AGENTURA INRES - SONES
VÝZKUM NÁZORŮ A POSTOJŮ OBČANŮ ČR K PROBLEMATICE ZDRAVOTNICTVÍ A ZDRAVÉHO ZPŮSOBU ŽIVOTA REPREZENTATIVNÍ SOCIOLOGICKÝ VÝZKUM
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z VÝZKUMU
ČÁST: POSTOJE OBČANŮ ČR K VYBRANÝM OTÁZKÁM PRÁV DĚTÍ
URČENO: ÚŘADU VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
UPOZORNĚNÍ: ÚDAJE OBSAŽENÉ V TÉTO ZPRÁVĚ JSOU MAJETKEM ÚŘADU VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY A LZE JE VYUŽÍVAT POUZE S JEHO SOUHLASEM.
© AGENTURA INRES - SONES PRAHA, ÚNOR 2009
2
OBSAH A. VSTUPNÍ INFORMACE
3
1. ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU
3
2. ČASOVÝ HARMONOGRAM VÝZKUMU
4
3. METODIKA VÝZKUMU
4
4. VÝBĚR RESPONDENTŮ A CHARAKTERISTIKA VÝBĚROVÉHO SOUBORU
5
5. RESPONDENCE A NON-RESPONDENCE
7
6. PŘÍPRAVA DATOVÉHO SOUBORU A ZPRACOVÁNÍ DAT
8
B. VÝSLEDKY
10
1. INFORMOVANOST OBČANŮ ČR O PRÁVECH DĚTÍ
11
2. NÁSILÍ NA DĚTECH
13
2.1. HODNOCENÍ SOCIÁLNÍHO PROSTŘEDÍ Z HLEDISKA RIZIKA NÁSILÍ NA DĚTECH
13
2.2. NÁZORY NA VEŘEJNOU KAMPAŇ STOP NÁSILÍ NA DĚTECH
16
2.3. NÁZORY OBČANŮ ČR NA PREVENCI NÁSILÍ NA DĚTECH
18
2.4. NÁZORY OBČANŮ ČR NA TĚLESNÉ TRESTY DĚTÍ
20
3. KONZUMACE A DOSTUPNOST ALKOHOLU PRO DĚTI
23
4. PARTICIPACE DĚTÍ NA VEŘEJNÉM ŽIVOTĚ V KOMUNITĚ
25
5. OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ
27
6. NÁZORY VEŘEJNOSTI NA REGULACI REKLAMY
29
7. NÁZORY VEŘEJNOSTI NA OCHRANU DĚTÍ PŘED ŠKODLIVÝMI INFORMACEMI V MÉDIÍCH
32
C. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ
35
PŘEHLED TABULEK
38
PŘEHLED GRAFŮ
38
3
A. VSTUPNÍ INFORMACE
1. ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU
Výzkum názorů a postojů občanů
České republiky k otázkám
zdravotnictví a k problematice zdraví je prováděn pravidelně od roku 1995. Jeho předmětem jsou dva základní okruhy otázek:
♦ problematika zdravotnictví v České republice, názory na jeho vývoj a současný stav; ♦ specifické otázky, týkající se zdraví a zdravého způsobu života, včetně péče o vlastní zdraví a preventivních přístupů v této oblasti.
První skupina otázek, týkající se problematiky zdravotnictví se v průběhu opakované realizace výzkumu relativně
nemění a vývoj názorů
v této oblasti lze dlouhodobě porovnávat. Informace získané na základě jejich vyhodnocení lze volně využívat s uvedením pramene.
Druhá skupina tzv. specifických otázek se týká problematiky vlastního zdraví a zdravého životního stylu. Tyto otázky jsou zařazovány aktuálně dle požadavků jednotlivých účastníků výzkumu a poznatky získané na základě jejich vyhodnocení jsou majetkem těchto účastníků. Nelze je proto využívat bez jejich souhlasu. Do této skupiny patří i předkládaná zpráva, týkající se postojů občanů ČR k vybraným otázkám práv dětí, která byla zpracována pro potřeby Úřadu vlády České republiky.
4 2.
ČASOVÝ HARMONOGRAM VÝZKUMU
Výzkumný záměr a projekt výzkumu byl zpracován v průběhu září - října 2008. Jeho oponování proběhlo počátkem listopadu 2008 a předvýzkum sloužící k ověření instrumentů a znění jednotlivých otázek byl realizován na výběrovém souboru 286 respondentů (občanů) v období od 6. 11. do 12.11. 2008. V tomto období proběhly rovněž instruktáže všech tazatelů.
Vlastní terénní šetření bylo uskutečněno v celé České republice v období od 18. 11. 2008 do 5. 12. 2008. Shromáždění tazatelských archů, jejich optická a logická kontrola a vkládání dat do počítače proběhlo do 18. prosince 2008, do 31. prosince 2008 bylo uskutečněno vyvážení dat, jejich základní matematicko – statistická analýza, zpracování frekvenčních a vybraných kontingenčních tabulek a provedena základní interpretace dat včetně zpracování a oponování signální zprávy.
3.
METODIKA VÝZKUMU Výzkum byl koncipován jako sociologický dle projektu a s využitím
výzkumných instrumentů,
zpracovaných zadavatelem a připomínkovaných
kompetentními pracovníky realizátora výzkumu. Terénní šetření bylo provedeno technikou standardizovaného řízeného Konečná podoba
rozhovoru tazatele s respondentem.
tazatelského archu byla stanovena na základě
výsledků
předvýzkumu. Sběr dat byl proveden tazatelským aktivem agentury INRES - SONES. Byl zabezpečován 360 profesionálními tazateli v celé České republice. Optickou, logickou kontrolu, kódování a vkládání dat do počítače, tabelování a interpretaci výsledků realizovali pracovníci agentury INRES – SONES. Statistické zpracování dat bylo provedeno programem SASD 1.3.4 (statistická analýza sociálních dat). Zpracován byl 1. stupeň třídění a kontingenční
tabulky vybraných ukazatelů 2. stupně třídění. Míra závislosti
vybraných znaků byla stanovena na základě chí2 a dalších testovacích kritérií,
5 aplikovaných dle charakteru znaků. Na základě této analýzy byla provedena interpretace dat a zpracovány příslušné tabulky a grafy.
4.
VÝBĚR RESPONDENTŮ A CHARAKTERISTIKA VÝBĚROVÉHO SOUBORU Údaje, jejichž rozboru je tato zpráva věnována, byly získány od
výběrového souboru o velikosti 1795 jedinců vybraných náhodným výběrem pomocí kvót. Soubor je reprezentativním vzorkem populace České republiky ve věku nad 15 let. Reprezentativnost byla odvozena od základního souboru obyvatelstva České republiky ve věku 15 let více.1)
Složení výběrového souboru v intencích znaků je následující.
základních demografických
Z hlediska pohlaví tvoří soubor 48,5% mužů a 51,5%
žen, což odpovídá analogické skladbě populace ČR ve věku od 15 let více. Z hlediska relativních četností činí odchylka výběrového souboru od základního souboru 0,1 %, což znamená, že výzkum je reprezentativní pro obyvatelstvo České republiky ve věku nad 15 let z hlediska pohlaví. Věkové skupiny v kombinaci se skupinami dle pohlaví jsou ve výběrovém souboru zastoupeny procentně takto: Tabulka č. 1 – Složení výběrového souboru dle pohlaví a věku MUŽI %
ODCHYLKA
ŽENY %
ODCHYLKA
15 – 19 let 3,7 0,0 3,7 +0,2 20 – 24 let 4,0 -0,1 3,8 0,0 25 - 34 let 10,3 +0,3 9,4 -0,1 35 - 44 let 8,4 0,0 8,1 +0,1 45 - 54 let 7,8 0,0 7,7 -0,1 55 - 64 let 8,1 +0,3 8,4 -0,1 nad 65 let 6,3 -0,4 10,4 +0,1 _______________________________________________________________ 1 )
Viz Věkové složení obyvatelstva České republiky v roce 2007. Stav k 31.12.2007. Praha, Český statistický úřad 2008.
6 Ve srovnání s věkovým členěním základního souboru nepřesahuje odchylka 0,4 %. Lze konstatovat, že výsledky výzkumu jsou reprezentativní pro jednotlivé věkové skupiny obyvatelstva České republiky nad 15 let.
K územnímu, resp. regionálnímu zařazení dotazovaných slouží členění dle krajů ČR, platné od roku 2001. Tabulka č. 2 – Složení výběrového souboru dle krajů KRAJ PRAHA STŘEDOČESKÝ JIHOČESKÝ PLZEŇSKÝ KARLOVARSKÝ ÚSTECKÝ LIBERECKÝ KRÁLOVÉHRADECKÝ PARDUBICKÝ VYSOČINA JIHOMORAVSKÝ OLOMOUCKÝ ZLÍNSKÝ MORAVSKOSLEZSKÝ
% 11,6 11,1 6,1 5,6 2,8 7,8 4,4 5,5 4,5 5,0 11,7 6,1 5,6 12,3
ODCHYLKA -0,4 -0,4 0,0 +0,2 -0,2 -0,1 +0,2 +0,2 -0,4 +0,1 +0,7 -0,1 -0,1 +0,3
Ve srovnání s členěním základního souboru činí maximální odchylka 0,7 %. Lze konstatovat, že výsledky výzkumu jsou reprezentativní pro populaci České republiky nad 15 let z hlediska pohlaví, věku a regionu.
Předběžná analýza získaných údajů ukázala, že z uvedených hledisek, jimiž je možné daný soubor popsat a charakterizovat, osvědčují nejlépe svou požadovanou diferenciační funkci základní demografické ukazatele znaky pohlaví, věku a regionální příslušnosti.
a sice
7 Proto také jsou tyto znaky v následujícím výkladu využívány víceméně stabilně, pochopitelně tam, kde příslušná korelace dává nějaký smysl a zjištěné rozdíly jsou natolik zřejmé, aby to odpovídalo jejich prezentaci.
Z dalších znaků, u kterých sice nebyla reprezentativnost sledována, ale které byly v rámci výzkumu zjišťovány, lze uvést vzdělání, rodinný stav, počet dětí, velikost místa bydliště, povolání, výši čistého měsíčního příjmu rodiny, stanovisko k náboženské víře a způsob bydlení. Tam, kde se ukázala statisticky významná souvislost, je na tuto skutečnost upozorněno. Nicméně v důsledku toho, že data
této skupiny nejsou reprezentativní, lze zjištěné statisticky
významné souvislosti interpretovat pouze jako tendence.
5. RESPONDENCE A NON-RESPONDENCE V rámci terénního šetření bylo tazateli osloveno celkem 1991 náhodně vybraných občanů
s žádostí o rozhovor k problematice zdravotnictví a
zdravého způsobu života populace. Rozhovor odmítlo poskytnout 196 respondentů, t.j. 9,8% všech oslovených. S rozhovorem naopak souhlasilo 1795 respondentů, t.j. 90,2% oslovených. Struktura odmítnutí rozhovoru z hlediska pohlaví a věku je patrná z následující tabulky: Tabulka č. 3 – Odmítnutí účasti ve výzkumu dle pohlaví a věku MUŽI ODM.
15 - 19 let 20 - 24 let 25 - 34 let 35 - 44 let 45 - 54 let 55 - 64 let 65 A VÍCE
CELKEM
5 7 22 23 19 16 7 99
ŽENY %
2,6 3,6 11,2 11,7 9,7 8,2 3,6 50,5
ODM. 6 8 23 18 17 19 6 97
CELKEM
% 3,1 4,1 11,7 9,2 8,7 9,7 3,1 49,5
ODM. 11 15 45 41 36 35 13 196
% 5,6 7,7 22,9 20,9 18,4 17,9 6,6 100,0
8 Analýza odmítnutí účasti ve výzkumu z hlediska pohlaví signalizuje, že ochota účastnit se výzkumu se u mužů a žen výrazněji neliší. Nejméně byli ochotni zapojit se do výzkumu muži a ženy ve věku 25 - 44 let. Platí, že ochota k účasti ve výzkumu je nižší ve věkových skupinách 25 - 54 let, nejvíce byli ochotni zapojit se do výzkumu respondenti z nejmladších a nejstarších věkových skupin. Celkově lze konstatovat, že míra odmítnutí účasti ve výzkumu je nízká. Projevila se zde speciální příprava tazatelů, zaměřená na způsob navázání kontaktu, vyvolání důvěry respondenta a způsob komunikace s cílem získat ho pro účast ve výzkumu, která proběhla v rámci instruktáží. Z hlediska důvodů byl nejčastější příčinou odmítnutí účasti ve výzkumu nedostatek času (uvedlo 57,5% respondentů). Druhou nejčastější příčinou byl nezájem o účast či lhostejnost k výzkumu (26,5% respondentů). Dalších 10,0% respondentů uvedlo jako příčinu odmítnutí nedůvěru k výzkumu a pochybnosti o jeho smyslu, 2,5% respondentů uvedlo jako příčinu odmítnutí skutečnost, že považují podobné výzkumy za zbytečné, 2,0% oslovených vyslovilo obavy ze zneužití poskytnutých informací (přes to, že výzkum byl anonymní). Zbývající 1,5% oslovených uvedlo zdravotní důvody, důvody jiné než uvedené nebo příčinu odmítnutí neuvedlo.
6.
PŘÍPRAVA DATOVÉHO SOUBORU A ZPRACOVÁNÍ DAT
Každý vyplněný tazatelský arch prošel důkladnou logickou a optickou kontrolou. Kontrolovány byly logické vazby a úplnost a věrohodnost vyplnění. Vyřazeno bylo 5
tazatelských archů s nefunkčními logickými vazbami a
neúplně vyplněné
(zpravidla ty, u kterých respondent odmítl odpovídat na
otázky a rozhodl se předčasně ukončit rozhovor a část tazatelského archu tak zůstala nevyplněná). Tyto tazatelské archy byly zahrnuty do non-respondence.
9 Použitá
výzkumná metodika
zahrnovala u vybraných znaků
několik
úrovní filtrace během rozhovoru. Pochopitelně zde vznikl problém dvou typů chybějících údajů - za prvé tzv. strukturálních missingů, to jsou případy, kdy údaj chybí, protože otázka nebyla položena na
základě podmínky filtru, za
druhé tzv. pravých missingů, kdy otázka měla být položena a nebyla nebo byla položena a nebyla zodpovězena - takovýchto chybějících údajů nebylo mnoho, nicméně se vždy v dotazových šetřeních vyskytují. Vzhledem k tomu, že pro matematicko-statistické analýzy je potřeba definovat chybějící nebo nevalidní údaje jako jednu hodnotu, sloučili jsme oba typy missingů. Vlastní analýzy pak byly samozřejmě provedeny na základě validních hodnot každého znaku.
Mezi použitými položkami byly spojité odpovědi. Logicky potřeba provést
řadu transformací na datovém souboru,
bylo pak
aby bylo možné
hlavní výsledky přehledně shrnout.
V důsledku
zmíněné transformace se
změnil charakter znaků
u transformovaných proměnných ze spojitých většinou na intervalové či kategoriální.
10
B. VÝSLEDKY
V následující části zprávy jsou interpretovány výsledky výzkumu. Struktura této části je dána charakterem otázek. Interpretace je provedena na základě prvního a druhého stupně třídění.
Nejprve jsou uváděny výsledky
zpracované prvním stupněm třídění v podobě relativních četností. Po té jsou provedeny analýzy druhého stupně třídění v podobě testování statisticky významných souvislostí mezi interpretovaným znakem a ostatními znaky sociodemografického charakteru.
Tam, kde byla
souvislost testována jako
statisticky významná, je na tuto skutečnost poukázáno. Výzkum byl na základě požadavků zadavatele zaměřen na práva dětí. Bylo zjišťováno, odkud veřejnost čerpá nejvíce informací o právech dětí. Zvláštní pozornost byla věnována násilí na dětech. V této souvislosti byly zjišťovány názory občanů na rizikovost sociálního prostředí, ve kterém jsou děti ohrožovány násilím nejvíce,
zkoumáno bylo mínění veřejnosti o veřejné
kampani STOP násilí na dětech a občané byli rovněž dotázáni, zda považují prevenci násilí na dětech v ČR za dostatečnou. Další část výzkumu byla zaměřena na objasnění příčin toho,
proč se
dosud v ČR nedaří snižovat konzumaci a dostupnost alkoholu pro děti. Zjišťovány byly též názory veřejnosti na tělesné tresty a mínění občanů o tom, zda má být snížená věková hranice pro účast v komunálních volbách. Občané byli rovněž dotázáni na to, zda sdělují své osobní údaje prostřednictvím elektronické komunikace. Poslední část výzkumu byla zaměřena na identifikaci názorů občanů ČR na omezení reklamy obsahující násilí, konzumaci alkoholu, tabáku a nadbytek erotických symbolů. Zjišťováno bylo rovněž mínění o tom, zda je žádoucí zavést hodnocení vhodnosti pořadů v médiích pro jednotlivé věkové kategorie dětí.
11
1.
INFORMOVANOST OBČANŮ ČR O PRÁVECH DĚTÍ
Jedním z cílů výzkumu bylo zjistit, který zdroj informací o právech dětí je pro občany ČR nejdůležitější. Jinými slovy, odkud veřejnost čerpá nejčastěji informace tohoto typu. Tato skutečnost byla zjišťována pomoci otázky následujícího znění: „Odkud jste dosud čerpal/a nejvíce informací o právech dětí?“. Otázka byla formulována jako uzavřená a respondenti měli možnost vybrat si jeden z následujících zdrojů informací: „1) z médií; 2) z rozhovoru se známými, přáteli, kolegy apod.; 3) z rozhovoru s dětmi; 4) na přednášce, kurzu apod.; 5) přečetl/a jsem celou Úmluvu o právech dětí; 6) s právy dětí jsem se zatím neseznámil/a“. Graf č. 1 - Informovanost občanů ČR o právech dětí
N = 1791
45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0
Řada1
MÉDIA
PŘÁTELÉ, ZNÁMÍ
41,9
14,1
ROZHOVORY PŘEDNÁŠKY, S DĚTMI KURZY 2,3
8,4
ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE
NEZNÁM PRÁVA DĚTÍ
5,1
28,2
Na základě analýzy odpovědí na tuto otázku lze jednoznačně konstatovat, že občané ČR čerpají nejvíce informací o právech dětí z médií. Tento informační zdroj označily více než 2/5 (41,9%) respondentů. Jiné informační zdroje o právech dětí jsou zastoupeny výrazně méně. Patří mezi ně zejména přátelé, známí či kolegové (14,1%), z přednášek, kurzů, seminářů apod. čerpalo nejvíce informací 8,4% dotázaných, prostřednictvím dětí jsou o
12 této oblasti informovány jen 2,3 % respondentů. Bylo rovněž zjištěno, že celou Úmluvu o právech dítěte přečetlo 5,1 % občanů ČR. Z výzkumu rovněž vyplynulo, že s právy dětí nejsou seznámeny cca 3/10 (28,2%) občanů ČR. Tato skupina problematiku práv dětí nezná nebo se jí nezabývá. Analýza, realizovaná na základě druhého stupně třídění formou aplikace matematicko statistických testů signalizuje, že informovanost o právech dítěte je v České republice významně odlišná u některých skupin obyvatel, členěných dle jednotlivých sociodemografických znaků. Platí například, že ženy významně častěji uvádějí, že přečetly celou Úmluvu o právech dítěte (platí pro hladinu významnosti α = 0,01), zatímco muži častěji konstatují, že se s právy dítěte dosud neseznámili (α = 0,05). Chí kvadrátová charakteristika testu nezávislosti má v tomto případě hodnotu Χ2 = 20,998 při počtu stupňů volnosti 5. Analýzy signalizuje rovněž souvislost mezi věkem a informovaností o právech dětí. Vzhledem k tomu, že zjištěné rozložení nesplňuje podmínku pro aplikaci testů statistické významnosti (malý počet případů v některých políčkách kontingenční tabulky), lze zjištěnou souvislost interpretovat pouze jako tendenci. Platí, že respondenti z nejmladší věkové skupiny významně častěji konstatují, že se dosud s právy dětí neseznámili (α = 0,001), ve věkových skupinách 20 – 34 let jsou častěji než v jiných věkových skupinách hlavním zdrojem informací přednášky, kurzy apod. (α = 0,001), věkové skupiny 35 – 54 let více než ostatní uvádějí média jako hlavní zdroj informací o právech dítěte (α = 0,01; α = 0,05). Významná je rovněž souvislost mezi rodinným stavem a informovaností o právech dětí. Svobodní, žijící zpravidla spolu s rodiči častěji uvádějí, že se s právy dětí dosud neseznámili (α = 0,001), nebo častěji označují za hlavní zdroj informací přednášky, kurzy apod. (α = 0,001), ženatí a vdané, žijící v manželství více než ostatní označují za hlavní zdroj informací média (α = 0,001) případně známé, přátele či kolegy (α = 0,01). Chí kvadrátová charakteristika testu
13 nezávislosti má v tomto případě hodnotu Χ2 = 98,631 při počtu stupňů volnosti 15. Informovanost o právech dětí má rovněž tendenci souviset se vzděláním. Osoby s nižším stupněm vzdělání častěji uvádějí, že se s právy dětí dosud neseznámily (α = 0,05), osoby s maturitou, s vysokoškolským vzděláním a studující častěji označují za hlavní zdroj informací přednášky, kurzy (α = 0,05; α = 0,01). Platí rovněž, že vysokoškolsky vzdělaní respondenti a duševní pracovníci více uvádějí, že přečetli celou Úmluvu o právech dítěte (α = 0,001). Lze tedy konstatovat, že občané České republiky čerpají nejvíce informací o právech dětí z médií (více než 4/10), necelé 3/10 však uvádějí, že se s právy dětí dosud neseznámily. Informovanost o právech dětí je nižší u mužů, u nejmladších věkových skupin (15 – 19 let), u osob s nižším stupněm vzdělání a u svobodných a studujících.
Naopak větší informovanost uvádějí
respondenti žijící v manželství. Skutečnost, že zná celou Úmluvu o právech dětí je typická pro vysokoškolsky vzdělaného duševního pracovníka.
2.
NÁSILÍ NA DĚTECH Násilí páchané na dětech je jedním z rizikových faktorů, který má
zásadní vliv na formování osobnosti dítěte a jeho sociální a právní emancipaci ve společnosti. Včasná identifikace rizikového prostředí a eliminace jeho vlivu může významným způsobem ovlivnit vývoj dítěte a přispět k jeho harmonickému a bezproblémovému průběhu.
2.1.
HODNOCENÍ SOCIÁLNÍHO PROSTŘEDÍ Z HLEDISKA RIZIKA NÁSILÍ NA DĚTECH
14 Z tohoto důvodu byl v rámci výzkumu formulován cíl, směřující k identifikaci rizikového sociálního prostředí, v jehož rámci jsou děti ohrožovány násilím nejčastěji. Tento cíl byl operacionalizován do podoby otázky následujícího znění: „Vyberte a označte jedno sociální prostředí, ve kterém dle Vašeho názoru násilí ohrožuje děti významně častěji“. Otázka byla formulována jako uzavřená a respondentům byla dána možnost vybrat jedno z následujících sociálních prostředí: „1) biologická rodina; 2) náhradní rodina;
3) škola;
4) komunita (spolky, kroužky, kluby apod.); 5) společnost“. Za nejvíce rizikové sociální prostředí, ve kterém násilí ohrožuje děti významně častěji, považují občané České republiky jednoznačně společnost. Tu označilo jako nejvíce rizikovou 37,6 % respondentů. Okolo ¼ občanů se domnívá, že významně častěji ohrožuje násilí děti v komunitě (spolky, kroužky, kluby apod.) – toto prostředí označilo 26,8 % občanů a ve škole, kterou považuje za nejvíce rizikovou 23,7 % občanů. Oproti tomu rodina (ať již biologická, tak náhradní), není z hlediska mínění veřejnosti rizikovým prostředím, ve kterém by děti byly ohrožovány násilím. Toto mínění zastává cca 6 % dotázaných. Graf č. 2 - Typy sociálního prostředí dle rizikovosti pro děti
N = 1791
40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0
Řada1
BIOLOGICKÁ RODINA
NÁHRADNÍ RODINA
ŠKOLA
SPOLKY, KROUŽKY, KLUBY
SPOLEČNOST
6,1
5,8
23,7
26,8
37,6
15
Testování výsledků výzkumu provedené na základě 2. stupně třídění signalizuje, že muži považují častěji než ženy (α = 0,001) náhradní rodinu za rizikové prostředí, ve kterém jsou děti vystaveny násilí častěji. Chí kvadrátová charakteristika testu nezávislosti má v tomto případě hodnotu Χ2 = 10,975 při počtu stupňů volnosti 4. Důvodem může být skutečnost, že v případě rozvodu jsou děti častěji svěřovány do výchovy matkám, které soužitím s dalším partnerem vytvářejí pro děti náhradní rodinu, kterou původní manželé posuzují kritičtěji. Identifikována byla rovněž statisticky významná souvislost mezi hodnocením rizikovosti prostředí a věkem. Platí, že nejmladší věková skupina, která se v naprosté většině případů ještě vzdělává, považuje školu častěji než ostatní za rizikové prostředí z hlediska násilí na dětech (α = 0,001) a méně často spatřují toto riziko ve společnosti jako celku,
zatímco střední věková
skupina (45 – 54 let) považuje častěji za rizikové prostředí společnost (α = 0,001) a školu hodnotí příznivěji. Χ2 = 69,315 při počtu stupňů volnosti 24. Věk pravděpodobně působí i prostřednictvím rodinného stavu. Platí, že svobodní označuji významně častěji než ostatní za rizikové prostředí školu, ženatí (vdané) zase společnost. Hodnocení rizikovosti prostředí není závislé na vzdělání, velikosti místa bydliště, výši čistého měsíčního příjmu ani na povolání či vztahu k náboženské víře. Tyto vazby nebyly testovány jako statisticky významné. Závěrem lze tedy konstatovat, že dle mínění občanů České republiky je společnost jako celek tím prostředím, které vnímají jako nejvíce rizikové z hlediska násilí na dětech. Dalšími v pořadí jsou dle mínění občanů komunity (spolky, kluby, kroužky) a škola. V rodině
(ať již biologické, nebo náhradní)
občané tato rizika z větší části nespatřují. Platí však, že za rizikovější považují náhradní rodinu muži. Prokázaná byla souvislost tohoto názoru s věkem. Ti, kteří do školy docházejí (nejmladší věková skupina od 15 do 19 let) ji častěji
16 považují za rizikovější ve vztahu k násilí na dětech. S přibývajícím věkem je větší míře tato rizikovost přisuzována společnosti jako celku.
2.2.
NÁZORY NA VEŘEJNOU KAMPAŇ STOP NÁSILÍ NA DĚTECH
Upozornit na páchání násilí na dětech jako jeden z nejzávažnějších problémů současnosti a poskytnout vodítko pro případ, že je toto násilí pácháno je posláním kampaně „STOP násilí na dětech“. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak je tato kampaň vnímána veřejností.
Otázka byla formulována jako uzavřená
v následujícím znění: „Jaký je Váš názor na veřejnou kampaň STOP násilí na dětech?“
Respondenti vybírali jednu z následujících možných odpovědí:
„1) každá kampaň problém zviditelní a zvýši citlivost; 2) k násilí na dětech je společnost citlivá, peníze je vhodné využít na služby pro děti; 3) žádná kampaň ještě ničemu neprospěla, je to škoda peněz; 4) záleží na formě a obsahu, aby lidé nebyli znechucení či otrávení; 5) jednorázová kampaň nestačí, bylo by jí třeba stále opakovat; 6) nevím, nemám zcela vyhraněný názor na veřejnou kampaň“.
Graf č. 3 - Názory na kampaň STOP násilí na dětech
N = 1791
30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 Řada1
1
2
3
4
5
6
25,7
11,8
5,1
16,8
22,2
18,4
17 Legenda - 1) každá kampaň problém zviditelní a zvýši citlivost; 2) k násilí na dětech je společnost citlivá, peníze je vhodné využít na služby pro děti; 3) žádná kampaň ještě ničemu neprospěla, je to škoda peněz; 4) záleží na formě a obsahu, aby lidé nebyli znechucení či otrávení; 5) jednorázová kampaň nestačí, bylo by jí třeba stále opakovat; 6) nevím, nemám zcela vyhraněný názor na veřejnou kampaň. Z analýzy výsledků výzkumu vyplývá, že veřejnost České republiky vnímá kampaň STOP násilí na dětech převážně pozitivně a považuje ji za potřebnou a prospěšnou. Jen 5 % občanů ji označilo za zbytečnou (volba varianty odpovědi č. 3),
necelých 17 % se k ní staví neutrálně (varianta
odpovědi č. 4) a 18,4 % nemá na tuto záležitost jasný názor.
Zbývající 3/5
dotázaných (59,7%) zvolilo odpověď, vyjadřující pozitivní stanovisko (varianty odpovědí č. 1, 2 a 5). Z nich největší část, to je více než ¼ (25,7%) kladně hodnotí všechny kampaně tohoto typu, další více než 1/5 (22,2%) je dokonce toho názoru, že nestačí jen jednorázová kampaň, ale bylo by jí potřebné opakovat. Jinými slovy to znamená, že občané České republiky mají ke kampani STOP násilí na dětech převážně kladný vztah.
Testování statisticky významných souvislostí ukázalo, že názor občanů ČR na kampaň Stop násilí na dětech je poměrně homogenní a její vnímání se z hlediska jednotlivých skupin významněji neliší. Diferenciační funkci plní pouze vzdělání, kdy osoby s nižším stupněm vzdělání (základní, vyučen) častěji než ostatní uvádějí, že na kampaň nemají vyhraněný názor (α = 0,05; α = 0,01 ), zatímco občané s maturitou se více než ostatní přiklánějí k tomu, že jednorázová kampaň nestačí a je nezbytné ji opakovat (α = 0,01). Χ2 = 41,205 při počtu stupňů volnosti 15. Jiné statisticky významné souvislosti identifikovány nebyly.
Lze tedy konstatovat, že občané České republiky mají ke kampani STOP násilí na dětech většinou kladný vztah, hodnotí ji pozitivně jako potřebnou a prospěšnou. Jejich stanovisko je poměrně homogenní, diferenciační funkci plní pouze vzdělání, kdy zejména občané s nižším stupněm vzdělání nemají na tuto záležitost jasný názor, zatímco občané s maturitou se častěji domnívají, že
18 jednorázová kampaň v tomto případě nestačí a pro to, aby bylo dosaženo výraznějších výsledků, by se měla by stále opakovat.
2.3.
NÁZORY OBČANŮ ČR NA PREVENCI NÁSILÍ NA DĚTECH
Násilí páchané na dětech a jeho výskyt je často závislý na tom, jaká je úroveň prevence tohoto společensky nežádoucího jednání. Účinné preventivní působení může v nemalé míře přispět k jeho značnému omezení případně k úplné eliminaci. Jedním z cílů výzkumu bylo proto zjistit, jak občané České republiky vnímají úroveň prevence násilí na dětech a zda se domnívají, že je dostatečná či nikoliv. Uvedený cíl byl operacionalizován do otázky následujícího znění: „Domníváte se, že v ČR je dostatečná prevence násilí na dětech ?“ Otázka byla položena jako uzavřená a respondenti vybírali jednu z následujících možných odpovědí: „1) určitě ne, protože násilí přibývá; 2) ne a pokud ano, tak je často pouze formální; 3) prevence není efektivní; 4) je dostatečná, ale lidé se musí sami zajímat o informace a vyhledávat je; 5) je dostatečná, lidé mají dostatečný přísun zdrojů informací“. Graf č. 4 - Názory na úroveň prevence násilí na dětech
N = 1793
19
40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0
Řada1
1
2
3
4
5
38,9
28,4
18,1
12,3
2,3
Legenda - 1) určitě ne, protože násilí přibývá; 2) ne a pokud ano, tak je často pouze formální; 3) prevence není efektivní; 4) je dostatečná, ale lidé se musí sami zajímat o informace a vyhledávat je; 5) je dostatečná, lidé mají dostatečný přísun zdrojů informací. Občané České republiky se jednoznačně domnívají, že prevence násilí na dětech není v ČR dostatečná. Negativní stanovisko v tomto případě zvolilo 85,4 % dotázaných. Z nich největší část (38,9%) je toho názoru, že prevence násilí na dětech není určitě dostatečná, neboť násilí na dětech přibývá. Dalších 28,4 % si myslí, že prevence násilí na dětech dostatečná není a pokud existuje, tak je pouze formální a zbývajících 18,1 % ji považuje za neefektivní. Kladné hodnocení zvolilo 14,6 % respondentů. Z nich velká většina (12,3%) považuje prevenci za dostatečnou s tím, že lidé se musí sami zajímat o informace a vyhledávat je, jen minimum (2,3%) dotázaných si myslí, že prevence násilí na dětech je dostatečná a lidé mají dostatečný přísun zdrojů informací. Analýzy provedené na základě druhého stupně třídění identifikovaly statisticky významné odlišnosti v názorech na tuto otázku u mužů a žen. Ženy významně častěji než muži považují prevenci násilí na dětech za nedostatečnou, protože násilí na nich přibývá (α = 0,001), muži se zase
20 významně více domnívají, že prevence není efektivní (α = 0,001) . Χ2 = 21,559 při počtu stupňů volnosti 4. Testování z hlediska věku a rodinného stavu neidentifikovalo statisticky významné rozdíly v názorech na tuto otázku, diferenciační funkci však má vzdělání. Občané s maturitou častěji považují existující prevenci násilí na dětech za formální (α = 0,001), vysokoškolsky vzdělané osoby se více než ostatní domnívají, že prevence není efektivní (α = 0,05), vyučení si více myslí, že prevence není dostatečná, protože násilí přibývá (α = 0,05). Χ2 = 25,454 při počtu stupňů volnosti 12. Platí rovněž souvislost mezi názorem na prevenci a vztahem k náboženské víře. Věřící občané, kteří jsou členy církví častěji než ostatní považují prevenci za nedostatečnou, protože násilí přibývá (α = 0,001), věřící, kteří nejsou členy církve se více kloní k tomu, že prevence není efektivní (α = 0,05). Χ2 = 27,112 při počtu stupňů volnosti 8. V souvislosti s názory občanů na úroveň prevence násilí na dětech v České republice lze jednoznačně konstatovat, že veřejnost považuje její úroveň za nedostatečnou. Své stanovisko občané nejčastěji odůvodňují tím, že násilí přibývá,
značná část ji rovněž považuje za formální či neefektivní.
Stanovisko k úrovní prevence na dětech je ovlivněno pohlavím a vzděláním respondenta a jeho vztahem k náboženské víře.
2.4.
NÁZORY OBČANŮ ČR NA TĚLESNÉ TRESTY DĚTÍ Tělesné tresty dětí jsou v mnoha případech vnímány jako forma násilí na
dětech. Jde zejména o jejich nepřiměřené používání, které může vyústit až ve formu hrubé fyzické agrese vůči dítěti. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak občané ČR vnímají tělesné tresty dětí a jejich uplatňování ve výchovném procesu. Formulace otázky byla následující: „Jaký je Váš názor na tělesné tresty dětí?“ Otázka byla položená jako uzavřená a respondenti měli možnost vybrat jednu
21 z následujících variant odpovědí: 1) souhlasím s tím, že nepatří do výchovy a nikdy bych je nepoužil/a; 2) souhlasím s tím, že tělesný trest nevychovává, ale v některých situacích je nejlepším řešením; 3) plácnutí nebo facka není tělesný trest; 4) tělesný trest byl, je a bude součástí výchovy; 5) souhlasím s tvrzením, že škoda každé rány, která padne vedle“. Z výsledků výzkumu jednoznačně vyplývá, že v České republice převládá mezi občany tolerance k tělesným trestů. Polovina z nich (49,9%) je toho názoru, že tělesný trest sice nevychovává, ale v některých situacích je nejlepším řešením. Tento názor je v české populaci nejvíce rozšířený. Čtvrtina populace (24,8%) je k tělesným trestům ještě tolerantnější a plácnutí nebo facku ve výchově připouštějí – domnívají se, že v tomto případě nejde o tělesný trest. Více než 1/10 (11,0%) občanů zastává ještě vyhraněnější názor – myslí si, že tělesný trest byl, je a bude součástí výchovy. Extrémní stanovisko zastává 6,0% dotázaných – ti své stanovisko vyjádřili ztotožněním se s lapidárním tvrzením „škoda každé rány, která padne vedle“. Graf č. 5 - Názory na tělesné tresty dětí
N = 1794
50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0
Řada1
1
2
3
4
5
8,3
49,9
24,8
11,0
6,0
Legenda - 1) souhlasím s tím, že nepatří do výchovy a nikdy bych je nepoužil/a; 2) souhlasím s tím, že tělesný trest nevychovává, ale v některých situacích je nejlepším řešením; 3) plácnutí nebo facka není tělesný trest; 4) tělesný trest
22 byl, je a bude součástí výchovy; 5) souhlasím s tvrzením, že škoda každé rány, která padne vedle“. Platí tedy, že naprostá většina občanů ČR (91,7%) vyjádřila ve větší nebo menší míře toleranci k uplatňování tělesných trestů ve výchově, z nich největší část (cca 50 %)
si je vědoma, že tělesný trest nevychovává, avšak
v některých situacích je nejlepším řešením. Jen 8,3% občanů ČR zastává stanovisko, že tělesné tresty nepatří do výchovy a uvádí, že by je nikdy nepoužili. Tuto skupinu občanů lze jednoznačně zařadit mezi zásadní odpůrce tělesných trestů dětí a jejich uplatňování ve výchově. Aplikovaná testovací kriteria signalizují některé statisticky významné rozdíly v názorech na tělesné tresty dětí. Muži jsou častěji než ženy zastánci teze „škoda rány, která padne vedle“ (α = 0,001) a jsou vůči tělesným trestům ve výchově dětí tolerantnější. Χ2 = 15,531 při počtu stupňů volnosti 4. Za pozitivní považujeme zjištění, že nejvíce odpůrců tělesných trestů se rekrutuje z nejmladší věkové skupiny 15 – 24 let. V této skupině je významně více zastánců teze, že tělesné tresty nepatří do výchovy a dotyční by je nikdy nepoužili (α = 0,001). Ve středních věkových skupinách se respondenti častěji kloní k tomu, že tělesný trest sice do výchovy nepatří, ale v některých situacích je nejlepším řešením (α = 0,05). Nejstarší věková skupina (nad 65 let) se více než ostatní přiklání k tvrzení, že tělesné tresty byly, jsou a budou součástí výchovy (α = 0,001). Χ2 = 68,091 při počtu stupňů volnosti 24. Platí tedy, že s přibývajícím věkem tolerance vůči tělesným trestům dětí roste. Z hlediska vzdělání platí, že největšími zastanci tvrzení, že tělesné tresty sice do výchovy nepatří, ale v některých případech jsou nejlepším řešením jsou občané s maturitou, vyučeni se spíše přiklánějí k tezi o tom, že tělesné tresty byly, jsou a budou součástí výchovy a občané se základním vzděláním jsou největšími odpůrci tělesných trestů. Zde působí prostřednictvím vzdělání věk,
23 neboť základní vzdělání má velká část věkové skupiny 15 – 19 let, která studuje na střední škole nebo učilišti. Χ2 = 43,732 při počtu stupňů volnosti 12 Velikost místa bydliště, vztah k náboženské víře ani jiný z ostatních sledovaných sociodemografických znaků nemá na názor na tělesné tresty dětí významnější vliv. Platí tedy, že veřejnost České republiky je ve velké většině vůči tělesným trestům dětí tolerantní. Největší část, v tomto případě polovina občanů, si je sice vědoma, že tělesné tresty nevychovávají, ale v některých situacích je považují za nejlepší řešení. Více jsou vůči tělesným trestům tolerantní muži a starší občané, jejich většími odpůrci jsou naopak mladí lidé do 24 let.
3.
KONZUMACE A DOSTUPNOST ALKOHOLU PRO DĚTI
Konzumace alkoholických nápojů dětmi je jedním z největších rizik, se kterými se společnost v České republice potýká. Dosud realizované výzkumy ukazují, že Česká republika se dlouhodobě pohybuje na předních místech evropského žebříčku v množství konzumovaného alkoholu mladistvými (ESPAD 2007). V rámci výzkumu bylo zjišťováno, jaké je mínění občanů ČR o příčinách tohoto stavu. Znění otázky zjišťující tuto okolnost bylo následující: „Jaká je dle Vašeho názoru hlavní příčina toho, že se dosud nedaří snižovat konzumaci a dostupnost alkoholu pro děti?“ Otázka byla položena jako polouzavřená s volbou jedné možné odpovědi s tím, že pokud žádná z nabízených odpovědí respondentům nevyhovovala, mohli svůj názor vyjádřit vlastními slovy. Možnosti odpovědí byla následující: „1) nedostatečná legislativa; 2) nedostatečná kontrola ze strany obcí, ČOI a policie; 3) nízké sankce za prodej a podání
24 alkoholu dítěti; 4) reklama a neomezený prodej alkoholu v obchodech; 5) benevolence rodičů; 6) jiný důvod, uveďte jaký“. Graf č. 6 - Příčiny konzumace a dostupnosti alkoholu pro děti
N = 1792
30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0
Řada1
1
2
3
4
5
6
10,6
19,9
27,5
18,5
20,6
2,9
Legenda - 1) nedostatečná legislativa; 2) nedostatečná kontrola ze strany obcí, ČOI a policie; 3) nízké sankce za prodej a podání alkoholu dítěti; 4) reklama a neomezený prodej alkoholu v obchodech; 5) benevolence rodičů; 6) jiný důvod, uveďte jaký“. Mínění veřejnosti o hlavních příčinách konzumace alkoholu a jeho dostupnosti pro děti je poměrně variabilní a pohled občanů na tuto problematiku není jednoznačný. Veřejnost České republiky se z největší části domnívá, že hlavní příčinou konzumace a dostupnosti alkoholu pro děti jsou nízké sankce za prodej a podání alkoholu dítěti. Tento názor zastává více než ¼ (27,5%) dotázaných. Další příčiny jsou zastoupeny v téměř shodné míře a označuje je cca 1/5 občanů. Veřejnost mezi nimi uvádí benevolenci rodičů (20,6%), nedostatečnou kontrolu ze strany obcí, ČOI a policie (19,9%) a reklamu a neomezený prodej alkoholu v obchodech (18,5%).
Další cca 1/10 (10,6%)
považuje za hlavní příčinu nedostatečnou legislativu, zbývající 2,9% uvedlo jinou příčinu. V převážné většině šlo o ekonomické faktory (nízká cena alkoholu, vysoké příjmy, prodej za každou cenu apod.), kombinaci všech uvedených faktorů, negativní vlivy společnosti a další.
25 Analýzy dle druhého stupně třídění signalizují, že názory jednotlivých skupin, členěných dle sociodemografických znaků jsou poměrně homogenní a odlišnosti nejsou významné. Proto je interpretujeme spíše jako tendence. Ta se projevuje v případě pohlaví, kdy ženy mají tendenci více označovat reklamu a neomezený prodej alkoholu za hlavní příčinu konzumace a dostupnosti alkoholu pro děti, tutéž okolnost uvádějí především mladší věkové skupiny (do 24 let). Statisticky významné odlišnosti byly identifikovány při testování dle rodinného stavu. Osoby žijící v manželství častěji označují za hlavní příčinu benevolenci rodičů (α = 0,001). Χ2 = 39,796 při počtu stupňů volnosti 15. Jiné rozdíly ve výpovědích nebyly jako statisticky významné identifikovány. V souvislosti s konzumací a dostupností alkoholu pro děti platí, že za hlavní příčinu tohoto stavu označují občané ČR nejčastěji nízké sankce za prodej a podání alkoholu dítěti. Tuto příčinu označuje jako hlavní více než ¼ dotázaných.
Mezi dalšími příčinami občané uvádějí benevolenci rodičů,
nedostatečnou kontrolu ze strany obcí, ČOI a policie a reklamu a neomezený prodej alkoholu v obchodech. Tyto příčiny označila cca 1/5 dotázaných. Bylo zjištěno, že mladší ročníky, zejména studenti, častěji než ostatní označují za hlavní příčinu reklamu a neomezený prodej alkoholu, osoby žijící v manželství zase benevolenci rodičů. 4.
PARTICIPACE DĚTÍ NA VEŘEJNÉM ŽIVOTĚ V KOMUNITĚ
Participace dětí na veřejném životě patří nepochybně mezi oblasti s výrazným dopadem na práva dětí. Jednou z možností jejich rozšíření je urychlení právní emancipace dětí formou snížení věkové hranice z 18 let na 16 let pro jejich účast v komunálních volbách. Rovněž názory na toto možné opatření byly v rámci výzkumu zjišťovány. Znění otázky bylo následující: „Domníváte se, že pro naplnění práva participace dětí na veřejném životě
v komunitě přispěje snížení věkové hranice dětí z 18 na 16 let pro jejich účast v komunálníc Otázka byla položena jako uzavřená a respondenti měli možnost výběru jedné z následujících variant odpovědí: „1) rozhodně nesouhlasím, děti to nezajímá a nerozumí tomu; 2) nesouhlasím, s dětmi by mohli manipulovat dospělí; 3) neumím se rozhodnout; 4) asi by to bylo správné, ale mládež se sama
26 nezajímá o věci veřejné; 5) určitě je to správné rozhodnutí, které přivede mladé lidi nejen k zájmu, ale i odpovědnosti za věci veřejné“. Graf č. 7 - Názory na snížení věkové hranice pro účast v komunálních volbách
N = 1791
45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0
Řada1
1
2
3
4
5
41,9
25,1
16,1
10,5
6,4
1) rozhodně nesouhlasím, děti to nezajímá a nerozumí tomu; 2) nesouhlasím, s dětmi by mohli manipulovat dospělí; 3) neumím se rozhodnout; 4) asi by to bylo správné, ale mládež se sama nezajímá o věci veřejné; 5) určitě je to správné rozhodnutí, které přivede mladé lidi nejen k zájmu, ale i odpovědnosti za věci veřejné. V názorech na zvýšení participace dětí na veřejném životě v komunitě formou snížení věkové hranice pro jejich účast v komunálních volbách z 18 let na 16 let výrazně převažuje u občanů ČR negativní stanovisko. Více než 2/3 (67,0%) dotázaných s tímto krokem nesouhlasí. Z nich větší část (41,9%) s opatřením rozhodně nesouhlasí z důvodu toho, že děti to nezajímá a nerozumí tomu, menší část (25,1%) zdůvodňuje svůj nesouhlas skutečností, že s dětmi by v takovém případě mohli manipulovat dospělí. Jen 17 % občanů ČR vyjadřuje s tímto opatřením podmíněný nebo úplný souhlas. Z nich většina (10,6%) se domnívá, že by to asi bylo správné, ale mládež se sama nezajímá o věci veřejné a jen malá část (6,4%) s uvedeným opatřením bezvýhradně souhlasí a podporuje ho. Zbývající respondenti (16,1%) si na tuto záležitost dosud nevytvořili jasný názor.
27 Názory na zvýšení participace dětí na veřejném životě v komunitě formou snížení věkové hranice pro účast v komunálních volbách z 18 let na 16 let jsou velmi homogenní a v jednotlivých skupinách se statisticky významně neliší. To znamená, že rozložení odpovědí v celkovém souboru je v zásadě podobné s jeho rozložením v jeho jednotlivých částech, členěných dle pohlaví, věku, vzdělání, místa bydliště, povolání, výše čistého měsíčního příjmu a dalších sledovaných sociodemografických znaků a názor veřejnosti na tuto oblast je z hlediska jednotlivých skupin podobný.
Závěrem k této části lze jednoznačně konstatovat, že veřejnost ČR z větší části (2/3) nesouhlasí s tím, aby byla participace dětí na veřejném životě v komunitě zvyšována formou snížení věkové hranice pro komunální volby z 18 let na 16 let. Bezvýhradným zastáncem takového opatření je pouze 6,4% občanů ČR. Názor občanů ČR na tuto otázku je velmi homogenní a není významněji diferencován z hlediska pohlaví, věku či dalších sledovaných sociodemografických znaků.
5.
OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ
Rozvoj informačních technologií může vést v některých případech k řadě rizik, které mohou ve svých důsledcích vést k ohrožení dětí a jejich práv. Jedním z nich je elektronická komunikace a sdělování osobních údajů neznámým osobám. Toto rizikové jednání dětí, surfujících a chatujících na internetu nebo komunikujících prostřednictvím e-mailu s neznámými osobami je může ve svých důsledcích v některých případech vážně ohrozit. K tomu dochází zejména tehdy, když dítě sdělí své osobní či kontaktní údaje neznámé osobě. Výzkum zjišťoval, do jaké míry dochází v České republice k tomuto typu rizikového chování. Cíl výzkumu byl operacionalizován do podoby otázky, zjišťující následující okolnost: „Stalo se Vám, že jste ve své elektronické komunikaci sdělil/a svá osobní data (např. datum narození, adresu)?“ Otázka
28 byla položena jako uzavřená s možnosti výběru jedné z následujících odpovědí: “1) ano, činím tak dokonce opakovaně v chatu i mailu; 2) ano, když jsem dotázán/a; 3) ano, ale jenom v mailových zprávách se známou adresou; 4) nejsem si jistý/á; 5) jsem si jistý/á, že nikdy“. Graf č. 8 - Sdělení osobních údajů v elektronické komunikaci 1789
N=
35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0
Řada1
1
2
3
4
5
6,2
14,5
19,6
27,4
32,3
Legenda - 1) ano, činím tak dokonce opakovaně v chatu i mailu; 2) ano, když jsem dotázán/a; 3) ano, ale jenom v mailových zprávách se známou adresou; 4) nejsem si jistý/á; 5) jsem si jistý/á, že nikdy“. Na základě provedené analýzy dat lze konstatovat, že cca 2/5 občanů ČR (40,3%) někdy sdělila prostřednictvím elektronické komunikace svá osobní data. Z nich cca 1/5 (19,6%) tak učinila pouze v e-mailových zprávách se známou adresou, dalších 14,5% občanů tak učinilo, pokud bylo dotázáno a 6,2% sděluje svá osobní data opakovaně prostřednictvím chatu nebo mailu. Toto jednání lze označit jako nejvíce rizikové. Více než ¼ občanů ČR (27,4 %) si není jistá, zda svá osobní data prostřednictvím elektronické komunikace někdy sdělila a zbývající necelá 1/3 (32,3%) uvádí s jistotou, že tak neučinila nikdy. Do této skupiny však spadají i respondenti (zejména starší), kteří elektronickou komunikaci nevyužívají. Z tohoto úhlu pohledu je potřebné zjištěná data interpretovat.
29 Mezi sdělováním osobních dat prostřednictvím elektronické komunikace a jednotlivými sociodemografickými znaky existují statisticky významné souvislosti. V případě pohlaví nebyly identifikovány, ale v případě věku jsou velmi silné. Jednoznačně platí, že opakovaně v chatu i mailu sdělují svá osobní data zejména mladí lidé do 24 let (α = 0,001), kteří tak činí významně více i v mailových zprávách se známou adresou (α = 0,001). Věková skupina ve věku 25 – 34 let tak činí významně častěji v mailových zprávách se známou adresou (α = 0,001), nejstarší věkové skupiny (nad 55 let) častěji než jiné uvádějí, že tak nečiní nikdy (α = 0,001). Je nezbytné si ovšem uvědomit, že v těchto věkových skupinách jsou nejvíce zastoupeni občané, kteří elektronickou komunikaci nevyužívají. V případě korelací s věkem má Χ2 hodnotu 253,444 při počtu stupňů volnosti 24. Platí rovněž, že osobní data v elektronické komunikaci významně častěji sdělují svobodní (α = 0,001), ženatí, vdané, vdovci a vdovy tak významně častěji nečiní nikdy (α = 0,001). V případě korelací s rodinným stavem má Χ2 hodnotu 175,518 při počtu stupňů volnosti 16. I v tomto případě platí, že prostřednictvím rodinného stavu působí věk respondentů. Silná je rovněž souvislost mezi sdělováním osobních dat v rámci elektronické komunikace a vzděláním. Osoby s maturitou a vysokoškolsky vzdělaní respondenti statisticky významně častěji než ostatní uvádějí, že osobní údaje sdělují jen v mailových zprávách se známou adresou (α = 0,001), vyučeni častěji volí odpověď „jsem si jistý/á, že nikdy“ (α = 0,001). Χ2 = 113,661 při počtu stupňů volnosti 12. Příčinou může být skutečnost, že osoby s nižším stupněm vzdělání používají elektronické komunikace méně i vzhledem k charakteru své práce. Velikost místa bydliště nemá na sdělování osobních dat prostřednictvím elektronické komunikace vliv. Svá osobní data sdělují méně osoby s nižším čistým měsíčním příjmem domácnosti (do 15.000 Kč). Zde zprostředkovaně opět působí věk, neboť jde především o důchodce, kteří elektronickou komunikací pracují méně často.
30 Lze tedy konstatovat, že asi 2/5 občanů ČR sdělily někdy svá osobní data prostřednictvím elektronické komunikace, 6 % z nich tak činí opakovaně prostřednictvím chatu nebo mailu. Svá osobní data touto formou sdělují významně častěji mladí lidé do 34 let, starší věkové skupiny elektronické komunikace využívají v mnohem menší míře a proto svá osobní data touto formou nesdělují.
6.
NÁZORY VEŘEJNOSTI NA REGULACI REKLAMY
Jednou z možných forem ohrožení dětí je působení reklamy, obsahující prvky násilí, propagující požívání alkoholu či tabáku případně obsahující přemíru erotických symbolů. Proto se objevují snahy takto pojatou reklamu regulovat takovým způsobem, aby děti byly jejímu vlivu vystaveny co nejméně. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda veřejnost ČR tyto snahy o regulaci reklamy podporuje a pokud ano, jaké formy regulace preferuje. Otázka byla položena jako uzavřená v následujícím znění: „Souhlasíte s regulací reklamy obsahující násilí, konzumaci alkoholu, tabáku a nadbytek erotických symbolů ?“ Respondenti měli možnost vybrat jednu z následujících variant odpovědí: „1) určitě ano ve všech médiích, kinech, billboardech v blízkostí škol a školských zařízení; 2) spíše ano; 3) ano v televizi, denním tisku a časopisech, se kterými jsou děti v každodenním kontaktu; 4) spíše nesouhlasím, protože děti nežijí ve vzduchoprázdnu a je na zodpovědnosti rodičů, aby jim věci vysvětlovali; 5) v žádném případě nesouhlasím, je to alibismus, protože děti jsou obklopeny násilím, alkoholem, tabákem atd. v rodině, škole, společnosti a takto by byla omezována pouze reklama“. Graf č. 9 - Názory občanů ČR na omezení nevhodné reklamy
N = 1793
31
35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0
Řada1
1
2
3
4
5
32,6
19,5
16,3
21,5
10,1
1) určitě ano ve všech médiích, kinech, billboardech v blízkostí škol a školských zařízení; 2) spíše ano; 3) ano v televizi, denním tisku a časopisech, se kterými jsou děti v každodenním kontaktu; 4) spíše nesouhlasím, protože děti nežijí ve vzduchoprázdnu a je na zodpovědnosti rodičů, aby jim věci vysvětlovali; 5) v žádném případě nesouhlasím, je to alibismus, protože děti jsou obklopeny násilím, alkoholem, tabákem atd. v rodině, škole, společnosti a takto by byla omezována pouze reklama. Občané České republiky většinou podporují snahy o regulaci reklamy, obsahující prvky násilí, konzumaci alkoholu, tabáku a nadbytek erotických symbolů. Pro nějakou formu regulace se vyslovily více než 2/3 (68,4%) dotázaných, z nich největší část (32,6%) je o nutnosti regulace přesvědčena beze zbytku s tím, že by se měla týkat všech médií, kin, billboardů v blízkosti škol a školských zařízení. Necelá 1/5 (19,5%) se spokojila s obecnou proklamací a zvolila odpověď „spíše ano“, dalších 16,3 % doporučuje regulaci reklamy v televizi, denním tisku a časopisech, se kterými jsou děti v každodenním kontaktu. Zbývající necelá 1/3 občanů ČR (31,6%) s regulací reklamy obsahující násilí, konzumaci alkoholu, tabáku a nadbytek erotických symbolů nesouhlasí. Z nich více než 1/5 (21,5%) vyslovuje mírnější formu nesouhlasu (spíše nesouhlasí) a zdůvodňuje to skutečností, že děti nežijí ve vzduchoprázdnu a je na zodpovědnosti rodičů, aby jim věci vysvětlovali. Zbývající 1/10 (10,1%)
32 občanů ČR patří mezi zásadní odpůrce jakékoliv regulace reklamy a označuje tyto snahy za alibismus, který stejně k ničemu nevede. Testování, provedené na základě druhého stupně třídění ukázalo, že názory veřejnosti na regulaci reklamy výše uvedeného typu jsou poměrně homogenní. Nebyly shledány statisticky významné rozdíly v odpovědích dle jednotlivých krajů ani dle pohlaví. Platí však, že na stanovisko k regulaci reklamy má vliv věk. Mladší věkové skupiny (do 34 let) méně často než ostatní vyjadřují bezvýhradný souhlas s regulací reklamy ve všech médiích, kinech a billboardech poblíž škol a školských zařízení (α = 0,01, α = 0,05) zatímco nejstarší věková skupina tuto formu regulace podporuje jednoznačně nejvíce (α = 0,001). Χ2 = 56,832 při počtu stupňů volnosti 24. Věk působí i prostřednictvím rodinného stavu, kdy svobodní jsou většími odpůrci neomezené regulace reklamy (varianta odpovědi 1), zatímco ženatí – vdané tuto formu regulace podporují významně více. Faktory jako vzdělání, velikost místa bydliště ani výše čistého měsíčního příjmu názory na regulaci reklamy významněji neovlivňují, platí však, že věřící občané, kteří jsou členy církve nebo náboženské společnosti významně častěji zastávají neomezenou regulaci reklamy. Lze tedy konstatovat, že veřejnost v České republice většinou (ze 2/3) podporuje nějakou formu regulace reklamy, obsahující prvky násilí, konzumaci alkoholu, tabáku a nadbytek erotických symbolů. Zásadními odpůrci jakékoliv regulace je pouze 1/10 občanů ČR. Větší podporu má regulace u nejstarších občanů, menší u mladších občanů do 34 let, i když i zde převažuje souhlas. 7.
NÁZORY VEŘEJNOSTI NA OCHRANU DĚTÍ PŘED ŠKODLIVÝMI INFORMACEMI V MÉDIÍCH
Poslední oblastí, na kterou byl výzkum zaměřen, byl názor české veřejnosti na možnost zavedení ochrany dětí před škodlivými informacemi v médiích formou hodnocení vhodnosti pořadu pro jednotlivé věkové kategorie. Tato možnost ochrany dětí je odbornou veřejností již dlouho diskutována, dosud však chyběly informace o tom, jak se na toto opatření dívá veřejnost. Otázka,
33 zjišťující tuto skutečnost byla položena v tomto znění: Jaký je Váš názor na ochranu dětí v médiích, resp. na jejich ochranu před škodlivými informacemi (násilí, sex atd.) formou hodnocení vhodnosti pořadů pro věkové kategorie ?“ Otázka byla formulována jako uzavřená a respondenti měli možnost vybrat jednu z následujících možností odpovědí: „1) souhlasím, nejvyšší čas realizovat a pomoci rodičům s výběrem pořadů; 2) souhlasím, tato povinnost by měla platit pro všechny TV stanice a DVD na trhu; 3) souhlasím za předpokladu, že všechna média budou mít tuto povinnost a výsledky hodnocení budou povinně uváděné ve všech formách TV pořadů, anonci filmových představení a na přebalech DVD; 4) jsou to zbytečně vyhozené peníze, záleží na rodičích; 5) nesouhlasím, protože děti jsou různě vyzrálé a vyrůstají v různých rodinách, kde bývá odlišná výchova“. Se zavedením nějaké formy hodnocení vhodnosti pořadů pro jednotlivé věkové kategorie,
vysílaných v médiích souhlasí 2/3 (66,3%) občanů ČR.
Z nich 22,5 % souhlasí s tím, že tato povinnost by měla platit pro všechny TV stanice a DVD na trhu, dalších 22,5 % souhlasí za předpokladu, že všechna média budou mít tuto povinnost a výsledky hodnocení budou povinně uváděné ve všech formách TV pořadů, anoncí filmových představení a na přebalech DVD. Další necelá 1/5 (19,3%) z těch, kteří se zavedením hodnocení vhodnosti pořadů vyslovili souhlas tak činí bezvýhradně a chápe toto opatření jako formu pomoci rodičům s výběrem pořadů. Zbývající 1/3 občanů ČR (33,8%) se zavedením hodnocení vhodnosti pořadů pro jednotlivé věkové kategorie nesouhlasí. Z nich necelá 1/5 (19,2%) to považuje za vyhozené peníze a uvádí, že záleží na rodičích, zbývajících 14,6% odůvodňuje svůj nesouhlas tím, že děti jsou různě vyzrálé a vyrůstají v různých rodinách, kde bývá odlišná výchova. Graf č. 10 - Názory občanů ČR na zavedení hodnocení vhodnosti pořadů pro věkové kategorie N = 1791
34
14,6%
19,3%
19,2%
23,4% 23,5%
1
2
3
4
5
Legenda - 1) souhlasím, nejvyšší čas realizovat a pomoci rodičům s výběrem pořadů; 2) souhlasím, tato povinnost by měla platit pro všechny TV stanice a DVD na trhu; 3) souhlasím za předpokladu, že všechna média budou mít tuto povinnost a výsledky hodnocení budou povinně uváděné ve všech formách TV pořadů, anonci filmových představení a na přebalech DVD; 4) jsou to zbytečně vyhozené peníze, záleží na rodičích; 5) nesouhlasím, protože děti jsou různě vyzrálé a vyrůstají v různých rodinách, kde bývá odlišná výchova“. Více jsou zavedení hodnocení vhodnosti pořadů pro věkové kategorie nakloněny ženy, které významně častěji než muži vyslovují s tímto opatření bezvýhradný souhlas (odpověď 1, α = 0,01). Muži významně častěji než ženy uvádějí, že nesouhlasí proto, že děti jsou různě vyzrálé a vyrůstají v různých rodinách, kde bývá rozdílná výchova (α = 0,05). Χ2 = 15,233 při počtu stupňů volnosti 4.
V případě věku platí, že větší tendenci k nesouhlasu s tímto opatřením mají respondenti z nejmladší věkové skupiny (15 – 19 let), zatímco nejstarší občané (nad 65 let) mají větší tendenci s tímto opatřením bezvýhradně souhlasit. Statistická významnost těchto odlišností je však testována jako slabá, proto hovoříme spíše o tendenci.
35 V případě vzdělání platí, že bezvýhradný souhlas s tím, že je nejvyšší čas toto opatření zavést více vyjadřují osoby se základním vzděláním (α = 0,01), osoby s maturitou více podmiňují toto zavedení tím, že všechna média budou mít tuto povinnost a výsledky hodnocení budou zveřejňovány ve všech formách pořadů, filmů a na obalech DVD (α = 0,01). Χ2 = 32,064 při počtu stupňů volnosti 12. Na stanovisko k zavedení hodnocení vhodnosti pořadů nemá vliv , zda má občan děti či nikoliv, tento názor není ovlivněn ani velikostí místa bydliště. Ovlivňuje ho však vztah k náboženské víře. Platí, že věřící, kteří jsou členové církve s opatřením častěji než ostatní bezvýhradně souhlasí (α = 0,001), nevěřící občané významně více než ostatní s tímto opatřením nesouhlasí, protože děti jsou různě vyzrálé (α = 0,01). Χ2 = 24,242 při počtu stupňů volnosti 8. Jiné statisticky významné rozdíly nebyly zjištěny. Závěrem lze konstatovat, že občané České republiky ve většině případů (ze 2/3) souhlasí se zavedením nějaké formy hodnocení vhodnosti pořadů pro děti dle věkových kategoriích. Tuto povinnost by dle
názoru většiny z nich
měla mít všechna média , případně TV stanice, měla by být rovněž označována DVD. Tomuto opatření jsou více nakloněny ženy, starší občané, občané se základním vzděláním a věřící, kteří jsou členy některé z církví či náboženských společností.
C.
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ
36 Reprezentativní sociologický výzkum, týkající se názorů občanů České republiky na některé otázky, související s právy dětí proběhl v závěru roku 2008. V jeho rámci bylo formou řízených rozhovorů osloveno 1795 náhodně vybraných občanů České republiky. Výběrový soubor byl konstruován tak, aby byl reprezentativní pro populaci ČR od 15 let z hlediska krajů, pohlaví a věku. Občané České republiky čerpají nejvíce informací o právech dětí z médií (více než 4/10), necelé 3/10 však uvádějí, že se s právy dětí dosud neseznámily. Informovanost o právech dětí je nižší u mužů, u nejmladších věkových skupin (15 – 19 let), u osob s nižším stupněm vzdělání a u svobodných a studujících.
Naopak větší informovanost uvádějí respondenti
žijící v manželství. Skutečnost, že zná celou Úmluvu o právech dětí je typická pro vysokoškolsky vzdělaného duševního pracovníka. Dle mínění občanů České republiky je společnost jako celek tím prostředím, které vnímají jako nejvíce rizikové z hlediska násilí na dětech. Dalšími v pořadí jsou dle mínění občanů komunity (spolky, kluby, kroužky) a škola. V rodině (ať již biologické, nebo náhradní) občané tato rizika z větší části nespatřují. Platí však, že za rizikovější považují náhradní rodinu muži. Prokázaná byla souvislost tohoto názoru s věkem. Ti, kteří do školy docházejí (nejmladší věková skupina od 15 do 19 let) ji častěji považují za rizikovější ve vztahu k násilí na dětech. S přibývajícím věkem je větší míře tato rizikovost přisuzována společnosti jako celku. Občané České republiky mají ke kampani STOP násilí na dětech většinou kladný vztah, hodnotí ji pozitivně jako potřebnou a prospěšnou. Jejich stanovisko je poměrně homogenní, diferenciační funkci plní pouze vzdělání, kdy zejména občané s nižším stupněm vzdělání nemají na tuto záležitost jasný názor, zatímco občané s maturitou se častěji domnívají, že jednorázová kampaň v tomto případě nestačí a pro to, aby bylo dosaženo výraznějších výsledků by se měla by stále opakovat. V souvislosti s názory občanů na úroveň prevence násilí na dětech v České republice lze jednoznačně konstatovat, že veřejnost považuje její
37 úroveň za nedostatečnou. Své stanovisko občané nejčastěji odůvodňují tím, že násilí přibývá, značná část prevenci rovněž považuje za formální či neefektivní. Stanovisko k úrovní prevence na dětech je ovlivněno pohlavím a vzděláním respondenta a jeho vztahem k náboženské víře.
Platí, že veřejnost České republiky je ve velké většině vůči tělesným trestům dětí tolerantní. Největší část, v tomto případě polovina občanů, si je sice vědoma, že tělesné tresty nevychovávají, ale v některých situacích je považují za nejlepší řešení. Více jsou vůči tělesným trestům tolerantní muži a starší občané, jejich většími odpůrci jsou naopak mladí lidé do 24 let.
V souvislosti s konzumací a dostupností alkoholu pro děti lze konstatovat, že za hlavní příčinu tohoto stavu označují občané ČR nejčastěji nízké sankce za prodej a podání alkoholu dítěti. Tuto příčinu označuje jako hlavní více než ¼ dotázaných.
Mezi dalšími příčinami občané uvádějí
benevolenci rodičů, nedostatečnou kontrolu ze strany obcí, ČOI a policie a reklamu a neomezený prodej alkoholu v obchodech. Tyto příčiny označila cca 1/5 dotázaných. Bylo zjištěno, že mladší ročníky, zejména studenti, častěji než ostatní označují za hlavní příčinu reklamu a neomezený prodej alkoholu, osoby žijící v manželství zase benevolenci rodičů.
Veřejnost ČR z větší části (2/3) nesouhlasí s tím, aby byla participace dětí na veřejném životě v komunitě zvyšována formou snížení věkové hranice pro komunální volby z 18 let na 16 let. Bezvýhradným zastáncem takového opatření je pouze 6,4% občanů ČR. Názor občanů ČR na tuto otázku je velmi homogenní a není významněji diferencován z hlediska pohlaví, věku či dalších sledovaných sociodemografických znaků. Asi 2/5 občanů ČR sdělily někdy svá osobní data prostřednictvím elektronické komunikace, 6 % z nich tak činí opakovaně prostřednictvím chatu nebo mailu. Svá osobní data touto formou sdělují významně častěji mladí lidé do 34 let, starší věkové skupiny elektronické komunikace využívají v mnohem menší míře a proto svá osobní data touto formou nesdělují.
38 Veřejnost v České republice většinou (ze 2/3) podporuje nějakou formu regulace reklamy, obsahující prvky násilí, konzumaci alkoholu, tabáku a nadbytek erotických symbolů. Zásadními odpůrci jakékoliv regulace je pouze 1/10 občanů ČR. Větší podporu má regulace u nejstarších občanů, menší u mladších občanů do 34 let, i když i zde převažuje souhlas. Občané České republiky ve většině případů (ze 2/3) souhlasí se zavedením nějaké formy hodnocení vhodnosti pořadů pro děti dle věkových kategoriích. Tuto povinnost by dle
názoru většiny z nich měla mít všechna
média , případně TV stanice, měla by být rovněž označována DVD. Tomuto opatření jsou více nakloněny ženy, starší občané, občané se základním vzděláním a věřící, kteří jsou členy některé z církví či náboženských společností.
PŘEHLED TABULEK Tabulka č. 1 – Složení výběrového souboru dle pohlaví a věku
5
Tabulka č. 2 – Složení výběrového souboru dle krajů
6
Tabulka č. 3 – Odmítnutí účasti ve výzkumu dle pohlaví a věku
7
39
PŘEHLED GRAFŮ Graf č. 1 - Informovanost občanů ČR o právech dětí
11
Graf č. 2 - Typy sociálního prostředí dle rizikovosti pro děti
14
Graf č. 3 - Názory na kampaň STOP násilí na dětech
16
Graf č. 4 - Názory na úroveň prevence násilí na dětech
18
Graf č. 5 - Názory na tělesné tresty dětí
21
Graf č. 6 - Příčiny konzumace a dostupnosti alkoholu pro děti
23
Graf č. 7 - Názory na snížení věkové hranice pro účast v komunálních volbách
25
Graf č. 8 - Sdělení osobních údajů v elektronické komunikaci
27
Graf č. 9 - Názory občanů ČR na omezení nevhodné reklamy
30
Graf č. 10 - Názory občanů ČR na zavedení hodnocení vhodnosti pořadů pro věkové kategorie
33
40
PŘÍPADNÉ DALŠÍ INFORMACE SI VYŽÁDEJTE :
©
AGENTURA INRES - SONES, V.O.S. SOKOLSKÁ 31 120 21 PRAHA 2 TEL.: 296 181 212 FAX: 296 181 804 E-MAIL: info@help-lic
