VÝZKUM VLIVU A DOPADU EKOLOGICKÉHO ZDANĚNÍ NA PODNIKATELSKÉ SUBJEKTY V ČESKÉ REPUBLICE Zdeněk Hruška, Lilia Dvořáková ÚVOD Dlouhodobý ekonomický růst, jenž umožňuje růst životního standardu obyvatelstva a „nenásilné“ provádění strukturálních změn v ekonomice, obvykle provází i negativní jevy. Jedná se zejména o spotřebu neobnovitelných zdrojů, jako jsou uhlí, ropa nebo například nerostné suroviny. Další negativní externalitou ekonomického růstu je i znečišťování životního prostředí ve formě emisí škodlivých látek, vypouštění odpadních vod a dalších. Cílem státu by mělo být zajištění trvale udržitelného rozvoje, což znamená nastolit takovou spotřebu a ekonomický růst, které nebudou omezovat spotřebu budoucích generací a nebudou na úkor životního prostředí a potažmo i zdraví těchto generací. Jedním z nástrojů, které mají napomáhat udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí jsou environmentální neboli ekologické daně. Ekologické zdanění se rozvíjí již několik desetiletí, přičemž na důležitosti začalo získávat obzvláště s rozšiřováním Evropské unie a sjednocováním environmentálních cílů Evropské unie. Některé země Evropské unie zavedly environmentální daně ještě před schválením klíčové Směrnice 2003/96/ES (například Spolková republika Německo) a jiné státy přiměla k ekologizaci daňových soustav právě tato směrnice a Směrnice 2004/74/ES [5]. Environmentální daně mohou sloužit jako účinný nástroj motivace podniků k angažovanosti v oblasti spotřeby výrobních zdrojů, jejího snižování a využívání novějších ekologicky šetrnějších vstupů. Provedený výzkum si kladl za cíl identifikovat genezi, stav a vývoj ekologického zdanění v České republice a zjistit, jak jsou české podniky seznámeny s problematikou environmentálních daní a jaký dopad měly environmentální daně na tyto podniky. Dalším cílem je analyzovat a vyhodnotit, jak české podniky reagovaly na zavedení ekologických daní. Výzkum prezentovaný v tomto příspěvku navazuje a tématicky rozvíjí výsledky dílčího výzkumu v této oblasti, které byly autory publikovány v roce 2011.
1
METODIKA
Pro účely výzkumu byla provedena rešerše zahraniční i české literatury věnující se zejména problematice environmentálního zdanění. Dále bylo pracováno s dokumenty obsahující platnou legislativu a se zprávami publikovanými zejména státními institucemi a mezinárodní organizací European Environment Agency sdružující v současné době třicet dva zemí. Výzkum zahrnoval dále analýzu dat a výstupů, které byly předmětem vlastního výzkumu. Vlastní výzkum spočíval zejména v analýze dokumentů a provedení šetření formou dotazníku. Dotazník obsahoval uzavřené, polootevřené, filtrační i zjišťující otázky. Dotazník byl předložen podnikům působícím na území České republiky. Zkoumaný vzorek činil celkem sto devadesát tři podniků. Šetření byly podrobeny malé, střední i velké podniky působící v celé České republice v různých oborech, z nichž některé podniky působí i v dalších státech. Příspěvek byl zpracován s podporou projektu SGS-2012-022 Rozvoj teorie a praxe finančního řízení.
2
GENEZE ENVIRONMENTÁLNÍHO ZDANĚNÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Do české daňové soustavy byly daně k ochraně životního prostředí zavedeny od roku 2008 zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Do daňové soustavy se tak zařadily tři nové daně: daň z pevných paliv, daň z elektřiny a daň ze zemního plynu a některých dalších plynů. Důvodem zavedení ekologických daní do české daňové soustavy byly především povinnosti plynoucí z již zmíněné Směrnice 2003/96/ES a Směrnice 2004/74/ES. Zavedení ekologických daní by mělo být provázeno snížením zdanění výrobního faktoru práce, tzn. měl by být respektován princip výnosové neutrality. Samotné respektování tohoto principu mělo napomoci k oživení trhu práce a oživení podnikatelského prostředí [11]. Dle Svátkové [15] by ekologická daň měla vyjadřovat náklady společnosti na odstranění negativní externality, respektive, jak uvádí Kubátová [10], ekologická daň by měla internalizovat externality, jinak řečeno zahrnout je do nákladů na trhu. Ekologická daň by měla splňovat následující kritéria:
nenávratnost, neekvivalentnost, nedobrovolnost, povinné placení, motivace k ekologickému chování. V České republice mají ekologické daně neúčelový charakter, přičemž u tohoto typu daní by bylo vhodné uvažovat o jejich konkrétním určení, což by mohlo v konečném důsledku vést ke snížení negativního postoje jak domácností, tak podniků k nim. Výnos z ekologických daní by mohl plynout například na likvidaci starých ekologických zátěží a revitalizaci životního prostředí v České republice. Ekologické daně byly zavedeny do české daňové soustavy v rámci ekologické daňové reformy. Tu lze charakterizovat jako provádění změn v daňovém systému, které vedou k transferu daňového zatížení z výrobních faktorů práce a kapitálu na zdroje znečištění [7], [10]. Ekologická daňová reforma je v České republice uskutečňována ve třech fázích, přičemž v důsledku lze identifikovat pět fází (viz obrázek 1). Za první fázi (možno nazývat ji jako nultou) lze považovat období od roku 1997 do roku 2007, kdy byly předkládány a projednávány první návrhy na zavedení ekologických daní do české daňové soustavy [2], [9]. Další fáze (označována jako první) probíhala v letech 2008 – 2009 a její náplní bylo zavedení ekologických daní v souladu se Směrnicí č. 2003/96/ES. V letech 2010 – 2013 probíhá druhá fáze ekologické daňové reformy, jež by měla po jejím dokončení zahrnovat převedení vybraných environmentálních poplatků na ekologické daně a revizi dalších nástrojů regulace v oblasti životního prostředí. V současnosti se zejména uvažuje o zavedení uhlíkové daně [11]. Ve druhé fázi by měly být postupně vyhodnocovány dopady ze zavedení environmentálních daní. Zejména by předmětem zkoumání měly být dopady na ekonomiku a její konkurenceschopnost, dopady na jednotlivé skupiny obyvatelstva, na míru zaměstnanosti atd. [15]. Dalším úkolem této dílčí etapy by mělo být věnování vyšší pozornosti oblasti zdanění dopravy v souvislosti s plněním kritérií Kjótského protokolu dojednaných 11. 12. 1997 v japonském městě Kjóto, ke kterému se Evropská unie a tudíž i Česká republika zavázaly [14]. Zdanění dopravy zatím v České republice podléhají pouze vybraná vozidla a plošné zdanění motorových vozidel zatím není v plánu zavádět. Navíc současné zdanění motorových vozidel zohledňuje ekologické aspekty minimálně (v podobě procentního snížení sazby daně, popřípadě její navýšení u vozidel registrovaných do konce roku 1989). V tom lze spatřovat možný problém pro splnění limitů, plynoucích z Kjótského protokolu. Například ve Velké Británii bylo již po roce 2002 zavedeno zdanění firemních vozidel, které bere v úvahu i produkci emisí CO2 [14]. Třetí fáze by měla probíhat v letech 2014 – 2017 a cílem je vyhodnotit dosavadní proběhlé fáze ekologické daňové reformy a výsledkům přizpůsobit další průběh reformy. Lze očekávat, že budou ekologické daně dále rozšiřovány zejména v podobě přeměny nebo převedení určitých ekologických poplatků na ekologické daně. Mohlo by se jednat například o daň z letecké přepravy, daň z odpadu, daň za vypouštění odpadních vod nebo daň z obalů. Ve třetí fázi ekologické daňové reformy se také předpokládá revize a novelizace Směrnice 2003/96/ES [11], [15]. Lze předpokládat, že po třetí fázi bude následovat další čtvrtá fáze, jejíž náplní by mohlo být komplexní vyhodnocení dopadů ekologické daňové reformy a rovněž lze predikovat, že se ekologické daně budou dále upravovat a rozšiřovat.
Obrázek 1: Geneze environmentálního zdanění v České republice
Zdroj: vlastní zpracování, [15]
3
VLIV ENVIRONMENTÁLNÍCH DANÍ NA PODNIKOVOU SFÉRU
Jak uvádí Netušilová [12], v České republice existuje řada dokumentů vymezující cíle a nástroje v oblasti životního prostředí. Závažným problémem je jejich nekoordinovanost a časový nesoulad. To může způsobit ekonomickým subjektům problémy při plánování dlouhodobých investic a strategie. Pro tyto subjekty je důležitá jednotnost státních cílů v oblasti životního prostředí, jejich stálost a vzájemná koordinace. Investice pak mohou přispívat k naplňování státních cílů v energetice, dopravě či ochraně přírodních zdrojů. Ekologické daně zvyšují ceny vstupů celé řadě podniků. Při detailním zkoumání lze dojít k závěru, že podnikům využívajícím energetické produkty ke své činnosti (neosvobozené od daně) zavedení environmentálních daní zvýšilo výrobní inputy. Vliv environmentálních daní na podniky v České republice byl zkoumán prostřednictvím dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo sto devadesát tři podniků působících na území České republiky. Výzkum sestával ze čtyř částí. Jak ilustruje obrázek 2, v šetření bylo zahrnuto dle počtu zaměstnanců šedesát pět malých podniků, osmdesát středních podniků a čtyřicet osm velkých podniků. Struktura respondentů sestávala z podniků působících napříč celým národním hospodářstvím. Obrázek 2: Struktura dotazovaných podniků
Zdroj: vlastní výzkum
První krok výzkumu zahrnoval zjišťování, zda všechny české podniky zaregistrovaly zavedení ekologických daní do české daňové soustavy. Tento krok přinesl poměrně závažné zjištění, kdy čtyřicet dva (přibližně 22 %) z dotazovaných podniků ani po více jak čtyřech letech neví o existenci těchto daní. Situaci demonstruje obrázek 3. Z toho tedy plyne závěr, že stát nedostatečně informoval podnikovou sféru o ekologizaci české daňové soustavy. Podniky, které se nedozvěděly o zavedení ekologických daní, pak pravděpodobně měly ztíženou pozici oproti konkurentům, kteří o plánované ekologizaci české daňové soustavy věděly a mohly se na tento krok patřičně připravit. Státní aparát měl informovat podniky o ekologické daňové reformě již po vstupu do Evropské unie. Podniky měly být informovány o výjimce pramenící ze Směrnice 2004/74/ES, která trvala do konce roku 2007, aby se na zavedení ekologických daní stačily patřičně připravit. Obrázek 3: Informovanost českých podniků o zavedení ekologických daní do české daňové soustavy
Zdroj: vlastní výzkum První krok výzkumu dále zahrnoval zjišťování, odkud podniky, které zaregistrovaly zavedení ekologických daní do české daňové soustavy, tuto velmi důležitou informaci získaly. Jak dokládá obrázek 4, od státních orgánů informaci získalo pouze padesát čtyři podniků. Ostatní podniky se tuto informaci dozvěděly zejména z médií, z internetových zdrojů nebo například z odborné literatury. Obrázek 4: Zdroj informací českých podniků o ekologizaci české daňové soustavy
Zdroj: vlastní výzkum Cílem druhého kroku výzkumu bylo zjistit, jaké environmentální daně se týkají podniků, které jejich zavedení zaregistrovaly. Některé podniky označily více možností (více ekologických daní), další naopak uváděly, že se jich žádné ekologické daně netýkají. Grafický přehled výsledků druhého kroku výzkumu demonstruje obrázek 5. Dalo by se očekávat, že téměř všechny odpovídající podniky platí
daň z elektřiny. Přesto však pouze osmdesát šest podniků odpovědělo, že se jich daň z elektřiny týká. Zde se tedy potvrdila opět špatná informovanost českých podniků, neboť lze předpokládat, že většina z dotazovaných podniků využívá elektrický proud (neosvobozený od daně) ke své činnosti a platí tedy v ceně elektřiny i ekologickou daň. Devadesát tři podniků označilo odpověď, že se jich žádné ekologické daně netýkají. Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů se dle šetření týká čtyřiceti jedna dotazovaných podniků. Daň z pevných paliv označilo patnáct podniků. Obrázek 5: Podniky v České republice a environmentální daně
Zdroj: vlastní výzkum Třetí krok výzkumu si kladl za cíl zjistit, jak se ekologické zdanění projevilo u českých podniků, které zaregistrovaly zavedení daní k ochraně životního prostředí. Výsledky dokumentuje obrázek 6. Celkem osmdesát osm podniků zaznamenalo nárůst nákladů vlivem zavedení environmentálních daní do české daňové soustavy. Pro třináct podniků zavedení ekologických daní znamenalo nárůst administrativy a devadesát dva podniků odpovědělo, že se u nich environmentální zdanění vůbec neprojevilo. Některé z dotazovaných podniků zaznamenaly jak nárůst nákladů, tak nárůst administrativy. Obrázek 6: Dopad environmentálních daní na podniky v České republice
Zdroj: vlastní výzkum Čtvrtý a zároveň poslední krok výzkumu si kladl za cíl zjistit, jak podniky, které zaregistrovaly zavedení ekologických daní v České republice, reagovaly na toto opatření státu. Výzkum přinesl
pozitivní zjištění, kdy sto podniků reagovalo formou zavádění úsporných opatření. Dvacet devět podniků reagovalo zaváděním inovací v technologických postupech a pouze dvacet dva z dotazovaných podniků zvýšilo ceny svých výrobků či služeb. Přehled o výsledcích podává obrázek 7. Obrázek 7: Reakce podniků v České republice na ekologizaci české daňové soustavy
Zdroj: vlastní výzkum Ekologická daňová reforma by mohla v konečném důsledku vést ke zvyšování počtu inovací, které lze nazývat ekoinovacemi. Dle European Environment Agency [1] ekoinovace představuje technologický rozvoj generující produkty, vybavení nebo procesy vedoucí k omezení znečišťování životního prostředí, snížení čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů a tedy přispívání ke konceptu udržitelného rozvoje. Pokud by tedy ekologická daňová reforma sloužila jako motivační faktor ke zvyšování počtu inovací, jedná se o velmi pozitivní externalitu. Jako negativum environmentálních daní lze uvést dopad do nákladů podniků. Nicméně, jak uvádí Ekins a Speck [2], dopad do nákladů firem nemusí být vysoký, neboť část zvýšených nákladů by měla být kompenzována dodržením principu výnosové neutrality, kdy by mohly klesnout náklady na výrobní faktor práce. Podniky rovněž přenáší část nákladů na zákazníky, kdy, jak dále uvádí [2], to nemá významný dopad na jejich konkurenceschopnost, přesto může dojít k vyvolání vzniku inflace. Další negativum v environmentálních daních lze spatřovat v jejich distorzním působení, kdy ekologické daně mohou při současném odstranění jedné neefektivní situace vést ke vzniku jiné neefektivní situace na jiném trhu [10]. Další značnou nevýhodou environmentálních daní je regresivní dopad. V současné době se počítá se zavedením uhlíkové daně, která by měla dopad zejména na domácnosti a menší podniky a jež by měla doplnit současný systém obchodování s emisními povolenkami [6]. Jak konstatuje Pravec [13], nejvíce se cítí ohroženi obchodníci s uhlím, kterým by mohlo po zavedení této daně hrozit snížení zájmu o jejich zboží. Naopak pozitivní efekt očekávají teplárny, na které se vztahují emisní povolenky. Ty očekávají příliv zákazníků, neboť se dle jejich mínění nevyplatí řadě lidí mít vlastní kotel.
ZÁVĚR Z provedeného výzkumu plyne závažný závěr, že státní aparát selhal v oblasti ekologických daní ve své informační a motivační úloze vůči podnikům působícím v České republice. Podniky měly být lépe informovány o významu a realizaci ekologické daňové reformy. V první řadě mělo být sděleno veřejnosti a podnikové sféře „citlivě“ a ve správné formě sděleno, z jakých důvodů probíhá ekologizace české daňové soustavy. Dále měly být vysvětleny cíle ekologické daňové reformy, její průběh a náplň jednotlivých etap. Podniky by pak mohly lépe reagovat a alespoň částečně přizpůsobit svoji činnost. Vhodné předání informací by mohlo snížit i negativní postoj, který panuje v české společnosti vůči jakémukoli zavádění nebo zvyšování daní, což by mohlo vést v konečném důsledku
i ke zvyšování počtu inovací. Pozitivně lze hodnotit, že většina podniků nereagovala na zavedení ekologických daní pouze zvýšením cen svých produktů a služeb, ale snažila se o zavedení úsporných opatření, potažmo o vytváření inovací v technologických postupech. Jak bylo uvedeno výše lze očekávat další rozšiřování environmentálního zdanění v České republice například ve formě zdanění vypouštění odpadních vod či zdanění dopravy. Zejména zdanění dopravy by mělo být jedním z cílů státního aparátu, neboť stále rostoucí hustota dopravy způsobuje zvyšování znečištění životního prostředí. Zdanění dopravy by mohlo být založeno na množství produkovaných škodlivých látek daným vozem a mohlo by tak nahradit silniční daň vztahující se pouze na vozidla určená platnou legislativou České republiky. Výše zdanění a zatížení podniků a domácností v České republice případnou novou daní z motorových vozidel bude předmětem zkoumání autorů v dalším příspěvku, kde bude navržen koncept zcela nové „silniční daně“ založené na emisích CO2 a její dopad do nákladů firem a výdajů domácností v České republice.
LITERATURA [1] [2] [3] [4] [5]
[6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16]
EUROPEAN ENVIRONMENT AGENCY. Environmental tax reform in Europe: opportunities for eco-innovation. EEA Technical report. 2011, No 17. ISSN 1725-2237. EKINS, Paul a SPECK, Stefan. Environmental Tax Reform. New York: Oxford University Press Inc., 2011. ISBN 978-0-19-958450-5. EUR-Lex [online]. Council Directive 2003/96/EC, 2003 [cit. 5.9.2012]. Dostupné z:
. EUR-Lex [online]. Council Directive 2004/74/EC, 2004 [cit. 5.9.2012]. Dostupné z: . HRUŠKA, Zdeněk a DVOŘÁKOVÁ, Lilia. Geneze a vývoj ekologického zdanění v České republice a ve Spolkové republice Německo. Trendy v podnikání 2011, Plzeň, 2011. ISBN 97880-261-0051-5. INDUSTRYEU. Povolenky pro teplárny a elektrárny, uhlíková daň pro ostatní. [online]. 2012 [cit. 31.8.2012]. Dostupné z: . JÍLKOVÁ, Jiřina. Daně, dotace a obchodovatelná povolení – nástroje ochrany ovzduší a klimatu. Praha: IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s., 2003. ISBN 80-86684-04-0. KOHLHAAS, Michael. Ecological Tax Reform in Germany from Theory to Policy. 1. vyd. Washington: American Institute for Contemporary German Studies, 2000. ISBN 0-941441-49-0. KORBA, Karel a ZIMMERMANNOVÁ, Jarmila. Ekologická daňová reforma a příprava nových daňových zákonů. PRO-ENERGY. 2007, s. 50 – 51. ISSN 1802-4599. KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. ISBN 978-807357-574-8. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR. Ekologická daňová reforma: Principy a harmonogram ekologické daňové reformy. [online]. 2007 [cit. 2012-07-12]. Dostupné z: . NETUŠILOVÁ, Pavla. Ekologické daně a jejich dopad na ekonomiku státu. Disertační práce. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2012. PRAVEC, Josef. Za uhlí o polovinu více. Ekonom, únor 2012, č. 5, s. 25-27. RUSSELL, David. Towards Ecological Taxation: The Efficacy of Emissions-Related Motor Taxation. Farnham: Gower Publishing Limited, 2011. ISBN 978-0-566-08979-4. SVÁTKOVÁ, Slavomíra. Spotřební a ekologické daně v České republice. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. ISBN 978-80-7357-443-7. Zákon č. 261 ze dne 19. 9. 2007 o stabilizaci veřejných rozpočtů.
Adresa autorů: Ing. Zdeněk Hruška, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta ekonomická, Katedra financí a účetnictví, [email protected] prof. Ing. Lilia Dvořáková, CSc., Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta ekonomická, katedra financí a účetnictví, [email protected]
THE RESEARCH OF IMPACT AND INFLUENCE OF ECOLOGICAL TAXATION ON BUSINESSES IN THE CZECH REPUBLIC Abstract This paper deals with current problems related to environmental taxation of energy sources that can serve as one of the instruments of the state leading to the improvement of the environment and sustainable development in the Czech Republic. The paper gives first theoretically the field of environmental taxation, where it outlines the development and progress of the ecological tax reform in the Czech Republic. Furthemore, the paper concentrates on the influence and impact of environmental taxes on the corporate sector in the Czech Republic. The research is based on theoretical knowledge gained searches home and foreign literature and then continues with research of the impact of environmental taxes on bubusinesses operating in the Czech Republic, where the survey was carried out by one hundred ninety-three companies. The paper presents key findings on the impact of greening the Czech tax system for companies operating in the Czech Republic on their awareness in this area, the motivation for the introduction of the measures to protect the environment and innovation and measures put in place due to environmental taxation. Key words environmental tax, business, sustainable development, innovation, environment JEL Classification H23, O44, Q56
