Vzdělávání zdravotníků v České republice

Bankovní institut vysoká škola, a. s. Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb

Vzdělávání zdravotníků v České republice

Bakalářská práce

Autor: Jana Kuligová Obor: Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb Vedoucí práce: Mgr. Ivona Buryová, Ph. D.

Praha

duben 2012

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Havířově dne 30. dubna 2012. ........................... Jana Kuligová

Poděkování:

Děkuji Mgr. Ivoně Buryové, Ph.D. za trpělivé vedení mé bakalářské práce a cenné rady, které mi velmi pomohly v napsání mé bakalářské práce. Také chci poděkovat Mgr. Radomíru Smrčkovi za jeho pomoc s opravou textů a grafickou úpravou práce. Děkuji rovněž nemocniční knihovně za zapůjčení literatury a všem dalším lidem, kteří přispěli třeba i drobnou radou ke vzniku této práce. Zvláštní poděkování chci věnovat koordinátorce regionálního střediska Vlastě Vlčkové za profesionální přístup během studia.

Anotace: Bakalářská práce popisuje vývoj ve vzdělávání zdravotnických pracovníků od prvních historických zmínek až po současnost a hodnotí změny, ke kterým po celá ta období docházelo. Historický vývoj ošetřování nemocných a s tím související profesní vzdělávání zdravotnických pracovníků, je klíčové pro zkvalitňování ošetřovatelské péče a je stále nekončícím procesem i v současné době. Bakalářská práce je zaměřena především na specifika celoživotního vzdělávání sester pro perioperační péči. Klíčová slova: Všeobecná sestra, nelékařský zdravotnický pracovník, sestra pro perioperační péči, perioperační péče, celoživotní vzdělávání, legislativa, zákony, vyhlášky, Ministerstvo zdravotnictví.

Anotation: The bachelor thesis describes the development in education of health care workers from the first historical references up to present times and it evaluates changes which were made in the course of the whole period. The historical development of nursing of the ill and to that related professional educating of health workers is fundamental for improving the quality of nursing health care and it is currently the continuous process. The bachelor thesis is focused especially on the lifelong learning of nurses for the perioperative care. Keywords: General nurse, non-medical worker, nurses for the perioperative care, perioperative care, lifelong learning, legislation, laws, regulations, the Ministry of Health.

iv

OBSAH

Anotace

4

1. Úvod

7

1.1. Metodologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9

1.2. Vymezení klíčových oblastí a jejich konceptualizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.2.1. Historický vývoj ve vzdělávání zdravotnických pracovníků . . . . . . . . . . . . 10 1.2.2. Celoživotní vzdělávání dospělých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 2. Historie ošetřovatelství

15

2.1. Základy vývoje ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 2.2. Počátky vzdělávání ošetřovatelek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 2.3. Osvícenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2.4. Profesionalizace ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 2.5. Vzdělávání sester v českých zemích během 19. stol. do poloviny 20. stol. . . . . . . . . . 25 3. Vývoj profesního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků

27

3.1. Profesní vzdělávání v letech 1948 – 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 3.2. Profesní vzdělávání od roku 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3.3. Pregraduální vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.4. Postgraduální vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 3.5. Celoživotní vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 3.5.1. Formy celoživotního vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 3.5.2. Kreditní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.6. Registrace sester . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

6

Obsah 3.7. Specializační vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 3.8. Diskuse zdravotnických pracovníků k legislativním změnám ve vzdělávání . . . . . . . . 43 3.9. Komora nelékařských zdravotnických pracovníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 3.10. Návrhy k efektivnějšímu vzdělávání sester pro perioperační péči . . . . . . . . . . . . . 47 4. Závěr

50

Přílohy

I

A. Zkratky a tabulky

II

A.1. Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

II

A.2. Tabulky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . III A.2.1. Kurz a certifikovaný kurz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . III A.2.2. Specializační vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

V

A.2.3. Kreditní body . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VI

7

KAPITOLA

PRVNÍ

ÚVOD

Motto: „Až sestry poznají, co bylo vykonáno před nimi, pak teprve mohou zhodnotit, co vykonaly samy“

Téma své bakalářské práce, „Vzdělávání zdravotníků v České republice“, jsem si vybrala proto, že vzhledem ke své profesi sestry, pracující na centrálních operačních sálech, mám ke vzdělávání pozitivní postoj, jelikož úzce souvisí s mým pracovním zaměřením a zvolené téma je mi velice blízké. Pozice sestry pro perioperační péči je v pracovním týmu stejně důležitá jako pozice lékaře, i když nemají stejné kompetence. Specializační vzdělávání v oboru perioperační péče je nutností, jelikož jsou na sestry kladeny vysoké požadavky nejen po stránce praktických dovedností, odborných znalostí, ale i psychosociální úrovně. Pro výkon povolání sestry pro perioperační péči je nutné splňovat vyhlášku č.55/2011 Sb., §54 o činnostech zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí. Od roku 1989 prošlo zdravotnictví spoustou změn, a to nejen ve vývoji nových technologických, léčebných a diagnostických postupů, ale i právních změn, které byly pro další vývoj klíčové.

7

Vstupem do Evropské unie byla Česká republika povinna provést spoustu legislativních změn, které se týkaly zejména celoživotního vzdělávání. V bakalářské práci popisuji vývoj a změny ve vzdělávání zdravotnických pracovníků od historických počátků, až do dnešních dnů. Jde o dlouhodobý a složitý proces, který ovlivňovala spousta faktorů, jako např. vlivy náboženské, politické, ekonomické, sociální, třídní a legislativní, důsledky válečných konfliktů a jiné. Současná doba je velmi dynamická, plná nových změn a poznatků, které se týkají nejen zdravotnictví, ale i ostatních oblastí společenského života a nutí nás všechny, abychom se přizpůsobovali novým trendům. Přínosem bakalářské práce je ucelené zpracování historických podkladů, které se týkají vzdělávání zdravotnických pracovníků se zaměřením na klíčové změny a jejich příčiny, týkající se specializačního vzdělávání sester pro perioperační péči a vlastní návrhy i opatření, související se změnami v celoživotním vzdělávání v období posledních let.

8

Metodologie

1.1. Metodologie Cílem práce je zkoumání příčin, které vedly ke změnám ve vzdělávání zdravotnických pracovníků se zaměřením na vzdělávání sester pro perioperační péči. V souvislosti s cílem práce budou zkoumány následující tři oblasti: 1. Celoživotní vzdělávání sester pro perioperační péči v České republice. 2. Vývoj a charakteristiky změn ve vzdělávání sester pro perioperační péči v České republice. 3. Příčiny vedoucí ke změnám ve vzdělávání sesetr pro perioperační péči v současné době. K vypracování bakalářské práce byly použity tyto metody: studium odborné literatury, která je dostupná a týká se dané problematiky, on-line zdrojů a právních předpisů, zabývající se celoživotním vzděláváním, včetně analýzy a hodnocení vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků v současné době. Bakalářská práce je rozdělena do třech kapitol. První kapitola uvádí cíl práce a vymezení oblasti práce. Druhá kapitola je věnována historickému vývoji ošetřovatelství a počátkům vzdělávání ošetřujícího personálu. Třetí kapitola popisuje začátky profesního vzdělávání, formy celoživotního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků a vysvětluje příčiny změn, ke kterým došlo po roce 1989. V závěru práce jsou uvedeny návrhy, které by mohly být přínosné při řešení zmíněné problematiky.

9

Vymezení klíčových oblastí a jejich konceptualizace

1.2. Vymezení klíčových oblastí a jejich konceptualizace V bakalářské práci byly vymezeny dvě klíčové oblasti, které jsou páteří celé práce. Jde o oblast historického vývoje vzdělávání zdravotnických pracovníků a oblast vzdělávání dospělých se zaměřením na celoživotní vzdělávání.

1.2.1. Historický vývoj ve vzdělávání zdravotnických pracovníků Historický vývoj ve vzdělávání zdravotnických pracovníků se datuje od nejstarších dob, kdy měli lidé k dispozici jen informace předávané z generace na generaci, věřili v existenci duchů a bohů, nadpřirozené síly a využívali znalostí účinků různých rostlin a bylin. Zmíněné období bylo základem vzniku různých náboženství a od primitivního léčitelství se postupně přesouvalo do rukou náboženských řádů. Ve středověku mělo velký vliv na dalším vývoji v ošetřování nemocných křesťanství. Díky neúnavné práci a finančního přispění církevních řádů a šlechty a rozhodnutí papeže Řehoře Velikého v roce 817, se ošetřování nemocných přesouvá do klášterů a péče o pacienty a chudé se uskutečňuje v lepších podmínkách. Postupem času vznikaly dobrovolnické spolky, které soustřeďovaly dobrovolné ošetřovatelky a opatrovnice, poskytovali péči na vyšší úrovni a zde zaznamenáváme začátky vzdělávání těchto dobrovolníků, kteří povyšovali duchovní život nad světským. Zde bych se zmínila o dvou výjimečných českých ženách, které svůj život zasvětily Bohu a pomáhání nejpotřebnějším a mezi ně patřily Anežka Česká a Zdislava z Lemberka. Přelomem v pojetí ošetřování nemocných a vzdělávání nastalo v období v průběhu Krymské války (1853 – 1856) a po jejím ukončení. Poznatky a zkušenosti z válečné řežby, kdy zmírali vojáci, a to z velké části na válečná zranění a epidemie, nám ukázaly důvody úmrtí: nedodržování hygienických podmínek a neznalosti správné ošetřovatelské a lékařské péče. Tato skutečnost ovlivnila další vývoj v ošetřování nemocných a nutnost dalšího vzdělávání ošetřovatelek a ukázalo směr, kterým se vydali Florence Nightingalová a Henry Dunant. Podobné zkušenosti ovlivnily Nikolaje Ivanoviče Pirogova, jak popisuji v kapitole 2.4.

10


V roce 1874 vznikla zásluhou české spisovatelky Karoliny Světlé první ošetřovatelská škola v Praze. I když neměla dlouhého trvání a brzy zanikla, ukázala nutnost systematického vzdělávání v ošetřovatelské péči. Na začátku 20. století vznikaly další ošetřovatelské školy zásluhou různých ženských spolků a v roce 1928 vznikem Spolku diplomovaných sester, zaznamenáváme první organizaci v českých zemích, která sjednocovala ošetřovatelky, jak uvádím v kapitole 3.9. Spolek diplomovaných sester navázal spolupráci i se zahraničními sesterskými organizacemi a v roce 1933 byl přijat do Mezinárodní rady sester (dále jen ICN), ve kterém setrval do roku 1948 a poté díky nepříznivé politické situaci ztratil členství. Dalším důležitým mezníkem v ošetřovatelské péči a vzdělávání zdravotnických pracovníků se stalo období po druhé světové válce, kdy došlo ke transformaci zdravotnického školství a rostoucí potřeba vzdělaného personálu si vynutila další instituci, která by se těmto aktivitám věnovala. Tou se staly v roce 1960 nově vzniklé Instituty pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně a Bratislavě, jak je uvedeno v kapitole 3.1. V období totalitního režimu v roce 1973 se podařilo založit Československou společnost sester, pracující výhradně na odborné úrovni a v roce 1982 byla opět přijata do ICN. Československé zdravotnictví bylo na velice vysoké úrovni, které bylo spolu s odborně vzdělanými zdravotnickými pracovníky oceňováno i v zahraničí. Vlivem nové politické situace se po roce 1989 změnil i přístup v ošetřovatelské péči a vzdělávání. Se vstupem do Evropské unie( dále jen EU) nastartoval zcela novou etapu v celém zdravotnictví České republiky, jak dále uvádím v kapitole 3.3. Zdravotnictví České republiky přijalo návrhy EU k vypracování strategických plánů v oblasti vzdělávání. Díky těmto krokům se zvyšuje počet těch, kteří mají zájem o svůj profesní růst a využívají možnost se celoživotně vzdělávat a studovat na univerzitách v bakalářském a magisterském studiu. Pracovní příležitosti, navazování nových kontaktů, účast na vzdělávacích akcích a členství v zahraničních organizacích se dnes stává samozřejmostí. Všechny tyto okolnosti a snaha některých zdravotních sester, napomáhají vytvoření samostatného ošetřovatelství jako humánního a odborného oboru.

11


1.2.2. Celoživotní vzdělávání dospělých Vzděláváním dospělých se zabývá andragogika. Je to vědní a studijní obor, který se zabývá různými aspekty výchovy, vzděláváním a učením dospělých jedinců. Andragogiku chápeme jako systematický, organizovaný, plánovaný, cílevědomý a ne vždy institucionalizovaný proces, díky kterému dosahujeme vyššího stupně formálního vzdělání, rozvíjíme další schopnosti a dovednosti a stává se nedílnou součástí celoživotního učení. Jak říká M. Beneš: „V přeneseném slova smyslu znamená doprovázení člověka při jeho cestě za vzděláním, poznáním a pochopením světa“ [3] U celoživotního vzdělávání rozlišujeme tři kategorie [15, s. 13 - 16], které se během života prolínají a jsou získávány na různých úrovních: • Formální vzdělávání - probíhá ve vzdělávacích institucích, které na sebe postupně navazují a mezi ně řadíme základní, střední a vysoké školy. • Neformální vzdělávání - probíhá formou kurzů, seminářů, kongresů aj. na pracovištích, v akreditovaných zařízeních, školách, neziskových organizacích apod. Cílem je získávání nových poznatků, dovedností, kompetencí a zkušeností, kterými se vzdělání nezvyšuje, ale prohlubuje, a tak napomáhá jedinci k jeho pracovnímu a společenskému postavení. • Informální vzdělávání - je získáváno během života osvojováním návyků, dovedností a každodenních zkušeností, získaných ve škole, v rodině, v práci a ve svém volném čase. Celoživotní učení je důležitou součástí života každého jedince, v jehož zájmu je, uplatnění se na trhu práce až do konce jeho aktivní pracovní činnosti. Rozumí se tím veškeré vzdělávací aktivity během celého našeho života a je důležité propojit vzdělání se zaměstnáním, které vykonáváme. Díky vzdělávání posilujeme a zdokonalujeme tzv. klíčové kompetence, které označujeme za souhrn všech daných dovedností, znalostí a odborných předpokladů, díky kterým máme možnost lepšího pracovního uplatnění a sociálního zařazení. V minulých letech umožňovali a poskytovali další vzdělávání většinou zaměstnavatelé a v některých případech i odborové organizace. Vzdělávání a s ním související celoživotní vzdělávání a odborná příprava byly jedním z hlavních úkolů strategických plánů Evropské unie.

12


V březnu 2000 zasedala Evropská rada, která vydala „Memorandum o celoživotním učení1 “ vyzvala všechny členské státy, aby vypracovaly dlouhodobou strategii a praktická opatření, která zajistí celoživotní vzdělávání všem, bez jakýchkoliv rozdílů a umožní vzdělávání na individuální a institucionální úrovni ve všech oblastech soukromého i veřejného života. Cílem bylo určení šesti základních myšlenek: 1. Nové základní dovednosti pro všechny – zaručit všeobecný a neustálý přístup k učení pro získávání a obnovování dovedností potřebných pro trvalou účast ve společnosti znalostí. 2. Více investic do lidských zdrojů – znatelně zvýšit míru investování do lidských zdrojů a vyjádřit tak prioritu nejvýznamnějšího bohatství Evropy – jejích lidí. 3. Inovace ve vyučování a učení – vyvinout účinné metody výuky pro celoživotní učení a pro učení v celé šíři života. 4. Oceňovat učení – významně zlepšit způsoby pojímání a hodnocení účasti na učení a jeho výsledků, zejména u „neformálního“ a „ informálního“ učení. 5. Přehodnotit poradenství – zajistit, aby se každý mohl snadno dostat ke kvalitním informacím a radám týkajícím se vzdělávacích možností, a to v průběhu celého svého života a v celé Evropě. 6. Přiblížit učení domovu

1 http://old.nvf.cz/archiv/memorandum/index.htm

13


Evropský parlament a Rada EU vydala dne 15. listopadu 2006 rozhodnutí č. 1720/2006/ES o zavedení akčního programu v oblasti celoživotního učení, který je přístupný všem a bez jakýchkoliv rozdílů. Také Česká republika, jako jeden z členských států EU, vypracovala v oblasti vzdělávání dokument pod názvem Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (2008 – 2015)2 . V tomto dokumentu stanoví přesně, jakým způsobem se bude postupovat v jednotlivých oblastech ve vzdělávání a kdo přebírá odpovědnost za plnění strategických plánů [15, s. 13 - 16]. „Strategie celoživotního učení ČR byla přijata usnesením vlády č. 761 ze dne 11. července 2007. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2007 byl přijat usnesením vlády č. 535 ze dne 23. května 2007 a na základě § 9 a § 185 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).”

2 http://www.msmt.cz/dokumenty/strategie-vzdelavani-pro-udrzitelny-rozvoj-ceske-republiky

14

KAPITOLA

DRUHÁ

HISTORIE OŠETŘOVATELSTVÍ

V kapitole je prezentován historický vývoj od prvních zmínek ošetřování nemocných až po charitativní péči. Byl to dlouhodobý vývoj, ve kterém se díky obětavosti, vzdělání a vlivu náboženství vyvíjelo ošetřování nemocných až k profesionální ošetřovatelské péči. S finančním i lidským přispěním církve a šlechty se rozvíjelo opatrovnictví, které se dalším vývojem přeměnilo na ošetřování nemocných nejen v domácím prostředí a klášterech, ale i v nově vznikajících špitálech.

15

Základy vývoje ošetřovatelství

2.1. Základy vývoje ošetřovatelství Ošetřovatelství – v dřívějších dobách opatrovnictví - je na světě tak dlouho, jako lidstvo samo. V nejstarších dobách provázelo lidstvo spousta různých chorob a epidemií a péče o nemocného se opírala o znalosti účinků různých bylin, rostlin, zvířecích orgánů. Jelikož si nedovedli tyto účinky vysvětlit, proto je přisuzovali nadpřirozeným silám a pomocí šamanů vyháněli nemoci z těla ven [13, s. 24.]. Počátky ošetřovatelství jsou spojeny se šířením křesťanství a bylo ovlivněno náboženskými, politickými, sociálními, kulturními vlivy. Mezi nejrozšířenější náboženství, které ovlivnilo zdravotní péči, bylo náboženství židovské, opírající se o Mojžíšův zákon, ve kterém byla stanovena pravidla osobní hygieny, hygieny ženy během menstruace a porodu, zacházení s odpadky a lidskými výměšky, kontroly přenosných chorob a jejich prevenci, dezinfekci aj. Další zmínky nalézáme v antickém Řecku a názvy bohů jako např. Asklepios, Hygiea, Hippokrates, Panaka nás doprovázejí do dnešních dnů. Nemalou zásluhu na rozvoji zdravotní a ošetřovatelské péče mělo křesťanství, které bylo založeno na pomoci bližnímu. Válečné události, vědecké objevy a významné osobnosti byly dalším faktorem, který ovlivnil další změny v ošetřovatelství. Ošetřovatelství bylo ovlivněno třemi vlivy[8, s. 14 - 15]: • Neprofesionální péče – opatrování laické, na základě tradic, které si poskytoval nemocný sám nebo jeho rodinní příslušníci, otroci nebo jako péče v komunitě. • Charitativní péče – se zaměřovala na uspokojování základních potřeb nemocného, duchovní potřeby a později i léčebnou péči. Byla to první cílená organizovaná ošetřovatelská péče. Katolické řády poskytovaly svoji péči převážně v klášterech a špitálech na rozdíl od protestantské církve, která se zaměřovala na péči o jedince v rodině a komunitě a tyto ženy se nazývaly diakonky. • Profesionální péče – rozšířila se rozvojem biomedicínských znalostí, technologií a zvyšující se kvalitou lékařské a ošetřovatelské péče. Základní ošetřovatelská péče se uskutečňovala v klášterech, charitativních domech a poté i ve vznikajících špitálech, které se budovaly v blízkosti klášterů. Mniši a jeptišky zde opatrovali

16

Základy vývoje ošetřovatelství

nejen tělesně, ale i duševně nemocné. Zámožnější občan si mohl ve špitále předplatit i doživotní stravu, byt a péči. Tato zařízení byla vybudována většinou příslušníky panovnických rodů, bohatými šlechtici a měšťany. Péči poskytovaly převážně církevní řády, jejíž činnost byla charitativní a měla zejména pomáhat chudým, trpícím a nemajetným [12, s. 17.]. Členové řádu skládali slib chudoby a odevzdávali dobrovolně veškerý svůj majetek a peníze a mezi jejich členy byli i bohatí šlechtici. Rozvoj řádů a kongregací, které se zaměřovaly na charitativní a ošetřovatelskou péči, byl ovlivněna rozhodnutím papeže Řehoře Velikého, který uložil v roce 817 klášterům za povinnost pečovat o chudé, postižené a nemocné. V 19. století dochází k rozvoji ženských kongregací, které se věnovaly práci nejen ve zdravotnictví, ale i ve školství. Řády se rozdělovaly na církevní, rytířské a světské a mezi nejznámější řády patří Klarisky, Alžbětinky, Voršilky, Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Kongregace sv. Zdislavy, Řád milosrdných bratří, Suverénní maltézský rytířský řád, Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalemského [8, s. 17. – 18.].

17

Počátky vzdělávání ošetřovatelek

2.2. Počátky vzdělávání ošetřovatelek Školní zařízení pro evangelické ošetřovatelky bylo založeno 13. října 1836 na podnět evangelického faráře Theodota Fliednera z Kaiserwerthu u Düsseldorfu, kterému se nelíbily špatné poměry v nemocnicích, jelikož zde pracovali jen pomocníci, a nemocní byli odkázáni převážně sami na sebe. Mezi jeho záslužnou činnost patří založení útulku pro propuštěné vězně, škola pro malé děti a při místní nemocnici založil spolek pro vzdělávání žen v ošetřovatelství – diakonek. Začal organizovat práci diakonek a navrhoval, aby byly diakonky vzdělávány lékařem a výuka byla alespoň jednou týdně. Po praktické i teoretické přípravě měla skládat i zkoušku z farmacie. Pracovaly zejména tam, kde byla jejich péče nejpotřebnější, a to např.( ve válečných dobách, při pohromách, v poválečném období apod.). Jelikož pracovaly zcela zadarmo a nedostávaly žádný plat, byly zajištěny aspoň jejich základní potřeby, a to i ve stáří. Mezi české osobnosti, které se věnovaly opatrovnictví byla Anežka Česká, která byla dcerou panovnického rodu Přemyslovců. Sama vstoupila do kláštera, kde se stala řeholnicí a poté také abatyší kláštera. Jako první žena založila mužský řád a traduje se, že také sepsala pokyny, jak by se měli v klášteře ošetřovat chudí a nemocní. Jednalo se tedy o první etický kodex zásad ošetřovatelské péče ve středověku. Zemřela ve věku 71 let a v roce 1989 byla svatořečena, a tímto i oceněna její záslužná práce [12, s. 19, 33]. Další osobností středověkého opatrovnictví byla Zdislava z Lemberka, jejíž matkou byla dvorní dáma královny Kunhuty a Václava I. Po svatbě se Zdislava odstěhovala na hrad Lemberk, a jelikož byla poslušná a zbožná žena, vstoupila jako pomocnice do apoštolského řádu dominikánů. V tomto řádu se stala společně s manželem donátorem chrámu a kláštera v Jablonném a v Turnově. Po celý svůj život pomáhala chudým a nemocným a za své zásluhy byla také v roce 1995 svatořečena. V českých zemích bylo špitálnictví rozvinuto už od středověku, vznikaly při klášterech a měly charakter útulku pro kupce a pocestné, nebo pro nemocné a zchudlé měšťany, později pak pro nemajetné, neschopné práce, přestárlé i duševně choré. Ze začátku byly špitály spíše sociálním zařízením a poskytovaly ošacení, stravu, základní hygienu a ošetření, teprve s postupem času

18

Počátky vzdělávání ošetřovatelek

se stávaly i léčebným zařízením. Příkladem toho, že i řády měly ve stanovách ukotvenou povinnost pro novice, projít roční odbornou průpravu, která opravňovala samostatné opatrování o nemocné, je řád Milosrdných bratří. V tomto období ovlivňovala péči o člověka hlavně církev [8, s. 29. – 30.].

19

Osvícenství

2.3. Osvícenství V tomto období docházelo k šíření informací mezi širokou veřejností o správné hygieně, kontrolovalo se jejich dodržování a docházelo k zakládání nemocnic. Vznikaly nové medicínské obory, rozvíjelo se vzdělávání zdravotnických pracovníků a probíhaly reformy zákonů. V období osvícenství nastaly změny ve výchově lékařů a zdravotníků, byl vytvořen systém zdravotnických zákonů a státní zdravotní správy a stát se podílel na budování zdravotnických zařízení. V této době se osvícenské monarchie snažily díky centralizované státní správě kontrolovat dodržování zákonů a předpisů. Týkaly se protiepidemických opatření, dozorem nad výkonem zdravotnických povolání a celkovou zdravotní situací ve státě. Stát začal budovat některá zařízení jako byly např. porodnice, nemocnice, nalezince, chorobince. Na základě přijetí zemských zdravotních zákonů v letech 1884 – 1893 (Morava 1884, Čechy 1888, Slezsko 1893) byly zřízeny konkrétní úřady a určeny jejich pravomoci a celá zdravotní správa byla podřízena ministerstvu vnitra. V kompetenci zdravotní správy byla evidence a kontrola všech zdravotnických pracovníků, očkování obyvatelstva, boj proti nakažlivým chorobám a epidemiím, dozor nad nemocnicemi a léčebnými ústavy. Jednou z důležitých složek byla také hygienická a epidemiologická služba. V této době byli ustanoveni obvodní a obecní lékaři, kteří byli povinni zodpovídat se a dohlížet na prevenci epidemií, očkování, dohled nad školami, hostinci, komunální hygienu, výrobu a prodej potravin atd. Díky těmto změnám se rozšířila léčebná lékařská péče i na venkov a získala k ní přístup i širší část obyvatelstva. Tyto reformy měly pozitivní dopad na obyvatelstvo, jelikož si začalo uvědomovat, jak je hygiena a péče o své zdraví důležité. Nemocniční zákon, který byl vydán v roce 1888 pro království české, upravoval i právní postavení pečovatelských a léčebných ústavů. Od poloviny 18. století docházelo k zakládání všeobecných nemocnic, poté porodnic a dětských nemocnic. S rozvojem medicíny vznikaly v nemocnicích oddělení jako je interna, chirurgie, infekční. Aby byla nemocnice samostatná a provozuschopná, budovaly se provozní budovy jako např. kuchyň, kotelna, strojovna, prádelna a stáj. S rozmachem průmyslu a těžby uhlí začaly vzni-

20

Osvícenství

kat i první závodní nemocnice, a jako jedna z nejstarších, je dochovaná nemocnice v Ostravě – Vítkovicích, kterou založil roku 1853 tehdejší majitel Vítkovických železáren baron Rothschild [8, s. 32. – 34.].

21

Profesionalizace ošetřovatelství

2.4. Profesionalizace ošetřovatelství Profesionalizaci ošetřovatelského poslání ovlivnily tři významné osobnosti a těmi byli Florence Nightingalová, Nikolaj Ivanovič Pirogov a Henry Dunant. Každý z nich se historicky podepsal na dalším vývoji v ošetřovatelské péči, vzdělávání, vývoji a díky své neúnavné práci si zasloužili za svou práci společenské ocenění. Z jejich názorů čerpá dnešní medicína dodnes. Florence Nightingalová se narodila 12.5. 1820 jako dcera vzdělané a vlivné rodiny v Anglii. Ač jí tehdy společenské postavení předurčovalo být vdanou paní, která bude jen vychovávat děti, nestalo se tak. Rozhodla se zůstat svobodnou, bezdětnou ženou, která svůj život zasvětila péči o nemocné. Florence Nightingalová: „Bůh promluvil ke mně a vyzval mne do svých služeb.“[48] Byla velmi vzdělaná žena, která četla spoustu knih a sledovala současné dění v nemocnicích, veřejném zdravotnictví. Systematicky si zapisovala všechny postřehy ze svých cest, na kterých navštěvovala i nemocnice a vedla si poznámky o hygieně, organizaci provozu, práci lékařů a uspořádání nemocnic. V roce 1851 absolvovala tříměsíční kurz ošetřovatelství v ústavu protestantské diakonie v německém Kaiserswerthu u Düselldorfu. Od roku 1853 působila jako vedoucí Ústavu pro péči o nemocné šlechtičny, kde provedla na tehdejší dobu spoustu revolučních změn. Po vypuknutí Krymské války zorganizovala dobrovolnice, se kterými odjela do Istanbulu. Aby se mohly věnovat ošetřovatelské péči, musely nejdříve vybudovat a zprovoznit základní provozy: např. kuchyně, toalety, nastolení hygienických režimů a úklidu a teprve potom se mohly věnovat ošetřovatelské péči o těžce zraněné vojáky. Díky její neúnavné péči, kdy chodila v noci s olejovou lampou za pacienty, psal o ní tisk, jako o „paní s lampou“. Díky těmto organizačním změnám a péči dobrovolných ošetřovatelek se výrazně snížila úmrtnost. Florence se zde nestarala jen o fyzické potřeby pacientů, ale i o sociální potřeby a to tím, že zajistila, aby vojáci dostávali žold i v době nemoci. Její prestiž výrazně stoupla a v budoucnu byla vysílána do různých zemí, kde probíhaly války jako konzultantka pro zdravotní péči o raněné a nemocné vojáky.

22


Založila ošetřovatelskou školu, která se jmenovala Škola Florence Nightingalové pro zdravotní sestry a po absolvování studia, které trvalo jeden rok a praxe v trvání 4 let odcházely jako vyškolené ošetřovatelky do praxe. Školu navštěvovaly i zahraniční studentky, které po absolvování a návratu domů, zakládaly své školy v zahraničí. Od roku 1862 se v ošetřovatelské škole při nemocnici sv. Tomáše připravovaly i porodní asistentky [8, s. 37. - 42.]. Florence Nightingalová se věnovala i publikační činnosti a mezi nejvýznamnější publikace patří: „Zápisky o armádě a nemocnici“, „Zápisky o ošetřovatelství“ a „Zápisky o šestinedělí v nemocnici.“ Byla zakladatelkou teoretického rozvoje ošetřovatelství, jako samostatné disciplíny. Vytvořila první koncepci ošetřovatelství, která vycházela z charitativního pojetí péče o nemocné. Tuto primární péči obohatila o odborné, léčebné, ošetřovatelské a etické prvky, zdůrazňovala, že pozorování nemocného je stejně důležité jako ošetřování a kladla důraz na čistotu a hygienu nejen pacienta, ale i prostředí. Vzdělávání sester se věnovala celý svůj život a na počest jejího narození se slaví Mezinárodní den ošetřovatelství. Mezinárodní červený kříž uděluje medaili Florence Nightingalové dobrovolným ošetřovatelkám, a i v České republice ji už obdrželo přes dvě desítky žen [8, s. 48. – 52.]. Její myšlenky byly velmi pokrokové nejen v tehdejší době, ale i dnes a díky těmto teoriím patří právem na přední místo mezi zakladatele moderního ošetřovatelství, i když žila před více než 100 lety. Nikolaj Ivanovič Pirogov byl významným, světově proslulým chirurgem, mezi jehož zásluhy patřilo vydání anatomického atlasu i s obrázky, byl objevitelem narkózy a zakladatelem anatomického ústavu, který byl vůbec prvním na světě. V roce 1854 odjel jako vojenský chirurg do Krymské války a svoje pocity popsal v „ Sevastopolských dopisech.“ O významu přítomnosti zdravotnic v této válce psal v deníku z doby Krymské války. Byl to zakladatel vojenské chirurgie, nadaný organizátor, který kladl důraz na dodržování hygieny, a proto ho řadíme spolu s Florence Nightingalovou za zakladatele dobrovolné ošetřovatelské péče na bojištích. Na sklonku života sepsal knihu: „ Deník starého lékaře“, ve které se zabýval filozofickými úvahami nad životem a smrtí [8, s. 48. – 52.]. Jean Henri Dunant se narodil v roce 1828 v Ženevě v aristokratické, zámožné rodině. Jeho osobní plánem bylo stavět mlýny v Alžírsku a k získání této činnosti musel dostat povolení od

23


Napoleona III. Na základě toho se zúčastnil tažení do Itálie a byl svědkem kruté bitvy u Solferina. Tyto otřesné zážitky, kdy viděl, že se nikdo nestará o těžce raněné vojáky, ho inspirovaly k tomu, že vše sepsal v knize „Vzpomínky na Solferino“. V této knize také navrhoval založení mezinárodní organizace, která by pomáhala raněným vojákům a mezinárodní dohodu, která by je chránila [8, s. 48. – 52.]. Po návratu tuto knihu sám rozeslal evropským vojevůdcům, státníkům a panovníkům. Za pouhé tři měsíce od rozeslání knihy, se mu podařilo díky neúnavné práci a vstřícnosti všech, které na svých cestách navštívil, založit Stálý mezinárodní výbor pro pomoc raněným. Jean Henri Dunant byl v roce 1864 zakladatelem Mezinárodního červeného kříže a inicioval založení národních organizací Červeného kříže, které by se staraly v době míru o výchovu dobrovolných ošetřovatelek a samaritánů, aby byli k dispozici v době válek. Cílem Červeného kříže byla pomoc o potřebné v míru a o raněné ve válce. V roce 1901 byl Mezinárodním červeným křížem oficiálně uznán jako zakladatel organizace a v roce 1910 získal Nobelovu cenu míru. Právem se řadí mezi průkopníky v ošetřovatelství [8, s. 48. – 52.].

24

Vzdělávání sester v českých zemích během 19. stol. do poloviny 20. stol.

2.5. Vzdělávání sester v českých zemích během 19. stol. do poloviny 20. stol. Než vznikla pozice všeobecné sestry a dostala se na dnešní vyspělou profesní úroveň, prošla dlouholetým vývojem, jak je uvedeno v předešlých kapitolách. Sesterské povolání se neustále vyvíjelo, ale cílená výchova všeobecných sester nastala až s nástupem profesionálního ošetřovatelství, kterou si vyžádala potřeba ze strany lékařů. Právě oni ke své činnosti potřebovali pomocníka, který byl schopen ošetřovat pacienta nejen laicky, ale i po odborné stránce[12, s. 33.]. Pod vlivem silného ženského emancipačního a národnostního hnutí a za přispění Ženského výrobního spolku, jehož zakladatelkou byla česká spisovatelka Karolina Světlá a Spolku lékařů českých, vznikla v Praze v roce 1874 první česká ošetřovatelská škola. Jednalo se o organizovanou odbornou bezplatnou výuku podle osnov, která probíhala formou krátkodobých kurzů a pod vedením českých lékařů, kteří působili na Karlově univerzitě. Praktická výuka probíhala v Praze na Karlově v městském chorobinci. Kurz byl ukončen zkouškou a po něm obdržely diplom, ale jen za předpokladu, že absolvovaly teoretickou i praktickou část. Po sedmi letech škola bohužel ukončila svoji činnost, ale i tak měla v historii našeho ošetřovatelství velký význam [12, s. 19, 33]. V období od roku 1882 až do roku 1916 probíhalo vzdělávání sester jen formou vyučení v nemocnicích. Teprve nařízením rakouského ministra vnitra č. 139. Říšského zákona ze dne 25.6. 1914, bylo legálně umožněno zakládání ošetřovatelských škol a stanovila se rámcová pravidla organizační a obsahové náplně. Školy byly zřizovány jen při nemocnicích a vyučovaly se zde základní medicínské obory. Škola byla ukončena diplomovou zkouškou a absolventky získaly titul diplomovaná ošetřovatelka. Státní česká i německá ošetřovatelská škola byla otevřena až v roce 1916 v Praze. V roce 1918 byla otevřena Vyšší sociální škola v Praze. Probíhalo v jednoletém studiu a připravovalo pracovníky zabývající se sociální péči a později diplomované ošetřovatelky, které měly pracovat samostatně v terénu[12, s. 46.].

25

Vzdělávání sester v českých zemích během 19. stol. do poloviny 20. stol.

Po první světové válce pracovali členové náboženských řádů, ale rozšiřující se civilní vzdělávání sester nastolil nový směr ve vzdělávání a výchovy dívek. Velkou podporu nalézaly v dceři prvního prezidenta T. G. Masaryka Alici Masarykové, jejíž vliv na české ošetřovatelství nebyl nikdy doceněn. Zavedla poznatky, zkušenosti a vzdělané sestry z USA do České školy pro ošetřování nemocných a díky tomu mohly české sestry studovat v zahraničí. Tato škola prošla třemi důležitými údobími, ve kterých byl změněn název školy, spadal vždy pod jinou správu, měl jinou koncepcí a existence trvala až do roku 1954, po kterém pak vznikaly střední zdravotnické školy[12, s. 79.]. V období druhé světové války bylo československé zdravotnictví výrazně oslabeno, ale díky ošetřovatelským kurzům, které byly organizovány pro dobrovolné sestry již od roku 1933 Československým červeným křížem (dále jen ČSČK), řešil nedostatek vyškoleného zdravotnického personálu. Ministerstvo zdravotnictví a tělovýchovy organizovalo pro diplomované sestry kurzy pohotovosti, které byly vzhledem k narůstající hrozbě války velmi aktuální. Tento zdravotnický personál pracoval nejen v nemocnicích, ale i v terénu a na frontě a díky nesmírné obětavosti, pracovnímu nasazení a zodpovědné, obětavé práci přečkalo české zdravotnictví veškeré válečné útrapy a položilo kvalitní základy československého ošetřovatelství[8, s. 92. – 96.]. První Vyšší ošetřovatelská škola byla otevřena v Praze v roce 1946, která zajišťovala specializační vzdělávání sestrám, které měly zájem vyučovat v ošetřovatelských školách. Také připravovala vrchní sestry na vedoucí pozice a sestry pro terénní péči[12, s. 46.].

26

KAPITOLA

TŘETÍ

VÝVOJ PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ

3.1. Profesní vzdělávání v letech 1948 – 1989 Komunistický převrat v roce 1948 zvrátil pozitivní vývoj ve vzdělávání sester a narušil dosavadní kontinuitu vzdělávání v ošetřovatelství. Jelikož byl převzat východní vzdělávací systém přejmenovaly se ošetřovatelské školy na Střední zdravotnické školy, které připravovaly všechny kategorie středního zdravotnického personálu( ženské sestry, dětské setry, laboranty, rehabilitační pracovníky[8, 108, 110]. V tomto období probíhalo studium tři roky a ke studiu byla přijímána mládež mezi 14 – 15 lety, což bylo velmi neprozíravé, jelikož studenti byli nezralí, přetížení studiem a jak se v budoucnu ukázalo, bylo nutné provést změny ve vzdělávání zdravotnických pracovníků . Staňková ve své publikaci hodnotí:

„K náročnému ošetřovatelskému povolání se začala připravovat sociálně nezralá mládež. Tomu se samozřejmě musela přizpůsobit organizace a kvalita studia. Způsob práce se studenty bylo nutno zjednodušit a přiblížit jejich velmi níz-

27

Profesní vzdělávání v letech 1948 – 1989

kému věku. Studenti přicházeli do styku s klinickou praxí příliš nezralí a to se odráželo v jejich časté maladaptaci ve vztahu k povolání již na konci studia, s nimiž se setkáváme dodnes. Ve čtyřletém kombinovaném vzdělání při 34 vyučovacích hodinách týdně se studujícím nedostávalo ani dostatečného všeobecného vzdělání ani kvalitní teoretické odborné průpravy, a především chyběl potřebný rozsah odborné praxe.“[14, s. 42.] Správa Středních zdravotnických škol spadala od roku 1953 pod Ministerstvo zdravotnictví a školy pod Ústavy národního zdraví. V dalších letech vznikaly nové zákony a legislativní úpravy ve vzdělávání zdravotnického personálu, nastaly změny v délce studia, zkvalitnila se výuka nejen teoretická, ale i praktická a rozšířila se i o výuku všeobecných předmětů [8, 108, 110]. S rozvojem zdravotnictví a náročností studia na zdravotnických školách, stoupaly i požadavky na kvalitní vyučující v ošetřovatelství a proto bylo v Praze v roce 1960 zahájeno vysokoškolské magisterské studium na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Vyučovala se kombinace ošetřovatelství s psychologií a později i pedagogikou. Byli jsme druhou zemí ve světě, která nabízela sestrám tento druh vzdělání. První škola s tímto zaměřením na světě byla ve skotském Edinburgu [12, s. 47.]. M. Staňková dále říká: „Období socialismu zastavilo především vývoj kvalifikačního základního vzdělávání budoucích českých sester a oproti celosvětovému vývoji je posunulo do nejnižších věkových kategorií. Práce sester se stále více zaměřovala na technickou stránku, takže perfektní zajišťování diagnostických a léčebných výkonů se stalo hlavní náplní ošetřovatelské profese. V přípravě sester i v klinické praxi byly podceněny otázky ošetřovatelské etiky, aplikované psychologie a sociologie v přístupu a jednání s nemocnými. Nebylo by však spravedlivé celé toto období odsoudit. Československo se vyznačovalo velmi kvalitním systémem dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků včetně sester. Byly vytvořeny solidní základy pomaturitního specializačního a univerzitního vzdělávání sester, dobře pracovala Československá společnost sester a vznikla řada hodnotných výzkumných prací.

28

Profesní vzdělávání v letech 1948 – 1989

Byly vypracovány teoretické základy českého ošetřovatelství. To vše lze pokládat za pozitivní.“ [14, s. 42.]

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně V roce 1960 zahájilo svoji činnost Středisko pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Toto vzdělávací centrum vzniklo na podkladě chybějícího kontinuálního vzdělávání středně zdravotnických pracovníků, které do té doby probíhalo jen na středních školách a chyběla návaznost dalšího vzdělávání. Dalším důvodem byla i stoupající náročnost v ošetřování nemocných, která byla ovlivněna i nově vznikajícími medicínskými obory a technologiemi, a vznik doškolovacího centra nabízel další možnosti všeobecným sestrám, jak i nadále rozvíjet své vědomosti a dovednosti. Vzdělávací centrum prošlo spoustou organizačních změn ve vzdělávání středně zdravotnických pracovníků, neustále rozšiřovalo katedry, které se specializovaly na jednotlivé obory. V roce 1968 se přestěhovalo z budovy střední zdravotnické školy v Merhautově ulici do dostavěného internátu na Vinařskou ulici a v roce 1986 se přejmenoval na Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Od roku 2003 se vzdělávací centrum přejmenovalo na Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně a tento název má i v současné době. Centrum nabízí velice široké spektrum kvalitních služeb ve vzdělávání na velmi vysoké odborné úrovni, které zajišťuje spolupráci se spoustou zdravotnických zařízení a externími lektory. Získalo také akreditaci ke vzdělávání praktických lékařů pro dospělé a praktických lékařů pro děti a dorost a má rovněž akreditaci k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků v systému celoživotního vzdělávání.1

1 www.nco.nzo.cz

29

Profesní vzdělávání od roku 1989

3.2. Profesní vzdělávání od roku 1989 Počínaje rokem 1989, kdy došlo k politickým i společenským změnám, byla nutná transformace ve zdravotnictví, a to hlavně v oblasti vzdělávání v ošetřovatelství, a to jak na úrovni středoškolské a vysokoškolské, tak ustanovením nového typu přípravy k profesi v podobě nejen Vyšších zdravotnických škol, ale i v oblasti postgraduálního vzdělávání. Jak uvádí Kutnohorská [8]: „Přispět ke zvýšení úrovně ošetřovatelské péče, tedy ke zlepšení úrovně zdraví, a zajistit kompatibilitu vzdělávání sester v souladu s kritérií Evropské unie.“ Veškeré změny, které dosud probíhají, jsou v souladu s mezinárodními úmluvami, směrnicemi, deklaracemi, doporučeními OSN, Světové zdravotnické organizace (WHO) a Rady Evropy, které vznikaly postupně od roku 1960. Hlavním úkolem těchto organizací byly změny ve vzdělávání zdravotníků a zajištění ošetřovatelské péče na co nevyšší odborné úrovni. Dalším cílem byla srovnatelná úroveň vzdělání sester v Evropské unii a možnosti volného pohybu pracovních sil. Pro systém vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků je zásadní dokument WHO2 : Evropské zdraví 21, Strategie zdraví pro všechny, který byl schválen na zasedání Regionálního výboru WHO pro Evropu v roce 1998.

„V roce 1998 Evropská komise doporučila, aby byly sestry ve 21.století vzdělávány na vysokoškolské úrovni. Diplom a titul by měly mít akademickou platnost, aby sestry mohly studovat a získat další akademické hodnosti. “ [12, s. 48.] Mezi podmínkami vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004, bylo přijetí tzv. harmonizačních zákonů, které měly za úkol regulaci, neboli řízení a usměrňování zdravotnické profese. Znamenalo to vytvořit systém v oblasti ošetřovatelství, vzdělávání a uznávání kvalifikací nám v zahraničí a cizincům v České republice. Regulací ošetřovatelské profese se zabývají nejen národní organizace, ale i zahraniční jako např. Světová zdravotnická organizace, Evropská unie, Mezinárodní rada sester, Ministerstvo zdravotnictví České republiky a Česká asociace sester. 2 World

Health Organization

30

Profesní vzdělávání od roku 1989

Významnou organizací, zabývající se regulací ošetřovatelské profese, je Mezinárodní rada sester (ICN) posilující prestiž zdravotnické profese. Na základě doporučujících směrnic Evropské unie, jsou vytvářeny vnitřní směrnice v členských zemích, poskytující kvalifikace, které jsou uznávané všemi členskými zeměmi. Profese, které jsou vybaveny těmito směrnicemi a umožňují volný pohyb pracovních sil v zemích Evropské unie jsou: lékaři, praktičtí lékaři, stomatologové, všeobecné sestry, porodní asistentky, veterináři a farmaceuti.3 Jedním z důležitých zákonů je zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů.

3

www.mpece.com

31

Pregraduální vzdělávání

3.3. Pregraduální vzdělávání Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních znatelně ovlivnil systém vzdělávání a nabídku oborů zdravotnických škol. Zdravotnické školy byly do roku 1996 zřizovány, financovány a metodicky vedeny Ministerstvem zdravotnictví. Od 1. listopadu 1996 byla správa podstoupena resortu školství a kompetenčním zákonem č. 132/2000 Sb., o krajích, přešly střední a vyšší zdravotnické školy do kompetence jednotlivých krajů. Na schvalování obsahu, rozsahu a formy všech stupňů vzdělávání ve zdravotnictví nadále spolupracuje ustanovená meziresortní komise Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Studium některých studijních oborů bylo ukončeno, část studijních oborů byla transformována a některé studijní obory nově vznikly. V současnosti lze získat následující typy vzdělání [12, s. 47. - 52.]: • Střední zdravotnické školy – vlivem legislativních změn a transformaci v ošetřovatelském vzdělávání byl studijní obor 53-41-M/001 Všeobecná sestra vyhláškou č. 144/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 354/1991 Sb., o středních školách, ve znění pozdějších předpisů, nahrazen od 1. září 2004 novým studijním oborem 53-41-M/007 Zdravotnický asistent. Tento zdravotnický pracovník vykonává činnost pod odborným dohledem nebo přímým vedením všeobecné sestry nebo lékaře4 . • Zdravotnické lyceum – je to studijní obor, který byl k 1. září 2005 rozšířen na středních zdravotnických školách a připravuje žáky k dalšímu studiu všech oborů na lékařských fakultách a zdravotně sociálních fakultách vysokých škol a ke studiu na vyšších zdravotnických školách.Studium je ukončeno maturitní zkouškou. Absolvováním oboru se nezíská způsobilost zdravotnického pracovníka v případě, že absolvent nebude pokračovat ve studiu na vyšší nebo vysoké škole,ale může získat oprávnění k výkonu některých nelékařských zdravotnických povolání formou akreditovaných kurzů5 . • Vyšší zdravotnické školy – v České republice existují vyšší odborné školy od roku 1996 a od 1. září 2004 došlo i ke změnám učebních dokumentů, které odpovídají požadavkům příslušných směrnic EU. Studium studijního oboru 53-41-N/001 Diplomovaná všeobecná 4 Rámcový 5 Rámcový

program zdravotnického asistenta program zdravotnického lycea

32

Pregraduální vzdělávání

sestra je určeno pro všechny absolventy, kteří ukončili studium na střední škole a nabízí kvalifikaci ve všech oborech (diplomovaná dětská sestra, diplomovaný nutriční terapeut, diplomovaný zubní technik apod.) Studium je ukončeno absolutoriem a absolventi jsou podle zákona označováni jako diplomovaný specialista, zkratka DiS. • Vysokoškolské studium – obor všeobecná sestra lze studovat v souladu se zákonem č. 96/2004 Sb. v nejméně tříletém akreditovaném bakalářském studiu na vysokých školách, které může pokračovat studiem magisterským nebo v současné době doktoranskými programy. Zákon 111/1998 Sb. o vysokých školách ve zněních pozdějších změn a doplňků vstoupil v platnost od roku 1999. Vzhledem k velkému zájmu o bakalářské a i navazující magisterské studium, bylo toto studium postupně akreditováno i na dalších fakultách v České republice. Jedním z důvodů pozvednutí vzdělávání zdravotních sester na vysokoškolskou úroveň, bylo vyhovět požadavkům Evropské unie a Světové zdravotnické organizace a hlavně posunout věkovou hranici výše v zájmu psychického zdraví studenta. V současné době, kdy stoupají nároky na odbornost, kvalitu a vzdělání zdravotnických pracovníků, je úkolem zdravotnického školství docílit co nejlepší odborné úrovně absolventů škol.

33

Postgraduální vzdělávání

3.4. Postgraduální vzdělávání Postgraduální vzdělávání by se mělo stát samozřejmostí pro každého z nás, jelikož vzdělání se stává investicí do budoucna a maximalizuje náš budoucí příjem. Lidé, kteří mají vyšší a vysokoškolské vzdělání, mají na trhu práce lepší uplatnění a stávají se zřídka kdy nezaměstnanými. Pro nelékařské zdravotnické pracovníky je důležité nejen vysokoškolské studium, ale i celoživotní vzdělávání, a to nejen v oboru, ve kterém pracují.Tato nutnost vyplývá z povinnosti udržet si odbornou způsobilost pro výkon povolání po celou dobu pracovního zařazení a je dána zákonnou normou. Vzdělávací centrum pro nelékařské zdravotnické pracovníky se nachází v Brně a nabízí vzdělávání pro všechny zdravotnické obory. Celoživotní vzdělávání se v posledních letech stává celosvětovým trendem, je nikdy nekončícím procesem, který přispívá k větší informovanosti, zvyšuje prestiž zdravotnického povolání, osobní sebevědomí a díky dalším zkušenostem se člověk stává kvalitnějším zaměstnancem. V České republice je povinné pro všechny zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky a zákon o nelékařských zdravotnických povoláních stanoví, jaké jsou formy celoživotního vzdělávání a považuje se za prohlubování kvalifikace a ne za zvyšování kvalifikace.

34

Celoživotní vzdělávání

3.5. Celoživotní vzdělávání Celoživotní vzdělávání je ukotveno v zákoně č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanovuje, co se rozumí celoživotním vzděláváním. Jedná se o průběžné obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti zdravotnických pracovníků i jiných odborných pracovníků v příslušném oboru v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. Důležitou změnou v tomto zákonu bylo vymezení výkonu zdravotnického povolání a to na výkon povolání: • Bez přímého vedení nebo odborného dohledu – výkon činností, ke kterým je sestra způsobilá na základě indikace lékaře a které se provádí bez ohledu na přítomnost nebo dosažitelnost rady a pomoci lékaře. • Pod odborným dohledem – výkon činností , ke kterým je sestra či zdravotnický asistent způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává, při dosažitelnosti rady a pomoci zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto povolání • Pod přímým vedením – považuje se soubor činností , ke kterým je zdravotnický asistent způsobilý nebo ke kterým získává, při stálé přítomnosti a podle pokynů zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento pracovník určí. Výkony jsou stanoveny prováděcí vyhláškou 424/2004 Sb.6

3.5.1. Formy celoživotního vzdělávání • Specializační vzdělávání – je zaměřeno na konkrétní vzdělávání v ošetřovatelské péči v různých oborech, v ústavní, ambulantní a terénní péči a na management ve zdravotnictví. • Certifikované a inovační kurzy probíhají v akreditovaných zařízeních, která jsou akr 6 http://www.nconzo.cz/web/registr/11

35


editována pro vzdělávací program a buď pro konkrétní činnosti nebo praktické vyučování pro střední, vyšší odborné nebo vysoké školy v příslušném oboru. • Odborné stáže – vykonávané v akreditovaných zařízeních , která jsou akreditována pro vzdělávací program, z důvodů prohloubení znalostí a to na jiném pracovišti, než na kterém je určeno místo výkonu povolání. • Školící akce – vzdělávací akce, probíhající na akreditovaném pracovišti, nebo v zařízení, které má souhlasné stanovisko profesní organizace České asociace sester (ČAS), trvající alespoň 4 hodiny v každém dni. • Odborná konference, kongres, sympozium, sjezd, pracovní den – vzdělávací akce, probíhající na akreditovaném pracovišti, nebo v zařízení, které má souhlasné stanovisko profesní organizace ČAS, trvající alespoň jeden den, odborný program zajištěn v rozsahu 4 hodiny v každém dni, čtyřmi přednášejícími a organizováno nejen pro zaměstnance pořadatelské organizace. • Publikační činnost – publikování odborného materiálu, který se týká příslušného zdravotnického povolání nebo péče. • Pedagogická činnost – vzdělávací činnost v rámci teoretické nebo praktické výuky ve vzdělávacích programech, které jsou uvedeny výše vědecko – výzkumná činnost – účast ve výzkumných projektech a výzkumných záměrech podle zvláštního právního předpisu. • Samostatné studium odborné literatury. • E-learning v celoživotním vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví – jedná se o prohlubování a zvyšování odborných znalostí se zaměřením na odborné profesní vzdělávání a na vzdělávání v manažerských dovednostech. Dne 1. května 2010 byl zahájen projekt na vzdělávání lékařských i nelékařských pracovníků ve zdravotnictví, který je spolufinancován Operačním programem Lidské zdroje a zaměstnanost. Jedná se o tři systémové projekty řešící vzdělávání ve zdravotnictví do roku 2013, z nichž jeden je určen jen pro nelékařské zdravotnické pracovníky. Mezi klíčové vzdělávací aktivity patří certifikované kurzy a vzdělávací programy soustředící se na ekonomiku a management zdravot-

36


nických zařízení. Další vzdělávací aktivitou jsou semináře a konference, které jsou rozděleny podle jednotlivých oborů a účastníci jsou finančně podporováni[37, s. 17, 18].

3.5.2. Kreditní systém K 1.7.2008 byl zákon 96/2004 Sb o zdravotnických nelékařských povoláních novelizován a stanovuje povinnost celoživotního vzdělávání, které se prokazuje na základě kreditního systému. Získání stanoveného počtu kreditů je podmínkou: a) pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu podle hlavy VI, b) pro přihlášení se k atestační zkoušce (§ 56 odst. 6 a § 60). Jednotlivé formy celoživotního vzdělávání byly stanoveny vyhláškou 423/ 2004 Sb, v roce 2008 změněny vyhláškou č.321/2008 Sb. a v roce 2010 změny vyhlášky na 4/ 2010 Sb. Jednotlivé formy celoživotního vzdělávání jsou hodnoceny dle kreditního systému stanoveného vyhláškou 423/ 2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů: • vyhlášky č.321/2008 Sb., která nabyla účinnosti dnem 9.8.2008, • vyhlášky č.4/ 2010 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1.2.2010. Každá forma CŽV má přidělen určitý počet kreditů, tzv. bodového ohodnocení Jedná se o akce pořádané na akreditovaném pracovišti a jsou to tyto vzdělávací akce: inovační kurz, odbornou stáž, seminář, školící akci,akce odborného charakteru ( odborná konference, {kongres, sjezd, sympozium pracovní den}, mezinárodní kongres, publikační činnost, pedagogická činnost, vědecko výzkumná činnost, poster, e-leasingový kurz, metodika, registrační období. Akreditace uděluje Ministerstvo zdravotnictví dle posouzení odborné akreditační komise. Jestliže tyto vzdělávací akce nejsou pořádány na akreditovaném pracovišti, je nutné sjednat souhlasné stanovisko příslušné profesní organizace dle vyhlášky č. 423/2004 Sb. Pro všeobecné sestry je profesní organizací Česká asociace sester. Za absolvování různých forem vzdělávacích akci, získá účastník potvrzení o účasti s uvedeným počtem kreditů, nebo se kredity zaznamenávají do průkazu odbornosti. Kredity lze získat i po ukončení specializačního studia nebo certi-

37


fikačního kurzu. Potvrzení o účasti na vzdělávací akci je nutné k doložení žádosti o registraci nebo k prodloužení registrace [25, s. 15.].

38

Registrace sester

3.6. Registrace sester První zmínky o registraci sester mapujeme v roce 1921, kdy devět diplomovaných sester, na popud amerických sester založilo Spolek absolventské školy ošetřovatelské. Hlavní náplní tohoto spolku bylo vzdělávání, výchova sester, organizování přednášek a odborných kurzů. Během několika let se díky zájmu ze strany sester spolek rozrostl o další členy a v roce 1926 byl spolek součástí sociálně - zdravotního výboru Československého červeného kříže. Jejich činnost se neustále rozšiřovala a zajišťovala svým členkám informace o aktivitách rozesíláním zpráv, zajišťovala úřední evidenci a jednou v roce organizovala pro své členky sjezd. Jelikož se počet členek neustále zvyšoval došlo v roce 1927 k přejmenování na Spolek diplomovaných sester. Od roku 1935 se vydávaly registrační legitimace i s fotografií. Vlivem politických změn a nástupem druhé světové války, byla činnost spolku v roce 1941 ukončena. Po roce 1998, vznikaly iniciativy ze strany sester obnovit opět registraci zdravotnických pracovníků, ale se bohužel nesetkala s kladným přístupem MZ ČR. Teprve vlivem vstupu do EU a nutností provést legislativní změny ve zdravotnictví, byla od dubna 2004 zavedena registrace zdravotnických pracovníků [25, s. 15.]. V návaznosti na zákon č. 96/2004 Sb byl zřízen registr zdravotnických pracovníků, kteří splňují podmínky pro výkon zdravotnického povolání bez odborného dohledu, který je součástí Národního zdravotnického informačního systému. Sídlo registru se nachází v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických pracovníků v Brně a podléhá Ministerstvu zdravotnictví. Na základě žádosti a za splnění kvalifikačních podmínek a prokázání účasti na celoživotním vzdělávání je žadatelům vydáno dle §66, zákona č. 96/2004 Sb. Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, které má podobu Rozhodnutí. Na jeho základě je držitel oprávněn vykonávat povolání bez odborného dohledu a užívat označení registrovaný/á.

„Hlavním cílem registrace nelékařských zdravotnických povolání je ochrana veřejnosti založená na principu celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků. Průběžné obnovování, zvyšování, prohlubování

39

Registrace sester

a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti zdravotnických pracovníků vede ke zvyšování kvality ošetřovatelské péče a jiných činností s tím souvisejících. Vysoká kvalita poskytované péče napomáhá ke zvyšování úrovně a prestiže nelékařských zdravotnických povolání.“ Informace z brožury NCONZO7 . Je proto velmi důležité, aby byla veřejnost informována o všech těchto změnách, které mají za cíl napomáhat zvyšování prestiže zdravotnického povolání, jehož snahou je poskytování co nejlepší péče. Registrace je dobrovolná a rozhodne – li se zdravotnický pracovník, že osvědčení o registraci není pro něho nezbytně nutné, může vykonávat zdravotnické povolání, ale jen pod odborným dohledem jiného zdravotnického pracovníka, který je způsobilý k výkonu činnosti bez odborného dohledu. Tento zákon byl již dva krát novelizován, jelikož během let nastaly situace, které vyžadovaly změny. Novelizace proběhly k 1.7. 2008 a k 22.4. 2011. Cílem bylo zjednodušení rozsáhlé administrativní náročnosti, prodloužení doby registrace a odstranění technických chyb z předešlých let.

7 Citace

z http://www.nconzo.cz/

40

Specializační vzdělávání

3.7. Specializační vzdělávání Vzhledem k tomu, že je bakalářská práce zaměřena na vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků se zaměřením na sestru pro perioperační péči, v minulých letech označována jako instrumentářka, je třeba blíže specifikovat specializační vzdělávání, které je pro tento zdravotnický obor velmi důležité. Specializační vzdělávání má v České republice vysokou úroveň a dlouholetou tradici. Její začátky sahají do roku 1960, kdy se začalo s tímto vzděláváním v Brně a v Bratislavě ve „Středisku pro další vzdělávání středně zdravotnických pracovníků.“ Během let docházelo ke změnám v celé koncepci specializačního vzdělávání nejen vlivem politických změn, ale i rozvojem léčebných a diagnostických postupů ve zdravotnictví a rozmachem nových technologií, které jsou jejich součástí v péči o pacienta / klienta. Tyto změny si vyžadují neustálé zvyšování odborné úrovně zdravotnických pracovníků. Jelikož je specializační vzdělávání jednou z forem celoživotního vzdělávání, je dáno zákonem č. 96/2004 Sb. a stanoveno §53 – 54. S tímto souvisí celá řada platných právních předpisů. „Účelem specializačního vzdělávání zdravotnických pracovníků je získání specializované způsobilosti k výkonu specializovaných činností příslušného zdravotnického povolání dle §54 – 163 vyhlášky č.55/2011Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.“ Informace z brožury NCONZO8 . Obory specializačního vzdělávání byly zredukovány a označení jednotlivých odborností a celková vzdělávací koncepce, ve které je určena délka studia, rozsah a oblast teoretické i praktické výuky s počtem kreditů je stanovena v Nařízení vlády č.31/2010Sb. a ve věstníku 1/2012Sb.Vše k nahlédnutí na stránkách Ministerstva zdravotnictví (www.mzcr.cz). Způsob financování specializační studia může být hrazen několika způsoby: Jedním z nich jsou rezidenční místa, na které poskytuje dotace ze státního rozpočtu Ministerstvo zdravotnictví, které ve spolupráci s profesními a univerzitními sdruženími stanovuje jejich počet do 31. prosince. Toto je stanoveno §60a – 60d zákona č. 96/2004b a aktuální počet míst je zveřejněn na stránkách Ministerstva zdravotnictví. 8 Citace


41

Specializační vzdělávání

Další způsob úhrady studia je ze strany zaměstnavatele, pokud je prohlubování kvalifikace v jeho zájmu. Jestliže zaměstnavatel nepožaduje po zaměstnanci vzdělání v určité specializaci, ale zaměstnanec má ve svém vlastním zájmu se i nadále vzdělávat, hradí si náklady spojené se studiem ve vlastní režii. Po doložení žádosti a zařazení do studia, absolvuje specializační vzdělávání, které se uskutečňuje v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně a praktickou výuku absolvují na akreditovaných pracovištích, jejichž seznam je zveřejněn na stránkách Ministerstva zdravotnictví. Program specializační vzdělávání je tvořen modulovým systémem a rozdělen na povinné a nepovinné moduly. Účastník studia si tedy dle svých potřeb stanoví, jaké moduly bude studovat. Studium je ukončeno atestační zkouškou a je jen na zaměstnavateli, zda–li po doložení vysvědčení zvýší zaměstnanci plat či nikoliv. Specializační vzdělávání, jak jsem popsala v jiné kapitole, není zvyšování kvalifikace, ale jen prohlubování. Na to se dle Zákoníku práce nevztahuje povinnost zvýšení platu.

Tabulka s finančními náklady specializačního studia uvedena v Příloze A.2.2 mé bakalářské práce.

42

Diskuse zdravotnických pracovníků k legislativním změnám ve vzdělávání

3.8. Diskuse zdravotnických pracovníků k legislativním změnám ve vzdělávání V této kapitole se zmiňuji o názorech zdravotnických pracovníků a prezentuji výsledky zveřejněných průzkumů které byly realizovány na podkladě legislativních změn, týkajících se vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků dle zákona 96/2004 Sb. Neuvádím výsledky všech dotazníkových šetření, která kdy byla provedena, jelikož názory zde uvedené se shodují a neustále opakují. To dokazuje, že při implementaci nových zákonů je vše přijímáno s nedůvěrou, rozpaky a zčásti negativně. Většina zdravotnických pracovníků díky informacím, které získávají díky médiím, vnitřním směrnicím na pracovištích a nabídkou seminářů, se s tímto faktem postupem času ztotožní a přijímají novinky pozitivně. Velkým přínosem v celoživotním vzdělávání (dále jen CŽV) je rozmanitá a široká nabídka vzdělávacího centra pro nelékařské zdravotnické pracovníky (dále jen NLZP) v Brně. Jak dokazují výsledky průzkumného šetření, bylo po několika letech nutné novelizovat některé zákony a přizpůsobit současným podmínkám. Nejdiskutovanějším problémem v CŽV je finanční náročnost a ne vždy přesvědčení o nutnosti CŽV. Doc. PhDr. Jaroslav Mužík, DrSc., z katedry andragogiky a personálního řízení, FF UK Praha, shrnul názory studentek magisterského studia učitelství, které navazuje na bakalářské studium ošetřovatelství na 1. LF UK v roce 2006, kdy platnost zákona trvala dva roky [34]: • Jako pozitivní, hodnotí zdravotničtí pracovníci: – stanovení kategorií nelékařských pracovníků a kompetencí, – registraci sester, které pracují v oboru aktivně, – využití nových poznatků vědy a výzkumu v praxi, – možnosti volného pohybu pracovních sil v zemích EU – prestiž českých zdravotnických pracovníků v zahraničí. • Za negativní stránku považují : – určení povinnosti celoživotního vzdělávání,

43

Diskuse zdravotnických pracovníků k legislativním změnám ve vzdělávání

– občas průměrná úroveň vzdělávacích akcí, které bývají jen formální. • Jako největší negativum se zdravotnickým pracovníkům jeví: – financování vzdělávacích akcí z vlastních zdrojů – omezené volno poskytované zaměstnavatelem. V roce 2009 se k danému tématu vyjádřila ve své diplomové práci Mgr. Zuzana Bittnerová, která byla jednatelkou Společnosti instrumentářek v Brně a svoji práci nazvala „Postoj sester k registraci v ČR.“ Ve výsledcích dotazníkového šetření se vyskytovaly nejčastěji názory sester, že se sbírají kredity jen proto, aby je měly a mohly doložit k žádosti o registraci, souhlasí se vzděláváním, ale je to příliš drahé, získávání kreditů nemusí přispívat k vyšší úrovni sester. Registraci přijímaly negativně a s rozpaky [20]. Po šesti letech v roce 2010 shrnula fakta v empirickém šetření Mgr. Dita Vlasáková, e-Universita – celoživotní vzdělávání on-line, které uvádí ve své rigorózní práci. Její práce byla zaměřena na překážky, se kterými se musí zdravotničtí pracovníci potýkat během celoživotního vzdělávání. Většina názorů se shoduje již s výše uvedenými. Za negativní stránku celoživotního vzdělávání pokládají zdravotničtí pracovníci [40]: • vysoké finanční náklady vzdělávacích akcí, • omezené poskytnutí pracovního volna a finančních prostředků ze strany zaměstnavatele, • požadavek na vysoký počet kreditů, • vzdělávací akce se konají v pracovní době, přivítaly by organizování akcí i o víkendech. Další překážky, které byly v práci uvedeny, již nezmiňuji, jelikož došlo díky legislativním úpravám ke změnám a v současné době již nejsou aktuální. Po novelizaci se jednalo o kratší registrační období, nižší poplatek, který se dokládá s žádostí o prodloužení registrace, větší nabídka vzdělávacích akcí, akce pro členy profesních organizací zdarma. Většina zdravotnických pracovníků souhlasí s tím, že lze skloubit pracovní vytížení, celoživotní vzdělávání a péči o rodinu a že nabyté poznatky mohou částečně uplatnit v praxi.

44

Komora nelékařských zdravotnických pracovníků

3.9. Komora nelékařských zdravotnických pracovníků V období posledních let utrpěla pověst lékařů i sester zásluhou nejen medializace ale i spoustou právních kauz ve věci poškozeného pacienta. Společenská prestiž zdravotnického povolání se snižuje a proto jsou snahy o utvoření organizace, která by měla vystupovat jménem všech nelékařských zdravotnických pracovníků všech odborností. Jednání o vzniku České komory lékařů (ČKN) o které se zmiňovala již v roce 2009 v časopise Sestra 10/2009 autorka článku Mgr. Zuzana Bittnerová, se stalo posledním diskutovaným tématem od začátku roku 2012. V České republice existují dvě profesní organizace, které sdružují NLZP a těmi jsou Česká asociace sester (ČAS), která vznikla roku 1991 a Profesní odborová unie zdravotnických pracovníků (POUZP) v roce 1990. Úvodní jednání vzniku komory iniciovala prezidentka ČASu Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA v prosinci roku 2011, která uvádí, že komora by měla být novou samostatnou organizací hájící zájmy všech nelékařských zdravotnických pracovníků. Ve zprávě z jednání se uvádí, že se zúčastnilo 23 odborných organizací a přípravný výbor se bude scházet 1x za měsíc, aby se řešily otázky legislativní a ekonomické, vztahující se k fungování komory. Činnost by mohla být zahájená v roce 2013. Na toto téma jsou každý měsíc otištěny názory a články v časopise „Sestra“ s informací o připravovaném vzniku komory. Názory na vznik komory jsou vesměs negativní, a to hlavně z důvodů neinformovanosti většiny NLZP v celé ČR. Nesouhlasí s povinným placeným členstvím, nelíbí se jim, že nebyl zveřejněn seznam členů profesních společností, kteří se podílejí na vzniku komory. Kritizují nezájem ČASu spolupracovat s NLZP, kteří nejsou členy ČASu. Jsou přesvědčeni, že je to jen politická zakázka, jelikož se jedná „o nás bez nás“ a odborná veřejnost není dosud řádně informována. Vytýkají Daně Juráskové, že jednala jménem všech NLZP, aniž by ji někdo k tomu pověřil a nevhodným způsobem zasáhla do jednání mezi MZ ČR a zástupci lékařů při akci Děkujeme, odcházíme, a tím znemožnila platovou úpravu NLZP. Kritické stanovisko zaujal i předseda POUZP, který vznik komory schvaluje, ale za jiných podmínek, než za jakých v současné době komora vzniká. Kritizoval postoj a jednání prezidentky ČASu Dany Juráskové, které bylo diskriminační a je v rozporu se zásadami demokratického právního státu.

45

Komora nelékařských zdravotnických pracovníků

Dle dostupných informací jsou názory na vznik komory rozporuplné, informovanost NLZP a odborné veřejnosti neúplná a v současné době převládá skepse a odmítavý postoj. Tyto informace jsou popsány do března roku 2012. V časopisu Sestra v dubnovém vydání byly zveřejněny další informace o nutnosti vzniku a činnosti ČKN a zveřejněn seznam profesních organizací NLZP. Článek informuje o potřebnosti a naléhavosti vzniku této organizace a aby mohla hájit zájmy všech členů, ovlivňovat správnou činnost zdravotnických pracovníků, vydávat odborná stanoviska, soudní posudky v případě trestního řízení, dohlížet na dodržování etických a odborných pravidel, vyjednávala s pojišťovnami a MZ ČR musí mít pravomoci, které jsou dány zákonem. Přípravný výbor navrhuje zahájení činnosti v roce 2013 a jistě bude toto ožehavé téma projednáváno na všech možných úrovních. 9 10

9 Citace

10 Citace

z http://www.cnna.cz/komora-nelekaru/ z http://www.profimedea.cz/news/komora-nelekaru

46

Návrhy k efektivnějšímu vzdělávání sester pro perioperační péči

3.10. Návrhy k efektivnějšímu vzdělávání sester pro perioperační péči V této kapitole bych se vyjádřila k tématům celoživotního vzdělávání, u kterých bych navrhovala následující opatření. Co se týká nabídky vzdělávacích akcí, navrhovala bych nějaké zastřešující webové stránky, které by poskytovaly ucelený přehled všech vzdělávacích akcí, abecedně seřazeného dle odborného zaměření. V dnešní době je možné se zúčastnit celé řady zajímavých a na vysoké odborné úrovni organizovaných vzdělávacích akcí. Informace o nich poskytují různé časopisy, periodika, pozvánky, internetové stránky, intranet apod., ale schází možnost uceleného přehledu akcí, které jsou organizovány v celé České republice, a tímto se přichází o spoustu možností a hlavně důležitých informací. Vzdělávací akce jsou v dnešní době pořádané během celého týdne a nejsou výjimkou ani akce o víkendu. Vzhledem k tomu, že nabídka je velice pestrá, má každý zájemce možnost si zvolit téma, čas, místo i datum dle svého zájmu. Největším problémem pro většinu sester, se stávají finanční náklady a poskytnutí volna ze strany zaměstnavatele. Ne ve všech zdravotnických organizacích poskytují finanční příspěvek a volno na vzdělávací akci a v tomto směru by mohly pomoci odborové a profesní organizace, včetně managementu. Ke kreditnímu systému nemám žádné výhrady a myslím si, že je to správná cesta, jelikož vzdělávání je velice důležité hlavně z hlediska odborného růstu. Bez znalostí problematiky v oboru a na pracovišti, může docházet k pochybení v plnění pracovních povinností. Nutnost doložení počtu kreditů nutí některé z nás, abychom se vzdělávacích akcí zúčastňovali a díky nabytým informacím a získaným dovednostem zvyšovaly své kompetence a pracovali na odbornější úrovni. Pozitivně bych hodnotila snahu některých zdravotnických zařízení, které vzdělávací akce samy zajišťují, nebo umožní jiným organizacím je organizovat v jejich zařízení. Koncepce specializačního vzdělávání prošla několika změnami, přesto všechno bych navrhovala, aby nebylo studium jen prohlubováním znalostí, ale mělo charakter bakalářského studia a bylo finančně ohodnoceno ze strany zaměstnavatele. V současné době je studium finančně velmi

47


náročné. Část zájemců je nucena si náklady hradit sama, proto bych navrhovala celkovou dobu zkrátit, aby se finanční náklady snížily. K registraci se vyjadřuji kladně, jelikož doba registrace je prodloužena na deset let. Byly sníženy poplatky a zrušeny některé povinnosti, které byly nutné k podání samotné žádosti a následnému prodloužení osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Hlavním cílem registrace ale je: „Vysoká kvalita poskytované péče napomáhá ke zvyšování úrovně a prestiže nelékařských zdravotnických povolání.“ Informace z brožury NCONZO11 . E-learning – je jedním z nových trendů ve vzdělání, které probíhá prostřednictvím počítače formu samostudia nebo firemních a veřejných e-kurzů. Výhodou těchto kurzů je snížení cestovních a organizačních nákladů ze strany účastníka i pořádajícího, rychlé a levnější vyškolení geograficky rozprostřených zájemců a méně nákladná příprava jednotlivých školení. Široké spektrum školících akcí umožňuje výběr dle zájmů a odborného zaměření. Kurz probíhá formou registrace, úhradou poplatku a následného studia. Nevýhodou je určitý neosobní přístup a delší čas, který musí účastník věnovat práci na počítači. Spojení e-learningu a prezenčního studia se stává výhodnější variantou, než jen absolvování samotných e-learningových kurzů. Pro zdravotnická zařízení se tímto způsobem naskýtá další možnost, jak snížit náklady na vzdělávání, probíhající mimo zdravotnická zařízení a zajistila by z části e-learningovými kurzy patřičnou vzdělanostní úroveň ve své organizaci. Jen namátkou bych uvedla pár témat, která by zjednodušila organizační záležitosti, zajistila proškolení všech zaměstnanců ve zdravotnickém zařízení a snížila finanční náročnost [42, 63]. Návrh: • teoretické znalosti v kardiopulmonální resuscitaci (KPR), • hygienická a chirurgická dezinfekce rukou, • zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrana, • přehled nejdůležitějších právních předpisů, • standardy pracovních postupů aj. 11 Citace


48


Tyto kurzy bych navrhovala jako jedno z dalších řešení, jelikož jsem přesvědčena o jejich pozitivním přínosu v celoživotním vzdělávání. Na závěr bych ráda upozornila ještě na jednu skutečnost, která je managementem zcela opomíjena. Zdravotničtí pracovníci nuceni pracovat s počítačem, ale ne všichni jsou schopni se IT dovednostem naučit rychle a kvalitně. Nemám na mysli střední management, pro který je zcela nepřípustné, aby neuměl pracovat s počítačovými programy, jelikož je to jeho každodenní náplň práce, ale týká se to řadových zaměstnanců. Někteří z nich mají jen malé povědomí o základních funkcích a v dnešní době je nutné, aby každý ze zaměstnanců uměl zvládat počítačové programy, které jsou pro dané pracoviště nutné a uměl si poradit v případě komplikací a absence některého ze spolupracovníků. Navrhovala bych zajistit kurzy počítačového minima povinně pro vedoucí a zastupující zaměstnance a poté proškolení ostatního personálu v návaznosti na e-learning v těchto dovednostech. Jistě by to přispělo ke zkvalitnění práce na pracovišti.

49

KAPITOLA

ČTVRTÁ

ZÁVĚR

Bakalářská práce je zaměřena na vývoj vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků, se zaměřením na celoživotní vzdělávání sester pro perioperační péči, které pracují na operačních sálech. Jak uvádím v kapitolách, je nutné absolvovat spoustu kroků, než se staneme kvalifikovanými pracovníky pro výkon svého povolání. Rozvoj a pokrok vědy a techniky, politické, společenské a ekonomické změny výrazně ovlivňují i situaci ve zdravotnictví, a proto je velmi nutné a žádoucí, aby se zdravotničtí pracovníci neustále vzdělávali, doplňovali a upevňovali své znalosti a dovednosti, které se týkají nejen nových pracovních postupů, odborných znalostí ale i znalostí informačních systémů, práce s PC, cizích jazyků a samozřejmostí by měl být i všeobecný přehled z oblasti práva a ekonomiky. Pro vedoucí pracovníky by mělo být samozřejmostí vzdělání v oblasti managementu a ekonomiky. Práce sestry je fyzicky i psychicky velmi náročná a celoživotní vzdělávání by mělo být přijímáno jako příležitost k dalšímu uplatnění v pracovním životě, který se bohužel v posledních letech neustále prodlužuje. Z historického aspektu je jasně vidět, že v minulosti se ošetřovatelství a vzdělávání zaměřovalo především na blaho pacienta, mělo duchovní rozměr a ekonomická stránka věci nehrála takovou zásadní roli jako v současné době. V aktuálních poměrech je stále více důležitější ekonomická stránka věci, která vše ovlivňuje a o všem rozhoduje a tento fakt nemusí být vždy

50

pro pacienta nebo zaměstnance zdravotnických zařízení přínosem. Management nemocnic by měl věnovat daleko více pozornosti výběru pracovníků na vedoucí pozice a snažit se zvýšit počet zaměstnanců, kteří se celoživotně vzdělávají a specializují v oboru. Vzdělaný zdravotnický personál je schopen poskytovat daleko erudovanější péči, zvyšuje kredit nemocnice, která díky tomu získá dobré renomé a spoustu spokojených pacientů / klientů. Díky takové strategii se nemocnice stává ekonomicky stabilní a může investovat do dalších projektů, které jsou pro další provoz potřebné. Vzdělání je vždy investicí do budoucna, která se investorovi vrátí v několikanásobné míře. V současné době prochází zdravotnictví složitým obdobím tzv. restrukturalizací, které sebou nese spoustu legislativních, organizačních a ekonomických změn, způsobené vlivem politické situace v naší zemi a nejsou vždy přijímány kladně. I když se v dnešní době nemocnice snaží o akreditaci svých zdravotnických zařízení, která zajistí vyšší úroveň péče o pacienty nejen po stránce ošetřovatelské péče ale také sjednocení standardů v práci po stránce ekonomické, technologické, personální, je velkým problémem byrokracie a snižování počtu zdravotnického personálu. Péče o pacienta se sice nezanedbává, ale dochází k vytrácení lidského přístupu k pacientovi – sestra si nemá čas k němu sednout a v klidu prodiskutovat jeho zdravotní stav a psychosociální potřeby. Veškeré činnosti se dokládají písemně, a to nežádoucím způsobem zatěžuje ošetřovatelský personál. Navrhovala bych opět obnovit výuku na zdravotnických školách s delší praktickou výukou. Odborné předměty by měli vyučovat opět lékaři. Dále zajistit celostátně tabulkový plat všem NLZP bez rozdílů, zda pracují v organizacích zřizované krajem, státem nebo jsou v soukromém vlastnictví. Mzdové rozdíly jsou u NLZP odlišné, jsou finančně podhodnocováni a tento fakt přispívá k tomu, že zdravotničtí pracovníci odcházejí ze zdravotnictví a snižuje se tak počet ošetřovatelského personálu ve zdravotnických zařízeních. Ohodnotit finančně ty, kteří se celoživotně vzdělávají a předloží potvrzení o ukončení studia nebo vzdělávací akce a zajistit také legislativní rámec příslušného dokladu o celoživotním vzdělávání. Zajistit v oddělení lidských zdrojů kvalitní a zodpovědný přístup ve výběru nově nastupujících zaměstnanců a určit, jakou pozici by mohli zastávat v souvislosti s novými požadavky

51

na osobnostní a odborné kompetence. Snažit se ze strany managementu o každodenní medializaci všech pozitivních zpráv ze svého zařízení, aby se sociální status zdravotnického pracovníka a lékařů ve společnosti zvýšil a jejich práce byla oceňována. V závěru bakalářské práce bych chtěla vyjádřit poděkování své vedoucí práce Mgr. Ivoně Buryové, Ph.D. za trpělivé a vysoce odborné vedení celé bakalářské práce i podnětné nápady, které mi velmi pomohly.

52

LITERATURA

[Knihy] [2] BASZAK K. Kształcenie zawodowe pielęgniarek instrumentariuszek: ujecie socjologiczne // W: Andragogika w ujęciu interdyscyplinarnym / red. Wojciech Horyń, Jan Maciejewski. - Wrocław : Wydaw. Uniwersytetu Wrocławskiego, 2007. [3] BENEŠ, M. Andragogika, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, 136 s., ISBN 978-80-247-2580-2. [4] ČESKÉ OŠETŘOVATELSTVÍ: praktická příručka pro sestry. 1, Koncepce českého ošetřovatelství. – Vyd. 2., Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. – 49 s. ISBN: 80-7013-420-8. [5] JAROŠOVÁ, D. Vybrané kapitoly z teorie ošetřovatelství, 1. vyd. Ostrava: ZSF OU, 1999, 122 s.,ISBN 80-7042-318-8, s. 20-23. [6] KAFKOVÁ,V. Z historie ošetřovatelství, 1.vyd., Brno: IDV PZ, 1992, 185 s., ISBN 80-7013-123-3. [7] KELNAROVÁ, J. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty 1.ročník. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, 240 s., ISBN 978-80-247-2830-8. [8] KUTNOHORSKÁ, J. Historie ošetřovatelství, Grada Publishing, a.s., 2010, 206s., ISBN 978-80-247-3224-4. [9] MASTILIAKOVÁ, Dagmar. Úvod do ošetřovatelství: systémový přístup. 1. vyd .

53

Literatura Praha : Karolinum, 2002 . 187 s. . (Učební texty Univerzity Karlovy v Praze) . ISBN 80-246-0429-9, s.35, s. 55. [10] MÜHLEISEN, S., OBERHUBER, N.,: Komunikační a jiné měkké dovednosti., Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, 192 s., ISBN 978-80-247-2662-5. [11] NIGHTINGALE, F. Notes on Nursing, GB: LIPPINCOTT WILLIAMS end WILKINS., 1992, ISBN 9780397550074 [12] PLEVOVÁ, I. A KOL. Ošetřovatelství I, Grada Publishing, a.s.,2011, 288s., ISBN 978-80-247-3557-3. [13] PLEVOVÁ, I., SLOWIK, R.,: Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 2008, 120 s., ISBN 978-80-7368-506-5. [14] STAŇKOVÁ, M. Ošetřovatelství I., 1. vydání, Praha Avicenum 1988. str. 5 [15] VETEŠKA, J. TURECKIOVÁ, M.: Kompetence ve vzdělávání. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, 160 s.,. ISBN 978-80-247-1770-8 [Časopisy] [17] BAZALOVÁ, L. Únorová sestra vyzvala k anketě, Sestra 3/2012, roč.22, str. 6, ISSN 1210-0404. [18] BÁRTLOVÁ, S. Vzdělávání a profesionalizace sester v ČR, Florence 1/2006, roč.2, str.53-56, ISSN 1801-464X. [19] BIČÁKOVÁ, O. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha, Účast sestry na celoživotním vzdělávání se považuje za prohlubování kvalifikace, Sestra, 12/2008, roč.18, str.15, ISSN 1210 – 0404. [20] BITTNEROVÁ, Z. Postoj sester k registraci, Sestra 10/2009, roč.19, str. 22-23, ISSN 1210-0404 [21] Celoživotní vzdělávání není jen honba za kredity, Téma čísla, Zdravotnické noviny, 48/2006, roč. 55, str.15-18, ISSN 0044-1996. [22] ČTK, Vzdělávání sester, Sestra 2/2010, roč.20, str.5, ISSN 1210-0404.

54

Literatura [23] HLADÍKOVÁ, L. Změny v oborech specializačního vzdělávání, Sestra 3/2010, roč .20, str.15-16, ISSN 1210-0404. [24] HLADÍKOVÁ, L. Novinky v legislativě, Sestra 5/2011, roč .21, str.13-14, ISSN 1210-0404. [25] HOFŠTETROVÁ – KNOTKOVÁ, M. Něco málo o historii vzdělávání a registrace, Florence 12/2006, roč.2, ISSN 1801-464X . [26] JEŽEK, M. NCO NZO se chystá na reregistrace, Zdravotnické noviny, 3/2010, roč. 59, str.28-29, ISSN 0044-1996. [27] KOPECKÁ, E. Komora mlékařů přínos, nebo zbytečnost?, Sestra 2/2012, roč .22, str.11, ISSN 1210-0404. [28] KOUŘILOVÁ, I. Zahájení příprav pro vznik komory, Sestra 2/2012, roč.22, str.16, ISSN 1210-0404. [29] KOUŘILOVÁ, I. Komora mlékařů na ochranu jejich práv, Sestra 4/2012, roč.22, str.19, ISSN 1210-0404. [30] KURKOVÁ, M. Celoživotní vzdělávání není jen honba za kredity, Zdravotnické noviny, 48/2006, roč. 55, str.15-18, ISSN 0044-1996. [31] MERHAUTOVÁ, I. Bez doživotního vzdělávání se neobejdeme, Sestra 5/2006, str.12, roč.16, ISSN 1210-0404. [32] MERHAUTOVÁ, I. Celoživotní vzdělávání není jen o kreditech, Sestra 10/2008, roč.18, str.10, ISSN 1210-0404. [33] MLÝNKOVÁ, J. Ošetřovatelství a Československý červený kříž, Diagnóza v ošetřovatelství 2/2009, roč.5, str. 18, ISSN 1801-1349 [34] MUŽÍK, J. Andragogické aspekty celoživotního vzdělávání sester, Florence 11/2006, roč.2, str.48, ISSN 1801-464X . [35] NCO NZO, Novela zákona č.96/2004 Sb., Sestra 5/2011, roč.21, str. 4, ISSN 1210 – 0404.

55

Literatura [36] PIRKOVÁ,V. Vzdělávání mlékařů, ředitelka VZV MZ ČR, Praha, Sestra 5/2010, roč.20, ISSN 1210 – 0404. [37] POHLOVÁ, A. Osobnosti u zrodu profesionálního ošetřovatelského vzdělávání, 4/2008, roč.18, ISSN 1210-0404. [38] POLICAR, R. Vzdělávání sester – instrumentářek na operačních sálech, Zdravotnické noviny, roč. 58, č. 40/2009, str. 31, ISSN 0044-1996. [39] PROŠKOVÁ, E. Mýty a skutečnost specializované způsobilosti všeobecných sester, Florence 6/2010, roč.6, str.3, ISSN 1801-464X . [40] VLASÁKOVÁ, D. Celoživotní vzdělávání NLZP a možnosti jejich naplnění, Sestra 10/2010, roč. 20, str. 20-22, ISSN 1210 – 0404. [Internetové zdroje] [42] Co

je

e-learning.

[online].

[cit.

2012-03-30].

Dostupné

z:

http://h41156.www4.hp.com/education/article.aspx?cc=cz&ll=cs&id=956 [43] Časopis Sestra. Historie vzdělávání všeobecných sester. [online]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/sestra/historie-vzdelavani-vseobecnychsester-463433 [44] Časopis

Sestra.

Archív.

[online].

[cit.

2012-03-20].

Dostupné

z:

http://www.zdn.cz/archiv/sestra/ [45] Florence Nightingale. Tentmaker. [online]. [cit. 2012-03-30 ]. Dostupné z: http://www.tentmaker.org/biographies/florence-nightingale.htm [46] INFOMED - nezávislý server o zdravotnické informatice. [online]. [cit. 2012-0328]. Dostupné z http://www.infomed.cz/ps/index.php [47] Institut celoživotního vzdělávání VUT v Brně, Slovníček pojmů „ soft-skills“. [online]. [cit. 2012-03-30 ]. Dostupné Z: http://www.lli.vutbr.cz/slovnicek-pojmusoft-skills [online]. [cit. 2012-02-15 ]. Dostupné z: www.mpece.com [48] JAROŠOVÁ, Darja. Florence Nightingalová. In: [online]. [cit. 2012-04-27].

56

Literatura Dostupné

z:

http://www.nemjbc.cz/cs/o-nas/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-

2006/kveten-2006/florence-nightingalova.html [49] Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. www.mzcr.cz [cit. 2012-0217 ]. [50] Národní lávání

vzdělávací

fond.

obsah.

[online].

-

Memorandum [cit.

o

celoživotním

2012-03-30

].

vzdě-

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://old.nvf.cz/archiv/memorandum/obsah.htm [51] NCO

NZO.

Registr.

[online].

[cit.

2012-02-15

].

http://www.nconzo.cz/web/registr [52] NCO NZO, Vše o kreditním systému. [online]. [cit. 2012-02-15 ]. Dostupné z: http://www.nconzo.cz/c/document_library/get_file?uuid=65772a38-78db-4c83b74b-0eab4875c04a&groupId=10900 [53] Profimedia.

[online].

[cit.

2012-03-27].

Dostupné

z:

http://www.profimedea.cz/profimediaerror/show404/bmV3cy9rb21vcmEtbmVsZWthcnU=/ [54] Příprava České komory zdravotnických pracovníků. [online]. [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: http://www.cnna.cz/komora-nelekaru/ [55] Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání MZ ČR. [online]. [cit. 2012-0330]. Dostupné z: .http://zpd.nuov.cz [56] Rámcový [online].

vzdělávací [cit.

program

2012-02-21].

pro

obor

Dostupné

vzdělávání z:

MZ

ČR.

http://zpd.nuov.cz

http://zpd.nuov.cz/RVP_3_vlna/RVP%207842M04%20Zdravotnicke%20lyceum.pdf [57] Rámcový

vzdělávací

MZ

[online].

ČR.

program [cit.

pro

2012-02-15].

obor Dostupné

vzdělávání z:

4

http://zpd.nuov.cz/RVP/ML/RVP%205341M01%20Zdravotnicky%20asistent.pdf [58] Registrace sester,přehled problematiky. [online]. [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.clk.cz/oldweb/poradna/Registrace/registrace_sester.html

57

Literatura [59] Sbírka

zákonů.

[online].

[cit.

2012-03-28].

Dostupné

z:

http://www.sagit.cz/pages//sbirkatxt.asp?zdroj=sb04096 [60] Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky. [online]. [cit. 201203-30 ]. Dostupné Z: http://www.msmt.cz/dokumenty/strategie-vzdelavani-proudrzitelny-rozvoj-ceske-republiky [61] ŠRÁMEK Vojtěch. Informace o změnách v síti středních a vyšších zdravotnických škol ve vztahu k návrhu zákona o nelékařských zdravotnickckých povoláních a vstupu České republiky do Evropské unie. [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z:http://www.atre.cz/zakony/page0422.htm [62] VÁLEK T. Komora jen pro někoho. [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: http://www.pouzp.cz/text/cs/komora-jen-pro-nekoho.aspx [63] Vzdělání.cz.

Soft

skills.

[online].

[cit.

2012-03-30].

Dostupné

z:

http://clanky.vzdelani.cz/?clanek=4657 [Legislativa] [65] Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů ( zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon „ zákon č 96/2004 Sb.“). [66] Zákon č. 105/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. zákon č.634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ malá novela“). [67] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších právních předpisů. [68] Vyhláška č. 4/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků, ve znění vyhlášky č. 321/2008 Sb.,

58

Literatura [69] Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. [70] Vyhláška č.186/2009 Sb., o stanovení postupu při vyhlášení výběrového řízení na rezidenční místo, průběhu výběrového řízení na rezidenční místo a základních kritériích výběru rezidenta (o rezidenčních místech). [71] vyhláška č. 189/2009 Sb., vyhláška o atestační zkoušce, zkoušce k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušce akreditovaných kvalifikačních kurzů a aprobační zkoušce a o postupu při ověřování znalostí českého jazyka (vyhláška o zkouškách podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních) [72] Věstník MZ ČR, částka 3/2O11 Sb., Metodický pokyn, kterým se stanoví pravidla průběhu specializačního vzdělávání podle zákona č. 96/2004 Sb.,ve znění pozdějších předpisů. [73] Věstník MZ ČR, částka 2/2011, ve kterém jsou zveřejněny nové vzdělávací programy oboru specializačního vzdělávání je k dispozici na www.mzcr.cz. [74] Nařízení vlády č. 31/2010 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí. [75] Nařízení vlády č.184/2009 Sb., o stanovení výše úhrad za zkoušky

59

Přílohy

I

PŘILOHA

A

ZKRATKY A TABULKY

A.1. Seznam použitých zkratek Zkratka

Význam

BOZP

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

ČAS

Česká asociace sester

ČKN

Česká komora mlékařů

ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

ICN

International Council of Nursing (Mezinárodní rada sester)

MZ ČR

Ministerstvo zdravotnictví České republiky

NCO NZO

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů

NEMONET

Nemocniční informační síť

NLZP Osvědčení POUZP

Nelékařský zdravotnický pracovník Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků

II

Tabulky

A.2. Tabulky A.2.1. Kurz a certifikovaný kurz

III

Tabulky

A.2.2. Specializační vzdělávání

V

Tabulky

A.2.3. Kreditní body

VI

Vzdělávání zdravotníků v České republice

Recommend Documents