Význam inovací pro firmy v současném období Jan Heřman
26. říjen 2012
Uváděné údaje a informace vychází z výzkumného záměru „IGA 2 – Inovační management “, který je realizován v letech 2012 – 2013. Je registrován pod číslem VŠE IP300040
2
Atributy současného období • Inovační schopnost je v současnosti považována za rozhodující podmínku konkurenceschopnosti podniků. • Průběh ekonomické krize v letech 2008 – 2009 a její stálé latentní pokračování jednoznačně potvrzuje nezbytnost inovací. • Schopnost vývoje nových produktů, jejich uvedení na trh a získání konkurenční výhody přispívá k udržení tržního podílu a přečkání současné recese. 3
Inovační politika • Inovační politika jako iniciativa pro udržitelný růst ve firmách představuje popis dlouholeté činnosti firem v oblasti zavádění inovací ve všech fázích produkčního procesu. Jejich cílem je: • udržení jednak stávající vůdčí pozice v oboru vývoje a výroby konkrétních produktů při zajištění všech pozitivních ekonomických parametrů, • permanentní uspokojování stále se zvyšujících požadavků zákazníků na produkty firem se současným imperativem zabezpečit i požadavky shareholderů (akcionářů) na úspěšný vývoj a růst hodnoty firmy. 4
Inovační potenciál • Inovační potenciál představuje charakteristiku existujícího inovačního prostředí ve společnosti, ve kterém inovace vznikají, rozvíjejí se a realizují. • Inovační potenciál podniku lze vyjádřit jako schopnost podniku za daných okolností efektivně využívat vlastní vnitřní zdroje s cílem zkvalitnit, zhospodárnit nebo zefektivnit určitý produkt nebo proces. • Představuje celkovou způsobilost podniku k trvalému uskutečňování vize a umožňuje mu flexibilně reagovat na podněty, vytvářet a rozvíjet aktivity s vyšší přidanou hodnotou pro zákazníka. 5
Nejčastější typy inovačních aktivit* • 1. Výrobkové inovace – tj. nový nebo podstatně zlepšený výrobek nebo služba (32%) • 2. Procesní inovace – nová nebo podstatně zlepšená metoda výroby a zpracování produktů, včetně systémů údržby, nákupu apod. (30%) • 3. Marketingové inovace – nový nebo podstatně změněný design nebo balení produktů, nové metody prodeje (přes internet), přímý prodej nebo distribuční licence (20%) • 4. Organizační inovace – nový systém řízení umožňující lepší využití informací, znalostí a dovedností, změna v organizaci práce (18%) * týká se výrobních podniků
6
Hlavní motivace inovačních aktivit Hlavními důvody pro zahájení inovačních aktivit podniku jsou růst tržeb, který byl podnícen růstem produktivity procesů a reakce na poptávku zákazníků. Významným motivem byly i inspirace konkurencí a snaha udržet podíl na trhu.
7
Nastavení procesů pro generaci a rozvoj inovačních myšlenek Inovační impulsy vycházejí: 1. od zákazníka, 2. od vlastních zaměstnanců , 3. od konkurence, 4. z odborné literatury, konferencí, veletrhů a výstav. Většina společností (80%) má nastaveny interní procesy pro generaci inovačních podnětů a myšlenek, tzn. dokážou inovační podněty a myšlenky identifikovat, uchopit a dále zpracovat. Tzn. jsou schopny jich využít. 8
Způsoby sběru inovativních myšlenek 1. 2. 3. 4.
Firmy je získávají od zaměstnanců, příp. od externích subjektů Bývá realizován v různých společnostech různě: formou brainstormingu během porad na všech úrovních; některé společnosti uplatňují motivační prvek v podobě jednorázové odměny, která je vyplacena pracovníkovi, který daný problém vyřeší; jiný přístup je postaven na sběrných místech (nástěnky nebo boxy), kde zaměstnanci mohou zanechat svůj inovativní podnět, který je dále rozvíjen a vyhodnocován; řešení inovačních projektů ve spolupráci s jinými subjekty (výzkumné ústavy, vysoké školy) – pro malé firmy nejčastější případ z důvodu absence vlastního výzkumného a vývojového zařízení. 9
Dosavadní poznatky výzkumného týmu • pokud chce společnost získávat podněty pro svůj další rozvoj a udržovat své postavení mezi vrcholovými podniky, je zapotřebí neustále se orientovat na zákazníka, který by měl být vnímán jako motor pokroku; • musí být budovány kvalitní vazby mezi podnikem a jeho zákazníky – např. podporou při zavádění komunikačních systémů, systémů CRM apod. Problém optimálního zákaznického přístupu je získávání a sběr relevantních informací • jednotlivé inovační podněty je potřeba cíleně sbírat, jak ve vlastní obchodní síti, tak i v síti externích spolupracovníků (například autorizovaných prodejců nebo servisních techniků). • Preferuje se spíše neformální sběr informací - zákazník se necítí tolik svázán a je ochoten sdělit věci, které by jinak ani nezmínil. 10
Shrnutí závěrů • Inovace většinou nejsou klíčovým procesem v podniku. • Inovační proces je spíše založen na transferu technologií než na vlastním výzkumu a vývoji. • Projevuje se neochota vlastníků a vrcholových manažerů podstoupit riziko nadějných inovací a převládá zaměření na jistotu. • Inovace se často zaměňují s metodami vývoje nových produktů bez vazby na zákazníka. • Nedostatečná inovační kultura v podniku. • Chybí komplexní marketingový informační systém pro modelování budoucích trhů, zjišťování potřeb zákazníků, definování cenových strategií, analýza nových příležitostí pro rozvoj a expanzi. • Omezená dostupnost kvalifikované a technicky vzdělané pracovní síly. • Společnosti jsou otevřeny externí spolupráci.
11
Děkuji za pozornost
12
