoprávní smlouvy. Žádost do specializačního vzdělávání podává uchazeč na vybranou lékařskou fakultu. Počet rezidenčních míst pro následné postgraduální studium lékařských oborů v základním kmeni pro daný rok odpovídá počtu absolventů studijního programu Všeobecné lékařství v Českém jazyce. Financování se provádí formou dotace ze státního rozpočtu, která je určená na úhradu nákladů spojených se specializačním vzděláváním rezidenta i časti mzdových nákladů, na celou dobu trvání specializačního vzdělávání stanovenou vyhláškou. Délka specializačního vzdělávání v základním kmeni je 24 měsíců a výše dotace je 5000 Kč na každý měsíc vzdělávání. Přesné finanční vymezení dotace na 1 rezidenta v jednotlivém oboru specializačního vzdělání rozpracováno viz příloha č. 3. V souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech i v návaznosti na zákon č. 95/2004 Sb., vydává ministerstvo Metodiku dotačního řízení na rezidenční místa na celé specializační vzdělávání u vybraných lékařských oborů. Cílem dotačního programu je finanční podpora lékařů po dobu celého specializačního vzdělávání u vybraných lékařských oborů, ve kterých je nedostatek specialistů. Dotace ze státního rozpočtu přidělená Ministerstvem na realizaci projektů je účelově vázaná a může se použít pouze na částečnou úhradu nákladu souvisejících se specializačním vzděláváním. Část nákladů na vzdělání se zavazuje uhradit žadatel o dotaci na rezidenční místo z vlastních zdrojů. Účelové finanční prostředky se mohou použít na spolufinancování mzdových nákladů na rezidenta v minimální výši 55%, mzdových nákladů na školitele v maximální

23

výši 20%, úhradu povinných kurzů a stáží stanovených platnými vzdělávacími programy pro jednotlivé obory. RM pro základní kmeny specializačního vzdělávání lékařských oborů Minimální délka specializačního

Výše dotace za 1 měsíc

vzdělávání v základním kmeni

(na 1 rezidenta)

Anesteziologický

24

5000

Dermatovenerologický

24

5000

Gynekologicko-porodnický

24

5000

Hygienický

24

5000

Chirurgický

24

5000

Interní

24

5000

Neurologický

24

5000

Oftalmologický

24

5000

Ortopedický

24

5000

Otorinolaryngologický

24

5000

Patologický

24

5000

Pediatrický

24

5000

Psychiatrický

24

5000

Radiologický

24

5000

Urologický

24

5000

Všeobecné praktické lékařství

24

5000

Základní kmeny

Tabulka č. 1: RM pro základní kmeny specializačního vzdělávání lékařských oborů (data převzata z MZČR16)

16

REZIDENČNÍ MÍSTA 2013. MZČR. [online]. © 2010 MZČR [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z:

http://www.mzcr.cz/Odbornik/obsah/rezidencni-mista-2013_2777_3.html

24

Počet rezidenčních míst v roce 2013 - lékaři

1

2 3 4

Celková dotace

specializačního

na 1 rezidenta za

vzdělávání/ roky

celé SV

100

3

1 008 000

100 800 000

70

5

444 000

31 080 000

30

5

444 000

13 320 000

15

4

1 176 000

17 640 000

Obor specializačního

Počet

vzdělávání

RM

Všeobecné praktické lékařství Radiologie a zobrazovací metody Patologie Praktické lékařství pro děti a dorost

Celková dotace na

Minimální délka

rezidenty za celé specializační vzdělávání

5

Soudní lékařství

15

5

480 000

7 200 000

6

Lékařská mikrobiologie

15

5

444 000

6 660 000

7

Klinická biochemie

15

5

480 000

7 200 000

Finanční prostředky vynaložené celkem na RM

183 900 000

2013

Tabulka č. 2: Počet rezidenčních míst v roce 2013 – lékaři (data převzata z MZČR17)

4.2 Operační program lidské zdroje a zaměstnanost Ministerstvu zdravotnictví se podařilo zajistit finanční prostředky z Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky a pomocí tohoto programu realizovat dva projekty zaměřené na celoživotní vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. Projekt MZČR pro vzdělávání nelékařů je zaměřen na profesní nelékařské zdravotnické vzdělávání a vzdělávání nelékařů v manažerských dovednostech. Předpokládaný počet absolventů je 32 475. Účast na všech akcích je díky dotací bezplatná, podmínkou je pracovní úvazek mimo Prahu. Projekt MZČR pro vzdělávání lékařů je zaměřen na prohlubování znalostí, na specifické lékařské vzdělání a vzdělávání lékařů v manažerských dovednostech.

17

REZIDENČNÍ MÍSTA 2013. MZČR. [online]. © 2010 MZČR [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z:

http://www.mzcr.cz/Odbornik/obsah/rezidencni-mista-2013_2777_3.html

25

Předpokládaný počet absolventů je 6295. Podmínkou je jako u nelékařů, pracovní úvazek mimo Prahu, účast na všech vzdělávacích akcích je také bezplatná. Cílem obou projektů je efektivní využívání lidských zdrojů podle dosažené úrovně vzdělání, získaných znalostí a kompetencí. Pro období květen 2010 až duben 2013 bylo vyhrazeno 722 miliónu korun na vzdělávání. Generálním dodavatelem kurzů pro individuální projekty je Institut postgraduálního vzdělávání.

26

5 KOMPETENCE LÉKAŘŮ, ZUBNÍCH LÉKAŘŮ 5.1 Kompetence a pravomoc Kompetence je rozsah působností nebo činností, oprávnění a povinností svěřených právní normou určitého oboru nebo organizaci.18 Pravomoc je souhrn práv a moci, umožňující splnění delegovaných úkolů. Pravomoc umožňuje osobě zastávající určitou pozici používat volnost k rozhodování, které ovlivňuje ostatní.19

5.2 Kompetence lékaře 5.2.1 Odborná způsobilost k výkonu povolání lékaře Odborná způsobilost k výkonu povolání lékaře se získává absolvováním šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou i praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu všeobecné lékařství. Patří sem preventivní, diagnostická, léčebná, rehabilitační a dispenzární péče prováděná

lékařem

s

odbornou

způsobilostí

pod

odborným

dohledem

lékaře

se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru. Bez odborného dohledu může lékař s odbornou způsobilostí na základě certifikátu o absolvování základního kmene příslušného specializačního oboru, který vydalo ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, vykonávat činnosti stanovené prováděcím právním předpisem. Není ale považován za samostatný výkon. Za výkon povolání lékaře se také považuje metodická, koncepční, výzkumná a vzdělávací činnost dle vyhlášky č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů a její novelou č. 361/2010 Sb., s účinností od 1. 1. 2011.

18

LINHART, Jiří a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog, 2003. 412 s. ISBN: 80-85843-61-7.

19

LINHART, Jiří a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog, 2003. 412 s. ISBN: 80-85843-61-7.

27

5.2.2 Specializovaná způsobilost lékaře Vyhláška určuje nově 41 základních oborů a 47 nástavbových oborů pro lékaře, dále označení odbornosti příslušných specialistů, minimální délku specializačního vzdělávání a povinný základní kmen. Zařazení do nástavbového oboru je podmíněno získáním příslušné specializované způsobilosti v základním oboru. Specializační vzdělávání je současně možné v 41 specializačních oborech. Jsou sice samostatné, ale v některých úzkých specializacích je určitá návaznost na základní obory. Kmeny specializačního vzdělávání jsou alergologie a klinická imunologie, anesteziologie a intenzivní medicína, cévní chirurgie, dermatovenerologie, dětská chirurgie, dětské lékařství, diabetologie a endokrinologie, gastroenterologie, geriatrie, gynekologie a porodnictví, hematologie a transfúzní lékařství, hygiena a epidemiologie, chirurgie, infekční lékařství, kardiochirurgie, kardiologie, klinická biochemie, klinická onkologie, lékařská genetika, lékařská mikrobiologie, nefrologie, neurochirurgie, neurologie, nukleární medicína, oftalmologie, ortopedie, otorinolaryngologie, patologie, plastická chirurgie, pneumologie a ftizeologie, praktické lékařství pro děti a dorost, psychiatrie, radiační onkologie, radiologie a zobrazovací metody, rehabilitační a fyzikální medicína, revmatologie, soudní lékařství, traumatologie, urologie, vnitřní lékařství, všeobecné a praktické lékařství. Minimální délka specializačního vzdělávání se výrazně prodloužila, pohybuje se nyní v rozmezí 4-8 let v jednotlivých oborech. Uskutečňuje se při výkonu povolání lékaře ve zdravotnických zařízeních pod dohledem školitele podle vzdělávacích programů jednotlivých specializačních oborů schválených ministerstvem. Tímto se stanoví celková délka specializačního vzdělávání, povinné i doporučené školící akce, praktické dovednosti a rozsah teoretických znalostí, požadavky na odbornou klinickou praxi a seznam požadovaných klinických výkonů (vyšetření, operativních výkonů), které musí lékař provést. Součástí vzdělávacího programu je i způsob hodnocení specializačního vzdělávání v celém jeho průběhu i obsah atestační zkoušky. Hodnocení zaznamenává školitel do průkazu odbornosti a do logbooku, kde se zapisuje seznam výkonů. Podmínkou pro samostatný výkon povolání lékaře, na rozdíl od výkonu povolání zubního lékaře, je získání specializované způsobilosti. Výkonem povolání lékaře se specializovanou způsobilostí je dále činnost vzdělávací, posudková a revizní. Podmínkou pro samostatný výkon povolání lékaře ve vedoucí funkci

28

nebo jako osoby samostatně výdělečně činné anebo jako odborného zástupce zdravotnického zařízení je získání specializované způsobilosti, která se dokládá diplomem. Vzdělávací programy schvaluje ministerstvo a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Přitom spolupracuje s univerzitami, Českou lékařskou komorou, odbornými společnostmi, akreditovanými a vzdělávacími zařízeními. Vzdělávací programy, týkající se posudkového lékařství, stanoví ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Specializovaná způsobilost lékaře se získává úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou a po jejím úspěšném absolvování je lékaři ministerstvem vydán diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru. Do 30. 6. 2005 trvalo přechodné období k získání specializace podle předchozích právních předpisů. Tyto specializace zůstávají platné, ale atestace I. stupně (kromě praktických lékařů se specializací v oboru všeobecného lékařství), neopravňují lékaře k samostatnému výkonu povolání, protože nejsou harmonické se specializacemi členských zemí EU. Získat specializovanou způsobilost mohou tito lékaři, pokud si doplní odbornou praxi v oboru podle vzdělávacích programů. Získaná atestace II. stupně odpovídá specializované způsobilosti v oborech zákonem stanovených. Získání specializace není povinné, ale je podmínkou pro samostatný výkon povolání lékaře.

5.3 Kompetence zubního lékaře 5.3.1 Odborná způsobilost k výkonu povolání zubního lékaře Odbornou způsobilost k výkonu povolání zubního lékaře se získává absolvováním pětiletého prezenčního studia, která obsahuje teoretickou i praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu: zubní lékařství a stomatologie, pokud byl zahájen nejpozději v akademickém roce 2003/2004. Za výkon povolání zubního lékaře s odbornou způsobilostí se považuje preventivní, protetická, diagnostická, léčebná, dispenzární, vzdělávací, výzkumná, vývojová, revizní a posudková péče v oblasti péče o zuby, ústa, čelisti a související tkáně. Za výkon povolání zubního lékaře považuje také metodická a koncepční činnost v oblasti zdravotnictví. Po získání odborné způsobilosti může zubní lékař tyto činnosti, na rozdíl od lékaře, který získal odbornou způsobilost, vykonávat samostatně. 29

5.3.2 Specializovaná způsobilost zubního lékaře Specializovaná způsobilost zubního lékaře se získává úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou a po jejím úspěšném absolvování je zubnímu lékaři vydán ministerstvem diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru. Specializační obory jsou orální a maxilofaciální chirurgie, ortodoncie a klinická stomatologie. Specializační vzdělávání zubního lékaře se uskutečňuje obdobně jako specializační vzdělávání lékaře. Obory specializačního vzdělávání, minimální délku specializačního vzdělávání, rozsah a obsah přípravy, délku povinné praxe i typ pracoviště, na kterém praxe probíhá,

stanoví

ministerstvo

vyhláškou

po

stomatologickou komorou i odbornými společnostmi.

30

projednání

s univerzitami,

Českou

6 ATESTAČNÍ ZKOUŠKA Specializační vzdělávání se ukončuje atestační zkouškou. Od 1. ledna 2012 zajišťují atestační zkoušky jednotlivé lékařské fakulty. Uchazeč zašle písemně přihlášku na lékařskou fakultu, kterou si zvolil pro vykonání atestační zkoušky. Ta se skládá s teoretické části, součástí které je písemný test i ústní zkouška, jakožto i předložení písemné práce na zadané téma či zpracování určitého projektu a jeho obhajoby. Praktická část atestační zkouška se skládá z provedení klinického vyšetření, ošetření a operace pacienta. Atestační zkouška ve stejném oboru specializačního vzdělávání se může opakovat maximálně dvakrát, nejdříve za jeden rok ode dne neúspěšného vykonání atestační zkoušky. Po úspěšném vykonání atestační zkoušky vydá ministerstvo lékaři, zubnímu lékaři diplom o specializaci. Požadavky na atestační zkoušku v tomto systému vzdělávání zhruba odpovídají požadavkům dřívějším atestacím II. stupně.

6.1 Výše úhrad za atestační zkoušku Nařízení vlády č. 184/2009 Sb., o stanovení výše úhrad za zkoušky (úhrady za atestační zkoušku, závěrečnou zkoušku certifikovaného kurzu a aprobační zkoušku). Atestační zkouška Zkouška

První opakování

Druhé opakování

Cena v Kč

500

3500

5000

Teoretická část

250

2000

3000

Praktická část

250

1500

2000

Tabulka č. 3: Cena atestační zkoušky (data převzata z Nařízení vlády č. 184/2009 Sb.20)

20

ČESKO Nařízení vlády č. 184/2009 Sb., o stanovení výše úhrad za zkoušky (úhrady za atestační zkoušku, závěrečnou zkoušku

certifikovaného kurzu a aprobační zkoušku) In Sbírka zákonů české republiky. 2011, částka 81, s. 2402

31

Certifikovaný kurz Kurz

První opakování

Druhé opakování

Cena v Kč

500

3500

5000

Teoretická část

250

2000

3000

Praktická část

250

1500

2000

Tabulka č. 4: Cena certifikovaného kurzu (data převzata z Nařízení vlády č. 184/2009 Sb.21)

Aprobační zkouška

Cena v Kč Písemný test odborných znalostí

Zkouška

První opakování

Druhé opakování

7000

10 000

15000

1500

2000

3000

1500

2000

3000

4000

6000

9000

Písemný test znalosti systému zdravotnictví a základů práva Ústní odborná zkouška

Tabulka č. 5: Cena aprobační zkoušky (data převzata z Nařízení vlády č. 184/2009 Sb.22)

Mezinárodní zkouška UEMS

Cena v Eurech

Písemná část

Ústní část

Cena celkem

400 EUR

400 EUR

800 EUR

Tabulka č. 6: Cena mezinárodní zkoušky UEMS (data převzata z PETŘÍK, Aleš., EUROPEAN BOARD OF UROLOGY23)

21

ČESKO. Nařízení vlády č. 184/2009 Sb., o stanovení výše úhrad za zkoušky (úhrady za atestační zkoušku, závěrečnou zkoušku

certifikovaného kurzu a aprobační zkoušku). In Sbírka zákonů české republiky. 2011, částka 81, s. 2402 22

ČESKO Nařízení vlády č. 184/2009 Sb., o stanovení výše úhrad za zkoušky (úhrady za atestační zkoušku, závěrečnou zkoušku

certifikovaného kurzu a aprobační zkoušku) In Sbírka zákonů české republiky. 2011, částka 81, s. 2402 23

PETŘÍK, Aleš. EUROPEAN BOARD OF UROLOGY. Česká urologie: moderní časopis pro klinické a praktické urology. Brno: Medica

Publishing and Consulting, 1997, č, 15, s. 213-221. ISSN: 1211-8729

32

7 CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ, ZUBNÍCH LÉKAŘŮ Celoživotní vzdělávání je průběžné obnovování vědomostí, dovedností a způsobilosti odpovídající získané odbornosti v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky.24 Pro lékaře a zubní lékaře vykonávající své povolání, je celoživotní vzdělávání povinné. Uskutečňuje se pomocí školících akcí, účasti na kurzech, seminářích, odborných a vědeckých konferencích v České republice i v zahraničí, absolvováním klinické stáže v akreditovaných zařízeních, ale i samostudiem odborné literatury, elektronickým vzděláváním, přednáškovou a publikační činností. Celoživotní vzdělávání organizuje Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora ve spolupráci s akreditovanými vzdělávacími zařízeními, zdravotnickými zařízeními, vysokými školami a ministerstvem zdravotnictví. Každý pořadatel tohoto vzdělávání vydává účastníkům potvrzení o účasti na školicí akci.

24


33

8 INSTITUCE CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ, ZUBNÍCH LÉKAŘŮ 8.1 Česká lékařská komora – ČLK

Česká lékařská komora je samosprávná profesní organizace lékařů. Byla zřízena zákonem č. 220/1991 Sb. České národní rady a je obdobou samosprávy místní (např. městské či krajské). Každý lékař, který vykonává na území České republiky lékařské povolání v léčebné a preventivní péči, musí být členem ČLK. Česká lékařská komora: dbá, aby členové komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor, zaručuje odbornost svých členů a potvrzuje splnění podmínek k výkonu lékařského povolání podle zvláštních předpisů, posuzuje a hájí práva a profesní zájmy svých členů a chrání jejich profesní čest, vede seznam členů a zveřejňuje o svých členech zákonem stanovené informace.25 Z důvodu zkvalitnění celoživotního vzdělávání lékařů iniciovala vznik „Asociace pro celoživotní vzdělávání“. Jejími členy jsou kromě ČLK i Česká lékařská společnost, společnost Jana Evangelisty Purkyně i lékařské fakulty. V rámci tohoto systému ČLK přiděluje vzdělávacím akcím a dalším formám celoživotního vzdělávání kredity. Kromě organizace celoživotního vzdělávání je ČLK pověřena také vedením centrálního registru garantovaných akci celoživotního vzdělávání lékařů a vydáváním diplomů celoživotního vzdělávání. Podmínkou vydání je získat 150 kreditních bodů za 5 let. Výkon lékařského povolání patří dle evropských směrnic mezi regulované profese.

25

Česká lékařská komora. [online]. © 2011 [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.lkcr.cz/clk-2.html

34

Počet kreditů za Možný počet

Název akce

Možný počet

akci

kreditů za rok

kreditů za 5 let

regionální semináře

4

40

200

Jarní interaktivní konference SVL

18

18

90

Výroční konference SVL

20

20

100

autodidaktické testy v časopisu

9

90

450

E – learning

8

až 480

480

Tabulka č. 7: Požadovaný počet kreditů do 31. 12. 2012 (data převzata z BÝMA, S., Změny 26

v celoživotním vzdělávání lékařů od 1. 1. 2013 )

Počet kreditů za Možný počet

Název akce

Možný počet

akci

kreditů za rok

kreditů za 5 let

regionální semináře

4

40

200

Jarní interaktivní konference SVL

16

16

80

Výroční konference SVL

16

16

80

autodidaktické testy v časopisu

2

20

100

E – learning

2-4

až 12 - 240

120 - 240

Tabulka č. 8: Požadovaný počet kreditů od 1. 1. 2013 (data převzata z BÝMA, S., Změny v celoživotním vzdělávání lékařů od 1. 1. 201327)

8.2 Institut pro další vzdělávání ve zdravotnictví – IPVZ Již od roku 1953 zajišťuje a realizuje postgraduální vzdělávání lékařů Ústav pro další vzdělávání

lékařů,

později

přejmenován

na

Institut

postgraduálního

vzdělávání

ve zdravotnictví, se sídlem v Praze. Byl pro tento účel zřízen Ministerstvem zdravotnictví. Jeho původní zaměření na lékaře a farmaceuty se nyní rozrostlo i na nelékařské pracovníky ve zdravotnictví. I nadále zodpovídá za zajištění specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů podle lékařského zákona.

26

BÝMA, Svatopluk. Změny v celoživotním vzdělávání lékařů od 1. 1. 2013, Practicus: odborný časopis praktických lékařů. Praha: Practicus, 2002, č. 7/2011, s. 6. ISSN: 1213-8711. 27 BÝMA, Svatopluk. Změny v celoživotním vzdělávání lékařů od 1. 1. 2013, Practicus: odborný časopis praktických lékařů. Praha: Practicus, 2002, č. 7/2011, s. 6. ISSN: 1213-8711.

35

Kromě pedagogické činnosti se podílí zaměstnanci Institutu také na koncepční činnosti, činnosti analytické, metodické i vědeckovýzkumné. Ročně Institut nabízí více než 2000 školících akci specializačního i celoživotního vzdělávání.

8.3 European Union of Medical Specialists - U.E.M.S. V Bruselu sídlí sekretariát Evropské unie lékařů - specialistů (European Union of Medical Specialists - U.E.M.S.). Tato mezinárodní organizace vznikla na podporu sjednocení úrovně odborných lékařů v členských státech EU, ale vítá i spolupráci s lékařskými organizacemi ostatních zemí. UEMS je mezinárodní nezisková organizace a sdružuje lékaře specialisty z 35 zemí a 37 medicínských specializací. Úkolem UEMS je: sledovat stav a podporovat harmonizační proces v oblasti výuky a vzdělávání v jednotlivých lékařských odbornostech v rámci EU, sledovat aktuální stav a napomáhat volnému pohybu lékařů specialistů v rámci EU, reprezentovat jednotlivé odbornosti v rámci jednání orgánů EU, podporovat a reprezentovat zájmy odborností na mezinárodní úrovni, vytvořit a udržovat systém akreditací pro kontinuální lékařské vzdělávání . Hlavními orgány jsou Rada, Výkonný výbor, jednotlivé sekce členěné podle medicínských oborů a jejich výbory a Evropská rada pro akreditaci kontinuálního medicínského vzdělávání akreditační rada („EACCME“).

36

9 VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ 9.1 Vzdělávaní zdravotních sester – historie

Současná role a postavení sestry v ošetřovatelství má své kořeny v minulosti. Ošetřovatelství a jeho rozvoj bylo a je ovlivněno náboženstvím, kulturními, sociálními, ekonomickými a politickými faktory. Laická ošetřovatelská péče, kterou si lidé poskytovali sami, se vyvinula v péči charitativní v souvislosti s rozšířením křesťanství, zakládáním řádu a klášterů. Od konce 19. století, kdy dochází k biomedicínskému rozvoji a péče začíná mít racionální a léčebný charakter, můžeme hovořit o počátcích profesionální péče. Za ošetřovatelství jako samostatnou disciplínu zasloužila zejména Florence Nightingele (1820-1910), anglická ošetřovatelka, která v roku 1854 odjela spolu s dalšími zaškolenými ošetřovatelkami na Krym, aby pomáhala zraněným vojákům v Krymské válce. Přes počáteční odpor lékařů uvedla do praxe hygienickou reformu, pravidelné podávání stravy a tím výrazně snížila úmrtnost vojáků. Zkušenosti z války využila v rozvoji moderního ošetřovatelství. Je zakladatelkou komunitní péče a zdravotnických statistik, autorkou koláčových grafů. V roce 1860 založila ošetřovatelskou školu při nemocnici svatého Tomáše v Londýně. V Českém prostředí byl rozvoj ošetřovatelského školství spojen s prosazováním práv žen na vzdělání. Velký podíl na něm mají spisovatelky Karolína Světlá a Eliška Krásnohorská, které v roce 1874 založily v Praze první českou ošetřovatelskou školu. Měla podobu pěti kurzů, teoretické přednášky se konaly třikrát týdně a praktická cvičení probíhala v chorobinci na Karlově, se svolením Pražské rady. Tato škola však po sedmi letech zaniká. V roce 1916 byla opět v Praze otevřena dvouletá státní ošetřovatelská škola. Součástí výuky byla praxe na výukových pracovištích pražských klinik. Koncepci výuky zaváděly sestry amerického Červeného kříže, které za tímto účelem pozvala Alice Masaryková. Škola také pořádala kurzy pro sestry zaměřené na aktuální potřeby sociální péče, návštěvní ošetřování i péče o děti. První absolventky této školy založily spolek absolventek školy ošetřovatelské, který později přejmenovaly na spolek diplomovaných sester, který byl v roce 1933 přijat do mezinárodní rady sester. Spolek usiloval o povznesení ošetřovatelského stavu, hájil nejen zájmy sester, ale hlavně se staral o zvyšování jejich odborného růstu a to 37

pořádáním přednášek, kurzů a publikováním v odborných časopisech. Byl zaveden systém diplomovaných sester v Československé republice. Sestry se účastnily mezinárodních postgraduálních kurzů, byly vysílané na odborné studium do zahraničí. Toto vzdělání bylo financováno ze vzdělávacího fondu, ze kterého se přidělovala i stipendia. V poválečném období roste počet ošetřovatelských škol. V roce 1946 byla otevřena Vyšší ošetřovatelská škola v Praze, která se zabývala odbornou přípravou školních sester a sester v řídících funkcí. Byla první školou v Evropě, která poskytovala vyšší odborné vzdělání diplomovaným sestrám. V roce 1948 se mění délka studia, která se zvyšuje na čtyři roky. Od roku 1954 se ošetřovatelské školy označují Střední zdravotnické školy. Připravují mnoho kategorií zdravotnického personálu: dětské sestry, všeobecné sestry, dietní sestry, ženské sestry. V roce 1960 byla zahájena činnost střediska pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně a to na základě nutnosti kontinuálního rozvíjení vědomostí a dovedností všeobecných sester v souladu s rychlým rozvojem lékařských oborů i oborů ošetřovatelských. Středisko mělo tři komise, z nichž se později stávají katedry. Stávající katedry se řadily jako katedra pro zdravotní sestry, katedra pro dětské a ženské sestry a katedra pro technické obory (sanitáře, zdravotní laboranty, lékárnické laboranty a oční optiky). Přibyla i katedra společenských věd. V roce 1986 se ústav přejmenoval na Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků a přičleněno bylo nově vzniklé centrum stomatologické péče. V roce 1991 byla vydána zřizovací listina Institutu pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků, vzdělávání jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví i vzdělávání vysokoškolských zdravotnických pracovníků včetně lékařů.

9.2 Vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků v současnosti Před vstupem České republiku do Evropské unie bylo nutné nejen u lékařů a zubních lékařů, ale i u zdravotních sester a porodních asistentek, zharmonizovat a sjednotit kompetence i vzdělávání a proto v roce 2004 vzniká zákon č. 96/2004 Sb., který byl později novelizován zákonem č. 105/2011 Sb.

38

ZÁKON 96/2004 Sb., ze dne 4. února 2004, o podmínkách získávání

a uznávání

způsobilosti

k výkonu nelékařských

zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Změna: 111/2007 Sb., 124/2008 Sb., 189/2008 Sb., 227/2009 Sb., 105/2011 Sb., 346/2011 Sb., 375/2011 Sb., § 1 Předmět úpravy: (1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy práva Evropských společenství a upravuje: a) podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče v České republice, b) celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků a vzdělávání jiných odborných pracovníků, c) uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče 1. osob, které získaly tuto způsobilost v jiném členském státě než v ČR (hlava VII), 2. osob uvedených v hlavě VIII a d) volné poskytování služeb hostující osoby (hlava VII). (2) Tento zákon se vztahuje na uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, vykonávaných fyzickou osobou, která hodlá vykonávat povolání na území ČR jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec anebo jako osoba usazená nebo hostující. (3) Na vzdělávání zdravotnických pracovníků podle tohoto zákona se nevztahuje zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání 1a). (4) Tento zákon se nevztahuje na podmínky získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, které jsou upraveny zvláštním právním předpisem1b). § 2 Vymezení základních pojmů a) zdravotnickým povoláním souhrn činností při poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona, zejména ošetřovatelské péče, péče v porodní asistenci, preventivní péče, diagnostické péče, léčebné péče, léčebně rehabilitační péče, neodkladné péče, anesteziologicko-resuscitační péče, posudkové péče a dispenzární péče,28

28

ČESKO. Zákon č. 96 ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). In Sbírka zákonů české republiky. 2004, částka 30, s. 1452 - 1479

39

b) zdravotnickým pracovníkem fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání podle tohoto zákona, c) jiným odborným pracovníkem fyzická osoba provádějící činnosti, které nejsou poskytováním zdravotní péče, ale s poskytováním této péče přímo souvisejí; za činnosti, které přímo souvisejí s poskytováním zdravotní péče, se považují činnosti stanovené právními předpisy 1c), d) akreditovaným magisterským nebo bakalářským studijním oborem studijní obor v rámci příslušného studijního programu, který byl akreditován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy podle zvláštního právního předpisu, 2) e) akreditovaným zdravotnickým magisterským nebo bakalářským studijním oborem studijní obor podle písmene d), kterému bylo uděleno souhlasné stanovisko Ministerstva zdravotnictví (dále jen "ministerstvo") ke způsobilosti absolventů vykonávat zdravotnické povolání podle zvláštního právního předpisu, 2) f) absolvováním střední zdravotnické školy získání úplného středního odborného vzdělání v příslušném oboru, který získal souhlasné stanovisko ministerstva, g) absolvováním vyšší zdravotnické školy získání vyššího odborného vzdělání v příslušném oboru, který získal souhlasné stanovisko ministerstva, h) indikací pověření k výkonu činnosti na základě pokynu, ordinace, objednávky nebo lékařského předpisu, i) pacientem fyzická osoba, které se poskytuje zdravotní péče, 3) j) pověřenou organizací univerzita, organizace zřízená ministerstvem nebo jiná právnická osoba, která vykonává činnosti na základě tohoto zákona a smlouvy; za univerzitu se považuje vysoká škola univerzitní3a), která uskutečňuje příslušný akreditovaný zdravotnický magisterský nebo bakalářský studijní program a která vykonává činnosti na základě tohoto zákona a smlouvy, k) profesním sdružením profesní organizace nebo odborná společnost, která je právnickou osobou nebo organizační složkou právnické osoby a která sdružuje fyzické osoby s odbornou nebo specializovanou způsobilostí vykonávající zdravotnické povolání za účelem podpory odborné úrovně svých členů, l) členským státem členský stát Evropské unie, jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarská konfederace,29 m) RM školicí místo u poskytovatele zdravotních služeb nebo v krajské 29

ČESKO. Zákon č. 96 ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). In Sbírka zákonů české republiky. 2004, částka 30, s. 1452 - 1479

40

hygienické stanici, na němž je účastníkovi specializačního vzdělávání spolufinancováno specializační vzdělávání ze státního rozpočtu, n) rezidentem účastník specializačního vzdělávání, který se účastní specializačního vzdělávání na rezidenčním místě.30 Výše uvedený zákon zavádí do praxe nové pojmy: jako zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti, zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné a specializované způsobilosti, zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání pod odborným dohledem nebo přímým vedením. Rozdíl je nejen v délce a způsobů vzdělání, ale i v kompetencích. Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu získává vzdělání studiem tříletého zdravotnického bakalářského oboru pro přípravu všeobecných

sester,

porodních

asistentek,

ergoterapeutů,

radiologických

asistentů,

zdravotních laborantů, asistentů ochrany a podpory veřejného zdraví, nutričních terapeutů, zubních techniků, zdravotnických záchranářů, farmaceutických asistentů, biomedicínských techniků, nebo tříletým studiem na vyšších zdravotnických školách. Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné a specializované způsobilosti získává vzdělání absolvováním zdravotnického magisterského studijního oboru psycholog ve zdravotnictví, logoped, fyzioterapeut, radiologický fyzik, odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků, biomedicínský inženýr, odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného zdraví. Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání pod odborným dohledem nebo přímým vedením získává vzdělání absolvování střední zdravotnické školy v oboru zdravotnický asistent, nebo absolvováním certifikovaného kurzu v daném oboru. Ošetřovatel získává odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání absolvováním akreditovaného kurzu v oboru ošetřovatel, nebo tříletým studiem na střední zdravotnické škole zakončené závěrečnou zkouškou v tomhle oboru. Sanitář získává odbornou způsobilost k výkonu povolání sanitáře absolvováním akreditovaného certifikovaného kurzu v tomto oboru. ČESKO. Zákon č. 96 ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). In Sbírka zákonů české republiky. 2004, částka 30, s. 1452 - 1479 30

41

10

KOMPETENCE NELÉKAŘSKÉHO ZDRAVOTNICKÉHO PRACOVNÍKA

Dne 22. dubna 2011 nabyl účinnosti zákon č. 105/2011 Sb., který má přispět ke zvýšení samostatnosti a kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků, prodloužit platnost registrace z 6 na 10 let, sjednocuje vzdělávání v oboru sanitář, přináší rozlišení činnosti zdravotnického pracovníka: které může vykonávat bez indikace, které vykonává na základě indikace a které vykonává pod přímým vedením lékaře nebo zubního lékaře.31 Pro potřeby této práce použijeme jako ukázku srovnání kompetencí zdravotních sester, zdravotnických asistentů, ošetřovatelů a sanitářů.

10.1

Kompetence zdravotníka, nelékaře bez odborného dohledu

Kompetence všeobecné sestry vykonávající činnosti bez odborného dohledu a bez indikace v souladu s lékařskou diagnózou, poskytuje a zajišťuje základní a specializovanou ošetřovatelskou péči prostřednictvím ošetřovatelského procesu. 1. Vyhodnocuje potřeby a úroveň soběstačnosti pacientů za použití měřících technik používaných v ošetřovatelské praxi. 2. Sleduje a orientačně hodnotí fyziologické funkce pacientů – dech, pulz, elektrokardiogram, tělesnou teplotu a krevní tlak. 3. Provádí vyšetření biologického materiálu získaného neinvazivní cestou. 4. Pozoruje, hodnotí a zaznamenává stav pacienta. 5. Zajišťuje herní aktivity dětí. 6. Provádí odsávaní sekretu s horních cest dýchacích a zajišťuje jejich průchodnost. 7. Ošetřuje poruchy celistvosti kůže a chronické rány, ošetřuje stomie, centrální a periferní žilní vstupy.

31

ČESKO. Vyhláška č. 55 ze dne 1. března 2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. In Sbírka zákonů České republiky. 2011, Částka 20, s. 482

42

8. Ve spolupráci s fyzioterapeutem a ergoterapeutem provádí rehabilitační ošetřování jako je polohování, posazování, dechová cvičení, dále nácvik sebeobsluhy za účelem zvýšení soběstačnosti. 9. Edukuje pacienty a připravuje pro ně informační materiály. 10. Orientačně hodnotí sociální situaci pacienta, zprostředkuje pomoc zdravotně sociálního pracovníka. 11. Zajišťuje činnosti spojené s přijetím, přemisťováním a propuštěním pacientů. 12. Provádí psychickou podporu umírajících, jejich blízkých. 13. Zajišťuje péči o tělo zemřelého po stanovení smrti lékařem. 14. Kontroluje, ukládá léčivé přípravky včetně návykových látek. 15. Kontroluje, přejímá a ukládá zdravotnické prostředky a prádlo, zajišťuje jejich dezinfekci a sterilizaci.

10.2

Kompetence zdravotníka, nelékaře pod odborným dohledem

Kompetence všeobecné sestry vykonávající činnosti pod odborným dohledem všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí v souladu s lékařskou diagnózou. Stejné ve výše popsaných bodech 2 až 9, dále vykonává činnosti při poskytování preventivní, diagnostické, léčebné, rehabilitační, neodkladné a dispenzární péče. 1. Podávat léčivé přípravky, výjimkou jsou nitrožilní injekce a infuze u novorozenců a dětí do 3 let (s výjimkou radiofarmak – není-li uvedeno jinak). 2. Zavádět a udržovat kyslíkovou terapii. 3. Provádět screeningová a depistážní vyšetření, odebírat a orientačně hodnotit biologický materiál. 4. Ošetřovat akutní a operační rány, ošetřovat drény. 5. Katetrizovat močový měchýř žen a dívek starších 10 let, pečovat o všechny močové katétry, provádět výplachy močového měchýře. 6. Měnit a ošetřovat tracheostomické kanyly, zavádět nazogastrické sondy pacientům při vědomí a starším 10 let, pečovat o ně, podávat výživu sondou, žaludeční nebo duodenální stomií. 7. Vyplachovat žaludek u pacientů při vědomí a starších 10 let.

43

Všeobecná sestra pod odborným dohledem lékaře 1. Aplikuje nitrožilně krevní deriváty. 2. Asistuje při zahájení aplikace transfuzních přípravků, bez odborného dohledu na základě indikace lékaře ošetřuje pacienta v průběhu aplikace a ukončuje ji.

10.3

Kompetence zdravotnického asistenta

Pod odborným dohledem všeobecné sestry poskytují zdravotničtí asistenti základní i specializovanou ošetřovatelskou péči v rámci ošetřovatelského procesu, získávají informace nutné k určování ošetřovatelských diagnóz, plní ošetřovatelský plán a provádí ošetřovatelské výkony v míře určené všeobecnou sestrou. 1. Sleduje fyziologické funkce a stav pacienta, zaznamenává vše do dokumentace, provádí komplexní hygienickou péči, pečuje o vyprazdňování, dbá na dodržování pitného režimu, rozdělování stravy pacientům podle diet. 2. Provádí rehabilitační ošetřovatelství, prevence proleženin, prevence poruch imobility. 3. Provádí nácvik sebeobsluhy s cílem zvýšit soběstačnost. Zdravotnický asistent pod odborným dohledem všeobecné sestry, pod dohledem všeobecné sestry se specializovanou způsobilosti nebo lékaře: 1. Podává léčivé přípravky s výjimkou aplikace nitrožilně. 2. Odebírá biologický materiál. 3. Zavádí a udržuje kyslíkovou terapii. 4. Ošetřuje akutní a chronické rány v rozsahu své odborné způsobilosti. 5. Připravuje pacienty k diagnostickým a léčebným úkonům podle rozhodnutí lékaře nebo všeobecné sestry, asistuje u nich, poskytuje ošetřovatelskou péči při výkonech a po nich.

10.4

Kompetence ošetřovatele a sanitáře

Ošetřovatel pod přímým vedením všeobecné sestry se specializovanou způsobilosti v oboru: 1. Provádí hygienickou péči u pacienta, úpravu lůžka. 2. Pomáhá při jídle ležícím a nepohyblivým pacientům, krmí je. 3. Pečuje o vyprazdňování pacientů, provádí očistné klyzma. 44

Ošetřovatel pod odborným dohledem všeobecné sestry: 1. Měří hmotnost, výšku, tělesnou teplotu. 2. Doprovází pacienta na odborná vyšetření. 3. Upravuje tělo zemřelého. 4. Vykonává

činnosti

při

přejímání,

kontrole

a

uložení

léčivých

přípravků,

zdravotnických prostředků a prádla a manipulaci s nimi. Sanitář pod přímým vedením všeobecné sestry se specializovanou způsobilosti v oboru: 1. Asistuje při provádění hygienické péče pacienta. 2. Pomáhá při polohování pacienta a úpravě lůžka. 3. Roznáší přidělenou stravu a pomáhá při jídle ležícím a nepohyblivým pacientům, krmí je. Sanitář pod odborným dohledem všeobecné sestry provádí pomocné činnosti nutné pro poskytování ošetřovatelské péče: 1. Transportuje biologický a zdravotnický materiál, obstarávat pochůzky pro potřeby oddělení, 2. Doprovází a převáží pacienty, kteří jsou při vědomí, 3. Provádět mechanickou očistu, dezinfekci a úpravu operačního stolu, 4. Vykonává činnosti při úpravě těla zemřelého, v rozsahu své odborné způsobilosti, 5. Vykonává

činnosti

při

přejímání,

kontrole

a

uložení

zdravotnických prostředků a prádla a manipulaci s nimi.

45

léčivých

přípravků,

12 DOTAČNÍ PROGRAMY PRO DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ 12.1 Rezidenční místa pro nelékařské obory V souladu se zákonem č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech i v návaznosti na zákon č. 96/2004 Sb., vydává ministerstvo Metodiku dotačního řízení na rezidenční místa, kterou upřesňuje podmínky pro získání dotace a určuje postup při poskytování dotace. Cílem dotačního programu je finanční podpora absolventů negraduálního studia pro následné postgraduální, specializační vzdělávání formou dotace ze státního rozpočtu. Je určena pro pracovníky po získání odborné způsobilosti a pro pracovníky po získání odborné a specializované způsobilosti. Dotace je poskytována na částečnou úhradu nákladů v souvislostech se specializačním vzděláváním zdravotnických pracovníků. Zbylou část nákladů hradí žadatel o dotaci. Účelové finanční prostředky mohou být použity na spolufinancování mzdových nákladů, úhrad povinných stáží a kurzů stanovených jednotlivými vzdělávacími programy, úhrad materiálových nákladů a cestovného a stravného u nelékařských zdravotnických pracovníků.

46

Počet rezidenčních míst v roce 2013 – sestry Počet

Dotace na

Dotace na

rezidenč

minimální

minimální délku

ních míst

délku studia

studia (na

pro rok

(na 1

celkový počet

2013

rezidenta)

rezidentů)

24

250

100 000 Kč

25 000 000 Kč

24

21

100 000 Kč

2 100 000 Kč

24

30

70 000 Kč

2 100 000 Kč

24

80

70 000 Kč

5 600 000 Kč

24

60

70 000 Kč

4 200 000 Kč

24

80

60 000 Kč

4 800 000 Kč

24

20

60 000 Kč

1 200 000 Kč

24

50

60 000 Kč

3 000 000 Kč

24

150

80 000 Kč

12 000 000 Kč

741

-

60 000 000 Kč

Celková Název oboru

Obory specializačního

délka

vzdělávání

studia v měsících

Intenzivní péče Intenzivní péče v pediatrii Všeobecná

Perioperační péče

sestra

Ošetřovatelská péče v pediatrii Ošetřovatelská péče v psychiatrii

Zdravotní laborant

Klinická hematologie a transfuzní služba Mikrobiologie

Radiologický

Zobrazovací technologie

asistent

v radiodiagnostice

Fyzioterapeut

Aplikovaná fyzioterapie

CELKEM

-

32

Tabulka č. 9: Počet RM v roce 2013 – sestry (data převzata z MZČR )

32

Rezidenční místa 2013. MZČR. [online]. © 2010 MZČR [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/obsah/rezidencni-

mista-2013_2777_3.html

47

13 SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ Jednou z možných forem celoživotního vzdělávání, které vede k prohloubení kvalifikace zdravotnického pracovníka, je specializační vzdělávání, které je legislativně ukotveno v zákoně č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů. Obory specializačního vzdělávání jsou stanoveny v nařízení vlády č. 31/2010 Sb. Specializační vzdělávání je uskutečněno v akreditovaných zařízeních, která získala akreditaci od Ministerstva zdravotnictví. K zajištění specializačního vzdělávání byl vydán metodický pokyn ministerstvem, který stanovuje pravidla průběhu specializačního vzdělávání dle zákona č. 96/2004 Sb. Na základě zmíněného metodického pokynu postupují akreditovaná zařízení, dále organizace, které jsou pověřené k zabezpečení a dozoru specializačního vzdělávání (Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze), ale i samotní účastníci specializačního vzdělávání. Zařazení do specializačního vzdělávání je podmíněno získáním odborné způsobilosti k výkonu příslušného zdravotnického povolání dle zákona č. 96/2004 Sb., a podáním žádosti o zařazení do specializačního vzdělávání. Žádost o zařazení do příslušného oboru specializačního vzdělávání zasílá uchazeč s přiloženými požadovanými přílohami dle pokynů organizace, která vede vzdělávání v oboru, ve kterém se chce účastník specializovat (NCONZO, IPVZ). Od 1. 10. 2010 lze žádost o zařazení do specializačního vzdělávání zadat on-line přes aplikaci Evidence zdravotnických pracovníků. Specializační vzdělávání je ukončeno atestační zkouškou. Atestační zkouška k získání specializované způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání je upravena, stejně jako u lékařů a zubních lékařů, vyhláškou č. 189/2009 Sb., o atestační zkoušce, dále zkoušce k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, k závěrečné zkoušce akreditovaných kvalifikačních kurzů a aprobační zkoušce a o postupu při ověření znalosti českého jazyka (vyhláška o zkouškách dle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních).

48

Po úspěšném ukončení specializačního vzdělávání (na základě úspěšného složení atestační zkoušky před oborovou atestační komisí), získává zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností příslušného zdravotnického povolání. Diplom o specializaci v příslušném oboru je dokladem o specializované způsobilosti. Diplom o specializaci i dodatek k diplomu vydá jako doklady o specializaci ministerstvo prostřednictvím pověřené organizace (NCONZO, IPVZ). Ministerstvo zdravotnictví může přiznat specializovanou způsobilost v oboru specializace absolventům magisterského nebo doktorandského studijního oboru, který navazuje na zdravotnický bakalářský nebo magisterský studijní obor, pokud tento obor odpovídá příslušnému vzdělávacímu programu specializačního vzdělávání vydaného ministerstvem.

Ministerstvo

taktéž

může

přiznat

zdravotnickému

pracovníkovi

specializovanou způsobilost, kterou žadatel získal podle dřívějších právních předpisů (specializovaná způsobilost v oboru ošetřovatelská péče v pediatrii absolventům střední zdravotnické školy v oboru dětská sestra) způsobem neodpovídající zákonu č. 96/2004 Sb. Specializovaná způsobilost získaná dle dřívějších právních předpisů zůstává nedotčena (pomaturitní specializační studium, speciální průprava) a zdravotnický pracovník nemusí žádat o přiznání specializované způsobilosti. Pomaturitní specializační studium a speciální průprava se považují za specializační vzdělávání podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb. Nařízení vlády č. 31/2010 Sb., stanovuje nové vzdělávací programy pro specializační vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. V oboru všeobecná sestra se jedná o tyto programy: intenzivní péče, perioperační péče, ošetřovatelská péče v pediatrii, ošetřovatelská péče v interních oborech, intenzivní péče v pediatrii, ošetřovatelská péče v chirurgických oborech, perfuziologie, ošetřovatelská péče v psychiatrii. V oboru porodní asistentka se jedná o programy: intenzivní péče v porodní asistenci, perioperační péče v gynekologii a porodnictví a komunitní péče v porodní asistenci. Dále se jedná o vzdělávací programy pro obory ergoterapeut, zdravotní laborant, zubní technik, asistent ochrany a podpory veřejného zdraví, farmaceutický asistent, zdravotnický záchranář, nutriční terapeut, psycholog ve zdravotnictví, logoped, fyzioterapeut, radiologický fyzik, biomedicínský inženýr, odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků, radiologický asistent, biomedicínský technik, odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného zdraví. U všech výše zmíněných je vždy uveden program, který je k příslušnému oboru stanoven dle nařízení vlády pro specializační vzdělávání.

49

14 INSTITUCE PRO CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ 14.1 Národní centrum ošetřovatelských a nelékařských zdravotnických oborů – NCO NZO Vzniká v roce 2003 v Brně jako rozpočtová organizace Ministerstva zdravotnictví. Jeho základním posláním je podpora a rozvoj celoživotního vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, vyplývající ze zákona č. 96/2004 Sb. Organizace poskytuje odborné konzultace, provádí analytickou a vědeckovýzkumnou činnost v oblasti vzdělávání ve zdravotnictví. NCO NZO vede registr zdravotnických

pracovníků

způsobilých k výkonu

zdravotnického povolání bez odborného dohledu, který je součástí Národního zdravotnického informačního systému, ze kterého jsem také čerpala informace pro tuto práci. Osvědčení o výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu se vydává na základě žádosti a doložení získaní 40 kreditů v některé z forem celoživotního vzdělávání. Toto osvědčení je platné 10 let.

14.2 Česká asociace sester – ČAS V roce 1973 byla založena Československá společnost sester, která se snaží navázat na práci Spolku diplomovaných sester z dvacátých let minulého století. Pořádá konference a sympozia. V roce 1985 byla opět přizvána do Mezinárodní společnosti sester. Po rozdělení Československa se od roku 1994 stala členem Mezinárodní rady sester za Českou republiku Česká Asociace sester. Česká asociace sester je odborná, stavovská dobrovolná, nezisková, nepolitická organizace s právní subjektivitou. Je to největší odborná profesní organizace sester a jiných odborných pracovníků. Je otevřena pro všechny sestry a ostatní nelékaře působící v resortu zdravotnictví, sociálního péče, školství a ve všech oblastech soukromého, nebo jiného podnikání bez ohledu na národnost, nebo náboženské vyznání s působností po celé České republice. Pravidelně pořádá odborné vzdělávací akce, semináře i konference. 50

PRAKTICKÁ ČÁST 15 METODIKA 15.1 Metodický postup – metodika výzkumného šetření Ke zpracování bakalářské práce a splnění vytyčených cílů byly použity: 1. Poznatky z odborné literatury a praxe. 2. Vypracování dotazníků pro dva výzkumné soubory. 3. Pilotáž dotazníkového šetření. 4. Výzkumné šetření - distribuce a sběr dotazníků od vybraných respondentů dvěma způsoby: na tištěném formuláři nebo on-line sběr dat. 5.

Analýza výsledků.

6. Vyhodnocení výsledků. 7. Interpretace výsledků.

15.2 Metoda výzkumu Pro získání dat, potřebných ke splnění praktických cílů této práce, jsem zvolila kvantitativní výzkum za použití dotazníkové metody. Dotazníkové šetření bylo rozděleno do dvou záměrně vybraných výzkumných souborů respondentů. Vytvořila jsem dva nestandardizované dotazníky pouze pro účely této práce. Před distribucí dat byla provedena pilotáž k ověření srozumitelnosti dotazníku a porozumění obsahu všech položených otázek. Oba vypracované dotazníky jsem předložila pěti respondentům, kteří odpovídali záměrnému výběru výzkumného souboru, aby vyplnili požadovaná data a vyjádřili se, zda jsou dotazníky srozumitelné. Po kladném zhodnocení jsem přikročila k samotné realizaci výzkumného šetření. K výzkumu byly záměrně vybrány dvě skupiny respondentů – lékaři a zdravotní sestry. Byly sestaveny dva dotazníky určené každý jednomu souboru. Položky v dotazníku jsem rozdělila do několika celků a na různé druhy otázek. Dotazník určený lékařům obsahoval 16 otázek a dotazník, který vyplňovaly zdravotní sestry, čítal 20 dotazů. 51

V dotazníku jsem užila tyto typy otázek: 1. Uzavřené otázky, kde je výběr odpovědí předem dán -

respondenti vybírají

z omezeného počtu variant odpovědí. Použila jsem otázky dichotomické se dvěma možnými variantami odpovědí (např. muž/žena, ano/ne). Dále otázky trichotomické se třemi možnými variantami odpovědí a polytomické otázky, kde mají respondenti možnost vybírat z více variant předem určených odpovědí. 2. Otevřené otázky – respondenti zde můžou vyjádřit volně svůj názor. 3. Polouzavřené otázky – respondent má několik možností pro odpověď, ze kterých může vybírat a pokud mu nabízené odpovědi nevyhovují, napíše svou vlastní. 4. Přímé otázky. 5. Nepřímé otázky. 6. Filtrační – umožní nám respondenty v průběhu dotazování třídit. 7. Identifikační – zjišťujeme charakteristiku respondenta. 8. Výčtové – výběr několika možností. Dotazníky byly zcela anonymní a byly určeny osobám starším 18 - ti let. Otázky zjišťovaly názory a postoje lékařů a zdravotních sester na vzdělávání, navyšování kvalifikace, finanční náročnost a účast zaměstnavatele. Na jednotlivé položky odpovídali respondenti písemně na předtištěném formuláři nebo elektronickou formou. V úvodní části dotazníku jsem oslovila respondenty, představila jsem téma šetření, postup k vyplnění dotazníku a součástí bylo i mé poděkování za spolupráci. Následovaly baterie otázek identifikačních a filtračních. Průzkum byl proveden během měsíců listopadu 2012 až února 2013.

52

16 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÝCH SOUBORŮ 16.1 Charakteristika prvního výzkumného souboru

Z celkového počtu 200 distribuovaných dotazníků v elektronické podobě bylo vyplněných 179, a 21 zůstalo nezodpovězeno. Návratnost dotazníků tedy činila 89,5 %, použitelných pro náš výzkum bylo 162 a vyřazeno pro neúplnost 17 dotazníků. V úvodu dotazníku jsou použity otázky identifikační, zjišťovali pohlaví a věk a nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Z celkového počtu bylo 97,53 % žen a 2,47 % mužů. Nejpočetnější věkovou skupinou bylo 18 – 25 let a 31 – 40 let, do těchto skupin se shodně přiřadilo 28,40 % dotazovaných. Do kategorie 26 – 30 let se zařadilo 27,16 % respondentů. Nejstarší věková skupina 40 a více let byla zastoupena 16,05 % respondentů. Šetření se zúčastnilo nejvíce vysokoškolsky vzdělaných zdravotních sester (39,51 %), středoškolské vzdělání uvedlo 29,63 %, vyšší odborné vzdělání 17, 28 % a specializaci mělo 13,58 %.

16.2 Charakteristika druhého výzkumného souboru Z celkového počtu 100 distribuovaných dotazníků v elektronické podobě bylo vyplněných 76, 24 zůstalo nezodpovězeno. Návratnost dotazníků tedy činila 76 %, použitelných pro náš výzkum bylo 63 a vyřazeno pro neúplnost 13 dotazníků. V úvodu dotazníku jsou použity otázky identifikační, zjišťovali pohlaví, věk a postavení lékařů. Z celkového počtu bylo 55,56 % mužů a 44,44 % žen. Nejpočetnější věkovou skupinou byla 31 – 40 let, do této skupiny se přiřadilo 41,27 % dotazovaných. Do kategorie 26 – 30 let se zařadilo 33,33 % respondentů. Nejstarší věková skupina 40 a více let byla zastoupena 25,40 % respondentů. Šetření se zúčastnilo nejvíce lékařů před atestací (38,10 %), respondentů, kteří se přiřadily do kategorie lékař/ka po atestaci bylo 36,51 % a lékařů specialistů se mého výzkumu zúčastnilo 25,40 %.

53

17 ANALÝZA A VYHODNOCENÍ VÝZKUMU 17.1 Analýza a vyhodnocení výzkumu prvního souboru

Skladbu a obsah dotazníků, které byly použity při mém výzkumu, jsem směřovala do několika okruhů. V první části jsem použila identifikační otázky. V druhé části jsem se zaměřila na názory zdravotních sester, týkající se zvyšování své kvalifikace a způsob dalšího vzdělávání. V další zóně jsem sledovala finanční náročnost a spoluúčast zaměstnavatele na prohlubování kvalifikace zdravotních sester. V poslední oblasti jsem zjišťovala podmínky, které klade zaměstnavatel zdravotním sestrám při rozšiřování jejich vzdělání, pokud se na tomto finančně podílí. Byly osloveny zdravotní sestry z různých zdravotnických zařízení jak nemocničních, tak mimo nemocničních. Celkem bylo distribuováno 200 dotazníků. Vráceno bylo 179, tedy 89,5 %. Správně zodpovězeno bylo 162 dotazníků a 17 dotazníků muselo být vyřazeno pro neúplnost či chybné vyplnění. Spolupráce byla dobrá. První výzkumný soubor tvořilo 158 sester, žen (27,53 %) a 4 sestry, muži (2,47 %). Věkové složení zdravotních sester bylo v celku vyvážené. Největší počet sester, které se účastnily výzkumu, byl ve věkové hranici 18 – 25 let a 31 – 40 let, v obou skupinách shodně 46 (28,40 %), věkovou skupinu 26 – 30 let uvedlo 44 (27,16 %) dotázaných a nejstarší věková skupina byla zastoupena 26 (16,05 %) z celkového počtu respondentů. Z mého výzkumného šetření plyne, že 64 sester (39,51 %) pracujících v ZZ je vysokoškolsky vzdělaných. Středoškolské vzdělání má 48 sester (29,63 %), vyššího odborného vzdělání dosáhlo 28 sester (17,28 %) a pouze 22 sester (13,58 %) má specializaci v oboru. Vyšší vzdělání než středoškolské má již 70,37% dotazovaných sester. Z analýzy výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že 38,27 % dotázaných pracuje v nemocnicích na lůžkových odděleních, 27,78 % pracuje na různých modifikacích jednotek intenzivní a resuscitační péče. V ambulantní sféře pracuje 10,49 % sester, mimo nemocniční zdravotnická zařízení pracuje 9,26 % a odpověď jiné pracoviště označilo 14,20 %. Mým záměrem bylo, zjistit názor sester, zda zvyšují svou kvalifikaci dalším vzděláváním a jakým způsobem. Dále jsem chtěla zmapovat cenu a spoluúčast zaměstnavatele na dalším vzdělávání sester a poté identifikovat, jaké podmínky klade zaměstnavatel při zvyšování kvalifikace sester, pokud toto vzdělávání hradí. 54

Ke splnění prvního praktického cíle, zjistit názor sester, zda zvyšují svou kvalifikaci dalším vzděláváním a jakým způsobem jsem vztáhla otázky 6 – 12 uvedené v dotazníku, určeného zdravotním sestrám. Z mého výzkumu plyne, že 151 sester (93,21 %) považuje za nutné další vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu a pouhých 6,79 % (11 sester), odpovědělo záporně. Podle zdravotních sester se nejlépe promítne na platovém ohodnocení specializační vzdělání, tuto možnost označilo 103 dotázaných (63,58 %), 58 % sester (58 respondentů) považuje za nejlépe platově ohodnocené vysokoškolské vzdělání a jen 1 sestra (0,62 %) si myslí, že nejlépe se promítne do finanční odměny vyšší odborné vzdělání. Z výzkumného souboru pracuje jako nelékařský zdravotnický pracovník pod odborným dohledem 24 sester (14,81 %) a celých 85,19 % (138) sester pracuje bez odborného dohledu. 122 dotázaných sester (75,31 %) si myslí, že další dosažené vzdělání se neodrazí na změně jejich pracovní pozice a 40 (24,69 %) sester označilo kladně pro změnu pracovní pozice další vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. V další části dotazníku jsem zjišťovala, zda po respondentech požaduje zaměstnavatel další vzdělávání a navyšování kvalifikace – 85 sester (52,47 %) označilo odpověď ano a 77 (47,53 %) oslovených odpovědělo ne. Tato informace je vcelku překvapivá, protože celoživotní vzdělávání je pro všechny zdravotnické pracovníky povinné ze zákona. Nicméně 157 (96,91 %) sester, které se účastnily výzkumu, si zvyšuje své znalosti dalším vzděláváním, a to i přes to, že to po nich zaměstnavatel nepožaduje a pouhých 5 dotázaných (3,09 %) se nadále nevzdělává. Nejčastěji si zdravotní sestry prohlubují a rozšiřují znalosti účastí na seminářích a kongresech, a to 31,31 % dotázaných. Další dvě nejčastěji uvedené odpovědi jsou certifikované kurzy (21,70 %) a vyšší nebo vysokoškolské studium, to uvedlo 19,50 % sester. Pomocí e-learningu se vzdělává 13,73%, specializační vzdělání preferuje 9,89 % a pomocí odborných stáží se vzdělává 3,84 % dotázaných sester. Teď bych chtěla shrnout výsledky průzkumu a jejich analýzu, abych mohla potvrdit splnění mého prvního praktického cíle. Vytýčila jsem si zjištění, zda nelékařští zdravotničtí pracovníci zvyšují své vzdělání a kvalifikaci a jakým způsobem. Z výsledků výzkumného šetření plyne, že 96,91 % dotázaných zdravotních sester navyšuje svou kvalifikaci a vzdělání, i přes to, že po 47,53 % toto zaměstnavatel nepožaduje. K navyšování své kvalifikace nejčastěji respondenti preferují odborné semináře, kongresy, e-learning a certifikované kurzy, pravděpodobně i proto, že jsou pro ně finančně i časově dostupnější než vyšší, vysokoškolské vzdělávání či specializační studium.

55

Podle názoru dotázaných, se do platového ohodnocení a změně pracovní pozice nejlépe promítne právě specializační studium. Toto vzdělání je, co se praktického zaměření asi nejlepší a mezi zaměstnavateli i nejžádanější při stanovování požadavků na nové i stávající pracovníky. Podle sester by jim měl zaměstnavatel na toto vzdělávání přispívat, už jen pro to, že pracovník se specializací poskytne odbornější zdravotní péči než pracovník, který specializaci nemá. Zaměstnavatelé, kteří se spolupodílejí na financování tohoto typu celoživotního vzdělávání, řeší další setrvání zaměstnance v pracovním poměru kvalifikační doložkou v pracovní smlouvě. Druhý praktický cíl, který byl stanoven, se týkal zmapování ceny a spoluúčasti zaměstnavatele na dalším vzdělávání zdravotních sester. K tomuto cíli a jeho splnění se vztahují otázky č. 13, 14 a 15 dotazníku určeného zdravotním sestrám. Otázkou č. 13 jsem zjišťovala, jaké finanční náklady hradí zdravotní sestra ze svých osobních nákladů. Průměrná finanční částka, kterou respondenti hradí je 11 500 Kč ročně. Tato částka nepatří k nejmenším, ale ve vypočteném průměru by se dala kvalifikovat jako zvládnutelná. Posouzení této problematiky je čistě subjektivní, záleží na všech zúčastněných a nejedná se o zcela optimální objektivizaci. Další otázkou jsem mapovala spoluúčast zaměstnavatele na dalším vzdělávání zdravotních sester. Ve 40,74 % (66 sester) hradí zaměstnavatel vzdělávání částečně, 33 sestrám (20,37 %) plně a 38,89 % (63) nehradí zaměstnavatel vzdělávání vůbec. Možná z tohoto důvodu je výše uvedený průměr finanční náročnosti vzdělávání pro sestry vyšší, než by se mohl očekávat. Dále jsem zjišťovala, jakou formu dalšího vzdělávání zaměstnavatel svým nelékařským zdravotnickým pracovníkům hradí, bez dodatečných podmínek z jeho strany. Nejčastější formou vzdělávání, kterou zaměstnavatel bez podmínek hradí, jsou odborné semináře a kongresy, a to u 40,52 % dotázaných, certifikované kurzy a specializační studium hradí zaměstnavatel v 23,68/23,15 %. E-learning, odborné stáže a vyšší či vysokoškolské vzdělání je u zaměstnavatelů nejméně ceněné a tudíž nejméně hrazené, tyto možnosti se vyskytly se stejným počtem odpovědí a to u 4,21 % dotázaných. Cíl, který byl zadán, jsem splnila, zmapování se podařilo. Na výsledcích výzkumného šetření je vidět, že sestry se chtějí vzdělávat a vzdělávají se, ať jim zaměstnavatel vše hradí, nebo jen spolufinancuje, ale i v případě, že si celé vzdělávání musí hradit sami z osobních finančních prostředků. Dále mohu posoudit, že zaměstnavatelé preferují formu vzdělávání pomocí odborných seminářů a kongresů, certifikovaných kurzů a specializačního vzdělávání, což plyne z analýzy výsledků položky č. 15 dotazníku. 56

Poslední praktický cíl týkající se nelékařského zdravotnického personálu, který byl stanoven, je identifikace podmínek, které si klade zaměstnavatel při zvyšování kvalifikace sester, pokud toto vzdělávání hradí. S tímto cílem jsou spjaty otázky č. 16 a 17. Třetina (33,26 %) respondentů uvedlo, že zaměstnavatel jim neklade žádné podmínky, pokud hradí další vzdělávání. Nejčastěji jsou kladeny podmínky ze strany zaměstnavatele, pokud ten hradí specializační studium, a to v 30,27 %. Pokud si sestra zvyšuje svou kvalifikaci vyšším či vysokoškolským vzděláváním a zaměstnavatel jim toto vzdělání hradí, klade si podmínky u 16,05 % dotázaných. Při účasti na odborných seminářích a kongresech si zaměstnavatel při hrazení těchto aktivit, klade podmínky v 12,84 % případů. Certifikované kurzy hradí zaměstnavatel s podmínkami 8,25 % dotázaných. Zde je opět vidět, že zaměstnavatelé preferují nejvíce specializační studium, ale zároveň s tím si kladou dodatečné podmínky, pokud toto zvyšování kvalifikace svým zaměstnancům hradí nebo se na financování studia podílejí. Nejčastěji zaměstnavatel po studujících zaměstnancích požaduje podepsání závazné smlouvy se splněním určitého počtu odpracovaných měsíců po ukončení vzdělávání. Tuto možnost označilo 53,60 % dotázaných. Finanční spoluúčast požaduje zaměstnavatel u sester, které si zvyšují své vzdělání ve 40,72 % a jiné podmínky si klade v 5,67 % Po analýze výsledků provedeného výzkumného šetření se podařilo splnit i poslední praktický cíl. Jelikož ošetřovatelství a jeho různé obory se v posledních letech rozvinulo, stalo se vysokoškolskou profesí a jeho pozice ve zdravotní péči se značně změnila, jsou nelékařští zdravotničtí pracovníky stále nedocenění. Ať finančně, či společenským uznáním své profese. Ráda bych zde ještě shrnula výsledky zbylých otázek určených zdravotním sestrám. V poslední části dotazníků jsem se věnovala čistě názorům a postojům zdravotních sester týkající se problematiky mé bakalářské práce. Ptala jsem se sester, jaké ocenění by uvítaly ve své profesy, pokud si kontinuálním celoživotním vzděláváním zvyšují své vědomosti a kvalifikaci, a tím zajišťuji pacientům kvalifikovanější a kvalitnější péči, starostlivost i uspokojování bio, psycho a sociálních potřeb pacientů. Nejvíce by sestry ocenily, a to se dalo očekávat, finanční ohodnocení, a to ve 42,67 %. V závěsu je ale společenské uznání a úcta lékařů a to v poměru 34,46 % z celkového počtu odpovědí. Mezi nejčastější odpovědi bylo zvýšení odborných kompetencí a lepší pracovní pozice a to v 11,20/7,75 %. Další zastoupení v odpovědích měly i zaměstnanecké benefity a neplacené volno na vzdělávání a to v 1,72 a 3,01 %. Žádné ocenění uvedlo 2,15 % dotázaných. Zdravotní sestry 57

se chtějí vzdělávat a poskytovat kvalitní a vysoce odbornou zdravotní péči, ale v současné době, i přes vysokoškolské vzdělání, sester, je jejich kvalifikovaná a vysoce odborná práce pořád nedoceněna. Jak ze strany pacienta, co by přijímatele péče, tak lékaře, co by člena zdravotnického týmu, tak i laické veřejnosti. Pokud si dotázané sestry zvyšují svou odbornost, tak pouze 60 dotázaným (37,04 %) započítává zaměstnavatel dobu strávenou studiem do pracovní doby, ať se jedná o povinné vzdělávání, či vzdělávání dobrovolné. Ostatním 63 % tato doba není započítána do pracovní doby. Sester jsem se ptala na názor, zda by měl zaměstnavatel hradit plně a bez podmínek navyšování kvalifikace a vzdělání. Celých 88,27 % (143 dotázaných) si myslí, že ano. Možnost ne uvedlo 19 sester (11,73 %). Z celého výzkumného šetření vyplývá, že sestry se chtějí vzdělávat a vzdělávají se, ačkoliv motivace ze strany zaměstnavatele je minimální a společenská prestiž této náročné profese stoupá pomaleji, než nároky na profesi sestry.

17.2 Analýza a vyhodnocení výzkumu druhého souboru

Obsah dotazníků určených lékařům, které jsem použila při výzkumu, byly směřovány do několika oddílů. V prvním oddílu byly použity otázky identifikační. Další část jsem zaměřila na postoje lékařů, týkající se zvyšování své kvalifikace a způsob dalšího vzdělávání. V další sféře jsem mapovala finanční náročnost vzdělávání a spoluúčast zaměstnavatele a sponzorů na další vzdělávání a zvyšování kvalifikace lékařského personálu. Byli osloveni lékaři a lékařky z různých zdravotnických zařízení. Nemocničních, i mimo nemocničních. Celkem jsem distribuovala 100 dotazníků. Vráceno bylo 76, tedy 76 %. Správně zodpovězeno bylo 63 dotazníků (63 %) a 13 dotazníků muselo být vyřazeno pro neúplnost či chybné vyplnění, tj. 13 %. Spolupráce byla dobrá. Druhý výzkumný soubor tvořilo 35 lékařů mužů (55,56 %) a 28 lékařek (44,44 %). Věkové složení lékařů bylo následující: největší počet lékařů, kteří se zúčastnili výzkumu, byl ve věkové hranici 31 – 40 let (41,27 %), věkovou skupinu 26 – 30 let uvedlo 33,33 % dotázaných a nejstarší věková skupina byla zastoupena 25,40 % z celkového počtu respondentů. Z mého šetření vyplývá, že 28 lékařů (44,44 %), kteří se zúčastnili mého výzkumu, pracuje v chirurgických oborech medicíny, 13 lékařů (20,63 %) pracuje na anesteziologicko 58

resuscitačním oddělení. V interních oborech medicíny se pohybuje 10 lékařů (15,87 %). Jako lékaři v oborech pediatrie pracuje 7 lékařů (11,11 %) a poslední skupinou, která se účastnila výzkumu, bylo 5 praktických lékařů (7,93 %). Mým cílem bylo zjistit názor lékařů na zvyšování své kvalifikace, včetně finančních nároků. Poté jsem chtěla identifikovat odraz zvyšování kvalifikace na postavení lékaře u zaměstnavatele. A posledním cílem vytyčeným pro druhý výzkumný soubor bylo zmapovat poměr finanční účasti lékařů, zaměstnavatele a jiných subjektů při navyšování kvalifikace. Abych mohla splnit první vytyčený cíl, zjistit názor lékařů na zvyšování své kvalifikace včetně finančních nároků, musela jsem analyzovat výsledky dotazníku určeného lékařům, konkrétně otázek č. 3, 5, 6, 9, a otázku č. 10. Výzkumné šetření ukazuje, že 79,37 % (50 lékařů) považuje za nutné další vzdělávání a zvyšování kvalifikace lékařských zdravotnických pracovníků. Tuto otázku nechápe jako nutnost 13 lékařů (20,63 %). Ačkoliv právě lékaři, by měli být ve sféře zdravotní péče nejvíce vzdělaní a specializovaní. Z mého výzkumného šetření plyne, že 24 lékařů (38,10

%) pracujících

ve zdravotnických zařízeních, jsou lékaři před atestací. Lékařů po atestaci bylo 23 (36,51 %) a lékařů se specializovanou způsobilostí se účastnilo 25,40 % z celkového počtu dotázaných. Se vzděláváním a zvyšováním kvalifikace lékařů úzce souvisí akreditace pracoviště, kde jsou respondenti zaměstnaní. Akreditovaná pracoviště mají větší a lepší možnosti zajištění vzdělávacích akcí, získávání finančních prostředků, popřípadě zajištění specializačního studia a získání potřebných praktických zkušeností. 73,02 % dotázaných lékařů (46) pracuje na pracovišti, které získalo akreditaci, 17 lékařů (26,68 %) pracují na neakreditovaném pracovišti. Dále jsem, po analýze získaných dat, jejich zpracování a vypočtení aritmetického průměru zjistila, že lékaři, kteří se zapojili do dotazníkového šetření, hradí v průměru za své vzdělávání 55 873 Kč. Jedná se o částku vypočtenou ze všech uvedených odpovědí, bez ohledů na finanční účast jiných subjektů. Abych tedy shrnula můj poznatek: jeden lékař v průměru zaplatí za celoživotní vzdělávání a zvyšování kvalifikace 55 873 Kč ročně. V další části vyhodnocení výsledků se budu věnovat rozpracování různých subjektů, které se finančně spolupodílejí na realizaci vzdělávání lékařů. Z výší finanční náročnosti vzdělávání souvisí i očekávání lékařů, že pokud budou navyšovat své vzdělání a budou se specializovat ve vybraném oboru, dostanou i adekvátní finanční ocenění.

59

Ptala jsem se tedy respondentů, jaké ocenění by uvítali. Z celkového počtu 63 respondentů by12 dotázaných nechtělo žádné ocenění. Finanční ocenění by uvítalo 66,66 % lékařů (42) a 9 lékařů (14,28 %) by chtělo uznání jejich získané kvalifikace. Dále se budeme věnovat splnění dalších cílů, konkrétně popsání odrazu zvyšování kvalifikace na postavení lékařů u jejich zaměstnavatele. K tomuto problému jsem vztáhla otázku č. 7 a 8 dotazníků pro lékaře. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že se jejich vzdělávání promítne do platového ohodnocení pouze u 8 dotázaných (12,70 %). 43 lékařů (68,25 %) uvedlo, že další vzdělávání a zvyšování kvalifikace se do jejich platového ohodnocení nijak nepromítne. Možnost nevím označilo 12 lékařů, když jsem se ptala, zda další vzdělávání má vliv na jejich finanční ohodnocení (19,05 %). Změnu pozice po zvýšení vzdělání a zvýšení kvalifikace pocítilo jen 7 lékařů (11,11 %). U 43 dotázaných (68,25 %) se vzdělávání a zvyšování kvalifikace neodrazilo na změně jejich pozice u zaměstnavatele, 12 lékařů neví, zda se jejich vzdělávání promítá do jejich pracovní pozice (19,05 %). Tyto výsledky jsou překvapivé, i když vlastně možná ani ne. Všichni vědí, lékaři, sestry, veřejnost i zákonodárci, že lékaři i nelékaři jsou nedocenění jak finančně, tak i celospolečenským uznáním. K identifikaci poměru finanční účasti lékařů, zaměstnavatele a jiných subjektů při navyšování kvalifikace, a tudíž ke splnění posledního vytyčeného cíle jsem použila otázky č. 10 – 14 v dotazníku určeného lékařům. Nejdříve bych shrnula data, která jsem získala z analýzy roční finanční náročnosti studia lékaře. Již výše jsem uvedla, že vzdělávání jednoho lékaře podle výsledků mého výzkumu stojí v průměru 55 873 Kč ročně. Ne všichni lékaři si ale toto vzdělávání a zvyšování kvalifikace hradí pouze ze svých osobních zdrojů. Teď bych chtěla uvést poměr průměrné finanční účasti lékař/zaměstnavatel/sponzor s těmito výsledky: lékař v průměru ze svých osobních finančních prostředků hradí 23 270 Kč ročně. Zaměstnavatelé v průměru hradí za studium jednoho lékaře 9 413 Kč ročně. Ze sponzorských zdrojů je hrazeno v průměru 29 127 Kč ročně na jednoho lékaře. Pro názornost uvedu: lékař 23 270 Kč/zaměstnavatel 9 413 Kč/sponzor 29 127 Kč. Z analýzy vyplývá, že nejvíce se na vzdělávání podílejí sponzoři, kteří vynakládají největší finanční částky. Poté následují samotní lékaři. Podíl zaměstnavatelů je tedy dle mé analýzy nejmenší. Otázkou k zamyšlení je, zda je to tak správné. Velmi zarážející je podíl sponzorů, nejčastěji farmaceutických firem, na dalším vzdělávání lékařů. I skutečnost, že lékaři musejí vynakládat takové finanční částky na vzdělávání a zvyšování kvalifikace, už jen proto, že tím jsou

60

zákonně povinni, je pro ně demotivující a toto vzdělávání oddalují. Proto se počet lékařů se specializovanou způsobilostí snižuje. Z výzkumu dále plyne, že by lékaři uvítali změnu ve financování jejich vzdělávání. Polovina lékařů, (52,38 %) by stávající poměr neměnila, 22,22 % by uvítala změnu poměru lékař/zaměstnavatel jako 50:50, tito lékaři se budou rádi podílet finančně na svém vzdělávání, ale stejným dílem jako zaměstnavatel. 17,46 % lékařů by uvítalo vyšší účast zaměstnavatele a 7,93 by očekávalo plnou účast zaměstnavatele na finančním zajištění jejich vzdělávání. Všechny cíle vytyčené pro praktickou část mé bakalářské práce byly splněny, data zanalyzovány a popsány.

61

18 VÝSLEDKY VÝZKUMU 18.1 Interpretace výsledků prvního výzkumného souboru

200 179

200

162

180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

100

Percentuální znázornění

89,5 81

Zodpovězeno celkem 17 8,5

Zodpovězeno celkem Percentuální znázornění

Graf č. 1: Návratnost dotazníků prvního výzkumného souboru Z celkového počtu 200 dotazníků se vrátilo 179, návratnost činila 89,5 %, použitelných bylo 162.

62

Pohlaví

Počet

Percentuální vyjádření

Muž

4

2, 47 %

Žena

158

97,53 %

Celkem

162

100 %

Tabulka č. 10: Pohlaví respondentů prvního výzkumného souboru Grafické znázornění pohlaví respondentů. Z celkového počtu 162 dotázaných, bylo 158 žen a 4 muži. Věk

Počet odpovědí


18 – 25 let

46

28,40 %

26 – 30 let

44

27,16 %

31 – 40 let

46

28,40 %

40 a více let

26

16,05 %

celkem

162

100,01 %

Tabulka č. 11: Věková struktura respondentů prvního výzkumného souboru

Nejpočetnější věkovou skupinou vyskytující se ve výzkumném souboru je 18 – 25 let a 31 – 40 let, shodně 44 sester (28,40 %) z celkového počtu respondentů. Druhou početnější věkovou skupinou byla 26 – 30 let a to v zastoupení 44 sester (27,16 %). Nejstarší věková skupina 40 a více let byla zastoupena nejméně, a to 26 sestrami (16,05 %). Nejvyšší dosažené vzdělání

Počet odpovědí


Středoškolské

48

29,63 %

Vyšší odborné

28

17,28 %

Vysokoškolské

64

39,51 %

Specializace

22

13,58 %

celkem

162

100 %

Tabulka č. 12: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů prvního výzkumného souboru Nejvíce respondentů, kteří se účastnili výzkumného šetření, má vysokoškolské vzdělání a to v 64 případů (39,51 %). Středoškolsky vzdělaných je 29,63 % (48 sester), vyššího odborného vzdělání dosáhlo 28 dotázaných (17,28 %) a specializaci má 22 sester (13,58 %).

63

Pracoviště

Počet odpovědí


Lůžkové oddělení

62

38,27 %

JIP, JIRP, ARO

45

27,78 %

Ambulantní část

17

10,49 %

Mimo nemocniční zařízení

15

9,26 %

Operační sál

10

6,17 %

Záchranná služba

6

3,70 %

Dialyzační středisko

7

4,32 %

celkem

162

99,99 %

Tabulka č. 13: Pracoviště respondentů prvního výzkumného souboru Dotazníky vyplňovali sestry, které pracují v různých zdravotnických zařízení. Z celkového počtu 162 sester, 38,27 % pracuje na lůžkovém oddělení nemocnic, 27,78 %, pracuje na jednotkách intenzivní a resuscitační péče. V ambulantní části pracuje 17 sester. V mimo nemocničních ZZ pracuje 15 dotázaných (domácí péče, domovy důchodců). Na operačních sálech pracuje 10 sester, u záchranné služby pracuje 6 sester a v dialyzačním středisku je zaměstnáno 7 sester (4,32 %).

Akreditace

Počet odpovědí


Ano

108

66,67 %

Ne

54

33,33 %

Celkem

162

100 %

Tabulka č. 14: Akreditace pracoviště respondentů prvního výzkumného souboru Na akreditovaném pracovišti pracuje 108 sester, 54 dotázaných uvedlo, že jejich pracoviště akreditované není. Nutnost dalšího vzdělávání

Počet odpovědí


Ano

151

93, 21 %

Ne

11

6, 79 %

celkem

162

100 %

Tabulka č. 15: Nutnost dalšího vzdělávání podle respondentů prvního výzkumného souboru Na otázku zda dotazovaní považují další vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků za nutné, označilo možnost ano 151 sester, ne odpovědělo 11 sester. 64

Vzdělání

Počet odpovědí


Vyšší odborné

1

0,62 %

Vysokoškolské

58

35,80 %

Specializace

103

63,58 %

Celkem

162

100 %

Tabulka č. 16: Druh vzdělání/platové ohodnocení – respondenti prvního výzkumného souboru Na otázku jaké vzdělání se nejlépe promítne do platového ohodnocení NLZP odpovídali respondenti takto: 103 sester (63,58 %) si myslí, že specializace v oboru, 58 dotázaných si myslí, že vysokoškolské vzdělání (35,80 %) a 1 sestra si myslí, že vyšší odborné vzdělání (0,62 %). Odborný dohled/ bez odborného dohledu

Počet odpovědí


NLZP pod odborným dohledem

24

14,81 %

NLZP bez odborného dohledu

138

75,31 %

Celkem

162

100 %

Tabulka č. 17: Složení respondentů prvního výzkumného souboru – pod odborným dohledem/bez odborného dohledu Jako nelékařský zdravotnický pracovník pod odborným dohledem pracuje 24 sester (14,81 %) z celkového počtu respondentů a 138 sester (75,31 %) pracuje jako NLZP bez odborného dohledu. Odrazí se další dosažené vzdělání na změně pracovní pozice NLZP?

Počet odpovědí


Ano

40

24,69 %

Ne

122

75,31 %

Celkem

162

100 %

Tabulka č. 18: Další dosažené vzdělání a změna pracovní pozice u respondentů prvního výzkumného souboru Podle respondentů se další dosažené vzdělání odrazí na změně pracovní pozice u 40 dotázaných (24,69 %), vliv na změnu pozice nemá další dosažené vzdělání podle 122 sester.

65

Požadavek zaměstnavatele na další vzdělávání a zvyšování kvalifikace

Počet odpovědí


Ano

85

52,47 %

Ne

77

47,53 %

Celkem

162

100 %

Tabulka č. 19: Požadavek zaměstnavatele na další vzdělávání a zvyšování kvalifikace u respondentů prvního výzkumného souboru Od 85 sester požaduje zaměstnavatel zvyšování kvalifikace a další vzdělávání, 77 sester tuto povinnost nemá. Vy osobně si zvyšujete své znalosti dalším

Počet odpovědí

vzděláváním?


Ano

157

96,91 %

Ne

5

3,09 %

Celkem

162

100 %

Tabulka č. 20: Respondenti prvního výzkumného souboru a zvyšování kvalifikace Z celkového počtu 162 respondentů, si 157 sester si navyšuje své vzdělávání a pouhých 5 sester si své vzdělání nezvyšuje.

Hradí Vám zaměstnavatel Vaše další

Počet odpovědí

vzdělávání?


Ano, plně

33

20,37 %

Ano, částečně

66

40,74 %

Ne

63

38,89 %

Celkem

162

100 %

Tabulka č. 21: Účast zaměstnavatele na dalším vzdělávání u respondentů prvního výzkumného souboru Z celkového počtu 162 dotázaných, 33 sestrám (20,37 %) hradí zaměstnavatel další vzdělávání plně, 40,47 % (66 sester) částečně a 63 sester (38,89 %) se musí obejít bez finanční účasti zaměstnavatele na jejich dalším vzdělávání. 66

Způsob jakým způsobem si respondenti zvyšují své vzdělání

Počet odpovědí


Specializační vzdělávání

36

9,89 %

Vyšší odborné, vysokoškolské vzdělání

71

19,50 %

Odborné stáže

14

3,84 %

E-learning

50

13,73 %

Certifikované kurzy

79

21,70 %

Odborné semináře, kongresy

114

31,31 %

Celkem

364

99,97 %

Tabulka č. 22: Způsob zvyšování vzdělání respondentů prvního výzkumného souboru Nejvíce preferovaný způsob vzdělávání je pomocí odborných seminářů a kongresů, tuto odpověď označilo 31,31 % dotázaných, na druhé příčce oblíbenosti se ukázaly certifikované kurzy a to poměrem 21,70 %, třetí nejoblíbenější způsob navyšování kvalifikace je vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání, tuto odpověď označilo 19,50 % sester, e-learning preferuje 13,73 % dotázaných, specializační vzdělávání volí pro zvyšování kvalifikace 9,89 % sester a nejméně oblíbené jsou odborné stáže, získaly pouze 3, 84 %. Pokud zaměstnavatel požaduje další vzdělávání a zvyšování kvalifikace, měl by podle Vás plně hradit

Počet odpovědí

toto vzdělání bez jakýchkoli podmínek?


Ano

143

88,27 %

Ne

19

11,73 %

Celkem

162

100 %

Tabulka č. 23: Vyžadování dalšího vzdělávání zaměstnavatelem/otázka jeho plné úhrady u respondentů prvního výzkumného souboru Názor respondentů, že by zaměstnavatel, pokud požaduje další vzdělávání a zvyšování kvalifikace, měl plně hradit tyto aktivity bez dalších podmínek, byl kladný u 143 případů (88,27 %). 19 sester názor výše uvedených nesdílí a odpovědělo záporně (11,73 %).

67

Jakou finanční částku hradíte ze svých osobních nákladů?

45 40 35 30

25 44 20 27

10

Kč15 000

Kč10 000

Kč5 000

Kč3 000

Kč2 000

Kč1 000

Kč0

0

4

3

6

2

4

Kč100 000

3

Kč40 000

10 5

Kč30 000

7

Kč20 000

7

Kč18 000

8

Kč50 000

13

5

Kč60 000

19

Kč16 000

15

Graf č. 2: Finanční částka hrazená z osobních nákladů respondentů prvního výzkumného souboru Z finančních částek, které uváděli respondenti, jsem vypočítala aritmetický průměr, který činil 11 469 Kč. V grafu jsou uvedeny finanční sumy a jejich četnost. Tuto sumu ročně platí sestry průměrně za své vzdělávání.

68

Klade si Váš zaměstnavatel podmínky při hrazení Vašeho dalšího vzdělávání?

Počet odpovědí


Ano, u specializačního vzdělávání

66

36,27 %

ano, u další úrovně vzdělání

35

16,05 %

ano, při účasti na seminářích či kongresech

28

12,84 %

Ano, u certifikovaných kurzů

18

8,25 %

Ne

71

32,56 %

Celkem

218

99,97 %

Tabulka č. 24: Podmínky zaměstnavatele/úhrada dalšího vzdělávání u respondentů prvního výzkumného souboru U 36,27 % respondentů (66) si zaměstnavatel klade podmínky, pokud hradí jejich specializační vzdělávání. Pokud zaměstnavatel hradí další úroveň vzdělání, klade si podmínky u 35 respondentů (16,05 %). Pokud zaměstnavatel hradí respondentům účast na odborných seminářích či kongresech, klade podmínky 28 dotázaným (12,84 %). Při hrazení certifikovaných kurzů, klade zaměstnavatel podmínky 18 sestrám (8,25 %). Žádné podmínky neklade zaměstnavatel 71 sestrám (32,56 %) pokud hradí jejich dalšího vzdělávání. Jaké podmínky Vám klade zaměstnavatel při hrazení Vašeho vzdělávání?

Počet odpovědí


Finanční spoluúčast

79

40,72 %

Závazná smlouva

104

53,60 %

Jiné

11

6,79 %

celkem

194

100,19 %

Tabulka č. 25: Formy podmínek zaměstnavatele při jeho účasti na dalším vzdělávání respondentů prvního výzkumného souboru Podmínka finanční spoluúčasti se objevila u 79 sester (40,72 %), u kterých se zaměstnavatel spoluúčastní na financování vzdělávacích aktivit. Při dalším vzdělávání a zvyšování kvalifikace, požaduje zaměstnavatel, pokud toto financuje, po 53,60 % (104 sester) podepsání a dodržení závazné smlouvy s daným počtem měsíců, které musejí u tohoto zaměstnavatele setrvat po ukončení hrazeného vzdělávání. 11 sestrám jsou kladeny jiné podmínky (6,79 %).

69

80

77

70 60 45

50

44

40 30

20 10

8

8

0

8

Jakou formu vzdělávácí aktivity Vám hradí zaměstnavatel bez dodatečných podmínek?

Graf č. 3: Účast zaměstnavatele/forma vzdělávání u respondentů prvního výzkumného souboru Nejčastější formou vzdělávání hrazenou zaměstnavatelem uvedenou sestrami jsou odborné semináře a kongresy a to v 77 případech (40,52 %), certifikované kurzy jsou hrazeny zaměstnavatelem v 45 případech (23,68 %), specializační vzdělávání hradí zaměstnavatel 44 sestrám (23,15 %). Ostatní formy vzdělávání jako jsou odborné stáže, e-learning a vyšší či vysokoškolské vzdělávání hradí zaměstnavatel shodně v 8 případech (4,21 %).

70

99 100 73

80 60 40 18 20

5

26 7

4

0

Jaké ocenění byste uvítali pokud si zvyšujete vzdělání a kvalifikaci

Graf č. 4: Očekávaná ocenění respondentů prvního výzkumného souboru Na otázku jaké ocenění by respondenti uvítali při zvyšování vzdělání a kvalifikace uvedlo 99 sester zvýšení platové třídy. Společenské uznání a úctu lékařů by uvítalo 73 sester. Zvýšení odborných kompetencí očekává 26 sester a lepší pracovní pozici by požadovalo 18 dotázaných. Neplacené volno na možnosti vzdělávání by uvítalo 7 sester, 4 sestry by rády zaměstnanecké benefity a 5 sester neočekává, ani by neuvítalo žádné ocenění. Započítává Vám zaměstnavatel další vzdělávání a zvyšování kvalifikace do pracovní doby?

Počet odpovědí


Ano

60

37,04 %

Ne

102

62,96 %

celkem

162

100 %

Tabulka č. 26: Konto pracovní doby/účast na dalším vzdělávání u respondentů prvního výzkumného souboru Doba strávená celoživotním vzděláváním není počítána do konta pracovní doby 102 sestrám, 6O dotázaným zaměstnavatel účast na vzdělávacích aktivitách započítává do konta pracovní doby. 71

18.2 Interpretace výsledků druhého výzkumného souboru

100

100

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

76

76 63 63 Percentuální znázornění Zodpovězeno celkem 13 13

Graf č. 5: Návratnost dotazníků druhého výzkumného souboru Z celkového počtu 100 dotazníků bylo správně zodpovězených 63, chybně 13 a nevyplněných 24. Celková návratnost tedy tvořila 76 %.

72

Pohlaví

Počet


Muž

35

55,56 %

Žena

28

44,44 %

Celkem

63

100 %

Tabulka č. 27: Pohlaví respondentů druhého výzkumného souboru Grafické znázornění pohlaví respondentů. Z celkového počtu 63 dotázaných, bylo 28 žen a 35 mužů. Věk

Počet odpovědí


20 – 25 let

0

0%

26 – 30 let

21

33,33 %

31 – 40 let

26

41,27 %

40 a více let

16

25,40 %

celkem

63

100 %

Tabulka č. 28: Věková struktura respondentů prvního výzkumného souboru Nejpočetnější věkovou skupinou vyskytující se ve výzkumném souboru je 31 - 40 let, a to 26 lékařů z celkového počtu respondentů. Druhou početnější věkovou skupinou byla 26 až 30 let a to v zastoupení 21 lékařů. Nejstarší věková skupina 40 a více let byla zastoupena 16 lékaři. Pracoviště / obor lékařů

Počet odpovědí


Interní obor

10

15,87 %

Chirurgický obor

28

44,44 %

ARO

13

20,63 %

Praktický lékař

5

7,93 %

Pediatrický obor

7

11,11 %

Celkem

63

99,98 %

Tabulka č. 29: Pracoviště respondentů druhého výzkumného souboru Dotazníky vyplňovali lékaři pracující v různých oborech medicíny. Z celkového počtu 63 lékařů, 28 jich pracuje v chirurgickém oboru medicíny, 13 dotázaných pracuje na odděleních ARO, 10 lékařů pracuje v interním oboru medicíny, 7 dotázaných pracuje v pediatrickém oboru medicíny a ve výzkumném vzorku se objevilo 5 praktických lékařů. 73

40

38,1 36,51

35 30 24

25

25,4

23

20 16

15

počet respondentů

10

%

5 0 0 0

Graf č. 6: Postavení respondentů druhého výzkumného souboru

Nejvíce respondentů, kteří se účastnili výzkumného šetření, jsou lékaři před atestací a to v 24 případech (38,10 %). Lékařů po atestaci je 23 (36,51 %), a lékaři, kteří mají specializovanou způsobilost, jsou v poměru 25,40 % (16 lékařů) k celkovému počtu respondentů.

74

Pracoviště / obor lékařů

Počet odpovědí


Interní obor

10

15,87 %

Chirurgický obor

28

44,44 %

ARO

13

20,63 %

Praktický lékař

5

7,93 %

Pediatrický obor

7

11,11 %

Celkem

63

99,98 %

Tabulka č. 30: Pracoviště respondentů druhého výzkumného souboru Dotazníky vyplňovali lékaři pracující v různých oborech medicíny. Z celkového počtu 63 lékařů, 28 pracuje v chirurgickém oboru medicíny, 13 dotázaných pracuje na odděleních ARO, 10 lékařů pracuje v interním oboru medicíny, 7 dotázaných pracuje v pediatrickém oboru medicíny a ve výzkumném vzorku se objevilo 5 praktických lékařů.

Akreditace

Počet odpovědí


Ano

46

73,02 %

Ne

17

26,68 %

Celkem

63

100 %

Tabulka č. 31: Akreditace pracoviště respondentů druhého výzkumného souboru Na akreditovaném pracovišti pracuje 73,02 % dotázaných (46 lékařů), 17 dotázaných uvedlo (26,68 %), že jejich pracoviště akreditované není. Nutnost dalšího vzdělávání

Počet odpovědí


Ano

50

79,37 %

Ne

13

20,63 %

celkem

63

100 %

Tabulka č. 32: Nutnost dalšího vzdělávání podle respondentů druhého výzkumného souboru Na otázku zda dotazovaní považují další vzdělávání lékařských zdravotnických pracovníků za nutné, označilo možnost ano 50 lékařů (79,37 %), ne odpovědělo 11 respondentů (20,63 %).

75

8

12

Ano Ne

43

Nevím

Graf č. 7: Odraz dalšího vzdělávání na platovém ohodnocení respondentů druhého výzkumného souboru

U 68,25 % (43 lékařů) se nepromítne jejich další vzdělání na platovém ohodnocení, 8 lékařům se změní platové ohodnocení (12,70 %) v souvislosti s jejich dalším vzděláváním a zvyšováním kvalifikace, 12 lékařů (19,05 %) nedokáže určit, zda další vzdělávání ovlivní jejich platové ohodnocení.

76

12

7

Ano Ne

43

Nevím

Graf č. 8: Změna pracovní pozice a vzdělávání u respondentů druhého výzkumného souboru

Pracovní pozice se změní 7 lékařům (11,11 %) v souvislosti s dalším vzděláváním, 68,25 % další vzdělávání a zvyšování kvalifikace nezmění pracovní pozici, a 12 lékařů (19,05 %) nedokáže specifikovat, zda bude jejich pracovní pozice ovlivněna dalším vzděláváním.

Pokud se vzděláváte, jaké byste uvítal/a ocenění při získání a navyšování Vaší kvalifikace?

Počet odpovědí


Žádné

12

19,04 %

Uznání kvalifikace

9

14,28 %

Finanční

42

66,66 %

celkem

63

99,98 %

Tabulka č. 33: Očekávaná ocenění respondentů druhého výzkumného souboru Na otázku jaké ocenění by respondenti uvítali při zvyšování vzdělání a kvalifikace uvedlo 42 lékařů, že by rádo finanční ocenění. Žádné ocenění neočekává 12 lékařů a 9 dotázaných by uvítalo uznání jejich kvalifikace.

77

Jaká je finanční úhrada za další vzdělávání, kterou v současnosti hradíte?

Počet odpovědí

Celkem

0 Kč

15

0 Kč

1000 Kč

2

2 000 Kč

10 000 Kč

3

30 000 Kč

15 000 Kč

2

30 000 Kč

20 000 Kč

2

40 000 Kč

30 000 Kč

2

60 000 Kč

36 000 Kč

4

144 000 Kč

40 000 Kč

3

120 000 Kč

48 000 Kč

2

96 000 Kč

50 000 Kč

3

150 000 Kč

60 000 Kč

5

300 000 Kč

100 000 Kč

7

700 000 Kč

108 000 Kč

1

108 000 Kč

120 000 Kč

1

120 000 Kč

140 000 Kč

3

420 000 Kč

150 000 Kč

8

1 200 000 Kč

Celkem

63

3 520 000 Kč

Průměrně

55 873 Kč

Tabulka č. 34: Celková finanční částka hrazená za vzdělávání respondentů druhého výzkumného souboru Po analýze všech odpovědí, jsem vypočítala aritmetický průměr finanční částky, která je hrazena celkově za vzdělávání lékařů, s výsledkem 55 873 Kč ročně. Četnost částek je uvedena v tabulce

78

35 30 25 20 15 10 5

150 000 Kč

140 000 Kč

100 000 Kč

60 000 Kč

50 000 Kč

40 000 Kč

30 000 Kč

20 000 Kč

15 000 Kč

10 000 Kč

7 000 Kč

2000 KČ

0 Kč

0

počet respondentů

Graf č. 9: Celková finanční částka hrazená z osobních nákladů respondentů druhého výzkumného souboru Z finančních částek, které uváděli respondenti, jsem vypočítala aritmetický průměr, který činil 23270 Kč. V grafu jsou uvedeny finanční sumy a jejich četnost. Tuto sumu průměrně hradí lékaři z osobních zdrojů na své vzdělávání ročně.

79

počet respondentů

60 52

Počet respondentů

50 40 30 20 10 3

4

finanční částka

Kč70 000

Kč60 000

Kč40 000

Kč20 000

1

Kč13 000

Kč0

1

1

Kč130 000

1 0

Graf č. 10: Celková finanční částka hrazená ze zdrojů zaměstnavatele respondentů druhého výzkumného souboru Z finančních částek, které uváděli respondenti, jsem vypočítala aritmetický průměr, který činil 9 413 Kč. V grafu jsou uvedeny finanční sumy a jejich četnost. Tuto sumu průměrně hradí zaměstnavatel za vzdělávání svých zaměstnanců ročně.

80

počet respondentů 35 35

25 20 15 10 5

6 1

1

Kč150 000

Kč48 000

Kč40 000

Kč36 000

Kč10 000

Kč1 000

finanční částka

4

1

Kč140 000

2

0

Kč0

3

Kč108 000

2

Kč100 000

1

2

Kč60 000

5

Kč50 000

Počet respondentů

30

Graf č. 11: Celková finanční částka hrazená ze sponzorských zdrojů respondentů druhého výzkumného souboru

Z finančních částek, které uváděli respondenti, jsem vypočítala aritmetický průměr, který činil 29 127 Kč. V grafu jsou uvedeny finanční sumy a jejich četnost. Tuto sumu průměrně hradí sponzoři za další vzdělávání lékařů ročně.

81

5

11 33

neměnil/a bych půl na půl

14

vyšší účast zaměsnavatele Plná účast zaměstnavatele

Graf č. 12: Názor respondentů druhého výzkumného souboru na změnu financování jejich dalšího vzdělávání

Současný poměr by neměnilo 33 dotázaných, 14 lékařů by chtěla hradit své další vzdělávání spolu se zaměstnavatelem v poměru 50:50, 11 lékařů by uvítalo větší účast zaměstnavatele a 5 dotázaných by očekávalo plnou finanční účast zaměstnavatele při hrazení jejich vzdělávání a zvyšování kvalifikace.

82

Percentuální

V případě dalšího vzdělávání preferujete formu:

Počet odpovědí

Workshop

42

26,92 %

Kongres

39

25 %

E-learning

27

17,31 %

Stáž

48

30,77 %

Celkem

156

100 %

vyjádření

Tabulka č. 35: Preference/způsob zvyšování vzdělání respondentů druhého výzkumného souboru U této otázky měli respondenti možnost označit více možností. Po analýze odpovědí jsem získala tyto výsledky: nejvíce preferovaný způsob vzdělávání je pomocí odborných stáží, tuto odpověď označilo 30,77 % dotázaných (48 lékařů), na druhé příčce oblíbenosti se ukázaly workshopy a to poměrem 26,92 % (42 lékařů), třetí nejoblíbenější způsob navyšování kvalifikace je účast na odborných kongresech, tuto odpověď označilo 25 % lékařů (39 dotázaných), e-learning preferuje 17,31 % dotázaných (27 lékařů). Započítává Vám zaměstnavatel další vzdělávání a zvyšování kvalifikace do pracovní doby?

Počet odpovědí


Ano

39

61,90 %

Ne

24

38,10 %

celkem

63

100 %

Tabulka č. 36: Konto pracovní doby/účast na dalším vzdělávání u respondentů druhého výzkumného souboru

Doba, kterou stráví dalším vzděláváním a zvyšováním kvalifikace je započítávána do konta pracovní doby 39 lékařům, 24 dotázaným zaměstnavatel účast na vzdělávacích aktivitách nezapočítává do konta pracovní doby.

83

ZÁVĚR Cílem této práce bylo popsat reformní změny ve specializačním vzdělávání lékařů, zubních lékařů a nelékařských zdravotnických pracovníků. Největší změny v této oblasti nastaly před vstupem České republiky do Evropské unie a to nabytím platnosti zákona č. 95/2004 a zákona č. 96/2004. Úkolem těchto je harmonizace vzdělávání zdravotníků se vzděláváním v Evropské unii a tím usnadnit lepší mobilitu zdravotnických pracovníků. U lékařů se ruší dvoustupňový systém atestací, vzdělávání se dělí na základní kmeny a specializační obory. Od listopadu 2011 organizují vzdělávání lékařů a zubních lékařů v základním kmeni lékařské fakulty, které také zajišťují atestační zkoušky. Požadavky na atestační zkoušku v tomto systému vzdělávání zhruba odpovídají požadavkům dřívějších atestací druhého stupně. Zubní lékař, na rozdíl od lékaře, může pracovat samostatně i bez získání specializované způsobilosti. Celoživotní vzdělávání lékařů, zubních lékařů a nelékařských zdravotnických pracovníků je financováno z více zdrojů. Podílejí se na něm samotní zdravotníci, zaměstnavatelé, ministerstvo zdravotnictví formou dotačních programů i farmaceutické firmy. Povinnost celoživotního vzdělávání je dána legislativou, a z důvodu soustavného rozvoje biomedicínských věd je naprosto nezbytné. Pro zaměstnavatele jsou pracovníci celoživotně se vzdělávající zárukou kvalitněji poskytované zdravotní péče. Celoživotní vzdělávání lékařů řídí Česká lékařská komora, která také vede centrální registr garantovaných akcí a vydává diplomy celoživotního vzdělávání. U nelékařských zdravotnických pracovníků se setkáváme s pojmy jako zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, pod odborným dohledem či přímým vedením. Kvůli harmonizaci vzdělávání s Evropskou unií vzniká v roce 2004 nový studijní obor „zdravotnický asistent“, který se ale v praxi mnoho neosvědčil. Větší část absolventů tohoto oboru pokračovala v dalším studiu a do praxe jich přišlo minimum. Celoživotní vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků organizuje Národní centrum ošetřovatelství nelékařských zdravotnických oborů. Tato instituce vede i registr nelékařských zdravotnických pracovníků, kteří mohou pracovat bez odborného dohledu. Praktická část této práce ukázala zájem lékařských i nelékařských zdravotnických pracovníků o celoživotní vzdělávání a zvyšování kvalifikace. Za úvahu stojí poměrně vysoká finanční částka, kterou účastníci výzkumu hradí ze svých osobních nákladů za další 84

vzdělávání, ke kterému jsou povinni legislativně. Kromě finančního ohodnocení vzdělání a kvalifikace respondentů by lékaři i sestry očekávali i zvýšení svých kompetencí a změnu pracovní pozice. I přes neustálý nárůst počtu vysokoškolsky vzdělaných sester a navyšování jejich kompetencí má tato profese nízké celospolečenské uznání. Jen kvalitně vzdělaný a správně motivovaný zdravotnický pracovník je zárukou zvyšování kvality poskytované zdravotní péče.

85

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie DOENGES, M. MOORHOUSE, M. přeložil: SUCHARDOVÁ, I. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 2. vyd. Praha: Grada, 2001. 565 s. ISBN 80-247-0242-8 GLADKIJ, I. a kol. Management ve zdravotnictví. Brno: Computer Press. 2003. 380 s. ISBN 80-7226-996-8. GLADKIJ, Ivan; HEGER, Leoš; STRNAD, Ladislav. Kvalita zdravotní péče a metody jejího soustavného zlepšování. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1999. 183 s. ISBN 80-7013-272-8. JANEČKOVÁ, H., HNILICOVÁ, H. Úvod do veřejného zdravotnictví. Praha: Portál, 2009. 296 s. ISBN 978-80-7367-592-9. KALOUSKOVÁ, Pavla; VOJTĚCH, Jiří. Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol – souhrnný pohled. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008. 46 s. KRAMPEROVÁ, Hana. Vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. Novinky v ošetřovatelské péči, 2010. 130 s. KAFKOVÁ, V. Z historie ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1992. ISBN 80-7013-123-3. KOUDELKOVÁ, Lenka. Nové požadavky na vzdělávání pracovníků v sociálním zabezpečení. 2008, Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. KOZIEROVÁ, B. Ošetrovateľstvo: koncepcia, ošetrovateľský proces a prax I. 1. vyd. Martin: Osveta, 1995, 836 s. ISBN 80-217-0528-0 LINHART, Jiří a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog, 2003. 412 s. ISBN: 80-85843-61-7. MASTILIAKOVÁ, D., Úvod do ošetřovatelství, 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 187 s. ISBN 80-246-0429-9 MOTTLOVÁ MALINOVÁ, Anna. Vývoj systému vzdělávání u nelékařských zdravotnických pracovníků. Brno, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno POCHYLÁ, K. ČESKÉ OŠETŘOVATELSTVÍ I Koncepce českého zdravotnictví. Základní termíny. 2. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. 49s. ISBN 80-7013-420-8

RYŠKA, Radim. Evaluace a přidaná hodnota ve vzdělávání. 1. vyd. Praha: CINEMAX, s.r.o., 2009, 116 s. ISBN 978-80-7290-423-5 RERKOVÁ, Nina. Zvyšování a prohlubování kvalifikace se zaměřením na zdravotnické pracovníky. Brno, 2011. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Obor Právo, Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení STAŇKOVÁ,

M.

BLÁHA,

K.

VONDRÁČEK,

L.

LUDVÍK,

M.

ČESKÉ

OŠETŘOVATELSTVÍ 13: Sestra a pacient, Zdravotnické právo v ošetřovatelské praxi II. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2004. 67 s. ISBN 80-7013-388-0 STAŇKOVÁ, Marta. Sestra – reprezentant profese. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2002. ISBN 80-7013-368-6.

Periodika BRŮHA, D. Prohlubování a zvyšování kvalifikace zdravotnických pracovníků.

Práce a

mzda. 2007, č. 8, s. 24-31. ISSN 0032-6208. BRŮHA, D. Novinky v prohlubování a zvyšování kvalifikace lékařů, zubních lékařů a farmaceutů od 1. 7. 2008. Práce a mzda. 2008, č. 7, s. 6-9. ISSN 0032-6208. BÝMA, Svatopluk. Změny v celoživotním vzdělávání lékařů od 1. 1. 2013, Practicus: odborný časopis praktických lékařů. Praha: Practicus, 2002, č. 7/2011, s. 6. ISSN: 1213-8711. GNIDA, Aleš. Právní úprava podmínek výkonu povolání lékaře, farmaceuta a stomatologa. Zdravotnictví a právo, 2005, roč. 9, č. 3-4, s. 21-24. ISSN: 1211-6432. KREJČÍKOVÁ, Jana. Vzdělávání zdravotnických pracovníků. Vedení lékařské praxe pro lékaře, zubní lékaře a ostatní zdravotnická povolání, 2000, č. 8, Rubrika 5, s. 227-238. ISSN: 1211-8559 MÁCA, M. Nové rozdělení oborů specializačního vzdělávání. Tempus medicorum. 2009, č. 7-8, s. 8-10. ISSN 1214-7524. MÁCA, M. Rozdíl mezi atestací a specializovanou způsobilostí. Tempus medicorum. 2009, č. 6, s. 17-18. ISSN 1214-7524. MACH, Jan. Právní postavení českého lékaře. Tempus medicorum. Praha: ČLK,2010, č. 11, s. 44. ISSN 1214-7524 PETŘÍK, Aleš. EUROPEAN BOARD OF UROLOGY. Česká urologie: moderní časopis pro klinické a praktické urology. Brno: Medica Publishing and Consulting, 1997, č. 15, s. 213-221. ISSN: 1211-8729

SMRČKA, Vladislav — GUT, Josef — MATHONOVÁ, Jana, et al. Nové zákony o zdravotních službách a o ZZS v praxi. Zdravotnické noviny, 2012, roč. 61, č. 12, s. 10. ISSN: 1805-2355. SUCHÝ, Radek — TĚŠINOVÁ, Jolana. Akreditace k zajišťování specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Zdravotnictví a právo, 2007, roč. 11, č. 3-4, s. 31-33. ISSN: 1211-6432. TĚŠÍNOVÁ, Jolana. Vzdělávání lékařů a uznávání kvalifikací. Zdravotnictví a právo, 2007, roč. 11, č. 3-4, s. 27. ISSN: 1211-6432 VLČEK, Václav. Kvalifikační vzdělávání a kontrola kvality v kategorii nižších a pomocných zdravotnických pracovníků. Sestra, 2000, roč. 10, č. 8, s. 23. ISSN: 1210-0404. ZÁLESKÁ, D. Specializovaná způsobilost. Tempus medicorum. 2009, č. 2, s. 20-21. ISSN 1214-7524.

Zákony a legislativa ČESKO. Zákon č. 95 ze dne 29. Ledna 2004., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. 2004, částka 30, s. 1434 - 1451 ČESKO. Zákon č. 96 ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). In Sbírka zákonů české republiky. 2004, částka 30, s. 1452 - 1479 ČESKO. Vyhláška č. 55 ze dne 1. března 2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. In Sbírka zákonů České republiky. 2011, Částka 20, s. 482 ČESKO. Vyhláška č. 185 ze dne 17. června 2009 o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění vyhlášky č. 361/2010 Sb. ČESKO. Nařízení vlády č. 31/2010 Sb., o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí. ČESKO Nařízení vlády č. 184/2009 Sb., o stanovení výše úhrad za zkoušky (úhrady za atestační zkoušku, závěrečnou zkoušku certifikovaného kurzu a aprobační zkoušku) In Sbírka zákonů české republiky. 2011, částka 81, s. 2402

Internetové zdroje REZIDENČNÍ MÍSTA. MZČR. [online]. © 2010 MZČR [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/obsah/rezidencni-mista_963_3.html REZIDENČNÍ MÍSTA 2011. MZČR. [online]. © 2010 MZČR [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/obsah/rezidencni-mista-2011_2152_3.html REZIDENČNÍ MÍSTA 2013. MZČR. [online]. © 2010 MZČR [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/obsah/rezidencni-mista-2013_2777_3.html ČESKÁ LÉKAŘSKÁ KOMORA. [online]. © 2011 [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.lkcr.cz/clk-2.html LÉKAŘI, ZUBNÍ LÉKAŘI A FARMACEUTI V ROCE 2011[online]. © ÚZIS ČR 2010-2013. [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/rychle-informace/lekari-zubnilekari-farmaceuti-roce-2011 PRACOVNÍCI VE ZDRAVOTNICTVÍ K 31. 12. 2011[online]. © ÚZIS ČR 2010-2013. [cit.

7.

3.

2013].

Dostupné

z:

http://www.uzis.cz/rychle-informace/pracovnici-ve-

zdravotnictvi-31-12-2011 INSTITUT PRO POSTGRADUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ. [online]. © Copyright 2008-2013 Dostupné z: http://www.ipvz.cz/ VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNÍKŮ. [online].

http://www.vzdelavani-zdravotniku.cz/

OP LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST. [online]. http://www.esfcr.cz/07-13/oplzz

© 2008. Dostupné z:

SEZNAM ZKRATEK Seznam zkratek použitých v textu aj. - a jiné apod. – a podobně atd. – a tak dále cca - cirka (přibližně) č. – číslo ČAS – Česká asociace sester ČLK – Česká lékařská komora ČR – Česká republika EACCME - Evropská rada pro akreditaci kontinuálního medicínského vzdělávání EQF - evropský rámec kvalifikací ESF – Evropský sociální fond EU – Evropská unie IPVZ - Institut pro další vzdělávání ve zdravotnictví IT – informační technologie Kč - koruna česká max. - maximální, maximálně min. - minimum, minimálně MZ ČR – Ministerstvo zdravotnictví České republiky NCO NZO - Národní centrum ošetřovatelských a nelékařských zdravotnických oborů NLZP – nelékařský zdravotnický pracovník NSK - národní soustava kvalifikací OECD - celoživotního vzdělávání mezinárodní organizace OP – operační program RM – rezidenční místo roč. - ročník s. – strana Sb. - sbírka str. – strana SV – specializační vzdělávání

SVL – Společnost všeobecného lékařství SZŠ – střední zdravotnická škola tj. - to je tzn. – to znamená tzv. - tak zvaně UEMS - European Union of Medical Specialists ÚZIS – Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky ZZ – zdravotnické zařízení

Seznam grafů Graf č. 1: Návratnost dotazníků prvního výzkumného souboru Graf č. 2: Finanční částka hrazená z osobních nákladů respondentů prvního výzkumného souboru Graf č. 3: Účast zaměstnavatele/forma vzdělávání u respondentů prvního výzkumného souboru Graf č. 4: Očekávaná ocenění respondentů prvního výzkumného souboru Graf č. 5: Návratnost dotazníků druhého výzkumného souboru Graf č. 6: Postavení respondentů druhého výzkumného souboru Graf č. 7: Odraz dalšího vzdělávání na platovém ohodnocení respondentů druhého výzkumného souboru Graf č. 8: Změna pracovní pozice a vzdělávání u respondentů druhého výzkumného souboru Graf č. 9: Celková finanční částka hrazená z osobních nákladů respondentů druhého výzkumného souboru Graf č. 10: Celková finanční částka hrazená ze zdrojů zaměstnavatele respondentů druhého výzkumného souboru Graf č. 11: Celková finanční částka hrazená ze sponzorských zdrojů respondentů druhého výzkumného souboru Graf č. 12: Názor respondentů druhého výzkumného souboru na změnu financování jejich dalšího vzdělávání Graf č. 13 Odborní pracovníci ve zdravotnictví v roce 2011 k 31.12. 2011 Graf č. 14 Struktura lékařů podle oboru činnosti a pohlaví – ženy Graf č. 15 Struktura lékařů podle oboru činnosti a pohlaví – muži

Seznam tabulek Tabulka č. 1: RM pro základní kmeny specializačního vzdělávání lékařských oborů Tabulka č. 2: Počet rezidenčních míst v roce 2013 - lékaři Tabulka č. 3: Cena atestační zkoušky Tabulka č. 4: Cena certifikovaného kurzu Tabulka č. 5: Cena aprobační zkoušky Tabulka č. 6: Cena mezinárodní zkoušky UEMS Tabulka č. 7: Požadovaný počet kreditů do 31. 12. 2012 Tabulka č. 8: Požadovaný počet kreditů od 1. 1. 2013 Tabulka č. 9: Počet RM v roce 2013 – sestry Tabulka č. 10: Pohlaví respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 11: Věková struktura respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 12: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 13: Pracoviště respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 14: Akreditace pracoviště respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 15: Nutnost dalšího vzdělávání podle respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 16: Druh vzdělání/platové ohodnocení – respondenti prvního výzkumného souboru Tabulka č. 17: Složení respondentů prvního výzkumného souboru – pod odborným dohledem/bez odborného dohledu Tabulka č. 18: Další dosažené vzdělání a změna pracovní pozice u respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 19: Požadavek zaměstnavatele na další vzdělávání a zvyšování kvalifikace u respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 20: Respondenti prvního výzkumného souboru a zvyšování kvalifikace Tabulka č. 21: Účast zaměstnavatele na dalším vzdělávání u respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 22: Způsob zvyšování vzdělání respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 23: Vyžadování dalšího vzdělávání zaměstnavatelem/otázka jeho plné úhrady u respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 24: Podmínky zaměstnavatele/úhrada dalšího vzdělávání u respondentů prvního výzkumného souboru

Tabulka č. 25: Formy podmínek zaměstnavatele při jeho účasti na dalším vzdělávání respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 26: Konto pracovní doby/účast na dalším vzdělávání u respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 27: Pohlaví respondentů druhého výzkumného souboru Tabulka č. 28: Věková struktura respondentů prvního výzkumného souboru Tabulka č. 29: Pracoviště respondentů druhého výzkumného souboru Tabulka č. 30: Pracoviště respondentů druhého výzkumného souboru Tabulka č. 31: Akreditace pracoviště respondentů druhého výzkumného souboru Tabulka č. 32: Nutnost dalšího vzdělávání podle respondentů druhého výzkumného souboru Tabulka č. 33: Očekávaná ocenění respondentů druhého výzkumného souboru Tabulka č. 34: Celková finanční částka hrazená za vzdělávání respondentů druhého výzkumného souboru Tabulka č. 35: Preference/způsob zvyšování vzdělání respondentů druhého výzkumného souboru Tabulka č. 36: Konto pracovní doby/účast na dalším vzdělávání u respondentů druhého výzkumného souboru Tabulka č. 37: Přesné finanční vymezení dotace na 1 rezidenta v jednotlivých oborech specializačního vzdělávání Tabulka č. 38: Počet rezidenčních míst vypsaných v roce 2011 pro nelékařské zdravotnické pracovníky Tabulka č. 39: Základní obory, označení odbornosti, délka specializačního vzdělávání – lékaři Tabulka č. 40: Základní obory, označení odbornosti, délka specializačního vzdělávání – zubní lékaři

Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník další vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků Příloha č. 2: Dotazník další vzdělávání lékařských zdravotnických pracovníků Příloha č. 3: Přesné finanční vymezení dotace na 1 rezidenta v jednotlivých oborech specializačního vzdělávání v roce 2013 Příloha č. 4: Počet rezidenčních míst vypsaných v roce 2011 pro nelékařské zdravotnické pracovníky Příloha č. 5: Základní obory, označení odbornosti, délka specializačního vzdělávání – lékaři, zubní lékaři Příloha č. 6: Odborní pracovníci ve zdravotnictví celkem v ČR ke dni 31. 12. 2011

PŘÍLOHY

Příloha č. 1 Dotazník – další vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků Dobrý den, jmenuji se Lucia Malackaničová a chtěla bych Vás touto cestou požádat o spolupráci při vyplňování následujícího dotazníku, jehož cílem je zmapování celoživotního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků a jejich finanční náročnosti a spoluúčasti zaměstnavatele. Dotazník je zcela anonymní a všechna data budou použita pouze pro zpracování bakalářské práce na téma „Vzdělávání zdravotníků v České republice“. Dotazník obsahuje 20 otázek. Zakroužkujte, prosím, vždy jen jednu odpověď na otázku, nebude-li u dané otázky uvedeno jinak.

1. Jaké je Vaše pohlaví? muž žena 2. Do jaké věkové skupiny patříte? 18 - 25 let 26 - 30 let 31 - 40 let 40 a více let 3. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? střední vyšší odborné vysokoškolské specializace 4. Na jakém pracovišti pracujete? lůžkové oddělení JIP, JIRP, ARO ambulantní část mimo nemocniční pracoviště (domácí péče apod.) Jiné, uveďte 5. Je Vaše pracoviště akreditované? Ano Ne 6. Považujete za nutné další vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu? ano ne

1

7. Jaké vzdělání se podle Vás nejlépe promítne na platovém ohodnocení nelékařských zdravotnických pracovníků? vyšší odborné vysokoškolské specializační vzdělání 8. Pracujete jako nelékařský zdravotnický pracovník: pod odborným dohledem bez odborného dohledu 9. Odrazí se další dosažené vzdělání na změně pracovní pozice nelékařských zdravotnických pracovníků? ano ne 10. Požaduje po Vás zaměstnavatel další vzdělávání a zvyšování kvalifikace? Ano Ne 11. Vy osobně si zvyšujete své znalosti dalším vzděláváním? ano ne 12. Pokud ano, jakým způsobem?(možnost označit více odpovědí) semináře, kongresy certifikované kurzy e-learning odborné stáže další úroveň vzdělávání (vyšší odborné, vysokoškolské) specializační vzdělávání 13. Jakou finanční částku hradíte ze svých osobních nákladů? 14. Hradí Vám zaměstnavatel Vaše další vzdělávání? ano, plně ano, částečně ne 15. Pokud ano, jaké vzdělávací aktivity Vám zaměstnavatel hradí bez dodatečných podmínek? (je možno označit více odpovědí) semináře, kongresy e-learning certifikované kurzy odborné stáže další úroveň vzdělávání (vyšší odborné, vysokoškolské) specializační studium

16. Klade si Váš zaměstnavatel podmínky při hrazení Vašeho dalšího vzdělávání? (možno označit více odpovědí)

2

ano, u specializačního vzdělávání ano, u další úrovně vzdělávání (vyšší odborné, vysokoškolské) ano, při účasti na seminářích, kongresech ano, u certifikovaných kurzů ne 17. Pokud ano, jaké podmínky to jsou? finanční spoluúčast závazná smlouva, kdy musím u současného zaměstnavatele splnit určitý počet odpracovaných měsíců po získání dalšího vzdělání jiné, uveďte 18. Pokud si zvyšujete své vzdělání a kvalifikaci, jaké ocenění byste nejvíce uvítal? 19. Pokud zaměstnavatel požaduje další vzdělávání a zvyšování kvalifikace, měl by podle Vás plně hradit toto vzdělávání bez jakýchkoli podmínek? ano ne 20. Započítává Vám zaměstnavatel další vzdělávání a zvyšování kvalifikace do pracovní doby? Ano Ne

Děkuji Vám za spolupráci, ochotu a čas, který jste věnoval/a k vyplnění dotazníku.

3

Příloha č. 2

Dotazník – další vzdělávání lékařských zdravotnických pracovníků Dobrý den, jmenuji se Lucia Malackaničová a chtěla bych Vás touto cestou požádat o spolupráci při vyplňování následujícího dotazníku, jehož cílem je zmapování celoživotního vzdělávání lékařských zdravotnických pracovníků a jejich finanční náročnosti a spoluúčasti zaměstnavatele. Dotazník je zcela anonymní a všechna data budou použita pouze pro zpracování bakalářské práce na téma „Vzdělávání zdravotníků v České republice“. Dotazník obsahuje 16 otázek. Zakroužkujte, prosím, vždy jen jednu odpověď na otázku, nebude-li u dané otázky uvedeno jinak. 1.) Jaký je Váš věk? 20 - 25 let 26 - 30 let 31 - 40 let 40 a více let 2.) Jaké je Vaše pohlaví? muž žena 3.) Jaké je Vaše postavení? student lékař/ka před atestací lékař/ka po atestaci lékař/ka se specializovanou způsobilostí 4.) Na jakém pracovišti pracujete? 5.) Je Vaše pracoviště akreditované? ano ne

1

6.) Považujete za nutné další vzdělávání lékařů? ano ne 7.) Odrazí se další vzdělávání na Vašem platovém ohodnocení? ano ne nevím pokud ano, napište jak: 8.) Odrazí se další vzdělávání na změně Vaší pracovní pozice? ano ne nevím pokud ano, napište jak: 9.) Pokud se dále vzděláváte, jaké byste uvítal/a ocenění při získání a navyšování Vaší další kvalifikace? 10.) Jaká je finanční úhrada za další vzdělávání, kterou v současnosti hradíte? 11.) Jaká finanční částka je hrazena z Vašich osobních zdrojů? 12.) Jaká finanční částka je hrazena ze zdroje zaměstnavatele? 13.) Jaká finanční částka je hrazena ze sponzorských zdrojů? 14.) Jaký poměr finanční účasti byste uvítal/a oproti nynější skutečnosti? 15.) V případě dalšího vzdělávání preferujete formu: (lze vybrat i více možností) workshop kongres e-learning stáž Jiné 16.) Započítává Vám zaměstnavatel Vaše další vzdělávání a zvyšování kvalifikace do pracovní doby? ano ne

Děkuji Vám za spolupráci, ochotu a čas, který jste věnoval/a k vyplnění dotazníku.

2

Příloha č. 3 Přesné finanční vymezení dotace na 1 rezidenta v jednotlivých oborech specializačního vzdělávání v roce 2013

1Všeobecné praktické lékařství

2 Radiologie a zobrazovací metody

36 měsíců x 28.000,- = 1.008.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV 24 měsíců x 5.000,- = Kč 120.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV v základním kmeni 36 měsíců x 9.000,- = Kč 324.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV ve vlastním výcviku Kč 120.000,- + Kč 324.000,- = Kč 444.000,- celková dotace na 1 rezidenta za celé SV

3 Patologie

24 měsíců x 5.000,- = Kč 120.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV v základním kmeni 36 měsíců x 9.000,- = Kč 324.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV ve vlastním výcviku Kč 120.000,- + Kč 324.000,- = Kč 444.000,- celková dotace na 1 rezidenta za celé SV 36 měsíců x 28.000,- = 1.008.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV

4 Praktické lékařství pro děti a dorost

12 měsíců x 14.000,- = 168.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV Kč 1.008.000,- + Kč 168.000,- = 1.176.000,- celková dotace na 1 rezidenta za celé SV

5 Soudní lékařství

24 měsíců x 5.000,- = Kč 120.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV v základním kmeni 36 měsíců x 10.000,- = Kč 360.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV ve vlastním výcviku Kč 120.000,- + Kč 360.000,- = Kč 480.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV

6 Lékařská mikrobiologie

24 měsíců x 5000,- = Kč 120.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV v základním kmeni 36 měsíců x 9000,- = Kč 324.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV ve vlastním výcviku Kč 120.000,- + Kč 324.000,- = Kč 444.000,- celková dotace na 1 rezidenta za celé SV 24 měsíců x 5000,- = Kč 120.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV v základním kmeni

7 Klinická biochemie

36 měsíců x 10.000,- = Kč 360.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV ve vlastním výcviku Kč 120.000,- + Kč 360.000,- = Kč 480.000,- - celková dotace na 1 rezidenta za celé SV

Tabulka č. 37: Přesné finanční vymezení dotace na 1 rezidenta v jednotlivých oborech specializačního vzdělávání (data převzata z MZČR33)

33



1

Příloha č. 4 Počet rezidenčních míst vypsaných v roce 2011 pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Počet rezidenčních míst v roce 2011 - sestry Název oboru

Všeobecná sestra

Porodní asistentka

Zdravotní laborant

Psycholog ve zdravotnictví, psycholog Logoped

Obory specializačního vzdělávání

Dotace na minimální délku studia (na celkový počet rezidentů)

24

310

112 500 Kč

34 875 000 Kč

Perioperační péče

24

90

108 000 Kč

9 720 000 Kč

Ošetřovatelská péče v pediatrii

24

80

117 000 Kč

9 360 000 Kč

Komunitní ošetřovatelská péče

24

50

90 000 Kč

4 500 000 Kč

Ošetřovatelská péče v interních oborech Ošetřovatelská péče v chirurgických oborech

24

70

90 000 Kč

6 300 000 Kč

24

70

90 000 Kč

6 300 000 Kč

Ošetřovatelská péče v psychiatrii Perioperační péče v gynekologii a porodnictví

24

30

90 000 Kč

2 700 000 Kč

24

20

90 000 Kč

1 800 000 Kč

Komunitní péče v porodní asistenci

24

15

90 000 Kč

1 350 000 Kč

Intenzivní péče v porodní asistenci

24

15

108 000 Kč

1 620 000 Kč

Klinická hematologie a transfuzní služba

24

30

90 000 Kč

2 700 000 Kč

Mikrobiologie

24

10

90 000 Kč

900 000 Kč

Klinická biochemie

24

18

90 000 Kč

1 620 000 Kč

Alergologie a klinická imunologie

24

10

100 000 Kč

1 000 000 Kč

Klinická genetika

24

10

100 000 Kč

1 000 000 Kč

Histologie

24

10

90 000 Kč

900 000 Kč

Klinická psychologie

60

12

315 000 Kč

3 780 000 Kč

Dětská klinická psychologie

24

6

225 000 Kč

1 350 000 Kč

Klinická logopedie

36

5

225 000 Kč

1 125 000 Kč

24

40

125 000 Kč

5 000 000 Kč

24

20

125 000 Kč

2 500 000 Kč

24

20

125 000 Kč

2 500 000 Kč

Zobrazovací technologie v radiodiagnostice

24

20

125 000 Kč

2 500 000 Kč

Aplikovaná fyzioterapie

36

50

117 000 Kč

Urgentní medicína Zobrazovací a ozařovací technologie v radioterapii Radiologický asistent Zobrazovací a ozařovací technologie v nukleární medicíně

CELKEM

Dotace na minimální délku studia (na 1 rezidenta)

Intenzivní péče

Zdravotnický záchranář

Fyzioterapeut

Celková Počet délka rezidenčních studia v míst pro rok měsících 2011

1011

-

-

5 850 000 Kč 111 250 000 Kč

Tabulka č. 38: Počet rezidenčních míst vypsaných v roce 2011 pro nelékařské zdravotnické pracovníky (data převzata z MZČR34)

34



1

Příloha č. 5 Základní obory, označení odbornosti, délka specializačního vzdělávání – lékaři, zubní lékaři

Minimální délka specializačního vzdělávání (v letech) včetně délky vzdělávání v kmeni

Základní obor

Označení odbornosti

alergologie a klinická imunologie anesteziologie a intenzivní cévní chirurgie dermatovenerologie dětská chirurgie dětské lékařství diabetologie a endokrinologie

alergolog a klinický imunolog anesteziolog cévní chirurg dermatovenerolog dětský chirurg dětský lékař diabetolog a endokrinolog

8.

gastroenterologie

gastroenterolog

4

9.

geriatrie

geriatr

4

10.

gynekologie a porodnictví

gynekolog a porodník

4

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

4 4 5 3 5 4 5

hematolog

3

12. 13.

hematologie a transfúzní lékařství hygiena a epidemiologie chirurgie

hygienik a epidemiolog chirurg

4 5

14.

infekční lékařství

infekcionista

4

15. 16.

kardiochirurgie kardiologie

kardiochirurg kardiolog

5 4

17.

klinická biochemie

klinický biochemik

4

18.

klinická onkologie

klinický onkolog

4

19.

lékařská genetika

lékařský genetik

4

20. 21. 22. 23.

lékařská mikrobiologie nefrologie neurochirurgie neurologie

4 4 5 4

24.

nukleární medicína

25.

oftalmologie

lékařský mikrobiolog nefrolog neurochirurg neurolog lékař se specializovanou způsobilostí v nukleární medicíně oftalmolog 1

11.

Základní kmen

interní nebo pediatrický anesteziologický chirurgický dermatovenerologický chirurgický pediatrický interní nebo pediatrický interní nebo chirurgický interní nebo všeobecné praktické lékařství gynekologickoporodnický interní nebo pediatrický hygienický chirurgický interní nebo pediatrický chirurgický interní interní nebo pediatrický interní nebo pediatrický interní nebo pediatrický nebo gynekologickoporodnický interní interní chirurgický neurologický

4

interní nebo radiologický

3

oftalmologický

26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34.

ortopedie otorinolaryngologie patologie plastická chirurgie pneumologie a ftizeologie praktické lékařství pro děti a dorost psychiatrie radiační onkologie radiologie a zobrazovací metody

ortoped otorinolaryngolog patolog plastický chirurg pneumolog praktický lékař pro děti a dorost psychiatr radiační onkolog

5 3 4 5 4

ortopedický otorinolaryngologický patologický chirurgický interní

4

pediatrický

4 4

psychiatrický interní

radiolog

4

radiologický

35.

rehabilitační a fyzikální medicína

rehabilitační lékař

3

36. 37. 38. 39. 40.

revmatologie soudní lékařství traumatologie urologie vnitřní lékařství

revmatolog soudní lékař traumatolog urolog internista

4 5 5 5 5

41.

všeobecné praktické lékařství

praktický lékař

3

interní nebo chirurgický nebo pediatrický nebo ortopedický nebo neurologický interní patologický chirurgický urologický interní interní nebo všeobecné praktické lékařství 35

Tabulka č. 39: Základní obory, označení odbornosti, délka specializačního vzdělávání – lékaři

Základní obor

1. 2. 3.

orální a maxilofaciální chirurgie ortodoncie klinická stomatologie

Označení odbornosti

orální a maxilofaciální chirurg ortodontista klinický stomatolog

Minimální délka specializačního vzdělávání (v letech) 5 3 4

Tabulka č. 40: Základní obory, označení odbornosti, délka specializačního vzdělávání – zubní lékaři36

35

ČESKO. Vyhláška č. 185 ze dne 17. června 2009 o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech

certifikovaných kurzů, ve znění vyhlášky č. 361/2010 Sb. 36

ČESKO. Vyhláška č. 185 ze dne 17. června 2009 o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech

certifikovaných kurzů, ve znění vyhlášky č. 361/2010 Sb.

2

Příloha č. 6 Odborní pracovníci ve zdravotnictví celkem v ČR ke dni 31. 12. 2011

Všeobecné sestry a porodní asistentky Farmaceuti

Zubní lékaři 11,50% 5,00% 40,90%

Lékaři

15,30% Jiní odborní pracovníci a dentisté

1,60% 19,20%

3,00% 3,50%

ZP nelékaři pod odborným dohledem nebo přímým vedením ZP nelékaři s odbornou specializovanou způsobilostí Ostatní ZP nelékaři s odbornou způsobilostí

Graf č. 13 Odborní pracovníci ve zdravotnictví v roce 2011 k 31. 12. 2011 (data převzata z ÚZIS37)

37

Lékaři, zubní lékaři a farmaceuti v roce 2011[online]. © ÚZIS ČR 2010-2013. [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/rychle-

informace/lekari-zubni-lekari-farmaceuti-roce-2011

1

všeobecné praktické lékařství

15,80% 2,00% 5,50%

chirurgie gynekologie a porodnictví

8,70%

58,80%

9,20%

praktické lékařství pro děti a dorost vnitřní lékařství ostatní

Graf č. 14 Struktura lékařů podle oboru činnosti a pohlaví – ženy (data převzata z ÚZIS38)

všeobecné praktické lékařství 11,50%

chirurgie 12,00% gynekologie a porodnictví

57,70%

7,70% 1,60% 9,20%

praktické lékařství pro děti a dorost vnitřní lékařství ostatní

Graf č. 15 Struktura lékařů podle oboru činnosti a pohlaví – muži (data převzata z ÚZIS39)

38


informace/lekari-zubni-lekari-farmaceuti-roce-2011 39


informace/lekari-zubni-lekari-farmaceuti-roce-2011

2

Vzdělávání zdravotníků v České republice

Recommend Documents