VZDĚLÁVACÍ KURZY PRO NEZAMĚSTNANÉ OSOBY NAD 5 0 LET

VZDĚLÁVACÍ KURZY PRO NEZAMĚSTNANÉ OSOBY NAD 5 0 LET Zásady pro jejich přípravu a realizaci

Barbora Mužná Vladimír Plesník

Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií a státním rozpočtem České republiky

Krnov 2006 ISBN 80-239-7286-3

Ing. Barbora Mužná Ing. Vladimír Plesník

VZDĚLÁVACÍ KURZY PRO NEZAMĚSTNANÉ OSOBY NAD 50 LET Zásady pro jejich přípravu a realizaci

Vytvořila a vydala

Chářovská 54 794 01 Krnov tel.: 554 618 000 fax: 554 617 899 [email protected] www.reintegra.cz

Obsah Proč číst tuto knížku ......................................................................................... 3 Úvod ...................................................................................................................... 5 1. Charakteristika vzdělávacích kurzů ........................................................ 7 2. Motivace a potřeby nezaměstnaných osob nad 50 let ........................ 10 3. Schopnost učit se ....................................................................................... 14 4. Lektor vzdělávacího kurzu ...................................................................... 19 5. Účastník vzdělávacího kurzu .................................................................. 26 6. Komunikace mezi lektorem a účastníkem ........................................... 29 7. Cíle vzdělávacího kurzu ........................................................................... 33 8. Výcvikový styl výuky ................................................................................. 35 9. Vhodná struktura tématického bloku ................................................... 37 10. Příklady technik a postupů použitelných ve vzdělávacím kurzu ..... 41 Závěr ................................................................................................................... 47

Proč číst tuto knížku ▶ Lépe pochopíte potřeby a motivaci nezaměstnaných osob nad 50 let. Mají nebo nemají nezaměstnaní zájem o účast ve vzdělávacích kurzech? ▶ Seznámíte se s problematikou vzdělávání nezaměstnaných osob starších 50 let. ▶ Popíšeme si roli lektora i účastníka kurzu a podíváme se na proces vzájemné komunikace mezi nimi. Jaké vlastnosti by měl dobrý lektor určitě mít a čeho se na druhé straně musí vyvarovat? ▶ Ukážeme si, jak funguje výcvikový styl výuky a podle jaké struktury sestavit jednotlivé tématické bloky výuky. ▶ V publikaci jsou také uvedeny konkrétní příklady technik a postupů, které Vám pomohou při tvorbě a praktické realizaci kvalitního a atraktivního vzdělávacího kurzu. Tuto knížku pro Vás připravila nestátní nezisková organizace REINTEGRA, která pomáhá nezaměstnaným lidem již od roku 2000. Tato publikace je určena všem, které zajímá problematika vzdělávání dospělých. Je určena také Vám, kteří se věnujete přípravě nebo realizaci vzdělávacích kurzů pro dospělé, zejména potom pro nezaměstnané osoby nad 50 let. Bude užitečná i Vám, kteří připravujete a realizujete projekty z prostředků strukturálních fondů Evropské unie, zaměřené na cílovou skupinu nezaměstnaných osob nad 50 let. Přejeme Vám příjemné čtení. Barbora Mužná Vladimír Plesník

Úvod Tato publikace vznikla v rámci projektu s názvem „Vzdělávací programy a poradenské služby pro nezaměstnané osoby nad 50 let“. Tento projekt byl zahájen 1. května 2005 a dokončen 31. července 2006. Za období 15 měsíců jeho trvání jsme získali řadu praktických zkušeností především s přípravou a realizací vzdělávacích kurzů. Projekt byl realizován na území s vysokou mírou nezaměstnanosti (dlouhodobě nad 15 %) - na Krnovsku a Bruntálsku. Vzdělávacích kurzů se účastnilo 120 nezaměstnaných osob nad 50 let. Cílem realizovaného projektu bylo vytvoření a realizace vzdělávacích kurzů a poskytování poradenských služeb, které účinně podpoří rozvoj individuálních schopností, znalostí a motivace u nezaměstnaných osob nad 50 let. Byly vytvořeny a realizovány 3 různé kurzy osobnostního rozvoje: ▶ Osobní prezentace a neverbální komunikace. ▶ Psychologie osobnosti I. ▶ Psychologie osobnosti II. Bylo vytvořeno a realizováno 7 různých počítačových kurzů: ▶ Poprvé u počítače. ▶ Práce s počítačem - mírně pokročilí. ▶ Rekvalifikační kurz - Obsluha osobního počítače. ▶ Microsoft Word pro pokročilé. ▶ Internet pro pokročilé. ▶ Jak vytvořit první Internetovou stránku. ▶ Tvorba Internetových stránek pro pokročilé. Dále byly poskytovány specifické služby: ▶ Poskytování vzdělávání formou e-learningu. ▶ Poskytování sociálního a psychologického poradenství.

5

Omezený rozsah této knížky nám neumožňuje věnovat pozornost všem oblastem, kterých se projekt dotýkal. Soustředíme se tedy na předání zkušeností týkajících se přípravy a realizace vzdělávacích kurzů.

6

1 Kapitola 1 Charakteristika vzdělávacích kurzů Nezaměstnaní lidé starší 50 let patří mezi skupiny znevýhodněné na trhu práce. Významnou formou podpory jejich znovuuplatnění na trhu práce jsou vzdělávácí kurzy. V naší publikaci do tohoto pojmu zahrnujeme: ▶ Motivační kurzy. ▶ Vzdělávací kurzy, které nemají status kurzu rekvalifikačního. ▶ Rekvalifikační kurzy.

Motivační kurzy Cílem motivačních kurzů je podpořit a namotivovat nezaměstnaného člověka k aktivitě na trhu práce. Motivační kurz umožňuje nezaměstnanému porozumět fungování pracovního trhu, pomáhá mu pochopit a následně zlepšit svou životní situaci. Kvalitní motivační kurz pomůže nezaměstnanému jedinci, formou výuky a zejména formou praktického výcviku, osvojit si dovednosti, které potřebuje pro dosažení úspěchu při hledání zaměstnání, například: ▶ Určit si silné stránky své osobnosti, tzn. vlastnosti a dovednosti, kterými vyniká nad ostatními lidmi. ▶ Vymezit si okruh profesí, o které by se mohl s úspěchem ucházet. ▶ Najít a vhodně oslovit zaměstnavatele, kteří tyto profese nabízejí. ▶ Zlepšit komunikační dovednosti a schopnost sebeprezentace na takovou úroveň, aby byl zaměstnavatelem vybrán a získal zaměstnání. Pokud je motivační kurz kvalitně připraven a realizován, získá nezaměstnaný člověk oprávněné přesvědčení, že je nyní schopen, díky novým infor-

7

1 macím a nacvičeným dovednostem, najít vlastními silami zaměstnání. Jeho chování na trhu práce se po ukončení motivačního kurzu stává opět aktivní.

Vzdělávací kurzy, které nemají status kurzu rekvalifikačního Zpravidla se jedná o několikadenní vzdělávací kurzy, jejichž cílem je pomoci účastníkům kurzu získat znalosti v určité odborné oblasti a prakticky si osvojit nové dovednosti, které mohou ihned využít v profesním nebo osobním životě. Příkladem může být pětidenní vzdělávací kurz s názvem „Jak vytvořit první Internetovou stránku“. Pokud je kurz kvalitně připraven a realizován, umožní účastníkům získat zábavnou a pestrou formou výuky dovednosti a znalosti, o které mají zájem a které mohou okamžitě využít v praxi.

Rekvalifikační kurzy Rekvalifikační kurzy jsou zřejmě nejznámější skupinou vzdělávacích kurzů a jsou akreditovány ministerstvem školství. Jejich délka je několik týdnů nebo měsíců. Umožňují účastníkům rekvalifikovat se na novou profesi. I zde je důležitá kvalitní příprava a realizace, neboť zaměstnavatel velmi rychle rozpozná, zda je účastník rekvalifikačního kurzu skutečně připraven na výkon dané profese nebo zda je pouze držitelem osvědčení o rekvalifikaci. Pokud jste četli naši základní charakteristiku jednotlivých vzdělávacích kurzů pozorně, tak vám určitě neunikla formulace „pokud je kurz kvalitně připraven a realizován“. Ano – právě kvalitou přípravy a realizace se vzdělávací kurzy od sebe odlišují. Nepochybuji o tom, že každý z vás již absolvoval nějakou nezáživnou a nudnou přednášku, školení nebo vzdělávací kurz. Zřejmě si už ani nevzpomenete, co jste se naučili nebo jaké praktické dovednosti jste získali. Na druhé straně jste možná měli to štěstí a účastnili jste se vzdělávacího kurzu, který byl pestrý a zábavný, poskytl vám zajímavé informace a „bezbolestně“ jste se naučili nové dovednosti, které jste si v kurzu i vyzkoušeli a s úspěchem uplatnili ve své práci nebo ve svém životě. Ještě

8

1 dnes si vzpomenete na to, co vám vzdělávací kurz dal a také na to, že byl pro vás příjemným zážitkem.

9

Kapitola 2

2

Motivace a potřeby nezaměstnaných osob nad 50 let Před zahájením přípravy a realizace vzdělávacího kurzu je vždy důležité si uvědomit, jaká je cílová skupina daného vzdělávacího kurzu, kdo budou jeho účastníci. V našem případě se jedná o dospělé osoby starší 50 let, které jsou kratší či delší dobu nezaměstnané. Při tvorbě vzdělávacího kurzu musí brát autor i lektor kurzu do úvahy, že se vzdělávání dospělých liší od vzdělávání dětí, ale také, že každá cílová skupina dospělých má své specifické vlastnosti, požadavky a potřeby. Na základě našich několikaletých praktických zkušeností se pokusíme zobecnit nejčastěji se opakující potřeby u cílové skupiny. Tyto potřeby byly nezaměstnanými lidmi staršími 50 let vyjadřovány při návštěvách Vzdělávacího a poradenského centra pro nezaměstnané v Krnově, a to v rámci individuálního poradenství nebo při samotných vzdělávacích kurzech. Nezaměstnaní lidé starší 50 let do svých aktuálních životních potřeb zahrnují především: ▶ ▶ ▶ ▶ ▶ ▶

Najít dobré zaměstnání a získat vyšší finanční příjem. Zvýšit svou životní úroveň. Vyřešit rodinné a vztahové problémy. Zbavit se statusu nezaměstnaného. Zlepšit zdravotní stav. Vymanit se z celodenního stereotypního pobytu doma, být více mezi lidmi. ▶ Získat větší respekt a úctu rodiny a okolí.

10

Lidé touží po uspokojení těchto potřeb a mají velkou motivaci usilovat o jejich naplnění. Velmi důležitým prvkem je víra či přesvědčení jednotlivce o reálnosti dosažení cíle, o možnosti uspokojení konkrétní potřeby. Pokud je jedinec přesvědčen, že je schopen s vynaložením přiměřeného úsilí dosáhnout svého cíle, je aktivní a ochotně dělá potřebné kroky pro jeho dosažení. Jinými slovy „je ochoten pro to něco udělat.“ Čím více však svůj cíl považuje za nereálný a obtížně dosažitelný, tím více je pasivní, nedělá nic pro jeho dosažení a spíše „doufá v zázrak“. Potřeba vzdělávat se nebo se účastnit vzdělávacího kurzu se mezi výše uvedenými potřebami neobjevuje. Znamená to tedy, že nezaměstnaní lidé starší 50 let nemají zájem a motivaci účastnit se vzdělávacích kurzů? - Někteří z vás si nyní v duchu odpověděli „ANO“, jiní odpověděli „NE“. Vaše volba pramení z vašich zkušeností a zážitků. Jak tedy odpoví nezaměstnaný člověk starší 50 let, když mu položíte přímou otázku: „Máte zájem zúčastnit se vzdělávacího kurzu?“ ▶ Část osob (pesimisté by použili slova „většina“) vám přímo odpoví „NE“. ▶ Část osob se vás zeptá: „Jakého vzdělávacího kurzu?“. Tato druhá skupina nezaměstnaných bude ve vaší odpovědi hledat informace o tom, zda je pro ně účast v kurzu výhodná. Jinými slovy, zda jim vzdělávací kurz naplní nebo pomůže naplnit jejich osobní potřeby. Někdo se rád kurzu zúčastní už jen proto, že mu umožní nebýt celý den doma, být v pěkném prostředí mezi lidmi. Pro někoho může být důležitý fakt, že se ve vzdělávacím kurzu naučí pracovat s počítačem a získá větší respekt u svých dětí, které s počítačem pracovat umějí. Jiný bude k účasti motivován pouze tehdy, když mu účast ve vzdělávacím kurzu automaticky zajistí placenou několikaměsíční praxi nebo přímo zaměstnání. Účast ve vzdělávacích kurzech je pro nezaměstnané osoby dobrovolná a právě osobní motivace jednotlivce rozhoduje, zda se kurzu bude chtít zúčastnit, a také kolik energie a úsilí bude během kurzu ochoten vynaložit

11

2

pro zvládnutí a praktické osvojení nových vědomostí a dovedností.

2

Při vzdělávání nezaměstnaných dospělých podporujeme kladnou motivaci učení dospělého, tzn. že lektor by měl iniciovat a podporovat především kladné motivy učení, jako je např. zájem o učební látku, aspiraci a seberealizaci účastníka, důvěru ve schopnosti účastníka dosáhnout svých osobních cílů. Na druhou stranu se snažíme eliminovat některé záporné motivy, jako jsou strach, pochyby o vlastních schopnostech, pasivita, nízké sebevědomí a podobně.

Pyramida motivace k učení V odborné literatuře můžeme najít například následující znázornění motivace dospělých k učení - tzv. pyramidu motivace k učení. Toto znázornění nám poskytne další pohled na proces naplňování potřeb díky účasti jednotlivce v procesu vzdělávání. Obrázek 1 – Pyramida motivace k učení

Individuální užitek Sociální jistota

Zvýšená výkonnost Informace, odborné vědomosti, dovednosti, pracovní návyky

Pramen: Mužík (3)

12

Pyramida motivace k učení vychází ze skutečnosti, že proces vzdělávání dospělých je založen na získávání informací a odborných vědomostí, na osvojování si nových dovedností a pracovních návyků. Díky těmto kvalitativním změnám v procesu vzdělávání je jednotlivec schopen nacházet jiná řešení, dosahovat lepších výsledků - zvýšit svou výkonnost. Posiluje se jeho pozice na trhu práce a ve společnosti, což má dopad na vyšší míru sociální jistoty jednotlivce. Na vrcholu pyramidy potom stojí individuální užitek každého účastníka vzdělávacího procesu.

13

2

Kapitola 3 Schopnost učit se

3

Účastník vzdělávání a jeho schopnost učit se jsou limitujícím faktorem každého vzdělávacího procesu. Na schopnost učit se působí následující faktory1: ▶ Vůle k učení (intenzita a ochota k učení). ▶ Uvědomělost (síla podnětů k učení). ▶ Kapacita intelektu (přijetí a zpracování informací). ▶ Lehkost nebo obtížnost učení (rychlost, s jakou se učební látka osvojí). ▶ Trvanlivost učení (schopnost vybavit si učivo v určité chvíli a v určitých souvislostech).

Specifika dospělého člověka jako objektu vyučovacího procesu2 ▶ Dle fyziologických výzkumů se u dospělého člověka s přibývajícím věkem projevuje sestupná tendence senzorických a tělesných funkcí, což znamená, že se například snižuje rychlost vnímání, snižuje se rychlost úkonů, stoupá reakční doba, zvyšuje se unavitelnost organismu apod. Na tento fakt je nutno brát zřetel při přípravě a realizaci vzdělávacích kurzů pro nezaměstnané osoby nad 50 let. ▶ Dospělí lidé vnímají čas jinak než děti a jinak s ním také hospodaří. Mají hlubší pocity zodpovědnosti, promýšlí životní plány, jsou velmi citliví na změnu či ztrátu prestiže. Jednají podle relativně stálého systému hodnot a norem, který je s přibývajícím věkem stále méně tvárný. 1 2

MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha: CODEX Bohemia, 1998. s. 13 MUŽÍK, J. Androdidaktika. Praha: ASPI Publishing, 2004. s. 28

14

▶ Jakmile se dospělý člověk znovu zapojí do vzdělávacího procesu, stává se znovu žákem, rodí se pro něj nová životní situace. Musí přizpůsobit svůj soukromý život, svůj denní režim novým studijním povinnostem. I v případě, že je vzdělávací kurz kratší, představuje pro staršího člověka velkou změnu, narušení zaběhnutého denního režimu. Také pobyt v novém sociálním prostředí (noví lidé, nové aktivity a situace) kladou zvýšené nároky na jednotlivce a představují zvýšenou psychickou zátěž. Obrázek 2 – Faktory působící na schopnost učení Lehkost učení

Kapacita učení

Schopnost učení

Trvanlivost výsledků učení

Uvědomělost (podněty)

Vůle k učení

Pramen: Mužík (3) Nyní si uvedeme příznivé a nepříznivé vlivy, které působí na vyučování a učení dospělých.

15

3

Nepříznivé vlivy, které působí na učení dospělých3

3

Mezi nepříznivé vlivy patří: ▶ Odlišné názory, které dospělý získal na základě praktických zkušeností, mohou způsobit, že takovýto jedinec odmítá přijmout prezentovanou učební látku. ▶ Dospělý člověk má zažité určité stereotypy v myšlení a jednání, a ty mohou způsobit, že zamítá nebo přijímá s velkou nedůvěrou řešení problémů, které je prezentováno ve výuce. ▶ Výuková situace je u dospělého konfrontována s komplikovaností reálných vztahů v praktickém životě, což vede k tomu, že si není jistý svými přístupy a přesvědčuje sám sebe o neexistenci obecně platných receptů řešení jednotlivých situací. ▶ Dospělý hledá ve výuce odpovědi na praktické životní otázky. Může proto žádat, aby byly vyučovány pouze poznatky, které jsou pro něj bezprostředně aplikovatelné v praxi, odmítá teoretická zdůvodnění.

Příznivé vlivy působící na učení dospělých4 Mezi příznivé vlivy patří: ▶ Dospělí jsou kritičtí jak k příjímání poznatků, tak také k zaměření vlastního studijního výkonu. ▶ Jsou schopni osvojovat si poznatky v relaci k jiným, snaží se třídit informace a vytvářet soustavu poznatků. ▶ Jejich potřeba sebeuplatnění je často spojena s vyšší motivací k učení a k aplikaci získaných poznatků. Při výuce všech věkových skupin dospělých se v současné době prosazuje požadavek na odškolnění výuky. V rámci tohoto odškolnění je uváděna zejména reorganizace obsahu výuky, forem výuky i výukových prostor. Výukové prostory se od školních prostor odlišují na první pohled. Při vyu3 4

MUŽÍK, J. Androdidaktika. Praha: ASPI Publishing, 2004. s. 28 MUŽÍK, J. Androdidaktika. Praha: ASPI Publishing, 2004. s. 29

16

čování dospělých se snažíme využívat univerzální prostory se standardním vybavením. Ke standardnímu vybavení nyní patří zvláštní uspořádání sezení účastníků (úl, V, hnízdo, apod.), stabilně zabudované prostředky vizualizace (různé typy tabulí, zpětný projektor, video, dataprojektor, atd.) a vybavení učebny prostředky výpočetní techniky s multimediálními funkcemi. Základním východiskem vzdělávacího procesu, zaměřeného na obnovení či rozvíjení schopností dospělých učit se, je působení na emoce dospělého a jeho pozitivní motivaci. Samostatným momentem je diagnóza a doladění odborných schopností, včetně příslušných informací, vědomostí, dovedností a návyků. Všechna tato východiska představují vstupní prvek při vytvoření a rozvíjení celého procesu učení dospělého jedince. Učení vychází z motivace, emocí a schopností člověka, sleduje hlavní cíl, což je formování trvalých změn v myšlení, chování a jednání člověka. Aby tyto změny mohly být u člověka iniciovány, musí být učení racionální a efektivní.

Tři principy učení Pro dospělého platí 3 principy učení: ▶ Slyším a zapomenu. ▶ Vidím a vzpomenu si. ▶ Jednám a osvojím si. Učení dospělých se opírá o předchozí zkušenosti, pozorování, přemýšlení a řazení informací do předchozího poznání. Lektorka vzdělávacích kurzů uvádí: „Někdy se účastníci tak vžijí do probíraného tématu, že diskusi téměř nejde ukončit. Každý chce říci svůj názor, podělit se o svou zkušenost a při tom ještě poradit druhému, jak má řešit svůj problém, jak se rozhodnout či zachovat v podobné situaci.“ Nebezpečím každé skupinové aktivity je pasivita účastníků, proto je hlav-

17

3

ním cílem didaktických metod zapojit do výuky každého účastníka.

3

Lektorka vzdělávacích kurzů uvádí: „Je-li ve skupině velmi pasivní člověk, začne se o jeho občasné zapojování starat nejen lektor, ale i bystřejší členové skupiny. Snaží se jej povzbudit k aktivitě a přimět ke komunikaci s ostatními.“ Chceme-li někoho něco naučit, musíme se snažit vytvořit takové prostředí, situace a procesy, které samotný proces učení vyvolávají. Učení má smysl pouze tehdy, když informace, dovednosti a postoje, které jsou účastníkovi předkládány, mají trvalejší charakter, tzn. musíme učení provádět a přizpůsobovat cílové skupině tak, aby bylo pro účastníky zapamatovatelné. Učení jako záměrné vštěpování a uchovávání si minulých zkušeností pro jejich další použití má za následek vznik: ▶ Nových vědomostí (uspořádané informace konkrétního i abstraktního charakteru). ▶ Nových dovedností (způsobilost aplikovat získané dovednosti v praxi). ▶ Nových návyků (sklony provádět určité činnosti určitým konkrétním způsobem). ▶ Nových postojů. ▶ Nových způsobů prožívání. ▶ Nových způsobů chování, atd.

18

Kapitola 4 Lektor vzdělávacího kurzu Lektor musí mít dopředu promyšlené, co by se účastníci měli naučit a jakým způsobem je k tomu chce dovést. Musí zvážit, které informace jim předloží jako hotové a které jim přednese tak, aby si výslednou informaci museli zpracovat sami. Lektor musí být schopen improvizace, protože účastníci si mohou zadané situace přebrat po svém, vybrat si jiné aspekty probíraného tématu, než měl na mysli lektor. Lektor musí být schopen kombinovat různé typy aktivit, aby se měnila dynamika skupiny. Je v pozici určitého průvodce procesem učení v tom smyslu, že nejprve připravuje situace, jimiž se budou účastníci zabývat a budou při nich zažívat různé, dle svých povah třeba i zcela odlišné pocity, a následně se aktivně podílí na zpracování těchto situací. Cílem tohoto stylu učení není pouze předání určitého balíku informací od lektora k účastníkům, ale naučit lidi účastnící se kurzu vytěžit maximum z prožité situace, vytvořit si určité poučení, zmapovat a následně zužitkovat danou zkušenost, naučit se učit z každodenních situací. Lektor kurzu se ve snaze účastníky něco naučit vžívá do řady rolí. Role střídá podle potřeb skupiny, podle situací a momentálních nálad účastníků kurzu. Každý lektor má v sobě namíchané jednotlivé role v poměrech, které odpovídají jeho osobnosti, jeho vlastnostem a schopnostem. Podle toho, jak se lektor „předvede“ před svým publikem, podle vžívání se do jednotlivých rolí, si účastníci dělají obrázek o tom, jakou osobnost, jakého člověka vlastně mají před sebou.

19

4

Role lektora5 Role, do kterých se lektor může vžívat a které může v kurzu praktikovat jsou následující:

4

▶ Terapeut - reaguje zejména na emoce účastníků a vzájemné vztahy mezi nimi, které vyplynuly z vyvolané diskuze a aktivit. Věnuje se problémům jednotlivých účastníků, všímá si jejich trápení, úspěchů a neúspěchů. Podporuje účastníky v jejich osobním rozvoji, v ochotě zkoušet nové věci, např. prezentovat se ve skupině, vyjádřit svůj vlastní názor a postoj k probíranému tématu. Na druhou stranu přílišná terapeutizace může být neefektivní, protože neustálé probírání emocí určitým způsobem šidí jiné aspekty učení, je dáván prostor především lidem, kteří jsou hodně otevření a neustále chtějí řešit své osobní problémy, v důsledku čehož mohou být ostatní účastníci zanedbáváni, stejně jako samotné probírané téma. ▶ Nadšenec – má velké množství osobních zkušeností a chce je sdílet s jinými lidmi, své vlastní zkušenosti dává do souvislostí se známými modely a hodnotami a prezentuje je jako podstatu probíraného tématu. Vzhledem k tomu, že má své zkušenosti argumentačně i zkušenostně podložené, dokáže je velmi dobře podat a zdůvodnit. Rád se pouští do polemiky, je přesvědčivý, působivý a zapálený pro svoje názory. Na druhou stranu všeho moc škodí a tudíž i přehnané nadšení není žádoucí, může totiž odvádět lektora od práce se skupinou a její dynamikou, mění se na tzv. misionáře. Ten končí diskuzi vždy, když se začne stáčet jiným směrem, než si sám lektor přeje. K vyjádření účastníků přidává svůj hodnotící postoj a opravující informaci, jak by to mělo být. Má určitý vnitřní přetlak dát skupině všechno, co ví a tak neustále vytahuje další a další témata. ▶ Informátor – vnáší do debaty s účastníky informace pořízené z řady zdrojů, sám přináší své vlastní názory a zkušenosti, rád o nich diskutuje a po5

BEDNAŘÍK, A. Kurz lektorů a konzultantů fundraisingu. PDCS, 2002. s. 18 - 21

20

lemizuje. Je také velmi otevřený informacím a názorům přicházejícím od účastníků. Pokud bude lektor tzv. čistým informátorem, bude ignorovat emoce, vztahy a případné napětí v jednotlivcích i ve skupině, může být vnímán jako necitlivý člověk. ▶ Režisér – rád se pouští do vytváření aktivit, které účastníky dostávají do stále nových rolí a situací, z nichž se účastníci učí. Dává instrukce k tvorbě aktivit, podněcuje vznik diskuzí, nabádá k reakcím na odlišné postoje a názory, tlačí účastníky k uvažování o přednesených problémech. Dál už nechává samotné účastníky, aby rozehrávali situace, které je mohou obohatit, pomohou jim nacvičit si určité dovednosti a třeba je i dovedou ke změně vlastního názoru a postoje k dané věci. Účastníci této taktice dobře rozumí a ví, proč vykonávají dané činnosti. V případě, že lektor svou roli přežene, stanou se účastníci pouze jeho nástrojem, jsou vmanipulováni do předem připravených aktivit a nemají možnost spolupodílet se na procesu učení. Neustále se přechází od jedné činnosti ke druhé bez možnosti analýzy, interpretace a propojení jednotlivých aktivit a zážitků účastníků s praxí. ▶ Herec – sám představuje různé role, různé typy vedoucích, podřízených, simuluje situace a rozhovory, do nichž by se účastníci mohli dostat a to vše s cílem naučit účastníky, jak se mají v daných situacích chovat. Svým herectvím vnáší do kurzu určité odreagování, změnu, humor, do svých rolí vtahuje i účastníky, kteří jsou neustále ve středu dění, neztrácí pozornost. Jestliže se lektor příliš vžije do své role, vytvoří tzv. one-man show, strhává na sebe veškerou pozornost, předvádí se a nepustí účastníky ke slovu. Účastníci sice mohou být rádi, že shlédli zajímavé divadelní představení, ale nemají možnost se ve vlastním učení nijak angažovat. ▶ Novinář – názorně, logicky a přehledně prezentuje probírané téma, účastníkům pomáhá zformulovat jejich vlastní názory, vše upřesňuje doplňujícími dotazy, vybírá podstatu věci a tu prezentuje ostatním jako přehledný

21

4

sumář. Na druhou stranu může novinář upadnout do stavu, kdy se snaží účastníkům „přežvýkat“ každý výrok a několikrát jej ještě zopakovat, ačkoli účastníci již dávno pochopili, o co jde. Nebo se vžije do role investigativního novináře, podezřívavého, zpochybňujícího, jehož cílem je nachytat účastníka. Z lidí vytahuje řadu zajímavých až pikantních informací a zároveň je ohrožuje a brzdí jejich svobodný projev.

4

▶ Usmiřovatel – je velmi citlivý na mezilidské vztahy, účastníkům projevuje úctu a má vůči nim respekt, dokáže citlivě pojmenovat případné nedostatky účastníků, vznikne-li ve skupině konflikt, dokáže do něj vstoupit, pomoci jej vyřešit a obrátit nastalou situaci k poučení celé skupiny. Účastníci se s ním cítí bezpečně, protože ví, že lektor zvládne jakoukoli situaci a vyřeší ji ke všeobecné spokojenosti. Opět i tady pokud lektor svou roli přežene, může se stát, že lidé budou jeho dobroty zneužívat nebo on bude příliš zasahovat do banálních věcí v očekávání velkého problému a konfliktu. Přitom právě prožití nějaké zátěžové situace „na vlastní kůži“ může zanechat v účastnících daleko větší pochopení a porozumění dané situaci než složitý lektorův výklad. ▶ Spojovatel – má vlastnosti telefonické spojovatelky, spojuje jednotlivé souvislosti probíraných témat, spojuje emoce s logickými závěry, spojuje zážitky z kurzu s praxí a životem účastníků. Dokáže jakýkoli námět a téma převést do takové podoby, která je přístupná všem účastníkům kurzu. Na druhou stranu může věci spojovat tak, že lidem unikají příčinné souvislosti, zahltí posluchače velkým množstvím informací, které přímo nesouvisí s tématem, má tzv. rozbíhavé myšlení. ▶ Opravář – ví, jak správně analyzovat potřeby účastníků, jak pojmenovat to, co by chtěli změnit, naučit se. S účastníky prochází aktivity krok za krokem, zkouší více typů řešení, popisuje jejich výhody a nevýhody, dává rady vedoucí ke zlepšení v daných oblastech. Příliš nadšený opravář lidských duší se může stát manipulátorem, díky čemuž se může dostat i do

22

konfliktů se členy skupiny. Může přehánět kritiku vůči účastníkům kurzu a nevyvažovat ji pozitivní zpětnou vazbou. ▶ Podněcovač – má rád zapálenou diskuzi, proto ji úmyslně vyvolává a provokuje lidi, aby se do této debaty aktivně zapojovali a reagovali na názory kolegů. Snaží se odstranit zábrany účastníků a vyprovokovat jejich spontánní a přirozené chování. V případě, že své chování přežene, může účastníky zranit či vylekat svým necitlivým chováním. Může také zpochybnit svou pozici vyvoláním sporu o vlastní kompetentnosti nebo může být považován za netaktního a nevychovaného. Dobrý lektor dokáže využívat výše uvedených rolí během realizace kurzu. U vzdělávacích kurzů pro nezaměstnané osoby nad 50 let můžeme doporučit převládající role (způsoby chování) odpovídající jednotlivým stádiím kurzu. Role režiséra, herce a nadšence je vhodné praktikovat na začátku kurzu. Ve střední fázi by měla převažovat role informátora, podněcovače, terapeuta a smiřovače. V závěru kurzu je potom výhodné využít jednání typické pro roli opraváře, novináře a spojovatele.

Vlastnosti lektora Vlastnosti, které by u žádného lektora neměly chybět jsou: ▶ Dostatečná inteligence, tzn. průměrná či nadprůměrná. ▶ Emotivní zaměření, schopnost empatie, vcítění se do druhých lidí, jejich pochopení. ▶ Citlivost, takt. ▶ Racionální orientace. ▶ Rozhodnost, objektivita. ▶ Životní energie, přirozený optimismus. ▶ Otevřenost. ▶ Flexibilita. ▶ Přiměřená životní zralost. ▶ Vnitřní poctivost.

23

4

▶ ▶ ▶ ▶

Respekt pro lidská práva. Snaha pomáhat druhým. Znalost sebe sama, zralé přijímání své osobnosti s přednostmi i chybami. Pochopení lidské přirozenosti, ochota odpouštět chyby a omyly jak sobě, tak i účastníkům kurzu.

Schopnosti a dovednosti lektora

4

Schopnosti a dovednosti dobrého lektora: ▶ Vyspělé komunikační dovednosti (verbální i neverbální). ▶ Dovednost vytvářet vztahy, kde za pomoci respektu, upřímnosti a empatie dochází k tomu, že účastník kurzu vnímá vlastní hodnotu, cítí, že je lektorem chápán a na oplátku je připraven mu důvěřovat. ▶ Schopnost nalézt a definovat problém, schopnost klást otevřené otázky, vyjednávat, provádět shrnutí, zaměřovat se, reflektovat, být konkrétní, nebát se nutných střetů. ▶ Umění hledat cesty, jak řešit problémy, schopnost pojmenovat problém a definovat, stanovit strategie a možnosti jeho řešení, umět naplánovat činnosti, jež k samotnému řešení problému povedou.

Čemu by se měl dobrý lektor vyhnout? Dobrý lektor by se měl vyvarovat následujících chyb: ▶ Neměl by účastníky konfrontovat, vést proti nim osobní útoky ani se je snažit vyvádět z rovnováhy. Zároveň by neměl účastníky ponižovat a ztrapňovat. ▶ Měl by se vyvarovat povýšeneckého chování a opovrhování, a to jak účastníky samotnými, tak také jejich názory. ▶ Neměl by mít tunelové vidění, tzn. mít klapky na očích, zaměřovat se pouze na jedno téma. ▶ V každé skupině (každém kurzu) lektor sice prezentuje totéž, ale měl by jednotlivé kurzy odlišovat, nepoužívat stále stejné fráze, aktivity a příklady.

24

▶ Lektor by si neměl dovolit prezentovat zastaralé informace. Měl by na sobě pracovat, vzdělávat se, informace si ověřovat a doplňovat, aby nebyl účastníky přistižen při „plácání“ nesmyslů. ▶ Měl by se vyvarovat prosazování vlastních názorů na úkor druhých, neměl by být zatížen předsudky o účastnících kurzu a probíraných tématech. ▶ Neměl by být egocentrický, hovořit neustále o svých vlastních úspěších, své šikovnosti a neomylnosti. Kurz nebyl vytvořen pro něj, ale pro účastníky. ▶ Neměl by prezentovat pouze problémy, negativní zkušenosti, smutné příklady a chyby druhých. Měl by umět pochválit a i případná negativa dokázat obrátit v klady. ▶ Samozřejmostí každého lektora by mělo být respektování a dodržování pravidel slušného chování, nepoužívání nevhodného slangu, žargonu či vulgarismů. Taktnost, přiměřenost, slušné vzezření a vystupování otevírají dveře do duší i těch největších nedůvěřivců.

Čeho si účastníci vzdělávacích kurzů na lektorech cení Lidé na lektorech oceňují, jsou-li: ▶ Čestní a upřímní. ▶ Jsou sami sebou, jsou přirození, na nic si nehrají. ▶ Přizpůsobují se skupině, a to jak náladou, tématem, tak také dynamikou. ▶ Nebojují s účastníky o moc. ▶ Jsou starostliví, zajímají se o účastníky a aktivně jim naslouchají. ▶ Mají úctu vůči účastníkům, vůči jejich zkušenostem, vědomostem a pocitům. ▶ Jsou otevření i jiným názorům než jen svým vlastním, dokáží dělat změny v programu, pokud si to situace vyžádá, jsou ochotni říci něco sami o sobě. ▶ Baví je to, co dělají. Když je vidět, že si lektor užívá probírané téma i společnost účastníků, že nedělá něco jen proto, že musí, je pro účastníky dobrým partnerem.

25

4

Kapitola 5 Účastník vzdělávacího kurzu Do každého kurzu, který je určen nezaměstnaným, přicházejí různí lidé s odlišnými cíli, s různou motivací. Někteří chtějí pouze trávit více času mimo domov mezi lidmi a odreagovat se od domácího stereotypu nezaměstnaného člověka. Jiní se chtějí naučit nové praktické dovednosti. Další očekávají, že právě účast ve vzdělávacím kurzu bude tím zlomovým bodem v jejich životě, díky kterému si například najdou nové zaměstnání.

5

Některá očekávání účastníků jsou reálná a oprávněná, jiná nikoliv. Pro lektora je důležité ihned v úvodu kurzu tato očekávání zjistit a vzájemnou komunikací s účastníky si vyjasnit, co je cílem kurzu, která očekávání budou naplněna, případně která očekávání není reálné naplnit. Během tohoto procesu si sami účastníci ještě ujasňují a formulují své potřeby a očekávání. Na druhé straně i lektor reaguje na formulované potřeby účastníků a již v tuto chvíli promýšlí, jakým tématům bude věnovat více času, jaké typy aktivit zařadí častěji – tedy promýšlí, jak přizpůsobit obsah i formu vzdělávacího kurzu potřebám jednotlivých účastníků. To, jací lidé se ve skupině sejdou, ovlivňuje jaká bude celá skupina, jak bude působit na lektora, jak se bude chovat. I zdánlivě značně různorodá skupina složená z naprosto odlišných typů lidí může navenek vypadat kompaktně a naopak lidé, kteří navenek vypadají, že vytvoří perfektní kolektiv, se vůbec neshodnou a celá skupina bude nesourodá. Nezaměstnaní lidé starší 50 let nejsou častými účastníky vzdělávacích kurzů. Zpravidla jsou plni očekávání a obav z nového prostředí i nové situ-

26

ace, a proto směřují veškerá svá očekávání k lektorovi, k tomu, co jim sám předvede. Účastníci přichází do kurzu a jsou „trošku nesví“ z věcí, které je čekají, z nových lidí, z nového prostředí, z toho, že by se sami měli aktivně podílet na chodu kurzu a měli se svěřovat svým kolegům a lektorovi s vlastními názory a postoji k probíranému tématu. Neví, jak se přesně mají chovat a co se od nich vlastně očekává. Většina z nich očekávala výuku „jako ve škole“ a jsou překvapeni nejen uspořádáním učebny, které není „jako ve škole“, ale také sdělením lektora, že kurz bude vedený jinou, zábavnější a pestřejší formou, že budou aktivně zapojeni do výuky, budou prakticky nacvičovat některé dovednosti a situace. Zde je samozřejmě na lektorovi, aby určil pravidla hry a dal účastníkům najevo, co od nich bude požadovat a jak bude samotný kurz probíhat. Účastníci se zpočátku projevují velmi opatrně, bojí se vyslovit vlastní názor, oťukávají si kolegy ve skupině, vytváří si vztahy a hledají spojence. U probíraných témat mají zprvu pocit, že nejsou kompetentní se k nim vyjadřovat a drží se raději zpátky. Většinou až druhý den se najde pár odvážlivců, kteří se začnou pouštět do debat a polemik s lektorem a dalšími účastníky. Lektor je v očích účastníků osobností, ke které vzhlíží s obdivem a velkými očekáváními. Účastníci předpokládají, že je lektor bude do určité míry ohromovat svými vědomostmi a dovednostmi, očekávají, že jim bude předložen jasně strukturovaný program, sdělované pojmy jim budou předkládány jasně a srozumitelně, že oni sami se budou moci volně projevovat k daným tématům, v učebně nebude vládnout napjatá a řekněme „suchá“ atmosféra bez kapky humoru a legrace. Lidé očekávají právě i trochu humoru, protože nepřichází do kurzu pouze s chutí po nových vědomostech a dovednostech, ale chtějí se odreagovat od stereotypu nezaměstnanosti, od svých každodenních starostí, chtějí načerpat novou energii. Co se týká lektora a rolí, které by měl ve skupině nezaměstnaných účastníků kurzu starších 50 let zastávat, doporučuje se hlavně kombinace rolí režiséra, herce a nadšence. Samozřejmě vždy podle aktuální situace je možno

27

5

tento arsenál rolí doplnit ještě jakoukoli jinou roli z výše uvedeného výčtu. Režisér má za úkol řídit běh kurzu takovým způsobem, aby bylo vidět, že má vše pod kontrolou, nic se mu nevymyká a hraje svou roli tak, aby účastníci kurzu neměli pocit, že mají na sobě tíhu zodpovědnosti za sebe samé. Herec motivuje účastníky k určitým činnostem, udržuje jejich pozornost a předvádí účastníkům, že osobní prezentace před skupinou je docela banální věc, které se nikdo nemusí bát, a která může být příjemná a zábavná. Nadšenec má zaujmout posluchače přednesením svých vlastních zkušeností, které propojí se samotným výkladem, a tím tento výklad zpříjemní a zlidští. Nastíní nějakou situaci či problém a navrhne možná řešení s jejich zdůvodněním.

5

S postupem doby se skupina vyvíjí, lidé se začnou přátelit, utváří se určité vztahy, účastníci začínají pronikat do probíraných témat. Z nováčků, kteří nikoho neznali a neorientovali se v problematice, jsou najednou zkušení účastníci s novými vědomostmi a znalostmi, takže v průběhu kurzu je zapotřebí měnit i role lektora a to tak, jak se vyvíjí a mění celá skupina. Již na začátku bylo zmíněno, že skupina, která se z účastníků vytvoří, může být kompaktní či velmi různorodá. Z toho také vyplývá i přístup, který musí lektor vůči skupině zvolit. Může se jednat o následující 3 typy přístupů: ▶ Skupinový – skupina je relativně kompaktní, vyskytuje se zde prakticky jeden typ účastníků, kteří jsou zhruba na stejné úrovni. To nám umožňuje, abychom s takovou skupinou pracovali jako s jedním celkem. ▶ Individuální – lidé jsou různí, jsou zde různé typy, a proto je nutné skupinu sladit a přizpůsobit program kurzu jednotlivým typům účastníků. Záleží hodně na lektorovi, ale také na ochotě účastníků samotných, zda se podaří skupinu scelit nebo ne. ▶ Situační – podle momentální situace, momentálně řešeného tématu může dojít k tomu, že se skupina roztrhne nebo naopak dá dohromady podle názorů a postojů účastníků v dané chvíli. Opět záleží na lektorovi, jak situaci zvládne.

28

Kapitola 6 Komunikace mezi lektorem a účastníkem Pokud chce lektor řídit a organizovat vyučování dospělých, měl by znát základní principy komunikačního procesu. Využívání základních komunikačních mechanismů, forem, pozitivního jednání, umění naslouchat, rétorických dovedností a dalších komunikačních přístupů vede ke zvýšení efektivnosti výuky dospělých. V komunikačním procesu dochází ke dvěma tokům6: ▶ Vysílání obsahové informace lektorem. ▶ Odpovědi, reakci účastníka na zprávu.

6

Pravidla komunikace 7

Komunikace ve výuce má následující pravidla : ▶ Jestliže lektor ve výuce něco sdělí, účastník si v paměti uchová jen část. ▶ Při komunikaci není rozhodující pouze to, co lektor sděluje účastníkům, ale i to, jak účastník sdělení pochopí. ▶ Dvoukanálová komunikace je pro aktivní spolupráci mezi lektorem a účastníkem efektivnější než jednokanálová. ▶ Ve výuce dospělých nelze nekomunikovat. Erudovanost obsahové části vyučování musí být doplněna o solidní, partnerský vztah k účastníkům. U každého vystoupení lektora musí účastník najít jeho vlastní myšlenky, jeho osobní podíl na tvorbě sdělované látky a také 6 7

MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha: CODEX Bohemia, 1998. s. 80 MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha: CODEX Bohemia, 1998. s. 80

29

jeho emotivní spoluúčast na řešení problémů, které se ve skupině při výuce vyskytnou. Při realizaci výuky musí lektor brát ohled na skutečnost, že k dosažení správné komunikace může dojít pouze tehdy, je-li sdělení předáváno lektorem tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího stupně srozumitelnosti, tj. vytváření předpokladů pro pochopení učební látky účastníkem. Přitom je zapotřebí udržovat na co nejnižší míře nejrůznější zdroje rušení, jak ze strany lektora, tak ze strany účastníka, tzn. odbourávat komunikační šumy. Cílem každé komunikace je společná tvorba sdělení. Dochází k tomu hlavně u aktivizačních metod, kdy lektor v interakci s účastníkem dotváří konečný produkt výuky, spočívající v této souvislosti ve formování intelektuálních dovedností, pracovních dovedností nebo ve změně postojů dospělého.

6

Vlivem komunikačního šumu může dojít na straně lektora k následujícím problémům: ▶ Nesrovnalost myšlenek před jejich vyslovením. ▶ Nepřesné definice pojmů. ▶ Neaktuální reakce na účastníkovy signály. ▶ Nerespektování přijímací kapacity účastníků a dalších psychologických aspektů výuky. Při osobní komunikaci ve výuce je důležité určité zprůhlednění osobnosti lektora ve vztahu k účastníkům, zejména ve vztahu k odborným kompetencím, postojům a motivům lektora k výukovému procesu. Nezbytným předpokladem účinné komunikace ve výuce dospělých je vizualizace.

Vizualizace Lektor by měl uplatňovat určité zásady vizualizace: ▶ Člověk přijímá většinu informací – až 80 % očima. ▶ Je nutné si dobře rozvážit, jaké informace chcete vizualizovat. ▶ Vizualizační pomůcky musí být nasazovány uvážlivě, jsou pouze pomoc-

30

nými prostředky, které doplňují a zvýrazňující mluvené slovo. Vizualizujte pouze to nejpodstatnější. Někdy méně znamená více. ▶ Mluvené slovo by mělo předcházet použití vizuálních pomůcek. Vždy před použitím vizualizačních pomůcek by měl být účastníkům přednesen jakýsi úvod do děje, včetně poskytnutí základních informací. ▶ Vizuální pomůcky by měly být čitelné i z nejvzdálenějších částí učebny a měly by být také přehledné. Vytváření složitých schémat, kterým nikdo neporozumí, nemá smysl.

Verbální a neverbální komunikace Ve výuce dochází k přenosu informací prostřednictvím verbální a neverbální komunikace mezi lektorem a účastníky. Lektorské vystoupení je závislé nejen na schopnostech lektora, ale také na volbě verbálních a neverbálních prostředků komunikace. Verbální prostředky tvoří základ rétorických schopností a při jejich užívání ve výuce je dobré respektovat několik zásad: ▶ Používat činný rod. ▶ Dávat přednost českým výrazům. ▶ Eliminovat módní slova. ▶ Vyloučit z projevu tzv. slovní parazity – tak nějak, tedy, jako. ▶ Pomocí mála výrazů hodně říci. ▶ Střídat krátké a delší věty. ▶ Dbát na spisovný jazyk a gramatiku. Verbální působení lektora je dotvářeno jeho neverbální komunikací. Neverbální komunikace mnohdy začíná dříve než komunikace verbální. Už při příchodu do místnosti si účastníci vytváří dojem o lektorovi a podle tohoto dojmu k němu také přistupují. V neverbální komunikaci lektora můžeme vymezit 4 základní prvky: ▶ Vnější projev – oblečení, make-up, účes, ozdoby, symboly postavení apod.

31

6

▶ Chování – chůze, držení těla, gesta. ▶ Výraz obličeje. ▶ Způsob řeči – výška a barva hlasu, hlasitost, intonace, přestávky v řeči, tempo a rytmus řeči.

Zpětná vazba

6

Komunikační proces by měl být ve výuce uzavírán zpětnou vazbou, tzv. feedbackem8. Protože se při komunikaci ve výuce jedná o dvoucestný proces, měla by být zpětná vazba poskytována a přijímána oběma činiteli výuky, to znamená lektorem i účastníkem kurzu. Pro správné přijímání zpětné vazby se ve výuce uplatňují následující pravidla: ▶ Nechte svého partnera, aby se v rozhovoru zcela vyjádřil. Nepřerušujte ho a neskákejte mu do řeči. Nikdy nemůžete přesně vědět, co chce ten druhý říci ještě než domluvil. Věnujte mu proto pozornost a naslouchejte. ▶ Nebraňte se kritice vlastní osoby, buďte si vědomi toho, že jiná osoba nikdy nemůže přesně charakterizovat jací jste, ale vždy vychází z toho, jak na ni působíte. Ze zpětné vazby se potom můžete poučit, tedy pokud sami opravdu chcete. ▶ Za zpětnou vazbu vždy poděkujte. Pomůže vám poznat lépe sám sebe a vaše působení na ostatní, což vám pomůže v jistějším a profesionálnějším vystupování. ▶ I vy poskytujte zpětnou vazbu svým posluchačům. Může pomoci odstranit komunikační šumy, podpořit komunikaci. Aby se tak stalo, musí být ale zpětná vazba konstruktivní, musí pomáhat, nesmí zraňovat a ubližovat. ▶ Zpětnou vazbu poskytujte vždy bezprostředně u konkrétního problému. Přímá souvislost s konkrétní situací je vždy velmi důležitá.

8

MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha: CODEX Bohemia, 1998. s. 98 - 100

32

Kapitola 7 Cíle vzdělávacího kurzu

Cíl lektora

Cíl účastníka kurzu

Čeho chci u účastníků dosáhnout já?

Čeho chtějí dosáhnout oni?

Co chci, aby se účastníci kurzu naučili?

Co se chtějí naučit oni sami?

Co chci, aby se dozvěděli o sobě navzájem?

Co je samotné zajímá?

Je nutné, aby se z nich stali přátelé?

Chtějí to oni?

Na začátku si musíme stanovit cíle vzdělávacího kurzu. Cílem vzdělávacích kurzů je předání určitých dovedností a vědomostí cílové skupině. Lektor musí zvážit další výše uvedené aspekty, a to jak ze svého pohledu, tak z pohledu účastníků kurzu. Vymezení cílů a postojů má své výhody a to jak pro lektora, tak také pro účastníka kurzu. Lektor může díky stanoveným cílům lépe připravovat svá vystoupení, lépe rozvrhne učební látku, přesněji odhadne čas potřebný pro zvládnutí daných činností, snadněji sleduje tzv. „červenou nit“ výkladu a může si cílevědoměji ověřovat, zda a jak dobře zvládli účastníci kurzu to, co se od nich požadovalo. Účastníci kurzu si udělají zase jasno v tom, co je v průběhu kurzu čeká, jsou motivováni očekáváním zajímavého tématu či pokrokem ve studiu, učí se cílevědoměji a mohou průběžně zjišťovat, čeho již dosáhli a co je potřeba ještě udělat. Pro upevňování motivace účastníků je velmi důležité, aby stanovené cíle byly reálné. Příliš náročné cíle mohou vést k neúspěchu a mohou vyvolávat spíše nechuť k učení. Naopak málo náročné cíle nebudou účastníky dostatečně motivovat a nebudou jim dávat pocit rozvoje. Je potřebné si uvědomit, že

33

7

nejde tolik o cíle, které si stanoví lektor, ale že pro každý kurz jsou důležité především cíle samotných účastníků kurzu.

7

34

Kapitola 8 Výcvikový styl výuky Při tvorbě vzdělávacího kurzu doporučujeme vyvarovat se obvyklému, výkladovému stylu výuky, který se hojně používá ve většině škol. Lektor (učitel) předává účastníkům výuky již hotové informace, zpracované buď jím samotným nebo jiným autorem. Hlavním nástrojem výuky je výklad s převládající jednosměrnou komunikací od lektora k účastníkům. Sami účastníci jsou při tomto typu výuky pouze pasivními příjemci hotových, uzavřených informačních bloků. Není zde prostor pro zpracování a prožívání získaných informací, účastníci výuky si je mohou pouze zaznamenat. Tím, že jsou účastníci pouze pasivními příjemci informací, nemají šanci naučit se učit, nezískají dovednosti pro aktivní a samostatnou práci s informacemi a zkušenostmi. Proto není divu, že se účastníci takto vedených kurzů těší především na přestávky a na konec kurzu. Z našich zkušeností vyplývá, že nejlepším stylem výuky je styl označovaný jako výcvikový. Můžeme jej najít v různých alternativních školách, na manažerských, tréninkových nebo na výcvikových kurzech různých profesí, u kterých je nevyhnutelné mít sociální zručnosti. Tento styl se obvykle používá i při kvalitním výcviku takzvaných nápomocných profesí, např. u psychologů, psychiatrů a sociálních pracovníků.

Výcvikový styl výuky Výcvikový styl výuky využívá techniky výcviku sociálně-psychologických schopností, aktivuje sociální učení. Představuje pro účastníky zajímavou a zábavnou formu učení, klade důraz na praktický nácvik dovedností,

35

8

zážitkové učení, pestrost výuky, kombinace různorodých typů aktivit, oboustrannou komunikaci mezi lektorem a účastníky. Cílem tohoto stylu učení je poskytnout účastníkům kurzu praktický zážitek a zkušenost, umožnit jim transformovat tuto zkušenost na reálné situace v životě, umožnit jim rozhodnout se pro jiný typ chování v budoucnosti, uvědomit si chyby a najít alternativní fungující řešení. V rámci výcvikového stylu výuky využíváme různých interaktivních her a cvičení, které představují možnost, jak bez velkých nároků uvést do pohybu proces učení. Takové hry a cvičení nabízejí otevřené interaktivní systémy, které umožňují účastníkům, aby získali mnohostranné zážitky sami se sebou i s druhými. Mohou své pocity a potřeby vnášet do herní situace, mohou sami projevit aktivitu a beze strachu prožívat důsledky svého jednání. V interaktivních hrách, jejichž tématem je např. „sebejistota“, se účastníci dostávají do situací, které jsou pro ně spojeny s nejistotou. Díky tomu, že navozené situace mají charakter hry a jsou pod sociální kontrolou, dochází ke zmenšení pocitu nejistoty, k pochopení daných situací a jejich lepšímu zvládnutí v reálném životě. Hry ve skupině poskytují základnu k rozhovorům o tématech, při nichž všichni vycházejí ze stejných nebo podobných zkušeností – všichni totiž právě něco společného zažili. I když se jedná o aktivity a cvičení ve skupině, jsou založeny na individuálních a z části velmi odlišných schopnostech účastníků ve skupině.

8

Sdílení zkušeností účastníků z interaktivních her a cvičení umožňuje: ▶ Získávat více realistických poznatků o vlastních možnostech, schopnostech a přáních. ▶ Rozvíjet své sebevědomí a vyjadřovat svá přání, své zájmy a záměry jasně a přitom tak, aby to neublížilo ostatním. ▶ Cvičit se v získávání sociálně přiměřené pozice ve skupině. ▶ Prostřednictvím tvořivých metod v pozitivně naladěném sociálním prostředí prožívat emocionální pocit spokojenosti a radosti. ▶ Pomáhá zlepšovat vědomí vlastní hodnoty a sebejistoty.

36

Kapitola 9 Vhodná struktura tématického bloku Uvedli jsme, že vhodným stylem výuky je styl výcvikový. Nyní budeme konkrétnější a podíváme se, jakou strukturu by měl mít tématický (výukový) blok. Tématickým blokem rozumíme ucelenou obsahovou část. Jeden blok může trvat například jeden výukový den. Používání jednotné struktury tématického bloku podporuje efektivitu výuky a umožňuje účastníkům lépe se orientovat v procesu výuky, který má pro ně srozumitelnou, jasnou a smysluplnou strukturu. Samozřejmě není nutné za všech podmínek realizovat všechny následující kroky ani se vždy nemusí dodržet jejich pořadí. Vhodná struktura tématického bloku9 vypadá následovně: 0. Získání pozornosti účastníků – oslovení účastníků, případně navázání na předcházející blok. 1. Krátký terminologický vstup – vytvoření rámce tématu. 2. Vytvoření zážitkové situace, při které mají účastníci možnost být vtaženi do situace, zažít téma bloku na vlastní kůži. Lektor zadá instrukce, případně vede aktivitu (hraní rolí v simulaci reálné situce apod.). 3. Po ukončení aktivity - diskuze o zážitcích ze zážitkové situace – prostřed9

BEDNAŘÍK, A. Kurz lektorů a konzultantů fundraisingu. PDCS, 2002. s. 43 - 44

37

9

nictvím sdílení zážitků jsou účastníci nuceni formulovat své emocionální prožívání situace – vzniká tak propojení zážitku s rozumovým zpracováním – uskuteční se symbolizace pojmů a jejich významů. 4. Usnadnění a podpora diskuze o zážitcích ze zážitkové situace. Jak a proč zážitek vznikl, jaká situace nebo chování jej způsobila, k jakému chování vedl a podobně. 5. Zevšeobecnění konkrétního zážitku na principy, postupy a postoje platné pro podobné situace v reálném životě. 6. Doplnění principů, postupů a postojů – teoriemi, modely, zkušenostmi, odborným posouzením lektora nebo jiných osob („publikujících odborníků“ nebo i samotných účastníků). 7. Využití zážitku pro změnu – usnadnění a podpora diskuze o možnostech alternativního chování a jednání v dané situaci. Účastníci diskutují o tom, jaké jednání a chování by bylo v dané situaci efektivnější a uspokojivější. Diskuze může samozřejmě vést i k potvrzení užitého chování a jednání v zážitkové situaci. 8. Aplikování nových poznatků, dovedností, postojů do praxe – v poslední části diskuze jsou formulovány konkrétní výstupy použitelné v praxi. Diskutuje se o problémech při aplikaci nových poznatků, dovedností a postojů v praktickém životě a o možnostech jejich zvládání. 9. Shrnutí naučených znalostí celé skupině – sumarizace výstupů, jejich spojení se stanovenými cíly kurzu, s kontextem tématu, pojmenování věcí, ke kterým se ještě v rámci kurzu dojde, co je potřebné ještě udělat, aby bylo dosaženo praktických výsledků v reálném životě nebo reálné situaci.

9

10. Testování, realizace nově naučeného, změněného způsobu chování

38

– účastníci si vyzkouší nově naučené způsoby chování nebo dovednosti prakticky. Lektor může znovu vytvořit vhodnou situaci, která umožní simulovat reálné použití nově naučeného. Druhou možností (v případě dlouhodobějšího vzdělávacího kurzu) je dohodnout se s účastníky, že vyhledají vhodnou situaci přímo v jejich každodenním reálném životě a nově naučené si vyzkouší „naostro“. 11. Reflexe zkušeností s použitím nově naučeného, změněného způsobu chování – účastníci diskutují o úspěšném či neúspěšném použití nového chování v reálném životě nebo při simulaci. Analyzují dané situace, hledají možnosti zlepšení nebo mají prostě jen radost, že nové chování funguje.

Možné chyby lektora při strukturování kurzu10 ▶ Lektor skládá dohromady všechny aktivity, které zná a které jej momentálně napadají, tzn. že témata řadí bez jasné logické návaznosti, využívá aktivity na obsahy, které spolu přímo nesouvisí, aktivitou ve skupině vyvolává dynamiku, kterou předem neplánoval. Analyzuje aktivitu bez toho, že by z provedené analýzy vybral účastníkům momenty, jež jsou použitelné v praxi nebo vybírá pouze ty, na které se zaměřuje vždycky. ▶ Lektor má vše perfektně připravené krok za krokem, každou aktivitu, každou diskuzi, všechny otázky, na které se chce zeptat. Každý bod je předem naplánovaný na určitou dobu, harmonogram celého dne je nalinkován minutu po minutě a žádná činnost ve skupině nemá šanci tento plán lektorovi narušit. Potom vzniká problém v momentě, kdy se lektor věnuje nějaké aktivitě dlouho, protože to tak má v plánu, ale daná aktivita je pro účastníky nezajímavá a raději by ji již opustili, nebo naopak existuje velmi zajímavé téma, ale lektor mu věnuje pouze krátkou část programu. Lektor prakticky nereaguje na atmosféru ve skupině ani na její dynamiku.

9 10

BEDNAŘÍK, A. Kurz lektorů a konzultantů fundraisingu. PDCS, 2002. s. 47

39

▶ Lektor má připravenou hlavní kostru kurzu, je i celkem flexibilní k potřebám skupiny, k lidem je milý a vlídný, ale vede jednotlivé aktivity jako jednolitý sled událostí. Neodděluje jednotlivé aktivity, výstupy a diskuzní části, veškeré činnosti vede a vykonává velmi podobným, pro účastníky ne moc dynamickým stylem. K tomuto příkladu patří i tzv. uspávač hadů, lektor, který monotónním hlasem předříkává své téma a nevšímá si, jak svým vystupováním působí na účastníky.

9 40

Kapitola 10 Příklady technik a postupů použitelných ve vzdělávacím kurzu Při přípravě a realizaci vzdělávacího kurzu se snažíme, aby jednotlivé aktivity a postupy byly interaktivní, měly skupinový charakter, byly pestré a neměly „školní formu“ – nechceme, aby účastníci kurzu jen seděli a poslouchali lektora, psali si poznámky a snažili se je reprodukovat. V této části si uvedeme některé techniky a postupy, které můžete ve vzdělávacím kurzu použít a tím podpořit proces učení11. Některé z nich jsou více interaktivní, jiné méně. Většina z nich se dá použít také na iniciování diskuze. V rámci výcvikového stylu výuky mohou být využity následující techniky a postupy. ▶ Přednáška – prezentace Jedná se o způsob vedení učebního procesu, který se vyznačuje několika základními principy. Většinu času je aktivní lektor, který také přináší do výuky převážnou část informací. Komunikace je téměř po celou dobu jednosměrná, od lektora k účastníkům. Problematikou prezentací se zabývá celá řada monotématických knih, takže si uveďme jen několik tipů, kterými je možné prezentaci oživit. K oživení přednášky či prezentace můžeme využít: pestrý neverbální projev ladící s dynamikou a obsahem; používání příkladů, analogií, příběhů, vtipů, řečnických i opravdových otázek; využívání nejrůznějších typů grafických znázornění, modelů, grafů, kolování různých předmětů či obrázků, promítání fotografií a filmů; kladení otázek a sbírání odpo11

BEDNAŘÍK, A. Kurz lektorů a konzultantů fundraisingu. PDCS, 2002. s. 55 - 58

41

10

vědí – odpovědi se stávají námětem na pokračování diskuse. ▶ Video Videonahrávka představuje dobrý vstup pro následnou diskusi, může být analyzována z hlediska obsaženého tématu. Při práci se skupinou může lektor natočit sám videonahrávku zachycující chování účastníků kurzu a tito pak své vystupování hodnotí a rozebírají. Jedná se například o různé prezentace nebo hraní rolí, které jsou výborným zdrojem zpětné vazby pro účastníky a slouží také jako podklad zachycující principy a pravidla, jež měla daná aktivita ukázat. ▶ Předložení neznámého tématu Lektor rozdá účastníkům text, účastníci jej nastudují a zapíší si otázky k věcem, kterým v textu neporozuměli. Následně se snaží najít odpovědi ve skupinové diskusi. ▶ Studijní skupiny Zpravidla se jedná o 2 – 4členné pracovní skupiny. V rámci skupiny dochází k analýze textu lektora, účastníci hledají podstatné či sporné věci, nejasnosti, sepisují dotazy, které je třeba zodpovědět. Odpovědi potom společně hledají v rámci celého výukového týmu. ▶ Rozdělení tématu na části Podle různých kategorií můžeme hlavní téma rozložit na menší části a zaznamenat je na kartičky. Účastníci potom s kartičkami pracují ve skupinkách, skládají je a třídí podle jejich vlastní logiky, svůj postup posléze prezentují a obhajují jeho použití. ▶ Kvíz Celé téma rozdělíme do otázek a správných odpovědí. Otázky a odpovědi potom postupně spojujeme prostřednictvím různých vědomostních kvízů. Správné odpovědi mohou být navíc ještě bodované a skupiny tak mezi sebou

10

42

mohou soutěžit, která získá více bodů. ▶ Kartičky s otázkami a kartičky s odpověďmi Účastníkům ve skupině náhodně rozdáme kartičky a oni hledají partnery - kartičky, které patří k sobě. ▶ Dotazníky a testy Pro zahájení diskuse ve skupině můžeme využít různé formy dotazníků a testů. Lektor může sám vytvořit vlastní dotazník nebo může využít již existujících dotazníků, popisujících lidské vlastnosti, dovednosti, postoje či hodnoty, jež souvisejí s daným tématem. Dále může jít o dotazníky zaměřující se na různé typy chování. A třetí možností je vytvoření seznamu výroků, které jsou z části pravdivé a z části lživé. Úkolem účastníků je potom najít správné odpovědi. ▶ Dobré a špatné příklady Sesbírejte dobré a špatné příklady k danému tématu, napište každý příklad na jednu kartičku. Kartičky rozdejte účastníkům, kteří mají za úkol rozdělit kartičky do dvou skupin podle určitého kritéria a zdůvodnit své rozdělení. ▶ Kazuistiky - případové studie Vytvořte k danému tématu případovou studii popisující situaci související s tématem kurzu. Napište ji na papír jako příběh. Úlohou účastníků je diskutovat o zlomových bodech případu, diskutovat o alternativních řešeních ve skupině, popsat různé typy chování, jež se ve studii objevují. Případové studie mohou samozřejmě přinášet i účastníci ze své praxe. ▶ Řešení problémů, problémových situací Podobá se případovým studiím, neobsahuje však celý příběh, ale pouze určitou část – po vznik problému. Cílem účastníků je hledat řešení problému, případně porovnat nalezená řešení s realitou.

43

10

▶ Křížovky a scrabble Nové pojmy, které se objeví v tématu, můžeme pro zábavu odhalit účastníkům také pomocí zjednodušených forem her jako jsou scrabble a křížovky. ▶ Logické hry, hádanky, hlavolamy Podobně se dají použít také logické hry. Matematické, logické a jiné hlavolamy podporují kreativitu, nekonvenční myšlení, úsudek, představivost a další mentální pochody. Slouží také k podpoření spolupráce mezi účastníky kurzu. ▶ Články z novin a časopisů Články mohou být využity na zahájení diskuze, mohou vést např. k porozumění argumentace jednotlivých stran a podobně. ▶ Vtipy, komiksy Kreslené či psané vtipy, které dokreslují probírané téma, mohou být vděčným oživením kurzu a možným spouštěčem diskuze. ▶ Imaginativní techniky Využijte představivost účastníků, dovolte jim popustit uzdu fantazii a představovat si obrazy, příběhy či situace související s daným tématem. – Stačí například instrukce „Pohodlně se usaďte, zavřete oči a představte si, že stojíte před skupinou účastníků. Vy jste lektor a máte s nimi začít pracovat – čeho se nejvíce bojíte?“ ▶ Příběhy Vyhledejte v literatuře příběhy volně související s tématem kurzu, např. bajky, mýty, pohádky či příběhy. Rozdejte je ve skupině a diskutujte, co mají příběhy společného s daným tématem.

10

44

▶ Volné psaní Pokud chcete rychle zjistit postoje nebo pocity účastníků k určitému tématu, řekněte jim pojem, otázku nebo výrok, který s tématem souvisí. Nechejte je potom volně psát, co je napadne např. „Napiště, co vás napadne, když slyšíte pojem přijímací pohovor?“. ▶ Asociování Jde o metodu podobnou volnému psaní, většinou se používá tak, že na daný pojem sdělují jednotlivci své asociace. ▶ Mindmapping Jde o řízené asociování, účastníci mají za úkol grafické zpracování mapy pojmů, které zobrazují propojení souvisejících pojmových skupin v daném tématu. ▶ Studijní deník Do deníku si účastníci píší věci, které jim nejsou jasné, se kterými nesouhlasí. Píší si tam své obavy z probíraných témat, ze sebe sama, z druhých účastníků. Analyzují, k čemu jim věci naučené v kurzu budou, co by rádi ještě udělali či vyzkoušeli. ▶ Studijní smlouva Jedná se o smlouvu účastníka se sebou samým, s jiným účastníkem či lektorem za účelem stanovení cíle, jehož má být v kurzu dosaženo, za jakých podmínek a do jaké doby se tak má stát. Všechny cíle si účastníci formulují sami. ▶ Přehodnocení původních názorů Před začátkem tématu uděláme přehled názorů jednotlivých účastníků k tématu a následně zhodnotíme změny názorů po ukončení diskuse. Účastníci popisují, co na svém názoru změnili a co je ovlivnilo.

45

10

▶ Slogany Vytvořte nebo najděte hesla, slogany, poučky, výroky slavných lidí k danému tématu. Sepište poučení, principy do formy krátkých výroků a rozvěste je po místnosti. Potom se na ně můžete odvolávat, používat je jako spouštěč diskuze nebo jako součást sumarizace. ▶ Škálování Účastníci vyjádří svůj názor postavením na čáru. Čára je spojením dvou názorových polů na určité téma. Tak vznikne možnost názorně vidět, jakým způsobem jsou ve skupině rozložené názory. ▶ Vyhodnocení (evaluace) Zadejte účastníkům několik dotazů (ústně či písemně) směřujících ke zhodnocení dosavadního průběhu kurzu z jejich pohledu. Získané odpovědi můžete prodiskutovat s celou skupinou. ▶ Psaní poznámek do pracovních sešitů Do materiálů pro účastníky kurzu by měly být zařazeny také texty s nedopsanými podstatnými údaji. Po probrání tématického bloku je účastníkům umožněno chybějící informace doplnit. Správnost údajů je společně zkontrolována a prodiskutována v celé skupině. ▶ Diskuze v podskupinách Rozdělte skupinu do menších podskupin, aby se více lidí dostalo ke slovu. Všechny podskupiny mohou hovořit o stejném tématu nebo analyzovat stejné aspekty určitého tématu. Zástupci jednotlivých skupin potom referují ostatním, k čemu dospěli, o čem diskutovali.

10

46

Závěr Vážení čtenáři, jsme rádi, že jste investovali svůj čas do četby této publikace. Pokud nám chcete zaslat své kladné či záporné připomínky, můžete tak učinit například e-mailem na naši adresu [email protected]. Budeme také potěšeni, pokud se s námi podělíte o Vaše zkušenosti v oblasti vzdělávání dospělých nebo o zkušenosti s přípravou a realizací vzdělávacích kurzů. Přejeme Vám hodně štěstí a úspěchů Barbora Mužná Vladimír Plesník

Tento dokument byl vytvořen za finanční pomoci Evropské unie. Za obsah tohoto dokumentu je odpovědná výhradně organizace REINTEGRA a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.

Seznam použité literatury 1. BEDNAŘÍK, A. Kurz lektorů a konzultantů fundraisingu. PDCS, 2002. 2. MUŽÍK, J. Androdidaktika. Praha: ASPI Publishing, 2004. 146 s. ISBN 807357-045-9. 3. MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha: CODEX Bohemia, 1998. 271 s. ISBN 80-85963-52-3. 4. PLESNÍK, V. et al. Integrace dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením zpět do pracovního procesu. Olomouc: EPAVA, 2004. 159 s.

Pomáháme nezaměstnaným lidem znovu najít pracovní uplatnění

www.reintegra.cz