VÝZNAM REEDUKACE ZRAKU NA UDRŽENÍ A ZVYŠOVÁNÍ VIZUÁLNÍ VÝKONNOSTI ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH Dagmar Moravcová Zvykli jsme si na přítomnost speciálního pedagoga-logopéda na pracovištích zdravotnických, poradenských i výchovně-vzdělávacích. Stejně tak nás nepřekv apí přítomnost speciálního pedagoga-somatopeda v těchto zařízeních. Oba dva specialisté - logopéd i somaloped přispívají svým zaměřením ke stanoveni funkční diagnostiky a následné i ke zpracováni a vedení plánu rozvoje omezené funkce či orgánu. Dovedeme si představ it, jaké činností oni dva výše uvedeni specialisté provádějí, a předpokládáme, že se \ c své specializaci neobejdou bez spolupráce s dalšími odborníky - pediatry, foniatry, ortopedy, neurology, psychology, pedagogy, sociálními pracovníky apod. Pokládáme za samozřejmé, že pokud se nám stane úraz nebo proděláme závažné onemocněni, v jehož důsledku dojde u nás k omezeni či ztrátě hybnosti končetiny, ztrátě mobi lity anebo jen k velmi nepříjemnému omezení hrubé i jemné motoriky, dostane se nám ze zdravotního pojištěni základní rehabilitační péče, na které se budou podílet i speciální pedagogové-somatopedi. Stane-li se nám, že v důsledku onemoc204!
nění čí úrazu přijdeme o řeč, budeme moci též ze základního zdravotního pojištění čerpat příslušnou rehabilitační péči, na které se bude podílet speciální pedagog-logoped. Mobilita a dorozumíváni - dvě významné dimenze určující samostatnost člověka. Obě dvě závislé na přijmu informací. Jakou máme možnost rehabilitační péče, ztrácime-li schopnost získávat či zpracovával informace v důsledku nemoci nebo úrazu smyslového orgánu? Podle některých autorů získáváme zrakem až 80 % informací. Ztráta zraku nebo jeho zhoršení významně ovlivni naši samostatnost. Rychle se ro/' iiející lékařský obor oftalmologie již . ode řešit šetrným operativním zákrokem výměnu zkalené čočky při šedém zákalu (kataraktě) za silikonovou, laserové operace pomohou řešit vady refrakce. Stále se však vyskytuji choroby, které nelze zcela vyléčit, ale jejich průběh lze v lepším případě léčbou ovlivnit - zpomalit nebo zastavit. Tehdy je zrakově postižený člověk nucen vyrovnat se se skutečností a naučit se svého zhoršeného zraku maximálně využít. Kde se mu
ale dostane potřebné rehabilitační péče? Kdo a v jakém zařízení jej naučí zrak využit a dále rozvíjet? Zrakové postiženým spoluobčanům naše společnost dosud hodně dluží. Rozvíjení zraku (tzv. reedukaci zraku) či v širším smyslu zrakový výcvik těžce zrakově postižených osob prozatím zdravotní pojišťovny nehradí a tyto služby nejsou zatím ani celoplošné v ČR dostupné. V současné době se reedukaci zraku, resp. zrakovým výcvikem těžce zrakově postižených osob zabývá v České republice pouze jediné zdravotnické ambulantní pracoviště, a sice Centrum zrakových vad Očni kliniky děti a dospělých (OKDD) UK 2. LF a FN v Motole, Praze 5. V českých regionech dále působí 14 speciálně vyškolených oftalmologů (S4), kteří se ve své ambulantní praxi zabývají i předpisem speciálních optických pomůcek a udržují kontakty s pracovišti očnich optiků, kteří tyto optické pomůcky dodávají. Omezené možnosti zácviku technik práce se speciální optickou pomůckou a malý časový prostor oftalmologa určený na práci s pacientem však často nepřinesou očekávaný efekt v podobě zlepšeni pacientovy zrakové práce. Ze školských zařízeni se reedukaci zraku zabývají v procesu výuky špeciálni školy pro zrakově postižené a příslušná speciálné-pedagogická centra. Jde většinou o přizpůsobení učebních pomůcek zrakovým možnostem žáků a dále o využití optických a neoptických pomůcek pří výchově a vzděláváni. Kvalitou nácviku speciál-
ních technik zrakové práce se jednotlivá pracoviště liší. Jako samostatný předmět jsou reedukační činnosti zařazeny pouze na 1. stupni ZŠ v bloku předmětů speciální péče; na 2. stupni lze tyto činnosti poskytovat a některé speciální školy tak činí v rámci nabídky volitelných předmětů. Větší pozornosti je reedukačnim činnostem věnováno také ve speciálních mateřských školách pro zrakově postižené. Z neziskových organizací se problematikou zlepšeni využití zraku u osob starších 15 let zabývá v rámci sociálni rehabilitace Tyfloservis ve svých 12 regionálních střediscích, dále Rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina (Praha 6) a v rámci pobytů - rekondic i oblastní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Tyfloservis poskytuje poradenství v oblasti úprav prostředí, odstranění bariér, výběru elektronických rehabilitačních a kompenzačních pomůcek a také seznámí klienty s dostupnými optickými pomůckami. Nácvik speciálních technik zrakové práce zlepšující výkonnost zraku není však ve všech střediscích na potřebné úrovni v důsledku absence vyškolených zrakových terapeutu. Současný stav dostupné péče není uspokojivý. V české literatuře nejsou dosud publikovány nové a vyzkoušené techniky reedukace zraku, ani ucelené poznatky o využití speciálních optických a neoptických pomůcek pro všechny věkové kategorie zrakově postižených, ani metodika zácviku práce s rehabilitačními a kompenzačními pomůc-
kami. Schází ucelený přehled dostupných pomůcek a jejich zhodnoceni z hlediska možnosti využití zrakově postiženými. Jednotlivé subjekty poskytující reedukaci zraku většinou preferují přístup dle své specifikace: 1. přístup medicínský - v jeho rámci nejsou ěasto brány v potaz psychologické zvláštnosti osobnosti zrakové postiženého, ani potřeby didaktiky (metodika nácviku s pomůckou - učení novým dovednostem); 2. přístup pedagogický - ěasto není podpořen znalostmi z oblasti oftalmologie, neurologie, diagnostiky a ani poznatky o možnostech funkčního využití zraku a možností využiti pomůcek z hlediska jejích konstrukce; 3. přístup charitativní - poskytovaný některými dobrovolnými neziskovými organizacemi; o něm lze konstatovat, že sice akceptuje osobnost zrakově postiženého, ale často v důsledku absence odborných znalostí diagnostiky funkčního využiti zraku, znalostí z oboru oftalmologie a neurologie nepřinese očekávaný efekt; příčinou mnohdy bývá také neznalost didaktiky a její aplikace na práci s dospělou populací. V zahraničí ("Německo, Holandsko. Rakousko, Švédsko, Norsko, Velká Británie, USA a další státy) se touto oblastí rehabilitace zabývá zrakový terapeut - Low Vision Terapeulicist. Jejím většinou speciální pedagog absolvující další postgraduální kurzy v uvedené problematice. V České
republice zatím tato profese legalizována není. Jediné místo, kde je zrakovými terapeuty poskytována rehabilitační péče hrazená ze zdravotního pojištěni zástupnými kódy. je výše uvedené Centrum zrakových vad. Téma reedukace zraku v české odborné literatuře najdeme jak v dílech speciálně-pedagogických oborů oftalmopedie, tak oftalmologie, optomeirie a psychologie. Z českých autorů publikujících na téma reedukace zraku jsou známé práce Flenerové, Jesenského, Keblové, Kvétoftové-Švecové a Skalické, Hromádkové, Rutrleho, Vágnerové. Bohatým zdrojem informaci z oblasti reedukace zraku jsou práce těchto zahraničních autorů: Barragy, Báckman, Chapman, Colenbrander, Fletcher, Gustafson, Hummel, Hyvärinen, Kooijman a dalších. Omezený slav poskytování rehabilitačních služeb v oblasti zrakového výcviku těžce zrakové postižených osob a rostoucí potřeba jejich celoplošného rozšíření na území České republiky podnítila výzkum téio potřeby na vzorku pacientů Centra zrakových vad v roce 2001. Úkolem tohoto příspěvku je seznámit čtenáře se zajímavými výsledky výzkumu a povzbudit je k podpoře realizace závěru výzkumu. Cíl výzkumu Zjištění aktuálních potřeb reedukace zraku na základě analýzy souboru pacientů přicházejících řešit potřeby využiti svých zrakových funkci pomocí speciálních op-
tických pomůcek a reedukačnich technik zrakové práce do Centra zrakových vad (dále CZV) v roce 2001 a analýzy- podsouboru pacientů, které v témž roce zrakové terapeutky zacvičily v reedukačnich technikách za účelem zlepšeni využití stávajících zrakových funkci. K porovnání zastoupeni věkových skupin pacientů bylo použito srovnávacího souboru trvale hlášených obyvatel ČR v roce 2001 z Centrální evidence žijících osob (dále CEO). Výzkum byl proveden statistickou metodou za použití analýzy záznamů zdravotní dokumentace pacientů CZV. Cílem výzkumného šetření bylo: 1. zjištěni věkově struktury pacientů vyžadující reedukaci zraku 2. zjištěni struktury zastoupených diagnóz vyžadujících reedukaci zraku 3. zjištěni struktury počtu a r\pů předepsaných speciálních optických fx>můcek 4. zjištěni potřeby nácviku speciálních technik reedukace zraku 5. zjištěni potřeb reedukačni péče vzhledem ke kv alitě zrakově práce 6. zjištěni potřeb nácviku technik vzhledem k diagnózám 7. stanoveni priorit v řešeni aktuálních potřeb reedukace zraku 8. navrženi dalších témat oblasti výzkumu pro udrženi a zvyšováni funkčního využiti zraku zrakově postižených Metodologie výzkumu Soubor analyzované zdravotní dokumentace měl N = 622 respondentů, výběr
byl záměrný, tvořili jej všichni pacienti CZV žádající předpis speciálních optických pomůcek v roce 2001. Podsoubor N1 byl tvořen všemi pacienty, kteři využili reedukaci prostřednictvím zrakových terapeutek v roce 2001. Bylo to 260 respondentů, výběr byl záměrný. Srovnavací vzorek pro interpretaci zastoupení věkových skupin a počtu mužů a žen v populaci 2001 měl S = 10 280 540 respondentů, údaje byly převzaty ze statistického přehledu Centrálni evidence občanů žijících v roce 2001. Ke zpracováni výsledků byly použity standardní statistické metody - statistická analýza, statistická metoda tesru dobré shody a program Excel pro tabulkové zpracování a grafické znázornění výsledků výzkumu. Analytická jednotka: Zrakově postižený pacient vyžadující špeciálni optické pomůcky k řešeni svých potřeb zrakové práce. Časový harmonogram: Příprava výzkumu: září ~ prosinec 2000 Výzkum: leden - prosinec 2001 Zpracováni výsledků a jejich interpretace: únor - červ enec 2002 K naplněni cíle výzkumné části byly formulovány tyto pracovní hypotézy: Hypotéza č. I: S vyšším věkem stoupá počet osob se zrakovým postižením Tato hypotéza byla potvrzena na souboru pacientů CZV a ověřena kontrolní skupinou zastoupeni věkových skupin v populaci CEO. Pacienti CZV ve věku nad 60 let tvořili 63 % souboru, pacienti 207!
18-60 let tvořili 27 % a nejméně počernou byla skupina do 18 let 11 % v souboru CZV 2001. Pomoci testu dobré shody bylo prokázáno, že podíl zrakové postižených pacientů do 60 let je statisticky významně nižší než podíl postižených nad 60 let. Předpokládali jsme přitom, že k nám přišel významný vzorek pacientů. Hypotéza č. 2: Potřeba reedukace zraku roste se zhoršením kvality zraku Tato hypotéza byla potvrzena. Nejpočetněji zastoupené diagnózy vyžadovaly nácvik speciálních technik zrakové práce. Největši nároky na poskytnutí reedukačni péče vyžaduji diagnózy: H 35.3 - Věkem podmíněná makulámi degenerace, H 36.0 - Diabetická retinopatie. H 44.2 - Degenerativni myopie, H 47.2 - Atrofíe zrakového nervu, H 27.0 - Afakie po operaci vrozené katarakty, H 35.1 - Retinopatie nedonošených, Q 14.2 - Vrozená vada disku, H 40.1 - Glaukom, H 47.6 - Onemocněni kortexu zrakové dráhy. Jsou to diagnózy, u kterých dochází k výraznému zhoršeni funkčního využiti zraku, které se projevuji změnami v citlivosti na kontrast, výpadky v periferii či v centru zorného pole a podobné. Reedukaci zraku nelze odkládat. Nácvik nových technik reedukace zraku delší absence pacientovy zrakové práce výrazně komplikuje.
Hypotéza č. 3: S větším zvětšením pomocí optické pomůcky roste potřeba výuky speciálních technik zrakové práce Tato hypotéza byla ověřena statistickou metodou pomoci testu dobré shody. S potřebou používat speciální optickou pomůcku s vyšší optickou mohutnosti (6x zv ětšení a více pro dosažení vizu nablízko 0,4-0.5) bylo nutné akceptoval omezeni, vyplývající z konstrukce pomůcky jako dodržováni pracovní vzdálenosti. Omezené zorné pole kladlo nároky na nácvik lokalizace a fixace a skenovacich pohybů při prohledáváni sledované plochy. Náročný byl i nový způsob čteni s optickou pomůckou k udrženi kontinuity textu, přechod na další řádku, nácvik čteni s excentrickou fixací a potřebou zrakové syntézy nedokonale vnímaných částí zorného pole. Hypotéza č. 4: Elektronické pomůcky používají spíše mladší pacienti a pacienti v produktivním věku Tato hypotéza byla potvrzena statistickým zpracováním údajů o žadatelích o elektronické pomůcky. Při šetření jsme ale zjistili závažné údaje, které výrazné snižují dostupnost elektronických pomůcek pro starší pacienty nad 60 let. Zatímco mladší pacienti žádali elektronické pomůcky k zajištěni zrakové práce s maximálními nároky na náročnost textů IV. kategorie obtížnosti a potřebě detailní práce vyplývající z nároků vzděláváni, profesní přípravy a nároků kladoucí výkon profese, pacienti ve věku nad 60 let přistupovali k žádosti o možnost využiti elektronických pomůcek, jen pokud po-
třeby jejich zrakové práce (většinou do III. kategorie obtížnosti a k zajištěni vizu 0,4-0,5) nebylo možné saturovat speciálními optickými pomůckami, hrazenými zdravotní pojišťovnou. Vzhledem k finanční náročnosti elektronických pomůcek a nenárokovému příspěvku na jejich pořízeni se při rozhodování o přiznání příspěvku preferuje „potřebnost uživatele"; u pacientů školního věku a mladistvých ji tvoři potřeby vyplýv ající ze vzděláváni a přípravy na profesi, u pacientů v produktivním věku jde o zachování práceschopnosti a „finanční nezáv islosti" (tj. možnosti výdělku k částečnému invalidnímu důchodu). Jelikož saturace potřeb pacientů nad 60 let se patrně nejeví z celospolečenského hlediska jako alarmující úkol, neboť se nejedná o produktivní část populace, je tato skupina pacientů znevýhodněna. S tímto převažujícím postojem ovšem v žádném případě nelze souhlasit, protože jejich potřeba zrakové práce přímo souvisí se zachováním soběstačnosti v získávání informaci zrakem, aby byli schopni sebeobsluhy, uspokojováni základních potřeb a zachováni kvality života všeobecně. Zhodnocení výsledků empirického šetření a jejich aplikace 1. Věková struktura pacientů vyžadujících speciální optické pomůcky (SOP): Struktura pacientů vyžadující reedukaci zraku prostřednictvím SOP zahrnovala
všechny věkové kategorie napřič populačními ročníky. 51 % z nich však tvořily osoby nad 65 let věku. Toto zjištění silně evokuje potřebu zabývat se specifiky věku seniorů a počítat s rostoucími požadavky na udrženi kvality jejich živ ota. 2. Struktura zastoupených diagnóz: Podle rozdělení souboru pacientů CZV do 3 skupin byly zjištěny následující údaje. Ve skupině do 18 let věku převažovaly vrozené zrakové vady. Reedukace zraku tedv byla podmínkou k zajištění maximálního využili zraku k získávání informaci pro vzdělávání a k přípravě na profesi. Ve skupině pacientů nad 18 let a do 60 let věku byly zastoupeny jak zrakové vady vrozené, tak již degenerativní onemocněni přinášející úbytek kvality zrakových funkci. Protože se jedná o produktivní část populace, pro kterou je důležité zajištění kvalitního přijmu informaci, vyžadované nároky profesí pacientů a uspokojováním jejich potřeb a zálib, bude reedukace zraku touto skupinou opětovně vyžadována v souvislostí s progresi degenerativních onemocněni. Třetí skupina pacientů nad 60 let věku byla prezentována na předních místech výčtu diagnóz - degenerativními onemocněními, přinášejícími těžké ztráty zraku, a tím oslabeni v oblastech sebeobsluhy, mobility a uspokojování potřeb a zájmů. Reedukace zraku této skupiny pacientů představuje tedy zajištění kvalitního příjmu informací pro bezpečnou
mobilitu, sebeobsluhu a uspokojováni potřeb a zájmů. 3. Struktura speciálních optických pomůcek: Nejčastěji předepisovanou optickou pomůckou byl Prismatický monokulár 8x20, v počtu 107 kusů: 61 % z počtu dalekohledových systémů Kepler. Na druhém místě je ručni lupa 4x zvětšující v počtu 67 kusů: 53 % ze souboru všech modelů ručních lup s osvětlením i bez něj. Na třetím mistě s počtem 43 kusů se umístila pomůcka 10 - 10,5x zvětšující stojánková lupa s osvětlením i bez (počet 43 kusů představuje 17 % ze skupiny stojánkových lup s osvětlením i bez něj). Nejčastěji zastoupená lupa zasazená do brýlové obruby - hyperokulár - představovala zvětšeni 8x (zastoupena ve 20 % s počtem 30 kusů), velmi podobné zastoupeni měly i hyperokuláry zvětšující 5x12x. To jsou závažná zjištění vzhledem k potřebám reedukace zraku. Dalekohledové systémy výrazně zúží zorné pole, lupy s velkým zvětšením vyžaduji dodržováni konstantní pracovní vzdálenosti. 4. Potřeba nácviku speciálních technik reedukace zraku: Potřeba nácviku speciálních technik vychází z povahy jednotlivých pomůcek. Jde 0 potřebu dodržovat pracovní vzdálenost od optické pomůcky a vzdálenost pomůcky vůči textu (u hyperokuláru, lupy do ruky 1 stojánkové); to plyne z omezeni zorného pole způsobeného speciální optickou po-
můckou a ze specifických omezeni způsobených vlastni zrakovou vadou (prezentovanou diagnózou a její progresí). 5. Potřeba reedukačni péče vzhledem ke kvalitě zrakové práce: Včasná diagnostika funkční ztráty zraku a včasné poskytnuti reedukačni péče pacientovi výrazně usnadni nácvik technik zvládáni obtíží a učeni se novým dovednostem. Vždy je snazší zácvik v nové technice čtení při menšim zvětšení lupy a širším zorném poli pomůcky než pří malém zorném poli a nutnosti dodržování malé pracovní vzdálenosti (například pracovní vzdálenost u 1 Ox zvětšující pomůcky činí 2,5 cm). Informovanost pacientů o možnostech řešení potřeb zrakové práce pomocí SOP a o poskytováni reedukačni péče praktickými lékaři není ideální. Pacienti tak přicházejí až při vyhroceni potíží (stane se, že i několik let nečtou a pohybují se jen s doprovodem), kdy je učeni se novým technikám zrakové práce velmi obtížné. 6. Potřeba reedukačni péče vzhledem k diagnózám: Podle výsledků šetřeni nej větší nároky na poskytnutí reedukačni péče vyžadují H 35.3 (Věkem podmíněná makulámí degenerace), H 36.0 (Diabetická retinopatie), H 44.2 (Degenerativní myopie), H 47.2 (Atrofie zrakového nervu), H 27.0 (Afakie po operaci vrozené katarakty), H 35.1 (Retinopatie nedonošených), Q 14.2 (Vrozená vada disku) H 40.1 (Glaukom) a H 47.6 One-
mocnění kortexu zrakové dráhy, což jsou diagnózy, u kterých dochází k výraznému zhoršeni funkčního využití zraku, jež se projevuje změnami v citlivosti na kontrast, výpadky v periferii či v centru zorného pole a podobně. Reedukaci zraku nelze odkládat. Nácvik nových technik zrakové práce jeji delší absence výrazně komplikuje. 7. Stanoveni priorit v řešeni aktuálních potřeb reedukace zraku: a) Podpořit větší informovanost o přínosech reedukace zraku pro pacienty v řadách praktických lékařů i spádových oftalmologů, v řadách ostatních zdravotnických profesi, mezi pedagogickými pracovníky i mezi poskytovateli sociální péče. Zvýšení informovaností o možnostech reedukační péče v řadách veřejnosti. b) Zavedeni studia oboru zrakový terapeut na V Š úrovni jako následného postgraduálního studia pro absolventy magisterského studia speciální pedagogiky, léčebné rehabilitace, optometrie apod. c) Vyškolit zrakové terapeuty pro zajišťováni reedukační péče v resortu zdravotnictví, v zařízeních sociální péče, ve školství i v neziskovém sektoru, zajištěni průběžného vzdělávání odborníků této profese v souladu s pokrokem vědy a techniky. d) Zajistit dostupnost základní reedukační péče pro zrakově postižené na celém území České republiky, doplnit spádo-
vá oftalmologická pracoviště podílející se na předpisu speciálních optických pomůcek o zrakové terapeuty a zajistit návaznost na poskytovatele rehabilitační péče z dalších rezortů. e) Zajistil odpovídající bodové ohodnocení výkonů předpisu SOP a bodové ohodnocení základní reedukační péče pro úhradu ze zdravotního pojištěni občanů. f) Podporovat návaznost poskytovatelů reedukační péče, podporovat týmovou práci odborníků podílejících se na reedukaci a rehabilitaci zrakově postižených všeobecně. 8. Navržení dalších témat oblasti výzkumu pro udrženi a zvyšováni funkčního využití zraku zrakově postižených: a) Využiti elektronických pomůcek: kamerových a digitálních TV lup a jejich speciálních programů (softwaru) ke zlepšeni zrakové práce zrakově postižených. b) Využiti stimulace zraku pomocí barev jako možnosti reedukace zraku zrakově postižených, návaznost na zahraniční výzkumy (Rosenbauer 2000) i na dosavadní zkušenosti z ortoptiky a pleoptiky. c) Využiti psychologických prostředků jako možnosti reedukace zraku - ..každé somatické onemocněni má přítomnu i složku psychosomatickou" (Baštecký 1993) - jako relaxačních cvičeni, jógy, autogenního tréninku apod
211!
Hlavní závěr výzkumu Z výsledků zkoumání plyne, že jediným účinným řešením poskytování reedukace zraku zahrnujícím všechny uvedené přístupy (medicínský, pedagogický i charitativní) je poskytování komplexní péče; nejvhodnéjšim vzorem se jeví švédský model, zahrnující návaznosti na subjekty působící ve školství, v sociální sféře a v neziskovém sektoru. Další důležité závěry 1. Finanční zajištěni této služby i v samotném CZV je nedostatečné, což vyplývá z absence specifických kódů na vý kony reedukace zraku. Kódy by měly zohlednit nejen vysoké požadavky na kvalifikací terapeutů, ale též na spotřební materiál používaný k zrakovému výcviku (speciální texty, tabulky, rámečky, přípravu textů a jejich úpravu na PC, spotřební materiál - toner do tiskárny, papír bílý, žlutý, černý atd.). 2. Vpravdě alarmující je zatím absence poskytování reedukace zraku jako základní léčebné rehabilitační péče. Mimo Centrum zrakových vad OKDD UK 2. LF a FN v Motole. Praze 5, zrakový výcvik není pacientům nikde na území ČR poskytov án. 3. Výsledky z výzkumu struktury zrakového postižení v závislosti na věku v Centru zrakových vad jsou také alarmující. Potřeba reedukačni péče u diagnóz H 35.3, H 44.2, H 36.0, H 35.5 a H 40.1, H 47.6 a H 47.2 a dalších je saturována pouze u pa-
cientů Centra zrakových vad OKDD UK 2. LF a FN v Motole, Praze 5. Nikde jinde v České republice není tato péče dostupná, a přitom bez nácviku speciálních technik využití zbytkového zrakového potenciálu u těchto diagnóz nelze často úspěšně předepsat speciální optickou pomůcku. Pacient je tudíž odesílán (v lepším případě) pouze do Tyfloservisu či Rehabilitačního střediska Dědina k výuce kompenzačních technik zvládáni zrakového handicapu sluchem a hmatem. Závěry výzkumu odpovídají situaci v druhé polovině roku 2002. V současné době se připravuje nejen studium zrakové terapie na vysokoškolské úrovni v podobě kurzu zaštítěného katedrou špeciálni pedagogiky Pedagogické fakulty UK v Praze, ale připravuje se též studijní materiál zahrnující nové poznatky z oblasti reedukace zraku, vyzkoušené postupy, seznamy potřebných pomůcek k realizaci reedukace zraku, zácviku práce s optickou pomůckou; tento materiál je doplněný o ucelený přehled optických a neoptických pomůcek, podporujících maximálního využití zraku. Pro oblast zdravotnictví jsou navrženy odpovídající kódy pro předpis speciálních optických pomůcek a zrakovou rehabilitaci, které již prošly několika koly schvalovacího řízení. Jejich zařazení do číselníku Všeobecné zdravotní pojišťovny bude motivaci pro poskytování této sféry služeb v regionech u oftalmologů (S4). Profese zrakový terapeut po splněni podmínek odbornosti představuje
novou oblast uplatnění speciálních pedagogů oboru oftalmopedie. Výsledky výzkumu ukazují potřebnost čerpání služeb profese zrakového terapeuta u zrakově postižených všech věkových kategorii v zařízeních zdravotnických, ve školství i v zařízeních sféry sociální. Poskytováni reedukace zraku podle výsledku výzkumu stojí za to prosazoval, neboť vede k udržení samostatnosti zrakově postižených v získávání informaci potřebných pro sebeobsluhu. mobilitu, komunikaci, studium, profesní seberealizaci i pro uspokojováni potřeb a zájmů. Literatura: ARD1T1, A. (1999a). Efekt iv Color Contrast (Designingfor People with Partial Sight and Color Deficiencies) N Y : Lighthouse International, 1999. ARD1TI. A. (1999b). Making Text Lcgible (Designingfor People with Partial Sigh). NY : Lighthouse lntemaiional, 1999. AUTRATA, R.; VANČUROVÁ, J. Nauka o zraku. Brno : 1DV PZ. 2002. 226 s. ISBN 80-7013-362-7. BÄCKMAN, O. Komplexní péče o osoby s těžším zrakovým postižením. Materiál pro účastníky semináře Low Vision, ČNSPS, Tyfloservis a CZV. Praha, 1998. BAŠTECKÝ, J.; ŠAVLÍK. J.: ŠIMEK, J. Psychosomatická medicína. Praha : Grada; Avicenum, 1993. 362 s. ISBN 80- 7169-031-7. BATES, W.H. Lepši zrak bez brýlí.
[Z orig. The Bates for Better Eyesight Without Glasses, překlad AKASHA). Český Těšín : AKASHA, 2000. 200 s. ISBN 83-904452-9-8. COLENBRANDER, A.; L1EGNER, J.T.; FLETCHER, D.C. Enhancíng Impaíred Vision. Low Vision Rehabilitation. Ophtalmology Monographs 12, s. 4959. American Academy of Ophtalmology, 1999. ISBN 1-56055-170-4. ENGEL, F.L.: JENN1SKENS, A.J.W. Pnnt Enhancemeni for Eccentric Vision. Low Vision. 1994, I l,s. 239-242. FILOUŠ, A. Komplexní terapie katarakty a zavedeni screeningu v České republice. Česká a slovenská oftalmologie. 2000, roč. 56, č. 4, s. 258-261. FLENEROVÁ. H. Kapitoly z Tyflopedie. I. Praha : PedF UK, 1985. FLETCHER. D.C.; COLENBRANDER. A. lntroducing Rehabilitation. Chapter I. Low Vision Rehabilitation. Oflalmology Monographs 12. American Academy of Ophtalmology, 1999. ISBN 1-56055-170-4. FOT1NAK1S, V.P.; D1CKINSON, Ch.M. Readíng with Hand Magnifiers. Low Vision, 1994. 11.s. 259-274. ISBN 905199-144-4. GALE, R.W. Using Low Vision EfTectively. Chapter 5. Low Vision Rehabilitation. Oflalmology Monographs 12. American Academy of Oflalmology, 1999. ISBN 1-56055-170-4. GOODRICH, G.L. A Picture without Meaning Isn't Worth a Thousand Words: Visual Information.Vision
Rehabilitation. Low Vision, 1994, II, s. 111-120. ISBN 90-5199-144-4. GUSTAFSON, J. Vyšetreniu téžšíhozrakového postižení. Materiál pro účastníky semináře Low Vision, CNSPS, Tyfloservis a CZV. Praha, 1998. HÄTSCHER-ROSENBAUER. W. Cviky pro oči. [Z něm. originálu Augenschule, překlad Lieblová, D.]. Praha : Euromedia Group-Ikar, 2000.79 s. ISBN 80-7202-772. HROMÁDKOVÁ, L. Šilháni. 2. dopl. vyd. Brno: 1DVPZ, 1995. 162 s. ISBN 80-7013-207-8. HRONEK, J.; RÝMLOVÁ, A.; KRATOCHVÍLOVÁ.V. Kapitoly z výchovně vzdělávací péče o děti tupozraké a šilhavé. Olomouc : UP, 1972. HUMMEL, A.A. Vyšetřeni zrakových funkci. Materiál pro seminář Low Vision, Tyfloservis SONS ČR. Beroun. 1999. HYVÄRINEN, L. Centrálni poruchy zraku. Materiál pro účastníky semináře ČNSPS, CZV a SRP. Praha, 2001. HYVÄRINEN. L. Contrast Scnzitivity Tests. Instruction Manualfor Usio Test ings Products. La Salle (1L): Precision Vision, 2001, s. 50-55. HYVÄRINEN, L. Quantitative Color Vision Test. Instruction Manuál for (7sio Testings Products. La Salle (IL) : Precision Vision, 2001. s. 36-48. HYVÄRINEN, L. Tests For Cognitive Vision. Instruction Kíanual for Visio Testings Products. La Salle (IL): Precision Vision, 2001. s. 62-65. 214!
HYVÄRINEN, L. Vyšetřováni viděni v průběhu různývh vývojových stadii. Materiál pro účastníky semináře CNSPS, CZV a SRP. Praha, 1994. CHAPMAN, B.G. Excentrické viděni metodika. Materiál pro účastníky semináře Low Vision, CNSPS, Tyfloservis a CZV, Praha, 1998. IGHE, S. Reading Training - Four Cases. Low Vision. 1994. s. 255-258. ISBN 90-5199-144-4. JAM1ESON, M.; MALCOLM, P. K integrácii. [Studie vydána s podporou projektu „HPI in Czech Republic", poskytnutého Perkins school for the Blind. NFER Publisching Company Ltd., GB 1977. Překlad a vydáni ÚNSS). Bratislava : ÚNSS. 1995. JANKOVSKY. J Ucelená rehabilitace děti. Praha : Tnton, 2001. ISBN 80-7254192-7 JESENSKÝ, J. Antologie reedukace zraku l.dil. Praha : Radar SNS ČR, 1994. 191 s. JESENSKÝ, J. Nárys komprehensivní reedukace zraku. OASA, Informační a metodický' bulletin č. 7. Praha : Tyfloservis SONS ČR. 1999. 70 s. JESENSKÝ, J. Rehabilitace zrakově postižených a způsoby její realizace. Praha : SNS, 1992. 96 s. JESENSKÝ, J. Uvedeni do rehabilitace. Praha : FVSI. 1987. 178 s. JÍLKOVÁ, I. Možnosti psychologické péče o těžce zrakově postižené. Edukace a rehabilitace zrakově postižených na prahu nového milénia. Ak-
tuálni otázky speciální pedagogiky sv. 2, s. 61. Hradec Králové : Gaudeamus, 2002. KEBLOVÁ, A. Integrované vzděláváni děti se zrakovým postižením, Praha : Septima, 1996. IOOs. ISBN 80-8580165-5. KEBLOVA, A. Kompenzační pomůcky pro zrakové postižené žáky. 2. vyd. Praha : Septima, 1999. 28 s. ISBN 807216-104-0. KEBLOVA, A.; LENDÁKOVÁ. L.; NOVÁK, I. Náprava poruch binokulárního viděni. Praha : Septima, 2000. 46 s. ISBN 80-7216-121-0. KOUKOLÍK, F. Lidský mozek. Praha : Portál, 2000. 358 s. ISBN 80-7178379-X. KŘ.1VOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci Praha: Grada Publishing, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0. KRAUS, H. (a kol.). Kompendium očního lékařství. Praha : Grada Publishing; Avicenum, 1997. 360 s. ISBN 807169-079-1. KRAUS, H.; KAREL 1.; RŮŽIČKOVÁ, E. Oční zákaly. Praha : Grada Publishing. 2001. 156 s. ISBN 80-7169-967-5. KUTSCHA. R. Kantenfilter sind nicht gleicht Kantenfilter. Optometrie. 1992, 2. Schweízer (SRN). KVAP1LÍKOVÁ, K. Práce a viděni. Brno. IDV PZ, 1999. 122 s. ISBN 80-7013275-2. KVAP1LÍKOVÁ. K. Vyšetřováni oka. Brno : IDV PZ, 1995. 87 s. ISBN 807013-195-0.
LANGME1ER, J.; KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada Publisching, 1998. 344 s. ISBN 807169-195-X. LITVAK, A. G. Nástin psychologie nevidomých a slabozrakých. [Z rus. orig. Očerki psichologii slepých a slabovidjaščich, překlad Mertlová, L.]. Praha : SPN, 1979. 170 s. MACKEBEN, M.; COLENBRADER, A. Mapping the Topography of Residual Vision after Macular Vision Loss. Low Vision, 1994, 11. s. 59-67. ISBN 905199-144-4. MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených děti. 3. přeprac. vyd. Jinočany : H&H, 2001. 147 s. ISBN 80-86022-92-7. MICHALOVÁ, Z. Shody a rozdíly. Havlíčkův Brod : Tobiáš, 1998. MORAVCOVÁ, D.; FILOUS, A. Funkční vyšetření zraku malých pacientů v preverbálním období a pacientů s kombinovaným postižením. Edukace a rehabilitace zrakově postižených na prahu nového milénia. Aktuální otázky speciální pedagogiky, sv. 2, s. 42-44. Hradec Králové ; Gaudeamus, 2002. ISBN 80-7041-041-8. MORAVCOVÁ. D. Zrakové vady. možnosti rehabilitace a možnosti zlepšení zrakové práce využitím neoptických i optických pomůcek. In Problematika děti se zrakovým postižením. Liberec; Praha : Ped.Centrum, 2001, s. 20-29. National Foundation for the Vissualy Impaired and Blind. Videological asse-
ETF
ssment of visually impaired people. Holland : Visio, 2000. NEETENS, A. Revalidation oľHomonymous Hemianopic Patients. Low Vision. 1994, 11, s. 296-300. ISBN 905199-144-4. NIELSENOVÁ, L. Učeni -rakově posazených dětí v raném věku. [Vydáno s podporou HP1 in Czech Rep.]. Praha : ISV 1998. ISBN 80-85866-26-9. NOVÁK, J. Čtenářské tabulky, rozšiřující soubor pro analyticko syntetickou metodu s progresiwimi prvky nácviku čteni. 4. uprav, vyd Havlíčkův Brod : Tobiáš, 2000. 99 s. ISBN 80-85808-84-6. OLÁH, Z. (a kol.). Očné lekárstvo. 2. vyd. Martin : Osveta. 1998. 256 s. ISBN 80-88824-74-5. P1AGET, J. Psychologie inteligence. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-309-9. PIAGET, J.; INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-608-X. PTÁČNÍK, P. Přehled základních sociáiněprávnich informaci pro nevidomě a slabozraké občany. Praha : SONS ČR, 2001. 151 s. PREISS. M. Klinická neuropsychologie. Praha : Grada Publisching, 1998. 408 s. ISBN 80-7169-443-6. RIEBEL, O. Nauka o zraku. 3. vyd. Brno : 1DV PZ, 1988. 161 s. RUTRLE, M. Přístrojová optika. Brno : 1DVPZ.2000. 189 s. 1SBN-80-7013301-5. ŘEHOŘOVÁ, J. Centrum zrakových vad. Edukace a rehabilitace zrakově 216!
postižených na prahu nového milénia. Aktuální otázky speciální pedagogiky, sv. 2, s. 209-212. Hradec Králově : Gaudeamus, 2002. ISBN 807041-041-8. SCHWEIZER OPTIK. Der Low Vision Katalog. Schweizer. 2000. S1CURELLA, V. J. Kontrast barev jako pomůcka pro zrakově postižené. [ Interní materiál). Praha : Tyfloservis, 1998. SKALICKÁ, M. Specifický přístup k rehabilitaci starších osob se ZP. Edukace a rehabilitace zrakově postižených na prahu nového milénia. Aktuální otázky speciální pedagogiky, sv. 2, s. 213215. Hradec Králové : Gaudeamus, 2002. ISBN 80-7041-041-8. SOSNA. T. Diabetická retinopatie a věkem podmíněná makulární degenerace nejčastějši příčina slepoty ve vyspělých zemích. Edukace a rehabilitace zrakově postižených na prahu nového milénia. Aktuální otázky speciální pedagogiky, sv. 2. Hradec Králové : Gaudeamus, 2002. ISBN 80-7041-041-8. STEENDAM, M. Kortikálni poškozeni zraku u dětí. [Interní materiál „H.P.I. in Czech Republik"]. STUART-HAM1LTON, 1. Psychologie stárnuti. Praha : Portál. 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2. ŠŤASTNÝ, J. Aplikace individuálních přístupů v péči o zdravotně postižené. Aplikace individuálních přístupů v péči o zdravotně postižené. Praha : Centrum liberálních studií, 1996, s. 729. ISBN 80-85341-54-9.
ŠŤASTNÝ, J. Postavení zdravotné sociálni péče v systému zdravotnictví. Aplikace individuálních přístupů v péči o zdravotně postižené. Praha : Centrum liberálních studii, 1996, s. 3039. ISBN 80-85341-54-9. TORNQUIST, K. Centra komplexní péče o osoby s těžším zrakovým postižením - jejich význam z pohledu oftalmoložky. Materiál pro účastníky semináře Low Vision, ČNSPS, Tyfloservis SONS ČR a CZV Praha, 1998. USANOVA. O. Efektivní diagnostické postupy a techniky nápravy používané ve školní, poradenské a klinické psychologii při určováni a nápravě neuropsychologických obtíži u děli. Materiál pro účastníky mezinárodního semináře Neurolopsychologický přístup A.R. Lurii. [Překlad Zapletalová, J.]. Praha : IPPP. 2001. Useful Information about Magnifiers and Magnifying Readers. Katalog. 2001/ /2002, s. 68-71. Eschenbach Optik GmbH + Co. VÁGNEROVÁ. M. Oftalmopsychologie dětského věku. Praha : Karolinum. 1995. 182 s. ISBN 80-7184-053-X. VÁGNEROVÁ. M. Vývojová psychologie. Praha : Portál. 2000. 528 s. ISBN 80-7178-308-0. VÍTKOVÁ. M.; ŘEHŮŘEK, J.; KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, L.; MADLENER, I. Možnosti reedukace zraku při
kombinovaném postiženi. Bmo : Paido, 1999. 94 s. ISBN 80-85931-75-3. WARREN, M.L.; LAMPERT. J. Assessing Daily living Needs. Low lis ion Rehabilitation. Oflalmology Monographs 12, s. 89-105. American Academy of Ophtalmology, 1999. ISBN 1-56055-170-4. WATSON, G.R. Using Low Vision EfTectively. Low Vision Rehabilitation. Oftalmology Monographs 12, s. 61-87. American Academy of Ophtalmology, 1999. ISBN 1-56055-170-4. WH1TTAKER, S.G.; LOVIE-KITCHIN, J E. The Assessment ofContrast Senzitívity and Contrast Reserve for Reading Rehabilitation. Low Vision. 1994, 11. s. 88-92. ISBN 90-5199-144-4. WYTT, L. Možně vlivy zrakového postiženi na tělesný vývoj. Královský institut pro nevidomé Víctoria, Australia. překlad VÚP Praha. [Interní materiál pro potřeby S PC v ČR.}. Praha. VÚP, 1995. ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací plán. Praha : Portál, 2001. 207 s. ISBN 807178-544-X. ZELINKOVÁ, O. Pomoz, abych to dokázal. Praha : Portál, 1997. 107 s. ISBN 80-7178-071-5. ZIHL, J. Rehabilitation of Visual Impairments in Patiens With Brain Damage. Low Vision. 1994. 11, s. 287-295. ISBN 90-5199-144-4.
